Prší, prší jen se leje............... Obsah:

číslo 9 – ročník 2009
9 / 2009
1
Obsah:
Editorial
Rozhovor s Ing.
Vladislavem Grebíkem
Pohyb vody
v porézních stavebních
materiálech VI
Sanace plášťů chladících věží typu Iterson
výšky 120 m
Příručka sanačního
technika
Babuška vstavalčik,
rozpínavé certifikáty
a tvrdě pálené vápno
Prší, prší jen se leje...............
Asi nejsem jediný, kdo si naivně představoval, že jedním zdůsledků globálního oteplotvání bude, že se alespoň
v létě trochu ohřejeme na sluníčku. Namísto opalovacích krémů s UV faktorem nad 30 jsem měl nakoupit
pořádné holínky a pláštěnku. A zahradu jsem měl spíše odvodnit, než se trápit s prohloubením studny a systémem zavlažování.
Deštivé dny poskytují alespoň dostatek času na čtení novin. Nemohu se toho hloupého zlozvyku zbavit a tak
se překvapeně dočítám, že klimatologové mají pro rozmary počasí pohotové vysvětlení – globální oteplování
zapříčiňuje velikou volatilitu počasí – tak a je to! Ať je hezky nebo ošklivo, odborníci to předpověděli, nebude-li pršet, nezmokneme.
Klimatologové prominou, dělám si legraci z něčeho, čemu nerozumím. Předpovídat počasí je jistě mimořádně
nesnadné. Alespoň vím, že globální oteplování nemusí být oteplováním, ale naopak ochlazováním s nadprůměrnými srážkami. Čtení novin přináší, ale i jiné „překvapivé“ informace. Odborníci (ne klimatologové!) potvrdili
jednu z hypotéz, proč se nově dokončený (a údajně nejdražší) úsek D1 u Ostravy vlní a deformuje. Strusky
použité do podloží a náspů nově vybudované dálnice se rozpínají. Přitom, (jak ujišťuje dodavatel i investor),
nakoupené (!?) „kamenivo“ z odvalů Hrabová a Nové Huti v Ostravě Kunčičkách mělo příslušné certifikáty
jakosti a v náspech bylo zpracováno dle příslušných technologických a normových předpisů. Hm....
Osvědčoval někdo těmi certifikáty „objemovou stálost“ toho kameniva? Odborníci (ne klimatologové zdůrazňuji!) netušili, že struska může obsahovat tzv. tvrdě pálené vápno? A toto přepálené slinuté vápno, že se
rozpíná? Byly doby, kdy tato skutečnost byla známa téměř každému zedníkovi. Ale to byly doby, kdy bylo
málo odborníků a certifikáty ještě osvědčovaly relevantní technické parametry. Anebo si minulost prostě
idealizuji. Neméně šokující je doplňující informace, která má zřejmě uklidnit ty z nás, kteří neumějí počítat,
že úsek, (zdůrazňuji úsek, na kterém dochází i k deformacím a náklanění opěr mostů), jehož výstavba stála
1000 miliónů korun za 1 km, odborníci opraví za 20 miliónů korun. A pak, že se zázraky ve stavařině nedějí.
Původně jsem chtěl psát o letních vedrech, o tom jak běží klimatizační jednotky na plné obrátky, jak vzrůstá
i v létě spotřeba elektrické energie, jak je nesnadné elektřinu vyrábět a distribuovat (v rozporu s představami
řady „odborníků“ na výrobu elektřiny, kteří poskytují rozhovory novinám), ale nějak jsem se v rámci deště do
tématu editorialu zapletl a nevím jak z toho všeho ven.
Pojďme si proto honem raději popovídat s Ing.Vladislavem Grebíkem o tom jak nejednoduché je stavět chladící
věže, co to obnáší takovéto železobetonové stavby opravovat, o výstavbě nové elektrárny v Ledvicích a vůbec
o věcech, které se dají spočítat a navrhnout tak, aby fungovaly ku spokojenosti nás všech (nebo k údivu nás
všech?)
Hezké babí léto (pokud něco takového ještě připadá do úvahy) Vám přeje
Ing. Václav Pumpr, CSc.
V aktuálním čísle jsme požádali o rozhovor, který je
již tradiční součástí našeho periodika, odborníka na
stavbu i sanaci chladících věží Ing. Vladislava Grebíka,
obchodního ředitele firmy REKO PRAHA a.s.
Takže nejen o firmě REKO a chladících věžích,
ale i o sportu ….
Ing.Vladislav Grebík
1.Vážený pane inženýre, rozhovory do sanačních novin začínáme tradičně výletem do „historie“. I ve Vašem případě to je trochu svůdné, vždyť Vy osobně jste
byl prvým reálně sanujícím stavbyvedoucím, se kterým jsem se já, coby „externě“
najatý technický dozor investora (ČEZ), při sanaci ventilátorových chladících věží na
Elektrárně Vřesová v roce 1990 (nebo 1991) osobně setkal. Od té doby jste se podílel
na sanaci celé plejády vysokých tahových chladících věží, ventilátorových chladících
věží i celé řady dalších konstrukcí. Jistě by bylo na co vzpomínat, ale já se zeptám na
něco jiného. Překvapí či zaskočí Vás dnes osobně či jako firmu ještě při sanacích něco
nečekaného, problém, se kterým nemáte zkušenosti nebo si s ním nevíte rady?
Opravdu si nevzpomínám na problém, který by nás v poslední době výrazně zaskočil. Ale přiznávám, že naše firma již docela dlouhou dobu „sanuje“ jen sama pro
sebe. Nedělali jsme dlouho sanační zakázku mimo náš hlavní obor- opravy chladicích
věží. Naše poslední sanační akce- oprava chladicích věží na JE Jaslovské Bohunice,
v období 2006 -2008, však stála svým rozsahem za to.
2.Výstavba nových vysokých chladících věží probíhá v ČR spíše výjimečně. Jsme
v tomto ohledu v Evropě výjimkou nebo jde o obvyklý trend, že se sanací ŽB pláště
a výměnou chladícího systému životnost chladící věže opakovaně prodlužuje? Nebo
to souvisí obecně s útlumem výstavby nových elektráren?
Přiznávám, že nemám dostatek informací v tomto směru. Česká energetika je
obdobná jako energetika německá a polská. Zatímco u sanací plášťů bylo zřejmé, že
současně probíhá v Německu, Polsku a u nás, jak je to s technologií chlazení uvnitř
ROZ HOVOR
9 / 2009
2
věže přesně nevíme. Není tak snadné se v cizině dostat dovnitř chladicí věže. V roce
2004 jsme se účastnili kongresu chladicích věží s přirozeným tahem v Istanbulu,
a tam nikdo nic obdobného neprezentoval. Je ale možné předpokládat, že generální
opravy chladicích věží probíhají obdobně na všech elektrárnách.
3.Před více jak 10 lety jsme byli navštívit v Itálii výstavbu tzv. suché chladící věže,
kde chladící médium obíhalo v obrovských „chladičích“ umístěných do klasické ŽB Ittersonky. Je to ještě stále perspektivní věc nebo se jednalo o technický výstřelek?
Co se vůbec v poslední době v oboru chlazení odehrává, jak se tento obor vyvíjí?
Dovoluji si malou opravu: Nepíše se Ittersonka, ale Itersonka. Nevím jak se to stalo,
ale jméno holandského inženýra, který jako první použil pro komín chladicí věže tvar
rotačního hyperboloidu, se u nás léta letoucí používá špatně. Jmenoval se F. K. Th.
van Iterson (1877 – 1957). Prý je jméno Iterson v Holandsku docela běžné....
Začíná se ale mluvit o hybridních chladicích věžích, kombinace mokrého a suchého
chlazení. Jde o technologicky docela složité zařízení, kombinace přirozeného tahu
a bočních ventilátorů. Tyto věže mají podstatně větší půdorys a nejsou tak vysoké
a dochází u nich v určitých provozních režimech k eliminaci vlečky páry. Použití
hybridních chladicích věží by měl být příspěvek k životnímu prostředí. Lidé v okolí
elektrárny by neměli být obtěžováni pohledem na vysoké chladiče a kouřící páru
z nich. Navíc, prý 80 % běžné populace si plete chladicí věž s jaderným reaktorem.
Je možné, že tato technologie bude tématem budoucnosti, mluví se o ní v souvislosti
s dostavbou Temelína.
4.Krom oprav a sanací stavíte i nové věci. Co zajímavého nebo atypického jste
v posledních letech realizovali?
Řízením osudu jsme se stali „specialisty“ na výstavbu hvozdů pro oblast výroby
sladu. začalo to výstavbou dvoulískového hvozdu pro Sladovnu Nymburk, kde jsme
získali velmi cenné zkušenosti. A v tomto roce jsme dokončili výstavbu jednolískového hvozdu ve Sladovně Kroměříž a dvoulískového hvozdu ve Sladovně Hodonice.
Jedná se o stavby ze železobetonu do kterých je vložena sladovnická technologie,
vodorovná plocha – líska, na které se suší (hvozdí) slad. Povrchy jednotlivých komor
hvozdu jsou opatřeny tepelnými izolacemi, pružnými stěrkami, fóliemi apod. Jde
o celkově velmi zajímavé stavby.
5.Osobně jste do ČR dovezl technologii „betonsklo“. Jedná se o, mimo jiné i ve
vodárenství použitelnou, technologii obkladu betonových stěn velkoformátovými
skleněnými deskami, které se k podkladu fixují specielním pružným polymercementovým lepidlem. Přes nesporné pozitivní dopady na kvalitu pitné vody i dramatické
snížení nákladů na čištění a údržbu vodojemů, se tato technologie uplatnila jen
u menších vodojemů v omezeném měřítku. Jde jen o výši nákladů takto provedené
rekonstrukce nebo rozšíření této „vaší“ technologie brání konzervativnost správců
vodojemů?
Už to bude skoro 10 let.... a před 10-ti lety realizované vodojemy jsou „jako nové“.
Byly to celkem čtyři dvoukomorové vodojemy. Co se může stát se skleněným povrchem ? Nepraská, neloupe se, vypadá pořád prostě jako sklo.Jjde opravdu zejména
o cenu, protože pod skleněné tabule se musí perfektně připravit podklad. Taky je to ale
naše chyba. Chtělo by to hodně marketingu, článků, účasti na vodárenských kongresech. Nemáme na to čas. Uspěli jsme v zakázkách na chladicí věže v rámci komplexní
obnovy elektráren Tušimice , výstavby nového bloku v Ledvicích , měli jsme velkou
zakázku na slovenských Jaslovských Bohunicích. Chladicí věže nás teď plně vytěžují.
Malé vodojemy musí počkat. Třeba zase jednou nějaký skleněný uděláme.
ROZ HOVOR
9 / 2009
3
ROZ HOVOR
9 / 2009
6.Na závěr něco osobního, jaký je Váš aktuální handicap a co máte za lubem v nejbližší době stran golfu?
Říká se, že šťastný golfista je ten, který se zlepšuje...a to se mi zatím daří, byť na
druhou stranu, u začátečníků se to jaksi předpokládá. Svoji druhou golfovou sezónu
jsem začal s HCP 32,4 a nyní mám 28,6. Sezóna je v půlce a já bych si přál ji skončit
s handicapem kolem 25. To už je docela dobré HCP rekreačního golfisty. Na podzim
mám v plánu golfovou dovolenou v cizině, ale nechci to zakřiknout, nebudu tedy
teď o ní mluvit. Teď v srpnu pokračuje na Kunětické Hoře Česká spořitelna Fair Play
Golf. Ve své kategorii – klientů spořitelny- se mi daří. Jednou jsem byl první a pak
druhý.... Tak třeba vyhraji i na Kuňce.
Více o společnosti REKO PRAHA, a.s. najdete na www.reko-praha.cz
4
Již po šesté přinášíme v Sanačních novinách překlad zahraničního článku o pohybu
vody v porézních materiálech. Přítomnost vody ať již v cihelném střepu, nebo v betonu, napomáhá koroznímu působení na danou konstrukci. Proto je jistě podnětné
znát mechanismy, kterými se voda ve stavebních materiálech pohybuje.
Pohyb vody v porézních stavebních
materiálech - VI.
Evaporace a vysychání
materiálů cihel a tvárnic
C. HALL*, W. D. HOFF*, M. R. NIXON*
Jsou diskutovány procesy evaporace a vysychání porézních stavebních materiálů. Jsou uvedeny výsledky
experimentů, které potvrzují existenci nejméně dvou
různých stádií vysychání a jsou popsány relativní vlivy
vlhkosti, teploty a rychlosti proudu okolního vzduchu
na rychlost vysychání. Je diskutována kumulativní
desorpce vody v průběhu druhého stádia vysychání
z hlediska parametru desorptivity a jsou zkoumány
vlivy procesu evaporace na tepelné poměry.
V předchozích dokumentech této řady [1-5] jsme se podrobně zabývali několika aspekty
pohybu vody v kapalném skupenství v porézních stavebních materiálech. Ovšem, jak jsme
uznali v úvodu prvního z těchto dokumentů, tok vody ve struktuře staveb je často silně ovlivněn
evaporací do okolní atmosféry a úplná analýza pohybu vody ve stavbách musí zahrnovat jak
transport tekuté fáze, tak evaporaci. Především pochopení mechanizmu evaporace se přímo
týká vysychání staveb ohrožených vlahostí a řízení vlhkosti materiálu větráním nebo topením;
ale jeho význam je širší. Téměř veškerá voda vstupující do porézních stavebních materiálů z
nich nakonec odchází evaporací. Evaporace tudíž hraje klíčovou roli v řízení celé vodní rovnováhy a v intenzitě výměny vody mezi konstrukcí a okolním prostředím.
Bylo zjištěno, že se může ve struktuře nově zhotovených staveb vyskytovat velké množství
vody a že se tato voda musí odstranit evaporací, než lze strukturu stavby považovat za uspokojivě suchou. K zajištění zdravého prostředí a také k poskytnutí vhodného podkladu pro
dekorativní dokončovací práce se požaduje, aby obsah vlhkosti byl relativně nízký. U starších
staveb, u kterých byly provedeny rozsáhlé sanační zásahy proti vlhkosti - zvláště vzlínající vlhkosti - může být v některých partiích konstrukce obsah vlhkosti mnohem vyšší. Práce v našich
laboratořích a naše polní studie ukázaly, že cihly v úrovni izolační vrstvy proti vlhkosti se mohou
zcela nasytit vodou jako následek dlouhotrvající kapilární absorpce. Za těchto okolností se musí
odpařit značné množství vody, aby se vnitřní struktura stavby uvedla do uspokojivého stavu.
Ačkoli existují obecná doporučení s ohledem na vysušování staveb, poskytují pouze nejobecnější návody a zdůrazňují, že doba vysychání může být velmi dlouhá. Jsou navrhovány různé
metody ke zkrácení doby vysychání, např. použití vysoušečů a vytápěcích systémů, ale chybí
kvantitativní údaje, podle nichž by bylo možné identifikovat kritické faktory, které proces
vysušování ovlivňují. Práce popsané v tomto dokumentu zkoumají některé základní aspekty
vysychání a pokouší se identifikovat hlavní faktory, které řídí rychlost vysychání v praxi.
"Celý článek najdete opět na http://novinybetosan.wz.cz"
P Ř EK L AD
9 / 2009
5
9 / 2009
6
Sanace plášťů chladicích
věží typu Iterson
výšky 120 m.
Jaderná elektrárna
Jaslovské Bohunice.
Anotace: Posouzení vývoje provádění
prací oprav plášťů chladicích věží
za uplynulých 10 let.
V minulosti, na historických sympoziích zhruba tak před 10-ti lety, byly příspěvky o sanacích
železobetonových plášťů chladicích věží poměrně frekventované. Pak následovala velké přestávka. Chtěl bych tedy vlastně již novou generaci sanačních specialistů znovu seznámit s touto
problematikou a posoudit, k jakým změnám za uplynulých 10 let došlo. Příležitost mi k tomu
dává velký kontrakt, který získala naše společnost REKO PRAHA, a.s. ve výběrovém řízení
na opravu chladicích věží v rámci „Zvyšování výkonu bloků Jaderné elektrárny V2 Jaslovské
Bohunice. V rámci tohoto investičního celku byla v letech 2006 – 2008 provedena generální
oprava chladicích věží typu Iterson výšky 120 metrů. Sestávala se z technologické a stavební
části. Stavební část v sobě zahrnovala celkovou sanaci železobetonových konstrukcí. Tahového
komína, šikmých stojek, nosné prefa vestavby a šikmých stojek. Celkem se sanace týkala plášťů
tří věží ze čtyřech.
2. Výběrové řízení, zpracování nabídky a projektová
dokumentace.
Investor neprovedl před vyhlášením soutěže žádný stavebně inženýrský průzkum a v přípravě
nabídek tedy museli uchazeči spoléhat jen na svůj odhad poškození železobetonových konstrukcí. Je těžké polemizovat o tom, zda je tento postup správný, či nikoliv. Kvalita provedených
průzkumů velice kolísá, a dle naší zkušenosti výsledky průzkumů skutečnost spíše podhodnotí.
SA N AC E
1. Úvod
Klíčová slova: chladicí věž, sanace,
Plán kontrol a zkoušek
Odpovědnost za rozsah prací se tímto přenese na investora, což následně vede k jednáním
o různých dodatcích, přeměřování provedených prací atd. Ponechá-li investor rozhodnutí o
rozsahu prací na dodavateli, je daného problému ušetřen. Zkušenost dodavatele s odhadem
skutečného poškození konstrukce jsou pak zásadní pro úspěch ve výběrovém řízení. Je však
samozřejmé, že podcenění rozsahu sanace může sice přinést „první místo“ v soutěži, ale za
cenu velké ekonomické ztráty.
Chladicí věže v Jaslovských Bohunicích ¨, na elektrárně V2 byly postaveny před rokem 1985.
Za tuto dobu byl sanován plášť věže 102 a 101. Výsledek sanace věže 102 považoval investor za
přijatelný, u věže číslo 101 předpokládal sanaci v poměru 50 % k věžím 103 a 104. Tuto sanaci
jsme však při přípravě povrchu vcelku snadno „umyli“ takže nakonec byla práce na všech třech
pláštích (103,104 a 101) prakticky identická. Pro sanaci železobetonových konstrukcí, jako
stavební část dodávky, byla zpracována projektová dokumentace, formou technologického
předpisu. Provedla se ve třech stupních. Koncepce řešení (zhruba Basic Design), Realizační
dokumentace a Dokumentace skutečného provedení. V realizační dokumentaci byl zpracován
podrobný Plán kontrol a zkoušek.
3. Technická norma pro provádění sanací plášťů
chladicích věží.
Velkým pokrokem oproti minulému období je existence podnikové normy PN 009 „Technické
podmínky pro přípravu a kontroly oprav železobetonových konstrukcí ve výrobnách ČEZ, a.s.
– chladicí věže a komíny“. Přes drobné nedostatky a rozsáhlost této normy je tato norma
velmi dobrá. Svědčí o tom prověření časem – bez podstatných změn je používána již několik
let a také, že tato norma je obecně přijímána i mimo provozovny ČEZ jinými provozovateli
chladicích věží a u naší společnosti byla bez problémů použita jako závazný dokument pro
provedení sanace chladicí věže v zahraničí. Přesně
specifikuje jak má vypadat průzkum chladicí věže
a výstup z uvedeného průzkumu. Pro dodavatele
je však zajímavá až část týkající se provádění,
která kvantifikuje rozsah zkoušek, který se má
provést při prováděné sanaci. V praxi však přináší
problémy rozdělení zkoušek na část, kterou má
provést investor a kterou má provést dodavatel.
Zde je tato norma trochu nesmyslná, protože
kontrolní soubor zkoušek by měl být jen jeden,
prováděný jen jednou firmou , protože investor se
tak jako tak účastní i všech zkoušek prováděných
dodavatelem. Ani na provozovnách ČEZ často
toto rozdělení nefunguje, nebo k rozdělení na
dva soubory zkoušek dochází formálně až po
provedení zkoušek. Dojde-li totiž k tomu, že jeden zkušební soubor provádí dodavatel a jeden
zkušební soubor investor a každý si pak najme
organizaci k vlastnímu provedení, jsou nároky
na koordinaci obrovské a dodavatel pak nedělá
skoro nic jiného, než na pracovních lávkách vozí
„zkušebníky“ nahoru a dolů.
V případě zmiňovaného kontraktu tomu
tak nebylo. V rámci zpracování Plánu kontrol a
zkoušek se vycházelo z citované normy, ale soubor zkoušek na straně investora a dodavatele
se sloučil do jednoho. Pracovníci investora se
účastnili všech zkoušek prováděných společností
Betonkonzult Praha. Účast na zkouškách byla
SAN ACE
9 / 2009
7
SAN ACE
9 / 2009
zajišťována písemnou e- mailovou výzvou. Ze zkoušek se vydával protokol a výsledek zkoušek
byl evidován zápisem do stavebního deníku.
Investor navíc ve smlouvě uložil dodavateli za povinnost vypracovávat pro každou pracovní
pozici (tzv. jeden sjezd pracovní lávky) pasport provedených prací. Ke každé technologické
činnosti a datu provádění se evidovalo, který pracovník ten den danou práci prováděl.
4. Plán kontrol a zkoušek
Jakou součást projektové dokumentace byl vypracován Plán jakosti dle ISO 10005 a Směrnice
pro management jakosti projektů dle ISO 10006. Plán kontrol a zkoušek pak byl přílohou
Plánu jakosti. Zatím co technologie provádění sanací plášťů chladicích věží se za uplynulých
10 let prakticky nezměnila, důraz na řízení jakosti a dokumentaci kvality sanačních prací
vzrostla opravdu výrazně. Realizace rozsáhlých kontrolních souborů musí nutně vést k týmové spolupráci mezi dodavatelem a investorem a zejména pak k velké vstřícnosti pracovníků
investora, kteří jsou pověřeni účastí na kontrolách. Opravy chladicích věží jsou prakticky vždy
prováděny v přesně ohraničených zarážkách výrobních bloků elektráren a pracovní doba je
při těchto opravách prakticky nepřetržitá, včetně prodloužených a nočních směn, práci o
víkendech i svátcích. Plynulost prací si nelze představit bez spolupráce s pracovníky kontroly,
kteří tyto kontroly provádějí s ohledem na postup práce na stavbách. V případě provádění
sanace plášťů chladicích věže na JE Jaslovské Bohunice byla vstřícnost pracovníků technické
kontroly mimořádná. Bez jakýchkoliv problémů se kontroly uskutečňovaly dle požadavků a
situace na stavbě.
5. Technologie sanace pláště chladicí věže
5.1.Závěsné zařízení
Plášť chladicí věže měl výšku 120 m a na tahovou skořepinu je nutné zavěsit soupravu pracovních lávek, které pojíždějí po konstrukci a zpřístupní každé místo za tahové skořepině a to jak
pro vnitřní tak venkovní plášť. Tato technologická část je možná nejtěžší. Vyžaduje mít přístup
k potřebnému know-how a mít k dispozici tým pracovníků, kteří jsou schopni montáž a provoz
tohoto zařízení uskutečnit. Je přínosem pro naši společnost, že tuto oblast zajišťujeme vlastními pracovníky a nejsme odkázáni na externí „horolezecké“ zdroje. Pro každou chladicí věže
jsme použili dle potřeb až 8 ks závěsných lávek. V tomto ohledu dosahujeme velké flexibility
a naše montážní skupina je schopna během velmi krátké doby optimalizovat nasazení lávek
na pláštích i mezi jednotlivými věžemi. Závěsné zařízení se skládá ze speciálních vozíků, které
pojíždějí ve žlabu na koruně věže. Vždy dva vozíky nesou jednu pracovní hliníkovou lávku o
šířce 9,0 m. Pracovní lávky jsou vždy opatřeny přítužným systémem, který dokáže přitáhnout
lávku k povrchu skořepiny. Přítužný systém je odlišný pro vnitřní a venkovní plášť. V případě
jaslovských Bohunice jsme opět po delší době na vnitřním plášti osazovali obvodovou kolej,
která nese přítužné zařízení pro vnitřní lávky a zároveň pro vnitřní čistící automat. Tento systém, se vyplatí jen na velkých chladičích.
8
a schopnost vydržet práci na lávce mnoho hodin nejen každý den, ale po mnoho měsíců. Nároky pak ještě stoupají při práci na venkovním plášti za větrného počasí . Závěsné zařízení je
vyhrazeným zařízením pro dopravu osob. Jeho uvádění do provozu a periodické revize jsou
řízeny platnými technickými normami a předpisy.
5.2. Hrubé předčištění
Vedoucí na lávce vyhledává skryté poruchy na plášti zvukovou tyčí – což je zpravidla ocelová
kulička připevněná na zbytek staré lyžařské hole a označuje místa, které je nutné otevřít elektrickými pneu kladivy. Pracovníci na lávce odstraňují jednak již viditelně odpadlý beton kolem
výztuže a otvírají skryté poruchy . Zdá se být velmi nezbytné organizovat práci na věži tak,
aby nejdříve byl osekán venkovní plášť a pak byl celý sanační zásah přenesen do vnitřku věže.
Po skončení sanace vnitřního pláště pak dokončit práce na venkovním plášti. Přičemž osekání
venkovního pláště a sanační zásah na venkovním plášti velmi často probíhá již za provozu
chladicí věže. Důvodem je to, aby se hrubou prací na venkovním plášti (osekávání), nezničila
práce provedená na vnitřním plášti. Na daném typu věže by došlo při osekávání ke kontaktu
s rádlovacími dráty – které spolehlivě lokálně propíchnou například již hotový nátěr vnitřního
pláště, nebo může být vibracemi porušena adheze reprofilačních vrstev atd.
5.3.Příprava povrchů
K přípravě povrchů bylo použito vysokotlakých vodních pump typu Uraca. Je výhodou spolupracovat se specializovanou firmou, která se zabývá výhradně vysokotlakou technikou a je
schopna dodat na stavbu agregát přesně dle aktuální potřeby. Na tomto projektu, stejně tak
jako u mnohých jiných, jsme spolupracovali se společností NET ze Starého Města pod Sněžníkem. Čistící poloautomat je však v našem majetku. U povrchů chladicí věže jde o kombinaci
talku a množství vody. Pracovní tlak na pumpách se pohybuje kolem 900 bar a pro pláště chladicích věží je nezbytné používat pracovních poloautomatů, které pojíždějí po plášti. Jedná se
o soustavu vysokotlakých hydrodisků, které nese pracovní rám. Výhody automatu jsou zcela
jasné – automat se neunaví a trvale drží vysoký pracovní tlak. Postupuje systematicky místo
vedle místa. Součin pracovního tlaku a množství vody pro hydrodemolici je podstatně vyšší,
než při práci ruční rotační dýzou.
Čistící automat pojíždějící po plášti věže, vnitřní a venkovní provedení
5.4.Otryskání a ochrana výztuže
Obnažená výztuž byla otryskána struskovým abrazivem typu blastgrit. Na pracovním sjezdu
se tato práce rozdělí do několika úseků s ohledem na agregaci míst poškození tak, aby nedocházelo k negativnímu ovlivňování prováděné práce, zejména s ohledem na její prašnost. Při
postupu ze shora dolů se otryskaný úsek opláchne talkovou vodou a ihned natře v prvním nátěru vhodnou kompozicí na ochranu výztuže. Nejčastěji používáme materiál Sika Monotop 610.
Následně pak po skončení pracovního sjezdu se aplikuje druhý nátěr na ochranu výztuže.
5.5. Reprofilace konstrukce
Při reprofilacích na pláštích chladicích věží stále převažuje stříkaný beton. Naše společnost
již řadu let upřednostňuje přípravu směsi v míchacím centru na stavbě, kdy se z koncentrátu
Densocrete PPE TH od výrobce Betosan Praha, portlandského cementu a písku frakce 0-2 mm
s přirozenou vlhkostí připravuje reprofilační směs. Pro nanášení stříkaného betonu na věži je
rozhodující rovnoměrnost tlaku vzduchu v systému. Pro kontrakt na Jaslovských Bohunicích
jsme zakoupili nový, velkokapacitní kompresor Atlas Copco, napojený na tlakovou nádobu –
vzdušník. Toto vzduchové centrum bylo srdcem stavby. Tento systém bez problémů zásoboval dva až tři stříkací stroje a bez problémů dopravoval směs i do velkých výšek. Podmínkou
úspěchu je rozdělení nanášení stříkaného betonu do několika vrstev. Pracovník nejprve vylámaný beton „nahrubuje“ a pak postupně dle hloubek poruch jednotlivé vysprávky finalizuje.
SAN ACE
9 / 2009
9
Poslední vrstva se šetrně strhne suchým molitanovým hladítkem. Na plášti věže byl instalován
skrápěcí systém, který provedené reprofilaci dodává potřebnou vlhkost pro hydrataci. Zejména u slabých reprofilací je nutné vlhčení zahájit velmi brzy, jinak vysprávka rychle vyschne a
ztratí přilnavost. Velkým nepřítelem – možná že dokonce největším- je prachová nečistota na
kontaktu malty s podkladním betonem. Ta způsobí separaci vysprávkové malty od podkladu
a prakticky nulovou adhezní přilnavost.
5.6.Egalizace vnitřního pláště
Jednoznačně upřednostňujeme celoplošnou egalizaci vnitřního pláště a to i v případě, kdy
tento technologický krok není v poptávce investora, což vlastně nebývá nikdy. Stejně tak tomu
bylo i v tomto obchodním případě. Vyrovnání povrchu, odstranění ostrých přechodů, zejména
mezi jednotlivými betonářskými záběry při výstavbě, vyplnění lunkrů a podobně však považujeme za zásadní. Provedení egalizace jednoznačně přispěje k technické kvalitě sanace, omezí
pravděpodobnost budoucí reklamace. K egalizaci na vnitřních pláštích používáme doposud
výhradně materiál Sika Icoment 520, nanášený stříkáním, směs je připravována v míchačce s nuceným mícháním. U sanačních prací je vždy zásadní technologická kázeň při přípravě materiálu.
U egalizační stěrky je pak tato kázeň naprosto zásadní. Nedodržená míchacích poměrů vede ke
špatnému výsledku, vzniku vzduchových pórů , přetoků apod. Egalizaci je možné s úspěchem
provádět jen na velmi dobře provedenou předchozí reprofilaci. Jakmile se egalizací začne nahrazovat reprofilace v tloušťce 3 – 5 mm, je výsledný efekt málo přijatelný. U venkovního pláště
celoplošnou reprofilaci provedena nebyla, zde jsme omezili na egalizaci lokální. Požadavek na
těsnost vnitřního pláště je přece jenom vyšší, než je tomu u pláště venkovního.
5.7.Čistota mezi technologickými operacemi
Čistota povrchů mezi jednotlivými technologickými kroky je předpokladem úspěšné sanace.
Na stavbě byla pro tento účel k dispozici celá řada vysokotlakých pump menších rozměrů,
v našem případě pumpy typu Falch s výkonem 200 – 500 bar. Všechny sanační vrstvy je nutná
zásadně nanášet na čistý předchozí povrch.
5.8.Ochranné nátěry
Aplikace ochranných nátěrů je zakončením sanace. Na vnitřním plášti byly nátěry aplikovány
stříkáním membránovými pumpami, na venkovním plášti byly naneseny válečkováním. Pro
vnitřní plášť byl nátěrový systém nanesený ve skladbě:
Sika Icosit 2406
Sika Icosit 2406 I. deck
Sika Icosit 2406 II.deck
0,3 kg/m2 0,3 kg/m2
0,3 kg/m2
10
SA N AC E
9 / 2009
11
SAN ACE
9 / 2009
Je doporučeno horní 1/3 věže opatřit ještě jednou vrstvou nátěru s odolností proti UV záření.
V tomto případě tato vrstva aplikována nebyla. Investor ji nepožadoval a provozní využití chladicích věží u jaderných elektráren je podstatně větší, než u chladicích věží elektráren klasických.
K přímému oslunění vnitřních nátěrů při odstavené věži tak prakticky nedochází.
Pro venkovní pláště chladicích věží jsme upřednostnili materiály na bázi rozpouštědel. Dnes
někdy z různých důvodů musíme aplikovat i materiály vodou ředitelné, které ale mají nižší
životnost. Venkovní plášť byl opatřen nátěrem:
Sika Gard 700 S
Sika Gard 680 S
0,3 kg/m2
2 x 0,3 kg/m2
6. Závěr
Sanace plášťů chladicích věží nadále zůstává velmi náročnou disciplinou, vyžadující pracovníky
výjimečných schopností , vyžadující vysokou a nekompromisní technologickou kázeň a podléhající trvalé kontrole ze strany investorů a vyšších dodavatelů investičních celků. V případě sanace
4 plášťů chladicích věží Iterson 120 m bylo sanováno celkem 118 674 m2 povrchu (toto číslo
nezahrnuje prefa nosnou vestavbu a nádrž, které byly sanovány obdobným způsobem). Sanace
plášťů věží byla zahájena 16.3. 2007 a ukončena 30.4. 2008. Protože pro jaderné elektrárny jsou
vybírána větrná místa, byl neustálý vítr velkým problémem při sanacích venkovních plášťů.
Poznámka na závěr: Velmi často se v české technické literatuře vyskytuje v souvislosti s chladicími věžemi přirozeného tahu výraz Itterson. Tento výraz je chybný, správný je výraz Iterson.
Holanďan F.K. Th.van Iterson, 1877 – 1957, jako první použil pro chladicí věž přímkovou plochu
rotačního hyperboloidu. Na chybné používání jména holandského inženýra v naší zemi jsme
byli upozorněni na kongresu IASS v roce 2006 v Istanbulu a slíbili nápravu. Proto využíváme
i této příležitosti.
Ing. Vladislav Grebík
REKO PRAHA, a.s.
[email protected]
Vážení čtenáři,
vzhledem k množícím se dotazům na nejrůznější sanační zásahy, které se objevují
na našich webových stránkách, jsme se rozhodli, že vytvoříme alespoň stručný návod
na provádění sanací v oborech, které se nás dotýkají a se kterými máme zkušenosti.
Budeme tomu říkat třeba „Příručka sanačního technika“.
Abychom měli možnost nabídnout alespoň jedno konkrétní řešení, budou k jednotlivým krokům přiřazovány názvy konkrétních materiálů firmy BETOSAN s.r.o.
Tyto obecné zásady provádění sanačního zásahu nejsou samozřejmě universální a je
potřeba si uvědomit, že každá stavba má svá specifika, ke kterým je nutné přihlédnout.
První částí je sanace železobetonu. Vzhledem k rozsahu jednotlivých kapitol bude v Sanačních novinách uveřejněna ukázka a celý článek umístěn na http:/novinybetosan.
wz.cz.
Příručka sanačního technika – beton a železobeton
Obsah:
Úvod
Předúprava podkladu
Spojení reprofilačních vrstev s podkladem, ošetření výztuže
aplikace vrstev reprofilace
Ošetřování nově provedených vrstev
Prostředky sekundární ochrany
Závěr
Úvod
Velké množství betonových a železobetonových konstrukcí se dostává ke konci své
životnosti a je nutné přistoupit k jejich záchraně a prodloužení této životnosti. Možností
přístupu je několik. Celková sanace je jedním z nich. V mnoha případech je ekonomicky
méně náročná, než nově realizovaná stavba, a její správná realizace může výrazným způsobem prodloužit celkovou životnost konstrukce. Sanace rovněž v mnoha případech pomáhá
zachránit historické stavby, které není možné zbourat. Pro dokonalé provedení sanačního
zásahu, který bude mít smysl, je potřeba dodržet několik základních podmínek. Je nutné
přistoupit k sanaci zodpovědně, je nutné dodržet ověřené sanační postupy a v neposlední
řadě použít vhodné a profesionálně formulované sanační materiály.
V naší příručce se budeme věnovat zejména popisu sanačních postupů při sanaci betonových a železobetonových konstrukcí. Ve valné většině případů se sanace železobetonových
konstrukcí týká obnovy krycí vrstvy betonu nad výztuží a obnovení alkality prostředí, ve
kterém se výztuž nalézá. Betonové a zejména železobetonové konstrukce vyžadují rovněž
povrchovou ochranu před vlivy prostředí.
12
SAN ACE
9 / 2009
Babuška vstavalčik, rozpínavé certifikáty
a tvrdě pálené vápno
Kdysi dávno jsem četl (asi ve VTM) o zajímavém přístupu výzkumných a vývojových týmů,
které si v momentě, kdy se nemohly „hnout“ z místa s nějakým problémem, přizvaly na pomoc
naprosté laiky, kteří netrpěli tzv. profesní slepotou. Výsledkem byl mimo jiné např. návrh, jak
zajistit, aby lunární modul, který přistane na Měsíci, se postavil po ptvrdém přistání do správné
polohy. A jakýsi laik doporučil výzkumnému týmu ať se inspiruje ruskou hračkou, kterou ať
vykloníte sebevíc, vždy se s veselým zvoněním postaví hlavou vzhůru – ispirací byla babuška
vstavalčik. Roztomilá hračka, ale v rozměrech hodných Měsíce.
Je to jistě možný přístup, ale ruku na srdce, kolik takových „využitelných“ nápadů připadalo
na naprosté blbosti se asi nikdy nedozvíme. A já bych se vsadil, že těch naprostých blbostí bylo
o několik řádů více.
A pak jsem ještě kdysi dávno četl, že technická normalizace a standardizace pomáhala
vyhrávat války, usnadňovala dorozumění mezi techniky ba i lidmi, kteří nemuseli být ani velcí
odborníci na danou problematiku ze vzdálených zemí. Stačilo si přečíst technickou normu,
aby člověk věděl, jaké má mít parametry ten neb onen výrobek, aby byl trvanlivý, spolehlivý,
bezpečný, mohl dlouhodobě fungovat s kombinaci s jinými výrobky. A také jak ty parametry
ekonomicky rentabilně a reprodukovatelně změřit. Platí to vše ještě dnes? Zkusili jste někdy prolistovat překladem evropské normy? Tušíte jaký je rozdíl mezi Prohlášením o shodě, Evropským
prohlášením o shodě, tzv. CE certifikátem, neevropským certifikátem, protokolem, stavebním
technickým osvědčením, technickým listem, bezpečnostním listem výrobku atd. Co se v tom
kterém dokumentu dočtete, co pro Vás je či není důležité? Myslím při Vašem rozhodování, jaký
výrobek použít, jak se bude chovat dnes, za rok, za deset let? Myslíte, že by technické normy
dnes pomohly někomu vyhrát válku? Já si to tedy nemyslím.
O čem, že to mluvím Před mnoha lety se na mne
obrátil kamarád soudní znalec v oboru pozemních
staveb se zvláštním problémem, posuzoval nový plot
kolem vilky v Praze Podolí. Psal se rok 1991 či 1992,
plot krátce po dokončení se začal chovat podivně.
„Betonové“ cihly se počaly trhat, zvětšovat objem,
plot se deformoval. Příčinou bylo, že výrobce cihel počal jako „laciné“ plnivo do betonových cihel používat
ocelářskou strusku z Kladna. Výborný nápad, pomohl
likvidovat obtížný odpad a ještě ušetřil. Nápad hodný
laika, který rozhodně netrpí profesní slepotou. Škoda,
13
Z ÁV ĚR
9 / 2009
že asi nikdy neslyšel o tom, co udělají přítomné kousky slinutého, tzv. tvrdě páleného vápna,
oxidu vépenatého, když přijdou do styku s vodou. Ano správně, počnou se rozpínat.
Smutné je, že to neslyšel nejen výrobce laik, ale neslyšel o tom ani státní orgán, který ten
výrobek certifikoval, posoudil barvu, rozměry, měrnou hmotnost, možná i něco jiného, ale
objemovou stálost, tu ne. Výrobek byl opatřen certifikátem a putoval na trh. Zde si ho v dobré
víře koupili nejen známí mého známého, ale desítky, stovky subjektů, řemeslníků i kutilů a
zabudovaly do desítek či stovek stavebních konstrukcí a bylo to. Jak vypadá inkriminovaný
plot dnes po cca 15 letech vidíte sami. Investor pravděpodobně nic nevysoudil, zdá se, že na
nový plot buď už neměl peníze nebo se bál znovu riskovat.
A jak to bude s dálnicí D1 u Ostravy, který laik měl dobrý nápad do takto složité, drahé a
zároveň zoufale potřebné stavby, zabudovat strusky z odvalů v Nové Huti a z Ostravy Kunčiček. Kdo to certifikoval? A k čemu takový certifikát dnes investorovi či zhotoviteli je?
S nápady laiků je to nebezpečné, buďme opatrní, nemusíme letět hned na Měsíc, stačí
zůstat pevně oběma nohama na zemi a hlavně se poradit, když si nejsme jisti raději s odborníky. Je to vždy jistější.
14
Z ÁV ĚR
9 / 2009