Guido Adler \(1855 Ivančice na Moravě –1941 Vídeň\):
Transkript
Guido Adler \(1855 Ivančice na Moravě –1941 Vídeň\):
Guido Adler (1855 Ivančice na Moravě –1941 Vídeň): studoval na vídeňsko konzervatoři, mj. u Antona Brucknera, 1878 získal doktorát práv a 1880 doktorát filozofie na vídeňské univerzitě, 1882 se habilitoval tamtéž spolu s Friedrichem Chrysanderem a Philippem Spittou založil Vierteljahrsschrift für Musikwissenschaft (1885) v témže roce (1885) byl povolán jako profesor na německou (Karlo-Ferdinandovu) univerzitu v Praze, kde působil až do r. 1898 v letech 1898–1927 působil jako ordinarius pro hudební vědu na univerzitě ve Vídni; stolici převzal po Eduardu Hanslickovi mezi jeho četnými žáky byli Arnold Schönberg, Anton Webern a Egon Wellesz r. 1927 spoluzakládal Internationale Gesellschaft für Musikwissenschaft, jejímž čestným předsedou zůstal až do své smrti r. 1894 založil edici Denkmäler der Tonkunst in Österreich, kterou řídil až do roku 1938, kdy mu byla po hitlerovském Anschlussu zakázána veškerá veřejná činnost; jeho velká a cenná knihovna byla po jeho smrti konfiskována Umfang, Methode und Ziel der Musikwissenschaft, in: Vierteljahrschrift für Musikwissenschaft 1, 1885 další práce: Die historischen Grundklassen der christlich-abendländischen Musik bis 1600, disertace, 1880 Studien zur Geschichte der Harmonie, habilitační spis, 1881 Richard Wagner, 1904 Gustav Mahler, 1916 Der Stil in der Musik, 1911 Methode der Musikgeschichte, 1919 Handbuch der Musikgeschichte, 1924, zde mj. stati Periodisierung der Musikgeschichte, Die Wiener klassische Schule, Die Moderne nesčetné čsp. studie a edice Hugo Riemann (1849 Sondershausen –1919 Leipzig): studoval nejprve v Berlíně práva, germanistiku a kunsthistorii, poté v Lipsku na konzervatoři a na univerzitě hudbu a hudební vědu; promoval r. 1873 na universitě v Göttingen prací Über das musikalische Hören, která byla původně v Lipsku odmítnuta; pak působil jako dirigent a učitel hudby v Bielefeldu r. 1878 se habilitoval v Lipsku, avšak nezískal tam pevné univerzitní postavení, proto odešel a působil mj. jako profesor hudební teorie a klavírní hry na konzervatoři v Hamburku a později ve Wiesbadenu, kde byli jeho žáky mj. Max Reger a Hans Pfitzner teprve r. 1895 se stal řádným docentem v Lipsku, 1901 profesorem, 1908 ředitelem tamějšího Ústavu pro hudební vědu (Collegium musicum), který sám založil, a 1914 ředitelem Státního badatelského ústavu pro hudební vědu (Staatliches Institut für Musikwissenschaft); ordinariem na lipské univerzitě se nikdy nestal Grundriss der Musikwissenschaft, Leipzig 1903 [1904?], 41928 (vyd. Johannes Wolf) další spisy: Musikalische Logik. Hauptzüge der physiologischen und psychologischen Begründung unseres Musiksystems, 1873 (= Über das musikalische Hören) Studien zur Geschichte der Notenschrift, habilitační spis, 1878 Notenschrift und Notendruck, 1886 Grundlinien der Musikästhetik, 1890 Geschichte der Musik seit Beethoven, 1901 Handbuch der Musikgeschichte, 1904–1913 (= dva díly v pěti svazcích) Kleines Handbuch der Musikgeschichte mit Periodisierung nach Stilprinzipien und Formen, 4 1908, 1922, rev. Alfred Einstein Die byzantinische Notenschrift im 10. – 15. Jahrhundert, 1909 Kompendium der Notenschriftkunde, 1910 2 Musikgeschichte in Beispielen, 3 svazky 1910–1912, 1922, vyd. Arnold Schering L. van Beethovens sämtliche Klavier-Solosonaten, 3 svazky, 1918–1919 (= edice) práce hudebně teoretické a hudebně didaktické (kromě výše jmenovaných): Musikalische Syntaxis. Grundriß einer harmonischen Satzbildungslehre, 1877 2 Skizze einer neuen Methode der Harmonielehre, 1880, přeprac. jako Handbuch der Harmonielehre, 1887 Neue Schule der Melodik. Entwurf einer Lehre des Contrapunkts, 1883 Musikalische Dynamik und Agogik, 1884 Systematische Modulationslehre als Grundlage der musikalischen Formenlehre, 1887 Lehrbuch des einfachen, doppelten und imitierenden Kontrapunkts, 1888 Vereinfachte Harmonielehre oder die Lehre von den tonalen Funktionen der Akkorde, 1893 Geschichte der Musiktheorie im IX. – XIX. Jahrhundert, 1898 Die Elemente der musikalischen Ästhetik, 1900 Große Kompositionslehre: I. Der homophone Satz, 1902, II. Der polyphone Satz, 1903, III. Der Orchestersatz und der dramatische Gesangsstil, 1913 System der musikalischen Rhythmik und Metrik, 1903 Problem des harmonischen Dualismsus, 1905 učebnice (katechismy, příručky) klavírní hry, elementární hudební nauky, dějin hudby, jednotlivých hudebně teoretických disciplín i nauky o kompozici Riemann Musik-Lexikon, 1882 A.W. Thayer-H. Deiters-H. Riemann: Ludwig van Beethovens Leben, 5 svazků, 1907–1915 […] 25. 11. 2008 jg