Diabetes neboli cukrovka i u psů

Diabetes neboli cukrovka i u psů
I když to zní nepochopitelně, tato civilizační choroba se projevuje i u našich čtyřnohých chlupatých
miláčků. Jelikož není moc dostupné literatury a já mám už více než roční zkušenost s naší Besinkou,
fenkou středního špice, a protože tato nemoc může postihnout psa jakékoli rasy i věku, ráda bych
se s vámi o svoje zkušenosti podělila.
Začnu příznaky nemoci, které se u vašeho pejska projevují tím, že často pije a často močí, moč po
sobě uklízí, mívá zakalené oči a velmi rychle hubne i přesto, že jí stále stejně. Jakmile zjistíte u
pejska některé z těchto příznaků, je třeba zajít ihned k veterináři, který vyšetřením diagnózu potvrdí
nebo vyloučí. Potvrzením diagnózy vám začne docela pěkný kolotoč, který se dá zvládnout s pomocí celé rodiny.
Především, jedná-li se o fenu, veterinář ji vykastruje, aby zabránil u feny vylučování progesteronu,
hormonu, který může ovlivňovat účinky inzulínu, jehož nedostatek způsobuje právě diabetes. Tomuto nedostatku se musí předcházet podáváním inzulínových injekcí. Na první pohled to vypadá
děsivě, ale jak jsem sama zjistila, dá se to zvládnout velmi dobře a aplikace vám zabere jen pár
minut denně. Důležité je podávat inzulín vždy ve stejnou denní hodinu!
Při cukrovce je váš pejsek na přísné dietě, dostává pouze dvakrát denně jíst a je bezpodmínečně
nutné vyloučit jakékoli pamlsky, proto je potřeba spolupráce celé rodiny i vašich přátel, v opačném
případě je veškeré vaše snažení pryč.
Teď vám trochu přiblížím, jak to chodí u nás. Do práce vstávám v pět hodin ráno, a tak náš pejsek
dostává v tuto hodinu svoji první půlku odlehčených granulí. Za půl hodiny po jídle dostane svoji
denní dávku inzulínu. A protože ani pro pejsky není píchaní injekce nic příjemného, snažím se naší
Besince tuto chvilku zpříjemnit třeba tím, že jí dám vylízat misku pokapanou vždy něčím dobrým,
třeba trochou omáčky. A protože je Besinka na přísné dietě, snadno se nechá ošálit i takovou drobností a nevšímá si tolik toho, co se děje na jejím krku, kam jí v tu chvíli zrovna píchám injekci. Jak
jsem se již zmínila, do péče o nemocného pejska je potřeba zapojení celé rodiny, a tak nastupuje
moje drahá polovička, protože za osm hodin po píchnutí inzulínu musí pejsek dostat svoji druhou
dávku granulí ze svého denního přídělu, jinak hrozí komplikace jako u člověka. Manžel Besinku nakrmí a dvakrát v týdnu odebere moč, aby se změřila hladina cukru v moči. Pokud nemůže odpolední
krmení zajistit manžel, musíme poprosit o pomoc mého tatínka nebo manželovu maminku, naštěstí
jsou oba už v důchodu a vždy ochotni se o Besinku postarat. Jejich pomoc využíváme i o víkendech,
kdy odjíždíme na psí výstavy. Touto cestou bychom jim oběma chtěli moc poděkovat, protože bez
jejich pomoci bychom péči o nemocnou Besinku zvládali jen těžko.
Jak jsem se zmínila, je třeba pejskovi odebírat moč. Na začátku léčby dvakrát denně a když se
pejsek stabilizuje, dvakrát týdně. Sbírání moči jsme také zvládli, a to díky manželovu nápadu použít
k tomu spodní část uříznuté PET lahve. Besinku jsme naučili venčit vždy před druhým krmením,
a tak čekání na okamžik, kdy si Besinka přisedne a vyčůrá, netrvá nikdy moc dlouho, protože moc
dobře ví, že hned potom dostává svoje krmení. Hladinu cukru v moči zjišťujeme pomocí zkušebních
proužků, které kupujeme v lékárně na recept stejně jako injekční stříkačky a inzulín.
My s manželem a celou rodinou zvládáme péči o nemocnou fenku již rok. Besince je 13 let,
v důsledku této nepříjemné nemoci oslepla a ohluchla, ale protože je v našem domečku zvyklá,
orientace jí nedělá velké problémy. Trochu obtížnější je pro ni orientace na zahradě, ale s tou jí
pomáhají naši čtyři samojedi, kteří velmi rychle vycítili nutnost oslabenému jedinci pomáhat.
Pokud jsme vám tímto článkem alespoň trochu přiblížili, jak je možné zvládat péči o pejska, který
onemocní cukrovkou, jsme rádi.
Iveta a Petr Šiškanincovi