Stáhnout v PDF
Transkript
Stáhnout v PDF
economix MAGAZÍN PRO STUDENTY VŠE PROSINEC 2010 ČÍSLO 6 ZDARMA Jiří Schwarz ve správní radě Mont Pelerin Society / 14 Prof. René Wokoun zvolen rektorem UJEP / 8 Jan Mühlfeit na VŠE / 20 Jiří Paroubek v Klubu mladých politologů / 7 Miss VŠE Klára Gregorová Mladý a úspěšný David Borkovec z PwC / 32 Globální oteplování podle prof. Cartera / 18 / 45 Zasedání vědecké rady NF VŠE / 10 Yoyer Vašek Kroutil / 38 Ples VŠE / 44 Zahraniční student Sim Sing Hong / 34 Den vědy na VŠE / 12 2 r uobbrsi a ka h economix – 6 / 2010 Editorial Prokrastinujete neboli odkládáte práci na zítra až neurčito? Ne? Máte jedinečnou šanci začít. Nezadržitelně se totiž blíží prokrastinační sezona, rozuměj zkouškové období. Ráj všech akademických prokrastinátorů. Jen stěží najdete tolik příležitostí k pěstování tohoto nervy drásajícího koníčku takřka na vrcholové úrovni jako právě v zimě či na přelomu jara a léta. Odkládání úkolů a povinností má bezesporu své kouzlo. Student (kdysi líný, dnes trpící závažnou chronickou a tak vznešeně znějící poruchou) získá ignorováním termínů moře volného času, jejž může investovat do činností nesmírně důležitých pro osobní vývoj, například do prohlížení cizích fotografií a emočních výlevů na sociálních sítích nebo do nutkavého kontrolování e-mailu či bezodkladně nezbytné reorganizace čehokoliv. Jistě, občas musí vyvinout nemalé úsilí na potlačení návalů zodpovědnosti a výčitek. A tak hodiny a dny plynou a stále převažuje výnos z „nicnedělání“ nad náklady dělání. Jenomže... jak řekl William James: „Nic člověka nevyčerpá tak jako věčně přetrvávající nedokončená práce.“ Podle psychologických výzkumů trpí studentským syndromem polovina až 70 procent vysokoškoláků. Jistě tedy mnozí víte (ze zkušenosti prokrastinujících kamarádů, samozřejmě), že vyhýbání se povinnostem většinou končí neblaze. V záchvatu paniky a šílenství. Což, přiznejme, jisté nátury k podání výkonů potřebují. Pak nastupuje období pokory, pracovitosti, probděných nocí, nadměrné konzumace kávy a občasných myšlenek na dobrovolnou kapitulaci. Pilný student se začíná stranit společnosti, nevychází z pokoje, zanedbává svůj zevnějšek a kašle na pravidelný příjem potravin. Nemá čas! Vyjadřuje se akademicky a konečně si připadá vzdělaný (z omylu ho samozřejmě vyvede výsledek zkoušky). V krajním případě ho učení začne bavit a koketuje s myšlenkou na kariéru mladého vědeckého pracovníka. Den před dnem D zjišťuje, že jediné, co ví, je, že nic neví. V slabé chvilce zapřísahává svoje poznámky (to nejcennější, co má), že nikdy (opravdu nikdy) nepřipustí, aby se podobná situace zopakovala. Zpytuje svědomí. Vyjednává se štěstěnou. Přichází rozuzlení a pointa. Se šťastným koncem? Snad. Dlouhé chvíle během zkouškového období si můžete zkrátit i přečtením nového čísla našeho časopisu. O liknavosti lze hovořit i v případě neplacení dluhů. Donekonečna odkládané splácení půjček nespořádaných států vyúsťuje v destabilizaci celé eurozóny. O budoucnosti eura promluvili na Vysoké škole ekonomické prezident Václav Klaus, centrální bankéř Mojmír Hampl, ministr financí Slovenska Ivan Mikloš a akademický ekonom Miroslav Ševčík. Jaké důsledky s sebou přinese nadnárodní prokrastinace? Dozvíte se v reportáži z veřejné diskuse při příležitosti zasedání Vědecké rady Národohospodářské fakulty. Někdy se ovšem přistupuje k plnění úkolů daleko dříve, než je skutečná potřeba. Profesor Robert M. Carter z australské James Cook University takto vnímá úsilí západní civilizace v boji proti globálnímu oteplování. V exkluzivním rozhovoru pro Economix se vyjádřil, že prozatím neexistuje vědecký důkaz o celosvětové změně klimatu, a proto snahy zastavit údajné oteplování považuje za zbytečnou nadpráci. Psaní diplomové či bakalářské práce patří rozhodně mezi největší výzvy pro všechny prokrastinátory. O radách, jak zvládnout zatěžkávající úkol bez významnějšího narušení osobnosti, se dozvíte v rubrice vzdělávání. Rozhodně neodkládejte na později přečtení rozhovoru s investičními bankéři Jiřím Švarcem a Alešem Mydlářem o morálním hazardu, ale i o pexesu. Mimo jiné dostanete cennou informaci, do čeho se vyplatí investovat... Přeji vám pevné nervy ve zkouškovém a hezké čtení. Zuzana Žiačikova, šéfredaktorka economix Financial Times: VŠE se dostala mezi 75 nejlepších evropských byznys škol / 3 Aktuality / 4 Mikuláš na VŠE / 4 PwC studentský barometr: Studenti chtějí pracovat ve stabilní odpovědné firmě, nástupní plat řeší až na druhém místě / 5 Význam a splnitelnost Rozvojových cílů OSN / 6 Debatní klub KHD: Levné peníze rozvracejí eurozónu / 7 Paroubek hovořil na VŠE o hodnotách české levice / 7 Prof. René Wokoun z VŠE byl zvolen rektorem UJEP / 8 Členové NERV diskutovali se studenty VŠE / 9 Jestli ono to euro bude v roce 2015 ještě existovat, paní Merkelová / 10 Den vědy na VŠE / 12 Jiří Schwarz je členem správní rady Mont Pelerin Society / 14 Petr Žaluda z Českých drah: „My se konkurence nebojíme.“ / 16 Soutěž o stáž v Českých drahách / 17 Být připraven a adaptovat se je Carterův recept na globální oteplování / 18 Globální oteplování? Záleží na kontextu, říká prof. Carter / 18 Jan Mühlfeit na VŠE / 20 Jan Mühlfeit: Žijeme ve století Asie / 20 O krizi i pexesu aneb rozhovor s Jiřím Švarcem a Alešem Mydlářem z J. P. Morgan / 22 On-line studium rozšíří vaše obzory, případně i sbírku titulů / 24 Nezapomenutelné léto? Prý třeba se stáží AIESEC / 25 Vítězové soutěže Podnikatel roku přednášejí při výuce na VŠE / 26 O marketingové strategii společnosti L´Oréal promluvil na VŠE generální ředitel Marco Fabien / 28 Jak na diplomku? / 29 Zlevněné předplatné ekonomických tiskovin pro studenty VŠE / 29 Spolková činnost na vysokých školách / 30 Sloupek Tomáše Vorla jr. / 31 Mladý a úspěšný David Borkovec z PwC: Nestačí jen makat, musíte o sobě dát vědět / 32 Zahraniční student Sim Sing Hong: „Singapurský vzdělávací systém je více interaktivní než český.“ / 34 Letem americko-čínským světem / 36 Vědecká konference doktorandů, studentů magisterského studia a mladých vědeckých pracovníků / 36 Jak prohloubit spolupráci FM VŠE a regionů? / 37 Druhý ročník soutěže o osobnost FM VŠE / 37 Nejlepší z yoyerské komunity Vašek Kroutil studuje u nás / 38 Naše volejbalová popelka dobývá Evropu / 39 Pražský parkový survival / 39 Cestopis: Honduras – skutečná perla Karibiku Na baru s Evou Salzmannovou z Národního divadla / 42 Tradice Plesu VŠE obnovena po dvaceti letech / 44 Nejkrásnější dívka VŠE: Klára Gregorová / 45 Poptávka po Xindlu / 46 Výstava Postavy: stádo koní v Rajské budově VŠE / 46 Recenze filmu Tanec v temnotách / 47 Recenze knihy Finance po krizi / 47 Studentské sdružení EKONOM a redakce Economixu vám přejí příjemné prožití vánočních svátků a úspěšný nový rok. Šéfredaktorka: Zuzana Žiačiková, Zástupce šéfredaktorky: Štěpán Mejzlík Redaktoři: Lucie Cepáková, Stanislava Černovská, Kateřina Dvořáková, Stanislav Janeček, Michaela Kalátová, Kateřina Kindlová, Martin Konečný, Helena Kováčová, Lucie Kubečková, Hana Kubovcová, Betka Kuchařová, Tomáš Listík, Alena Medková, Hana Prchlíková, Tereza Syrová, Vladimír Štípek, Lucie Váchová, Tereza Voborníková, Veronika Zelená a další. Fotografie: Pavel Cizner, Peter Čulák, Andrea Chovanová, Janusz Konieczny, Tomáš Nadrchal, Jakub Novák, Tereza Syrová Editor: Jan Jaroš; Design a sazba: Pavel Vodička; Tisk: Tiskárna Gemmapress, spol. s r.o. E-mail Economixu: [email protected]; Vydal: Ekonom - sdružení studentů ekonomie; Evidenční číslo: MK ČR E 17789. 3 zpravodajství Financial Times: VŠE se dostala mezi 75 nejlepších evropských byznys škol Deník Financial Times zveřejnil 6. prosince 2010 výsledky již sedmého hodnocení evropských byznys vysokých škol – European Business school rankings 2010. Vysoká škola ekonomická v Praze se poprvé zařadila mezi prvních 75 nejlepších. VŠE skončila na 73. místě společně s Fakultou ekonomie Univerzity Nova v Lisabonu (Faculdade de Economia da Universidade Nova de Lisboa). První příčku obsadila francouzská HEC Paris před London Business School. První trojici uzavírá mezinárodní byznys škola Insead, respektive její pracoviště v Paříži. Hodnocení European Business school rankings 2010 odráží umístnění byznys škol v dílčích žebříčcích Financial Times zveřejňovaných během celého roku 2010. Konkrétně zohledňuje postavení v hodnocení škol podle úrovně programů celoživotního vzdělávání, MBA (FT MBA 2010 ranking), EMBA (FT EMBA 2010 ranking) a Masters in Management (FT MIM 2010 ranking). Mezi hlavní kritéria při porovnávání kvality vzdělání patří i aktuální nástupní plat absolventů, průměrný plat po třech letech od ukončení vysoké školy, podíl absolventů doktorského studia na jednotlivých fakultách, podíl žen na fakultě a internacionalizace školy stanovená procentem zaměstnanců s cizím občanstvím (poslední tři jmenované se hodnotí pouze u programů MIM). VŠE se na žebříčku umístila zejména díky 58. pozici studijního oboru Podniková ekonomika a management a druhému místu mezinárodního programu CEMS MIM v žebříčku FT Masters in Management 2010. V ostatních kritériích (FT MBA 2010, FT EMBA 2010) VŠE vůbec nefiguruje. Podrobnosti průzkumu si můžete prohlédnout na stránkách www.rankings. ft.com/businessschoolrankings/europeanbusiness-school-rankings-2010. Autor: Zuzana Žiačiková inzerce a poznat Danone víc zblízka, což se mi určitě podařilo. Nejenom, že jsem si přiblížila, co Danone dělá, ale také jsem se seznámila s jejich firemní kulturou. Petro, proč jsi se přihlásila do Trustu? Soutěž byla moje první case study competition, které jsem se zúčastnila. Přihlásila jsem se do ní náhodou. Společně s partou kamarádů jsme si řekli, že bychom si něco podob- ného rádi vyzkoušeli, protože jsme společně v jednom týmu ještě nepracovali. Splnila soutěž tvoje očekávání? Chtěla jsem především zažít dobrou týmovou zkušenost A tvoje doporučení potenciálním účastníkům? Myslím si, že k vítězství v soutěži nejvíce přispěl náš tým, ve kterém jsme se všichni navzájem doplňovali svými silnými stránkami. Osvědčilo se nám mít předem rozdělené role a zodpovědnost, podle kterých jsme postupovali při zpracovávání úkolů. Více informací o soutěži najdete jak v letáku vloženém do tohoto vydání Economixu, tak na www.trustbydanone.com, kde se můžete rovnou přihlásit, nebo pište na [email protected]. Uzávěrka přihlášek je 31. 12. 2010. – 6 / 2010 A právě členka vítězného týmu Petra Vondráčková nastoupila téměř okamžitě po skončení soutěže do marketingového oddělení Danone, kde má nyní na starosti vlastní projekty a věnovala nám svůj čas na následující rozhovor. Trust by DANONE letos již poosmé Co sis tedy z ní odnesla? Díky soutěži jsem měla možnost otestovat si své schopnosti při vytváření tříleté strategie pro Danone a vyzkoušet si velice intenzivní týmovou spolupráci. Navíc jsem poznala některé z mých současných kolegů v Danone a také komplexitu odvětví, ve kterém tato společnost působí. economix Mezinárodní manažerská hra Trust by Danone demonstruje, jak všechna učiněná rozhodnutí mají přímý dopad na ekonomickou, sociální a environmentální oblast byznysu. Společnost Danone pořádá letos již 8. ročník této soutěže. V minulém ročníku z celkového počtu 200 účastníků z 11 vysokých škol z České a Slovenské republiky vzešel u jako vítěz tým složený ze stunili dentů VŠE. Ti se potom účastnili mezinárodního kola v Paříži. 4 aktuality GRANT REK TORA VŠE A ČESKÉ SPOŘITELNY NA PODPORU S TUDENT SKÝCH AK TIVIT NA ROK 2011 V období od 29. listopadu do 31. prosince 2010 mohou studentské organizace působící při VŠE žádat o grant rektora a České spořitelny. O finanční prostředky se organizace mohou ucházet s projekty určenými pro studenty (nesmí jít o komerční akce) pod podmínkou jejich realizace v roce 2011. Vyplněnou žádost je nutné odevzdat elektronicky (na e-mail studentskytajemnik@vse) i v písemné formě. Projekty vybere komise jmenovaná rektorem za účasti zástupců České spořitelny. Výsledky výběrového řízení budou oznámeny nejpozději do konce ledna 2011. V případě dotazů neváhejte kontaktovat studentskou tajemnici rektora Savinu Finardi. Více informací o podmínkách žádostí o grant se dozvíte na www.vse. cz/studentska-tajemnice/. economix – 6 / 2010 UZÁVĚRKA PŘIHLÁŠEK NA INTERNATIONAL MANAGEMENT Uzávěrka přihlášek do magisterského programu Podnikohospodářské fakulty International Management, který vychází z mezinárodního manažerského programu CEMS MIM, je stanovena na 7. ledna 2011. K přihlášce musí uchazeči přiložit certifikát potvrzující znalost anglického jazyka, strukturovaný životopis, motivační dopis, doklad o znalosti dalšího světového jazyka, záznam o dosavadních studijních výsledcích a bakalářský diplom (je-li již k dispozici). Přijímací řízení probíhá ve třech kolech. Více informací najdete na internetových stránkách cemsmim.vse.cz. NOVĚ ZAKOUPENÁ DATABÁZE NA VŠE VŠE zakoupila s platností od prosince 2010 práva na přístup do databáze ebrary Business & Economics, kde lze v elektronické podobě najít sbírku přibližně 9000 odborných publikací z oblasti účetnictví, etiky podnikání, kapitálových trhů, investic, podnikové kultury a financí, národohospodářské politiky, podnikání, lidských zdrojů, mezinárodního obchodu či marketingu a realit. Databáze je přístupná na www.vse.cz/zdroje/. S TUDENTKA VŠE VYHRÁLA ESEJIS TICKOU SOUTĚŽ DENÍKU THE KOREA TIMES Studentka bakalářského oboru Ekonomie na Národohospodářské fakultě VŠE Ivana Tománková zvítězila v esejistické soutěži jihokorejského deníku The Korea Times. Téma šestého ročníku soutěže se týkalo role Korejské republiky na Summitu G20 v Soulu. Tománková uspěla s esejí s názvem South Korea to defend the right to its „own“ development. Z 1300 zaslaných příspěvků vybrala mezinárodní porota čtyři korejské a čtyři zahraniční finalisty. Vítěznou esej naši studentky si můžete přečíst zde na www.koreatimes.co.kr/www/news/biz/2010/12/231_74778.html. VÝSLEDKY EXPERIMENTŮ LEE PUBLIKOVÁNY V rámci závěrečné zprávy projektu s názvem Rozhodování spotřebitele na trhu retailových investičních služeb: pohled behaviorální ekonomie byly zveřejněny výsledky série osmi experimentů prováděných na začátku října 2010 v Laboratoři experimentální ekonomie na NF VŠE, která byla založena v srpnu 2009. Popis prováděných experimentů a analýza jejich výsledků je k dispozici na www. vse-lee.cz/files/useruploads/eu_ consumer_behaviour_final_report.pdf. CHARITATIVNÍ SBÍRKA PRO DOMOV SUE RYDER V prvních prosincových dnech (2., 3., 6., a 7. prosince) se na VŠE, přesněji v šatnách Rajské budovy, uskutečnila tradiční sbírka předmětů na pomoc seniorům z Domova Sue Ryder. Charitativní akci zorganizovali studenti předmětu Ekonomie, filantropie, altruismus (5IE323) pod vedením doc. Antonie Doležalové. Přispět mohl každý darováním předmětů, které lze dál prodat v dobročinných obchodech Domova Sue Ryder. V minulém roce byly darovány a následně prodány předměty za 15000 Kč. SETKÁNÍ SENIORŮ VYSOKÉ ŠKOLY EKONOMICKÉ 2010 Koordinační rada základních organizací Vysokoškolského odborového svazu (VOS) a rektor VŠE prof. Richard Hindls uspořádali setkání seniorů VŠE s pohoštěním a programem. Akce se konala v pondělí 13. prosince od 15.30 v restauraci pro zaměstnance v budově Menza Italská. Autoři: Michaela Kalátová, Hana Kubovcová KONFERENCE RELIK Katedra demografie Fakulty informatiky a statistiky na VŠE uspořádala ve spolupráci s Ústavem pro informace ve vzdělávání konferenci s názvem Reprodukce lidského kapitálu (vzájemné vazby a souvislosti). Na programu byla ve dnech 13. a 14. prosince 2010 v prostorách VŠE v Praze na Žižkově. Hlavním tématem setkání byly širší souvislosti reprodukce lidského kapitálu z hlediska demografie, ekonomie, sociální a hospodářské politiky apod. Letos nově dostali příležitost prezentovat své příspěvky i studenti. Mikuláš na VŠE Mikuláš nevynechal ani Vysokou školu ekonomickou. V pondělí 6. prosince navštívil v 15.00 Dětský koutek Národohospodářské fakulty v přízemí Nové budovy VŠE na Žižkově. Mikulášská besídka se samozřejmě neobešla bez dárků a sladkostí pro ty nejmenší, kterých přišlo asi dvacet. Dárkem pro starší ročníky může být informace, že Mikulášem byl děkan NF Miroslav Ševčík, za čerta šel vyučující katedry ekonomie NF Petr Bartoň a andělem byla senátorka za NF v AS VŠE Pavla Vašíčková. Autor: Zuzana Žiačiková 5 rp z u rbarvi ok daa j s t v í PwC studentský barometr: Studenti chtějí pracovat ve stabilní odpovědné firmě, nástupní plat řeší až na druhém místě Poradenská společnost PwC zveřejnila další závěry ze série průzkumů chování studentů převážně ekonomických vysokých škol PwC Studentský barometr. Průzkum ukázal, že informace o svém budoucím zaměstnavateli hledají téměř všichni studenti na jeho webových stránkách. Stabilita zaměstnavatele je pro studenta mnohem důležitější než nástupní plat nebo skutečnost, zda ve firmě pracuje jeho kamarád, a úroveň společenské odpovědnosti firmy se stává standardem při výběru zaměstnání. Téměř všichni studenti (92 %) se podívají na webové stránky společnosti, než se u ní přihlásí o práci. Stejně tak devět z deseti absolventů má zkušenosti se servery nabízejícími práci (90 %). Necelá polovina studentů (42 %) využívá katalogy z trhů práce (na VŠE jde o veletrh pracovních příležitostí Šance pořádaný Rozvojovým a poradenským centrem VŠE) a zhruba čtvrtina pak I když první série výsledků PwC Studentského barometru ukázala, že studenti příliš nesledují aktivity firem či studentských organizací na své škole, veletrh pracovních příležitostí si ujít nenechají. Většina studentů (84 %) se účastní veletrhů práce na svých univerzitách, a to nejčastěji ve třetím (35 %) a čtvrtém (31 %) ročníku. nabídky firem na webu univerzity (24 %). Jen necelá desetina studentů (9 %) hledá práci v kariérních rubrikách denního tisku. Ještě méně studentů zavítalo do kariérních poradenských center na univerzitách. Při výběru svého budoucího zaměstnavatele je pro studenty nejdůležitější jeho stabilita, následuje obor, v němž působí, a prestiž společnosti. Až poté se v žebříčku priorit uchazečů nachází typ a náplň práce, kterou budou vykonávat. Na mnohem nižších hodnotových příčkách je pak například výše nástupního platu či to, zda ve firmě pracuje někdo z jejich známých. Hospodářská krize přiměla necelou polovinu oslovených studentů (45 %) změnit preference ohledně budoucího zaměstnavatele. SPOLEČENSKÁ ODPOVĚDNOS T NENÍ JEN FRÁZE Více než polovina (51 %) studentů uvedla, že se při hledání zaměstnání zajímá především o společensky odpovědné společnosti. Pro téměř polovinu oslovených (43 %) je společenská odpovědnost dokonce jedním z rozhodujících faktorů při volbě zaměstnavatele. Studenti také počítají, že se sami po nástupu do práce zapojí do programu společenské odpovědnosti svého nového zaměstnavatele. Například více než dvě třetiny z nich by bylo ochotno bezplatně pomáhat neziskové organizaci formou pro bono služeb. Autor: Martin Steiner inzerce Staňte se předplatiteli CEPu Díky předplatnému tak budete získávat publikace s ekonomickými, politologickými a dalšími společenskovědními tématy. Předplatné je možné objednat na stránkách www.cepin.cz v sekci předplatné, případně zasláním e-mailu na adresu [email protected]. Centrum pro ekonomiku a politiku (CEP) je institut (think tank), jehož cílem je šíření a podpora idejí svobodné společnosti a tržního hospodářství a šíření a podpora myšlenek velkých osobností liberálního myšlení. economix Předplatné zahrnuje pravidelný Newsletter, veškeré vydávané publikace a pozvánky na semináře. – 6 / 2010 na rok 2011 už nyní a jako dárek obdržíte předplatné na listopad a prosinec 2010 zdarma. Cena studentského předplatného činí 330,- Kč (což je 50 % standardní ceny). 6 zpravodajství Význam a splnitelnost Rozvojových cílů OSN economix – 6 / 2010 Poslední listopadové odpoledne v úterý 30. listopadu 2010 se na VŠE konal odborný seminář Význam a splnitelnost Rozvojových cílů OSN. V rámci cyklu OSN a výzvy 21. století ho pořádalo České sdružení pro Spojené národy ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí ČR a Střediskem mezinárodních studií Jana Masaryka FMV VŠE. Na semináři zazněly dva referáty, které se týkaly, jak je patrné z názvu semináře, především rozvojové pomoci, Rozvojových cílů OSN a otázek jejich splnitelnosti, respektive nesplnitelnosti. Ing. Ilja Ulrich, dlouholetý diplomat při OSN v New Yorku, bývalý velvyslanec v Ghaně a v Turecku a místopředseda Českého sdružení pro Spojené národy, hovořil o Rozvojových cílech tisíciletí (Millennium Development Goals, MDGs), o jejich vývoji a naznačil, zda se je mezinárodnímu společenství podaří splnit či nikoliv. Jako druhý si vzal slovo BcA. Jan Mrkvička, zástupce ředitele Sekce humanitární pomoci a rozvojové spolupráce organizace Člověk v tísni, který jako vedoucí mise působil v Afghánistánu a na Srí Lance. Věnoval se praktickému aspektu rozvojové a také humanitární pomoci. Na příkladu působení organizace Člověk v tísni v Etiopii ilustroval, jakým způsobem nejrůznější rozvojové a humanitární společnosti pracují nebo mohou pracovat v méně šťastných oblastech světa a tím pomáhat naplňovat Rozvojové cíle tisíciletí, aniž to je jejich hlavní cíl. Rozvojové cíle tisíciletí představují program, díky němuž mají být odstraněny nebo alespoň zásadně zmírněny nejpalčivější problémy rozvojového světa. Na Summitu tisíciletí v září 2000 se k jejich plnění zavázalo 191 států, 189 členských zemí OSN spolu se Švýcarskem a Vatikánem. Boj s problémy rozvojového světa, hlavně s extrémní chudobou, není ničím novým. V rámci OSN se snahy o jejich řešení probírají už od padesátých let. Nicméně až v roce 2000 došlo k podpisu Miléniové deklarace, která je výrazem obecné shody mezi státy o tom, jak ve světě dosáhnout rozvoje. Rozvojových cílů tisíciletí, které jsou rámcem pro spolupráci celého mezinárodního společenství, je celkem osm: 1) Odstranit extrémní chudobu a hlad (cílem je o polovinu snížit počet extrémně chudých lidí a na polovinu snížit také počet lidí trpících hladem); 2) Zpřístupnit základní vzdělání pro všechny (cílem zajistit pro všechny děti, chlapce i dívky, všeobecné základní vzdělání); 3) Prosazovat rovnost pohlaví a posílit postavení žen (genderová rovnost ve školách a v zaměstnání); 4) Omezit dětskou úmrtnost (snížení úmrtnosti u dětí mladších pěti let o dvě třetiny); 5) Zlepšit zdraví matek (cílem je o tři čtvrtiny snížit míru úmrtnosti matek); 6) Bojovat proti HIV/AIDS, malárii a jiným nemocem (zastavit šíření a snižovat počet nově nakažených); 7) Zajistit trvalou udržitelnost životního prostředí (o polovinu snížit počet lidí, kteří nemají přístup k čisté vodě, dosáhnout výrazného zlepšení životních podmínek lidí žijících ve slumech); 8) Vytvořit globální partnerství pro rozvoj (vytvořit pracovní příležitosti pro mladé, zajistit dostupnost základních léků v rozvojových zemích...). CÍLE DEKLARACE TISÍCILETÍ SE NENAPLNÍ Státy se v Miléniové deklaraci zavázaly splnit tyto cíle do roku 2015. V případě snížení počtu extrémně chudých lidí se pravděpodobně podaří tomuto závazku dostát, a to díky pozitivnímu vývoji v Číně, kde se počet lidí žijících pod hranicí chudoby významně snížil, i v severní Africe a jihovýchodní Asii. Druhá část prvního cíle, snížení počtu lidí trpících hladem, už ale nejspíše splněna nebude. Velmi nadějně se vyvíjí druhý rozvojový cíl – základní vzdělání se daří zajistit pro zhruba 88 dětí ze sta. Nezanedbatelný nárůst se týká Afriky, kde se v řadě zemí podařilo zrušit školné. Problémem ale zůstává fakt, že necelá třetina dětí základní vzdělání nedokončí. Příznivý vývoj se týká ještě boje proti HIV/AIDS. Klesá totiž počet nově nakažených i počet úmrtí na HIV. Zbývající cíle však pravděpodobně splněny nebudou, a zůstanou tak závazkem do vzdálenější budoucnosti. Druhá část semináře byla věnována působení organizace Člověk v tísni v etiopském regionu Somali. Situace v této nejvýchodnější části Etiopie je ještě o něco problematičtější než ve zbytku země. Dokládá to mimo jiné malý počet nevládních organizací, které zde pracují. Člověk v tísni se jednou z nich stal v dubnu letošního roku. Region Somali je od zbytku Etiopie odříznut geograficky pohořím a také etnicky. Místní obyvatelé jsou Somálci, kteří se příliš necítí být součástí Etiopie. Na jihovýchodě se navíc nachází oblast Ogaden, o který se v letech 1977–1978 vedla etiopsko-somálská válka (válka o Ogaden). Cílem prezentace práce organizace Člověk v tísni bylo ukázat, že rozvojové a humanitární nevládní organizace pomáhají svými programy a projekty naplňovat Rozvojové cíle tisíciletí, přestože tyto cíle jsou spíše nástrojem pro velké donátory a menší nevládní organizace volí oblasti svého působení na základě jiných kritérií. PROBLÉMOVÝ SVĚTOVÝ POTRAVINOVÝ PROGRAM Během semináře byla také zmíněna největší humanitární světová organizace, Světový potravinový program (WFP), a především její problematický mandát. WFP má totiž mandát pouze na distribuci potravin, což je v některých případech spíše kontraproduktivní. Neřeší se při ní například, jak je společnost organizována, a tak dodávky potravin často končí v rukou kmenových vůdců. Jiným případem jsou dodávky potravin v době, kdy jsou místní zemědělci již schopni sklízet vlastní úrodu. Závěr semináře patřil několika málo otázkám a zmínce, že vyspělé země, s výjimkou Skandinávie, jsou sice i v důsledku hospodářské krize ještě daleko za svým závazkem poskytovat 0,7 % HDP na rozvojovou pomoc, zvyšuje se ale solidarita samotných rozvojových zemí, nemalá pomoc často přichází i ze zemí, jako je Ghana. Autor: Betka Kuchařová 7 zpravodajství Debatní klub KHD: Levné peníze rozvracejí eurozónu V úterý 23. listopadu uspořádala katedra hospodářských dějin Národohospodářské fakulty VŠE v aktuálním semestru druhou diskusi v rámci svého Debatního klubu. Na rozpravu se studenty o aktuálních otázkách tentokrát zavítaly české ekonomické žurnalistky Lenka Zlámalová z Lidových novin a Julie Hrstková z Hospodářských novin. Debata se konala od 19.45 v posluchárně C. Večerem tradičně provázel organizátor Ladislav Tajovský. Hlavní téma večera se točilo kolem problematiky Evropské měnové unie. Diskusi uvedla Lenka Zlámalová z LN konstatováním, že období hospodářské krize je svým způsobem rájem pro ekonomické novináře: „Je to pro nás zajímavé téma. Evropa prochází změnami, předělává se a dochází k zajímavému rozvoji zemí.“ Pak se pozornost strhla k snad nejpalčivějšímu aktuálnímu problému – k ekonomickému vývoji v Irsku. Co udělali Irové špatně? Analytička z LN odpověděla na tento dotaz jednoznačně. Za aktuálními „maléry“ stojí levné peníze. Reálná úroková míra se totiž v Irsku pohybovala v období let 1998 až 2007 na úrovni minus jedno procento. Tím docházelo k nafukování obří realitní bubliny, která dříve či později zákonitě splaskne. Pod současné problémy se podepsaly i regionální odlišnosti: v eurozóně můžeme vypozorovat rozdílný ekonomický růst na periferiích a v jejím jádru. Julie Hrstková podložila tezi, že k dané situaci v EMU muselo nevyhnutelně dojít, i argumentem, že po rozpadu východního bloku se historie starého kontinentu změnila. Německo vynakládalo finanční prostředky na podporu integrace východních států. EU přijala takové státy jako Česká republika, Slovensko a Slovinsko. Tato ochota začlenit do společenství méně vyspělé státy s sebou nesla obrovské náklady, pokračovala Hrstková. Obě novinářky se shodly, že kombinace jedné měny a dvanácti či šestnácti fiskálních politik je dlouhodobě neudržitelná. V diskusi došlo i na další problematické země, zejména na Španělsko, kde spadly ceny nemovitostí o 65 procent, a stávkující Portugalsko. Hrstková i Zlámalová zdůraznily, že nejvíce na pochybení politiků z ostatních členských států doplácí Německo. Množství názorů a argumentů, které padly při diskusi, v podstatě vedlo k témuž závěru: takhle to dál nejde aneb obědy nejsou zadarmo. Autor a foto: Tereza Syrová Paroubek hovořil na VŠE o hodnotách české levice Komunisté znamenají pro českou sociální demokracii problém – to a mnoho dalšího naznačil studentům VŠE Jiří Paroubek, který přijal pozvání k diskusi v Klubu mladých politologů. V úterý 16. listopadu navštívil Klub mladých politologů absolvent VŠE, bývalý předseda vlády a ČSSD, Jiří Paroubek. Ve své přednášce na téma Hodnoty a budoucnost české levice nejprve připomněl obtížnou situaci znovuobnovení sociální demokracie v prvních porevolučních letech, kdy strana byla postavena zejména před problémy personální povahy způsobené téměř čtyřicetiletým přerušením činnosti. Po krátkém shrnutí jedenadvacetiletého působení ČSSD v české politice pak řečník přešel k jádru diskuse, tedy hodnotám a budoucnosti české levice. Za jednu z nejzajímavějších myšlenek na toto téma lze pravděpodobně označit vyhlídky vládnutí sociální demokracie s jejich přirozeným partnerem na levici, tedy KSČM. Sám Jiří Paroubek prý po volbách v roce 2006 zjišťoval možnosti takovéto koalice, ale narazil na komunistickou neochotu změnit své postoje zejména vůči EU a NATO, což bylo pro sociální demokracii nepřijatelné. Podle slov Ji- řího Paroubka bylo cílem takové spolupráce přimět komunisty k vládní odpovědnosti a vnitřní reformě a tím oslabit jejich pozici na levici. Bývalý premiér také zmínil, že budoucnost české levice do značné míry stojí na vybudování levicového think-tanku. Ten by mohl vzniknout buď proměnou Masarykovy dělnické akademie nebo založením instituce nové. Nejen levicoví intelektuálové ČSSD chybějí, je potřeba školit i členy strany. ČSSD zaznamenala v posledních letech nárůst z 15 na 24 tisíc členů, jejichž „výchovu a kompetentnost” je nyní potřeba zajistit. Ve druhé polovině diskuse poté nastal čas pro dotazy z publika, které se týkaly zejména aktuální politické situace. Těž- ko očekávat, že by se Jiří Paroubek postavil proti koalici ODS a ČSSD na pražské radnici, když sám v této koalici do roku 2006 působil. Oproti tomu neúspěch bývalého guvernéra Zdeňka Tůmy prý není pro Miroslava Kalouska až tak špatnou zprávou, neboť mu tak alespoň ve straně nevyroste silný kandidát na budoucí předsednické křeslo v TOP 09. Studenti byli též zvědaví, koho z dvojice Sobotka – Hašek vidí Jiří Paroubek za svého pravděpodobného nástupce na sjezdu v březnu 2011, avšak museli se spokojit s odpovědí, že oba kandidáti mají ještě své rezervy, a tak je cesta zatím otevřená i dalším adeptům. Autor: Jakub Kratochvíl Foto: Janusz Konieczny 8 rozhovor Prof. René Wokoun z VŠE byl zvolen rektorem UJEP Jak vypadá vaše budoucí působení na naší škole? Na Národohospodářské fakultě VŠE budu působit nadále především v doktorském studiu. Vedoucí katedry regionálních studií Národohospodářské fakulty VŠE prof. RNDr. René Wokoun, CSc. byl 16. listopadu 2010 zvolen rektorem Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem (UJEP) na období 2011–2015. Členové akademického senátu UJEP ho zvolili ve čtvrtém kole 22 ze 33 hlasů. Prof. Wokouna by měl do funkce ještě jmenovat prezident, jeho funkční období začne 1. března 2011. economix – 6 / 2010 Co vás vedlo ke kandidatuře na rektora ústecké univerzity? Již před čtyřmi lety jsem začal spolupracovat na přípravě vědecko-výzkumného projektu na UJEP, jehož výsledkem bylo mimo jiné zřízení Výzkumného centra konkurenceschopného a udržitelného rozvoje regionů, v němž úspěšně realizujeme několik projektů a jehož řízením jsem byl letos pověřen; za těch několik let se intenzita spolupráce zvýšila. Posléze jsem byl některými pracovníky univerzity osloven a po určitém váhání jsem se rozhodl kandidaturu přijmout. Vnímal jsem to jako osobní výzvu a vidím příležitosti, kde by mé zkušenosti mohly pomoci rozvoji univerzity. Kdy jste se rozhodl kandidovat na rektora a jak dlouho jste se připravoval? Kandidovat na funkci rektora UJEP jsem se rozhodl na poslední chvíli. Příprava byla velmi intenzivní, hlavně práce na prezentaci, protože na té velmi záleželo. S tou mi pomohli i kolegové z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí. Po celou dobu volby, ačkoli jste přišel zvenčí a neměl jste s UJEP téměř nic společného, navíc proti vám kandidovali dva děkani z univerzity, jste měl výraznou převahu hlasů. Čím si to vysvětlujete? Respektoval jsem sílu všech ostatních kandidátů, nicméně oba zmiňovaní děkani jsou jistě velmi pracovití a mají silnou Jak na váš odchod reagují spolupracovníci na VŠE? Plánujete si s sebou na nové působiště odvést někoho ze svých spolupracovníků? Myslím, že většina kolegů mi to přeje. A nikoho si neodvedu. pozici, ale na svých fakultách. A pozice rektora je přece jen jiná. Že byla podpora mé kandidatury tak masivní, mě částečně překvapilo, zřejmě mi pomohla skutečnost, že nejsem výrazně na UJEP s nikým spjatý a pochopitelně, doufám, i představené cíle a priority a síla mých argumentů. Stanovil jsem si několik priorit pro řízení univerzity: 1) Stabilizovat existenci a posílit progresivní a inovativní prvky v rozvoji UJEP a zároveň flexibilně reagovat na realizované změny v oblasti terciárního vzdělávání. 2) Zajistit pozici univerzity v budoucí kategorizaci vysokých škol v ČR tak, jak bude pro nás nejvýhodnější. 3) Zefektivnit vybrané ekonomické procesy tak, aby nedocházelo k jejich duplicitě a plýtvání financemi. Snižovat náklady rektorátu a racionalizovat jeho činnost. 4) Posílit vícezdrojové financování univerzity (aplikovaný výzkum, projekty, granty, nadační fond). 5) Podporovat veškerý základní a aplikovaný výzkum schopný generovat uplatnitelné výstupy. Počet studentů asi příliš neporoste, a to především s ohledem na omezení financování vysokých škol v ČR, které se dotkne i UJEP. Mnou stanovené priority senátory evidentně přesvědčily a především tím bych vysvětloval, proč jsem byl zvolen. Proč jste tyto své ambice nezkusil realizovat na VŠE? V poslední době se na VŠE uskutečnily jak rektorské, tak děkanské volby. Jak jsem už uvedl, byl jsem požádán určitou skupinou akademiků a senátorů na UJEP, abych kandidoval. Na VŠE či NF mě nikdo takto neoslovil. Už máte jasno o personálním složení vedení UJEP? Některá jména členů nového vedení UJEP jsem uvedl už na prezentaci. Z původního vedení zůstanou tak asi dva tři lidé, jinak přijdou noví, ale budou všichni z UJEP. Z VŠE nepřijde nikdo, stačí to, že přijdu já. Ale to neznamená, že bych se na VŠE neinspiroval. Některé věci se mi tady líbí, například z hlediska fungování finančního řízení, některé prvky bych možná převzal. Na druhou stranu některé záležitosti považuji za problematické, například to, že si studenti mohou ještě první dva týdny v semestru měnit rozvrh. Máte představu, kdo by po vás mohl převzít katedru regionálních studií? Nějakou představu mám, ale je to předčasné. Hodláte nějakým způsobem rozvíjet spolupráci mezi UJEP a VŠE? Například formou společných projektů apod.? Doufám, že se spolupráce mezi UJEP a VŠE prohloubí například formou společných výzkumných úkolů a projektů. Jak jsem již uvedl, spolupracujeme v rámci společného pracoviště – Výzkumného centra konkurenceschopného a udržitelného rozvoje regionů, jehož vznik jsme několik let připravovali. Předpokládám však spolupráci i v dalších oborech. Autor: Hana Kubovcová Foto: Tereza Syrová 9 zpravodajství Členové NERV diskutovali se studenty VŠE snáze vystudovatelné soukromé univerzity. Po projevech obou hostů následovaly dotazy posluchačů. Po Petru Zahradníkovi se slova ujal ekonom Jiří Schwarz, který se v rámci NERV specializuje na fiskální reformu, vztahy s EU a konkurenceschopnost. Studentům krátce popsal fungování tohoto poradního orgánu. Členové NERV nejdříve připraví reformu, poté navrhovaná opatření postoupí do takzvané velké NERV, kde je konzultují elitní členové rady s premiérem republiky. V oblasti veřejných financí projednávají tři okruhy: rozpočtové škrty ve školství, zdravotnictví a v důchodovém systému. Druhým okruhem je návrh institucionálních změn. Připravují fiskální rámec na období delší, než je to volební (na pět let), čímž se má zabránit kupování hlasů před volbami příjímáním populárních opatření, která odčerpávají prostředky ze státního rozpočtu. Třetí úkol, kterému se NERV věnuje, je návrh daňové reformy. Schwarz se ve svém vystoupení zmínil i o plánovaném zavádění školného na veřejných vysokých školách a možném důsledku přelití studentů na Na otázku týkající se přerušení činnosti NERV v období od září 2009 do srpna 2010 odpovídal tajemník rady David Havlíček. Tuto skutečnost dával do souvislosti s pádem vlády Mirka Topolánka. Dodal, že NERV byl původně stvořen s cílem nacházet východiska z krize během českého předsednictví v Radě EU, šlo tedy o krátkodobou iniciativu. Ovšem obnovená, druhá verze NERV by měla fungovat v dlouhodobém horizontu. Autor: Alena Medková Foto: Peter Čulák – 6 / 2010 Po stručném představení NERV Davidem Havlíčkem se slova ujal Petr Zahradník. Otázce evropské integrace se věnuje 25 let, problematikou se začal zabývat již při studiích na VŠE. Českou republiku charakterizoval v kontextu ostatních evropských ekonomik jako podprůměrně rozvinutou, ovšem dodal, že ČR má slušný potenciál pro budoucí vývoj. Co se týče funkce NERV, tak za nejdůležitější považuje přinášet náměty pro ozdravení veřejných financí. Jeden ze studentů se dotazoval, zda hosté mohou jmenovat konkrétní agendy státu, které by se měly podle jejich názoru seškrtat. Schwarz odpověď začal svou nedávnou příhodou z Nového Zélandu. Na silnici ho za nepřiměřenou rychlost zastavil policista a na místě mu udělil pokutu. To podstatné je, že policista byl jeden, vysvětloval Schwarz, kdežto v České republice potkáte vždy dva a více policistů pohromadě. To označil za zbytečné plýtvání veřejnými zdroji. Plýtváním nazval i předražené veřejné výstavby, kde rovněž vidí prostor pro škrtání. Za nesmyslné označil datové schránky, jejichž cílem bylo zmenšení byrokratického aparátu, ovšem v konečném důsledku došlo ke zvýšení počtu IT úředníků. Petr Zahradník zmínil na prvním místě snížení nákladů na administrativu, která vznikla při rušení okresů a převodu pravomocí na kraj. Navzdory tomu se některé záležitosti nadále řeší duplicitně. Jako druhé by zredukoval mandatorní výdaje. Užitečným krokem by podle Zahradníkova názoru bylo zavedení institutu takzvaného nepřekročitelného výdajového stropu. economix Ekonomický klub Mladé občanské platformy zorganizoval na úterý 23. listopadu 2010 ve Vencovského aule VŠE na Žižkově debatu se dvěma členy Národní ekonomické rady vlády (NERV). O aktuálních ekonomických otázkách přišli se studenty diskutovat bývalý děkan Národohospodářské fakulty VŠE doc. Jiří Schwarz a konzultant EU Office České spořitelny Petr Zahradník. Původně se setkání měl zúčastnit i ekonomický poradce Goldman Sachs Vladimír Dlouhý, ovšem z důvodu zahraniční pracovní cesty se nakonec omluvil. Večer moderoval tajemník NERV David Havlíček. 10 zpravodajství Jestli ono to euro bude v roce 2015 ještě existovat, paní Merkelová Národohospodářská fakulta VŠE pořádala ve středu 24. listopadu 2010 veřejné zasedání Vědecké rady, jehož součástí byla odborná přednáška na téma Budoucnost eura očima státníka, centrálního bankéře, ministra financí a akademického ekonoma. economix – 6 / 2010 Zasedání Vědecké rady se zúčastnili pedagogové školy, studenti a nespočet novinářů. Hlavními diskutujícími byli prezident České republiky prof. Václav Klaus, viceguvernér České národní banky Mojmír Hampl, místopředseda vlády Slovenské republiky a ministr financí Ivan Mikloš a děkan Národohospodářské fakulty doc. Miroslav Ševčík. Na úvod se uskutečnily formality Vědecké rady a začala diskuse. Všichni čtyři výše uvedení hosté byli postupně zváni k řečnickému pultu, aby pronesli své myšlenky o dopadech eura a celé existence měnové unie. Jako první měl projev státník čili prezident Václav Klaus, který přednesl publiku několik zajímavých poznatků k existenci eura. Úvodem svého projevu zmínil zásadní pohled na smysluplné pokládání otázek vzhledem k jednotné evropské měně. Předestřel, že nemá význam pořádat diskusi na téma: Zda má Česká republika přijmout euro či nikoli, ale spíše jde o to, jak se na euro dívat, jakýma očima. Zdůraznil, že je důležité dívat se na euro očima České republiky jako na cizí měnu. A zde je jeho pět poznatků: 1) Euro, neboli společná měna části společného kontinentu, byl odvážný projekt, při jehož zrodu nebyly brány v úvahu aspekty popsané standardní ekonomickou teorií. Jde o riskantní politický a ekonomický projekt, který nezvažoval jádro optimálních měnových zón. 2) Ekonomické argumenty nebyly brány v úvahu záměrně částečně proto, že politici ekonomii nerozumějí a nepovažují ji za důležitou disciplínu. Politické efekty zavedení eura od samého počátku považovali za větší a cennější než ekonomické disefekty. Zavedení eura má velice nenulové náklady. CBA se politici nezabývali. 3) Politici udělali školáckou chybu při posuzování faktoru času a při předpokladu harmonického vývoje. Zavedení eura se harmonicky a proporcionálně opravdu nevyvíjelo. Evropa by potřebovala jiné měnové kurzy, ale to nebylo možné, jelikož politici měli zavřené oči. A toto vedlo ke krizi. 4) Od počátku mnozí (ekonomové) věděli, že nemůže existovat měnová unie bez unie fiskální a věděli, že nemůže být unie fiskální bez unie politické. Europolitici si mysleli, že to možné je, nebo věděli, že to možné není, ale mysleli si, že by bylo nejjednodušší zavést unii měnovou a tím docílit unii fiskální a politickou. Věřili v zákon plánovitého a proporcionálního vývoje. 5) K poslednímu bodu by bylo příhodné uspořádat samostatnou přednášku na téma Zda může politická a fiskální unie na úrovni kontinentu bez radikální centralizace fungovat. Fungovat může, ale bez demokracie, a to jedině za cenu vytvoření autoritářské evropské centrální vlády. Pan prezident dále vyjádřil zajímavou myšlenku k otázce, zda bude euro existovat dále jako měna: „Euro bude pokračovat. Nemá cenu spekulovat o tom, v kolika zemích se jím bude platit, ale jaká bude cena rozsáhlých fiskálních transferů a vnitrokontinentálního přerozdělování. Toto všechno se pravděpodobně odehraje ve prospěch opuštění parlamentní demokracie, za fungování fiskální unie a za cenu pomalého vývoje Evropy.“ Další slovo dostal centrální bankéř, viceguvernér ČNB Mojmír Hampl, který ve svém projevu o euru uvedl tyto poznatky: „Dnes je skoro všechno možné. Asociace exportérů České republiky nechce euro. Jestli se dějí přelomové věci, tak se dějí teď.“ Pro ČR je důležité sledovat vývoj v eurozóně, která se mění každý den. Eurozóna je pohyblivým terčem. Bude jiná než opticky ta, do které jsme se zavázali vstoupit v roce 2004. Klíčovým bodem pro tuto chvíli by měla být otázka primárního práva. Jak by se mělo upravovat primární právo. Kam míříme? Hampl zdůraznil, že je nutné si uvědomit nekompatibilitu fiskálních suverénů a jedné měny. Podtrhl a rozvedl tři základní body instruktivního trilematu, kterými jsou: 1) nemožnost vystoupení nebo vyloučení z EU, 2) nemožnost krachu států, 3) zákaz pomoci jednotlivých zemí mezi sebou. Který ze švů povolí jako první? Hampl se přiklání k poslednímu bodu trilematu, k zákazu pomoci jednotlivých zemí mezi sebou. Dále rozvedl finanční nákladnost celé této evropské situace. „Toto je finančně velmi nákladné, politicky nikoli. V bailoutu nejde o přísnost, jde spíše o velkorysost.“ Uvedl, že přísnost mohla být aplikována dnes, ale jen její naznačení, jen to, že by mohla být, vyděsila všechny země tak, že o potenciální přísnosti živě diskutují. V proslovu zdůraznil, že mechanismus 11 svobodou a suverenitou. Vytváří se dlouhodobě neufinancovatelný stát blahobytu. Optimálním řešením by byla postupná demontáž, příprava nové HMU, která by se blížila měnové zóně, v níž by euro mohlo fungovat. Oblasti, ve kterých by euro mohlo fungovat, Ševčík vymezil na tyto státy: Německo, Belgie, Rakousko, Lucembursko. V žádném případě by mezi fungující zónu nezařadil Řecko, Španělsko, Portugalsko a Francii. Svůj proslov zakončil následujícím dodatkem: „Pravdu měl Milton Friedman, když dával v roce 2001 Evropské měnové unii 15–20 let života. Jsem přesvědčen, že záchranné balíčky eurozóně nemohou pomoci. Toto není systémová pomoc.“ Posledním přednášejícím byl politik, místopředseda vlády a ministr financí Slovenské republiky Ivan Mikloš, který hovořil o zavedení eura na Slovensku a o důvodech, které vedly slovenské ekonomy k tomu, aby se rozhodli pro vstup do eurozóny. Pan ministr uvedl, že výhody zavedení eura vysoce převažovaly nad nevýhodami. Těmito pozitivy byly: 1) kurzová stabilita (volatilita malých měn je větší), 2) snížení transakčních nákladů, 3) celkové efekty kvantifikované analýzami ukazovaly vyšší dodatečný růst produktu o 0,7–1 procento ročně. Po projevu pana ministra následovala krátká řízená diskuse, při které pan prezident, jakožto i při celém projevu, vtipkoval. Mezi obzvláště vydařené poznámky patřila příhoda s německou kancléřkou Angelou Merkelovou. Když byla Angela Merkelová oficiálně pozvána do České republiky, položila žertovně panu prezidentovi otázku: A kdy přijmete euro, pane prezidente? V roce 2015? Klaus jí žertem odpověděl: „No, jestli ono to euro bude v roce 2015 ještě existovat, paní Merkelová.“ Autor a foto: Tereza Syrová – 6 / 2010 měnové unie transferu a zachraňování se má své hranice. Může fungovat pouze do doby, dokud jsou peníze. Stejně jako prezident Václav Klaus i viceguvernér Mojmír Hampl si položil otázku: Jak je třeba se dívat na eurozónu? Na problémy eurozóny se musíme dívat německýma očima. Německo je největší sponzor. Vysocí představitelé Německa zažívají vnitřní rozpor: „Milujeme euro, ale nemáme rádi důsledky, kterými jsou předlužení, přehřívání, záchranné operace a následně to, že je musíme platit.“ Na závěr položil příhodnou otázku: Jak interpretovat, zda ČR vstoupí do eurozóny, když měnová unie tak rychle mění podoby? Následně mluvil ekonom, děkan Národohospodářské fakulty doc. Miroslav Ševčík, který nejprve přednesl historický exkurz do problematiky Hospodářské a měnové unie (HMU), v němž upozornil na Vernerovu vládu a neopomenul ani Delorsovu vládu. Důležitá myšlenka, kterou Ševčík vyslovil, jako by utkvěla v čase: „Evropská unie se nachází ve 2/3 rozpadu eurozóny.“ Na rozdíl od pana prezidenta se domnívá, že se Evropská unie rozpadne. Podotkl, že projekt společné měny nesplňuje podmínky optimální měnové zóny. Politici opomenuli základní ekonomické poučky a zneužili hospodářského politického vlivu k prosazení něčeho, co může vést k dezintegraci a negativní integraci. Vysoce žádoucí procesy odstranění nadměrných regulací a bariér v pohybu kapitálu by měly přispět k liberalizaci ekonomiky. Ovšem euro bylo zavedeno tehdy, kdy nebyly naplněny integrační funkce. Nefunguje jednotný trh a ani společný trh, příkladem mohou být zemědělské komodity. Na tomto trhu přetrvávají dlouhodobě diskriminační podmínky a EU není schopna zemědělskou politiku revidovat. Pro zavedení eura byla určena Maastrichtská kritéria konvergence. Tyto limity byly nastaveny uměle a byly diskutabilní už v době zavádění eura. Všeobecně známá fakta, že kritéria dlouhodobě neplní ani země eurozóny, názorně doplnil tabulkami. Dalším aspektem nefunkčnosti eurozóny je podle Ševčíka pochybení politiků ve smyslu, že lze financovat dluhy donekonečna z deficitu rozpočtů a udržovat takzvaný stát blahobytu. „Výdaje veřejného sektoru jsou trhliny, které mohou vést až k poškození kapitalismu.“ Prohlašováno v rámci veřejného zájmu, politici přijímají nová rozhodnutí ve snaze napravit situaci, ale tato rozhodnutí vytvářejí nové a nové problémy. Zajímavý názor přinesl, co se týče nákladů na zavedení a fungování eura. Uvedl, že náklady na zavádění eura byly relativně vysoké a současná eurozóna a náklady na její řízení jsou extrémně vysoké, přičemž nejvyšší náklady přinášejí takzvané záchranné balíčky. Společná měnová a fiskální politika předpokládá vznik centralizovaného federalizovaného státu. Cena je vysoká finančně a souvisí se svobodou národa, individuální economix zpravodajství 12 zpravodajství DEN VĚDY NA VŠE economix – 6 / 2010 V pátek 26. listopadu 2010 proběhl na VŠE již čtvrtý ročník Dne vědy, který společně organizují pražské vysoké školy: Vysoká škola ekonomická, Univerzita Karlova (UK), Vysoká škola chemicko-technologická (VŠCHT), České vysoké učení technické (ČVUT) a Česká zemědělská univerzita (ČZU). V atriu Rajské budovy si studenti mohli prohlédnout například přístroj Camera Obscura (jakýsi pradědeček fotoaparátu, pozn. red.) z Národního technického muzea, Národní institut dětí a mládeže zde představil mobilní telefon pro děti od šesti do jedenácti let, který lépe ergonomicky vyhovuje menším dětským dlaním a prstům. Studenti VŠCHT návštěvníkům předvedli, jak se vyrábí zmrzlina z kapalného dusíku nebo jak vyrobit falešný pepř z bramborového škrobu, a také ukázali, že není šunka jako šunka. U stánku VŠE jste si mohli vyzkoušet biofeedback nebo si nechat udělat typografický rozbor. V průběhu celého dne probíhal v posluchárně RB 101 blok deseti přednášek. Sérii přednášek napříč různými obory zahájil prof. Jaroslav Petr z ČZU vyprávěním na poeticky znějící téma Oplození mýtů zbavené aneb Co jsme všichni zažili a nikdo si to nepamatuje. Snad všichni posluchači byli dříve či později během dětství či dospívání konfrontováni s faktem, že čáp děti přece jen nenosí. Užitečná informace ovšem pro jistotu zazněla v samém úvodu přednášky. Mezi největší mýty biologie, které donedávna převládaly, patří, že spermie se pohybují jen za pomoci bičíků. To však není tak docela pravda. Cestu do vejcovodu totiž zvládají za třicet minut, a to navzdory veškerému úsilí nezvládnou jen za pomoci bičíku. Mýtus padl díky novému vědeckému poznatku o tom, že spermie jsou takříkajíc nasáty silou dělohy. Není bez zajímavosti, že na povrchu spermie se nacházejí stejné molekuly jako v nose. Spermie tedy naviguje na cestě za vajíčkem jakýsi čich, láká je hormon progesteron. Vůbec nejhorším omylem, který se dostal i do učebnic, je, že spermie po oplození vajíčka zahazuje bičík. K šíření přispěla i Christiane Nüsslein-Volhardová, držitelka Nobelovy ceny za medicínu z roku 1995. K mylným domněním dochází i při takzvaném oplodnění ze zkumavky. Ve skutečnosti umělé oplodnění neprobíhá ve skleněné zkumavce, ale na polystyrenových miskách. Doc. Jiří Matas z ČVUT přednášel na téma Co vše lze poznat z obrázků? Matas představil projekt uměle inteligentního automobilu bez řidiče, který dokáže detekovat dopravní značky a různé objekty a zvládne rozpoznat až 25 snímků za sekundu. Tento projekt dokonce získal ocenění Česká hlava pro rok 2007. Host mluvil i o nových technických možnostech rozeznávání věku a pohlaví z pohledu osoby do kamery či pouze z fotografie člověka. Matas představil i 3D rekonstrukce, které například umožňují z fotografií sochy Woodrowa Wilsona z hlavního nádraží v Praze (která byla v roce 1941 zničena) vytvořit nový 3D model sochy a umožnit tím její rekonstrukci. Nové výdobytky vědy a techniky tak mají velký význam i pro kulturu a zachování jejího dědictví. Do archeologie novověku jako tématu vysokoškolského studia (tak zněl název přednášky) nás uvedl doc. Václav Matoušek z Fakulty humanitních studií UK. Sama archeologie si prožila svůj zlatý věk v době českého národního obrození a dnes již postrádá praktický význam. Proto nastupuje na scénu archeologie novověku. Matoušek přiznal, že disciplína zatím vyvolává ve veřejnosti rozpaky. Pro lepší představu uvedl i příklad takového novověkého archeologického výzkumu, na kterém se podílejí studenti ZČU a UK: jde například o mapování bojiště u Třebele nebo u Rozvadova či analyzují rytiny bojů třicetileté války v Čechách. Více se můžete dozvědět v knize Čechy krásné, Čechy mé – Proměny krajiny Čech v době industriální, která vyšla letos v březnu. Projekt Galileo a jeho využití v dopravní telematice (disciplína, která integruje informační a telekomunikační technologie s dopravním inženýrstvím, pozn. red.) představil Ing. Zdeněk Lokaj z ČVUT. Dnes dokážeme za pomoci družic zjistit lokalizaci vlaků, navigovat, určit energeticky nejméně náročnou trasu, monitorovat pohyb osob a zboží na dopravní síti. Schopnost monitorovat je užitečná zejména při převozu nebezpečných materiálů, když dojde k vychýlení transportu z plánované trasy, můžeme okamžitě předat zprávu záchrannému sboru, vyprávěl Lokaj. Rovněž v letecké dopravě nalézají inteligentní dopravní systémy významnou funkci. V současné době se realizuje na pražském letišti Ruzyně pilotní provoz systému, který monitoruje a řídí pohyb objektů po ploše letiště. Systém se osvědčuje zejména v noci a mlze. Při zhoršené viditelnosti spolehlivě a neprodleně informuje například o zvěři pohybující se v dané oblasti. Kompletní zavedení systému je plánováno na rok 2015. Lokaj dále mluvil o navigačním systému využívaném v Německu, kde se pomocí něho řídí lodní doprava – při navigaci trajektů do přístavu. Kolem přístavu jsou rozmístěny zesilovače signálu přijímaného ze dvou družic. Loď tak přijímá zpřesňující informace o poloze, kapitán na obrazovce reálně vidí, jak daleko je od mola, a může tak bezproblémově zakotvit, popsal výhody projektu Galileo přednášející. Doc. Jaroslav Červený z ČZU přednášel na téma Kam kráčí myslivecký výzkum v České republice? Uvedl, že význam výzkumu pro myslivost a management populací zvěře stále nabývají na aktuálnosti. Nové vědecké poznatky z oboru genetiky, molekulární biologie či Dvořáková z Fakulty mezinárodních vztahů VŠE. Na přednášce studenty stručně obeznámila s historií předvolebních analýz. Poprvé nabraly na vážnosti v roce 1936. Uvedla dva příklady tehdejšího průzkumu veřejného mínění: jedni postupovali analýzou relativně malého reprezentativního vzorku, druhá skupina se telefonicky dotazovala velkého počtu lidí na jejich voličské preference. Čí prognóza byla nakonec blíže pravdě? Před odpovědí si je třeba uvědomit, kdo měl doma v roce 1936 telefon. Zdaleka tedy nešlo o reprezentativní průzkum. Dvořáková pokračovala vyprávěním o současných metodách průzkumu veřejného mínění v ČR: stačí odpovědi reprezentativního vzorku zhruba tisíce respondentů a výsledky se velice blíží skutečnosti. Výsledky průzkumu veřejného mínění ovlivňují jednání voličů, nevíme ale jak. Když se zveřejní, že vyhrává jedna strana, může totiž nastat několik situací: buď k volbám někteří ani nepůjdou, když to má jejich strana jasné, nebo nevěděli koho volit, tak volí vyhrávající stranu, případně začnou volit jiné nadějné strany, i když původně nechtěli, jen z toho důvodu, aby vyhrávající nezvítězila. V ČR se tedy nesmí těsně před volbami průzkumy zveřejňovat, v USA ale ano. Problém v ČR většinou ani nebývá v prognózách agentur jako v dezinterpretaci médii. Co se můžeme dočíst v genetické informaci člověka, nám přiblížil prof. Zdeněk Sedláček z 2. lékařské fakulty UK. Každý ve své buňce neseme 46 chromozomů, tři miliardy párů bází DNA po otci a další tři miliardy po matce. Kdybychom do normostran vypsali genetickou informaci, která se skládá ze čtyř různě se opakujících písmen, dostali bychom knihu o tloušťce 250 metrů. Sekvence DNA je k dispozici teprve od roku 2001, doposud bylo interpretováno 2700 genomů a v roce 2011 se předpokládá interpretace 30 tisíc genomů. Genetika je tedy dynamicky se rozvíjející obor. Každý ve svém genomu neseme jakoby čárový kód (a opravdu i tak vypadá), který nás identifikuje. Kriminalisté jen z jednoho vlasu mohou identifikovat například pohlaví či etnikum. Při analýze chromozomu Y se dokonce lze dopracovat i k příjmení jedince, pokud patří mezi málo frekventovaná. Sedláček na závěr vysvětlil, že léčení chorob za pomoci genetiky bude možné, pokud věda pochopí mechanismus multifaktoriálních chorob. Blok přednášek uzavřela Ing. Miroslava Novotná z VŠCHT s tématem Spektroskopie – pohled do hlubin minulosti aneb Kulturní památky pod lupou. Na přednášce zmínila přednosti disciplíny: „Na spektroskopii je úžasné, že nemusíme rozebrat celou Katedrálu sv. Víta, abychom ji mohli analyzovat, ale stačí pouze její miniaturní vzorek. Je možné definovat, jakou technologií památka vznikla, chemickou analýzou jde určit, v jakém období vznikla.“ Při identifikaci autora nastupují na řadu historici a restaurátoři. VŠCHT se kupříkladu podílela na zjištění původní technologie Karlova mostu. Sondou se zjistilo, že až dnešní šestá vrstva Karlova mostu je původní. Bylo také zjištěno, že obvodové zdivo vykazovalo poměrně velkou drobivost. Příčinou bylo ošetření polymery v 70. letech, pod které se dostala vlhkost a mikroorganismy tak rozdrobovaly zdivo zevnitř. Prezentaci vysokých škol předcházela ve středu 24. listopadu 2010 tisková konference, na níž promluvili rektoři pořádajících vysokých škol i mladí vědečtí pracovníci o problémech, které trápí studující vědce, a o jejich dalších životních perspektivách. Rektoři se shodli, že udržet nadané mladé lidi v akademickém sektoru je výzva a nelehký úkol. Univerzity čelí konkurenci ze strany soukromého sektoru, který nabízí neporovnatelně lepší platové podmínky. Proto musí vysoké školy poskytovat jiné pobídky k setrvání na akademické půdě. Klíčovým je v této otázce přístup starších kolegů, vyjádřil se na tiskové konferenci rektor VŠE prof. Richard Hindls: „Neměli by mladé pedagogy odradit zadáváním nezáživných úkolů, to může vést až k odchodu z vysokého školství.“ Autor: Lucie Cepáková Foto: Tereza Syrová economix etologie zcela mění zažitá myslivecká tvrzení a představy. Červený však poukázal na neochotu části myslivecké veřejnosti tyto poznatky akceptovat a spolupracovat s výzkumem. Zdůraznil potřebu zapojení mladé myslivecké generace do výzkumu dané oblasti. Do tajů vesmíru nás zavedl prof. Štěpán Urban z VŠCHT s přednáškou Mikrovlny v laboratoři a mezi hvězdami. První člověk, jenž popsal experiment rozkladu světla, byl Čech Jan Marek Marků. Jeho poznatky využíval i Isaac Newton, sdělil posluchačům na začátek svého příspěvku. Rozkladem světla se zabývá spektroskopie, vědní obor, který nachází využití ve špionáži i lékařství. Ta dnes umožňuje vidět ve vesmíru až do dálky 14 miliard světelných let. Urban přednášel i o nové chemii, na zemi zcela neznámé. Jde například o kyanopolyeny. Dále vyprávěl o projektu ALMA (Atacama Large Millimeter Array). Jde o převratný vědecký přístroj zabudovaný na planině Chajnantor v chilských Andách v nadmořské výšce 5000 metrů, který sleduje záření milimetrových vlnových délek s nebývalou citlivostí a úhlovým rozlišením. ALMA vznikla ze spolupráce zemí východní Asie, Evropy a Severní Ameriky. Jeden z mnoha uzlů se nachází i v ČR – Ondřejovský uzel ALMA. Za Vysokou školu ekonomickou vystoupil doc. Jan Rauch z Fakulty informatiky a statistiky s příspěvkem Najdeme v databázích více než data? Mluvil o prudkém rozvoji poměrně nové informatické disciplíny – dobývaní znalostí z databází neboli data mining. Na ozřejmení uvedl příklad banky. Z databáze dnes informatici lehce zjistí, které segmenty klientů špatně splácejí úvěry. Takový segment se identifikuje na základě společných znaků. Další příklad, který uvedl, se týkal medicínského prostředí. Ve spolupráci s 1. lékařskou fakultou UK tak zjistili z anonymní databáze pacientů, co způsobuje s největší pravděpodobností ucpávání cév. Tématu Předvolební analýzy – věda nebo věštění z křišťálové koule? se ujala prof. Vladimíra – 6 / 2010 13 zpravodajství 14 rozhovor Doc. Jiří Schwarz je členem správní rady Mont Pelerin Society Doc. Jiří Schwarz, bývalý děkan Národohospodářské fakulty VŠE, byl v říjnu v Sydney zvolen do správní rady Montpelerinské společnosti. Tato společnost vznikla v roce 1947, kdy F. A. Hayek sezval 39 významných osobností té doby k diskusi o ideových koncepcích, které jsou největší hrozbou pro rozvoj svobodné společnosti. V té době jim vévodil socialismus. Jednání trvalo několik dní v hotelu s úžasným výhledem na Ženevské jezero na úpatí Mont Pelerinu poblíž švýcarského Lausanne. Čtyři z tehdejších účastníků setkání později získali Nobelovu cenu za ekonomii. Mont Pelerin Society dnes sdružuje pět žijících nositelů Nobelovy ceny za ekonomii a jednoho za literaturu a dalších více než 500 předních ekonomů, filozofů, podnikatelů a politiků z mnoha zemí světa. Členy této organizace jsou pouze dva Češi – prezident Václav Klaus a Jiří Schwarz, se kterým jsme si povídali o členství v této prestižní světové organizaci a aktuálních událostech. economix – 6 / 2010 Jste členem Mont Pelerin Society od roku 1994 a v letošním roce jste se stal členem správní rady. Můžete nám říci, jak jste se dostal k členství a poté i do správní rady této společnosti? V září 1990 mě pozval Max Thurn-Valsassina na konferenci Montpelerinské společnosti do Mnichova. Byl jsem překvapen, když jsem tam mezi téměř 400 účastníky potkal tehdejšího ministra financí Československé federativní republiky Václava Klause. Byl řečníkem a pronesl projev o nevyhnutelnosti pádu komunismu a přípravě ekonomické transformace, který měl velmi pozitivní ohlas. Václav Klaus se v témže roce stal členem Montpelerinské společnosti, já o čtyři roky později v provensálském Cannes. Pro členství musíte splňovat určitá kritéria, která by měla zabránit, aby se členem Montpelerinské společnosti stal člověk, který nerespektuje principy klasického liberalismu, jimiž jsou individuální svoboda, nedotknutelnost soukromého vlastnictví, svobodný trh, právní stát a světový mír. Za nového člena společnosti se musí zaručit dva stávající členové. Správní rada se skládá z patnácti členů, z nichž prezident volený na dvouleté období stojí v čele čtyřčlenného výkonného výboru. Ostatní členové správní rady nemají exekutivní pravomoci a já jsem s šestiletým mandátem do roku 2016 jedním z nich. Můžete našim čtenářům přiblížit fungování Mont Pelerin Society? Čím se tato organizace zabývá? Jaké si klade cíle? Prvním prezidentem Montpelerinské společnosti byl v roce 1947 zvolen F. A. Hayek, který byl v této funkci do roku 1960, a členy byli další pozdější nositelé Nobelovy ceny za ekonomii – Milton Friedman, George Stiegler, Maurice Allais, Ronald Coase, James Buchanan a další. Montpelerinská společnost vznikla z obav před ohrožením principu individuální svobody, na nichž je postavena západní civilizace, a z obav před rozšiřováním totalitarismu. Základním cílem Montpelerinské společnosti je rozvíjení nejen diskuse, ale i na ni navazujících teoretických konceptů z oblasti ekonomie, politologie, práva, sociologie a jiných, které mají přispívat k zachování tradičních individuálních svobod. Letos v říjnu jste se účastnil střetnutí v Sydney. Konference nesla název A 21st Century Liberal Enlightenment, ve volném překladu Liberální osvícení pro jedenadvacáté století. Podle vašeho názoru – vítězí nebo prohrává klasický liberalismus v západní společnosti v ideovém souboji s paternalismem a etatismem? Vydává se naše společnost na hayekovskou „cestu do otroctví“? Odpověď na tuto otázku je složitá. Jsou období, kdy se liberální myšlenky prosazují a pak přicházejí období, kdy se prosazují jiné ideje – etatistické, rovnostářské, které pohrdají schopností člověka rozumět světu, v němž žije, racionálně se sám rozhodovat a především nést odpovědnost za svá rozhodnutí. Vezmeme-li pád totalitních režimů jako projev vítězství myšlenek svobody a demokracie, stejně tak i v dalším období posilování pilířů svobodné společnosti a ekonomické transformace od příkazové ekonomiky k tržní. Celé období lze charakterizovat jako významný úspěch tržního paradigmatu, kdy v takzvaných exkomunistických zemích opět začaly trhy rozhodovat o alokaci omezených zdrojů na základě cenové informace. Rovněž ve vyspělých západních zemích se začala měnit regulace ekonomiky a stát omezil zasahování do těch odvětví ekonomiky, která byla po dlouhá desetiletí trvání studené války jeho doménou. Jiné myšlenkové proudy se prosazují v současném období krize, kdy naprosto iracionálně je liberalismus viněn z hospodářského poklesu či z pochybení regulátorů ekonomiky. Uvedu to na dvou příkladech. Bankám je pejorativně přisuzováno, že bezohledně maximalizovaly zisk. Chovaly se ovšem zcela racionálně v iracionálním prostředí, které vytvořil stát (respektive politici). Hypoteční krizi v USA vyvolala dlouhodobá podpora stavebního spoření a hypotečních úvěrů, které si pořizovali i lidé, kteří by se bez podpor nekvalifikovali na jejich získání. K tomu mohlo docházet pouze po určitou dobu, po dobu hospodářského růstu. S prvním výraznějším poklesem hospodářské aktivity se ukáže neudržitelnost vysokých cen na některých trzích. K tomu došlo na americkém trhu s bydlením a hypoteční bublina praskla a splaskla. Banky se dostaly do problému se zajištěním svých úvěrů a tato nákaza se postupně přelévala do dalších odvětví ekonomiky, jimž začaly vysychat úvěrové zdroje. Šlo o dlouhodobě předimenzovanou státní intervenci do ekonomiky, která vytvořila prostředí, v němž banky neodpovědně poskytovaly „subvencované“ úvěry. Druhým příkladem nechť je fotovoltaika. Zcela nesprávně se tvrdí, že selhal trh. Trh neselhal, ale selhal stát, který prostřednictvím energetického regulátora nastavil podivná regulační pravidla, jimž se racionálně jednající podnikatelé chytře přizpůsobili. Proč by nevyužili možnost si prostřednictvím dotací a úlev zabezpečit garantovanou návratnost investic a navíc ještě garantovaný zisk. Kdyby energetický trh nebyl takto nastaven státem motivačně ve prospěch fotovoltaiky, tak by k takovému boomu fotovoltaických elektráren nemohlo dojít, protože sluneční elektrárny nejsou konkurenceschopné klasickým energetickým zdrojům. Nejsou schopny zajistit stabilní dodávku proudu, jak ji požaduje poptávka. Dále je patrné, že s rozvojem fotovoltaických elektráren se „zchladila“ poptávka po výstavbě nových větrných elektráren. Z toho lze usuzovat, že i zdroje takzvaných příležitostných podnikatelů (availability entrepreneurs) jsou omezené a přesouvají je tam, kde je státem vytvořená nebo podporovaná příležitost výnosnější. Na otázku, kdo nyní vítězí, musím konstatovat, že liberalismus ne. Krize je převážně léčena špatně. Terapie je postavena na silnější státní a nadstátní regulaci, hlavně bankovního sektoru. Žaludeční potíže se v tomto případě léčí jídlem, které způsobilo zažívací problémy. To přece nemůže fungovat! V případě Řecka, jehož vlády se chovaly dlouhodobě fiskálně nezodpovědně, byly poskytnuty velké finanční injekce. Ty povedou spíše k zachování statu quo a prodlužování kómatu než k razantní změně založené na technologicky o sto let zpět, výrazně poklesla produktivita práce a čínské zboží ztratilo konkurenceschopnost. Po smrti Maa se v Číně začal uvolňovat prostor pro svobodné podnikání, které se z východních přímořských provincií postupně rozšiřuje do středu země. Dnes lze vidět obrovský rozdíl mezi výkladní skříní čínského kapitalismu Šanghají a Pekingem, který zatím zůstává hlavním městem socialistické Číny. Rozdíl je nejméně dvacet let. Jaký je váš názor na Evropskou unií připravovanou regulaci finančních trhů? Mám o ní velké pochybnosti, protože se domnívám, že léčba neprobíhá na základě správně stanovené diagnózy. A víme, že více než stoleté zkušenosti s rozvojem kapitalismu nám ukazují, že regulace přicházejí vždycky pozdě. Regulované subjekty se přizpůsobí, naučí se v regulovaném prostředí úspěšně podnikat a obcházet zamýšlené cíle regulace. Pak se samotná regulace stává příčinou zostřených nerovnováh, které v ekonomice vznikají. Obvyklým řešením je, že politici pod tlakem zájmových skupin přicházejí s jinou regulací. Nicméně nejlepším a společensky nejšetrnějším řešením je nechat nekonkurenční subjekt zbankrotovat. To je samozřejmě viditelné a politici zjistili, že lze snadno získávat politickou podporu, když podpoří nekonkurenční firmu z peněz někoho jiného, daňových poplatníků. Přitom se bijí v prsa a vykřikují, že charakteristickým rysem moderní společnosti je solidarita. Solidarita by to byla, kdyby to zaplatili ze svých vlastních finančních prostředků. Použít cizí peníze na tento účel není nic jiného než krádež! Nepřiměřená ochrana před bankrotem vede k morálnímu hazardu, na což mnozí vlastníci a manažeři spoléhají a chovají se neodpovědně. Podle posledních informací se na finanční pomoci Irsku bude podílet i Česká republika, navzdory tomu, že není členem eurozóny. O čem tento krok svědčí? To svědčí o jednom: že ČR se zavázala při vstupu do EU, že vstoupí i do eurozóny, která v té době neexistovala. Díky tomu se po nás žádá participace na řešení rozpočtových problémů zemí eurozóny. Naše účast je naštěstí menší, než co se žádá od členských zemí eurozóny. ČR má poskytnout záruku na půjčku, která by se stala splatnou tehdy, kdyby Irsko nebylo schopno úvěr splatit. Z tohoto hlediska je racionální návrh prezidenta republiky a ČNB, aby se vláda pokusila renegociovat naši smlouvu s EU, to znamená získat výjimku v záležitosti vstupu do eurozóny, jako ji mají Dánsko a Velká Británie. Tím bychom se vyhnuli povinnosti podílet se na sanaci rozpočtů zemí eurozóny. Bylo by to logické, jelikož ČR nesplňuje maastrichtská kritéria, nemá časový plán vstupu do eurozóny a nepanuje u nás ani převládající názor na vstup do eurozóny. Jste také členem Národní ekonomické rady vlády (NERV). Co by podle vás měla naše vláda řešit v první řadě? Co byste jí poradil, které konkrétní problémy české ekonomiky považujete za nejpalčivější? Velký NERV se skládá ze sedmnácti členů jmenovaných vládou, kteří se pravidelně scházejí minimálně jednou za měsíc. V mezidobí se setkává podle potřeby pět odborných komisí, přičemž každý člen NERV je členem alespoň dvou z nich. Já jsem členem komise zabývající se fiskální disciplínou, ekonomickými vztahy s EU (jelikož mě zajímá regulace) a konkurenceschopností (kde jsem kvůli školské reformě). Dalšími komisemi, jejichž zasedání se nezúčastňuji, je komise zabývající se důchodovou reformou a bojem s korupcí. Souhlasím, že Česká republika by měla prioritně řešit problémy penzijní reformy. Dále reformu zdravotnictví, školství a sociálního systému, čímž se logicky bude řešit i problém rovnováhy veřejných financí. NERV navrhuje opatření a řeší problémy týkající se reforem. V současnosti se například vyhrocují problémy ve zdravotnictví, kde 7000 lékařů hrozí odchodem do zahraničí, pokud se lékařům nezvýší mzdy až na trojnásobek průměrného platu. Zdá se, že nastává vhodná situace pro uskutečnění zásadní reformy. Za těchto okolností musí vláda zaujmout jasné stanovisko a to je neustoupit a nezvýšit mzdy. Ustoupí-li nátlaku a zvýší mzdy, žádnou reformu zdravotnictví už v tomto volebním období neudělá. NERV se pravidelně radí i se studenty při diskusích na vysokých školách. Skutečně vám pomáhají při řešení úkolů, které řeší NERV? Přicházejí s inovativními myšlenkami? Případně spolupracuje NERV se studenty i jinak než prostřednictvím diskusí? Sám spolupracuji s některými studenty VŠE. Dále jsem doporučil několik studentů do odborných komisí NERV. Doporučil jsem ty, o jejichž kvalitě nepochybuji nebo které mi doporučili mí kolegové. Většina z nich se rekrutuje z Národohospodářské fakulty, ale je zastoupena i Fakulta financí a účetnictví a Fakulta mezinárodních vztahů. Jde asi o patnáct studentů z VŠE, kteří spolupracují na projektech odborných komisí NERV. Autor: Stanislava Černovská economix radikálním řezu. Vždyť tato země fakticky zbankrotovala, ale většina lidí si tam nadále žije, jako by se nechumelilo, tedy nad své poměry. Tytéž obavy mám při léčení problémů způsobených fotovoltaikou. Připadá mi, že vlády něco dělají jen proto, že se to prostě od nich čeká. Může vůbec liberalismus ještě zažít v dnešní době nezadržitelně rostoucího státu, centralizace a regulace svoji, řekněme, renesanci i v praktické hospodářské politice, nejen tedy v teoretické rovině? Jsem přesvědčen, že liberální myšlenky, které jsou postaveny na důvěře v tržní mechanismus, jsou správné. Tržní mechanismus racionálněji alokuje zdroje než vláda prostřednictvím státních zásahů (například umělé udržování při životě americké automobilky General Motors, která měla zkrachovat již před třiceti lety). Tržní postupy a tržní řešení se neustále nabízí proti zásahům vlád, takže liberální recepty mohou být v každodenní hospodářské praxi konfrontovány se skutečností. Z tohoto důvodu zůstávají liberální ideje neustále živé. A pro ideje je důležité, aby byly konfrontovány s jinými ideovými koncepty, aby byla obnovována konkurence ideových koncepcí. A tento souboj je inspirací pro ekonomii a jiné společenské vědy hledat pravdivé vysvětlení reality. V principu jde o to, že se ideové koncepty liší ve vysvětlení palčivých problémů naší současnosti. Z tohoto hlediska si myslím, že ekonomický liberalismus není v defenzivě ani v rovině teoretické či praktické, jako je jeho uplatňování v hospodářské politice, například vezměte si počet diskusí o školném. Školství bylo po mnoho desetiletí považováno za veřejný statek a dnes si stále více lidí v ČR uvědomuje, že může být i statkem soukromým. A tato myšlenka je přece dílčím vítězstvím liberální ekonomie. Troufáte si říci, jaký osud čeká liberalismus? Bude se nadále rozvíjet. Pokud se ho někdo nepokusí zakázat. Ale i tak se bude určitě rozvíjet! Může být podle vás autoritářský kapitalismus alternativou k západní verzi liberalismu? Autoritářský kapitalismus byl a je všude úspěšnější než autoritářský socialismus. To lze vidět na příkladu Singapuru a dnes je příkladem autoritářského kapitalismu také Čína. Čína je jednou z úspěšných zemí, kde se s přechodem od socialismu ke kapitalismu vyřešil problém hladu. Ve východních provinciích Číny se mohl rozvíjet obchod na základě soukromého vlastnictví a vznikly trhy nejen zboží, ale i kapitálu, výrobních faktorů. Zemědělci díky tomu zvýšili produktivitu a problém hladu se díky rychle rostoucí produkci potravin podařilo úspěšně vyřešit. V období maoistického autoritářského socialismu v Číně, když se prosazovalo heslo „v každé vesnici huť“, se Čína vrátila – 6 / 2010 15 rozhovor 16 ekofórum Petr Žaluda z Českých drah: „My se konkurence nebojíme.“ economix – 6 / 2010 V úterý 30. listopadu 2010 se v Likešově aule VŠE na Žižkově uskutečnilo další Ekofórum, tentokrát s předsedou představenstva a generálním ředitelem Českých drah Ing. Petrem Žaludou, a to na téma Způsob financování Českých drah. Na konci přednášky Petr Žaluda oficiálně vyhlásil soutěž pro studenty VŠE. V úvodu Žaluda vysvětlil vztah státu a Českých drah, kde stát vystupuje vůči ČD jako akcionář (stát je 100% vlastníkem akcií ČD), regulátor (ministerstvo financí nastavuje limity pro ceny jízdenek), investor a zároveň i jako zákazník (stát a kraje si objednávají u ČD poskytování veřejné služby). Po představení dalších společností souvisejících se železniční dopravou, jako například Správa železniční a dopravní cesty (SŽDC), přešel Žaluda k financování ČD. V roce 2009 České dráhy poprvé realizovaly kladný provozní hospodářský výsledek před splacením úroků, zdaněním a započtením úroků (tzv. EBITDA), a to ve výši 1,122 miliardy korun. Společnost České dráhy dosahuje obratu ve výši 40 miliard korun, ovšem financování osobní přepravy závisí v 65 procentech případů na úhradách z veřejných rozpočtů. „Pouze pendolina si na sebe vydělají, jelikož ČD si mohou určit cenu jízdenek, v kolik hodin a kam pojedou. U rychlíků a osobních vlaků si podmínky přepravy naordinuje stát nebo kraje, proto je jejich financování dotované,“ uvedl Petr Žaluda. V rámci úsporných opatření v roce 2009 ČD snížily provozní náklady o 14 % a investovaly do modernizace vozového parku 4,8 miliardy Kč. V roce 2010 firma očekává nulový hospodářský výsledek a zisk před úroky, zdaněním a odpisy by měl činit 1,8 miliardy Kč (zatím jde o predikci). Během tohoto roku společnost ČD optimalizovala organizaci oprav kolejových vozidel, navýšila prostředky na údržbu a opravy kolejových vozidel až do výše dvou miliard Kč, snížila náklady na marketing o sto milionů Kč, uspořila náklady na elektrickou energii a očekává vyšší tržby především z vnitrostátní přepravy osob ve výši 200 až 250 milionů Kč. Vypadá to tedy, že v roce 2010 bude železniční doprava zisková, přestože došlo ke snížení úhrad od objednavatelů. České dráhy se podle Žaludy snaží o přerod v tržně orientovanou efektivní společnost. ŽALUDA SE JANČURY NEBOJÍ „My se nebojíme konkurence, ať si klidně jde pan Jančura jezdit na koleje,“ řekl generální ředitel ČD a dále uvedl, že v současné době probíhají s Radimem Jančurou (majitelem společnosti Student Agency, pozn. red.) jednání ohledně reálného vstupu konkurence na železniční trati Praha – Ostrava. K zprovoznění konkurenčních vlaků od SA by mělo dojít v červnu příštího roku. Co se týče investic, tak osobní železniční doprava je hluboce investičně podfinancovaná a historický dluh kolejových vozidel se pohybuje na úrovni 120 miliard Kč. Průměrné stáří kolejových vozidel je 26 let. České dráhy si stanovily za cíl, aby se stáří vlaků v budoucnosti snížilo přibližně na průměrných 15 let, což vyžaduje obrovské investice, jelikož jedna lokomotiva stojí 100 milionů Kč či více a jeden vagon kolem 50 milionů Kč. V letošním roce by investice do obnovy vlakového parku měly dosáhnout sedmi miliard Kč, což je nejvyšší částka od roku 1989. V následujícím roce společnost plánuje navýšit investice ještě o jednu miliardu, v roce 2012 by měly dosáhnout objemu šest miliard Kč. Tyto investice do obnovy vozového parku se však reálně kvůli dodacím lhůtám projeví až v roce 2012 a Žaluda slíbil, že to cestující skutečně výrazně skokově pocítí. Petr Žaluda představil studentům strategický finanční plán, který ukazuje, že maximální dlouhodobě udržitelná zadluženost ČD se pohybuje na úrovni 20 miliard Kč. Dluh Českých drah vzrostl v roce 2009 o osm miliard korun. Za nejvhodnější formu financování dlouhodobých prostředků firma považuje emisi dluhopisů. Zároveň chce snížit podíl státem ručeného dluhu, který se v současnosti pohybuje okolo pěti miliard Kč. Dalším zdrojem finančních prostředků je úvěr od Evropské investiční banky (EIB) ve výši 3,9 miliardy Kč se splatností třináct let. Tyto prostředky byly čerpány z regionálních operačních programů v rámci sedmi regionů soudržnosti, přičemž většina financí šla na modernizaci železniční infrastruktury. V červenci EIB schválila poskytnutí úvěru ČD ve výši 154 milionů eur na nákup přibližně 90 kolejových vozidel pro páteřní linky ve dvanácti regionech ČR. ČESKÉ DRÁHY ZRENOVUJÍ VOZOVÝ PARK OPRAVOU S TARÝCH VAGONŮ V závěru přednášky dostali studenti prostor pro dotazy. První otázka studenta Lukáše Fialy z Fakulty informatiky a statistiky se týkala ceny nových vagonů. ČD tvrdí, že jeden vagon stojí 50 milionů Kč, a Radim Jančura říká, že se dá koupit za 25 milionů Kč. Petr Žaluda odpověděl: „Až bude pan Jančura jezdit, tak se ho na cenu nového vagonu zeptáme.“ Druhý dotaz studenta směřoval na odvolání ředitele ČD Cargo Josefa Bazaly. Žaluda vysvětlil, že po vyčlenění společnosti ČD Cargo z koncernu ČD se tato firma dostala do finančních problémů, a to z důvodu špatného řízení. Žaluda uvedl: „V jakékoli jiné soukromé firmě by odvolání ředitele neudělalo takový rozruch, jako tomu bylo u ČD. Novináři v této situaci hledali kdeco, ale šlo pouze o to, že když někdo špatně řídí firmu, tak ho z té funkce odvolám.“ Další dotaz se týkal kompenzací mezi Českými drahami a soukromými společnostmi v případě, že budou využívat nádraží ČD, a vzájemného uznávání jízdenek. Žaluda 17 ekofórum, soutěž připomněl, že zákon neupravuje podmínky pronájmu nádražních prostorů, nikde není stanovena cena takzvaného „úšlapného“. V ČD spočítali, že poplatek za jedno zastavení vlaku by se mohl pohybovat kolem 500 korun. O této částce jednají se společností Radima Jančury RegioJet. Otázka Petry Vojnarové z Národohospodářské fakulty se týkala obnovy vozového parku. Zajímalo ji, zda dráhy skutečně plánují investovat do nákupu ojetých vagonů z Německa. Petr Žaluda odpověděl, že z nákupu starých německých vagonů nakonec sešlo a že ČD budou renovovat svoje vagony: „Jsme schopni udělat ze starého vagonu úplně nový za zhruba 25 milionů korun.“ Ovšem veškeré investice budou patrné až v roce 2012, dodací lhůty v odvětví nejsou kratší než 24 měsíců.“ Otázka Lukáše Holáska směřovala k orientaci firmy na klienty. Zde Petr Žaluda přiznal, že ČD nepatří mezi společnosti klientsky orientované. Příčinu lze hledat v dědictví dlouhodobě monopolní firmy, která nikdy nemusela usilovat o zákazníka. Zaměstnání u železnic se dědí a přístup k zákazníkům se přenáší z generace na generaci. Za účelem zlepšení situace ČD připravují školení a vzdělávání, ovšem jde o dlouhodobý proces, dodal Žaluda. Problémem je i vysoký počet zaměstnanců, kteří přicházejí každý den do kontaktu se zákazníkem. Těch je asi polovina z celkových třiceti tisíc. Nastavení účinného kontrolního mechanismu je výzva, se kterou společnost podle slov generálního ředitele aktivně bojuje: „Je těžké každého přinutit se na zákazníka usmívat.“ Další studentská otázka zněla: „Souhlasíte s celkovou dopravní politikou státu? Co byste udělal jako ministr dopravy?“ Petr Žaluda vidí problém v absenci dopravní koncepce. Stát by měl stanovit prioritní dopravu na jednotlivých úsecích, paralelní 30 %, což jim neumožňuje nijak tuto společnost ovlivňovat či řídit. ČD plánují vypsat výběrové řízení na nového dodavatele občerstvení ve vlacích s cílem zvýšit kvalitu této služby: „S kvalitou JLV nejsme spokojeni ani my, ani vy,“ uzavřel host. vypravování autobusů a vlaků na stejné trase je zbytečné. V řadě případů si kraj jednoduše objedná vlak i autobus. Připravovaná novela by měla tento problém vyřešit, přednost by podle ní měla železniční doprava. Žaluda ocenil připravované opatření z dílny ministerstva dopravy. Prostor pro zlepšení spatřuje v prohloubení spolupráce se SŽDC (Správa železniční dopravní cesty) – ve vytvoření strategického holdingu podle vzoru Německa či Rakouska za podmínky zachování konkurence. Což znamená, že přidělování kapacit a stanovení ceny za pronájem za koleje musí být nezávislé, určované regulátorem, představil svou vizi budoucnosti na železnicích Žaluda. Poslední dotaz se týkal vztahu firmy Jídelní a lůžkové vozy ke společnosti ČD. K tomu Žaluda uvedl, že jde o dceřinou společnost, ve které má však ČD podíl jen asi ZAPOJTE SE DO SOUTĚŽE O S TÁŽ Na konci přednášky Žaluda oficiálně vyhlásil soutěž pro studenty o zajímavé ceny. Témata soutěže jsou dvě. První úkol spočívá v návrhu inovačních opatření v oblasti prodeje cestovních dokladů pro studenty. Druhé téma zní: Jakým tématům by se firma České dráhy měla věnovat v rámci Společenské odpovědnosti firmy. Studenti mohou řešit buď jeden, nebo oba úkoly. Návrh opatření je potřeba zpracovat do prezentace v PowerPointu (max. 15 slidů) a odevzdat prostřednictvím formuláře na www.economix.cz/ soutez nejpozději do 15. března 2011. Návrhy a náměty studentů by měly být ekonomicky i technicky reálně aplikovatelné při poskytování služeb společností České dráhy. Pro informace o produktech, které firma ČD nabízí, navštivte webové stránky www. ceskedrahy.cz nebo www.cd.cz. Vítěz či vítězové soutěže dostanou příležitost absolvovat jednoměsíční, finančně ohodnocenou stáž na Generálním ředitelství Českých drah s možností kariérního postupu. Druhý a třetí nejlepší nápad budou ohodnoceny voucherem k nákupu jízdních dokladů v hodnotě 1000 a 500 korun. Výherci budou vyhlášeni do 31. března 2011 a zveřejněni v magazínu Economix. Záznam z přednášky generálního ředitele ČD spolu s podrobnými informacemi o soutěži s Českými drahami najdete na www. economix.cz. Autor: Stanislava Černovská Foto: Andrea Chovanová Soutěž o stáž v Českých drahách Podmínky soutěže: • Prezentace v PowerPointu (max. 15 slidů) • Termín odevzdání je do 15. března 2011 2. Voucher k nákupu jízdních dokladů v hodnotě 1000 Kč 3. Voucher k nákupu jízdních dokladů v hodnotě 500 Kč Pro informace o produktech, které firma ČD nabízí, doporučujeme webové stránky: Více se o soutěži dozvíte www.ceskedrahy.cz, www.cd.cz na této straně na konci Ceny pro výherce: předchozí reportáže z Ekofóra 1. Stáž na Generálním ředitelství Českých s předsedou představenstva drah, Úsek pro ekonomiku, Projektová a generálním ředitelem Českých drah kancelář Ing. Petrem Žaludou • Organizování a řízení projektů, které nebo na www.economix.cz/soutez. jsou součástí Transformačního programu VIZE 2012 • Projekty, jejichž cílem je zefektivnění hospodaření Českých drah • Komplexní dotační management • Systémová implementace železniční interoperability • Doba stáže: 1 měsíc – 6 / 2010 • Prezentace zaslat prostřednictvím www.economix.cz/soutez. economix Vyhlášená témata: 1) Návrh inovačních opatření v oblasti prodeje cestovních dokladů pro studenty. • systém slev pro studenty; • motivační systém pro zvýšení využití vlakové dopravy; • věrnostní program. 2) Jakým tématům by se firma České dráhy měla věnovat v rámci Společenské odpovědnosti firmy. • zodpovědné chování ke svému okolí; • společenské, sociální a ekologické zájmy. 18 zpravodajství Být připraven a adaptovat se je Carterův recept na globální oteplování Centrum pro ekonomiku a politiku (CEP) uspořádalo ve středu 8. prosince 2010 v prostorách Autoklubu přednášku významného světového odborníka na globální oteplování, profesora Roberta M. Cartera z australské James Cook University. Moderování přednášky na téma Climate Hazard – Adaptation is the Key se ujal prezident České republiky Václav Klaus. Kde je hranice mezi klimatem a počasím? A v jaké časové perspektivě je třeba globální změny teplot vnímat, aby bylo možné hovořit o globálním oteplování z konce 20. století jako o nepřirozeném a lidmi způsobeném jevu? Tyto dvě zásadní otázky si profesor Carter položil hned na začátku přednášky. Následující hodinu na ně hledal odpověď. Přednáška byla nabita grafy, statistikami a analogiemi, které měly za cíl nabourat zafixované vnímání globálního oteplování jako člověkem způsobovaného negativního jevu, se kterým je třeba bojovat. Uveďme pár příkladů. Rozdíl mezi globálními teplotami v roce 1920 a 1940 činí podle Carterových statistik 0,9 stupně Celsia. Nárůst mezi léty 1980 a 2000, tedy v době, kdy se začalo o globálním oteplování hovořit, činil 0,6 stupně Celsia. „A to má být důvod celosvětového poplachu?“ ptá se profesor. Dále se ptá na vliv člověka. „Samozřejmě, že člověk má na teplotu vliv. Města se více zahřívají, odlesňování zase teplotu snižuje. Ale můžeme změřit, jak velký ten vliv je?“ klade, jak lze tušit, spíše řečnickou otázku, na kterou si vzápětí odpovídá. „IPCC utratilo sto miliard dolarů, aby vliv člověka změřilo. A zatím se to nepovedlo.“ Nezpochybňuje, že globální teplota se skutečně zvyšuje. Stejně tak vnímá i existují- cí problémy s klimatem. Ty ale podle něj nevycházejí ani tolik z nárůstu teploty o desetiny stupňů Celsia, jako z jiných přírodních sil – požárů, zemětřesení či záplav. Ty označuje za přirozené, souvislost s množstvím CO2 v atmosféře lze prý najít jen těžko. Proč ale politici neustále i v souvislosti s nimi hovoří o globálním oteplování, je otázka k zamyšlení. Carter nabízí trefnou analogii: „Pokud politik prohlásí, že zastaví zemětřesení, budeme se mu smát. Pokud ale s vážnou tváří prohlásí, že zastaví globální oteplování, bereme jej vážně.“ Závěr celé přednášky lze shrnout takto: Změny klimatu existují a jsou globální. Nikdo ale nežije v globálních podmínkách, nýbrž v lokálních. Snaha a prostředky by tedy měly směřovat nikoli na abstraktní globální boj s neviditelným neuchopitelným plynem, o kterém někdo bez důkazů prohlásil, že škodí, ale na lokální opatření šitá na míru dané zemi. Chceme-li se vyrovnat se současnými změnami klimatu, klíčová slova jsou příprava a adaptace. Nikdo a ještě jednou nikdo totiž nedokáže dnes říct, jak bude vypadat rok 2020. Může se totiž stát, že pravdu nebude mít Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC), ale třeba vědci, kteří tvrdí, že teplota planety se mění v závislosti na aktivitě Slunce. A průběh teplot vytváří sinusoidu. Takže nás možná v brzké době nečeká tání ledovců, ale spíše globální ochlazení. Zkrátka klima je jedna velká neznámá, mění se přirozeně a bojovat proti globálnímu oteplování je sice hezké gesto, ale reálný dopad je minimální. Své názory shrnuje profesor Carter ve své nové knize Climate: The counter Consensus. Více informací najdete na www.bobcarter.info. Autor: Štěpán Mejzlík Foto: Pavel Cizner economix – 6 / 2010 Globální oteplování? Záleží na kontextu, říká prof. Carter Profesor Robert M. Carter je paleontolog, mořský geolog a expert na životní prostředí. Vystudoval anglickou University of Cambridge a jeho články otiskl The Washington Times nebo UK Sunday Telegraph. Již mnoho let se zabývá problematikou globálního oteplování, zejména pak vlivem člověka na něj. Byl jedním z hlavních aktérů případu Dimmock: v roce 2007 se rozhodovalo, zda má být film Ala Gora The Inconvenient Truth promítán v anglických školách. Spolupodílel se na identifikaci devíti vědeckých omylů, které tento film obsahuje. V Praze představil svou novou knihu Climate: The counter Consensus. V exkluzivním rozhovoru pro časopis Economix se zamýšlí nad podstatou globálního oteplování a vysvětluje, že více než globálního oteplení se máme bát globálního ochlazení. Jak se paleontolog stane expertem na globální oteplování? Vystudoval jsem paleontologii a pak jsem se dvacet let věnoval oblasti, které se říká stratigrafie. Tahle věda studuje sedimentární vrstvy horniny, ve kterých se nacházejí zkameněliny. A z kombinace typu zkameněliny a typu geologické vrstvy se dá usuzovat na klima té doby. Od toho okamžiku jsem se stal vlastně více expertem na dávné životní prostředí a s tím úzce souvisí i změny klimatu. Víte, je takový všeobecně rozšířený omyl, že experti na změnu klimatu jsou meteorologové, klimatologové a odborníci na atmosféru. Ti všichni jsou ale experti na počasí. Nebagatelizuji jejich práci, naopak, velmi si jich vážím. Ale oni nemají data související s klimatem. Vycházejí z posledních 150 let, což je v podstatě záznam počasí. Pokud jde o globální změny klimatu, opravdovými odborníky jsou vědci zabývající se Zemí, hlavně geologové. Z tohoto pohledu jsem tedy odborník na globální změny klimatu. Všechny názory v oblasti globálního oteplování, ať už je prezentují IPCC (Mezivládní panel pro změnu klimatu při OSN, pozn. red.), vy, Björn Lomborg nebo třeba český prezident Václav Klaus, vycházejí z určitých dat o historickém vývoji teploty. Jak se k těmto historickým hodnotám dojde? Záznamy globálních teplot máme jen od roku 1850, a to ještě zejména ty starší záznamy jsou pravděpodobně zkreslené teploty o jeden stupeň Celsia ve středních zeměpisných šířkách severní polokoule sníží světovou produkci potravin o 30 procent. A to je dost děsivé, když vezmeme v úvahu, že počet obyvatel planety neustále roste. Je naprosto hanebné, že politici tuhle hrozbu zcela ignorují. Jsou naprosto zahledění do své politiky boje proti globálnímu oteplování. Proč to tak je? Proč se nikdo nezabývá hrozbou globálního ochlazování? Přece se na tom dají získat stejné politické body jako na oteplování. Zatím to voličské hlasy nepřináší. Západní voliči očekávají, že politici musí bojovat proti globálnímu oteplování. Posledních patnáct let hlásaly ekologické organizace boj proti globálnímu oteplování. Víte, síla těchto zelených organizací je obrovská. Mám ale pocit, že poslední rok se to mění k lepšímu. Alespoň v Austrálii je vidět posun ve všeobecném vnímání globálního oteplování. Většina veřejnosti už věří, že celé je to podfuk. Politici ale stále myšlenku boje s globálním oteplováním neopustili. Totiž kdyby ji opustili, udělali by ze sebe hlupáky. Do boje proti globálnímu oteplování už investovali moc peněz a úsilí na to, aby teď řekli, že to celé nemělo cenu. IPCC je také tvořen vědci, nejsou to žádní ekologičtí aktivisté. Čím si vysvětlujete, že s takovou jistotou tvrdí, že globální oteplování je způsobeno člověkem, a k vašim argumentům mají rezervovaný přístup? Oni jednoduše věří počítačovým modelům. Je to jejich jediný argument. A pozor, říkám argument, ne důkaz. Víte, klima je v zásadě dost chaotická věc, dá se těžko předpovídat. S tím souhlasí i IPCC. Děje se globální oteplování? Vždycky říkám: „Záleží na kontextu.“ Zcela záleží na tom, na jak dlouhé období se budete dívat. Posledních sto let není z hlediska klimatu statisticky významný vzorek. Je v historii lidstva příklad sporu, který by se dal přirovnat k současnému sporu o změnu klimatu? Zdaleka nejlepší příklad je Lysenkismus (specifický pohled na dědičnost, v Sovětském svazu tvrdě svého času prosazován jako jediný správný vědecký názor, pozn. red.). Tam byť byly následky skutečně tragické, dělo se to jen v jedné zemi. Nesmysly o globálním oteplování jsou ale šířeny celosvětově. Je to mnohem větší hrozba. Četl jsem článek od bývalého australského ministra pro vědu Barryho Jonese, v němž váš postoj ke globálnímu oteplování přirovnává k postoji hrstky vědců, kteří tvrdí, že kouření nemá vliv na rakovinu plic. Jak byste na tento názor reagoval? Je to dětinské. Mě tyto emocionální nesmysly nezajímají. Jsem vědec, s emocemi nepracuji. Barryho Jonese si velmi vážím a respektuji ho a mrzí mě, že napsal to, co napsal. Myslím, že ze sebe udělal hlupáka. O to víc mě to mrzí, protože ho jako člověka obdivuji. A mimochodem, moje reakce na ten článek je k dispozici na internetu. Proč je vás, zastánců alternativního názoru na globální oteplování, tak málo? Není nás málo. Hypotéza, že lidmi produkovaný CO2 způsobuje nebezpečné globální oteplování, musí být otestována. Desítky tisíc vědců, včetně mě, tvrdí, že to není možné dokázat. Na rozdíl od IPCC nemáme žádné předpojaté přání pro ano nebo ne. Chceme vidět fakta. A pokud se podíváte na fakta, zjistíte, že důkazy neexistují. Což zase neznamená ano ani ne, znamená to jen, že to nevíme. Co bude za deset let dělat IPCC? Doufám, že bude zrušen mnohem dříve než za deset let. Rozhovor vedl: Štěpán Mejzlík Foto: Pavel Cizner economix a neobjektivní. Nevíme přesně, jak moc velké to zkreslení je, ani kterým směrem. Nicméně jsou to ty nejlepší údaje, které máme. Kvalitnější údaje máme v podstatě až od roku 1958, kdy se začaly používat meteorologické balony. Díky nim dostanete velmi přesný průřez atmosférou až do výšky nějakých 20 kilometrů. Tyto balony se vypouštějí každý den, takže od roku 1958 máme o dost lepší údaje o teplotě. Takže důvěryhodná měření máme pouze posledních padesát let. Přesně tak. A to skutečně přesné údaje o globální teplotě máme teprve od roku 1979, kdy se začaly k měření používat satelity. A tato měření právě ukazují slabé oteplení, které je interpretováno jako trend. To je dost odvážná interpretace, protože podobná období, kdy se zvyšovala teplota, jsme již v minulosti zaznamenali. A vy jste se ptal, jak může někdo věřit hodnotám, které uvádím jako teploty před rokem 1850. Na teploty před rokem 1850 pouze usuzujeme. Například z šířky letokruhů na stromech. V teplejších letech roste strom více než v chladnějších, takže letokruh je širší. Takhle se to opravdu měří? Ano, a něco na tom je. Je to racionální metoda. Samozřejmě tam vstupují další elementy, například, že když neprší, strom tolik neroste. Takže je třeba udělat jistá zjednodušení. Pak existují další metody, zkoumají se usazeniny v mořích, zkameněliny a tak dále. Vědci se shodují, že když se tyto indicie poskládají dohromady, dávají poměrně přesnou představu o teplotě i tisíce let dozadu. Já sám nevycházím jen ze svých grafů, mohu ukázat padesát dalších a všude budou pozorovatelné trendy, které popisuji. Existuje přísloví, že nelze věřit statistikám, které si člověk vlastnoručně nezfalšuje. A zdá se mi, že to přesně je případ debaty o globální změně klimatu. IPCC má své vlastní grafy, kterými dokazuje svá stanoviska. Ano, ale ty začínají v roce 1850. A takový graf je pro klima bezvýznamný. Pořád dokola slyšíme ten argument, že jedenáct z dvanácti posledních let bylo nejteplejších v historii. V historii ale znamená za posledních 150 let. Navíc z pozorování vyplývá, že křivka vývoje teploty má tvar sinusoidy a nyní se blížíme hornímu maximu. Takže je samozřejmé, že teploty v posledních letech byly vyšší. Vy tvrdíte, že perioda takové sinusoidy je zhruba dvacet let. Přijmeme-li předpoklad, že se skutečně blížíme maximu sinusoidy, pak to znamená, že nejpozději za dvacet let budeme mít konečně odpověď na otázku, jestli máte pravdu vy, nebo IPCC. Přesně tak. Většina nezávislých vědců, zejména těch, kteří zkoumají Slunce, by si na ochlazení vsadila. Oscilace teploty je totiž způsobena Sluncem. A ochlazení je daleko větší hrozba pro svět, protože snížení – 6 / 2010 19 rozhovor 20 zpravodajství Jan Mühlfeit na VŠE economix – 6 / 2010 Prezident evropského Microsoftu Jan Mühlfeit 26. listopadu 2010 opět vystoupil na Vysoké škole ekonomické v Praze, tentokrát se svou přednáškou Globalization, Competitiveness & Leadership in 21st century. Jan Mühlfeit reprezentuje Microsoft a jeho vedení ve vztahu k vládám jednotlivých evropských zemí, klíčovým evropským institucím, největším firemním zákazníkům a obchodním partnerům. Do společnosti nastoupil v roce 1993, od roku 2000 je členem nejvyššího vedení, pozici Chairman Europe zastává od roku 2007. Během posledních dvou desetiletí získal mnohá ocenění, například Manažer roku ČR za rok 1999 či Česká hlava za rok 2002. Přednáška se uskutečnila ve Vencovského aule VŠE v rámci předmětu Personální řízení 2. V úvodu přednášky Jan Mühlfeit nastínil svůj pohled na současnou světovou ekonomiku. Zdůraznil, jak v posledních deseti letech dochází k přesouvání výroby a přerozdělování světového bohatství směrem do Asie, zejména do Číny a Indie. Ekonomickou sílu země definuje jako bohatství (myšleno jako kombinace mozků – lidského potenciálu a technologií) násobené velikostí populace daného státu. Vyjádření ekonomické síly podle tohoto pojetí tedy nepůsobí pro Českou republiku ani Evropu nijak pozitivně. Česká ekonomika je navíc závislá na výkonu německé ekonomiky, kterou ovlivňuje hospodářský vývoj Číny. Pokud čínská ekonomika přestane růst, musíme počítat s problémy. FACEBOOK JE TŘETÍ NEJVĚTŠÍ „ZEMÍ“ PO ČÍNĚ A INDII Mezi hlavní trendy globalizace Mühlfeit řadí jev, kdy poprvé v historii lidstva mladá generace rozumí stávajícím technologiím lépe než starší generace a získává tak velký vliv. Aby firmy přitáhly mladou generaci, musí se do firemních prostředí integrovat populární způsoby komunikace – od Facebooku až po Skype. Právě používání Facebooku („třetí největší země po Číně a Indii“) a dalších služeb Instant Messaging umožňuje mladší generaci rychlejší mobilizaci a organizaci, ať už jde o akce typu „vajíčka“ či protesty proti státním maturitám. Dalším globalizačním trendem, který Jan Mühlfeit zdůraznil, je stárnoucí Evropa a Japonsko. Jak tomuto jevu čelit? Nelze to udělat jinak než kombinací čtyř opatření: pozdějším odchodem do důchodu, spořením na důchod, růstem produktivity práce a imigrací. V další části přednášky Mühlfeit popsal svůj pohled na situaci v České republice. Poukázal na to, že přibližně do roku 2007 se dařilo lákat investory do země, ale poté zájem začal upadat a pozornost investorů se přesouvá jinam. Česká republika tak bude v nejbližších letech čelit několika výzvám: snažit se změnit demografickou strukturu, provést reformy veřejných rozpočtů a zaměřit se zejména na reformu školství. Mühlfeit dává velký důraz na vzdělávání a všeobecně na lidský faktor. Popisuje jev, který nazývá digitální paradox: počítač vítězí nad člověkem v oblasti logiky. Navíc vliv technologií neustále narůstá. Avšak o to důležitější je právě lidský potenciál, který dokáže technologiím konkurovat kreativitou a talentem. Jan Mühlfeit: Žijeme ve století Asie Podle Jana Mühlfeita, prezidenta evropského Microsoftu, se naše společnost musí zaměřit na řešení dluhů, demografické otázky a především na posilování konkurenceschopnosti, abychom si zabezpečili budoucí ekonomický rozvoj. Konkurenceschopnosti lze dosáhnout zejména vzdělanou pracovní silou a celoživotním vzděláváním. Jak řekl, asijské země tohle už pochopily a získaly tak ceněnou konkurenční výhodu v globální ekonomice, proto dnes žijeme ve století Asie. Prošel BUDOUCNOS T PATŘÍ VZDĚLANÝM Na závěr přednášky se Mühlfeit zaměřil právě na reformu školství, která by však neměla postihnout pouze vysoké školy, ale měla by začít už na školách základních. Dosavadní způsob výuky na českých školách se zakládá na memorování. Otázkou zůstává, zda jde o efektivní způsob učení. Mühlfeit tvrdí, že ne, protože fakta se nemusí vyučovat ve škole, dají se naučit jinde. Učitel by měl být především kouč a mentor, který bude dětem pomáhat hledat a posilovat silné stránky, dovednosti, které je baví a na co mají přirozený talent, tak aby je mohly využít v zaměstnání. Budoucnost České republiky bude podle Jana Mühlfeita záviset nejen na exportu, ale zejména na kvalitním systému vzdělávání a tím i na kvalitě pracovní síly, která by zatraktivnila zemi pro investory. Za příklad dával Jižní Koreu, Singapur a zejména Finsko. Mühlfeit by ocenil i reformu státní správy podle vzoru Finska, kde díky nulové korupci není problém přecházet mezi státní správou a soukromým sektorem, navíc je práce ve státní sféře pro mladé lidi zajímavá. Studenti dostali prostor pro své dotazy po přednášce. Dotazy směřovaly zejména k podrobnějšímu vysvětlení názorů Jana Mühlfeita na reformu vzdělávání. Podle závěrečného potlesku zaplněné auly lze soudit, že Jan Mühlfeit byl v rámci přednášky kurzu 3PA412 Personální řízení 2 vyučovaného katedrou personalistiky Fakulty podnikohospodářské zajímavým a motivujícím zpestřením. Autor: Helena Kováčová Foto: Tereza Syrová jste řadou funkcí, ale co máte vlastně na starosti nyní? Jako chairman pro Evropu mám na starosti několik misí. Samozřejmě jsem ještě zčásti zodpovědný za dennodenní operace Microsoftu v oblasti prodeje a marketingu, dále zlepšuji vztahy s vládami a nadnárodními organizacemi v Evropě, reprezentuji Microsoft v několika správních radách, nejen evropských, předsedám například ve Světovém ekonomickém fóru v Iniciativě pro vzdělávání, v oblasti mládežnické jsem v Junior Achievement nebo v Aiesecu v celosvětovém boardu. Proč spolupracujete s AIESEC? Z několika důvodů. Samozřejmě jsem v Microsoftu už osmnáct let. Tedy jde o určité předávání zkušeností a znalostí mladší generaci. Také jsme organizace, která se zabývá prodejem myšlenek, a současná doba se považuje za první v historii, kdy mladá generace rozumí technologiím lépe než ta stávající. To přinese obrovské změny ve všech oblastech. To znamená, že vaše generace se bude dostávat do rozhodovacích pozic daleko dříve než ta moje. Každá organizace tedy v objemu asi 4,6 bilionu dolarů, z toho 2,6 má Čína. A celý Západ je zadlužený. Nejen Česká republika, ale i Evropa bude mít problémy. Už dnes jsou hlavními tématy dluh a demografie... Přesně tak. Jak já říkám, 2D – dluh a demografie. A třetím tématem je konkurenceschopnost. Prvním dvěma se země už začínají věnovat. Všude v Evropě teď nastal trend osekávat. Nicméně se musí spočítat, nakolik osekání nákladů na státní správu a zvýšení daní ochladí státní ekonomiku. Demografie je tikající bomba. S demografií můžete udělat čtyři věci: pozdější odchod do důchodu, chytrá imigrace, spoření a zvýšení produktivity práce. Mix všech těchto kroků bude řešením tohoto problému, jinak bude vaše generace platit osmdesátiprocentní daně. Je to důležitá věc pro rozvoj Evropy. Kromě Číny nemá problém s demografií celá Asie. Politici se této otázce už začali věnovat, ovšem co se přehlíží, je důležitost konkurenceschopnosti. Ta nemluví jen o ekonomických ukazatelích jako HDP a nezaměstnanost, které vám dávají obrázek o dnešním stavu. Především však jde o kvalitu státní správy, infrastrukturu, vědu a výzkum a obchodní prostředí. Podle těchto dlouhodobých faktorů se rozhodují investoři. A kdybyste měl vypíchnout jeden faktor, na který je třeba se nejvíc zaměřit? Bezpochyby vzdělaná pracovní síla a koncept celoživotního vzdělávání. Nemůžeme ale celou Evropu házet do jednoho pytle. Třeba severské státy nebo Německo jsou na tom dobře a pořád se zlepšují, protože to už pochopily. Jde o to, co se učí a jak se učí. Podle mě 30 procent curricula by mělo zůstat stejné a zbytek by měl být zaměřen právě na silné stránky studentů. Podívejme se do Asie, tamní studenti se tvrdě učí. Vše se projeví na kvalitě produktů. Kdo by si například před patnácti lety koupil korejskou televizi? Asi málokdo. Dnes ji kupuje každý. Pro asijské země je vzdělání mantra, uvědomily si to před dvaceti lety a nyní sklízejí úspěchy. Stejně tak Finsko. A to musíme pochopit i my tady v České republice. Vy jste v Microsoftu od roku 1993. Jak se za tu dobu změnil Jan Mühlfeit? V Microsoftu jsem se naučil spoustu nových věcí. Na začátku jsem dělal a chtěl dělat všechno sám. Ale v průběhu času pochopíte, že nahoru vás mohou dostat jen ostatní lidé. Osobní schopnosti jsou tak 20 až 40 procent úspěchu. Zbytek jsou lidé, kterými se obklopíte. Vždy je důležité přiznat vlastní chyby a poučit se z nich. Máte nějaké osobní krédo? Mám. Nikdy není tak, aby nemohlo být ještě lépe. Já jsem hodně velký optimista. V zásadě lidé mohou dokázat cokoli, co si dokážou představit. My si vytváříme hranice do značné míry jen ve své mysli. Vy jste nepochybně pracovně velmi vytížený člověk. Vítězí práce na úkor rodiny? Myslím si, že v tomhle jsem se zlepšil. Ale přiznávám, že stále mám velké mezery. Já samozřejmě pracuji hodně, tak dvanáct hodin denně. Třeba dnes jsem vstával v pět, šel jsem běhat a skončím v jedenáct večer na Hradě. Také dost cestuji, ale přes víkend jsme s rodinou vždy pohromadě a můj čas je jejich. A navíc každé tři měsíce mám týden dovolenou a někam odjedeme. V životě je prostě něco za něco, to tak je a bude. Nemohu se nezeptat na Billa Gatese. Jaký je váš pohled na něj? Poprvé jsem ho potkal už v roce 1993 během jeho návštěvy tady. Od té doby jsem s ním hodně cestoval a znám ho poměrně dobře. Bill Gates je možná nejúspěšnějším člověkem v historii a vždy měl svoji vizi, za kterou šel. Ale myslím si, že nebyl úplně šťastný až do doby, kdy se oženil a založil svoji nadaci. Ta nadace mu přinesla balanc mezi úspěchem a štěstím. Autor: Martin Konečný Foto: Tereza Syrová economix bude muset mladé lidi přijmout a integrovat. Když mluvíme o mladých lidech, jaký je podle vás recept na úspěch? Jaké klíčové vlastnosti by měli mít mladí lidé, aby uspěli v dnešním světě? Odpověď začnu s myšlenkou o podobě světa tak za pět až deset let. Co se týče ekonomiky, nezmění se, co se bude dělat, ale jak se to bude dělat. Tím dojde i ke změně nároků na vybavenost lidí pro práci. Technologie za vás brzy udělá spoustu činností, ale nikdy nebude mít emoce, proto je třeba rozvíjet kreativitu a být inovativní. Technologie bude schopna v budoucnu nahradit IQ, nikoli však EQ (emocionální inteligenci), a proto bude tak důležitá. Především bychom ale měli objevit svůj talent a svoje silné stránky. To nám umožní plně otevřít lidský potenciál. Já neznám nikoho, kdo by vynikl díky svým slabinám. Vyniknout se dá jen díky silným stránkám. Kde jsou totiž slabiny, tam vám v týmu pomůže někdo jiný. Kde jsou podle vás silné a slabé stránky Microsoftu? To je dobrá otázka. Když pominu finanční situaci a podíl na trhu, což je velmi dobré, tak máme určitě široké spektrum produktů a služeb, od X-boxu až po supercomputing. Myslím si, že Microsoft by měl jít a půjde nahoru v oblasti mobilních technologií. Tam jsme trochu ztratili. Zlepšovat by se samozřejmě měly i vyhledávače. V oblasti lidských zdrojů musíme maximálně udržet stávající talent, ale i být atraktivní pro mladou generaci. Podle jakých kritérií je manažer v Microsoftu posuzován a odměňován? A jaké složky pak obsahuje jeho odměna? My posuzujeme odměny z několika hledisek. Říká se, že nejdůležitější člověk ve firmě je zákazník. Tedy prvním kritériem je spokojenost našich zákazníků a partnerů. Druhou věcí je samozřejmě příjem, profit a tržby, takové standardní věci. Pak sledujeme i podíl na trhu a také image a spokojenost zaměstnanců. Co se týče platů, tak obecně je určitý základní plat, bonusy a zaměstnanecké akcie. Nicméně jsou další věci jako vzdělávání, sportovní vyžití, zdravotní péče atd. Konkrétně si myslím, že Microsoft své lidi nepřeplácí, ale dostanou přiměřeně svému přínosu společnosti. Jsou Češi dobří manažeři? A co by případně měli zlepšit? Já si myslím, že před takovými deseti lety byl ohromný rozdíl mezi lidmi, kteří měli mezinárodní zkušenost, a těmi, kdo ji neměli. Nicméně ty rozdíly se teď strašně smazávají. V průměru čeští manažeři udělali od té doby ohromný pokrok. Každého dobrého manažera bych povzbudil, aby zažil nějakou mezinárodní zkušenost, protože to vám otevírá oči. Jinak jsou na tom v zásadě dobře. Já mám upřímně spíše obavu o tu generaci, která tam přijde za deset let, protože české školství a jeho kvalita jdou dolů. Tahle země se totiž nemůže živit levnou pracovní silou, ale prodáváním myšlenek. A co české firmy? Jak si stojí v globálním měřítku a jaké mají šance? Mám takovou svoji vizi, co by měla dělat Česká republika. Vystoupil jsem na jednom fóru s přednáškou Vraťme českého lva tam, kam patří. Když se podíváme do minulosti, tak Československo před druhou světovou válkou bylo osmou největší ekonomikou světa. ČR má tradičně dobré vztahy v Asii. Můj názor je ten, že malá velmi otevřená proexportní ekonomika s deseti miliony lidí musí disponovat flexibilní vzdělanou pracovní silou. Globální ekonomika má tolik děr jako švýcarský sýr. My si musíme vybrat a jít za tím. Vyzdvihl bych dva hlavní faktory pro úspěch: agresivita v exportu a atraktivnost pro investory. Česká republika by měla sehrávat roli mostu mezi Západem a Asií. Protože tohle není století Západu, ale století Asie. Asie dnes drží rezervy – 6 / 2010 21 rozhovor 22 Jiří Švarc je výkonným ředitelem pro střední a východní Evropu a nejvýše postaveným Čechem v regionu EMEA v jedné ze tří největších investičních bank na světě – J. P. Morgan. Aleš Mydlář v téže bance zastává pozici viceprezidenta pro akciové kapitálové trhy ve střední a východní Evropě. Oba studovali na VŠE manažerský program CEMS. rozhovor O krizi i pexesu aneb rozhovor s Jiřím Švarcem a Alešem Mydlářem z J. P. Morgan V exkluzivním dvojrozhovoru jsme si povídali o počátcích finanční krize, o aktuální situaci v Irsku, o Lehman Brothers i o pexesu. Investiční bankéři nám kromě jiného prozradili, do čeho investovat a kdo má protekci v J. P. Morgan. Když jste nastupovali na vy- JPMorgan sokou školu, představovali jste si, že v roce 2010 budete zastávat takové funkce, které dnes zastáváte? economix – 6 / 2010 J. Š.: To určitě ne. Když jsem nastupoval na vysokou školu, J. P. Morgan jsem vůbec neznal. A. M.: Já jsem J. P. Morgan znal, ale nikdy mě nenapadlo, že bych tam mohl pracovat. A poprvé jsem o J. P. Morgan v současné podobě slyšel, když jsem přišel studovat CEMS do Londýna na LSE (London School of Economics, pozn. red.). Seznámil jsem se tam s kamarádem, který dělal v jiné bance, a začal jsem tenhle svět poznávat. J. Š.: Já jsem vlastně taky J. P. Morgan poznal, když jsem studoval CEMS v Kolíně nad Rýnem. A tam všichni mluvili o investičních bankách jako o cool místu k práci... no, nakonec to bylo cool a zůstal jsem tam. (smích) Studovali jste CEMS, což je vzdělání zaměřené na management, není moc orientované na finanční sektor. Nechyběly vám pak znalosti? J. Š.: Pokud je člověk dobrý, firma si ho stejně přizpůsobí a upraví tak, jak potřebuje. Největší přínos CEMS je zahraniční zkušenost a že se naučíte přizpůsobit se jiným systémům a jiným kulturám. A. M.: Pro mě CEMS znamenal internacionalizaci myšlení. Bez té výměny bych tehdy ten- Aleš Mydlář Jiří Švarc hle svět asi neobjevil, otevřely se mi obzory. Byl to posun z té místní, regionální roviny, do té celosvětové. Ale když mluvíme o vzdělání, já bych chtěl vypíchnout ze své pozice teď už praktika, že jedna z nejlepších specializací na VŠE je Oceňování podniku vedené prof. Maříkem. Samozřejmě je to teorie a tak dále, ale i v rámci všech těch omezení je to skutečně relevantní. Pojďme ještě dál do historie. Zajímalo by mě, jestli člověk, který dnes zastává vysokou funkci v J. P. Morgan, už v mládí inklinoval k financím. Hráli jste třeba monopoly? A. M.: Já jsem jako dítě hrál spoustu her, pamatuji si dokonce, jak jsem často vymýšlel různé „taktické zlepšováky“. Třeba pexeso na skleněném stole s tím, že mi pořád padala tužka (smích). Ale k té otázce, já jsem vždycky lnul k anglosaskému světu, angličtina jako jazyk a celá ta kultura mě neuvěřitelně přitahovaly. Pak jsem krátce po nástupu na VŠE začal pracovat jako redaktor v časopise EURO a začal jsem pokrývat finanční sektor a zejména banky. A pak, jak jsem už řekl, Londýn mi otevřel úplně nové obzory. J. Š.: Já jsem si užil kupo- novou privatizaci. Přesvědčil jsem všechny v rodině, aby mi své knížky svěřili, a tam jsem si trošku zahrál a snažil se zainvestovat co nejlépe. A. M.: Ono mě osobně již odmalička bavilo pochopit svět ze šíře a v souvislostech. Ano, jako žák ZŠ jsem sledoval CNN, CNBC a četl Hospodářské noviny, ale neviděl bych v tom nějaké stopy, že už tehdy jsem si myslel, že budu investiční bankéř. Je ale pravda, že ten přirozený zájem o svět a jeho fungování každý z nás při této práci potřebuje. Zastáváte dost vysoké posty ve finančním sektoru. Sektoru, který bývá nezřídka označován za hamižného strůjce současných ekonomických problémů. Co byste řekli lidem, kteří vidí finančníky takto? J. Š.: Nic se nedá zevšeobecnit, ani tohle ne. Byly banky, které investovaly špatně, a některé z nich za to byly potrestány. U jiných k tomu potrestání nedošlo a tím se, pravda, vytvořilo trochu podhoubí pro morální hazard. Na základě toho ale nemůžeme zevšeobecňovat. Jsou banky, které potřebovaly spoustu veřejné pomoci, jsou banky, které žádnou veřejnou pomoc nepotřebovaly. Jsou banky, které během krize posílily, protože byly odměněny za to, jak se konzervativně chovaly v letech, kdy prostředí svádělo k méně konzervativním investicím, a vyšly z té krize jako vítězové. Pak jsou jiné banky, které buď padly, nebo byly v tak těžké pozici, že byly efektivně zestátněny nebo mají velké problémy. To se, myslím, musí skutečně rozlišovat. A. M.: Příčin krize může být hodně. Krize začala ve Spojených státech, protože tamní spotřebitelé se příliš zadlužili. Kdo pak dál umožnil, že ten systém mohl delší dobu fungovat a vytvářely se tam různé kolaterizované instrumenty a tak dále, to už je nějaký další stupeň kreativity. A nechci to vůbec zlehčovat, došlo tam určitě ke spoustě excesů, neakceptovatelných, nepřípustných věcí. Ale že za to může jedna malá skupina, která všem namluvila, že si můžou půjčovat a žít nad poměry, to odmítám. Je bohužel asi lidská povaha, že se trochu přeceníme a méně přemýšlíme o budoucnosti dále než na příští měsíc a příští rok. A věci se občas bohužel vymknou kontrole. Takže bankéři za krizi nemohou? A. M.: Mně se nelíbí, když se ukazuje na jednu skupinu, která může za všechno. Samozřejmě, že spousta problémů vznikla kvůli bankám a jejich přílišné kreativitě. Ale není to prapůvod všeho, je to kombinace. Bohužel konkrétně ten americký systém financování rezidenčních nemovitostí byl natolik komplexní a složitý, avšak postavený na jednoduchém předpokladu, že ceny nemovitostí pořád porostou, že se to prostě vymklo z kontroly. A musíme se ptát, kde je vina. A vina je u všech – u politiků, regulátorů, bankéřů, ratingových společností a u nás všech jako spotřebitelů. Vinit pouze bankéře je pohodlné pro politiky, kteří se z toho snaží získat laciný politický kapitál a tak trochu odvést pozornost od sebe samých. Samozřejmě je tu i druhý tábor, ten liberální, který říká, že za vším zlým stojí přebujelá regulace. Jak vidíte potřebu finanční regulace z dnešní perspektivy? J. Š.: Já tu nechci vyzdvihovat nějakou instituci, ale musíme vzít v potaz, že když se vrátí- fantazie rozšířit i na to druhé I v jižní Evropě. Můžeme hovořit i o B. To jsou ale takové spekulace, když člověk chce, vidí krizi všude. Realita je taková, že Irsko prostě má problémy, další ekonomiky mají problémy, řeší se to, přijímají se nějaká opatření. Když se podíváme na to, jak teď věci běží, tak to všechno zatím docela funguje. Takže jsme prostě v situaci, kdy se experimentuje nevídanými způsoby, makroekonomická teorie dostává zabrat, jestli to bude všechno fungovat tak, jak by si člověk myslel. Za pár let bude velmi zajímavé podívat se zpátky, jak se odklon od standardních politik projevil. Zatím to jde všechno relativně dobrým směrem, ale ty obavy jsou oprávněné, protože spoustu nedávno aplikovaných opatření ještě nikdy nikdo neprovedl, alespoň ne v takovém rozsahu. Ještě toho máme hodně před sebou, abychom mohli posoudit, zdali šlo vždy o ta nejvhodnější rozhodnutí ze střednědobého či dlouhodobého hlediska. Myslíte si, že bude problém s Amerikou, až Čína řekne, že chce peníze zpátky? A. M.: To ona jen tak neřekne. Když se na to podíváte, tam se ta situace dostala do stadia, kdy Číňané zkrátka americký economix o opatrném optimismu, pozvolném růstu následujících několik let s tím, že budou období, kdy se trhy budou lámat všemi možnými směry. Geometricky bych to asi popsal jako řadu malých dvojitých „vé“ s mírně rostoucím trendem. J. P. Morgan má pobočku v Athénách. Byli jste v poslední době v tamní kanceláři? J. Š. : Tahle oblast pode mě nespadá, takže tuhle radost nechávám jiným. A k Řecku bych se moc nevyjadřoval, nechal bych to kolegům. Trošku se bojím, že dostanu stejnou odpověď, ale máte dost významné zastoupení v Irsku. Jaké zprávy přicházejí odtud? A. M.: Jak všichni vědí, Irsko má velké problémy, banky potřebují rekapitalizaci, celá ekonomika se potřebuje vzpamatovat, oddlužit atd. Samozřejmě, že je to problém, ale v kontextu globální ekonomiky Irsko není ten největší problém. To se nějakým způsobem vyřeší. Problém začne, jestli začnou přicházet ty větší země. Které větší země začnou přicházet? A. M.: Vezměme si tu populární zkratku (PIGS, pozn. red.). Máte tam S, I se dá s trochou dluh kupovat musí. Protože drží takový objem peněz, že v případě, že se něco stane, tak to zraní všechny. Ale Amerika sama musí o sobě přemýšlet. To je podle mě jediná země na světě, která v dané situaci není zbankrotovaná, pořád má rating AAA a funguje. To je dané jejím postavením – ekonomickým, politickým, vojenským. Zajímavá je diskuse o dlouhodobé dynamice. Mluví se o tom, že Čína jednou začne vážně myslet na ten pověstný land grab a začne být daleko hlasitější. Ale to jsou všechno zase teorie, o kterých si rádi přečteme v Economistu, ale při naší denní práci to není úplně na pořadu dne. Tak pojďme k vaší denní práci. V dubnu tohoto roku byla v EURU zpráva, že jste byli povýšeni do seniorních pozic v J. P. Morgan. Hrálo v tom nějakou roli, že jste Češi? Chystá se J. P. Morgan výrazněji angažovat v ČR? J. Š.: Vyplývá to z toho, že jsme oba byli v J. P. Morgan celou dobu, vybudovali jsme si určitou pozici, a že se to takhle sešlo, je trošku náhoda. Já jsem v J. P. Morgan od roku 1999, Aleš od roku 2003. Jde o odvětví, kde fluktuace není nejmenší. Takže já to vnímám tak, že je to přirozený posun a ocenění naší práce. Takže pokud dnes absolventi VŠE půjdou do J. P. Morgan, tak nemůžou čekat nějakou protekci tím, že jsou z ČR? A. M.: Pouze na základě schopností. Schopní lidé mají protekci (smích). Dáte čtenářům na rozloučenou nějaký soukromý tip, do čeho investovat? J. Š.: Aleš mi dává tipy pořád (smích). Já ale bohužel nemůžu do ničeho investovat, protože u řady klientů mám insider informace, takže nemůžu sám investovat a ani takové tipy dávat. Ale myslím, že čtenáři jsou schopní lidé, kteří si dokážou spoustu peněz vydělat i jinak než spekulacemi na akciových trzích. A. M.: Já myslím, že nejlepší je investovat do vzdělání (usměv). Rozhovor vedl: Štěpán Mejzlík Foto: Tomáš Nadrchal JPMorgan JPMorgan me do těch klíčových okamžiků uplynulých dvou let, tak tam byly situace, kdy v pátek večer přišel regulátor za pár největšími bankami v systému, jestli by byly ochotny převzít ty, o kterých se vědělo, že pokud jim někdo nepomůže, tak v pondělí ráno neotevřou. Takže třeba když J. P. Morgan převzal Bear Stearns, tak tomu systému výrazně pomohl. To jsou věci, na které se postupně zapomíná, ale přitom ty náklady, které by byly spojeny s tím, že by další banka padla, mohly být velmi vysoké. A. M.: Dnes se upírá pozornost na bankovní instituce a na regulaci všeho možného. Já osobně jsem spíše v té liberální části. Myslím si, že regulace je potřeba, ale rámcová a kvalitní, ne příliš detailní. J. Š.: Obava je, aby se podařilo najít nějaké equilibrium. Abychom se nepohybovali ode zdi ke zdi. Ta regulace možná byla nedostatečná, ale podle návrhů, které se dnes diskutují, se regulace může posunout k druhému extrému. A pak se to bude muset nějakým způsobem zase napravit. Takže teď hrozí riziko spíš tím opačným směrem. Banka Lehman Brothers se chce soudit s J. P. Morgan o téměř deset miliard dolarů. Tvrdí, že zneužila důvěrné informace o finanční situaci Lehman Brothers a tím způsobila její pád. Bylo to skutečně tak? J. Š.: Já myslím, že kdo zná historii Lehman Brothers, tak si na to udělá názor sám. Někteří ekonomové varují před dalším propadem ekonomiky, hovoří o dvojitém „vé“. Souhlasíte s nimi? J. Š.: Tohle ukáže budoucnost, existuje velice střídmý optimismus, ale teprve budoucnost ukáže, který z těch táborů má pravdu. Popravdě řečeno, dnes to nikdo asi přesně neví. A. M.: Ano, přesně tak. Bohužel to, co jsme za poslední dva roky viděli, nám ukázalo, že žádný scénář není příliš odvážný a žádný scénář není nereálný. Bude se určitě objevovat spousta různých výkyvů. Mluví se o Číně, kdy a jak bude brzdit, aby se ekonomika nepřehřála. Fiskály většiny evropských ekonomik jsou také dlouhodobě problematické. Proto hovoříme – 6 / 2010 23 rozhovor 24 vzdělávání On-line studium rozšíří vaše obzory, přípa adně i sbírku titulů Názory a moudra od předních světových vědců, politiků, profesorů a expertů z různých oblastí jsou přístupné široké veřejnosti. Existuje několik všeobsahujících webových stránek, třeba www.academicearth.org, kde si můžete vybrat přednášky celých kurzů nebo jen jednotlivé příspěvky na vybraná témata. Vše je rozděleno do témat. Najdete zde pestrý výběr těch nejlepších přednášek z nejznámějších univerzit. Témata bývají nejčastěji ekonomická či politická. Kupříkladu přednáška na téma původu finanční krize od Alana Blindera (www.academicearth.org/lectures/origins-of-financial-mess) nebo celý kurz o teorii her, který obsahuje celkem 24 lekcí, přednášený Benjaminem Polakem z Yale (www.academicearth.org/ courses/game-theory), rozhodně stojí za povšimnutí. Podobnou stránkou je www.lecturefox.com. Dnešní doba se zrychluje a času nějak ubývá. Stihnout se nedá vše. Stejné je to i se vzděláním. Proto je vzdělávání přes internet v posledních letech stále populárnější. Online studium se rozšířilo především v USA a Velké Británii a k získání titulu nevyžaduje ani jednu vaši fyzickou přítomnost ve škole. Důvody, proč studovat přes internet, mohou být různé, ale bezpochyby to přináší spoustu výhod. Ušetříte čas, sílu a peníze za cestování, umožní vám to lépe si zorganizovat svůj plán a rozvrh. Na druhou stranu se tím člověk ochudí o sociální kontakt s dalšími studenty a s profesory. Řada prestižních univerzit dnes nabízí distanční formu studia i dálkové kurzy, existují dokonce školy, které poskytují pouze on-line diplomy a tituly. Většina z nich je ve Spojených státech a k nejznámějším patří UC Berkeley Extension (extension.berkeley.edu), kde mají studenti na výběr z 50 bakalářských a 55 magisterských programů. Školné se přitom pohybuje v rozmezí 3000 až 3500 dolarů na rok. Mezi nejoblíbenější se v USA podle Asociace on-line škol řadí University of Phoenix či Florida Tech University Online. Titul tu lze dokončit i do dvou let studia. Více informací najdete na www.guidetoonlineschools.com. economix – 6 / 2010 Ve Velké Británii lze rovněž studovat přes internet z pohodlí vašeho domova. Nejčastěji trvá dokončení titulu 24 měsíců, maximálně ale čtyři až šest let. Vybrat si můžete program známé University of Wales nebo University of Bradford se zaměřením na management či Teesside University s kvalitní počítačovou výukou. K těmto programům se student může přihlásit on-line přes rdi.co.uk. Nejpopulárnějším programem, který se studuje on-line, je MBA. Plyne to především z časové vytíženosti studentů, kteří si tento program dodělávají většinou při práci. Financial Times proto sestavil žebříček TOP Online MBA programů. Na předních místech lze nalézt již zmíněnou University of Wales nebo University of Leicester. Z USA jsou nejlépe hodnoceny Indiana University se svým programem Kelley Direct Programs – MBA a University of Texas a její Global On-Line MBA. Tyto programy se studují dva až čtyři roky a k přihlášení je třeba mít vysokoškolský titul, dva roky pracovní zkušenosti a samozřejmě patřičnou úroveň angličtiny. Univerzity mají také své osobní stránky, kde je možné zhlédnout přednášky i s komentáři a popisem. Některé přednášky jsou ve formě videa, jiné jen v audio formátu mp3. Jde většinou o celé semestrální kurzy. Jedny z nejlepších má Yale a jsou k nalezení na oyc.yale.edu/courselist. Kurzy pokrývají široké spektrum oblastí od astronomie a chemie přes angličtinu a ekonomii až po náboženství. Mě zaujal kurz profesora Roberta Shillera o finančních trzích (oyc.yale. edu/economics/financial-markets/content/ downloads). SEBEVZDĚLÁVÁNÍ PŘES INTERNET ANEB HURÁ NA HARVARD Pokud máte zájem o elitní světové univerzity a chtěli byste navštívit jejich přednášky, není to dnes již problém. Tyto univerzity (například Harvard, Yale či Oxford) na internetu zveřejňují mnoho svých přednášek, někdy dokonce celé kurzy. Stačí si je stáhnout nebo se na ně rovnou dívat on-line. Přitom se nemusíte nikam přihlašovat ani registrovat a veškerý materiál je zadarmo. Zde se dá použít známé heslo: Kdo hledá, najde. Rovněž Harvard, Oxford a Princeton nabízejí volně dostupné přednášky. Kurzy z Harvardu najdete na adrese athome.harvard.edu. Mimo tradiční přednášky mě zaujala i panelová diskuse expertů z Harvardu (isites. harvard.edu/icb/icb.do?keyword=k44822), opět na téma pochopení hospodářské krize. Nejaktivnější ve zveřejňování svých přednášek a lekcí je Oxford. Na adrese webcast.oii.ox.ac.uk můžete najít nový příspěvek každý týden. Témata jsou většinou ekonomická, společenská a ze sféry informačních technologií. Zajímavý je například projev o vlivu internetu od Arthura Lupii (webcast.oii.ox.ac.uk/?view=Webcast&ID=20100916_331). V neposlední řadě můžete nalézt přínosné lekce na Princetonu (www.princeton.edu/WebMedia/ lectures), kde je k dispozici řada různorodých témat, například projev sociologa Douglase Masseyho na téma americké války s imigranty a příčin, důsledků a řešení tohoto problému (hulk03.princeton.edu:8080/ WebMedia/flash/lectures/20091210_preslect_massey.shtml). Autor: Martin Konečný 25 vzdělávání Nezapomenutelné léto? Prý třeba se stáží AIESEC OVERSEA TEACHING PROGRAMME (OTP) Jde o vzdělávací stáže, v jejichž rámci stážisté vyučují jazyky, především angličtinu, a další předměty na středních a vysokých školách, ve firmách a vzdělávacích institucích. Pro podání přihlášky do programu se doporučuje mít za sebou alespoň dva roky bakalářského studia, není to však podmínkou. Délka stáže bývá v rozmezí šesti týdnů až jednoho roku. Výhodou programu je, že dává stážistům dostatek času na cestování. Abyste na stáž vyjeli v létě, je třeba se hlásit v termínu od 14. března do 3. dubna 2011. GLOBAL ENTREPRENEURSHIP PROGRAMME (GEP) Tento program je orientovaný více na byznys. Jde o manažerské stáže v malých a středních firmách se zaměřením na projektový management, marketing nebo finance. Program probíhá většinou v zemích střední a východní Evropy, Asie, Afriky anebo Jižní Ameriky. Na stáži setrváte od čtyř do osmnácti měsíců. Abyste se do programu mohli přihlásit, musíte mít ukončené minimálně bakalářské studium. Příjemnou zprávou je jistě fakt, že stáž je placená. Ne snad, že byste si nějak extrémně vydělali, ale minimálně se vám pokryjí náklady a získáte tolik požadovanou praxi, navíc v zahraničí. Hlásit se na tuto stáž můžete od 14. března do 3. dubna 2011, na stáž odjedete mezi červnem a zářím. Nově mohou studenti magisterského oboru Mezinárodní obchod absolvovat GEP v rámci povinné praxe za 21 kreditů. Konkrétní informace o způsobu zapisování a termínech výjezdu brzy najdete na stránkách AIESEC (praha. aiesec.cz). ELITE INTERNSHIP PROGRAMME (EIP) Tady už jde o dost prestižní záležitost. Účast v tomto programu může znamenat start kariéry v zahraničí ve velkém. V rámci stáže EIP pracujete v zahraničí ve velké nadnárodní společnosti. Firmy, které stážisty přijímají, patří mezi špičku ve svém oboru, z čehož vyplývají vysoké nároky, které na stážisty kladou. Na oplátku ale nabízejí skutečně zajímavou práci, kladou důraz na osobnostní rozvoj formou školení a mentoringu a v neposlední řadě práci stážistů i poměrně štědře finančně odměňují. Nejčastěji se v rámci programu EIP stážisté podívají do Francie, Švédska, Německa, Itálie, Švýcarska nebo Belgie. Délka stáže bývá v rozmezí jednoho až jed- TECHNICAL TRAINEESHIP (TT) Program Technical Traineeship je určen studentům technických oborů a nabízí jim odbornou stáž v zahraničí v oblastech, jako je vývoj webových stránek, programování, správa databází, elektrotechnika, chemické inženýrství, IT analytik či inženýr. Pro přijetí je třeba prokázat vzdělání v daném oboru a ovládat angličtinu na úrovni excellent. Délka stáže bývá v rozmezí šesti až osmnácti měsíců. Přihlašování probíhá od 14. března do 3. dubna 2011. DOUBLE THE FUN (DTF) Jde o jakousi nadstavbu k programu CEP (viz výše), v jejímž rámci je možné k stáži CEP přibrat ještě další rozvojovou stáž nebo manažerskou stáž. Přihlašování na tento program již skončilo. Uzávěrka byla 27. listopadu 2010. – 6 / 2010 Vycestovat je možné do všech koutů světa. Většina stáží nabízí destinace od východní Evropy přes Asii, Jižní Ameriku až po Afriku. Některé programy nabízejí i místa v západní Evropě nebo Severní Americe. Náplň práce je velmi různorodá a záleží na typu stáže, kterou si vyberete. Stejně tak je to s financemi. Některé stáže jsou placené, některé neplacené. U všech je pochopitelně nutná znalost angličtiny, některé programy vyžadují i další světový jazyk. Zájemci o stáž musí projít výběrovým procesem, při kterém se ověřují jejich jazykové znalosti a zkoumají očekávání a motivace. Nyní si pojďme projít programy jeden po druhém. CULTURE EXPERIENCE PROGRAMME (CEP) Tento program se zaměřuje na problematiku rozvojových zemí, většinou ve spolupráci s neziskovými organizacemi. Důraz je kladen na pozitivní dopad na společnost. Projekty bývají připravovány pro děti a studenty středních škol, starší lidi nebo třeba uprchlíky. Délka stáže se pohybuje mezi šesti týdny a třemi měsíci a konkrétní náplní mohou být například organizace letních táborů, práce v dětských domovech, práce se seniory, postiženými nebo sociální práce s uprchlíky. Z destinací můžete vybírat mezi střední a východní Evropou, Asií, Jižní Amerikou a Afrikou. Přihlašování probíhá od 17. 12. 2010 do 30. 1. 2011, stáž pak probíhá přes léto. Studenti bakalářského oboru Mezinárodní obchod mohou nově za absolvování stáže získat i šest kreditů. noho a půl roku. Abyste se mohli o program ucházet, musíte dobře ovládat dva světové jazyky a již mít minimálně dvě relevantní, byť třeba krátké pracovní zkušenosti. Stážisté většinou pracují v oblasti marketingu, financí a bankovnictví, HR nebo v projektovém managementu. Výběrové řízení pro příští rok již proběhlo, další bude na podzim 2011. Více informací o stážích i konkrétní zážitky účastníků z minulých let naleznete na webu pražského AIESEC: praha.aiesec. cz/staze/. Autor: Štěpán Mejzlík economix Stáže AIESEC. Každý o nich již něco málo slyšel. Kdo tam byl, vypráví, jak úžasné a nezapomenutelné zážitky si přivezl. Prý se tam každý zdokonalí, naváže nová přátelství, vylepší si angličtinu, procestuje více nebo méně exotické kraje, případně dokonce nakopne svou profesní kariéru. V čem ale přesně stáž AIESEC spočívá? Co přesně obnáší? V tom se vám pokusíme udělat jednou provždy pořádek. 26 zpravodajství Vítězové soutěže Podnikatel roku přednášejí při výuce na VŠE Na VŠE se v poslední době uskutečnilo několik přednášek zaměřených na setkávání s úspěšnými českými podnikateli – vítězi soutěže Podnikatel roku. V úterý 23. listopadu přednášel na VŠE podnikatel roku 2005, zakladatel a majitel společnosti Student Agency (SA) Radim Jančura. Dalším přednášejícím byl 30. listopadu podnikatel roku 2008 Vladimír Kovář, majitel společnosti Unicorn. Oba podnikatelé na VŠE přednášeli v rámci kur- zu Podnikání malých a středních firem 1 (3MA544), který se vyučuje v rámci vedlejší specializace Malé a střední podniky v tržním prostředí a jehož cílem je příprava studentů pro budoucí podnikání. Tyto kurzy byly přístupné nejen studentům kurzu, ale i všem ostatním studentům VŠE a setkaly se skutečně s velkým zájmem. Příležitost setkat se se známými podnikateli, slyšet jejich příběh a možnost zapojit se do diskuse je pro studenty opravdu lákavá. Inovativní Radim Jančura aneb z pěti tisíc sto milionů ročně economix – 6 / 2010 Jančura založil SA v roce 1993. O šestnáct let později firma dosáhla zisku sto milionů korun a obrat v objemu více než čtyři miliardy korun ročně. Činnost SA se rozrostla o jazykové a pracovní pobyty v zahraničí či zprostředkování nákupu letenek. Podnikat začal už během studií, jeho au-pair agentura do tří let obsadila pozici největší firmy svého druhu na světě. Aktuálně usiluje Jančura o vstup na trh s železniční přepravou. Jančura absolvoval na Fakultě elektrotechniky a informatiky VUT v Brně. V 90. letech se jako student 4. ročníku vrátil z brigády v Anglii a rozhodl se otevřít au-pair agenturu. Do svého podnikání vložil 5000 korun. Sídlo firmy si zařídil na kolejích a vzhledem k tomu, že v té době nebyly rozšířené počítače ani mobilní telefony, využíval hojně telegram a fax, začal Jančura svoje vyprávění. V České republice již v tomto oboru existovala konkurence, proto nastavil poloviční ceny a dbal na kvalitní servis. Původně jezdily „au-pairky“ do Anglie autobusy ČSAD. Pak Jančura přišel na myšlenku přidat do autobusu stevardku, která by se o zákaznice agentury starala. Od toho nebyla dlouhá cesta k vlastním autobusům. Po třech letech své působnosti se jeho firma stala největší au-pair agenturou na světě. INSPIRATIVNÍ VOLÁNÍ PŘÍRODY V létě roku 2003 cestoval Radim Jančura autobusem z Brna do Prahy. Přiběhl na zastávku na poslední chvíli a nestihl si nikam odskočit na WC. Stará karosa neměla ani klimatizaci, natož WC, a v podnikatelské hlavě se zrodila další revoluční myšlenka, kterou dnes známe v podobě žlutých autobusů Student Agency. Začátky nebývají lehké. Autobusy na nové lince Praha – Brno jezdily poměrně dlouho prázdné, pokračoval host. Čekání se ale vyplatilo. V roce 2005 skončili na této trase činnost dva konkurenční dopravci. Firma tak získala osmdesátiprocentní podíl na trhu. Na lince Praha – Liberec nastavila Student Agency ceny o 23 procent nižší než konkurence. Jako obvykle nabídla zákazníkům navíc WC, klimatizaci, příjemnou stevardku, noviny a nápoj zdarma. Konkurence se začala bránit a nepustila žluté autobusy na liberecké nádraží, cestující tak museli nastupovat z protější ulice, vysvětloval Jančura. Společnost reagovala místo odchodu snížením ceny lístku na symbolickou korunu, aby tak odškodnila klienty za komplikace. Konkurence odpověděla žalobou pro nekalou soutěž. „Byli jsme za tu žalobu rádi. Cenu jsme nemohli dlouhodobě udržet. Takto jsme si alespoň udrželi svou tvář,“ konstatoval Jančura. Nakonec firma dostala povolení k vjezdu na nádraží. Konkurence zanechala činnosti a Student Agency získala na této trase monopolní postavení. 27 zpravodajství Autor: Hana Prchlíková Foto: Andrea Chovanová Tvrdí, že efektivní organizace práce je prostředkem pro dosažení vytyčeného cíle. Se svými zaměstnanci Kovář také spolupracuje v oblasti marketingu: na billboardech se sloganem „Už žádný hororový program“ či „Tak se dělá software“ můžete vidět Kovářovy spolupracovníky. Vladimír Kovář tvrdí, že je velice obtížné v menším městě najít výkonný tým programátorů, kteří by odpovídali jeho nárokům. Možná i z tohoto důvodu založil Vladimír Kovář soukromou vysokou školu Unicorn College se sídlem v Praze, která má v současnosti 315 studentů. Vladimír Kovář zaujal posluchače svým osobitým vystoupením hned od začátku. Přítomní studenti se dověděli, kolik má Kovář dětí, psů, koní a zaměstnanců, kde začínal svoji kariéru a zejména to, v čem vlastně podniká. Společnost Unicorn, působící na českém i zahraničním trhu komunikačních a informačních technologií, založil Kovář již v roce 1990. Z malé firmy se za dvacet let pod jeho vedením vyvinula úspěšná společnost, která nyní zaměstnává 970 lidí. Všechno však mohlo být jinak. Vladimír Kovář místo dráhy podnikatele a manažera zvažoval také dráhu rockera. Nevěřícím studentům pak rozdal svá vydaná alba „Žába na žábě“ a „Bestie“ se slovy: „Šiřte to, jak můžete. Pokud budete chtít, napište mi e-mail a já vám další CD klidně pošlu, mám toho doma až moc.“ ZÁKAZNÍK A ZAMĚS TNANEC PÁNEM Sám sebe Kovář nazval „prodavačem mozků“: jeho úkolem je zabalit mozek (rozuměj například software) do produktu či služby, tím mu dát přidanou hodnotu a prodat. Kovář se neostýchal uvádět ani konkrétní hodnoty: hodinu práce průměrně nakupuje za 640 korun a prodává ji za 1090 korun v objemu přes milion hodin ročně. Kovář definoval svou podnikatelskou vizi, která zahrnuje deset klíčových přístupů, například systémový přístup a stejná orientace na zaměstnance jako na klienta. Na činnost svých zaměstnanců, konkrétně na řízení a organizaci práce, se Kovář velmi zaměřuje. IBM A ORACLE – „BIG PIGS“ Společností Unicorn za posledních šestnáct let prošlo přes 9000 zaměstnanců. Vladimír Kovář se snažil ovlivnit další působiště odcházejících či nepotřebných pracovníků tak, aby pokud možno neohrozili Unicorn. Je tedy krajně nevhodné, když by pracovník odešel do podobně velké firmy, pro kterou by mohl být velkým přínosem a tím i konkurencí Unicornu. Když naopak zaměstnanec odejde do jedné z velkých firem (například IBM či Oracle), které Kovář úsměvně označil jako „big pigs“, tak svého původního zaměstnavatele nijak neohrozí, protože v tak velké společnosti nemá šanci nic změnit. Malé a šikovné firmy zase takového zaměstnance nejsou schopny zaplatit. Zbývá tedy poslední (pro Unicorn nejlepší možnost) a tou jsou klientské společnosti. PRÁCE HROU Nejen v pracovním životě se Vladimír Kovář řídí mottem: „Komenský říkal škola hrou, já si to trochu přeformuloval a tvrdím práce hrou. Snažím se spojit užitečné s příjemným.“ Doufejme, že se mu s tímto přístupem podaří splnit svůj nemalý cíl – zařadit se mezi světové výrobce softwaru a dosáhnout obratu ve výši miliardy dolarů. Autor a foto: Helena Kováčová – 6 / 2010 PRAHA – OS TRAVA ZA 260 KORUN Žluté vlaky začnou jezdit na trase Praha – Ostrava. Podnikatel však musel ustoupit od původních plánů. Lokomotivy nebudou zbrusu nové, ale patnáct let staré. O vybavení a vzhledu vagonů nechtěl podnikatel nic říct. „Až budou vlaky existovat, uspořádáme prezentaci a vlaky představíme,“ komentoval svou skoupost na slovo majitel firmy. Jedno však prozradil. Jízdenka z Prahy do Ostravy bude stát 260 Kč. Jaké je tajemství úspěchu Student Agency? Zajisté je to bojovná povaha pana Jančury. Zda stojí za úspěchem podniku to, že podnikatel zaměstnává raději ženy, těžko říct. Radim Jančura má pocit, že muži chtějí pracovat méně za více peněz. Ženy považuje za loajálnější a pracovitější. Proto zaměstnává z jednoho tisíce zaměstnanců 750 žen. Jelikož personalistiku považuje za náročnou a nevděčnou práci, zaměstnance si sám nevybírá. Jančura je nepochybně odhodlaný a nevzdává se, dokud neporazí svého soupeře. Počkejme si, zda a jak se mu to povede na železnici. Prodavač mozků Vladimír Kovář economix S TUDENT AGENCY V. ČESKÉ DRÁHY Radim Jančura se také chystá podnikat ve vlakové dopravě. Tentokrát zbrojí proti Českým drahám. K souboji je vyzval již v roce 2008, kdy chtěl stařičké vlaky ČD pokořit žlutými vlaky HighJet. Vlaky měly být mnohem luxusnější a nabízet stejné služby jako žluté autobusy. V roce 2009 dostala společnost HighJet od Drážního úřadu licenci na provozování osobní dopravy na železnici. Společnost se účastní ojedinělých výběrových řízení na poskytování železniční přepravy vypsaných v Libereckém a Plzeňském kraji. Všechny ostatní zakázky dostávají podle Jančury České dráhy bez výběrového řízení. 28 zpravodajství O marketingové strategii společnosti L´Oréal promluvil na VŠE generální ředitel Marco Fabien si více koupíte. I kosmetický trh se odvíjí, mimo jiné, od růstu HDP. V roce 2009 získal L´Oréal 1,3 miliardy nových zákazníků a do roku 2020 plánuje jejich počet zvýšit na 2,3 miliardy. Společnost plánuje expanzi do jižních a východních oblastí světa. Nového zákazníka lze získat tak, že poznáte jeho potřeby, pokračoval Fabien. A obzvlášť to platí v kosmetice. Lidé jsou různí a každý vyžaduje individuální péči, je potřeba ji přizpůsobovat i klimatickým a geografickým podmínkám. Například typ vlasů černochů potřebuje zcela odlišnou péči než jemné blonďaté vlasy. Proto teď v souvislosti s plánovanou expanzí výzkumníci pracují na přizpůsobení produktů pro lidi žijící v jiných klimatických podmínkách. Evropský produkt se naprosto odlišuje od toho asijského. Pokud chce L´Oréal dosáhnout vytyčeného cíle – získání nových spotřebitelů –, economix – 6 / 2010 Fakulta mezinárodních vztahů přivítala 29. listopadu 2010 na VŠE generálního ředitele společnosti L´Oréal pro Českou republiku, Slovensko a Maďarsko, Marka Fabiena. V přednášce nazvané The Beauty of Globalization provedl její účastníky strategií marketingu společnosti a problematikou regionálních rozdílů. Existují totiž dvě rozdílné marketingové vize, a to světová a regionální. Firma L´Oréal byla založena již v roce 1909 chemikem Eugénem Schuellerem, zpočátku se kampaně orientovaly na muže, konkrétně jejich vousy. V dnešní době je L´Oréal kosmetickou společností číslo jedna, působí ve více než 130 zemích světa. Zaměstnává tři tisíce výzkumníků, kteří vyvinuli 674 produktů s registrovaným patentem. Pražská pobočka byla založena v roce 1994. Na českém trhu distribuují dvacet mezinárodních značek. K nejznámějším značkám patří například Garnier, Maybelline, Redken, Giorgio Armani, Diesel, Ralph Lauren, Vichy a obchody Body shop. Trh není obrázek, je to příběh. Každý rok přibývá 60 až 70 milionů nových potenciálních zákazníků kosmetických společností, uvedl generální ředitel. Když se vám zvýší plat, nekoupíte si dva chleby, ale kosmetiky musí je navštívit a zjistit, jak se chovají, jak o sebe pečují a jaké mají zvyky, a podle toho se zaměřit i na své produkty. To vše předchází vytvoření nových výrobků pro Afriku, Latinskou Ameriku a Asii. L´Oréal v rámci marketingu ve snaze být všude pořádá i nadační akce. V průběhu pěti let vybral 40 milion eur kampaněmi jako Kadeřníci proti AIDS, Pro ženy ve vědě – L´Oréal UNESCO nebo pomoc zranitelným osobám v kampani Vypadat dobře – cítit se lépe. Firma se netají obrovskými investicemi na propagaci svých produktů, na marketing vynakládá až třetinu obratu. Pro podporu značky volí známé osobnosti, které propagují její výrobky. Řídí se heslem zdraví, příroda a krása. Chtějí být blízko lidem, zdůvodnil Marco Fabien. To dnes znamená být i v Tesku, i když se to může zdát poněkud úsměvné. A jak porovnávat jednotlivé kosmetické trhy? O to se stará Evropská kosmetická asociace Colipa, která přepočítává roční spotřebu kosmetiky v eurech na osobu za jednotlivé země. ČR má potenciál 90 eur na osobu. L´Oréal dosahuje na českém trhu 18,2procentního podílu, na Slovensku a v Maďarsku neobsluhuje tak velkou část poptávky. Ovšem ceny v ČR jsou ve srovnání s těmito zeměmi nejvyšší. Průměrný produkt zde vyjde na 2,78 eura. Pokud byste i vy chtěli být součástí společnosti L´Oréal a podílet na jejich marketingu, máte jedinečnou příležitost. Pro studenty je vypsáno pět stáží na šest měsíců od ledna 2011. Více informací najdete na loreal. jobs.cz. Autor: Lucie Cepáková 29 vzdělávání Jak na diplomku? kovou koncepcí práce a zajistit tak její vyváženost. V mnoha případech se hodnotící podívá na obsah a hned vidí, zda je práce vyvážená. Většinou nejslabší částí práce bývá analýza literatury. Cílem není soupis literatury, ale zmapování současného poznání a jeho využití k dalšímu směřování a obohacení novými aspekty. Analýza literatury poskytne základ pro výzkum, a tedy pro další směřování celé práce. Mys- líte si, že pro vaše téma neexistuje literatura? Tak to se mýlíte, na všechna témata se najde nějaká, stačí si jen dobře vybrat relevantní okruhy či literaturu. Tuto myšlenku dokumentoval přednášející na příkladu. Vezmeme si téma: efektivita zaměstnanců pracujících v samostatné kanceláři oproti pracujícím v open space. Zdánlivě bez literárních zdrojů. Ale pokuste si to rozložit a hned máte několik relevantních okruhů, jako je motiva- Zlevněné předplatné ekonomických tiskovin pro studenty VŠE VŠE ve spolupráci s nakladatelstvím Economia připravila pro studenty 49procentní slevu na roční předplatné týdeníku Ekonom či deníku Hospodářské noviny. Hlavní myšlenkou této akce je snaha podpořit studenty v získávání aktuálních podkladů pro studium přesně v duchu hesla „Všechno se naučit nedá, důležité je vědět, kde to nejvýhodněji najdu“. Předplatné Ekonomu na rok získáte za 1273 Kč, Hospodářské noviny vás vyjdou na 2968 Kč. Objednávku můžete zadat na stránce www.ciks.vse.cz/zdroje/economia.aspx. – 6 / 2010 Martin Panák obeznámil posluchače s chybami, kterých se studenti při psaní závěrečné práce nejčastěji dopouštějí, a poskytl jakýsi krátký návod, jak poslední vysokoškolský úkol zvládnout bez vážnější ujmy. Na závěr předvedl technické možnosti aplikací společnosti Microsoft, které studenti mohou při psaní využít. Tipů, jak efektivně napsat diplomovou (či jinou) práci, je několik. Začněte stanovením časového rozvrhu. Diplomová práce je projekt, a proto je potřeba si včas stanovit jednotlivé fáze a milníky projektu a dodržovat je. Dejte si pozor na období svátků a dovolených a nepodceňte potřebnou dobu na stanovení tématu. Definice tématu tvoří totiž základ celé práce. Student musí řešit jasné zaostřené zadání, nejde jen o popis činnosti. Obohaťte vědomosti lidstva, nabádal Panák. Dobrá témata klidně hledejte ve světě, stačí je implementovat na prostředí České republiky. Špatně zvoleným tématem se vystavujete riziku nekonkrétnosti práce, kdy příliš široké téma nevyústí v žádný závěr nebo práci nebude možno vůbec dokončit. Co se týče již samotného obsahu práce, doporučuje se začít myšlenkovou mapou – získat nadhled nad cel- ? ce, typologie osobnosti, faktory ovlivňující produktivitu práce a mnohé další. Když už máte literární základ, můžete přejít k samotnému výzkumu. Nejlepší metodologií pro výzkum je kombinace kvantitativního a kvalitativního. Důležité je vědět, co zkoumám. Dle toho je třeba stanovit cíle a strategie průzkumu. A nezapomenout, že pro vypovídající závěry je potřeba reprezentativního vzorku respondentů. Když už máte dotazník či otázky k interwiev, podstupte nejdříve metodu dry-run – vyzkoušejte to na svých kamarádech a zjistěte, zda dostáváte výsledky, které potřebujete. Nezapomeňte hned na začátku dotazníku uvést otázku, ve které se ujistíte, zda se ho dané téma týká. Otázky typu pohlaví, vzdělání a věk dávejte až na konec dotazníku, aby respondent nebyl hned od začátku ovlivněn svým sociálním statusem. A následuje cílová rovinka a chvíle očekávání, ale i urputné práce – vyhodnocení a syntéza. Je potřeba seskupit podobné skupiny, trendy a sledovat závislosti. Z excelu už se vám bude točit hlava, ale dotáhněte to až do konce. Vaše závěry totiž musí být silné a přesvědčivé. Ke každé větě byste měli být schopní vysvětlit, proč jste ji do závěru napsali. Závěr opřete o výzkum, dejte do něj čísla a shrňte výsledky. Ale pozor, závěr není místem pro rekapitulaci všech závěrů. Velmi se cení vlastní nastínění dalších možných směrů rozvoje vaší práce. Čtenář práce by měl vždy vědět, kde se v práci nalézá a proč. Kompletní přehled by měl získat už ze samotného úvodu a závěru. Pokud byste měli zájem o konzultaci diplomových prací či návrh na téma, pošlete ho na e-mail [email protected]. Autor: Lucie Cepáková economix Společnost Microsoft uspořádala pro studenty VŠE ve svých prostorách v Praze dne 3. prosince 2010 přednášku na téma Jak vytvořit diplomovou práci. Přednášku vedl Ing. Martin Panák, MBA, externí konzultant společnosti a hodnotící diplomových prací na ČVUT a v Masarykově ústavu. Přednášky se zúčastnilo celkem 55 studentů VŠE. 30 Spolková činnost na vysokých školách economix – 6 / 2010 Ing. Adam Kovář se tentokráte zamýšlí, proč je na naší škole tak tristně málo zájmových spolků a „extrakurikulárních“ aktivit. Kromě několika zřejmých důvodů nalézá i ne zcela zřejmé, které však lze velice jednoduše odstranit. Naše škola má (baj vočko) dvacet tisíc studentů. I v tomto parametru je srovnatelná například s Harvardem, Yalem, Oxfordem či Cambridgí a (i v tomto parametru) vysoko převyšuje takový Princeton či LSE. Když přijdete do campusu kterékoli této univerzity (Ing. Kovář rozhodně nenavštívil za svého života každou z nich, nicméně o nenavštívených to ví z vyprávění), první, co vás praští do očí, je ve větru se droboulince chvějící myriáda drobných letáčků, většinou velikosti A4 (případně Letter), občas bílých, občas barevných (moderní trend: čím více fluorescenční, tím více adidas), s černým textem zvoucím k účasti na nějaké akci zorganizované nějakým zájmovým spolkem. I jejich trvanlivost a technologie se proměňovaly v čase (to vám napoví, jak jsem starý). Ze začátku byly samozřejmě ručně kreslené a „písmomalované“. Protože nebylo cenového rozdílu mezi černou barvou a jinými, oznámení byla doprovázena nejrůznějšími malůvkami. Cenového rozdílu však bylo, co se vodové odolnosti použitých barev týkalo (ano, jen některé pozvánky bývají pod střechou, polepen a pošpendlen je vždy celý campus) – některé spolky i po dešti vyzařovaly i písmem svoji ostrou hyperracionalitu, některé se postupně stávaly impresionistickými majstrštyky. názor Potom nastala doba temna. Ne snad, že by nějaký páter Koniáš tento druh lidové slovesnosti na campusech zakázal; to je spíše naše specialita. Ba spíše naopak – letáčků jako takových rychle začalo přibývat. Důvod byl veskrze ekonomický: někdo vymyslel (a do univerzit nakoupil) počítače – a hlavně tiskárny. O době temna lze v letáčkové historii mluvit proto, že se velice rychle začaly vytrácet z typografie veškeré barvy. Tiskárny byly jen černobílé. Ale nízká výrobní cena znamenala, že faktor kvantity (letáček na každém rohu, made-in-China) převážil nad faktorem rukodělné pečlivé práce (letáček krásně zpracovaný, hergestellt-in-Deutschland). Navíc se tisk na první generaci jehličkových tiskáren projevil jako překvapivě vodovzdorný. Následující období technologicko-estetického vývoje můžeme nazvat obdobím smutným. Inkoustové „bubblejety“ vystřídaly jehličky a s nimi se nyní již zcela dominující černá barva začala rozpíjet už jen poté, co na papír nějaký student s horším zrakem zblízka dýchl. Často tak nástěnky (ať už oficiální či spontánní) byly uplakané i uvnitř budov; všude tam, kde se studenti hodně potili. (Náhodným postříkáním neuměle otevřené plechovky piva to vysvětlit nemůžeme, na Západě se většinou alkohol na akademické půdě neprodává. To je opět jenom naše specialita.) Ale pak brzy začal obrat k mnohem lepšímu. Nejdříve s laserovkami přestaly letáky plakat při sebemenším náznaku telenovely, pak začaly dostávat i barvy (od těch, kteří se za nějakou protislužbičku dostali k barevným laserovkám) a v současnosti zažívají letáky zářný vstup do nového blyštivého věku s tím, jak zapouzdřeny do (ekonomicky již i ve velkém dostupných) laminátových fólií; na čtenáře tak působí nejen životadárným rozvojem osobnosti skrze nabízenou akci, ale mohou i odrazem životadárného slunce škodolibě házet po kolemjdoucích prasátka, čímž (ekologicky) nahrazují energeticky náročné blikavé neony a megaobrazovky, moderní to trend marketingu. Na naší škole naproti tomu zažíváme v tomto směru dobu šeda. V oznamování akcí však není cíleně bráněno. Spolek si může podat žádost o umístění oznamu na webové stránky, nebo si připravit jeden desetivteřinový slajd na barevnou obrazovku, kam se to každých pět minut na chvilku milostivě ukáže všem, kteří jdou zrovna kolem. Třeba se z nich zrovna někdo na obrazovku podívá (ještě jsem však neviděl, aby se před obrazovkou někdo se zájmem zastavil a četl). Ta živelnost a spontánnost různých nástěnek, na nichž jednotlivé spolky zdravě v konkurenčním boji bojují o své místo na slunci (doslova), však byla před několika lety zakázána. Důvody, které jsem pro to kdy slyšel, byly dva: hyzdí to prý estetický vjem školy (dle vzoru „ráz krajiny“) a neodpovídá to bezpečnostním předpisům (nejde prý o nebezpečnost připínáčků, nýbrž o hasiče). První důvod je zcela nesmyslný. I největší a nejzarytější vědec či top-manager, když navštíví nějakou školu, tak s úsměvem pod vousy s oblibou pozoruje ten cvrkot mladých adeptů vědění kolem nástěnek (které se čtou), jenž tak mile a oživujícně kontrastuje s jeho usedlým a badatelsky „osamoceným“ životem před počítačem (snad s výjimkou cestujících etnografů). A druhý důvod? Ten je stěží pochopitelný v situaci, kdy v naší škole dovolujeme cizím firmám stavět svoje kafomaty, jídlomaty a piťomaty do nejužších prostor v samém středu „našeho campusu“, kudy se o každé přestávce stěhuje snad celá škola, aby přes tu před nimi stojící frontu už opravdu nikdo nemohl projít. To opravdu požární technik věří, že v případě požáru bude nástěnka nadále obklopena studenty, kteří budou bránit těm prchajícím v úniku? Nebo snad, že papíry na nástěnce přispějí k ohni? Zakažme tedy používání papíru obecně. (Třeba by se naše škola bez formulářů nezbořila...) Má teze je tedy jasná: tvrdím, že lidí, kteří se pokusí dát ostatní dohromady a přilákat je na nějakou svoji akci, je na škole spousta. Když ale mají nedostatečný kanál, jak jim o tom říci, moc lidí na první akci nepřijde, na druhou ještě méně, protože už nepřijdou ani ti, kteří byli zklamáni z nízké účasti na první akci (u spolků, na rozdíl od ekonomie, ur- čitě platí, že čím více, tím lépe), a brzy to vzdají. Ne, já sám jsem žádný studentský spolek nezakládal, ale o několika takových neúspěšných „startupech“ vím a byly inspirací pro tento článek. Následující řádky naznačují, že jiné důvody vysvětlení nízké spolkovitosti na VŠE většinou neobstojí. S velkým počtem spolků také přichází obrovská různorodost. Ta není dána jen tím, že porovnávané univerzity jsou opravdu univerzitami ve smyslu univerzálnosti studovaných oborů. Kdyby to bylo jen šíří oborů, tak bychom kromě našich „Klubů mladých logistiků“ a „Klubů mladých manažerů“ nalézali i „Kluby mladých fyziků“ a „Kluby mladých zombíků“ (tinyurl.com/zombiesb a hledejte „zombies“). Ve skutečnosti jsou však „oborové“ spolky spíše výjimkou. Místo toho jsou zde nejrůznější spolky sportovní, herní (včetně „Klubu hraní blech“... ani nevím, jestli se dnes něco takového hraje, mince už tak moc neobíhají, a s kreditkami se to hraje blbě; ano, zkusil jsem), taneční (tady asi pomáhá ten fakt, že „lidové tance“ mohou být v anglosaském světě, na rozdíl od našeho, „cool“; a propos, mezi členskou základnou se to hemží matematiky a přírodními vědci, patrně z důvodu dobře definovatelných opakovaných „půdorysů“, které tyto skupinové tance vytvářejí), politické (včetně nejrůznějších kryptokomunistických; scéna z Života Briana o jejich roztříštěnosti je opravdu realistická), kulturní (aktivně-divadelních spolků je bezpočet, ne našich jedenapůl) či společenské (například relativně slavná síť feministických spolků „Látej a láteř“ - en.wikipedia.org/wiki/ Stitch_‘n_Bitch). Některé jsou vyloženě odreagovávací – Spolek Medvídka Pú pořádá soutěže v hodu stébla z mostu do řeky (vyhrává ten, komu vyplave na druhé straně mostu jako první). Případně je tu Županový spolek (obzvláště frekventovaný ve zkouškovém období – nechce se někdo inspirovat?), jehož aktivity jsou následující: jeden ze členů u sebe zorganizuje „párty“, na kterou musí všichni přijít v županu (ano, i přes město, MHD apod.), pije se teplé kakao, vede se „roztomilá debata“ a nahlas se 31 jmy studentů (a upozorňování na problémy) pro vedení „rekognoskují“ náladu mezi studenty. Že je tu pro studenty celoškolský Akademický senát? A v něm jsou studenti dostatečně reprezentováni? A o věcech, o kterých by mohli rozhodovat sami, rozhodují opravdu jenom studentští senátoři? Jak dnes moderně říkáte: „A teď tu o Červené karkulce.“ Peníze nemohou být důvodem, zvlášť v situaci, kdy i náš rektorát má nejrůznější fondy na právě takovou studentskou spolkovitost. Nechte se aspoň takhle odškodnit za to, že místo výukových prostor na naší škole podnikají banky a noví návštěvníci školy přicházející po Italské, zvláště za šera, Rajskou budovu vůbec nenajdou, protože do dáli zářící neon je ubezpečí v domnění, že tady je centrála nějaké banky a VŠE musí být někde jinde (vlastní zkušenost). Konečným důkazem toho, že spolková činnost na naší škole pouze živoří, je každoroční „veletrh“ spolků v Rajské budově – pořádaný každý rok zjara. Na školách s bohatou spolkovitou činností je normální, že velký „Activities Fair“ je na začátku akademického roku, s tím, jak si jednotlivé spolky navzájem konkurují o pozornost prváků, hlavní cílové skupiny. (No a protože je z čeho vybírat, prváci tam přijdou, a protože tam prváci přijdou, je z čeho vybírat...) Na jaře, kdy už pomalu končí akademický rok, a závěrečné zkoušky jsou takřka za rohem, je opravdu zvláštní čas na něco podobného. Ale on je celý ten svět zájmových spolků a klubů na VŠE dost zvláštní, tak je to snad příhodné. Ale je to obrovská škoda. Za první republiky bylo Československo proslulé všemožnou spolkovitostí v „občanském životě“, patrně jako setrvačnost toho, že když jsme neměli za mocnářství politické zastoupení, žili jsme si „aspoň“ spolkovitě. Komunisté však spolky nesnášeli ještě více, než k.u.k. erár, a proto je z nás národ chatařů a chalupářů. Kdo jiný to má změnit než vy, nastupující elita národa? (Já už to nezměním, nejsem ani nastupující, ani elita.) A jak to máte změnit, když si to neozkoušíte „nanečisto na vejšce“? Autor: Ing. Adam Kovář Sloupek Tomáše Vorla jr. Tentokrát začneme vtipem. Kohn pozve Roubíčka na večeři. Všechno proběhne hladce a Roubíček spokojeně odchází domů. Jenže když paní Kohnová uklízí ze stolu, zjistí, že chybí jeden stříbrný nůž. Kohn volá Roubíčkovi, ale ten o ničem neví. Po týdnu najde paní Kohnová zmíněný nůž zapadlý pod kredencí. Kohn volá Roubíčkovi a sděluje mu dobré zprávy. Roubíčkovi se uleví: „No tak to jsem rád, rabi, že se to vyřešilo. Takže zas můžu někdy přijít na večeři?“ Kohn: „Víte, Roubíček, nůž se sice našel, ale blbej pocit, ten zůstane.“ Co tím chtěl autor říci? Samozřejmě narážím na nezměrnou sílu předsudků a nedokonalých informací, které dokážou poškodit i nevinného. Anekdota je sice navázána na židovskou kulturu, ale sedne na jakoukoli. Abych se dostal k jádru věci. V prvním prosincovém týdnu vyšlo několik maďarských deníků a magazínů s prázdnou titulní stranou. Šlo o protest proti navrhovanému zákonu o médiích, který bude maďarský parlament schvalovat koncem měsíce. Nejsilnější maďarská strana Fidesz v něm navrhuje zásadní změny v pravomocích rady pro média (mimochodem z dvou třetin obsazené zástupci právě Fideszu). Rada by po zavedení zákona měla téměř neomezené právo nejen schvalovat obsah příspěvků vydaných veřejnoprávními médii, ale i uvalovat peněžní sankce, a to až do výše v přepočtu 1,5 milionu Kč bez účasti nezávislých soudů. Co je na tom ještě smutnější – zákon dokonce počítá s tím, že činnost rady bude do budoucna financována mimo jiné právě z vybraných pokut. Už to naznačuje, že rada má do budoucna v plánu sankce využívat (a ruku na srdce, zřejmě i zneužívat). Nutí mě to pak přemýšlet nad tím, jaké má cenzura v médiích 21. století místo. Pokud vyloučíme extrémy jako čínská či severokorejská média, dovolím si přihlásit se nikoli k cenzuře, ale k určitému kodexu novináře, který by měl být striktně dodržován. Abych tak obhájil výše uvedený vtip – napadají mě takové kauzy jako působení Jaromíra Nohavici či Milana Kundery v orgánech StB. Nikdo nikdy věrohodně neprokázal, jak to doopravdy bylo. Ale nálepku donašečů těm dvěma už nikdo neodpáře. Zkrátka média dnes mají značnou sílu a nezřídka jejich agenda působí na konečné soudy. A to jak veřejné, tak ty institucionální. Jak by asi probíhal soud se žháři z Vítkova (ale dobře jim tak) nebo s pirátem z D1 Lacinou, kdyby se jich nechytila média? Kdo ví. Na jedné straně přeji investigativní novinařině, aby dál objevovala a upozorňovala na šmelení v politice, korupci, zlodějnu. Na druhé straně se nezřídka stává, že média otevřou kauzu, o které mají jen málo informací. Pak jsou vedena spíše vidinou senzace než precizní prací a v konečném důsledku dokážou člověka bezdůvodně poškodit. Návod na to, jak dělat novinářskou práci perfektně, samozřejmě není. Určitě to ale nebude to, o co se nyní pokoušejí v Maďarsku. V tak svobodném povolání, jakým je žurnalistika, se rigidní pravidla uplatní jen těžko a podle mého názoru do něj ani nepatří. Určitě to ale nebude ani bezmezná svoboda slova, a lze tak jen doufat, že si každý, kdo vládne perem, dostatečně uvědomí svou profesní zodpovědnost. A ty případy, v nichž je třeba nestrannosti a důslednosti, ponechme (snad) nezávislým soudům. Autor: Tomáš Vorel jr. – 6 / 2010 předčítají pohádky (ano, trochu recesisticky). Pokud někdo řekne nějaké nedětské, sofistikované slovo, musí ho za trest říci pozpátku. (Ano, „sofistikované“ se řekne „énavokitsifos“... Pravidlo má evidentně již starořecké kořeny.) Znáte lepší odreagování se od celodenního opáčka ke zkoušce? Ale pozor, takové odreagování se samozřejmě dá praktikovat jen v situaci, kdy se ve zkouškovém přes den učíte a večer si pak můžete dovolit trochu toho relaxačního bláznění. Na Západě studenti během školy nepracují na plný úvazek ani nestudují dvě tři školy zároveň. Chápu, že typický student naší školy „musí“ večerním učením vytěsnit takovéto alternativy. Vězí snad zde to jádro pudla tristně nízké spolkovitosti na naší škole? Nemyslím. I náš student běžně stíhá spousty mimoškolních aktivit, jen je „jaksi“ většinou nedělají ve škole. Možná seženou na přednáškách pár lidí na squash, ale squashovou ligu neudělají. (Google napovídá, že před třemi lety byl pokus, ale dnes jsou na jejich stránkách již jen univerzální reklamy providera.) Ale proč? Máme „za vším hledat peníze“? Těžko. Je pravda, že na bohatých (obzvláště amerických) školách může dostat spolek nějakou drobnou dotaci, ale jako všude, i zde je s tím taková „papírovačka“, že se to často nevyplatí. A tak je naprosto normální, že každý člen platí nějaký bakšiš vstupného, a „President“ a „Treasurer“ hledají sponzory. Ti si pak takové pozice (a případné úspěchy) píší na CV, a potenciální zaměstnavatelé na to opravdu hledí. Není vůbec nadsázkou, že „kdo nebyl na College aspoň jednou nějakým prezidentem, nemá na trhu práce šanci. Proč vás ani tohle nepřiměje k založení nějakého spolku? Zvlášť v situaci, kdy byste byli mezi ostatními výjimkou, nikoli pravidlem... Nepodceňujte důležitost se nějak odlišit od těch tisíců ostatních, které naše instituce každoročně vypouští, otitulovavši je. O přidělení případné dotace tam mimochodem rozhoduje „Student Government“ – proč ani takový spolek u nás není? Máme nějaké studentské tajemníky, ale to je instituce „shůry stvořená“, a spíše než hájit zá- economix názor 32 David Borkovec absolvoval v roce 1999 Fakultu podnikohospodářskou VŠE a nastoupil do oddělení daní u společnosti PricewaterhouseCoopers (PwC). V srpnu 2010 byl povýšen na pozici partnera, a stal se tedy jedním ze spolumajitelů firmy a jedním z osmi nejvýše postavených lidí v oddělení daní PwC. Ač sám sebe popisuje jako introverta analytika, dozvěděli jsme se netušené. Nejen, jak se za devět let vypracovat na vrchol kariérního žebříčku, ale třeba i že daňové zákony se dají studovat po večerech na vojně. Když jsem se připravoval na tento rozhovor, zjistil jsem, že PwC prošlo rebrandingem. Roztomile neposedná písmenka dlouhého názvu PricewaterhouseCoopers vystřídala střídmá písmena PwC a černou a zelenou nahradily měkce laděné barvy. Líbí se vám nový branding? Mně se líbí. První dojem byl trošku překvapivý, protože člověk je zvyklý na tradiční, řekl bych rozsochaté logo, ale to nové má taky něco do sebe. Jsem spokojený. economix – 6 / 2010 Odrazí se nové barvy nějak i ve způsobu práce PwC? To doufáme, ale samozřejmě behaviorální změny trvají déle. Logo má vyjadřovat, že se snažíme jít s dobou, že už nejsme několik firem s dlouhým jménem spojených dohromady, ale snažíme se vystupovat koherentně všichni dohromady jako jeden tým, který je vůči klientům vstřícný, rozumí jejich byznysu, a proto nemá dlouhé nesrozumitelné jméno, ale jenom zkratku... mladý a úspěšný Pojďme z vojny zpátky do PwC. Ano, tak postupně jsem se dostával k zajímavější a zajímavější práci a nakonec jsem začal více organizovat než řešit konkrétní úkoly. Měl jsem také štěstí. Víte co, to je vždycky souhra štěstí a schopností. Já měl štěstí na výborné kolegy, kteří mě táhli nahoru. KARIÉRA David Borkovec z PwC: Nestačí jen makat, musíte o sobě dát vědět lidí v PwC v oblasti daní. Jak jste se k daním dostal? Ano, jsem z podnikohospodářské fakulty a neměl jsem specializaci daně a účetnictví. Jako vedlejší specializaci jsem dokonce dělal psychologii, a to, jen tak mezi námi, ne snad proto, že bych byl oddaný psycholog, ale proto, že jsem si říkal, že to bude jednodušší než třeba obchodní právo. Říkal jsem si, že není úplně nutné vybírat si to nejtěžší. Chtěl jsem si studium trochu užít. S TUDIUM A ZAČÁTKY Jak tedy vypadal váš začátek v PwC? Já měl tu výhodu, že jsem od začátku byl hozen do vody. Dneska u nás nováčkové procházejí měsíčním intenzivním školením, kde se seznamují s kulturou firmy, s procesy. Já nic takového neměl. Já jsem už od druhého měsíce chodil připravovat daňová přiznání ke klientům. Studoval jste podnikovou ekonomiku na VŠE, nyní jste jeden z nejvýše postavených To jste musel mít dost napilno, když jste neměl daně vystudované. ...a je na klienty milý, proto ty teplé barvy... Přesně tak, ty barvy mají vyjadřovat, že nejsme nějaká chladná instituce. Ale na té značce až tolik nezáleží. Nechci říct, že kdo má modré logo, je suchar. Tak musel jsem si po večerech dočíst zákony, abych znal to pozadí. Praxe nestačí, musíte mít nějaký teoretický fundament. Ten jsem získal sám. Dostudovával jsem ho po večerech, o víkendech. A také na vojně. Co na to říkali vaši spolubojovníci, když jste po večerech četl zákony? Já měl dost netypickou vojnu. Ve výcvikovém středisku ministerstva obrany jsem učil důstojníky angličtinu. V druhé polovině vojny jsem pak byl dokonce třídní učitel a jako jednoho ze studentů jsem měl současného náčelníka generálního štábu pana generála Picka. Šlo mu to dobře? Šlo mu to výborně. Pilný student (smích). Tenkrát byl ještě plukovník a říkal, že by chtěl být povýšen na generála. Tak to jste byl asi dobrý učitel. Asi ano. Před studenty jsem byl hodně dopředu, tak to nebyl problém (smích). Když se ohlédnete za těmi jedenácti lety v PwC, jak jste vystoupal po kariérním žebříku až na partnera? Je to hodně o tom štěstí. Za posledních deset let naše firma rostla hodně strmě. A když rostete takovýmhle tempem, tak prostor pro kariérový růst je také veliký. Pyramida směrem nahoru je uvolněnější. Také jsem měl to štěstí, že jsem byl ve správný čas na správném místě, práce mi sedla a bavila mě. A teď nechci, aby to vyznělo jako samochvála, ale asi jsem ukázal, že něco umím a že mi ten mozek funguje. To je výhoda firem našeho typu. Já vždycky říkám, že tohle je ten nejvyšší vrchol pyramidy kapitalismu. V tom dobrém slova smyslu. Tady nějaká politika nebo služební léta nehrají roli. Pokud jste schopný a ukážete, že na to máte, nemáte problém jít nahoru. Říká se, že se má za vším hledat žena. Jste ženatý? Určitě mi pomohlo, že jsem šťastně ženatý. A to s kolegyní, která byla nepřímo moje nadřízená a měla hodně pracovních zkušeností, takže mi pomohla. Nevím, jestli je to jen můj pocit, ale myslím si, že ženy jsou ve spoustě případů emočně a sociálně vyspělejší než muži. Alespoň u mě to tak bylo. Já jsem analytik introvert a některé aspekty mezilidských vztahů mi unikaly. Například, že nestačí jen makat, ale člověk zároveň musí dát okolí na vědomí, že tu je a že dělá dobrou práci. Co teď dělá vaše žena? Máme dvě děti, takže byla dlouho na mateřské. Ale teď se vrátila zpět a učí ACCA, což je mezinárodní kvalifikace pro auditory a účetní. Moje žena vyučuje tu daňovou část. 33 mladý a úspěšný Také píšete, že se vám zhruba každé tři roky tohle pokušení jít do praxe vrací. To určitě probíhá u každého. Občas už je toho hodně a člověk cítí, že je unavený a že by chtěl změnu. Ta práce sice není pořád stejná, ale je opravdu náročná. A pak si řeknete, jestli by nebylo jednodušší jít do nějaké nadnárodní firmy, dělat finančního ředitele nebo daňového manažera. Člověk by tam nemusel tolik dřít, nebyl by v takovém psychickém vypětí, jako je tady. Ale pak si řeknu, že to, co tady dělám, mě naplňuje. A to nejen finančně. Změní se tento tříletý cyklus poté, co jste byl povýšen na partnera? Tak samozřejmě vstoupilo do hry víc elementů než jen zaujetí prací. Jsem teď spoluvlastníkem, takže mám investované určité finanční prostředky. Druhá věc je, že jsem součástí vrcholového vedení, což je další závaží na váhu loajality. Být spoluvlastník je něco trochu jiného než být zaměstnanec. Mám reálnou možnost rozhodovat téměř o čemkoli. Odmyslím-li náš světový network, tak my tu nemáme žádné vedení, my sami jsme vedení. daně, má neustále živé kontakty se svými kolegy na ministerstvu. Takže jsme v poměrně úzkém sepětí s týmem, který návrh tvoří. Ale pokušení odejít bude pořád? To bude vždy. Já netvrdím, že tohle je práce do konce života. Ale víte co, problém je v tom, že jakmile si jednou navyknete, že máte rozhodovací pravomoc, že řídíte byznys a že nejste ve vleku někoho jiného, tak to je hodně návyková droga. To se vám málokdy nabídne v takové míře jako tady. Když půjdu například do ČEZ, nebudu spoluvlastníkem, budu jen zaměstnanec. Takže jak to vidíte s reformou? Bude zrealizována? Určitě bude zrealizována. My nemáme volbu. Ten zákon v podobě, v jaké je dnes, je výsledkem geneze trvající od roku 1992. Fungovalo to vždycky tak, že ministerstvo připravilo kvalitní předlohu, pak se k ní dostali poslanci, každý si tam prosadil nějaký svůj přílepek a výsledkem byl nesrozumitelný mišmaš, který se pak ve třech následujících novelách opravoval. A už to přerostlo únosnou míru. DAŇOVÝ SYS TÉM ČR POHLEDEM EXPERTA Připravuje se reforma daňového systému, dokonce už se návrh dostal do fáze veřejné debaty. Účastníte se jí? Ne snad že bych já osobně volal na ministerstvo, ale členové naší firmy jsou součástí týmu, který novou daňovou legislativu připravuje. Náš nový partner, Peter Chrenko, bývalý náměstek ministra financí zodpovědný za Co tedy reforma reálně změní? Ten zákon nebude říkat principiálně něco jiného, ale cílem je, aby byl uchopitelnější, aby měl nějakou vnitřní logiku, strukturu, hygienu. Takže od reformy nečekejme, že se změní daňový systém. Jen zákon, který ho řídí, bude srozumitelnější. Nakonec na tom budou benefitovat jak poplatníci, tak i stát. Na daně si každý stěžuje a asi vždy stěžovat bude. Jak vy vnímáte český daňový systém? Kde jsou ta pověstná „úzká místa“? V čem my máme trošku problém, je počet a kvalifikace daňových úředníků, což navazuje na jejich odměňování v porovnání s jinými státy, kde vydělávají daleko víc peněz a daňová správa si tudíž může dovolit udržet kvalitní talentované lidi. Efektivita takového systému je pak daleko vyšší. To nemyslím jako výraz pohrdání vůči současným zaměstnancům českých finančních úřadů, ale prostě odborníky soukromá sféra velice snadno přeplatí. Ještě poslední věc, opakovaně vás zvou do televize a vůbec býváte často citován v médiích. Jak se zvyká na to, být takovou televizní ekonomickou celebritou? Přestože jsem založením introvert, tak když mluvím o něčem, čemu rozumím, tak mě to naopak baví. Takže já tyhle příležitosti spíš vyhledávám. A k té televizi, možná během prvních dvou natáčení byl člověk trochu nervózní, ale pak se otrká a získá takovou rutinu. Takže když tam jdu, tak už nejsem téměř ani nervózní. Rozhovor vedl: Štěpán Mejzlík Foto: Pavel Cizner inzerce Začněte svoji kariéru v daních v PwC! www.PwCkariera.cz – 6 / 2010 Ve svém profilu na internetu píšete, že jste rád, že jste nepodlehl pokušení jít pracovat do praxe, tedy mimo poradenský sektor. V čem je o tolik lepší radit? Já tu nechci nějak dramaticky propagovat poradenství, ale fakt je ten, že tady každý den děláme něco jiného. Byť v oboru daní a účetnictví. Když půjdu do byznysu, budu se věnovat jednomu oboru, jedné firmě a jejím problémům v relativně uceleném okruhu. Nebudu mít takový rozhled, jako získám tady. Já mi myslím, že jeden rok v poradenství našeho typu vám dá to samé co čtyři roky v byznysu. Zvláště v těch prvních letech. Nepřijdete pak o práci? Ne, tak toho se vůbec nebojím. My se už zabýváme daleko sofistikovanějšími řešeními než jenom výkladem zákonů. To bývalo tak před deseti lety. Pokud bude zákon jednoduchý a srozumitelný, myslím, že nám naopak práce přibude. Čím jednodušší legislativa, tím více investorů to do české republiky přitáhne a my budeme mít víc práce. A to neříkám nějaké marketingové klišé, já tomu opravdu věřím. economix Nežárlí, že jste ji předstihl na kariérním žebříčku? Ne, to ne. Je ráda i za mě (úsměv). 34 Sim Sing Hong pochází ze Singapuru, kde na Singapore Management University (SMU, partnerská škola VŠE) studuje třetí ročník bakalářského programu Informační management. Na VŠE přijel jako výměnný student na zimní semestr 2010. Vzdělávání si na domovské univerzitě financuje ze studentské půjčky. O dalších rozdílech mezi zdejším a singapurským vzdělávacím systémem a studentským životem se kromě jiného dozvíte v následujícím rozhovoru. Sime, přijel jsi do Prahy stu- dovat jeden semestr na VŠE jako výměnný student. Proč sis vybral Českou republiku a Prahu? Rozhodně jsem chtěl jet do Evropy, dosud jsem v Evropě ještě nebyl. Česko jsem si vybral zejména proto, že je oproti zemím západní Evropy levnější. Navíc Praha leží ve střední Evropě, do jiných velkých měst to není daleko a tím se nabízí výborná možnost cestovat. zahraniční student na VŠE Zahraniční student Sim Sing Hong: „Singapurský vzdělávací systém je více interaktivní než český.“ Ano, vzhledem k tomu, že můj pobyt je delší než 90 dnů, tak jsem musel žádat o studijní vízum. Vyřizování další administrativy měl na starosti zejména Buddy System, takže s žádnými problémy jsem se nesetkal. Jak ses vypořádal s tím, že mnoho věcí v Česku není v angličtině? Snažil ses naučit něco česky? Česky umím jen základní věci, jako je ahoj, dobrý den, děkuji, pivo apod. Ve škole jsem se setkal s tím, že jídelníček v menze není v angličtině, to je pro zahraniční studenty problém. Zrovna dnes mi ale nějaká studentka pomohla jídelníček přeložit. Ve škole se hned najde někdo, kdo anglicky umí a pomůže mi s překladem. Ale třeba v obchodě už je to horší. Když jsem se chtěl zeptat prodavačky na cenu zboží, tak mi nerozuměla. Ochutnal jsi tradiční česká jídla? Zkusil jsem knedlo-vepřozelo. Jídlo mi chutnalo, přestože jsem nejdřív nevěděl, jak ten bramborový knedlík jíst, jestli se má krájet nebo chytnout do ruky. Věděl jsi předtím něco o Pra- ze nebo o České republice? Než jsem se začal zajímat o konkrétní zemi, kam bych chtěl vyjet, jsem o existenci České republiky vůbec nevěděl. Později jsem se začal o Česko více zajímat, ale dočetl jsem se jen, že je tu tradiční lázeňství a že Praha je krásné historické město. O novodobé české historii jsem se hodně dozvěděl ve zdejším Muzeu komunismu. Tam jsem zhlédl video, které popisovalo komunistickou éru. Hodně to na mě zapůsobilo. Je tu něco, co v Česku postrádáš? Četla jsem, že studenti SMU mají k dispozici bazén, posilovnu a další vybavení. Toto bohužel na VŠE chybí. Pokud jde o sport, tak mi nechybí nic. Já totiž na sporty moc nejsem. Chodím jen běhat a to můžu tady v parku na Jarově. Jsem však zvyklý často jíst doma ryby a ty v Česku moc nejím. Ryba bude první jídlo, které sním, až přijedu domů. Jaké economix – 6 / 2010 Jaký byl příjezd do Prahy a jaké byly tvé první dojmy? Příjezd byl v pohodě, hlavně díky Buddy Systemu. Ten pocit, že na mě někdo bude čekat na letišti v cizím městě, byl opravdu uklidňující. Jinak bych byl ztracený. Praha je krásné město, zdaleka předčila má očekávání. Musel jsi žádat o víza a po příjezdu vyřizovat další formality? Jaká byla komunikace s českými úřady? jsou tvé dojmy z bydlení na koleji? Jak bydlíš v Singapuru? Bydlení není tak špatné, jak tvrdí někteří ostatní výměnní studenti. Já jsem si po pár dnech zvyknul. Jediná věc, která mě šokovala, byl den, kdy nešla voda (na Jarově byl plánovaný výpadek, upozornění pro studenty viselo na nástěnce na kolejích, ale pouze v češtině, pozn. red.). Jelikož jsme o tom vůbec nevěděli, tak jsme neměli žádné zásoby, nemohli jsme si ani umýt ruce. Až později přijela cisterna 35 zahraniční student na VŠE s pitnou vodou. Opravdu mě to vytočilo asi o týden později, kdy voda nešla znovu. studovat i vysokou školu. Chodí tvoji vrstevníci běžně na vysoké školy? Náš vzdělávací systém je trochu odlišný. Po ukončení střední školy mohou studenti jít na školu, která je více prakticky zaměřená, ale asi jen pětina studentů jde pak i na vysokou školu. Menší část studentů jde na dvouletou školu, která je více zaměřena právě na přípravu na vysokou školu. Odhaduji, že asi 70 % studentů z této přípravky pak pokračuje na vysokou. V Singapuru bydlíš na kole- ji, nebo s rodiči? Bydlím s rodiči, stejně jako většina studentů SMU. V Singapuru je všechno relativně blízko a většina studentů je ze Singapuru, takže koleje nejsou příliš potřebné. Předpokládám, že se nejvíce stýkáš s ostatními výměnnými studenty, ale znáš i nějaké české? Máš možnost s nimi přijít do styku a navázat kontakt? Ano, většina mých přátel jsou další výměnní studenti, ale znám i pár českých. S těmi jsem se seznámil ve škole na společných hodinách nebo na N2N party. Je těžké dostat se na SMU na takovýto výměnný pobyt? Jak probíhá výběrové řízení? U nás nejsou žádné testy, hodnotí se pouze „CV activities“ – tedy aktivity, jako je dobrovolnictví, reprezentace školy a další. Co děláš ve volném čase? Když nemusím dělat úkoly a projekty do školy, tak se s ostatními výměnnými studenty snažíme co nejvíce cestovat. Praha má na cestování opravdu skvělou polohu ve středu Evropy. Navštívili jsme Kutnou Horu, Český Krumlov, Terezín, z evropských měst jsme jeli na víkend do Krakova, Vídně, Berlína a Budapešti. Je taková zahraniční zkušenost ceněná zaměstnavateli? Záleží na pozici, každý tomu dává jinou váhu. Samozřejmě je to hodnocené pozitivně. Přežil jsem přece v Evropě! (smích) Svědčí to o tom, že jsem se naučil komunikovat s lidmi z jiných kultur a dělat kompromisy. Je pohledu studentů VŠE je SMU prestižní škola. Je studium náročnější než na VŠE? Na SMU nerozdělujeme hodiny na přednášku a cvičení. Jeden předmět je vždy vyučován ve tříhodinovém bloku s přestávkou. Hodina i učebna V České republice se mluví o zavedení školného na vysokých školách. Je v Singapuru školné standardem? Ano, školné je běžná součást studia. Já za své čtyřleté bakalářské studium zaplatím 35 000 SGD (1 SGD = 13,50 Kč, tedy přibližně 118 tisíc korun za rok, pozn. red.). Tak to je mnohonásobně více, než se plánuje v České republice. Je obvyklé, že studenti při studiu pracují, aby měli z čeho platit školné? Já osobně mám studentskou půjčku, ze které školné platím, a budu ji splácet až po ukončení studia. Většina studentů nepracuje v průběhu semestru. Daleko častější jsou různé letní stáže v bankách a ve firmách. V Česku jde čím dál víc absolventů středních škol Máš už nějaké konkrétní plány, co chceš dělat po absolvování a získání titulu? Samozřejmě si chci najít dobrou práci. Předtím plánuji ještě pár měsíců cestovat, chtěl bych jet do Ameriky. Žádné konkrétnější plány nemám. Co bys vzkázal českým studentům, kteří budou chtít jet na výměnný pobyt na SMU? Doufám, že si pobyt v Singapuru užijí tak, jako já si užívám tento semestr v Praze. Singapur má podobnou polohu jako Praha v Evropě – je to výborné výchozí místo pro cestování. Je to určitě úžasná příležitost poznat jinou kulturu a nové lidi. Autor: Helena Kováčová – 6 / 2010 Z je však koncipována jinak než na VŠE. Učitel stojí uprostřed místnosti, studenti sedí kolem něj. Rozhodně je vyžadována aktivita a příprava na cvičení, děláme více případových studií a týmových projektů. Osobně se mi tento systém výuky líbí víc, výuka je více interaktivní, lépe poznáš své spolužáky na hodině, dozvíš se také, jaké mají názory. Náš systém je také méně náročný pro učitele: tím, že se po studentech vyžaduje aktivita, učitel nemusí mluvit celou hodinu a tvořit celou její náplň. economix v Praze na Vánoce? Slavíš s rodinou Vánoce v Singapuru? Nezůstávám, odjíždím zpátky do Singapuru už před Vánocemi. Vánočně vyzdobenou Prahu jsem už viděl, nedávno napadl první sníh, tak si vánoční atmosféru užiju dost. V Singapuru sníh samozřejmě není, průměrné teploty se pohybují mezi 25 a 32 stupni, takže toto počasí je pro mě hodně nezvyklé. V mojí rodině Vánoce moc neprožíváme, moje sestra jen ozdobí stromek, všichni si popřejeme veselé Vánoce a tím to končí. Mí předci pocházejí z Číny, více tedy slavíme čínský nový rok. těžké sehnat po studiu dobrou práci? SMU tvrdí, že máme stoprocentní zaměstnanost, ale není to vždycky dobrá práce. Tento rok ekonomika začíná růst, tak se to snad zlepší. Zůstáváš 36 Jindřichův Hradec Letem americko-čínským světem I na Fakultu managementu VŠE v Jindřichově Hradci dorazil pomalu, ale jistě adventní čas a spolu s ním i série kulturních akcí pořádaných studenty a zaměstnanci fakulty. První předzvěstí slavnostní vánoční atmosféry byla beseda nazvaná Letem americko-čínským světem, ve které studenti Pavel Švanda a Jan Kořínek představili své zážitky z prázdninových cest do USA a Mexika a studentka Veronika Zelená z cest do Číny. Součástí besedy, konané 23. listopadu 2010 v knihovnickém a informačním centru, byla i ochutnávka čínských čajů. Kluci do zahraničí vycestovali v rámci programu Work and Travel USA. Ve své prezentaci se snažili seznámit posluchače s životem v Coloradu, kde tři měsíce pracovali jako plavčíci. Zároveň se snažili poukázat na mnohá zajímavá místa v USA i v Mexiku, kam se během pobytu v zámoří podívali. Beseda se setkala s velkým zájmem početného publika a Pavla i Honzu příjemně potěšila i přítomnost několika pedagogů. Podle jejich slov bylo příjemné vidět, že nepořádají besedu jen tak pro „pár kamarádů“. Na otázku, zda si myslí, že by jejich vystoupení mohlo inspirovat další studenty, aby se i oni podělili o své zážitky, reagovali výrokem Eleanor Rooseveltové: „Budoucnost patří těm, kdo věří svým krásným snům.“ „Takže nezbývá než doufat, že jo,“ dodali vzápětí. Druhá část besedy se týkala cestování po Číně. Veronika na rozdíl od kluků nevycestovala v rámci žádného programu, ale s partou přátel takříkajíc na vlastní pěst. Ve své prezentaci pak chtěla seznámit posluchače s osobními zážitky z cest po Číně, ukázat fotografie, videa a navnadit je na cestu do této „krásné země plné překvapení a dobrodružství“. Besedu se rozhodla realizovat z toho důvodu, že „máme velice pěknou a prostornou studovnu a je škoda tyto prostory nevyužívat a také proto, že díky těmto přednáškám studenti mohou přijít na nápady, kam vycestovat, a mohou se dovědět potřebné informace“. Autor: Lucie Váchová Foto: Václav Urban Vědecká konference doktorandů, studentů magisterského studia a mladých vědeckých pracovníků economix – 6 / 2010 V pátek 12. listopadu proběhla na Fakultě managementu VŠE v Jindřichově Hradci konference s názvem Vědecká konference doktorandů, studentů magisterského studia a mladých vědeckých pracovníků. Konference se pořádala za účelem setkání doktorandů a prezentace výsledků a poznatků z disertačních prací. Seminář se dělil do dvou sekcí. První probíhala v dopoledních hodinách a zazněly v ní prezentace týkající se například organizační kultury, category managementu nebo současných metod internetového pirátství. Druhá sekce následovala po přednášce RNDr. Petra Somoly, který působí na FM VŠE a pracuje v Ústavu teorie informace a automatizace při Akademii věd České republiky. Jeho prezentace se zaměřovala na téma Modern Methods of Pattern Classification and Dimensionality Reduction. Druhá sekce pak byla zaměřená na aplikaci konkrétních metod v managementu a zazněl zde například příspěvek na téma hodnocení PPP projektů. Všechny prezentace přednesli mladí vědečtí pracovníci v anglickém jazyce. Na závěr konference došlo k vyhlášení tří nejkvalitnějších obhajob disertací. Ceněny byly zejména nové a přínosné myšlenky. Pořadí těchto studentů určoval vědecký výbor konference složený ze čtyř členů – děkana fakulty prof. Radima Jirouška, prof. Pavla Pudila, Ing. Martina Luštického a Ing. Ondřeje Lešetického. Na prvním místě se umístil Ing. Jan Ornst, který hovořil na téma Evaluation of PPP Projects. Druhé místo obsadili dva studenti doktorandského stupně Ing. Miroslav Krtička s prací na téma Is there enough local potential to optimise energy demands of regional transportation? a Ing. Peter Černohorský, který se ve své disertaci zabývá tématem Business value creation through process simulation. Fakulta managementu vítěze ohodnotila i finančně. Výherce si odnesl odměnu ve výši 12 000 Kč, druhý a třetí dostali každý odměnu 8000 Kč. Magisterští studenti byli zastoupeni dvěma studentkami: Lucií Váchovou a Veronikou Zelenou. Tyto studentky prezentovaly současné výsledky projektu How to Compare Quality of Regional Programme Documents, který řeší se svým týmem v rámci Interní grantové agentury od března letošního roku. Lucie jsem se zeptala na několik dojmů z této konference. Co tě vedlo k tomu, že jsi se na tuto konferenci přihlásila? Jelikož bych ráda pokračovala v doktorském studiu, tak to byla především zkušenost, ale také touha dokázat sama sobě, že jsem schopná se s tímto úkolem vypořádat. S čím bylo těžké se vypořádat? Nejtěžší bylo vypořádat se s nervozitou. S tou se potýkám i při prezentaci prací v rámci výuky. A jelikož prezentace byla vedena v angličtině, tak to mou nervozitu akorát podpořilo. Přihlásila by ses na další ročník? Pokud bude vhodné téma k prezentaci, tak se ráda zúčastním. Všem studentům bych tuto možnost vřele doporučila. Autor: Veronika Zelená Foto: Václav Urban 37 Jindřichův Hradec Zájem vzbudil příspěvek Mgr. Karla Čady na téma Science Shops. Jde o jednotky na univerzitách, které realizují výzkum v mnoha disciplínách, a to na základě požadavků místních komunit a neziskových organizací (například hodnocení kvality životního prostředí či návrh na řešení konkrétního sociálního problému). Častokrát mohou studenti podílející se na vědeckých dílnách za tuto činnost získat i kredity pro své studium. Semináře se účastnila i Tanja Peherstorferová z Upper Austria University of Applied Sciences, která ve svém příspěvku Regionalisation Without Borders přiblížila možnosti vytváření nových pracovních příležitostí v příhraničních regionech Mühl- hovořila PhDr. Kateřina Ptáčková z Asociace ekologických organizací Zelený kruh. Na závěr svého příspěvku představila několik praktických bodů, na které je potřeba se zaměřit při prohlubování spolupráce akademiků a nevládních institucí: podporovat participativní výzkum a přístup nevládních organizací k výsledkům výzkumu, zapojit veřejnost do diskuse vědních priorit, rozšířit nabídku univerzit o služby pro komunity a občanský sektor a rovněž identifikovat vědní priority uvnitř nevládního sektoru. viertel a Jihočeský kraj. Zdůraznila potřebu zabývat se otázkou, proč lidé dojíždějí za prací do vzdálenějších oblastí, zejména větších měst. Za nutné označila hledání způsobů, jak přesvědčit lidi, aby v regionu nejen žili, ale i pracovali. Jednoduše nabídnout talentům důvody k setrvání a kariérnímu uplatnění v daném regionu. Ve své prezentaci vyzdvihla potřebu propojení talentů, komunity a regionálních podniků. Autor: Lucie Váchová Foto: Václav Urban Druhý ročník soutěže o osobnost Fakulty managementu VŠE Na Fakultě managementu VŠE v Jindřichově Hradci probíhá soutěž o NEJ osobnost. V prvním kole mohou zájemci třikrát hlasovat prostřednictvím diskusního fóra KAPR (www.kapr.fm.vse.cz) pro kteréhokoli zaměstnance fakulty, ať už jde o přednášejícího, knihovnici, vrátného nebo administrativní pracovnici. Do druhého kola, které odstartuje 10. ledna 2011, pak postoupí deset nejúspěšnějších, z nichž bude vybrán vítěz. Slavnostní vyhlášení výsledků proběhne 19. února 2011 v rámci 17. reprezentačního plesu FM VŠE. Autor: Michaela Kalátová – 6 / 2010 Úvodního slova se ujal proděkan pro vědu a výzkum prof. Pavel Pudil, který všechny přítomné přivítal a vyjádřil své přesvědčení, že spolupráce fakulty a jednotlivých organizací v regionu se bude nadále rozvíjet. V průběhu semináře byly představeny klíčové kompetence absolventů manažerských oborů z pohledu studentů fakulty. Výsledky výzkumu k bakalářské práci na dané téma prezentovala studentka Kateřina Boušková. Na základě šetření zjistila, že studenti považují za nejdůležitější pro uplatnění na pracovním trhu komunikační dovednosti, znalost cizích jazyků a umění práce s čísly. Došlo i na prezentaci výsledků průzkumu týkajícího se odborných studentských praxí, který proběhl na FM VŠE v loňském roce a účastnilo se ho 242 studentů (šlo o preference studentů týkající se praxe získané během studia: délky jejího trvání, rozložení praxe během studia, místa konání, ocenění či způsobu přidělení studenta na praxi). Podrobné výsledky zmiňovaného průzkumu si můžete prohlédnout na stránce projekty.fm.vse.cz/projekt-isovp/publicita_projektu.html. Posluchači byli seznámeni i se závěry získanými z dotazníkového výzkumu mezi poskytovateli praxe, ze kterého vyplynulo, že podniky očekávají a vyhledávají praktikanty z řad studentů ve dvaceti procentech na administrativní činnosti, v devatenácti procentech případů na takzvané „kolečko“ v organizaci a pouhých šest procent praxí nabízených studentům manažerských oborů spočívá ve stínování manažera. O možnostech spolupráce akademické obce a nevládní sféry v České republice Jak prohloubit spolupráci Fakulty managementu VŠE a regionů? economix Ve čtvrtek 11. listopadu 2010 proběhl na Fakultě managementu VŠE v Jindřichově Hradci seminář s názvem Možnosti spolupráce FM VŠE a regionů. Konference se konala v rámci projektu Inovace studijního oboru a vzdělávacích programů. Projekt financovaný z Evropského sociálního fondu a z rozpočtu ČR si klade mimo jiné za cíl hlouběji propojit výuku na vysoké škole s praxí. 38 sport na VŠE Nejlepší z yoyerské komunity Vašek Kroutil studuje u nás Pamatujete si z dětství písničku o kulaté hračce jojo? Zpívalo se v ní, jak pěkné létá – nahoru, dolů, sem a tam. A přesně tak jste si určitě někdy zkrátili dlouhou chvíli a pak jojo zavřeli někam do šuplíku, kde odpočívá dodnes. Václav Kroutil, student Podnikohospodářské fakulty VŠE, jojo nezahodil. Vyměnil jeho klasickou verzi za freestylové yoyo a pak už jen dostál svému jménu: „kroutil“ s ním tak dobře, že se stal mistrem Evropy 2010. Samozřejmě. Na yoyu je super, že ho může dělat prakticky kdokoli, děti i dospělí. Starší yoyeři už na soutěžích většinou nevystupují, ale dělají spíše rozhodčí. Věkově zajímavý byl ale třeba yoyer, který vystupoval na letošním mistrovství Evropy – tenhle pán totiž stejnou soutěž vyhrál před 57 lety. Jak ses k yoyování dostal? Objevil se u tebe zvláštní talent? A je yoyo spíše o talentu nebo o tréninku a tvrdé dřině? K yoyu mě přivedl starší bratr, začal jsem v roce 2003. Asi dení. Jinak to asi nejde, protože kdyby se hodnotila i originalita, která není objektivně měřitelná, bylo by hodnocení ještě subjektivnější, než je teď. po roce a půl tréninku jsem se společně s kamarády přihlásil na první soutěž. Byli jsme všichni na stejné úrovni a prostě jsme se rozhodli do toho jít. U yoya je to asi jako u všech sportů – někomu to jde hned, jak to vezme do ruky, někdo se s tím trápí týden a ani za ten se nenaučí to, co talentovaný za pár hodin. Podle mě, když na něco někdo nemá přímo talent, tak to neznamená, že to nemůže dělat na vysoké úrovni. Když má talent na dření, tak to prostě nadře. Důležitá je trpělivost, když zkoušíš trik několiksetkrát a stále se nepovedl, tak to chce prostě zkoušet dál. (Když mi Vašek ukazuje některé triky, začínám chápat, proč na tomto místě trpělivost zdůraznil, pozn. autorky). Jak se yoyování trénuje? Trénovat můžeš, kdykoli máš – 6 / 2010 Vašku, economix jak se liší jojo od yoya? Je v tom nějaký rozdíl nebo je to jen snaha o atraktivní název? Tyto dva názvy se používají, aby se odlišilo „staré“ klasické jojo od moderní freestylové verze. Mluvíš o „starém“ joju. Má jojo nějakou zajímavou historii? Jojo je druhou nejstarší hračkou na světě, i když se traduje, že původně nesloužilo jako hračka, ale jako zbraň. (Divím se, a to velmi, jak by mohlo jojo sloužit jako zbraň, pozn. autorky) Vážně zbraň! Na Filipínách jej používali k lovu zvěře – zavěsili kámen na provaz a s tímto nástrojem číhali v korunách stromů. Výhodou bylo, že měli více pokusů k zasažení zvěře. Jako hračka začalo sloužit až později, vypráví se, že Napoleon a jeho vojáci se s jojem uklidňovali před bitvou. Teprve až v 19. století Filipínec Pedro Florese jojo upravil tak, aby se s ním daly dělat triky, a svůj nápad úspěšně prodal v USA, kam emigroval. A co ty? Bereš svoje yoyo jako hračku, zbraň, umění nebo sport? Pro mě je yoyo něco mezi sportem a street-artem. Když mám vystoupení jako exhibici, je yoyování spíše umění. Snažím se dělat „velké triky“, takové, které zabaví obecenstvo, jsou dobře viditelné a pochopitelné. Náročné motačky lidé na exhibicích neocení a spíš je to bude nudit. Zato na soutěžích ve freestylu se snažím dělat technicky náročné, dobře hodnocené triky a originální triky. Yoyeři to na rozdíl od laiků ocení. Triky si vymýšlíš sám? Ano, sám. Když s yoyem začínáš, první tři roky se učíš triky od ostatních – z videí na internetu nebo od kamarádů. Postupně se propracuješ k tomu, že si vymýšlíš vlastní. A to je podle mne důležité. Problém je, že triky se oceňují jen mezi yoyery. Laické publikum lépe reaguje na jednodušší triky a na soutěžích se hodnotí spíše technické prove- Jak tedy taková soutěž v yoyování probíhá? Máš tři minuty, během kterých musíš předvést, co umíš. Vystupuje se s hudbou, tu si vybíráš sám. Porota technické obtížnosti triků přikládá váhu 70 % a zbylých 30 % je hodnocení uměleckého dojmu. Na soutěži jsou tři kategorie – začátečníci, středně pokročilí a pokročilí. Podle věku se kategorie nedělí, ale obecně platí, že v kategorii začátečníků jsou většinou děti nebo holky, středně pokročilí jsou tak do 17 let a pokročilí od 17 do 22 let. To se yoyu nevěnuje nikdo starší? u sebe yoyo. Takže většinou doma, ale pořádají se i speciální „yoyo sešny“ každý čtvrtek, v zimě v tělocvičně, v létě v parku. Navíc v letošním školním roce mám novinku, začal jsem pořádat yoyo kurzy v KC Zahrada. Jsou ale převážně určeny pro děti. Přináší ti yoyo nějaké výhody? Sbalil jsi s yoyem někdy holku? Máš výhody ve škole? Cestuješ? Nebo je to jen občas dobrá brigáda? Co se týče holek, dost yoyerů to na ně zkouší, ale ty reagují smíšeně – některé yoyo považují za „hustý“, jiné si myslí, že je to jen hračka pro děti. Velkou výhodou je, že patříš k yoyo komunitě – lidé se v ní dobře znají a i na soutěžích panuje spíše přátelská atmosféra než konkurenční boj. Ve škole žádné výhody nemám, škola ani fakulta mě nijak nepodporují. Ale bylo by to třeba, hlavně co se výukového plánu týče – soutěže jsou totiž po celý rok a není vždy lehké stíhat je současně s povinnou docházkou. Za největší přínos yoyování považuji cestování – dostal jsem se s yoyem do Japonska nebo do USA a poznal spoustu zajímavých lidí z celého světa. (Zajímavý je například Vaškův kamarád Kentaro Kimura, Japonec, který přicestoval do Prahy na yoyo soutěž a tak si oblíbil českou kulturu a kuchyni, že zde začíná studovat, pozn. autorky). Věnuje se ještě nějaký jiný student naší školy yoyování? Přátelíte se? Máte nějaký klub? Na škole je asi pět yoyerů. Býval tu i jeden mistr republiky, ale ten už studium dokončil. Všichni se známe a přátelíme. Jinak já jsem s několika kamarády založil a provozuji web o yoyu a yoyo shop SLUSNY.net. Společně chceme víc než jen yoyovat si v pokojíku. V České republice ale existuje i yoyo asociace (Česká yoyo asociace). A právě ta pořádá poslední víkend v lednu v Praze v Roxy mistrovství Evropy. Autor: Tereza Voborníková 39 sport na VŠE Naše volejbalová popelka dobývá Evropu Volejbalisté naší školy se na mezinárodním turnaji Euromasters, který se konal na začátku listopadu v německém Koblenzi, museli cítit jako Popelka ze známé pohádky. Zatímco evropské univerzity přichystaly svým sportovcům veškerý komfort – oblékly je do slušivých dresů, dovezly na turnaj i několika autobusy a „přibalily“ jim do nich sličné fanynky a roztleskávačky, náš volejbalový tým se na soutěž vypravil ve čtvrtek večer po splnění školních povinností vlastními auty. V pátek ráno už náš tým nastupoval k prvnímu zápasu. Ale stejně jako pohádková Popelka, i volejbalový tým ke štěstí přišel a ukázal soupeřům, že důležitější než materiální zázemí je talent a chuť do hry. Žádného bohatého a krásného prince sice pořadatelé za odměnu nedávali, tady totiž podobnost s pohádkou končí, pohár ale také potěší. Turnaj Euromasters zaštiťuje WHU – Otto Beisheim School of Management Vallendar a organizují jej studenti této školy. Letos se ho zúčastnilo 1200 studentů z celé Evropy. Soutěžilo se ve fotbale, basketbale, veslování, orientačním běhu, nově v jízdě na divokém býkovi a také ve volejbale. Právě v této jediné disciplíně měla naše škola své zástupce. Ti se tak stali raritou turnaje jakožto nejmenší tým (měli pouze deset členů). Podmínkou pro účast na turnaji je smíšený tým, ve kterém musí být minimálně jedna žena. Naši ale hrají v osvědčené sestavě, ve které jsou ženy dvě. Ze současných studentů naší školy do týmu patří: Lucie Laštovičková, Lukáš Mackanič, Bára Kašpárková a Martin Koldinský, který je hlavním iniciátorem a organizátorem. Z učitelského sboru týmu morální podporu na dálku poskytuje Jaroslav Boštička. Jinak ale volejbalové družstvo reprezentuje školu, aniž o tom škola ví nebo jej nějak podporuje. Což, jak jistě uznáte, je velká škoda, zvlášť když přihlédneme k vynikajícím sportovním výsledkům. Letos měl tým velmi těžkou pozici, neboť jel na Euromasters obhajovat loňské prvenství. To se bohužel nepodařilo, ale třetí místo je i tak v konkurenci šestnácti družstev z celé Evropy velkým úspěchem. Letos se zúčastnily týmy z Německa, Itálie, Francie, Španělska, Belgie a Nizozemska. První den, kdy se hrály základní skupiny, se družstvu dařilo a štěstí je neopouštělo ani druhý den zrána, kdy se hrál čtvrtfinálový zápas. Chyby začali naši dělat až při semifinále s Belgií, vítězem celého volejbalového turnaje. V boji o třetí místo však sebrali všechny síly a zadařilo se. Německo porazili hladce a získali bronz. Turnaj Euromasters je pověstný nejen vysokou sportovní úrovní, ale i skvělými večerními akcemi. Velmi populární je i doprovodná soutěž roztleskávaček nebo soutěž o nejlepší podpůrný tým. Těchto akcí se ale zatím nikdo z naší školy neúčastní. A nejen volejbalisté by byli rádi, kdyby se někdo takový pro příští ročník našel. Autor: Tereza Voborníková Pražský parkový survival zajímavá, pro závodníky velmi náročná, spočívá v běhu do velmi prudkých kopců v lesním terénu. Závodníci se s ní ale vypořádali velmi dobře, i když někdy bylo nutné použít všechny čtyři končetiny a i tenisky se občas v ledové vodě místního potoka smočily. Závodilo se v kategoriích Open a Akademici. V kategorii akademiků se s terénem a mrazem nejlépe poprali tito studenti naší školy: Jarda Krajník (1. místo muži) a Zuzka Weissová (4. místo ženy). Závod dokumentovala i Česká televize. Reportáž se vysílala 2. prosince 2010 v 15.50 na ČT4 v rámci pořadu Sport v regionech. Nyní si ji můžete pustit na internetu v archivu. Autor: Tereza Voborníková – 6 / 2010 Běhalo a jezdilo se na kole po lesích v přilehlém okolí. Protože během páteční noci nasněžilo a vydatně mrzlo, museli pořadatelé zrušit jízdu na kolečkových bruslích. Závod tím ale soutěžícím v žádném případě neulehčili. V mrazivém počasí sobotního dopoledne je čekal orientační běh, jízda na kole, při níž mrzly prsty na brzdách tak, že bylo lepší nebrzdit, a také Bolsův cross. Tato disciplína, pro diváky velmi economix V sobotu 27. listopadu 2010 se uskutečnilo Akademické mistrovství ČR v survivalu jednotlivců známé pod názvem Pražský parkový survival. Za centrum závodu byl letos určen hostinec Na Peškově ve Štěchovicích. 40 cestopis velkou jako pěst a dvojnásobně dlouhými chapadly, kterými se ladně, všechny najednou, pohybovaly ve vodě. Vypadalo to jako tanec baletek. Pak už ale slunce pálilo tak prudce, že jsme úchvatný podmořský les museli opustit. Odpoledne nás však čekal snad ještě zajímavější program – scuba diving – potápění v pravém slova smyslu. Kokosové palmy jsou nedílnou součástí celého karibského pobřeží. HONDURAS – skutečná perla Karibiku economix – 6 / 2010 Sedíme na molu a snídáme banány a liči. Nohy nám omývá teplý Karibik. Po trochu úmorné cestě z pevninského Hondurasu jsme dorazili na ka ribské ostrovy Islas de la Bahía, které se v mírném oblouku táhnou ve vzdálenosti necelých 60 km od pevniny. Vybrali jsme si ostrov Utila, nejmenší, nikoli však méně zajímavý. Je to ráj pro podmořské dobrodružství. a zářivě modré ocasní ploutvičky. Z dálky vypadaly jak podvodní světlušky. Příroda se zde opravdu vyřádila, nechyběla snad ani jedna barva či jejich kombinace. Na jedné rybě jsem napočítala šest výrazně odlišných barev. Jiná mě zase zaujala obrovskýma vypouklýma očima na boku těla. Zajímavé byly i „čisticí“ stanice. U těch dováděly větší ryby, hlavně masožravé. Samotnou stanici představuje hejno malých Doloupali jsme poslední sladké šťavnaté liči a teď hurá pro šnorchl a do vody. Korálový útes není potřeba hledat dlouho. Stačilo dojít na konec městečka a hupnout do vody. Za několik desítek metrů jsme již šnorchlovali mezi korály a desítkami rybek. Velké, ladně se pohybující nejrůznější listy korálů, shluky i samostatné obrovské „plachty“ mi připomínaly malý lesík. S tím rozdílem, že jsme ho neprocházeli, ale proplavávali. Mezi „stromy“ tančily, piknikovaly i dováděly rybičky nejrůznějších velikostí a barev. Jak takovou barevnou paletu může příroda vůbec namíchat? Tmavě černé, asi deseticentimetrové rybičky zdobily ostře žluté fosforové tečky Pláže honduraského ostrova Utila černobíle pruhovaných rybek. Velký zákazník připluje do servisu, otevře pusu, malé rybky do ní vlezou a vyzobou všechny zbytky masa ze zubů. Dokonalý mezizubní kartáček. Další čistí zvenku, vyzobávají parazity z celého těla ryby mezi šupinami. Krásné byly také sasanky a rybičky jménem klaun, které se schovávají mezi žahadla sasanky před predátory. Potkali jsme i hejna hlavonožců – desítky olihní s hlavou DÝCHEJ POMALU A PRAVIDELNĚ V potápěčské škole Parrot (mluvícího papouška měli hned vedle učeben) jsme prošli úvodním školením, během nějž nás seznámili s hlavními instrukcemi a pravidly, jak se při potápění chovat, co dělat a co naopak nedělat. Hlavní heslo – „dýchej pomalu a pravidelně“ – mi připadalo fajn. Tím se budu určitě řídit, řekla jsem si. Další pravidla si snad osvojím při instruktáži ve vodě, přece jen z papíru a demonstračního videa jsem všechny ty čudlíky a hadičky nepojala za své. Posíleni další várkou krevet (karibský rum jsme tentokrát vynechali) jsme vypluli na místa určená k potápění. Těch je ostatně kolem celé Utily bez přehánění několik desítek. Náš instruktor, honduraský mladík jménem Alan, pro kterého byl tento sport celoživotní vášní (tedy kromě žen a tance, jak jsme pochopili později), nám pomohl se vším vybavením. Nejprve jsme si na neopren 41 cestopis Zkouška potápěčského vybavení ale i ze stran a zespodu. Hejno žlutomodrých rybek se v kruhu točí nade mnou a ještě výše nad nimi probleskuje hladina, nádhera. Dostávám jemný kopanec ploutví od Alana a plaveme dál, respektive hlouběji. Hloubkoměr ukazuje deset metrů a my se ocitli za korálovým riftem, kde se moře propadá do nedozírných hlubin. Plujeme podél kolmého útesu, pod námi desítky metrů „ničeho“ a pozorujeme zdejší život. Koráli visící na stěně se ladně houpou v proudech vody, langusta nám ukazuje jen svá dlouhá tykadla. Alan se ji snaží vylákat a mlsně si hladí bříško. O několik metrů dále se v prohlubni schovává metrový krab. Velikost si opravdu nevymýšlím. Instruktor ho nebojácně bere za klepeto, ale hned rychle ucukne. Krab zaleze více do díry a Alan si zase jen demonstrativně hladí bříško. Všichni se pod vodou smějeme a bubliny vzduchu se jako velké perly proplétají mezi námi a neúprosně šplhají vzhůru. Dívám se za nimi a bohužel mi při tom nateče voda do brýlí. Ach jo, snažím se praktikovat téměř naučenou dovednost vylévání vody pod vodou. Hm, tak šest bodů z deseti. S nosem ve vodě pluji dále, znovu praktikuji opačný water boadring, mezitím vyrovnávám tlak v uších, klesli jsme ještě o nějaký ten metr. Otáčím se hlavou vpravo – nádherná ryba – a náhle se mi pramen vlasů, i když pevně sepnutých, zamotává do šroubku na bombě. Snažím se je vyprostit a přitom mi vypadává vzduchová hadice z pusy. Šikulka. Deset metrů pod hladinou. Trhám si vlasy a rychle dávám hadici zpět do pusy. Předním tlačítkem na hubici vyfoukávám vodu (znalosti se projevily i ve stresu) a opět dýchám. Pravidelně, nádech výdech. Jaké to krásné pravidlo. Najednou se v útesu objevila proluka, vpluli jsme do ní a pomalu se posouvali touto nádhernou podmořskou roklí. Místy byl tunýlek tak úzký, že jsme měli co dělat, abychom se ploutvemi nedotýkali hran a neporušili korály. Pomalu jsme se dostali na další, tentokrát již vyšší, úroveň lesa. Alan škádlí něco na písčitém dně. Chapadlo tlusté jako ruka se prudce zasouvá do změti korálů. Tentokrát si už bříško nehladí. To ale nevadí, v místních restauracích na ostrově Utila nabízejí hodně pestrou paletu mořských ryb i plodů. Zážitkům ze šnorchlování, potápění a procházce po podmořském lese se to ale přece jen nevyrovná. Tento ostrov nás uchvátil. Není to sice pravý Honduras, kde se mluví španělsky a obyvatelstvo je dost chudé, je to však skutečná perla Karibiku. Autor, foto: Jana Troupová – 6 / 2010 DESET METRŮ POD HLADINOU Klesáme a s každým metrem vyrovnáváme tlak v uších. Překvapuje mě hluk bublin, které pusou vypouštím. Na chvíli zastavuji dech (porušuji mé oblíbené pravidlo pravidelného dýchání), ale ticho všude okolo je neuvěřitelné. Prostor také. Opět se dostáváme do korálového podvodního lesa. Opět vidíme neskutečné množství barevných rybiček, tentokrát však nejen svrchu, Ranní přístav se probouzí do dalšího krásného dne. economix navlékli „weight belt“, pásek s těžkými kameny vážícími přibližně tři kilogramy. Pak jsme se navlékli do vesty a na záda připevnili kyslíkovou lahev. Ploutve, brýle na oči, dýchací trubici do úst a vzhůru dolů. Tedy zatím jen do dvou metrů, kde jsme si vyzkoušeli používání „obezity“, laicky řečeno hadice s dvěma tlačítky: šedivé pro kompresi vzduchu ve vestě – opravdu velmi rychlý způsob, jak se potopit – a červené pro nafouknutí vesty po vynoření z vody. Celé vybavení vážilo přibližně deset kilogramů, ale ve vodě se to samozřejmě takto nepočítá. Ještě jsme si vyzkoušeli vylít si pod vodou brýle plné vody, zajímavý kousek, který jsem si pro velký „úspěch“ několikrát zopakovala, trochu mi to připomínalo zakázanou metodu water boarding, kterou jsem si prošla při armádním kurzu přežití. 42 na baru s ... Eva Salzmannová z Národního divadla neprahne po roli v seriálu Herečka a pedagožka Eva Salzmannová získala angažmá v činohře Národního divadla v roce 1994 a působí tam dodnes. Na první scéně hrála v řadě klasických kusů: Hamlet, Antonius a Kleopatra či Lakomec. Kromě Národního divadla se objevila i na jiných scénách, jako jsou Divadlo Na zábradlí, Labyrint, Rokoko, La Fabrika a mnohých jiných. Od roku 1996 učí herectví na své alma mater – na DAMU. Kromě ND působí také v Divadle Kolowrat. Ale o tom už více v rozhovoru. Jaké představení nyní zkoušíte? Teď zkouším v Národním divadle inscenaci, která se jmenuje Špinavé ruce. Je to hra od slavného existenciálního filozofa Sartra z počátku 60. let a premiéru by měla mít 3. prosince (rozhovor proběhl na konci listopadu, pozn. red.). hru zdramatizovala. Próza Petry Hůlové je hodně vrstevnatá. Hůlová není jednoduchá autorka, formálně je dost složitá a má komplikovaný způsob vyjadřování. Režisérka rozparcelovala monolog na určité postoje žen. Jedna ta žena je naivní. Říká: Já nejsem prostitutka, já hledám lásku. Druhá je cynická, stará, zkušená, lásce se vysmívá, třetí je intelektuálka, čtvrtá... zkrátka v tom monologu je ukryto více poloh. Zdálo se jí zajímavé dát příležitost šesti herečkám a jednotlivé polohy rozepsat do postav. A šest hereček se těmito různými postoji bavilo. A myslím, že se bavili i diváci. economix – 6 / 2010 Koho v ní hrajete? Hraji tam, dalo by se říci, teroristku a angažovanou ženu, zapálenou členku Komunistické strany Francie. V Divadle Kolowrat hrajete v jedné hře postavu prezidenta Emila Háchy. Režisér vás obsadil do hlavní role a váš manžel, novinář Karel Steigerwald, hraje Tomáše G. Masaryka. Proč hrajete hlavní roli vy jako žena? Ta hra je od autorky Milady Součkové a jmenuje se Historický monolog s podtitulem Zpověď prezidenta Emila Háchy. Režíroval ji jeden z nejlepších režisérů střední generace: Jan Antonín Pitínský. Samozřejmě, že mé obsazení do té role je trochu šokující. Já si myslím, že pan režisér Pitínský k tomu dospěl takto: během textu autorka opouští do jisté míry postavu Háchy a začíná mluvit sama za sebe. Hácha, jak známo, zemřel v roce 1945 a Součková uvádí úvahy o smyslu českých dějin, o národní povaze a o smyslu československého státu až někam do padesátých let. Také nastoluje otázku kolaborace českého národa s další totalitou, tedy komunismem. Takže já si myslím, že právě tento nápad se zdál panu Pitínskému zajímavý. Začnu jako muž, jako prezident, a skončím jako žena – možná sama autorka, možná já, herečka Eva. Při hře máte na sobě kaolinové masky... ...když si pan režisér vymyslel tu zvláštní věc, že já budu hrát Háchu, tak k tomu musel Viktorie Čermáková uvedla, že Petra Hůlová jí připomíná Elfriede Jelinekovou. Vy hrajete ve hře Co se stalo, když Nora opustila manžela. Jsou to tematicky diametrálně odlišné hry. Našla byste nějakou vnitřní podobnost mezi autorkami? mít nějaké formální řešení. Takže tam někde se nápad zrodil. Začínáme jako sochy či busty a výtvarnice k tomu vymyslela, že z nás udělá kaolinová monstra. Ty kaolinové masky se během hry smývají. To souvisí s tím, že se měníte v ženu? Ano. Podle novely Petry Hůlové Umělohmotný třípokoj hrajete se Zdenou Hadrbolcovou, Miřenkou Čechovou, Gabrielou Míčovou a dalšími hru Česká pornografie. Jak vznikl nápad udělat z novely, respektive z monologu jedné ženy, hru, v níž vystupuje šest žen? To už bohužel nehrajeme. Představení již mělo derniéru, ale hrály jsme ho skoro tři roky v Divadle Na zábradlí. Byl to nápad režisérky Viktorie Čermákové, která 43 na baru s ... Určitá podobnost je v tom, že jednu z hlavních rolí v jejich tvorbě zaujímá jazyk. S jazykem experimentují a používají ho jako samostatný obsah. Elfriede Jelinek to dovádí hodně daleko, používá speciální literární postupy. Dramata jsou často monologická, rozbíjí syntax, používá vulgarismy, zabývá se jazykem jako tématem a Hůlová také, i když v próze, proto se nám zdají něčím podobné. A také dokážou zaujímat velice nekompromisní postoje. Politické, feministické a také obě používají na ženy docela drsný humor, místy černý. Petra Hůlová je oproti Elfriede Jelinek mladá autorka, ale my si myslíme, že tu Nobelovu cenu za literaturu taky jednou dostane. (smích) Učíte na DAMU činohru. Když jsem si prohlížela hry, ve kterých hrajete, tak mi není úplně jasné, proč právě vy učíte činohru. Je tam přece i katedra alternativního divadla. Divadlo vás oslovuje daleko víc? Zajímavý film bych točila ráda, tohle ne. Na katedře alternativního divadla se nevěnuje taková pozornost herectví, jak já bych si to představovala. A tím neříkám nic špatného. Neučím na činoherním herectví nic konzervativního, ale zároveň si myslím, že toto dělení je umělé. Herectví se nedá dělit na alternativní a činoherní. Prostě na mladé herce jsou dneska kladeny nároky ve smyslu schopnosti volně se pohybovat napříč různými žánry, umět se přizpůsobit často velmi odlišným metodám různých režisérů. Představa, že činoherní herec sedí na židli, občas vstane a něco pronese a alternativní herec se válí po zemi zabalen do igelitu... takhle to není! Nejdůležitější je myšlení o divadle a to se dá učit stejně tak na činoherním herectví jako na alternativním. Jak jste se dostala k učení na DAMU? Asi před šestnácti lety mě oslovila tato fakulta, konkrétně pan profesor Miloš A jaký film byste chtěla točit? Dobrý! (smích) Neříkám a priori, že všechny seriály musí být špatné, ten Kolečkův seriál o fotbale teď je prý hrozně vtipný, ale mě to prostě nevzrušuje a můj čas je krátký. Kdybych byla v situaci, a umím si to představit, v jaké jsou dnes často mladí herci, kteří mají starosti o rodinu atd., u divadla se opravdu nejde uživit... Vůbec jim nevyčítám, když vezmou roli v seriálu, aby uživili rodinu. U zabezpečených herců je to složitější otázka. Nevím, proč to dělají. Myslím si, že kvůli mediální slávě, která z toho vyplývá, což taky chápu. Já o takový typ slávy prostě nestojím, je mi to jedno. Myslíte si, že mladí lidé navštěvují divadlo často a rádi? Že se návštěvnost nezhoršila na úkor seriálů? Já tedy myslím a doufám, že mladí lidé prokristapána na ty seriály nekoukají! Jak zlepšit současnou situaci televize versus divadlo? Mám na mysli to, že Chtěla byste nějakou hru režírovat? Když pracujete ve škole, tak se tomu do určité míry nevyhnete. I když pedagog herectví nemusí být režisér, je to jiná profese. Nikdy bych nemohla být režisér v takovém tom provozním slova smyslu. To mi říkal významný český režisér Ivan Rajmont: „První, druhá, třetí, čtvrtá režie, jo to je lehké. Ale dvacátá, třicátá, to už potom je...“ To si myslím, že je pravda. Kdybych byla postavena před situaci, že bych musela režírovat text, který by mi nebyl blízký, tak bych úplně vyhořela. Ale umím si představit, že kdyby byl text, jeden, který by mě strhnul, tak bych se o to pokusila. Třeba od Petry Hůlové? Třeba. Autor: Tereza Syrová Foto: Tereza Syrová, Petr Koliha (archiv ND) – 6 / 2010 Jsou herci, kteří se v rozhovorech dušovali, že by nikdy nehráli v laciném seriálu, a dnes se procházejí v bílém plášti po ateliérech. Vy jste jednou z nejlepších a nejvýraznějších osobností českého divadla. Kdyby vám někdo nabídl roli primářky, co byste mu řekla? Nepřijala bych to. Ale nijak se nad tím neofrňuji. Já prostě nepotřebuji tento typ slávy a ani netoužím po těch penězích, které za to jsou. Tím neříkám, že bych jich měla moc. Nepohrdám tím, když to někdo dělá, ale mám jinou práci a tahle mě nezajímá. mladí lidé často raději koukají právě na ty seriály, než aby chodili do divadla. Aby našli v divadle něco, co je vzrušuje, baví, rozčiluje, aby to bylo jejich téma. Aby to nebylo: „Ježišmarjá, jdeme do Národního. Zase nuda, nějakej Shakespeare, tak to nějak vydržíme.“ Aby měli pocit, že se tam děje něco „o nich samých“, aby to bylo prostě rajcovní. Mladí mají taky možná mnohdy předsudek. Nejdou tam proto, že musí mít na sobě sako nebo že to tam je drahý anebo právě, že očekávají nudu. Činohra začíná hrát na Nové scéně a momentálně jsou tam na repertoáru hodně provokativní tituly, třeba Spaseni od Bonda. To je hra o sakra drsnejch a mladejch... Možná by mělo mít Národní divadlo speciální program, který by byl zaměřený na lidi do třiceti let, spojený i s muzikou, koncerty a tak. Několik sezon byly v létě Boudy, tam se myslím povedlo přitáhnout publikum, které jinak možná do Národního nezamíří. Je to běh na dlouhou trať. economix Horanský, který byl děkanem a zároveň pedagogem. Je to významný český režisér. 44 ples VSE Tradice Plesu VŠE obnovena po dvaceti letech Ve středu 1. prosince 2010 se v prostorách Národního domu na Vinohradech konal oficiální reprezentační Ples VŠE. K obnovení tradice došlo téměř po dvaceti letech, čemuž odpovídal i nevídaný zájem o vstupenky. Prodaly se během prvního dne. economix – 6 / 2010 Vstupenky stály 150 korun a nebylo vůbec jednoduché se k nim dostat. Kdo nestihl včas zareagovat a vstupenku zakoupit, musel se spolehnout na černý trh. Na sociální síti Facebook či na aukčním serveru Aukro. cz nebo na školním všeborci se vstupenky nabízely za několikanásobně vyšší ceny, než jaké nasadil organizátor akce – rektorát VŠE. Ve 20 hodin proběhlo oficiální zahájení plesu. K hostům krátce promluvil rektor VŠE prof. Richard Hindls. Díky rozdělení programu do dvou sálů si mohli návštěvníci vybrat mezi klasickým Orchestrem Vladislava Brože nebo modernější hudbou DJ Nimanda. Celý večer provázela zajímavá vystoupení, na kterých se většinou podíleli sami studenti VŠE. V Majakovského sále dostali hosté příležitost zhlédnout různá taneční vystoupení, například společenský tanec – latinu i standard – nebo vystoupení jazz dance souboru Jazzinky z VŠE, který si připravil choreografii na píseň The Way You Make Me Feel od Michaela Jacksona a na píseň One z filmu Chorus line. Vlnu nadšení vyvolal biker Petr Kraus se svou Bike Trial Show. Předváděl nejrůznější, zdánlivě nemožné triky. V Raisově sálu si hosté mohli poslechnout koncert skupiny Niceland – vítěze soutěže Coca Cola Popstar. Na bubny v kapele hraje student Fakulty informatiky a statistiky VŠE a studentský zástupce v Akademickém senátu VŠE Michal Budinský. Nebo mohli obdivovat nejbizarnější triky dua Sleeperz v jejich yoyo show. Ti, kterým plesání v Národním domě nestačilo a měli chuť v zábavě pokračovat, se mohli přemístit na bezplatnou after party do Retro Music Baru. Navzdory sněhové kalamitě a komplikacím s dopravou se Ples VŠE vydařil. Jako bonus hosty potěšily pojízdné bary, které výrazně zkrátily čekání na nápoje. Přestože jsou prostory v Národním domě nádherné, spousta studentů doufá, že na příští ples bude pro velký zájem vybráno místo s větší kapacitou. Autor: Kateřina Kindlová Ze soutěží o „nejkrásnější z nejkrásnějších“ se téměř stává český národní sport. Svoji miss má dnes pomalu každá televize, hospoda nebo fotbalový klub. Proč by tedy jednu nemohla mít i naše škola? Vždyť na jejích chodbách i v učebnách se denně setkáváte s dívkami, které kromě bystrého rozumu mají i jiné přednosti. A zrcadlo, která že je ta nejkrásnější? Podle hlasujících v soutěži Miss VŠE to je Klára Gregorová, studentka třetího ročníku Fakulty mezinárodních vztahů. Projekt organizačně zastřešila studentská agentura diskokoule.cz, která pořádá tematické party v Praze (za agenturou stojí kromě Adama Hazuchy i studenti FPH Jiří Jindrák a Vladimír Weiss, pozn. red.). Patronem soutěže se stal děkan Fakulty podnikohospodářské VŠE prof. Jaromír Veber. Dne 24. listopadu 2010 vyvrcholilo v pražském P. M. Clubu klání o nejkrásnější dívku naší školy. Do soutěže se mohly přihlásit všechny studentky VŠE. Zájemkyně o titul (tentokrát ne akademický) se pak musely dostavit na jeden ze dvou castingů. Semifinálová kola se konala ve dvou termínech, a to 26. října a 3. listopadu v prostorách Pizza menzy na Žižkově. Osmičlenná porota složená z laiků i odborníků na ženskou krásu měla za úkol vybrat finalistky soutěže. Role porotců se zhostili zástupci sponzorů soutěže, studentů, ale i zástupce modelingové agentury Czechoslovak Models Vlastimil Vonášek. Dívek přišlo na castingy celkem dvacet sedm a porota z nich do finálového večera vybrala deset. Ty pak čekalo „soustředění“ v ateliéru, kde proběhlo jejich focení a natáčení videorozhovorů. „Naživo“ se finalistky prezentovaly 16. listopadu na Nation2Nation party v Óčko Music Clubu. Finálový večer pak spočíval v představení dívek, společné volné disciplíně a divácky atraktivní promenády ve spodním prádle. O osudech finalistek již ale nerozhodovala porota. Hlavní slovo měli přítomní diváci, kterých se na akci sešlo přes pět set, především z řad studentů naší školy a „podporovatelů“ jednotlivých dívek. Každý z nich obdržel při vstupu jeden lístek a ten pak vhodil do hlasovacího boxu své favoritky. Za nejkrásnější hosté zvolili Kláru Gregorovou z FMV, na druhém místě skončila Adéla Kolenovičová z Fakulty informatiky a statistiky, která se díky největšímu počtu příznivců v internetovém hlasování zároveň stala Studentka Miss Sympatie VŠE 2010, a třetí byla Markéta Michálková z Národohospodářské fakulty. Vítězky soutěže obdržely věcné ceny od sponzorů soutěže, vhodné k dalšímu rozvoji jejich těla i ducha, například jazykový kurz, členství ve fitness klubu, předplatné do divadla nebo kosmetické přípravky. Ceny byly připraveny i pro návštěvníky akce – hlavní cenou pro výherce tomboly byla večeře s vítězkou v restauraci specializované na steaky. Autor: Tereza Voborníková Foto: diskokoule.cz – 6 / 2010 Nejkrásnější dívka VŠE: Klára Gregorová 45 economix volba Miss VŠE 46 kultura Poptávka po Xindlu „Je to má Mekka, či jsem opět jenom v Mekáči?“ zpívá v písničce Láska v housce Xindl X s Olgou Lounovou. Bude to jistě hit a jen málo hitů se dotýká ekonomické problematiky, protože Olga Lounová je převlečená za arabskou krásku, zjevuje se žíznivému v poušti a zpívá: „Nabídka určuje poptávku.“ Je to opravdu tak? Snad jen Nedvědi se v písni Sedmikráska zmiňují o ekonomické problematice: „Prostor se zúžil na má dát – dal.“ Tento účetní obrat ale má v jedné písničce i Marie Rottrová. O zbožněpeněžních vztazích a o křivce (re)produkčních možností mluví i Smetana (respektive Sabina): „Znám jednu dívku, ta má dukáty.“ Západní Evropa byla na ekonomické písně bohatší, v prvé řadě musíme zmínit Money, Money, Money. I tato píseň od skupiny ABBA se dostala do Československa, ale Helenka Vondráčková s Hankou Zagoro- vou hezké monetární téma ničí lehce lascivními slovy: „Šlapej, šlapej, šlapej, rychle šlapej, zítra letíme...“ Hezkou fiskální píseň mají i Beatles – Taxman. Nečekaně bohatí Beatles, odmítající progresivní zdanění, zpívají: There‘s one for you, nineteen for me. Jde tedy o klasický nářek, kdy si dráb bere neúměrně moc. Beatles totiž tuto píseň nazpívali v roce 1966, tedy dlouho před příchodem baronky Thatcherové. Možná, že i Shirley Basseyová v bondovské znělce Goldfinger jinotajně nabádala k návratu ke zlatému standardu. Zpátky k českým interpretům. Podstatou Xindlova textu je to, že kapitalismus mu vnucuje něco, co nechce („u okýnka váhám, zda tišit hlad něčím, co nemám rád“). Xindl si myslí, že jeho touhu, která se od prefabrikované stravovací kultury pravděpodobně zásadně liší, nedokáže nikdo uspokojit. Vrchol písně, a též nejchytlavější refrén, graduje slovy: „Já vím (co chceš), ale nabídka určuje poptávku.“ Jenže v bodu, to je v bodu střetu poptávky s nabídkou, musí být poptávka dostatečně uspokojena. Nabídka Xindlovi ukazuje, co všechno je možné si objednat, koupit a nakonec zkonzumovat, ale jen na Xindlovi je, zda si to opravdu koupí. Xindl může dát trhu impulz tím, že si u McAhmed housku nekoupí. Bude ale hladový? Nebude, oblast stravy je zatím velmi málo regulovaná (nepočítám-li hygienické standardy, které naše játra přece jen občas ocení), neexistuje v této oblasti ani jednoznačný administrativní monopol. Xindl má zatím možnost ukázat svou nespokojenost odchodem ke konkurenci. Jenže – Xindl je kdesi ve vyprahlé Arábii (lze tak soudit podle stylizace videoklipu) a žíznivému přicházejícímu z pouště nabízí skupinka beduínů ono nenáviděné globalizované občerstvení. V daném místě tedy opravdu jde o monopol. Kdyby se Xindl nemohl douškem koly z bezedného kelímku („jen za 36,-“) napít, patrně by zemřel, může tak jedině děkovat Alláhovi a nekoukat na zuby darovanému koni. Xindl ale nepřemýšlí tak regionálně, problém své neuspokojené poptávky považuje pravděpodobně za globální. Xindl X chce jinou nabídku právě v té jedné restauraci, kde zrovna je, a vnucuje svůj standard ostatním. Když Xindlovi nechutná, ať jde jinam! Autor: Vladimír Štípek Výstava Postavy: stádo koní v Rajské budově VŠE economix – 6 / 2010 V pondělí 29. listopadu se od 18.00 konala v atriu Rajské budovy VŠE na Žižkově vernisáž výstavy Postavy. Výstavu organizuje VŠE ve spolupráci s ARTPRO Gallery a potrvá do 23. prosince 2010. Stereotypní cesta do školy kolem sochy Winstona Churchilla, které si ze zvyku už ani nevšimneme, nás koncem listopadu mohla trochu zarazit. Před školou se objevily z ničeho nic nové sochy. Někdo si mohl myslet, že spíše nové trubky, ale i v tomto případě jde opravdu o sochu, konkrétně od umělce Lukáše Raise a na druhém trávníku socha Figura od Jakuba Flejšara. Řekli jste si, co to? A když jste se v průběhu týdne brouzdali do školy prvním sněhem a prošli pod zasněženými postavami na židlích nazvanými Myslitelé od Michala Trpáka, tak už bylo jasno. Na VŠE totiž 29. listopadu začala výstava Postavy, která pojí přední osobnosti současného českého sochařského umění. Výstava je připravena tak, aby vyvolávala otázky o významu umění v prostoru. V atriu Rajské budovy je vystavěn prostor v prostoru, který vám otevře svět fantazie. Popřemýšlet můžete například nad neobvyklými sochami Lukáše Rittsteina – Zasněná, Model kusu můry a Zásnubní stopa. Z dálky atria k vám běží stádo čtyř koní (sousoší Jezdec), u kterých si teprve zblízka povšimnete neobvyklé struktury. Autor Michal Gabriel, který je i zakládajícím členem výtvarné skupiny Tvrdohlaví, vysázel celé sousoší slupkami burských oříšků. Co jistě v atriu nepřehlédnete, je dvoumetrová postava Davida Moješčíka Levitace. Povšimněte si u ní celkové vyváženosti i detailů, zejména na nohou a očích. Určitě si nenechte tuto výstavu ujít. Autor: Lucie Cepáková Fota: Andrea Chovanová Lucie Cepáková 47 recenze Tanec v temnotách (Dancer in the Dark) Jeden z předních skandinávských režisérů Lars von Trier v květnu roku 2009 šokoval dlouho očekávaným Antikristem, který svou surovostí a výbornou kvalitou rozhodně potvrdil výjimečnost svého autora, přesto se mu podle mého názoru nepovedlo překonat své nejpůsobivější dílo z roku 2000, Tanec v temnotách. Tento muzikál je dost netradičním filmovým zážitkem. Snad vším, čím může vůbec film být netradiční. První půlhodina může divákovi připadat trochu těžkopádná a nudná. S postupným rozvíjením se děje i největší odpůrci islandské zpěvačky Björk neodolají a nechají se unášet a ovládnout jejím hereckým, tanečním a především pěveckým výkonem natolik, že se při poslední scéně málokomu podaří nebrečet. A ano, myslím dokonce i toho, kdo von Trierův cynismus zná natolik, že ví, že přesně o to mu od začátku jde. Příběh se odehrává v 60. letech minulého století ve Spojených státech. Hlavní postavou je československá emigrantka (poněkud podivného jména) Selma Ježková (Björk). Selma i její syn trpí dědičnou oční chorobou, oběma hrozí slepota. Za vidinou lepšího života matka a syn tedy odejdou do USA. Bývalá muzikálová tanečnice se vyrovnává s nástrahami nelehkého života díky tanci a zpěvu. Selma postupně skutečně přichází o zrak, nadále se však snaží pomoci alespoň synovi. Vcelku naivní zápletka filmu se postupně posouvá ke krádeži, vraždě a následné popravě. Vše skvěle doplňuje netradiční ruční kamera, výborné herecké výkony: počínaje Björk přes Catherine Deneuveovou, která nečekaně poskakuje před kamerou v montérkách, až k Peteru Stormarovi (Stormare je oblíbenec především bratrů Coenů, můžete ho znát z filmů Big Lebowski či Fargo). Výsledkem je skutečně jedinečný Trierův hudebně-taneční kousek plný vyhraněných situací a emocí. Film získal Zlatou palmu na festivalu v Cannes za rok 2000, Björk na festivalu vyhrála cenu za nejlepší ženský herecký výkon. Lars von Tier se v snímku Tanec v temnotách zabývá i ekonomickou problematikou. Klade si otázku, zda je kapitalismus skutečně ten jediný a správný společenský systém. Hlavní hrdinka Selma chce pomoci svému synovi, a aby mohla finančně pokrýt jeho léčbu, musí naspořit nemalou sumu peněz. Motiv sebeobětování diváka jistě zasáhne. Ovšem o úspory přijde, okrade ji soused. Selma se rozhodne pomstít vraždou. Příběh končí tragicky, Selmu nakonec za zločin popraví. Zde vyvstává polemika na sociální strunu. Je drsný americký individualismus správnou volbou? Dokázal by solidární zdravotnický systém ubránit matku a syna od neštěstí? Je povinná solidarita lepší volbou než svoboda jednotlivce? Autor: Pavla Kačmárová Podle Pavla Kohouta, mimo jiné člena Národní ekonomické rady vlády, totiž Evropa věřila iluzím. Iluzi o tom, že se státy po přijetí eura vyhnou krizím, že se hospodářský cyklus podaří synchronizovat. Zdálo se, že Evropa nastupuje dlouhé období prosperity, zdálo se, že méně vyspělé státy se stanou odolnými vůči spekulativním kapitálovým tokům. Víru ale začali sdílet i investoři, kteří svou důvěrou popustili penězovody a díky expanzivní měnové politice Evropské centrální banky a nízkým úrokovým mírám de facto byly financovány veškeré bubliny, které se v Evropě v poslední době nafoukly. Synchronizace hospodářského cyklu se posléze ukázala jako velká nevýhoda. Jak píše Kohout: „Všechny evropské ekonomiky si lehly jako jeden muž na povel: K zemi!“ Důvodem totiž byly například rozdíly v konkurenceschopnosti. Německo a Nizozemsko byly pozoruhodně konkurenceschopné, ještě před dvěma lety byly exportní úspěchy natolik výrazné, že tyto země mohly soupeřit i s čínským exportním dříčem. Jak Kohout upozorňuje, konkurenceschopné země eurozóny nasadily laťku příliš vysoko a euro je pro ostatní, ty méně konkurenceschopné, příliš silnou měnou. Kniha se věnuje samozřejmě i České republice. Ta je však v mnohém podobná všem ostatním, krizí zasaženým zemím. Stavění „hladových zdí“ ani u nás v době krizí nepomáhá. Po slavnostním otevření stimulačních protikrizových staveb budovaných na dluh (tedy na téměř bezedný úvěrový účet daňových poplatníků – samozřejmě bezedný je proti vůli majitelů těchto účtů) se ekonomický růst zastavuje. Výsledkem je pouhá existence čehosi, co bude stát v krajině a připomínat dobu. Takových pomníčků je všude po světě mnoho a stále přibývají! Pavel Kohout jasně ukazuje, jak politický populismus (spojený například s výše zmíněnou vírou investorů atd.) zahnal veřejné finance téměř všech evropských států do obrovských dluhů. Podíl na problémech má také určité omezování svobody, například formou závislosti mnoha lidí na státu. Stát je tím uplácí, oni mu pak slouží, může jim poroučet. Podle Kohouta by měla prosperující ekonomika své dluhy splácet, to se však nejen v evropských podmínkách nestává. Kohout se věnuje i rozšiřování „sociálních práv“ a sociálního bezpečí v lůně státu, což má za následek masivní růst veřejných výdajů. „Za iluzi bezpečí prodali někdejší občané svoji svobodu a stali se otroky placenými státem,“ píše Kohout. Kostlivce na obálce knihy vyfotil sám autor. Pesimistický motiv obálky, navíc situovaný na černý podklad, jde proti všem zásadám marketingu (přece jenom: regálům v knihkupectvích dominují veselé antisplínové tóny, nepočítáme-li lékařskou literaturu), ale knize to neškodí. Autor mluví jasnou a přístupnou řečí analytika, který chce svému zákazníkovi (čtenáři) vysvětlit, o co jde. Jak Kohout píše hned na začátku knihy: „Symbolický význam kostlivce je zřejmý.“ Po přečtení knihy se volbě hlavního motivu přestanete divit. Nad Evropou se tak trochu smráká, hodí se ale finančnímu světu rozumět. Dobré je též vědět, jakou investiční strategii je nejlepší zvolit v našem současném světě, který obchází nejeden kostlivec. Nakladatelství Grada, 2010 Autor: Vladimír Štípek economix Pavel Kohout připravil již druhé vydání knihy Finance po krizi. Jelikož první vydání bylo vyprodané, druhé se mohlo zajímavě rozšířit o aktuální informace. Kohout do textu zařazuje úryvky svých článků, které již po dlouhou dobu bedlivě sledují vývoj v Evropě. A na obálce již není lidská lebka jen jako vedlejší motiv (v prvním vydání knihy), ale rovnou celý kostlivec, a to v hlavní roli. Jde snad o předznamenání vývoje ve finančním světě? – 6 / 2010 Recenze knihy – Pavel Kohout: Finance po krizi České dráhy, firma otevřená mladým České dráhy, Váš osobní dopravce d www.ceskedrahy.cz/kariera \ 840 112 113