Porta apostolorum
Transkript
Porta apostolorum
Porta apostolorum Osoby MARIA KÁTI OTTO STAROSTA FRITZ JAKOB GLOSS MAREK PAVEL Hra se odehrává ve třech základních časových rovinách. Vyšší spravedlnost znamenala, že lidé si nejsou zas tak úplně rovni, jak tvrdily demokratické režimy, jejichž ústavy přiznávaly každému občanu stejná práva. Komunisté a fašisté soudili, že lidská práva jsou zástěrka, za níž se ukrývají zájmy buržoazie, která vykořisťuje dělníky. Překlad do němčiny Katka Raeber. Překlad do východoslovenského nářečí Enes Mustafovič. Jde o literární stylizaci východoslovenského dialektu, která je spíš symbolem určité mentality člověka, než přepisem nářečí. Řeč je zaznamenaná foneticky. Jde o jazyk vytvořený speciálně pro toto dílo. Porta apostolorum Je napsána na paměť zhovadilým ideologiím, jako jsou např. komunismus či fašismus, které říkaly, že je třeba vymyslet nového člověka, jenž bude hrdý a silný a pracovitý a bude mít smysl pro vyšší spravedlnost a život v kolektivu. 1 Věc: Porevoluční události Případ Postellberg – společná správa ministerstva národní obrany a vnitra. Dne 25. 4. 1947 byl doručen ministerstvu národní obrany a dne 30. 4. ministerstvu vnitra dopis stejného obsahu, podepsaný Ottem Osfaldem, Postellberg, Leninova ulice č. 1345/67, v němž pisatel upozornil na porevoluční události v Postellbergu v květnu a v červnu 1945. Stejný dopis byl doručen i ministerstvu spravedlnosti, které jej v opise zaslalo dne 27. 5. 1947 ministerstvu vnitra. Dne 12. 6. 1947 zaslala kancelář prezidenta republiky ministerstvu vnitra dopis, který obdržela a jenž poukazoval na výše zmíněné události a byl podepsán Marií Osfaldovou v Postellbergu, Stalinova ulice č. 342. Z toho podnětu dalo ministerstvo národní obrany předběžně případ vyšetřit svému důstojníkovi. Ministerstvo vnitra pak nařídilo 30. 5. 1947 a 17. 6. 1947 oblastní úřadovně státní bezpečnosti v Mostě, aby důvěrnou cestou případ urychleně vyšetřila. Podle další zprávy této úřadovny ze dne 25. 8. 1947 jsou oba pisatelé dopisu anonymové, protože osoby tohoto jména jsou v místě neznámé. Podrobnější šetření prováděno již nebylo, poněvadž v té době byla zřízena vyšetřovací komise bezpečnostního výboru UMS a nebylo žádoucí, aby vlastní vyšetřování komise bylo ztíženo předběžným vyšetřováním bezpečnostních nebo vojenských orgánů. Porta apostolorum Z toho důvodu předkládá ministerstvo národní obrany a ministerstvo vnitra tuto předběžnou zprávu o událostech v Postellbergu v květnu a červnu 1945. 2 I. PAVEL Já jsem nešťastnej... prostě mi vůbec není dobře... bolí mě tady... po tom všem... a k tomu je taková bída... ještě pořád... strašná, zkurvená bída a hlad... nesnáším všechny ty zazobance... voni si nějak furt v klidu žijou a nás, který jsme v úplný prdeli, nás vůbec necejtěj... koukám jim do oken, a voni mě vůbec necejtěj! Měli by pochcípat do jednoho a tím by se to taky i tady u mě v bříšku vyřešilo... možná, prozatím, snad... stejně sem nepatří. HA! Je to tady chudý, ne?! Tak leda pro takový mravence, jako jsem já, ne? Tak sem nepatří, ne?! Když je to tady chudý, ne?! No, je to tak?! No tak! A hele, co je zase tamhle to? Kdo to je, támhle to? Z dálky vypadají jako dělníci, jako nějaký úředníci...? Co je to za lidi? Tváří se tak přísně... studeně... Haló? Vy jste...? Kdo jste..., můžu se zeptat? Jen mě to zajímá... nikdy jsme vás tady neviděl... samo, což neznamená, že jste cizinci – to je jasný... promiňte já občas mluvím hloupě. Jste vojáci? Ano, určitě jste vojáci..., ale takový vojáky, jako jste vy, jsem teda nikdy neviděl... mám jít pryč? A proč? Pane Zicha? Já bych chtěl bejt taky voják... chtěl bych mít zbraň... a kde máte vůbec zbraně? Počkejte... můžu jít s vámi...? Díky. OTTO To je hic! Snad třicet stupňů. FRITZ Je krásně. OTTO Pěkně velký stůl, Fritzi... ty svícny se k němu hodí, viď? FRITZ Ano. Děkuji, otče. OTTO Víš... chci , aby tenhle den, aby nám zůstal v paměti... já myslím, že tenhle obraz bych si mohl pamatovat... ten bílý obdélník s pěti černými větvemi... MARIA Větvemi? FRITZ To jsou jako ty svícny, že jo? OTTO Přesně tak. MARIA Aha... OTTO Mario? Taky pro tebe něco mám. MARIA Ale nepovídej. OTTO Ale ano... podívej..., zavři oči... tady. MARIA Ach ne..., to si děláš legraci! Porta apostolorum Víte co...? Pojeďme do lázní! 3 To je ta námořnická...a gramofon je zde... FRITZ Mami? Tohle jsi už dlouho...neto... MARIA Neboj, ještě si to užijeme... OTTO Pusu. MARIA Tady máš. Má to samozřejmě jen jeden háček... OTTO Jakýpak? MARIA No, nejde ještě pořád elektřina FRITZ Máme kliku... MARIA Ne, to není ono... není to ono... OTTO No tak to není ono... až jí zapnou, tak bude veselo... MARIA Už aby to bylo MARIA Myslím, že nikdo nepřijde OTTO Pozvali jsme všechny? MARIA No, nevím jestli všechny, ale ty, co jsme chtěli..., ty jsme pozvali... FRITZ Určitě přijdou... mají ještě pět minut čas, ne? OTTO To je pravda... MARIA A když ne? OTTO Tak to sníme sami... FRITZ Ne, to je nesmysl... nic nebudeme jíst sami... dneska je slavnost... přijdou hosti... bude hostina... nechápu, proč to vzdáváte tak brzo... MARIA Fritzi! Nic nevzdáváme! FRITZ Tak dobře. OTTO Maminka má jenom prostě takové tušení. FRITZ Ticho! Slyšeli jste? Jako by někdo šel... MARIA Podívej se z okna... OTTO Nikdo. Porta apostolorum OTTO 4 FRITZ Nikdo! MARIA To musíš...? Tohle? FRITZ Co? OTTO Ach jo... MARIA Nech toho, Otto. To, co máš v puse... FRITZ Nemusím MARIA A proč to tam máš? FRITZ Protože je to dobré. OTTO A je to. MARIA Klid..., ještě je čas, ne? OTTO To je pravda... FRITZ Proč si myslíš, že nikdo nepřijde? MARIA Nemyslím si to..., měla jsem takové tušení... FRITZ Ubližuješ mi, mami... MARIA No...tak...nemyslela jsem... FRITZ Co? MARIA Nechtěla jsem ti ublížit. OTTO Smažme to... Čekáš tu svou dívku? FRITZ To není moje dívka... OTTO A čí teda? FRITZ ... MARIA Aha... FRITZ Co znamená to „AHA“?! Porta apostolorum Žvýkačky vymyslel jeden americký lékárník a v Evropě se začaly prodávat v roce 1903, rozšířily se ale hlavně v padesátých a šedesátých letech. Žvýkali je většinou mladí lidé, kteří tím vyjadřovali svůj postoj ke společnosti a neměli ještě v ústech plomby. Časopis Pionýr. Praha, 1987. 5 Pozval jsi ji... FRITZ Ano, pozval jsem ji..., protože bych vám chtěl něco říci... OTTO Pozval jsi i ty své spolužáky, ty své kamarády? FRITZ Jo, a nejsou to spolužáci..., oba jsou starší než já... Prostě jsme chodili do jedné školy. OTTO Takže už spolu zase kamarádíte...? FRITZ Tati, co je to za otázky? Gloss tady nebyl tři roky, a Jakob... nevím... nevím, nějak jsme se prostě míjeli... tak jsem ho taky pozval... pozval jsem dva svoje kamarády... OTTO No tak... tak vidíš... tak to je dobře, ne? MARIA Miláčku, víš, co mně na tobě imponuje? OTTO ... MARIA Že dokážeš právě tohle... být v tak nejisté době tak pozitivní... OTTO To proto, protože vás miluji. MARIA Mám tě ráda... mám vás ráda... OTTO Můžu vás políbit? Tak. Teď je přesně dvanáct. FRITZ Slyším kroky! MARIA To jsou oni! OTTO Sláva! Spiklenci si přečetli v novinách, kudy arcivévoda pojede na radnici, kde už měl starosta přichystaný projev a obložené chlebíčky, a rozestavili se po obou stranách nábřeží a v kapsách měli granáty a revolvery a čekali, až arcivévoda pojede kolem... Ugrešič, Dubravka: Kultura lži. Nakladatelství Mladá fronta, Praha, 1996. STAROSTA Dobré poledne přeji... přátelé... JAKOB Dejž to pánbů... GLOSS Zdravíme... FRITZ Cha, cha, cha, chá, chá... Oni, oni – moji kamarádi – ...Glossi, kdes byl celou tu dobu? Kamaráde? A co máš s tou rukou? Jakobe, je na čase, aby se věci zas dostaly do normálu... jak rád tě vidím... a moc ti to v té sutaně sluší, že mu to sluší? Snad víc, než jeho tátovi... Obnovíme kapelu, co říkáte? A budeme zas chodit do altánku hrát... Porta apostolorum MARIA 6 pro holky... dáme si pivo... to bude fajn..., ale už se na to těším... to bude zas bžunda! Martine, jsem rád, že jsme zase spolu my tři... náš trojlístek... Co je tohle? STAROSTA Hrnec! Ostatní přijdou později, nevadí? FRITZ Nevadí..., nevadí..., Jakobe, Glossi, ahoj... kluci... jak jste se změnili, co jsem vás neviděl... tak řekněte něco... GLOSS Ahoj. JAKOB No, ahoj... OTTO Určitě ne... určitě nám to nevadí... MARIA No... aby jim to nevystydlo... OTTO Co by jim vystydlo zase, prosím tě...? Nebuď pitomá... Promiňte. MARIA To jsi přehnal! STAROSTA To snad ne...? Je to možné? Tuhle věc strašně miluju... Itálie... vždycky, když to slyším..., cítím Itálii..., abych pravdu řekl, dnes je to venku docela Barcelona. FRITZ Palermo. FRITZ Říká se Palermo. STAROSTA ... A když tak se to schová pod peřinu a pak se to přihřeje – není-liž pravda, madam? Tak dobrý den vespolek... co jsem to... vy něco slavíte? FRITZ No... GLOSS No jasně! JAKOB No, a co? OTTO Vy jste na to zapomněl? STAROSTA A!!! Jóóó!!! Narozeniny... pardon... jsem teď, co jsem se vrátil z hlavního města, strašně rozrušený... MARIA Rozrušený? STAROSTA Promiňte... chtěl jsem říci zaměstnaný... tak vám pěkně gratuluji... Kolik vám je? MARIA Prosím? STAROSTA Co prosím? Porta apostolorum STAROSTA Cože? 7 OTTO Ehmm... MARIA Ehmm... Promiňte, to ale od vás není pěkné – ptát se dámy, kolik jí je... navíc narozeniny neslavím já, ale můj syn... GLOSS Taky Fritzi... všechno nejlepší... jak jsem se spolu dlouho neviděli... pět let? FRITZ Ne. Tři roky... to je docela rozdíl, ne? JAKOB A hlavně hodně zdraví, co? Co říkáš? GLOSS Ratatatata...ratatata... JAKOB Ratatatata...ratatata... FRITZ Ratatata...ratatata... Tak už vás poznávám... Děkuji. GLOSS No jo. JAKOB Jo. FRITZ Těšíte se do školy? GLOSS Do školy...? FRITZ Ano, do školy... JAKOB No... Ano, pane. GLOSS Ano, pane. FRITZ Cože? Co to zas melete za nesmysly? To jste se tak vyděsili, že budete muset zas do školy? ☺ GLOSS Co prosím? JAKOB Já nevím..., co bych... STAROSTA Bavíte se dobře? OTTO Tak... STAROSTA Tak... MARIA No... FRITZ Co to má znamenat? ☺ Porta apostolorum STAROSTA Ježiš...!!! To jsem ale popleta...odpusťte. Mám toho teď moc... Tak Fritzi, všechno nejlepší... 8 GLOSS Ehmmm... JAKOB Hebšich... FRITZ No... tak se přece posaďte... přátelé. STAROSTA To je dobrý nápad... Posaďme se přece, lidi zlatý... Já jsem hrozně rád. Myslím to upřímně. Od té doby, co jsem se vrátil... Koncentrační tábory vymysleli komunisté v roce 1918, aby uspíšili vítězství revoluce a upevnili diktaturu proletariátu... v sovětských koncentračních táborech zahynulo patnáct až dvacet milionů lidí, a v následujících pětatřiceti letech v něm strávil část života každý sedmý dospělý občan Sovětského svazu. Ouředník, Patrik: Europeana. Nakladatelství Paseka, Praha, 2001 Když jsem byl tam, víte? Přišel jsem o pár mně nejbližších lidí... Od té doby... Si nějak mnohem víc vážím přítomnosti někoho druhého. Vždycky mi nějak připomene... Ty moje milé... mně milé... maminku... tatínka... ženu... Vítězství tak rychle neodstraní vzpomínky. Zůstáváme napjatí, neklidní, bude zapotřebí let, abychom opět nalezli rovnováhu. Jsem rád, že tu dnes mohu takhle s vámi být. Děkuji. Ještě pořád nezapnuli proud, že? Musím říci, že na tohle se opravdu těším „O sole mio“! Co máme dobrého... mohu-li se zeptat? JAKOB Voní to hezky... OTTO Dneska přece všechno voní hezky, není-liž pravda? MARIA Tak nejdříve polévka... vývar z koniny... OTTO Až po vás. STAROSTA Děkuji. FRITZ Prosím, kluci... až po vás... GLOSS Dík. JAKOB Děkuju. OTTO Děkuji. Porta apostolorum STAROSTA Ano, ano... máte pravdu, pane Otto... máte pravdu... 9 Děkuji. MARIA Ještě já...Tak prosím... JAKOB Poklekni na kolena, – ó duše bohabojná, – neb se tobě uděluje – milost přehojná. Amen. KÁTI ...jako stádo mladejch bejků... včera jsem je viděla... padal sníh... byla noc... dvacetkrát čtyři sta kilo v pohybu... bejci okusovali stromy a zápasili... to ticho... řeko, ty si to pamatuješ? Určitě... ty si totiž pamatuješ všechno... vždycky se tě můžu zeptat... ty to totiž všechno víš... PAVEL Co tu tak stojíš, Káti? KÁTI Nic... koukám... PAVEL Ty, poslouchej... co je s tebou? KÁTI Co by? PAVEL Promiň..., ale poslední dobou tě sleduju, jo? Tak já tě teda sleduju, abys věděla... KÁTI Ano, ty mě sleduješ... to jsem si všimla... PAVEL Sleduju tě, poněvadž tě miluju, je ti to jasný? KÁTI Jasný? Jasný mi to není, ale pokračuj... něco jsi mi chtěl říct, ne? PAVEL Proč chodíš pořád vokolo tý posraný řeky a čumíš do ní... KÁTI Nevím... koukám do ní... nic víc... PAVEL Taková jsi dřív nebyla... KÁTI Jo? A jaká jsem byla...? PAVEL No, měla jsi se ke mně mnohem víc... Co se stalo? KÁTI Je mi to líto. PAVEL Cože? KÁTI Něco skončilo... PAVEL ...Jo! To teda skončilo... neříkej mi, že je ti to líto... KÁTI Ne, takhle ne... tak jsem to nemyslela... mám strach z toho, co přijde teď, víš... PAVEL A jak to, kurva, souvisí s tou smradlavou řekou...? KÁTI Jde... pryč... asi mě to uklidňuje... Porta apostolorum FRITZ 10 PAVEL Neboj... zase začnem chodit do školy... přijde normální život... všechno se vrátí tam, kam má. Pojď. KÁTI Nechci PAVEL Proč? KÁTI Zůstaňme tady ještě... zůstaň se mnou... PAVEL Tak dobře... dobře... to už jsem od tebe dlouho neslyšel... a je to docela fajn. MAREK Ta to je paradne... pul jednej poobedze a nigdze ani noha... zabera to... zabera to ohromňe... pred tyždňom tutok jakyši poskakovali s vľajkami a ďaľ ši še schovavaľi v skľepoch... – meži nama – ešče pred tyždňom bulo myslim upľňe rozumne byc schovany v skľepe... nigdy čľovek nězna, odkiaľ na něho Němčur vyskoči, že ano? Pred tydňom to bulo ešče rozumne byc v skľepe... nadherňe zasunuty..., ľenže to znali akurat ty zašveceňi... jako napriklad ja a moji sučasny kamarati. Ta zato teraz tu panuje véľmi špecificka atmosfera... ľudze še boja, a to ani neznaju z čoho... to je dobre... to je dobré... pre moju robotu ideaľne – dejinna chviľa je vzacnosc. Ešče to nema nigdo znac... ešče neni čas. Kľud a poriadok. Nič še ani nehne. To je poriadok... konečne! Šešť rokov som bul prikrčeny... ta co služil som, jak som znal, ta ňe? Aľe taktok som upľňe spokojny. Ano! Ano!! Ano!!! STAROSTA To je konina...! Taková konina!! To snad není pravda!!! Nebo je to pravda? Přátelé?! Já tomu vůbec nerozumím! Jak je to možné?!!! Může mi to někdo z vás vysvětlit... ne to není pravda... mňam! Mňam!! Mňam!!! Mňamiti – mňamity – mňam!!!!! MARIA No prostě konina... STAROSTA To vy? MARIA Ano. GLOSS No, já myslím, že je to slušný výkon... z tohohle něco takového, a to byla teprve polívka... STAROSTA Nezdvořáku nenažranej... JAKOB Velmi mě to překvapilo, madam..., mohu vám políbit ruku? MARIA Ale... OTTO Ale jistě... MARIA Tak... JAKOB Děkuji moc – ještě jednou se skláním... Porta apostolorum STAROSTA Na to přísahám! Co říkáte, pánové? 11 FRITZ Ale my to takhle nemáme každý den, vždyť je hlad... GLOSS Jasně, máš narozeniny! STAROSTA Vaše žena je opravdu šikovná. MARIA To ale přece víte dobře... STAROSTA Ano..., vy jste prostě veřejně činná osoba... jako já... o vaší ordinaci se mluví široko daleko... MARIA Brzy začneme opět dělat taneční... Chlapci, přijdete? OTTO Ale jděte..., vždyť jste už u nás byl tolikrát na obědě... STAROSTA Ale to už je dlouho... já jsem tam na spoustu věcí normálně zapomněl... JAKOB My tóóó... GLOSS My už to máme za sebou... MARIA Jen nepovídejte. OTTO To jistě... JAKOB To bude asi tou zvláštní chvílí. OTTO Mohu se zeptat, jak jste to myslel, pane faráři? JAKOB Cože? OTTO Promiňte, ale jakou chvíli jste měl na mysli...? GLOSS Na mě se nekoukej, kamaráde... ☺ STAROSTA Ani na mě... ☺ JAKOB Ale prosím vás, co jste se tak polekali...? ☺ MARIA Ne, my jsme se nepolekali. ☺ GLOSS Tak to vidíš – ještě k tomu se nepolekali. ☺ STAROSTA Co to tu žvaníte? Vůbec tomu nerozumím... ☺ JAKOB No...má tady Fritz – váš syn – dnes narozeniny, ne? ☺ OTTO Ano, jistě! ☺ Porta apostolorum STAROSTA Ale dnes je to nějak opravdu výjimečně vynikající... 12 FRITZ A to je asi ta zvláštní chvíle, ne? ☺ JAKOB Přesně tak! STAROSTA A je to na světě. FRITZ Jakube, od kdy jsi vlastně...od kdy sloužíš? JAKOB Potom, co tátu... Nebyl tu nikdo kdo by to mohl dělat... Sloužím prostě za Něj! Je na tom něco zvláštního?! FRITZ Uklidni se...jenom mě to zajímá...jak k tomu člověk přijde...většinou to chce ještě dostatečné vzdělání a ták, ale není to především o tom...vlastně tě obdivuji...tak brzy jsi to našel... MARIA Tak abychom tu „zvláštní“ chvíli oslavili hlavním chodem – co říkáte? VŠICHNI Souhlas. To se ví. Jasně. STAROSTA A mohu se zeptat... copak to je? MARIA Hádejte. STAROSTA Necháme se podat. MARIA No přece – zase konina... tentokrát pečená... OTTO Tak do toho, panové a dámo... prosím... VŠICHNI Mlask, mlask, mlask... PAVEL Neni ti už zima... tady? KÁTI Ne... nech toho... nech mě... PAVEL Pardóóón..., ale odejdem dneska vocaď, že jo? Půjdeš domů nebo k nám? KÁTI Už se tam nechci vrátit...všechno mi jí to tam připomíná... PAVEL Aha! Tak pojď k nám... KÁTI Nedělej to... nedělej tohle na mě...nikam. PAVEL Tak co, mám koukat před sebe asi, že jo? No tak jo...! Teď čumim před sebe, kdyby ses na mě nechtěla koukat... tak abys věděla, že přesně tohle teď dělám! KÁTI Tys to vůbec nepochopil... PAVEL Už mě nech. Porta apostolorum STAROSTA S brambůrkem...? 13 Kvůli tomu jsem chtěla, abys tady zůstal... rozumíš? PAVEL Vůbec ničemu! Vidíš támhle? KÁTI Co? PAVEL Slavěj tam... vidíš? To je, co?! KÁTI Co je na tom? PAVEL Co je na tom, co je na tom, co je na tom... ty jsi asi úplně pitomá! KÁTI Běž! Jdi ode mně! PAVEL A to je zas co? KÁTI Už se s tebou nechci potkávat... už s tebou nechci nic mít. PAVEL A na to pozor... tohle si vysvětlíme, jo? KÁTI Už se stalo! PAVEL Jaký: Už se stalo! ? KÁTI Odjedu odsud... nebudu tady... nechci tady už žít. PAVEL Ha, ha, ha... KÁTI Běž!!! PAVEL No, tak teda dobře. Pamatuj si, že tohle si ještě vysvětlíme, ano? KÁTI Běž pryč. MAREK Ta či som krasňe vyfiňteny? Ano. Ano. Ano. Tak je to v kľuďe. Som predsik stražca poriadku... ta nech tak i vyžeram... Nějako še mi tam nekce... znova še pred kymši pretvarovať... dofrasa, jak ja to neznašam... tam mam ja vobec tu pozvaňku? Do rici, ja som ju hadam stratil-to su probľemy, bľbe probľemy-posrane... A dobra nalada je v rici- to som ja poriaaadne hovedo... ta ešče šebe vyzradim... dneška, keď je všicko tak nadherňe naaranžovane... Fuj!!! To som še zľakol... Ááá – tutok je – hurááá – pozvanku mam – ta možem šebe isc... PAVEL Tý volé... tak vona na mě takhle?!!! Počkej, až budu mít tu bouchačku... počkej... ještě přilezeš... ještě se ukáže... nenecháme to jen tak... kdy říkali, že tam mám přijít? V podvečer – až se setmí – tak, jdu se pořádně vyspat... mám pocit, že to budu asi potřebovat... ať tak nebo tak – ta mi dala – tohle fakt musím zaspat. Kurva to je piča blbá!!! Káti?!!! TY! STEJNĚ JSI BLÁZEN... DEBIL... VŠICHNI TO O TOBĚ ŘÍKAJÍ... POBOŽNEJ MISTNÍ BLÁZEN PO SVOJÍ BÁBĚ ZASRANÝ! VŠICHNI Ko, ko, ko, ko, ko, ko, ko ko, ko, ko... kóóóónináááá – jak se ta lodička pohupuje... ko, ko, ko, ko, ko, ko, ko, ko, ko, ko... kóóóninááá – jak se ta loďka houpá... Porta apostolorum KÁTI 14 STAROSTA Já nevím... já už jsem šest let nezažil takovouhle euforii... nepamatuji se, kdy jsem měl z jídla takovou euforii... bože, mně je tak dobře... OTTO To jsme rádi. STAROSTA Jo? No, tak to je fajn, co říkáte...? Já jsem normálně jak opilý. GLOSS No, já musím říct, že se mnou to taky pěkně hnulo... a to už jsem stihl ledacos sežrat... JAKOB (říhne si) Pardon... já se úplně stydím, jak je mi dobře... co, červenám se...? FRITZ Nezapomeňte si utřít pusy... MARIA Ne, ne, nečervenáte se... vypadáte fajn... OTTO Ani nevíte, jak jsme rádi, že je vám zrovna takhle... STAROSTA To věřím. A co ty, Fritzi, tobě není také fajn...? Co? FRITZ Promiňte... asi mi to moc nesedlo... promiňte mi to... STAROSTA Ale tak se neomlouvej přece... GLOSS To se občas stane i mně... JAKOB Klidně se usměj. OTTO Počkejte, mám pocit, že jsem něco slyšel... MARIA Cože?! OTTO Myslím, že tam někdo je. GLOSS Já tam nejdu... já jsem jenom posranej holič... JAKOB Já už vůbec ne... FRITZ Já tam jdu. MARIA Ne!!! OTTO Nechoď tam!!! STAROSTA Klid – je to šikovný hoch – je to vidět... jistě nezapře svou rasu, že? MARIA Jak to myslíte? STAROSTA Nijak... jen tak jak jsem to řekl... tak běž přece... Porta apostolorum STAROSTA Opravdu... Jděte se tam někdo podívat... 15 FRITZ Neříkejte mi, co mám dělat! Vím to dobře sám! STAROSTA Aha... tak pane otče, co tomu říkáte? FRITZ Hlavně se neomlouvej, tati. STAROSTA Ale nechme toho – vždyť je mu dnes osmnáct, ne? OTTO Nedáte si zákusek? MARIA Nemáme zákusek. STAROSTA To je škoda. GLOSS Ale... to... nevadí. JAKOB Vše je v naprostém pořádku, ne...? KÁTI Říkal mi, abych přišla... já vím, že teď tam nemůžu... nevím proč, ale já těm lidem tam nevěřím... dělají pořád strašnej hluk... možná jsem jenom hloupá... chtěla bych být jen s tebou... ale vždyť já je všechny znám... všichni jsou to přece sousedi, přátelé... oni jsou teď jako na koni... a já vůbec nevím proč... já vůbec nevím z čeho – asi proto, že jsem hloupá... nepůjdu tam... stejně jsem strašně špinavá... nelíbila bych se mu... jdu pryč... přijdu v noci... v hluboký noci... OTTO Chtěl jsem se zeptat... STAROSTA Ano? OTTO Je mi to trapné... přece jen máme všichni asi jiné myšlenky... OTTO ...ale mně to stejně nedá... JAKOB A kdy se vůbec chystáte spustit provoz, pane továrníku? OTTO Co prosím? GLOSS No, kdy zase začnete vyrábět ve vaší továrně? OTTO Myslím, že vám dost dobře nerozumím...? STAROSTA No...nemyslíte, že by už bylo na čase to rozjet...? Budeme potřebovat spoustu pletiva... lidi ve městě čekají na práci... víte, něco vám řeknu... říkal jsem si, že jestli to přežiji... tak že se budu chtít postarat, aby se všichni měli dobře... nebudu chtít, aby se něco takového opakovalo... slíbil jsem to všem kamarádům, kteří tam zůstali... tak kdy to spustíme? OTTO Děláte si legraci? Porta apostolorum STAROSTA Ano? 16 STAROSTA Vůbec ne... probereme to později... na co jste se chtěl zeptat? OTTO Ano... asi jsem to zapomněl... promiňte... to je dobře... to je moc dobře... STAROSTA Vůbec se neomlouvejte... vrátil jsem se z hlavního města, víte? OTTO Ano? STAROSTA A vezu spoustu dobrých zpráv... jste vlastně první, komu se s tím svěřím... MARIA Takže odsud nebudeme muset odejít? K první genocidě ve dvacátém století došlo v Turecku v roce 1915. Vláda napřed pozatýkala a postřílela 600 arménských rodin, které žily v Cařihradu, a odzbrojila a postřílela vojáky arménského původu, kteří sloužili v turecké armádě. A všichni Arménci dostali rozkaz vyklidit města a vesnice do čtyřiadvaceti hodin a turecká armáda zaujala pozice u městských bran, a když lidé vyšli ven, všechny muže postřílela a ženy a děti poslala do vyhnanství do pouštních oblastí Mezopotámie. A čtyřicet let potom se Turkové shodli, že arménská genocida nebyla opravdová genocida, a většina Židů si to myslela také. Ouředník, Patriok:Europeana. Nakladatelství Paseka, Praha, 2001.) STAROSTA Ale co vás nemá... už je přece po všem... náš nepřítel byl i váš nepřítel... jsme přece sousedé... přátelé... tak jsem tady žili... a tak tady budeme žít dál... to vám garantuji... přísahám vám na... MAREK Ta vy tu maťe potkany? OTTO No... MAREK Tak dobre... ňejaku som dostal na schodoch... OTTO No, tak dobře... ať žije policie, klid a pořádek, není-liž pravda? MAREK To je v poriadku! Dobre popoludnie, dufam, že nejdzem moc ňeskoro... mal som šebe jakesi pochôdzky po meste... ta mi to prepačtě... jak sce na mňa mušeli s čimsik čakať... ešče raz še ospravedľňujem a aby som potvrdzil svoju ľutosc, doňesol som totok... Fritz mi pomohel... a ešče sme zobrali čosik zo skľepa... ta musim teda povedzeť, že mace skutočňe nadherny skľep a... STAROSTA ...a nechej toho Marku... vždycky se začneš šťourat v podrobnostech... ukaž, co jste přinesli... GLOSS Voda? OTTO Slivovice... to je ta , co jsme pili vždycky... vzpomínáš? STAROSTA Ano... ano... už si vzpomínám... Porta apostolorum STAROSTA A proč by ne? Všude jich je přece plno... 17 JAKOB Já si nedám, děkuji... při mém postavení... MARIA Ale pro jednou snad... MAREK Ale pán Katecheta! JAKOB Ne... opravdu ne. STAROSTA Počkej, počkej – neunáhli se... MAREK Doněsoľ šom totok. FRITZ Půjdu si lehnout... nějak mě bolí hlava... OTTO Počkej synku... ani nevíš, co je nového... MARIA Čekáš přece na tu „svou“ dívku... GLOSS Ty máš holku? JAKOB Tady se někdo má... MAREK On je... macher. FRITZ Díky. Asi už nepřijde... jdu si odpočinout... jsem hrozně unavený... neudržím pozornost... omluvte mě... omlouvám se... Né... opravdu... STAROSTA Ale jen ho nechte... Ale připiješ si s námi, viď? Na tebe! Co říkáš? GLOSS Jsi už taky přece chlap, ne? JAKOB No, jsi chlap, no... MAREK No, ľen še na šebe kukni... FRITZ Když já... MARIA Fritzi. JAKOB Kamaráde! Porta apostolorum STAROSTA Cože?! 18 MAREK Šak zme prave prišli... FRITZ Tak dobře, ale jen jednu JAKOB No tak, když Fritz si dá... tak já teda taky, ale jen jednu, že jo... GLOSS Jasně! MAREK Ta možem to od... tóóó... OTTO Ne, já to otevřu... na počest našeho města... na společnou minulost... na společnou budoucnost. STAROSTA Na rovnost a bratrství, abych tak řekl – nebo jak se to říká – a na vašeho syna... cítím v něm velkou oporu našeho města... myslím jako do budoucna. FRITZ Teď tomu nerozumím... STAROSTA Dotáhneš to daleko... kluci říkali, že jsi byl ve škole nejlepší... MARIA Vysvětlíme ti to pak... MAREK Ta na to tvoje skurvene zdravie! GLOSS Jo, jasně: Čin, čin, čin... STAROSTA Čin! JAKOB Tak ať Hektor dá...! OTTO Na zdraví – MARIA Na naše – FRITZ Tak děkuji, že jste všichni přišli, mile mě to potěšilo. OTTO A šup ho tam! FRITZ Tak já teda jdu... ještě jednou se omlouvám. MARIA Odpočiň si. FRITZ Díky, mami. OTTO Ahoj... zastavím se za tebou večer, ano? FRITZ Určitě... počkám na tebe, tati... MARIA Pusu, chlapče... Porta apostolorum STAROSTA My ti děkujeme, že jsme se takhle pěkně mohli sejít... nebýt tebe, tak bychom se třeba ani... 19 STAROSTA Nashle – GLOSS Nashle – JAKOB Hektor s tebou. MAREK Pá, pá,pá,pá,pá! MARIA A zábava pokračuje... OTTO Ano. STAROSTA Prosím... pojďme... nepůjde už ten gramofon...? Pořád to mám tady, „O sole mio“!!! GLOSS A jedem! Do druhé nohy, co říkáte? JAKOB Počkat, to jsme si teda nedomluvili... MAREK A čo by sme šebe akože mali dohovarať? Vy sťe aspoňže žrali a mňe kukam nezostalo vubec nič... čo sťe to vlastňe hltali? To vyžira strašňe... GLOSS Ko, ko, ko ko, ko, kóóninůůů... MAREK Čo? To je konina snaď...? GLOSS No jasně, že je to konina. STAROSTA To tady madam! MARIA To nestojí za řeč. OTTO Jsem na svou ženu pyšný. STAROSTA A taky vám to pořád tak secsakramensky sluší... Ale jděte... to nemuselo být... STAROSTA Jen nechte na hlavě... A propos... Co jsme to chtěl... No... teda... já jsem to zapomněl... MAREK Hovorili sme o papag... STAROSTA To ne... teda ano, ale... MAREK Možem ši prikľaknuť? OTTO Jistě, jistě. JAKOB Tak... STAROSTA Co? Porta apostolorum MARIA 20 JAKOB Nic... říkám: Tak... STAROSTA Taky vás to tak mrzí, že Fritz šel spát... MARIA Byl unavený... on... nevydrží moc dlouho, víte? STAROSTA To nevím... GLOSS Ehmmm... MAREK Ta čo budze s tym... Vypyme ta hovna!!! STAROSTA Jasné! Děkuji ti, Marku... ty jsi byl vždycky hlava!!! MAREK No, to ňemuselo byc... STAROSTA No přece – do druhý nohy! Už jsme si vzpomněl. GLOSS Von už si vzpomněl. OTTO Tak to je dobře. MARIA A abyste věděli, teď to rozliji já! VŠICHNI Hurá!!! STAROSTA Tak teď přijde ta druhá z těch tří dobrých zpráv, co jsem přivezl z hlavního města... OTTO A přivezl jsi i nějaké špatné? STAROSTA A víte, že ne? OTTO Pardon, nechtěl jsem ti do toho skákat. STAROSTA To je v pořádku... přece, ne? Samozřejmě. STAROSTA Nepřivezl jsem vůbec žádnou špatnou zprávu – a teď jsem zase zapomněl, co jsem chtěl říct... a za to můžete vy, ty – Otto...! OTTO Tak si to tak neber, Zdeňku... STAROSTA Tak dobře, Otto, vždyť nám tady bylo vždycky dobře, ne? Půjdeme zítra na ryby? OTTO To se ví... už to mám přichystané... pan Marek nám zas bude nosit pruty? MAREK Ano. Pruty. Pruty. Pruty. STAROSTA Pěkně za bukem... zašitý... Porta apostolorum MARIA 21 OTTO Ba jo, ba jo...vždycky nám tu bylo velmi pěkně... MAREK A na totok še ožereme... neserce še, aľe ja vas musim akosik dohnac... strašňe sce me predbehli.... STAROSTA HA!!! GLOSS Co se stalo? JAKOB Co je, pane? MAREK Fuj, ja som še vyľakal! STAROSTA A ty? OTTO No, já teda taky trochu... MARIA Úplně jsme nadskočila... STAROSTA No jo... už jsem si vzpomněl. Totiž... druhá dobrá zpráva je, že pojedeme do lázní! Na světě zavládne mír... Od výstupu z vlaku to do plynových komor mužům zabralo deset a ženám patnáct minut... vlasy se používaly jako výplně do matrací nebo k výrobě paruk... a aby se lidé nezačali bouřit..., Němci jim říkali, že ze všeho nejdřív půjdou do lázní..., a někdy jim dokonce rozdávali vstupenky... do plynových komor lidé chodili se zdviženýma rukama, aby se jich tam víc vešlo... nahoru se pak naházely děti... Ouředník, Patrik: Europeana. Nakladatelství Paseka, Praha, 2001. OTTO Cože? STAROSTA Do lázní. GLOSS Jak, do lázní? STAROSTA Normálně – To si robice ric, pan pretseda, teda starosta... ja teda nepujdzem nigďe... STAROSTA Proč? MAREK No, ľebo... še... nerad... kupem... nevadzi to... veľmi... dufam...? STAROSTA Moc ne..., ale pojedeš, viď? OTTO A kdo nám bude nosit pruty...? STAROSTA Vidíš to? To je neomalenec... MAREK Pruty, pruty, pruty! No ta dobře, teda... keď... inak... nedace..., aľe gebuľu ňe... tu necham tak, hej? MARIA Počkejte...do lázní? Porta apostolorum MAREK 22 STAROSTA Samo. Do lázní. Lázně. Lázně. Lázně. A kdo všechno? Ti, kteří nejvíc za války strádali, pojedou do lázní... Vyjednal jsem to s těmi „obyčejnými lidmi“ v hlavním městě... To jsem, co? OTTO Já tomu nemůžu věřit. STAROSTA No, je to tak – GLOSS A kdy? STAROSTA Prý co nejdřív... a na to se napijeme, co říkáte? OTTO Tak... já vytáhnu další flašku, ne? MAREK Isceže... tóóó... šak... tóóó... tatok je... už tóóó.... MARIA Prázdná... MAREK Prazdna... tóóó... fľaška... ano! GLOSS Měl jsi velkou žízeň, viď? MAREK Cely dzeň še... tóóó... motám kadze tadze po – bohyňu, to je vynikajúci chľast – motam še po mesce... jak sopeľ v nose... a naraz totok... nadhera! OTTO Tady to je... GLOSS Tak... JAKOB Tak ať žije náš pan předseda, teda starosta, a lázně. MAREK Tak teda na kúpeľe, kúpeľe, kúpeľe... GLOSS Na lázně. STAROSTA Lázně, lázně, lázně, lázně. OTTO Na vaše... MAREK Zdravie... za každym hlavňe zdravie... to vy mladí ešče iba pochopice... uvidzice... MARIA Fuj to je síla... OTTO Fuj... MAREK Prečo hovori fuj... šaaak je to jeho... je to z ňeho... ňe? STAROSTA To on jen říká fuj, když je mu něco hodně příjemné. Porta apostolorum STAROSTA A tentokrát to otevřu já... a ty, Glossi, to prosím tě rozdej... teda rozlej... 23 MAREK Ozaj? On je dobry! GLOSS To je teda sranda! JAKOB Neuvěřitelné... STAROSTA Pojďme si zahrát „Na Adolfa...“. OTTO Co prosím? MAREK Feuer frei!!! STAROSTA Znám jednu takovou hru... naučil jsem se ji TAM... jmenuje se to „Na Adolfa...“ Pravidla jsou jednoduchá. Každý z nás řekne nějakou Adolfovu tezi, a ostatní ho pak za to jako zastřelí... je to zábavné... uvidíte... OTTO No, já nevím... jestli si vzpomenu... STAROSTA Jestli si vzpomeneš? Vzpomeneš si, ne? OTTO Snad. STAROSTA Tak já začínám a vy se přidejte...: „Ich mechte, dass das heutige Deutschland dreissig Millionen Schafe hat.“ 1. viz apendix No střílejte... Všichni: Anlegen, zielen, Feuer frei, Feuer frei, Feuer frei... STAROSTA Ááách... Cha, cha, cha... ☺ MAREK Ta možem aj ja? Ja to hrozňe zbožňujem... tuto Feuer frei... tutok... štriľajce, ano... tutok to mam najradšiej... MAREK Tak... ja po svojom, hej?...: „Je tisícražy mac decko, a tym aj zmysel života, ako odisc zkormuceny zo švita!“ VŠICHNI Anlegen, zielen, Feuer frei, Feuer frei, Feuer frei... MAREK Ááách... Cha, cha, cha... je to paradne. ☺ STAROSTA A teď vy dva spolu... Maria a Otto! OTTO Spolu? MARIA A ne snad? STAROSTA Ano. A ne snad? Porta apostolorum STAROSTA No , ano! 24 MAREK A ta ňe snaď? OTTO Tak... dobře... řekneme tohle spolu ano? MARIA Ano. Jedem. OTTO +MARIA VŠICHNI Tak...: „Wir haben nur eine einzige Aufgabe:Die Germanisierung durch die Umsiedlung der Deutschen. Die Einheimischen werden wir als wärens Indiander betrachten. Wenn uns diese Leute besiegen sollten, so sei uns Gott gnädig!“ 2. viz apendix Feuer frei, Feuer frei, Feuer frei, Feuer frei! Cha, cha, cha, cha... STAROSTA Lustig, was? To byla sranda, co? Jéééééé....... A teď se musíme ostříhat. Vezmi si nůžky a stříhej... MARIA Počkejte... to ne... STAROSTA No ne... madam... musíme tam jet ostříhaný... Gloss, začni klidně u mě... já jdu rád příkladem... GLOSS Tak jo... MAREK Aľe potom šebi dame ešče poriadňe do hlavy, že hej...? MARIA Ale mě jenom přistřihnout, ano? GLOSS Jasná věc... jako vždycky... MARIA Podívejte!!! STAROSTA Co je?!!! MARIA Už jde! Otto, prosím, zapni to... je to moje zamilovaná... OTTO Vždyť já to přece dobře vím... miluji ji stejně jako tebe... STAROSTA Je to i moje zamilovaná!!! Tak jedem... ať to máme za sebou a pusťte tu hudbu... začalo tu být nepříjemné ticho. Hybaj!!! A já si zuju boty!!! Porta apostolorum STAROSTA + OTTO Klidně dvacetkrát!!! 25 II. FRITZ Noc otvírá své brány... slyším to... už je ticho... konec oslavy... konečně... jak je prázdno najednou... najednou je mi tak úzko. Chtěl jsem být sám a teď... a teď... teď bych se tam nejraděj vrátil... snad i ty zdi kolem dýchají... ta hlava... ta bolest...! Ne, to musím rozchodit... rozchodit to... skončit to a spát... nemyslet na nic... slyším to dýchání... stovky vzdechů... odkud to přichází? Tady odsud z čela... z mého čela a ze srdce... z mého srdce... a tady já sám s tím vším... Mami? Ne nechám je spát Nechám je být. Odpočívat. A spát Teď mám já, bůhvíproč, být vzhůru. KÁTI Vypadá to, že je po všem... PAVEL Prej v pět u chlejva... a vono hovno! Nasrat na to! KÁTI Které jsou to dveře? Jak se zdají křehké... proniknutelné... PAVEL To měl bejt asi jako ftip... jo! Ale blbej ftip... Jsem jim jen pro prdel Já – nosič nebo, co? KÁTI Ano už je poznávám. PAVEL Město je jako po smrti. KÁTI To jsou ony. PAVEL Těžko říct, jestli tu vůbec ještě někdo žije. KÁTI Mám vstoupit? PAVEL Ale jo... žijou tady... žijou... a jsou sevřený jako v kleštích... Kurva chlapi! Kde jste?!!! Nic. KÁTI Otevřu je! PAVEL Všichni jsou pod peřinama posraný, zasraný... strachy Porta apostolorum Noc otevírá své brány (mezihra) 26 KÁTI Otevřu ty dveře. PAVEL To je k posrání. KÁTI Nebo ne? PAVEL Do hoven s tím vším... já jsem fit, fit, fit, fit! Chci bojovat! Mějte v paměti, milujte, studujte Iljiče, našeho učitele, našeho vůdce. Bojujte a potírejte nepřátele, vnitřní i vnější – tak jako Iljič. Nikdy neodmítejte konat drobnou práci, neboť z malého se buduje veliké – toť jeden z nejdůležitějších odkazů Iljičových. Lenin, Iljič Vladimír: Stručný životopis. Institut MARXE-ENGELSE-LENINA, Moskva, 1952. Text je věnování J. Stalina. Právě teď. KÁTI Ne... chci, musím ho vidět, než odjedu. PAVEL A bouchačka taky nikde. To je teda hovno. Tfuj!!! KÁTI Jdu! Teď! JAKOB Copak to? FRITZ Stojím čelem ke zdi. Au. KÁTI Pojď blíž... PAVEL Nebo že by byli ještě tam? JAKOB Něco tu je. FRITZ Chci, aby to přestalo... tady uvnitř ta strašná bolest přichází a odchází... KÁTI Je to silný PAVEL To je možný... JAKOB Něco! KÁTI Chci se ho dotknout... Porta apostolorum I obrátil jsem se, abych viděl ten hlas, kterýž mluvil za mnou, a obrátiv se, uzřel jsem sedm svícnů zlatých. A uprostřed těch sedmi svícnů... Zjevení svatého Jana Theologa. Kapitola první. Verš 12.- 17. 27 Dýchej, dýchej, dýchej...je to tady všude. Dusím se! PAVEL Ale co tam dělaj? JAKOB Přišla noční hodina, – pokleknouc na kolena, – porta apostolorum KÁTI Bílý býk! JAKOB – této noci buď... KÁTI V troskách... JAKOB ...strážce náš, – KÁTI V troskách stojí sám a zírá JAKOB – aby nad námi svou moc neprovedl ďábel satanáš... KÁTI Poslední rána! Dost. FRITZ Ták, ták a ták...už je to lepší KÁTI Co jsem to tam viděla... PAVEL Možná už začli. JAKOB Co to bylo...fuj. KÁTI Co to bylo? ☺ PAVEL Možná, že už to začlo... KÁTI Bylo to moc hezký FRITZ Musím jít ven... nemůžu tady dýchat... PAVEL Začlo to beze mě...?!!! FRITZ Nemůžu tady dýchat... KÁTI Spousta světla a tam to bílý zvíře... PAVEL Ne, tomu nevěřím... tomu nemůžu věřit, protože to není možný... takhle by to nešlo! KÁTI Uklidni se, Káti... vždyť jdeme na návštěvu... ty pořád něco musíš mít... FRITZ Musím jít ven a dýchat, nadýchat se... PAVEL Ale kde jinde by byli...?! KÁTI No tak mi řekni, milá Káti... kde jsou ty jeho dveře? Vždyť už je znám... Porta apostolorum FRITZ 28 ...vzduch PAVEL Jsou tam... vím to! Jsou tam a vyčkávaj. Čekaj na mě! FRITZ Áú... ta hlava... bolííí – PAVEL Zavřu vrata, aby nám nikdo nevyklouzl. A– FRITZ Ven! PAVEL Podívám se jim na prdel, do prdele..., co v ní skrejvaj... KÁTI Tady? FRITZ Jdu! PAVEL Tak, a je to! KÁTI Jsi to ty? FRITZ Co... tak ty jsi přišla...? KÁTI Musela jsem přijít... za tebou. FRITZ Káti... KÁTI Ne... jo... můžu dál? FRITZ ... KÁTI Fritzi? FRITZ ... KÁTI Pusť mě... dál... FRITZ Viděli tě? KÁTI Kdo? FRITZ Nevím... někdo... oni... KÁTI ... FRITZ Pojď. KÁTI Bože, jak jsem ráda, že jsem tu... Porta apostolorum FRITZ 29 FRITZ ...já... KÁTI Můžu se posadit? Třeba sem... FRITZ Ne... KÁTI A kam jinam, když ne sem? FRITZ Jo... sem KÁTI ... FRITZ Myslel jsem, že..., ale hrozně jsem si to přál, abys... KÁTI No... řekni – mi – to... PAVEL Zkurvenci... já mám hlad a do toho se mi chce srát... takovou tmu tady všude maj... to je adrenalinu... chce to tu rozsvítit... říkám to pořád... sakra, co to je? Bordel, zbytky, no tak jo... maj bejt tady? Hovno! Ať sou ve mně, ne? Voni to dávaj do svetrů? No to je luxus... Dyť sem dva dny nejed... Jak řikám, do mě s tím bordelem. Mňam. KÁTI Miláčku – FRITZ Miláčku – KÁTI Musíme odjet. FRITZ Kam? Já nevím... Ne. KÁTI Musím. Půjdeš se mnou? FRITZ Co se děje, Káti? KÁTI Já... jsem... já jsem! FRITZ Můžu tě políbit...? KÁTI ... FRITZ ...já... tě... miluji... KÁTI Počkej... ☺... Něco jsem viděla... FRITZ Zas nějaký sen? Porta apostolorum Lidé ve městech si do domácností pořizují psy a kočky a želvy a morčata a krysy, protože němá tvář nezradí ani v odcizeném světě. A mají své salóny krásy, tělocvičny, , márnice a hřbitovy. Jurajda, Oldřich: Milujte svého miláčka. Nakladatelství Hnědý obzor, Jablonec nad Nisou, 1989. 30 Ne, sen... tóóó bylo... FRITZ ...víš, že máš takové sny... KÁTI Měli bychom – myslím – půjdeš se mnou? FRITZ Táta to neopustí... a mamka taky ne... KÁTI Jen já a ty FRITZ A kam teda... KÁTI Pryč odsud, kamkoli, s tebou... stejně se nám tady nelíbí... taky to říkáš, ne? FRITZ Rád..., ale počkej ještě... KÁTI Tak dobře... to je dobře... FRITZ Pojď ke mně... KÁTI Fritzi... FRITZ Všechno bude tak jako dřív... už je dokonáno, ne? KÁTI Miluj mě... FRITZ Vydechni... KÁTI Ach... OBA: Je to poprvé... PAVEL Váů... bylo to hnusný, ale dobrý... ták... fuj... chutnalo to jako syrový... ty lidi už to neuměj ani udělat – debilové blbí... ještě že mám aspoň ten chlast... FUJ!!! Jestli to nebylo otrávený... chvíli počkám... a pak uvidím... cha, cha, cha... tak kde jste sakra, lidi zlatý...? Přišel jsem vás vysvobodit... cha, cha, cha... kamarádi, strejdové, kde jste...? Nebo jsem tu fakt sám...? No tak si sednu, ne? Co se týká sedátek...lékaři říkali, že pro ženu je jízdní kolo především sexuální partner a tření sedátka o stydké pysky a klitoris že ženy vzrušuje a ponouká je k zvráceným sexuálním praktikám. Aby se jim v tom zabránilo a aby jedna firma dobře vydělala, začala se vyrábět speciální sedátka s vykrojenou dírkou uprostřed, která ale byla dost „nepohodlná“, a tak je nikdo nekupoval... Wilson, O. Edward: O lidské přirozenosti. Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 1993. STAROSTA Jednou jsem byl takhle v noci s jednou dámou...už, už jsem v ní skoro byl...když v tom vešel do místnosti nějaký člověk... „okamžitě vypadni“...otočil se a šel...šel jsem za ním, abych zavřel dveře...nedali se zamknout...on tam stál a... „opravím to jestli chcete“ ...dal jsem mu ty dveře a s tou dámou z toho pak už nebylo nic, protože jsem se nemohl strachy na to vůbec soustředit. STAROSTA Doufám, že vás neobtěžuji... milá dámo...? Porta apostolorum KÁTI 31 OTTO Á? Vy jste tu ještě? To je fajn... MARIA Ne, v pořádku GLOSS No jistě... STAROSTA V pořádku? Cítíte se dobře? JAKOB Kde bychom měli být...? MAREK V ľese asi, nie? MARIA Jak to, že jsme v ložnici? OTTO Říkám, že je to fajn... Kdo zapálil ty svíčky? GLOSS Ty přece... zapomněls? STAROSTA Chtěla jste odvést... MARIA Aha... kde je můj muž? MAREK Ožraty si jako diva sviňa. OTTO To snad všichni, ne? STAROSTA Váš muž? Nevím... asi vedle, ne? JAKOB Až na mě. Vyspal jste se? PAVEL Já bych spal... teď už vůbec nevim, kde sem... to je v prdeli... asi tu opravdu nikdo není... tak co tady? Krásný dveře z jemný překližky... teď je to zas ta chvíle... vstoupím nepoznán... budu se jim hrabat ve věcech... budu hledat věci... budu nacházet věci... budu nervózní... vyseru se tady... pak uslyším zvuk... a vyseru se na to hovnama. Počkám na další příležitost. MARIA Děkuji pěkně. OTTO Děkuji dobře a za optání. STAROSTA Hezká oslava to byla, že? MAREK Pekna oslava to bula, že? MARIA To ano... až po vás... OTTO Jistě hezká... prosím račte... MARIA Nedáte si ještě něco? Porta apostolorum STAROSTA Vyspala jste se? 32 OTTO Nedáte si ještě něco? GLOSS Určitě. JAKOB Určitě. MAREK Isceže. PAVEL To určitě!!! Nikdo tady není. Jedu dál... prorážim si cestu dál do dalších místností... a hledám něco... věci... prachy... jídlo... chlast... Prosím, pane Pavel – vstupte! Děkuji pěkně. Až po vás, pane pulič-lupič-prcič! ☺ FRITZ Proč je takové ticho... proč nic neříkáš...? KÁTI Je mi smutno... FRITZ Ale ne... já tě miluju... KÁTI Zapomeň na to. FRITZ Co blázníš...? KÁTI Promiň... FRITZ Pojď, vyprovodím tě domů... KÁTI Ne, nechci... FRITZ Jen pojď... chci se trochu projít PAVEL Tak... to jsem se teda už pěkně napakoval! Co je to za dveře? Nejdou otevřít?!!! Tak je vykopnu! Ňa!!! A tady máš!!! MAREK No nazdár... ďe si bul, ty sopľiak? PAVEL Co? GLOSS No... my jsme přece tady...? MAREK Ty sopľiak! JAKOB U kořene! PAVEL U jakýho kořene, ty vole? MAREK No... ďe si bul?! KÁTI Potichu, potichu, potichu.... FRITZ Ano... ano... ano... „potichu“... ☺ Porta apostolorum STAROSTA Určitě. 33 III. V objetí OTTO Kdo je to? MAREK Gdosik od nas, že ano? PAVEL To se ví. OTTO Aha... A co bys rád, chlapče? MARIA Tak já pro to skočím? SAROSTA Pro co? PAVEL ...Chlapče! Co bych rád, co bych rád, co bych rád... vůbec nevim, co bych mu na to řek... přišel sem prostě za nima... a něco bych si dal... něco měkkýho... ☺ MARIA Říkal jste, že byste si ještě něco dal... GLOSS On myslel... co k jídlu nebo k pití... PAVEL Aha... něco k pití... JAKOB Fajn... běž do sklepa... musí toho tam být ještě spousta... MAREK Sopľijak! STAROSTA Nepočkáme s tím chvíli...? GLOSS Co koukáš? STAROSTA Rád bych si s vámi teď trochu popovídal... jestli vám to nevadí... MAREK Žiadny strach... – je vyborne, ako je mlady – ...dostaneme sa k tomu, neboj še... tak idz... MARIA Nevadí. STAROSTA Víte... FRITZ Vůbec nic nevidím... nevím, proč ještě nezapnuli elektřinu... Porta apostolorum STAROSTA Ano, jistě... teda, abych pravdu řekl... 34 KÁTI Já taky ne... Pojď rychle... ☺ JAKOB Moc šikovný chlapec. GLOSS Uvidíme. OTTO Uvidíme? MAREK Uvidzime! Tutok ešče čosi je... tak glo, glo, glo... PAVEL Tak oni si ze mě udělali poslíčka... to jsem moh čekat... jenom vocasa jim budu dělat tady... ne! To by mi z toho prask ve švu... Něco za něco! Ani hovno! STAROSTA No... víte... nevím, jak bych vám to řekl... MARIA Hmm... Ano? STAROSTA Vy jste moc krásná žena... vždycky jsem vám to chtěl říci MARIA Ano...? STAROSTA Můžeme se bavit jako přátelé... jako blízcí přátelé? MARIA Známe se přece dvacet let... STAROSTA Jistě, ale... některé věci se v poslední době změnily... MARIA Ehmmm... Ano? STAROSTA Ano, jistě... je to vyřešené... ale o tom bych právě s tebou, Mario, chtěl mluvit... MARIA Ach tak... nemám pro něco skočit? STAROSTA Ne, ne, ne... to je špatně... takhle: Prosím... zůstaň... mohu tě políbit? Já nevím... STAROSTA Tak... teď jsme si blíž... teď to půjde... FRITZ Jak to, že jsou zamčený dveře? To asi táta... no, vlastně se mu nedivím... asi když je vyprovázel... počkej... Nejdou odemknout... je tam... něco je... Co to má znamenat? KÁTI Pojď jinudy... musíme jinudy... FRITZ Počkej, skočím si pro nářadí... KÁTI Oni jsou tady, Fritzi! FRITZ Kdo? Porta apostolorum MARIA 35 Oni. FRITZ Myslíš naše přátele? Moje kamarády? KÁTI Ano. FRITZ To je snad dobře, ne?☺ Tak počkat teď, kde je nářadí...? GLOSS Tak koliks toho přines? PAVEL Prostě – ani hovno...! Dokud nedostanu tu zbraň, tak se nikam nehnu! OTTO Zbraň? Jakou zbraň? PAVEL Ty drž hubu, jo... nebo ne? JAKOB Že ti huba neupadne! MAREK Zbľbol sa... neberce ho važňe... nemáme nijake zbrane... zhlupel sa... PAVEL Cože? MAREK Že žadne zbraňe nemáme! PAVEL Jo?! Vy jste nalitý... a abych nezapomněl... co ta továrna? JAKOB Nevšímejte si ho... já ho doprovodím... pojď, chlapče... PAVEL Ani se nehnu... dej mi aspoň tu šavli! GLOSS Vypadni! JAKOB Dej mu tu šavli MAREK Tutok maš šabľu, sopeľ! PAVEL Dík! Já přinesu chlast... a du sám jo?! Flanďák! Ty zůstaň tady! Já jdu sám! Všem jednotkám Schornerovy armádní skupiny! Vyzývám všechny jednotky a vojíny velkoněmeckých vojsk, aby poskytovali pomoc těm českým organizacím, jejichž cílem je udržovat pořádek a bojovat proti bolševickým rušitelům pořádku. Generálplukovník Kurt Scholze. Překlad německého letáku z května 1945. STAROSTA Tak! Když dovolíš... tak tě opustím... na chvíli... hezky jsme si užili... teď nechám jen na tobě, jak se rozhodneš... jsi krásná žena... pamatuj na to... pamatuj si to... jestli ti mohu něco doporučit, mysli jen na... Jsi krásná žena... chtěl bych, abys to věděla... Pamatuj! Mario? Tak řekni něco... OTTO Co to mělo znamenat? Porta apostolorum KÁTI 36 MAREK Posáaďťe sa, ano...?! GLOSS Ježišmarjá...!!! OTTO Co to mělo znamenat? To byl přece úplný blázen...? Kdo ho pozval? ☺ JAKOB No, já... radši půjdu za ním... ☺ GLOSS P řijď brzo... napijeme se, ne? ☺ MARIA Jak to teď vysvětlím svému muži...? Nechala jsem se unést... líbala jsem se s ním... určitě to na mně bude vidět. On řekl, že mě miluje... bylo to tak krásné, ale... je to nesmysl... prostě jsem se nechala unést... neřeknu mu to... on to pochopí... k čemu... asi jsem to potřebovala... nic se nestalo... ☺ STAROSTA Gloss? KÁTI Pojď odsud... kde jsou jiné dveře? STAROSTA Gloss? FRITZ Počkej, chci to opravit... GLOSS Ano, pane? KÁTI Chyť mě... drž mě pevně... miluju tě... já mám strach... já už nemůžu... nemůžu se na tebe takhle koukat... FRITZ Nech mě... vždyť... já to... potřebuju... uškrtíš mě... KÁTI Radši bych, abys umřel teď... než... FRITZ Zešílela jsi?!!! KÁTI Z lásky... FRITZ Tfuj... KÁTI Celé město o tom mluví FRITZ O čem? Nech mě to opravit... prosím... a ticho, ano?! GLOSS Kann ich sie nach ihrem Beruf fragen? MARIA Cože? ☺ GLOSS Da haben sie Papir und einen Füllfederhalter, der gehört aber mir, machen sie ihn also bitte nicht kaputt... Porta apostolorum STAROSTA Tady máš klíč... je to jasné? 37 Vůbec nevím, co po mně... proč mluvíš německy, Martine? ☺ GLOSS Da haben sie Papier und einen Füllfederhalter... und schreiben sie alles hinen... MARIA Was ales? Soll ich schreiben? ☺ GLOSS Also erstens, was sind sie vom Beruf? MARIA Aber das weisst du doch... du weisst doch, womit ich mich ernähre... ich kenne dich wie ein Baby... ☺ GLOSS Also ab jetzt werden sie mir siezen!!! Punkt Nummer eins: Notieren sie ihren Beruf. MARIA Gut. Ich werden sie siezen. Hier werde ich also notieren, dass ich Arzt bin.☺ GLOSS Ja, schreiben sie, dass sie Arzt sind. Das wird es sein. MARIA Ja. Ja.Ty hlupáčku! ☺ GLOSS Vorläufig ging es so gut Versuchen sie es nicht kaputt zu machen... schreiben... bekennen si... bekennen sie sich schuldig... ihr Schuld belastet sie, wie ein Stein... Nicht? MARIA Was is das?! GLOSS Myslíte tohle? ☺ MARIA Bist du wahnsinng geworden? Was willst du, worüber sprichst du? Du bist... SS?! Raus, sofort raus hier!!! 3. překlad viz apendix GLOSS Marku? ☺ KÁTI Buď pojď se mnou..., nebo na mě navždy zapomeň. Rozhodni se teď! FRITZ Nevyznám se v tom... nejde to... Co tak najednou? Teď hned...? GLOSS Marku?☺ PAVEL Ocel. Studená ostrá ocel. Aspoň tak. Myslel jsem si teda na bouchačku, ale tohle je taky dobrý... je to úžasný, jak člověk je najednou větší... silnější... vyšší. Jo! GLOSS No tak? Kdepak jsi, strejdo?! KÁTI Sbohem! FRITZ Ne! Jdu! Tudy, Káti... tudy... tam je ještě jeden východ... JDEME SE PROVĚTRAT... Pa, Pa, Pa!!! Porta apostolorum MARIA 38 IV. GLOSS Marku! GLOSS Marečku? ☺ PAVEL To se mi snad zdá... Káti? KÁTI Co? PAVEL Co tady děláš? KÁTI Já... PAVEL S nim...? FRITZ My... PAVEL Ty drž hubu! Káti, pocem! KÁTI Ne. Pojď! FRITZ Nech nás... PAVEL Vidíš tohle? Pojď hezky sem. Tady máš! FRITZ Au! PAVEL A ty pojď hezky se mnou! KÁTI Ne! PAVEL Ale jo. Tohle mi vysvětlíš. Tebe sem tady teda fakt nečekal... FRITZ Krev? Teče mi krev... To bolí... Káti? Miláčku? Porta apostolorum No passarán 39 GLOSS Kde jsi? MAREK Tutok! Nesce hutoric... hovoric ? GLOSS Tak nějak... MAREK To zme še už učiľi, ňe? GLOSS Ve třech nám to půjde líp... MAREK V poriadku! Ty budzeš kuchár a ja masar... GLOSS Jsme dohodnutý. Hele, kamaráde, stejně je to fajn, ne? MAREK Čo? GLOSS No..., že to pokračuje, že zrovna my dva jdeme pořád dál – tenkrát i teď – ...my dva, který toho „tolik“ pamatujeme... MAREK Ano. Jak hutoric, kamarát! GLOSS + MAREK „In Hannover an der Leine, haben Mädchen dicke Beine...“ 4. viz apendix (střih) PAVEL Nebyl jsem nijak špatně vychovaný. Vyrůstal jsme s ostatními dětmi. Hrál si s nimi. Chodil do školy. Pracoval na poli. Byl jsem hodný hoch. Vždycky když začnu vzpomínat, strašně mě rozbolí hlava... PAVEL Víš, kde teď jsme? To je sklep. Dobrej, ne? Napiješ se? Tak ty zanášíš... Ale kam? No to mě podrž! Jak dlouho už? Já vůl, že jsem to nepoznal dřív... KÁTI K čemu by ti to bylo? PAVEL Drž hubu! KÁTI K čemu by ti to bylo?! PAVEL Cha, cha, cha... Řekni mi , milá Káti, pročpak si vlastně tvá milovaná babička sáhla na život? Porta apostolorum (střih) 40 KÁTI Špíno! PAVEL Tak špíno? Asi neměla čistý svědomí, viď? KÁTI O čem to...? PAVEL Máš to po ní...vona taky zanášela, ne? Oběs se taky, na... KÁTI Miluju jeho. PAVEL Ale to mě vůbec nezajímá. Napiješ se? Zapomeňme na to, ne? KÁTI Co chcete dělat? PAVEL „Chcete“? Jsme tu jen my dva... už ti zas hrabe viď, děvko? Ani nevíš, jak je mi teď trapně. Tak napiješ se nebo ne? MAREK Pán veliťeľ? STAROSTA Áno? ☺ GLOSS Máme to! STAROSTA Jak to šlo? ☺ GLOSS Musím se přiznat, překvapilo mě to, že první tři hodiny zapírala... asi jsem se snažil příliš mírně... říkala, že nic neví, že tomu nerozumí... MAREK No a potom zme skusili pridac... pomály... postupne zme ju uražali a zastrašovali... opaľovaľi zme jej ric... šibali ju prutom... Pane, ona se potento... STAROSTA Ukažte? MAREK Hutorila, že povi všicko... ku všickemu... GLOSS Všicko ku všickemu... ☺ Teď odpočívá... MAREK V poriadku? STAROSTA V pořádku. OTTO O kom jste to mluvili, Zdeňku? Kamaráde? Pojď sem něco ti ukážu... STAROSTA Ano...? Už běžím... ☺ Porta apostolorum GLOSS 41 Vezmu si ty nejhezčí šaty... tyhle... svatební šaty... Ne není to trapné? Je to přesně o tom! Jsem hrdá, že jsem jeho matka. Že jsem jeho žena. Tyhle šaty. To je ono... Neplakej. PAVEL No, takže ne? To je škoda – když je to tak dobrý, že jo? Ty kurvo nečistá!!! KÁTI Zbabělče. PAVEL Ach, teďs mě zasáhla! ☺ Ty, která se mácháš tady s nima... s nim... s tim hovnem KÁTI Mám jedno velký tajemství... jestli tě to zajímá. PAVEL Člověče... ani ne... teď ne... Topíš se s nima v tý žumpě podřadnejch, hnědejch, hoven... KÁTI Přesně tak... tak si to nechám pro sebe. Je ti to líto, viď? ☺ PAVEL Počkej s tim – šetři dech – bude ti chybět... jak mě to sere, co s tím? JAKOB Kdo je tam? Tam v tom koutě? FRITZ Jakobe? Kamaráde? Prosím tě... JAKOB Ať na mě nemluví... FRITZ Jakobe... vůbec ničemu nerozumím... představ si, Káti... ten Pavel... on... pomož mi... Víš, jak to je, ne? JAKOB Ať na mě nemluví... FRITZ Jsi to ty, kamaráde? JAKOB Nemluv na mě. Nemluv na něj. Nejde to. Ničemu nerozumíš... můj táta neumřel jen tak – to ti řekli, ale... víš... FRITZ ...Jakobe? JAKOB Zabili ho oni... tehdy... nesměl jsem s tebou o tom mluvit... nesměl jsem s nikým o tom ...a všichni to věděli, až na tebe... FRITZ ...Kubo... pomož mi... asi jsem si to fakt zlomil... Porta apostolorum MARIA 42 JAKOB Proto, že jsi se chtěl se mnou kamarádit... stejně to nebylo k ničemu, víš to sám... ve mně to celé zhaslo a šlus! A teď... co je teď... to dělám jenom kvůli němu... víc nic! FRITZ Jakobe...? JAKOB Zkus odejít, prosím. FRITZ Je pryč? Neviděl mě? To snad ne... pomožte mi někdo...? Káti, prosím... počkej na mě... chvíli mi to bude trvat... jsem trochu nešika... au... ☺ KÁTI Zabij se. PAVEL Jo, to je ta láska... tohle mi často říkali..., ale od tebe je to jiný – teď je to takový jiný. KÁTI PAVEL Nechci se na tebe koukat. Stačí... jo... ten chlast je dobrej... jo... Poslouchej. Já tě miluju... proč si... proč mě nechceš...?!!! KÁTI Fritz... ještě teď toho býka cítím v sobě... tady... víš? PAVEL Ne! KÁTI Tak – Tohle – Moc – Bolí – Ach – PAVEL To máš za to. Nečum na mě. Kurva nečum na mě. Slyšíš?!!! Káti, já tě ale miluju. Ty svině zkurvená!. (střih) Stalo se, co se stát muselo. Snad ti to pomůže, miláčku. (střih) GLOSS To je dost, že jsi se vrátil... Čekali jsme jen na tebe... OTTO Napijeme se...? MAREK Isceže! Musime še zasa ožrac, nie? GLOSS Určitě! ☺ OTTO Napijete se? Porta apostolorum KÁTI 43 STAROSTA Napijeme se... JAKOB Prosím, pane... posaďte se sem... ano, sem... no tak, posaďte se... Ano můžete se napít... STAROSTA To chce hudbu! (střih) OTTO Nikdo nevěděl, co se bude dít... Měl jsem pocit, že slyším psy... takové divné hýkání... jen mi hlavou problesklo, že je to „tohle“... (střih) FRITZ Káti? Tak... pojď... honem... Co to znamená? Káti? Ne, tohle ne. Ale tebe jsem chtěl mít... tady... V. OTTO Cha, cha, cha... už se neudržím na nohou... GLOSS Cha, cha, cha... MAREK Ha, ha, ha... STAROSTA Hi, hi, hi... a pak že to na kliku nefunguje, cha! OTTO Cha, cha, cha... GLOSS To je dost, že jdeš... MAREK Ta kadze pobehuješ, sopľiak? PAVEL No... sezhora dolů... a zespoda nahoru... to je fuška... v té tmě... Tady to je... je to moc dobrý... OTTO No to bych řekl... já to s dovolením otevřu... STAROSTA Stalo se ti něco? Jsi nějaký bledý... Porta apostolorum The rest is silence 44 PAVEL Ne, pane... to bude dobrý... MAREK Aha... a čo je totok? JAKOB Cos dělal ...? PAVEL „Cos dělal, cos dělal, cos dělal?“ Maj tady krysy... STAROSTA Tak krysy... pojď sem... OTTO Počkej... ať se nejdřív napije... na! STAROSTA Ne! OTTO Tak pardon... ☺ PAVEL Pane? STAROSTA Povídej! PAVEL Já... STAROSTA AHA!!! Pak mi to ukážeš, ano? PAVEL ... GLOSS Zde jsou papíry a pero, můžete psát. Bod číslo jedna...! Bod číslo dvě! Bod číslo tři! Napište všechno. STAROSTA Správně! OTTO Správně! Co mám napsat? ☺ Tuhle hru jsme už hráli včera, ne? Pojďte sem, vy kluci ušatý. ☺ Priznajce še. „Priznajce še“! K čemu? To je švanda. ☺ STAROSTA Ke všem „motivům“, ke všem „akcím!... OTTO Cha, chá... No dobře..., ale musíš... musíte mi pomoct... dáme hlavy dohromady, ne? STAROSTA Víš, Otto, vy jste...! Víš..., jak bych ti to..., kamaráde starej..., ty máš krásnou ženu..., dlouho ti ji závidím... a... vzpomínáš si, jak jsi mě tehdy nepozval na ten váš banket? Pamatuješ? To mi taky vadilo... ale co – sereme na to... dáš mi pusu? (střih) GLOSS Vybrali si mladé chlapce, podrobili nás důkladné ideologické průpravě, ano? Rozrušili nám paměť... ano? Nám, mladým hochům, a pak nám tam vložili nové věci..., ano? Cítíme se den ode dne pozitivnější, ano? ☺ Porta apostolorum MAREK OTTO 45 MARIA Tak! FRITZ Mami? Jsi tam? Maminko? Stala se strašná věc... MARIA Fritzi! Pojď sem... pojď ke mně... FRITZ Nejde to... Mami, to je strašný... tam dole... je Káti... MARIA Pomož mi, prosím. FRITZ Odemkni! MARIA Právě o to tě prosím... FRITZ Mami, Káti je mrtvá... MARIA Zůstaň se mnou!!! FRITZ Káti... Zůstanu s tebou... Mami? MARIA Já se hrozně stydím... stydím se... zabijí nás...uteč... FRITZ Mami! Co to říkáš? Co je s tebou ...?! MARIA Já... to nemůžu po tobě chtít... ať se propadnu... FRITZ Mami?! Poslouchej... Káti! MARIA Ne! Běž! Vypadni! FRITZ Ne! Mami, prosím tě! Otevři! To je strašná věc... MARIA Hlupáku! Hlupáku jeden... jak moc tě mám ráda... ještě máš šanci... to všechno oni... FRITZ To byl ten kluk... já jsem ho viděl... ty ses koupala? Tak odemkni... já mám strach. MARIA Zachraň se... FRITZ Mami? MARIA ... FRITZ Mami? MARIA ... FRITZ Mami? Porta apostolorum (střih) 46 MARIA ... FRITZ Mám? Já nemůžu... Přijdu za chvíli, ano? Kde je táta a pan starosta? Kde jsou kluci? Pane Marek? To se musí vyšetřit! (střih) MAREK Das ist lustig! I každi dozorca mosel zrobic šebe dókladňé doznaňie. Kceli znac všicko. Šicko vadzilo. Keď som povědzel že ľubim ednu dzifku. Povedzali mi, že to vaďí. Mosel som še fšického vzdac a prináľežec hiba im, hiba im, hiba im... Lustig, was? ☺ (střih) JAKOB Podívejte, to je krása. GLOSS To je ono. MAREK Do rici... hento je pekne... STAROSTA Otevřete okna... vyndejte buben... to je ten okamžik! OTTO OTTO Bože můj, ale to je moje... GLOSS Fa-fa-fa-fa-b-b-b-rrrička-a-a. MAREK Fa-fa-fa-fá-brička. STAROSTA Ka-ka-ka-ka-ka.ka-KA! Aha? ! OTTO Který zvíře...? Rychle pojďte hasit... rychle... všichni... STAROSTA Podívej, podívej se na to, ať se podívá... vidíš... OTTO Proboha!!! MAREK „Došóv čas na lásku, – došlo čas lásky...“ STAROSTA Vidíš tamty světla? To jsou lidé. Teď to začne. Běž na stranu. Ať si dáchne. Bubnujte! BUBNUJTE!!! Já vykonám hlášení! A sláva!!! Děti moje ušatý!!! Porta apostolorum Co to je? Co je to za světlo? Co to...? Kdo to...? STAROSTA Hoří... 47 Toto je okamžik, na který jsme my, teda náš národ, čekali tři sta let nebo jak dlouho... Marně jste nevylézali ze sklepů... ☺ A sláva! Křičte sláva! Uzavřeme město. Nikdo nesmí projít. Tlučte na buben, vy pitomci, tlučte na buben! Musí to být husté! MAREK Zahraj, zabubnuj ňech to mocno čuc! A sláva! STAROSTA Velím – osvoboďme naše město!!! Vyžeňme je z domů. Soustřeďme je na náměstí Pak vyrazíme... MY! ACH! Marku, budeme potřebovat sto lopat a sto motyk – zapiš si to. Květinový háj je plný tváří jako broskve, podívejte... báseň... napadají mě básně!!! Zatím děkuji. A sláva! Sláva... slíva... - A sláva! Je to sranda. A sláva! Buďme Sláva, nazdar, muzika... STAROSTA Krásné... mají tváře jako broskve... jako Annamští tygři, vtělený do – tamtoho... Je přesně pět hodin... časné ráno... broskve... ták... A proto jsme se dnes všichni sešli u jednoho stolu, víš...? My jsme ty oběti, víš to? Ne ty, ale my – já – on – on – on a on a tudíž... Jde nám o smíření. Víš, jde nám o to, aby někdo, kdo vás všechny, kterých vás je tu všude jak nasráno, aby nějaký reprezentant... vystoupil, ano? Aby vystoupil a řekl, že... prostě, aby se přiznal... a řekl, že toho lituje... Vybrali jsme tebe – ty jsi vhodný. Rozumíš tomu? FRITZ Tak kde jste... nic nevidím... OTTO Myslím, že tomu rozumím dobře... za kokoty! Teď! - Kdyby něco tak… - Rozhodně vše popřeme! - Pozor! Pozor! Pozor! - Kdyby něco… - My se tu nezdržovali - Pozor! Pozor! Pozor! - Kdyby něco…Netušíme kolik jich tam STAROSTA Tak jak? OTTO Myslím, že tomu rozumím. leží… snad tisíc? Ha, ha, ha! STAROSTA Aby ne... Nakonec, tys mě učil diplomacii... - Koktat a šišlat! tím, jak jsem tě celou tu dobu nenávi... OTTO JAKOB - Po-po-požol! Po-po-po ...poslouchejte mě, chlapci... vždyť my se dobře známe... znáte Fritze... chodili jste spolu do třídy...teda do školy... známe se - Gut! přece? Porta apostolorum MAREK - Ti tetovaní na předloktí rovnou do 48 hajzlu! + GLOSS ... MAREK Ále... gdosik budze hutoric...? OTTO Ano, hutoric... My přece nejsme... to je záminka... - Dál šišlat a koktat!!! PAVEL Záminka? - A zbytek pak taky-: - Požol! Po-po-požol! STAROSTA Ale ne! MAREK Hej! Aľe nie! OTTO Záminka, záminka..., jak odstranit odlišnosti... zabijte ho! STAROSTA Cože? Chlapci, neposlouchejte ho... pojďte – budeme pokračovat... OTTO Dřív, než bude pozdě... pomožte mi, co myslíte? Co vás čeká...? - Šme he-he-hežky ma-ma-maškovava-vana-ný? - Gut? Gut! Piča gut! - Všechno ťo popšeme. - Kdyby něco tak: Požol! STAROSTA Čekají vás vaše maminky s obědem, tak nezahálejme... honem... - V náš je radošt šíla… OTTO Zničí vás, jako by chtěl teď nás... jednoho - Mvádí! Gut? dne se ztratíte ze světa... STAROSTA Mlč! Vždyť oni ti nerozumějí... Mlč!! - Požol! Požol! Požol! Mlč!!! MLČ!!!!!!! OTTO Podívejte... vidíte, on má strach... jako - Hloubka čtyři, šířka čtyři, délka deset dítě... vidíte? Ach, ne! JAKOB Nechte ho! Dost! MAREK Stačí? OTTO Díky, chlapče, jak se jmenuješ...? JAKOB Jmenuji se... nevím... říkal jste, že mě znáte.... OTTO Znáš mě... vždyť ty mě znáš... jestlipak víš, - Piča gut, gut. gut, gut! jak umřel tvůj táta? MAREK Ále... gdosik budze hutoric! JAKOB A ty... ty... jdi radši ode mě... vy dva jste... - Ve-ve-ve čt-čť-čtyli ho-ho-hodiny hnus... pane Zicha... vy to nechcete vědět, co dělali ještě před půl rokem? Komu nosili „pruty“?!!! láno… metrů - Nein! Šišlat a koktat! - Požol! Požol! Požol! Porta apostolorum - Gut? 49 STAROSTA Cože?! Na tohle nemám čas! Jakobe, pojď - Já ši nič nemamatuju… ke mně! - Tisíc ran do týla! JAKOB Ne! PAVEL Já chci domů... domů... já chci domů... - Kdyby něco! Já šem mamut. nechtě mě... MAREK Ser na to, sopeľ... - Patnáct minut odsuď STAROSTA Proč je takové ticho?!!! Marku? No tak? MAREK Ja mam smed... - Požol! Šišláme a koktáme, aby nás OTTO Chlapče, já ti rozumím... ty chceš... ty bojuješ za lepší svět... za svého tátu. nepoznali, piča gut? JAKOB Pomůžu vám... MAREK Ani krok! STAROSTA Ano! Tak! PAVEL Domůůůů... domůůů... domůůů... GLOSS Ticho tady bude! MAREK Presňe tak! - Piča gut! Vy kurvy nezvedený. My jsme reprezentace, deviza, marketing…gut? - Gut, gut, piča gut! A sláva! STAROSTA ☺ OTTO Mám ho... jsi můj! STAROSTA Pomoc... On mi chce ublížit... Počkejte... Otto... nesmíte mu ublížit... takhle ne! A vy ani krok! STAROSTA Když zemřu, bude vás to moc bolet... Jakobe, přestaň. Přestaň! Ksakru!!! Podívej se na mě! No tak..., prosím... OTTO Co...? JAKOB Co to tu dělám? Promiňte, pane. Promiňte. Nechal jsem se unést. Omlouvám se. Otto, vy mi odpusťte, že jsem ve vás zvířil naděje. MAREK Nie. Něbudzece nam do toho zasahovac! Porta apostolorum JAKOB 50 OTTO Bože... hlupáci... to je váš konec... STAROSTA Tak... děkuji... budu si to pamatovat, chlapci... zvládli jste to... OTTO Vždyť už to skončilo!!! STAROSTA Ano, válka skončila... OTTO Teď... když... ty skutečný svině už jsou dávno pryč...? Nikdy jsem jim nedávali možnost, aby vám ubližovali... STAROSTA Tomu nevěřte! VŠICHNI Ano! STAROSTA Jakobe? Nevěř tomu! Měli jste čas odejít, protože tohle je... jak se tomu říká...? Revoluce je koňská medicína. Společnost roztlouká své kosti ranami kladiva, ničí svou strukturu, obrací naruby své instituce, mění vlastnické poměry... snaží se znovu budovat, vytvořit si novou kostru tím, že štěpuje kostní dřeň. Léčba je radikální, často je nutno prosazovat ji násilím. Sartre, Jean-Paul, Uragán nad cukrem. Kapitola Osmdesát dobrodruhů na staré kocábce. Státní nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1961.) MAREK Tak idzeme! GLOSS Pane, pište... STAROSTA Pokračujeme. Jakobe, prosím... JAKOB Kde máš žíly...? OTTO Ach. JAKOB Vybrané chlapce poslali na tříměsíční kurz. Učili jsme se píchat injekce do polštářů, vyrábět vitamín C... a pak jsme byli normálně k dispozici. Starali jsme se o vězně, aby vydrželi. Možná, že se zeptáte: co aby vydrželi, vždyť přece všichni...? To je dobrá otázka. Aby vydrželi mučení až do konce, aby se mohli přiznat. Vždyť naše revoluce byla vysoce humánní... nemohla odsuzovat nevinné, obyčejné lidi... (střih) FRITZ Ano... jak je to možné... PAVEL Já nemůžu... Porta apostolorum (střih) 51 FRITZ Vy... moji kamarádi... vy tady děláte tohle... kamarádi drazí. MAREK Ľen poď... zapoj še... scel si ku nam? Scel si bojovac...ne? Zober šebe tu bakuľu taktok do paprče... neboj pomožeme ti... tak a tak a tak... že je to dobré... PAVEL Docela jo... FRITZ Ach ne! Támhle je ten chlapec... to je on... GLOSS No tak vidíš... FRITZ Já mohu jen... JAKOB Víc, víc, víc... to je pořád málo! FRITZ Musím jen udělat to, co udělat mohu... Jak to říkala maminka... jen to...zachránit je. Teď! GLOSS Ticho! Slyšeli jste to? STAROSTA Co? GLOSS Takový divný vytí... MAREK Potkany? STAROSTA Ne, ne, nechoďte tam... vy ne! A propos kde je Fritz? Fritzi? Fritzi? Fritzi? Jsi tady někde? Úplně jsme na tebe zapomněli... houžvičko... vlčátko... Pavlíku, můžeš se po něm podívat...? PAVEL Dejte mi zbraň. OTTO Fritzi, běž! Nech nás tady! Zůstaň tu chlapče, ano? My budeme pokračovat, ano? Prosím, jsem k dispoz... MAREK Piš!!! GLOSS Zapisuj! STAROSTA Říkáš si, kde je tvoje žena? OTTO Ano. STAROSTA Napiš první čárku. Jméno a povolání! GLOSS Špatně. Znova a čitelně! MAREK A piš česky..., aby šme tomu rozumeli My, znaš? Porta apostolorum STAROSTA Už ji nepotřebuješ... Neboj... on je takový komár. No tak utíkej... běž já ti věřím... 52 STAROSTA Tak! Nakonec to půjde. Je vedle... čeká, jak se rozhodneš... Jakobe? JAKOB Jistě, pane. OTTO Jak rozhodneš... co rozhodneš... ty dobytku?!!! STAROSTA No, jak se rozhodneš... ☺ To je ticho, viď? FRITZ Tak pojď... PAVEL Ne, tam ne. Já... nasrat na to! Nějakej Fritz...! FRITZ Pojď ke mně, pojď... PAVEL FRITZ Jdu dolů... a pak pryč... pryč odtud... přes hranice... Za ní... Já tě zlomím.... PAVEL Do bezpečí... FRITZ Zlomím tě a ty zmizíš... PAVEL Na všechno zapomenu... (střih) OTTO Mučení někdy trvalo hodiny, dny, týdny, měsíce. Když se jim tvé doznání nezamlouvalo, musel jsi ho napsat znovu...spousty, spousty, spousty papírů popsaných tvou rukou... nechtěli... nemohli tě zabít jen tak... potřebovali toto, aby měli argument... pro ty hlupáky tam venku... a pak všechno spolkly plameny a v nich i tajné účtování! JAKOB Mohu dál? PAVEL Káti, odpusť mi to... JAKOB Haló? Madam? PAVEL Já jsem nechtěl... Já sem ti to nechtěl... JAKOB Mohu? PAVEL Po... po... pořád... tě miluju... Věř mi... JAKOB Pardon... ale... Porta apostolorum (střih) 53 (střih) PAVEL Řekli mi – pamatuji si to jako dnes: Přijď dnes večer na radnici, budeme tě potřebovat. Já tam nechtěl jít. Já jsme musel! A byla tam řada mužů z našeho města... pamatuju si je všechny. JAKOB Co chcete udělat, madam? Nic se nebojte... vše je zase v pořádku... srovnalo se to... MARIA Už je po nich? Jsme tu sama, je to tak? Nepřibližujte se ke mně... FRITZ Ahoj. JAKOB Madam!!! MARIA Ticho. Vy víte, kdo jsem... jsem... JAKOB Ale ne svou...můžete jít sem? Nemáte se čeho bát... MARIA Krví... svou krví jsi chtěl říct? To je ale směšné... hlupáčku... tomu přece nemůžeš věřit... ty tomu věříš... takovým věcem? Takový chytrý chlap? To bych do tebe neřekla, že jsi tak hloupý... Tvého otce jsem znala...on opravdu měl Boha tady...on by se ti asi vysmál... věříš mi? Sundej si ty jeho hadry, spratku?!!! FRITZ Ahoj... PAVEL Co tu děláš? FRITZ Prosím tě, nevím, jak bych ti to řekl... PAVEL Hledají tě... FRITZ Ano? PAVEL Ano. FRITZ Jsem tu se svou dívkou... to ty jsi jí to udělal? PAVEL Ne... to... FRITZ To ty jsi jí to udělal? PAVEL Jo... a co má bejt...?!!! MARIA Teď jsem tě zlomila... vidím to! ☺ Porta apostolorum (střih) 54 Jak jsi mohl? PAVEL Miloval jsem ji... FRITZ Tak proč jsi jí to udělal? PAVEL Protože vás nenávidím... JAKOB Maria! ó jméno plné slasti... FRITZ Tak proč jsi jí to udělal? JAKOB ...spanilé lilium, růže čistá, něžné konvalium... FRITZ Proč?! JAKOB Tak dělej, ty kurvo nečistá... už nemusíš mluvit... už mi vůbec nemusíš nic říkat... Je to jedno... jdu k tobě... tak se buď zabij, nebo to stihnu já... no tak! Udělej si to! Udělej si to! Dělej! PAVEL Udělal jsem to, protože se dotkla něčeho takovýho, jako jsi ty... rozumíš? FRITZ Aha. Já nevím, jestli to víš, ale ona byla taky: „Něco takovýho, jako jsem já...rozumíš“? PAVEL Ne, to teda ne... to není pravda... to nemůže bejt... to ne! Káti...? FRITZ Omlouvám se... PAVEL Počkat! FRITZ Podívej se mi do očí. Já tohle nemohu snášet. Ne! MARIA Konečně. To jsou ta slova! Je to jen moje! Udělám to! PAVEL Och. (střih) MAREK V táboře byl i ženský oddíl. Byli jsme mladí a plní energie. Nemohli jsme domů. Chodili jsme tam tajně. Museli jsme, potřebovali jsme to. GLOSS Neříká se mi to dobře, ale chci říci pravdu – teď a tady – do jedné vězeňkyně jsme se zamiloval... když jsme dokončili doznání, tak jsme se s ní pomiloval... byla úplně vyčerpaná... ráno zemřela... Porta apostolorum FRITZ 55 (střih) FRITZ „O sole mio“ Che bella cosa una giornata di sole, un’aria serena dopo la tempesta! Per l’aria fresca sembra gia’festa... che bella cosa una giornata di sole! Ma un’altro sole pui’bello non c’e’ il sole mio e’in fronte a te.... OTTO To bolí... moc... moc... Ano! MAREK Zapňem ňejaku muziku... nebudze vam to vadic? GLOSS Ne! STAROSTA Ano. To je ono. Pochop, Otto... nebyl by tu klid... Vždyť mně je z toho taky hrozně smutno, podívej... Kdyby jsem tady žili pospolu...dál vedle sebe... osobně proti tobě nic nemám... ano? Chceme jen začít od začátku, víš... důsledně a od začátku, víš... důkladně, tak se na nás už nezlob – prosím... OTTO Dej mi to!!! GLOSS Fotografujeme! Podívej se z okna! Vezměte ho! Usměj se! Zamrač se! Dobrý... OTTO ☺ Byli jste zalezlí... strachy posraný... zalezlí... a když jste věděli, že už nic nehrozí... přišli jste si pro „odměnu“... měli vás pozabíjet... do plynu s vámi se všemi... rozemlít... zmizet v povětří... ☺ MAREK To su tie slová... GLOSS To jsem potřeboval slyšet... STAROSTA Já taky! MAREK Ďalej! GLOSS Dál!!! OTTO Já jsem to nechtěl... já jsem nic z toho nechtěl... žil jsem obyčejný život... dejte mi to... všechno podepíšu... lituji všeho... Ale to všechno oni... Ano! Můj syn... Ano! I moje žena... já jsem jen... Ne, takhle to nebylo! Porta apostolorum STAROSTA Zvykl sis? Tak rychle? My tě přece nechceme zabít... Tak neblázni, Otto... příteli. Čeká tě pak novy domov... Chceš? Dej mu to, Kubo... 56 STAROSTA Bylo! OTTO Bylo! (střih) OTTO Jenže vy si myslíte, že jste šťastní, protože jste nepotkali lidi, kteří vám říkali věci a kteří vám dělali věci, které nebyly možná vždycky pěkné, ale to si jen myslíte, protože nevíte, že tito lidé na mě byli hodní, a ani kdybyste to věděli, tak byste tomu nevěřili, protože si myslíte, že jsou zlí, viďte? (střih) GLOSS Cha, cha, cha, au... MAREK Ha, ha, ha... OTTO Vy...! Řekněte Marie, ať na mě zapomene – vyřiďte synovi, ať se mě zřekne... jednou se to vrátí... a vy budete na mém... FRITZ Je takové ticho, viď? Kdybys mě teď viděla... belhám se tu jak stařec... A toho světla shůry je všude moc... tak málo jsme stihli... tak málo... a přitom to bylo tak krásné... s tebou... to ticho... to prázdno tady všude... vaůůůůůů! STAROSTA Už se na to nechci koukat... Už je to čistý... Moje první bílý okýnko... Vaše taky, ne? Copak? Jste nějaký zaskočení? Takhle ošklivé jste si to nepředstavovali, co? Jsme nakonec všichni obyčejní lidé... Tak dost! Naberte to do toho ubrusu! Nemáš...? Kouřil bych. MAREK Prosím šéfko. GLOSS Tady je oheň STAROSTA Zapal to! Běžte si odpočinout, děkuji. Já se podívám po těch dvou... Porta apostolorum STAROSTA Neplakej... a zapiš, co jsi teď řekl... to je ono... to je krásné... 57 (střih) GLOSS Už jedete do nového domova. Už je vám všem odpuštěno. Pak jsme je vyložili a soustředili zde. Díra už byla a pořádná... a pak po jednom jsme je vodili sem – na okraj této jámy. On seděl tady a kouřil. Řekli jsme jim, aby si klekli. Klekli si. Pak dostali ránu holí za krk. Svalili se a pak jsme je podřízli. MAREK Šaty, které nebyly potřísněná krví, jsme sbalili a vzali s sebou pro ty další... já smekám před všemi, kteří tohle dělali, kdybyste viděli, jaká svinstva dělali oni nám... já vím, že třeba přímo tihle ne..., ale to je teď právě úplně jedno... já taky pamatuju své... tady na ruce to mám zapsaný... zůstane to jen mezi námi, Martine, ano? GLOSS Je ti jasný, že jediný my dva jsme obstáli...? MAREK Dýchaj... cítim še ďeň čo ďeň pozitivnejší... GLOSS Je ti to jasný?! MAREK Po-ma-ly... GLOSS Nevydržím tady! MAREK Vdychni! Nedychaj! Vydychni! GLOSS MAREK Mám hroznej, hroznej hlad... to je určitě z toho... všeho... stejně to není ono... a k tomu mám blbý tušení. Ľahni ši a dychaj... nemyšli na to... je to ľen robota... GLOSS Fuj! MAREK Buli to protivnici. GLOSS Já vím, ale stejně... Ne! Nebyli! MAREK Totok už nemože nigdo čuc... Ty čurák, kundrák vijebani, něch skapeš, jak nas tak vidzim, my sme hrďinovja, gdo je víc, ty jebák vitrtkany...! GLOSS Ztratil jsem se v tom... nikdy předtím se mi to nestalo... MAREK Zatvor oči... FRITZ Slyším srdce... tlukot: buch... buch... buch... buch... buch... buch... buch... buch... buch... STAROSTA No tohle... Pavlíku? GLOSS Ať ho nechá... vždyť je ještě dítě... prostě chtěl domů, a co má bejt!!! Porta apostolorum (střih) 58 MAREK Nie!!! Ně-hu-tor-to... ľebo zhlupnem...!!! STAROSTA Fritzi? GLOSS Já to nevydržím MAREK Němaš strach, že to na cebee povim? GLOSS Zabil bych tě. MAREK Daval by som ši pozor. GLOSS To už jsme teda daleko... ležíme vedle sebe a máme ze sebe strach... víme na sebe spoustu strašnejch sraček... to je konec... MAREK Za to možu oňi... my zme... GLOSS Jsme přátelé... MAREK Tak! Zme kamaradi... Áno! GLOSS Ne... já chci domů. MAREK Drž papuľu! GLOSS Co je támhleto? MAREK Co zaš? GLOSS Tamhleto bílý... FRITZ To jsem já... vaše maminka, děti... STAROSTA Fritzi? Marek + GLOSS FRITZ Je tady, mami?!!! /...Je tu, mamo?!!! Teď za mnou poběžíte... jako hladoví... já zahnu do vedlejší místnosti... zahnu a postavím se do nejhlubšího rohu... dočkám se vás... dočkám se toho záblesku světla a zničím vás... a bude o kus ticha víc... najdu svého tatínka a svou maminku... a pak budu o kus šťastnější... vidím čtyři muže. Mě a je něco spojuje. Já mám velkou žízeň a oni díry v pažích. Jen krátce vydechují Už nemají z čeho brát. STAROSTA Fritzi...? Porta apostolorum Prší, prší, celý les ve vodě se topí dnes. Budu dlouho mimo dům, buďte hodná, neperte se, vlk to všechno slyší v lese!... Hrubín, František: O nezvedených kůzlátkách. Albatros, Praha, 1965 59 JAKOB Dejž ať se stane, – zač Tebe prosíme, – bychom zbaveni byli – od věčného ohně... Co teď? (střih) JAKOB Kdybyste věděli, jak mi teď je... Na tomhle taky někdo vydělá? Asi vy, ne? Aha... tak to by mě nenapadlo... to mám pro příště... už vím, jak na vás vydělám... Hrdinové... s přibývajícím časem vás přibývá... to se musí podchytit. Udělali jste ze svého minulého trápení byznys... ani nevím, jak se na to mám tvářit... je mi z toho jenom tak akorát trapně... běžte s tím k filmu... ty to možná bude zajímat! Běžte! No tak?! Běžte, vy sráči! Běžte s tím k filmu! Běžte si vydělat. A ticho bude! A ne aby vás napadlo tady stavět pomníky. Jen by na tom zas někdo chtěl vydělat. Zkurvený naučný stezky, zkurvený cyklotrasy, parkoviště, hřiště – zkurvený bufítky!!! Ticho tady bude!!! Jak říká on – černá tlustá čára... nasrat na vás... komunisti pitomý, posraný... Konec prcání se svou minulostí. Podívejte se na mě, já mám skutečnou bolest. Kdybyste věděli, jak mi teď je... strašně smutno. (střih) FRITZ Káti, podívej... je už odemčeno... Někdo tu pláče... Mami? JAKOB Pane..., já... jsi to ty? Fritzi? Kamaráde... Co se ti stalo? Jak jsi se změnil... FRITZ Kdo to je, mami? Koho to tady máš? Káti znáš, viď...? On mě nevidí...? JAKOB FRITZ Tak vy už jste spolu... ...tati ...? JAKOB Je tady!!! FRITZ Ach... přišel jsem pozdě... já nešika... Káti... já... jsem přišel pozdě... to bolí... hrozně moc... to si nemohu odpustit... nikdy... nikdy... nikdy... co ty? JAKOB Pane... já nic... FRITZ Ty nic... No to je asi právě ono... Taky jsem si to myslel... a podívej... kde jsem teď... JAKOB Ne. Na mě nemůžeš sáhnout... já jsem... ten... jsem jenom dělal, co mi... Porta apostolorum STAROSTA Fritzi? 60 FRITZ HA!!! Je to mnohem horší... Tady!!! Tady uvnitř!!! Já musím!!! Ven s tím!!! JAKOB Och... FRITZ Mami... Já... už nejsem sám... Mám vás navždy tady uvnitř... Slyším, jak říkáte... Něco... Něco... Něco... Ano. Těla bez naděje. Já nevím co dál?!!! Vyhořel... jsem... (střih) STAROSTA V-v-všššechno na-na-najdete u Ma-ma-matouššše v ka-ka-kapitole 24... ji-ji-ji-nak si nic ne-ne-ne-pa-pa- pamatuji. Cha, cha, cha to je ka-ka-kašpárek? Já jsem po mrtvici – mám na to potvrzení – abychom si rozuměli – nevím naprosto nic! Nikde jsem nebyl, nikoho jsem nepotkal. Cha, cha, cha... všechno je tam v-v-v- tý k-k-knize... ka-ka- kapitola 24. Kdo to je tohle? Ka-ka-ka-kašššpááárrrek! ☺ (střih) STAROSTA Fritzi? Pane? STAROSTA Jak jsi zestárl... Vždyť ty jsi docela šedivý... Jako stařec... jako já... Ne, víc... mnohem víc... Tolik... mrtvých... FRITZ Pane? Proč mi to udělali? STAROSTA Vždyť to je tvůj otec... Co se tu stalo? To ty? FRITZ Ne. Já ne! STAROSTA To bych do tebe neřekl... vždycky jsi byl takový... Slušný hoch. Porta apostolorum FRITZ 61 FRITZ Já... Bože, ne! STAROSTA Neplač... Neplakej... Já tě mám rád... jako tvého tatínka... úplně ho vidím... FRITZ Proč mi to...?! STAROSTA Pššš... Nikomu to neřekneme... zapomeneme na to... zůstane to jen mezi námi. Vyléčit člověka může jenom verbalizace úzkosti a znovunalezení vědomí sebe sama. Freud, Sigmund: O člověku a kultuře. Nakladatelství Odeon, Praha, 1990.) STAROSTA Vždyť mně je to taky líto... Sedni si. Tady máš pero a papír. Dáš se k nám, synu, a zase bude dobře – uvidíš. Piš. ... ☺ FRITZ Usekni mu hlavu! Usekni mu ji, Fritzi!! Zab to! Prosím... já vím, že to nebude k ničemu, ale udělej to kvůli mně. The rest is silenece. Byli jsme z jednoho města. Z jednoho města v pustinách Evropy. Do určité chvíle jsme byli obyčejní lidé... the rest is silence Než přišel. Útlak. Násilí. Smrt, nejdřív těch nejbližších... a... vyhoření . konec Porta apostolorum 17. 11. 2004 62 Apendix: 1. „Chtěl bych, aby dnešní Německo mělo třicet milionů ovcí!“ 2. „Máme jen jeden úkol: germanizaci přesídlením Němců. Na domorodce se budeme dívat jako na Indiány. Kdyby tito lidé nad námi zvítězili, buď nám Bůh milostiv!“ 3. GLOSS Tak mohu se vás zeptat na vaše povolání? Tady máte papír a pero, pero je moje, tak MARIA ... GLOSS Tady máte papír a pero... a všechno tam zapište... MARIA Co „všechno“ mám zapsat...? GLOSS No, za prvé jaké je vaše povolání... MARIA Vždyť to přece víš... víš, čím jsem... znám tě jako miminko... GLOSS Tak od teď mi budete vykat. Bod číslo jedna: Zapište vaše povolání! MARIA Dobře, budu vám vykat. Tak já tedy napíšu, že jsem lékař. GLOSS Ano, napište, že jste lékař. To bude ono. Ano. Zatím nám to tak pěkně šlo... nechtějte si to zkazit... napište... doznejte... vyslovte svou vinu... vaše provinění vás tíží jako kámen. MARIA Zbláznil ses?! Co chceš, o čem to mluvíš? Co to máš tady..., ty jsi SS? Okamžitě ven! Ven!! Ven!!! 4. „V Hannoveru u řeky Leine mají holky tlusté nohy...“(Lidová píseň). Porta apostolorum ho prosím nezničte... 63