Orl-2015-5

2015-5
kognitivně disonantní občasník,
informační destilátor, internetové(nejen) výstřižky ve fraku,
splaskávač simulákrů, rozpouštěč
falešných egregorů, narušovač
zpráchnivnělých paradigmat,
kompenzátor hypotékového
novinářství, flokulant mediálního žaboklamu, širokopásmové
dráždidlo, argenteum oppositus
coffeteria pragensis, kanonizátor
síťové pomíjivosti, virtuální plátek k propagaci holé skutečnosti,
homeopaticko psychedelický
1
Motto:
Činnost těchto andělů si navíc
musíme představit tak, že se
navzájem prolínají; tj. v době,
kdy působení jednoho ducha
času vrcholí, zahajuje již skrytě
na vnitřních rovinách své působení následující duch času.
Může se projevit u výjimečných,
inspirovaných osobností, které
„předběhly svou dobu“, již na
sestupném oblouku předcházející periody; a na druhé straně
působit ve svých setrvačných
důsledcích jako brzda až do
poloviny následujícího období
E. Páleš
2
OBSAH
OBSAH
Obsah
Stanislav Grof: Když se nemožné stane
5
Nutí nás tolik pracovat, abychom neměli čas přemýšlet. Upadající velmoc válčí a hledá nepřítele 6
Tiché šílenství finančních trhů
9
Lingua sancta: auctaque forma fuga est
10
Ekonomické aspekty druhé světové války
14
Válka v Sýrii: Islámský stát je důsledkem zavádění demokracie
19
Václav Cílek a spol.: Něco se muselo stát
22
Směřujeme ke kontrolně-sledovacímu kapitalismu?
26
Bůh mi o sobě dává vědět oknem
29
Can Mushrooms Treat Depression?
30
Rozhodlo se v Praze o datu konce druhé světové války?
32
„Vědecké“ dějiny a „pavědecká“ akašická kronika
36
Vize Terence McKenny
39
Tarot – Svět jako hra
41
Blázen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42
Kejklíř . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44
Filozof Cílek popisuje vážnou hrozbu pro lidstvo. Spojuje ji také s válečnými konflikty
54
Analytička Ryšánková: Šlo tady o něco jiného než o americký konvoj.
59
Ohrožený a rebelující Bůh
63
3
OBSAH
OBSAH
Zmizel proletariát, ale lidé žijí hůř než dělníci. Mnozí už nevěří umírněné levici, berou ji jako
součást systému. A tak volí...
65
USA, náš stoprocentní vzor
1. Zbrojení . . . . . . . . . . . .
2. Technologické zaostávání . . .
3. Zaostávání v patentech . . . .
Děláme národ žebráků . . . . . . .
Američanům už jejich země nepatří
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
68
68
68
69
69
70
Na Ukrajině hrozí národní socialismus, je Evropa skutečně tak blbá, že se nechá znovu vysmát? 71
Černého přednáška o lásce k USA
76
Duchovní inteligence inspirují epochy
78
Chudneme, ani o tom nevíme
83
Čína zažívá křesťanský boom. Věřících přibývá, soudruhům navzdory
85
Erik Best: Čínská (a ruská) asijská rozvojová banka
86
Američané bombardovali Prahu za slunečného počasí.
87
Ukrajinský parlament schválil uznání nacionalistické organizace UPA
91
Tajemství slunečního boha
93
Co jsou západní hodnoty?
97
Válka
97
4
STANISLAV GROF: KDYŽ SE NEMOŽNÉ STANE
Stanislav Grof: Když se nemožné stane
řetězec událostí vedoucích až k budoucí světové válce o ztenčující se zdroje látky, která se stala životně důležitou pro existenci
a prosperitu všech průmyslových zemí.
Knoflíček
Zcela jasně jsem pochopil, že pro budoucnost této planety
je nezbytné přeorientovat ekonomiku na sluneční energii a
další obnovitelné zdroje. Jednostranná politika fosilních paliv,
která drancuje omezené zdroje a mění je v toxický odpad a
průmyslové znečištění životního prostředí, je zcela zjevně od
základů tak špatná, že jsem nechápal, jak je možné, že to
ekonomové a politici nevidí. Takováto krátkozraká politika
je zcela nepochybně neslučitelná s vesmírným řádem a s cyklickou podstatou života. Využívání fosilních paliv se dalo pochopit v historickém období průmyslové revoluce, ale poté, co
lidé poznali, že takový vývoj ohrožuje život na naší planětě, se
pokračování v tomto trendu jeví jako sebevražedné, vražedné a
zločinné.
… V jednom období života jsem prožil několik po sobě jdoucích
ketaminových sezeních tak strašných, že jsem se rozhodl tuto
látku již nikdy neužít. Jejich tématem byl problém fosilních paliv
a kletby, kterou představují pro život na naší planetě. Toto je
popis jednoho z nich:
„Atmosféra byla temná, tíživá a zlověstná. Připadala mi jedovatá
a zhoubná v chemickém slova smyslu, ale také nebezpečná a
plná zla ve smyslu metafyzickém. Zpočátku jsem ji prožíval
jakoby zvnějšku, jako součást prostředí, v němž jsem se ocitl, ale
postupně mě zcela ovládla a já jsem se s ní plně ztotožnil. Chvíli
mi trvalo, než jsem si uvědomil, že jsem se stal ropou a vyplňuji
obrovské dutiny v nitru země. Zatímco jsem prožíval tuto identifikaci s ropou jako fyzickou hmotou včetně jejího pronikavého
zápachu, uvědomil jsem si, že jsem se stal i zlou metafyzickou a
archetypální bytostí nepředstavitelných rozměrů. Zaplavily mě
fascinující vhledy do světa chemie, geologie, biologie, psychologie, mytologie, historie, ekonomie a politiky.
V dlouhé řadě odporných a nanejvýš nepříjemných zážitků jsem
prošel stavy vědomí spojenými s chemickým průmyslem pro
zpracování ropy. S odkazem na jméno známého německého
chemického kombinátu jsem pro tyto zážitky používal název
„vědomí IG Farben“. Byl to nekonečný řetězec stavů vědomí,
které měly kvalitu anilinových barev, organických rozpouštědel,
herbicidů, pesticidů a jedovatých plynů. Vedle zážitků spojených s různými proůmyslovými jedy jsem také prožil stavy
vědomí různých forem života, které byly působením ropných
produktů vystaveny. Stal jsem se každým Židem, který zahynul v nacistických plynových komorách, každým mravencem
a švábem postříkaným sprejem, každou mouchou uvízlou v lepkavém mazu mucholapky, každou rostlinou umírající působením
herbicidů. A za tím vším číhala budoucnost, kterou se vší
pravděpodobností život na této planětě čeká – smrt způsobená
chemickým znečištěním. Z tohoto sezení jsem si odnesl neuvěřitelné ekologické uvědomění a jasnou představu o směru,
kterým by se ekonomický a politický vývoj měl ubírat, pokud
má být život na této planětě zachován.“
Náhle jsem pochopil něco, co mě dosud nikdy nenapadlo, a
sice, že ropa je vlastně tuk biologického původu, který zmineralizovat. To znamenalo, že tato hmota unikla nevyhnutelnému koloběhu smrti a znovuzrození, tedy recyklaci, jíž je
podřízen svět živé hmoty. Prvek smrti však nebyl tímto procesem odstraněn úplně, nýbrž jen pozdržen. Ničivá plutonická síla
smrti je v ropě zachována v latentní podobě dál jako obrovská
časovaná bomba a čeká na příležitost být uvolněna do světa.
Když jsem prožíval to, co jsem vnímal jako vědomí ropy, viděl
jsem jasně, že její smrtonosný charakter se projevuje v zabíjení motivovaném nenasytností, chamtivostí a touhou po astronomických ziscích, jež přináší. Byl jsem svědkem nekonečných
scén politických intrik, ekonomických podvodů a diplomatických triků motivovaných ropnými zisky. Nebylo těžké sledovat
5
GROF, Stanislav. Když se nemožné stane: [dobrodružství za hranicemi běžného vědomí]. Vyd.
v českém jazyce 1. Praha: Práh, 2012, 397 s. ISBN
978-80-7252-359-7.
NUTÍ NÁS TOLIK PRACOVAT, ABYCHOM NEMĚLI ČAS PŘEMÝŠLET. UPADAJÍCÍ VELMOC VÁLČÍ A HLEDÁ NEPŘÍTELE
V předmluvě autor píše:
„Tato kniha přináší řadu osobních zpovědí a odhaluje mnohé
důvěrné podrobnosti z mého soukromého a profesionálního života. Většina klinických lékařů a badatelů by s odhalením
takového množství informací natolik osobních určitě váhala, protože by se obávali, že jim to poškodí vědecké renomé. Důvodem,
proč s takovou upřímností lesk a bídu svého osobního hledání
popisuji, je to, že chci, aby tyto informace usnadnily pochybnosti
a útrapy dalším z těch, kteří se věnují serióznímu sebezkoumání, a
napomoci jim vyvarovat se nástrah a omylů, které bývají nedílnou
součástí každého průzkumu nových a neprobádaných oblastí.“
letech na Západě. V této době dochází ke zpomalení ekonomiky,
nástupu úsporných technologií, nárůstu nezaměstnanosti, rostoucímu významu úvěrů. „Čím dál více roste počet úvěrů k
hrubému domácímu produktu a vyspělé ekonomiky se začínají
rapidně podobat kasinovým ekonomikám, jako byl Kypr, Lucembursko či Island,“ vysvětlila.
Velký obdiv a úcta, že to autor udělal.
zdroj:http://outsidermedia.cz/stanislav-grof-kdyz-se-nemoznestane/
Nutí nás tolik pracovat, abychom neměli čas
přemýšlet. Upadající velmoc válčí a hledá
nepřítele
Zvyšuje se produktivita práce, ale na mzdy jde stále méně
„Nastávají změny na trhu práce, objevují se nové fenomény, jako
je dlouhodobá nezaměstnanost, pracující chudoba, neuspokojivé částečné úvazky, marginalizace práce,“ objasnila ekonomka.
Vznikají nadnárodní společnosti, dochází k nárůstu finanční
ekonomiky. „To vše je spjato s tím, čemu se říká sociální
stát, který byl považován za velký výdobytek poválečných
padesátých let,“ upozornila.
Do Vladimírova knihkupectví Serius v Jablonci nad Nisou přijela ve středu 18. března na besedu a propagaci své nové knihy
Přelom. Od velké recese k velké transformaci ekonomka Ilona
Švihlíková, vedoucí katedry politologie a společenských věd na
Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze. Podle ní se nejvyspělejší západní svět ocitá ve zhruba desetiletém
chaosu. Po něm přijde buď velká transformace, v což ekonomka
doufá. Možný, i když, doufejme, méně pravděpodobný, je černý
scénář zahrnující nástup totalitních režimů, či dokonce války.
Podíl mezd na hrubém domácím produktu vrcholí v sedmdesátých letech minulého století, od té doby klesá. „I když
se zvyšuje produktivita práce, na mzdy jde stále méně, naopak
na zisk, kapitál více. Z toho vyplývá, jak je ohrožována kupní
síla. Motivace domácností, často nutnost, je zadlužovat se,“ objasnila. Zisk se stále méně vrací do reálné ekonomiky. „Dochází
k nárůstu finanční ekonomiky. Ta se odtrhla od té reálné sféry,
kterou měla obsluhovat. Dnes je ten poměr obrácený, ze sluhy
„Žijeme ve výjimečné době, ve které probíhá souběh různých
krizí, které se vzájemně posilují a vytvářejí chaos,“ uvedla Švihlíková na úvod. Ve druhé knize navazuje na tu první Globalizace a krize. V ní vysvětlila zlom, který nastal v sedmdesátých
6
NUTÍ NÁS TOLIK PRACOVAT, ABYCHOM NEMĚLI ČAS PŘEMÝŠLET. UPADAJÍCÍ VELMOC VÁLČÍ A HLEDÁ NEPŘÍTELE
se stal špatný pán. Finanční ekonomika tlačí na tu reálnou, aby
se chovala podle jejích představ,“ zdůraznila.
Škrty se zaměřují na sociální výdaje v situaci, kdy většina
zemí má obrovské rezervy v příjmech
Nastává i tendence k politice škrtů. „Liší se v jednotlivých
zemích, v EU je propagátorem této politiky hlavně Německo.
Je třeba říci, že krátkodobé škrty mají dlouhodobé důsledky.
Ekonomika nefunguje jako jojo, že poklesne o pět procent a
pak vyletí na patnáct. Spíše když se dostanete do sklepa, tak
se z něj poté leze velmi obtížně. Zajímavé je, že škrty jsou zaměřeny především na sociální výdaje v situaci, kdy většina zemí
má obrovské rezervy v příjmech,“ konstatovala Švihlíková.
V éře globalizace vítězí ten, kdo může utéci před následky
svých činů
Jedním z důsledků globalizace a velké moci nadnárodních korporací je tlak na stát. „Mění se mocenské poměry. Nadnárodní
společnosti získávají obrovské výhody. Těmi jsou rychlost a mobilita. Můžou se přemisťovat téměř po celém světě. V éře globalizace vítězí ten, kdo může utéci před následky svých činů a
zanechat za sebou spoušť,“ vysvětlila ekonomka. Státy se snaží
korporacím podbízet snižováním sociálních standardů jako je
třeba nezavádění institutu minimální mzdy, zákaz odborů...
Demokracie překáží. „Je tendence ukotvit některá pevně
stanovená pravidla, aby je nebylo možné žádným demokratickým procesem odstranit. Například jde o fiskální kompakt,
který by měl mít podobu zákona včleněného do ústavy, který
žádná parlamentní většina nebude moci změnit,“ upozornila.
Nebezpečnou tendencí je podle ní Transatlantická dohoda
(TTIP) mezi USA a EU, která v řadě bodů vyčleňuje veřejnosti
možnost ji ovlivnit.
Švihlíková připomněla nedávný skandál švýcarské pobočky
jedné z největších bank na světě HSBC, která poskytovala sociální služby bohatým klientům. „Mohli odlévat peníze do
daňových rájů. Šlo o obrovské cifry, odhad je polovina světového HDP, asi 80 bilionů dolarů,“ upozornila. Tento skandál
byl odhalen jenom díky jednomu statečnému zaměstnanci,
který je nyní ohrožen na životě. „Je to podobné jako u Edwarda
Snowdena, kterému jsem svoji novou knihu věnovala,“ ozřejmila
Švihlíková.
Švihlíková má dvě základní hypotézy budoucího vývoje. „Nyní
jsme v období chaosu, velmi nestabilním a dynamickém. Mění se
a přetváří struktury, na které jsme zvyklí. V oblasti ekonomické,
politické, sociální i mezinárodních vztahů. V nich je to vidět
výrazně. Mění se vazby mezi státy, některé se rozpadají, mezinárodní právo je v troskách,“ vypozorovala.
Jaké jsou reakce na velkou recesi z let 2008 až 2009? „Jsou
tu některé zajímavé tendence. Obecně centrální banka vytváří
nové peníze, za které kupuje aktiva. Hodně záleží na tom jaká.
Slibují si od toho, že v situaci, kdy jsou úrokové míry hodně
nízké, tak to podpoří ekonomický růst. Jsem k tomu skeptická,“
zmínila.
V současné době dle Švihlíkové nebyla dokončena čtvrtá technologická vlna. Nebyla nasazena zcela. Hlavní důvod je ten, že
technologie nejsou v souladu se současným systémem. Jsou to
pracovně úsporné technologie. Pracovní místa vyčleňují. „Podle jedné německé studie, pokud by byly veškeré vynálezy – automatizace, robotizace – aplikovány v praxi, bude potřeba jen
20 procent pracovní síly,“ objasnila. Už se však objevuje technologie páté vlny, což je 3 D tisk. „Může vést k decentralizaci a
7
NUTÍ NÁS TOLIK PRACOVAT, ABYCHOM NEMĚLI ČAS PŘEMÝŠLET. UPADAJÍCÍ VELMOC VÁLČÍ A HLEDÁ NEPŘÍTELE
opačnému trendu k vlivu nadnárodních korporací,“ domnívala
se ekonomka.
lémy. A klasika Rozděl a panuj. Postavit jednotlivé skupiny proti
sobě. To ukázala předminulá česká vláda,“ myslela si Švihlíková.
Poté ekonomka zahrozila možným černým scénářem vývoje.
„Dohodě ACTA se kvůli občanským protestům podařilo zabránit.
Ale skrz TTIP se může vrátit oknem. Je tam snaha zabránit jedné
z možností moderních technologií, což je sdílení a spolupráce,“
povšimla si.
Na závěr své přednášky se snažila posluchače navnadit na optimističtější notu a představila pozitivnější scénář, který nazývá
velkou transformací. „3D tisk bude měnit významně výrobu.
Technologie je možné využít i pozitivně. Ostatně, když je máme,
proč pracujeme stále více, a ne méně. To by však vyžadovalo
základní změnu systému,“ řekla.
Jedním z návrhů Mezinárodní organizace práce, jak toto vyřešit,
je zkrátit pracovní týden. „Velkým propagátorem u nás byl
Miloš Pick, který se zasloužil o zrušení pracovní soboty. Už bohužel nežije, ale když jsme se o tom bavili, říkal, že už dávno se
mělo pracovat podstatně méně,“ zavzpomínala. Proč tomu tak
není? „Podle některých teorií, a nemyslím že jsou konspirační,
ten důvod je uchovávat lidi v systému, aby volný čas byl velmi
vzácný. Když lidé mají čas, můžou přemýšlet a různě se aktivovat. Člověk, který myslí, je pro elitu nebezpečný,“ domnívala se.
Žijeme v systému, o kterém se nesnilo ani Orwellovi
Další je využívání technologií pro špehování. „Minulý týden
jsem byla v rámci festivalu Jeden svět na dokumentu Citizen
four právě o Edwardu Snowdenovi. Vřele doporučuji. Neznám
člověka, kterým by to neotřáslo. Je tam prezentováno, jak jsme
neustále všichni sledováni. Žijme v systému, o kterém se nesnilo
ani Orwellovi,“ upozornila.
Jak se bude řešit, že čím dál více lidí bude z hlediska tohoto
systému zbytečných? „Náznaky už tady máme – rostoucí nezaměstnanost a pracovní chudoba, částečné úvazky. Jedním z příkladů je, že se korporace vracejí do USA. Důvodem je, že přechází
na plně automatizovanou výrobu, kde nepotřebují žádné lidi.
Takže třeba levná čínská pracovní síla nehraje žádnou roli,“ ozřejmila.
Společenský přebytek by měl být podle ekonomky
přerozdělován formou daní. Hlavní změnou do budoucna
má být uvědomění si rozdílu mezi prací a zaměstnáním. „Neb
práce je poměrně dost, ale dobře placeného zaměstnání je
málo. Podhodnocená je práce sociální, péče o staré, nemocné,
postižené, o děti. Ale i kultura, výzkum, péče o životní prostředí.
Tam je té práce velikánské množství, ale celý tento sektor má
jednu věc společnou. Pracovní místa nevytvářejí zisk. Je tedy
potřeba zásadní změna,“ sdělila Švihlíková.
Ve velkých krizích, přelomových situacích a nota bene v době,
kdy odchází jeden hegemon a nový pořádek ještě není, se často
dle Švihlíkové stává, že hegemon válčí, anebo se snaží oslabit
své soupeře záměrným vyvoláváním chaosu.
Elity se snaží vyvolávat strach a vytvářet nepřítele. Člověk,
který myslí, je pro ně nebezpečný
Po přednášce ještě zodpověděla Ilona Švihlíková dotazy přítomných a podepisovala svoji novou knihu. „Ekonomku Švihlíkovou
ráda poslouchám v rádiu na stanici Praha. Ani dnes mě nezklamala. Pokládá zajímavé otázky, které nás nutí přemýšlet,“ okomentovala akci jedna z přítomných Jablonečanek.
„Jednou z osvědčených a dlouhodobých taktik elit je vyvolávání
strachu, zveličování, vytváření nepřítele, převádění na jiné prob-
zdroj:http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/ekonomika/Docentka-Svihlikova-Nuti-nas-tolik-pracovat-abychom-nemelicas-premyslet-Upadajici-velmoc-valci-a-hleda-nepritele-367011
8
TICHÉ ŠÍLENSTVÍ FINANČNÍCH TRHŮ
Tiché šílenství finančních trhů
Lidé nechtějí věřit, když jim říkáme, že mají v peněžence místo
peněz jen poukázky na sny. A že přestali mluvit o práci a o produktivních vztazích, a melou jen o těch poukázkách. Tak se jim
podívejme na zoubek. První graf je nejdůležitější, je to výkon
světové ekonomiky v tzv. formátu Global Gross Domestic Product (GDP) v letech 2004-2014, a to v miliardách dolarů. Nic na
tom není, představte si roční výdělek v domácnosti, a převeďte
to na zeměkouli.
Vidíte dramatický nárůst masy QE3, což je finanční šrot, o
němž trvale píšeme v našich článcích o ekonomice. Bankéř
Ben Bernanke jako šéf FEDu začal od září 2012 praxi tzv.
Quantitative-Easing . Prostě sedl k počítači, dal tam jedničku,
a pak k ní přidával libovolné množství nul. Výsledek přes ”Enter” pak emitoval do světa jako tzv. ”fiat money”. Z finančního
guláše, který už i tak byl jen šlichtou, FED udělal čistou vodu. A
co udělala burza, když dostala šlichtu, přesněji řečeno finanční
heroin? Podívejte se na hlavní burzovní index.
Pokud by peníze měly mít cenu, pak plus mínus musí kopírovat
vývoj ekonomiky, protože jinak nejsou ničím kryté. A nyní se
podívejte na vývoj financí ve Federálních rezervách (FED) za stejné období, tj. produkci dolarů v USA.
9
LINGUA SANCTA: AUCTAQUE FORMA FUGA EST
Burza vesele rostla před krachem téměř exponenciálním tempem a pak se najednou zhroutila. Důvody nebyly úplně stejné
jako ty z let 2006-2010. Ale stejně jako za fašismu funguje stejný vzorec chamtivosti, iracionality a nepoučitelnosti. Nikdo se
nepoučil ani na konci 20. století, po dvojité krizi. To ukazuje
poslední graf dvou krachů burzy z posledních let.
Srovnejte si vývoj burzy s dávkou heroinu, čili s poměrem nekrytých peněz z FEDu. A pak se pro srovnání podívejte na reálný
výkon světové ekonomiky. Kdo i tak není doma, ať jde na
VŠE za děkanem Ševčíkem, protože neoliberální ekonomové
také nepotřebují zdravý rozum. A nyní se vraťme před nástup
fašismu, do průběhu největší hospodářské krize v období tzv.
velké deprese.
Podle let jsou zde zachyceny všechny tři hlavní krize posledních
let. Internetová bublina, hypotéční bublina, i ta největší, tj. derivátová a finanční bublina, která ještě nepraskla. Jistěže za to
může Putin, proto je třeba válku s Ruskem přeměnit ze studené
na horkou. Zloděj musí nějakého obětního beránka najít, protože ta poslední bublina bude fakt globální nadělení.
zdroj:http://news.e-republika.cz/article3046-Tiche%C5%A1ilenstvi-finan%C4%8Dnich-trh%C5%AF
Lingua sancta: auctaque forma fuga est
Hlavním tématem sborníku Logos 2014 je jazyk a řeč v roli lingua
sancta, posvátného jazyka.
Na obálce je dřevěný polychromovaný reliéf Eduarda Ovčáčka
nazvaný J. S. Bach, Fuga.
10
Logos ½ 2014. Sborník pro esoterní chápání života a kultury
LINGUA SANCTA: AUCTAQUE FORMA FUGA EST
I my pojmeme prohlídku sborníku jako fugu – it. útěk, únik –
přemítaje o Slovu unikajícím neznámému Nepříteli a skrytému
v Těle. Budeme sledovat, jak se v naší fuze důsledně dodržuje
rovnost všech protihlasů.
„Hudba není pouhá lineární řada not. Naše
mysl vnímá hudební skladbu na mnohem vyšší úrovni.
Shlukujeme noty do frází, fráze do melodií, melodie
do vět a věty do celých skladeb. Podobně proteiny dávají smysl jen tehdy, když působí v celých
skupinách. Přestože již samotná primární struktura
nese veškerou informaci potřebnou k vytvoření struktury terciární, »cítí« se nedostatečnou, protože k realizaci jejího potenciálu dochází až poté, co terciární
struktura skutečně fyzicky vznikne.“
Úvodníkem jest Zlatá díra – Pokus o nahlédnutí role lidské řeči
Jena Krásy.
„Řeč není jen zvuk, řeč je i představa. … My v řeči
žijeme.“
Etymologické rozklady i přímý odkaz na dílo D. Ž. Bora nejlépe
vystihuje autorovo směřování. Zaujala ho i řeč přírody, DNA,
znakový systém genomu se dvěma dvojicemi (A-T a C-G), každá
z těchto je složena z navzájem komplementárních dvojic – to je
kontrapunktická skladba přírody.
Mluvíme tu o hudbě, o Slovu, o DNA, o stvoření, o vtělení – o čem
všem vlastně? Rabanus Maurus: De laudibus sanctae Crucis
Po této duchovní rozcvičce přicházíme k článku Romana Kořana
Adam Ha-Medaber – Člověk mluvící. Bůh stvořil člověka podle
obrazu Božího, přičemž „obraz“, celem, „představuje specifickou
formu, samotnou podstatu věci, a tou je u člověka rozum, intelekt. Z tohoto pohledu se tedy Bohu nepodobáme tělesným
vzhledem, ale přijatým intelektem.“
Už Douglas R. Hofstadter ve své podivuhodné knize Godel Escher Bach. Existenciální gordická balada. Metaforická fuga o
mysli a strojích v duchu Lewise Carrolla (Argo/Dokořán, Praha
2012), komentuje podobnosti mezi geny a hudbou v šestnácté
kapitole Autoref a autorep, v podkapitole Ribozomy a magnetofony takto:
Závěr krásného rozhovoru Stavby svírá prázdný prostor…, který
vedl s Ladislavem Moučkou Ladislav Puršl v minulém čísle (Logos
2013, str. 4-13), se zabývá především dílem barokního stavitele
Jana Blažeje Santiniho.
„Představme si mRNA jako dlouhý kus magnetofonového pásku a ribozom jako magnetofon. Když
pásek prochází snímací hlavou magnetofonu, dochází
ke čtení a převodu na hudbu nebo jiné zvuky. Magnetické záznamy jsou tedy »předkládány« na tóny.
Podobně při průchodu »pásku« mRNA »čtecí hlavou«
ribozomu vznikají »tóny« v podobě aminokyselin – a
»hudební skladby«, které z »tónů« vznikají, jsou proteiny“ (str. 539).
Ústředním článkem sborníku je rozsáhlé (str. 14-35) zamyšlení
Ladislava Moučky O umění stavěti ve jménu Božím, v němž geometricky rozjímá o chrámu svatého Víta, Václava a Vojtěcha, o
kompozičním řešení věnce pěti kaplí od Matyáše z Arrasu. Jestli
někdo pochyboval o tom, že řeč matematiky a její souputnice
geometrie může mít arkánní charakter, bude mít příležitost se
zde do ní hluboce ponořit.
Zdeněk Neubauer se ve svém článku Jména jmen zamýšlí nad
účinkem jména a „slovy programovacího jazyka, které nápadně
připomínají tzv. magické formule, tajemná (boží, andělská či ďábelská) jména, jimiž mágové, čarodějové a kabalisté konali tzv.
O pár stránek dále, v podkapitole Úrovně struktury a smyslu u
proteinů a hudby, pokračuje v tomto duchu dále:
11
LINGUA SANCTA: AUCTAQUE FORMA FUGA EST
evokace, tj. adresně nazývali-volali, přivolávali, zvali a vyzývali
nebeské mocnosti…, aby vyvolali žádoucí očekávaný účinek.“
„Jméno není ani pojem ani označení, ale název v
silném slova smyslu volání – srv. »ako sa to volá?«
nebo »přišel jako na zavolanou«.“
Tomáš Vondrovic našel ztracenou korekturu Credo před Nikajským koncilem.
Lukáš Loužecký probádal Posvátnou řeč jazyka a těla podle J.-B.
Kerninga, s níž se důvěrně seznámil Gustav Meyrink. To, co
jej zajímá, „je ono pozvedání padlého člověka nazpět k Bohu,
dosažení původní důstojnosti člověka, stručně řečeno: reintegrace.“
Předložil rovněž i historický dokument o zasvěcení Gustava
Meyrinka do Martinistického řádu a založení lóže „U Modré
hvězdy“. GM v buřince je pozoruhodná fotografie. Doplňuje ho
dopis Adolfa barona Leonhardiho o zasvěcení XMR/13 = Gustav
Meyer.
Petr Kalač prošel archivy a vynesl na světlo Boží informace
o Hvězdě záhrobní, prvním českém okultním časopise pro
spiritismus a vědy příbuzné, který vyšel v prvním čísle 15
listopadu 1894.
Spolu s Damiánem Smolkou také sesbírali dosud neznámá fakta
o Bratrstvu Bílé Lóže, Českých Iluminátech, Neznámých Samaritánech, rosekruciánech a martinistech. Rabanus Maurus: De
laudibus sanctae Crucis
Zoroastrova proroctví jsou přepisem dosud nepublikovaného
rukopisu Petra Klímy-Touška a Karla Kiesewettera.
Hýkaví čtyřnožci byli v tomto čísle na pořadu dne. Nejprve je
to Jindřich Veselý se svým článkem O meziříčí a o slově oslově,
jsoucí zlomky a troskami jednoho z legie nedokončených eschatologických traktátů, a druhým „íá!“ pak Sanův Odpůrce aneb O
poznání oslice Bilámovy.
12
LINGUA SANCTA: AUCTAQUE FORMA FUGA EST
13
EKONOMICKÉ ASPEKTY DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY
Ekonomické aspekty druhé světové války
Ondřej Lesák nás zasvětil do chymické řeči Periodické tabulky
prvků – opomenuté podoby jazyka posvátné geometrie a došel
až k planetárním korespondencím kovů.
Jan Schneider
I samotná nakladatelka, Zuzana Zadrobílková, smočila pero
a vešla mezi Krakonoše a lyžníky přiblížením korespondence
mezi Josefem Alešem-Lyžcem a jeho synem Josefem Váchalem
v článku Máš-li rád ďábly a ďábelníky, bav se s nimi barvou a rydlem!
Budou tací, kteří budou varovat: ”Nepodléhejte konspiračním teoriím!”. My se však nebudeme zabývat
konspiračními teoriemi, nýbrž konspirační praxí.
Přesně podle rady, kterou dostali významní badatelé John
Loftus a Mark Aarons od jakéhosi amerického zpravodajce:
Kašlete na ideologii. Sledujte peníze. Podobně učinil kandidát na post velvyslance v ČR Norman Eisen, když spoluzaložil
neziskovou organizaci Center for Responsive Politics pro sledování toků peněz v americké politice.
Patří k němu i Dopis Josefu Váchalovi psaný ve dnech 1.-4. 10.
1911 Josefem Alešem-Lyžcem. Otto Štemberka a kol. připravili
Zprávu o Vlaších Christiana Gottlieba Lehmanna z roku 1764.
Setkání s Rafałem T. Prinkem – Andreas Orthelius a jeho komentář k Sendivogiovi – není pro v alchymii zběhlé čtenáře první.
V roce 2004 vyšel svazek 6 alchymistické knižnice Trigonu:
Michael Sendivogius a jeho následníci, v němž byly traktáty
Rafała T. Prinkeho i Michaela Sendivogia (viz Rybička zdrželík
v našem filosofickém moři). Doplňkem pak jest samotný Ortheliův Komentář k Sendivogiovu spisu Novum lumen chymicum.
Na rozdíl od mazlavých až kluzkých debat o ideologických aspektech druhé světové války je totiž zpočátku téměř úlevné
se zabývat neoddiskutovatelnými materiálními stopami minulých dějů. Úlevu však často vystřídá úděs, když ty stopy začnou promlouvat. Právě proto, že to nejsou hladké ideologické
řečičky, ale důkazy ”na tvrdo”. Není divu, že se jim mnozí radši
vyhýbají, protože na klidném spánku nepřidávají. Je to však
konečně bádání čestné a důstojné a hodnotné.
Obvyklé logoidní recenze najdete od strany 123.
Celé číslo provázely básně Tomáše Vondrovice.
A závěrečné pozdravení vám dají 4 andělé z díla O cherubech
a serafech, vepsaných do kříže, a jejich významu, jehož autorem jest Rabanus Maurus a které obsahuje 28 tzv. mřížkových
básní (carmina cancellata), jejichž osu tvoří kříž (srv. O slávě sv.
Kříže). Do každé je vkreslena figura, jejíž kontura dává vlastní
autonomní text, a jsou takto modlitbou i cvičením, neboť skrývají numerickou symboliku, kterou básník „stvořil“ osobitý „univerzální jazyk“, spojující číslo, obraz a slovo do jednoho celku.
Svaté křížovky.
Není bis jako bis
K rozplétání složitějších dějů je dobré se vystříhat náhodných
jednotlivostí, a snažit se najít místa, v nichž se sledované děje
vyskytují nenahodile a koncentrovaně. Pro finanční transakce
jsou těmi neuralgickými body zejména banky, jako vrcholné finanční instituce. Začněme tedy tou nejpozoruhodnější z nich.
Abychom s Vejmluvou a Janem Blažejem promlouvali lingua
sancta, k tomu nám dopomáhej Bůh. Amen.
Mluvě o ekonomickém pozadí druhé světové války, nutně
narazíme na BIS, která hrála nejen v jejím průběhu extrémně
významnou roli. Není to však Bezpečnostní informační služba,
zdroj:http://www.okultura.cz/WordPress/?p=9650#more-9650
14
EKONOMICKÉ ASPEKTY DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY
nýbrž Banka pro mezinárodní vyrovnávací platby (Bank for International Settlements), sídlící v Basileji.
Založena byla v roce 1930, v rámci tzv. Youngova plánu (splácení německých reparací po I. světové válce). Do jejího čela byli
jmenováni zástupci vítězných velmocí a Německa. BIS fungovala jako banka a vykazovala zisky. Dividendy pak převáděla
na konta svých zakladatelů (Bank of England, Říšská banka, Belgická, Italská a Francouzská centrální banka, First National NY,
First National Chicago, J. P. Morgan, Bank of Japan). Není od věci
si je zapamatovat.
Youngův plán byl zřejmým začátkem masivních americkoněmeckých finančních transakcí.
Zaškrcené německé
hospodářství nebylo schopno splácet reparace. Německo
si na ně tedy půjčilo z Ameriky, zejména prostřednictvím firmy
Sullivan & Cromwell. Ta zařizovala nejprve prodej německých
dluhopisů, posléze i americké investice do Německa. Německo
tak zaplatilo reparace Francii a Británii, o to větší pohledávky
však vznikly v USA. Ty byly tak úspěšně v Německu kapitalizovány, že rozpoutaly přímo investiční smršť. Za druhou
polovinu 20. let to údajně bylo 1,5 miliardy dolarů! Takový odliv
volného amerického kapitálu svým dílem dokonce přispěl ke
krachu na burze a následné hospodářské krizi na straně jedné,
a na straně druhé pak k rozhodujícímu rozmachu nacionálního
socialismu, se všemi důsledky.
Profit über alles
Začala II. světová válka a BIS fungovala dál. Příslušník NSDAP
Paul Hechler byl ředitelem banky, Američan Thomas H. McKittrick jejím prezidentem. V BIS se tak zhmotnil poněkud šílený
princip (zlaté pravidlo mezinárodního kapitálu), že i v době války
musí být otevřené finanční kanály. Přes BIS platili nacisté celou
válku úroky ze svých dluhopisů, procházely tudy dividendy z
předválečných investic. A kromě jiného, právě přes BIS nacisté
ukradli české zlato, které jim hanebně vydala Bank of England.
Na německé straně byl v té době klíčovou figurou prezident
Říšské banky a ministr financí Hjalmar Schacht, kterého vysoce
respektovaly západoevropské a americké finanční trhy. Schacht
z Hitlerova popudu neustále žádal o další americké a anglické
půjčky a dostával je. Ford a General Motors tak pomohli
prostřednictvím svých pobočných závodů v Německu vybudovat
motorizované útvary, a J. P. Morgan Göringovo letectvo (a ještě
po celou válku financoval výrobu letadel Focke Wulf). IG Farben byl kapitálově propojen se Standard Oil který zásoboval
německé letectvo benzínem a mazadly.
Prezident BIS Thomas H. McKittrick byl zřejmě nikoliv náhodou
velmi dobrým přítelem zpravodajského důstojníka Allena
Dullese, ”zakrytého” funkcí amerického velvyslance v Bernu
(po válce byl ředitelem CIA). Allen spolu se svým bratrem
Johnem Fosterem Dullesem byli před válkou partnery zmíněné
právnické firmy Sullivan & Cromwell, jejímž prostřednictvím byly
15
EKONOMICKÉ ASPEKTY DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY
prováděny ony masivní investice do německého průmyslu. V
době války John Foster Dulles poskytoval právní služby pro BIS
v New Yorku. Po britském vyhlášení války Německu v roce 1939
vyplnili vzniklou mezeru na německém trhu američtí obchodníci. Budoucí ministr zahraničí John Foster Dulles se stal členem
správní rady IG Farben, jeho bratr Allen byl ve správní radě
Schröder Bank, spolu se zástupcem SS.
systém Třetí říše až do prosince 1941, kdy Amerika vstoupila do
války s Německem.
Pro působení v Generálním Gouvermentu, což byl zbytek okupovaného polského území, založila IBM speciální pobočku nazvanou ”Watson Business Machines”, která pronajala říšské
železnici počítací stroje a vyvinula speciální programy pro řízení
říšské železnice. V tiskárně v Rymarské ulici č. 6, hned
naproti varšavskému ghettu, tato pobočka vyrobila několik milionů příslušných děrných štítků. Toto tedy byla náplň činnosti Watson Business Machines, varšavské, nikoli Dehomagu,
tedy německé pobočky IBM. Tento rozdíl je důležitý. IBM se
totiž neustále brání poukazem na ztrátu kontroly nad svou
německou pobočkou Dehomag.
”Jednoho rána v květnu 1944, zatímco mladí Američané umírali
na italském pobřeží, přišel do svého úřadu uhlazený gentleman Thomas H. McKittrick, americký prezident nacisty kontrolované basilejské Bank for International Settlements, aby se svými
německými, japonskými, britskými a americkými spolupracovníky projednal důležitou otázku 378 miliónů dolarů ve zlatě,
které v době po Pearl Harboru poslali nacisté do BIS, aby byly jejich vůdcům k dispozici po válce. Toto zlato bylo ukradeno státním bankám v Československu, Rakousku, Holandsku a Belgii,
a roztaveno spolu se zlatými zuby a dalšími zlatými předměty,
až po snubní prsteny zavražděných Židů.” (Takto začíná kniha
Charlese Highama ”Trading with the enemy”. Zřejmě netřeba
doporučovat.)
Watson Business Machines dostaly po americkém vstupu do
války za správce oddaného nacistu Hermanna Fellingera, který
zachoval původní tým zaměstnanců a manažerů a udržoval
firmu produktivní pro Říši a ziskovou pro IBM. Dividendy z
činnosti Watson Business Machines byly vypláceny IBM přes
ženevskou pobočku IBM. Po válce IBM dostala navráceny zpět
všechny své polské zisky a stroje.
Není počítání jako počítání
Opel blitz
Jiný významný badatel na tomto poli, Edwin Black, věnuje
mnoho záslužné péče objasnění role IBM na tzv. ”konečném
řešení”. Došel k závěru, že IBM produkovala technologická
řešení, která Hitlerovi reálně umožnila urychlit klíčové aspekty
perzekuce Židů, homosexuálů, Svědků Jehovových a dalších lidí,
považovaných nacisty za nepřátele.
General Motors koupil automobilku Opel v roce 1929 a vlastnil ji nepřetržitě 80 let. Ředitel GM Alfred Sloan od prvních
týdnů Třetí říše pomáhal změnit koňmi taženou německou armádu na motorizovanou. GM podle charakteru výroby velmi
přesně věděl, na jakou válku se Německo připravuje: Opel
vyráběl nákladní vozy Blitz pro Blitzkrieg. GM dokonce těsně
před napadením Polska přesunul ohromné sklady náhradních
dílů pro vozy Blizt těsně k polským hranicím. Dividendy byly prý
pravidelně vypláceny. To na rozdíl od kolínské pobočky Forda,
nad níž mateřská společnost za války ztratila vliv a z jejíž činnosti
údajně po celou válku neviděla ani pfennig. Nevyplacené divi-
Po napadení Polska nacisté anektovali jeho severozápadní část.
V ní se IBM angažovala prostřednictvím své německé pobočky
Dehomag (Deutsche Hollerith Maschinen Gesellschaft), především v oblasti systematizování platů v slezských uhelných
dolech a těžkém průmyslu. IBM přímo obsluhovala logistický
16
EKONOMICKÉ ASPEKTY DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY
dendy ovšem nacistická správa investovala do růstu pobočky,
která po válce připadla opět mateřské firmě. Chraň někoho ruka
páně ovšem vykládat, že Ford vydělal na válce! Ještě nějaké další
otázky?
Bush a osvětim
V roce 1924 byla v New Yorku založena firma The Union
Banking Corporation (UBC). Jejím výkonným ředitelem se stal
Prescott Bush (otec G. Bushe). Zabýval se veškerými obchodními
transakcemi ve vztahu k Německu. Posléze UBC získala Thyssenovu a Flickovu Consolidated Silesian Steel Corporation. Tak se
stalo, že část otrockých prací v Polsku byla řízena Prescottem
Bushem, neboť Consolidated Silesian Steel Corporation, později
přejmenovaná na Silesian American Corporation, byla jednou
ze třiceti společností, do nichž byli na práci dováženi vězni z
nedalekého koncentračního tábora Osvětim. Prescott Bush byl
obviněn na základě zákona Trading with the Enemy Act a byly
zablokovány všechny akcie UBC. Ďáblův advokát však opět americké vládě vysvětlil, že případné trestní stíhání tohoto druhu
by mohlo podrýt veřejný pořádek i válečnou morálku, a americkým chlapcům by se obtížně rukovalo do války, kdyby věděli,
že část zisků z německého zbrojního průmyslu proudí do kapes
některým jejich ”spoluobčanům”.
Standard farben
Rockefellerova firma Standard Oil (kapitálově propojená s IG
Farben) prodala v letech 1939-1940 nacistům 500 tun tetraetylu
(přísada do leteckého benzínu, díky níž byla Luftwaffe schopna
bombardovat Anglii). Hermann Göring zaplatil jedenáct milionů dolarů Standard Oil za užívací práva k rumunským ropným
polím. Standard Oil chtěl v roce 1941 převést svou maďarskou
pobočku na IG Farben (nestalo se tak pouze díky zásahu amerického ministerstva financí). V témže roce dostali američtí
zpravodajci informaci, že pobočka Standard Oil, sídlící na ostrově Aruba (Nizozemské Antily), dodává nacistům přes Španělsko ropu. Její lodi měly imunitu zajištěnu náměstkem ministra
obrany Jamesem Forrestalem. Ministr vnitra Harold Ickes chtěl
tento obchod zrušit s poukazem na platný Trading with the Enemy Act z 13. prosince 1941. To byla poslední věc, o kterou se
jako ministr pokusil.
Nevinné švýcarsko
Toto je bohužel nevyčerpatelné téma. Podle Jeana Zieglera
(Židovské zlato, Švýcaři a smrt) dorazilo v letech 1939-1945 z
Německa do bernských bankovních sejfů zlato v hodnotě 1,7
mld švýcarských franků (zhruba 1/3 celkové světové produkce
za tu dobu). V tom není započteno ukradené zlato, soukromě
uložené příslušníky SS a dalšími osobami.
Ale nebyl sám, kdo měl srdce a svědomí. V roce 1942 chtěl zástupce generálního prokurátora Truman Arnold zahájit stíhání
Standard Oil pro činnost proti zájmům státu. Standard Oil však
rychle vysvětlila vládě, že válečné úsilí závisí na dodávkách její
ropy a ty by se mohly zastavit. Podobně bratři Dullesové zase
pohrůžkou, že zastaví dodávky ropy do Británie, zabránili zveřejnění svých vztahů s IG Farben. A karavana táhla dál.
Zlato se pralo v trojúhelníkových obchodech. Říše prodala do
Švýcarska zlato. Obdržela franky, za něž nakoupila z Turecka,
Portugalska, Švédska, Španělska a dalších zemí strategické
suroviny. Zmíněné země pak za utržené franky odkoupily ze Švýcarska (ono) zlato, coby běžný nákup švýcarského zlata, ”který
jim nikdo nemůže vyčítat”.
Ve stejném roce popsal budoucí prezident Spojených států,
tehdejší senátor Harry Truman, chování Rockefellera a jeho
firem jako velezrádné. Vše, co se mu podařilo, bylo v souhrnu
několik měsíců přerušených dodávek, jinak dodávala Standard
Oil of New Jersey nacistům ropu po celou válku.
17
EKONOMICKÉ ASPEKTY DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY
A na konci války výše nesplacených švýcarských vyrovnávacích
úvěrů, ”nezištně” poskytnutých Německu, přesahovala jednu
miliardu švýcarských franků. Tomu se říká neutralita!
však mělo zájem udržet dobré (zejména finanční) vztahy se
Švýcarskem, bylo ochotné za zestátněné majetky zaplatit
odškodné, avšak nemělo na to finanční prostředky. Proto
bylo formou výměny tajných dopisů mezi zástupci obou zemí
dojednáno, že švýcarská vláda pomůže odblokovat ”spící
konta” polských občanů, především židů (těch bylo jen v Polsku
vyvražděno na 3 milióny!), a prostředky ze spících kont pošle
do varšavské centrální banky. Polská strana se stejnou formou
zavázala poslat odškodné za zestátněný majetek na konto,
které švýcarská národní banka za tímto účelem otevřela v
polské národní bance ve Varšavě.
Pointa? Jen v dubnu 1945 přijaly argentinské pojišťovací
společnosti, banky, poručnické společnosti, správci majetku a
obchodní domy jmění pocházející z kořisti nacistů, v hodnotě
přibližně jedné miliardy dolarů. Kde se to jmění celou dobu
hřálo?
Chladnokrevné svinstvo
Pointa byla v tom, že švýcarská vláda prostředky z odblokovaných spících kont polských občanů ve Švýcarsku ”nedopatřením” nedoprovodila jmenným seznamem, komu tyto
prostředky patří. Tím pádem Poláci tyto prostředky nemohli
vyplatit, neboť nevěděli komu, a mohli je použít na odškodné
za zestátněné majetky švýcarských občanů v Polsku, jejichž
detailní seznam švýcarská vláda přiložit tentokráte nezapomněla. Po dohodě s Polskem uzavřel Bern podobnou dohodu s
Maďarskem.
Právnicky a ekonomicky lze popsat poválečné ”chladné
znárodňování” v některých východoevropských zemích takto:
Země byly zničené válkou, po níž si i Stalin odvezl svou kořist, a
potřebovaly bankovní úvěry a přístup na mezinárodní finanční
trh. Švýcaři naopak požadovali odškodnění za vyvlastněné
majetky v těchto zemích. Východoevropské státy by Švýcary
odškodnily rády, ale neměly peníze. Bern našel smluvní řešení,
v němž se zavázal, že požádá švýcarské banky, aby zlikvidovaly
spící účty osob z příslušné smluvní země a tyto prostředky
převedly do smluvní země.
Pointa a současnost
Švýcarské soukromé banky poslechly tohoto zcela protiprávního pokynu, neboť většinou patřily k těm, které byly
poškozeny zestátňováním. Peníze převedly do smluvní země,
opět bez jakéhokoliv právního základu, navíc při zcela zjevném
porušení bankovního tajemství, jindy ve Švýcarsku tak svatého a
nedotknutelného. Jakmile východoevropským státům přistály
tyto prostředky ze švýcarských státem vykradených spících
kont do zlopověstných bankovních ”schránek hanby”, obratem
vyplatily vyvlastněným Švýcarům odškodné, pěkně ve valutách.
Není divu, že ex-prezident Říšské banky Hjalmar Schacht mohl
před norimberským tribunálem dávat najevo svoji převahu:
chtějí-li ho soudit, musí soudit i britské a americké společnosti,
že pomohly vyzbrojit Německo. Schacht byl skutečně osvobozen a propuštěn. I ostatní šéfové německého průmyslu
byli na nátlak Washingtonu ochráněni před tribunálem; byli
postaveni před místní soudy, které byly svěřeny americkým
soudcům a ti se řídili precedentním rozhodnutím norimberského tribunálu ohledně Schachta. Evidentně kvůli nebezpečí,
že by se průmyslníci v ostře sledovaných procesech mohli
”zbytečně rozpovídat”. (Současné politické elity o tom vědí své.
Tak málo se svět mění.)
Tak proběhlo dvojstranné švýcarsko-polské vyrovnání
(1949). Polští komunisté zestátnili švýcarské podniky, konta,
pohledávky, zemědělské podniky a další švýcarské majetky
v celkové výši kolem 53 miliónů švýcarských franků. Polsko
18
VÁLKA V SÝRII: ISLÁMSKÝ STÁT JE DŮSLEDKEM ZAVÁDĚNÍ DEMOKRACIE
Aniž bychom se dotkli další, převelice citlivé problematiky
”ukradeného umění”, můžeme konstatovat, že druhou světovou
válku je možno hospodářsky charakterizovat jako obrovský
byznys, kdy mnozí profitovali z obou stran konfliktu. Majetkoprávně šlo o loupež rozsahu již globálního (otázka japonského
”špinavého zlata”), podvod, zneužití informací, zneužití pravomocí, obchod s nepřítelem atd. Ohromné jmění bylo přes Švýcarsko a Vatikán přesunuto do ”klidných zón”, ponejvíce diktátorských, kde bylo zaručeno, že nikoho ani nenapadne se ptát
po původu majetku. Z hlediska etického se pak o válce co do
jejího ekonomického pozadí nic publikovatelného napsat nedá.
Mají tyto skutečnosti vliv na současné dění? Nesporně přímo
ovlivnily těsně poválečné děje. Poté jejich vliv (z tohoto pohledu
naštěstí) částečně zmrazila studená válka. V současnosti se
však vede nápadně mnoho ”hladkých” propagandistických řečí
o proběhnuvších dějích, relativizuje se i nos mezi očima, a
stavěním komunismu na roveň s nacismem se efektivně gumuje
(popírá) šoa, jež je naopak jejich téměř základním referenčním
rozdílem. Čemu může sloužit ono postupné vyviňování nacismu,
zejména poukazováním na to, že ”již tehdy chránil Evropu před
bolševismem”? Nejde o skrytý počátek rehabilitace nacismu?
Válka v Sýrii: Islámský stát je důsledkem zavádění demokracie
Bývalý policejní prezident Stanislav Novotný v rozhovoru reflektuje svou cestu do Sýrie před třemi lety: „Řada politiků začíná
potichu uznávat, že arabské jaro se proměnilo spíše v arabskou
zimu.“
Námitku, že se zde dostáváme do oblasti ”konspiračních teorií”,
rázně vrátíme zpět na zem. Vyviňování nacismu může být totiž
jednou z důležitých součástí legalizace oněch ulitých majetků.
Proto je třeba sledovat stopu peněz, abychom měli šanci zjistit,
co se vlastně děje.
Ze zpětného pohledu je postoj Evropy k syrské krizi neomluvitelný a trestuhodný, protože kritické informace byly před
třemi lety, kdy bývalý policejní prezident Stanislav Novotný
navštívil Sýrii, k dispozici. Nikdo z hlavních evropských politiků
je ale nechtěl vzít na vědomí, natož se podle nich řídit. Byly
potlačeny přístupem politicky a aliančně konformním, který je
nejen špatnou vizitkou zahraniční politiky, ale především velmi
špatným základem pro hledání jakéhokoliv důstojného řešení.
zdroj:http://zidovskelisty.blog.cz/1012/ekonomicke-aspektydruhe-svetove-valky
Stanislav Novotný mimo jiné říká: „Nechci idealizovat Asadův
režim, ale od počátku bylo zjevné, že to, co přišlo s občanskou válkou a to, co by mohlo přijít po ní, kdyby vyhrála ozbrojená ,opozice‘, znamená peklo na zemi. A naše ,civilizace‘, pod
záminkou demokratizace, podpořila rozklad toho, co nějak fun19
VÁLKA V SÝRII: ISLÁMSKÝ STÁT JE DŮSLEDKEM ZAVÁDĚNÍ DEMOKRACIE
govalo, a kde i při různých omezeních mohli v relativním klidu
vedle sebe žít zejména křesťané, umírnění sunnité, šíité a další
náboženské skupiny slavné syrské mozaiky.“
ČESKÁ POZICE: V roce 2012 jste byl v Sýrii, a vrátil jste se s
pochmurným poznáním. Můžete ho stručně shrnout?
NOVOTNÝ: Podnikli jsme ve dvoučlenné delegaci cestu do
Sýrie, abychom se setkali s většinou nejvýznamnějších místních
náboženských představitelů. Chtěli jsme vědět, co se v Sýrii
opravdu děje. Vedla nás nedůvěra v objektivitu nejen našich
médií a informace o masakrování místních křesťanských komunit. A také jsme chtěli vědět, dá-li se něco pro tyto lidi reálně
udělat.
Poznání předčilo očekávání. Nechci idealizovat Asadův režim,
ale od počátku bylo zjevné, že to, co přišlo s občanskou válkou
a to, co by mohlo přijít po ní, kdyby vyhrála ozbrojená „opozice“, znamená peklo na zemi. A naše „civilizace“, pod záminkou
demokratizace, podpořila rozklad toho, co nějak fungovalo, a
kde i při různých omezeních mohli v relativním klidu vedle sebe
žít zejména křesťané, umírnění sunnité, šíité a další náboženské
skupiny slavné syrské mozaiky. Bořit je snadné.
mediální popmusic ovšem byl boj s ním, a to za každou cenu.
Lidi z toho mocenského zápasu nějak vypadli.
Uvědomovali jsme si, že akcentování boje s autoritativním
syrským režimem pomáhá zakrývat fakt, že posilování radikálů
nutně povede k vyhnání, popřípadě k nebezpečí fyzické likvidace tehdy ještě zhruba 1,5 milionu křesťanů, tedy těch, jež jsou
nám kulturně nejblíže. Byli jsme svědky neskutečných mediálních manipulací. Byli jsme na místech, jež měla být například dle
Reuters či BBC v plamenech, ale nic se tam nedělo.
Dospěli jsme nakonec k závěru, že nejlepší pomocí bude
umožnit autentický přenos informací do našeho prostředí, abychom vysvětlili, co se opravdu v Sýrii děje, a aby svobodní novináři mohli zaujímat fundovanější postoje a vysvětlovat, v čem
je naše politika chybná.
Hromadné vyvražďování křesťanských vesnic hordami radikálů
nestálo naopak za podstatnou zmínku ve světových médiích.
Věřící nás před kostelem se slzami v očích prosili, abychom
vyřídili v Evropě, že Západ podporuje špatnou stranu a že sankce
poškozují především obyčejné lidi. A to byly často i postoje
kritiků syrského prezidenta Bašára Asada. Ústředním tématem
Pozvali jsme představitele náboženských skupin do Prahy na
diskusi o mezináboženském soužití v reálných syrských podmínkách s tím, že se přímo s veřejností podělí o své zkušenosti.
Pozvání rádi přijali. Na takovou akci je však třeba nemálo
prostředků, ale tehdy měli potenciální sponzoři obavy, že by
mohli vybočit ze správné politické linie. Proto jsme se omezili
20
Uvědomovali jsme si, že akcentování
boje s autoritativním syrským režimem
pomáhá zakrývat fakt, že posilování
radikálů nutně povede k vyhnání, popřípadě k nebezpečí fyzické likvidace tehdy
ještě zhruba 1,5 milionu křesťanů
VÁLKA V SÝRII: ISLÁMSKÝ STÁT JE DŮSLEDKEM ZAVÁDĚNÍ DEMOKRACIE
pouze na předávání poznatků všude, kde jsme mohli. Dnes zájem o spolupráci roste.
lámského ráje na zemi. Hlavním spojencem Západu je tedy stát,
který zásadním způsobem radikalizuje islamisty. Jordánsko je
pouze hříčkou v rukách mocností.
ČESKÁ POZICE: Jak se situace v Sýrii vyvinula?
Eskalace slouží válce, která slouží bankéřům. Při současné
technologické převaze USA je možné zlikvidovat Islámský stát
rychle, ale to by nebyl ten správný byznys. Je přece zábavné
pozorovat vzájemné vyvražďování, Evropu svíjející se v křečích
pod náporem uprchlíků a děsit Evropany i Američany tím, že si
opět odkrojí z osobní svobody a zaplatí za americké zbraně. A
zároveň obchodovat s uhlovodíky. Kupovat ropu pod cenou od
banditů a vytvářet jim tím finanční zázemí a současně s nimi bojovat.
NOVOTNÝ: Zorganizoval se zde Islámský stát (IS), jehož vznik
podpořil západní způsob politiky. Hekatomby mrtvých, země v
troskách, miliony uprchlíků na hranicích Evropy. Dnes se karta
sice pomalu obrací a i řada politiků začíná potichu uznávat, že
arabské jaro se proměnilo spíše v arabskou zimu, ale mrtvých
i běženců mohlo být mnohem méně, kdyby se političtí představitelé naší civilizace nepletli do života jiných kultur.
ČESKÁ POZICE: S tím souvisí aktuálně ožehavý problém přijetí syrských uprchlíků.
Eskalace slouží válce, která slouží
bankéřům. Při současné technologické
převaze USA je možné zlikvidovat Islámský stát rychle, ale to by nebyl ten
správný byznys.
ČESKÁ POZICE: Jak takticky postupovat proti IS? Vojensky, s
fanfárami, nebo diskrétně policejně a zpravodajsky? Jakou
roli hraje veřejné mínění – a jak je ovlivňováno propagandou a současně i civilními oběťmi?
NOVOTNÝ: Dnes je třeba rozumět situaci, takže kvalifikovaná
a konkrétní diskuse v Česku je nutná, ale pokud chce náš stát
pomáhat, pak především přímo na místě, a to těm nejbližším
– křesťanům –, kteří naši licoměrnost odskákali nejvíce. Jinak
zemí spoluodpovědných zvýšenou měrou za humanitární katastrofu zbývá na Blízkém východě a v Euramerice dost.
NOVOTNÝ: Nejméně špatným řešením by byla podpora současných vlád v regionu s tím, že za likvidaci teroristů a následné
vládnutí na území svých států odpovídají. K všestranné pomoci
a odpovědnosti za současný stav by se měly přihlásit především
USA, Saúdská Arábie, Katar, Turecko, Francie a Velká Británie. K
tomu se však neschyluje.
Sociální inženýrství typu vy přijmete deset tisíc, sousedé sto
tisíc, naprosto odmítám. Není nutné, abychom programově
ničili umělým stěhováním národů vztahy uvnitř vlastní země.
Navíc musíme trvat na tom, že o tom, kdo bude u nás žít, rozhodujeme my sami, nikoli Brusel. Budeme se muset vyrovnat se
spontánním přistěhovalectvím, což nám dá ještě hodně zabrat.
Jeden americký přítel, emeritní děkan teologického semináře,
mi vyprávěl, jak Američané vyřeší jednou provždy balkánské
problémy. Já se mu naopak snažil vysvětlit, jak jsou etnické a náboženské vztahy v oblasti historicky komplikované
a že kromě sebevědomí, je nutná také elementární znalost.
Soustředěně poslouchal a pak pravil: to je příliš složité,
zavedeme tam demokracii.
ČESKÁ POZICE: Jak se v regionu, konkrétně v Sýrii, může
projevit zvýšené napětí mezi Jordánskem a IS po vzájemných exekucích zajatých osob? Jak hodnotíte jordánskou
reakci – bylo možné v té chvíli udělat něco jiného? Komu
eskalace slouží?
A tak zavádějí a zavádějí a na miliony mrtvých nehledí. A právě
toho jsme svědky v Sýrii a Iráku. Islámský stát je důsledkem zavádění demokracie.
NOVOTNÝ: Jordánsko je především pod kontrolou USA a Saúdské Arábie a v regionu se to ví. Už to by mělo přemýšlivým lidem hodně napovědět. Islámský stát podporují mimo jiné a zejména Saúdové, kteří zároveň staví zeď proti uprchlíkům z is21
Sociální inženýrství typu vy přijmete
deset tisíc, sousedé sto tisíc, naprosto
odmítám. Není nutné, abychom programově ničili umělým stěhováním
národů vztahy uvnitř vlastní země.
Nejméně špatným řešením by byla podpora současných vlád v regionu s tím,
že za likvidaci teroristů a následné
vládnutí na území svých států odpovídají
VÁCLAV CÍLEK A SPOL.: NĚCO SE MUSELO STÁT
ČESKÁ POZICE: Co se týče strategie boje proti IS, je možné
předpokládat, že se znesvářené troja možná i víceúhelníky
zracionalizují a stanoví si IS jako prioritu, s tím, že všechny
strany, bojující proti němu, ustanou v bojích mezi sebou?
Myslím tím na střet syrsko-americký, nebo turecko-kurdský,
při mnoha dalších eventualitách. Co vše ještě hraje či může
hrát roli?
NOVOTNÝ: Kdekdo ze zúčastněných si přeje završit rozpad Sýrie
a Iráku a profitovat ze zmaru, Západ by mohl alespoň jednou
velkoryse říci: vraťme vše k normálu a po likvidaci IS, kdy sjednotíme síly, budeme jednat o etnických a náboženských požadavcích z hlediska speciálních statusů v dnešních státních útvarech.
zdroj:http://ceskapozice.lidovky.cz/valka-v-syriiislamsky-stat-je-dusledkem-zavadeni-demokraciep53-/tema.aspx?c=A150216_160413_pozice-tema_lube
val respektované české sociology, filosofy, publicisty, psychology, historiky, přírodovědce, i další autory, kteří se zabývají
vyhlídkami na život v dočasném chaosu, mj. Miroslava Bártu,
Václava Bělohradského, Petra Druláka, Vladimíru Dvořákovou,
Cyrila Höschla, Petra Hrušku, Jana Kellera, Jeronýma Klimeše,
Stanislava Komárka, Václava Moravce, Jiřího Přibáně, Jana
Sokola, Ondřeje Šteffla či výtvarníky Veroniku Bromovou, Františka Skálu a Jiřího Slívu.
Václav Cílek a spol.: Něco se muselo stát
„Nevíme, co bude tmelit budoucí společnost, ale
jsme si vědomi toho, že cement současného světa se
drolí. Díváme se kolem sebe a máme pocit, že neexistuje nějaký určitý směr, kudy se lidé, politické strany
či celé komunity pohybují, ale že chvíli jdeme někam,
a pak poslušni spíš okamžiku než nějakého cíle zase
jinam. Doba už je taková, ale přesto potřebujeme
porozumět tomu, kde jsme, a pokoušíme se odhadnout, kam jdeme.”
Ukázky z knihy:
Oplakávání doby
Tolik Václav Cílek o poslání knihy Něco se muselo stát, kterou
vydává nakladatelství Novela bohemica.
Období velkého ekonomického rozvoje v letech zhruba
1960–2008 bylo svým způsobem válečným tažením, které
mělo a má své vítěze a své mrtvé. A dokonce se může stát,
že kolo Fortuny, či prosté jin-jangové střídání časů udělá z
Cílek v ní – jako editor a (spolu) autor – navazuje na úspěšnou knihu Tři svíce za budoucnost. Ke spolupráci znovu přiz22
VÁCLAV CÍLEK A SPOL.: NĚCO SE MUSELO STÁT
vítězů nové poražené. Zvítězili lidé, prosperita, demokracie,
konsumerismus a pohodlí. Na straně mrtvých a poražených je
značný kus světového lesa, většina korálových útesů, mnoho
zanikajících druhů rostlin a zvířat, zemědělská půda a krajina.
Vždyť jen následkem eroze půdy bylo od druhé světové války
opuštěno 430 milionů hektarů půdy, tedy oblast o rozloze Indie,
která mohla uživit miliardu lidí. Minulá doba vlastně byla –
bráno z mimolidského hlediska – masakrem. A my jej pohodlně
a s úsměvem přežili, byť s nějakými psychologickými ztrátami.
To, co jsme jako civilizace udělali, je pravděpodobně hrozivé.
Robert Jay Lifton v knize Smrt v životě píše, že žádná zkušenost
přežití se neobejde bez pocitu viny. Jonathan Shay se v básni
Achilles ve Vietnamu vrací do válečných let: Kdo oplakal naše
mrtvé? A jakou cenu měly ty slzy? Kdo umyl mrtvá těla a
připravil je ke spálení? Psycholog Wilfred Bion (Cogitations,
1994) říká, že neschopnost správně pohřbít mrtvé svědčí o
vážném rozkladu společnosti. Shierry Nicholsenová (The Love
of Nature and the End of the World, 2003) předpokládá, že
tradiční pohřeb, ukázání mrtvého těla, oplakávání, úlitba a
lítost zabraňují bludnému kruhu, kterým prochází mnoho
válečných veteránů. Je to směsice viny za to, že člověk přežil,
velkého vzteku na všechny a na všechno a jím doprovázená
emoční apatie podobná smrti veškerých citů (emotional deathness). Správné, „antické” oplakání mrtvých umožňujedalší
život, umožňuje něco, čemu Thomas Berry (The Dream of
Earth, 1988) říká společný sen. Zatím nám však ani nedošlo, že
jsme ve válce světů, a ta dosud neskončila. Myšlenka ztráty,
lítosti a oplakávání – pokud ji rázně a hloupě nezaženeme –
pravděpodobně dostaví až v okamžiku viditelných klimatických
či sociálních změn či v době, kdy nedosáhneme na žádnou
konstruktivní vizi budoucnosti, protože budeme uvězněni v
kruhu zloby a apatie.
Psychické cykly v dějinách
Vídeňský židovský intelektuál (jak jinak!) Hermann Broch
(1886–1951) je u nás znám hlavně jako spisovatel románů
Náměsíčníci a Smrt Vergiliova, ale kromě nich se věnoval
zejména umění a filosofii dějin. V obsáhlé, do češtiny
teprve nedávno přeložené monografii Teorie masového šílenství
(překlad Milan Váňa, Academia, Praha 2013) se zjednodušeně
řečeno zabývá svojí zkušeností davu jako skupiny lidí, která v
kruhu přechází od jedné formy šílenství do druhé. Pro tuto tezi
hovoří zejména jeho životní zkušenost obou světových válek,
ale i velké krize roku 1929 a příliš spotřebitelské Ameriky. Němci
v té době byli pochopitelně šílení, ale Američané a Rusové
rovněž. Dějinný psychický cyklus se podle Brocha odehrává v
několika krocích. Nejprve vzniká nová, silná kultura, která má
nějaké všeobecně sdílené hodnoty. Tyto hodnoty mají tak centrální a státotvorný význam, že jsou využity k politickým cílům, a
to, co bývalo spíš nevyřčeným, skromným středem společnosti,
se najednou stane čímsi velkým až obludným. Může to být třeba
myšlenka socialismu nebo volného trhu. V tom okamžiku se
atrofovaný systém začíná vlastní vahou a potřebou alternativy
rozpadat a vytváří si svoji novou vnitřní i vnější realitu složenou ze střepin slavné minulosti i syrové současnosti. Proces
dál pokračuje tříštěním hodnot provázeným šílenstvím rozervanosti a opět vzniká potřeba nějaké jedné velké tmelicí hodnoty. Vystoupit z tohoto cyklu je možné jen za použití racionality. Broch má v sobě něco z Marxe, Freuda, ale i z tradiční židovské kultury. Přesně rozeznává, že existuje iracionalita, která
je nevědomá a často destruktivní, ale také iracionalita, která zesiluje rozumné stránky v člověku a společnosti. říká, že výsledkem racionality jsou pravdy a výsledkem správné iracionality
jsou hodnoty. To odpovídá židovské i křesťanské tradici, podle které je rozum od Boha a také k němu směřuje. Pokud jste
neviděli skvělý čtyřdílný dokument Adama Curtise Století vlastního já – The Century of Self (BBC), vyhledejte si ho, protože
23
VÁCLAV CÍLEK A SPOL.: NĚCO SE MUSELO STÁT
stojí za to zhlédnout, aby si člověk ujasnil roli psychoanalýzy v
politice a ekonomice 20. století. V dokumentu je psychoanalýza
reprezentovaná Freudovým synovcem Edwardem Barneysem.
Barneys byl zaměstnáván jak americkými koncerny, tak i vládou a CIA, aby psychologicky zdůvodnil třeba nakupování nebo
vojenský zásah vůči Kostarice. Slavná byla např. jeho akce z
dvacátých let, kdy učil ženy kouřit tím, že cigarety představoval
jako „pochodně svobody”, takže americká žena se pak cítila vůči
mužům silnější a nezávislejší. Značná část současné reklamy,
která racionální názor mění na neracionální touhu po věci, má
svůj původ ve Freudově pojetí individua, které je do značné
míry ovládáno nepřiznanými a nereflektovanými tužbami a instinkty. „Správnou” a „nesprávnou” iracionalitu rozeznáme podle ovoce – ta první vede k řádu a smíru, ta druhá ke společenskému chaosu. Chaos je podle Brocha umocněn moderní rozervaností. Píše, že moderní život a zvláště život velkoměsta se
málo hodí k tomu, aby se člověk zbavil rozervanosti. Můžeme
si to ukázat na televizi, která na jedné straně ukazuje příklady
spořádaného života a funkční politiky, ale na druhou stranu nás
v celovečerním násilném filmu sytí protikladnými hodnotami či
spíš anti-hodnotami, kde drogy, násilí a divný sex jsou něčím
naprosto normálním. Televize je víc toxická než rádio. Moderní
člověk tak žije v rozervanosti hodnot, tedy v duševní nejistotě,
a pokud do této nejistoty ještě vpadne ekonomický zmatek,
vyústí to v životní roztříštěnost a psychickou bídu. Část davu
na toto rozervání reaguje „slastí z opozice”. Je-li totiž člověk
vnitřně rozerván, vyhovuje mu, když je takový i veřejný život.
Má pak pocit, že je vlastně normální, a to jej posiluje. Je to však
síla bez pocitu štěstí. V tomto procesu se ztrácí zdravé právní
cítění, při kterém právo pociťujeme jako prostředek k obnovení
spravedlnosti, nikoli získání nějaké výhody, peněz nebo způsobu, jak přirozené spravedlnosti uniknout. Brochovým lékem
na psychický cyklus šílenství je moudrost připomínající váhy,
kdy na jedné misce je nutnost uskromnění a na druhé misce
neustálé poznávání a učení se. A ještě jeden termín z této nes-
nadné knihy bych rád uvedl – je to „privátní teologie burzy”,
která je stižena iracionálním šílenstvím, když roste, a neuroticky
paralyzována, když se propadá. Přestal jsem se divit, že jednou z nejslavnějších ekonomických knih poslední doby je Irrational Exuberance (2000, česky v překladu Radima Laníka pod
názvem Investiční horečka, Grada, Praha 2010) od Roberta J.
Shillera, v níž tento americký ekonom i po diskusích se svou ženou psycholožkou předvídá růst a příchod ekonomické krize.
Vlastně mě neustále překvapuje, na kolik stop starého, dobrého vídeňského myšlení z doby před první světovou válkou
neustále v současném světě narážíme. Možná se při řešení
našich současných problémů nemusíme cítit jako chudí příbuzní
kolegů z Princetonu nebo Harvardu, ale opřít se i o domácí
tradici třeba z Kaliště, Příboru, Jičína či Brtnice a také o syntetické myšlení kdysi druhého největšího českého města – dobré
macechy Vídně.
Spirituální HDP
Z čeho se rodí smutek a znepokojující krása přítomné doby?
Sleduji lidi kolem sebe a mívám pocit, že se nemají o co opřít,
že jen tak nějak vlají ve větru a od něčeho se odtrhli. Vnímám,
že každá doba má své problémy, ale že této době schází nějaký
základ. Pravděpodobně bychom jej uměli definovat z hlediska
ekonomiky třeba tak, že neustále klesá počet lidí, kteří něco
vyrábějí, kteří pracují rukama. Český statistický úřad ukazuje,
že v roce 2005 pracovalo v zemědělství, průmyslu a stavebnictví 17 % obyvatel, zatímco dnes to je méně než 15 %. Když
k tomuto počtu připočteme zaměstnance těch služeb, kteří
něco hmatatelného produkují, železničáře a další dopravce,
dostáváme se zhruba na 20 %. To znamená, že 80 % obyvatelstva jsou děti, penzisté, nezaměstnaní a lidé placení ze státního rozpočtu. Dvacet procent obyvatel země vytváří hmotnou a ekonomickou podstatu našeho národního hospodářství
24
VÁCLAV CÍLEK A SPOL.: NĚCO SE MUSELO STÁT
a zbytek ji v podstatě přerozděluje. Není ohrožen nějaký
ekonomický ukazatel, ale samotný materiální základ našeho
českého světa. Nedivím se potom, že nějak nefunguje ani
duchovní podstata světa. Pro mne vyrůstá jedno z druhého.
Jan Sokol mne kdysi naučil, že věci, které nefungují v hmotném
světě, nemohou fungovat ani v duchovním. Možná vymýšlíme
nějaká zbytečná a k nezdaru odsouzená řešení, jak se vrátit ke
kultuře a k náboženství. Třeba by prostě stačilo, kdybychom víc
pracovali rukama. Před časem jsem navrhl paní režisérce Ljubě
Václavové, že bychom mohli natočit film o bermudském trojúhelníku na Vysočině, kde se v prostoru někde mezi Tasovem,
Petrkovem a Bítovem dějí vědecky nevysvětlitelné poetické
události. Nebudu na tomto místě rozvádět, jak jsme putovali
od hrobek rodiny Gustava Mahlera u Humpolce ke stárnoucím
bratrům Reynkovým a pak do Staré říše k Julianě Jirousové či
k záhnědě vlastnoručně sebrané Jakubem Demlem na zahradě
tasovského domu a jak toto putování rázně i citlivě komentoval Jaroslav Med či Miloš Doležal. Dnes se přikláním k celkem
jednoduchému řešení bermudského poetického trojúhelníku,
jak jej kdysi navrhl Otokar Březina. Všichni tito tvůrci mají své
nějaké rodné místo na tomto světě, ale kromě toho se narodili
na věčnosti, a to v jednu chvíli a blízko sebe. Ivan Jirous, Vincenc Furch i Bohuslav Reynek se proto pravděpodobně zrodili
v tu samou hodinu. V běžném životě měli různé názory, ale
i tak odlišní lidé jako Nezval a Zahradníček cítili, že patří k
sobě. Mahlerovy obří symfonie se podobají Březinovým vizím
kosmických zástupů. Tvůrci poslušní nějaké hypnotické pravdy
zaslechnuté ve snu pak jdou cestami všech jar a tichem všech
nocí a navzájem si dávají bez ponížení nehotové dary. Pili z
jednoho pramene. Mají společné dějiny. Myslím, že to bylo
Březinovo světlo, které básníkům Vysočiny prosvětlilo tmavé,
imaginativní kouty vlastní duše. Původ tohoto světla bych nejspíš hledal v krajině a u překladatelů bible kralické. Březina píše, že není možné, aby lidstvo nepochopilo, že současná
globální ekonomika („posavadní hospodářství národů”) zna-
mená ztrátu nejjemnějších radostí a ohrožení duchovní žně
země, tedy něco jako pokles spirituálního HDP země. To je
proces, který sice pozorujeme, ale ani my, ani Český statistický
úřad jej neumíme metodicky uchopit. Březina píše v přechodné
době mezi dlouhým 19. a krátkým 20. stoletím zhruba v letech
1895–1920. domnívá se, že stav dnešního (respektive tehdejšího) lidstva je docela jiný, než si myslíme, protože hodiny duší
jdou mnohem rychleji než hodiny skutečnosti. Kupodivu i v
této době vnímá ve snu o příštích staletích jinou a mnohem jasnější dobu, která teprve přijde. V temném pozadí všech našich
myšlenek se neodráží budoucnost, ale celá staletí bolestivých
i zářných proměn země. V hlubinách duchů je připraven jiný
pořádek věcí... a z toho, že vnitřní pravda v milionech lidí je
jiná než pravda viditelné skutečnosti, rodí se smutek a znepokojující krása přítomné doby. Březinovy vize minulosti i budoucnosti přinášejí naději, přestože ve své době, která ještě nehovořila o klimatických změnách, vidí zaplavené věže budoucích
měst. Stačí se začíst do těchto jednoduchých vět: Každá, jasně
vyslovená myšlenka činí lehčí sen všech lidí na zemi... Nikdo
nemůže vystihnout krásu toho, co nemiluje... Výpočet zajišťující pevnost železné konstrukce mostu obrací se k silám řídícím
kosmos, jako se k nim obrací modlitba. Nesnažím se zde o nějaký „březinovský revival”, to má na starosti přítel Petr Holman,
ale zjistit, jaké myšlenky přinášejí v dobách zásadních proměn
(které právě teď víc cítíme v duši, než spatřujeme ve viditelném
světě) útěchu. Myslím si, že ta je možná jen skrze tradici, nahromaděné kulturní, duchovní a mystické bohatství lidstva: Města;
uvidíte-li je bez krásy, buďte jisti, že stavěl je národ duchovně
nešťastný. Národ osamělý uprostřed bohatství země, k jehož
stavitelům nesestupují poselství ze světa neviditelného, národ
bez světců, bez jasnovidců, bez spojení se světem mrtvých. Podle pravidel eseje bych zde měl skončit, ale musím respektovat i jiné příkazy, než jsou pravidla literárních forem. Největší
klid a velký čtenářský zážitek poslední doby mi překvapivě přinesla starozákonní kniha Kazatel, která je některými teology po-
25
SMĚŘUJEME KE KONTROLNĚ-SLEDOVACÍMU KAPITALISMU?
važována za černou ovci Starého zákona, jež do biblické stáje
vůbec neměla být vpuštěna. Je to ta kniha, ve které se neustále
zdůrazňuje, že vše je marnost nad marnost a že honit vítr je lepší
než psát knihy. Také se v ní dobromyslně píše, že pít víno je
docela fajn a že člověk může zkusit skoro všechno, ale má si
přitom být vědom, že to bude mít nějaké následky. Kniha byla
pravděpodobně kodifikována v přechodné době zlomu starého
antického a helénského světa. Tam, kde Starý zákon literárně
mluví o marnosti, my jasně v hovorové řeči označujeme, za co
tyto přechodné doby stojí. Původ Kazatele lze dohledat v tzv.
pesimistické literatuře starého Egypta, tedy v památkách, které
zasebou mají čtyři nebo pět tisíc let trvající tradici. Útěšný
poklid a určitý nadhled však překvapivě nespočívá jenom v
textu samotném, ale při čtení se nám okamžitě začne vybavovat celá linie jeho čtenářů. Můžeme ji rekonstruovat třeba
podle dřevorytů a textů Březinova druha Františka Bílka – začíná Husem, Chelčickým, pokračuje přes Tomáše Štítného ke
Komenskému a odtud k hudebním skladatelům a umělcům 19.
a počátku 20. století. Vnímáme, že všichni ji četli uprostřed
transformačních zápasů, vlastních pochybností i fenoménu, na
který často myslím – „duchovní mdloby své doby”. Vskutku „nic
nového pod sluncem”. Nejzajímavější je však ten moment, kdy si
prostřednictvím těchto literárních děl, jako jsou Březinovy eseje
či kniha Kazatel, začínáme uvědomovat nejenom tvůrce textu,
ale sebe v toku dějin, které jsou větší než my.
Směřujeme ke kontrolně-sledovacímu kapitalismu?
Podle americké socioložky Šošany Zuboffové nové stadium
ekonomiky charakterizují tři zákony. Vše, co bude možné
automatizovat, bude automatizované. Vše, co bude možné
proměnit v digitální informaci, bude digitalizované. Každá informační technologie, již bude možné použít ke kontrole, nebude-li
regulovaná, k ní bude použita. Píše Petr Pietraš.
Západní civilizace se ocitá na prahu nové éry a bude se muset
rozhodnout, jak pokračovat. V roce 1912 napsal americký
vynálezce Thomas Alva Edison (1847–1931) dopis americkému
podnikateli a průkopníku automobilového průmyslu Henrymu
Fordovi (1863–1947), v němž vyslovoval obavy z průmyslové revoluce: „Nějakou dobu jsme přešlapovali na místě a snažili se
řešit problémy nového pořádku starým způsobem, ale nyní je
na čase začít tento svět měnit.“
Poznámka: Březinovy eseje jsou dostupné v kritickém vydání P.
Holmana Hudba pramenů a jiné eseje (Odeon, Praha 1989). Bible
se nejenom mně nejlépe čte v překladu Jeruzalémské bible Dagmar a Františka Halasových. Ještě mě napadá Georg Trakl, ale
to je jiná kapitola.
zdroj:http://www.literarky.cz/kultura/cteni/18739-vaclav-cileka-spol-nco-se-muselo-stat
Fordova masová produkce revolučně inovovala průmyslovou
výrobu a společně se zkrácením pracovní doby a nárůstem
platů tvoří jeden ze základů moderní doby. Linky s běžícími
26
SMĚŘUJEME KE KONTROLNĚ-SLEDOVACÍMU KAPITALISMU?
pásy nejen snížily výrobní náklady a zněkolikanásobily množství
výrobků, ale i stály na začátku éry masové produkce, která přinesla obrovské společenské změny a nové ekonomické, právní
a sociální instituce – od dálnic přes odbory a pracovní smlouvy
až po mzdy.
• Za třetí, každá informační technologie, již bude možné
použít ke kontrole, nebude-li nijak regulovaná, k ní bude
použita, a to bez ohledu na její původní účel.
Některé nedávné události dávají Zuboffové za pravdu a naznačují budoucí vývoj.
Podle americké socioložky Šošany Zuboffové dnešní západní
společnost opouští Edisonův a Fordův svět a ocitá se na prahu
nové epochy informačního kapitalismu.
Útok severokorejských hackerů
Loni před Vánoci dostaly lekci z novodobé ekonomické války
USA a společnost Sony. Severokorejští hackeři ve snaze
zabránit promítání komedie The Interview zpřístupnili na internetu pět dosud nepromítaných filmů Sony, čímž tuto firmu
tvrdě ekonomicky zasáhli. Zveřejněním e-mailů vrcholného
managementu pak poškodili i image Sony u veřejnosti a navíc
návštěvníkům kin vyhrožovali teroristickými útoky.
Propad střední třídy
Dosavadní instituční rámec odpovídal potřebám masové produkce a konzumu. Princip masové produkce tvořil i základ
vzdělávacího systému, zdravotní péče a ostatních společenských oblastí, tento systém manažerského kapitalismu ale
narazil na své meze a je v úpadku. Význam obchodu a výroby
se snižuje a zisk generují především finanční transakce.
Nejvýznamnější ale bylo rozhodnutí firmy Sony komedii v kinech
vůbec nepromítat, a to dokonce ani v USA. To se sice nakonec
nestalo, ale ochota natolik obrovského koncernu, jako je Sony,
podřídit se cenzuře nový aspekt.
Díky nim sice ekonomika roste, ale blahobyt a kvalita života
lidí klesá, v důsledku čehož narůstá sociální nespokojenost.
Navzdory růstu zisků velkých koncernů totiž stagnují, nebo
dokonce klesající platy řadových zaměstnanců. S poklesem pracovních příležitostí je pak spojený ekonomický propad střední
třídy a navzdory údajně neomezenému přístupu k informacím
se neustále zvyšují náklady na vzdělání.
Po zastřelení černošského mladíka Michaela Browna bílým policistou Darrenem Wilsonem loni na začátku srpna v americkém
městě Ferguson se vedle nepokojů rozhořela v USA diskuse o
kontrole policistů ve službě a nasazení individuálních kamer.
Takzvanou bodycam by měl mít na uniformě každý policista a
vše, co udělá, bude zaznamenáno stejně jako chování kontrolovaných osob.
Podle Zuboffové přechod k novému stadiu kapitalismu charakterizují tři zákony:
• Za prvé, vše, co bude možné automatizovat, bude automatizované.
Změna chování lidí
Zastánci těchto kamer tvrdí, že ve veřejném prostoru soukromí
neexistuje a každý může filmovat každého. Dle kritiků ale tyto
služby poskytují soukromé firmy, které vizuální materiál ukládají na svých serverech, a jsme jen krůček od propojení těchto
• Za druhé, vše, co bude možné proměnit v digitální informaci, bude digitalizované.
27
Zveřejněním
e-mailů
vrcholného
managementu severokorejští hackeři
poškodili i image Sony u veřejnosti
S poklesem pracovních příležitostí je
spojený ekonomický propad střední
třídy a navzdory údajně neomezenému
přístupu k informacím se neustále
zvyšují náklady na vzdělání
SMĚŘUJEME KE KONTROLNĚ-SLEDOVACÍMU KAPITALISMU?
kamer s bezpečnostním softwarem schopným na základě biometrických dat rozpoznat hledané osoby. Neustálé sledování
ale povede ke změně chování lidí na veřejnosti – budou se stále
více kontrolovat.
často nerozezná, zda jde o vojáky nebo o civilisty. Vyhodnocuje jen typické pohyby a jejich shodu s uloženými daty. O
stisknutí tlačítka k odpálení rakety sice zatím z právních a morálních důvodů rozhoduje člověk, který může korigovat rozhodnutí
strojů, ale jeho jednání neustále sledují algoritmy, jež se od něho
učí, jak se příště zachovat lépe.
Digitální technologie zatím nejvíce nezměnily chování lidí v některé průmyslově vyspělé zemi, ale v Pákistánu. Oblast na jeho
hranici s Afghánistánem neustále sledují americká bezpilotní
letadla neboli drony, jež mají likvidovat teroristy. Vedlejším
účinkem jejich činnosti je však změna chování místních obyvatel.
V důsledku obrovského množství dat se bude zvyšovat závislost na počítači, čímž se stisk spouště bude stávat stále abstraktnější. Kvůli snížení ztráty času nebudou data přenášena do centrály, ale stále častěji vyhodnocovaná přímo na palubě dronu. A
Pentagon pracuje na robotech, kteří sami rozhodnou o použití
zbraní proti člověku.
Od roku 2004 zemřelo v této oblasti při vojenských akcích více
než 3,5 tisíce lidí. A neustálé ohrožení ze vzduchu způsobilo,
že přestali spát na střechách domů, jak byli kvůli horku zvyklí,
méně se věnují obdělávání polí, bojí se posílat děti do škol nebo
se účastnit pohřbů, protože každé shromáždění může být důvodem k útoku dronů.
Úpadek manažerského kapitalismu
Z uvedených příkladů vyplývá možný vliv digitálních technologií
v budoucnu. Problémem ale nejsou ony samy, ale způsob jejich použití v nových podmínkách. Zuboffová je přesvědčena,
že vstupujeme do třetího stadia kapitalismu, s nímž souvisí řada
klíčových ekonomických a společenských otázek, na které však
zatím chybí odpovědi i nová pravidla.
Pentagon, drony a roboti
Pentagon vsadil na bezpilotní letouny a do jejich výzkumu investoval značné finanční prostředky. Dnes existují drony s
inteligenci na úrovni hmyzu a ve vojenských laboratořích se
pracuje na jejich inteligenci na úrovni hlodavců. Tato bezpilotní
letadla se neunaví, jejich soustředění se nesnižuje, jsou mnohem
efektivnější než člověk a některé jsou vybaveny až 65 na sobě
nezávislými kamerami a mohou sledovat obrovské území.
Zuboffová spatřuje úpadek dnešního systému manažerského
kapitalismu v inflačním používání termínů, jako je revoluční obchodní nápad nebo inovativní startup. Kdyby tomu tak bylo,
proč se nic neděje? V tomto systému byl člověk jak zaměstnancem, tak klientem. V nově vznikající ekonomice, kterou
Zuboffová nazývá „surveillance capitalism“, což by bylo možné
přeložit jako „kontrolně-sledovací kapitalismus“, vztah výdělku
a spotřeby zaniká a místo něj jsou používaná osobní data.
Toto sledování přináší natolik obrovské množství dat a informací, že není v lidských silách je v krátkém čase adekvátně vyhodnotit. Roboti tedy budou muset upozorňovat řídícího pracovníka, na co má zaměřit pozornost. Přednost mají softwarové
programy schopné rozeznat modelové situace a nabídnout jejich řešení.
Tento obchodní model, založený na sledování, má sklon být
absolutní, protože jen sběr veškerých informací vytváří strategickou výhodu, a kritici vyzývající k demokratické kontrole jsou
okamžitě odbyti, neboť chtějí byrokraticky regulovat.
Dosud tiskne spoušť voják-člověk, ale mnoho zásadních rozhodnutí před použitím zbraně za něho provádí počítač. Ten ale
28
Zuboffová spatřuje úpadek dnešního
systému manažerského kapitalismu v inflačním používání termínů, jako je revoluční obchodní nápad nebo inovativní
startup
Digitální technologie zatím nejvíce
nezměnily chování lidí v některé
průmyslově vyspělé zemi, ale v Pákistánu
Sledování přináší natolik obrovské
množství dat a informací, že není v
lidských silách je v krátkém čase
adekvátně vyhodnotit
BŮH MI O SOBĚ DÁVÁ VĚDĚT OKNEM
Nikoli jediná možná forma
Nové obchodní metody necílí jen na peněženku, ale i na podstatu bytí. Naše myšlenkové postupy a zkušenosti však selhávají, snaží-li se je pochopit. Zůstává bezradnost a pochyby, protože nejde o volný trh, ale o lidskou svobodu. Jsme v době posunu od monopolů v oblasti produkce a služeb k monopolům v
oblasti práv – na soukromí a realitu.
Této nové formě moci rozumí zatím především ti, kdo ji vykonávají, ale tím ohrožují demokratickou společenskou smlouvu.
Nikdo neví, jak bude nový kapitalistický systém nakonec vypadat, ale současná forma informačního kapitalismu není jediná
možná. Může vypadat i jinak a Zuboffová vyzývá k celospolečenské diskusi.
Nikdo neví, jak bude nový kapitalistický
systém nakonec vypadat, ale současná
forma informačního kapitalismu není
jediná možná
Popřípadě se řídit tím, co říká Charlie, hlavní hrdina románu
Ten, kdo stojí v koutě amerického spisovatele Stephena Chboskyho: „Nemůžeme si sice vybrat, odkud přicházíme, ale
pořád se můžeme rozhodnout, kam půjdeme.“
zdroj:http://ceskapozice.lidovky.cz/smerujemeke-kontrolne-sledovacimu-kapitalismu-fuk/tema.aspx?c=A150206_183309_pozice-tema_lube
Bůh mi o sobě dává vědět oknem
Jednou jsem měl krizi víry, skutečně hlubokou. Přišlo mi, že
nic nemá smysl a Bůh snad ani není a neodpovídá. Tehdy, při
myšlence na ty paprsky světla, jsem se škodolibým pousmáním
si ”dal rouno”. Jestli Bůh je, ať mi tou sedmicentimetrovou
škvírkou, přesně nad tím panelákem, nad jeho komínkem, ukáže
duhu. Jakože existuje.
Bůh mi o sobě dává vědět přesně oknem v kuchyni. Ke koutku
v obývacím pokoji, kde mám cosi jako open pracovnu, dveřmi z
29
CAN MUSHROOMS TREAT DEPRESSION?
kuchyně úzkým proužkem vyšle signál, že na mne nezapomněl.
Ze svého pracovního rohu vidím skutečně jen kousek toho okna
v kuchyni. Za oknem je vidět panelák a za ním druhý panelák,
respektive jeho střecha. Dole pod paneláky rostou stromy, ale
ty je vidět jen na jaře a v létě, když se zelenají. Nad tou střechou toho vzdálenějšího paneláku má Bůh signalizační zařízení.
Skutečně. Může být celý den na podzim zataženo, ale přesně ve
14 hodin, kdy Slunce doputuje nad střechu vzdálenějšího paneláku, se mraky roztrhnou a úzký proužek světla, tak sedm centimetrů maximálně na šířku, mne zasáhne plnou silou v pojízdném křesle před počítačem, kde pracuji. Podobně i nyní v zimě
se stává, že v té době sluneční paprsky vykouknou jen v ten
pravý čas. Vyhřívám se v tom světle, než během nějakých 15
minut zmizí směrem k západu a pryč z okna. Přestanu pracovat,
zavřu oči, případně je jen přivřu a na řasách mi létají barevné
lomy světla.
V té chvíli jsem ztuhnul a s mrazením v zádech si šel sednout
do svého pracovního křesla, popojel jsem do těch sedmi centimetrů Boží frekvence, a potom jsem se napjatě a pomaličku
otočil směrem přes obývák k oknu v kuchyni.
Duha začínala nad protějším panelákem a vypadala, jako že vychází z jeho komínku na střeše.
zdroj:http://www.umlaufoviny.com/index.php?a=umlaufoviny/buh-mi-o-sobe-dava-vedet-oknem
Can Mushrooms Treat Depression?
I tried magic mushrooms out of curiosity and in middle age. I’d
been on the amateur mycological circuit for a couple of years,
but hallucinogenic species were rarely mentioned at the foraging expeditions and conferences I attended. It’s almost as if they
were the black sheep of mycology: embarrassing to serious taxonomy jocks. I read some books on the subject, but most were
tripper’s guides that didn’t utilize, um, specific language or current science. Psychoactive mushrooms had been in a kind of
scientific ghetto ever since they were criminalized in 1968. But
now the drug derived from the mushroom, psilocybin, is finally
being re-examined for its medical applications.
Jednou jsem měl krizi víry, skutečně hlubokou. Přišlo mi, že
nic nemá smysl a Bůh snad ani není a neodpovídá. Tehdy, při
myšlence na ty paprsky světla, jsem se škodolibým pousmáním
si „dal rouno“. Jestli Bůh je, ať mi tou sedmicentimetrovou
škvírkou, přesně nad tím panelákem, nad jeho komínkem, ukáže
duhu. Jakože existuje. Ostatně duha je přece znamení smlouvy
mezi člověkem a Bohem. Troufalé rouno, ale zoufalí lidé dělají
zoufalé věci. Jak jsem si myslel, žádná duha se v nejbližších
dnech nekonala.
A study published last month in the Journal of the Royal Society Interface compared M.R.I.s of the brains of subjects injected with psilocybin with scans of their normal brain activity.
The brains on psilocybin showed radically different connectivity patterns between cortical regions (the parts thought to play
an important role in consciousness). The researchers mapped
out these connections, revealing the activity of new neural networks between otherwise disconnected brain regions.
Začátkem května našeho syna srazila tramvaj. Ležel na jednotce
intenzivní péče pro děti a my se báli o jeho život. Připadal jsem
si jako ve zlém snu. V den, kdy se měla konat rozhodující operace hlavy našeho syna, jsem měl před probuzením zajímavý
sen, který mne uklidnil – odkazoval na uklidňující verš z Bible,
v němž Bůh slibuje, že na nás pamatuje a naše starosti bere do
svých rukou. Co mne však ohromilo ze všeho nejvíc, že se to
ráno rozklenula nad naším domem duha. Větší jsme ještě neviděli – klenula se od jednoho konce paneláku na druhý, tam, kde
měl náš syn pokojíček.
The researchers suspect that these unusual connections may be
responsible for the synesthetic experience trippers describe, of
30
CAN MUSHROOMS TREAT DEPRESSION?
hearing colors, for example, and seeing sounds. The part of the
brain that processes sound may be connecting to the part of
the brain that processes sight. The study’s leader, Paul Expert
at King’s College London, told me that his team doubted that
this psilocybin-induced connectivity lasted. They think they are
seeing a temporary modification of the subject’s brain function.
tential for abuse and no currently accepted medical use. Continue reading the main story Continue reading the main story
Continue reading the main story
It’s taken over four decades for the cultural taboo against psilocybin to relax enough for the drug to be re-examined for its
medical applications, though a license to use it in a lab must be
approved by the Drug Enforcement Administration and strict,
time-consuming protocols must be met to ensure it is used
safely. Still, doing this kind of research is no longer guaranteed
to tank your career, and a small number of studies have been
completed, with more underway, many of them building on the
work accomplished by scientists in the 1960s.
The fact that under the influence of psilocybin the brain temporarily behaves in a new way may be medically significant in
treating psychological disorders like depression. “When suffering depression, people get stuck in a spiral of negative thoughts
and cannot get out of it,” Dr. Expert said. “One can imagine that
breaking any pattern that prevents a ‘proper’ functioning of the
brain can be helpful.” Think of it as tripping a breaker or rebooting your computer.
A range of studies have suggested that controlled doses of psilocybin can help the user escape cognitive ruts of all sorts. One
study, published in the British Journal of Psychiatry in 2012,
rated the vividness of autobiographical memory of subjects on
psilocybin and found the drug enhanced their recollection, and
“subjective well-being” upon follow-up. The researchers concluded that psilocybin might be useful in psychotherapy as an
adjunct therapy to help patients reverse “negative cognitive biases” — a phenomenon common in depression by which one has
a greater recall of negative memories than positive ones — and
facilitate the recall of important memories.
Psilocybin is present in a wide range of mushrooms, especially
in the genus Psilocybe, though why it exists in the mushroom
is not fully understood. When ingested, psilocybin metabolizes
to psilocin, which resembles the chemical structure of serotonin
— a neurotransmitter that regulates mood, appetite, sleep, cognitive functions like memory and learning and feelings of pleasure. Psilocin may simulate serotonin, and stimulate serotonin
receptors in the brain.
Psilocybin was first synthesized in the late 1950s, by the chemist
Albert Hofmann (who also synthesized LSD from a fungus). In
the years following its discovery, a number of studies were conducted, on psilocybin’s efficacy in treating alcoholism, as a tool
in therapy and as a mechanism by which the terminally ill might
better cope with despair. But clinical research into psilocybin
became professionally marginalized, and research funding dried
up about the same time it entered the mainstream as a recreational drug. Outlawed in 1968, it was swept up in the counterculture panic of the Nixon era and classified as a Schedule 1
drug, like heroin, under the Controlled Substances Act of 1970.
A Schedule 1 drug means it is considered to have the highest po-
Other studies have suggested that psilocybin may modify obsessive compulsion by reducing symptoms like repetitive counting or hand-washing, and in a paper published in Neurology in
2006, the authors interviewed cluster headache sufferers who
had used psilocybin to treat their horrific condition, and learned
that even low doses — less than is needed to actually trip —
could bring about remission. (I also know someone who claims
psilocybin cured his stuttering.) A study published last year in
the journal Experimental Brain Research found that psilocybin
eliminated conditioned fear responses in mice, which has implications for sufferers of PTSD. And psilocybin has been shown
31
ROZHODLO SE V PRAZE O DATU KONCE DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY?
to relieve anxiety, depression and despair in terminal cancer patients, who describe their experience as giving them a new perspective on their lives.
their use to help people in need. Because illiberality doesn’t
cure disease; curiosity does.
zdroj:http://www.nytimes.com/2014/11/30/opinion/sunday/canmushrooms-treat-depression.html?_r=0
Anecdotally, psychoactive mushrooms may positively affect
even nonsufferers. They did for me. I ate the mushroom as
part of research for a book. The experience lasted about four
hours, much of which I spent outdoors, but seemed to last much
longer. I think because everything I was seeing was so new: the
way the air was disturbed behind the flight of a bee, the way the
trees seemed to respire, how the clouds and breeze and rocks
and grass all existed in a kind of churning symbiosis.
Rozhodlo se v Praze o datu konce druhé světové války?
MVDr. Josef Staněk
Bylo napsáno mnoho historických a politologických úvah a
článků, mnohdy protikladných, proč byl proveden a zda byl
smysluplný atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Vesměs toho mnoho nevysvětlují. Nezačínají
totiž odpovědí na původnější otázku. Tou otázkou, která dosud
nebyla správně zodpovězena, je důvod, proč v září 1941 Hitler
jmenoval říšským protektorem v Praze právě svoji pravou ruku
Reinharda Heydricha. Zdánlivě to přece byla podřadná funkce,
srovnatelná s typy ”protektorů” v Dánsku nebo Holandsku…
I experienced a number of small epiphanies — self-realizations
actually — but one in particular remained with me. As the drug
wore off, I went indoors to take a hot bath. For a moment I
thought that might not be a good idea, as bath time is when
women in middle age can be very self-critical and unforgiving,
and I didn’t want the sight of my waistline to veer me into a
bad trip. But while in the tub I envisioned my body as a ship
that was taking me through life, and that made it beautiful. I
stopped feeling guilty about growing older and regretful about
losing my looks. Instead, I felt overwhelming gratitude. It was a
tremendous relief that I still feel.
Dosud byl českými materialistickými historiky předkládán
národu nepravý důvod. V protektorátu prý vzrostl odboj a
sabotáže. To se dobře poslouchá, ale nesprávnost tohoto
zdůvodnění snadno prohlédneme. Stačí vzít v potaz počet a
váhu českých odbojových činů v poměru k velikosti české a
evropské válečné výroby. Češi, jak dějiny posledních staletí
ukazují, nejsou nakloněni násilí a odboji s nejistým výsledkem.
U nás se ”odboj” vůči všem typům okupantů zvenčí i uvnitř
státu nejprve provozuje ”srandičkováním”, ”zašíváním se” v práci
a drobným kradením majetku vládců. K násilí dojde, až když
se výsledek mocenského zvratu stane jistým. Teprve v době
pádu staré mocenské struktury se vyrojí velké množství do té
doby pilně kolaborujících ”odbojářů 9. května”. Ti se pak mlácením nevinných snaží zakrýt předchozí kolaboraci. Pro tehdejší jmenování Reinharda Heydricha musel tedy existovat jiný
Psilocybin could have enormous impact on the lives of many
Americans. But at the moment, its Schedule 1 status makes it
a difficult drug to study, and only a handful of scientists are engaged in its research. This needs to change. Rescheduling psilocybin won’t make it legal; it will make it easier for research to
be conducted, leading to more scientists exploring its potential,
while reducing investor concern and allowing for compassionate use provisions.
Don’t get me wrong: I’m not suggesting 16-year-olds take magic
mushrooms. I’m not suggesting they be used to party at all.
What I am advocating for is a mind open to the possibilities of
32
ROZHODLO SE V PRAZE O DATU KONCE DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY?
důvod! Pokusím se jej tedy níže popsat ”nevědecky”, jak jej odciťuji z akašické kroniky. Čtenáře níže uvedeného ovšem musím
varovat, že existenci této kroniky hlasitým mručením ”vyvrátili”
na svém zasedání členové spolku Sisyfos!
Jeho ”instalaci” zajistili po roce 1933 ohrožení sionisté, kteří
jeho prostřednictvím vybavovali SSSR jako potencionálního
Hitlerova protivníka schopností vyrábět vojenskou výzbroj.
Hitler proto připravenost SSSR k válce podcenil, zejména
po sovětském ”finském tažení”, které skončilo takovým fiaskem. Spojení KGB se sionistickými centrálami ale Hitler jasnovidně tušil. Odtud jeho název komunistů jako ”židobolševici”!
Žádné komunistické pětiletky, jak se vyučovalo ve ”vědeckém”
komunizmu, ale tajná vědecko-technologická špionáž v USA
umožnila Stalinovu režimu, který si vlastní ruskou inteligenci
skoro vyvraždil, vybudovat moderní zbrojní průmysl! Některé
ocelárny za Uralem (Uralmaš) jsou přesnou kopií amerických.
Hitler nemohl na východě čekat, až se bolševici vyzbrojí plně.
Proto nedbal na varování rozvědky, okultních mágů, ani vlastního třetího oka. V důsledku svého žitého rasistického materializmu podcenil odvrácenou duchovní stránku věci. Nebyl si
schopen představit vliv Ducha ruského národa na mentalitu komunizmem porobených jednotlivců. 22. června 1941 zaútočil
na domnělý kolos na hliněných nohách. Záhy se ale ukázalo, že
pro materialisty neexistující duchovní síly mají magickou moc
proměňovat hliněné nohy v ocelové!
Hitler podcenil protivníka
Hitlerovi se svedením viny za prohru v první světové válce na
Židy podařilo vytěsnit je z německých magických a zednářských
lóží (mj. Thule). Z těch, které prohrály boj o světovládu s
anglofrancouzskou (demokratickou) lóží. Následně byly od židovských vlivů ”očištěny” i německé skutečně vládnoucí kruhy.
Antisemitům se zdálo, že jen tak může být nastoupena cesta k
úspěšné mocenské odvetě.
”Očištěné” německé, tedy nacistické lóži se politickými, zpravodajskými a vojenskými ”hrami” podařilo dokonale přelstít a
přehrát konkurenční západní lóži a mocenské kruhy. Tím
se stalo, že Hitlerem resuscitovaná Velkoněmecká říše byla v
květnu 1941 prakticky pánem Evropy a její předchozí skrytí
vládci, západní zednáři a šlechta, se drželi z posledních sil na
britských ostrovech. Jejich jedinou nadějí na mocenské a fyzické
přežití bylo spojení s americko-židovskou mocenskou klikou a
tím realizace vstupu USA do války. Takovým přeskupením by
se poměr lidských a materiálových sil bojujících stran radikálně
proměnil v neprospěch Německa. Hitler si to nepochybně uvědomoval a s dřívějším, nebo pozdějším vstupem USA do války
počítal. Dále si uvědomil, že skutečně světovou válku s angloamericko-židovským velekomplexem nemůže vyhrát bez pevně
zabezpečených ruských surovinových zdrojů. A u těchto se to,
nehledě na smlouvu o neútočení, Židy v sovětské vládnoucí
špičce jen hemžilo. Internacionalisty (Židy) řízená sovětská kontrarozvědka byla tak výkonná, že se nacistické rozvědce včas
nepodařilo objevit velikost supertajného vědeckého a technologického ”tunelu”, který z USA do SSSR zřídila Židy řízená KGB.
Heydrich – ”Hitlerův mozek”
Zastřené ”třetí oko” však neměli a dodnes nemají obyvatelé
české kotliny. V důsledku vysoké míry intuitivnosti a Karlem
IV. instalované soustavy ”zářičů”, které evokují u citlivých jedinců vznik změněného stavu vědomí, místní Češi, ale i Němci
okamžitě odtušili, že výsledek války se napadením nejen sovětů,
ale také ”Svaté Rusi” otevřel! ”Švihnutím proutku” se v protektorátu změnila nálada jeho obyvatel. Pouze ji ”kazily” nepochopitelné počáteční úspěchy wehrmachtu. Zevně sice změna
nálady na Češích vidět nebyla, na předstírání jsou dějinami natrénovaní, ale rovněž ”mediumiálně” aktivovaní sudetští Němci
ji ihned ucítili.
33
ROZHODLO SE V PRAZE O DATU KONCE DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY?
Karl Hermann Frank pojmenoval změněné Čechy na ”smějící se
bestie”. Ihned to také hlásil Vůdci. Ve stylu, ”že Češi, sice za
zády, ale o to drzeji, se smějí sudetským Němcům přímo do očí”!
Frank to ovšem hlásil s tajným přáním, aby byl on sám pověřen
funkcí říšského protektora. Rád by těm ”smějícím se bestiím”
jejich smích zarazil. Jenže Hitler odhadl, že tento zakomplexovaný primitiv ve svých represích netrefí skryté české duchovní
jádro. Neřízeným terorem jen probudí a naštve dosud klimbající
masu zbrojních nádeníků.
Uvědomil si však vážnost situace z jiné strany. Při masových
kontaktech Čechů s Němci hrozilo, že bude psychologicky indukována ztráta víry ve vítězství mezi Němce! S ohledem
na již tušené nastupující krušné chvíle svěřil proto tento úkol
”ztuhnutí úsměvu smějícím se bestiím” ”onačejšímu kafáblovi”,
než byl K. H. Frank. Pověřil tímto úkolem muže, který jej
předtím svými výsledky nikdy nezklamal! Reinharda Heydricha.
Muže bez citu, zato magicky (intuicí) a hudebně mimořádně
nadaného. Kombinace těchto dispozic mu propůjčovala nejen
schopnost vidět smyslům skryté, ale i vytvořit precizní metodiky
k realizaci záměrů. Vždyť tyto dispozice naznačuje samo jméno
pověřeného! Rein (čistě) hard (tvrdý) Heid/e (pohanstvím, tj.
bezzábranovostí) rich (bohatý, vyhlášený). V té době každý informovaný v nacistické špičce věděl, co znamená HHhH. ”Hitlers
Hirn heisst Heydrich”! (Hitlerův mozek se jmenuje Heydrich).
Nejschopnější z nacistické špičky byl tedy pověřen pro Říši osudově důležitým úkolem – udržením bojové morálky a víry ve
vítězství. Skrze cílené vyvraždění intuicí vybaveného českého
duchovního jádra!
Kdyby toho bylo dosaženo, zbytek obyvatelstva protektorátu
by se proměnil v dav nádeníků na manuální práci! V typ lidí,
kteří žijí tím, ”hlavně když nám chutná”! Jako mág a hypnotizér Hitler již koncem roku 1941 naprosto jistě věděl, že bez absolutní převahy německého bojového ducha by s hospodářsky
daleko silnějšími Angloameričany v boji o světovládu neměl
šanci. Ducha nacistické armády a německého národa nebylo
34
ROZHODLO SE V PRAZE O DATU KONCE DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY?
možno v srdci Říše vystavit riziku mentálního rozvratného působení! Duchovní zápas, materialistům dříve jako dnes neviditelný, byl ten pravý důvod, proč byl zdánlivě vedlejší funkcí zastupujícího říšského protektora v Čechách a na Moravě pověřen
Reinhard Heydrich!
důsledku selhání Gabčíkova samopalu se to podařilo jen s
mimořádnou pomocí duchovních strážců českého národa. Tou
byla u zotavujícího se Heydricha ”náhlá smrtící embolie” (viz
nasazená Svatováclavská koruna)!
Průběh světových dějin, ovšem viděný jen ze strany materialistických pozorovatelů, se někdy zdá být paradoxní. Jsou-li však
viděny obě strany atentátu, jeho neviditelné duchovní pozadí,
vynoří se překvapující závěr: Právě válku přeživší Němci by měli
k pomníku atentátníků na Heydricha, parašutistů Gabčíka a Kubiše denně nosit květiny! A zařadit je mezi dobrodince německého národa. Níže popisuji proč.
Jediné řešení – atentát…
Jenže na druhé straně ”kanálu” také nespali. Analytici západní zednářské lóže dostali úkol od své hlavy, Sira Winstona
Churchilla. Původně politického intrikána, který se ale shodou
událostí stal sloupem světlejších sil světa. To byl ten důvod,
proč se mu od počátku války otevřela neuvěřitelná intuice. Začali mu pomáhat světlí duchové lidstva. I ”klikou” při ohrožení
života. Psychologičtí a magičtí analytici analyzovali osobnostní
a schopnostní profily hlavních exponentů Třetí říše. Výsledek
byl jasný. Za nejschopnějšího muže ve vedení Třetí říše byl jimi
označen právě Heydrich! Byl nejen napojený na temného ducha
a tím jasnovidný jako Hitler, ale k tomu byl i dokonalý analytik
složitých rébusů (z hudby). Vlastně to byl německý protipól stejně disponovaného maršála Žukova, na dobu války Stalinovi z
neviditelných sfér přiděleného jako ”třetí oko”. Takovou, jakou
měl Žukov vojenskou jasnovidnost, měl ze západních generálů
přidělenu jen generál Eisenhower při rozhodování o datu vylodění.
… který zachránil Německo před skutečnou zkázou
Vstupem USA do války se poměr lidských, průmyslových a
surovinových zdrojů obrátil v neprospěch Hitlerovy Třetí říše do
katastrofického poměru 5 až 10 spojenců k jednomu nacistovi.
Válka nemohla skončit jinak než porážkou Německa (role Japonska, jakmile byla neutralizována jeho námořní moc, se stala podružnou; spojencům by stačilo dodat ”nářadí” Číně). Klíčovou
otázkou tedy bylo, jak dlouho Angloameričanům a Rusům bude
zdolávání nacistů trvat?
Délka války byla odvislá od toho, jak racionálně a dobře bude
wehrmachtu veleno. Neboli, pochopí-li německé vedení včas,
že nemůže vyhrát a stáhne se do strategické defenzívy, za Atlantický val, za velké ruské řeky (Don, Dněpr). Pak by mohlo
dobývání ”pevnosti Evropa” trvat roky a unavit spojence. Hitler
ale velel wehrmachtu tak diletantsky, že Churchill nechal v roce
1944 zastavit plán na jeho zabití. S výrokem, že je to vlastně
jejich spojenec. Uvedu jen několik do očí bijících Hitlerových
vojenských ”diletantiád”: zběsilé a nezajištěné dobývání Stalingradu, zákaz stažení šesté armády z obklíčení, vyčerpání
všech německých strategických rezerv nesmyslnou ofenzivou
u Kurska, včasné nestažení Afrikakorpsu z Tunisu do Itálie,
Na základě této analýzy Winston Churchill k urychlení německé
porážky a ke snížení budoucích vojenských ztrát rozhodl
nebezpečného Heydricha z německého vedení odstranit.
Hodilo se, že byl právě v Praze. Britský premiér zavolal tedy
k sobě prezidenta Beneše, ten generála Moravce a ten za
nejpřísnějšího utajení připravil operaci vpravdě světového
významu pod názvem ”operace Anthropoid”. Jejím cílem bylo
”vypíchnout” Hitlerovi třetí oko, tj. popravit Heydricha a zkrátit
tak válku. Při té příležitosti není možné opomenout, že v
35
„VĚDECKÉ“ DĚJINY A „PAVĚDECKÁ“ AKAŠICKÁ KRONIKA
neodhadnutí místa vylodění v Normandii, katastrofa armádní
skupiny Mitte v Běloruských bažinách, vyčerpání posledních rezerv ofenzivou v Ardenách a řada dalších. Jsem po nahlédnutí
do astrálu přesvědčen, že za Heydrichova života po Hitlerově
boku by se to nestalo. Buď by Heydrich Hitlerovi jako jasnovidný realista vysvětlil neproveditelnost jeho záměrů, neboť
jeho silnou stránkou byla reálná kalkulace sil. Nebo by k činu
vždy připravený Heydrich koncem roku 1943 (kdy se strategická situace Německa stala zjevnou i velení wehrmachtu) ”zajistil”, že by Vůdce z ”přepracování pro Říši ranila mrtvice”.
Jeho vlastností přece vždy bylo nemluvit, ale cíleně a včas
konat. Racionálně řízená východní fronta by se tak mohla stabilizovat, spojenci by zřejmě byli v Normandii vrženi za velkých
ztrát zpět. Ale válka z hlediska duchovní Spravedlnosti nebyla
ukončitelná! Miliony zavražděných v záhrobí nepřetržitě volaly
k Bohu o Spravedlnost! Za tohoto duchovního stavu světa již
uzavření míru příměřím nebylo možné. V důsledku takto nastavené duchovní situace by nakonec došlo k tomu, že by se na
Německo pod Himlerovým nebo Heydrichovým velením začaly
od srpna 1945 snášet atomové bomby. Každých 14 dní jedna,
tak velká byla americká výrobní kapacita. Dnes si již každý
dovede představit, jak by Německo po několika měsících vypadalo a jak by vypadalo jeho opožděné zhroucení! Teprve
tímto opožděným koncem by se porážka nacizmu stala pro
německý národ vstupem do pravého pekla! Za to, že se to
nestalo, že takové opoždění kapitulace nenastalo, vděčí Němci
dvěma československým parašutistům! Pro zasvěcené i neviditelným rukám strážce Svatováclavské koruny, které uvolnily
embolický pucek v těle zotavujícího se Heydricha. Disponovaným dále naznačím, že není žádnou náhodou, že loňskou
Goncourtovu cenu, největší evropské literární ocenění, dostal
Laurent Binet za knihu o atentátu na Heydricha. V ní čin českých
odbojářů, po prostudování uvolněných anglických podkladů, po
právu ocenil jako jeden z největších odbojových činů dějin.
Právě po jeho úspěšném završení Winston Churchill prezidentu
Benešovi slíbil, že poválečné mírové uspořádání v Evropě se nebude projednávat ”bez Čechů”! Proto také oběma hrdinům a
všem obětem heydrichiády patří naše neskonalá úcta. (Psáno
za dušičkového rozjímání LP 2010.)
zdroj:http://www.phoenixcasopis.cz/autori/69-mvdr-josefstanek/1015-rozhodlo-se-v-praze-o-datu-konce-druhe-svetovevalky.html
„Vědecké“ dějiny a „pavědecká“ akašická kronika
MVDr. Josef Staněk
V poslední době při čtení popisu dějinných událostí, které
jsem již zažil, mnou zmítá pochybnost ”o zdraví mého
zraku”. Něco jiného jsem na vlastní oči viděl a něco jiného
vlastníma očima o tom čtu. Samozřejmě s tím, že napsané je
vyhotovováno ”vědecky erudovanými” a otitulovanými historiky. Již delší dobu mnou prostupovala touha nějakého
takového historika z povolání vidět, abych se pokusil přijít
na kloub příčině vysoké míry neschopnosti historiků odhalit
a vysvětlit pravou podstatu všech rozhodujících dějů 20.
století u nás i ve světě. Není vůbec divné, že se dějepisci
na školách vyhýbají výuce našich nejnovějších dějin.
Nechce se jim učit historiky k věření v předložené, že komunistický režim svrhlo cinkání klíčů na Václavském náměstí v kombinaci se zasedáním herců v občanském fóru. Příliš mnoho lidí si
starý režim ještě pamatuje. Ještě tak se dá učit, že první republika vznikla v důsledku deklarace našich a slovenských krajanů v
USA v kombinaci s manifestem českých spisovatelů a srocením
davu na Václavském náměstí 28. října 1918. Poměry v císařství si
již nikdo nepamatuje. Rovněž idealizace první republiky ve stylu
”špatné zapomeňte” se dobře poslouchá.
36
„VĚDECKÉ“ DĚJINY A „PAVĚDECKÁ“ AKAŠICKÁ KRONIKA
Štěstí ve formě ”naražení” na graduovaného historika se na
mne usmálo až při náhodném setkání s kamarády v Horaždovicích. Navíc s historikem, zabývajícím se dějinami 20. století.
Okamžitě jsem zapředl rozhovor, abych si ověřil způsob myšlení,
způsob získávání podkladů a stereotypy tvorby závěrů z nich –
neboli zjistil, jak se vytváří ”vědecká” konstrukce dějin. Nezajímaly mne ani tak ”vědecky přijaté” názory na příčiny odvíjení
se událostí jako myšlenkové přístupy atestovaných vykladatelů.
Onen historik při svém vědecko-světonázorovém založení ani
netušil, jak z něj čtu myšlenky a zdroje. A výsledek byl pro mne
velmi poučný. Přišel jsem na to, proč tzv. vědecká historie sice
přesně stanovuje data a zevní popisy dějů, ale jinak se úplně mýlí
v jejich výkladu a tím ve výkladu celého toku dějin. Příčina se
odvíjí od dvou základních vad, implantovaných studentům při
studiu. Přestože se tito následně upřímně snaží do dějin a jejich smyslu vniknout, už jako profesionálové, jsou výsledky jen
”předložené k věření”.
Tvrdá bariéra materializmu
Prvním blokujícím implantátem, který z diskutujícího ”sálal” na
dálku, byl dialektický materializmus v ”morku kostí”. Po krachu
uplatňování tohoto světonázoru v praxi se nyní přejmenoval na
redukcionizmus nebo skepticizmus. Obsedlost graduovaných
historiků tímto světonázorem u nás není překvapivá. Vždyť kdo
mohl být v době 40 let trvajícího reálného socializmu přijat ke
studiu historie na filozofické fakultě? Kdo jiný než ten, kdo
se tvářil jako ”kovaný” ve vědeckém komunizmu, navíc s příslušným rodinným původem! To si přece každý pamatuje, ty
poměry 100 hlásících se ke studiu na 5 přijatých. Aktéři komunistického dějinného pokusu dobře věděli, že kdo vykládá minulost, formuje tím myšlení současníků! Přerod bývalých dialektických historiků v současné ”tržní” je snadný. Ono dialektické
myšlení bylo ”tržním” také! Jen se netržily granty přímo, ale
odměny se dávaly ve formě titulů. Metodou snadno prohléd37
„VĚDECKÉ“ DĚJINY A „PAVĚDECKÁ“ AKAŠICKÁ KRONIKA
nutelnou. Kdo nejpřesvědčivěji vysvětlil správnost jakéhokoliv
rozhodnutí strany a vlády, dostal docenta nebo katedru. Dopad
totálního prostoupení historického bádání ”kovanými” materialisty je pak takový, že každý z bádajících z podstaty svého redukcionistického světonázoru má absolutně zablokovanou intuici neboli třetí oko. Vždyť vsugerováním totožnosti vědy s
materializmem se mu ”stalo jasné”, že vnitřní ”vidění”, tzv. třetí
oko, je jen subjektivní hra mozkových buněk z nedostatku kyslíku či nervových mediátorů! Materialista má za objektivně existující jen tu část světa, která je vnímatelná smysly. Vnitřní podstata těchto smysly vnímaných dějů je pro něj jen subjektivním
dějem, subjektivní pravdou. Odtud původ postmodernistického
pojetí ”mnoha pravd”. Jemnější existující energie, zachycované
zvířaty masově, u člověka jen zbytkem tzv. šestého smyslu, pro
materialisty neexistují. Tyto energie jsou zachytitelné jen rozvinutým čidlem stejné vibrační úrovně, stejné jemnosti. Vibračně
jemné je možné vnímat a nazírat jen stejnorodým, jak 4 tisíce let
učí indická filozofie. Materialista, který na jemnější než hmotné
vibrace nevěří, si jejich vnímání třetím okem svým typem víry
vlastně ”vypíchnul”. V intuici a čtení úmyslů a myšlenek je slepý.
Proto pohnutky, úmysly a myšlenky moc držících aktérů dějin
nemůže odcítit, nebo dokonce při vyšším stupni jasnozřivosti
vidět. Každá negramotná z cikánek, které jsou proslulé intuicí,
by při vybavení fakty byla lepší vykladačkou dějin než graduovaný materialista.
a vyznění je předběžná dohoda jejích svolavatelů! Vlastní
průběh a vyslovené názory řídí obvykle ”žádoucím směrem”
předsedající. A nakonec rozhodující je dohadování o tom, co
se ”dá do zápisu” neboli do zprávy ”nahoru” či do budoucnosti! Ta zpráva velmi často neodpovídá průběhu shromáždění
a vysloveným názorům. To přece každý zažil. A jen z těch
zápisů pak vědečtí historici sestavují průběh a smysl dějin. To
je stejně realitě vzdálené, jako sestavovat dějiny dotyčné doby
z výstřižků dobového Rudého práva. Předtím se stejným způsobem sestavovaly dějiny ze šlechtických shromáždění nebo
ze zápisů církevních koncilů. Soubor těchto domněle pravdivých výstřižků prohlašují materialističtí historici za ”vědecky
doložené”. Jenže situace v účelovosti konstrukce dějin je ještě
daleko horší. Vyznění manipulovaných zápisů navíc určuje
ten, kdo má momentální moc nebo peníze. Každý si zajisté
dovede představit, jak by na základě stejných podkladů vypadalo ”vědecké” vylíčení české privatizace sponzory ODS, sociálními demokraty, či agenty KGB či CIA. Kdo jen malinko vhlédl do politiky, musel poznat, že všechna rozhodnutí a všechny
podklady pro tato rozhodnutí byly záležitostí konání do hry
skutečně zasvěcených a jejich prodloužených rukou, tajných
služeb, společností, soukromých ochranek a ”nezávislých” investigativních novinářů (jak to prosvítá z kauzy poslance Moravy).
A tyto pohnutky, dohody a rozhodnutí se nejenže nikdy na papír nedostaly, ale naopak vždy byly automaticky kamuflovány
tzv. zpravodajskými legendami pro nezasvěcené (legenda –
náhradní vysvětlení, připravené k zakrytí skutečného záměru).
Tuto realitu v předložených dějinách masa učitelů dějepisu cítí,
proto se výuce nových dějin na školách vyhýbá ”neprobráním” z
časových důvodů.
Absence praktické zkušenosti
Druhou, současné historiky blokující vlastností je absence
jakékoliv jejich vlastní osobní zkušenosti z praktické politiky.
Proto i v minulosti nejlepšími vykladači historie u nás byli praktičtí politici Palacký a Masaryk. Měli praktickou zkušenost, jak to
skutečně chodí v politice a tajných službách. Představu si konec
konců může z vlastní zkušenosti udělat každý sám. Zajisté se
zúčastnil nějaké schůze a ví, že nejdůležitější pro její výsledek
Dokud žijeme, máme šanci
Musíme ale otázku položit jinak. Existují nějaké objektivní a
spravedlivé, tedy skutečné dějiny? Na tuto otázku odpovídají
38
VIZE TERENCE MCKENNY
sice kladně všechna světová náboženství, ale rovněž jako materializmus a ateizmus používají účelové výklady. Naivně se domnívají, že jim to ”po zdůvodnění nahoře” projde. Neprojde! Navíc
tyto objektivní zápisy všech dějů na zemi různě pojmenovávají,
čímž zamlžují fakt klíčový pro konání každého člověka, politika
zejména. V křesťanství se zápis všech dějin pojmenovává ”knihou života”, v Indii akáša, v ezoterice se nazývá zápisem v astrální dimenzi. Pouze pro dialektickomaterialistické Sisyfy nic
takového neexistuje. Vše je pavědou. Je možné se o neexistenci akašické kroniky či jakéhokoliv zápisu dějů dočíst v knize
profesora Heřta ”Slovník pavědy”. Autor její neexistenci ”zjistil” tím, že do ní nemohl proniknout jako Rudolf Steiner. Přání
ateisty, aby nic z konání a myšlení lidí nebylo zachyceno, je
zde otcem myšlenky, jako u mnohých ”vyvrácení”. Marně se
však ateisté těší, že smrtí těla vše skončí. To bude překvapení
v jejich dni posledním! Kdyby raději vyslechli bývalého Sisyfa
Miroslava Krále. Já mohu potvrdit jen to, že nejvíc jsem byl při
mimotělním zážitku překvapen i zápisem myšlenek jiných. Ty
jsem v okamžiku reálného děje neviděl a nepoznal! Ano, ”tam”,
tj. v božské kronice stvoření jsou zapsány i myšlenky všech
lidí při všech jejich aktivitách. Následně jsem si také vzpomněl na Moodyho líčení v knize ”Život po životě”, kdy si resuscitovaní po autohavárii vzpomínali, jak ”viděli” myšlenky těch,
kteří jim přibíhali na pomoc. Vše viděli v době, kdy sami leželi v
autě v bezvědomí! Jestliže z těchto střípků poznání složíme celý
obraz, dojdeme k závěru, jak jakýkoliv čin a jakákoliv myšlenka
je zaznamenána. A že vytvářet a měnit tento záznam můžeme
jen za života těla. Jakmile tělo jeho smrtí ztratíme, pak už jen
můžeme pasivně hledět na dosud vytvořené. Navíc Světlo na
konci tunelu nám osvítí to špatné, činy i myšlenky takovým způsobem, jak jsme to za života ani vidět nemohli. A nemůžeme se
těchto vlastních zápisů zbavit. Také platí ten zákon, že v záři
Světla nic nelze ”čímkoliv vysvětlit”. Asi jako v automobilizmu
pravidlo, že co neubrzdíš, neukecáš! Proto pokud člověk žije, má
vyvinout maximální úsilí v tvorbě správného, včetně myšlenek,
protože se na to bude on a všichni ”celou věčnost” dívat. Špatnému myšlení a činům, zejména v neodpovědném mládí, se
ani ”svatý” člověk nevyhne. Má ale vždy možnost zařazením
”pohledu z hlediska věčnosti” do svého myšlení a konání bilanci
zápisu změnit. Tím se takový člověk produchovňuje, ”zrozuje” z
Ducha věčnosti. Získává tím ještě šanci obrátit poměr ”pozitiv a
negativ”. Dokud žije, může udělat maximum možného dobrého.
Z úhlu tohoto poznání aspektu lidského bytí, z existence dokonalého zápisu pak nutně musí poznat, jakými božskými dary
jeho duchovnímu vývoji jsou Ježíšova podobenství v evangeliích.
Ona jsou to, která právě tento aspekt života zdůrazňují. Na úkor
jakýchkoliv rituálů. Jsou to ona podobenství, v nichž se hovoří o měření dobrou mírou, o shromažďování pokladů v nebi, o
prozíravém správci, o budoucím skládání účtů, o moudrých pannách, o spočítaných vrabcích nebeského Otce. O tom, že vše,
co je skryto, bude odkryto, o tom, že nikdo neodejde z tohoto
světa, aniž nezaplatí jeho Tvůrci do posledního haléře. Z druhé
strany světa také nakonec všichni uvidí, odkud ”foukal vítr” pro
tvrzení různých otitulovaných balamutěnků, že žádné zápisy neexistují, že po smrti těla nic není. A jak bude zle těm, kteří
nevěřili své intuici a nalítli na ”experty” s vypíchnutým třetím
okem.
zdroj:http://www.phoenixcasopis.cz/autori/69-mvdr-josefstanek/432-vedecke-dejiny-a-pavedecka-akasicka-kronika.html
Vize Terence McKenny
Pokud bychom zkoumali pojetí smrti v nejrůznějších naukách
od starého Egypta přes novoplatonismus až ke křesťanství a nebrali v úvahu poslední tři staletí naší západní dějinné zkušenosti,
opakovaně bychom se zde setkávali s představou světelného
těla, jakési enlelechie, která je za života vmíšena do těla, aby
se v okamžiku smrti obě části bytosti, tělo i duše, opět rozdělily.
39
VIZE TERENCE MCKENNY
Jedna část ztrácí svůj raison ďétre, rozpouští se a její metabolismus se zastavuje, druhá odchází neznámo kam. Možná nikam,
věříte-li, že vlastně vůbec neexistuje. Pak ovšem můžete mít
problém jak si vysvětlit samotný život. Přestože se věda
vyslovuje ke všemu možnému a vede si docela dobře například
při vysvětlování jednoduchých systémů atomů, v současnosti je
značně absurdní představa, že by byla schopna poskytnout jakoukoli odpověď týkající se podstaty života.
jeho pouhým povrchem, chápeme-li tento geometrický příměr
doslovně. Že jakýsi holografický, informacemi vyplněný prostor
skutečně existuje, částečně dokázaly i nejnovější experimenty
v kvantové fyzice. Všechny informace jsou zároveň všude.
Informace, která není dostupná tady. není dostupná ani nikde
jinde. Informace se nacházejí v jakémsi druhu věčnosti, mimo
dějinný čas, ve věčnosti s časově neomezenou existencí, o níž
se ani nedá říci: »Byla tu vždycky.” Nemá totiž časový průběh
žádného typu. Nejsme primárně biologickými bytostmi, jejichž
mysl by se objevovala jenom jako nějaká měňavá barevná duha
či průvodní jev na vyšších úrovních biologické organizace. Jsme
svého druhu hyperprostorovými objekty, které do hmoty vrhají
svůj stín. A náš fyzický organismus je tímto stínem vrženým do
hmoty.
Člověk se rozhodne sevřít
ruku v pěst a ono se tak
stane, ačkoli věda neví, jak
to vysvětlit. Zde jsme zcela
mimo oblast vědeckých
vysvětlení, neboť vidíme,
že prvotní příčinou tohoto
jevu je mysl. Je to jeden z
příkladů telekineze: mysl
přinutí hmotu k pohybu.
Proto se potřebujeme zbavit
strachu ze všech pohrdavých
úšklebků, které tak často
provázejí zkoumání duše,
jejího původu i jejího osudu.
Má zkoumání této
oblasti vědy souvisela s
psychedelickou zkušeností.
V nedávné době jsem však svá pátrání zaměřil i do oblasti snů,
protože sny jsou vlastně zobecněnou zkušeností hyperdimenze,
do níž se život i mysl zdají být zasazeny. Freud se domníval,
že sny jsou jakási »rezidua dne«, zbytky denních zážitků. Já
tvrdím, že mnohem užitečnější by bylo pokusit se vytvořit jakýsi
geometrický model vědomí, vzít vážně myšlenku paralelního
kontinua a uznat, že mysl i tělo jsou zasazeny ve snu, a že
sen je prostorovou dimenzí vyššího řádu. Člověk ve spánku
vstupuje do skutečného světa, zatímco svět bdělého vědomí je
V momentě smrti se to, co vrhá stín, »stahuje ze
scény« a metabolismus ustává. Hmotná forma
se hroutí a přestává být rozptýlenou a zmarněnou strukturou ve vlastní vymezené oblasti, kde
dokáže přetrvávat navzdory entropii materiálu,
který ve svém cyklu extrahuje energii a vylučuje
odpad. Forma, která všemu fyzickému dávala
řád, však smrtí zasažena není. Tohle deklarativní stanovisko má svůj původ ve světonázoru
šamanské tradice, která ovlivnila i všechna vyšší
náboženství. Šamanismus, právě tak jako některé typy jógy,
včetně jógy taoistické, tvrdí jasně, že smyslem života je seznámení se s tímto posmrtným tělem, protože jen tak akt umírání
nezpůsobí v naší psychice žádný zmatek. Člověk prostě pochopí,
oč tu běží, bude vědět jak se zachovat, a uskuteční tak bezpečný
a čistý průlom jinam. Přesto je umírání problém a je možné ho
pěkně zbabrat. Člověk totiž není k věčnému životu odsouzen.
Naopak. Díky své nevědomosti může tuto šanci promarnit.
Konečným smyslem šamanismu a správně žitého života je
posílení duše a vyřešení vztahu ega k duši, aby tento přechod
jinam mohl být uskutečněn čistě. Takový je tradiční postoj.
40
TAROT – SVĚT JAKO HRA
Rád bych do tohoto modelu zahrnul i představu propasti, tedy
pojem racionalisty nepříliš užívaný, nicméně ostatním dědicům
naší židovsko-křesfanské kultury dobře známý jako »hlubší rovina duše«. Je to představa, že svět jednou skončí, že nastane
konec času, že kromě smrti každého jednotlivce existuje v historii i smrt celého lidského druhu. Zdá se, že od okamžiku,
kdy jsme si uvědomili existenci své duše, až k rozvinutí apokalyptického potenciálu uplynulo zhruba sto tisíc let. I když je to
v rozmezí biologického času jen chvilka, přesto jde o desetinásobek rozpětí naší známé historie. V této periodě všechno závisí
na rovnováze, neboť vývojově jde o šílený spěch od hominida k
hvězdným letům. Přeskok této stovky tisíc let znamenal výdej
mnoha forem energie. Různá náboženství se objevovala a pohasínala jako jiskřičky, rodily se a zanikaly nejrůznější filosofie,
objevila se magie i věda a všechno se to snaží získat kontrolu nad
energií při větším či menším stupni etické pevnosti. Možnost,
že transformace druhu v jakousi hyperprostorovou entelechii
bude zaražena již v samém svém počátku, zůstává neustále přítomna. Nemůže být pochyb o tom, že se dnes ocitáme ve finálních dějinných okamžicích krize přechodu krize, která s sebou
nese i konec historie, náš odchod z planety, triumf nad smrtí a
osvobození jednotlivce od těla. Ve skutečnosti se tu setkáváme
s nejzásadnější událostí, s jakou se planetární ekologie může
setkat: s vysvobozením života z temného a tísnivého zámotku
hmoty. Metafora duše jako housenky proměňující se v motýla
je dobře známou analogií odedávna užívanou všude ve světě.
Musíme tuto metamorfózu prodělat, abychom dokázali přežít
zásadní okamžik, kdy se dějinné síly dají do skutečného pohybu.
Vedle pentaklů, s nimiž se lze setkat obvykle jen v hermeticky zaměřeném písemnictví, a vedle symboliky astrologické, která mnohem více prostupuje naší kulturou, existuje ještě jedna soustava,
jejíž symbolika je snad nejznámější a nejvšednější — totiž hrací
karty, jejichž hermetické kořeny však zůstávají skryty. Hermetická stránka vystupuje nápadně toliko u jejich primitivní podoby
— u Tarotu, zvláště u jejich dvaadvaceti »trumju«, které jsou
zvláštností této hry.
O Tarotu se říká, že přišel z Egypta a že pochází dokonce z
bájné Atlantidy. Historikové to rozhodně popírají s poukazem
na poměrně mladý původ prvních historických karet. V tom se
dopouštějí trapného, vskutku »elementárního« omylu v důsledku
nedostatku symbolické gramotnosti, který chce tato ukázka (a
připravovaná příručka o celém Tarotu) napravit.
V Meyrinkově Golemovi si chudý žid, hrající karty, stěžuje: Jak
může našinec dojít moudrosti a spásy, když ta nejvýznumnější
kniha, která k nim přivádí, je uložena v Londýně! Jak by se k
ní našinec dostal? Na to mu moudrý rabín Hillel odpovídá: Začasté máme ta největší tajemství stále na očích — ba přímo před
nosem! Kecy! odpovídá žid — co mám například před nosem já?
ukazuje se smutnou vyčítavou rezignací na ušmudlaný balíček
taroků... Moudří dávných dob prý uložili své tajné vědění dvojím způsobem: do toho nejtrvanlivějšiho — do katedrál, a do
toho nejpomíjenějšího, ale nejrozšířenějšiho do karet. Jak chrám
tak hra jsou symboly světa,. Možná že hra je ještě něčím navíc
nabízí zkušenost skutečnosti, zkušenost povstávání světů. Je-li
chrám kamennou kosmologií (uvádí návštěvníka do architektury světa, který představuje), karetní hra je symbolem kosmogonickým: činí hráče účastným povstávání světa a jeho dění.
Jak chrámy tak hry jsou branami zasvěcení. V Řecku se proto
mluvilo o »posvátných hrách«: mysterijní místa měla jak svou
svatyni (TO HEIRON), tak své divadlo (TO THEA TRON). Dodnes k
poutním místům a náboženským slavnostem náleží obé: zařízení
jak posvátná, sakrální (kapličky, kostely, sochy, studánky), tak
zdroj:časopis Baraka č.6
Tarot – Svět jako hra
Zdeněk Neubauer
41
Blázen
TAROT – SVĚT JAKO HRA
zábavná, profánní (stánky kejklířů, herců, akrobatů, jakož i jasnovidců, véštkyň a kartářek!).
Blázen
V prvním přiblížení zosobňuje Blázen introvertní pudovost,
neprozřetelnost, neobezřetnost, tedy bezohlednost, a to v
doslovném významu, nikoliv ve smyslu „egoismu”’, neboť Blázen
se zajisté vyznačuje spíše absencí „ega” — ohniska odpovědnosti, přičítatelnosti, početnosti . Bláznova bezohlednost znamená neohlížení se kolem sebe, za sebe, na sebe, chování se bez
ohledu na cokoliv a kohokoliv. Blázen je introvert. Je idiotem
v původním slova smyslu: řecky IDIOTES označovalo soukromníka, posléze člověka „zvláštního”— podivína.
Blázen se neohlíží na to, jak Vypadá, ani na to, co ho napadá.
Nedbá, že má doslova holý zadek napadený zvířetem rysem,
42
Blázen
TAROT – SVĚT JAKO HRA
jinde psem. Rys ztělesňuje oštrovidný instinkt, pes člověka
věrně provázející živočišný pud. Bláznovi je však inspirace
doslova u p...T Nedbalost k tomu, jak vyhlížím, znamená nebrat
ohledu na druhé, jak mne vidí, jak se jim jevím. Blázen ztělesňuje
nevzhlednost, nezjevnost, odosobnění. Oproštěn prostě kráčí
kam ho nohy vedou tj. instinkt pobízí a pudy pudí, opuštěn kráčí
pouští.
Bláznovo vzezření je zvláštním způsobem „rozptýleně usebráno”: odvráceno od světa je otevřeno dovnitř — introvertně
obráceno v rub. Vnitřní a vnější propast se tak setkávají uprostřed pustiny a hrozí splynout: sevření vzezření. Krk Bláznův
pokrývají zelené šupiny jakoby krokodýlí chřtán.
Abyssus abyssum invocat in voce cataractaruin sudrurn. Ps. 42.8.
(Propast propasti volá v hlučení svých strží [KATARRAKTÉS =
sráz, obvykle áo podsvětí]) Die Wüste wíichst — weh dem, der
Wúste m.M birgt (Poušť roste, běda tomu , kdo krývá poušť! —
F. Nietzsche, Zarathustra.
Bloud je zosobněním bloudění, bludu, zcestí: představuje
bezcílné potloukání, „batoumání” se, potulování krajinou,
kterou neobzírá, neboť je to krajina bez obzoru odkazujícího za
sebe. Krajina končí krajem, za nímž je propast. S Bláznem jsme
se dostali na sám kraj světa, na periferii skutečností. (V tom je
Blázen opakem Mudrce-Poustevníka FX. arkana.)
Svých „pět švestek” si Blázen nese v tlum o k u nedbale přehozeném přes rameno; snad obsahuje magické předměty Kejklířovy (arkanum I)? Hůl znamení transcendence a nástroj transmutace v rukou Kejklíře — je u Blázna zlomena, polarita zrušena,
napětí mezi nebem a zemí vybito. Obloha se dotýká propasti:
vse je zvnějšněno — a přesto skryté pohledu. Neznámé popudy
už nejsou ani rozlišeny ani usměrněny: zbývá živelné, zmatené
zmítání.
Blázen vede podivnou existenci — je podivnou existencí, podivnou neboť opět doslovnou: existentia znamená doslova
vyvstávání „ek-sistentia”, trčící do absurdní Nicoty z bytelné
samozřejmé danosti. Na tuto zvláštní povahu lidské existence
upozornil v našem století existencialismus a označil ji jako odcizení — „alienace”: ostatně francouzské aliené také označuje
blázna. Martin Heidegger mluví o lidské existenci jako o Dasein, které chápe doslovně jako bytí-zde; odtud obvyklý český
protějšek: „pobyt”. V němčině se však slova Dasein užívá spíše
ve významu „holá existence” či „holé živobytí”. Ostatně i Heidegger mluví o pobytu jako o vrženosti (Geworfen-sein), vedle
jeho bytí činně rozvrhujícího (Entwurf), jež bychom spatřili spíše
v Kejklíři. Na některých Tarotech se Blázen doslova vrhá do
propasti: je zobrazen právě v okamžiku, kdy překračuje její okraj
do prázdna a ztrácí půdu pod nohama: vystoupcni. trčení do
nicoty, vrženost.
Motající se pomatenec však proto ještě není žádný zabedněnec
či omezenec: jeho pokrývka hlavy— pestrý turban, překračující horní mez scény — okraj karty, symbolizuje různorodé,
leč souběžné proudy spletených motanic vířících jeho hlavou
bez vzájemné komunikace (cross-talk) a odplývajících ven, pryč
vzhůru a nad a za a jinam. Je však zde ještě nějakého vně a
uvnitř, nějakého zde či tam?
Podivný divous, divoké vzezření, divá šelma, divný plaz. Podivín, který se na nic nepodívá, ničemu nepodiví. Není zde
nic k dívání a není čemu se divit. Arkanum symbolizuje nescéna, nedivadlo. A přitom předvádí divné divé místo, strange —
„cizí”, říkají Angličané, tomu, co Němci výstižně označují za „unheimlich” doslova: „nedomácké” ve smyslu neútulné: syrové a
surové bezdomoví. Pusto a prázdno, nevzhledno, nedohledno,
bezohledno: houšť a poušť (whu-va-bohu srv. Gen 1.2). Takto
je líčena země na počátku: tma nad propastí, kde není čeho
Přes okraj propasti vystrkuje tlamu číhající krokodýl — drak, Tiamat, symbol číhající plíživé, plazí plazivé propastnosti, chystající
rozevřít své čelisti a zjevit chřtán bezedného zení chaosu čistého
chtóníčna.
43
Kejklíř
TAROT – SVĚT JAKO HRA
se chytit, odkud vycházet, kam zajít: nemístné, nezměrné,
bezsměrné, bezmezné odnikud nikam: materia prima, apeiron,
AIÁJN.
Hráči označují tento trumf bez čísla jmény Bloud, Škýz, Tulák,
Šašek, Žolík, Dionysos, Merkur, Marnotratný syn, krokodýl.
Kejklíř
První arkanum zase častují názvy jako Kouzelník, Pagát, Žonglér,
Čaroděj, Umělec, Šarlatán, Trubadúr, Mág, Skořápkář, Merkur,
Merlin, Prospero, Vykladač Tarotu. Všimněme si, že označení „Merkur”, tedy Hermes se objevuje v obou seznamech
přezdívek. To naznačuje příbuznost Kejklířc s Bláznem: jejich
hermetickou totožnost.
Je-li nula znakem pro bezměrnost, odkazuje 1 k bezrozměrnosti
jímž je bod. Je to také Nic leč v zcela jiném smyslu. Vůči
čiré apeiratické bezmeznosti uvedené na scénu arkanem bez
čísla, předvádí první arkanum čisté peras-p mez, jež není mezi
něčeho, nýbrž mezhostí jako takovou, krajností jako takovou,
principem rozlišení, principem omezení. Jeden bod není než
bezrozměrný, nerozprostraněný střed. Zde-a-nyní, které je u
sebe, zdroj tvůrčí vibrace — „velký třesk”, kondenzace zjevnosti
v jediném bodě. Tomu odpovídá jiskra vědomí — původ jednání
tj. konání směřující k jednotě: prapočátek představení.
Předscéní znamená expozice, tj. předvedení, vystavení na odiv:
vidění (německy Gesicht značící také obličej) je událost. K
jevení netřeba místa: stačí bezrozměrné, nerozprostraněné zdea-nym. Kejklíř je agens, který způsobí, že se nekonečný obsah bodu obrací navenek. Scéna-předscéna prvního arkana
předvádí zázrak před-stav v ne-prostoru zjevení. Je to bod
božské omnipotence ve smyslu „všehomožnosti” a omnipresence jakožto „všehopřítomnosti” veškerenstva. Jde doslova o
uni-versalitou — obracením se k jednomu — z lat. uni vertere
— obrácenou naruby!
44
Kejklíř
TAROT – SVĚT JAKO HRA
Byl-li Blázen-bloud obětí bloudění, zosobněním bludu, lákaného
do propasti na konci světa, je kejklíř obětníkem loudění, aktérem přeludu, vystavujícím na odiv počátky světa a lákajícího
na kosmogonické představeni.
čtvrtý roh desky jsou za obzorem a my si je toliko domýšlíme, mimoděk, bez-děčně, aniž bychom si toho byli vědomi, doplňujeme
celek automatickou extrapolací za obzor v důvěře v zásvětní
oporu jevovosti.
Kejklíř-iluzionista je showman antipod Blázna: čistý je jeho zjev
a vzhled, o který dbá, dbá ohledu-plně, tj. s plným ohledem
na publikum. Kejklíř je vnitřně usebrán — a přesto jeho pozornost platí okolí: oproti Bláznově od světa odvrácené, introvertní, rozptýlené usebebranosti, je Kejklířovo vnitřní usebrání
soustředěné, já-středné, přitom však extrovertní obrácené ke
světu. Toto obrácení je obratností sebevlády. V protikladu
k Bláznově turbanu pestře se rozvíjejícímu mnoha souběžnými
proudy do bezmezná (EIS TO APEIRON), je Kejklířův klobouk
zpředmětněnou mezí (PERAS): jeho hemisférický tvar naznačuje
kouli,— dokonalý tvar, jehož v sebe uzavřený povrch je zároveň
konečný i nekonečný. Střecha klobouku připomíná ležatou osmičku — nekonečno v pohybu.
Tato obecná metafysická iluze je základem Kejklířovy strategie. Vzpomeňme si, že dialektika tří a čtyř symbolizuje vztah
ideálního a materiálního — jevového a skutečného. Platónův
Timaios dialog o vytváření světa a jeho povaze začíná příznačně
Sokratovými slovy, jimiž vítá Sokrates hosty k duchovní hostině:
Sokrates: Jeden, dva, tři ale kde máme, milý Timaie, čtvrtého z
vás ... ? (Timaios a Kritias, Laichter Pha 1919, p.13; HEIS, DYO,
TREIS; HO DE DÉ TETARTOS HÉMIN, Ó FILE TIMAIE, PÚ.,.?17A)
Logika věci vytváří iluzi stability
— právě tak jako u Platónova
Timaia. Iluze však není jen zdání
— pouhé nic: Illusio (z in-lusio)
znamená doslova „vstup do hry”
(in + ludus), do hry na svět, k níž
jsme zázračným znamením Kejklířeiluzioňisty pozváni a vyzváni. Iluze
vzbuzuje údiv a údiv (THAUMA)
stojí na počátku každého zkoumání
a tázání, na začátek každé cesty
vědění z lásky k moudrosti, jak to
dosvědčuje slavný Aristotelův výrok, že lidé začali filosofovat
skrze údiv (DIA GAR TO THAUMAZEIN HOI ANTHRÓPOI [...]
ÉRXANTO FILOSOFEIN Met. 1.2, 982b)
Kejklíř je zosobněná merkuriální agilita vibrující energie —
vpravdě lesklá kapka „živého stříbra”, tvořící vypouklé zrcadlo čisté podívané. Na první pohled jakoby nic neskrýval; svůj majetek vykládá veřejně na pult „stůl fenomenaliry”,
jak jej označuje Wirth, předestřený s předstíranou zjevnost.
Vždyť v předmětech, které Kejklíř na oči a na oko prostírá,
rozpoznáváme předmětné symboly živlů, tedy bytostně skrytých kořenů, zdrojů a prvopočátků, univerzálních a archerypálních mocností veškerenstva. Poukazujíce k tomu, co se nachází
mimo dosah zraku, tyto předměty výbava kouzelníkova jsou
zázračné.
Kejklíř je divo-tvůrce THAUMATURGOS. Bůh Thaumas pak měl
čtyři dcery: tři Harpyje okřídlené, obludné, které uchvacovaly,
odnášely či znehodnocovaly předkládané pokrmy, a čtvrtou Iris
poselkyni bohů, zosobněnou duhu most mezi nebem a zemí; iris
pak znamená nejen duhu, nýbrž i duhovku bránu do duše.
To, co Kejklíř předvádí, není nic menšího, než zázrak zjevení
veškerenstva na jakési stolní desce (tabtda), budící zdání ostré
vymezenosti a bezpečné opory čtyř nohou, které tuto oporu
povznášejí nad svět. Stůl Kejklířův tak ostře kontrastuje s
přízemní bezmeznosti Bláznova bludiště. Deska stolu však
ubíhá mimo obraz: poslední noha — čtvrtý opěrný bod, tak jako
Kejklíř vystupuje ve dvou rolích: herolda hlasatele, uvaděče a
protagonisty předvaděče.
45
Kejklíř
TAROT – SVĚT JAKO HRA
Předměty rozložené na stolní tabuli prozrazují, o jakou hru a
jaké pohoštění se jedná; číše, meč, mince na stole a hůl třímaná v
levici Kejklířově nenechávají na pochybách o povaze představení
— totiž o tom, co se bude dávat: jsme přizváni ke kosmogonické
hostině, vtahováni do hry na svět.
izuje od pradávna „svět”. Tržiště řecky AGORA latinsky fórum
bylo zároveň obecním shromaždištěm, prostranstvím veřejného, politického dění. Obec POLIŠ pak byla tradičně symbolem světa, vyjádřením kosmického řádu, podobou lidského
obývání skutečnosti. Artisté akrobaté, kejklíři, krotitelé, šašci,
žongléři, kouzelníci apod. (srv. s názvy obou arkán!) vystupující na poutích, jarmarcích a v cirkusech sebe sama označují za
„světské”. Kdo-co světští? Možná, že toto stavovské označení je
protějškem k výrazu „duchovní”, jímž jsou označováni kněží.
My však, kteří se nedají svést iluzí a propadnout pouhé hře,
pochopíme Kejklířovo gesto ne jako pozvání nýbrž jako vyzvání
— výzvu k zasvěcení. Kejkiíř-mystagog nás vede ne již do
hlediště Či jeviště, nýbrž do zákulisí světa do zásvětního místa
velkých arkán trumfů, které stojí „mimo hru”. Těm, kdo obstáli,
přestává být Kejklířovo pfed-stavení obstojnou jarmareční kratochvílí; vyvstává jako důstojný posvátný obřad. Ten již není
pozváním nýbrž posláním „missou”, tj. mší. Mše je sice pro
ty, kteří stojí vně, okázalou podívanou pro ohlupování lidí svým
teatrálním formalismem, pro zasvěceně účastné je však středem a smyslem života nezřídka důvodem k jeho nasazení a obětování. Není tomu dávno, kdy se za Tischmesse — mši slouženou v soukromí zavíralo a umíralo a v dřívějších dobách se pak
o jeji podobu a smysl dokonce válčilo: spory o mši slavení Nejsvětější Svátosti utvářely dějiny křesťanského Západu zvláště
pak výrazně ty naše, české. A právem: zračilo se v ní pochopení
světa, způsob jak je Nebe svázáno se Zemí, z ní pramenila a jí se
udržovala sama skutečnost. Proto byl tzv. „interdikt” (papežský
zákaz sloužit v nějakém městě mše) tolik obávanou sankcí. Výklad prvního arkána z liturgické perspektiv) nám snad zjedná
pochopení pro tento postoj — dnes i věřícím obvykle vzdálený.
A tak, jako „duchovní” pečují o posvátný
(sakrální) neviditelný řád skutečnosti,
pečují „světští”, artisté o její řád viditelný
profánní. (Latinské fanum je archaickým
výrazem pro chrám mysterijní svatyni; profanum znamená doslova „předehrami”;
označuje to, co je mimo svatyni a k ní
náležející posvátný okršlek TEMENOS.)
Artisté jacísi profánní „kněží” pečují o
viditelnou kosmicitu náležitým způsobem:
zjevují ji skrze podívanou. (Circus— což
znamená „kruh”, „okršlek” — také znázorňuje svět; jeho tradiční repertoár je nabit kosmologickou
symbolikou neméně jako mešní liturgie; slovo „liturgie” ostatně
označovalo obecně prospěšnou službu.)
Totéž činí i Kejklíř prvního arkana. Avšak liturgické předměty, které používá, symbolizují živly — tedy neviditelné, skryté
zdroje viditelné podoby kosmického, universálního řádu, jenž
má svůj protějšek v politickém, společenském řádu — v uspořádání obce, odkud, jak jsme viděli, čerpají svůj význam.
(Odtud „obecný” znamená „univerzální”!) Vzpomeňme si, že
živly jsou samy podobami, projevy a symboly Ducha. Navíc —
alespoň ve Wirthově provedení — tyto předměty poukazují k
liturgii sakrální: číše je mešní kalich a křížem zdobená mince vypadá jako hostie. Mezi hostií-chlebem-tělem a kalichem-vínemkrví položený meč Božího Slova (Písma) jakoby rozděloval zjev-
Název „mše” je odvozen z latinského označení missa, podle závěrečných slov mešní liturgie: Ite, missa est»Jděte, jest
poslání«. O dvojznačnosti tohoto temného výtazu pro tajemnou skutečnost svědčí jeho život v živých jazycích: anglické
mess, které původně znamenalo „hostina”, dnes znamená tolik co „zmatek” — asi pro jarmareční povyk a pro nevázanost
hodokvasu a označení pro mši se pravopisně a výslovností
vydělilo: the mass. Německé die Messe, označuje dodnes
jak mši tak trh. — Tržiště podobně jako jeviště symbol46
Kejklíř
TAROT – SVĚT JAKO HRA
nou a skrytou způsobu Boží přítomnosti. Také při usmrcení
obětního zvířete jsou oddělovány tělo a krev, v jejichž sounáležitosti spočívá život. Kněz koná tuto oběť konsekrační formulí
opakujíc slova Kristova: »Toto je moje tělo, které se za vás
vydává.« »Toto je kalich mé krve, která se vylévá za vás [...]«
Čtvrtým předmětem je hůl, jež v rámci živlové symboliky značí
oheň — zde zápalný oheň obětní. Na scéně prvního arkana je
znázorněna jako kouzelnická hůlka (řecky RHABDOS, což znamenalo i hřeb či svorník určený k příčnému propojení). Kejklíř jakožto kněz ji drží nad stolem-oltářem, mimo ostatní předměty. Máme zde opět známé schéma tři plus jedna. Hůlka je
zakončena dvěma kuličkami: horní, červená, sbírá jako anténou duchovní sílu nebes, kterou transformuje na způsob hromosvodu v pozemskou, vzdušnou podobu duchovní energie
a soustřeďuje do modré kuličky na spodním konci hůlky jako
do „kondenzátoru”, míříc diagonálně napříč obrazem přímo do
středu disku mince. Scéna I. arkana tak zobrazuje událost
„výboje”. Ve světle mešní alegorie v ní lze spatřovat kříž;
vzpomeňme si, že se hole jakožto karetní barvy vyvinuly právě v
kříže. Oproti rozdělujícímu meči, je kříž znamením spojení: spojuje vertikální rozměr s horizontálním, imanenci a trascendenci,
smiřuje Nebe se Zemí, Boha s člověkem, Ducha s tělem.
Ze čtyř ramen znamení kříže
na minci/hostii je opět vidět
pouze tři, tak, jako tomu
je v případě nohou a rohů
stolu, na nichž mince spočívá.
Spodní rameno je totiž skryto
pravicí Kejklířovou, která se
ukazováčkem dotýká jejího
středu, v němž se stýká
božské s lidským — tak jako
na Michelangelově; fresce
Stvoření člověka. (Z naší
šikmé perspektivy vyhlíží znamení kříže ve vodorovné poloze
kříž jako X řecké chí značka/zkratka pro Krista (XPI TO ),
kterého zastupuje Kejklíř v roli kněze. Kristus Boží Slovo, které
bylo na počátku, LOGOS, »skrze něhož všechno je stvořeno«
Q 1.3). Znak X bývá často spolčen s P — tedy ró, vyrůstajícího
mezi horními rameny vzhůru: často se s ním setkáme na
náhrobních deskách. Tento symbol vyvolává dojem vítězné
korouhve/praporce Vzkříšení (srv. arkanum XX) vztyčené
zprostřed ležícího kříže vertikální, transcendentání dimenze
horizontálních souřadnic hmotnosti, tělesnosti, osa pozemské
orienrarf..,.j| | -|| , , „ » , . n i U
Z úvodní kapitolky o značkách víme, že kříž umístěný nad symbol je znamením dovršení nejčastěji Velkého Díla transmutace.
Však také je znamení kříže, jak už víme, prototypem znamení
znaku vůbec, tím, co označuje místo, dává vyvstat místu jakožto
místu: prázdný kruh Bláznův Alun dostává střed a orientaci.
Mince, na které se Kejklíř dotýká pravicí a k němuž směřuje
hůlka v jeho levici skutečně vyhlíží jako kompas pozemská mapa
oblohy. Na místě události spojení Nebe se Zemí budovali lidé
oltář, základní kámen chrámu. Za příklad může sloužit biblic ké
vyprávění o Jákobově snu v Lúz-Béthél (Gen. 28.11-22): od tohoto mís-: ta a chvíle se rozvíjí a odvíjí svět jako příběh Božího
jednání (dramatu), co Božská komedie (Divina commedia). Místo
Jákobova odpočinku a čas jeho spánku jsou toliko předobrazem
chrámu, snovým viděním jeho budoucího smyslu.
První arkanum zachycuje vrcholný okamžik: v liturgické
intetpretaci transubstanciaci chleba v tělo Páně okamžik
proměňování. Kříž lze spatřit co znak na minci; což její podobu
s hostií ještě podtrhuje. Jak si zajisté vzpomínáme, kříž vepsaný do kruhu značí oživenou, transformovanou substanci. Je to
symbol vnitřně oživené hmoty, oživené právě propojením Nebe
se Zemí tajemstvím Posvátného sňatku mysterio coniunctionis.
Proměna hmoty velké dílo alchymisty obracejího kovy ve zlato
je zároveň mystickou svatbou. K té poukazuje i Nejsvětější svátost oltářní. Ikonografie Tarotu v sobě zahrnuje hermetickou
symboliku kosmologickou, alchymickou i liturgickou.
47
Kejklíř
TAROT – SVĚT JAKO HRA
Perspektiva se opět
zvtací:
obraz odkazuje k původnímu
kejklířskému
představení, jež toliko
předstírá-předvádí
vlastní
mystérium.
Nespojíme-li se toliko
s představením, jsme
vyzvání ke vstupu do
chrámu.
základní součásti kouzelnického repertoáru — se svátostnou
rranssubstanciací je tím opět zvýrazněna. Avšak na pultu
marseillského kejklíře se vedle kalicha a nože zastupujícího
meč nacházejí předměty pohříchu neliturgické a zdánlivě zcela
profánní jako jsou kalíšek a dvojice kostek — tedy příslušenství
hry ve „vrchcáby”.
Kostky jsou typickou hrou, symbolem hry par excellence, a to
hrou typu alea (= kostka, dle klasifikace R. Caillois), hrou, v
níž rozhodující, snad jedinou roli hraje pouhá náhoda. Dvojice
hracích kostek a kalíšek k jejich třepání a vrhání předsravuje nejjednodušší „generátor náhodných kombinací”. Latinské combinatio je odvozeno ze slovesa con-bino = dosl. sdvojuji (od bis,
binos dvojitý), tedy spojuji po dvou. Kombinace původně znamenala tolik co párování. Toto slovo vzalo svůj původ zřejmě
z vrchcábů. S toutéž zkušenostní oblastí se pojí i slova jako
„náhodný”, „náhoda” či shoda. Poslední vzniklo co česká obdoba („kalk”) výtazu „koincidence” (z at. con-in-cado = sou-vpadám, srv. ruské sovpadanije). Také akcident i incident, případ i příhoda sem náležejí. Vše to souvisí s hodem a pádem —
rozumí se hodem a pádem kostek. (Pád se řekne lat. casus, od
slovesa cado = padám.) Slova „návrh”, „podvrh”, „rozvrh”, vesměs napodobeniny německých výrazů odvozených od werfen,
Wurf ), nás odkazují rovněž k vrhání kostek. Dem náleží také
„šance”, neboť chance, znamenající ve francouzštině „štěstí” i
„náhodu”, vzniklo proměnou latinské cadentia — padání. V
češtině se slovo „šance” významově zúžilo: označuje vhodnou
[sic!], příznivou příležitost. V jiných jazycích jsou odpovídající výrazy „příležirost” odvozované z lat. occasio (od ob+casus
doslova „před-pad”; „ležení” je tam nahrazeno opět „padáním”).
Také naše „hazard” opovážlivé riziko je z azzahr — arabského
označení hry v kostky; ve francouzštině značí le hasard prostě
náhodu.
Vskutku: na některých
kartách je Kejklíř
zobrazován
před
chrámem — obvykle
anticky vyhlížejícím.
Na takovém pozadí je
Kejklířovo představení
— hra na proměňování
— vlastně profanací
mystérií. Kejklířňv pult
je chatrným poutním
stánkem:
výstav
základů světa, iluze zázračné proměny celá kosmogeneze
— mystérium cosmogonicum — doslova „visí luftu” kdesi
za obzorem. Dovolávaje se naší víry, že viditelná znamení
poukazují ke skutečnosti, jejíž základy skrývá chrám mysterijní
svatyně, Kejklířovo gesto a parafernálie jsou toliko předzvěstí
skutečného mysterijního zasvěcení, poukazem k základům
skutečnosti, na nichž stojí každý skutečný svět.
Řecké označení pro víru DOXA (srv. „ortodoxie”, „paradox”) znamená totéž co „zdání”...
Vrchcábovi procedura je zcela jiným typem magické operace,
než proměňování. Je založena na hře náhody a nutnosti, záleží
ve spojení skrytosti se zjeVriostí, v proměně spojitosti v ne-
V „primitivním”, marseillském taroku drží Kejklíř minci — hostii
v pravé ruce a levou na ni ukazuje: podobnost magické proměny
48
Kejklíř
TAROT – SVĚT JAKO HRA
spojitost. Konkrétních způsobů vrhů, drah vržených kostek
a výsledných poloh dopadu je sice nekonečně mnoho, avšak
tento spojitý (kontinuální) „vějíř možností” je „diskretizován”
tj. rozdělen a roztříděn na malý počet odlišných číselných
kombinací, jejichž ptavděpodobnostní symetrie je „na každý
pád” tj. při každém vrhu narušena: „vždy to nějak dopadne”.
A tento dopad způsobí tzv. porušení symetrie (symmetrybreaking) což je v dnešní vědě obecně důležitý pojem). Příkladem porušení symetrie může být právě vrh kostky, který výchozí,
rovnoměrné rozložení pravděpodobností 1/6:1/6:1/6:1/6:1/6:1/6,
tedy 1:1:1:1:1:1 že na každé kostce padne jednička, dvojka, trojka, čtyřka, pětka či šestka převede na nerovnoměrný výsledek
1:0:0:0:0:0 v případě, že padne jednička, 0:1:0:0:0:0 v případě
dvojky a analogicky v případech ostatních. Každý vrh transformuje prostor pravděpodobností. U vrchcábů se začíná vždy
znovu původní symetrie je před každým vrhem znovu ustavena a
výsledek může ovlivnit snad jen rozložení sázek. Ve složitějších
hrách má — tak jako v životě porušení symetrie obvykle za
následek jiné rozložení pravděpodobností, představuje nový
roz-vrh, jiné rozehrání: je transformován sám prostor možností
v životě včetně možností měnit sama pravidla hry. „Pouhé hry”,
jednoduché hry mají pravidla neměnná; jsou vratné opakují se v
„rundách”. „Hazardní hry” však s každou rundou mění sázky a
váhy tj. úděl a podíl partnerů na možnostech.
místa dopadu. V tom spočívá princip veškeré orientace pomocí
sémantiky, princip všech záznamů a zápisů.
Vedle žlutých kostek leží na stole
marseillského Kejklíře také červené
koule. Snad je tím naznačen protiklad
tělesné stálosti-stability-diskretnosti
(nespojitosti) a duchovní pohyblivosti, jedno-duchosti, spojitosti v
pohybu, což jsou jiné dva základní
rysy skutečnosti. Kostky a koule jsou
elementárními hračkami — herními
elementy. Z obrázku je patrné, že obě
koule jsou složeny ze dvou půlek. Tak
je tomu skutečně u koulí náležejících
ke standartní kouzelnické výbavě;
díky své půlitelnosti se koule mezi
prsty obrarnéha iluzionisty zdánlivě
„množí”. A množení je rovněž jedním
z rozměrů skutečnosti skutečnosti
živé, které říkáme „příroda” od přirozování. (Kdysi velmi široký význam
slova „přirození” se příznačně zúžil
právě na rozmnožovací ústrojí.) Jiným
archetypem hry je hra na schovávanou: vztah skrytosti a zjevnosti.
Na mágově stole máme co činit s elementy kosmogonie, tj.
kořeny, zdroji, počátky, příčinami a podobami proměn. Marseillský Kejklíř nám připoměl, že k elementárním kosmogonickým
principům nenáležejí toliko živly, nýbrž i náhodná kombinatorika. Proto právem náležejí kostky k výbavě Kejklíře jako
kouzelníka-iluzionisty, nikoliv však Kejklíře v roli mága-kněze.
Věda chtěla učinit vše věditelným. Proto se snaží proměny
redukovat na pouhou náhodnou kombinatoriku neměnného.
Také prvky (principy, počátky) pochopila jako neměnné komponenty kombinací, a nikoliv jako elementy samotných proměn.
Tím zbavila prvky živelnosti. Tzv. „redukcionismus” považuje
kombinace různé sestavy, soustavy, systémy za různé stránky
téže skutečnosti, jejíž povaha zůstává stejná. Naznačili jsme
však, že ve skutečnosti tj. mimo formální pravidla se s každým
rozvrhem může změnit i sama kombinatorika možností: se vzá-
Obě kostky na Kejldířově stole navíc zpřítomňují vlastnosti,
které živel země udílí svým hmotným projevům: trvalost tvaru,
stabilitu, vztah ke kvantitě, schopnost být nositelem znamení.
Znamení počet teček na té které stěně dovolují rozlišit stejné
stavy tj. postavení na základnu a ztotožnit různé polohy totiž
49
Kejklíř
TAROT – SVĚT JAKO HRA
jemnou váhou pravděpodobností jednotlivých výsledků se mění
i jejich povaha čili podoba pravdy.
vyplývá, že událost je něčím bytostně neviditelným/nevěditelným radikálně skrytým, protože se změnou prostoru se mění
sama perspektiva vidění. Dva různé prostory nemohou být
součástí téhož zorného pole.
Mluvíme o rozhodující události. Událost se latinsky řekne
eventus od ex-venio vycházím (srv. angl. event). Možná i
zde působila představa ve skrytosti protřepávaných kostek, jež
náhle vycházely-vyskakovali z kalíšku, aby se kázalo, jak to
„dopadlo” čili jak to vyšlo. Proto se ptáme, „co z toho vyleze”.
Ze stejného důvodu se mluví o karetní sadě jako o „pakllčku”
zabaleném balíčku namíchaných karet. Podle toho jsou pak
„rozdány karty”, což určuje jednak můj „úděl”, tj. podíl na celku
skutečnosti a rovněž i váhu hodnotu, cenu, dosažitelnost tedy
pravdě-podobnost toho, co vpravdě uskutečním a naplním. Této
dis-posici (dis-positio = rozložení) vah jednodivých podob pravdy
způsobů otevírání nových možností odpovídá „strategie” a „taktika”, kterou při hře volím. „Strategie” znamená způsob vojenského tažení, doslova: „vedení vojska” (STRA TOS = vojsko a
AGEIN = vést, hnát, táhnout: odtud obraty jako dobrý/špatný
tah). „Taktika” původně znamená způsob řazení (TAXIS — řada,
rozumí se šik); označuje pořadí preferencí, sklonů, cílů.
To, co není přístupné teoreticky,
je dosažitelné prakticky. Jakkoliv
změnu perspektivy není možno
spatřit, lze ji přesto zažít, zakusit prožít ji. To dává možnost
porozumět události jako příběhu.
Událost lze zachytit pomocí
vyprávění:
nikoliv prostorově
(„speciálně”), nýbrž časově („temporálně”).
Proto mýtus náleží
nikoliv k minulosti současného
světa, nýbrž k „minulému” světu,
přesněji k původnímu světu, z
něhož ten současný — „za onoho
času” — povstal jako z lůna. Říkáme
„za onoho času”, neboť každý svět
má svůj vlastní čas svou vlastní
gramatiku seberozvrhování. Historie, která na rozdíl od mýtu
pojednává o aktuálním světě, disponuje s jeho universálním
časem a prostorem, není s to skutečně zachytit události jakožto
události.
Symmetry breakingse překládá jako „porušení či narušení symetrie”. Doslova to však znamená její „rozbití”, „zlomení”,
„zrušení”. České „rozhodnutí” je odvozeno opěr od „hodu”;
v jiných jazycích souvisí s řezáním (decision z lat. decisio —
odříznutí, odseknutí). To znázorňuje nůž na stole marseillského Kejklíře ještě lépe než obvyklý meč. Rozhodnuti rušící
symetrii jejím rozhozením, což je podstatou události, otevírá
nový prostor možností, s novými souměrnostmi. Vznik asymetrie z původní symetrie za ustavení nové symetrie vede k tomu,
že oba prostory ten původn í, před událostí a ten nový, povstavší z události, jsou ne-sou-měrné — tj. nesouměřitelné a nesrovnatelné, a tedy nepoměrné: nelze je mezi sebou poměřit,
protože se liší právě svými symetriemi a poměry. ituaci před
a o události nelze proto uvést do racionálního vztahu (ratio =
poměr): událost nelze vyjádřit racionálním vztahem. Zrušení
symetrie je tudíž ex definitione „ir-racionální”. Z roho zároveň
Nejen svátostná transsubstanciace či magická transmutace,
nýbrž i náhodná rekombinace a volní rozhodnutí („decize”) jsou
událostmi proměny.
Proto jejich způsoby, symbolizované mincí-chlebem a číší-vínem,
kostkami, koulemi a nožem, jsou neviditelné zá-zračné. Jejich
bytostnou skrytost symbolizují koule duté složené z uzavřených
polokoulí, kalich, koflík na kostky, pochva na nůž a záhadná kabelka na stole marseillského Kejklíře.
50
Kejklíř
TAROT – SVĚT JAKO HRA
Tak je Kejklířův „stůl fenomenality” nejen jevištěm symbolů a
znamení, nýbrž i dějištěm skrytých proměn. To, co vidíme,
jsou jen iluzionistovy rekvizity: »Ce qui importe est invisiblepour lesyeux« (»na čem záleží, je očím neviditelné«), říká lišák
Malému Princi. A to, že na Kejklířovy rekvizity lze pohlížet také
jako na symboly — elementární symboly kosmogonické hry, lze
rovněž uvést lišákovými slov)’: »on ne voit quavec le coeur«
— nelze vidět, než srdcem. „Vidět srdcem” znamená hledět
zevnitř. Takový pohled vyžaduje výklad, exegezi, hermeneutiku — vnitřní vhled. S touto změnou perspektivy z vnějšího
na vnitřní prostor se pouhé rekvizity změní skrze svůj symbolický význam v magické objekty. Tak se Kejklíř stává Mágem —
archetypálním knězem, strážcem chrámu skrývajícím posvátný
oheň. (Toto byli skutečně magoi — „mocní”, perští zaroastrovští kněží — zmiňovaní v Matoušově evangeliu (Mt 2.1-13), lidově „tři králové”: jejich dary jsou kosmologickými symboly
— zlato=země, kadidlo=nebe, myrha=podsvětí; čtyři matérie,
svěcené v předvečer jejich příchodu, zastupují živly: vedle vody
se světí křída=vzduch, sůl=země, kadidlo=oheň.) Saškovská
pestrost Kejklířova obleku se rovněž stává skrze symbolický význam barev liturgickým rouchem Mága. U Wirtha je symerrické
— vyvedené v barvách čtyř živlů, zatímco červenomodrožlutý
oblek marseillského kejklíře, symbolizující rrojici duch-duše-tělo
je rafinovanou kombinací symetrie přímé a chiasmatické — tj.
křížově souměrné — naznačující jednotu souměrnosti a komplementarity.
-ouve slovech „samouk” — na rozdíl od téže dvojice, tvořící dvojhlásku ve slově „pavouk”. Alef tak není počátkem ve smyslu
první části; alef znak pro nehlasný počátek — znamená samo
počínání, je signálem, (signum .= znak, znamení) a pokynem k
začátku začátku abecedy kosmogonických symbolů.
Tělesný postoj napodobující Alef činí z protagonisty předscénu zosobnění tvůrčího Božího Logu (usebrání, rozlišení před
počátkem). Proztazuje hermeticky klíčovou roli této postavy.
Kejklířem je sám převlečený Hermes posel-zprostředkovatel interkosmický interpret (traductor) a průvodce-převodce (transductor), prostředník mezi světy. V tom je protějškem Chárona
divého starce, převozníka do podsvětí, kterého připomínal
Blázen Kejklířův protějšek, dvojník a stín. Zdá se, že Kejklířův
ohled vyjádřený nenápadným pošilháváním vpravo patří také
trochu právě jemu směrem k jeho kartě, pokud si Tarot představujeme jako sestavený v kruhu ve směru hodinových ručiček.
Jejich pohledy se stýkají — byť Blázen je odvrácen a Kejklíř
přivrácen.
Totéž lze vidět i na marseillském Tarotu: zde jsou oba také
součástí téže krajiny téměř pokračujícího reliéfu; podobná krajina se ram opakuje v arkánách IV, VII, XIV, XVI, XVTI zatímco u
Wirtha je členitá, vrstevnicemi zvlněná krajina první scény zcela
jedinečná. „Překládat” se řekne latinsky verto obracím; i k tomu
poukazuje Kejklířova obratnost (versatilità).
Protřepávání kostek v koflíku působí, že tyto na sebe vzájemně
narážejí, srážejí se a odrážejí. Tento děj lze vyjádřit latinským
slovem co-agitare, vzájemně se uvádět do pohybu, otloukat
se nebo se proháněr. Z něho je odvozeno sloveso cogitare
coi, jak známo, značí „myslit”, „přemýšlet”. Ve slovese „přemítat”, odvozeném od „metati”, souvisejícím s „přemet” je tato
výchozí představa ještě přítomná. Mluvíme také o „honění se
myšlenek” a o jejich „přetřásání”, „obracení sem a tam” atp.
To, co vymyslím, není obvykle výsledkem žádného záměrného
řazení, pořádání, budování, nýbrž je jakoby bezděčným účinkem
Hermes Kejklíř, Mág se tak sám stává živým symbolem: jeho
ladný postoj prozrazující taneční lehkost, z níž přímo vyzařuje
Hermova měrkuriální agilita, napodobuje písmeno Alef - první
písmeno hebrejské abecedy — písemný symbol této karty. Jeho
číselná hodnota je 1, jeho hláskový význam není však A na rozdíl
od řeckého Alfa, které je po něm pojmenované: hebrejská písmena, jak jsme viděli, nezahrnují samohlásky: Alef označuje ostrý přídech ráz, který bezděčně předesíláme samohláskám na
začátku slova. Lze jej zaslechnout ve výslovnosti dvojice písmen
51
Kejklíř
TAROT – SVĚT JAKO HRA
réto spontánní „soutřepávající”, „koagitační” činnosti naší mysli.
Ať už je naše myšlení více či méně vědomé, bývá obvykle více
mimovolné a automatické, než jsme si ochotni připustit. Nejen že nepodléhá naší vůli, ale někdy je přímo svévolné: tehdy
mluvíme o neodbytných, vtíravých (obsesivních) myšlenkách.
Jestli z této činnosti mysli „něco vyleze”, pokud „na něco přijdu”, snad prohlásím, že jsem něco „vymyslil”, daleko častěji a
přiléhavěji však řeknu, že „mne něco napadlo”, neboť k romu
obvykle dochází spíše „znenadání”, než že by to vyplynulo jako
výsledek záměrné myslitelské činnosti:
Přesto se však dějí na polí vědomí tedy před obzorem; jako to,
co je nám bezprostředně dáno.
Ardžuna pravil: »Přál bych si vědět, co je to pole, a kdo je ten,
který je zná?« A Kršna odpověděl: » Toto tělo, ó synu Kunti, se
chápe jako Pole, a ten kdo zná tělo, je nazýván znalcem pole. -A
věz, ó Bharatovče, že porozumět tomuto Poli a jeho majiteli se
nazývá, věděním. [...] Pole prodlévá vně i uvnitř bytosti, a ač
nepohnuté, je v pohybu, a tak jemné, že je nelze rozpoznat. Je
vzdálené, a přece je nablízku. Je nedílné, a přece jako by spočívalo
rozděleno ve všech bytostech; je udržovatelem každého živého
jsoucna, pohlcuje je i utváří.
»Z nenadánu — toť nejstarší šlechtictví lidstva, to jd jsem vrátil
věcem, osvobodiv je z rabstvípod vládou účelu. Tuto svobodu,
toto nebeskě veselí jak azumý zvon jsem postavil nad všechny
věci, když jsem hlásal: není pravda, že nad nimi a jimi nějaká »věčná vůle« — chce. Tuto bujnost, toto bláznovství jsem
postavil na místo oné vůle, když jsem hlásal: »je nemožno, aby
při čemkoliv byla — rozumnost. « Něco málo rozumu, semínko
moudrosti, rozhozené od hvězdy k hvězdě, — ano, tento kvas
je přimíchán všem věcem: ve jménu bláznovství je všem věcem
přimíchána moudrost! Něco málo mouárosti, to není vyloučeno;
tuto blaženou jistotu jsem však nalezl ve všech věcech: je jim milejší, když nohama náhody — tančí.
Takto lze popsat pole tělesných činností, poznání i poznatelná
jsoucna. Hmotná skutečnost a živě bytosti jsou bez počátku. Jejich proměny a způsoby bytí odtud vycházejí.«
Bhagavadgítá, z X/IÍ. zpěvu
A tak lze na Kejklířův „stůl fenomenality” pohlížet vskutku
fenomenologicky: jako na pole vědomí. Kejklíř pak zosobňuje
„já” tedy „transcendentání subjekt” fenomenologů, Zřece (Puruša) východních mystiků — gymnosofisfů, kterého myslitelé na
Západě označili jako „NUS”, což původně znamenalo asi větření.
Platón z něj učinil Vozataje Duše — a v této rolí vystoupí tentýž
mladík na scénu Arkanu VII.
Friedrich Nietzsche: Zarathustra III., Před slunce východem
Pro ztotožnění Kejklíře s „Já” tj. s transcendentální subjektivitou mluví i symbolika soběvztažnosti. „Já” není v sebe uzavřené:
konstituuje se s ohledem na jiné. Rovněž pole vědomí je jen
zdánlivě celé před horizontem: ve skutečnosti se jeho celistvost
opírá o to, co jeho obzor přesahuje. Tím však není žádný „svět”,
nýbrž sám přesah. Obsah pole vědomí, který se tváří tolik
konkrétně, předmětně, objektivně a svébytně, odvozuje svou
skutečnost právě ze svého významu symbolického; symbol je
pak pro nás znamení, odkaz, poukaz k usebrání, tedy pomůcka a
podoba přesažnosti. Symboly ničemu ve světě neodpovídají: to
vnitrosvětské, co představují, se odvolává k principům, z nichž
je svět třeba teprve vytvořit uskutečnit, realizovat vykouzlit
Není divu: to skutečně nové představuje právě změnu prostoru.
Nápad je porušením symetrie: jeho dopad tuší dosavadní rozložení, je vpádem do daného řádu souměrností a přiměřeností.
Proto se nápad rodí ve skrytosti a jeho původ je tajemstvím.
Uměle lze řešit „problémy” — tj. uvádět zdánlivé zádrhele
do souladu s celkovým řádem: mluví se o „řešení” problémů,
tj. o solutio (LYSIS) — uvolnění, rozvázání (jakoby uzlů) či
přímo rozpuštění (solutio znamená nejen řešení, ale i roztok).
Avšak velké zvraty osvícení, obrácení, inspirace či intuice jsou
událostmi. Ty jsou, jak jsme řekli, neviditelné a nevýslovné.
52
Kejklíř
TAROT – SVĚT JAKO HRA
zázrakem proměny. Řekli jsme, že i náhodné přemisťování, přehazování, přemítání může být zdrojem změn; odtud hovorové
„nad čím mutuješ?” nebo „o čem mutuješ”? Mutace — změna
není výsledkem záměrné činnosti, nýbrž výsledkem toho, co vypadne na zjevnost nekonečnem možných drah — rozvrhů. A
přesto to „nějak dopadne”: diskretizuje se konečným počtem
číselných kombinací.
jeví se v rozmanitých poáobách, ale poněvadž síly (DYNAMEIS
= mohutnosti, mocností), jež ji naplňují, nejsou ani podobné ani
rovnovážné (ISORHOPEIN; RHOPE = tíhnutí, rozhodnutí, sklon),
není žádná její část v rovnováze, nýbrž nepravidelně se všude
naklánějíc, jednak jest od oněch živlů otřásána, jednak zase sama
jimi otřásá svými pohyby, ty pak jsouce pohybovány se rozdělují,
každý letí jinam...
Je-li Kejklíř bůh, tvůrce světa, který tak jako Platónův „demiurg”
pomocí číselných kombinací, pomocí živlů a pomocí náhody svět
tvoří, pak TAROT, a obecně veškeré chápání skutečnosti jakožto
hry, předpokládá boha, který hraje v kostky. Tomuto chápání
se jak ttadiční teologie tak tradiční věda (ještě včetně Einsteina)
rozhodně bránili. Zde máme vlastní důvod odsouzení „kostek”
a obecně hazardních her — tj. her, jimž vládne náhoda le hasard
jak jsme se s rím setkali ve výše citovaném středověkém kázání.
Všechna náboženství včetně toho našeho dnešního vědeckého
— chtějí, aby nic nebylo „ponecháno náhodě, aby vše bylo jednou provždy dáno. Ať už tuto „danost” nazýváme „věčné úradky
Boží” či „objektivní tealita”.
Platón: Timaios XIX 52d, překl. s. 70
Platónovo označení pro tvůrce světa, DEMIURGOS, a které se
překládá jako „lidový řemeslník” může mít i hlubší význam.
Výraz DEMOS známenal totiž také zemi, kraj obydlené území
jiný. Netvoří snad Platónův demiurg svět tak, že jej rozprostírá
— uspořádává prostor lidského pobývání. Toto rozprostření, uspořádání zakládá vztah mezi nebem a zemí.
To, co Kejklíř předvádí, není konec konců vlastně nic jiného než
hra. A přesto a právě proto je pravdivá, veskrze, bezprostředně,
upřímně pravdivá: jest sama sebou a ničím jiným. Ani Kejklíř
nepředstavuje nic než sebe sama čistý počátek. Je ztělesnění
soběvztažnosti. A právě tím je počátkem všeho. Platí to jak
pro jeho postoj, tak pro jeho svátostné gesto, které je symbolem svátosti (sacramentum) tj. tím, co uskutečňuje to, co znamená, tj. co realizuje sebou samotným svůj smysl. Můžeme je
číst jako pokyn mystického pokladníka — poukaz chtámového
dveřníka k pokladům moudrosti: Vstupte! Stojíte u prahu zasvěcení. Událost magické proměny, ktetou tarotový Kejklíř-mág
předstírá-předvádí-činí, dělá z bezrozměrného, bezčasého bodu
události nyní-a-zde na scéně prvního atkana bránu k věčnosti k
zdroji všech věků/světů.
Základní předpoklad náboženského pojetí založeného na Zjevení
a tradici..: Pravda je dána a jevena od počátku a jednou
provždy. Nemusíme ji objevovat, neboijiž byla zapsána. Našim
úkolem je předávat ji a objasňovat její význam všem budoucím
pokolením.
Gershom Scholem: Tři typy židovské zbožnosti. (In: Davidova
hvězda, Nakl. Franze Kafky Praha 1995, s. 11)
Také Platónův demiurg „hraje kostky”, tj. využívá náhody a
spontaneity skutečnosti, její živelné povahy, jakkoliv tradice to
takto odmítala číst:
Prázdnotou této brány, tím, co činí bránu branou, je však
-blázen!
...jest skutečně jsoucno a prostor (CHORÁ = ustupování, zení)
a vznikání, tři různé druhy (TRIA TRICHE áosl: tré trojmých)
dřív, než vznikl svět (URANOS = nebesa). Chůva (TITHENE)
všeho stvoření voánatějíc a ohňovatějíc a přijímajíc tvary země
a vzáuchu i zakoušejíc účinky všeho jiného, co se k tomu áruží,
Ostatní arkana již neznázorňují události, nýbrž prostory, které
jsou událostmi rozvrhovány. Jen atkanum I symbolizuje událost
jako takovou. Arkanum bez čísla pak Bez-mezno, které ji
umožňuje. Blázen zosobňuje její iracionalitu a Kejklíř pak její
53
FILOZOF CÍLEK POPISUJE VÁŽNOU HROZBU PRO LIDSTVO. SPOJUJE JI TAKÉ S VÁLEČNÝMI KONFLIKTY
bytostně skrytý zdroj. Obě karty tak stojí přímo v protikladu
k ostatním atkanám. Jejich zařazení mezi ně svědčí o tom, že
oba tyto principy stvoření rovněž paradoxně náležejí do řádu
Nestvořeného. Jejich postavení je ovšem krajní a zvláštní. Proto
jsme jich pojednali zvlášť a tak ze široka. Jsou-li velká arkana
klíči k pochopení řádu stvořeného, pak jsou obě tyto postavy —
Blázen a Kejklíř — klíči k pochopení velkých arkán: tajemstvím
mezi tajemstvími, mystagogy kosmogonického mystétia.
krajánek. Nikoliv materia bruta „primitivní” nýbrž primordiální
materiaprima: kamen mudrců! lapis. Ten, který říká: na konci
každé cesry já čekám...
Jakoby o něm platilo to, co se píše o zasvěcenci v posledním
z Deseti obrazů o pasení krávy — slavném kanonickém textu
Zenu:
Dveře jeho skromné chatrče jsou zavřeny a ani nejmoudřejší
z lidí o něm neví. Není možné zachytit jediný záblesk jeho
vnitřního života; protože jde svou vlastní cestou, následuje
kroky starých mudrců. Kráčí na trh v ruce tykvi; opíraje se o
hůl, přichází domů. Lze ho nalézt ve společnosti pijáků vína a
řezníků; on i oni jsou obráceni k Buddhovi.
Druhá podoba : absolutno,
hylé = les, gravitace tíhnutí
k sobě: třesk! chaotično,
kráčení na pokraji chaosu
a řádu. Laminární a turbulentní; zkušenost, ztělesněná
věčnost. AIÓN. Ahasfér —
in saecula saeculorum. Pud
je instinktem dosud nerozlišeným: kmen mozkový;
(plazí krk), průchodnost,
živelnost — původnější než
živly!, „pátá síla”, implikátní
řád (zbalenost), pátá síla:
před porušením symetrie;
svoboda, ATARAXIA, bloud
Parcifál, Hloupý Honza, čistá,
ne pud, ale instinkt, jen
tomu, na samotném okraji je býr všudypřítomný, vševědoucí.
Agitur: projev hlubin samotného bytí, duch vznášející se nad
vodami. Tulák po hvězdách. „Směřování” k nikam. Ten, který
snímá hříchy světa: tj. nespravedlivosti porušených symetrií
(Anaximandros!). Scape-goat: nebylo na něm ladu ani krásy...
Vyvolený. Čich: NUS — větření, ale i vozataj! Věčnost a věky
věků. Implikátní řád. To co vstalo z mrtvých posbírá, odnáší,
uchovává: inertie je zde neměnnost. Parmenidovské bytí:
dokonání -> dokonalost, která nepotřebuje odiv. Okraj =
5 nahou hrudí a bos, jáe áomů na trh; Zamazán od hlíny a popela,
jak široce se usmívá! Už není potřeba zázračné síly bohů, Protože
se áotkne a hle!, uschlé stromy jsou v plném květu.
Deset obrazů o pasení krávy. X. In: D. T. Suzuki: Essays in Zen
Budáhism
zdroj:časopis Mana č.4
Filozof Cílek popisuje vážnou hrozbu pro lidstvo. Spojuje ji také s válečnými konflikty
Nová zpráva OSN varuje před tím, že do deseti let budou
tři miliardy lidí čelit nedostatku vody. Geolog, klimatolog,
filosof a popularizátor vědy Václav Cílek dává dopady sucha
do souvislosti s děním v Sýrii, na Ukrajině i vznikem Islámského státu. Upozorňuje také na zprávu o civilních ztrátách
během irácké války a srovnává to s pozorností, jaké se u
nás dostalo nevýznamné události, jakou byl průjezd amerického konvoje. Ke sporům o objektivitu zpravodajství ČT
říká, že nelže, ale ani nemluví pravdu.
54
FILOZOF CÍLEK POPISUJE VÁŽNOU HROZBU PRO LIDSTVO. SPOJUJE JI TAKÉ S VÁLEČNÝMI KONFLIKTY
Pokud odhlédneme od snahy médií zveličovat a podávat informace co nejpřitažlivěji, je nedostatek vody pro lidstvo
skutečnou a poměrně blízkou hrozbou?
Situace s vodou doopravdy vážná je, ale zároveň je do určité
míry řešitelná. Třeba v těch hodně suchých oblastech pomocí
odsolování. Třeba v Izraeli se podařilo snížit náklady na kubík
vody z jednoho dolaru na čtyřicet centů, takže jde opravdu o
výrazné snížení. Ale ta zdánlivě nízká částka je nicméně vysoká v
okamžiku, kdy se jedná o zavlažování. Když se jedná o spotřebu,
tak je to v pohodě, ale jakmile se jedná o zavlažování, je to velký
problém. Základní problém s vodou není ani tak v tom, že bychom ji pili nebo používali víc, ale zhruba čtyřicet procent vody,
ne-li i trošku víc, se prostě ztrácí ve špatných trubkách. To je i
situace v mnohých českých lokalitách. Často se uvádí, že třicet
až padesát procent vody se nedostane ke spotřebiteli. Ale protože se pochopitelně doma musí mýt, dodávku vody potřebuje,
tak to zaplatí spotřebitel, protože vodárenské společnosti musí
fungovat ziskově. To je ten problém.
Když se nyní mnohem méně mluví a píše o globálním
oteplování a hrozby lidstvu se většinou koncentrují na
válečné a teroristické, tak informovala média o nové zprávě
Organizace spojených národů, podle níž lidstvo směřuje do
záhuby. Do deseti let prý budou čelit nedostatku vody tři
miliardy lidí. Jak máme tuto zprávu vnímat?
Ztráty jsou jedna věc, ale nehraje větší roli neustále dynamičtější rozvoj civilizace?
Když se přesuneme do globálního měřítka, tak druhým velkým
problémem je to, že roste počet lidí. A nejedná se o vodu, kterou
vypijí, ale o náklady na energie a na výrobky, každá kilowatthodina nás stojí určité množství vody. V každém výrobku, typické je
to pro potraviny, které se musí zavlažovat, ale ještě víc pro hovězí maso, kdy se na jeho kilogram spotřebují hektolitry vody.
Roste nejen celková spotřeba skutečné vody, která nám teče z
kohoutku, ale roste mnohem víc a rychleji spotřeba toho, čemu
se říká virtuální voda. To je množství vody, které bylo spotřebováno na výrobek nebo na potraviny. Díky růstu a bohatnutí
bude svět asi během dvaceti let – můžeme brát tato čísla s určitou rezervou – potřebovat o třicet a možná až o padesát procent
potravin víc. To znamená, že bude také potřebovat o hodně víc
vody. A té vody už se teď nedostává. Zhruba polovinu vody
Média se v poslední době naučila používat silný kalibr. Jsou to
samé kolapsy, pohromy, zhouby, neštěstí a tato slova se na nás
valí ze všech stran. To bych rád nějakým způsobem omezil a
myslím, že takhle katastroficky by se uvažovat nemělo. A jedním z důvodů pro mě je nyní tak často zmiňovaný koncept hybridních válek, kdy se jedná o duši národa, davu, kdy se objevuje někdo, kdo chce s někým manipulovat, politicky nebo
ekonomicky. A základní technika, jak s někým manipulovat, je
probouzet strach. To je věc, která mi začíná vadit čím dál tím
víc. A už si říkám, jestli část těch katastrofických zpráv je způsobena skutečně tím, že situace je doopravdy špatná, anebo tím,
že někdo prostě potřebuje znejistit a zneklidnit společnost.
55
FILOZOF CÍLEK POPISUJE VÁŽNOU HROZBU PRO LIDSTVO. SPOJUJE JI TAKÉ S VÁLEČNÝMI KONFLIKTY
spotřebovává jihovýchodní Asie a kromě té zmíněné zprávy OSN
se objevilo několik lokálních zpráv, které se týkají Číny a právě
té jihovýchodní Asie a tam doopravdy situace vypadá špatně.
půl milionu, možná i víc. Sýrie má dnes nějakých dvaadvacet
milionů obyvatel, kdežto začátkem šedesátých let jen pět milionů. Ti lidé, kteří přišli do města, destabilizovali situaci. Vláda
se o to nedokázala postarat, přitom problém to byl opravdu gigantický. Kdyby s tím syrská vláda chtěla skutečně něco dělat,
tak nejlepší by bylo domluvit se s Izraelem a stabilizovat celý region prostřednictvím desalinizace. Mimochodem čeká se určitá
destabilizace Íránu, protože dosluhují původní do značné míry
izraelské a také americké desalinizační jednotky. Takže skrytá
součást jednání o jaderném programu Íránu je také otázka, jak
s novými desalinizačními technologiemi pro Írán.
Jaké to může mít dopady nejen na tuto nejlidnatější část
světa?
První dopad je samozřejmý, to jsou ceny potravin. Vezměme si
Indii, kde tradiční studně bývaly deset, dvacet metrů hluboké.
Dnes se voda čerpá z hloubek i sto metrů. A totéž v Bangladéši.
A na tohle množství přečerpané vody je zapotřebí určité
množství energie. Takže jednak začíná energetický tlak a také to
stojí nějaké peníze. Začíná stoupat cena energií, vody a potravin.
Ve většině chudých států světa problémy začínají v okamžiku,
kdy potraviny stojí tak o třicet procent víc než normálně. Když
stojí o padesát procent víc, tak je neklid na spadnutí. A když
stojí dvojnásobek, jako se stalo v Sýrii během Syrského jara,
tak už vzniká revolta a začínají boje. Ono to vypadá, že celý
syrský problém i Islámský stát opravdu začínají v tom roce 2010,
kdy bylo katastrofické sucho, to je dobrá modelová situace. A
jestli si pamatujete, tak v Rusku byly vlny veder, hořela rašelina,
Rusové ztratili třicet procent obilí a zakázali jeho vývoz. Ukrajina ztratila dvacet procent obilí, Kanada ztratila čtrnáct procent
obilí.
Může se sucho ve světě promítnout i do situace v České republice, i kdyby nás konkrétně nepostihlo?
Jsou dva procesy. První je postupný růst počtu lidí, vyčerpávání
zdrojů a větší spotřeba vody. Tedy chronický proces, který se
zhoršuje rok po roce. S tím jsme schopni si nějak poradit v
okamžiku, kdy jsou peníze na technologie. Přirovnal bych to k
penězům na Temelín. Ale mnohem zákeřnější podle mého názoru je situace, kdy bude hodně suché období. Kdyby přišlo
jedno, nebo dvě suchá léta, při nichž by vyschla třetina Číny,
kus Pákistánu, začalo by skupování obilí, které vyžene ceny nahoru, to způsobí destabilizaci chudých zemí a proudy uprchlíků.
A jedno z těch suchých pásem, které se objevuje na klimatických modelech, jde přes východní Ukrajinu. Takže jako největší
riziko, co vidím pro příští rok nebo dva pro Českou republiku, je
to, že Ukrajina bude v bankrotu a nebude vyplácet penze. Myslím si, že otázka vyplácení penzí na Ukrajině je naprosto klíčová
pro Českou republiku, protože pak se může dát do pohybu kus
Ukrajiny. Zatím jsme měli štěstí, že k nám většinou přicházeli
ti slušní, pracovití a skromní Ukrajinci. Ale ve druhé fázi, kdy
už nebude z čeho brát a z čeho jíst, tak se opravdu může dát
na pochod, říkalo se tomu, lumpenproletariát. To je můj odhad
největšího možného rizika pro nejbližší dobu. A pokud k tomu
riziku dojde, tak to snadno může být kombinace válečných, politických, ekonomických i klimatických faktorů.
Takže nedostatek vody a sucho lze brát jako jednu z příčin
politického neklidu v některých zmíněných částech světa?
To sucho mělo za následek i to, ale o tom se u nás mluvilo
méně, protože to málokoho zajímalo, že byla nižší úroda obilí
i v Číně. Čínská vláda byla nucena v letech 2010 a 2011 dovézt
obilí pro tři sta milionů Číňanů, ne tedy celou dávku, jen něco
navíc. Tím došlo k tomu, že během zhruba půl roku se zdražily
ceny obilí na dvojnásobek, a to už ty chudé státy neudržely. Projevilo se to zejména v Egyptě, ten se dostal do varu, ale v Sýrii
mělo to sucho ten dopad, že se zemědělci a pastevci neuživili
v té vyprahlé zemi a přicházeli za svými příbuznými do města.
A těch lidí, kteří přišli do města, bylo pravděpodobně jeden a
56
FILOZOF CÍLEK POPISUJE VÁŽNOU HROZBU PRO LIDSTVO. SPOJUJE JI TAKÉ S VÁLEČNÝMI KONFLIKTY
V úvodu jste zmínil, že základní technikou, jak s někým manipulovat, je probouzet strach. Už někdy od 70. let minulého století se lidstvu hrozilo vyčerpáním energetických
zdrojů, nyní nedostatkem vody. Jedna hrozba nahradila
druhou?
jiná naleziště a bránily své zájmy, jak říkaly, jaké to může být
s vodou? Může se stát voda příčinou válečných konfliktů?
Už bylo provedeno několik analýz válek o vodu a jsou to stovky
případů. Ale je tam málo mezinárodních konfliktů, spíš jde vždy
o konflikt, že někdo sedí na prameni nebo má přístup ke studni
a někdo nemá. Takže spíš bojují mezi sebou frakce, a to má
častěji charakter občanské války než mezinárodních konfliktů. A
ty občanské války jsou pěkně kruté, musím říct. Já se ani tak moc
nebojím, že by došlo k nějaké válce dvou států mezi sebou, ale
velmi snadno jako v Súdánu, v Dárfúru může dojít k nedostatku
vody. A jakmile je nedostatek vody, pastevci zřídí své ozbrojené
milice, aby se dostali k vodě, zemědělci vytvoří další ozbrojené
milice, zemědělci budou třeba častěji křesťané, pastevci budou
častěji muslimové a najednou máme velmi komplikovaný konflikt na základě toho, že je nedostatek vody a vodních zdrojů.
Máte pravdu, že jsme tímhle konstantně všichni strašeni a že
to bude věčné téma. Ale i když zapomeneme na globální
oteplování, tak to, co tady vždy zůstane jako riziko, je kolísavý
chod klimatu. Chvíli horko, chvíli zima, chvíli sucho, chvíli
povodně. Myslím, že se v budoucnosti budeme muset posunout
do takového modu, že budeme zachytávat víc vody. Mimochodem Středozemí má výraznou tendenci k vysychání, tam nevidím nic dobrého, včetně jižní Itálie, Řecka, Španělska, to je
doopravdy nebezpečné. Ale v těchto oblastech funguje něco,
čemu se říká sběr nebo sklizeň vody. Protože tam prší v zimě relativně dost, tamní srážky jsou srovnatelné s našimi, ale tu vodu
musí zachytit. Sběr vody do nádrží ze střech je jedna možnost.
Ta je vůbec nejefektivnější. U nás se to dělalo v baroku, klášterní
zahrady, třeba na Břevnovském klášteře tenhle systém existoval. Další možností jsou malé vodní nádrže, to znamená vyčistit rybníky, revidovat je, aby zachytily o trošku víc vody. Ani
tak nehrozí, že by průměrné srážky byly menší, ale hrozí, že
spadnou třeba v několika epizodách, odtečou a země zůstane
suchá. Myslím, že budeme okolnostmi nucení sahat čím dál
tím častěji k těmhle prostředkům zachycení vody na daném
území. Ale zpátky k tomu strašení s vodou. Pokud má dnes
Egypt sto milionů obyvatel, pokud Saúdská Arábie směřuje od
třiceti k padesáti milionům obyvatel, pokud Sýrie má dvaadvacet
milionů obyvatel, pokud roste prudce Čína a Indie, a té vody
nepřibývá, tak to tam hrozí humanitární katastrofou.
Jak lze potom takto postiženým státům či oblastem
pomáhat?
Země musí být nejprve politicky stabilizovaná, pak se s tou
vodou dá dělat ledacos. Čištění vody, desalinizace, jak už jsem
o tom mluvil, ale chce to poměrně velké investice. Jsou to investice typu Temelína. Ale pak máte někde nějaké vodovodní
potrubí a bojíte se, aby, až se zhorší politická situace, vám ho
nějaký terorista nevyhodil do vzduchu. Spíš je to tenhle typ
problémů, že jeden neklid nebo jeden problém probouzí další.
Možností, jak se bránit nedostatku vody, existuje několik málo
a už jsme je skoro všechny vyjmenovali. První věc je mít dobrou infrastrukturu, kde nedochází ke zbytečným ztrátám. Indie
nemá vodu a ztrácí možná šedesát procent vody vinou netěsnícího potrubí. Druhá věc je oddělit do budoucnosti technickou
a pitnou vodu. To bude také hodně důležité. Pak je sběr vody a
teprve potom následuje odsolování. Teprve v další fázi může dojít k tomu, o čemž se už také mluví několik let, že jako se dřív budovaly plynovody a ropovody, tak se mohou budovat transkontinentální vodovody. Jako má Izrael národní vodovod, který vede
Kalifornii zasáhlo historické sucho a její guvernér Jerry
Brown nařídil poprvé v historii snížení spotřeby vody o 25
procent ve městech i vesnicích, a ty restrikce mají platit do
konce roku. Spojené státy si vždy ve světě hlídaly ropná a
57
FILOZOF CÍLEK POPISUJE VÁŽNOU HROZBU PRO LIDSTVO. SPOJUJE JI TAKÉ S VÁLEČNÝMI KONFLIKTY
celou zemí od Genezaretského jezera na severu až na jih, tak
podobný vodovod může běžet z Aljašky do Kalifornie.
ičana, který brání afghánské ženy. Ale že to je ta viditelná záležitost. Zatímco to, o čem se mluví mnohem méně, je ta obrovská
vina – já to musím takhle říct, možná je to těmi Velikonocemi
– té západní civilizace, která nese temný mrak viny za to, že zahynulo víc než milion lidí. Z toho pochopitelně většina žen, dětí
a těch, co se neumí bránit. Takže tohle je pro mě to skutečné na
rozdíl od průjezdu americké armády. Přitom Američanům určitě
za hodně vděčíme. Nebýt jejich vstupu do druhé světové války,
bůhví kde jsme dnes. Nechci být protiamerický, ale doopravdy
mě trápí všechny ty ztracené životy od roku 2003 na všech těch
nesmyslných bojištích Blízkého východu a Afghánistánu.
Když v roce 2008 začala ve světě propukat finanční a
hospodářská krize, prohlašoval tehdejší ministr financí
Miroslav Kalousek, že česká ekonomika je ostrůvkem stability, což se ukázalo jako velký omyl. Může si zase nyní
někdo myslet, že můžeme být takovým ostrůvkem, kterého
se žádná sucha nebo nedostatek vody týkat nebudou?
V tomhle propojení světa ostrovy už asi vůbec neexistují. Jsme
na tom s vodou relativně dobře, ale je to silně regionální.
Oblasti, které byly tradičně ohroženy suchem, jako je Žatecko
nebo jižní Morava, jsou ohroženy víc než ty vlhčí. Ale jako celek
nejsme postaveni před situaci, že nám do deseti let hrozí nedostatek vody. I když vždy něco hrozí. Existují primární dopady
klimatických změn, naprší víc, nebo míň, je větší, nebo menší
teplo. Ale pak existují také sekundární dopady globálních změn,
a to jsou třeba uprchlíci. V okamžiku, kdy dojde ke zdražení potravin nebo k nějaké takové kombinaci, tak jsme víc ohroženi
těmi sekundárními dopady.
Když už byla řeč o médiích, co říkáte sporům o objektivitu zpravodajství České televize? Ptám se i proto, že kandidujete do Rady ČT a od Martina Komárka, předsedy sněmovní volební komise, vím, že se při slyšeních jednotlivých
uchazečů bude zajímat o to, jak každý z nich hodnotí zpravodajství České televize.
Vstoupil jsem do nominace, protože mě o to požádala Unie
scénáristů a dokumentaristů. Sám od sebe bych do toho nešel.
Zpravodajství České televize bych parafrázoval Chestertonovým
výrokem, na který často myslím. On říkal o anglických gentlemanech, že se na školách učí nelhat, ale neučí se říkat pravdu. A
ta pravda pro toho Chestertona je v šíři těch informací. Podobný
problém mají i anglická nebo jiná média, to není úplně jen česká
záležitost. Ale současné zpravodajství trpí tím, že se vybere
několik témat, která jsou jakoby zajímavá, ale ve skutečnosti ani
moc nejsou jako třeba ten průjezd Američanů. Donekonečna se
to omílá a důležitá témata jiného typu se ve zpravodajství neobjeví. Česká média podle mého názoru nelžou, ale také nemluví
pravdu v tom chestertonovském smyslu slova.
Nepovažujete ve světle celosvětových hrozeb včetně nedostatku vody za malicherné, že v uplynulých dnech žila
česká média a díky nim i společnost průjezdem pár stovek
vojáků přes naše území?
Z toho mediálního krytí jsem byl otrávený, protože jsem měl
pocit, že se nic neděje a přitom se tomu věnuje obrovská pozornost. Řeknu to jinak. Díval jsem se v televizi na americký seriál, kde ten hrdina brání v Afghánistánu tamní ženy, aby nebyly
napadeny nějakým místním afghánským nepřítelem. Jenže v
úterý vyšla nová zpráva o civilních ztrátách během irácké války.
A ukazuje se, že v důsledku války, nikoli tedy že by je zabili jenom
Američané, ale jsou v tom drony, vojenské operace i sektářské
násilí, zahynulo 1,3 milionu lidí. Takže na jednu stranu vnímám
ten seriál, ale najednou jsem se až otřásl, protože jsem měl pocit,
že to je něco jako major Zeman, co ukazuje hrdinného Amer-
zdroj:http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/FilozofCilek-popisuje-vaznou-hrozbu-pro-lidstvo-Spojuje-ji-take-svalecnymi-konflikty-369373
58
ANALYTIČKA RYŠÁNKOVÁ: ŠLO TADY O NĚCO JINÉHO NEŽ O AMERICKÝ KONVOJ.
Emoce, srovnatelné snad jen s vítáním Prvního máje, snad trochu
opadly. Z jedné strany fousatí staříci, Harleye, usárny a džípy, z
druhé strany jiní staříci, čeští lvi a ruské trikolóry. Opravdoví i
méně opravdoví přátelé Ruska. Dnes už snad obě strany strčily
rekvizity zpátky do kolny a tak je možná čas podívat se, co jsme
o sobě zjistili…. Kromě toho, že perfektně podléháme armádou
připravenému PR.
Průjezd konvoje americké armády ukázal v plné nahotě to, co
jsme o sobě snad ani vědět nechtěli. Že spousta občanů své
svršky nakupuje v army shopech. Že demokracie na český způsob neznamená pluralitu názorů, ale ostuzení těch s názorem
jiným. Ukázal, že emoce jiskří a hlas rozumu pohasl. Média splnila příkaz a informovala o tom, co připravila v široké
koalici armáda herce Stropnického jako divadelní představení.
Jak konvoj jede a občané podél silnice mávají, šťastné úsměvy v
tváři. Jak se vojáci fotí s dětmi, jak pijí pivo (které jim, samozřejmě, chutná) a vůbec jsou to takoví družní kluci a holky. Jak
i jeden jejich transportér nedojel. Dokonce se vyzkoušela i
verze českoněmeckého pivního bratrství, když Českoněmecká
obchodní komora vydala prohlášení o tom, že se rozhodla
darovat americkým vojákům kamión piva. Českého, samozřejmě. A tak občané snadno a lehce podlehli dojmu, že všichni
slušní lidé jsou pro.Bandwagoon efekt jako vyšitý.
Analytička Ryšánková: Šlo tady o něco jiného
než o americký konvoj.
Nad průjezdem amerického vojenského konvoje přes území
České republiky a s ním spojeným děním ve společnosti
i médiích se v komentáři pro ParlamentníListy.cz zamýšlí
novinářka a analytičky Irena Ryšánková. ”Průjezd konvoje
americké armády ukázal v plné nahotě to, co jsme o sobě
snad ani vědět nechtěli,” uvádí a důkladně se pak věnuje i
konkrétním výrokům, které padly v souvislosti s konvojem.
Většina lidí nechodí konvojům ani mávat, ani si před ně lehat.
Průjezd není dočasný pobyt, kdy jednotkou dočasnosti je furt.
Konvoj je pryč. Nezůstal, i když na Apríla časopis Týden prorokoval brdskou základnu. Kde jsou ti, kteří skandovali protiválečná hesla na festivalech plných lásky a drog či alespoň
obdivovali děti květin a míru? Konvoj odhalil intelektuální,
početní a akční bídu levice. Neujasněnost základních tezí, o
kterých nepochybovala západoevropská levice už od šedesátých
let. Hesla jako „Dejte míru šanci“, „Válka je vůl“, „Žádná raketa
není mírová“, „Tanky demokracii ani socialismus nepřivezou“ –
jsou dnes mrtva a nebo senilní. Pamětníci chodí demonstrovat
snad už pouze před Lidl.
Celý systém informování byl záměrně a koordinovaně nastaven
tak, že kdo je kritický k průjezdu konvoje, je automaticky
proruský agent a protiamerický štváč. Placený Putinem. Příležitost pro pravici i proamerické výhonky na levici.
Myšlenka, že někomu vadí konvoj, protože se mu a) nelíbí
jakákoliv ukázka síly b) vadí mu armáda jako taková c) vadí mu
fakt, že to nebyli spojenci z NATO, ale pouze a jen armáda USA,
téměř vůbec nezazněla. Média měla jasno.
Průjezd konvoje byl do jisté míry ozvěnou volby prezidenta, kdy
se „národ“ rozdělil na ty hodné, kteří volili „Karla“ a ty zlé, kteří
volili Miloše Zemana. Miloš tentokrát většině podlehl také. Proč
59
ANALYTIČKA RYŠÁNKOVÁ: ŠLO TADY O NĚCO JINÉHO NEŽ O AMERICKÝ KONVOJ.
ne, když o nic nešlo a vzniklý maskovací kouř zmátl Milošovy
mediální protivníky?
Je dlužno podotknout, že kromě deníku KSČM Haló noviny s
kritikou průjezdu vystupovali spíše jednotlivci, jako například
komentátor Martin Hekrdla či Petr Uhl. Stárnoucí trockista si
vzpomněl na svoje levičácké mládí a nemlčel.
Ostatně, o čem mají média informovat a jak, sdělil celkem bez
obalu ministr obrany Martin Stropnický na své tiskové konferenci. Dozvěděli jsme se, jak je třeba o konvoji hovořit toliko
pozitivně. Někteří z našich milých komentátorů dokonce nabyli
dojmu, že bychom měli zavést cenzuru, pravicový konzervativec Alexander Tolčinský dokonce touží po cenzuře a chtěl by
zabránit zveřejnění názorů jiných, než „těch správných.
O odpůrcích konvoje média obecně informovala jako o lidech,
kteří jsou nějakým způsobem placeni či ovlivňováni „Kremlem“
a je jich jen drtivá menšina, vedená komunistickou stranou. Kolik bylo těch, kteří byli ke konvoji kritičtí, se ale nedozvíme, relevantní průzkum učiněn nebyl. Mapování postojů české veřejnosti k přejezdu amerického konvoje se stalo součástí manipulace mapování postojů české veřejnosti k přejezdu amerického konvoje. S Dragounskou jízdou prý souhlasí 82 procent
občanů a pouhých 17 procent je proti. „Jízda dragounů většině
Čechů nevadí, vyjadřuje spojenectví s NATO“. Otázka průzkumu
„Jak vnímáte veřejnou diskuzi ohledně průjezdu konvoje“ měla
pouze tři varianty odpovědi: nezajímá mě to, zbytečný rozruch,
dobře že diskuze probíhá. Otázka čeho průjezd amerického
konvoje je výrazem, měla také pouze tři odpovědi: spojenectví
s NATO, agrese NATO vůči Rusku, ani jedno. Je tento pohled
na realitu dostačující? Nebo dle předem vytvořeného scénáře
odděluje jako nesouhlasné pouze radikální odpůrce a všem ostatním podsunuje rámec, ve kterém se má o konvoji uvažovat? „Vnímáme ten konvoj jako propagandistickou součást
války,“ uvedl jeden z organizátorů protestů, předseda Strany
demokratického socialismu Milan Neubert. O jeho názoru se
nediskutovalo, nezapadl do šablony.
Deník e15 si všiml, že Operace Dragounská jízda se zrodila v
hlavě generála Bena Hodgese, velitele amerických sil v Evropě.
Kdo na belgickém velitelství vymyslel pro aktuální americké
vojenské cvičení název Dragounská jízda, ukázal podle autora
článku smysl pro dějiny, symboliku i politickou psychologii.
Armádní noviny začaly se zastrašováním demonstrantů. Hrozily
vězením pro ty, kteří budou chtít na Američany házet shnilá
rajčata a vejce. Ministr obrany Martin Stropnický prohlašoval,
že jen na twitterovém účtu „nejmenovaného zastupitelského
úřadu“ je stanovisko, že projetí konvoje je protiústavní. Dále
měl obavu, že konvoj budou zastavovat lidé s ruskými vlajkami.
Rovněž sdělil, že proti průjezdu konvoje „panuje propaganda“.
Jakoby „pro“ průjezd konvoje nepanovala. Vcelku pozoruhodné
je, že sám ministr obrany byl, ještě pár měsíců před tím, než
jsme zvěděli o průjezdu Dragounské jízdy, proti noze spojeneckého vojáka na českém území a dokonce prohlásil, že by
„dostal kopřivku“. A vida, zima se překulila v jaro a týž ministr starostlivě vraštil čelo a nabádal média k tomu, aby byla
laskavá na konvoj. Což o to, to média laskavá byla. Pravda,
budiž ke cti České televizi, že v rámci zpravodajství odvysílala
tiskovou konferenci hnutí Ne základnám, které proti průjezdu
protestovalo. Bohužel musím konstatovat, že přenos konference poukázal spíš na to, v jak žalostném stavu sdružení nyní
je, než na cokoliv jiného.
Zpravodajství se historií ani symboly nezabývalo. Zabíralo v
převážné většině mávající děti, dav zvědavců okolo parkujících
Strykerů, barvitou podívanou. Mapku průjezdu kolony, časy zastávek. Prostě pozvánka. Diskuze se vedla převážně pouze s
těmi, kteří souhlasili. Někteří dokonce nadšeně. „Pouhých 17
% mě poněkud překvapilo, je to podle mého názoru dost nízké
číslo,“ prohlásil pro ČT zástupce ředitele agentury STEM/MARK
Tomáš Říha. Pouze 32 procent ze 17% nesouhlasících jsou voliči
60
ANALYTIČKA RYŠÁNKOVÁ: ŠLO TADY O NĚCO JINÉHO NEŽ O AMERICKÝ KONVOJ.
KSČM. Za agresi proti Rusku viděli průjezd konvoje ženy, lidé
vyššího věku a ti, kteří nemají vysokoškolské vzdělání.
Propaganda amerického konvoje byla zkrátka už moc. Expresivně vulgarizovaná, s minimem relevantní diskuze. Premiér
Sobotka prohlásil, že rozdělený národ je jen „mediální fikcí“ a
americkému vojsku, které byl navštívit, sdělil, že „jsme mnohokrát v dějinách zůstali sami“. A jsme tedy rádi, že máme spojence. No, ty jsme před Mnichovem a Jaltou měli taky, že.
Agentura SANEP došla k jiným výsledkům. Souhlas s průjezdem konvoje dle něj vyslovilo 47,1 procenta občanů a opačný
názor zastávalo 46,4 procenta respondentů. Nicméně snad jen
tisíce lidí šly mávat americkému konvoji, snad jen stovky lidí šly
protestovat proti němu.
Za jeden z nejpozoruhodnějších mediálních výroků konvojové
sezony považuji názor Tomáše Klvani, že nás v roce 1945 Rusové
neosvobodili, ale dobyli. Rusové dobyly pouze pozice nacistické
armády Střed. Plzeňské nadšení nad tím, že přijela americká
kolona, ovšem zcela upřímně chápu, i místní proamerickou nostalgii. Připomíná se mi nadšení devadesátých let nad náhlou
přemírou banánů a pokoutné informování mého dětství o tom,
že Plzeň vlastně osvobodili ti nepřátelští imperialističtí Američané.
Realita průzkumy neprověřila. Demonstrantů na Václavském
náměstí bylo sice více, než tradičních 150 a záběry na davy
mávačů u cest o ničem nevypovídají, ale ani jedna skupina
nereprezentuje většinu občanů. Ne každý si mohl vzít volno na
to, aby vyjadřoval názor na průjezd. Ne každému to vůbec stálo
za to. Poměrně zábavnou složkou pak už byli jen „spontánně se
hlásící“ umělci, toužící americké armádě zazpívat. Někteří z nich
seděli, pokud mne paměť neklame, i kdysi v Národním divadle.
Celá „akce konvoj“ pravděpodobně nebyla touhou spojenců
ukázat nám, jak na nás myslí, ale naprosto dokonalá PR a marketingová – či chceme-li propagandistická (ne, to není socialistické slovo, Sacra congregatia de propaganda fide byla založena papežem Řehořem XV roku 1622). A to se vydařilo.
Mávátkáři v ulicích, harlejáři na motorkách nadšeně vítali.
Zatímco příznivci konvoje se těšili propagandisticky dokonale
propracovanému mediálnímu obrazu, odpůrci si svůj mediální
obraz vyráběli sami. A bylo vidět, že jsou amatéři. Prakticky chyběly osobnosti, a pokud ne, nedostaly prostor. Mnozí mluvili,
málokteří mlčeli. V kakofonii zanikla podstata. Fungování alternativ zdola je vskutku demokratické – nutkavou potřebu vyjadřovat se v nich má kdekdo. Bez ohledu na inteligenci a kvalifikaci. Ačkoliv, těžko říct, kdo platí Jiřího Vyvadila, možná jde
jen o rafinovanou léčku tajných služeb, které Vyvadilovi slíbily,
že bude ještě jednou senátorem, protože jinak si dost dobře
nedokážu jeho reakce vysvětlit. Diskredituje odpůrce války na
Ukrajině a dělá z nich lidi mdlého rozumu. Svou manickou
výřečností, s jakou se staví do čela neexistujících davů a organizuje odpor jako jejich velitel, ze sebe dělá budoucího pacienta
psychiatrické léčebny a terč trollingu na sociální síti. Plní ale
skvěle zadání být strašákem do zelí. Směšným a trapným. K
němu se přidat je ostudou. Ale nikomu nestojí za to, aby mu to
řekl.
Nakonec vlastně vůbec nešlo o konvoj, ale o to, kdo má navrch.
Na jedné straně Jiří Vyvadil (ale na které straně vlastně byl?) a
na druhé „slušní“ lidé, jako třeba Šafr a Rejžek. „Je potřeba se
postavit ostudě, kterou chtějí přátelé Putina udělat naší zemi,“
myslí si editor Svobodného fóra Pavel Šafr. „Jde především o
to, abychom byli součástí demokratického Západu,“ dodal Šafr.
Ostudou je nemyslet. Ostudou je papouškovat odposlechnuté
fráze.
My, kteří jsme se narodili před rokem 1968, jsme zostražiteli. Mé
dětství se mi vrátilo ze strany, odkud bych to nečekala.
Korunu pak tomu po odjezdu vojsk nasadila poslankyně
Miroslava Němcová, která dospěla k názoru, že, jak se tázala
61
ANALYTIČKA RYŠÁNKOVÁ: ŠLO TADY O NĚCO JINÉHO NEŽ O AMERICKÝ KONVOJ.
při interpelacích premiéra: „Pokud jste tedy takové to propagandistické působení podporované z Ruska zaregistroval, můj
dotaz zní takto: Jak hodláte zajistit, aby občané České republiky
měli přehled o těchto serverech, o těchto iniciativách. Například některá média už se toho úkolu chopila a na svých stránkách
pro své čtenáře nebo posluchače nebo diváky zveřejňují některé tyto adresy, ať už je to například týdeník Echo, Svobodné
fórum, v Reflexu mám dojem, že jsem nějaké takové informace
četla v České televizi. Chtěla bych se vás zeptat, jestli například vláda nechystá vypracovat takový seznam a vyvěsit jej na
svých stránkách a průběžně ji aktualizovat jako jednu z možností
obrany, kterou byste poskytl našim občanům.“
- ze struktury informací, které poskytují některé, zejména internetové servery, které mají české stránky, nebo které jsou
zřízeny a provozovány tady v České republice. Tam si myslím,
že ten vliv je ve struktuře informací, tak jak jsou poskytovány,
nejviditelnější. Ale pokud se podíváme na zpravodajství veřejnoprávních médií nebo privátních, naprosté většiny privátních
médií v České republice, pak se domnívám, že je zde poměrně
velká snaha o objektivní přístup k tomu, co se odehrává na Ukrajině. Nemyslím si, že by ten diskurz, ta veřejná debata, která
je tady vedena v České republice, byla nějakým způsobem manipulována prostřednictvím nějakého významnějšího proudu informací, které by tady šířila významná média, která mají významný podíl na českém mediálním trhu. Ale ta situace určitě
jednoduchá není. Klade to velké nároky i na občany, aby vnímali serióznost zdroje, aby vnímali kredibilitu zdroje, ze kterého
získávají informace. Myslím, že tohle je pravděpodobně nejsložitější ve virtuálním prostoru a na sociálních sítích. Řada
informací se tváří jako ověřená, seriózní a teprve po podrobnějším studiu po jejím původu může občan dospět k nějakému
objektivnějšímu pohledu na to, jestli je to pravda, anebo je to
skutečně jenom dezinformace, která byla záměrně vypuštěna
do virtuálního prostoru a velmi často se to jednoduchým způsobem ani zjistit nedá. Chci vás ujistit o tom, že vláda České
republiky v rámci své kompetence, které má v bezpečnostní
oblasti, se snaží o to, aby bezpečnostní složky tuto situaci monitorovaly a aby tuto situaci analyzovaly, popřípadě upozorňovaly
vládní orgány na to, pokud by se ukázalo, že některé z informačních zdrojů v České republice podléhají tlaku nebo manipulaci ze zahraničí.“
Člověku až šel mráz po zádech.
Vzácnou schopnost zůstat stranou davovému třeštění si
ponechal bývalý prezident Václav Klaus. A neznámý střihač,
který zpravodajství ČT o průjezdu amerických Strykerů zkombinoval s citacemi Troškova filmu ”Slunce, seno, jahody” pod
názvem slavného výroku drbny z filmu Kelišové „Už jedou!“
Jen zakládající člen ODS, rocker Petr Štěpánek se zamyslel na
tím, za jak dlouho se v personálních dotaznících objeví otázka:
„Souhlasíte se vstupem spojeneckých vojsk? Pokud je cílem průjezdu amerického konvoje rozesírání české společnosti, tak všechna čest - práce se daří,“ konstatoval Štěpánek.
Asistent europoslance Svobodných Petra Macha Miroslav
Jahoda si všiml, že magazín Forbes popsal v roce 2012 Obamovu
politiku jako „intervencionistickou, korporativistickou a
nenávidějící volný trh“. Je tedy paradox, že prezident Spojených států provádí politiku, která je v přímém rozporu s
programem každé pravicové strany, ale jeho reprezentanty
bude vítat pravice a levice demonstrovat, dodal Jahoda.
Znamená to tedy, že bezpečnostní složky budou upozorňovat
na informační zdroje, které podléhají manipulaci kterékoliv ze
stran a vytvářet jejich seznamy?
Sociálně demokratický premiér Bohuslav Sobotka se, v tomto
případě, nenechal moc zviklat, ale přesto i on byl poněkud
opatrný. „To, že je zde snaha nějakým způsobem ovlivňovat
tuto veřejnou diskusi v České republice, to vyplývá - řekněme
Jak ale občan odliší informace z té či oné strany, jestliže jedni
i druzí demonstrativně a nekriticky nadšeně lžou či neříkají
pravdu z nadšenectví či nedostatku informací?
62
OHROŽENÝ A REBELUJÍCÍ BŮH
Nemyslím si, že jsme byli při přejezdu americké kolony svědky
ruské propagandy. Myslím, že jsme byli svědky takové pěkné
domácí demonstrační hry. Armádně mediální podpásovky. Dobrý den, prapore z hvězd a pruhů.
visí jako pošetilý blázen na dřevě světa. Zavržený Bůh. Prokletý
Bůh. Vzato do důsledku skandální Bůh.
Patriarchální modla, před kterou se plazí v prachu fanatici rozličných tradic, a která se v nadoblačné výši vznáší poháněná
vlastním narcismem, se při pohledu z kříže kácí a rozpadá v
prach. A ani to nemusí ve své slepotě vědět.
zdroj:http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Analyticka-Rysankova-Slo-tady-oneco-jineho-nez-o-americky-konvoj-Ze-slov-Nemcove-sel-mrazpo-zadech-369396
Ale dokonce i ateismus, to
hrdé dítě touhy osvobodit se
od této modly, při pohledu na
kříž vrávorá. Zrozený kdysi
z pohledu na bolest a bídu
světa, i na možnou důstojnost
a velikost člověka, často ovšem
smísený se strachem klást
otázky na kost, nebo si jen
všímat prosté skutečnosti, že
přes všechny hrůzy je život ve
své nesamozřejmosti zázračný a
hluboký.
Ohrožený a rebelující Bůh
Adam Borzič
Proti nespravedlivému a odcizenému světu stojí Bůh jako rebel.
Adam Borzič připomíná Velikonoce jako svátek Boží zranitelnosti: Bůh je ohrožen ve všech ohrožených.
Základní rozměr velikonočního příběhu nahání ve své radikalitě
hrůzu i náboženským lidem, pokud mají odvahu jeho smysl
domýšlet. Důsledně vzato vypráví pašije příběh Boha, který nejen, že se stal člověkem, ale navíc jako člověk zemřel. A co
hůř - zemřel jako nevinná oběť justiční vraždy, na níž se podíleli
mocní, bohatí a privilegovaní, včetně tehdejšího náboženského
establishmentu.
Snad je to vrávorání dané i tím,
že kříž je ateistickou událostí, protože zde Bůh opravdu umírá.
Bezmoc a nicota se zmocňují Boha. Tváří v tvář silám zla Bůh
umlká. A tak i ten hrdý a smysluplný vzdor jako by nakonec
vzdoroval hrůze skutečnosti, že právě takový je Bůh. Absolutně
zranitelný.
Pokud čteme tento příběh jasným okem, vidíme, s jakým Bohem
má svět tu čest. Místo macha s nekonečnem jaderných hlavic,
který své odpůrce spaluje pouhým pohledem, před zrakem světa
umírá zmučený člověk. Na jeho vrahy neprší bomby, ani žáby.
Jedině odpuštění. To je výsměch rozumu i strachu.
Příběh, který právě probíhá Teolog Dietrich Boenhoffer,
umučený nacisty, napsal, že při Bohu křesťan stojí. Má stát při
jeho zranitelnosti. Má následovat jeho bezmoc. Má hájit jeho
věc. Ale i ten, kdo takto přijímá Boha v jeho nevyslovitelné zranitelnosti, i ten je vystaven otřesům vědomí, přívalům skepse,
chvění strachu. Jak žít s Bohem, který nemá moc? Který není
mocí nad světem? Když všude kolem je tolik utrpení. Bezpráví.
Násilí. Stačí se jen dívat, číst, mluvit s druhými. Napětí, nejistota,
tlak.
Bezmocný, ohrožený, slabý Bůh. Jak to? Není snad Stvořitelem
nebe i země, všeho neviditelného i viditelného, jak oslavně šeptá
dávné křesťanské krédo? Je – odpovídá křesťanská víra. A přece
umírá jako odsouzený zločinec, ten, který je Slovem i Moudrostí,
63
OHROŽENÝ A REBELUJÍCÍ BŮH
Smrtící tance studených a teplých válek, nenávist a krutost
těch, kdo si říkají zbožní, plápolání nacionalistických a fašistických vlajek, chudoba bezpočtu obyvatel Země, cynismus mocných a otupělost mediálního provozu, pohodlnost a sebezalíbení „správných“ a „slušných“, ponižovaní všech „jiných“, vlnění krize bez konce, zlo vždy jen spatřované v těch druhých,
nikdy v sobě, systém, který si neví se sebou rady… A konkrétní
lidé z masa a kostí, lidé, kteří se topí v moři na cestě za lepším životem, lidé, kteří se topí v krvi a také lidé, kteří se topí
v penězích…Svět pod jinou vládou než je ta Boží.
dou stavěny kříže, co hůř, mnohdy ve jménu Ukřižovaného. Jak
nepozorované je to zmrtvýchvstání.
A přece – je v tom jakási závrať. Tento Bůh fantazie, která se tak
neopakovatelně zrcadlí v nevyčerpatelné rozmanitosti a kráse
života, prochází Hádem a nepozorovaně vytryskne jako něžná
moc, která hrstce poražených heretiků vdechne život, sílu šířit
jeho pošetilý příběh, radikálně měnit sociální struktury a normy
a bez násilí vzdorovat Impériím. Že se jejich příběhu zmocní ti,
které Evangelium jasně označuje za viníky Boží smrti – mocní a
pomazaní, privilegovaní a kněžské kasty, aby obrátili poselství z
Golgoty na hlavu a vraždili při tom vlastní srdce? I to je součást
zranitelnosti tohoto příběhu.
Bezmoc a nicota se zmocňují Boha. Tváří v tvář silám zla Bůh
umlká. A tak i ten hrdý a smysluplný vzdor jako by nakonec
vzdoroval hrůze skutečnosti, že právě takový je Bůh. Absolutně
zranitelný.
Při poslední večeři Ježíš láme chléb a říká, že je jeho tělem. O
chvíle, kdy Živé světlo začalo svůj anti-triumfální sestup, je zřejmé, že se svěřuje do rukou lidí, protože ani jinak nechce. Vyjevuje, že moc života a lidskosti je možné přijmout jen ve svobodě.
Že jakékoli donucení a násilí je mu bytostně cizí.
Dobrý a citlivý přítel mi nedávno řekl, že má dojem, že lidé začali
v poslední době bláznit. Ve stínu všech těch hrozeb je snadné
ztrácet soudnost, protože cítíme, že lidskost i život Země jsou
zas ohroženy. Z velikonočního příběhu víme, že právě takto je
ohrožený i Bůh.
Berďajev napsal, že proti nespravedlivému a odcizenému světu
stojí Bůh jako rebel. Jeho vzpoura znamená odmítnutí participovat jakkoli na dialektice pána a raba. Tento Bůh nezotročuje,
proto není zotročen. Odmítnutím odpovědět na zlo zlem - vítězí
nad smrtí. Otevírá život. A zve, aby se na tomto životě podílel
jeho obraz – člověk. Vlastně, protože se stal člověkem, má nyní
lidské ruce, mysl a srdce. Protože se stal člověkem, má nyní
člověk božské ruce, mysl i srdce. To je moc bezmocných. Základ
jejich mírnosti a vzdoru.
Evangelium vede k jedinému závěru: ve všech ohrožených je
vždy ohrožený sám Bůh. Domyšleno do důsledku, pokud je Bůh
přítomen v celé trpící zázračné skutečnosti, je tato skutečnost
nekonečně důstojná. Jak důstojný je pak život a lidství, jestliže
jeho vnitřním bytím je božství… A právě tahle důstojnost je
v každém aktu násilí a zotročování, krutosti a nespravedlnosti
pošlapávána. A tak Bůh umírá na kříži stále – to říká příběh Evangelia. To je smysl velkopátečního dramatu. To není jen příběh,
který se stal. Je to příběh, který právě probíhá.
zdroj:http://denikreferendum.cz/clanek/20137-ohrozeny-arebelujici-buh
Křesťané ovšem také věří, že smrtí na kříži příběh jejich mistra neskončil. Co si počít s takovým podivným rozuzlení za
hranicemi času a prostoru, s oním jasem, velmi tlumeným
jasem, který tiše sálá z prázdného hrobu? Není to čirá fantazie zplozená zoufalstvím trpících? Po vzkříšení se přece nic
nemění, nebo skoro nic. I dál budou mocní triumfovat a dál bu64
ZMIZEL PROLETARIÁT, ALE LIDÉ ŽIJÍ HŮŘ NEŽ DĚLNÍCI. MNOZÍ UŽ NEVĚŘÍ UMÍRNĚNÉ LEVICI, BEROU JI JAKO SOUČÁST SYSTÉMU. A
TAK VOLÍ...
Zmizel proletariát, ale lidé žijí hůř než dělníci.
Mnozí už nevěří umírněné levici, berou ji jako
součást systému. A tak volí...
Zajistí TTIP bezproblémový volný obchod a zaměstnanost,
nebo jen rozložení států a chlorovaná kuřata? „Osobně si
myslím, že nevýhod bude více než výhod, ale i když jsem
o tom četl studie, nemohu to doložit. Je to mé hluboké
podezření,“ uvedl na besedě s veřejností v Ostravě europoslanec Jan Keller, který vyložil argumenty pro i proti. V
závěru se věnoval budoucnosti evropské levice a vysvětlil,
proč Francouzi volí Marine Le Penovou.
Keller: „Nedá se vyloučit, že smlouva sníží byrokratickou
zátěž, otázkou je na úkor koho.“
Nejdříve vyjmenoval argumenty příznivců TTIP a k tomu přidal
své námitky. Mezi proargumenty patří i to, že má HDP Evropy
vzrůst po přijetí smlouvy o polovinu procenta v příštích deseti letech. „Protiargument říká, že ekonomická věda není na
takovém stupni vývoje, aby byla schopná přičíst jednomu faktoru půl procentní zvýšení HDP v průběhu deseti let,“ zhodnotil
Keller. Věnoval se i tezi o tom, že vzniknou statisíce nových
pracovních míst. „Existují studie, že určitá pracovní místa v
důsledku smlouvy naopak zaniknou. Když se na to podíváte z
hlediska selského rozumu, smlouvy, které mají zjednodušit a zefektivnit obchodování, by měly spíš uspořit pracovní sílu, než
aby vyžadovaly její větší množství,“ konstatoval europoslanec
s tím že nejrychleji a také efektivně se šetří právě na zaměstnancích. Reagoval také na šířenou informaci o zvýšení životní úrovně evropských domácností: „Dělejte průměrný příjem
evropské domácnosti z domácností rumunských, dánských, portugalských. O tom průměru je jasné jen to, že neexistuje.“ Smlouvou by se také měla snížit byrokratická zátěž, ovšem také o
tom Keller pochybuje. „Nedá se vyloučit, že sníží byrokratickou
zátěž, otázkou je na úkor koho,“ podotkl. Protiargument však
sociolog nenašel na stanovisko, že se smlouvou potvrdí blízkost
Spojených států a Evropské unie.
Europoslanec Jan Keller konkrétně popsal pro a proti Transatlantického partnerství pro obchod a investice. Svou přednášku
v Ostravě, kterou organizoval ProAlt, začal takto: „Možná jste
četli článek europoslankyně za Babišovo ANO Dity Charanzové,
který vyšel v Právu, kde psala o tom, že smlouva o obchodu a
investicích mezi EU a USA má samá pozitiva. Pomůže zaměstnancům a pracujícím, konzumentům, malým firmám,“ popsal
Keller s tím, že autorka ale nezmínila, že by smlouva mohla
pomoci velkým bankám, velkým investorům a nadnárodním
společnostem. „Vypadá to, že smlouva pomůže jen odborářům,
důchodcům, svobodným matkám a podobným kategoriím, a ti,
kteří lobují za tuto smlouvu, to vlastně dělají z charitativních
důvodů,“ podotkl europoslanec. „Nebudu nadávat na TTIP tak,
jako ona ji chválí, a nebudu se snažit o černobílý obraz,“ avizoval
Keller, který nepochybuje o tom, že nějaké výhody ze smlouvy
vyplynou, otázkou je jen na úkor koho a komu. „Informace zatím
nejsou takové, aby na smlouvě mohli všichni vydělat,“ upřesnil
europoslanec, který také shrnul své stanovisko: „Osobně si myslím, že nevýhod bude více než výhod, ale i když jsem o tom četl
studie, nemohu to doložit. Je to mé hluboké podezření. Možná
jsem příliš velký skeptik a oni jsou příliš velcí optimisté.“
65
ZMIZEL PROLETARIÁT, ALE LIDÉ ŽIJÍ HŮŘ NEŽ DĚLNÍCI. MNOZÍ UŽ NEVĚŘÍ UMÍRNĚNÉ LEVICI, BEROU JI JAKO SOUČÁST SYSTÉMU. A
TAK VOLÍ...
Keller: „Evropské odbory jsou v naprosté většině proti této
smlouvě“
veřejností. „Stejný eurokomisař, který mi poslal vyjádření, byl
přítomen ve Štrasburku na jednání, kde všem europoslancům
řekl: „Divím se, že někdo může kritizovat TTIP, vždyť se o jejím
obsahu přeci nic neví. Já o smlouvě vyjednávám déle než rok a
ani já přesně nevím, co se v ní nakonec objeví.“
Věnoval se pak argumentům odpůrců. Odpůrci říkají, že hrozí
snížení hygienických a potravinových standardů v Evropě. Často
se hovoří o chlorovaných kuřatech nebo hormonální výživě
prasat, což je přístup povolený v USA, ale není přípustný v
Evropské unii. Zároveň zapochyboval o tom, že pokud Amerika
bude dodržovat naše normy, nedojde ke zjednodušení obchodu.
Odpůrci se také obávají toho, že se sníží kvalita pracovních míst
a sníží se práva zaměstnanců. „V Bruselu někteří tvrdí, že americké odbory jsou pro tuto smlouvu, protože si myslí, že jim
pomůže dostat se na vyšší úroveň odborářů, která je běžná ve
standardních evropských zemích. Jiní tvrdí, že jsou proti. Evropské odbory jsou v naprosté většině proti této smlouvě, protože
se obávají snížení svých práv na úroveň Spojených států,“ uvedl
Keller.
Smlouva s doložkou zřejmě neprojde. Pokud nedojde ke
změně stanovisek
Zároveň není ani jasné, jakou formou, bude smlouva schvalována a zda ji budou mít vůbec ve finiši na stole europoslanci.
„Zatím to vypadá tak, že smlouva neprojde. Celá naše frakce
bude hlasovat proti smlouvě, pokud by tam měla být doložka o
arbitrážích. V kuloárech se říká, že ani komise už na této doložce
netrvá,“ popsal Keller s tím, že nejde o oficiální stanovisko. „Zažil jsem už tolik proměn stanovisek, takže nevím, které teď
zrovna platí,“ varoval. K dispozici jsou stanoviska a návrhy
Evropské unie, ale ani europoslanci neznají materiály, které vyjadřují názory Spojených států. Zmínil také nejasnosti, které
se týkají ukončení vyjednávání. „V květnu, kdy byly volby do
Evropského parlamentu, se říkalo, že smlouva bude přijata do
konce roku 2014. V září už se říkalo, že to bude do konce roku
2015, v listopadu bylo řečeno, že se to nestihne ani v roce 2016 a
před dvěma týdny zástupce Junckera na jednání v Bruselu řekl,
že smlouva nebude uzavřena nikdy,“ popsal. Zároveň ale europoslanec vidí i možnosti manévrování vyjednavačů, kteří mohou
nakonec smlouvu i s doložkou prosadit. „Vše jsou jen dohady,
nikdo neví, jaké plány má druhá strana,“ varoval.
Keller: „Proč utajovat skutečnosti ze smlouvy, která bude
pro veřejnost tak blahodárná?“
Pak se věnoval diskutované doložce o arbitrážích. „Pokud dojde ke konfliktu mezi velkou nadnárodní společností a státem,
orgán arbitráže, který měl být vybírán podle nejasného klíče a
který měl jednat v tajnosti a bez možnosti odvolání, rozhodne,
jestli stát bude muset platit firmě to, co po něm bude požadovat
za svůj ušlý zisk,“ vysvětlil Keller. Zmínil také, že častým argumentem odpůrců je, že smlouva se projednává v tajnosti, což
patří mezi nářky na demokratický deficit EU. „Tázal jsem se, proč
se smlouva neprojednává veřejně,“ upozornil Keller. „Abych je
ještě naštval, tázal jsem se, proč utajovat skutečnosti ze smlouvy, která bude pro veřejnost tak blahodárná? Politici nemají nejvyšší prestiž a teď, když po mnoha letech dokáží vyjednat něco, co pomůže konzumentům, živnostníkům, odborářům,
proč se s tím tají?“ popsal. Europoslanec pak zmínil odpověď,
kterou dostal. Některé texty je totiž možné sdílet pouze s vládami členských států a Evropským parlamentem nikoli s širokou
Česká republika vítá novou doložku o arbitrážích. Původní
je daleko horší
Keller také upozornil na pasáž o zdravotní nezávadnosti potravin, která je uvedena v zadání pro evropské vyjednavače:
„Zdraví spotřebitelů má být chráněno s využitím všech vědeckých poznatků. Zároveň má být respektováno právo každé ze
stran uvážit, jak velkou míru ochrany spotřebitelů považuje za
vhodnou. Takže veškeré vědecké poznatky, ale jen do té míry,
66
ZMIZEL PROLETARIÁT, ALE LIDÉ ŽIJÍ HŮŘ NEŽ DĚLNÍCI. MNOZÍ UŽ NEVĚŘÍ UMÍRNĚNÉ LEVICI, BEROU JI JAKO SOUČÁST SYSTÉMU. A
TAK VOLÍ...
co kdo považuje za vhodné, aby to výhodně prodal,“ zmínil
Keller. Na závěr se věnoval pozici Česka k TTIP. „Česká republika
očekává, že bude dojednána ambiciózní a komplexní dohoda,
která zahrne také kapitolu o investicích a arbitrážích. Proč chce
Česká republika kapitolu o arbitrážích? Protože jsme počátkem
90. let uzavřeli bilaterální dohodu o arbitrážích s USA, která
je pro nás velmi nevýhodná. Česká republika si od této smlouvy
slibuje, že ať bude jakákoli, nemůže být horší, než ta z 90. let. Je
to trošku sobecké jednání, protože ostatní státy mají mnohem
výhodnější smlouvu a ČR si chce pomoct na jejich úkor,“ popsal
europoslanec.
a společnost služeb, terciéru, nezměnil se podíl lidí, kteří pracují
v mizerných podmínkách,“ uvedl Keller. „Tito lidé žijí hůře než
průmysloví dělníci, protože nemají vyjednávací sílu. Jsou rozptýlení, každý má jinou pracovní smlouvu, pracovní dobu atd,“
dodal. Vysvětlil také důvod, proč nemají větší úspěch socialisté.
„Umírněné levicové strany dnes končí na tom, že jsou ohroženy
střední vrstvy. Střední vrstvy jsou ohrožený druh a potomci
středních vrstev budou z velké části chudáci,“ zhodnotil.
Keller: „Zchudlé střední vrstvy dnes ve Francii volí Národní
frontu“
Ohrožené střední vrstvy, které cítí, že jejich potomci dopadnou velmi špatně, nevolí podle Kellera socialisty, protože je považují za součást systému, který je ožebračuje. Socialisté se totiž
nedistancují od globalizace, nedělají nic proti daňovým rájům,
nemají vůli zdanit nejbohatší. „Jsou lidmi vnímáni jako součást
systému, a ne jako protikladná strana pravice, ale jako komplementární strana, která se s nimi střídá u moci, dodržuje parametry, které dodržuje i pravice,“ vysvětloval Keller. Na základě
studie pak konstatoval, že posledních 15 let francouzští dělníci a
řadoví zaměstnanci se v politice neorientují mezi levicí a pravicí,
ale mezi stranami, které slouží ovladatelům, což jsou pravicové i
levicové strany, a stranami, které zastupují ovládané a výsledek
je tento: „Zchudlé střední vrstvy dnes ve Francii volí Národní
frontu,“ uvedl Keller.
Evropa se řídí zásadou předběžné opatrnosti
Keller zmínil i to, že podnikatelé, kteří nejsou členy nadnárodních společností, musí s každou ze zemí vyjednávat jiné podmínky a pro firmu, která nemá rezervy, je to velmi obtížné.
„Pokud budou podmínky sladěny, byl by to přínos. To by pomohlo malým a středním podnikům,“ pochválil Keller. Za touto
možností vidí ale také otázku, zda budou parametry sjednoceny
na evropské nebo americké úrovni. „Existuje základní rozdíl ve
filozofii. Evropská unie se stále ještě řídí zásadou předběžné
opatrnosti. Aby něco povolila, musí být důkladně prokázáno,
že to není škodlivé. Zatímco Amerika vychází z jiné filozofie:
Muže se to chrlit na trh, pokud někdo neprokáže, že to škodlivé
je,“ vysvětlil rozdíl Keller. Věnoval se také bodu snížení cel.
„My jsme se nejdříve zbavili zemědělské soběstačnosti, ale svou
zemědělskou nadprodukci potřebujeme vyvážet do Spojených
států,“ podotkl s jistou dávkou ironie.
zdroj:http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/ekonomika/Profesor-Keller-Zmizelproletariat-ale-lide-ziji-hur-nez-delnici-Mnozi-uz-neveriumirnene-levici-berou-ji-jako-soucast-systemu-A-tak-voli369955
Střední vrstvy jsou ohroženým druhem. Na to dojíždí levice
V následné diskusi zazněl také dotaz na budoucnost levice.
„Kdyby člověk věděl, co s tím, dostane Nobelovu cenu za
záchranu evropské levice. Nikdo neví, co s tím,“ reagoval Keller.
Co probíhá, je ale podle europoslance jasné. „V západní
Evropě komunistické strany dojely na to, že došlo k zániku
průmyslového proletariátu. Když nastoupila dezindustrializace
67
2. Technologické zaostávání
USA, NÁŠ STOPROCENTNÍ VZOR
USA, náš stoprocentní vzor
odposlechy, výzkum atd. vzhledem k jiným položkám federálního rozpočtu.
Jak víte, náš web rád ukazuje grafy, a pak nechá čtenáře
přemýšlet po svém. Vyslechli jsme hlasatele zářných US-zítřků
a rozhodli jsme že, vám tuto růžovou budoucnost názorně
předvedeme. Všechny data jsou vzata z archivu miliardářské USnadace zvané Peter G. Peterson Foundation . Balík grafů za rok
2015 najdete v pdf zde . Vybrali jsme pro vás hlavní perly a jejich
celkový přehled najdete zde .
1. Zbrojení
USA utrácí na zbraně víc, než 8 ostatních největších zemí světa
dohromady. Čisté náklady na zbrojení pohlcují neuvěřitelných
20 % všech federálních výdajů. To je tolik jako všechny sociální
výdaje, nebo spojené výdaje na sociální a nemocenské pojištění
(Medicare a Medicaid).
Ten Pax Americana něco stojí, jak vidíte z celkového koláče.
Tady máme co dohánět. Pořád ještě dáváme peníze na školství
nebo na zdravotnictví, nebo dokonce na kulturu, to je hrozné...
2. Technologické zaostávání
Starší článek ukázal že třetí největší vývoz Kalifornie je
průmyslový šrot (USA splácí dluh Číně potravinami a šrotem ).
Technologické zaostávání USA ukazuje tento graf.
Hlavní herec obrany Stropnický se má na co těšit, a my také.
Nejspíš ve zbrojení ”po emericku” doženeme Rusko. Další
graf ukazuje poměr celkových výdajů na obranu, špionáž,
68
Děláme národ žebráků
USA, NÁŠ STOPROCENTNÍ VZOR
K tomu si přečtěte naši studii Technologické zaostávání aneb
Důvod válek vedených Západem . A tyto zaostalé země spojí korporace přes otrocké smlouvy typu TTIP do jednoho vyděšeného
a ohroženého bloku proti zbytku světa zemí v BRICS, navíc
pod taktovkou USA jako vojenské velmoci. Viz heslo ”transatlantická smlouva”. Máme se na co těšit v příštích 10ti letech,
než skončíme u high-tech klacků...
Děláme národ žebráků
Článků k rostoucí chudobě v USA jsme napsali již spoustu,
klikněte si na heslo ”minimální mzda” a ”korporátní fašismus”.
Podívejte se na věkové skupiny ohrožené vývojem po roce 2006.
Od roku 2002 přestaly USA být čistým vývozcem high-tech strojírenských výrobků. Tento US-deficit jsme už dohnali, viz růst
německých lisoven plastů v Česku a skladů Amazonu.
3. Zaostávání v patentech
Podle World Intellectual Property Organization (WIPO) stoupl
počet patentů Číny o 35 % jen v letech 2010-2011. USA je dávno
vzadu, stejně jako Česko.
Jejich situace se již bude jen zhoršovat, protože vypadnou z
trhu práce a přejdou do chudoby. USA náš vzor, toto plníme
na jedničku. Včetně všech více či méně úspěšných pokusů
o vykradení veřejno-právních institucí, jako zdravotní a důchodové zabezpečení. Viz heslo ”sněmovní Mordor” či ”Miroslav
Kalousek” nebo ”Vladimír Dlouhý”, nebo obecně ”Goldman
Sachs”.
69
Američanům už jejich země nepatří
USA, NÁŠ STOPROCENTNÍ VZOR
Jak bohatneme, tedy jak kdo
V distribuci bohatství směrem k horní smetánce se nám i USA
daří skvěle. O rozdělení bohatství jsme psali několik studií. Viz
heslo ”jedno procento” a ”Thomas Piketty”.
To jsme za Kalouska a spol také zvládli, socani pilně pomohli.
Češi se učí rychle, neoliberální abecedu kradení ze státního
zvládli pod tatíčkem Klausem na jedničku. Američané nás také
patřičně pochválili a převzali nakradené bohatství do svých
bank a do daňových rájů. Viz heslo ”offshore-leaks”.
Podobné grafy jsme komentovali několikrát, viz předešlé studie.
Zbytek tohoto smutného příběhu se skrývá v heslech ”korporátní fašismus”, ”válka čtvrtého druhu” a ”dirty wars”.
Jak to skončí...
No comment k poslednímu grafu. Jde o historický přehled zadlužení USA vzhledem k HDP.
Američanům už jejich země nepatří
Podívejte se na podíl státního dluhu USA vlastněný cizími investory. Takže zbývá řečnická otázka: Komu patří Amerika?
70
NA UKRAJINĚ HROZÍ NÁRODNÍ SOCIALISMUS, JE EVROPA SKUTEČNĚ TAK BLBÁ, ŽE SE NECHÁ ZNOVU VYSMÁT?
Co říci k průzkumům, kdy dle agentury STEM/MARK přejezd 80 % lidí nevadil, nicméně nejnovější průzkum ukazuje
číslo 38/25 pro konvoj a 54 % je proti základně USA na
našem území? Ptáme se proto, že zastánci USA špalíry mávajících občanů interpretují tak, že Češi jsou jasně pro NATO a
pro západní orientaci, když jakékoliv protesty proti konvoji
skončily trapným výbuchem. Šlo o „výrobu souhlasu“, nebo
se skutečně český národ ukázal jako uvědoměle atlantický,
jak psal třeba Jan Macháček? Je tedy počet mávajících
občanů versus počet protestujících občanů tím správným
průzkumem veřejného mínění?
Viz hesla typu ”ekonomika dluhu” ”bail-in”, ”záporný úrok”,
”FED” nebo ”ECB” ”mario draghi” a podobně. Kdo už sedíte
v tomto letadle, tak se připoutejte, asi to půjde do vrtule.
Zbytek rozumných si mediálně vyřvávané letenky na tento typ
zážitkového letu asi kupovat nebude.
Předně je zajímavé, že určité množství lidí s průjezdem souhlasilo, ale stejnému množství „to bylo jedno“. Tato více jak
třetinová zdrženlivost je jevem, který do jisté míry evokuje normalizační atmosféru, kdy se také lidé nechtěli příliš šířit o svých
názorech.
zdroj:http://news.e-republika.cz/article3084-USAna%C5%A1-stoprocentni-vzor
Macháčkova „atlantická uvědomělost“ je alarmující. Kdo není
„uvědomělý“, není podle něj „normální“. Kdo povede „nenormální“ řeči, bude podezřelý a měla by si na něj posvítit tajná
služba. Není pak divu, dovozuje Macháček docela logicky, že
se český národ v této atmosféře „dokázal vzpamatovat“ a zaujmout „správný“ postoj.
Na Ukrajině hrozí národní socialismus, je
Evropa skutečně tak blbá, že se nechá znovu
vysmát?
Celkový dojem mám takový, že vláda zkusila uplést z čehosi
bič a zapráskat. Interpretovala „cinknuté“ průzkumy, aby působily jako vodítko pro ty, kteří hledají názor mocných, podle
něhož by se srovnali, aby byli macháčkovsky „normální“ (spíše
však znormalizovaní). Dříve roli této instrukce shora plnily usnesení ústředního výboru komunistické strany. Mnozí lidé si rychle
vzpomněli na normalizační léta, sklopili hlavy a zařadili se. Některým to dokonce připomnělo jejich svazácké mládí a šli do toho
„radostně“! To je spolehlivý omamný prostředek jak na rozum,
tak na svědomí. A mnoho současných mladých se od nich nyní
přiučilo, jak nevyčnívat, zvláště když chce člověk šplhat. Ještě k
Někdejší signatář Charty 77, spolupracovník Plastic People
Of The Universe, činitel porevolučních tajných služeb a nyní
bezpečnostní analytik a přispěvatel Lidových novin a České pozice Jan Schneider je zneklidněn vývojem v Kyjevě a nesouhlasí s iniciativou Miroslavy Němcové na sestavování seznamů
proruských médií. V odpovědích pro ParlamentníListy.cz se též
vyjadřuje ke sporu prezidenta Zemana s velvyslancem USA a
vrací se k přejezdu amerického armádního konvoje.
Tak tedy, americký konvoj je pryč, nicméně na jeho přejezd
asi hned tak nezapomeneme. Jak hodnotíte celou „akci“?
71
NA UKRAJINĚ HROZÍ NÁRODNÍ SOCIALISMUS, JE EVROPA SKUTEČNĚ TAK BLBÁ, ŽE SE NECHÁ ZNOVU VYSMÁT?
tomu biči z čehosi upletenému. Platí i ta douška. Je tu nějaký
smrad.
tedy jako žena svým ideám oddaná, ale svým způsobem rovná.
Nemohu si pomoci, musím zmínit jedovatost, dobově jistě omluvitelnou. Švorcová si totiž za toto své vystupování od geniálně
nesmlouvavého literárního kritika Jana Lopatky vysloužila označení „šlechetné klimaktérium“. Bůhví, proč jsem si přitom
zase vzpomněl na Miroslavu Němcovou. Asi proto, že si i o ní
myslím, že to není ve skutečnosti zlá, ale pouze nešťastná osoba.
Každopádně pachuť. Například z ministra obrany Stropnického.
Ten pravdu asi naposledy děl tehdy, když se „uřekl“. To bylo v
době, kdy ještě neztratil cit jako občan a projevil českou nelibost
nad jakýmikoliv cizími vojsky na našem území.
Pak se však Stropnický změnil, možná pochopil, že jako poctivý
český herec či politik si nikdy nepřijde na tolik jako tuctová holywoodská šmíra, a začal se pitvořit podle cizího scénáře. V jeho
podání prostý, poněkud opruzující průjezd několika vojenských
vozidel přes Česko symbolicky nabobtnal jako „potvrzení jednoty Aliance, její připravenost a ochota podpořit spojence v případě konfliktu“.
Dovolím si proto „odsoudružštit“ její interpelaci návrhem, aby
opravila její omezující znění. Ať se skutečně vláda zabývá
ochranou naší suverenity před propagandou, ale jakoukoliv!
A jestli chce někdo za peníze lobovat pro něčí zájmy, ať to o
sobě deklaruje! Přesně podle amerického zákona o registraci
zahraničních agentů (FARA), platného již od roku 1938. Americká
legislativa, to by mohlo „pravicové“ političce dobře konvenovat!
Co na to poví? (Jistě, ano, opakuji to již po několikáté, a budu
to opakovat tak dlouho, až na to nějaký zákonodárce zareaguje.
Další stálé téma.)
Bylo by to k popukání, kdyby to nebylo tak smutné. Před našima
očima se totiž odehrává jakési psychodrama, typově objasňující,
co a jak se dělo s našimi spoluobčany a politiky za normalizace.
Jak plíživě postupovala, jak se vtírala pod kůži, jak odebírala z
řad slušných ty, o jejichž zřejmě nakřápnutých charakterech dosud nebylo tušení.
Jak ono je to s tou proamerickostí (nebo obecně prozápadností) a proruskostí? Jaké jsou v české politice i v
českém veřejném mínění vrstvy toho všeho, včetně vrstvy
„tak nějak mezi”, což možná může být případ Zemana,
který podporuje členství v NATO a EU, a přitom jede do
Moskvy na oslavu konce války? Někteří politici a novináři vyžadují bezpodmínečnou prozápadnost, jinak titulují dotyčného jako „proruského”. Co ve skutečnosti chce
česká společnost? Jak například shrnujete po roce a půl
pozorování jejího postoje vůči ukrajinské krizi ve všech jejích periodách? A mimochodem, jak se díváte na oba krajní póly tohoto rozměru... Tedy na jedné straně na ostentativní vítače konvoje USA, nadávající všem ostatním do bolševiků, a na druhé straně někdy možná až legrační „přátele
Ruska“, dovolávající se panslovanství a boje proti „Novému
světovému řádu”?
Není to příliš odvážné přirovnání k normalizaci?
Také se toho trochu bojím, ale posuďte sám. Politička Miroslava
Němcová (ODS) interpelovala premiéra „ve věci ruské propagandy v České republice“. Apelovala na jeho „ústavní a
další zákonnou povinnost chránit suverenitu České republiky a
bezpečnost jejích občanů“, avšak svůj apel a následná opatření
omezila jen na ohrožení propagandou z ruské strany!
Je to něco naprosto šíleného, lidsky, morálně, intelektuálně,
politicky pokleslého. Dikce Němcové svým patosem připomíná
Jiřinu Švorcovou v její nejneslavnější roli, kdy antichartisticky
hřímala v Národním divadle.
Nutno ovšem zmínit též, že Švorcová, jak jsem se postupně
dozvídal s odstupem let, se v několika případech zachovala
překvapivě, skutečně některým lidem pomohla. Projevila se
72
NA UKRAJINĚ HROZÍ NÁRODNÍ SOCIALISMUS, JE EVROPA SKUTEČNĚ TAK BLBÁ, ŽE SE NECHÁ ZNOVU VYSMÁT?
Je to ode zdi ke zdi. V podstatě jde o stále stejný jev, morální
slabost a intelektuální nedostatečnost, v různých poměrech.
Pozná se to i v intrikaření s vlastním svědomím a historickou
zkušeností. Místo aby vláda konečně poděkovala rovným dílem
všem, kteří se podíleli na osvobození Československa před 70
lety, už se zase ponachyluje kamsi. Škoda, že promarnila příležitost vytknout projíždějícím americkým vojákům, že kromě amerických padlých nevzdali hold i padlým vojákům sovětským. To
by totiž bylo hodné respektu.
vat i ty nejrizikovější zbrojní obchody (komponenty zbraní hromadného ničení, kvůli jejichž držení se ze Saddáma stal největší
vyvrhel, mu Západ sám dodal...).
Tím se ale dostáváme k Iráku – v roce 2003 tam provedla americká armáda agresi, ať to bereme podle jakýchkoliv měřítek.
Bez schválení OSN, na základě naprosto vylhaných „důkazů“, s
katastrofickými důsledky (Madeleine Albrightová řekla, že půl
milionu iráckých dětských obětí „za to stálo“). Vítat reprezentanty prokazatelně agresivní armády na našem území – to snad
je v pořádku?
Musím říci, že návštěva prezidenta Zemana v Moskvě chvályhodně vyrovnává tuto rozkolísanost naší politické reprezentace.
Zemanovu návštěvu Moskvy dnes mohu vzdáleně přirovnat
například k aktivitám sušické mládeže, která v sedmdesátých
letech připomínala osvobození západních Čech západními Spojenci. Kde byli ti dnešní „amerikanofilové“, když oni mladí v
Západních Čechách svými postoji vyrovnávali historickou nespravedlnost?
Žijeme ve střední Evropě, čili bychom mohli tu „proruskost”
a „prozápadnost” nakousnout z této perspektivy. Karel
Schwarzenberg říká v nejnovějším rozhovoru, že lavírující postoj vůči Rusku chápe u Rakouska, u ostatních středoevropských států ho považuje za omyl. Citát: „Rakousko představuje specifický problém, to je neutrální země
a na té neutralitě velice vydělávala: byla to nejprve neutralita vůči Sovětskému svazu, posléze Rusku nebo Íránu.
Prostě Rakousko je odhodláno ze svého statutu těžit a
domluvit se i s Putinem. Je to odlišný případ: liší se od
zbytku střední Evropy. Ostatní středoevropské státy jsou
v poněkud složitější situaci, poněvadž za jejich postoji jsou
čistě sobecké cíle dotyčných šéfů vlád. Vezměme třeba pana
Orbána v Maďarsku, který byl ještě před 26 lety plamenným
řečníkem na pohřbu Imre Nagyho a nyní vítá pana Putina
v Budapešti. Orbán vyrostl za vlády komunistické strany,
má pro Rusko pochopení a toto spojení je podle něj pro
Maďarsko hospodářsky výhodné. A když vidím pana Fica,
tak se mohu ptát: Proč se vlastně Slováci a Maďaři rozdělili,
když dnes dělají stejnou politiku? To je jen taková okrajová myšlenka, která mě někdy napadá. Podobně se ale i
my chováme v domnění, že na spojenectví s Ruskem bychom
mohli vydělat.” Jaký je Váš pohled?
Proto vyčítám vládě, že vlaje od zdi ke zdi. Vykládat historii prizmatem přítomných politických zájmů je skutečně skandální a
lidsky nedůstojné. Ostatně tomu odpovídá i diplomaticky negramotné chování amerického velvyslance, který má možná i
kvůli panující zdejší politické nekultuře a blátivým morálním
postojům docela oprávněný pocit, že jeho křupanské jednání je
adekvátní. Zeman zareagoval tvrdě, ale důstojně.
Americký velvyslanec se navíc ztrapnil, když tvrdil, snad
obrazně, že Zeman by se v Moskvě mohl potkat s tanky z Ukrajiny. O ruských tancích překračujících hranice s Ukrajinou se
vždy mluvilo, ale nikdy nebyly předloženy důkazy. Tanky přejíždějící hranici možnost nezpochybnitelného důkazu nesporně
poskytují! Reportéři je prý viděli, ale jako na potvoru zrovna
neměli ani kameru, ani foťák, ani mobil – prostě smůla! Krom
toho, ukrajinská armáda měla stejnou výzbroj, jako ruská...
Nadto se tanky mohly z Ruska na Ukrajinu dostat „řádným“
prodejem – Západ je totiž poslední, kdo by mohl zpochybňo73
NA UKRAJINĚ HROZÍ NÁRODNÍ SOCIALISMUS, JE EVROPA SKUTEČNĚ TAK BLBÁ, ŽE SE NECHÁ ZNOVU VYSMÁT?
Tyto Schwarzenbergovy výroky jsou bezcenné, protože
nezdůvodněné, naprosto frivolní. Kdyby byl konzistentní,
podíval by se na zakládající dokumenty neutrální Ukrajiny a
zjistil by, že je na tom stejně jako neutrální Rakousko. A pak
by mohl – na rozdíl od toho, co řekl – fabulovat prospěšně.
Například by mohl rozpracovat představu, jak by se asi chovali
sousedé Rakouska, kdyby – v rozporu se svým statutem – začalo
jednat třeba o vojenské alianci s Čínou. Mohlo by to způsobit
nervozitu rakouských sousedů? Tak by se Schwarzenberg
mohl sám svým přemýšlením dopátrat k jádru ruských reakcí
na jednání politické reprezentace neutrální Ukrajiny o vstupu
do NATO. Možná by mu leccos došlo, a pak by třeba dlouho,
dlouho – a prospěšně – mlčel.
– jakkoliv se zaklínal demokracií. Posměšná Schwarzenbergova slova o tom, že bychom na spojenectví s někým mohli vydělat, svědčí opět o jeho argumentačním fiasku. Schwarzenberg
nám snad radí vydělat na rozdělení, na nespolupráci, na nově
spuštěné železné oponě? Na nepřátelství? Snad dokonce na
nově obnovené ideji Intermaria?
Zatímco naše média byla zaměstnána přejezdem konvoje,
na Ukrajině se sice neválčilo, nicméně, jak jste připomněl již
minule, „hýbe se to“ mezi jednotlivými oligarchy. Kolomojskij je odvolán, nicméně i dle západních médií může jít jen
o první kolo boje. Lídr Pravého sektoru Jaroš varuje před
ještě krvavějším Majdanem. A jak z Kyjeva, tak z Donbasu
zní narážky, že to „nejzajímavější” ve válce mezi vládou a
separatisty se teprve blíží, viz reportáž Pepe Escobara. Čili,
jaká je nyní „předpověď počasí“ pro Ukrajinu?
Co se týče Maďarska, je řešení dvojí. Buď má pravdu Schwarzenberg, a Orbán je křivák – nebo je to obráceně. Orbán navštěvoval demonstrace v tehdy ještě socialistickém Československu
jako východoevropský občan, což s sebou neslo výrazná a reálná
rizika (na rozdíl od západního občana Schwarzenberga, jemuž
hrozilo přinejhorším vyhoštění). Z toho lze odvodit značnou Orbánovu osobnostní integritu a statečnost. A zdá se, že mnohé
z toho osvědčuje i nyní mezi stádově se chovajícími tuctovými
evropskými politiky. Schwarzenbergova řeč je opět prostá argumentů a zní podezřele dutě. A to pomíjím poměrně nechutné
Schwarzenbergovy narážky, či možná dokonce urážky. Co chce
například naznačit výrokem, že Orbán vyrůstal za vlády komunistické strany? Něco jiného, než co by se dalo vyvodit proti
němu samému, když vyrůstal za nacismu? Zdá se, jakoby se
Schwarzenberg snažil splnit nějaký propagandistický úkol, na
který prostě nemá, a tak už jenom montypythonovsky mluví a
mluví, až má pěnu u pusy.
Lídr Pravého sektoru Jaroš byl již jmenován poradcem ministra obrany. Vyneslo ho tam neodzbrojení soukromých milicí,
s nimiž musí stát jednat. Bude je dokonce platit, takže milice posílí. Možnou je varianta, že vzrůstající síla těchto milicí
vynese Jaroše na místo ministra obrany. A pak se začnou dít
věci. Samozřejmě skončí příměří, ale nejprve asi bude proveden
vojenský puč. Porošenko skončí ze dvou důvodů – jednak pro
svou měkkost, a potom též jako oligarcha. A další oligarchové
s ním. Spektakulárně bude opět odhaleno jejich napojení na
Moskvu, jak jinak. Západ bude kupodivu opět tleskat, jen aby si
udržel dobré investiční pozice. Bude to už téměř čistý národní
socialismus, spíše tedy národní populismus, protože bude mít
zase mnoho výjimek z pravidel. Západ se napojí na ukrajinský
zbrojní průmysl, jako v třicátých letech na ten německý. Forma
bude podobná – tehdy bylo Německo zbídačelé reparacemi,
nyní Ukrajina nejprve oligarchy a pak půjčkami od MMF a souvisejícími podmínkami. V obou případech nastávají státu velké
dluhy, které byly a opět budou velkorysou americkou půjčkou
saturovány – a pohledávka následně kapitalizována. Jako přes
kopírák, včetně té pointy s ruskou hrozbou. Je Evropa skutečně
Je to hloupý výraz reprezentanta odcházejícího světa bariér a
mediálně ovládaného omezeného prostoru, který nepochopil,
že v době globálního sdílení informací v reálném čase už prostě
propagandistická žvanění o císařových nových šatech nefungují.
Světa, který fungoval na nevědomosti, rozdělení a panování
74
NA UKRAJINĚ HROZÍ NÁRODNÍ SOCIALISMUS, JE EVROPA SKUTEČNĚ TAK BLBÁ, ŽE SE NECHÁ ZNOVU VYSMÁT?
tak blbá, že se nechá znovu vysmát, nemlich tím samým způsobem?
případě však bez tohoto kroku nebude na Ukrajině nic, než nesmírně vratké příměří.
Máme zde celou řadu smutných událostí týkajících se Ukrajiny, o které se různé strany přou. Nejprve střelbu na Majdanu z února 2014, kde se nám dostalo jistých výsledků
vyšetřování. Dále neštěstí v Oděse. Pak tragický pád
malajsijského boeingu nad Donbasem, v jehož případě nizozemští vyšetřovatelé signalizují, že nejspíše jde o „dílo”
separatistů, leč nic není uzavřeno. Kde hledat strůjce a
pachatele každé z těchto událostí? A přidejme k tomu
ještě pochybnosti ohledně korektnosti vedení války na
Donbasu: Která ze stran dle Vám dostupných informací
jako první bombardovala civilní objekty, která ze stran v
průběhu války více, která ze stran se dle dostupných zpráv
dopouštěla mučení a jiných ukrutností?
Jde tedy o to, komu vyhovuje stabilita – a komu nestabilita.
S odvoláním na George Friedmana, jehož jistě nemůžeme
podezírat z „putinofilie“, ale ovšem i též s pomocí zdravého
rozumu, můžeme jednoznačně konstatovat, že rozpadající se
sousední stát důvodně není v ruském zájmu. Objevují se však i
takováto absurdní tvrzení (jejichž autory, kteří nepíší na základě
rozumných argumentů, tudíž možno považovat za cizí agenty, a
mohli bychom je navrhnout k prošetření kontrarozvědkou, aby
zakusili alespoň ten pocit, být označen za pátou kolonu).
Analytik Jaroslav Štefec nám sdělil, že za nejzásadnější
bezpečnostní hrozbu dneška považuje nepokoje vyvolané
muslimy žijícími v Evropě. Hovořil dokonce o povstání. Do
jaké míry je něco takového dle Vás vůbec možné? Někdejší
náměstek ministra vnitra a nynější akademik Jaroslav Salivar rovněž varuje, že již nyní vysoký počet imigrantů z muslimských zemí se změní na katastrofální záplavu...
Budu se opakovat, ale musím vzpomenout na tragédii v Oděse,
od níž uběhl téměř rok. Kondici ukrajinského režimu odvozuji
od stavu vyšetřování, co se vlastně stalo na Majdanu, v Oděse
a při tragédii malajsijského letadla. Nikoliv od toho, jak rychle
bylo těchto tragédií využito k protiruským osočením. Jde nyní o
to, jak oprávněná ta osočení byla, co z nich zbylo. Na podobné
fígle si totiž mezinárodní společenství nesmí zvykat. Američané
také zkoušeli, jaké lži jim svět zbaští, když se chystali na Irák.
Měli bychom si slíbit a navzájem se v tom posilovat, že takové
věci prostě trpět nebudeme. Ostatně máme k tomu i dobrý
důvod, totiž blížící se šestisté výročí upálení Jana Husa. A ten,
jak se učíme od základní školy, velmi dbal na pravdu.
Cosi ve vzduchu samozřejmě je, ale na otázku jak tomu čelit,
musíme nejprve vědět, o co jde. Problém migračních vln není
nový, ale jeho řešení podléhalo politickým interpretacím. Jednou to Evropa zvládala, podruhé zase bylo potřeba lidi vyděsit,
aby se nezabývali domácími nešvary – moje stálé téma, manipulace se strachem. To je velký hřích Západu, který činí sám na
sobě. Podrývá svůj imunitní systém. Až bude třeba zareagovat,
už nebude mít sílu, bude psychicky na dně, přestrašen.
Druhý, ještě větší hřích Západu spočívá v tom, že úmyslně ty
migrační vlny vyvolává. To však jde jednoznačně za Washingtonem (nebo snad přesněji Pentagonem?), protože odevšad na
světě, kam v posledním čtvrtstoletí Američané „přivezli svobodu, demokracii a lidská práva“, lidé prchají, aby si zachránili
holé životy.
Z toho odvozuji velmi důrazný – ale i velmi důstojný – požadavek
na vládu, aby veškerou pomoc Ukrajině vázala nejen na důkladné a bezpodmínečné potlačení všech fašizujících a neonacistických jevů, ale i na důkladné vyšetření Majdanu, Oděsy i pádu
malajsijského letadla. Na to by měla navázat vyšetřování dalších
zločinů. To ovšem vyžaduje příměří – a též schopnost přijmout
výsledek, jakkoliv by byl Západu či Rusku nepříjemný. V každém
75
ČERNÉHO PŘEDNÁŠKA O LÁSCE K USA
Dlouhodobé „prosakování“ ekonomické migrace ze zemí třetího
světa se tak mění v migrační vlny, hrozící přerůst v migrační
tsunami. Odnese to Rusko a s ním i Evropa.
Migrační vlny vznikají činností Spojených států, které však jimi
zasaženy nejsou. Otázka je pouze, proč to dělají. Jsou tak nebetyčně dementní, že nevědí, co činí? Nebo jsou totálně cynicky
vypočítavé, že cílí na euroasijský prostor, aby mu způsobily veliké ekonomické a sociální potíže, aby tak mohly prodloužit svou
hru o udržení skomírajícího dolaru?
Každopádně se zase vrátím k „prognostické bibli“ George Friedmana, který in puncto Ruska a snahy Spojených států udržet si
námořní dominanci dovozuje, že Spojené státy je budou zaměstnávat pozemními konflikty, aby neměl kapacity na posilování námořních sil.
narodni-socialismus-je-Evropa-skutecne-tak-blba-ze-se-nechaznovu-vysmat-369600
Spojené státy tak nestoudně těží ze své geografické výhody.
Jenomže s Ruskem je migrační vlnou ohrožena i budoucnost
Evropy. Proto bude nezbytné namísto NATO vytvořit evropskou
armádu. Svět asi nebude místem globálního konfliktu, ale zažije
mnoho konfliktů lokálních, kde bude povícero hráčů. Obranu
Evropy může stěží zajišťovat pakt, v němž má vůdčí roli někdo
úplně jiný.
Černého přednáška o lásce k USA
Martin Vrba
Výtvarník David Černý sní o amerických základnách v Česku,
ale možná by bylo lepší sem přes velkou louži přenést úplně
všechno.
Co lze v této situaci dělat? Václav Cílek hovoří alarmujícím
způsobem o hrozícím nedostatku vody. Tuto tezi hydrologové
opakují již dlouhá léta, ale málokdo jim poskytne sluchu. Přitom
opatření, která by alespoň trochu zmírnila dopady několika po
sobě jdoucích suchých let, je nutno činit neprodleně, protože se
projeví až v dlouhodobé perspektivě.
David Černý se v Lidových novinách vyjádřil tak, jak se na zasloužilého umělce kapitalistického realismu sluší a patří: „Konvoj je samozřejmě principiálně špatně. Nechci jen konvoj,
chceme minimálně jednu stálou americkou základnu. Ale radši
více.“ Prvoplánové reakce obou stran jsou nabíledni – jedni budou vykřikovat nadšené hurá, druzí zase vyjadřovat upřímné
znechucení. Vezměme ale Černého vážně a zkusme se společně
zamyslet, co bychom ještě mohli pro naše spojence udělat, abychom jasně demonstrovali, že patříme do západního civilizačního okruhu. Není načase, abychom i u nás aplikovali amer-
Možná jsme skutečně svědky toho, jak evropská kultura si dá
ještě pár dekadentních tanečků a bude po ní, protože se prostě
starala jen o sebe a ne o druhé.
zdroj:http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Analytik-a-disident-Jan-SchneiderNemcova-pripomina-Jirinu-Svorcovou-Na-Ukrajine-hrozi76
ČERNÉHO PŘEDNÁŠKA O LÁSCE K USA
ickou demokracii se vším všudy a mohli se tak posunout na vyšší
dějinný stupínek?
Žít Spojené státy
Návrhů mám hned několik. Předně bychom se neměli spokojit s obyčejnou americkou základnou na našem území, ale zcela
vážně bychom měli Obamově administrativě poslat vzkaz, že
máme eminentní zájem na přesunutí základny Guantánamo na
naše území. Existuje možnost, že k těmto účelům poskytne
David Černý svůj ateliér, a rozšíří tak rejstřík svého uměleckého
výraziva o žánr performance. Jsme přesvědčeni, že česká veřejnost je na takový spojenecký akt připravena a pro dobro věci
je i ochotna přimhouřit oko nad torturou arabských muslimů.
Jsme si vědomi, že pro naši bezpečnost i bezpečnost budoucích
generací, je třeba občas prolít trochu krve, obzvláště když není
naše.
Zároveň jsme pro zrušení Bezpečnostní informační služby, protože si dobře uvědomujeme, jak pečlivě se o nás stará NSA.
Nepochybujeme o tom, že skrze houfy elektronických špiclů
žádný ruský nepřítel neprojde. Edward Snowden, ani Julian Assange by si u nás ani neškrtli.
Musíme se podílet na špíně hegemonů, v jejichž
vlivu jsme se zrovna ocitli, protože dostat se za okraj
jejich přátelské náruče je životu nebezpečné. A ruka
velmoci jednoho hladí a druhého fackuje.
Za neodmyslitelnou součást amerického systému považujeme
také finanční sektor, nad jehož fungováním jsme před několika
lety žasli a který nám, spolu s celou Evropou, nedává spát ještě
dnes. Byl to neskutečně dojemný moment ryzího spojenectví,
když jsme si společně se Spojenými státy utáhli opasky – někteří
rovnou kolem krku – a skočili pospolu do hlubin recese.
Základny jsou jistě dobrým startem, ale inspirovat se můžeme
také v americkém systému privátních věznic, v nichž jsou shromažďováni především obyvatelé poněkud tmavší pleti. Způsob provázání těchto vězeňských systémů se soudnictvím je
něčím, s čím doposud máme jen omezené zkušenosti a bude
nám třeba mnoha rad a odborných konzultací. Jako zvláště zajímavý pak vnímáme étos fergusonské policie, která tyto černé
obyvatele střílí na potkání. Jsme přesvědčeni, že tomuto ekonomicky šetrnému, a tedy rozpočtově odpovědnému stylu policejní práce je velká část naší populace taktéž nakloněna a stane
se u nás velmi populární.
V přátelské náruči
Blahodárnost propojení oligarchů, korporátních zájmů a politiky už jsme na těle naší společnosti několikrát okusili. Stále
máme ovšem co dohánět, a proto navrhuji začít se zpracováním národní strategie pro vytvoření takového vojenskoprůmyslového komplexu, který by se v dohledné době mohl
utrhnout ze řetězu a díky svému lobbistickému potenciálu se
stal státem ve státě. V současnosti u nás tuto úlohu supluje ČEZ,
77
DUCHOVNÍ INTELIGENCE INSPIRUJÍ EPOCHY
nicméně tuto formu demokracie hodláme rozvíjet tak dlouho,
dokud se politické strany definitivně nestanou pokračováním
ekonomiky jinými prostředky. Financovat takovou strategii
můžeme například snížením korporátních daní, jak to svého
času dělala Bushova administrativa.
Malou ochutnávku amerických standardů nám ostatně přinese smlouva TTIP. Kromě nášupu surrealistických potravin se
budeme moci těšit z toho, že svět bude znovu postaven z hlavy
na nohy a nadnárodní korporace budou rozkazovat státům, a ne
naopak.
Amerika je nám však vzorem především ve svém vztahu k válčení
– jak by potvrdil náš nejvyšší ústavní činitel. Ve světě, kde
je válka o bezpečnost každodenním chlebem vyspělých států,
tak budeme jen plnit naši občanskou povinnost – jakkoliv je i
u nás v tomto ohledu spousta škarohlídů. Ostatně je pravda,
že jsme si už v minulosti několikrát střihli roli užitečných idiotů. Všichni ale chápeme, co nevyřčená pravidla spojenectví
obnášejí. Ano, musíme se podílet na špíně hegemonů, v jejichž
vlivu jsme se zrovna ocitli, protože dostat se za okraj jejich přátelské náruče je životu nebezpečné. A ruka velmoci jednoho
hladí a druhého fackuje. Potvrdit to mohou především soudruzi
z Latinské Ameriky nebo naši muslimští přátelé na Blízkém východě…
udeme. A pak je třetí typ lásky, a to je láska ke Spojeným státům
americkým – a právě o té bude dnešní přednáška!“
Autor studuje na FF MU.
zdroj:http://a2larm.cz/2015/03/cerneho-prednaska-o-lasce-kusa/
David Černý má každopádně pravdu, když se domnívá, že láska
k americkým spojencům je vlastní vyšším společenským třídám.
Nikomu jinému v USA – o jiných zemích ani nemluvě – totiž
tamější systém neprospívá. Dovedl bych si Černého docela
dobře představit jako lektora z jednoho starého vtipu. Stál by
před sálem plným nedočkavých lidí. Přednáška se bude věnovat lásce. „Přátelé, existují tři druhy lásky. První je láska mezi
mužem a ženou. Tu všichni známe, takže o ní dnešní přednáška
nebude. Potom je tu láska mezi dvěma muži nebo dvěma ženami. To je homosexualita a o té radši dnes také mluvit neb-
Duchovní inteligence inspirují epochy
RNDr. Emil Páleš, CSc. (*1966) charakterizuje svou práci jako sofiologii, což je úsilí o syntézu tří oblastí poznání (o přírodě, člověku
a Bohu), jakož i tří pramenů poznání (zjevení, rozumu asmyslové
zkušenosti). Navazuje tím na cíl, který si kdysi vytyčili Jan Amos
Komenský, Vladimir Solovjov nebo slovenští Štúrovci. Sedm let
78
DUCHOVNÍ INTELIGENCE INSPIRUJÍ EPOCHY
redigoval čtvrtletník Sophia, vede Školu angelologie, přednáší
odborně i laikům. Třísvazková Angelologie dějin shrnuje 25 let
jeho práce – výklad světových dějin skrze archetypy a zákonitosti
hlubinné psychologie.
bertální psychologické struktury. Navíc, takové romantismy se
vraceli periodicky a synchronně na celém světě. Biologové a
historikové tyto konvergence, synchronicity a periodicity nechávají nevysvětleny; lze je však velice dobře uchopit v termínech
staré nauky o andělech. Pro staré mudrce to byl Anael, Venuše,
Afrodita, Inanna či Hathor – tedy archanděl nebo bohyně lásky,
krásy a soucitu – jenž byl duchem času ve 3., 8., 13., 18. století a
tyto romantismy podnítil.
Zdá se mi, že určující myšlenkou Vaší práce je předpoklad,
že se život na planetě Zemi, život jednotlivého člověka, ale
hlavně „život“ lidstva vyvíjejí v určitých rytmech.
Prastaré tradice mluví o duchovních inteligencích, které jako
duchové času inspirují tvůrčí epochy v dějinách přírody, v
dějinách lidské kultury i v biografii jednotlivce.
Sedm
archandělů cyklicky inspiruje kulturní epochy v rytmech 2 500
a 500 let jako větší a menší duchové času; ale současně
provázejí i jednotlivce v sedmiletích jeho osobního vývinu.
Dvanáct cherubů v jistém pořadí vládlo epochám vývoje Země
a podobně. Já zjišťuji, zda je na tom něco pravdy. Zda v uvedených časových obdobích skutečně dochází k rozkvětům kulturní tvořivosti, inovacím v evoluci přírody nebo ke zdůraznění
jistých osobnostních struktur obsahově odpovídajících tradiční
charakteristice dané bytosti. A můj závěr zní, že v tom bylo nějaké pravdivé jádro. Překvapivě mnoho o obsahu a časové návaznosti kulturních epoch i evolučních epoch lze totiž pochopit zevnitř, studiem osobnostních struktur a jejich proměn. Lze
dělat i úspěšné predikce.
Z čeho vycházíte při stanovení toho, jaká kvalita impulsů
náleží kterému andělovi?
Používám současně terminologie z různých tradic a hledám
jejich obsahový průnik, jakož i styčnou plochu s empirickou
skutečností. Například sluneční božstva mají společné znaky:
jsou vševidoucí, vše znající, vždy bdící, pravdivá, spravedlivá.
Ztělesňují světlo poznání. Na druhé straně pozoruji v dějinách
periody mimořádného rozkvětu filosofie, logiky, myšlení.
Porovnám je navzájem a zjistím, že jsou to skutečně období
archanděla slunce, Michaela, tradičního inspirátora filosofie a
obojí statisticky koreluje. Tato období byla však známa dříve,
než se ty rozkvěty v dějinách odehrály, takže tady nejde jen o to,
že by někdo rozkvěty filosofie dodatečně označil za „michaelská
období“. Šlo o predikci.
Stejné poznání měly různé tradice. Co Židé zachytili v obrazu
Michaela, co byl pro Řeky Apollon nebo co se najde v babylonském mýtu o Šamašovi – to odkazuje na stejnou skutečnost či
zkušenost, která je reálná. Například Buddha evidentně mluví o
křesťanském archandělu slunce Michaelovi, když říká, že koleso
dharmy se otočí jednou za 25 století a buddhové se vracejí rytmicky kolem let 3000, 500 před n. l. a 2000 n. l. Buddha
pro Indy představuje sluneční archetyp: osvícení, probuzení,
osvobozující poznání. Nejenže mluví o stejné obsahové náplni, ale uvádí i rytmus stejné délky a stejná data kulminací
jako křesťanská angelologie (opat Trithemius nebo Petr Abano).
Mohl byste dát jednoduchý příklad?
V evoluci přírody jde o tzv. konvergence. Například v půlce
třetihor začala zvířata hromadně rohatět. V prvohorách došlo
k analogické přestavbě tělního plánu paralelně u obratlovců i
bezobratlých. Ve druhohorách se masivně mutovalo směrem k
utvoření citových sociálních vazeb – vznikal emocionální mozek,
hlasivky, stupňovala se pohlavní dvoutvárnost a zdobení. Dělo
se to nezávisle na prostředí a dědičnosti. V dějinách lidstva
jsou to kulturní epochy jako renesance, baroko, osvícenství, romantismus. Třeba ten druhohorní vývoj odpovídá romantismu
v dějinách a znaky romantismu lze velice dobře pochopit z pu79
DUCHOVNÍ INTELIGENCE INSPIRUJÍ EPOCHY
Obojí odpovídá reálným kulturním vlnám v dějinách, takže je
zcela jasné, že mluví o stejné skutečnosti.
zkušenosti v kolektivním nevědomí, o vlnách inspirace v duši
světa.
Religionista se doposud neodvážil dělat takováto ztotožnění,
protože na to neměl dostatečný metodologický nástroj. Má
práce to teď prvně umožňuje; je to podnět pro religionistiku.
Neopírá se totiž jen o obsahovou shodu mýtů o bozích, ale testuje i jejich stejný časový rytmus a shodu se skutečnými dějinnými vlnami kultury. Například představy židovského Samaela,
římského Marta a egyptského Sutecha nejsou identické, ale
mají společný rytmus v čase a obsahový průnik, jež odpovídá
skutečnosti (reálným výbuchům násilí). Nacházíme tedy reálné
jádro, které je pak místně a dobově oděno do částečně odlišných
obrazů.
Co se dále skrývá za těmito inspiracemi, to podle mě nevěděli
ani církevní otcové. Přikláním se k tradiční představě, že jde
o duchovní inteligence, ale to je dáno i mou osobní mystickou
zkušeností, která už není všeobecně přenositelná. Vědecky je to
otevřená otázka a v úvahu přichází několik hypotéz navržených
z různých světonázorových hledisek. Zejména s chronobiology
proto spolupracuji na pokusech vysvětlit tyto duchovní vlny
materialisticky, pomocí periodických kosmofyzikálních polí, jež
synchronizují endogenní zděděné vzorce chování.
Ve svých knihách se zmiňujete o strážných andělech. Jaké
kategorie andělů rozlišujete?
Myslel jsem, že jako inspiraci zmíníte anthroposofii.
Ani církev nemá jasno o počtu a povaze andělských chórů.
Nejvlivnější bylo dělení Dionysia Areopagity na devět chórů,
ale Syřané jmenují až třináct různých chórů a celkově je v angelologii zmatek. Je zlomkovitá a plná protiřečení. Já věřím, že
se v ní ukrývají zlatá zrna pravdy, proto se tam snažím (zčásti
úspěšně) najít řád s pomocí zcela nových nástrojů, jež doposud
nebyly použity.
Má práce je původní výzkum; buduji myšlenkovou stavbu od
základů, od obecně platné zkušenosti. Nikdy neopírám mou argumentaci o anthroposofii ani žádnou jinou duchovní tradici,
jako by byli autoritativní. Naopak, zkoumám je a podrobuji
empirickému testování. Jiná věc je, že si různých tradic vážím
a po léta jsem je studoval. Přispěl jsem k tomu, aby se anthroposofie dostala na Slovensko, ale stejně jsem podporoval
i bahá´isty nebo Abd-ru-shinovo hnutí Grálu. Obsahově byste
našel styčné plochy a pojmovou kontinuitu se všemi možnými
duchovními tradicemi světa, avšak není to vyvozeno z víry v tyto
tradice, nýbrž z úsilí o syntézu nejnovějších poznatků přírodních
a společenských věd pomocí platonského způsobu myšlení.
Používáte i výraz „archanděl“. Jakou mají podle vás andělé
hierarchii?
Nevím, mé poznání nestačí na to, abych mohl jednoznačně uspořádat andělské světy. Beru úlomky tradice a zkouším si je osvojit tím, že je dávám do souvislosti s vnější skutečností a vnitřní
zkušeností. Slyším o chóru serafínů, který zpívá a plane láskou –
a rozjímám o chvílích, kdy stejná kvalita naplnila mou duši, a pozoruji v dějinách období, kdy duše světa takto citově zvroucněla.
Slyším o pevnosti vůle, autoritě a nehybnosti trůnů – a pozoruji
takové typy lidí a celé dějinné epochy, které si nadevše cenili
silné vůle a téměř zkameněli autoritářstvím a tradicionalismem.
Jaká je podstata andělů, o nichž hovoříme? Chápete je jako
duchovní bytosti, nebo to jsou spíše metaforická vyjádření
pro určitou kolektivní zkušenost lidstva?
Když staří proroci podávají zprávy o zjeveních andělů, popisují
především bezprostřední introspektivní zkušenost. Ta je prvotní – a až později následují metafyzické mentální spekulace
a výklady těchto zkušeností. Jsem přesvědčen, že stará nauka
o andělech obsahuje nějaké faktické poznání o intersubjektivní
Vaše texty místy znějí velmi naléhavě. Jistě pociťujete
určité poslání.
80
DUCHOVNÍ INTELIGENCE INSPIRUJÍ EPOCHY
Myslím, že každý má své poslání a měl by ho objevit; někdo jen
osobní a ti nadanější nějaké větší, významné i pro ostatní lidi.
Svou práci pociťuji v první řadě jako poslání a až v druhé řadě
jako živobytí. Dá se říct, že zápasím o to, aby společnost uznala, že poznání není omezené jen na hmotnou sféru. Že i ve
sféře duševně-duchovní a morální existují zákonitosti, pravzory,
nějaké obecně platné poznání, které bychom měli znát a aplikovat v životě, osobním i společenském. Tyto poznatky úzce
souvisejí se společenskými problémy, které řešíme – všude tam
schází duchovní poznání. A je to skutečně naléhavé.
Teď už ano, když jsem něco dokázal a znají mě. Ale patnáct let
jsem žil ve hmotné nejistotě, jen z víry, a v jedné chvíli jsem byl
dost blízko bezdomovectví.
Jakou skupinu lidí oslovujete?
Jsou to všechny druhy lidí, staří i mladí, akademici i praktikové, věřící i ateisté. Vyplývá to z programového cíle sofiologie, kterým je syntéza všech jednostranností. Oslovuji celého
člověka, ne nějakou jeho částečnou schopnost. Extrémně rozumoví skeptikové jakož i citoví snílkové jsou duševní úchylky,
které se u mě neudrží. Ti, kdož oblibují populárně-esoterické
andělské kurzy, odcházejí z mé školy po prvním semináři, protože jim nedovolím fantazírovat.
Zmínil jste se o mystické zkušenosti. Od ní možná odvozujete své poslání.
Neodvozuji ho vůbec od ničeho, protože toto vědomí poslání je
soukromou věcí mezi mnou a mým andělem. Není faktickým
tvrzením, které by jiní lidé měli akceptovat a já jim to musel
zdůvodňovat. Vnější svět jednou posoudí mé poslání na základě
plodů a reálných účinků mé práce. Je to zážitek z mladosti, střetnutí s bytostí, jakoby vzpomínka na to, že jsem jí něco slíbil před
narozením, a po smrti se s ní zase setkám. Vnitřní skutečnost,
která je tak silná, že podle ní jednám a jsem jí věrný.
Z vašich textů je patrné, že byste byl rád přijat také akademickou obcí a ustanovil angelologii jako vědeckou disciplínu.
Sofiologie zahrnuje vědu jako jednu svou dimenzi, ale je víc než
vědou: je syntézou vědy, filosofie a náboženství. Můj projev
má proto více vrstev. Na první rovině dělám standardní vědu,
kde není žádný důvod zpochybňovat vědeckost: zjišťuji empirické zákonitosti, vzorce a rytmy. Na druhé rovině z toho jako
filosof vyvozuji něco nového pro rozšíření metody nebo světonázorového paradigmatu, což je předmětem diskusí. A na
třetí rovině jsem i kněz, který mluví z osobní a mystické dimenze,
ale to ani nepředkládám jako vědu v užším smyslu slova.
Co vás přimělo opustit před téměř dvaceti lety nadějnou
vědeckou kariéru ve Slovenské akademii věd?
Měl jsem skvělou práci, která mě bavila. Vyvinul jsem první počítačový model slovenštiny, koordinoval jsem evropský grant a
měl jsem vést nově založenou katedru umělé inteligence. Měl
jsem však tušení, že jsem na stopě něčeho významnějšího, co
neudělá asi nikdo, když to neudělám já. Vyžádalo si dvacet
let práce, abych tuto intuici konkretizoval, sesbíral evidenci a
přesvědčil kolegy, že se zabývám něčím reálným. Mezitím jsem
zažil, co znamená být vědeckým disidentem a financovat se sám.
Vaši Angelologii dějin jsem četl s chutí a považuji ji za
inspirativní příspěvek k náboženské filosofii historie lidstva. Ale vaše slova o tom, že „žádná jiná filosofie dějin se
svou explanační a predikční schopností ani zdaleka nemůže
porovnávat s Angelologií dějin,“ mi připadají příliš velikášská.
Je tedy možné se uživit na slovenském duchovním poli?
Jenže váš dojem nic nezměnil na faktu, že je to tak. Nedokážete
jmenovat žádnou lepší filosofii. Nebo ano? Která filosofie dějin
dokáže dělat tak mnohostranné, detailní, dlouhodobé a celosvě81
DUCHOVNÍ INTELIGENCE INSPIRUJÍ EPOCHY
tové předpovědi, které obstáli při testování na nezávislých datech? Žádnou neznám a za 25 let mi ji nikdo nebyl schopen jmenovat.
Jak máme rozumět té predikční schopnosti angelologie
dějin? Jak přesné jsou predikce?
Jsou přesné v pojmech statistické pravděpodobnosti. V dějinách
i v přírodě spolupůsobí vždy velký počet faktorů najednou.
Pokud je mezi nimi i periodická příčinná složka, projeví se to
při statistické analýze. V dějinách jistě existují některé pravidelnosti, které byly zašifrovány již do obrazů staré angelologie. Ale
otázkou je hranice, na co všechno se to ještě vztahuje a na co už
ne. A v evoluční biologii jsem to ještě nedokázal kvantifikovat, i
když se podobné zákonitosti zřejmě projevují i tam. Ty predikce
mi slouží spíše jako nástroj na testování a identifikaci opakujících se vzorců, na destilaci archetypů. Praktický význam to má
pak zejména pro sebepoznání, co se děje v nás a kolem nás tady
a teď.
I z jiných vašich slov se mi zdá, že svoje pojetí dějin vidíte
jako spásnou nauku, která jediná může poskytnout životní
orientaci jednotlivcům i překonat potíže lidstva. Nejsou
právě tyto nároky příčinou, proč je vaše dílo někdy přijímáno rezervovaně? V roce 2008 vám byl např. udělen
bronzový Bludný balvan.
Když tak vyzdvihuji sofiologii, jako velice potřebnou, myslím
tím spíše obecně její integrální metodu, než konkrétně Pálešovy
výsledky, jež by se měli stát ideologií. Má práce je pokus o sofiologii, dávám ji jako příspěvek a příklad, že v takovém smyslu
vůbec lze plodně pracovat. Jsem ale přesvědčen, že svobodná a
odpovědná individualita se rodí až z úsilí o syntézu všech pramenů poznání, překonávajícího specializaci; že na tom závisí
osud demokracie a že se podle toho máme orientovat. Ano, v
tom hřímám a moralizuji jako biblický prorok. Ovšemže je to
spásné. Když jsem říkal, že slunečnice může obsahovat účinnou
82
CHUDNEME, ANI O TOM NEVÍME
látku proti viru HIV, devět let předtím než ji našla a izolovala
bonnská univerzita – tak si vypočtěte, kolik je to milionů životů.
Vedla mne jedna základní intuice a ta se ukázala být mnohem
plodnější, než jsem původně čekal. Jinak je to jako v každém
bádání v průkopnických oblastech. Větší část hypotéz Alberta
Einsteina byla mylná. Množství nápadů padá do zapomnění,
protože nevedli k cíli. Jiné mohou být plodné, ale je potřeba
je modifikovat. Řada hypotéz zůstává nerozhodnutých. To vše
stojí za to, pokud z toho nakonec vzejde nějaké nové a cenné
poznání. Problém je jinde – v plytkých mentálních zvycích lidí.
Domnívají se, že můžu být jen nějaký prorok vyžadující slepou
víru, když mluvím o andělech. Anděl je pro ně synonymem
něčeho nespojeného s realitou, co nelze zkoumat rozumem a
empirií. Tak to právě není a to je největší přínos mého výzkumu.
Klub skeptiků Sisyfos mi udělil bludný balvan. Ale ve stejném
roce nám (spolu s profesorem Mikuleckým) Karlova univerzita
udělila ocenění za nejlepší práci v oblasti etologie člověka. Ve
stejném roce britské univerzity oznámily, že se až doposud
mýlily v datování nejznámějšího megalitu – kamenného kruhu
ve Stonehenge. Je o 500 let starší – přesně tak, jak to stálo
v mé knize již v roce 2000. Podle skeptiků jsem si musel podplatit alespoň dva tucty západních univerzit, aby potvrzovaly mé
výsledky.
Zlatým hřebem byl však důvod, který přečetli na oficiálním udělovacím ceremoniálu: dostal jsem balvan za „pseudovědecký důkaz existence metafyzických bytostí“. Přestože v
každém mém odborném článku varuji, že z existence empirických vzorců a rytmů nelze jen tak přímočaře vyvozovat metafyzickou existenci čehokoliv. Má otevřená korespondence s vedoucími představiteli Sisyfa dokazuje, že jsou si plně vědomi, že
mi udělili balvan za falešně podsunutou diletantskou tezi, která
je v mých pracích jednoznačně popírána.
Děkuji za rozhovor.
Zdeněk Vojtíšek: Rozhovor s angelologem a sofiologem dr.
Emilem Pálešem (Dingir 3/2013)
zdroj:http://www.sophia.sk/
Chudneme, ani o tom nevíme
Ta práce oceněná Karlovou univerzitou se týkala dějinného
rytmu romantismů připomínajících „globální pubertu“. Hledali
jsme periodický kosmofyzikální faktor ovlivňující neuroendokrinní systém člověka. Mezitím německá studie deseti tisíc
koster z uplynulých tisíciletí potvrdila přesně náš předpoklad,
že v daných obdobích periodicky stoupla hladina pohlavních
hormonů. Šlo tedy o vysloveně materialistické vysvětlení
staré angelologie. Skeptikové přesto agresivně napadli děkana
Přírodovědecké fakulty a všechny zúčastněné za to, že jsem byl
odměněn. Je to zřejmě pomsta za to, že v ty anděly srdcem
věřím, jinak se to nedá vysvětlit.
Čtenáři našeho webu dobře znají jméno Robert Reich , stačí si kliknout na naše články pod tímto heslem. Připomeňme alespoň
důležitý článek Robert Reich o polarizaci americké politiky a recenzi jeho knihy Beyond Outrage .
Nyní jsme připravili výtah z jeho důležité studie The Rise of the
Working Poor and the Non-Working Rich , kterou zveřejnil na
svých stránkách. Jedni makají, jsou žebráci, a na druhé straně
si dědicové pohádkového bohatství uplatili politiku natolik, že
jim stát slouží na úkor 99 procent. Název článku potvrzuje hned
první graf. Růst produktivity práce je úplně marný pro nižší
střední a chudou vrstvu obyvatel, jejíž průměrný hodinový příjem trvale stagnuje a dokonce klesá. Viz posledních 10 let v USA,
a nyní již všude na Západě. Zato se podívejte na křivku produk-
Angelologií se veřejně zabýváte už 25 let. Tvrdil jste za tu
dobu něco, o čem jste dnes přesvědčen, že bylo mylné?
83
CHUDNEME, ANI O TOM NEVÍME
tivity práce a ptejte se, ke komu vytvořené bohatství doopravdy
směřuje.
A posledním důležitým ukazatelem je růst téměř feudální
vrstvy zbohatlíků, která vůbec neví, co je to práce. V USA
dnes 6 z 10 nejbohatších Američanů tvoří dědici bývalých miliardářů. Například dědicové supermarketpového impéria Walmart mají bez práce větší majetek než 40 % nejchudších Američanů. Poslední statistika ukazuje, kolik miliónů domácností s
průměrným příjmem by vyvážilo v jednotlivých dekádách příjmy
těchto dědiců.
Neoliberalismus v zájmu jednoho procenta se o chudé rodiny
starat nebude, jsou tak zvaně ”líní”. V USA je to vidět na
degradaci sociálních služeb, a podobně je tomu i u nás. Klíčovým
ukazatelem je trvalá stagnace a v posledních dvou dekádách neoliberalismu i zásadní propad minimální mzdy, kterou vidíte v
tabulce.
Graf potvrzuje naše předešlé analýzy o radikálním růstu
nerovnosti v dnešní západní společnosti. Na každý dolar vydělaný 90 procenty populace má úměrný zisk celkem 1000
dolarů smetana ze smetany, čili 0,01 % populace. Těchto nejbohatších miliardářů je v USA asi 85 a shrábnou z rozhodující většinu vytvořeného národního bohatství. To je poměr
rozdělení národního bohatství v současné době. Není divu, že
asi 2/3 obyvatel této planety sdružených v zemích BRICS se
tento způsob západního kapitalismu zdá poněkud podivným.
Zvlášť, když jej mají sami platit za svého vlastního národního bohatství.
84
ČÍNA ZAŽÍVÁ KŘESŤANSKÝ BOOM. VĚŘÍCÍCH PŘIBÝVÁ, SOUDRUHŮM NAVZDORY
tisíc věřících, což je dvakrát tolik než v britském Westminsterském opatství. Stavba se také může pochlubit šedesátimetrovým křížem viditelným na kilometry daleko.
Obří chrám je jedním z nejvýraznějších symbolů rapidní
proměny země, ke které dochází v posledních letech. Asijský
obr se postupně mění v zemi s jednou z největších křesťanských
komunit na světě, píše The Telegraph.
”Je úžasné následovat Ježíše Krista, dává nám to velkou
sebedůvěru,” říká nadšeně Ťin Chung-sin, jedna z návštěvnic
chrámu, a obdivuje zlatý kříž nad oltářem. ”Pokud by každý
v Číně věřil v Ježíše, nepotřebovali bychom policejní stanice.
Nebyli by zlí lidé a žádný zločin,” představuje si žena.
Mao chtěl křesťanství vymýtit, ale neuspěl
zdroj:http://news.e-republika.cz/article3072-Chudneme-ani-otom-nevime
Čína zažívá křesťanský boom.
přibývá, soudruhům navzdory
Čínská lidová republika je oficiálně ateistickým státem. Ovšem
zdá se, že čím dál více z jejích 1,3 miliard obyvatel hledá životní
smysl a duchovní útěchu, kterou jim neposkytne komunismus
ani kapitalismus. Stát formálně uznává pouze pět náboženství:
buddhismus, islám, taoismus, katolictví a protestantství. Zejména poslední dvě jmenovaná vyznání zažívají v současnosti,
co do počtu věřících, boom.
Věřících
Křesťanů začalo v Číně prudce přibývat zejména od roku 1976,
kdy zemřel diktátor Mao Ce-tung, a definitivně tak odezněla kulturní revoluce, v rámci níž docházelo k násilnému potlačování
křesťanů a zavírání kostelů.
V komunistické Číně rychle roste počet křesťanů a podle odhadů
by se v současnosti nejlidnatější země světa mohla do roku 2030
stát také tou ”nejkřesťanštější”. V Číně by tak žilo více křesťanů
než v USA či Brazílii. Již nyní zde nové kostely rostou jako houby
po dešti a nedělní mši navštěvuje více Číňanů než Evropanů.
Podle odhadů sociologů je dnes Čína na nejlepší cestě stát se
”nejkřesťanštější” zemí na světě.
Chrám Liou-š’ se nachází ve stejnojmenném městě poblíž
Wen-čou, na pobřeží východočínské provincie Če-ťiang, a je
pravděpodobně největší křesťanskou stavbou v Číně. O Velikonoční neděli se uvnitř shromažďují tisíce Číňanů, aby zde
vyjádřily svou oddanost nikoli komunistické straně, ale Bohu.
Do lavic obřího chrámu může ve stejnou chvíli usednout na pět
”Podle mých výpočtů Čína směřuje k tomu, aby se velmi brzy
stala největší křesťanskou zemí. Dojde k tomu dříve než za
jednu generaci. Ne všichni jsou však na tuto dramatickou změnu
připraveni,” domnívá se Fenggang Yang, profesor sociologie na
85
ERIK BEST: ČÍNSKÁ (A RUSKÁ) ASIJSKÁ ROZVOJOVÁ BANKA
americké univerzitě Purdue a autor knihy Náboženství v Číně:
Přežití a obnova pod vládou komunismu.
místo pro všechny farníky, zejména o Vánocích a Velikonocích.
Nový kostel je veliký a nápadný,” říká sedmadvacetiletá farářka
Š’ Siao-li.
Miliony křesťanů si budují nové kostely
Miliony čínských protestantů navíc oficiálně nechodí do kostela,
ale pořádají podomní ”undergroundové” bohoslužby, ve snaze
nebýt přitom na očích komunistické straně, která křesťanský
boom sleduje s nelibostí.
Čínská protestantská komunita, která měla ještě v roce 1949
pouhý milion věřících, již předstihla většinu zemí, které jsou
tradičně spojovány s evangelickým boomem. Podle údajů agentury Pew Research Center v roce 2010 již v Číně žilo 58 milionů protestantů, zatímco například v Brazílii 40 milionů a v Jihoafrické republice 36 milionů.
Soudruzi se totiž obávají rostoucího vlivu církve a v posledních
týdnech se v médiích objevovaly zprávy o kampani proti věřícím
v provincii Če-ťiang, kde úřady nařídily v zbourat desítky kostelů,
údajně z bezpečnostních důvodů (více čtěte zde).
Profesor Yang předpokládá, že toto číslo bude nadále růst a v
roce 2025 bude v Číně 160 milionů křesťanů. Tím by Čína předstihla i Spojené státy, kde v roce 2010 bylo 159 milionů protestantů, ovšem počet věřících zde v současnosti spíše klesá.
Nicméně oficiálně uznané náboženské organizace stát také do
jisté míry podporuje, protože mohou být užitečným spojencem
pro udržení společenské stability. Agentura Reuters loni citovala čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, který prohlásil, že ”Čína
ztrácí svůj morální kompas”. Tradiční náboženská vyznání jako
taoismus, buddhismus či konfucianismus podle něho mohou
”pomoci zaplnit prázdnotu, díky které vzkvétá korupce”.
Pokud se odhady sociologů naplní, v roce 2030 bude v Číně 247
milionů věřících protestantů a katolíků, tedy více než v Mexiku,
Brazílii a Spojených státech, tedy zemí, kde v současnosti žije
nejvíce křesťanů.
A perlička na závěr: podle nedávné studie Číňané v online vyhledávání zadávají hesla ”křesťanská kongregace” a ”Ježíš” častěji
než ”komunistická strana” a ”Si Ťin-pching”.
”Mao si myslel, že může náboženství vymýtit. A věřil, že toho
dosáhl. Je ironické, že v tom vlastně naopak naprosto selhal,”
komentuje Yang.
zdroj:http://zpravy.idnes.cz/v-cine-rychle-pribyva-krestanu-dzt/zahranicni.aspx?c=A140420_153449_zahranicni_zt
Například nedělní mši v současnosti navštěvuje pravidelně více
Číňanů než Evropanů.
Erik Best: Čínská (a ruská) asijská rozvojová
banka
Méně odvážným stačí ”podomní” bohoslužby
Na rostoucí počty věřících musely zareagovat místní náboženské
organizace, které na mnoha místech budují nové a větší kostely.
Příkladem je zmiňovaný chrám Liou-š’ , který musel být vybudován, protože původní kostel ve městě měl nedostatečnou kapacitu. ”Náš starý kostel byl malý a nenápadný. Nebylo v něm
Největší novinkou posledních týdnů, a možná posledních několika měsíců, bylo rozhodnutí Velké Británie stát se zakládajícím
členem Asijské banky pro investice do infrastruktury. Francie, Německo, Itálie, Lucembursko a Švýcarsko podaly přihlášky
rovněž a Rakousko se k nim připojilo minulý týden.
86
AMERIČANÉ BOMBARDOVALI PRAHU ZA SLUNEČNÉHO POČASÍ.
Američané
bombardovali
slunečného počasí.
Mnozí banku vidí jako čínského rivala Světové banky banky
nebo Mezinárodního měnového fondu, v nichž mají dominantní
postavení Spojené státy. USA u svých spojenců intenzivně lobbovaly, aby se k nové instituci nepřipojovali. Když Velká Británie
svůj krok poprvé oznámila, americký ministr financí Jack Lew
řekl, že „mezinárodní kredibilita a vliv“ Spojených států jsou v
ohrožení.
Prahu
za
Ondřej Höppner se zamýšlí nad málo známými fakty, které
znovu zvedají otázku, zda Američané bombardovali Prahu na
konci války záměrně, a zda legenda o záměně s Drážďanami
nebyla vytvořena až dodatečně
Rozhodnutí evropských spojenců vzepřít se Američanům je
novinkou samo o sobě, ale vznik této banky s podporou Západu také potvrzuje, že centrum světové rovnováhy se vychyluje směrem k Asii. Pro někoho je to nevyhnutelný vývoj, ale
nejde ve skutečnosti o přímý důsledek západní (a hlavně americké) zahraniční a finanční politiky posledních 40 let?
Německá armáda, vědoma si již své neodvratné porážky, řádila
v Praze během povstání od 5. května 1945 s jediným cílem:
Zanechat za sebou co největší spoušť. Praha už ale počítala
mrtvé a uklízela trosky domů po náletu, který byl mnohem
ničivější a zřejmě už nikdy nebude horší: Výpad amerických
bombardérů.
Západ Čínu úmyslně vybudoval, původně jako protiváhu k
Sovětskému svazu a později z touhy firem po nižších nákladech
a vyšších ziscích. Nyní jsme ve fázi, kdy vyjadřujeme frustraci
nad vlastními záměrnými kroky v minulosti. V další fázi budou přední tvůrci veřejného mínění jako Martin Wolf z Financial
Times tvrdit, že vzestup Číny a náš úpadek jsou pro nás dobré.
V archivech nikde není zmínka o tom, že by byly americké
či německé letecké útoky mířeny na světový skvost - Malou
Stranu. Malostranské noviny přinášejí důkaz, že nejméně jedna
bomba na Malou Stranu dopadla.
V přímém ohrožení tak byly památky nevyčíslitelné hodnoty,
jako je Pražský hrad, chrám svatého Mikuláše a místní paláce.
Záhad, nejasností i záměrných mystifikací kolem konce 2. světové války je však mnohem víc.
Televizní stanice RT propaguje myšlenku, že v úspěchu Asijské
banky pro investice do infrastruktury sehrála svoji roli krize na
Ukrajině, protože válka evropské země žene pryč od Spojených
států. Rusko se k projektu připojilo na poslední chvíli, nejspíš
aby neodstrašilo ostatní. Nakonec se však stalo jedním ze zakládajících členů banky, což je jedna z nejdůležitějších zpráv roku.
Ať si toho někdo všiml, anebo ne.
Bomba u Čertovky
Malostranským novinám se v předvečer 70. výročí konce II. světové války přihlásil svědek, pan Karel Kolář z Malé Strany. Přinesl vzácný dokument, který je unikátním důkazem: Pohlednici
s tímto textem: „7. května 14.30 h spadla bomba pod okny u
Čertovky.“
zdroj:http://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/5769-erik-bestcinska-a-ruska-asijska-rozvojova-banka
Na pohlednici, jejímž autorem byl profesionální fotograf
Koloušek, je uvedena i adresa dopadu bomby: Nosticova 469/6,
což je dům (dnes žlutý) mezi mostíky přes Čertovku k Sokolu
87
AMERIČANÉ BOMBARDOVALI PRAHU ZA SLUNEČNÉHO POČASÍ.
Ničivé bombardování Prahy spojenci
Praha byla během války bombardována několikrát, do března
1945 třikrát Američany a na samém konci války Němci. Nejničivější ze všech náletů byl ten americký (v pořadí druhý) ze
14. února 1945. Šlo o nejhorší jednorázový úder proti Praze v
její historii.
Na Prahu zaútočilo 62 amerických letounů B-17. Pražané jim prý
mávali, protože považovali USA za spojence. Bombardování trvalo je několik minut.
Výsledek: 250 svržených bomb, které zabily 701 lidí, mimo
jiných dceru malíře Josefa Lady. Americký nálet zničil emauzský
klášter, Faustův dům, Vinohradskou synagogu a mnoho dalších
památek… celkem se proměnilo v trosky takřka 200 domů.
Naprosto nesmyslně a z vojenského hlediska zcela zbytečně.
Bezprostřední ztráty krátkého, avšak drtivého náletu Američanů ze 14. února
1945 činily 431 mrtvých a 1455 raněných; poválečná statistika uvádí 701
mrtvých a 1184 raněných. Zcela zničeno bylo 93 domů, 190 utrpělo těžké a
1500 lehké poškození.
Podle jedné verze, která je již prokazatelně jen městskou legendou, šlo o chybu: Američané prý chtěli bombardovat Drážďany,
ale spletli se, údajně kvůli špatnému počasí. Drážďany byly v
tu dobu takřka srovnány se zemí. V jejich troskách našly smrt
takřka 50 tisíc lidí (většinou civilistů) - podle mnohých také
zbytečně.
(Michnův palác) a do Nosticovy zahrady u Werichovy vily. Pan
Karel Kolář v onom domě bydlí, má okna přímo nad místem, kam
bomba dopadla. Místo je dobře viditelné z parku Kampa.
„Zničená část domu musela být postavena znovu. Dodnes je ve
zdi ocelová výztuž,“ vzpomíná Malostraňák, který se sice narodil
až po válce, ale o události slyšel i od sousedů.
Krvelačný útok spojenců na město plné civilistů a uprchlíků
připomínal spíše hysterickou snahu získat co největší zásluhy ve
válce, která již byla rozhodnutá.
Cílem útoku samozřejmě nebyl domek u Čertovky, ale nedaleká
četnická stanice v paláci, ve kterém dnes najdeme Muzeum
hudby (Karmelitská ulice). Například chrám Panny Marie
Vítězné (Jezulátko) je ke zmíněné četnické stanici blíž než místo,
kam bomba nakonec dopadla.
Výpovědi svědků a historická zkoumání přinášejí nezvratné
důkazy o tom, že Američané bombardovali Prahu za slunečného
počasí a jako „náhradní cíl“ se záměrem zabít co nejvíc lidí a
vyvolat co největší chaos.
Městská legenda o špatném počasí vznikla hned po válce. Češi
prostě nemohli pochopit, proč by Američané zabíjeli občany
země za jejíž osbobození bojovali.
Šlo o jeden z posledních náletů Luftwaffe na Prahu při snaze o
potlačení Pražského povstání. Kroniky o útoku na Malou Stranu
dosud mlčely.
88
AMERIČANÉ BOMBARDOVALI PRAHU ZA SLUNEČNÉHO POČASÍ.
Více než tisíc českých obětí po amerických náletech
Podle nezvratných svědectví (například výpověď pilota bombardéru) vyplývá, že nešlo o záměnu v žádném případě. Americká letadla bombardovala Prahu zcela záměrně, tedy na přímý
rozkaz.
Proč, když v té době byla už válka rozhodnutá? Mělo snad být
cílem poškodit co nejvíce hlavní město země, která podle jaltských dohod spadala do sovětské ”sféry vlivu”? Mnozí historici
se k tomuto vysvětlení kloní.
Jaltská konference se konala od 4. do 11. února 1945. Sovětský
svaz, USA a Velká Británie se na ní dohodli o poválečném uspořádání Evropy. K devastujícímu americkému bombardování
Prahy došlo pouhé tři dny po jejím skončení.
Ostatně již v březnu 1945 si to Američané zopakovali. Dne 25.
března byl proveden třetí, poslední nálet letadel USA na Prahu
v několika vlnách. Také toto bombardování přineslo peklo i
zkázu: 235 mrtvých, 417 zraněných, 90 objektů zcela zničeno,
1360 vážně poškozeno.
Oběma velkým americkým náletům (v únoru a březnu) padlo
v Praze za oběť 1118 lidí. Praha a její vzdušný prostor přitom
již spadala do kompetence Rudé armády. Podle výpovědi
ruského generála Štemenkova usilovali Američané o bombardování opakovaně.
Protože patřil vzdušný prostor nad Prahou do kompetence
Sovětů, museli spojenci předkládat seznamy míst, kam by chtěli
hodit své bomby. Sověti vždy Prahu ze seznamů vyšktli.
Nakonec se však Američanům podařilo dosáhnou svého tím, že
porušili dohodu.
V troskách Emauzského kláštera zůstaly po americkém náletu i mrtvé ženy a
děti
Překotné události ke konci války
V květnu 1945 se události vyvíjely tak překotně, že je dobré si je
alespoň stručně připomenout.
89
AMERIČANÉ BOMBARDOVALI PRAHU ZA SLUNEČNÉHO POČASÍ.
1. května se Praha stejně jako celý svět dozvěděla o smrti Adolfa
Hitlera. Válka pokračovala ještě další týden už bez jeho velení.
Popravy však nadále pokračovaly i v Terezíně.
První sovětské tanky vjely do Prahy 9. května brzy ráno. Teprve
toho dne válka v Evropě skončila - nikoli o den dříve, kdy sice
Německo podepsalo kapitulaci, ale v Praze se dál bojovalo a
umírali lidé. Je proto velmi problematické, když v posledním
čtvrtstoletí (po roce 1989) ”loajálně se Západem” slavíme osvobození naší země už 8. května.
2. května padl pod náporem Rudé armády Berlín. V Čechách na
mnoha místech začalo povstání. Lidé vyvěšovali československé vlajky, obsazovali závody, radnice a Němci začínali prchat na
západ k Američanům.
Měřit válečné zásluhy počtem obětí je poněkud vratké, ale
přesto je třeba to zmínit. Ve II. světové válce zahynulo přes 22
milionů Rusů (8,7 milionů vojáků a 13, 5 milionů civilistů). Američanů přišlo o život necelých půl miliónu.
5. května propuklo pražské povstání. Rozhlas začal vysílat výzvy
k odporu a k budování barikád, kterých bylo v Praze postaveno
na 1600. Na Malé Straně byla barikáda v Karmelitské ulici
asi 200 metrů od Malostranského náměstí. Ku Praze se valily
německé tanky a obrněná vozidla a bombardovala ji německá
letadla.
Je to samozřejmě snaha ”umenšit” rozhodující podíl sovětské
armády na osvobození Čech a Moravy (protektorátu Böhmen
und Mähren) z nacistického protektorátu. Snaha, která v aktuálních souvislostech s cestou prezidenta Zemana na oslavy konce
2. světové války 9. května do Moskvy, dostala hysterií pražské
”kavárny” opět nové a dosud neznámé tragikomické rozměry.
6. května se ku Praze přiblížily německé jednotky SS a tři
tankové divize. Pilot Heinrich Häffner (Messerschmitt Me 262,
přezdívaný vlaštovka) shodil bombu na budovu rozhlasu. Začala poslední vlna nacistického vraždění. Například v ulici Obětí
6. května vnikli Němci do sklepa domu č. 255 a postříleli tam 37
obyvatel z toho 10 malých dětí a 13 žen.
Změnit dějiny není možné. Pouze je kamuflovat: 40 let z jedné,
posledních dvacet pět let zase z druhé ”ideologické” kapsy.
Skutečnost však zůstane skutečností: Obsazením českých Sudet
Hitlerem - po ”mnichovské zradě” 2. světová válka začala a v
Praze dne 9. května příjezdem Rudé Armády fakticky skončila.
Co je nad toto konstatování, je pouhá mystifikace a propaganda.
8. května boje vyvrcholily. Němci pronikli s tanky do vnitřní
Prahy a ostřelovali i Staroměstskou radnici, kde shořelo mnoho
cenného historického materiálu. Na nádraží Praha - Střed
(Wilsonovo) povraždili 47 lidí.
zdroj:http://protiproud.parlamentnilisty.cz/politika/1616-americane-bombardovali-prahu-za-slunecnehopocasi-chteli-zabit-co-nejvic-lidi-valka-skoncila-v-praze9-kvetna-proc-slavime-vyroci-o-den-drive-a-jak-s-tim-souvisihysterie-kolem-zemanovy-cesty-do-moskvy.htm
Zakázaný 9. květen?
Bomba, která dopadla 7. května ve 14.30 na Malou Stranu,
byla mimo veškerou pochybnost německá.
Téhož dne
večer německé letadlo shodilo bombu na palác Kinských na
Staroměstském náměstí, u kterého byl štáb povstalců. Bomba z
Malé Strany tak nebyla poslední, která dopadla na Prahu, ale je
poslední, o které se dosud nevědělo.
90
UKRAJINSKÝ PARLAMENT SCHVÁLIL UZNÁNÍ NACIONALISTICKÉ ORGANIZACE UPA
Ukrajinský parlament schválil uznání nacionalistické organizace UPA
Ukrajinský parlament schválil zákon o právním postavení účastníků v boji za ukrajinskou nezávislost ve dvacátém století.
Kromě toho parlament zrušil pojem ”Velká vlastenecká válka”.
Podle zákona jsou bojovníky za ukrajinskou nezávislost ve
dvacátém století uznány všechny osoby, které se podílely
na politickém, ozbrojeném, kolektivním a individuálním boji,
včetně Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN), Ukrajinské
povstalecké armády (UPA), ukrajinské Helsinské skupiny (UHG)
a jiných.
Zákon podpořilo svým hlasem 271 poslanců, kdy minimální
počet pro přijetí byl 226 hlasů
”Stát si uvědomuje, že boj za ukrajinskou nezávislost ve
dvacátém století, trval od listopadu 1917 až do roku 1991 a
skončil obnovením nezávislosti Ukrajiny dne 24. srpna 1991,
kdy Nejvyšší rada Ukrajiny přijala Deklaraci nezávislosti Ukrajiny, podpořené ukrajinským referendem 1.prosince 1991, ” uvádí
91
UKRAJINSKÝ PARLAMENT SCHVÁLIL UZNÁNÍ NACIONALISTICKÉ ORGANIZACE UPA
1942–1943), Roman Šuchevyč („Taras Čuprinka“, 1943–1950) a Vasyl Kuk („Lemiš“, 1950–1954), působila především v oblastech
Volyně a Haliče. Bojovala za nezávislost a rasovou čistotu Ukrajiny. V roce 1944 měla zhruba 35 000 členů.
Masakr Poláků
V únoru 1943 zahájily jednotky UPA etnické čištění Volyně
(severozápadní Ukrajina) bestiálním vražděním tamních Poláků.
Polští historici odhadují, že na ukrajinské Volyni a Haliči bylo
povražděno (1943-1945) jednotkami UPA přes 100 000 polských
civilistů (včetně žen, dětí a nemluvňat), dalších půl milionu
Poláků z oblasti uprchlo. Velitel UPA, Dmytro Kljačkivskyj,
zde nařídil likvidaci celé mužské polské populace mezi 16 a
60 let. Přesto většina z obětí byly ženy a děti. Čistka začala vyvražděním Poláků v obci Parosl. Pak následovaly další
města, např. Lipniky, Janova Dolina, Ugly, Konstantinovka, Osty,
Uberez, Staryki atd. V červenci bylo během tzv. „krvavé neděle“
napadeno 530 polských vesnic, další vlny vyvražďování pokračovali do první čtvrtiny roku 1944. Na jaře 1944 se UPA přesunula
do východní Haliče a pokračovala ve vyvražďování.
se v zákoně. Dokument stanoví, že stát poskytuje sociální jistoty
a výhody účastníkům ”boje”.
Kromě toho byl Nejvyšší radou přijat zákon ”na připomínku
vítězství nad nacismem za druhé světové války v letech
1939-1945”. Autoři dokumentu zavedli termín ”Druhá světová
válka” s tím, že nahradí termín ”Velká vlastenecká válka”.
Kromě toho ukrajinský prezident Petro Porošenko při společné
návštěvě památníku Bykivnia Graves s polským prezidentem Bronislawem Komorowskim uvedl, že 2.světovou válku
rozpoutal Hitler se Stalinem, kteří si chtěli rozdělit Evropu.
Po 2. světové válce působila proti polské i sovětské moci, nyní
již bez podpory, a byla postupně likvidována Rudou armádou,
milicí i jednotkami NKVD. Příslušníci, často i s rodinami pak byli
popraveni nebo vysídleni. Zoufalým činem byl pokus některých
jednotek se probojovat do Rakouska a Západního Německa přes
území Československa.
Ukrajinská povstalecká armáda (UPA)
UPA byla ozbrojená jednotka Organizace ukrajinských nacionalistů, přesněji řečeno frakce Stepana Bandery (OUN-B); její příslušníci byli proto zjednodušeně označováni jako Banderovci.
Bandera - Hrdina Ukrajiny
V roce 2010, ukrajinský prezident Viktor Juščenko vydal dekret
o udělení posmrtného titulu Hrdina Ukrajiny Stepanovi Banderovi, vůdci frakce OUN. Později poslanci oficiálně vyjádřil lítost nad touto skutečností a vyzvali nově zvoleného prezidenta
UPA vznikla během 2. světové války na Ukrajině v roce
1942, prvním velitelem byl Dmytro Kljačkivskyj („Klym Savur“,
92
TAJEMSTVÍ SLUNEČNÍHO BOHA
Ještě divnější ale muselo Egypťanům připadat, že tenhle absolutní bůh je také laskavý, dobrý a mírumilovný, takže se ho už
nemusí bát - stačí, když se z jeho přízně budou radovat. To už na
ně ale zřejmě bylo trochu moc, takže se později zase s gustem
vrátili k božstvům sice méně všemocným a méně dobrotivým,
zato však jim bližším...
Ale nepředbíhejme.
Nahrazení nepřehledné božské tlupy jediným univerzálním bohem představovalo asi největší náboženskou revoluci všech dob.
Zvláštní je na ní i to, že ji nerozpoutal nějaký reformátor ”zdola”
typu Jana Husa nebo Martina Luthera - to v zemi faraonů nejspíš
ani nešlo. Muž, který ji zaváděl, byl nejvyšším vládcem Egypta,
přesto se ale nenechával zobrazovat v panovačných pózách,
jako jeho předchůdci. Naopak po svých umělcích požadoval
portréty, které vypadají skoro jako karikatury. Nebo jako mimozemšťané v představách tvůrců sci-fi velkofilmů.
Viktora Janukovyče, aby přezkoumal Juščenkovy kroky. O rok
později, rozhodnutím Nejvyššího správního soudu Ukrajiny byl
tento výnos prohlášen za protiprávní.
zdroj:http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/zpravy/ukrajinskyparlament-schvalil-uznani-nacionalisticke-organizace-upa/
Pokud jste četli román Egypťan Sinuhet od Mika Waltariho, asi
už tušíte, o kom je řeč: strůjcem tohoto převratu mezi bohy byl
egyptský vládce Achnaton. Jak a proč se mimořádně vzdělaný
a vnímavý faraon k tak drastické náboženské reformě odhodlal, je záhadou. Tím však záhady vzniku monoteismu zdaleka
nekončí, ale naopak začínají: přibližné v téže době žil v Egyptě
jiný muž jménem Mojžíš, který je považován za autora prvních
pěti knih Starého zákona - a a duchovního otce dvou náboženství, která rovněž vyznávají jen jediného univerzálního Boha. O
tom, že Jahve Starého zákona byl stejně laskavý a mírumilovný
jako Achnatonův Aton, sice lze nad stránkami Genesis často
s úspěchem pochybovat, zcela jistě ale přes něj vedla cesta k
jedinému milosrdnému Bohu Nového zákona, který už má s
Atonem nápadně mnoho společného.
fotografie doplněny z:
http://aeronet.cz/news/aby-se-nezapomnelo-trocha-historievolynsky-masakr-polaci-a-ukrajinci-ukrajinska-povstaleckaarmada-a-banderovci-vzor-dnesnich-ukrajincu/
Tajemství slunečního boha
Ve 14. století před naším letopočtem se v Egyptě stalo něco divného: poprvé v lidských dějinách (aspoň v těch nám známých)
někdo přišel s myšlenkou, že početné panoptikum bohů je nadbytečné, protože úplně stačí jeden. V tomto případě se jmenoval Aton, byl univerzální, všemocný a vůbec tak nějak nad věcí,
takže žádné spolubohy nepotřeboval. Reprezentoval tvořivou
sílu slunce, což samo o sobě je v pouštní zemi rozpalované
žhavými paprsky podivné.
93
TAJEMSTVÍ SLUNEČNÍHO BOHA
Nevěříte? Přečtěte si tohle:
”Krásné a zářící se objevuješ na obzoru,
ó slunce živoucí, počátku všeho žití!
Když na východě objevilo ses,
zemi jsi naplnilo krásou svojí.
Skvěješ se vznešené a velké
vysoko nad zeměmi všemi,
paprsky tvoje objímají světy,
světy, jež zrodily se z tebe,
a ty jsi Den a spoutáváš je všecky,
ty spoutáváš je pro drahého syna.
Když zapadlo jsi pod západní obzor,
v temnu je země jako v temnu smrti,
lidé spí v komorách s hlavami zastřenými,
že jedno oko neuvidí druhé,
a kdybys kradl jim, co mají pod hlavami,
snad nikdo nevěděl by o tom.
V tu dobu vycházejí z doupat lvi
a plazi vylézají, aby kousali,
tma v očích žhne a země mlčí:
tvůrce jest pod obzorem.
Tys bylo jediné a první!
Vyšlo jsi se svou zářnou tváří
a zjevilo ses palčivé a krásné,
a když ses blížilo a vzdalovalo,
za sebe vytvořilos milióny podob,
vesnice, města, pole, cesty, řeky.
Veškeré oči před sebou tě vidí,
jak nad zemí jdeš, zářné slunce denní!
Svět povstal rukou tvou,
tys vytvořilo lidi,
žijí, když vyšlo jsi,
když zajdeš, umírají.
Tys životem,
jen tebou člověk žije,
tvou krásou kochají se oči,
než zajdeš pod obzor.
Když zajdeš,
ustávají práce veškeré,
když opět vyjdeš,
vše se daří králi.
Veškeré tvory, kráčející po zemi,
Ó, slunce živoucí...
Kdo od koho v tomto případě opisoval, není zřejmé - i když
je pravděpodobnější, že Mojžíš znal Achnatona, než naopak.
Máme tedy před sebou když už ne důkaz, tak alespoň další
velmi silnou indicii, že všechny ty podivné věci popisované
ve Starém zákoně i v související apokryfní literatuře se sem
dostaly prostřednictvím Egypta a jeho kořenů sahajících do
nezbadatelně temných hlubin minulosti.
94
TAJEMSTVÍ SLUNEČNÍHO BOHA
už od časů, cos vytvořilo světy,
pro svého syna vychováváš, pro syna,
jenž vyšel z těla tvého.”
Nádherné, že? Tahle překrásná báseň je stará více než 33 století
a složil ji jeden z nejmocnějších mužů tehdejšího světa, egyptský faraon Amenhotep IV., který si říkal Achnaton (Živoucí duch
Atona). Jde o úryvek jeho ódy na slunce, oslavu naší hvězdy,
která je dárcem života a kterou on povýšil na jediného boha
jménem Aton.
A teď se podívejte na tohle:
”Hospodine, Bože můj,
jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl
Přioděl jsi se světlem,
jako roucha jsi roztáhl nebesa
Kterýž sklenul na vodách paláce své,
kterýž užívá hustých oblaků místo vozů
a vznáší se na peří větrovém
(...)
Kterýž vypouštíš potoky přes údolí,
aby tekly mezi horami
A nápoj dávaly všem živočichům polním...
Při nich sídlí ptactvo nebeské
a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává
Kterýž svlažuješ hory z výsostí tvých,
aby ovocem činů tvých sytila se země
Dáváš, aby rostla tráva dobytku
a bylina k potřebám člověka,
abys tak vyvodil chléb ze země
(...)
Uvodíš tmu a bývá noc,
v níž vybíhají všichni živočichové lesní
Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha
silného pokrmu svého
Když slunce vychází, zase shromažďují se
a v doupatech svých se ukládají
Člověk vychází ku práci své
a k dílu svému až do večera
Jak mnozí a velcí jsou skutkové tvoji, Hospodine!
Všecky°s je moudře učinil,
plná jest země bohatství tvého...”
95
TAJEMSTVÍ SLUNEČNÍHO BOHA
I to je neobyčejně krásné. Ale současně také předešlé básni nápadně podobné. Jde o úryvky 104. žalmu z Knihy žalmů, součástí
Bible, jejíž autorství je rovněž přisuzováno velkému panovníkovi
- tentokrát ovšem židovskému králi Davidovi. A nejde už o
oslavu slunce, ale o vzývání židovského a později i křesťanského
Hospodina.
A nedá mi to, abych tu necitoval ještě jeden text, který mi rovněž
oba předešlé v mnohém připomíná:
Jako všechny věci byly učiněny z jediného,
za zprostředkování jediného,
tak všechny věci zrodily se z této
jediné věci přizpůsobením.
Slunce je jeho otcem,
měsíc je jeho matkou
vítr jej nosil ve svých útrobách,
země je jeho živitelkou.
On je otcem univerzální podstaty všeho světa
(...)
On vystupuje od země k nebi a zase znova sestupuje,
přijímá sílu věcí hořejších i dolejších.
Takto získáš sílu celého vesmíru,
veškerá hmota prchne před tebou.
Tu sídlí síla ze všech nejmocnější,
která překoná všechno a pronikne vším.
Takto byl stvořen vesmír
(...)
Proto mi říkají Hermes Trismegistos,
neboť ovládám tři části tajemství vesmíru.
Je dokonalé, co jsem řekl o síle slunce.
často: měl stvořitelské poslání, symbolizoval vědění, moudrost
a magii.
O původu Smaragdové desky se vyprávějí neuvěřitelné legendy;
měla být například nalezena v Cheopsově pyramidě, byla majetkem rodiny biblického Abrahama a podobně. Vědci předpokládají, že do středověké Evropy se její text dostal prostřednictvím arabské esoterické literatury. Mohla tedy být Achnatonem nebo spíš Davidem inspirovaná - stejně tak ale nelze ani
vyloučit, že oba tito pánové se naopak inspirovali jí (pokud je
opravdu tak stará, jak legendy tvrdí). Nebo že všechny tři texty
mají nějaký ještě starší společný vzor...
Tohle je text takzvané Smaragdové desky, díla, které je pokládáno za základ alchymie a připisováno jejímu mýtickému zakladateli Hermovi Trismegistovi. Ten je často ztotožňován
se staroegyptským bohem Thovtem - a to je rovněž postava
z hlediska našeho pátrání po zdroji biblických zázraků velmi
podezřelá. Jde totiž o božstvo velmi staré, nejspíš ještě předdynastického původu. Ani by nás tu asi nemělo překvapit, že Thovt
je další z defilé prométheovských typů, na něž narážíme velmi
Jan A. Novák
zdroj:http://www.novakoviny.eu/archiv/historie/1331-achnaton-aton-slunce-buh
96
VÁLKA
Co jsou západní hodnoty?
„Je na nás, na srdci Evropy, abychom se rozhodli, jestli chceme západoevropské křesťanské kulturní hodnoty, anebo oligarchii asijskostalinsko-putinského typu. Když křesťanský kulturní svět nemá tolik
síly, aby své hodnoty učinil univerzálními, nezbývá mu nic jiného než
je hájit s nulovou tolerancí před kýmkoli, kdo je bude chtít znehodnotit”.
Tato slova pronesl 12.2. v Poslanecké sněmovně místopředseda
TOP 09 Miroslav Kalousek.
Co jsou však tyto proklamované hodnoty západní civilizace?
Před nedávnem se nad tématem zamyslela česká novinářka
Tereza Spencerová:
Čím dál víc vrtá hlavou, co že to ty naše sdílené západní hodnoty
vlastně jsou. Pohrávám si s myšlenkou oslovit nějakého politika,
který zase přijde s tím, že nás s USA pojí „hodnoty“, a zeptat se
ho konkrétně, co tím myslí. Opovrhování mezinárodním právem a
útoky na cizí země, bombardování, okupace a zabíjení? Nebo že by
snad „demokracii“, která k moci vynáší oligarchy a politiky placené
korporátní sférou? Všeobjímající korupci? Proklamovanou svobodu
médií? Rovnost všech občanů nebo rovnost před zákonem? Fakt
nevím… Co hodnota, to depka. A většinu z těchto „hodnot“ jsme
si „rozleptali“ sami a dávno před Putinem. Strach je možná silné
slovo, ale obavy opravdu mám. I když totiž budeme v televizi svádět
na Putina všechno zlo světa, realitu tím nijak nezměníme.
zdroj:http://bajnar.blog.idnes.cz/c/451412/co-jsou-zapadnihodnoty.html
Co k tomu dodat? Snad jen se blíže podívat na myšlenkový svět
mnoha hlasitých zastánců západních hodnot a jeho obrany před
barbarským Ruskem. Je to svět smutný a tvrdý. Klíčovou roli
v něm hraje ideologie boje a soutěže v niž zvítězí jen ti nejsilnější. Vzájemnost a solidarita, hlásaná i Ježíšem je vnímána jako
slabost, jako něco co brání rychlému a úspěšnému rozvoji civilizace.
Válka
Václav Klaus ml.
Vláda v uplynulém týdnu schválila novelu Zákona o branné
povinnosti. Navrhuje zavést povinné odvody pro muže i ženy,
kteří po nabytí účinnosti zákona dovrší 18 let.
Myslím si, že tento svět hájený Kalouskem brzy skončí. Ne však
díky Putinovi. Rozloží se zevnitř. Po něm pak teprve přijde
svět založený na skutečných univerzálních hodnotách lidskosti,
duchovnosti a demokracie.
Co už jsme se v médiích nedočetli, bylo odůvodnění novely
ve vládním materiálu, cituji: „Hlavním cílem návrhu zákona je
umožnit ozbrojeným silám efektivně plánovat své eventuální
rozvinutí na válečné počty...“
97
VÁLKA
Takže se asi chystá nějaká válka. Vzhledem k tomu, že vládní síly
byly v této věci doposud zdrženlivější než česká rádobypravice
(Štětina, Němcová, Vondra, Schwarzenberg…) a než velká část
aktivistických novinářů – směřování k válce je třeba, bohužel,
brát vážně.
Jsem sice již dost starý člověk, ale nepamatuji, jaká byla situace
zjara 1914. Jestli taky bylo sluníčko a rodinky seděly podél Vltavy v hostincích a jako by se nic nedělo. Jen ve vídeňských novinách šturmovali, že Srbové jsou méněcenný národ a ohrožují
celé císařství. Nebo to bylo jinak.
Jestli 1. světová válka byla reakcí na neudržitelnou ekonomickou a společenskou situaci rakouského soustátí, nesmyslným a nerozmyšleným počinem nebo snahou potlačit Slovany (uvnitř i vně).
Já příčiny válečnického směřování nechápu ani teď a není mi
jasný především cíl té války, čeho chceme dosáhnout. Je to humanitární vyvraždění ruského obyvatelstva na východní Ukrajině, či jeho vyhnání? Nebo napoleonsko-hitlerovské tažení na
Moskvu a dál? Nebo rovnou nukleární konečné řešení?
A kdo nás povede? Evropský prezident Donald Tusk? Nebo
vzhledem k tradiční vojenské výkonnosti Bundeswehr a paní
Merkelová? Nebo po úspěších v Sýrii, Afghánistánu a Iráku
Barack Obama?
Nebo je to vše jen takové divadlo, aby lidi nesledovali rostoucí
nezaměstnanost a ekonomický rozvrat eurozóny a mohli si vzájemně nadávat, sepisovat seznamy „agentů“ (CIA a KGB) a umlčovat nemainstreamové kritiky?
Kéž by to byla ta poslední možnost.
zdroj:http://www.novinky.cz/komentare/366804-komentarvalka-vaclav-klaus-ml.html
98