Březen - Časopis Život v Kristu

Komentáře

Transkript

Březen - Časopis Život v Kristu
Časopis Apoštolské církve
Ročník 22
Navštivte nás na www.apostolskacirkev.cz
Číslo 3 / 2010
Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda. (J 17,17)
Sloupek
M
2
ilí bratři a sestry, vážení čtenáři, pokoj vám.
Jsme vám vděčni za výbornou spolupráci, kterou s vámi jako redakce můžeme zažívat již
asi dvacet let. Počet vámi zasílaných příspěvků plynule roste včetně jejich kvality, za čímž nepochybně
stojí nejen redakční ale i vaše modlitby. Děkujeme!
V tomto čísle naleznete ve středu časopisu výkladové poznámky k Matoušovu evangeliu včetně
čtecího plánu Bible.
Když jsem kdysi budoval spolu s dalšími sbor
naší církve v Olomouci, viděli jsme za užitečné
vytvářet sbor skupinkový. Vyvstala zajisté otázka, jaký biblický program pro skupinky vytvořit.
V curyšském sboru Wernera Kniesela, od kterého
jsme se tehdy učili, rozebírali na skupinkách nedělní kázání. Na domácích skupinkách některých
českých sborů se probírala nejrůznější vyučování,
která jejich pastoři někde získali.
Jaký kvalitní výukový program zvolit pro domácí
skupinky je jistě aktuální otázka i v dnešní době.
Řada křesťanů si opakovaně pročítá své oblíbené knihy Bible. Žel k některým knihám se nedostaneme často celá léta či někteří dokonce ani během celého svého života. Je to škoda. Bible je celá
vzácné Boží slovo a jistě celá je hodna studia a porozumění.
Tam, kde nemáte dlouhodobý program pro domácí skupinky, můžete
využít naší stávající nabídku: Proberte si s námi na domácích skupinkách během cca čtyř let celou Bibli.
Výkladové poznámky v nedávno vydané Studijní Bibli včetně doplňujících poznámek v našem časopise
vám mohou být velmi dobrým průvodcem. (Poznámky, které neuveřejníme v časopise z důvodu nedostatku místa, najdete na internetových stránkách naší církve.)
Četbu můžete začít kdykoliv a využít k ní jak již
do té doby vydaná čísla časopisu, tak čtecí plán,
který vám dnes nabízíme.
Příspěvky emeritního biskupa, který nám slíbil
dlouhodobou spolupráci na tomto projektu, jsou
samy o sobě velmi atraktivním povzbuzením k vašemu praktickému angažmá.
Nabídku můžete zajisté využít nejen jako skupinky ale i jako jednotlivci. Pojďte s námi do toho!
Valná část stávajícího čísla je věnována reportáži z rádia TWR. Proč, když pravidelně proklamujeme, že vytváříme vnitrocírkevní časopis? TWR je
přece „cizí“ organizace!
Ne tak docela. Jakkoliv jsme se jako církev nepodíleli na jejím vzniku, máme v současné době
významný podíl na její správě i provozování. V její
redakci pracují naši členové, zasedáme v Radě rádia a spolu s Církví bratrskou jsme dlouhodobě
uváděni jako nejlépe spolupracující církve.
Ze všech těchto důvodů soudím, že TWR je
i „naše“ rádio. (Bez ironického nádechu, který si
slovo „naše“ vysloužilo v době socialismu ve vztahu ke státnímu majetku.)
Jsem tedy přesvědčen, že obsáhlejší informace
o složení a fungování redakce rádia TWR pro vás budou nejen zajímavostí ale především pobídkou, abyste se i vy jako jednotlivci či sbor zapojili do této práce.
S požehnáním Aleš Navrátil
Úvodník
3
Bdělá církev
KŘESŤAN a MÉDIA
4
5
8
10
Co má AC s TWR?
Povídání o životě TWR
Přes architekturu k TWR
Nahlédnutí do historie TWR
Aktuálně
12
Haiti - pomoc potřebným >>>
Studijní materiál
13-16 Co ve Studijní bibli nenajdete
17
Plán čtení Bible
Izrael
17
19
Izraelci v Haiti
Velká překážka míru
Ze života církve
21
Procházka růžovým sadem >>
23
23
24
Jedinečnost Bible
Marnotratný syn
Jak chutnáš Bohu?
Čtenáři píší
O
B
S
A
H
12
Povídanky
25
Roztoči na prázdninách
Výpravy do minulosti 17
26, 27 Daniel a jeho doba
Procházky světem Bible 17
26, 28 Kypr
21
Život v Kristu - časopis Apoštolské církve
Šéfredaktor: Martin Moldan
Redakce: Mgr. Pavel Slepička, Petr Skřičil, MUDr. Aleš Navrátil
Sazba a grafická úprava: Ing. Jindřich Novák
Strany 26-28 sestavili Mgr. Pavel Slepička a Petr Skřičil
Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu redakce:
Život v Kristu, U Podjezdu 12, 772 00 Olomouc
tel.: 585 150 455, e-mail: [email protected]
Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce,
respektive poslední pracovní den předtím.
Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství
Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504
tel. & fax: 558 761 571, 558 761 572, e-mail: [email protected]
Ročně 11 čísel, cena jednoho čísla 25,- Kč,
pro předplatitele 22,- Kč, poštovné podle tarifů,
pro hromadný odběr slevy podle počtu výtisků.
Podávání novinových zásilek povoleno Oblastní správou pošt v Ostravě
č. j. 2725/92-P/1 ze dne 1. 12. 1992
Jak objednat časopis
Stačí libovolným způsobem napsat objednávku na adresu:
Nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504.
S prvním číslem časopisu obdržíte složenku, kterou použijete
k zaplacení buď určitého období, např. do konce roku, nebo budete platit
zvlášť každé jednotlivé číslo.
Veškeré objednávky časopisu pro Slovenskou republiku
Pavel Vimpel, mobil: 0905-831 356
Bdělá církev
Když však lidé spali, přišel nepřítel, nasel
plevel do pšenice a odešel.
Matouš 13,25
D
razí bratři a sestry,
v jednom článku jsem se dočetl, že
téměř každý třetí člověk trpí nějakou poruchou spánku a u každého desátého jde o vážnou poruchu. Uvědomil
jsem si, jak těžko doceníme význam tak
běžných a samozřejmých věcí (jako je například spánek), dokud je vše v pořádku
a jsme zdraví. Přesto je mnoho lidí, kterým je tato možnost trvale či dočasně
odepřena. Je pravdivé slovo ze čtvrtého
žalmu: Pokojně uléhám, pokojně spím, neboť ty sám, Hospodine, v bezpečí mi dáváš
bydlet.
Sledujeme-li v Bibli téma spánku, záhy
si všimneme, jak důležitý je to pojem.
Kromě zmíněného verše popisujícího
spánek jako požehnání nalezneme situace, kdy Bůh ve spánku k člověku mluvil, aby mu zjevil něco ze svých plánů.
Všimneme si také varování před přemírou spánku. Kniha Přísloví klade rovnítko mezi člověkem milujícím spánek a lenochem.
A konečně nalezneme téma spánku
v souvislosti duchovní. Zejména Nový zákon popisuje spánek jako stav, kdy Boží
lid ztratí bdělost ohledně svého duchovního života, což s sebou nese velmi zlé
následky. Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Pán Ježíš vyzývá učedníky k bdělosti, zatímco On sám zápasí
v getsemanské zahradě tu největší bitvu
svého života. Jako naschvál zrovna teď se
učedníkům chce spát. Co se dělo dále,
čtenář znalý Bible jistě dobře ví.
Je ještě jedno varování v souvislosti
se spánkem. Verš v úvodu tohoto článku nás přivádí k jednomu z Ježíšových
podobenství – o plevelu zasetém v poli.
Chci vás upozornit právě na dvacátý pátý
verš: Když lidé spali, přišel nepřítel a zasel
plevel do pšenice a odešel. Někde jsem se
dočetl, že prý si lidé takto vyřizovali sousedské spory. Nasít někomu, s nímž mám
problém, do pšenice nějaký plevel, to je
dobrá forma msty – těžko se to prokazu-
je. Pán Ježíš používal ve svých podobenstvích reálné situace ze života.
Podobenství však nemluví o sporu
mezi sousedy, nýbrž o situaci, kdy satan – lidský nepřítel – využívá doby spánku, aby konal své záškodnické dílo. To je
jasné poučení pro církev i pro každého
z nás: Když spíme (myšleno duchovně),
náš nepřítel dělá zlé věci. Bible jakoby
počítala s tím, že Boží lid čas od času
bude mít problémy se spánkem, ale současně v ní zaznívá mnoho varování před
usnutím. Ospalost církve je tedy něčím,
co zákonitě přichází, ale zároveň nás nezbavuje zodpovědnosti vynaložit veškeré
úsilí spánku se bránit.
Pole je tento svět… Těmito slovy Pán Ježíš vykládá podobenství o několik veršů
dále. Z dějin by se dalo snadno doložit,
co všechno zlé se dělo, když církev spala. V době, kdy v Moskvě vypukla Velká
říjnová revoluce, oficiální ruská církev
měla konferenci, na níž řešila naprosto
nepodstatné věci, například barvu svého
liturgického roucha. Dalo by se pokračovat. Vzorec je stále stejný: Když církev spí,
ďábel koná ve světě záškodnické dílo.
V tomto ohledu jsem vděčný, že jsme
modlící se církví. Naši pastoři se pravidelně scházejí na modlitbách, ve sborech
se na modlitební život klade velký důraz.
Je-li nějaké důležité téma, jsme schopni
se nasadit a uspořádat modlitební řetěz.
Máme modlitební konference v oblastech. Stačí to všechno?
Jednou z charakteristik spánku je to, že
člověk ztrácí kontakt s okolním světem.
Sní si svůj sen, zatímco jeho pět smyslů, skrze něž vnímá vnější svět, jeden po
druhém vypínají a usínají. Toto přesně
odpovídá církvi, která se zabývá jen sama
sebou. Její zrak, sluch, čich i hmat jsou
pohrouženy do sebe a ona žije jen sama
sebou a svými problémy.
Bdělost v tomto pojetí je tedy stav, ve
kterém jsme způsobilí realisticky vyhodnocovat vnější svět. Stejně jako ospalý řidič za volantem může způsobit dopravní
nehodu, i církev, která ztrácí zdravý kontakt se světem, je spící církví řítící se do
záhuby. Od církve se očekává více, než
jen modlitby. Od bdělé církve se očekává,
že zaujme správné místo ve společnosti.
Spánek v tomto pojetí tedy nepředstavuje nedostatek aktivit, ale pohroužení se
do sebe, izolovanost od světa.
Někdy špatně chápeme, co to znamená
oddělit se od tohoto světa (Sk 2,40 kral.).
Není tím myšleno přestat se o tento svět
zajímat, ale oddělit se od způsobů jeho
života. Někdy ta nejsvatější (a zdánlivě
nejhorlivější) církev je církví spící, protože se od světa naprosto izolovala. Církev
ve svých dějinách bývala a stále je zmítána těmito dvěma extrémy. Na jedné
straně hrozí, že přijmeme hodnoty světa
a tak pomalu zesvětštíme, na druhé straně hrozí, že se ze světa stáhneme, izolujeme a budeme se zajímat sami o sebe
a svou spásu.
Jako křesťané jsme voláni k misii v tom
nejobecnějším slova smyslu. Jsme voláni
k tomu, abychom se zajímali o to, co se
ve světě děje. Jsme voláni k tomu, abychom nesli evangelium do celé
společnosti. Každý
z nás je misionářem na svém místě – v zaměstnání,
ve škole, v sousedství. Je to namáhavé, ale to je důvod,
proč o tom znovu
píši. Písmo jasně
říká, že boj s únavou a ospalostí nás
bude provázet. Nikdy ale nesmíme pustit
z očí naše poslání v tomto světě.
Pokud mám na mysli evangelium,
mám na mysli radostnou zprávu. Důvodem, proč hříšníci tolik následovali Ježíše, bylo, že pro ně měl radostnou
zprávu. Neotloukal jim o hlavu, co dělají špatně (to říkal farizeům a jiným pokrytcům). Nevěřící člověk ví, že je špatné
lhát a krást. Každá žena podvědomě cítí,
že potrat je něco zlého. To, co však lidé
nevědí, je skutečnost, že život s Kristem
může být radostný a naplněný. V okamžiku, kdy lidé spatří církev, která je radostná a přitom svatá, zatouží po Bohu.
Vždyť církev má být vůní (2K 2,15).
A zde se dostávám k závěru: Bdělá církev je takovou církví, jež svou pouhou
přítomností zabraňuje Zlému v jeho aktivitách. Je církví, která je vidět, slyšet a dokonce i cítit. Je církví, která nese světu radost (byť je často nepochopena). Je církví,
která svítí na cestu, ale ne do očí. Církví,
která solí, ale nepřesoluje. Je církví, která žije ve světě, ale je to ona, kdo přináší
změnu. Buďme bdělou církví!
Boží požehnání do Vašeho života Vám
přeje
Martin Moldan, biskup AC
Úvodník
Ročník 22, březen 2010
3
KŘESŤAN a MÉDIA
ŽIVOT V KRISTU
Co má AC s TWR?
Č
lánky v Životě v Kristu nás v poslední době oslovují jasnou otázkou. Neseme ovoce? Nebudu se pouštět do
odpovědi. Jedno mi však dělá radost. Nakolik mohu posoudit, jsme stále církví,
která nese lidem evangelium. Věříme, že
je třeba zasévat Boží poselství do lidských
srdcí. Děláme to různým způsobem. Poměrně málo však využíváme jeden mocný
nástroj: média.
Média byla pro nás kdysi nedostupným snem. Mohli jsme žasnout nad využitím rozhlasu a televize pro evangelium
v USA. Dodnes se divíme jihoamerickým
sborům, které mají své vlastní rozhlasové
vysílání ve městě, kde sídlí. Toto je dnes
možné i u nás.
Čtyřiadvacet hodin denně vysílá misijní organizace TWR Boží poselství Čechům a Slovákům. Tato rozhlasová misie
působí celosvětově, a v České republice
má sídlo v Brně. Zde jsou špičkově vyba-
4
vená nahrávací studia, profesionální redaktoři a technici. Mají duchovní zázemí
v různých denominacích, ale společný cíl.
Pracují pro evangelium. Vyrábějí programy, vysílají je a modlí se. Potýkají se s nedostatkem finančních i lidských zdrojů,
ale jdou dál. Více si můžete přečíst na
www.twr.cz. TWR nevysílá reklamu, ze
které jiná rádia žijí. Chce být misijním
nástrojem církví.
O to je smutnější, že církve obecně se
k tomuto nástroji stavějí poměrně vlažně. Nebojují proti, ale ani moc nepomáhají. Při práci v Radě TWR mohu vidět,
kolik bratří a sester z naší církve přispívá do programů TWR, a těší mě to. Někteří poslouží jako hosté pořadů, jiní
píší úvahy, další pomáhají jako externí
spolupracovníci. Možnosti jsou však širší. Vysílání TWR je dostupné hlavně na
internetu a přes satelit, ale existuje naděje instalovat po českých a moravských
městech VKV vysílačky a pokrýt vysíláním evangelia jednotlivá města. Představte si, že by sbory mohly ve spolupráci s TWR vysílat občanům svého města
kombinaci celostátních i vlastních pořadů! Náklady by byly minimální, možnosti obrovské. Lidé by to naladili na
běžném rádiu. TWR nám může pomoci
nést evangelium a my můžeme podpořit TWR. Mimo jiné i finančně a modlitebně, můžeme přispívat svědectvími či natočenými kázáními z nedělních
shromáždění.
Ivan Mládek kdysi složil písničku ze
zkratek. Na chytlavou melodii oné písně si můžeme položit otázku: Co má AC
s TWR? Odpovím už bez zkratek: Mají
stejný záměr. Nesou evangelium. Spolu
k tomu mohou využít média. Apoštolská
církev při tom může být a zřejmě má být
silným partnerem TWR.
Karel Káňa,
2. pastor AC Břeclav
Povídání o životě TWR
Na otázky Aleše Navrátila a Pavla Slepičky odpovídají pracovníci české redakce mezinárodní křesťanské rozhlasové misie Trans World Radio: ředitel Aleš Bartošek, šéfredaktorka českého vysílání Rádia 7 Kateřina Hodecová, redaktorky Lenka Malinová a Lucie Endlicherová,
technik Daniel Zeman a pracovník návazné služby Vlastimil Kolegar.
Aleš Navrátil a Pavel Slepička se připravují na rozhovory v redakci TWR.
Modlitby
J
klíč“, jiní píší úvahy, někteří zase shánějí svědectví či vypomáhají jiným způsobem. Za tyto lidi jsme se začali taky modlit i s tím, že hledáme pořád nové a nové
spolupracovníky, aby přibyly další osoby,
nové hlasy, aby rádio nebylo oposlouchané. Někteří lidé odcházejí, protože už za
ta léta vyčerpali své možnosti, ale daří se
nám nacházet i nové. Pořád hledáme moderátory… To jsou věci, za které se modlíme a očekáváme, jak bude Bůh jednat.
budovy. Její součástí je velké studio, stavěné i s tím záměrem, aby vznikl prostor
pro rozjezd mladých kapel. Každé zvukové studio musí být samozřejmě akusticky upraveno – odhlučněno a zatlumeno,
aby nedocházelo k nežádoucím odrazům
zvuku. V rámci evropského TWR existují
na toto odhlučnění specialisté, kteří vyprojektovali i řešení našeho studia. Na
zdi můžete vidět speciální tlumicí panely z překližky, vyplněné minerální vatou.
Po zvukové stránce studio požadavky
splňovalo, ale na některé účinkující tento uzavřený prostor vyplněný dřevěnými
bednami působil poněkud stísňujícím
dojmem. Proto vznikl nápad studio vizuálně oživit právě plyšovými hračkami,
které kromě estetické funkce díky svému
měkkému tělu plní i roli dodatečného
zatlumení studia (to dokládá mj. nápis
přišitý na jednom plyšovém králíčkovi,
kterého jsme dostali: „Mé heslo: Izolovat
do roztrhání těla“). Rozeslali jsme tehdy
výzvu: „Pošlete plyšáky“, a pro mě, protože pracuji v návazné službě a nosím
z pošty balíky, to občas nebylo veselé,
protože sem tam se někdo odhodlal poslat fakt velkého plyšáka. Takže od roku
1997 tam plyšáci visí, ale za tu dobu někteří už i odešli, protože sem třeba přijdou děti, plyšák se jim líbí, a tak si ho
odnesou. Snad to teď nepohoršilo někoho, kdo nám plyšáky daroval. Samozřejmě, že kdo chce, může poslat ještě i dalšího plyšáka.
KŘESŤAN a MÉDIA
Ročník 22, březen 2010
ak vznikly polední modlitby, čí to byl
nápad? Jaké je ovoce modlitebních
chvilek?
Lenka: Ke společným modlitbám jsme
se v naší redakci scházeli od začátku.
Snažíme se je dodržovat, každý den v poledne se modlíme za aktuální potřeby.
Náš finanční rozpočet je obvykle napjatý a vždycky s napětím očekáváme, jak se
Bůh zase postará. Takže jsme se modlili. Nevím, jestli to má spojitost, ale stal Dalo by se sestavit pár modlitebních
se zázrak. Už koncem roku 2008, když témat pro čtenáře? Protože
jsme byli opět ve velkém skluzu, přišlo jsou takoví, kteří, když mají
v posledním měsíci tolik peněz, že se roz- pár konkrétních věcí, modpočet vyrovnal. To byl obrovský zázrak, lí se za ně, a třeba by to poa ten zázrak se opakoval i na konci roku mohlo.
Aleš: Určitě. Téměř každý
2009, kdy nám během jednoho měsíce
přišel velký obnos peněz. Vidíme v tom měsíc máme k dispozici aktuveliké Boží povzbuzení i jednání. Bůh za alizovaný seznam modlitebnámi stojí a potvrzuje nám, že v té prá- ních předmětů. Jednak obsaci máme pokračovat dál. Vidíme, že tyto huje výčet toho, za co jsme
vděční, a potom taky body, za
modlitby mají velký význam.
Aleš: A to nám bylo zvěstováno v úvo- co prosíme. Seznam je u nás
du loňského roku nebo na podzim před- k dispozici, něco zveřejňujechozího roku, když vznikla ta takzvaná me jednou za půl roku v Ankrize, že misie bude první, kdo skončí, téně, do vysílání tyto předtak možná budeme poslední, kdo skon- měty nevyhlašujeme. Ale na
čí. Jsme samozřejmě vděční za každý den, vyžádání seznam každému
kdy můžeme takhle sloužit, a je v Božích rádi pošleme.
rukách, jak to bude dlouho.
Lenka: Začali jsme se také modlit za
naše pravidelné spolupracovníky, protože mít dobré spolupracovníky, to je
ajímalo by nás, jak tato
poklad. Je s námi takto spojeno už něsbírka vznikla.
kolik desítek lidí z různých denominací,
Vlastimil: V květnu
Aleš Navrátil s jedním
kteří s námi spolupracují. Jsou to lidé, 1997 se TWR přestěhovalo
ze svých nových přátel
kteří nám dodávají pořady takzvaně „na z brněnské části Lesná do nové
Sbírka plyšáků
Z
5
ŽIVOT V KRISTU
Ohlasy posluchačů
Rozhovor Pavla Slepičky s Alešem Bartoškem
KŘESŤAN a MÉDIA
J
aké jsou zpětné vazby na vaše vysílání, máte zkušenosti s nepříjemnými
dotazy?
Katka: Velké téma jsou telefonáty či
ohlasy od lidí, s nimiž není úplně jednoduchá komunikace. V případě, že jde
o pořad, který má svou logiku, někam se
ubírá, graduje, může se stát, že některý
telefonát do vysílání nepřepojíme, zvlášť
pokud jde o volajícího, u něhož víme, že
se drží stále stejného, často pokrouceného tématu. Vždy se ovšem snažíme s volajícím mluvit alespoň mimo vysílání.
Ale jinak si každý moderátor musí
umět poradit s dotazy na tělo, nepříjemnými dotazy nebo arogantními posluchači. Jednou jsem zažila pořad s Karlem Řežábkem, ve kterém mu posluchač
v přímém přenosu velmi výrazně vytknul,
že mluví nespisovně. Tenkrát jsme rozebírali nějaké velmi emocionální téma,
myslím, že jsme mluvili o smrti, byl to
zrovna okamžik, kdy to gradovalo, a do
toho zavolal tenhle člověk, že když Karel
nemluví spisovně, tak tam nemá co dělat.
A Kája, jak byl soustředěný na téma, tak
ho to úplně vyhodilo z konceptu a pár
minut chytal nit, já jsem se mu snažila
Lenka Malinová s občerstvením
pomáhat, no a až jsme se konečně znovu
dostali do obrátek a pokračovali, strhla
se záplava dalších telefonátů posluchačů,
kteří ho uklidňovali, že to vůbec nevadí,
ať pokračuje.
Lucie: Je také nutno dodat, že máme
„známé firmy“ i ve smyslu pozitivním.
Jsou to lidé, kteří se ozývají pravidelně,
třeba jedna paní co dva měsíce napíše
e-mail, ve kterém shrnuje, co ji zaujalo
6
a proč, za co nám děkuje, za co se mod- Stalo se někdy, že posluchač dal zpětně
lí, a dělá to opravdu cíleně. Vždy shrnuje svědectví, že uvěřil skrze vysílání?
Aleš: Určitě a mnohokrát. Jen všechny
období od svého minulého e-mailu, a to
je výborné, protože pro nás je to obrov- případy neznáme. Například do tohoto
ské povzbuzení. Navíc je vidět, že skuteč- týdne jsme neznali manžele, kteří přině poslouchá, nenapíše jen: „Bylo to za- šli do pořadu Rozmarýna. Jen tak mezi
jímavé.“, ale je konkrétní. A je i pár lidí, řečí jsme se dověděli, že on byl na vojkteří jsou buď sami, nebo mají nějaké ně a měl walkmana a poslouchal Radio
zdravotní problémy, kteří nějakým způ- Proglas, kde tehdy zachytil náš pořad
sobem vysílání „adoptovali“ a tím pádem Světem Bible. Poslouchal ho týden každý
se ozývají pravidelně a berou nás za své den a po týdnu se odevzdal Kristu. Pose vším všudy – a to je milé, že ta pra- cházel z nevěřícího prostředí, měl ze stejvidelná komunikace má nejen nepříjem- ného prostředí manželku a už měli doma
miminko. Miloval ji a věděl, že když se
nou, ale i příjemnou stránku.
Aleš: Zpětná vazba je takové to krme- přizná k víře, že ji ztratí a tak se jí to bál
ní pro nás, to, co potřebujeme asi nejvíc tři dny říct do telefonu. Po třech dnech
slyšet, abychom věděli, jestli naše práce dostal odvahu a ona se mu rozbrečela do
není marná. Na jedné straně máme víru telefonu. Myslel, že je konec a z manžela přesvědčení, že něco máme dělat, že ky vylezlo, že ona uvěřila taky a to ve stejto je Boží vůle. Na druhé straně přece ný den jako on, jen to o sobě nevěděli…
jenom, když člověk káže ve sboru a vidí No neuvěřitelný příběh a úžasné svědecpřed sebou ty tváře, že nespí, tak je to tví – a takových je hodně. My jsme se to
příjemné, ale tady člověk sedí před mi- dozvěděli 15 let po rozsévání.
Je hodně lidí, kterým TWR pomohlo
krofonem anebo zdí a nevidí nic. Takže si lidi u rádia jenom představujeme, ke spasení. Ne o všech to víme, pár lidí
a pak je pro nás zpětná vazba moc dů- nám sem svoje svědectví i poslalo, buď
ležitá. Jsem v TWR dvacet let a pamatuji písemně anebo ho přímo natočili, daledobu, kdy chodily dopisy ve štosech den- ko víc se toho však dozvídáme víceméně
ně. Dneska těch dopisů moc nechodí, ale náhodně při setkáních s věřícími v církvi,
o to víc chodí e-mailů, esemesek a tako- a ještě o více lidech se dozvídáme zprových modernějších forem vzkazů. A mu- středkovaně. Ne každý byl přímo veden
sím říct, že po určitém trendu, kdy lidé vysíláním TWR k obrácení, ale mnoha lipsali čím dál méně, tak od té doby, co dem vysílání pomohlo na cestě víry jako
vysíláme 24 hodin denně, je naopak reak- jeden z impulzů. Nevíme, kolik lidí se obcí čím dál víc. A řekl bych, že v ohlasech rátilo jenom na základě sledování rádia,
i takoví jsou, ale nemáme zmapován jevycházíme dost dobře.
jich počet.
A přichází ohlasy třeba i ze zahraničí?
Aleš: Jsou samozřejmě posluchači čes- Dá se odhadnout, jaký zájem by byl
ky mluvící i ze zahraničí, ale tam bych o odbornější témata, např. Bible a věda,
řekl, že ohlas je ještě daleko menší než Biblická archeologie apod.?
Vlastimil: Máme i takové pořady, ve
z Čech. Prostě jsou vděčni za to, že vysílání v cizině zachytí. Jsou to jednak kterých se mluví odborněji např. o biblidé, kteří trvale žijí v zahraničí a jednak lických tématech nebo o různých aspekti, kteří tam jedou na služební cestu, a ví tech víry v současném světě atd. Na druo nás třeba z domova, tak si nás tam na hé straně, přece jen jsme především rádio
misijní, tedy „pro začátečníky ve víře“.
internetu najdou.
Protože naše přesvědčení je, že lidé nevěří v Boha, protože ho neznají, oni si ho
jenom nějak představují, jak kdosi řekl:
„V takového Boha, ve kterého vy nevěříte,
bych ani já nevěřil“. My chceme Boha lidem ukázat tak, jak ho poznáváme skrze
Bibli, jak ho představoval Ježíš.
A jsou nějaká horká témata, kterým se
raději vyhýbáte?
Katka: Celosvětová rozhlasová misie
má určitý kodex, který zahrnuje to, že se
nemíchá do politiky a nekritizuje a nezesměšňuje jiná vyznání. Náš cíl je vázat
lidi na Krista a ukazovat jim na Krista.
Takže žádná politika a žádné mezináboženské konflikty, to je praxe TWR.
Dá se nějak zjistit, kolik posluchačů
zrovna sedí u rádia?
Daniel: Celkově ne. S určitou přesností
lze zjistit, kolik lidí je připojeno na internetové vysílání (cca 30 000 připojení měsíčně), ale počty posluchačů přes ostatní kanály (satelit, střední, krátké a velmi
krátké vlny) lze jen velmi, velmi zhruba
odhadnout podle ohlasů, které docházejí
do redakce.
Pokud ale hovoříme o internetu, tam je
kromě poslechu živého vysílání zajímavá statistiku pořadů, které si lidé stahují z našeho zvukového archivu. Na webu
jsou odvysílané pořady vystaveny po
dobu zhruba jednoho měsíce od jejich
premiéry. Každý týden takto vystavíme
přes 25 nových pořadů, z nichž každý je
průměrně stažen cca 250x, což za měsíc
dělá cca 25 000 stažených pořadů. Víme,
že nás poslouchají lidé střední generace,
maminky, které jsou doma s dětmi, někdo poslouchá v práci, a pak jsou tradiční posluchači, kteří vyhledávají programy
TWR na středních vlnách.
Přímé přenosy
bohoslužeb
ně na nějakém datovém nosiči (soubory mp3, wav...). Vyhrazujeme si právo na
posouzení vhodnosti technické kvality
záznamu pro vysílání. V případě zájmu
je nejlepší se s námi spojit a dohodnout
podrobnosti.
Přímé přenosy bohoslužeb realizujeme
příležitostně – zatím zejména o „velkých“
svátcích. Technickou podmínkou realizace je především kvalitní stabilní připojení k internetu a dobrá spolupráce s místním zvukotechnickým zázemím sboru.
Lucie: Určitě to není tak, že bychom dělali nějakou selekci ve smyslu: „Tohle se
nám nelíbí“ nebo „Tohle je málo.“ Ono se
jednak „dobré zboží chválí samo“, a když
je kázání dobré, dřív nebo později se to
pozná, ale na druhou stranu to není tak,
že bychom měli pocit, že musíme každý
týden mít tu nejlepší bohoslužbu, které
všichni redaktoři dají desítku. Přece když
chodím někam do sboru, taky tam není
vždycky kázání, u kterého bych jásala, ale
to neznamená, že to nemá smysl. Jistě
jásá někdo další vedle mě.
„Moment moment,“ podíval se do svého diáře, a zkonstatoval, že příští týden
rozhodně nemůže. A já jsem říkala: „Hm,
tak to zařídil Pán, že tě sem poslal o týden dřív.“ Takže jsem odvysílala pořad
s oním „jiným hostem“ a pak jsem předtočila rozhovor s Michalem, který se vysílal další týden.
Tady se traduje jedna historka Petry
Eliášové s Hanou Pinknerovou, když Petra zapomněla při živém vysílání vypnout
mikrofon, pustila písničku, a začaly si
povídat: „Mně se chce na záchod.“ „No
běž.“ „Ale jestli to stihnu?“ A všechno
tohle běželo do vysílání. A Petra povídá:
„Neboj, to stihneš, písnička má tři minuty,
to mám vyzkoušený.“
Zvlášť ze začátku naši technici, vtipálci, skladovali všechny možné přebrepty,
a pak nám je pouštěli pro všeobecné veselí. Sbírka je pestrá, začíná u překroucení jmen – např. John Sebastian Bach
– a končí třeba u přání dobrého rána ve
dvanáct hodin nebo přivítání posluchačů zcela jiné rozhlasové stanice.
Historky z natáčení
Novinky v TWR
M
C
KŘESŤAN a MÉDIA
Ročník 22, březen 2010
áte nějakou veselou historku?
o se odehrálo zajímavého za posledLenka: Není vždy jednoduché
ní dva roky?
sehnat hosta, který by přišel do
Aleš: Během posledních dvou let
pořadu vysílaného živě ve 13 hodin. Pro- došlo ke změně ředitele Českého rozhlato některé pořady natáčím dopředu do su Plzeň a tím i k určité změně prograzáznamu. Jednou jsem se domlouvala mové struktury v Českém rozhlase Plzeň.
s pastorem Slova života Michalem Vaň- Kvůli tomu jsme ztratili polovinu našekem, kterýžto je velmi zaneprázdněný, ho vysílacího času, takže místo dvou hoa byli jsme domluvení na určitý termín. din v sobotu máme hodinu a jenom veNastala středa, čekala jsem svého hos- čer, ale říkáme si, dokud ta možnost je,
ta, jiného hosta podotýkám, načež se ve jsme za ni vděčni.
dveřích objevil Michal Vaněk, že jde do
Došlo také k nějakým personálním
pořadu. Já jsem na něj vykulila oči a ří- změnám u nás v redakci, jedna redaktorkám: „Michale, ty máš přijít ale až příští ka šla na mateřskou, jedna odešla, jeden
týden.“ V tu chvíli vykulil oči on a říkal: technik odešel, a při platech, které u nás
Lenka Malinová a Vlastík Kolegar
J
ak to funguje při přenosu bohoslužeb? Šlo by to udělat i v našem sboru? Berete i záznam?
Daniel: Vzhledem k problematičnosti časového začlenění přímých přenosů
bohoslužeb do našeho programového
schématu (v neděli vysíláme až odpoledne) a určité technické náročnosti se
většinou uchylujeme k vysílání bohoslužeb ze záznamu. Tyto záznamy dostáváme přes internet z řady sborů po celé republice. Na technickou stránku nahrávek
nemáme nějaké zvláštní požadavky, ale
musí se jednat o solidně provedený záznam, bez nadměrného výskytu rušivých
jevů (přílišný šum, brum, kompresní artefakty), zaslaný přes internet, případ-
7
ŽIVOT V KRISTU
KŘESŤAN a MÉDIA
máme, nám každý, kdo ví, jak se věci mají,
říkal, že je naprosto bez šance, abychom
sehnali náhradu. Ale vždycky se v pravý
čas objeví ten pravý člověk. Děje se toho
mnoho každý den, ale asi něco velkolepého ne, pokud tohle není velkolepé, samozřejmě.
Chystáte nějaký nový projekt?
Aleš: Chtěli bychom do budoucna využít toho, že máme signál ve vzduchu
24 hodin denně k tomu, abychom mohli napájet nějaké VKV vysílače, byť třeba lokálního charakteru na kousek města nebo nějaké malé území. Problém je
v naší legislativě a v mediální praxi u nás
v Čechách, kdy úřad k tomu určený vydává licence více méně jen k frekvencím,
které sám má nějakým způsobem vyti-
pované a zveřejněné pro výběrová řízení, licenci přidělí. Stojí to taky trošku peněz,
a o ty je velká bitva. Ale my víme, a víme trošku úsilí, problém je i v tom, že frekto nejen my, ale ví to všichni, kteří se tím vence, které Rada licenčně přiděluje, jsou
zabývají, že existuje spousta míst, kde by především frekvence na vysílače, které už
mohl být slabý vysílač, který by nikoho stojí, a na tom je nejdražší provoz vysíneohrozil, nikomu by technicky „nelezl lače, protože ten není náš, ale někdo ho
do zelí“, kde by se vysílat dalo. Dokonce vlastní, zpravidla České radiokomunikace
vznikla registrovaná iniciativa mezi stu- nebo nějaký subjekt, takže se platí nájem.
denty a radioamatéry i specialisty, která Přitom vlastnit vysílač bychom mohli sase chce zasadit o změnu zákona v této mozřejmě i my, a pořídit si vysílač je závěci, aby Rada pro rozhlasové a televiz- ležitost velice levná, provozovat ho ještě
ní vysílání udělovala licence i pro malý levnější, to má spotřebu jako nějaká trošvýkon vysílačů lokálního charakteru. Za- ku silnější žárovka, stojí to jen tu energii.
jímavé je, že u nás to legislativa nezaka- Problém je zase v tom, že když bychom
zuje, ale více méně to nikdo nepraktikuje. my ten vysílač chtěli, tak nám to zákon
Takže náš zájem je dostat se na nějaké umožňuje, ale kam ho postavíme? Prostě
VKV vysílače, ale uvidíme, co bude mož- taková spleť zákonů je u nás, na Slovenné, může se stát nějaký zázrak nebo ně- sku je to trošku jiné, tam to jde snáz.
jaká změna zákonů, anebo nám třeba tu
Spolupráce
Přes architekturu k TWR
Svědectví Katky Hodecové
Katka Hodecová
S
hodou okolností jsem neměla na
kolejích možnost bydlet s nikým
ze svého ročníku architektů, takže
mě dali ke čtvrťákům. Jedna spolubydlící stále četla nějakou tlustou knihu, což
mě strašně rozčilovalo. Já byla v té době
knihomol a stejně tlusté knihy jsem četla
nejdéle týden. Jednou jsem to už nevydržela a zeptala se jí, co to čte. Řekla, že
Bibli. Málem jsem omdlela. Jako dítě komunistických rodičů jsem přesně věděla,
že věřící lidé jsou tmáři a je důležité se
jim včas vyhnout.
Nicméně, když jsem se vzpamatovala z šoku, nedalo mi to a začala jsem
se jí opatrně na mnohé věci vyptávat
8
a k mému velkému překvapení to na
tmářství vůbec nevypadalo, naopak.
Moje spolubydlící, Kateřina Dümlerová,
mě pak seznámila s dalšími křesťany a já
mezi nimi našla skutečné přátele. Celý
půlrok jsem ji ale pečlivě zkoumala a sledovala, co dělá, jak o čem mluví, jak se
rozhoduje, jestli se hádá, pomlouvá nebo
lže, jak se učí na zkoušky a jestli si píše
taháky… Zkrátka byla pod drobnohledem.
Po půl roce jsem už věděla, že Bůh mě zajímá. Jedné krásné lednové mrazivé noci
jsem pak vydala svůj život Ježíši.
K TWR jsem se dostala přes architekturu. Šla jsem do redakce navštívit svou
kamarádku Jitku Hovořákovou, ekonomku a moderátorku našich pořadů a mou
dobrou a věrnou přítelkyni. Tam se mě
zeptali, zda bych pro ně neudělala studii
přestavby domu TWR. Souhlasila jsem
a během několikatýdenní práce jsem se
více seznámila nejen s pořady křesťanského vysílání, ale také s nynějším ředitelem Alešem Bartoškem. Ten mi posléze
nabídl místo redaktorky.
V TWR je pro mě mnoho důležitých
lidí, ale zmínit musím ještě jednu osobu. S velkou láskou a vděčností vzpomínám na bývalého ředitele Petra Rause. Je
to člověk, kterého bych spolu s apoštolem Pavlem označila jako tvůrce pokoje.
Má neuvěřitelný dar vidět ve věcech, v lidech a v událostech to lepší. Umí se na
to lepší zaměřit a umí z lidí vytáhnout
to dobré. Vedle Petra se člověk automaticky snažil se zebe vydolovat maximum.
Byl nám příkladem svou poctivostí, pílí
a vlídností.
J
aké možnosti máme my, naše redakce ve vztahu k rádiu, na čem bychom
mohli spolupracovat případně jako
AC?
Aleš: Mediální podpora. Řekl bych, že
druhý, nebo možná dnes už první handicap Rádia 7 a vůbec naší práce, je povědomí veřejnosti o tom, že existujeme.
Dostat se do povědomí především křesťanské veřejnosti je v současnosti asi
naše priorita, možná ještě trošku víc, než
rozšiřování našeho vysílání. Zjišťujeme,
že generace našich posluchačů z dob totality postupně odchází a ti noví, mladší, nemají mnohdy ani ponětí o tom, že
existujeme. Přitom si myslím, že jsme
dobrý misijní nástroj církve, že třeba při
svědectví s lidmi může každý člen církve
člověku, kterému nestihne říct všechno,
nabídnout vizitku nebo záložku, se slovy: „Poslechni si občas toto, tam uslyšíš
možná odpověď na některé svoje otázky.“
Bylo by dobré, kdyby se tahle možnost
dostala do povědomí české křesťanské
veřejnosti a skrze ni i dál mezi nekřesťany.
Kromě bohoslužeb sbor žije ještě dalšími různými aktivitami, to je také nějakým způsobem zpracovatelné, když je
to nějaká zajímavá činnost?
Katka: Určitě. My chceme sloužit církvím ve smyslu informovanosti, abychom
budovali jednotu, protože zas je nás
opravdu moc málo na to, abychom všichni všude dělali totéž, myslím si, že se můžeme doplňovat a využívat. Občas narážíme na to, že málokterá církev je ochotná
s námi o tomhle komunikovat – když se
něco děje, tak napsat zprávu: Pořádáme
to a to. Většinou je to na nás, abychom si
to zjišťovali, a to je strašně pracné a namáhavé. Mrzí nás, že církve trošku spí.
Jinak samozřejmě děláme různé repor- které dělá pro křesťany a my bychom další otázky a nutí k přemýšlení. Takže
táže, máme magazíny z kultury, z křes- přece měli působit v těch sekulárních ono lze být bigotní na veřejnoprávním
ťanského dění, z misie, z regionů, pořád médiích, abychom se jen tak mezi řečí rádiu stejně jako v TWR, ale doufám,
potřebujeme svědectví lidí, kteří jsou dostali k lidem, kteří nevědí o křesťan- že my takoví nejsme a děláme pro to
schopni zformulovat to, co zažili s Bo- ství nic. Jaký na tohle máte pohled pří- maximum.
hem. Svědectví, to je vůbec kapitola. Kaž- padně zkušenosti?
Lucie: Myslím si, že je to podobné, jak V čem je problém, když existují napřídý týden potřebujeme dvě. Za rok je to
104 a to si řekneme, že to je docela málo. už tu zaznělo s Proglasem a TWR. Jednak klad různé evangelizační materiály, kteAle já už jsem narazila na několik pra- si nemyslím, že by TWR vytvářelo ghetto ré by se mohly rozšířit všemi cestami,
covníků misie anebo vyloženě nějakého jen pro křesťany. My víme, že nás primár- ale knížka už je rozebraná, v PDF se to
předního postavení v organizační struk- ně poslouchají křesťané, ale to nezna- na web nepověsí, nahrávky se nezveřejtuře ve sboru, tedy lidi, u kterých by člo- mená, že by nás nevěřící neposlouchali, ní…
Autorská práva. To je vždycky tak, třevěk předpokládal, že svědectví umí říct a jednak: Kdo řekl, že křesťan nepotřebuhned, kteří mi řekli, že neví, o čem by je mít zázemí, aby mohl dál evangelizo- ba když se překládá nějaká knížka z anmluvili. To jsou potom takové momenty, vat, aby mohl dál působit ve svém okolí? gličtiny do češtiny, tak je úplně striktně
Nedávno jsem mluvila s jedním svým dáno, kde se to smí šířit, jakým způsou kterých si říkám: něco je špatně, když
člověk na takovém místě neví, o čem by bývalým kolegou, který teď dělá mode- bem, a pokud se už v době toho překladu
rátora ranní show na středněproudém a příprav vydání českého překladu neomluvil, když se ho zeptáte na svědectví.
komerčním rádiu. Párkrát jsem ho po- šetří ve smlouvě to, že je možné zároveň
A musí to být svědectví jenom jak uvěřili, slouchala a moc se mi líbilo, jakým způ- pořídit třeba rozhlasovou nahrávku, ktesobem to dělal. Vím, že je křesťan, a on rá bude nějak šiřitelná, pak už se to větnebo i jiné?
Katka: Samozřejmě i jiné, cokoli ze ži- tam rozhodně působil jako to, co si před- šinou nepovede. Tady je vidět, jak se čím
vota s Bohem. Protože to je častá otáz- stavuji pod pojmem kvas – dorovnával ta dál víc stává mentální vlastnictví hodnoka nevěřících lidí. Oni třeba i chápou, že prohlášení, která měl jeho kolega. Došlo tou, jak se čím dál víc hlídá. Dostat se
uvěří, dobře, má to nějaké klady, no ale mi, jak je to skvělé, ale zároveň jak by to k tomu je obtížné. Musíte zajistit a zaplaco bude potom? Co se změní? Jaké to nestačilo, kdyby to bylo jenom tohle. Pro- tit autora, překladatele, vydavatele a větbude, jaké to je po padesáti letech víry? tože on to dělal moc dobře, ale rozhod- šinou je to platné jen na určitý časový
To jsou relevantní otázky, na které by- ně tam neměl ani prostor ani možnost úsek. A tak je tomu i v křesťanských kruchom rádi přinášeli odpověď a právě ne říct cokoli konkrétního. A v té chvíli si zích, a je to pochopitelné, protože je to
umělou, ale zažitou, skutečné svědectví myslím, chvála Bohu za to, že jsou média, jejich obživa. Ve chvíli, kdy by to dali zcekterá to otevřeně dělají.
ze života víry.
la volně k šíření, už si nikdo nekoupí tu
Katka: Když byla řeč o tom ghet- knížku, nikdo nepřijde na tu přednášku,
Jak se daří mezidenominačně bruslit? tu, myslím, že ve skutečnosti to pravda což je logické. Nám se třeba teď podařilo
Přece jenom každá církev má své speci- není, my nebudujeme žádné ghetto. Pro sehnat práva k jedné knížce, která vyšla
mě je spíš otázka, jak se o Kristu a o du- nedávno v českém překladu, a mě úplně
ality.
Aleš: Řekl bych, že v tom je docela chovních věcech mluví. A my rozhodně překvapilo, jak rychle to šlo. Zeptali jsme
hladký led a bruslíme po celém kluzišti, věnujeme velikou pozornost tomu, jak se, jestli by to bylo možné a v podstatě
protože ten led máme namrzlý na Bibli, o věcech mluvíme, jak mluvíme o Kris- obratem jsme dostali souhlas, a to se fakt
a o víc se nezajímáme. Nehledáme žád- tu, jestli přesvědčujeme, nebo jestli dá- nestává často.
né liturgie, tradice, ale stavíme na Pís- váme prostor k diskusi. Tím, že mám na
mu a myslím si, že se nám to daří bez starosti celé vysílání, můžu vyjmenovat Zase asi záleží na lidech, pokud má něnejmenších problémů. Nevím o žádném desítky případů, kdy jsme to nezvládli, kdo zajištěné živobytí, může si říct, že
zádrhelu, pokud jde o nekatolické církve, ale na druhé straně tady pořád ta ten- něco dá volně šířit.
nemáme ani nějaké velké zádrhele s ka- dence, ta bdělost tímhle směrem je. MysUrčitě, ale to je vždy základní problém
tolickým Radiem Proglas, kde vysíláme. lím si, že v tomto směru je jedno, jestli a důvod, proč TWR nemá na webu pořád
Občas tam dojde ke skřípání v nějakých jsem na veřejnoprávním rozhlasu, nebo ke stažení všechny pořady. Ve chvíli, kdy
nuancích spíš z neznalosti, protože jsou tady, protože o Kristu vždycky chci mlu- je v nich větší podíl hudby, my to tam netam různá specifika, otázky narození vit způsobem, který toho druhého neo- můžeme vystavit, protože to prostě kvůli
Pána Ježíše, Marie a podobně, tam někdy sočuje, ale který někam vede, vyvolává autorským právům nejde.
dojde k nějakým otazníkům, ale v podstatě problémy nemáme.
Pokud jde o výběr spolupracovníků,
Lenka Malinová a Vlastík Kolegar
nehledíme na to, z jaké je kdo církve, to
je otázka úplně nepodstatná. Pro nás je
podstatný vztah toho člověka k Pánu Ježíši, jeho osobní zápal pro věc a potom
na druhém místě jeho odbornost. Církve jako takové s námi nemají žádnou
smlouvu, my s nimi taky ne a působíme
mezidenominačně bez problémů.
KŘESŤAN a MÉDIA
Ročník 22, březen 2010
Když se pohybuji mezi mediálními pracovníky, někdy vidím takovou skepsi
vůči třeba TWR nebo jiným podobným
organizacím, s tím, že to je to ghetto,
9
ŽIVOT V KRISTU
Nahlédnutí do historie TWR
Rozhovor s ředitelem rádia Alešem Bartoškem
KŘESŤAN a MÉDIA
J
ak dlouho funguje české TWR a jak
to tady u nás začalo?
Budu mluvit spíš z osobního pohledu. Jméno Ota Vožeh jsem slýchával od
svých dětských let, v podstatě od besídky. Nikdy jsem neslyšel jeho hlas, nikdy
jsem ho neviděl, nevěděl jsem nic o TWR
ani o rádiu Monte Carlo, jenom jsem věděl, že někteří věřící to poslouchají. A po
roce 1990 přišli do našeho sboru tři lidé:
bratři Dedecius, Smutný a teď si nejsem
jistý, jestli u toho nebyla i Marie Frydrychová. Oslovili náš sbor, jestli nechce
s TWR spolupracovat. Tehdy jsem poprvé slyšel, co to je TWR, a velice mě ta
myšlenka nadchla.
Sešel jsem se ještě s Honzou Viktorinem, dnes členem naší správní rady
a přítelem. Tehdy v lese u Velké Bíteše
jsme o tom celý víkend mluvili a modlili
jsme se za TWR. A tam jsme si řekli, že
do toho půjdeme, když ne sbor, tak my
dva osobně. To bylo někdy na jaře devadesátého prvního. Bratři starší nás nadšeně povzbudili.
Následně jsem se velice rychle seznámil s Jirkou Dedeciusem a asi za čtrnáct
dní se s námi setkal Ota Vožeh. Tehdy
jsem ho viděl poprvé, měl jsem trému asi
tři dny dopředu. Ota Vožeh tehdy odjížděl do Ameriky, kde získával peníze na
krytí nákladů na české vysílání. Řekl nám,
že jede na tři měsíce pryč, a jestli bychom
za něho nevzali Magazín. Já tehdy vůbec
netušil, o co jde. Myslel jsem, že tam někde budu lepit magnetofonové pásky.
Měli jsme den na rozmyšlenou. Jenže mi
bylo jasné, že to vzít musíme. Jirka Dedecius říkal: „Na tři měsíce? Jak znám Otu,
tak to máte navěky.“ A měl pravdu. Ota
už si tu relaci nikdy nevzal zpátky.
Práce už jen přibývala, zformovala se
správní rada, název TWR, což bylo občanské sdružení. Asi rok jsem spolupracoval po zaměstnání jako dobrovolník,
v noci, vždycky tak od tří, čtyř odpoledne
do jedné, do dvou v noci, třikrát týdně.
To nešlo dělat dlouho, a tehdy mě oslovil
Jenda Titěra, tehdy předseda správní rady,
jestli nechci jít do TWR na plný úvazek,
s tím, že má pro mě mzdu na celý příští
měsíc (smích). Jsem tu letos šestnáctým
rokem.
Jak ses propracoval k postu ředitele?
S Jirkou Dedeciusem jsem spolupracoval jako technik, kromě Magazínu, který jsme dělali autorsky s Honzou Viktorinem, tu byla spousta dalších pořadů.
Třeba se začal vysílat pořad Světem Bible,
což bylo každý den půl hodiny. U Jirky
10
Dedeciuse se všechno natáčelo, stříhalo,
čistilo na klasických páscích, tužkou se
malovalo po druhé straně pásku, kde se
to střihne a kde se to zkrátí, a do toho
se lepily písničky, opravdu doslova a do
písmene lepicí páskou. Když jsem do
TWR nastoupil jako technik, hned třetí
den řekl Jirka Dedecius: „Tak já už končím s redaktorskou prací, psát už nebudu, tady máš psací stroj a kopíráky a další relace už jsou na tobě.“ Takže jsem se
z technika stal redaktorem ze dne na den.
Prostě nic jiného mi nezbylo, a kdyby
mně někdo předtím řekl, že bych měl nastoupit jako redaktor, tak bych do toho
nikdy nešel.
Vašek Kadlec, který se tehdy velice brzy
stal prvním ředitelem nově ustaveného
TWR, posunul celý kolektiv o etapu dál,
a pak odešel zpátky do právní sféry. Petr
Raus byl ředitelem po něm a zase udělal
kus práce, odešel do České televize, jemu
televize byla vždycky bližší než rádio, takže to pak bylo na mně, a zatím pádluju,
co mi síly stačí.
Sedíme ve veliké budově, kdy byla postavena?
Začínali jsme v rodinném domku manželů Dedeciusových, kde v prvním patře
byla jedna místnost vyhrazená pro studio
už za totality, kde se natáčelo pod dohledem StB. Bylo nám jasné, že po revoluci
to tam dělat nemůžeme – z praktických
důvodů, narostl počet spolupracovníků,
dveře se netrhly. Už jenom proto, že třeba sestra Lída byla natolik pohostinná, že
nestačila vařit všem.
Moje manželka pracovala v Drutisu, to
byl podnik nedaleko od Jirky Dedeciuse,
asi pět set metrů, a tam byly volné prostory. Tak jsme tam přestěhovali kanceláře.
Přestěhovali jsme návaznou službu,
která už tehdy disponovala spoustu krabic, dopisů a podobně, a studio jsme začali budovat v místním opuštěném počítačovém sále. Ideální prostor, sklepní,
dobře izolovaný, klimatizovaný, obrovský, ale museli jsme to přebudovat na
studio. Všechna povolení od majitele
budovy jsme měli – a zase: svépomocí po
práci v TWR (a tehdy ještě i mé civilní)
jsme s Ivošem Žákem, Petrem Kolkem
a spoustou dalších dobrovolníků stavěli
studio. Asi za dva měsíce takových každodenních prací koupil celou budovu
Drutisu někdo jiný a ten nám dal takový nájem, že jsme ho nebyli schopni zaplatit. Takže jediné, co jsme mohli udělat,
bylo vrátit studio do původního stavu.
Všechno, co jsme budovali, jsme zas dávali zpátky, což bylo ještě horší a deprimující.
Mezitím Václav Kadlec, který už nám
dělal ředitele, sehnal nemovitost na ulici
Veveří k pronájmu od města s tím, že město slíbilo, že to nebude nikdy privatizováno. Byla to divoká doba vracení budov
původním majitelům. Nájem byl super,
měli jsme ve dvorním traktu v podstatě
v centru Brna dvě patra s nádherným výhledem do zahrad. Tam už jsme si vybudovali svépomocí studio, kde jsme měli
jednu místnost pro mikrofon a hlasatele
a za sklem, dvojitým, trojitým, jsme měli
druhou místnost s páskami a magnetofony. Bylo to opravdu studio. Tam se nám
pracovalo ohromně dobře asi dva nebo
tři roky, když se najednou našel majitel
budovy, který požádal o navrácení. Město nemohlo asi dělat nic jiného a vrátilo to původnímu majiteli. Ten měl jiné
zájmy, ale byl velice slušný, nezvedl nám
nájem, jenom řekl, že hrozí vystěhování
a že nám dá dopředu vědět. Dal nám vědět asi tři měsíce dopředu, no a my jsme
začali zase zvažovat, co dál.
V té době byly v Brně pronájmy nebytových prostor tak vysoké, že jsme si spočítali, že plocha, kterou bychom nutně
potřebovali k práci, by za tři roky pronájmu vydala na rodinný domek. Tak jsme
si řekli: „Zkusíme nějaký domek koupit.“
Udělali jsme po církvích výzvu a během
asi měsíce se nám sešla asi polovina částky, kterou jsme potřebovali na koupi vyhledávaného domu, který jsme asi po měsíci našli na Lesné. Ideální rodinný dům,
třípatrový, úzký, řadový, ale se zahradou,
s tím, že v zahradě postavíme studio.
Kanceláře budou vpředu, vzadu bude
studio. Měli jsme polovinu peněz a ma-
Ročník 22, březen 2010
Lucie, ty jsi pro mě atraktivní tím,
že jsi přišla z Proglasu, z velkého
podniku, z vynikajícího platu nepochybně, co tě k tomu přivedlo?
Podnětů pro rozhodnutí k odchodu bylo víc, ale jedním ze základních byla touha hlásat evangelium
otevřeně. Nemyslím si, že by model
Proglasu nebo model TWR byl jeden
dobrý a jeden špatný. Myslím si, že
je super, že oba žijí a fungují vedle
sebe, že má smysl dělat tuhle práci
i způsobem, kterým ji dělá Proglas,
tedy preevangelizací a takovou tou
přípravou cesty, kdy se zvěst evangelia dávkuje po malých kouscích,
ale stejně tak si myslím, že má smysl
říkat evangelium otevřeně, naplno,
bez obalu a pořád. Mně už po těch
jedenácti letech, co jsem v Proglasu
byla, prostě to evangelizování přišlo
takové až moc schované. Tím neříkám, že je to špatně, jenom si myslím, že jak jsem zrála a objevovala to,
co chci a proč to tak chci, přivedlo
mě to na tuhletu cestu. Stejně tak
znám lidi, kteří léta opravdu otevřeně evangelizovali a našli pak cestu
jakoby na tu druhou stranu. Myslím
si, že oba dva modely jsou opravdu
činné, člověk by měl hledat, kde je
to jeho místo.
Tím nám vnukl myšlenku, že bychom
mohli postavit na zelené louce, že to
bude asi lepší, i když jsme s tím pořád
nebyli nějak smířeni, protože Boží vedení ke koupi toho domu bylo jasné. Tak
jsme se zase modlili a podařilo se získat v Líšni
krásný pozemek od paní
Jiřina Markovová a Aleš Bartošek
hraběnky Belcredi, která
nám ho ochotně prodala
a levně, plány byly rychle
hotové, sehnali jsme stavební firmu, která tu budovu postavila během asi
půl roku.
Ale abychom vůbec
mohli začít stavět, potřebovali jsme peníze. Ale
kde vzít? Dům na Lesné
jsme museli prodat dopředu. Hledali jsme kupce, který nám zaplatí, ale
nastěhuje se až za rok,
což bylo téměř nemožné.
Divte se, nebo ne, kupec
se našel, uzavřeli jsme
smlouvu, on nám vyplatil na stůl všechny peníze
a řekl, že za rok, prvního května se chce
nastěhovat. Od té doby jsme mohli začít
platit projektanty, zaplatit pozemek a začít realizovat stavbu. Kolaudaci jsme dělali 24. dubna, 26. dubna jsme se začali
stěhovat a prvního května jsme předali
dům na Lesné prázdný a začali jsme fungovat tady.
V kterém to bylo roce?
Myslím, že před deseti nebo jedenácti lety. Bylo úplně jasné, že to zase byl
Boží plán, který nám akorát neřekl celý
dopředu, ale po částech. Ani místní podkroví jsme neměli v plánu, protože peníze, které jsme utržili za prodej, na to
zdaleka nestačily. Dovybírávali jsme od
dárců peníze, získávali další dary a získali jsme jich tolik, že jsme mohli realizovat i podkroví, které jsme tehdy nepotřebovali. Stavební firma nám tehdy řekla:
„Tady může být obytné podkroví. Když to
uděláme teď, bude to stát čtyři sta tisíc,
když budeme muset odstěhovat materiál
a dělat to za půl roku znovu, už to bude
stát dva miliony. Jenom proto, že to musíme nastěhovat, rozbít střechu a všechno udělat znova.“ Tak jo, postavili jsme
to i s podkrovím. Zaplatili jsme budovu
a neměli ani korunu dluh.
KŘESŤAN a MÉDIA
jitel nám dům prodal jedině s podmínkou, že když zaplatíme polovinu, tak tu
druhou musíme zaplatit do 14 dnů, jinak
první polovina propadne. Bylo to tehdy
kolem milionu korun. Asi dva dny před
splatností jsme dlužnou částku doplatili
a dům byl náš.
Během dalšího měsíce nám věřící
z Brna pomohli dům zrekonstruovat,
udělali nové topení, elektřinu, vodu a my
jsme se tam během dvou měsíců nastěhovali. Měsíc jsme dům hledali, měsíc
opravovali, takže jsme stihli stěhování ve
výpovědní lhůtě.
Na ulici Veveří byly asi nejkrásnější chvíle TWR, tam to byla taková doba,
která nás hodně stmelila i protříbila, ale
co se nestalo dál. Chtěli jsme postavit
studio v zahradě, všechna povolení jsme
měli a najednou se ozvali sousedi z jedné
strany. Jedni byli přátelští, ale ti z druhé
strany ne, že to nedovolí. A nám nezbylo
nic jiného, než buď se s nimi soudit, nebo
od stavby upustit. Protože všechny okolnosti, které směřovaly ke koupi domu,
byly úplně jasným Božím vedením, nešlo
mi dohromady, jak je to možné.
Tehdy během přemýšlení a vnitřního
trápení mi Bůh dal verš z Přísloví 16,7:
„Líbí-li se Hospodinu cesty člověka, vede ku
pokoji s ním i jeho nepřátele.“ Najednou
mi bylo jasné, že tudy cesta nevede. Tak
jsme přemýšleli, co dál, že to studio zakopeme do země, když ho nemůžeme postavit. Začali jsme předělávat plány a přišel architekt: „Fajn, to by šlo, ale umíte
si představit, když se bude tady na dvoře
stavět a vy tady budete pracovat? Spočítejte si náklady na dostavbu v zemi a přičtěte hodnotu vašeho domu. Když to
dáte dohromady, postavíte nový dům na
zelené louce.“
Proč vysílá TWR-CZ pouze přes internet
a satelit? Tím pádem jsou možná omezeni běžní posluchači.
TWR-CZ nevysílá pouze přes internet
a satelit, vysílá na všech frekvencích, které jsme měli od dob totality až dosud, asi
patnáct let – krátké a střední vlny. Ale
kdybychom zůstali jenom u tohoto, tak
je nám jasné, že v nové době by posluchači hodně rychle ubývali. Takže jsme
začali spolupracovat i s médii, která mají
i jiné než střední a krátké vlny, to znamená třeba s Radiem Proglas, se kterým
spolupracujeme už dvanáct let a vysíláme denně na VKV některé relace. Stejně dlouho vysíláme i v Českém rozhlase Plzeň. Víc takto spřátelených rozhlasů
nebo rádií se nám nepodařilo kontaktovat, neměli tolik odvahy vysílat křesťanské pořady.
Nemáme v moci ovlivnit vysílací časy
ani rozsah. Jenom dodáváme pořady.
Proto jsme se rozhodli, že chceme zkusit
něco vlastního a z ekonomických důvodů
vycházel nejlevněji satelit. Pět let jsme to
připravovali a za dobu příprav se natolik
zlevnil internet, že jsme mohli jít i na internet. Dnes se to obrací, takže sledovanější a dostupnější je internet než satelit.
Takže satelitní a internetové vysílání je
provozováno pod názvem stanice Rádio
7 a tuto stanici vlastníme napůl se slovenskou redakcí TWR. Ale kam nás Pán
Bůh povede dál, to nikdy nevíme.
11
ŽIVOT V KRISTU
Haiti
pomoc potřebným
Aktuálně
Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez
šatů a neměli jídlo ani na den, a někdo z vás
by jim řekl: „Buďte s Bohem – ať vám není
zima a nemáte hlad“, ale nedali byste jim, co
potřebují pro své tělo, co by to bylo platné?
Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je
sama o sobě mrtvá. (Jk 2,15–17)
12
V
ážení přátelé,
díky vám všem, kdo jste se dosud
zapojili do sbírky na pomoc postiženým na Haiti.
K naší velké radosti jsme nedávno
odeslali v pořadí druhou částku ve výši
18 300 Euro. Celková pomoc odeslaná N.f.
Nehemia k dnešnímu dni činí 750 858 Kč
(pozn. redakce: zpráva pochází z 10. února).
Situace na Haiti je stále velice složitá. Nejméně dva miliony Haiťanů přišlo
o střechu nad hlavou. Počty mrtvých se
šplhají k číslu 250 000 (aktualizováno podle zpráv v době redakční uzávěrky). Země
se potýká s velkým nedostatkem jídla,
vody a léků. Celkový počet postižených
zemětřesením je tři miliony.
Pokud máte touhu pomoci lidem na
Haiti můžete stále přispívat na účet N.f.
Nehemia 100 113 352/0300, variabilní
symbol 7300 s poznámkou Haiti.
Níže najdete aktuální informace, které
jsme obdrželi od Convoy of Hope, partnerské organizace, se kterou na Haiti pomáháme.
Za Nadační fond Nehemia s díky
a úctou
Leoš Cásek, DiS.
ředitel
Ve dvou týdnech po tom, co zemětřesení o síle 7 stupňů Richterovy škály zasáhlo
Haiti, naše partnerská organizace „Convoy
of Hope“ (Konvoj Naděje) (Springfield, Missouri) rozdala 1,6 miliónů balíčků jídla hladovým lidem na Haiti, hlásí Michael Ireland,
hlavní dopisovatel ASSIST News Service. „To,
že jsme byli schopni tak rychle zajistit potraviny pro tolik lidí, je díky tomu, že jsme už
předtím každý den krmili tisíce dětí na Haiti,“ říká Hal Donaldson, prezident Konvoje
Naděje.
„Dlouho trvající strategické partnerství
jako je to, které máme s Misií Naděje, se stalo prostředkem, který umožnil rychle a efektivně získat potraviny a zásoby pro některé
z nejvíce zasažených oblastí.“
Donaldson také podotkl, že skladiště „Convoy of Hope“, které se nachází na okraji Portau-Prince bylo zásobeno jídlem právě před
zemětřesením.
To, že měl potraviny v zemi, dalo Konvoji
Naděje náskok, takže mohl začít pomáhat téměř hned potom, co zemětřesení udeřilo.
To byly dobré zprávy pro Evenela St-Vila,
29letého učitele v Port-au-Prince, jehož dům
byl zničen při zemětřesení. St-Vil byl jeden
z tisíců těch, kteří se na „Convoy of Hope“
obrátili kvůli potravinám ve dnech po zemětřesení.
„Žiju ve stanu na fotbalovém hřišti,“ řekl.
„Jak dlouho tam budeme žít? To nevím. Nevím, co budu dělat.“
I když od zemětřesení uplynuly dva týdny, takové pocity jsou běžné. Mnoho obyvatel
Haiti prostě neví, kde nebo jak začít znovu
dávat své životy dohromady.
Donaldson říká, že „Convoy of Hope“ se
zavázal pomáhat na Haiti dlouhodobě.
„To, že jsme v pozici, kdy můžeme pomoci
desítkám tisíc rodin, které se po zemětřesení
nemají kam obrátit pro vodu a jídlo, pociťujeme jako výsadu,“ říká.
„Po dobu, kdy se Haiti bude postupně zotavovat a rekonstruovat, budeme stále přítomni, abychom zajišťovali jídlo, vodu a zásoby
pomocí našich potravinových projektů a distribučních míst, které jsme zřídili po zemětřesení.“
Jídlo pro oběti na Haiti
Když děti a dospělí vycházejí z Quisqueya
Chapel – hlavního potravinového distribučního střediska „Convoy of Hope“ v Port-auPrince – vypadá to, jako by v nich chtěly
radost a obdiv širokými úsměvy přímo explodovat.
„Merci, merci,“ říká jeden chlapec, když
běží rozbrázděnou ulicí a přitom drží nad
hlavou dva balíčky jídla od „Krmte Mé Hladové Děti“, které „Convoy of Hope“ distribuuje. „Merci.“
V prvním týdnu po zemětřesení z 12. ledna
„Convoy of Hope“ rozdal více než 294 296 balíčků potravin a vybudoval 30 čističek vody.
Nejméně 1 milión liber potravin a jiných zásob má brzy dorazit.
„Naši pracovníci v Port-au-Prince neúnavně pracují, často i navzdory velkému riziku,
aby pomohli obětem tohoto neštěstí,“ řekl Hal
Donaldson, prezident „Convoy of Hope“.
„Naši organizátoři, kteří jsou na místě, říkají, že bezpečnost, nedostatek pohonných
hmot a nedostatek potravin a vody jsou stále
kritické.“
„Convoy of Hope“ a jeho partneři přislíbili
na Haiti dlouhodobou pomoc.
„Jak jsme už ukázali při Katrině, tsunami
v roce 2004 a jiných katastrofách, neodcházíme, jakmile zmizí fotoaparáty,“ řekl Donaldson.
„Budeme se i nadále zaměřovat na pomoc
a zotavování tak dlouho, jak jen to zdroje
dovolí. Náš program každodenního krmení
11 000 dětí samozřejmě zůstává na prvním
místě.
Kary Kingsland, viceprezident Pomoci při
neštěstí pro „Convoy of Hope“, řekl, že organizace na místě zvyšuje množství dopravních prostředků a personálu, aby zvýšila svou
kapacitu.
„Protože jsme prošli mnoha katastrofami,
náš tým chápe, že je důležité zajistit zásobování a dopravu,“ řekl.
„Každá katastrofa je jiná, ale kvůli rozsahu zničení na Haiti bude „Convoy of Hope“
v zemi dlouho.“
To je dobrá zpráva pro lidi, kterým chce
„Convoy of Hope“ pomoct v dalších dnech,
týdnech a měsících.
Jeden Haiťan, který by teď, po tom, co zemětřesení zničilo jejich dům, žije se svou ženou a dětmi na ulici, mohl mluvit za milióny Haiťanů, řekl: „Jsem živý a jsme stále na
Zemi. Uděláme tedy, co můžeme, abychom
přežili.“
„Convoy of Hope“ bude i nadále dělat, co
může, aby pomohl tomuto muži, jeho rodině
a bezpočtu dalších na Haiti, aby nejen přežili, ale i začali s obnovou. Balíčky potravin
a vody jsou tím prvním krokem. Malý chlapec, který se nemohl přestat usmívat a říkat
„Merci,“ to potvrzuje.
Co ve Studijní bibli nenajdete
Zamyšlení a komentáře doplňující Studijní bibli s výkladovými poznámkami.
aby posluchači pochopili podstatu – od narození bude zasvěcen Bohu (podobně jako
to znali u Nazorejských, konkrétně třeba
na Samsonovi, i když v praktických detailech se to může lišit). Zda byl Nazaretským,
nebo Nazorejským je již slovní hříčka, ale
klíčová je podstata – zasvěcení Hospodinu. Pokud bychom dnes někoho přirovnali k rytíři, také jsou důležitější rytířské charakterové vlastnosti než ozdobný chochol
na přilbě či tloušťka plechové výstroje – to
jsou jen dobové poměry. red.
MISIJNÍ ZÁMĚR MATOUŠOVA
ťanům, si později pořídili revizi SeptuaginEVANGELIA
ty, kde výraz parthenos nahradili jiným, ktePodle tradice působil apoštol Matouš rý panenství nezdůrazňuje. Shrnuji: v celé
v Sýrii, kde také sestavil své evangelium. diskusi okolo panenského početí nejde ani
Pro Matouše je velmi důležité, že naplnil tak o to, zda Marie byla panna (nepochyočekávání proroků. Často opakuje frázi: buji o tom), jako spíše o nadpřirozené početí
„Tehdy se naplnilo, co je řečeno ústy proroka.“ z Ducha svatého. M.H.
Křesťanští misionáři shledali, že jeho výčet
Nazorejský s Nazaretem nemusí souvistarozákonních důkazů Ježíšova Mesiášství Mt 2,14 Z EGYPTA JSEM POVOLAL
set. Toto jsou slovní hříčky. A každopádně
je použitelný pro všechny národy a kra- SVÉHO SYNA.
je, zvláště pak proto, že tyto důkazy jsou
Odkaz na Oz 11,1: „Když byl Izrael mlá- jsem se musel zamyslet nad tou novou popřevzaty z řeckého překladu Starého záko- denečkem, zamiloval jsem si ho, zavolal jsem známkovou Biblí, kde mě zaujalo, jak se na
na srozumitelného většině vzdělanců, kteří svého syna z Egypta.“ Z kontextu je jasné, s. 1870 píše o vlasech: Je ohavností pro
běžně uměli číst řecky. Máme před sebou že Ozeáš hovoří o Izraeli. Při nejlepší vůli muže mít dlouhé vlasy. A dále se píše: Kdo
zprávu určenou na prvním místě Židům, z Ozeáše nedokážu odvodit to, co vyvozuje může říct, že Ježíš Kristus měl dlouhé vlasy? Jen renesanční umělci ve středověku. Že
ale i pohanům. Text je zvěstí o Mesiáši od Matouš. M.H.
byl Nazaretským, nebo Nazorejským, to je
rodokmene v první kapitole až po vyznání
víry v Ježíše jako Mesiáše v šestnácté kapitoTento odkaz byl pro mě zajímavý už od právě ta slovní hříčka, ze které by pak mohl
le. Toto vyznání vede čtenáře k pochopení, mého mládí. Když si ho porovnávám s Oze- někdo odvozovat, že kdyby byl Nazorejže Ježíš je očekávaný Mesiáš. Zbytek knihy ášem, učím se jedné věci: Jak velmi je tře- ským, tak by se také nikdy nesměl dotknout
se zabývá tím, jakým je vlastně Mesiášem. ba zvažovat, jakým způsobem Bůh hovoří. vína. A my víme, že se ho dotkl. Takže i tady
Není politickým vládcem, ale předně trpí- A to mě právě tento verš učí. Proč? Když mi je potřebné vnímat, co Písmo mluví. R.B.
cím služebníkem, přinášejícím vysvobození Bůh řekne při modlitbě: „Rudku, neboj se,
od hříchu. Tato zvěst je základem pro po- já jsem s tebou“, tak mi v ten moment záro- Mt 3,1–4 VYSTOUPENÍ JANA KŘTITELE.
Vystoupení Jana Křtitele (kolem r. 26 n.l.)
slání, které zazní na konci evangelia. M.K. veň říká: „Pozor, jde na tebe strašná bouře,
se odehrává na poušti (na západ od Mrtale neboj se jí.“
Mt 1,19 JOSEF BYL SPRAVEDLIVÝ
Jsme-li vedeni Duchem, měli bychom vého moře), jež byla ve SZ místem setkáA NECHTĚL JI VYSTAVIT HANBĚ.
mu porozumět v jeho hantýrce. Právě tak ní s Bohem: později byla spojována s příPřeklad verše 19 je trochu problematic- máme ve Starém zákoně skryta mnohá za- chodem Mesiáše-osvoboditele. Jan vyzývá
ký, přesněji by to vypadalo takto: „Josef byl slíbení a Nový zákon nás učí, jak je dešif- k obrácení, protože se přiblížilo nebeské
spravedlivý, i když ji nechtěl vystavit hanbě“. rovat. A Matouš nám ukazuje, že když čtu království, tj. Bůh jako král (nebeské kráMezi těmito dvěma větami je určité napětí: Ozeáše, tak to tam sice lidsky nevidím, ale lovství je opisem Božího jména, které Židé
Josefova spravedlnost, tj. poslušnost Záko- Duch svatý mi ten další rozměr ukazuje. v úctě nevyslovovali). „Obrácení“ se přitom
nu, převážila nad jeho city k snoubence. Pro Duch svatý dává výklad: „Ale všímej si, že nemá chápat ve světle Ježíšova kázání: je to
případ „nevěry“ Zákon určoval kamenování Matouš to uviděl, protože já jsem mu to prozatím jen „návrat“ k porušené smlouvě,
(Dt 22,20–21.23–24). Josef nechtěl vystavit ukázal.“ Takže je tam hodně věcí zašifrova- návrat k Božím zákonům. Jan nemůže ještě
hlásat evangelium, protože je nezná: teprve
Marii veřejné pohaně, a proto se rozhodl ných, i takový je způsob Boží řeči. R.B.
Ježíš přijde s radostnou zvěstí. Předchůdpro tajný rozvod za přítomnosti dvou svědce Páně už svým vnějším oděvem „ohlašuje“
ků. V tomto postoji se zrcadlí jeho sprave- Mt 2,18 HLAS V RÁMA JE SLYŠET.
dlnost a zároveň mírnost. n.
Odkaz na Jr 31,15: „V Rámě je slyšet hlasité Mesiáše: oděv ze srsti a kožený pás kolem
bědování, přehořký pláč. Ráchel oplakává své boků připomínají Eliáše, který měl „připraMt 1,22 TO VŠECHNO SE STALO,
syny, odmítá útěchu, protože její synové už ne- vit srdce“ na příchod Pána (Mal 3,23–24; srv.
ABY SE SPLNILO.
jsou.“ Viz ovšem Jr 31,16–17 „…však oni se vrá- Mt 11,14; 17,12–13). Navíc jeho hlas ukončuMatoušovo evangelium je uvedeno v No- tí z nepřátelské země. Je naděje pro tvé potom- je dlouhá staletí trvající mlčení proroků (srv.
vém Zákoně jako první, hned za Starým stvo, je výrok Hospodinův. Synové se vrátí na 1 Mak 4,46; 9,27; 14,41). Nyní nastává něco
Zákonem, protože je v něm daleko nejvíce své území.“ U Jeremjáše jde evidentně o za- nového: z mlčení přichází hlas od Boha, opět
odkazů, které dokazují, že Ježíš je Mesiáš, slíbení návratu vyhnanců zpět do Izraele! M.H. promlouvá prorok, ba někdo víc než prorok. n.
předpověděný proroctvími Starého Zákona. Matouš mluví 14x o naplnění proroctví
Uvědomme si, že proroctví jsou vícevrst- Mt 3,11 ON VÁS BUDE KŘTÍT DUCHEM
Starého zákona v událostech zákona Nové- vá. To znamená, že pod jedním proroctvím SVATÝM A OHNĚM.
Když Jakub a Jan chtěli sedět po Ježíšově
ho, dále min. 47x cituje Starý zákon. Tím se se může skrývat jak událost, která se mohla
stává toto evangelium pojítkem mezi Sta- naplnit hned, ale současně tím Bůh ukazu- levici a pravici, Pán jim řekl: „Můžete pít karým a Novým Zákonem, které nám nedovo- je na budoucnost. Jsou tři evangelia, když lich, který já piji a být křtěni křtem, kterým já
luje rozříznout Bibli na dvě části a řídit se například Matouš a Marek hovoří o nebez- jsem křtěn?“ Vidíme, že jim neřekl „byl jsem
jen Novým Zákonem. red.
pečích a pronásledování, vztahují to k době, pokřtěn“, ani „budu pokřtěn“, ale použil příkterá je teprve před námi (Mt 24,15–28 a Mk tomný čas. Řekl: „Jsem křtěn“. A tady vidím
Mt 1,23 PANNA … PORODÍ SYNA.
13,14–23), ale Lukáš podobnými slovy hovoří křest ohněm. Prožít křest Duchem svatým,
Pro upřesnění: Výraz parthenos v Iz 7,14 o něčem jiném – o tom, co už bylo (L 21,20– to je věc nádherná, ale Pán Ježíš mě skrze
v Septuagintě je nepřesným překladem 24). Lukáš tam právě jenom dodává to vojsko, Ducha svatého také bude křtít ohněm. On
hebrejského výrazu almá. Ten znamená které už ti dva nedodávají. Je to téměř stej- prošel pokušením na poušti, On prošel daldívku či ženu ve věku na vdávání, u které né, a přitom jde o úplně jinou událost. R.B. šími těžkými věcmi. A učedníkům říká velmi
jasně: „Křtem, kterým já jsem křtěn, i vy budese panenství jaksi samozřejmě předpokládá.
Ve staré češtině se rovněž používalo oslo- Mt 2,23 NAZARETSKÝ ČI NAZOREJSKÝ? te křtěni.“ Čili On je bude křtít. A to právě
V řeckém originále je u Matouše Nazó- mnozí lidé odmítají. Nechtějí přijmout, že
vení „panno“ tam, kde my bychom použili
termín „slečno“ (i když s tím panenství to raios, tedy Nazorejský, nikoli Nazaretský. Jak těch křtů je několik. Křest vodou – málokdy
dnes nebude tak samozřejmé, že?). Pro ter- ovšem souvisí Nazorejský s Nazaretem M.H. se připomíná, že Petr píše, že to je závazná
smlouva (viz 1Pt 3,21). Závazně vstupuji ve
minus technicus panna (virgo intacta) má
Matouš mluví k Židům a pro přirovnání smlouvu s Bohem, ale pamatujme, že je to
hebrejština jiný výraz: betula. Je zajímavé,
že Židé, aby se vymezili vzhledem ke křes- používá jim známý pojem Nazóraios proto, i s důsledky v případě neplnění.
Studijní materiál
Ročník 22, březen 2010
13
Studijní materiál
ŽIVOT V KRISTU
14
Druhým křtem je křest Janův. My ni- (Mt 6,19–34). Jak má učedník naložit se slokdo nebudeme tím křtem pokřtěni, to je vy svého Otce (Mt 7,1–29). M.K.
věc minulosti, to byl předstupeň. Ale křest
Duchem svatým a ohněm, ten se týká nás Mt 5,29 JESTLIŽE TĚ SVÁDÍ OKO …
všech. A právě Matouš na toto téma píše, VYRVI JE … JE PRO TEBE LÉPE.
Především se naučme číst Bibli. Bible
když cituje slova Pána Ježíše: „Já jsem tichý
a pokorného srdce, učte se ode mne“. Čili sle- píše, že zlé věci vycházejí ze srdce. Takže já
dujme život Pána Ježíše. On říkal: „Mě pro- si můžu vyloupnout obě oči, ale pokud ta
klínali, vás budou, mě pomlouvali, vás budou.“ žádost zůstává v srdci, tak mě zničí. Pokud
Čili i my budeme procházet tím ohněm. mám v srdci žádost krást, tak si mohu ruku
useknout, ale pak budu krást nohama, proA proto se mu nebraňme. R.B.
tože to je v mém srdci. Pán Ježíš nám tady
jasně říká: Jdi až do extrému – ale ne fyzicky,
Mt 3,16 DUCH SVATÝ
ale duchovně. Jdi do extrému v tom, že poV PODOBĚ HOLUBICE.
Poštovní holubi mají jednu unikátní kud ta žádost u tebe zůstává, mluv o tom
vlastnost, i když je dovezeme v uzavřených otevřeně. Jeden bratr přišel kdysi za mnou
klecích stovky kilometrů daleko, a pak je vy- a řekl mi: „Poraď mi, co mám udělat, já se
pustíme, oni se vždy dovedou vrátit domů. nemohu zbavit sledování porna na interStejně tak i Duch svatý nás neomylně dove- netu.“ Říkám: „Jediné řešení: odpoj interde k našemu pravému nebeskému domovu, net. Umíš si ho odpojit?“ Říká: „Ne.“ „Tak si
pokud se jím necháme vést. Proto má zde pozvi odborníka, ať ti to odpojí, usekni tu
Duch svatý podobu holubice, aby nás na ruku.“ „No jo, ale co s poštou?“ „Nech si ji
posílat třeba na manželku nebo na někoho
tuto vlastnost upozornil. n.
jiného.“ Kdysi, ještě za totality, mi jedna sestra řekla: „Já mám problém s televizí, odMt 4,1–11 POKUŠENÍ NA POUŠTI.
Pán Ježíš cituje ve svých odpovědích tex- nes mi ji z domu.“ Řekl jsem jí: „Jó, a zítra
ty z Deuteronomia (5. Mojžíšovy). Stojí za budeš na mě nadávat, že jsem ti ji ukradl.
to je srovnat s tím, jak on sám opět pro- Jsi elektrikářka?“ „Nejsem.“ „Tak to udělej
žívá zkušenost synů Izraele. První výrok je jednoduše: vezmi krejčovské nůžky a těsně
z Dt 8,3 v kontextu bloudění izraelského u televize ustřihni připojovací šňůru.“ To
národa na poušti. Syn Boží znovu prožívá je jednoduché. Čili utni tu ruku. Utni tu
zkušenost Izraele, ale jako vítěz, ne jako po- nohu – máš tam problém? No tak tam neražený. Syn nevykonává mesiánskou moc jeď. V tom je právě problém, že lidé bazítak, aby naplnil svá přání: on zůstává věr- rují na tělesném odtínání, ale přitom Pán
ný Otcově vůli. Při druhé citaci Ježíš cituje Ježíš říká, že základ žádosti pochází ze srdDt 6,16: „Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha ce, a to si právě musíme dát dohromady –
svého.“ V Deuteronomiu tento verš pokra- a tam to odetnout. R.B.
čuje: „tak, jak jste ho zkoušeli v Masse“ (Massa znamená „zkouška“). Izrael pokoušel Mt 8,9 VŽDYŤ I JÁ PODLÉHÁM
(zkoušel) Boha v Masse: kde však lid prv- ROZKAZŮM A VOJÁKŮM ROZKAZUJI.
ní smlouvy zklamal, Syn prokazuje poslušToto setníkovo vyznání ukazuje na důlenost. Větou z Dt 6,16 Ježíš dosvědčuje, že žité pravidlo: Boží moc působí skrze ty, kteří
nebude zkoušet Otce. Můžeme v tom opět žijí v poslušnosti vůči svým autoritám. Setvidět Ježíšovu poslušnost. Při třetím poku- ník sám vyznal, že v armádě poslouchá své
šení Ježíš cituje z Dt 6,13, před tímto výro- nadřízené a proto může velet podřízeným,
kem ovšem oslovuje pokušitele. Není to ni- tak i Pán Ježíš jako Boží Syn byl cele podjak přátelské oslovení. Nazývá jej satanem, dán svému Otci a proto měl absolutní aucož je aramejsky nepřítel. Je jednoznačné, toritu nad vším ostatním. Stejně tak i křeskomu je třeba se klanět. M.K.
ťan, který chce, aby v jeho životě působila
Boží moc, musí žít život v poslušnosti vůči
Mt 4,17 OD TÉ CHVÍLE ZAČAL JEŽÍŠ.
svým autoritám, které mu Bůh dal. Každá
Biblisté vedou debaty o možné struktuře neposlušnost či reptání vůči nim nás odpoMatoušova evangelia. Možná nejpravděpo- juje od Boží moci a dělá z nás jen „prázdné
dobnější dělení je výrokem zde uvedeným. řečníky“. Když setník takto spojil Boží moc
Tento výrok zaznamenává zlom, po němž s otázkou autorit, Pán Ježíš jeho vyznánásleduje nová etapa Ježíšovy služby. Tady ní ohodnotil slovy: „Tak velikou víru jsem
začíná veřejné působení. Tentýž výrok je v Izraeli nenalezl u nikoho.“ Tím Pán poopět v Mt 16,21 po Petrově vyznání v Ce- tvrdil, že setníkův postřeh byl správný. red.
sareji Filipově. Od této chvíle Ježíš směřuje
do Jeruzaléma. M.K.
Mt 8,17 ABY SE NAPLNILO …
ON SLABOSTI NAŠE…
Mt 5–7 KÁZÁNÍ NA HOŘE.
Odkaz na Iz 53,4: „Byly to však naše nemoci,
Řeč Ježíše Krista k jeho učedníkům a zá- jež nesl, naše bolesti na sebe vzal…“ Uzdravostupům. Ježíš má vždy slovo nejen pro vání nemocných mělo být podle Matouše
učedníky, ale též pro širší okruh poslucha- znamením Mesiáše a potud by bylo všechčů. Evangelium není zprávou jen pro úzký no v pořádku. Jenomže věc má háček. U Izaokruh zasvěcenců.
jáše text pokračuje ve verši 5: „Jenže on byl
Na Kázání na hoře se lze dívat jako na proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši
zvěst o životě v Božím království. Lze je pak nepravost.“ Nemoci a bolesti z verše 4 přírozdělit následovně: Postavení učedníka mo odkazují na nevěrnost a nepravost ve
v Božím království (Mt 5,1–16). Učedník má verši 5. Ano, jsme nemocní svou vědomou nebýt takový, jako je jeho Otec (Mt 5,17–48). věrností (peša) a vědomou nepravostí (avón).
Učedník hledá ocenění u Otce (Mt 6,1–21).
Nejsem v žádném případě odpůrcem záUčedník žije s vědomím, že o něm Otec ví zračných uzdravení, jenom nesouhlasím
s tím, aby se právě veršem Iz 53,4 zdůvodňovalo, že každý člověk musí být uzdraven. M.H.
Co se týče Izajáše 53, plně s ním souhlasím, a tvrdě jsem léta bojoval s učením
Hnutí víry. Když jsem četl plakáty: „Slepí
vidí, hluší slyší, chromí chodí“, tak jsem
lidem řekl: „Až tam přijdete, budete vidět
slepé slyšet, hluché chodit, a chromé vidět.
(Ale slepí zůstanou slepí dále apod.)“
Modlil jsem se také za nemocné a mnozí
byli uzdraveni. I doma v rodině máme mnoho zkušeností s uzdravením. On uzdravuje,
ale nikdy ne jako automat na uzdravování.
A jako dobrý příklad si použiji tady teď bratra Aleše, věřím, že mi to nebude mít za zlé.
Představte si, že Bůh si ho vyhlédne, a on
v Olomouci na náměstí začne kázat a Bůh
to udělá, že tam pojede žena s patnáctiletým synem, který je na vozíku a má pokřivené údy, tvář a všechno možné. A Aleš těm
lidem řekne: „A na důkaz toho, že Bůh je
živý, paní, pojďte s tím dítětem.“ Pomodlí
se, ozve se rachot, a děcko vyskočí z vozíku,
čili veliká Boží moc. Co bude na druhý den?
Aleš řekne, že tam na druhý den přijde. Ale
on se tam na to náměstí ani nedostane.
Tam bude plno takových lidí. A běda mu,
když je neuzdraví. Čili to není cesta. Nemoci někdy mohou mít různý důvod a ne
vždy je to trest. Například jsem často vzpomínal, kolik jsem se namodlil za ty mé oči.
A nevěděl jsem, že to není trest, ani prokletí, ale že to je příprava na to, co je přede
mnou. Takže toto je třeba umět uvidět, že
k Bibli potřebuji skutečně mít Ducha svatého. Protože ten hlavní základ pro spasení
jsou ty naše nepravosti, které Pán nesl na
kříži. A uzdravení taky bývá. Ano, modleme se dále za nemocné. Ale když nebudou
uzdraveni, neházejme jim na hlavu, že jsou
nemocní pro jejich nevěru. R.B.
„On (Duch svatý) přijde a ukáže světu, v čem
je hřích, … Hřích v tom, že ve mne nevěří…“
(J 16,8-9) To je to nejpodstatnější, proč musel Ježíš přijít – aby odhalil hřích vědomé
nevěry. Všechno ostatní jsou jen důsledky
projevující se na duchu, duši i těle. Ježíš přišel, aby pro nás obnovil cestu zpět k Otci
a zároveň na sebe bere veškeré naše hříchy
a nemoci. Ztotožňuje se s nimi, platí za ně
svou krví (jak bylo požadováno Boží spravedlností) a tak může odpouštět i uzdravovat. Jen On má moc toto činit a dokazuje to
skutky. red.
Mt 10 VYSLÁNÍ UČEDNÍKŮ.
Pán Ježíš vysílá své učedníky sloužit. Nejdříve to vypadá, jakoby je posílal jako pastýře ke ztraceným ovcím, potom jejich vůdcovskou pozici mění na pozici ovcí mezi
vlky. Jsme povolání ke službě spojené s pokorou. M.K.
Mt 10,28 BOJTE SE TOHO, KTERÝ MŮŽE
DUŠI I TĚLO ZAHUBIT V PEKLE.
O tom, kdo bude v pekle, rozhodne Bůh
– satan nemá žádnou pravomoc do tohoto mluvit. Jisté je, že Bůh miluje člověka
a chce, aby v pekle neskončil ani jeden (viz
1Tm 2,3–4). Pravdou však je také to, že Bůh
nikoho nebude znásilňovat proti jeho vůli
– tudíž pokud někdo miluje hřích a nechce
Ročník 22, březen 2010
Mt 11,2–6 OTÁZKA JANA KŘTITELE.
Je pozoruhodné, že Jan Křtitel rozpoznal
Ježíše jako „toho přicházejícího“ už při
křtu (Mt 3,13n.), ale nyní je v pochybnostech. Proč? On měl totiž o Kristu představu přísného soudce (Mt 3,10–12), který bez
prodlení nastolí „Boží království“ a nespravedlivé zničí ohněm (Mt 3,12): Ježíš však
vystupoval jinak. Janovi učedníci tak přijímají zvěst (jedná se o výčet zázraků odpovídající kapitolám 8–9 a poslání apoštolů –
Mt 10,8), kterou mají předat svému Mistru,
aby „poopravili jeho špatnou představu
o Kristu“. Tito učedníci mají přitom nejprve slyšet a vidět, aby pak mohli vystupovat
jako opravdoví svědkové. Zvěst se týká mesiánských znamení naplňujících starozákonní přísliby: slepí vidí (Iz 29,18), chromí
chodí (Iz 35,6), malomocní jsou očišťováni
(Iz 53,4), hluší slyší (Iz 29,18; 35,5), mrtví
vstávají (Iz 26,19) a chudým se zvěstuje radostná zvěst (Iz 61,1). Na posledně jmenovaném činu leží důraz, protože je smyslem
těch předchozích znamení (Mesiáš totiž
přináší především radostnou zvěst). Protože Kristus naplňuje starozákonní přísliby (obsažené v Izajášovi, v „evangeliu“ Starého zákona), je skutečně tím očekávaným
Mesiášem: a o tom Jan Křtitel teď může mít
jistotu. Verš šest nepřímo připouští, že ne
všichni očekávali takového Spasitele, jakým
byl Ježíš, a proto se pak pohoršovali, odmítali ho přijmout. Kristus však blahoslaví (stejné slovo jako v „blahoslavenstvích“
– Mt 5,3–11!) toho, který není nad ním pohoršen, „zle zaskočen“. n.
Mt 12,1–12 VÝZNAM NEDĚLE.
Viz Řád AC, který máte k dispozici na
www.apostolskacirkev.cz v sekci Soubory,
pododdíl Dokumenty AC. Pojednání o významu neděle se nachází na straně 4. red.
Mt 13 ŘEČ V PODOBENSTVÍCH.
Převládající téma těchto podobenství je
skrytost, zejména skrytý růst. Co již bylo zaseto, přinese nakonec určitě plody, ačkoli
to tak nyní možná nevypadá. Během řeči se
také stále více rýsuje rozdíl mezi pouhým
posluchačem ze zástupu a učedníkem jako
tím, kdo pro Boží království riskuje všechny
své dosavadní jistoty. M.K.
Mt 14,15–21 NASYCENÍ PĚTI TISÍC.
Při porovnání číselných údajů v příbězích
o nasycení pěti tisíc a o nasycení čtyř tisíc,
který se nachází o něco dále (viz Mt 15,32–38)
nacházíme důležitý princip, platný pro
křesťanskou službu. Čteme, že při nasyce-
ní pěti tisíc měli apoštolové méně vlastních
zdrojů, které dali Pánu Ježíši k dispozici
(pět chlebů a dvě ryby oproti sedmi chlebům a několika rybám), bylo potřeba nasytit více lidí (pět tisíc oproti čtyřem tisícům)
a přesto jim nakonec zbylo více nůší nalámaných chlebů než při nasycení čtyř tisíc
(dvanáct oproti sedmi). Z toho poznáváme,
že čím menší jsou naše vlastní zdroje a čím
větší je potřeba, tím více Pán naši službu
požehná. V principu jde o to, abychom si
uvědomili, že naše vlastní lidské zdroje
jsou vždy nedostatečné, a že potřebujeme
hledat u Pána, chceme-li lidem přinést požehnání. red.
gnózu, a musíme také zkoumat své motivy,
zda člověka milujeme a chceme mu opravdu pomoci, nebo zda za naší touhou napomínat nejsou tělesné motivy jako je závist,
antipatie a jiné. Tím bychom místo pomoci
dosáhli pravý opak. red.
Mt 22,10–11
SHROMÁŽDILI ZLÉ I DOBRÉ …
SPATŘIL TAM ČLOVĚKA,
KTERÝ NEBYL OBLEČEN
NA SVATBU.
Toto podobenství nám ukazuje na evangelium, kterým jsou lidé pozváni na svatbu
Beránkovu. Kdo jsou ti dobří a zlí? Boží slovo nám o lidech říká, že všichni zhřešili (Ř
Mt 14,29 PETR VYKROČIL NA VODU.
3,23), tudíž tito zde uvedení jsou dobří a zlí
Tento příběh nám neukazuje jen na Kris- pouze v lidském měřítku, v Božích očích je
tovu autoritu nad přírodními zákony, ale lze nazvat pouze menšími a většími hříšníučí nás i to, že křesťané na Ježíšovo „pojď“ ky. Když tam na svatební hostině tito dobjsou schopni dělat věci, které by svými lid- ří a zlí – malí a velcí hříšníci seděli, spatřil
skými silami nikdy nebyli schopni dělat. red. mezi nimi král člověka, který neměl svatební roucho a vyhodil ho do temnot. Zde vidíMt 15,6 …TEN JIŽ TO NEMUSÍ DÁT
me, že k tomu, abychom nebyli vyhozeni ze
SVÉMU OTCI NEBO MATCE.
života věčného ven do temnot, musíme mít
Zde Pán Ježíš kritizuje farizeje za to, že si svatební roucho, nestačí být dobrý v lidsvou službu Bohu berou jako výmluvu, kvů- ských očích – tj. být malý hříšník v Božích
li které odmítají poskytnout svým rodičům očích – protože stále jsem hříšníkem. Typicto, co ve stáří potřebují. Vezměme si z toho kým příkladem takového „dobrého člověka“
i my, křesťané, ponaučení. Takové smýš- byl setník Kornelius (viz Sk 10), o kterém
lení a jednání je v Božích očích ohavnost. čteme, že přes mnoho dobrých skutků poBoží slovo nám přikazuje, aby se děti stara- třeboval slyšet a přijmout evangelium, aby
ly o své staré rodiče (viz 1Tm 5,4.8.16) red. byl zachráněn pro život věčný.
Jak mohu přijmout to potřebné svatební roucho? Jedině tím, že přijmu evangeMt 17,6–7 VSTAŇTE A NEBOJTE SE.
Strach při slyšení Božího hlasu je běž- lium – tj. že přijmu Ježíše Krista za osobným jevem v SZ (srv. Dt 4,33). Jakmile usly- ního Spasitele a Pána, přičemž přijetím za
šeli Boží hlas, padli na tvář (stejná slova Spasitele vyznávám, že si spasení nezaslouv Mt 27,54). Stejně jako při jiných podob- žím, že jsem spasen z milosti díky Kristoných příležitostech, i zde Ježíš přichází vě oběti na kříži, a přijetím za Pána vyznáa dotýká se jich: zároveň říká, aby se ne- vám, že jsem Ježíše učinil Pánem svého
báli (srv. 14,27). Zmínka o Ježíšově doteku života, tj. že budu usilovat, abych mu byl
poukazuje na to, že to byl skutečný Ježíš, poslušný. red.
kterého učedníci viděli proměněného, a ne
pouhý přízrak. Kristus prostoupen Boží Mt 22,19–20 ČÍ JE TENTO OBRAZ
slávou zůstává milosrdným Mistrem, který A NÁPIS?
Mistr postupuje mistrovsky také v tomvede po cestě učednictví (všechny tři prvky – padnutí, dotek a slovo „neboj se“ – jsou to případě. Jeho odpůrci se ho snaží chytit
do léčky, ale on využívá jejich útok k úspěštaké v Zj 1,17). n.
nému protiútoku. Oni mu kladou otázku,
ale on otočí situaci a položí otázku jim:
Mt 19,22 KDYŽ MLADÍK USLYŠEL
odpovědí mu přitom oni sami pomohou
TO SLOVO, SMUTEN ODEŠEL.
Pán Ježíš se nebál poukázat na problém rozřešit hádanku. Ježíšova „taktika“ je stejbohatého mládence, i když to mělo za ná- ná jako při vyprávění podobenství: položesledek mládencův odchod. Přesto měl Pán ním otázky vede posluchače k tomu, aby se
Ježíš na mysli mládencovo dobro a pouká- dobral odpovědi a „ponaučení“ sám. Ale to
záním na mládencův problém mu pomo- není všechno: žádost „dejte mi peníz“ zvěthl. Pomohl mu totiž diagnostikovat jeho šuje napětí celé situace. Už samotný fakt,
problém – a správná diagnóza je prvním že tazatelé mají s sebou peníz, svědčí o jekrokem k vyléčení. Mladík se tak mohl nad jich neupřímnosti: nemají zábrany nosit
svým problémem zamýšlet a třeba později s sebou peníz s rouhavým nápisem „Tibezměnil názor a postavil Krista před majetek. rius Augustus Caesar / císař, syn božského
I my bychom měli dokázat říct lidem Augusta“. n.
pravdu i ve věcech, o kterých víme, že je
nebudou slyšet rádi – je to k jejich dobru. Mt 23,23 ODEVZDÁVÁTE DESÁTKY …
Ovšem příběh o bohatém mládenci nám NEZANEDBÁVAT.
Zmínka Pána Ježíše o tom, že se dávástanovuje dvě podmínky, za kterých to můžeme udělat: 1) Ježíš věděl, v čem spočívá ní desátků nemá zanedbávat, vyvrací slova
mládencův problém, 2) Ježíš mládence mi- těch, kdo říkají, že Nový zákon o desátcích
loval – proto je v paralelním textu u Mar- mlčí. Je sice pravdou, že Pán Ježíš desátky
ka výslovně uvedeno, že na něj pohleděl jinde nezmiňuje, pravdou však je i to, že
s láskou (viz Mk 10,21). Tak i my potře- zde se vyjádřil velmi jasně: desátky ano. To,
bujeme mít od Boha ujištění, že víme, co že o tom nemluví na jiných místech, může
je problémem člověka, že známe jeho dia- v souvislostí s tímto jednoznačným vyjád-
Studijní materiál
o Bohu slyšet, pak Bůh tuto svobodnou
vůli člověka respektuje – On pro tyto účely
vytvořil na věčnosti místo, kde se rozhodl
nebýt a kde budou trávit věčnost ti, kteří
chtějí žít bez něj – tím místem je hořící jezero, do kterého bude na konci věku uvrženo peklo s těmi, kdo jsou v něm. Bůh by
chtěl být i na tomto místě, ale protože ho
lidé nechtějí, respektuje jejich svobodnou vůli a není tam. V pekle lidé netrpí
proto, že by je tam Bůh trýznil, ale proto, že tam Bůh není. Kdyby Bůh do pekla
vstoupil, přestalo by být peklem a stalo
by se rájem. red.
15
ŽIVOT V KRISTU
Studijní materiál
řením znamenat jediné: že desátky považoval za samozřejmost, o které není třeba diskutovat. red.
16
ale většinu z nich ďábel svede. A někteří zůstanou. A teprve pak bude zničena
smrt. R.B.
Mt 25,14–15 JEDNOMU DAL PĚT HŘIVEN Mt 27,9 VZALI TŘICET STŘÍBRNÝCH.
Odkaz na Za 11,12–13: Řekl jsem tedy:
… KAŽDÉMU PODLE JEHO SCHOPNOSTÍ.
Pán svěřil každému služebníku část své- „Pokládáte-li to za dobré, vyplaťte mi mzdu; neho majetku. Jeden talent (hřivna, byla to li, nechte být.“ Tu mi odvážili jako mzdu třistříbrná mince) se rovná 6 000 denárů (je- cet šekelů stříbra. Nato mi Hospodin řekl:
den denár odpovídal denní mzdě – jeden ta- „Hoď to tavičovi, tu nádhernou cenu, jíž mě ocelent se tedy rovná miliónu až dvěma milió- nili.“ I vzal jsem těch třicet šekelů stříbra
nům korun). Různá míra obdarování nám a hodil jsem je v Hospodinově domě tavinapovídá, že pod darem nemáme rozumět čovi. Ale jeví se mi, že kontext Zacharjáše je
„evangelium“, ale spíš osobní dary každé- o něčem úplně jiném. M.H.
ho jednotlivce (nejsou konkretizovány, ale
Můj osobní názor je velmi jednoduchý.
ponechány ve všeobecnosti). To je podepřeno poznámkou, že každému byly dány Je někdo z nás schopen doložit, že v dnešní
dary podle individuální schopnosti (po- Bibli je úplně celý Jeremjáš? Co když ještě
dobná myšlenka o různosti obdarování je v době Matouše byla známá některá další
i v Řím 12,6: „Máme rozličné dary podle mi- proroctví Jeremjáše, která Bůh neviděl za
losti, která byla dána každému z nás“; u Mt potřebné zahrnout do kánonu Bible? Toje však rozdílnost milosti daná příjemcem, též bych mohl říct o dalších prorocích. Bůh
u Řím dárcem; viz také Ef 4,7; 1 Pt 4,10). n. uzavřel kánon, ale to ještě neznamená, že
nebylo něco navíc. Proto nepřijímám, že
Mt 25,31–46 JAKO PASTÝŘ ODDĚLUJE Bible se mýlí, že Matouš něco nevěděl. On
mohl čerpat z něčeho, co nám není znáOVCE OD KOZLŮ.
Tady je popsán soud, o kterém hovoří mé. Zrovna tak vidíme u Judy, že nám cituuž starozákonní prorok Jóel (Jl 4,2). Musí- je určité dokumenty, které dnes neznáme.
me si uvědomit, že do tisíciletého králov- Které Boží slovo se tady naplnilo? Možná
ství vejdou národy, jazyky a rasy. A ony tam to slovo dnes už neznáme, ale ono se vyplmusí vejít podle nějakého měřítka. Nevěs- nilo, protože Matouš cituje Jeremjáše, nita Beránkova je vzata, svatí posledních dnů, koli Zacharjáše. A jelikož my takové slovo
to znamená ti, kteří byli za antikrista zabi- u Jeremjáše nenacházíme, myslíme si, že to
ti, ti už budou také vzkříšeni, ale zůstanou je Zacharjáš, ale pak máme zmatky. Patrně
tu ještě další lidé. Tady se bude rozhodovat ten zmatek pochází z toho, že ne všechno
o tom, kdo vejde do tisíciletého království. víme. R.B.
Dle jakého měřítka? Musí být dána nějaká
norma. A tady je dána: Vztah k Izraeli bě- Mt 27,42 JINÉ ZACHRÁNIL, SÁM SEBE
hem sedmi let vlády antikrista. Často lidé, ZACHRÁNIT NEMŮŽE.
Tyto výroky posměvačů byly ve skutečkdyž čtou „byl jsem nemocen, byl jsem ve
vězení“, berou to tak, že žijí v hříchu a při- nosti posledním zoufalým pokusem satatom oblítnou kdejakou nemocnici a věznici, na, který tímto chtěl Pána Ježíše vydráždit
a myslí si, že tím vejdou. Ale to není pravda, k tomu, aby odmítl smrt na kříži. Pro Pána
protože tady je řeč o něčem jiném. A je po- Ježíše to bylo těžké, protože On skutečně
třebné, abychom si to uvědomili.
jako Boží Syn měl moc z toho kříže sestouA jenom okrajově, jak je Bible ve všem pit. Tak i nás chce někdy satan vydráždit,
přesná: dostala se mi do ruky bible svědků abychom udělali to, k čemu máme sílu, a ne
Jehovových, kde vzadu jsou i jejich doktrí- to, co po nás chce Pán. Například když nás
ny. Tak jsem si to prolítl, a našel jsem tam zesměšňují či urážejí naši nepřátelé – my
jednu zajímavost, která je v rozporu s Biblí. máme sílu oplatit jim stejnou mincí – zlým
Jako poslední nepřítel bude zničena smrt. za zlé, ale Boží slovo nám přikazuje něco
Ale kdy to bude? Až po tisíciletém králov- jiného. Pokud se v těchto situacích dokážeství. V tisíciletém království se lidé budou me zapřít, pak často právě tehdy dosahuježenit a rodit, to tvrdí i Jehovisté, když říkají: me těch největších vítězství – tak jako i zde
„Ano, budou, ale budou to jen členové naší Pán Ježíš. red.
organizace, jen ti tam vejdou, a ti už budou
na té zemi žít navěky.“ A tady jsou v pasti. Mt 27,51 CHRÁMOVÁ OPONA SE ROZVíte v jaké? Začal jsem počítat:
TRHLA V PŮLI ODSHORA AŽ DOLŮ.
Kdyby každý manželský pár měl další dvě
Směr roztržení odshora dolů nám ukazuděti, vždy zhruba ve 25 letech, a pokud zá- je, že oponu roztrhl sám Bůh. Bůh tímto
roveň nebudou umírat, jak tvrdí jehovis- činem vyjádřil, že přijal zástupnou Kristoté, pak by se za pět set let počet obyvatel vu oběť na kříži za lidské hříchy a že skrna zeměkouli pohyboval už v miliardách, ze tuto oběť umožňuje lidem navrátit se
a každých dalších dvacet let by vzrůstal na k Bohu. red.
dvojnásobek. Čili na dvacet miliard, čtyřicet miliard, osmdesát… a už je tu problém Mt 27,52 TĚLA ZESNULÝCH SVATÝCH
přelidnění. Proto i v tisíciletém království BYLA VZKŘÍŠENA.
budou lidé umírat, ve Starém zákoně IzaAbych tento verš vyložil vyčerpávajíjáš říká, že někteří zemřou, že svévolníci se cím způsobem, musím prosit čtenáře, aby
dožijí jen sta let a umírají (Iz 65,20). Takže chvíli počkali, po tisíciletém království
to jsou věci, které je třeba vidět v uce- vám to vysvětlím skutečně fundovaně. Ale
leném kontextu. Je pravda, že na konci v současnosti máme na něj různé názory,
tisíciletého království tu možná bude takže já víceméně řeknu, co učím a čemu
kolem deseti miliard lidí, to je možné, věřím.
Starý zákon, ať už Žalmy, nebo zejména
Zacharjáš, ale i jiní proroci soustavně rozlišují dva pojmy: Jeruzalém – Izrael a Sión.
Přičemž Sión je v Jeruzalémě. Proč znovu
a znovu je toto rozlišováno? Když si toho
všímám, vidím, že to rozdělení není jenom
čistě náhodné. Má svůj význam. Pán Ježíš
řekl, když žil na této zemi, že Jan Křtitel
byl největší narozený z ženy, ale kdo bude
v Božím Království, je větší než on. Čili Pán
Ježíš tady udělal dělicí čáru, on oddělil Sión
od Jeruzaléma. Jan Křtitel byl ještě tím starozákonním velikánem, ale apoštoly a církev já ztotožňuji už se Siónem. To musíme
umět rozlišit. Pán Ježíš si přijde pro Sión
nejen před začátkem tisíciletého království
ale ještě i před vládou antikrista. Nevěsta Beránkova bude vzata, ale starozákonní svatí nejsou nevěstou Beránkovou, oni
budou vzkříšeni až po vládě antikrista, těsně před tisíciletým královstvím. Bible toto
vzkříšení popisuje ve dvacáté kapitole knihy Zjevení (Zj 20,4).
Čili Bible zná několik zmrtvýchvstání.
Pán Ježíš jako prvotina. S ním ta skupina,
popsaná ve 27. kapitole Matouše (Mt 27,52),
kde je napsáno, že vstali a ukázali se mnohým. Osobně věřím, že je to skupina, kterou pak apoštol Jan vidí kolem trůnu ve
4. kapitole Zjevení (Zj 4,4). Takže jich je 24.
To je druhá skupina. Třetí skupinou je nevěsta Beránkova, čtvrtou dva svědkové popisovaní v 11. kapitole Zjevení, a pak je zde
pátá skupina, to jsou ti, kteří budou vzkříšeni těsně před tisíciletým královstvím.
Ale my si musíme uvědomit, že určité věci jsou v nebi ne dle našich představ.
A proto ti dva svědkové nikdy nebudou nevěstou Beránkovou, rovněž starozákonní
svatí a ti, kteří budou mučednicky zabiti
během doby antikrista, Židé i pohané, budou vzkříšeni, ale ani oni už nebudou patřit k nevěstě Beránkově. Neznamená to
však, že nebudou patřit Bohu, jen budou
mít před Bohem jiné postavení a jiné úkoly
než nevěsta Beránkova.
Dneska by z toho byl velký poprask, jak
by si Bůh mohl dovolit někoho nevzkřísit,
ale On si to může dovolit. Pravdou totiž je,
že lidé, kteří tu zůstanou, když nevěsta Beránkova bude vzata, si to zaviní sami. Takže
jenom z toho důvodu chci na všechna tato
vzkříšení upozornit, abychom je měli na
paměti. A právě evangelium Matouše nám
doplňuje ten ucelený obrázek, který nám
Bible o vzkříšení dává. R.B.
Na tvorbě výkladových poznámek se podíleli: emeritní biskup Rudolf Bubik – R.B.,
Martin Kop – M.K., Milan Hruška – M.H.,
redakce – red., dále redakce použila zajímavé materiály, u nichž autor nebyl zjištěn – n.
Vítáme vaše komentáře, pro květnové číslo zpracováváme posledních
deset kapitol evangelia Lukáše a celé
evangelium Jana. Na adresu [email protected] nám můžete do 10. dubna posílat mailem buď svoje jednotlivé
postřehy, nebo s námi navázat pravidelnou spolupráci širšího rozsahu.
14
29
44
8
23
38
12
27
14
29
7
22
2
17
7
Rt
10
25
8
23
13
11
26
41
5
20
35
9
24
11
26
4
19
34
14
4
19
7
22
5
20
10
10
25
40
4
19
34
8
23
10
25
3
18
33
13
3
18
6
21
4
19
9
9
24
39
3
18
33
7
22
9
24
2
17
32
12
2
17
5
20
3
18
8
8
23
38
2
17
32
6
21
8
23
1
16
31
11
1
16
4
19
2
17
7
22
7
22
37
1
16
31
5
20
7
22
Dt
15
30
10
Sd
15
3
18
1
16
6
21
6
21
36
Ex
15
30
4
19
6
21
36
14
29
9
24
14
2
17
2S
15
5
20
5
20
35
50
14
29
3
18
5
20
35
13
28
8
23
13
1
16
31
14
4
19
4
19
34
49
13
28
2
17
4
19
34
12
27
7
22
12
1S
15
30
13
3
18
3
18
33
48
12
27
1
16
3
18
33
11
26
6
21
11
4
14
29
12
2
17
2
17
32
47
11
26
Lv
15
2
17
32
10
25
5
20
10
3
13
28
11
1
16
1
16
31
46
10
25
40
14
1
16
31
9
24
4
19
9
2
12
27
10
1Kr
15
15 16
31
15 16
31
15 16
15 16
31
15 16
31
15 16
15 16
31
15 16
14
30
14
30
14
30
14
30
14
30
14
30
14
30
14
30
14
30
14
30
15 16
31
15 16
Gn
15
30
45
9
24
39
13
Nu
15
30
8
23
3
18
8
1
11
26
9
24
14
14 15 16
30 31
14 15 16
13
29
13
29
13
29
13
29
13
29
13
29
13
29
13
29
13
29
13
29
13
29
13
29
12
28
12
28
12
28
12
28
12
28
12
28
12
28
12
28
12
28
12
28
12
28
12
28
11
27
11
27
11
27
11
27
11
27
11
27
11
27
11
27
11
27
11
27
11
27
11
27
10
26
10
26
10
26
10
26
10
26
10
26
10
26
10
26
10
26
10
26
10
26
10
26
9
25
9
25
9
25
9
25
9
25
9
25
9
25
9
25
9
25
9
25
9
25
9
25
8
24
8
24
8
24
8
24
8
24
8
24
8
24
8
24
8
24
8
24
8
24
8
24
7
23
7
23
7
23
7
23
7
23
7
23
7
23
7
23
7
23
7
23
7
23
7
23
6
22
6
22
6
22
6
22
6
22
6
22
6
22
6
22
6
22
6
22
6
22
6
22
5
21
5
21
5
21
5
21
5
21
5
21
5
21
5
21
5
21
5
21
5
21
5
21
4
20
4
20
4
20
4
20
4
20
4
20
4
20
4
20
4
20
4
20
4
20
4
20
3
19
3
19
3
19
3
19
3
19
3
19
3
19
3
19
3
19
3
19
3
19
3
19
2
18
2
18
2
18
2
18
2
18
2
18
2
18
2
18
2
18
2
18
2
18
2
18
Prosinec
Listopad
Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda. J 17,17
Říjen
Září
Židé v Beroji byli přístupnější než v Tesalonice: Přijali
evangelium s velikou dychtivostí a každý den zkoumali
v Písmu, zdali je to tak, jak zvěstuje Pavel. Sk 17,11
Srpen
Červenec
Všecko, co je tam psáno, bylo napsáno k našemu
poučení, abychom z trpělivosti a z povzbuzení,
které nám dává Písmo, čerpali naději. Ř 15,4
Červen
Duben
Květen
Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré
k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově
ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven
ke každému dobrému činu. 2Tm 3,16-17
Březen
Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku.
Ž 119,105
Únor
Plán čtení Bible
I
zrael reaguje nepřiměřeně, neúměrně, přehnaně. To ví celý
svět, nejpozději po Goldstoneově zprávě. Že se Izrael v deseti letech před invazí do Gazy v prosinci 2008 a lednu
2009 v poměru k tisícům raket, které na něj od souseda dopadaly, držel nepřiměřeně zpátky jako žádná jiná země od druhé
světové války, je velkoryse přehlíženo. Když se teď Izraelci už
zase zcela nepřiměřeně a přehnaně vměšují do krize, všímá si
svět pochopitelně důležitějších věcí. Proč vlastně?
Když si Evropa a Amerika teprve protíraly oči a islámský
svět soustředěně hleděl jinam, izraelská letadla už byla na
cestě do Karibiku. Kdo chce zachraňovat lidi zasypané pod
troskami, musí závodit s neúprosným časem. Izraelské čety
musely cestovat přes půlku zeměkoule. Pro srovnání: z Jeruzaléma do Port-au-Prince je to 10.500 km. Z karibské oblasti otřesů na jižní špičku Floridy necelých 2 000 km. Středoevropská města jako Berlín, Praha nebo Paříž jsou od Haiti
vzdálena nějakých 8000 km. Izraelská pomoc je ovšem neúměrná nejen z hlediska vzdálenosti od postiženého území –
neúměrný je i rozsah poskytnuté pomoci, srovnáme-li sedmapůlmilionový Izrael s ostatními zeměmi.
Když 12. ledna obletěla svět zpráva, že chudý ostrovní stát
postihlo krátce před 17. hodinou zemětřesení o síle 7 stupňů
na Richterově stupnici, oznámila tisková kancelář izraelské
vlády, že na cestě do Střední Ameriky je dvanáctičlenný tým
záchranářů z organizace IsraAid. Následujícího rána hlásil
mluvčí izraelské armády, že do Haiti vyrazilo sedm inženýrů,
lékařů, zásobovacích expertů a záchranářů, aby obhlédli situaci na místě neštěstí. Krátce nato nařídil ministerský předseda Benjamin Netanjahu, že pomoc ostrovnímu státečku má
být rychlá a bez byrokratických průtahů. Izraelský vyslanec
v Dominikánské republice, Amos Radyan, byl poslán do Haiti,
aby podal zprávu. Večer už bylo na cestě západním směrem
padesát izraelských vojáků.
Jako první záchranná četa dorazili do Port-au-Prince čtyři
pracovníci ultra-ortodoxní organizace ZAKA. To je organizace dobrovolníků, která se původně měla především postarat
o těla mrtvých obětí teroru, pak ale pochopila nutnost starat
se nejdříve o živé oběti a usilovat o jejich záchranu. Mnoho
dobrovolníků ZAKA je proto vyškoleno v první pomoci. Čtyři
členové ZAKA dorazili z Mexika, kam byli povoláni k zajištění pozůstatků a identifikaci židovského obchodníka Mosese
Saby a jeho rodiny, kteří zahynuli, když se jejich vrtulník zřítil.
Večer 14. ledna odstartovaly dva Boeingy 747 s 220 izraelskými pomocníky pod velením brigádního generála Šaloma
Ben-Arye. Kromě materiálových zásob pro přeživší byla na
palubě letadel též kompletní polní nemocnice, včetně personálu tvořeného 40 lékaři a 25 zdravotnicemi a sanitáři. Patří
k ní i lékárna, dětské oddělení, radiologie, jednotka intenzivní
1
17
1
17
1
17
1
17
1
17
1
17
1
17
1
17
1
17
1
17
1
17
1
17
Opět nepřiměřená reakce
Leden
Izraelci v Haiti
12
27
42
6
21
36
10
25
12
27
5
20
Joz
15
5
20
8
23
6
21
11
13
28
43
7
22
37
11
26
13
28
6
21
1
16
6
21
9
24
7
22
12
Ročník 22, březen 2010
14
Mk
15
13
3
18
11
26
12
10
8
2
1Te
5
2
3
2
5
20
13
28
14
12
2
17
10
25
11
9
7
1
4
4
1
2
1
4
19
12
27
13
11
1
16
9
24
10
8
6
Ef
3
3
Žd
1
1J
3
18
11
26
12
10
J
15
8
23
9
7
5
6
2
2
1
Jk
3
2
17
10
25
11
9
24
14
7
22
8
6
4
5
1
1
Fm
13
2
1
16
8 9
23 24
9 10
7 8
22 23
12 13
5 6
20 21
6 7
4 5
2 3
3 4
4 Ko
3 1Tm
2 3
11 12
2Pt 1
1 Zj
14 15
7
22
8
6
21
11
4
19
5
3
1
2
3
2
1
10
5
Ju
13
6
21
7
5
20
10
3
18
4
2
2K
1
2
1
Tt
9
4
1
12
5
20
6
4
19
9
2
17
3
1
16
Ga
1
2Te
4
8
3
3J
11
4
19
5
3
18
8
1
16
2
1K
15
13
Fp
5
3
7
2
1
10
3
18
4
2
17
7
Sk
15
1
16
14
12
6
4
2
6
1
2J
9
2
17
3
1
16
6
21
14
Ř
15
13
11
5
3
2Tm 1
4 5
5 1Pt
4 5
7 8
22
1
16
2
L
15
5
20
13
28
14
12
10
4
2
Mt
15
1
16
14
4
19
12
27
13
11
9
3
1
6
3
4
3
6
21
2Kr 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 1Pa 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 2Pa 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33
34 35 36 Ezd 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Neh
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 Est 1
2 3 4 5 6 7 8 9 10 Jb 1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35
36 37 38 39 40 41 42 Ž 1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37
38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52
53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67
68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82
83 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97
98 99 100 101 102 103 104 105 106 107 108 109 110 111 112
113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127
128 129 130 131 132 133 134 135 136 137 138 139 140 141 142
143 144 145 146 147 148 149 150
14
29
12
5
20
35
50
65
13
28
43
5
14
29
44
10
12
7
5
Ag
12
13
28
11
4
19
34
49
64
12
27
42
4
13
28
43
9
11
6
4
3
11
12
27
10
3
18
33
48
63
11
26
41
3
12
27
42
8
10
5
3
2
10
11
26
9
2
17
32
47
62
10
25
40
2
11
26
41
7
9
4
2
1
9
10
25
8
1
16
31
46
61
9
24
39
1
10
25
40
6
8
3
1
Sf
8
9
24
7
Iz
15
30
45
60
8
23
38
Pl
9
24
39
5
7
2
Mi
3
7
8
23
6
8
14
29
44
59
7
22
37
52
8
23
38
4
6
1
4
2
6
7
22
5
7
13
28
43
58
6
21
36
51
7
22
37
3
5
Am
3
1
5
6
21
4
6
12
27
42
57
5
20
35
50
6
21
36
2
4
4
2
Abk
4
5
20
3
5
11
26
41
56
4
19
34
49
5
20
35
1
3
3
1
3
3
3
4
19
2
4
10
25
40
55
3
18
33
48
4
19
34
Da
2
2
Jon
2
2
2
3
18
1
3
9
24
39
54
2
17
32
47
3
18
33
48
1
1
1
1
1
1
2
17
Kaz
2
8
23
38
53
1
16
31
46
2
17
32
47
Oz
Jl
Abd
Na
Za
Mal
1
16
31
1
7
22
37
52
Jr
15
30
45
1
16
31
46
12
14
9
7
2
14
Př
15
30
Pís
6
21
36
51
66
14
29
44
Ez
15
30
45
11
13
8
6
1
13
ŽIVOT V KRISTU
péče, ambulance, dva operační sály, chirurgické oddělení, interní oddělení a porodní oddělení. Když izraelská letadla startovala, bylo letiště v Port-au-Prince mimo provoz. Nezbývalo
než věřit, že přesto budou moci přistát.
Přistání se zdařilo. Izraelští záchranáři zabrali fotbalové
hřiště v centru města a pustili se do práce. Celý týden po ničivém zemětřesení, které po sobě zanechalo kolem čtvrt milionu obětí (aktualizováno podle zpráv v době redakční uzávěrky),
pracovalo 250 Izraelců nepřetržitě 24 hodin denně. Polní nemocnice ošetřila 383 zraněných, provedla 140 akutních operací a pomohla na svět 7 novorozencům – jednomu z nich dali
rodiče jméno „Izrael“. Hlavní chirurg, plukovník Guy Lin, bývalý velitel záchranných jednotek na izraelské severní frontě,
daroval vlastní krev a zachránil tak život třídenního nemluvněte. 60 pacientů bylo ošetřeno stacionárně. Přes satelit probíhaly konzultace terénních lékařů s izraelskými specialisty ve
vlasti, kteří tak mohli například s pomocí videa sledovat operace a dálkově při nich asistovat. Izraelští psi vyhledali pod troskami více než tucet přeživších zasypaných. Tým dobrovolníků
ZAKA, který se mezitím rozrostl na šest, při záchranné operaci
trvající 38 hodin zachránil osm studentů z trosek univerzity.
Od svého založení poskytl stát Izrael humanitární pomoc ve
více než 140 zemích. V některých případech šlo o země, které s židovským státem nemají žádné diplomatické styky nebo
je dokonce vehementně odmítají. V prosinci 2004 zpustošilo
tsunami rozsáhlé oblasti jihovýchodní Asie. Izrael poslal 60
tun materiálové pomoci do Indonésie, největší islámské země,
která s ním neudržuje žádné diplomatické styky. Malý tým izraelské armády dopravil zároveň 82 tun hmotné pomoci do
Srí Lanky. V listopadu 2005 pomáhaly izraelské organizace
po zemětřesení v pákistánském Kašmíru. V srpnu 2007 vyslal
„Fast Israeli Rescue and Search Team“ (FIRST) tři lékaře a tři
zdravotnice do oblasti zemětřesení v Peru. FIRST byl v minulých letech nasazen v Turecku, Indii, Mexiku, Kongu, Čadu,
Súdánu (Dárfúr) a Malawi.
Zajímavé je, že ani v takovéto situaci si kritikové Izraele nedopřejí oddechu. Pohodlně zalezlí za svými laptopy vypočítávají patálie obyvatel Gazy – za všechny je přirozeně odpovědný pouze Izrael – jako protiváhu izraelské pomoci na Haiti
a docházejí k závěru: tím se válečné zločiny odčinit nedají. Židovskému státu se předhazuje, že pomocí Haiti chce pouze
odvést pozornost od Goldstoneovy zprávy. Připomíná se, že
v r. 2003 nabídl Izrael po zemětřesení pomoc Íránu, a označuje se to za „chucpe“. „Naštěstí,“ píše jeden blogger, íránská
vláda pomoc odmítla. Po internetu kolují pomluvy, že prý židovští lékaři jsou na místech katastrofy tak rychle jen proto,
aby se zmocnili použitelných lidských orgánů.
Vrchol moderní antisemitské vynalézavosti se objevil, když
jedna studie Hebrejské univerzity v r. 2006 zjistila, že při izraelsko-palestinském konfliktu – v protikladu ke všem ostatním
válečným konfliktům na světě – nedošlo k žádnému znásilňování palestinských žen. Místo otázky, zda židovský národ neklade sám na sebe přece jen jakési vyšší morální nároky, vysvětloval se tento jev „izraelským rasismem“, který prý Židům
zakazuje plýtvat svým vzácným semenem na ženy méněcenných podlidí. Dotázané palestinské ženy se cítily docela uraženy, že židovští vojáci si jich na základě svých rasistických předsudků vůbec nevšímali. Je zkrátka docela zřejmé, že v jistých
kruzích se prostě u Žida ani dnes nedá připustit nic správného. Proto je možná lepší nepsat vůbec o ničem, co „ti Židi“ dělají, pokud je jim člověk třeba i jenom napůl nakloněn.
© Johannes Gerloff, Křesťanský mediální svaz KEP
22. 1. 2010
přeložil Pavel Mareš
www.israelnetz.com
Velká překážka míru
Židovská sídliště v arabském východním Jeruzalémě
N
a první pohled se zdá všechno
jasné: Izrael se stáhne na hranice
z r. 1967, Palestinci dostanou stát
a na zemi zavládne mír – tedy alespoň ve
Svaté zemi. Tak nějak nebo podobně to
vypadá z bezpečné perspektivy Evropy
nebo Ameriky. Je to vlastně prosté. Takže každý může hned taky vidět, čí vinou
v biblické zemi dosud mír nezavládl: vinou Izraele, který odmítá vyklidit své osady. Přestože premiér Netanjahu koncem
listopadu 2009 přistoupil na desítiměsíční stavební moratorium, o Jeruzalému
se odmítá bavit. Jeruzalém je věčné, nedělitelné hlavní město židovského státu.
A tak to podle představ izraelské vlády
také má zůstat.
Norští míroví aktivisté potřásají hlavou před stanem ve východojeruzalémské čtvrti „Vádí al-Džoz“, „Údolí ořechů“.
Násir al-Gháví sedí se svou ženou a čtyřmi dětmi školního věku na ulici. Zatímco
Evropa tone ve sněhu, alespoň na Blízkém východě je cítit něco z oteplování
země a v lednu zde panuje letní počasí
– naštěstí pro palestinskou uprchlickou
rodinu. Matka s malou Sárou kreslí arabská písmena na kusu novin, který sem
přivál horký pouštní vítr. „To musí člověk
vidět na vlastní oči,“ koktá skandinávský
blonďák nevěřícně, „je to hrůza, jak Izrael s těmi lidmi zachází.“ Odborářská
skupina „poutníků solidarity“ z Norska
cestuje „okupovanou Palestinou“ v režii
úřadů Palestinské samosprávy.
Když si všechno „na vlastní oči prohlédli“ a utvrdili se ve svém mínění, spěchají Norové zpátky k autobusu a k další
plánované zastávce. Násir al-Gháví začí-
ná vyprávět, jak byl 2. srpna 2009 izraelským soudním rozhodnutím vyhozen
z domu: „Ale moje duše je pořád ještě
uvnitř!“ Věřící muslim s černým vousem
a hnědýma srnčíma očima se buší v prsa.
Jeho rodiče uprchli v r. 1948 z vesnice
Sarafan poblíž izraelské osady Nes Ciona do Jordánska. Rodina se usadila ve východním Jeruzalémě nedaleko izraelské
hranice. Mocný klan Hussejnů jim dovolil hospodařit na zdejší půdě. V 50. letech
pak postavily Spojené národy uprchlický
tábor Šejch Džarrá. Pozemek dostaly od
Jordánska, aniž se někdo staral, kdo je
vlastně majitelem. „Musel jsem tři roky
platit nájemné,“ vypráví Gháví, „potom
se měl dům stát mým majetkem.“
V r. 2002 rozhodl izraelský Nejvyšší
soud, že rodina al-Gháví musí dům vyklidit. Nemohli dokázat, že pozemek jim
skutečně patří, zatímco židovská „Sefardská rada“ předložila 120 let starý dokument, který dosvědčoval, že zde zakoupili
18 dunamů půdy, vypráví Násir al-Gháví.
On sám nato angažoval právníka, který
měl v archivech starého Turecka vypátrat skutečného vlastníka pozemku. Příliš
pozdě – tak rozhodli podle Ghávího izraelští soudci – zjistil jeho advokát, že na
přelomu století patřila půda rodině Hidžází. 92-letý Sulejman Darviš al-Hidžází
ještě žije v Bejt Chanině, čtvrti v severním Jeruzalémě. Pozemek byl za osmanské epochy zapsán na jméno jeho dědečka. Podle dokladů rodina Hidžází koupila
půdu od rodiny al-Bandak.
Vyprávění al-Ghavího je přerušeno.
Okolo projíždí velký americký GMC autobus. Na střeše monstrózní reproduk-
Východní Jeruzalém
tory, které zaplavují okolí ohlušující
chasidskou hudbou. „Ti to potřebujou,“
směje se Násir a zamává za nimi, když se
zdroj rámusu vzdálí tak, že je konečně
zase slyšet vlastní slovo. Kousíček odtud
se nachází hrob „Šimona Cadika“ neboli Šimona Spravedlivého, který byl za helénských časů 40 let veleknězem. Podle
židovské tradice provedl osobně Alexandra Velikého chrámem při jeho návštěvě
Jeruzaléma.
Moderně ortodoxní židovští osadníci, kteří se do domu po rodině Ghávíů
nastěhovali, nejsou příliš sdílní. Střechu
zdobí obrovský chanukový svícen. O svátku chanuky, který připadá na listopad
nebo prosinec, oslavuje židovský národ
očištění chrámu, který předtím znesvětili
řečtí pohané. Na otázku, jakým právem
zde bydlí, odpoví mladý otec rodiny lakonicky: „Platíme nájemné.“ Víc k tomu vysvětlit nemůže nebo nechce. Na naléhání,
že bez jeho vyjádření bude článek nutně
jednostranný, si nechá napsat číslo telefonu a slíbí, že se ozve někdo, kdo se ve
věci vyzná a může podat vysvětlení. Do
redakční uzávěrky však nikdo nezavolal.
Několik stovek metrů od bývalého
domu a současného demonstračního stanu al-Ghávíových se nachází další prominentní ohnisko osídlovacích jeruzalémských sporů: „Shepherd Hotel“. Před
čtvrtstoletím jej získal americko-židovský
milionář Irving Moskowitz a od r. 1988
do 1994 jej pronajímal izraelské policii.
Pak zůstal dům prázdný. Roku 1987 byl
hotel zavřen, když byl předtím dvě desetiletí pronajat křesťansko-arabské rodině
Marounů. Historická vápencová budova ze 30. let se dostala do titulků mezinárodních zpráv, když Moskowitz získal
povolení ke stavbě dvaceti nových apartmánů. Oproti zprávám v palestinských
médiích Izraelci ujišťují, že historické
stavební struktury jsou chráněny. Americkou vládu rozčiluje izraelská vláda,
jeruzalémská městská správa a bohatý
americký žid Moskowitz, který maří veškeré mírové plány svými finančními injekcemi nacionálně náboženským židovským osadníkům.
V lidové mluvě se pozemek, na kterém
Shepherd Hotel stojí, nazývá „Karm elMufti“, vinice muftího. Skutečností ale je,
jak vysvětluje jeden ze sousedů, že „velký
muftí Hádž Amín Hussejní, Hitlerův obdivovatel a zastánce konečného řešení židovské otázky v islámském světě, tady nikdy nebydlel. Jeho rezidence byla vždycky
naproti nemocnici sv. Josefa.“ Zamir
žádá, abych jeho skutečné jméno nezveřejňoval, nechce se ani nechat fotografovat. Koho se východojeruzalémský Palestinec tak bojí, nechce moc vysvětlovat. Že
sám s židovskými osadníky spolupracuje,
Izrael
Ročník 22, březen 2010
19
Izrael
ŽIVOT V KRISTU
20
důvodem prý není: „Tím si jenom vydělávám na živobytí.“
„Právní situace kolem hotelu Shepherd
je komplikovaná,“ říká Zamir. Půda prý
vlastně patří rodině Hussejní. Jordánci
prý ale tvrdili, že patří Židům, důkazy
však nepředložili. S tímto odůvodněním
prohlásili pozemek za státní majetek. Po
Šestidenní válce v r. 1967 byl Izraelci pověřen správou majetku
Apotropos, státní úřad pro
opuštěné majetky. „Jenže,“
říká Zamir, „kdyby jeruzalémské městské správě šlo
skutečně o rovnoprávnost,
mohla dávat stavební povolení i Arabům. Potomci Velkého muftího stále
ještě žijí v Saudské Arábii.
Mají jenom ten problém,
že sem nesmějí. Kdyby se
odvážili vkročit do Izraele, byli by při návratu do
Saudské Arábie zatčeni.“
Hlavní problém však
představují Jordánci. „Kdyby spolupracovali, dalo by
se ledacos vyřešit,“ myslí
si Zamir. „Takhle ale ani
Waqf – islámský úřad pro
správu Chrámové hory
– nemůže pomoci, protože je naprosto závislý na Jordánsku.“ Že
v jeruzalémských sporech o pozemky
jsou často největším problémem vnitroarabské spory, potvrzuje příbuzný posledního Velkého muftího, dosazeného
do úřadu jordánským králem Hussejnem,
šejch Abdel Kadir Abdín. Na bazaru Starého města prodává turistům háčkované
čepičky a sedmiramenné svícny a sympatizuje s radikálně islámským Hamásem.
„Teprve až se dostanou k moci ti opravdově zbožní, nastane skutečný mír,“ je
přesvědčen. „Jordánský král je horší než
sionisti. Je to Angličan!“
Zamir potahuje z cigarety a zírá před
sebe. Právní situace je sporná. „Je to stejné jako s rukou,“ říká Palestinec a ukáže rozevřenou dlaň: „Já netvrdím, že
všechny prsty jsou stejně dlouhé. Jeden
je kratší, jiný delší, jeden silnější, druhý
tenčí… Židé i Arabové se usazují ve starých domech, a je těžké dostat je potom
zase ven…“ Výhled od hotelu Shepherd
na horu Skopus a dál vpravo na Olivovou horu je fantastický. Stará budova
má všechno, co romantický luxusní hotel v orientálním koloniálním stylu musí
nabízet, v neposlední řadě i obligátní citrusovou zahradu – jen kdyby nebyl tak
prominentním jablkem sváru. Kolem se
šourá Zamirův přítel, dozví se, že jsou tu
němečtí novináři, a vmísí se: „Proč jste
ty Židy všechny nezlikvidovali? Nemuseli
jsme na tom dnes být hůř než prasata.“ –
„Každej na to má svůj vlastní názor,“ poznamená Zamir, a vyfoukne kouř z plic.
Hlavní hráče na světové politické scéně
tyhle komplikované jednotlivosti ovšem
sotva zajímají, když jde o řešení blízkovýchodního konfliktu. Spor se vede nejen
o jednotlivé domy či parcely ze zapeklitou historií, jsou tu celé čtvrti moderní-
ho Jeruzaléma, které leží na druhé straně
linie příměří z r. 1967: Pisgat Zeev, Neve
Jaakov, Har Choma, Východní Talpiot,
Ramot, Ramat Eškol, Gilo – to jsou jména několika sídlišť, ve kterých žije téměř
200.000 židovských obyvatel, které by
bylo nutno přestěhovat, pokud by Izrael
skutečně chtěl vyhovět požadavkům mezinárodního společenství.
Gideon Nachum sedí v Gilo před „makoletem“ – u nás bychom řekli „krámek
tety Emy“. Před ním na stolku stojí láhev izraelského piva, vedle ní krabička
ruských cigaret. „My nejsme žádná osada,“ hromuje, když se dozví, o co má jít,
„to se teda pletete! Od moře až k Jordánu je to všechno Izrael! A patří k němu
dokonce i Libanon, Sýrie a Sinaj. Celou
tuhle zemi zaslíbil Bůh izraelskému národu. Podívejte támhle na Ráchelin hrob
– to je ‚Rachel Imenu‘, ‚naše matka Ráchel‘.
A v Hebronu je pohřben ‚Avraham Avinu‘, ‚náš otec Abraham‘. Všechna tahle
území byla obydlena Židy!“ Jeho bratr
Ari vedle něj souhlasně přikyvuje: „Náš
otec byl každopádně taky vyhnán z arabské země, z Bagdádu, začátkem padesátých let!“ Nachumova rodina původně
pochází z Kurdistánu.
Předloktí Gideona Nachuma jsou poznamenána typickými modročervenými
jizvami, jaké zanechávají kovové střepiny,
které se nepodařilo vyjmout. 12. dubna
2002 byl Nachum jedním ze 104 zraněných při sebevražedném atentátu Brigády mučedníků al-Aksa na jeruzalémském
tržišti Machaneh Yehuda. Sedm lidí tehdy přišlo o život. Byl to již druhý arabský sebevražedný útok, který osobně zažil. V roce 1983 zažil proslavený atentát
na sídlo izraelské tajné služby v libanonském Týru. Tehdy zahynulo 60 lidí, 30
bylo zraněno. Na otázku, jako to
tehdy přežil, odpovídá Gideon:
„Mně se neptejte, zeptejte se Boha.
Letěl jsem tenkrát pět metrů vzduchem.“
„To pivo začínám pít hned po
poledni, abych se zbavil nočních
děsů,“ vysvětluje Nachum a popisuje, jak probíhá jeho den. Většinou se probudí už ve tři v noci
a má strach znovu usnout, protože má před očima strašlivé obrazy, noc co noc. Teprve když venku
začne svítat, uklidní se a trochu si
zdřímne, vstává až před polednem.
Pak si zajde ke svému makoletu,
kde dostane pivo a cigarety. „Bez
toho bych vůbec nemohl žít,“ prohlašuje bývalý taxikář, který je kvůli svým depresím neschopný práce.
„To je jediný lék, který mi pomáhá.“
Rozhovor před makoletem
v Gilo tak trochu připomíná to,
čemu v Německu říkáme „Stammtisch“.
Gideon a Ari filozofují, jak se to v takovém ovzduší dělává – a odhalují přitom
ledacos z duše obyčejných lidí. „Já mám
spoustu arabských přátel,“ vypráví Gideon, „ale jejich vůdci a extrémisti všechno jenom zničí.“ Proto je přesvědčen:
„Když budou Arabové silnější než my, je
s náma konec, zakroutí nám krkem.“ Ale
přesto: „Židi dokážou s Araby žít, když
jsou to dobří lidi.“ Je tedy mír možný? Ari
se domnívá: „Ano, ale ne v naší generaci.“
Gideon dodá: „Netanjahu je dobrý předseda vlády, i když je pravičák.“
Na novinářský mobil dorazí SMS:
„Z pásma Gazy dopadly na negevský kibuc Netiv HaAsara čtyři granáty.“ Gideon zvedne pivo – přestoupil na dánský
Tuborg: „Tak na mír! – Ale na skutečný
mír, ne falešný!“ Pak se odmlčí a přemýšlí: „Proč bychom vlastně měli být osadníci jenom my? Lidi v Katamonu jsou taky
osadníci! Před rokem 1948 tam bydleli
Arabové.“ Gideon poukazuje na jeruzalémskou čtvrť, ležící v údolí na dohled od
Gilo. A vůbec: „Jsou to ti praví osadníci
v Hebronu a v Samařsku, kterým vděčíme za existenci Izraele.“
© Johannes Gerloff,
Křesťanský mediální svaz KEP
29. 1. 10
přeložil Pavel Mareš
www.israelnetz.com
alespoň jeden tým přinese klíč, je pro
nás, organizátory, určitým povzbuzením,
že jsme odvedli dobrou práci. V posledních letech také mívá Procházka poměrně dramatické rozuzlení, přímí účastníci
by jistě mohli vyprávět. Poté, co je závod
ukončen, následuje večeře (výborný guláš), vyhlášení výsledků a pro zájemce
promítání nějakého filmu. Na neděli se
snažíme zvát nějakého velitele RR, který
si pro nás připraví krátké kázání (letos
nám předběžně přislíbil svou účast sám
národní velitel RR Petr Walach). Ale už
dost teorie, pojďme se podívat na to, jak
vidí Procházku samotní účastníci:
Procházka růžovým sadem
P
rocházíte se růžovým sadem. Kosí
bezstarostná písnička se line z nedaleké rozkvetlé jabloně. Podobných stromů je tu spousta. Jsou obaleny
růžovými květy, které se ladně houpají
na vlnkách svěžího větříku. Zima zůstala kdesi na stránkách starého kalendáře
a léto ještě nedonutilo rtuť teploměrů vyšplhat do závratných výšin svého skleněného světa. Slunce v jásavé modři nastavuje svou tvář a první kytky se natahují
pro polibek. Každý nádech je směsí volnosti, svobody a něčeho nového...
Realita však je jiná. Procházet se růžovým sadem se člověku zase tak často nepovede. Proto, když už se mu k tomu naskytne příležitost, měl by ji využít. Jedna
taková přijde 16. dubna 2010 a jmenuje
se, jak jinak, Procházka růžovým sadem.
Jde o šifrovací hru, kterou pořádá Royal
Rangers, konkrétně 26. přední hlídka
Olomouc a 41. přední hlídka Zábřeh. Letos se koná na chatě Křesťanských sborů
na Nivách u Vsetína a v okolních lesích.
Jde při ní o to, najít klíč a s jeho pomocí
se dostat zpátky do chaty, ze které vás
organizátoři při startu vyhnali do divočiny. Místo, kde se klíče nalézají, je popsáno ve zprávě, kterou mají týmy za úkol
dát dohromady. To ale není nic jednoduchého. Zpráva je totiž rozdělena na deset
částí, každá část je zašifrována jinou šifrou a nachází se na jiném místě. Dokončit celou Procházku se povede průměrně jednomu týmu z celého startovního
pole. Ale za poslední tři ročníky se nestalo, aby Procházku úspěšně nedokončilo žádné družstvo. A každý rok, kdy nám
„Procházka růžovým sadem je fajn akce.
Takové to víkendové courání jarními lučinami, kde se počet nachozených kilometrů vejde
do stovky. K tomu takové ty laškovné doplňovačky, omalovánky a vystřihovánky, co se jim
říká šifry... No co vám budu povídat, PRS je
prostě příjemně strávený víkend, doporučuji
vyzkoušet, neb kdo neokusil – nepochopí.“
Jiří „Růža“ Růžička
Ze života církve
Ročník 22, březen 2010
„Procházka růžovým sadem byla rozhodně
nezapomenutelný zážitek. Nikdy bych nevěřila, že dokážu putovat celou noc v dešti,
ve sněhu, neznámo kam jen s kusem mapy
v ruce. I když jsme nakonec žádné šifry nenašly, rozhodně stála „Procházka“ za to a doporučuji ji všem ostatním!“
Petra Netušilová
Jednou spolubydlící vyprávěla, jak její otec
na vojně spal za chůze. Zasmála jsem se, ale
nevěřila tomu. Ovšem jen do první zkušenosti s Procházkou. Nejen, že jsem se nad ránem
dokázala prospat na pařezu, ale zadařilo se
mi taky „vypnout“ při chůzi po silnici, kde
mě zpět do reality vrátilo až chřestění boty
ujíždějící po štěrku u krajnice... Takže, pokud jste se něčemu zatím jen smáli, POZOR,
na Procházce to můžete zažít! Nazvat tenhle
závod „Procházka růžovým sadem“ je přesně ten druh humoru, který mě baví (i když
asi ne tolik, jako organizátory závodu) Na
Procházce se můžete, stejně jako my, brodit
vodou, sněhem, blátem, může taky dost pršet, bude zima, bude se chtít spát, změníte
plán „vyluštit aspoň jednu šifru“ na „najít
aspoň jednu šifru“ a nejspíš si taky parkrát
pomyslíte MÁM TO ZAPOTŘEBÍ??!! Jenže
je na tom něco, co nám našeptává risknout
to ještě jednou!“
Míla Netušilová
„Když se řekne „procházka růžovým sadem“, většina lidí si představí něco nadmíru
pohodového a klidného. Ne tak my, co jsme
zažili na vlastní kůži Procházku. Mně se při
tomhle spojení vybaví nejdřív tma, potom
nocování v chatrné kůlně, kterému předcházela mírná výměna názorů mezi částmi
21
Ze života církve
ŽIVOT V KRISTU
týmu Nejsme-žádné-máčky-jdem-celou-noc
a Ještě-kilák-a-zalomím-to-v-kopci, krásný
východ slunce, hodinové hledání šifry, která byla na vedlejším kopci, mokro v botech
a úžasně vítězný pocit, když jsme došli do cíle
(i když jsme našli jen dvě šifry). Takže pokud chcete zjistit, jak je na tom vaše fyzická
a psychická kondice, doopravdy poznat svoje
kamarády a ještě při tom obdivovat dílo toho
největšího Umělce, pojeďte příště taky... stojí
to za to.
Barča Galdová
„Ideální příležitost podrobit vztahy v týmu
zatěžkávací zkoušce. Po dvanácti hodinách
pochodu poznáte, na koho se i v reálném životě lze spolehnout.“
Hanka Šmajstrlová
Z těchto ohlasů je myslím jasné, že
Procházka není jen nějaká akce. Procházka je výzva. A pokud se nebojíte, že byste
nezvládli „projít růžovým sadem“, přijeďte nám ukázat, jak se takové výzvě umíte postavit. Pravda, když někomu řeknete, že jste dokončili Procházku růžovým
sadem, tak to zase tak drsně nezní, ale
v kruhu zasvěcených určitě získáte zasloužený obdiv.
Rádi bychom zakončili tohle povídání
o Procházce dopisem, kterým nám, organizátorům, udělala jedna z účastnic velkou radost:
Pozitivně mě překvapilo, že je to sice adrenalin, ale pro lidi, kteří s tím nemají zkušenost, je adrenalin, napětí atd. „jen“ nadhodnota. To podstatné, co v tom vidím, je, že vy
(RR) jste tým, jste ochotní dělat něco navíc,
že to není vynucené, ale je to prostě vaše svobodné rozhodnutí: „být v přátelském styku
s Bohem a od toho odvíjet to, co děláte každodenně“. Tímhle stylem dáváte poznat ostatním, že věřící fakt nejsou divní lidé. Oceňu-
22
ství, přijetí člověka i s jeho nedostatky, prostě
tak, že nemusí stále předstírat, že je něco jiného, než je, že nemusí zapadat do hlavního
proudu... a bez toho uvědomění jsou podivně
pochroumaní, že se z toho sami možná nikdy nevyhrabou. Tak jsem to aspoň vnímala
a tak se to pokusím zprostředkovat dál. Také
bylo zajímavé vidět, jak to chodí u vás, mám
totiž pocit, že se jednotlivé církve často uzavírají ve vlastních společenstvích a dochází ke
zkreslení v pohledu druhých. Jenže nakonec
z toho vyplývá, že i když něčemu u druhých
úplně nerozumíme, Bůh je jen jeden (naštěstí). Takže to bylo asi to něco, co nám našeptává risknout to zase, protože se šiframi to
už v našem týmu asi lepší nebude... (kašleme na ně)  Pokud jste to přečetli až sem,
tak tímto (jasně, je to dlouhé, ale když se dá
něco hezkého říct, tak proč to neříct) vám
teda dodatečně děkujeme za zážitek a přejeme organizačnímu týmu zdar a sílu do dalji, že zvete i nevěřící, protože potkávám lidi, ších ročníků!
Míla Netušilová
kteří skoro nezažili např. opravdové přátel-
Ročník 22, březen 2010
C
výpovědi Bible, hlouběji je chápali a byli
schopni samostatně reprodukovat či pojednat o každé biblické knize.
I přes velké množství autorů, kteří se
nal a učil. Evangelisté zachytili příslušný
tradovaný materiál písemně proto, aby se podíleli na napsání Bible, je Bible postal základem víry a života Církve. Nový zoruhodně jednotná. Je přeložena do
zákon obsahuje Skutky apoštolů, dopisy mnoha světových jazyků a dialektů. Patří
jednotlivých apoštolů a Knihu zjevení. k nejčtenějším knihám. Odolává všem arTyto knihy potvrzují všechno, co se týká gumentům kritiků, kteří se ji snaží zpoosoby Krista, jasněji vysvětlují jeho pravé chybnit. Její poselství přežilo neuvěřitelučení, ohlašují účinky jeho díla a předpo- ně dlouhou dobu a je stále živé a aktuální.
A to je pro mě ten největší důkaz o její
vídají slavnou budoucnost Božího lidu.
Cílem těchto předmětů je především pravdivosti, spolehlivosti a autoritě.
to, aby studenti dokázali interpretovat
Vladimír Rafaj, učitel VOŠMT
základní biblické souvislosti a teologické
elá Bible je nadpřirozeně vnuknuté Boží slovo. Prostřednictvím Bible
k nám promlouvá Bůh. To je jeden
z mnoha důvodů, proč je na biblické škole věnována značná pozornost studiu
Bible. Starý a Nový zákon jsou přehledovými předměty a v učebním plánu biblické školy mají důležité postavení.
Na vzniku starozákonního a novozákonního kánonu se podílelo několik desítek autorů. Tito lidé žili v různých časových obdobích. Měli různá povolání,
žili na různých místech, prožívali úzkost,
strach a obavy. Všechny tyto zkušenosti však zúročili při psaní Bible. Proto
bychom mohli studium Bible přirovnat
Ježíš pokračoval: „Jeden člověk měl dva
k cestě, na které poutník prožívá mnohá
dobrodružství. Důležitost biblického po- syny. Ten mladší řekl otci: ‚Otče, dej mi díl
selství přesahuje dějinný rámec a urču- majetku, který mi náleží.‘ A tak jim rozděje či vymezuje průběh a vývoj minulých, lil své jmění. Mladší syn za pár dní všechno
prodal a odešel do daleké země, kde svůj mapřítomných i budoucích událostí.
Starozákonní zjevení je základem pro jetek promrhal rozmařilým životem. Když
plnější zjevení v Novém zákoně. Ná- všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad
zvem Starý zákon neboli Stará smlou- a on začal trpět nouzi. Později se uchytil
va se v křesťanské terminologii označu- u jednoho občana té země a ten ho poslal na
je sbírka biblických knih, které Židé již pole pást vepře. Toužil si naplnit břicho lusky,
tradičně nazývají „Zákon, proroci a spi- které žrali vepři, ale nedostával ani to. Když
sy“. Co je obsahem Starého zákona? Je se nakonec vzpamatoval, řekl si: ‚Kolik náto především první část Božího zjevení deníků má u mého otce jídla nazbyt, a já tu
a plán spásy. Skrze tyto nástroje Bůh při- umírám hlady! Vstanu, půjdu k otci a řeknu
pravoval, prorockým slovem ohlašoval mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i proti tobě!
a v rozličných předobrazech a symbolech Už si nezasloužím být považován za tvého
naznačoval příchod Mesiáše, Ježíše Kris- syna. Udělej mě jedním ze svých nádeníků.‘
ta. Zaměřujeme se tady na Boží smluvní A tak vstal a vydal se ke svému otci. Otec
vztah s jeho lidem a na historii izraelské- ho spatřil už z veliké dálky. Pohnut soucitem
přiběhl, padl mu kolem krku a zasypal ho poho národa.
Důležitou složkou osnovy je pohled libky. ‚Otče,‘ řekl syn, ‚zhřešil jsem proti nebi
na historický, kulturní, zeměpisný i ná- i proti tobě. Už si nezasloužím být považoboženský kontext knih obsažených v bib- ván za tvého syna.‘ Otec však nařídil svým
lickém kánonu, přičemž kánon chápeme služebníkům: ‚Přineste nejlepší šaty
jako normativní soubor svatých Písem a oblečte ho. Navlékněte mu prsten
Starého a Nového zákona. Není proto a obujte ho. Přiveďte vykrmené
rozumné omezit biblický kánon až na tele a porazte je. Jezme a oslazávěrečné dogmatické rozhodnutí. Ka- vujme, neboť tento můj syn byl
nonizace byla procesem. Studenti se tak mrtev a ožil, byl ztracen a je
naučí mnohým pravdám, jež jim pomo- nalezen!‘ A tak začali oslahou v chápání celé Bible, v chození s Bo- vovat. Starší syn byl zatím
hem i ve službě, na kterou se na škole na poli. Když se blížil domů,
uslyšel hudbu a tanec. Zavolal
intenzivně připravují.
Obsahem druhé části Bible, která se si jednoho ze služebníků a ptal se,
běžně označuje názvem Nový zákon nebo co to má být. Ten mu řekl: ‚Přišel
Nová smlouva, je pokračování, uskuteč- tvůj bratr. Tvůj otec porazil tučné tele,
nění a završení Božího zjevení a Božího že ho má zpátky živého a zdravého.‘ Ale
plánu spasení. Tento předmět pojednává on se rozhněval a ani nechtěl jít doo kulturním a dobovém pozadí Nového vnitř. Když za ním vyšel jeho otec
zákona, o životě Ježíše Krista, o historic- a prosil ho, odpověděl mu: ‚Podíkém růstu první církve a o problémech, vej se, kolik let ti sloužím! Nikdy
s nimiž se potýkali křesťané v prvním jsem neporušil jediný tvůj příkaz,
století. V Novém zákoně jsou hlavním ale tys mi nikdy nedal ani kůzle,
svědectvím o životě a učení Ježíše Krista abych se poveselil s přáteli. Když
evangelia, která věrně podávají to, co Je- ale přišel tenhle tvůj syn, který prožíš během svého pozemského života ko- žral tvůj majetek s děvkami, porazil jsi
Marnotratný Syn
Čtenáři píší
Jedinečnost Bible
pro něj vykrmené tele!‘ ‚Synku,‘ řekl otec, ‚ty
jsi stále se mnou a všechno, co mám, je tvé.
Ale oslavovat a radovat se bylo namístě, neboť tento tvůj bratr byl mrtev a ožil, byl ztracen a je nalezen.‘“ (L 15,11–32)
T
ento příběh, vypovídá o lásce nebeského Otce vůči hříšníkovi, který činí
pokání. Je pravda, že Bohu patří celý
svět a je možné vnímat poselství jako milosrdenství ke každému z nevěřících, kteří se obrátí v pokání k Bohu.
Vzhledem k tomu, že mladší syn si
byl vědom toho, že je dědic a odchází
z domu, jsem přesvědčen, že již byl obeznámen s tím, že je dítětem svého Otce.
Tedy mladší syn je věřící znovuzrozený
člověk, který odchází z úzkého vztahu
s Otcem dobrovolně i s částí dědictví. Odchází s částečným poznáním, možná ur-
23
Čtenáři píší
ŽIVOT V KRISTU
24
čitou moudrostí, odpuštěním, laskavostí,
možná s některými dary ducha svatého,
sebejistotou, kterou získal jako syn… Je
zajímavé, že příběh neoznačuje způsob
života mladšího syna tak, jak jej označil
posléze starší bratr. Je tam napsáno, že
o otcův majetek přišel rozmařilým životem. Rozmařilý život je život, jehož zdroj
není obnovován. Jedná se o život, který
je popisován podobenstvím o vinné ratolesti, která se oddělila od kmene. Také vypadá po určitou dobu jako živá… V době
loňského adventu dostaly naše děti pár
větviček zlatého deště a třešní. Na vánoce
vykvetly a postupně kvetly až do 5. ledna. Pak přišlo nevyhnutelné – ale děti to
neznaly a bylo jim líto, že třešeň z květu
nebude… Tento mladší syn mohl dál fungovat slušným způsobem, mohl svým nebeským kapitálem dosáhnout úctyhodné
pozice významu ve světě i v církvi, mohl
kvést. Je však napsáno, že všechno utratil – míza došla. Nestaví-li dům Hospodin budeme se namáhat nadarmo, pokud
není neustálým mecenášem našeho života Bůh, pak kapitál dojde, stavba se zastaví a náš život naše osobnost naše duše
začne chátrat.
V té zemi nastal hlad. Jak nejisté jsou
pozice tohoto světa, jak nejisté jsou jistoty tohoto světa! Ten mladší syn mohl být
starostou, lékařem, učitelem, prezidentem, dělníkem nevíme, ale víme, že svůj
život měl pro sebe a ne pro Otce. Rozhodl se, že bude správcem svého dědictví
v sobě a ne v Otci.
Uchytil se občana té země a ten jej
poslal na pole pást vepře. Duše chátrá
a hledá potravu. Občan té země je hřích,
uchytil se u něho spojil se s ním v jedno jho, pase vepře a touží aspoň po potravě pro vepře. Kolik lidí neustále touží
po potravě tohoto světa, baží po duševní
potravě, která je pro prasata! Uvědomme
si, že svět lidem nabízí potravu, vzbuzuje v nás touhu, lačnost, hladovění. Strategie satana je vzbudit žádostivost a ta
počne hřích! Nejsi spokojen s tím, co
máš? Myslíš si, že máš právo na víc, že
Bůh přece nenechá své dítě žít hůř, než
je obecný standard blahobytu! Jasně, je
tu půjčka, díky Bože, ty se o nás postaráš,
půjdeme do toho vírou, ty nás nenecháš
padnout, nepřijdeme o dva platy, ze tvé
ruky přijmeme jesle i školku, družinu. Ty
jsi ten, který žehná! Víte, že děti se obětovaly Bohu prosperity? Přitom máme žít
moudře spokojeni s tím, co máme, pokud chceme více, můžeme se uskromnit
z toho, co teď máme a ušetřit na další
zvýšení své životní úrovně, proč pokoušet Boha? Víte, že Bůh dává rád svým
dětem dárky? Ale což pak lze obdarovat
dítě, které vše má ve svých rukou a řídí
svého Otce?
V dalším textu vidím ukázku opravdové víry. Mladší syn jde do sebe a rozhoduje se pro potravu svého Otce. Dostal
milost vyhladovět! Ale tento syn, jak je
napsáno, ani sám nesáhl a nevzal si potravu prasat! Nedovedu si představit, že
by byl neustále pod dohledem, že by si
nemohl lusky nabrat a jíst. Jediné vysvětlení je to, že nechtěl! Měl tolik rozlišení, měl ještě takovou milost, že nechtěl
jíst potravu nečistoty. Ví moc dobře, jak
kvalitní potrava je u jeho Otce. Chce být
raději otrokem v domě svého Otce než
jíst potravu hříchu! Vidím zde víru, která se projevila u syrofenické ženy, která
přijímá postavení psa, který jí drobky ze
stolu svých pánů, víru, která šla cestou
ponížení a skrze to došla povýšení. Otec
svého obživlého syna objímá a vrací mu
jeho postavení.
Jsou dvě oblasti, o které lidé usilují, a Bůh říká, že nelze dychtit po
obou. Jedna oblast vždy ovládne naše
srdce. Potrava pro prasata a potrava
z domu Otce. Potravou je touha, žádostivost, nasycením je ukojení žádosti.
Po čem toužíme, co ovládá naše srdce?
Hmotné a duševní věci nejsou zlé samy
o sobě, ale zlé je darovat jim sebe a své
blízké.
Bůh nás nasytí dobrými věcmi, ale tak
odlišnými od pomíjivých záležitostí tohoto světa. Ponesu-li výsledek života úzkého vztahu s Bohem, pak se budu projevovat láskou, sebeovládáním, laskavostí,
trpělivostí, dobrotou, pokorou, tichostí, spravedlností… a právě tento vztah
a toto projevování bude přinášet věčnou
sytost mé duši.
A co druhý syn? Ten se má také co
učit od Otce! Má vše, vše dodržuje, ale
nic si z toho neužívá. Smutné, také takoví jsme? Vidím chybu v tom, že Boží dědictví zná, snaží se plnit vůli svého otce,
ale radost z toho nemá. Ptám se proč?
Co je špatně? Lakomství! Nepřejícnost!
Soud! Z toho to pramení. Nepochopil,
že Otec ho prací učí jak se stát Otci podobným ve spravedlnosti, štědrosti, lásce,
milosrdenství. Tak i naše křesťanství má
směřovat skrze to, co od Otce přijmeme
k tomu, co poneseme – jaké projevy, jaký
výsledek, jaké ovoce. Druhý syn přijímal
a pracoval každý den, ale nenaučil se dávat, nenaučil se projevovat, nenaučil se
žít život svého Otce.
Přeji nám všem, aby okolo nás štědře
,,čvachtala“ živá voda.
Otakar Novák, diaspora AC Lysé nad Labem
v Plané nad Lužnicí
Jak chutnáš Bohu?
K
oupil jsem si v obchodě veliký po- účinnost. No a nakonec je potřeba nezameranč. Když jsem ho jedl, ze tři nedbávat pravidelnou účast na nedělním
čtvrtin byl šťavnatý a výborný, ale shromáždění. I zde nás, zejména ve chváposlední čtvrtina byla zaschlá – bez šťávy lách, naplňuje Duch svatý.
Jistě to není zdaleka úplný výčet čina i chuť měla nějakou divnou, nedobrou,
nedala se jíst, tak jsem ji musel nakonec ností, které bychom měli dělat, abychom
vyplivnout. V souvislosti s tím mě napad- byli duchovně zdraví. Ale jsou to všechla otázka, jak my křesťané asi chutnáme no činnosti, kterými „doplňujeme šťáBohu? Uvědomil jsem si, že tou šťávou vu“ a stáváme se tak Bohu chutnějšími,
v našich životech je působení Ducha sva- pokud však tyto věci zanedbáváme, pak
tého. Dbáme-li na to, abychom byli stá- nám šťávy ubývá a začíná znovu vystule plní Ducha svatého, pak jsme jako ten povat na povrch naše stará přirozenost
pomeranč plný šťávy, který Bohu chutná, se všemi svými negativními projevy – ta
jsme-li však v této věci nedbalí, pak jsme Bohu zajisté nechutná ani náhodou. To
jako ten zaschlý pomeranč, který Bohu je také důvod, proč nám Boží slovo přinechutná. Proto usilujme být stále plní kazuje, abychom se naplňovali Duchem
svatým (viz Ef 5,18–20 překlad KMS).
Ducha svatého. Jak toho dosáhneme?
Závěrem snad jen upozornění, že to,
V prvé řadě nezanedbávejme pravidelný modlitební život. Přitom pamatujme, zda jsme plní šťávy anebo vyschlí na nás
že modlitba je rozhovor s Bohem, kdy vidí i nevěřící lidé kolem nás – a dle toho
můžeme Bohu i klást otázky jako dítě otci si často udělají i obrázek o křesťanství –
a pak mu ve ztišení dát prostor, aby mlu- o důvod víc, proč nebýt v této věci nevil i On. Nemá to být jen jednostranný dbalý – vždyť je to ta „šťáva“ v nás, ktemonolog od nás k němu, ten by nás brzy rá nás od nevěřících odlišuje. Jen tím, že
vyčerpal, naopak v obecenství s ním při- Bůh je s námi, se odlišujeme od nevěříjímáme občerstvení. Také nezapomínej- cích, jak řekl i Mojžíš Hospodinu: „Podle
me na společné modlitby s křesťany na čeho jiného by se poznalo, že jsem u tebe našel
různých modlitebních skupinkách, zde milost já i tvůj lid, ne-li podle toho, že s námi
se uplatňují zejména přímluvné modlit- půjdeš; tím budeme odlišeni, já i tvůj lid, od
by, které mají dle mého názoru při vět- každého lidu na tváři země.“ (Ex 33,16)
Petr Skřičil, AC Olomouc
ším množství křesťanů pohromadě větší
Roztoči na prázdninách
K
onečně jsou tady jarní prázdniny. Libor se těšil, jako každý
správný kluk, že si užije zimy
a sněhu a hlavně nového snowboardu, protože když jej dostal na Vánoce, žádný sníh nebyl a teď mu strejda slíbil, že s ním pojede na hory
a všechno ho naučí. A tak už dva
dny předem měl Libor sbaleno
a těšil se tak, že už se nemohl
dočkat. Jenže když přišel ten
vytoužený den a Libor chtěl
vstávat, tak zjistil, že to prostě nejde. Hlava ho bolela,
v krku měl jak v polepšovně a podle toho, jak
ho pálily oči, nebylo
pochyb o tom, že má
teplotu a maminka
ho nikam nepustí.
Nedalo se s tím nic
dělat.
Libor zůstal uvězněný v posteli, brblal a nadával, ale nic to
nebylo platné. Tři dny utekly, teplota polevila, Libor pospával a zdál se
mu zvláštní sen. Kolem jeho dveří
se tlačili takoví malincí čiperkové,
bylo jich spousta, zpívali si a hrnuli
se do jeho pokoje, jako kdyby tam
bydleli odjakživa. Libor je pozoroval jako ve filmu. A to už i rozuměl
tomu, co si zpívali:
Roztoči, roztoči, kdopak si nás ochočí,
máme rádi prach i špínu,
zalezem ti pod peřinu.
No to je paráda. Já nevím, proč ti
lidi říkají, že ty nové byty a domy
jsou prima. Co se může vyrovnat
téhle pěkně udržované špínečce. Jejej, tady ale bude dobře!! To je prostě ráj pro roztoče. Ještě že ta naše
nová cestovní kancelář „Roztoč to“
je tak šikovná ve vyhledávání luxusních pobytů. Takové prázdniny
jsme snad ještě neměli, že? Tady
se nás může rekreovat spóóóusta.“
A všichni se dali do smíchu a začali
zpívat znovu tu jejich oblíbenou:
Roztoči, roztoči, kdopak si nás ochočí,
máme rádi prach i špínu,
zalezem ti pod peřinu.
Libor se ze spaní usmívá, do rytmu si pokyvuje hlavou a najednou
bác! PrašA sotva dozpívali, začali znova. til se tou
Taková rozverná melodie to byla, h l a v o u
že se Libor přistihl, jak si brouká
s nimi. Najednou se jeden malý roztoč zastavil, obdivně se rozhlédl kolem a spokojeně prohodil: „Pane jo, tak takový
binec jsem už dlouho
neviděl. A toho prachu
mezi plyšáčkama a pod
postelí, a ty závěsy taky
pěkně zaprášené a vysoký
koberec už dlouho neluxovaný ba dokonce ani nevyklepaný.
o peřináč. „Au, to bolí! Ale co to
bylo za písničku, co se mi to zdálo?
Taková pohodová.“ A zkoušel si ji
broukat. „Cože? Nezpíval jsem tam
o roztočích? Nejsou to ty malé breberky, ze kterých bývá alergie a nemocné průdušky? Nemám já teď
nemocné průdušky? Nejsem já teď
v posteli kvůli nim? Nepokazili mi
oni ty prázdniny? Tak to teda ne.
Já vám ukážu!“ A začal si zpívat na
stejnou melodii svoje slova:
„Roztoči, roztoči, já teď s vámi
zatočím!!!“
A protože už neměl teplotu, tak
vyskočil z postele, vzal kyblík
vody, pořádný hadr a pustil se
do té špíny. A opravdu ty roztoče nešetřil. „A tu máš a ještě“,
mumlal si pro sebe, jak drhnul
podlahu. Vyhodil kobereček, aby jej pořádně
vyklepal, utřel všude prach a ani si nevšiml, že se z pokoje
hrnula parta malých čiperků, co už si nezpívali, ale
horem pádem pelášili pryč, protože
všichni roztoči pochopili, že tam už
jim dobře nebude.
A Libor se rozhodl, že už nikdy
nechce být kvůli žádným roztočům
nemocný, že je to v posteli nuda
a začal si dokonce uklízet v pokojíčku, i když mu maminka neříkala, aby to udělal. A když pak v neděli na besídce slyšel o tom, že
naše tělo je chrám Ducha svatého
a že se o ně máme dobře starat, jenom spokojeně pokýval hlavou, že
ví, o čem je řeč a že se to fakt vyplatí. Po besídce za ním přišel strejda a řekl mu, že má pro něj báječný
nápad. Sehnal ubytování v pěkném
srubu na horách kousek od lanovky a příští víkend s ním
počítá na ten snowboard, ať doženou, co zameškali. A Libor si pochvaloval, jak mu ten sen pomohl
najít a porazit toho záškodníka, který mu pokazil prázdniny
a o ten snowboard nakonec taky
nepřišel.
teta Dana
Povídanky
Ročník 22, březen 2010
25
ŽIVOT V KRISTU
DANIEL – MUŽ BOHU VZÁCNÝ
O
17
17
bdobí izraelského zajetí v Babylóně nám popisuje kniha
Daniel. Muž, po kterém je kniha pojmenována, dosáhl během svého působení v Babylóně velmi významného společenského postavení, mnohem důležitější však je titul, který
dostal od samotného Boha, který ho hned třikrát nazval mužem
vzácným (Da 9,23; Da 10,11.19).
Pojďme se podívat na Danielův život, čím si vysloužil toto
pojmenování? Jsme křesťané a věřím, že každý z nás by chtěl tohoto pojmenování před Bohem dosáhnout. Můžeme o tom rozhodnout svým životem! Podívejme se
na několik konkrétních záznamů Danielova jednání, které jsou charakteristikou lidí vzácných před Bohem.
1) Daniel si předsevzal, že se neposkvrní královskými lahůdkami a vínem
(Da 1,8)
Jako mladý chlapec byl Daniel roku
605 odvlečen do Babylona a spolu
s dalšími Hebreji dán na tříletou výchovu, aby mohl sloužit před králem.
Král pro ně určil každodenní příděl
z královských lahůdek a z vína, které
pil. Jako Žid nemohl Daniel jíst cokoli,
některé věci byly Židům Hospodinem
zakázány. Daniel se rozhodl být tomuto zákazu poslušný i uprostřed pohanského Babylona. Nebál se předstoupit
před velitele dvořanů a v mírnosti,
ale jasně si vyžádat pokrm bez těchto závadných královských lahůdek.
Jaké ponaučení plyne pro nás z tohoto Danielova jednání? Jako křesťané
jsme uprostřed okolního světa v podobné situaci jako Daniel v Babyloně.
V médiích jsme každý den bombardováni závadnými informacemi, jsou to
lži, které popírají Boží pravdu. Už ten,
kdo tyto informace sleduje, je jimi
ovlivněn a znečištěn. Rozhodněme se
jako Daniel, že se budeme sytit jen vodou Božího slova a zeleninou, která z něho vyrůstá, ostatní pokrm odmítněme a neznečišťujme se jím.
2) Daniel věrně vykonával svůj úřad (Da 6,5)
Když se říšští vládcové a satrapové snažili najít proti Danielovi záminku, aby ho očernili u krále a zbavili jeho postavení, nic
na něj nenašli. Je napsáno, že na něm neshledali žádnou nedbalost ani zlé jednání, neboť byl věrný. Jaké ponaučení z toho vy-
KYPR
K
26
dyž se lidé po Potopě opět začali šířit po zemi, čteme: „Synové Jávanovi: Elíša a Taršíš, Kitejci a Dódanci. Z nich vzešly
ostrovní pronárody v různých zemích, pronárody různého jazyka a různých čeledí.“ (Gn 10,4-5) Podle obchodní korespondence starověkých národů a podle archeologických výzkumů (např.
René Dussauda) vidíme, že Noeho pravnuk Elíša* a jeho potomci osídlili pobřeží Kypru. Byla zde bohatá naleziště mědi, kterou
zdejší obyvatelé zásobovali okolní země. Vznikla zde politicky
i obchodně významná oblast Alašia, jejíž vliv zasahoval nejen
Kypr, ale i pobřežní území Féničanů. Kyperský vliv na Fénicii
i Sýrii je patrný i v náboženské oblasti (Joseph Offord).
plývá pro nás, křesťany? Stojíme ve světě v různých zaměstnáních, obklopeni nevěřícími lidmi, kteří vědí, že jsme křesťany
a bedlivě nás pozorují. Buďme jim vzorem i tím, že budeme
věrně, zodpovědně a bez reptání plnit své každodenní pracovní povinnosti
3) Daniel měl pravidelný zvyk modlit se třikrát denně k Hospodinu, od kterého neustoupil (Da 6,12)
Tohoto jeho zvyku si všimli jeho odpůrci a využili ho k útoku. Navedli krále, aby vydal rozkaz, že ten, kdo se bude modlit
k někomu jinému než ke králi samotnému, bude vhozen do lví
jámy. Vzácné u Daniele bylo to, že svůj zvyk modlit se třikrát
denně na kolenou k Hospodinu nezměnil,
ani když hrozilo nebezpečí, že ho to bude
stát život. Hospodin se k němu přiznal
a před lvy ho ochránil. Jaké ponaučení
pro nás plyne z této třetí události? Určitě
nám to ukazuje na nutnost pravidelného
modlitebního života, ale nejen to. Naše
věrnost Hospodinu může být vyzkoušena.
Nejen v otázce modliteb, ale i v mnohém
dalším můžeme být postaveni do situace,
kdy se musíme rozhodnout, zda budeme
poslouchat Boha anebo lidi, kteří by nás
nutili dělat něco, co by znamenalo neposlušnost vůči Bohu. Dokažme se v těchto chvílích v mírnosti, ale jasně přiznat
k Hospodinu. A i kdyby nás to mělo stát
újmu v tomto světě, hojná odměna na
věčnosti nás určitě nemine.
4) Daniel Boží slovo znal a bral ho vážně, očekával jeho naplnění a zápasil o něj na
modlitbách (Da 9,2–3)
Daniel znal Jeremjášovo proroctví
o návratu Izraele z babylónského zajetí
po sedmdesáti letech. Když sedmdesát let
uplynulo a Daniel viděl, že místo celého
národa se vrátila jen hrstka a navíc i ta
má v Jeruzalémě mnohé problémy, nebyl
lhostejný, ale zápasil před Hospodinem
za svůj národ. Hospodinovou odpovědí
na tuto modlitbu bylo proroctví o sedmdesáti téhodnech, proroctví, které ukazuje až k Ježíši Kristu
a dokonce až do doby, která je ještě dnes teprve před námi.
Poučení pro nás? Berme Boží slovo vážně a bojujme za náš
národ. Dnes máme na rozdíl od Daniele už Bibli celou, i s knihou Zjevení, víme, že doba je zlá a bude ještě horší a víme, že
jen v Ježíši je vysvobození a naděje pro lidi. Bojujme za ně na
modlitbách a nezapomínejme jim ukazovat cestu k záchraně
v Ježíši.
Starý zákon se o Kypru zmiňuje pod názvem Elíša (Bůh je
spása), na místě tehdejšího hlavního města a centra Alašie** dodnes zde leží vesnice Enkomi, která bývalou slávu připomíná.
V Novém zákoně je několik nadějných zmínek o Kypru, rostla zde také prvotní církev. Kypr se zřejmě stal dobrým útočištěm pronásledovaným křesťanům. Dokonce za Kypr se církevního koncilu v Niceji (r. 325) účastnili tři biskupové, což svědčí
o růstu církve. Jak ale z dějin Kypru vidíme, samo jméno „Bůh
je spása“ nestačí. Bůh žehná zemi i jejím obyvatelům, ale když
lidé slouží jiným bohům, důsledky na sebe nenechají dlouho
čekat. Buďme věrní jako Daniel.
* Neplést s prorokem Elíšou.
** Název oblasti je jazykově příbuzný se jménem Elíša.
17
D
aniel a jeho doba
Na první pohled (člověka) sice šikovný a bystrý mladík, ale takových
bylo na babylonském dvoře nepočítaně. V Božích očích byl však Daniel
jedinečný svou věrností, dbal na Jeho Slovo, byl oddaným služebníkem i tehdy, když tím riskoval nejen své teploučké místo u dvora, ale i život. Hospodin
mu dával proroctví (čerpáme z nich i po 2500 letech), chránil ho a dal mu
po králi nejvyšší úřad v zemi – to je však ta Boží část smlouvy. Na naší straně smlouvy zůstává jen plná důvěra Bohu a věrnost Jeho Slovu, vše ostatní
bude přidáno.
(Kde není uvedeno jinak, obrázek je dílem neznámého ilustrátora.)
Grant R. Clawson
Části sochy značí
jednotlivá období dějin
od Daniele až po Druhý
příchod Ježíše Krista.
Babylonský král
Nebúkadnesar
dal sochu viděnou
ve snu postavit
celou ze zlata,
měřila 60 loket,
což odpovídá více
než 30 metrům.
Všichni obyvatelé
se jí pak pod
trestem smrti
museli poklonit.
Daniel vykládá Nebúkadnesarův sen.
Šelmy, které Daniel viděl ve snu,
představují světové mocnosti
posledního období před příchodem
Páně (podle sochy jde o dobu
znázorněnou chodidly ze železa
a hlíny, to je asi od 19. století)
William Maughan
Rembrandt
Del Parson
Daniel odmítá pochoutky královského paláce,
aby zůstal věrný Hospodinovu Zákonu.
Odmítli se poklonit soše,
ale Pán je v peci chránil.
Pro velký hřích Babylonské říše před
Hospodinem byl králi Belšasarovi předpovězen
soud nad ním a nad jeho říší. Ještě tu noc byl
král zabit a krátce poté (roku 539 př. n. l.)
Babylónii dobyl perský král Kýros.
Clark K. Price
„Můj Bůh poslal svého
anděla a zavřel ústa lvům,
takže mi neublížili.
Vždyť jsem byl před ním
shledán čistý a ani
proti tobě, králi,
jsem se ničeho zlého
nedopustil.“
Da 6,23
Národy, které Perská říše získala po dobytí Babylónie,
přinášejí králi Persie daně. (Reliéf z Persepole)
17
Kypr má necelých 10 000 km2.
K
ypr
V NZ je Kypr několikrát zmiňován. Podle
Sk 4,36 odtud pocházel levita Josef, jehož
apoštolové nazvali Barnabáš („syn útěchy“).
Apoštol Pavel přes Kypr procházel během své
první misijní cesty. Barnabáš sem po rozchodu s apoštolem Pavlem vzal Jana Marka.
Obyvatelé Kypru byli jedni z prvních, kteří
nesli evangelium také pohanům (Sk 11,20).
Roku 1191 řecký Kypr dobyl anglický král
Richard I. na 3. křížové výpravě do Svaté země.
Zbytky křižácké pevnosti Saranta Kolones,
která pochází z 11. století.
Kyperské pobřeží bylo od starověku
křižovatkou obchodníků.
Archaický kyperský džbán z 8. stol. př. n. l.
Ostrov je poměrně hornatý, nejvyšší hora
Olympos měří 1 952 m n. m.
Pravoslavný klášter
v Ayia Napa.
Sylabář klasického kyperského písma.
Skvostné výrobky starověkého
kyperského zlatníka.
Poklidný život v městečku při moři.
V ospalých vesničkách na Kypru se daří
tradičnímu způsobu života.
Commandaria
St. John, starobylé
křižácké víno.
Sladká klobása
soutzoukas.

Podobné dokumenty

Život farností Znojma č. 4/2016

Život farností Znojma č. 4/2016 malý nový člověk - křesťan a mnoho ještě musím poznat a pochopit. S tím mi pomůže i moje nastávající manželka. Marcela: Křest je pro mě jedna z nejdůležitějších věcí v životě, je to velký krok a js...

Více

Rádcovský zápisník

Rádcovský zápisník Zpětná vazba: člen bude na konci roku schopen vysvětlit pravidla složitější hry (nebo prezentovat téma), nebude se u toho smát, bude mluvit nahlas, jeho řeč bude plynulá a nebude postavená na přečt...

Více

Skripta

Skripta - obchodní cesta z Řecka přes kontinent do Skandinávie – důležitá ekonomická spojnice - měli výrazně jiný hodnotový systém – věřili tomu, že ten, kdo je bohatý, je šťastný - částečně přijali křesťa...

Více

006 - Časy Peržanov

006 - Časy Peržanov Pije nejprve sám, teprve potom spolu s ostatními.“ (KKD) • manželky a vedľajšie ženy: o manželky: „Aramejský výraz šégal, který je zde přeložen slovem ,žena‘ není běžným výrazem pro ženu; v aramejs...

Více

Duben - Časopis Život v Kristu

Duben - Časopis Život v Kristu Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu redakce: Život v Kristu, U Podjezdu 12, 772 00 Olomouc tel.: 585 150 455, e-mail: [email protected] Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíc...

Více

Prosinec - Časopis Život v Kristu

Prosinec - Časopis Život v Kristu Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu redakce: Život v Kristu, U Podjezdu 12, 772 00 Olomouc tel.: 585 150 455, e-mail: [email protected] Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíc...

Více

angažovaný design - Vizuální kultura

angažovaný design - Vizuální kultura nacismus a druhou světovou válku – dozraje a pochopí: „konečně se dostáváme k tomu, abychom viděli sebe. Možná muselo násilí a panovačnost nad námi teprve dosáhnout nestvůrných rozměrů, možná si čl...

Více

Metodika rozvoje klíčových kompetencí

Metodika rozvoje klíčových kompetencí • Zeptáme se klientů, jestli umí telefonovat a jestli by si nechtěli vyzkoušet sami se na tyto otázky zeptat, jako by se sami o takovou práci zajímali. S klientem, který bude mít chuť to zkusit, pr...

Více