6-2010

6 / 10
Společenství
Společenství
06 /10
Vánoční
„Čím více se vydáváme v opravdové lásce Bohu i druhým, tím více stáváme sami sebou.“
A .'O. Donohoe
OBSAH:
VÁNOČNÍ ÚVODNÍK………………………………………………………………2
PŘEHLED VÁNOČNÍCH BOHOSLUŽEB……………………………………….2
KÁMEN ÚRAZU Z BETLÉMA……………………………………………………4
VÝZVA K TŘÍKRÁLOVÉ SBÍRCE……………………………………………...15
POZVÁNÍ NA ORLÍ HNÍZDO……………………………………………………22
WEBOVÉ STRÁNKY FARNOSTI: WWW.FARNOSTHAVIROV.CZ
Email: [email protected]
-1-
6 / 10
Společenství
Ejhle, Hospodin přijde…
Slovo „advent“ je odvozeno z latinského „advenio“, což znamená „přicházet“. Ježíš
Kristus je Ten, kdo k nám chce přicházet a přichází. Je žádoucí, abychom my Jeho
příchodu nebránili.
Udělejme tedy malý krůček vstříc Tomu, který přichází z nebeské slávy. Ježíšův
příchod si nelze zasloužit, je to Jeho dar. On sám je tím pravým vánočním Darem. On
je Slovem pokoje, které chce zaznít navzdory skutečnosti, že někdo stihne napéct jen
deset druhů cukroví místo obvyklých dvaceti. Nebo žádný druh místo obvyklého
jednoho. Nebo jednu nepoživatelnou směs místo obvyklé delikatesy. Musíme si stále
připomínat, že na tom nezáleží. V betlémském chlévě se taky nekrmili vanilkovými
rohlíčky. Ani dnes Pán Ježíš nepřichází kvůli zvlášť povedeným lineckým kolečkům.
Přichází proto, aby se On sám stal naším Pokrmem. Je dobré dát si pozor na to,
abychom nezaměnili role. My nesytíme Jeho, ale On sytí nás. On je Ten, který chce
být naším Hostem.
On je Ten, který chce v našem životě vyrůst jako čerstvá ratolest, o níž prorok Izaiáš
předpovídá, že vyrazí z pahýlu Jesse (srov. Iz 11,1). Místo slova Jesse může do
tohoto proroctví každý dosadit své jméno. Neboť v jistém smyslu jsme my tím
pařezem, který máme před očima v kostele sv. Anny. Ztrouchnivělý kus dřeva by se
mohl zdát zcela zbytečný. Avšak jen do doby, kdy z něho vzroste vitální větvička.
Tehdy vyjde najevo velká hodnota a snad i smysl existence tohoto „nepotřebného
kusu dřeva“.
Vánoce jsou manifestací důstojnosti lidství. Z pařezu vzchází ratolest, Bůh se stává
jedním z nás. Ejhle, Hospodin přichází, aby i naši temnotu prozářil velkým světlem.
Kéž se tak děje…
Otevřenost pro přijetí největšího Daru vánoc a jejich radostné prožití vám přejí
vaši kněží
o. Marcel, o. Karel, o. Petr
*******************************************
Pořad bohoslužeb o Vánocích 2010
24.12.
Sv. Anna
25.12.
26.12. 31.12.
1.1.
2.1.
8.00
10.00
8.00
10.00
8.00
10.00
8.00
10.00
17.30
9.00
17.30
9.00
17.30
9.00
-
7.30
7.30
16.00 jeslič.pob.
22.00
Sv.
Markéta
Špluchov
24.00
-
17.30
9.00
17.30
9.00
polsky
7.30
7.30
Zpovědní den u sv. Anny: úterý 21. 12. 8.00-12.00 14.00-18.00
-2-
6 / 10
Společenství
Bohoslužby v době vánoční v kostele sv. Jana Boska ve farnosti Havířov – Šumbark
24. 12. 2010
25. 12. 2010
26. 12. 2010
31. 12. 2010
1. 1. 2011
2. 1. 2011
Štědrý den
Slavnost Narození Páně
Svátek Svaté rodiny
sv. Silvestra
Slavnost Matky Boží Panny Marie
2. neděle po Narození Páně
15.00 hod.
8.30 hod.
8.30 hod.
16.30 hod.
8.30 hod.
8.30 hod.
a
a
a
20.00 hod.
10.15 hod.
10.15 hod.
a
a
10.15 hod.
10.15 hod.
Bohoslužby v době vánoční v kapli Panny Marie Pomocnice křesťanů
25. 12. 2010
26. 12. 2010
1. 1. 2011
2. 1. 2011
Slavnost Narození Páně
Svátek Svaté rodiny
Slavnost Matky Boží Panny Marie
2. neděle po Narození Páně
v 7.00 hod.
v 7.00 hod.
v 7.00 hod.
v 7.00 hod.
Vánoční přání
Láskou a vděčností prozářené svátky Kristova narození a v novém roce Boží požehnání na
další cestu životem ze srdce přeje a vyprošuje P. Karel Jašek
Pozvání na koncert
ČESKÁ MŠE VÁNOČNÍ - JAKUB JAN RYBA - „HEJ MISTŘE“
V neděli 26. 12. 2010 v 15. h v kostele sv. Anny vystoupí ženský pěvecký sbor Canticorum
MKS Havířov pod vedením dirigenta Vítězslava Soukupa. Dále vystoupí doprovodný
orchestr, pěvecký sbor Slezan Český Těšín a hosté.
Sólisté: soprán - Magda Bártová, alt - Soňa Jungová, tenor - Pavel Kozel, bas – Petr Jonszta
Přijďte prožít krásné vánoční chvíle u slavnostního koncertu! Vstupné dobrovolné
-3-
6 / 10
Společenství
Pod italským sluncem – Kámen úrazu z Betléma
Stáli jsme takhle před naší kolejí u fontánky, ruce v kapsách, hlavy zakrčené do
zvednutých límců, na večer už bylo chladno, čekali jsme, než přijdou ostatní, když do
toho Pytel povídá: „Hoši, jako jó, máte to tu hezký, fakt jako jo, ale ještě jedna návštěva
Říma a přijdu o víru.“ Nic nového pod sluncem. Zlé jazyky tvrdí, že v Římě je tolik víry
proto, že ji tu mnoho lidí ztratilo. Náš spolužák z konviktu, důvěrně přezdívaný Pytel, by
byl jen dalším v pořadí. Ale to bychom nesměli s Pytlem strávit společně celý školní rok
1998-99, abychom nevěděli, že po takovém nakousnutí z jeho strany je třeba zavřít ústa
a nastražit uši, protože ta podstatnější část sdělení teprve přijde.
„Měl jsem toho dneska už tak akorát,“ pokračoval, „a pak jsme přišli do té
baziliky, k Santa Maria Maggiore, no, a to už jako bylo moc. Ten obraz Panny Maria
namalovaný sv. Lukášem, dobrá, to je kde tu, ale ty jesličky pod oltářem! To si dělají
srandu, ne? Tomu jako lidi věří?! To mi povídej! Tak to jsem asi hodně špatný katolík.
Ale fakt, to ne. To už, to už bylo moc!“
Obyčejně na podobné historky zapomínám, ale když jsem minulý týden s jinou
návštěvou, řekněme mnohem serióznější a méně hubatou, stál tam pod oltářem, ukazoval
schránku se zbytky jesliček a odpovědí mi bylo jen zdvižené obočí a mírné odfouknutí
„cccc“, došlo mi, že se setkávám s dalším, který si myslí své.
Jasně, mírou naší katolické víry je apoštolské a nicejsko-cařihradské Vyznání
víry, ke kterému se vracíme při mši neděli co neděli, ne zbytky pěti latí z javorového
dřeva, o kterých se dá s jistotou říct jen to, že jsou v Římě v bazilice Panny Marie od
r. 432, kdy byly součástí tzv. „jeskyně narození“, kterou nechal zhotovit papež Sixtus
III. Jestli se tato relikvie dostala z Izraele na Západ ve čtvrtém století díky Heleně, matce
císaře Konstantina Velikého, nebo díky nám neznámým poutníkům a co se odehrávalo
s jeslemi od Kristova narození (Lk 2,7) do čtvrtého století, to se dozvíme patrně až na
věčnosti.
Myslím spíše na mudrce z východu, kteří tenkrát dorazili do Betléma. Viděli
naprosto obyčejné novorozeně, a přesto uvěřili, že je to Boží Syn, a to poznání víry jim
změnilo život. Domnívám se, možná trochu směle, že i kdyby dnes u Santa Maria
Maggiore u těch pěti kousků dřeva byl certifikát pravosti podepsaný všemi světovými
univerzitami, život by nám to změnilo pramálo. Pro nás a naši víru jsou připravené jiné
kameny úrazu, na kterých se láme náš život. Copak je třeba tak samozřejmé přijmout, že
při mši skrze toho, kdo čte, k nám mluví sám Bůh? Že Kristus je v knězi, kterého jsme
už dávno prokoukli skrz na skrz? Že Kristus je ve vztahu mezi manželem a manželkou?
Že Kristus je v naší nedělní eucharistii? Že Kristus je ve všech chudých, nemocných,
právem uvězněných? A hrůzo hrůz, že Kristus je dokonce ve mně? Ne někdy
v budoucnu, až se splní nějaké podmínky slušného chování, ale teď. Nepředkládá se
nám, že v těchto prachobyčejných skutečnostech Kristus bude, možná bude, ale
jednoduše, že Kristus je.
Jestli tady v Římě v bazilice je nebo není zbytek pravých jesliček, nechávám
otevřené. Nic se nemění, budu se tam rád chodit modlit stejně jako doteď. Ale jestli
Kristus je ve mně a také v tobě, který/která čteš tyto řádky, nemůžu žít jako doposud! Ať
nám příchozí do Betléma vyprosí více víry v Emanuele, ´Boha, který je s námi´.
o. Petr Smolek
-4-
6 / 10
Společenství
NAPSALI JSTE NÁM
Živý růženec v roce 2011
Jsme rádi, že v příštím roce můžeme volně navázat na tradici živého společenství těch, kteří
se pravidelně modlí růženec. Významným okamžikem je mše svatá sloužena zpravidla první
sobotu v měsíci za každého z nás. Po ní následuje krátké setkání v knihovně obvykle za
přítomnosti p. faráře Marcela a p. kaplana Karla.
Mše svaté obětované za živé a zemřelé členy Živého růžence v roce 2011:
8. 1. VII skupina, p. Irena Světničková
5. 2. I. skupina,
p. Alena Adamová
5. 3. II. skupina,
p. Jana Adámková
2. 4. III. skupina, p. Miluše Žačková
7. 5. IV. skupina, p. František Juračka
4. 6. V. skupina,
p. Marie Uradníková
2. 7. VI. skupina, sl. Dagmar Černochová
6. 8. VII. skupina, p. Irena Světničková
3. 9. I. skupina,
p. Alena Adamová
1. 10. II. skupina, p. Jana Adámková
5. 11. III. skupina, p. Miluše Žačková
3. 12. IV. skupina, p. František Juračka
Mše svatá a následné setkání je pozváním pro každého, kdo se chce setkat s živým Kristem
a kdo chce prožít pěkné chvíle ve společenství věřících.
Všichni jste srdečně zváni!
*****************************************************
Druhé ekumenické setkání křesťanských církví
V evangelickém kostele v Havířově-Bludovicích se v neděli 21. listopadu uskutečnilo druhé
ekumenické setkání křesťanských církví. Po krátkém božím rozjímání pastor Mgr. Vladislav
Volný ze Slezské církve evangelické augsburského vyznání (SCEAV) seznámil hosty
z římskokatolické farnosti sv. Anny a další účastníky shromážděni s historií bludovického kostela.
Ve druhé části programu, která se konala ve zcela zaplněném sále farnosti, přiblížili
hostitelé strukturu a historii SCEAV a činnost sborů. V živé diskusi dotazy směřovaly
hlavně na rozdílnosti obou církví. Příjemné a poučné posezení při chutném občerstvení
skončilo neformální besedou. I tentokrát byli hlavními aktéry senior Těšínsko-havířovského
seniorátu SCEAV Mgr. Janusz Kożusznik, pastor Mgr. Vladislav Volný a římskokatolický
duchovní z farnosti sv. Anny Mgr. Marcel Krajzl.
Mezi nejstarší památky na dnešním území města patří evangelický farní kostel v Selské ulici
v Havířově-Bludovicích. Po vydání tolerančního patentu (povolení evangelíkům stavění
modliteben bez věže a branou zády k hlavní silnici) císařem Josefem II. byla v roce 1782
zahájena výstavba zděné modlitebny a o dva roky později dokončena. Zásadních změn
doznala původní barokní stavba v letech 1850 až 1852 v podobě přestavby do klasicistního
stylu, doplněná hodinovou věží se dvěma zvony. Po generální opravě v první polovině
dvacátého století byl 22. listopadu 1925 chrám znovu vysvěcen. Jeho vnější stěny jsou
členěny vysokými okny se segmentovým půlkruhovým záklenkem, pilastry a korunní
římsou. V osmdesátých letech 19. století byla vedle kostela postavena fara.
Josef Pintér, kronikář
-5-
6 / 10
Společenství
Setkání křesťanských církví
V červnu se v kostele sv. Anny uskutečnilo setkání věřících různých
křesťanských církví z Havířova. Přítomní byli seznámeni s věroukou
římskokatolické církve i s četnými aktivitami naší farnosti.
Vzájemné seznamování pokračovalo 21. 11. 2010 v kostele a na faře
Slezské církve evangelické augsburského vyznání v Bludovicích.
Kostel nebyl zaplněn – vždyť je tam včetně balkonů 1100 mist
k sezení. Sešla se nás skoro stovka. Pastor Vladislav Volný nás
seznámil s historií kostela i církve vzniklé na základě reforem Martina Luthera. Církev byla
tolerována až od roku 1781 a kostel jako shromaždiště byl postaven hned v následujícím
roce. Další úprava – například přistavět věž se zvony – byla povolena až po roce 1848.
V kostele není kropenka se svěcenou vodou. Nejsou tu zpovědnice, vyznání hříchů je
společné. Není zde svatostánek s Nejsvětější svátostí, proto se nevzdává úcta pokleknutím.
Liturgický rok je podobný jako v církvi římskokatolické – začíná adventem a před
Velikonocemi má postní dobu.
Bohoslužby v kostele bývají jen v neděli a ve svátky.
V prochladlém kostele jsme začali i skončili písní z evangelického kancionálu. Mne přitom
překvapilo, že mnohé písně mají mimo českého textu přidanou aspoň jednu sloku v jiném jazyce
(polském nebo německém). Pak jsme se přesunuli do útulného sálu na faře k družné besedě.
Dozvěděli jsme se, že na území Havířova je ještě farnost a seniorát v Suché. Přítomný
senior Janusz Kożusznik nás také pozdravil. Na rozdíl od římskokatol. církve, kde jsou
představitelé dosazováni hierarchicky, evangelíci své představitele volí. Stejně jako u nás
musí být vysokoškolsky vzdělaní a být absolventy teologické fakulty. Malé děti nechodí na
bohoslužbu do kostela, ale mají během ní na faře „nedělní školu“. Do života církve se plně
začlení až po konfirmaci. Po 18. roce života mají v církvi pasivní volební právo, po 21. roce
i aktivní.
Volené staršovstvo je obdobou naší farní rady a řeší hlavně ekonomické otázky. Jeho
kurátor pan Rudolf Volný má s farářem i finanční spoluzodpovědnost.
Představily se nám vedoucí pěveckých sborů: pí učitelka Dagmar Heroutová, vedoucí
staršího, který existuje již delší dobu, a paní Pavlína Volná, vedoucí mladšího – novějšího.
O aktivitách mládeže nám vyprávěl vedoucí dorostu Vladislav Josiek.
Jako u nás kaplan, v evangelickém sboru působí biskupský vikář David Pasz. Vede biblické
hodiny a pomáhá faráři v práci duchovní i administrativní.
Svou činnost nám přiblížila také katechetka Eva Pawlasová: vyučuje na několika
mateřských a základních školách křesťanskou výchovu, které dětí říkají náboženství.
Ježíšovým výrokem „nechte maličké přijít ke mně“ si posteskla nad averzí rodičů ke
křesťanské výchově, když děti mají o vyučování zájem.
Irena Světničková
*****************************************************
Milí farníci,
chtěla bych vám touto cestou z celého srdce poděkovat za vaše finanční dary pro Hospic sv.
Lukáše v Ostravě. Díky vám jsem od roku 2007 předala v hospici dary, které pomohly
nemocným ulehčit jejich těžký úděl. Pán vám všem odplať svou milostí a láskou. Přikládám
děkovný dopis od SM. Juventie z Hospice sv. Lukáše.
Pawlasová Jana
-6-
6 / 10
Společenství
„Spěchejme milovat lidi, tak rychle odcházejí.“ Jan Twardowski
Vážení přátele Hospice sv. Lukáše,
rádi bychom vám tímto dopisem poděkovali za vaši hojnost srdce, modlitby a
nemalé věcné dary na provoz našeho zařízení.
Svou vděčnost vkládáme do našich modliteb a snažíme se vyprosit vám všem, našim
dobrodincům, potřebné milosti a Boží požehnání pro každodenní život.
Za celý kolektiv Hospice sv. Lukáše
SM. Juventia
*****************************************************
Koncert na Krista Krále
Nevím to přesně, ale odhaduji, že okolo tři
sta lidí a více než stovka účinkujících, to je
přes čtyři sta lidských duší, které byly zcela
jistě alespoň na malou chvíli osloveny
Božím slovem a krásou duchovní hudby
v sobotu 20. 11. 2010 v kostele sv. Anny.
Měla jsem radost, že kromě havířovské
(často
ateistické)
veřejnosti,
kterou
potkávám i na jiných kulturních akcích ve
městě, jsem viděla nebývale mnoho našich
farníků. U té první skupiny je kromě
umělecké
kvality
programu,
kterou
převážně posuzují a vesměs tomu
i rozumějí, důležitá i možnost ukázat jim
naši církev jako společenství normálních,
moderních lidí širokého věkového spektra,
vzdělání i zálib. Veřejnost nás často
posuzuje jen podle nějakých článků
v novinách o skandálech, činnosti biskupské
konference apod., ale jak žijeme my,
obyčejní lidé ve farnostech, o tom se ví
docela málo, jsme v tomto směru dosti
skromní a uzavření. A i to je myslím
posláním takovýchto veřejných koncertů
duchovní hudby. V roce 2000, kdy jsme
s nimi začali, jsme měli u sv. Anny čtyři
pěvecké sbory, dnes už jen jeden – Scholu
mládeže Tomáše Durčáka, kterou diriguje
Markéta Oravčíková. Tak alespoň ti nás na
koncertu reprezentovali a jejich vystoupení
se moc líbilo. Dva hostující sbory – Hutník
z Třince a Dzwiek z Karviné - byly soubory
polské, což jsme tady ještě neměli a jistě to
potěšilo i občany s polskou národností,
kterých je v Havířově a okolí dost. Přiblížily
nám zase pro nás celkem neznámé polské
autory a církevní písně. Obdiv zaslouží
i varhaník Miloš Stoklasa z Hradce nad
Moravicí, jak dokázal krásně rozezvučet
naše varhany, které občas svým pískáním
„zazlobí“, ale v sobotu byly „hodné“
a předvedly se v dobrém světle. Zajímavá
byla také skladba pro 2 trubky, kterou
bravurně předvedli studenti ostravské
konzervatoře Jiří Soukup a Jakub Doležal.
Sopranistka Magda Bártková, to byl snad
pro všechny opravdový zážitek (mně osobně
se sevřelo srdce a naskočila husí kůže),
protože duchovní hudba, to není jen zahrát
či zazpívat čistý tón, ale to je především
o hlubokém niterním prožitku, a ten tam
v sobotu byl. Závěr koncertu patřil
ženskému sboru Canticorum, který se ve
spolupráci s naší farností ujal nelehké
organizace koncertu. Myslím, že se všichni,
kdo jsme tam byli, shodneme na tom, že
byli výborní! Pěkně vypadají, pěkně zpívají,
všechno zpaměti, pestrý repertoár, a když si
uvědomíme, že jsou to ženy a dívky
převážně „nekatolické“ a v repertoáru mají
35 písní duchovního charakteru, patří jim a
hlavně jejich dirigentovi Víťovi Soukupovi
veliký obdiv a díky. Další zážitek
z koncertu, to byl pro mě otec Marcel, který
koncert zahájil krásnými slovy, celou dobu
sledoval program, po skončení pomáhal
s úklidem lavic (děkujeme i všem ostatním
za úklid a krásnou výzdobu kostela) a pak
za námi přišel do zpěvárny na „besedu“.
Bylo to pro nás zase něco nového a lidsky
krásného. Tak a dosti chvály, před námi je
ještě pár dní adventu a můžeme se těšit na
Štěpánský vánoční koncert s Českou mší
vánoční J. J. Ryby, která zazní v našem
kostele 26. 12. v 15 hodin.
-7-
Alena Nečasová
6 / 10
Společenství
Vzpomínka na Svatojakubskou pouť
Když jsem byla loni s mými kamarádkami na pouti v Medžugorie, oslovila mně jedna
z nich - Markéta, zda bychom nemohli podstoupit Svatojakubskou pouť - tj. posledních 100
km pěšky od Santiago de Compostela. Přiznám se, že touto myšlenkou jsem se zabývala už
delší dobu. Našla jsem si na internetu cestovní kancelář, která takovou pouť organizovala.
Kolegyně Markéta začala vyřizovat potřebné formality - všechno bylo připraveno. Nakonec
se však sama kvůli nemoci nemohla této pouti zúčastnit. A tak jsme se s kolegyní Olinkou
s vydaly CK Miklas z Prostějova na Svatojakubskou pouť. Markétka nás celou dobu
doprovázela duchovně.
Naši pouť začínáme 25. 5. 2010, kdy odjíždíme vlakem z Havířova do Olomouce, kde
nastupujeme na autobus. V Prostějově nastupuje vedoucí CK p. Miklas se svým
pomocníkem Stáňou, kteří mají na starosti organizaci celé pouti. Zastavujeme ještě v Brně a
Mikulově, kde přibíráme další poutníky. Noční jízdou přes Vídeň, severní Itálií a přes Janov
se přesunujeme do Francie. Ráno 26. 5. přijíždíme do přístavního města Nice, kde se
zdržíme celý den. Slavíme mši sv. v kostele sv. Reparáty, pak navštěvujeme kostel
Nanebevzetí Panny Marie, procházíme místním tržištěm a vystupujeme na pahorek, odkud
je krásný výhled na celé město. Pak máme prostor na koupání, čehož plně využíváme.
Večer odjíždíme na nocleh do Brignole, kde jsme ubytováni v hotelu F 1. Ráno 27. 5.
odjíždíme podél pobřeží Lví zátokou, míjíme města Montpelier, Carcasone, Toulouse a
směřujeme do poutního místa Lurdy. Tam přijíždíme odpoledne. Někteří z nás stihnou
koupel v lázních. Odcházíme na mši sv., kterou slavíme v horní bazilice. Po mši sv. si ještě
prohlížíme kryptu a Růžencovou baziliku, pak kostel sv. Bernadety, podzemní baziliku sv.
Pia X, pokloníme se Matce Boží v jeskyni. Večeříme v areálu sv. Petra. Večer se účastníme
světelného průvodu před bazilikou. Nabíráme si lurdskou vodu a odcházíme na nocleh.
Ráno 28. 5. odjíždíme směr Španělsko přes Kantabrijské pohoří, San Sebastian, Burgos,
Leon, Ponferádu a odpoledne přijíždíme do městečka Samos, kde jsme ubytováni v klášteře.
V klášterní kapli sv. Juliána a Vasilisy slavíme mši sv. Po ní si pochutnáváme na turistické
večeři, kterou nám připravuje tento a také každý další den pan vedoucí CK se svým
pomocníkem. Zde začíná naše pěší pouť - je to cca 130 km před Santiago de Compostela.
Kupujeme si svatojakubské mušle, což je znak Svatojakubské cesty. Ráno 29. 5., posilněni
modlitbou a teplým čajem, vyrážíme na první úsek naší pěší pouti - cca 35 km. Kupujeme si
ještě tzv. credenciál - je to taková legitimace, kde budeme po cestě sbírat razítka míst,
kterými procházíme. Je to vlastně takový důkaz nebo potvrzení, že jsme tento úsek
svatojakubské cesty skutečně ušli. Vycházíme ještě za tmy v 6.30 hod. Cesta je dobře
značená - žlutá šipka nebo mušle. Co půl km je patník, který odpočítává počet kilometrů.
Procházíme městem Saria, počasí nám přeje - je spíš pod mrakem. Do cílového města první
etapy Portomarín přicházíme asi v 17.30 hod. Večer v místním kostele slavíme mši sv.
a dostaváme opět turistickou večeři. Po tomto náročném dni, unaveni, většina s puchýři na
nohou, odcházíme na nocleh do tzv. alberge - tj. turistická ubytovna. Další den ráno 30. 5.
začínáme opět modlitbou a posilněni teplým čajem odcházíme na druhou. etapu. Je dlouhá
asi 24 km a do cílového městečka Palas de Rei přicházíme asi v 15.30 hod. V místním
kostele opět slavíme mši sv. a jsme ubytováni v turistické ubytovně. Třetí den 31. 5. po
modlitbě odcházíme na další etapu - cca 32 km. Do cílového města Arzua přicházíme asi
v 18.45 hod. V místním kostele slavíme mši sv. a nocleh máme v hotelové ubytovně. Čtvrtý
den 1. 6. začínáme jako vždy modlitbou a vyrážíme na cca 20 km úsek cesty. Krajina je
pěkná, jdeme po cestě nebo procházíme eukalyptovými háji, jindy lesem. Do cílového
městečka Pedrouzo přicházíme asi ve 14.00 hod. Na nocleh odjíždíme autobusem zpět do
-8-
6 / 10
Společenství
Arzua, kde jsme měli nocleh předešlý den. Ve stejném kostele slavíme mši sv. Po ní místní
farář dává všem poutníkům požehnání. Ráno 2. 6. odjíždíme autobusem zpět do města
Pedrouzo, odkud začíná náš poslední den pěšího putování - posledních 20 km. Během naší
pěší pouti jdeme buď ve skupinkách, kde si sdělujeme naše poznatky o rodinách,
o farnostech. Jdeme někdy také sami, modlíme se, rozjímáme, někdy si i zazpíváme. Já
osobně jsem měla na lístečkách napsány úmysly na každý den a na tyto úmysly jsem tuto
pouť obětovala. Blíží se poledne a my už vidíme shora siluetu města Santiago de
Compostela. Je pravě 12.00 hod. a my vstupujeme do města. Nemohu se ubránit slzám obrovské radosti z dosažení cíle. Avšak musíme projít ještě kus cesty městem a ke katedrále
přicházíme až ve 13.30 hod. V protější budově nám na základě credenciálu (zmiňovala jsem
se o něm na začátku mého vyprávění) vystavují certifikát o ujití posledních 100 km pěšky,
s podpisem a razítkem katedrály sv. Jakuba v Santiago de Compostela. Odcházíme na
ubytování, které máme v chlapeckém semináři na okraji města. Vracíme se zpět do města.
Jelikož v letošním roce svátek sv. Jakuba připadá na neděli, je vyhlášen milostivý rok, to
znamená, že je otevřena svatá brána. A právě přes tuto svatou bránu procházíme. Pak jdeme
už v katedrále za hlavním oltářem úzkou chodbičkou k soše sv. Jakuba, která se nachází
v hlavním oltáři. Sochu objímáme, přednášíme naše prosby. Pak scházíme do krypty ke
hrobu s ostatky sv. Jakuba. Tam se v tiché adoraci také chvíli zdržíme. Po prohlídce
katedrály si ještě prohlížíme muzeum. Po večerní mši sv. obdivujeme obří kadidelnici
(butafumeiro), která je dána do pohybu. Navečer se přesouváme na nocleh. Další den 3. 6. je
slavnost Božího Těla. Po snídani v 8.00 hod. odcházíme do města. Znovu, ještě jednou
procházíme svatou bránou a jdeme k soše a hrobu sv. Jakuba. Pak ještě prohlídka města,
nákup upomínkových předmětů a ve 12.00 hod. je slavnostní mše svatá, po které je opět
dána do pohybu obří kadidelnice. Kolem 13.30 hod. odjíždíme na místo zvané „konec
světa“ - Finisterre. Po cestě se ještě osvěžíme v teplé vodě Atlantiku. Na „konci světa“ si
dáváme do pasu razítko na památku, kupujeme upomínkové předměty a vracíme se zpět do
Santiága na nocleh. Další den 4.6. brzy ráno opouštíme město a jedeme podél poutní
svatojakubské cesty (Del Camino) směrem na Zaragozu. Po cestě míjíme vinice,
eukalyptové háje, klášter San Domingo. V Zaragoze, v bazilice Panny Marie Del Pilar (Na
sloupu) slavíme mši sv. přímo v kapli Del Pilar. Prohlížíme si ještě kostel sv. Augustina,
avšak na prohlídku města nám již čas nezbývá. Odjíždíme na nocleh do Lleidy, po cestě
míjíme nultý poledník. Ráno 5. 6. odjíždíme přes Katalánsko, po cestě míjíme Barcelonu,
Montserrát (soška Černé Madony) a v odpoledních hodinách přijíždíme do Avignonu
(někdejší sídlo papežů). Prohlížíme si most sv. Benezeta přes řeku Rhonu, Papežský palác,
farní kostel sv. Petra a také se účastníme křížové cesty. Mši sv. slavíme v kostele sv.
Agripa. Z Avignonu odjíždíme ve 22.30 hod. přes Německo do České Republiky.
I když od našeho putování po Francii a Španělsku uběhlo již bezmála půl roku,
vzpomínky jsou stále čerstvé a ráda se k nim vracím. Poznala jsem spoustu dobrých lidí
(byli jsme skoro ze všech koutů republiky a ze Slovenska), utvořila se nová přátelství.
Spojovala nás víra, láska Boží, vedl nás sv. Jakub, ochránce a patron poutníků. Tuto pouť
mi stále bude připomínat svatojakubská mušle a znak mušle, který jsem si připevnila na
turistické hole, které mi byly mimochodem velkými pomocníky na mé pěší pouti. Každá
pouť ať nám připomíná, že jsme všichni na cestě.
Díky, Pane Ježíši, díky, sv. Jakube, že jste nás na tuto krásnou pouť pozvali.
Vděčná poutnice Jana
-9-
6 / 10
Společenství
Pěší pouť k Božímu milosrdenství
Myšlenku na tuto pouť mi vnukla kamarádka Olinka, ještě když jsme byly na pouti do
Santiago de Compostela. Ze začátku jsem si myslela, že stačí jedna pěší pouť, že to asi
ani nezvládnu. Po příjezdu domů jsem se touto myšlenkou čím dál víc zabývala a ta
začala intenzivně pronikat mým nitrem. Během pár dnů jsem už byla pevně
rozhodnuta a přihlásila jsem se, za což Ti, Bože, z celého srdce děkuji.
Tato pouť byla organizována podruhé a její trasa je z Fulneku do Slavkovic (u Nového Města n.
Moravě), kde je kostel Božího milosrdenství a sv. sestry Faustyny. Z naší farnosti jsme se na
pouť vydaly tři - Olinka, Miladka a já. V pátek 23. 7. jsme odjely vlakem do Fulneku, kde jsme
na faře přespaly. V sobotu ráno začínáme mši sv. v kostele Nejsvětější Trojice, kdy po
požehnání a pokropeni svěcenou vodou vyrážíme na první etapu naší poutě - cca 32 km. Naši
pouť duchovně doprovázejí o. A. Cierlicki a o. T. Kazański (ten první z farnosti Fulnek a druhý
z farnosti Slavkovice). Je nás asi 50 poutníků a tvoříme jedno ucelené společenství. Každý den
buď hned ráno, nebo během cesty slavíme mši svatou. Během cesty, za pochodu, se modlíme
ranní chvály z breviáře. Každý den mají otcové přednášku o lidech Starého zákona (Abraham,
Mojžíš, David, Ester, Rachab, Samuel, Tobiáš). Pak následuje sdílení - každý může říct do
mikrofonu své osobní zkušenosti s vírou, svědectví ze života o doteku Boží lásky
a milosrdenství. Každý má spoustu času na osobní rozjímání, modlitbu. Každý den se také
modlíme růženec a korunku k Božímu milosrdenství. Navštěvujeme po cestě spoustu
pozoruhodných kostelů a jiných zajímavostí. Např. moc na mně zapůsobil silně zdevastovaný
kostel sv. Anny a sv. Jakuba na Libavě. A celá tato naše pouť každý den je provázená
radostným zpěvem (jde s námi hodně mladých a ti jsou ve zpívání v doprovodu kytar
neúnavní). O naše žaludky je také postaráno - každý den kolem poledne máme zastávku na
odpočinek a posilnění dobrou polévkou s chlebem (někdy je to i celý oběd). Naše zavazadla
a spacáky veze v doprovodném vozidle pan Petr, my si neseme na zádech v batohu jen to
nejpotřebnější na celý den - hlavně pití. Za zmínku stojí i to, že se každý den setkáváme
s velmi vlídným a srdečným přijetím lidí, kteří nás berou k sobě do svých domovů na
nocleh. Vítají nás chutnou večeří, ráno připravují snídani a s láskou nás vyprovázejí na další
cestu. V pátek, sedmý den putování (cca 186 km), přicházíme do Slavkovic, vstupujeme do
kostela Božího milosrdenství - nemohu se ubránit slzám - slzám radosti, poděkování. Díky Ti
Bože, že jsi nás dovedl až sem, že jsi nás objal svou láskou, svým nekonečným milosrdenstvím.
Naše pouť je zakončena křížovou cestou (je hned na stráni za kostelem) a mší svatou.
Poděkováním za naši pouť je ještě slavnostní mše svatá v sobotu, kdy už definitivně naše pouť
končí a zbývá jen loučení.
I když od naší pouti uběhly již 4 měsíce, vzpomínky stále zůstávají a jsou stále aktuální. Šla
jsem na tuto pouť s úmysly vyprosit u milosrdného Boha potřebné milosti pro své blízké, pro
duše zemřelých, nemocné, celou farnost. Ale také děkovat Bohu za Jeho nesmírnou lásku k nám
hříšníkům, za Jeho nekonečné milosrdenství, které je zvláště v dnešní době konzumu, hříchu
a nenávisti tak důležité a aktuální. Děkuji Ti, Pane Ježíši, za Tvou dobrotu, lásku a
milosrdenství, které trvá navěky.
A na závěr pozvánka: Pojďte s námi v červenci 2011 - vděčné poutnice Olina, Milada a Jana
Orelská pouť
V druhé polovině srpna Orli přicházejí již po 80 let – mimo zákaz v době totality nacistické
a komunistické - v hojném počtu na Sv. Hostýn vzdát hold Matce Boží. Havířovští Orli
v posledních letech putovávají na Sv. Hostýn na kolech. Letos v sobotu 21. srpna ráno
odjíždělo z Havířova 8 cyklistů a 1 cyklistka. Desátý účastník – Mirek – se připojil
- 10 -
6 / 10
Společenství
v Kunčicích pod Ondřejníkem a peloton doplnilo ještě 5 cyklistů ze Staré Bělé. Cesta byla
pohodová, sluníčko svítilo, vítr nefoukal – počasí přálo. Batohy cyklistů vezla auta
a přivezla i další rodinné příslušníky. Cyklopouť nebyla namáhavá či vyčerpávající.
Důkazem pro to bylo, že se mnozí za chvíli po příjezdu na Hostýn zúčastnili tradičního
závodu v běhu do schodů, ve kterém „zabodovali“. (V neděli při vyhlašování vítězů převzal
na podiu diplom za 1. místo v kat. předškolních chlapců Rosťa M. a za 1. místo v kategorii
juniorů Martin M., oba z Havířova.)
Ale vraťme se k sobotě: v 19 hodin jsme mohli jít na mši svatou, kterou sloužil bývalý
duchovní rádce Orla o. Petr Dujka. Po ní jsme se svíčkami rozjímali při 14 zastaveních
křížové cesty a u hrobu biskupa Vaňáka na hostýnském hřbitově. Na zpáteční cestu nám
krásně svítil měsíc a den byl zakončen zpěvem na schodech před basilikou.
Na začátku slavnostní nedělní mše svaté Orli s historickými i novými prapory průvodem
prošli středem shromáždění a na podiu vytvořili za oltářem z praporů celou pestrou stěnu.
Mši svatou letos celebroval biskup Pavel Posád. V promluvě připomenul krásnou i tvrdou
historii této křesťanské sportovní organizace. V podobném duchu byl i program orelského
shromáždění po mši svaté. Ve 13 hodin již cyklisté opět nasedali na kola k cestě domů,
následováni třemi auty s ostatními havířovany.
Děkovná pouť do Říma
Asi třináct set poutníků z Čech a Moravy se začátkem listopadu vydalo na národní pouť do
Říma, aby zde poděkovalo Benediktu XVI. za jeho loňskou návštěvu České republiky.
Z Havířova jsme byli tři poutníci a tři byli ze Špluchova.
Do Říma jsme jeli autobusem CK PALOMINO. Cestou jsme měli nepříjemnost – dopravní
nehodu, kterou zavinil nepozorný italský řidič, když do nás při předjíždění narazil
a poškodil chrániče kol a prostor pro kufry. Díky klidu a zkušenosti našeho řidiče to
nedopadlo hůře, ale stejně byla škoda na autobuse, jak později řidiči řekli, skoro půl
milionu. A díky tomu, že s námi jel o. Marcel Puvák, který umí velmi dobře italsky, tak byla
nehoda s policií celkem rychle vyřešena (zdržení bylo jen asi 1a ½ hodiny).
Poutníci z našeho autobusu byli ubytováni v hotelu Constanze asi 500 m od metra.
Ubytování bylo velice pěkné, též jídlo ráno a večer formou tzv. švédského stolu bylo
výborné. V Římě bylo teplo, ale přeprchalo. Ráno jsme cestovali metrem, které bylo
pořádně plné, ale všechno jsme s úsměvem zvládali. A hned první den jsme se sešli
s o. Petrem Smolkem, který v Římě studuje. Čekal nás po první společné mši svaté – máme
pozdravovat všechny farníky. Byli jsme rádi, že měl chvíli čas a šel s námi i do hotelu. Byl
jako vždy velice milý a usměvavý. Už v červnu mu studium končí.
Těšili jsme se na bohoslužby v římských basilikách a na audienci u Sv. otce. Všechno bylo
dobře zorganizované, dostali jsme odznak, vlaječku a brožurku s texty, podle které jsme
vždy v každé basilice zpívali. Při mši svaté v basilice sv. Petra četli přímluvy naši mladí Marek
Václavek a Helenka Kyšková. Při všech mších podávali svaté přijímání pouze otcové
biskupové. Při audienci jsme seděli celkem vzadu, tak bylo radostné dívat se na třepetající
vlaječky. Na rozloučení poslední den v basilice Sv. kříže v Jeruzalémě nesl pan kardinál
Miloslav Vlk ve slavnostním průvodu fragment z kříže, na němž byl ukřižován Kristus. Po
obřadu jsme v průběhu půlhodiny v trojicích uctivě a s láskou postupně přistupovali k ostatkům
Sv. kříže, abychom se před nimi poklonili. To byl můj největší zážitek z celé pouti.
Těšíme se na další setkání v roce 2013, kdy Sv. otec přijede na Velehrad, kam ho při
audienci pozvali naši biskupové.
poutnice z Havířova
- 11 -
6 / 10
Společenství
Z kalendáře dědka Jarguse
Ve čtvrtek 18. listopadu jsem se zúčastnil přednášky prof. PhDr. Miloslava Pojšla
z olomoucké Palackého univerzity. Přednáška se konala v sále biskupství v Ostravě na téma:
Měření času a kalendář. Je to jedna ze série přednášek, které pokračují v programu Akademie
pro třetí věk vždy jednou měsíčně i v příštím roce, vždy v sále biskupství. Pro nejbližší
měsíce jsou plánovány:
13.1. 2011 Jaký je rozdíl mezi křesťanstvím a islámem? - přednáší P. ThLic. Petr Šikula
17.2. 2011 Janovo evangelium (biblistika) - přednáší P. ThLic. Marek Kozák
17.3. 2011 Aktuálnost biblické Apokalypsy přednáší P. Mgr. Jan Szkandera, spirituál semináře
v Olomouci
Přednáška trvá od 8 - 12 hodin a je z Havířova pohodlně dosažitelná autobusem na Gagarinovo
nám. Účastnický poplatek činí vždycky 35 Kč.
Byl jsem tam poprvé, a tak jsem byl rád, že jsem mezi posluchači zahlédl také dvě nebo tři
havířovské seniorky. Přednáška byla odborně fundována, ale podána jazykem přístupným i pro
posluchače se základním vzděláním. Také prostředí působí docela volně a přátelsky.
Takže co? Nebát se toho a vyrazit do Ostravy!
********************************
O krásném ekumenickém podvečeru v Havířově - Bludovicích v neděli 21. listopadu, kdy
jsme byli hosty sboru Slezské evangelické církve augsburského vyznání píší již na stránkách
Společenství dva další účastníci. Proto přidávám už jen odkaz na www.farnosthavirov.cz, kde
najdete fotografie z tohoto i pro nás katolíky podnětného a potřebného setkání.
********************************
Ve středu 1. prosince jsme se zúčastnili zahájení jubilejní 10. výstavy betlémů v Havířově.
Slavnostní zahájení za přítomnosti pana primátora ing. Zdeňka Osmanczyka bylo rámováno
mimo jiné zpěvem koled v podání dětí z MŠ na ul. Čs. armády a třemi duchovními skladbami
v podání sboru Canticorum řízeným panem Víťou Soukupem. Není bez zajímavosti, že první
výstava betlémů před desíti léty se uskutečnila ve skromných podmínkách v knihovně
kostela sv. Anny. Autorka výstavy paní Marta Halfarová zapálená „betlemářka“ (pro
pamětníky: její manžel pan stavitel Jenda Halfar byl zase zapáleným členem mužského sboru a
nezištným pomocníkem při stavbě kostela) ve spoluprácí s dcerou ing. Pavlou Halfarovou
realizuje svůj dlouhodobý záměr objevovat a popularizovat krásu lidových betlémů i letos
v kulturním domě „RADOST“ A také letos přináší tato výstava zase jiné a originální betlémy.
Klasické papírové, které známe z dětství, ale také dřevěné, kovové, keramické, některé
z Hlučínska, jiné z Valašska nebo Jablunkovska. Výstava potrvá do 2. ledna 2011 a je otevřena
denně od 10 - 18 hodin, mimo 24. 12., 31. 12. 2010 a 1. 1. 2011. Vstupné je dobrovolné. A tip
pro vás! Vezměte si s sebou aspoň malý foťák - určitě ho využijete!
********************************
Ve středu 8. prosince na svátek Neposkvrněného Početí Panny Marie po večerní bohoslužbě
v kostele sv, Jana Boska na Šumbarku se sešli zpěváci z mužského sboru, aby opět obnovili své
zasvěcení P. Marii. Od roku 1965, kdy tato tradice vznikla, se opakuje každým rokem.
Z tehdejších mladých mužů už jsou senioři, důchodci a taky ... dědečkové.
Ale pořád máme dost elánu, abychom se účastnili se svým neumělým zpěvem mešní liturgie,
abychom se sešli v našem „klubu“ a vytvořili živý růženec. Komu se to zdá málo, ať udělá
s pomocí P. Marie více. Ona nám pomáhá!
********************************
- 12 -
6 / 10
Společenství
ČTENÍ (nejen) PŘED NOVÝM ROKEM.
Takové čtení jsem objevil v naší farní knihovně. Jedná se o dvě knížečky. Ale nelekejte se!
Ta první se jmenuje Legenda o Antikristovi. Její autor Vladimír Solovjov v roce 1900
vytvořil obdivuhodnou vizi globální společnosti 21. století. Pod vedením geniálního člověka
jsou odstraněny války a chudoba. Schází jediné. Postavit tohoto ČLOVĚKA dobrodince lidstva, postavit ho místo ukřižovaného Krista. Ano, to je náš svět a naše
století. Vždyť to se všechno děje v nás a kolem nás. Jaké bude konečné řešení?
Ta druhá se jmenuje Crash test - Narazit na Boží lásku. Mnoho mladých katolíků
prožívalo nebo prožívá svou víru jako Američan Mark Hart. Málokdy zmeškají mši, ačkoli
jí nerozumí. Mají Bibli, ale nečtou ji. Chodí ke zpovědi, ale nepociťují lítost. Je vaše
zkušenost s katolickou vírou podobná? Znamená pro vás víra jenom sama pravidla?
Autorova vtipná a výstižná zamyšlení ukazují na hlavní pointu: Bůh nás nevolá k tomu,
abychom dodržovali pravidla a byli dobrými lidmi, ale volá nás, aby každý z nás byl
novým člověkem v Ježíši Kristu.
Autor je ženatý, má dvě dcery a vede duchovní obnovy pro středoškoláky a vysokoškoláky.
Působí v americkém katolickém animatoském hnutí.
P.S. Po přečtení knihy jsem koupil dva exempláře jako dárek k vánocům.
Hodně radosti!!! dědek Jargus
********************************
INFORMACE pro všechny
Petici proti povinné sexuální výchově na základních školách podepsalo v České republice
do konce listopadu 25 000 občanů. To ovšem nevadí ministru školství panu Dobešovi (VV),
který nadále přes všechny oprávněné námitky trvá na povinné sexuální výchově. Pokud
bude tato koncepce realizována, budou děti od začátku formovány tak, že nebudou znát
pravdu o rozvodech, umělém oplození, antikoncepci, homosexualitě, transsexualitě,
registrovaném partnerství, panenství, předmanželské čistotě... A co právo a odpovědnost
rodičů za výchovu? Pokusme se udělat, co je v našich silách. Nepoddávejme se totalitě
výchovy. Informujme se, nenechme se šikanovat pořady medií o tmářských a středověkých
katolících.
Rozumně protestujme a také se modleme!
dědek Jargus
*************************************************
Adventní jarmark 2010
Už od počátku školního roku zejména ženské osazenstvo střediska přemýšlelo, jaké dárečky
vymyslíme na letošní adventní jarmark. Teta Erika, Anička a Marťa dokázaly holky
nadchnout pro výrobu vánočních svícínků, přáníček, andělů. Pánové Jirka a Martin
v kroužku šikovných rukou bodovali děti při výrobě krásných betlémků…
A tak se bylo na letošním jarmarku na 1. neděli adventní na co dívat. Už v průběhu výroby
se některé děti ptaly, co s tolika penězi budeme dělat. Očekávaly, že za tak pěkné výrobky
utržíme hromadu peněz. Tak jsme je ujistili, že peníze budou věnovány na příjezdovou
cestu a parkoviště u střediska a kostela sv. Jana Boska na Šumbarku. A protože na výstavbě
parkoviště se stejným dílem podílí středisko i farnost, také celkový výtěžek 10 180 Kč jsme
rovným dílem rozdělili mezi středisko a farnost sv. Jana Boska. Všem dárcům a tvůrcům
dárečků ze srdce děkujeme za obětavost a štědrost.
Jana Rei…
- 13 -
6 / 10
Společenství
Moje téměř stoleté vzpomínky na vánoce
Jsou to moje poslední vánoce? Jen Pán Bůh to ví.
Vzpomínám na naše chudobné, ale radostné vánoční svátky. Bylo nás osm dětí a putovali
jsme hodinu ze Špluchova do Dolních Bludovic i ve velkých mrazech a sněhu na mši
svatou. Přitom pořádné oblečení nebylo. Půlnoční tenkrát bývaly jen v Sedlištích. Tam
chodili jen ti nejotužilejší, většinou bratři.
Naše štědrovečerní večeře postrádaly kapra i nějaké dobroty, jak to dnes na stole bývá.
Přesto jsme zažívali něco krásného. Bratr zahrál na housličky a my holky jsme z celého
srdce zpívaly koledy. Ani dárky nebývaly. Až později, když starší z nás začali vydělávat.
Ve 25 letech jsem se provdala do Dolních Domaslavic. Dodnes vzpomínám na překrásně
znějící zvony, jak volaly na půlnoční. O půlnoci tam trubači na věži troubili, což nádherně
znělo do okolí.
Později přišla smutná doba. Dodnes mám před očima polární záři, která se v roce 1938 táhla
přes oblohu a děsila lidi. Asi předpovídala zlé časy, které opravdu nastaly. První okupace
přišla Polskem. Netrvala dlouho a přišla německá. Němečtí vojáci vzali zvony a odešly
i svobodné časy. Vojáci se chystali do boje, mezi nimi i náš bratr Václav. Nakonec to
všechno bylo marné.
Když tak po mnoha letech srovnávám význam a kouzlo vánočních svátků, vidím ten
propastný rozdíl. Dřívější kouzlo skromných a chudých vánoc, plných radosti z narození
Ježíška se změnilo na svátky plných žaludků a hromad dárků. A k tomu všemu se nám tu
plete nějaký Santa Klaus.
Proto přeji všem, aby se středem jejich života stal Pán Ježíš, jehož narození o Vánocích
oslavujeme.
Alžběta Kocichová
Vzpomínka na poslední válečné vánoce
Opět nám nastává vánoční čas a já odněkud z dálky slyším něžná slova básníkova: „Hlas
zvonů táhne nad závějí… dnes všechny struny v srdci znějí… Přivírám oči – dávné
vzpomínky se navracejí.“
V duchu spěchám zasněženou cestou svého dětství k malému dřevěnému kostelíku v Praze
Krči. Zatemněná okna domů poslední válečné zimy ještě více ztemňují podvečer v jejich
okolí. Ale náš kostelíček na vršku jasně září. Zakrátko už s ostatními dětmi vstupuji dovnitř
a zkouška našeho pěveckého sboru zakrátko začíná… Celý advent jsme se pilně
připravovali na své vystoupení při půlnoční mši svaté.
Konečně nastal Štědrý den. Vybavují se mi nezapomenutelné chvíle s rodiči a sourozenci
u zářícího stromečku, třepot prskavek v plamíncích malých válečných svíček, vůně jehličí,
zpěv koled, radost ze skromných dárků i cesta zasněženým městem na půlnoční… Vše jako
by se dálo právě teď. Už se rozeznívají tóny varhan a zpěv našich dětských hlasů stoupá
v záři světel prostorem kostela vzhůru k oslavě narozeného Jezulátka. A duše dětí jako by se
vznášely k nebeskému ráji tam někde uprostřed jásavého zpěvu andělů… A najednou mizí
strach z hučících sirén i chlad sklepních krytů válečných dnů. S posledními tóny písně
„Narodil se Kristus Pán“ záhy vycházíme do mrazivé noci a pod klenbou hvězdami poseté
oblohy se plni válečných dojmů pomalu vracíme do svých domovů. Tolik se nám chce věřit,
že snad nyní o vánocích nepřiletí ty hrozivé bombardéry!
- 14 -
6 / 10
Společenství
Pozdní usínání v laskavé náruči rodičů však nakonec promění dětskou úzkost v blažený
vánoční sen… Kam asi života běh zavál v čase míru zpěváčky posledních válečných vánoc?
Už nikdy jsme se spolu nesetkali.
V otevřeném pohledu se navracím do reality současných dnů. Opět kolem znějí melodie
koled. A já tolik chci věřit, že po všem tom předsvátečním shonu se i v našem městě v té
tiché svaté noci otevřou lidská srdce k většímu porozumění a lásce, aby tak ke všem lidem
zazněla z rozzářených chrámů radostná zvěst: „Nám, nám, narodil se!“
Alena Balcarová
*******************************************
Vánoční velepíseň lásky pro hospodyně
(srv. 1 Kor. 13, 1 - 8)
Kdybych svůj dům perfektně ozdobila světelnými řetězy, jedlovými větvičkami a cinkajícími
zvonečky, ale neměla lásku ke své rodině, nejsem nic víc, než dekoratérka.
Kdybych se lopotila v kuchyni, napekla kila vánočního cukroví, navařila labužnické pokrmy
a připravila vzorově prostřený stůl, ale neměla lásku ke své rodině, nejsem nic víc než
kuchařka.
Kdybych pomáhala vařit polévku pro bezdomovce, zpívala koledy v domově pro seniory a
všechen svůj majetek darovala pro dobročinnost, ale neměla lásku ke své rodině, nic by mi
to neprospělo.
Kdybych ověšela vánoční stromeček třpytivými baňkami a vánočními hvězdami, zúčastnila
se úchvatných slavností, zpívala sóla v kostelním sboru, ale zapomněla na Ježíše, potom
jsem nepochopila, oč o Vánocích běží.
Láska přeruší pečení, aby mohla vzít dítě do náručí.
Láska zanechá zdobení a políbí manžela.
Láska je přátelská a trpělivá navzdory chvatu a stressu.
Láska druhým nezávidí jejich dům s vzácnými vánočními porcelánovými servisy
a nádhernými ubrusy.
Láska neokřikuje děti, ale je vděčná za to, že jsou.
Láska nedává jen těm, od kterých může něco očekávat, ale ráda obdarovává právě ty, kteří
to nemohou oplácet.
Láska všechno vydrží, všemu věří, vždy doufá, všechno snáší. Láska nikdy nepřestává.
Mobilní telefony špičkové kvality se rozbijí, perlové náhrdelníky se ztratí, golfové hole
(Ze zahraničních pramenů)
zrezaví. Ale darovaná láska zůstane.
*******************************************
Tříkrálová sbírka - 2. - 9. ledna 2011 se jako každoročně uskuteční Tříkrálová sbírka
pořádána Českou katolickou charitou. Koledníci se zapečetěným pokladničkami navštíví
domácnosti a působit budou také na veřejných místech. Vybrané finanční prostředky jsou
určeny na místní charitativní a sociální a projekty, určitá část bude příspěvkem na pomoc
potřebným v zahraničí. Zájemci o aktivní účast, především dobrovolníci nad 18 let věku,
prosíme, přihlaste v sakristii u sv. Anny.
- 15 -
6 / 10
Společenství
OKÉNKO mládeže
Církevní Silvestr,
aneb jak se mládež loučila s loňským církevním rokem
Letos již podesáté oslavila mládež naší farnosti spolu s mládeží z celého děkanátu konec
církevního roku. Společně se sešli v sobotu 27. listopadu v sále Dětského domova
v Těrlicku. V 17:30 se začínalo mší svatou, při které se děkovalo za uplynulý rok a prosilo
se za rok nadcházející. Při této mši o. Karel, jakožto nově jmenovaný kaplan pro mládež pro
karvinský děkanát, zasadil spolu se svými zástupci (Tomem a Richardem) strom mládeže,
který bude putovat po farnostech našeho děkanátu až do Světového setkání mládeže v srpnu
v r. 2011 ve španělském Madridu.
Po mši byla tradiční zábava s hudbou a celá se letos nesla ve stylu středověkého bálu.
V úvodu se nastínila témata předchozích církevních Silvestrů a poté, co preceptor vyzval
k tanci, havířovská mládež zatančila nefalšovaný menuet, který v průběhu večera naučila
všechny hosty.
Celý večer byl prokládaný tematickými scénkami, při nichž král s královnou řešili starosti
se svým synem, který se nechtěl ženit, a do toho se motala Baba Jaga. Když královský
synek odmítl 3 nevěsty, nabídnuté a představené mu babou Jagou, tak byl zaklet a postižen
všemi třemi význačnostmi nabízených nevěst: dlouhým nosem, plápolajícíma sloníma
ušima a obrovskýma nohama. Z tohoto zakletí ho všichni účastníci bálu splněním tří úkolů
spojenými silami ze zakletí vysvobodili.
O půlnoci ustala hudba a všichni v sále se sesedli ke kříži ze svíček, aby půlhodinovou
modlitbou přivítali dobu adventní a celý nový církevní rok.
Mladí opět ukázali, že se umí příjemně pobavit i bez alkoholu, a že jsou spolu rádi.
Děkujeme všem, kteří se podíleli na přípravě celého večera, děkujeme také karvinské schole
za doprovod při mši, děkujeme dětskému domovu za poskytnutí sálu a farnosti Těrlicko za
„azyl“ a za podporu.
CO NÁS ČEKÁ
25. 12. v 16 hodin odpolední setkání u jesliček s dětmi
27. - 30. 12. vánoční chata starší mládeže – Mosty u Jablunkova
28. - 30. 12. vánoční chata mladších (nábož. 8. a 9. tř. a1. roč. SŠ) – Bystré u Frýdlantu
Mar
*********************
Po uzávěrce
Pouť do Starého Bohumína
Celý rok byly poutě jednotlivých farností našeho děkanátu do kostela s milostným obrazem
Panny Marie Starobohumínské s prosbami o duchovní povolání. Dne 8. prosince jsme se
vypravili s naším panem farářem na závěrečnou pouť. Onemocnělého otce biskupa
zastupoval náš děkan Martin Pastrňák a s ním koncelebrovali kněží z celého děkanátu.
V kázání o. Mirosław Kazimierz postavil před naše oči Pannu Marii, uchráněnou od
prvotního hříchu, kterého my se máme možnost zbavit svátostí křtu. Rozvedl, že Panna
Maria byla od početí připravena pro božské mateřství a že Bůh má už od početí plán
s každým člověkem.
Starobohumínská Panno, vyprošuj nám milost a ochranu u svého Syna, našeho Pána Ježíše
Krista.
Irena S.
- 16 -
6 / 10
Společenství
ČTEME Z KATECHISMU KATOLICKÉ CÍRVE
II. TAJEMSTVÍ JEŽÍŠOVA DĚTSTVÍ A SKRYTÉHO ŽIVOTA
Přípravy
- čl. 522 - Příchod Božího Syna na zem je tak významná událost, že ji Bůh chtěl
připravovat po staletí. Obřady a oběti, obrazy a symboly "dřívější smlouvy" (Žid 9,15); to
vše Bůh zaměřuje ke Kristu; ohlašuje ho ústy proroků, kteří vystupují v Izraeli; probouzí i
jinde, v srdcích pohanů, nejasnou předtuchu tohoto příchodu.
Tajemství Vánoc
- čl. 525 - Ježís se narodil v nuzné stáji, v chudé rodině; prvními svědky té události byli
prostí pastýři. Právě v této chudobě se projevuje nebeská sláva. Církev neúnavně opěvuje
slávu této noci:
"Panna dnes dává život Věčnému
a země poskytuje jeskyni Nedostupnému.
Andělé a pastýři ho velebí
a mudrci, vedení hvězdou, se mu přicházejí klanět.
Ty ses pro nás narodilo,
děťátko, věčný Bože!"
- čl. 526 - "Být jako děti" ve vztahu k Bohu, to je podmínka pro vstup do království; proto
je třeba se ponížit a stát se malým, ba víc: je třeba se "narodit znovu" (Jan 3,7), narodit se z
Boha, abychom se stali "Božími dětmi" (Jan 1,12). Vánoční tajemství se v nás naplňuje,
když "jsme dotvářeni v podobu Krista". Vánoce jsou tajemstvím této "podivuhodné
výměny":
"Podivuhodná záměna: Stvořitel člověka se stal jedním z nás a narodil se z
panny; přijal účast na našem lidství a nám dal účast na svém božství."
Tajemství Ježíšova dětství
- čl. 527 - Ježíšova obřízka osmý den po jeho narození je znamením jeho začlenění do
Abrahámova potomstva, do národa úmluvy, jeho podrobení se Zákonu, jeho oprávnění ke
kultu Izraele, kterého se bude účastnit celý život. Toto znamení je předobrazem "Kristovy
obřízky", jíž je křest.
- čl. 528 - Zjevení Páně (Epifanie) je vyjevením Ježíše jako Mesiáše Izraele, Božího Syna
a Spasitele světa. Oslavuje spolu s Ježíšovým křtem v Jordánu a se svatbou v Káně i
klanění, kterého se Ježíši dostává od "mudrců", přicházejících z východu. V těchto
"mudrcích", kteří zastupují okolní pohanská náboženství, vidí evangelium prvotiny národů,
které skrze vtělení přijímají radostnou zvěst o spáse. Příchod mudrců do Jeruzaléma, aby se
poklonili židovskému králi, ukazuje, že v mesiášském světle Davidovy hvězdy hledají v
Izraeli toho, který bude králem národů. Jejich příchod naznačuje, že pohané nemohou
poznat Ježíše a klanět se mu jako Božímu Synu a Spasiteli světa, aniž se obrátí na Židy a
aniž od nich přijmou mesiášské zaslíbení, jak je obsaženo ve Starém zákoně. Zjevení Páně
(Epifanie) ukazuje, že "velké množství národů" vstupuje "do rodiny patriarchů" a získává
tím důstojnost Izraele.
- 17 -
6 / 10
Společenství
CESTA DO BETLÉMA
Bohuslav Reynek
Má Paní, podivně byla jsi na pouti s Josefem, nikde vás nechtěli přijmouti,
a tys již, tak těžká, nemohla dále...
Skryla vás posléze tmavá stáj v skále - (vlahý chléve, dýšící senem, slámou povystlaný,
útulku útulný oslat, ovec, Josefa i Panny,
a nad ním rozpjatá obloha tmavá, hvězd plničká,
zda se má uštvaná duše brzy vás nedočká?),
a tys tam Boha porodila, sladce světu skryta.
Ó jaká chvíle, vroucné tichosti sytá,
chvíle, jež hřává snad v srdcích nehněvným tvorům,
kuřatům, vrabcům, veselým myškám; oslu a volu,
již na vás se dívali, na Boha dýchali
- ó Paní, dobřes uchýlila se k nim do skály a dívali se velikýma očima a dýchali ústy velikými
na Ježíška vlaze, mileji než kadidlové dýmy.
Porodilas do slámy a sena Pastýře Krále.
Porodila jsi ho v dobré, skryté skále...
Rodičko Boží, ustrň se, cestou již nemohu dále...
ZPRÁVY A OZNÁMENÍ
- Blahopřání - Po večerní páteční mši sv. 5. listopadu popřáli mladí farníci našim duchovním
otcům, P. Karlovi k jmeninám a P. Marcelovi k narozeninám Boží požehnání - hojnost zdraví a
radosti v jejich náročné kněžské službě. I naše "Společenství" se jménem všech farníků
dodatečně připojuje k těmto gratulacím.
- II. Ekumenické setkání - V nedělní podvečer 21. listopadu se v evangelickém kostele v
Bludovicích konalo setkání křesťanů Slezské církve evangelické a. v. a věřících z řad naší
místní katolické komunity v čele s P. Marcelem Krajzlem. Na zahájení programu pastor Mgr.
Vladislav Volný seznámil pozvané účastníky s historií tohoto chrámu. Následovala beseda, ve
které hostitelé přiblížili strukturu SCEAV a dále večer pokračoval v příjemném duchu s
pohoštěním. (Další informace jsou v příspěvku Gerarda Jarguse).
- Adventní vigilie - V sobotu 27. listopadu 2010, v předveřer 1. neděle adventní, se v chrámu
sv. Petra v Římě konala slavnostní "Vigilie za počatý lidský život", jíž předsedal Sv. Otec.
Právě před 180 lety - 27. 11. 1830, (také v předvečer 1. neděle adventní), se na Rue de Bac v
Paříži zjevila Panna Maria, počatá bez poskvrny, a dala světu zázračnou medailku. Přáním
Benedikta XVI. bylo, aby se také ve všech diecézích světa konaly modlitební vigilie na tento
úmysl. I v naší ostravsko-opavské diecézi se věřící připojili k modlitbám, v našem městě
zazněly prosby v chrámu sv. Anny i v kostele sv. Jana Boska.
- Týden modliteb za jednotu - V měsíci lednu od 18. - 25. se uskuteční již tradiční "Týden
modliteb za jednotu křesťanů". Materiál pro rok 2011 připravili jeruzalémští křesťané a
konečnou verzi schválili zástupci Papežské rady pro jednotu křesťanů a Komise pro víru a řád
Světové rady církví. Vybráno bylo téma z knihy Skutky 2,42 - "Vytrvale poslouchali učení
apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se." Tento text odkazuje k počátkům církve, k
obnově zpět ke kořenům víry; a je připomenutím doby, kdy církev byla jedna.
- 18 -
6 / 10
Společenství
- PF 2011 - Redakce "Společenství" přeje všem havířovským farníkům - starším, mladým,
rodinám a dětem, samozřejmě také jáhnům a všem našim duchovním - P. Karlu Jaškovi, P.
Milanu Adámkovi, P. Karlu Rechtenbergovi a P. Marcelu Krajzlovi - hojnost Božího
požehnání, zdraví a síly do nadcházejícího nového roku.
Z.K.
APOŠTOLÁT MODLITBY
PROSINEC
Všeobecný úmysl:
Abychom na základě vlastní zkušenosti s utrpením lépe chápali neklid a bolest, jež jsou
údělem mnoha osamělých, nemocných a starých lidí, a velkoryse jim pomáhali.
Misijní úmysl:
Aby národy světa otevíraly dveře Kristu a jeho evangeliu pokoje, bratrství a spravedlnosti.
Úmysl našich biskupů:
Aby světlo Adventu a Vánoc proniklo do srdcí všech lidí a přiblížilo Boží lid i těm, kteří s
obtížemi hledají smysl života.
/www.jezuit.cz/
PŘEČETLI JSME...
"15 dní s Thomasem Mertonem" - Dom André Gozier, vydalo nakladatelství Cesta 1999.
Kniha francouzského autora vychází v edici "15 dní s...", která čtenáře seznamuje vždy s
významnou duchovní osobností, jež svým životem vydává přesvědčivé svědectví o Bohu a jeho
lásce. Dom André Gozier nabízí "patnáctidenní putování" (duchovní cvičení) s Thomasem
Mertonem /1915 - 1968/. Narodil se v Prades ve Východních Pyrenejích, otec malíř z Nového
Zélandu, matka Američanka. Zemřela, když mu bylo šest let, otce pak ztratil v čase dospívání.
Po studiích na lyceu ve Francii pak pokračoval ve studiích na Kolumbijské universitě a v tomto
období podnikl také cestu do Říma, Janova a Florencie. V italských kostelích zažil první
kontakt s posvátnem. Nastupující konverze jej přivedla k trapistům, kde posléze skládá řeholní
sliby v klášteře v Kentucky, po dalších studiích je v r. 1949 vysvěcen na kněze. Zasvětil svůj
život modlitbě, kontemplaci a poslání spisovatele. Velký ohlas měla jeho autobiografická kniha
"Hora sedmi stupňů". Napsal i řadu dalších spisů, za jejichž hodnotu je mu přisuzován titul "nový sv. Bernard XX. stol." Další kapitoly této knihy přibližují Thomase Merthona jako
životopisce svatých, realisticky představoval vzácné osobnosti duchovního života. Dále se autor
zmiňuje o jeho roli básníka, i duchovního vůdce, učitele meditace a modlitby. Byl mystikem a
zároveň neohroženým a důrazným člověkem, který se dokázal vyjadřovat k nejrůznějším
událostem ve světě, nespravedlnosti i dalším nežádoucím jevům v tehdejší společnosti. Je řazen
mezi předchůdce mezináboženského dialogu. Součástí titulu jsou útržky jeho básní, myšlenek a
modliteb. Patřil mezi velké osobnosti řeholního života, pro něž je charakteristické, že i v ústraní
kláštera nezavírají oči před konflikty a utrpením světa, žijí v jeho rytmu a nesou jeho kříž.
"Divadlo pro anděly" - /Život jako náboženský experiment/ - Tomáš Halík, vydalo
Nakladatelství Lidové noviny 2010.
Nová kniha prof. Tomáše Halíka vyvolala pozornost i polemiku v církevních i mimocírkevních
kruzích. Přináší další hodnotné podněty k zamyšlení v esejích, které zasahují čtenáře přesnou
analýzou s filosofickým pohledem napříč současnými náboženskými, kulturními a společenskopolitickými náměty. Hlavním otázkou, na níž se autor vytrvale soustřeďuje, je postupující
- 19 -
6 / 10
Společenství
sekularizace v českých zemích. (A jak známo i v celém evropském prostoru). Tituly Mons.
Halíka lze pouze doporučit, obsah si musí "rozluštit" každý sám. Představuje zde nové definice,
relativizující pevné hranice: kdo je vlastně člověk "věřící" anebo "nevěřící". Zaujala mě
zejména opětovná výzva k toleranci a vzájemnému pochopení, nikdo by neměl předkládat
druhým "hotovou představu" o Bohu a jeho působení v životě člověka a běhu dějin světa.
Nabádá k pokornému naslouchání druhým a ke snaze vnímat i jejich postoj. Může se stát
přinosem, když se ve své vlastní víře necháme obohatit myšlenkami i názory ostatních věřících,
či dalších lidí dobré vůle...
Z.K.
V PŘEDVEČER ADVENTU
Do naší metropole mě nyní často přivádějí ty příjemné babičkovské starosti a radosti a je zde
možno také načerpat z bohatého duchovního zázemí i kulturního prostředí Prahy. Tentokrát
jsem se vydala do centra, nejprve na výstavu Czech Press Photo 2010, která se koná (do 31.1.
2011) v budově Staroměstské radnice. Mezinárodní porota letošního 16. ročníku vybírala z
téměř čtyřtisíce fotografií, nainstalována k vidění byla asi pětistovka z nich.
Na "Fotografii roku", jež porotu nejvíce zaujala a získala hlavní cenu soutěže, je portrét
domorodé dívky hospitalizované v nemocnici se zraněným okem a tváří při zemětřesení na
Haiti v únoru 2010. (Její přímý pohled, jak při utrpení působí odevzdaně i statečně, je opravdu
nezapomenutelný, vrývá se do paměti s pocitem sounáležitosti se všemi obětmi tohoto neštěstí).
Další ceny byly udělovány v několika kategoriích (aktualita, reportáž, každodenní život, příroda
a životní prostředí, atd.). Velkoformátově snímky měly různá témata, mapovaly události roku a
zabíhaly téměř do všech kontinentů. Zaujaly mě zejména ty, které pravdivě a v souladu s
křesťanským pohledem vyprávějí o současném světě. Ke shlédnutí byly dokumentární série
fotografií vypovídající o situaci v Port-au-Prince na Haiti, (kde došlo k násilí a rabování), o
těžkém údělu osamělé matky z Nepálu, starající se v bídných podmínkách o své děti, také pietní
akt - loučení Poláků s tragicky zahynulým polským prezidentem a dalšími obětmi leteckého
neštěstí v Katyni, obnovení pravoslavného svátku Křest Rusi, fotografie z Česka zachycující
zkázu i obětavost záchranářů při letošních povodních a cyklus "Stopy paměti" - portréty lidí
postižených nacistickou a komunistickou totalitou. Bylo znát, že z těchto záběrů vyzařuje přes
všechno to lidské utrpení a bolest, že Bůh je stále s člověkem a doprovází jej v jeho neštěstí a
zkouškách...
(A naopak snímky, vypovídající o ležérnosti a marnivosti lidí nebo příznaky působení hříchu,
byly kýčovité a jalové. Z nich bylo zcela jasné, že Tvůrce je hodně a hodně daleko...)
--------------------Další moje zastávka směřovala (přes Staroměstské náměstí, kde probíhala závěrečná výzdoba
vánočního stromu) do chrámu Matky Boží před Týnem. Právě se ukončovala prohlídka pro
turisty a byla jsem moc ráda, že se konají přípravy ke mši svaté.
Překvapilo mě, že přišlo tak málo lidí, ztěží asi deset účastníků. A protože se nikdo 'nehlásil' k
nesení obětních darů, vybídla jsem tedy jedinou dívenku, aby se přidala ke mně. Bohoslužbu
sloužil starší kněz; závěrečné texty liturgického roku zasahující poslední věci člověka i v
souvislosti s krásou Božího domu se může stát duchovní prožitek velikým... A pak jsem už
spěchala k domovu, k blízkým. Ona mladá slečna mě dostihla a daly jsme spolu do hovoru. (S
dotazem: "Jak přesně vím, kdy se mají nést ty konvičky? "Byla velmi milá a z řeči vyplynulo,
že v Praze bydlí jen krátce, a cestu k Bohu teprve hledá. Vyprávěla mi, jak pilně chodí do
kostela a zúčastňuje se setkání katechumenů s duchovním otcem. Bylo jí řečeno, že za tři roky
bude moci přistoupit ke křtu. A jak moc se těší, její oči šťastně zářily... Já jsem ji ujistila, že to
bude jistě dříve, a dál jsme si povídaly. V metru jsme se s Petrou, (tak se jmenovala), přátelsky
rozloučily s tím, že se určitě ještě uvidíme...
I mne to její radostné "očekávání Pána" zasáhlo. Bylo to pro mne "adventní setkání". (V
- 20 -
6 / 10
Společenství
době adventu si my, věřící odpovídáme na otázku, jak opravdově se připravujeme na setkání
s Kristem...)
"Pane, kéž mnoho mladých lidí najde cestu k Tobě, cestu ke Světlu, cestu do věčnosti s
Bohem...."
Z.K.
Dopisy do záhrobí
Anděl Gabriel, posel Boží
V městě Šumbarku, v osmém roce panování Václava Vrtošivého
Dlouho jsem přemýšlel, komu adresovat tento předvánoční dopis. Již jsem napsal všem
postavám, které zmiňuje Bible v souvislosti s Ježíšovým narozením, posledně i samému Ježíši
v jeslích. Až nakonec jsem si vzpomněl na Tebe, který přitom stojíš na úplném počátku příběhu
našeho vykoupení.
Ty jsi oznámil Zachariášovi překvapivé narození jeho syna, jen o pár měsíců později jsi to
zopakoval u Josefovy snoubenky Marie. Rozmlouval jsi ve snu s Josefem, aby přijal a ochránil
ono nemanželské dítě.
Mám trochu problém, jak se k Tobě obracet. Ne snad proto, že bych se před Tebou ostýchal,
protože jsi první mezi anděly. Nebojím se Tě, vždyť vím, že přicházíš od dobrého Boha. Můj
handicap tkví v něčem jiném. Neumím si Tě představit. Nevím, jak vypadáš. Vím jistě pouze to,
že nejsi takový, jak Tě po staletí zobrazují umělci. Nejsi žádný bezpohlavní jinoch s křídly na
zádech a sladkým pohledem. Bylo by to příliš efektní, jednoduché… a laciné. Pokaždé, když by
ses takhle objevil a zvěstoval své poselství, bychom jasně věděli, na čem jsme a co máme dělat.
Mnozí z nás po tom touží natolik, že něčemu takovému dokonce věří a snaží se o tom
přesvědčit sami sebe i druhé.
Ve skutečnosti přicházíš docela jinak, v tichu a skrytosti. Promlouváš k nám v našich
pochybnostech, nejistotách a obavách. Možná jsi Zachariáše ohromil, když se znaven dlouhou
služnou u oltáře s úlekem vytrhl z krátkého spánku. Snad Maria uslyšela Tvá slova ve chvíli,
kdy se v jejím lůnu poprvé pohnulo počaté dítě. Možná Ti dal Josef za pravdu až po dlouhé
bezesné noci, kdy se v něm svářila láska se vztekem.
Často k nám promlouváš „ve snu“, možná proto, že jsme v tomto stavu lépe disponováni pro
komunikaci s Bohem. Jindy nás oslovíš z řádků knihy nebo novin, nevyhýbáš se ani televizi či
internetu. Mnohdy promlouváš hlasem našich přátel… i „nepřátel“. Nikdy a nikde předem
nevíme, zda se tak nestane.
Je to dobrodružné a napínavé – jako celý náš život. Jako náš vztah s Bohem, protože Ty jsi
jenom jedním z jeho nástrojů, kterými se nám pokouší sdělit základní pravdu o sobě i nás
samých. Je to docela jednoduché poselství a Ty je opakuješ stále znovu na mnoha místech a
v různých dobách. Kdykoliv Tě potkáme – a poznáme – můžeme toto poselství zaslechnout.
„Nebojte se, vždyť u Boha není nic nemožného.“
-ok-
******************************************
18. října se uskutečnilo v kostele Dona Boska setkání pletařek obvazů pro misie.
Po mši svaté se 21 pletařek sešlo k posezení při malém občerstvení, při kterém všem poděkoval
pan farář Jašek. V závěru všem udělil požehnání k daru dalších sil pro tuto velmi potřebnou
činnost.
V letošním roce bylo občanskému sdružení OMEGA odesláno 475 obvazů pro malomocné,
dále růžence, pohlednice a známky. Díky všem!
- 21 -
6 / 10
Společenství
POZVÁNÍ NA VÍKEND NA ORLÍM HNÍZDĚ
· Chcete si užít trochu přírody na horách?
· Nechcete myslet na to, co je třeba uvařit?
· Potřebujete si trošku odpočinout od svých dětí?
· Máte chuť si povyprávět i s jinými rodiči?
· Rádi byste se také chvíli zastavili, ztišili při modlitbě?
· Zahráli byste si se svými dětmi nějakou hru?
· Chcete, aby se Vaše děti nenudily a zažily zábavu?
· Nestihli jste zajistit program pro svou rodinu přes vánoční svátky?
Jestliže si odpovíte ANO (aspoň u některých otázek), tak Vás srdečně zvu na VÍKEND
NA ORLÍM HNÍZDĚ od pátku 14. 1. do neděle16. 1. 2011 na horskou chatu Orlí hnízdo ve
Pstruží. Jsou zváni manželé (i bez dětí), rodiče, prarodiče, děti.
Program bude zajišten pro dospělé i děti.Bude s námi také otec Marcel.
Přihlaste se do konce roku 2010 u Hanky Svobodové, tel. 775240165,
email: [email protected]
Manželské večery
od 23. ledna do 20. března 2011
Srdečně Vás zveme na kurz Manželské večery, určený pro všechny manželské páry, které
chtějí vybudovat pevný a trvalý vztah, chtějí své manželství zlepšit, nebo procházejí
náročným obdobím.
Každé setkání začíná večeří, následuje promluva, po které mají manželé příležitost si spolu
popovídat o tématu večera i o důležitých otázkách, na které ve spěchu všedního dne
nezbývá čas.
Vše probíhá v příjemném prostředí a přátelské atmosféře. Soukromí každého páru je
respektováno, skupinová diskuse není součástí kurzu, o svém vztahu nemusíte nikomu
dalšímu nic říkat.
Témata jednotlivých večeru jsou:
23. 1. 2011 Vybudovat pevné základy
30. 1. 2011 Umění komunikace
6. 2. 2011 Řešení konfliktu
13. 2. 2011 Síla odpuštění
20. 2. 2011 volno
27. 2. 2011 Rodiče a rodiče partnera
6. 3. 2011 Dobrý sex
13. 3. 2011 Láska v akci
20. 3. 2011 Slavnostní závěrečná večeře
Kurz se koná v Havířově v restauraci Boršičanka (v banketce), povedou jej manželé Hana
a Jiří Svobodovi. Každý večer začne v 18,30 hod a potrvá cca do 21 hod.
Kurzovné za manželský pár je 1800,- Kč a zahrnuje 16 večeří (jedna večere za 110,- Kč)
a dvě příručky účastníka. Nápoje dle vlastního výběru si účastníci hradí sami.
Přihlášky jsou v kostele na stolečku za lavicemi
Za závaznou přihlášku považujeme zaplacení kurzovného. Kapacita restaurace je omezena,
poslední termín podání přihlášky je 23. 12. 2010
- 22 -
6 / 10
Společenství
SBÍRKY
datum Havířov-sv. Anna Havířov-Bludovice
24.10.
53145
6489
31.10.
12202
3609
7.11.
14910
2933
14.11.
13176
2927
21.11.
18108
2214
28.11.
12573
1913
5.12.
12184
1769
8.12.
1965
-
Špluchov
1779
565
1029
904
990
555
911
-
účel
Misijní neděle
na potřeby kostela
Listopad 2010 v našich farnostech
Svatá Anna:
Svatá Markéta:
Křty:
David Černý
Jan Husárik
Matěj Robert Bonczek
Pohřby:
Josefa Suchánková, roz. Holeksová
Yveta Ochodnická, roz. Svatošová
Gašpar Patkech
Věra Turská, roz. Školová
Jindřich Valošek
Pohřby:
Wanda Chlebíková
Václav Káňa
89
73
Matriky farnosti sv. Jan Bosko
květen až listopad 2010
Křty:
Gustav Goga
Alojz Koňušiak
Martina Nedomová
Lucie Maršounová
Petr Böhm
David Horváth
Jan Bílý
Sára Bortliková
Štěpán Čadan
Alexandra Feberová
Veronika Sedláčková
Tomáš Stávek
Martina Markéta Lapáčková
Sňatky:
Petr Böhm a Katarína Gajdičiarová
Pohřby:
Milan Boček
65 let
Gertruda Reichenbachová roz. Kowolowská
- 23 -
68 let
92
47
76
70
85
6 / 10
Společenství
HÁDANKY A MALÉ HŘÍČKY PRO KLUKY A PRO HOLČIČKY
Milé děti, tentokrát malé i velké,
minulá křížovka byla trošku náročnější a vyžadovala od vás znalosti zeměpisné. Byla tudíž
určena spíše větším školákům. Ale dneska jsem si řekla – „Ne. Když Vánoce, tak pro všechny.“
J Proto je dnešní stránka rozdělena na dvě části. První patří menším dětem a druhá těm
větším, klidně i dospělým. Doufám, že se na každého nějaké to luštění nebo alespoň vybarvování
dostane J.
Milé děti, jistě už se těšíte, až se všichni sejdeme u … (tajenka).
4
5
3
6
7
2
1
8
1) O Ježíška se spolu s maminkou staral svatý …
2) Město, kde se Ježíšek narodil
3) Kdo se dozvěděl o narození Ježíška jako první (kromě rodičů samozřejmě J)?
4) A kdo jim to oznámil?
5) Jak se jmenuje maminka Ježíše?
6) Jaká zvířátka pásli pastýři?
7) Ježíška zahříval vůl a …
8) Poklonit se Ježíškovi přišli i tři …
A teď něco pro ty starší. Zkuste vyluštit tento vzkaz a zjistit, jakou šifru jsem na něj použila.
Hodně štěstí J!
NCUMARNPG XCPQEG!
To a ještě hodně pokoje a pohody nejen o vánočních svátcích, ale také do roku 2011 Vám všem
přeje Marťa
- 24 -