Duchovní slovo Společenská kronika – prosinec
Transkript
Duchovní slovo Společenská kronika – prosinec
ČASOPIS FARNOSTI STRÁŽNICE r. XII., leden 2012 Duchovní slovo Drazí přátelé! Dovolte, abychom vám všem popřáli opravdové proţití vánoční radosti. Chceme popřát slovy našeho Sv. otce Benedikta XVI.: „Všem bych chtěl naléhavě říci: Otevřete dokořán své srdce Bohu, nechte se překvapit Kristem!“ Úmysly apoštolátu modlitby – leden 1. Aby postiţení přírodními katastrofami dostávali duchovní a hmotnou podporu, kterou potřebují k obnovení svých ţivotů. 2. Aby horlivost křesťanů pro mír přinášela svědectví Kristovu jménu přede všemi lidmi dobré vůle. 3. Za všechny křesťany, aby s odvahou a opravdovostí naplňovali své poslání radostným ţivotem podle evangelia. Společenská kronika – prosinec Pán Bůh nás opravdu překvapil: On se stal člověkem! Zjevil se ve svém Synu: Bůh se stal jedním z nás! Proto při příleţitosti těchto svátků Narození Páně se snaţme dokořán otevřít svá srdce, nechme se překvapit Kristem! Požehnané Vánoce a radostný nový rok 2012! S darem modlitby vaši piaristé: Jiří, Jacek a Lukáš Časopis farnosti Strážnice – Na cestu Do rodiny Božích dětí ve sv. křtu byli přijati: Ludmila Lţičařová, Vojtěch Ovečka, Pavel Michal Harašta, Andrea Aneţka Marková, Klára Schillerová, Magda Pribišová Rozloučili se s námi a předešli nás na cestě do života věčného: Jan Spáčil, Bohumila Baňařová, Jan Můčka, Alţběta Šebestová Vzpomínáme Dne 6. ledna 2012 by se doţil P. Jaroslav Jošek, bývalý stráţnický pan farář, 88 let. Vzpomeňme ve svých modlitbách. „Boţe, dej mu ve svém království věčnou slávu a radost skrze Tvého Syna Jeţíše Krista!“ -1- Rozhovor s paní A. Průžkovou: „Bez Božího požehnání, marné lidské namáhání.“ Vánoce – to je čas ke klidnému zastavení. K ohlédnutí se za končícím rokem. Možná ještě dál. Třeba až do dětství. Z malých vzpomínek vystupuje najednou náš život jako krásná barevná plastika, do které jsou vsazeni ti, které jsme měli nejraděj. Ten, kdo se umí opravdu dívat, najednou vidí i pravého Tvůrce této plastiky. Jsem moc ráda, že si na takovéto vánoční vzpomínání udělala čas naše 88letá farnice paní Anna Průžková. Paní Průžková, nejkrásnější Vánoce bývají spjaty s dětským věkem. Na co si vzpomínáte z této doby? Vánoce bývaly u nás doma velice pěkné. Maminka před Štědrým dnem zadělala těsto na koláče a babůvky. Koláče pekla v noci, aby byly co nejčerstvější. Dvě ořechové babůvky jsme nesli upéct do pece k pekaři – maminka chtěla, aby chutnaly co nejlépe. Ke slavnostní večeři jsme měli smaţené ryby a salát. Bývalo i cukroví. To nebylo ve všech rodinách. Můj tatínek měl pěkné zaměstnání – pracoval na dráze jako výpravčí, takţe jsme jako děti nepociťovaly ţádnou újmu. Dětství jste prožívala v době první republiky. Jaké byly tenkrát životní podmínky ve Strážnici? Různé. Blízko nás bydlela rodina s pěti dětmi. Neměli pro ně ani postele, takţe na Časopis farnosti Strážnice – Na cestu noc vytahovali šuplíky z kosnu a děti spávaly v tom. My jsme nestrádali, ale z dnešního pohledu to bylo přece jen jiné ţití. Například v našem domě byla zvlášť kuchyň, ve které jsme byli přes den. Na noc se šlo přes dvůr do druhé části domu. Místnosti tady byly tak malé, ţe nebylo kam postavit kamna. A tak se tam nikdy netopilo. Moţná nás to do ţivota otuţilo. Vţdyť i ten dvůr jsme mnohdy přeběhli bosky bez papučí, i kdyţ tam leţel sníh. Byly tedy docela velké rozdíly v tom, na jaké úrovni kdo žil… Paní hraběnka vţdycky o Vánocích posílala jednoho nebo dva zajíce do chudobných rodin na přilepšenou. Ale i u nás jsme byli zvyklí se dělit, a to nejen o Vánocích. Maminka mívala vytipované rodiny, ke kterým mě posílávala s jídlem. Právě například do té rodiny, o které jsem mluvila. Nebo ke dvěma starým sestrám. Bydlely spolu a byly to takové hodně zvláštní osoby. Vţdycky v pátek, kdyţ maminka pekla béleše nebo buchtu, připravila pro ně několik kousků a poslala mě k nim. Vzpomínám si, ţe chovaly hrdličky. Velice se jim věnovaly a rády předváděly, jak se ty hrdličky umí poklonit. Ale kdyţ jsem se vrátila domů, maminka uţ věděla, ţe mne musí rychle převléci. Byla jsem totiţ plná blech. Přesto vás tam poslala znovu… Maminka měla dobré srdce. Všechno oblečení, ze kterého jsme vyrostli, dávala maminka sestřičkám do kláštera pro sirotky. Za naším domkem byla velká zahrada. Kvetla nám spousta růţí a samozřejmě jsme tam měli zeleninu a ovoce – to byla maminčina práce. Bratr vţdycky v létě naházel za tričko jablek a hrušek, co mohl, a vynášel to děckám před dům. Ale maminka se nezlobila. A co váš tatínek? Jaký byl? Byl to hodný člověk, velice pro rodinu zaloţený. Jako výpravčí pracoval na směny. Kdyţ nebyl v práci, chodil i ve všední den ráno do kostela. Já jsem chodila s ním. Musela jsem vstát hodně brzy, ale chodila -2- jsem s ním ráda. Obzvlášť jsem si oblíbila mše svaté s kázáním P. Bureše, gymnaziálního profesora, který bravurně ovládal církevní historii. Na tyto promluvy jsem se vţdycky těšila. Máte v paměti nějaký „vánoční“ zážitek s tatínkem? Nádherné záţitky nám vytvořil coby svatý Mikuláš. Tento svátek jsme proţívali vţdycky u kmocháčků. Můj otec tam přišel překrásně oblečený za svatého Mikuláše. Jako děti jsme se úplně chvěly. Tatínek měl připravenou pěknou řeč o tom, jak procházel rajskou zahradou a nasbíral tam pro nás plody…. Bylo to nádherné, mou dětskou dušičku to úplně unášelo. Býval tam i čert? Jen za dveřmi. Kdyţ nás sv. Mikuláš napomínal kvůli hříchům, čert rachotil řetězem (v kaţdém domě se řetěz lehce našel). Svatý Mikuláš jej však okřikl: „Čerte, zůstaň, kde jsi! Tady jsou děti docela hodné, tak je zbytečně nestraš!“ Doma jsme pak za oknem našli něco ze vzácností - někdy banán, pomeranč nebo trubičku. Ale našly se i děti, které do připravené boty dostaly jen uhlí. To za zlobení. Ani se mi nechce opouštět vzpomínání na tuto idylickou dobu. Ale život šel dál. V době, kdy vám bylo kolem dvaceti let, zuřila II. světová válka. Jak vás to zasáhlo? Válka – to byla zlá doba. Ceny potravin se vyšplhaly, někteří lidé skutečně trpěli hladem. Chybělo všechno. Moje maminka začala opět nosit kroj, ve kterém chodívala coby svobodná dívka. Městské oblečení, které nosila jako vdaná, všechno přešívala pro nás, abychom si měli co obléknout... Chodila jsem tenkrát do gymnázia. Začalo pronásledování ţidů. Jedna členka profesorského sboru paní profesorka Elza Müllerová byla ţidovka – musela z gymnázia pryč. Dodnes si vzpomínám na moment, kdy přišel ředitel gymnázia do naší kvinty a oslovil naši spoluţačku Andu Pelsembergerovou, která byla také ţidovka: Časopis farnosti Strážnice – Na cestu „Vezmi si aktovku, musíš opustit tuto školu.“ Jaké bylo souţití Stráţničanů a ţidů před válkou? Úplně normální. Ale kdyţ nastoupil Hitler, ţidé byli vyhnáni ze svých domů. Například ţidovská rodina Eisingerova, kteří bydleli vedle nás, byla odsunuta z jejich rodinného domu do prostor na místě dnešní přístavby Domova pro seniory. Byly to mokré chlebové místnosti. Skutečně neutěšené podmínky. Dá se říct, ţe s nimi zacházeli téměř jako se zvířaty. A bylo zakázáno se s ţidy stýkat. Člověk se tím vystavoval opravdovému nebezpečí. Ale mamince jich bylo líto. Nabalila mi do košíku vajíčka a trochu jídla a poradila: „Porozhlédni se, a kdyţ tě nikdo neuvidí, vběhni k nim pod návratí a nechej jim to tam.“ Udělala jsem to. Nestalo se mi nic. Ale pak nám přišel výhruţný anonymní dopis, podepsaný hitlerovským pozdravem. Byla vám v této době víra oporou? Bez víry by se to těţko překlenulo. Byla to opravdu zlá doba. Ale Pán Bůh opravdu slyší všechny naše prosby. Kolikrát jsem se zamyslela nad tím, jak dokáţe řešit situace, ve kterých my ţádné řešení nevidíme. Je v tom Mistr. Dokážete říct nějaký příklad? Bydleli jsme v Rybářské ulici. Kdyţ končila válka, byli jsme schovaní ve sklepě u strýčka Mikulky na Grůsce. Celkem nás tam bylo asi 30 uličanů. Seděli jsme tam na bramborách, kaţdý měl deku na přikrytí. Tatínek a bratr zůstali v našem domě v Rybářské ulici, aby jej hlídali. V ten čas se stalo ono, pro všechny Stráţničany, známé neštěstí u Píštělkova mlýna. Němci tam jako pomstu za zastřelení a postřelení dvou svých vojáků popravili 10 muţů. Brali je z domů právě v místech u Píštělkova mlýna – tedy v naší ulici a nejbliţším okolí. Vzali i mého bratra a tatínka. Při odvádění mého bratra se jej zeptali: „Kolik je ti let?“ On (nějakým vnuknutím) řekl, ţe šestnáct, i kdyţ byl o něco starší. Pustili ho se slovy: -3- „Máš štěstí. Kdybys byl starší, tak uţ jdeš…“ Tatínka vedli s revolverem na krku ke zdi Píštělkova mlýna. Moc dobře si uvědomoval, co jej čeká. Věděl, co znamená válka (v 16 letech musel narukovat do I. světové války). Postavili jej ke zdi do řady k dalším muţům připraveným k popravě. A v tom jej někdo popadl a odtáhl: „Pojďte pryč, nepatříte sem, uţ jste jedenáctý!“ A tatínek nám skutečně zůstal naţivu. Byl to velký zásah Boţí. Vím, ţe dobrý Pán Bůh vyslyšel prosby maminky i nás všech, kteří jsme se za ně modlili. Pomáhala vám víra i dál v životě? Mnohokrát. Válečné hrůzy – to byly opravdu veliké záseky do nitra člověka. Avšak i po válce byla různá těţká období. Víra byla potlačovaná, sledovaná, lidé udávali…. Jsem šťastná, ţe jsem Boha nikdy neopustila. V ţivotě jsem dostala tolik takových přesvědčení, ţe se události nestaly samy od sebe, ţe to bylo vymodlené! O Boţím působení a pomoci nemohu pochybovat. Zaţila jsem ho. Stihli jsme v tomto rozhovoru probrat jen pár malinkých úseků z vašeho života. Prožila jste první republiku, válku, totalitu i svobodu. Co nyní, když už se na život můžete dívat s nadhledem, považujete za skutečnou hodnotu? Víru. Víru na prvním místě. Bez víry je člověk kolikrát zoufalý. Přiznám se, ţe jsem se v ţivotě ocitla i v beznaději. Ale vţdycky jsem řekla: „Pane Boţe, Ty to všechno vidíš. Ty to zařídíš. Vše podle Tvé vůle.“ Ve všem, co v ţivotě bylo, jsem se vţdycky obracela na Pána Boha. A nikdy jsem nemusela litovat. Nikdy mě nezklamal. Další veliký dar je na dětech. My, staří, uţ se za ně můţeme jen modlit. Ale Pán Bůh si jistě své cestičky najde, musíme Mu je jen s důvěrou svěřit. Paní Průžková, mohu vás na závěr požádat o pár slov do nového roku pro naši farnost? Časopis farnosti Strážnice – Na cestu Všem lidem ve farnosti, kaţdé generaci, bych přála, aby nikdy neztratili víru. Aby měli Boha na prvním místě. Já jsem se vţdycky drţela úsloví: „Bez Boţího poţehnání, marné lidské namáhání.“ Ţivot mi mnohokrát ukázal, ţe je pravdivé. Ať nám všem tedy Pán Bůh poţehná a nikdo z nás ať Jej neopustí. Vyprávění starých lidí má vždycky zvláštní váhu. Jejich pohled na svět je již oproštěn od věcí, které dokážou zaslepovat, ale ve skutečnosti nestojí za nic. A zůstává jen to ryzí, to opravdu důležité. Děkuji paní Průžkové za rozhovor a přeji každému z nás, abychom to skutečně ryzí nenechali ležet bez povšimnutí. -hc- Příspěvky farníků Rozdávané bohatství Jako tři králové zvěstovali světu narození Boţího Syna, tak blahodárně působí, moţná i na další farníky, rozhovory v tomto časopise se strýčkem kostelníkem Polsterem, paní Svrčinovou, paní kostelnicí Krůtilovou a dalšími, se kterými se rozhovor uskutečnil a věřím, ţe i s těmi, kdo nás obohatí o své zkušenosti ze ţivota spojeného s vírou příště. Díky! Rybecká „Varhanická exkurze“ Chtěli bychom poděkovat našemu varhaníkovi Lacovi Sovičovi, který si na nás, ministranty, udělal čas a v sobotu 10. prosince nám povyprávěl o historii zdejších stráţnických varhan a ukázal nám jejich technickou část. Ještě jednou děkujeme, Laco! Stráţničtí ministranti Adventní roráty Chtěla bych poděkovat všem, kteří ochotně přispěli svým volným časem při adventních rorátech a pomohli při oblékání dětí a při mazání rohlíků. Myslím, ţe všichni byli spokojeni. Dále bych chtěla připojit poděkování maminkám a babičkám za upečení perníčků pro děti, které nacvičily vánoční příběh na Dětskou půlnoční. Ještě jednou děkuji. Marie J. -4- Okresní kolo Bible a my Ve středu 23. listopadu 2011 proběhlo na Základní škole M. Kudeříkové ve Stráţnici okresní kolo 19. ročníku celostátní dějepisné soutěţe Bible a my. Ze školních kol, jeţ proběhly celkem na 19 školách a do nichţ se zapojilo 483 ţáků, postoupilo do okresního kola 49 ţáků nebo studentů. V okresním kole nejdříve všichni ţáci napsali písemný test, který byl v kaţdé kategorii zaměřen na určité biblické téma (Jeţíšovo narození, Skutky apoštolů 1-12 kapitola, Prorok Eliáš, Pět svátečních svitků – Rút, Píseň písní, Kazatel, Nářky, Ester). Pak se soutěţící odebrali na promítání filmů s biblickou tématikou. Po vyhlášení výsledků testů bylo do finálového kola vybráno 6 ţáků z kaţdé kategorie. V ústním veřejném finálovém kole musely tyto děti prokázat své znalosti, dovednosti, rychlost a pohotovost, coţ rozhodlo o konečném pořadí. Ve finále zvítězili ţáci reprezentující školy: CZŠ Veselí nad Moravou, ZŠ TGM Čejkovice, Klvaňovo gymnázium Kyjov a Purkyňovo gymnázium Stráţnice (Jordana Blažková). Vítězové jednotlivých kategorií spolu s druhým a třetím v pořadí postoupili do celostátního kola soutěţe Bible a my, které proběhne 1. března 2012 v Brně. Do soutěţe se zapojily v rámci piaristických farností tři školy: Purkyňovo gymnázium, ZŠ M. Kudeříkové a ZŠ Školní (nezúčastnily se základní školy v Radějově, Petrově a Sudoměřicích). Nejlepšího umístění z ţáků těchto tří škol dosáhly: Radka Zalubilová (ZŠ M. Kudeříkové Stráţnice), která skončila ve III. kategorii na 2. místě (postupuje do celostátního kola), Vladimír Pokorný, Kateřina Tomečková a Marie Múčková (Purkyňovo gymnázium Stráţnice), kteří se umístili ve III. a IV. kategorii na 5. a 6. místě. Velmi dobře dopadli také další ţáci: v I. kategorii se umístil Štěpán Šimša (ZŠ Školní) na 7. místě a Ondřej Cáb (ZŠ M. Kudeříkové) na 11. místě, ve II. kategorii obsadil Martin Berčík (ZŠ M. Kudeříkové) 9. místo a Marie Stehlíková (ZŠ Školní) 10. místo, a ve III. kategorii skončil Dominik Berčík (ZŠ Školní) jako jedenáctý. Časopis farnosti Strážnice – Na cestu Na závěr bych chtěla poděkovat všem organizátorům a také sponzorům, kteří finanční částkou přispěli na organizaci a odměny pro účastníky této soutěţe, byli to: SEAL s.r.o. Stráţnice, AC LESIA s.r.o. pobočka Stráţnice, Českomoravská provincie piaristů a Římskokatolické farnosti ve Stráţnici, Veselí nad Moravou, Vnorovech a v Hodoníně. Mgr. Dagmar Mlýnková Tipy pro nový rok První nedělí adventní jsme vstoupili do nového církevního roku a prvním lednem vstupujeme do roku občanského, kalendářního. Bývá zvykem, dávat si předsevzetí, ţe od začátku nového roku budeme..., uděláme... atd. Někteří, po zkušenostech z předešlých let, od těchto předsevzetí upouští(me), i kdyţ ve skrytu duše doufáme, ţe se snad to či ono přece jen podaří. Před několika lety jsem si v Matici cyrilometodějské objednala knihu a od té doby mi posílají kaţdoročně Matiční zpravodaj. A protoţe obsahoval i - jak píší vzácnou broţurku "Boţí Prozřetelnost", kterou se chystají začátkem roku 2012 vydat, stejně tak jako kníţečku "Eucharistie znovu objevená", jejíţ část byla otištěna v časopise Světlo 2/2007, tak mě napadlo, ţe jako předsevzetí bychom si přece jenom mohli dát přečtení těchto broţurek a uvádět to, co obsahují, do ţivota. A co by to mělo být? Snaţit se lépe proţívat mši svatou a ne si ji jen odsedět nebo odstát, a pokud si snad kleknu na zazvonění, jako napovel hned vstát. Uvědomovat si, co se při mši svaté vlastně děje, tak jak byla provázena mší svatou Catalina Rivas Matkou Boţí. V další broţurce můţeme nahlédnout za oponu a poznat tak lépe, co se děje při přechodu člověka do věčnosti a co je dobré v té chvíli dělat. Dále moţná lépe pochopíme sílu svátosti smíření, kde nejsme jenom "já" a kněz, a jak je potřebné se dobře na tuto svátost připravit a modlit se nejen za sebe. A ještě jedna zpráva mě ve zpravodaji překvapila. Myslela jsem si, ţe modlitba k -5- sv. archandělu Michaelovi je potřebná, ale ţe ji papeţ Lev XIII. nařídil, aby se ji věřící v celé církvi modlili po mši svaté za obrácení hříšníků a za zásah archanděla Michaela, to jsem nevěděla. Vy ano? Anna Zamyslenie nad Vianocami Skúsme sa zamyslieť nad zmyslom Vianoc. O čom sú? Je to sviatok konzumu,stresu, naháňania? Za darčekmi, upratovaním, varením, pečením sladkostí, nakupovaním nadmerného mnoţstva potravín, ktoré často končia v smetiakoch? Mnohí psychycky aj fyzicky vyčerpaní, niektorí i zadĺţení sa tešia na ich koniec, na skľudnenie v práci po Novom roku. To nie sú vianoce. Tie sú predsa o radosti, pokoji, stíšení, stretnutiach s blízkymi, drahými i núdznymi ľuďmi a samotným Boţím synom. Vieme mať dnes ešte radosť? Takú čistú, byť k okoliu láskavý, pravdivý, byť sami sebou i za cenu, ţe nás ohovoria, pošpinia. Chcel by som kaţdého povzbudiť v tom,ţe naša ľudská hodnota nespočíva v platobnej schopnosti peňaţenky, platobnej karty,ale v tom, ţe sme. Takí akí sme, v našom srdci, bytí. Tak skúsme nepoţičiavať si, nenakupovať toľko vecí, čo nám vnucuje reklama, a je tak i predraţené. Výrobky nám takú radosť ako dobré vsťahy neurobia. Kto chce, ten pochopí.... Naša sila a radosť je práve vo vsťahoch, stretnutiach, porozumení, empatii, veľkorysosti a moţnosti pomáhať jeden druhému. Ak si všímame len veci, ceny a nie ľudí okolo, sme uţ blízko dna. Ozaj zamysleli sme sa niekedy nad tým, prečo je v domácnostiach toľko psov? Nemyslím,ţe je to len láska k prírode, alebo na stráţnu sluţbu. Často je to infláciou vsťahov v rodine, ľudskou potrebou niekoho milovať, tešiť sa na niekoho, kto ma má rád a je mi verný. Nemáme zdravé láskyplné vsťahy s deťmi, partnerom, ţijeme v zraneniach a tak mnohokrát náhradou za našu vyhasnutú lásku býva zvieratko - miláčik domácnosti. Komunikácia cez mobil, mail nám býva bliţšia ako sadnúť si spolu z očí do očí a Časopis farnosti Strážnice – Na cestu diskutovať, riešiť a hlavne odpustiť. Nájsť si čas na stretnutia, darovať sa i svoj čas blízkym, mať proste srdce. Nič nie je doleţitejšie a krajšie ako prejavy práve našej lásky a objatie. I tento rok príde Jeţiš do mrazivej noci, drsných podmienok maštale i nášho sveta. On to v Betleheme preţil, tvrdosť a ohrozenie podmienok roku nula. Isto preţije i našu tvrdost, naše málo schopné vlády, obchodné reťazce… Krása a veľkoleposť Vianoc je práve v narodení slabého na nás odkázaného dieťatka -Spasiteľa. Prichádza nám dať nádej, útechu a radosť, napriek mizerným podmienkam v ktorejkoľvej době. I keď padne euro, koruna, dolár, stúpne cena ropy..... Z temného horizontu nášho sveta svieti svetlo - poďme za ním. Ako králi od východu nasledujme to betlehemské svetlo. Je tu pre nás, naše dobro, šťastie a slobodu. Svoje bremená nesme Jeţišovi ako kráľovské dary, zloţme mu k nohám svoj smútok, zdravie, starosti, prácu, dlhy, naše vsťahy. Zlata,kadidla a myrhy má uţ dosť. Teši sa teraz na nás a práve naše dary. Šialene nás miluje-na doraz. Skloňme sa do ticha v našom vnútri a objavme jeho svet a našu slobodu. Ţelám Vám aspoň pár dní vypnutý televízor a počítač, prajem Vám počuť zas svoj vlastný hlas pri speve kolied v kruhu rodiny a priateľov, čas na hru, slávenie tohto času. Nech Vás i tieto Vianoce obohatia o radosť a šťastie, ktoré stále všetci hľadáme. SLÁVA BOHU NA VÝSOSTIACH A POKOJ ĽUĎOM DOBREJ MYSLE. Za skupinku Modlidieb otcov Marián Historie - Strážnický Orel v letech 1911 - 2011 Počátky místní odbočky tělovýchovné organizace Orel spadají ještě do období rakousko-uherského mocnářství. Z kroniky města a novinových článků vyplývá, ţe katolický tělocvičný spolek Orel byl ve Stráţnici zaloţen v neděli 25. června -6- 1911. Přihlásilo se do něj 22 činných členů. Prvním předsedou (starostou) byl zvolen katecheta Dr. Otakar Tauber, náčelníkem pan Hanák a jednatelem pan Macura. O činnosti Orla ve Stráţnici před 1. světovou válkou toho víme poměrně málo. První zápis z valné hromady je doloţen aţ z 13. ledna 1914. Orel jiţ v této době spolupracoval s místní Cyrilometodějskou jednotou a spolkem Omladina, které měly svoje centrum stejně jako Orel na Spolkovém (Lidovém) domě. Tragické události roku 1914 v Sarajevu a rozpoutaná světová válka znamenaly pro orelské hnutí ve Stráţnici téměř zánik. Po vzniku samostatného československého státu v roce 1918 začala první obnova Orla. Za měsíc po sjezdu delegátů orelských odborů v Brně v roce 1919 byla svolána první poválečná valná hromada i ve Stráţnici. Spolek díky ní oţil pod názvem Jednota Československého Orla ve Stráţnici. Starostou byl zvolen P. Jan Hajda, katecheta, pokladníkem se stal kaplan P. Jaroslav Hošek a náčelníkem Jan Montág. Účelem jednoty bylo podle prvních stanov: „pěstovati výchovu a povznesení duševních schopností a tělesných sil mládeže i dospělých členů, mužů i žen v duchu národním a křesťanském a v duchu sociální spravedlnosti...“ Účel měl být naplňován prostřednictvím tělesných cvičení a tělocviku, přednáškami, četbou, zakládáním knihoven, divadlem, zpěvem, veřejnými cvičeními, slety a manifestacemi a získáváním peněţních prostředků na tuto činnost. Spolkové činnosti jednoty řídila valná schůze a místní rada. Jednotu navenek zastupoval starosta a jednatel. Stráţnická jednota byla součástí většího obvodu - ţupy, v okolí Stráţnice vznikly ţupy dvě: pro Hodonínsko a jiţní Moravu – ţupa Šilingrova (s centrem v Hodoníně) a pro Slovácko – ţupa Velehradská (s centrem v Uherském Hradišti), jejíţ součástí byla aţ do roku 1990 i stráţnická pobočka (od roku 1990 patří Stráţnice do ţupy Šilingrovy). Nejvýznamnější akcí Orla v republice na počátku 20. let 20. století, na které se aktivně podíleli i Stráţničané, byl brněnský slet v roce 1922. Do Brna odjeli ze Stráţnice Časopis farnosti Strážnice – Na cestu hlavně zástupci dorostu a stráţnická hudba, vedená ředitel kůru Kříţem. Stráţničtí členové předvedli fašank a různé lidové tance. Z celostátních orelských akcí na přelomu 20. a 30. let měl největší ohlas praţský slet (Svatováclavské dny Orelstva v roce 1929 v Praze). Praţského sletu se zúčastnilo 45 členů Orla, celkem s Omladinou a nečleny čítala výprava ze Stráţnice 135 osob. Akce se konala u příleţitosti 1000. výročí úmrtí svatého Václava, kterou soudobí historikové kladli do roku 1929. Mohutné svatováclavské oslavy proběhly i ve Stráţnici za aktivní účasti Orlů v září 1929. Jejich součástí bylo promítání filmu s komentářem dr. Emanuela Jeţka, profesora gymnázia, duchovní koncert v klášterním kostele, který na varhany obstaral ředitel kůru Kříţ a sólovým zpěvem ing. Pásek. Oslavy vyvrcholily průvodem a bohosluţbami na náměstí v neděli 29. září 1929, kterých se zúčastnily i další organizace ve městě (Sokol, Beseda atd.). V meziválečném období došlo několikrát ve změně ve vedení Orla. Od roku 1922 byl nejprve starostou malířský mistr František Kolesík, jednatelem úředník berního úřadu František Lípa. Od roku 1927 se stal starostou gymnaziální profesor Josef Jebavý a jednatelem byl kaplan František Bureš. Od roku 1929 se stal starostou farář P. Jan Skýva, kterého v roce 1935 na tomto místě nahradil farář a konzistorní rada P. Jan Vrtek. Jednatelem byl po P. Fr. Burešovi od roku 1932 gymnaziální profesor Josef Jebavý, a to aţ do roku 1937, kdy jej nahradil Josef Rambousek, účetní Zádruhy. Jedním z typických znaků meziválečného vývoje stráţnické orelské organizace byl nárůst členů, který podle údajů z kronik a dochovaných záznamů, dosáhl vrcholu na počátku roku 1926, kdy se stav jednoty udává na 265 členů. Celkový počet členů kolísal, po většinu období se udrţoval přibliţně na 150 aţ 190 členech. Mnichovská dohoda v září 1938 a obsazení Čech a Moravy Hitlerem v březnu 1939 znamenaly zásadní zvrat nejen pro vývoj Orla jako národní organizace. Na začátku roku 1940 musela stráţnická jednota -7- odstranit všechny názvy nebo zkratky, které oběţník zemského úřadu v Brně zakazoval. Týkalo se hlavně označení „československý“. Stráţnická jednota proto byla po dobu protektorátu nuceně přejmenována z Jednoty Československého Orla ve Stráţnici na Jednotu Orla ve Stráţnici. Činnost spolku začala být ze strany policejních orgánů stále více monitorována. Poslední valnou hromadou před ukončením činnosti byla valná hromada konaná 9. února 1941. Ve stejném roce byla veškerá činnost Orla na Moravě zastavena na základě výměru policejního ředitelství v roce 1941 a v roce 1942 byl Orel jako tělocvičný spolek rozpuštěn. Po ukončení 2. světové války v květnu 1945 začala druhá, velice krátká obnova Orla. Postupovala zpočátku velmi pomalu, teprve 21. února 1946 vzal zemský národní výbor v Brně na vědomí ţádost ze Stráţnice o obnovu činnosti orelské organizace a zapsal spolek do spolkového katastru. První poválečná valná hromada se uskutečnila 5. ledna 1947 v sále Lidového domu. Na valné hromadě bylo zvoleno nové vedení, starostou se stal Tomáš Gajda, místostarostou František Praks a jednatelem Jan Vavřík. Ve stejném sloţení (s výjimkou jednatele, kterým se stal František Sochor) se toto vedení dočkalo svého potvrzení i na poslední předúnorové valné hromadě, jeţ se uskutečnila 28. prosince 1947 v sále Lidového domu. Únorový komunistický převrat v roce 1948 a převzetí moci ve státě komunistickou stranou, znamenalo konec další orelské práci. 20. března 1948 ústřední akční výbor Národní fronty rozhodl o sjednocení tělovýchovy a do 28. března byla násilně ukončena činnost všech tělovýchovných organizací včetně Orla a došlo k vytvoření jednotné celostátní tělovýchovné organizace. Úřední zákaz činnosti pro Orla a jeho jednoty nebyl vydán, přesto 42 let nesměli členové této organizace vyvíjet ţádnou činnost. Majetek a jmění Orla byly zabaveny a předány jiným státem řízeným organizacím. K opětovnému zahájení činnosti stráţnické orelské jednoty po roce 1989 došlo 30. Časopis farnosti Strážnice – Na cestu listopadu 1990. Tak začala třetí - poslední obnova Orla. Starostou byl nejprve zvolen Jan Hudeček a jednatelem Bohumil Novák. Nejprve Orel provozoval svou činnost v prostorách Cyrilometodějské jednoty, i kdyţ byl majetek ve správě Potravin Brno a bývalá zahrada byla v majetku Svazu chovatelů. Změna nastala aţ usnesením vlády ČR z roku 1996 o bezúplatném převodu nemovitého majetku spolků a organizací. Na základě tohoto usnesení vlády byla v roce 1997 vrácena budova Cyrilometodějské jednoty a po nejnutnějších opravách byly zprovozněny prostory jak pro činnost Orla, tak pro ostatní spolky. V roce 1998 byly vráceny Cyrilometodějské jednotě i pozemky zahrady a následně bezúplatně převedeny na Orel. S pomocí tehdejšího starosty Orla bratra Šustra získala stráţnická orelská jednota potřebné dotace z ministerstva školství na rekonstrukci získaných prostor. V roce 2006 byla uvedena do provozu budova se společenskou místností a potřebným sociálním zařízením. Poté bylo v prostorách zahrady vybudováno hřiště s umělým povrchem, vyuţívané převáţně pro fotbal, tenis a volejbal. Jako poslední byla počátkem roku 2010 otevřena menší tělocvična. Orel je občanské sdruţení, křesťanská sportovní organizace. Prioritou činnosti je především podpora sportu pro všechny. Na základě výsledků voleb z členské schůze konané 13. března 2011 stojí v čele vedení stráţnické jednoty starosta Ing. Milan Horák, místostarostou je Tomáš Adamec a sekretářem paní Aneţka Sasínová. Oficiální název stráţnické jednoty zní: Orel, tělovýchovná jednota Stráţnice, a v současné době sdruţuje 314 členů. Orelskou činnost tvoří tři části: sportovní, kulturní a duchovní. Momentálně jsou aktivní oddíly fotbalu, tenisu, florbalu pro děti, thaiboxu a lakrosu pro mládeţ. Dlouhodobě se prezentuje také krouţek taneční gymnastiky, letos zahájily opět činnost maţoretky. Po kulturní stránce je dominantní folklórní soubor Demiţón. Kulturní činnost doplňuje krouţek fotografický a astronomický. Petr Tomeček -8- Ad: Z minulosti i současnosti Orla Vzhledem k charakteru ohlasů na tento příspěvek bych rád doplnil následující: text se týkal celostátního vývoje Orla nikoliv vývoje stráţnické jednoty, z důvodu stručnosti článku nemuselo být čtenářům zcela jasné, ţe organizace Sokol nově vytvořená po únoru 1948 nebyla totoţná se stejnojmennou tělocvičnou organizací zaloţenou z podnětu M. Tyrše v roce 1862, hlavním cílem článku bylo stručně připomenout pozitivní přínos Orla pro novodobou českou společnost a některé zásadní okolnosti jejího vývoje. Zájemce o hlubší studium historie Orla lze odkázat na http://www.orel.cz/profil/historie.html nebo odbornou literaturu. Petr Tomeček Poděkování Děkujeme všem, kteří pomohli při instalaci výstavy v Městském muzeu - 100 let Orla ve Stráţnici. Také děkujeme všem členům, přátelům a příznivcům naší orelské jednoty, kteří nám jakýmkoliv způsobem pomáhají v naší práci. Radost z příchodu Boţí lásky ať pocítí vaše duše i srdce, Boţí pokoj a poţehnání ať vás provází v novém roce. Výbor stráţnické jednoty Orla Informace Rodinného Strážnice o.s. centra Děkuji ze srdce jménem členů RC všem sponzorům, příznivcům a dobrovolníkům za pomoc a spolupráci při našich aktivitách i při provozu a údrţbě zahrady u sv. Martina. Přeji všem vstup do nového roku v duchu naděje a pokoje v srdci a poţehnaný kaţdý nový den! B. Bučková, předsedkyně RC Připravujeme: Bruslení na zahradě u sv. Martina (v případě příznivého počasí). (Po)Tříkrálová zabijačka na zahradě u sv. Martina (21. 1. 2012). Kurzy keramiky pro děti i dospělé (pod vedením L. Gronské) od února. Kurzy manţelských večerů (od února). Relaxační večer pro ţeny – muzikoterapie (únor). Informace na tel. 603240533, email:[email protected] Knihovna křesťanské literatury Matice Svatohostýnská informuje Spolk. dům, Masarykova 370, Vám nabízí: Tokijské květy Ludvík Armbruster v rozhovoru s Alešem Palánem. Český jezuita Ludvík Armbruster proţil v Japonsku půl století, dokonale si osvojil jazyk, vyučoval na tamní univerzitě a navázal mnohá přátelství. Kdyţ mluví o Tokiu, říká „u nás“. Doma se ale cítí víc v Česku. Díky této šíři perspektivy je rozhovor s ním něčím víc neţ jen ochutnávkou exotiky… Vyznání papežského teologa Georges Cottier v rozhovoru s P. Favrem. Georges Cottier byl patnáct let teologem papeţského domu Jana Pavla II. Klíčovým tématem jeho rozhovoru s novinářem Patricem Favrem je tedy osobnost a pontifikát Jana Pavla II. Od 26. 12. do 31. 12. 2011 bude knihovna uzavřena, dále budeme na Vás čekat v obvyklém čase: pondělí a středa 9.30 – 11.00, úterý 16.00 – 17.00 hod. Důvěrnice Matice Svatohostýnské děkuje členům a příznivcům za příspěvky, které činily Kč 9300,-- za r. 2011. Zároveň prosím o příspěvky na nastávající rok a přeji hodně Boţího poţehnání. Zdenka Nováková Sobota 30.12. – skupina č. 8 Sobota 7.1. - skupina č. 9 - Hrachovská B. Sobota 14.1. - skupina č. 10 - Šašinková M. Sobota 21.1. - skupina č. 11 - Sochor M. Sobota 28.1. - skupina č. 12 - Kurucová L. Úklid je kaţdou sobotu od 8:00 hod. Informace Novoroční koncert Nejkrásnější Ave Maria Zveme Vás na Novoroční koncert do kostela P. Marie ve Stráţnici v neděli 8. ledna 2012 v 17 hod. Vystoupí Olga Procházková, sólistka opery Slezského divadla v Opavě, a František Šmíd – varhany. Časopis farnosti Strážnice – Na cestu Úklid kostela Panny Marie -9- Pastorační kalendář 2012, Strážnice + Petrov Už dnes vám chci představit alespoň nejdůležitější farní akce, které nás čekají během nového roku: 7. ledna (sobota), Tříkrálová sbírka na Charitu, 11. února (sobota), pouť nemocných k P. M. Stráţnické, 18. února (sobota), Orelsko–farní fašankový ples, 22. února, Popeleční středa 1. dubna, Květná neděle, společná velikonoční zpověď, 5. - 8. dubna, Velikonoční triduum, Boţí hod velikonoční, 20. - 22. dubna, Děkanátní setkání mládeţe ve Stráţnici a pouť mládeţe k P. M. Stráţnické, 5. května (sobota), adorační den farnosti Panny Marie, 13. května (neděle), 1. sv. přijímání v Petrově, 13. května (neděle), nový cyklus fatimských večerů v Petrově (kaţdého 13. v měsíci, od května do října), 20. května (neděle), 1. sv. přijímání ve Stráţnici, 7. června (čtvrtek), adorační den farnosti sv. Martina a slav. Boţího Těla, 10. června (neděle), průvod Boţího Těla, 24. června (neděle), mše sv. na ukončení stráţnických slavností, 30. června (neděle), mše sv. během oslav 600. výročí zaloţení Petrova, 2. července (pondělí), adorační den v Petrově, 5. července (úterý), 100. výročí posvěcení kostela a pouť v Radějově (odpoledne), 14. července (sobota), pouť našeho děkanátu na Sv. Hostýn, 10. - 12. srpna (pátek-neděle), hlavní pouť k P. M. Stráţnické, září (datum bude upřesněný): pouť farnosti na Blatnickou horu, 28. září (pátek), Svatováclavské hody v Petrově, 11. listopadu (neděle), Svatomartinská hodová mše sv. ve Stráţnici, 25. listopadu (Neděle Krista Krále), ministrantské sliby, 2. prosince, 1. adventní neděle. Samozřejmě jedná se pouze o výčet některých akcí a věcí, které nás v tomto roce čekají (čekají nás ještě – na příklad – koncerty, duchovní obnovy, zájezdy, tábory apod.). Spousta věcí tady není uvedena, ale víme, že pravidelně se konají: činnost Charity, Orla nebo Centra pro rodinu, biblické hodiny, pobožnosti, adorace, setkávání skupin a hnutí apod. Těším se na vše dobré, co v tomto roce, s Boží pomocí, uděláme! P. Lukáš Časopis farnosti Strážnice – Na cestu - 10 - OKÉNKO DO FARNÍ CHARITY Informace k Tříkrálové sbírce 2012 KDY se bude chodit? V sobotu 7. ledna 2012 ve Stráţnici a v Petrově INFORMAČNÍ SCHŮZKA PRO VEDOUCÍ SKUPINEK: V úterý 4. ledna 2012 od 16.00 hodin v Charitě Stráţnice, Kovářská 396, I. poschodí, si vedoucí skupinek koledníků vyzvednou materiály k zajištění Tříkrálové sbírky. Budou jim předány informace týkající se průběhu sbírky. OBLEČENÍ PRO KOLEDNÍKY si můžete vyzvednout: v Charitě Stráţnice, Kovářská 396, dne 5. a 6. ledna 2012 od 8.00 – 17.00 hodin u pí Čajkové v šicí dílně /I. poschodí/ SRAZ vedoucích skupinek a koledníků je ve 13.30 hodin před kostelem Panny Marie a v Petrově v 13 hodin u kostela sv. Václava. Kněz ve Stráţnici a v Petrově poţehná všechny přítomné, kadidlo a křídy. Pak se vedoucí i se svými skupinkami rozejdou po koledě. ODMĚNA KOLEDNÍKŮM: Kino „Kocour v botách“ Kulturní dům, ZDARMA Již teď Vám všem děkujeme a doufáme ve Vaši pomoc. Časopis farnosti Strážnice – Na cestu - 11 - Nejen pro děti Úkol pro malé děti: Vymaluj obrázek Betléma. Splněné úkoly vhoďte do krabičky v kostele. Losování výherce bude na první lednové dětské mši sv. Vydává Římskokatolická farnost sv. Martina pouze pro vnitřní potřebu farnosti. Vychází 24. 12. 2011, náklad 700 kusů Tisk: Tiskárna Sukupovi. Své náměty a připomínky můžete vhodit do krabičky vzadu v kostele. nebo zaslat na e-mail : [email protected] webové stránky farnosti: www.straznice.farnost.cz Děkujeme všem přispěvatelům. Časopis farnosti Strážnice – Na cestu - 12 -