Almanach I. - Základní škola Slavonice

Almanach I. - Základní škola Slavonice

Vážení,
ani se to člověku nezdá, ale už je tomu patnáct let, kdy jsme vydávali první
pamětní tisk při příležitosti 10. výročí otevření nové základní školy v našem městě.
Uteklo to jako voda, a tak nám dnes při 25. výročí nezbývá než pokračovat. Přečtěte si
historii školství ve Slavonicích, vzpomínky na otevírání nové budovy základní školy,
výpis nejdůležitějších událostí z kronik a poté popis současného stavu naší školy.
Potom si patrně sami uděláte úsudek, jestli jsme za těch uplynulých patnáct let něčeho
dosáhli a kam jsme došli. Pokud jste byli našimi žáky a najdete se v seznamu
absolventů školy v závěru této publikace, jistě se jako mnozí, zejména starší
pedagogové neubráníte nostalgickým vzpomínkám…, doufám, že příjemným…
Přeji Vám příjemné čtení a vzpomínání.
Mgr. Jiří Hrouda, ředitel školy
Z historie základního školství ve
Slavonicích /do otevření nové
školy/
Historie českého školství ve Slavonicích
začíná teprve po skončení první světové války
v souvislosti se vznikem Československé
republiky. Obyvatelstvo Slavonic bylo do té
doby v naprosté většině německé. Byl to
důsledek kolonizační politiky Přemys-lovců.
Z tohoto německého období zdejšího
školství za zmínku přesto stojí několik historických zajímavostí. Dokument z roku 1359 se
zmiňuje o „ magistru scholae“, který kromě
výuky zastával i funkci zvoníka. Rektor školy
a kantor je uváděn rovněž v r.1470. Bakalář
jménem Jan zde vyučoval v r.1483.
V 16.století je uváděna dobrá městská škola řízená městským farářem. Objevovala se i
výuka pokoutní, kterou prováděli lidé s určitým vzděláním, jako písaři, varhaník apod.
Aby se předešlo pokoutnímu vyučování, byla v roce 1663 znovu zřízena farská škola.
V 18.století určoval zaměstnance školy farní úřad.
Škola nemívala pevně stanovené místo, vyučovalo se v různých soukromých
domech. Teprve od r.1803 se začalo vyučovat v tzv. panském domě.
V druhé polovině 19.století dochází k většímu rozvoji školství. Čtyřtřídní farní
škola byla zřízena v r.1865, od r.1896 je ve městě škola měšťanská.
Na počest padesátiletého panování císaře Františka Josefa I. byla v r.1898
otevřena nová školní budova na místě nešetrně zbouraného historického panského
domu. Škola byla zdobena pamětní mramorovou deskou s německým textem. Tato
-1-
deska, většině našich občanů neznámá, je uložena v místním muzeu. Budova slouží po
modernizaci speciálnímu školství. V období konce císařství vyrostla na opačném
konci náměstí další školní budova rovněž v pseudorenesančním stylu.
Po skončení I.světové války, kdy došlo k obsazení Slavonic českým vojskem,
byl po sčítání obyvatelstva zjištěn dostatečný počet občanů české národnosti pro
otevření české menšinové školy. První česká škola ve Slavonicích byla jednotřídní
s dvaceti dětmi. Po příchodu českých úředníků, četnictva a finanční stráže vzrostl
počet dětí na 40 a mohla být otevřena druhá třída. K otevření české školy došlo 16.září
1919. Byla umístěna spolu s českou mateřskou školou v budově u kostela. Německá
škola zůstala v budově v dolní části náměstí. Protože v okolních vesnicích byly ještě
málotřídní německé školy s možností docházky do 14 let, tyto dvě budovy
pravděpodobně prostorově dostačovaly jak českému, tak německému školství.
Nejbližší česká měšťanská škola byla později postavena v Českém Rudolci, další
české menšinové školy v okolí byly postaveny ve St.Městě, Cizkrajově a v Peči. Stěna
bez oken byla zpravidla ozdobena výrazně větším státním znakem a nápisem
Masarykovy školy národní. Většinou byly zbudovány ve třicátých letech.
Prvním řídícím učitelem české školy byl jmenován František Janda. Toho
vystřídal v r.1927 Josef Plšek. Ten školu vedl až do r.1938, kdy byly Slavonice
připojeny k Německu. V roce 1938 byla česká škola ve Slavonicích zrušena, většina
českých lidí musela odejít do vnitrozemí.
Po osvobození Slavonic v květnu 1945 převzal školní budovy od nově vzniklé
české správy opět Josef Plšek. Dne 6.června t. r. došlo k tzv. divokému odsunu
německého obyvatelstva a začalo postupné osidlování českým obyvatelstvem
z vnitrozemí. Protože v posledních měsících války sloužily školní budovy k ubytování
uprchlíků a válečných zajatců, byly obě budovy značně zdevastovány. Poničené
dveře, rozbitá okna, vyházené a zničené pomůcky, na podlaze zahnívající sláma plná
blech a vší, to byl stav školy po osvobození. Zprvu byl na vše jen Josef Plšek se
školníkem Antonínem Sobotkou. Těžší práce pomáhali provádět váleční zajatci.
V srpnu byl do funkce ředitele měšťanské školy jmenován Jan Plšek, příbuzný Josefa,
který se stal ředitelem tehdejší obecné školy / 1. – 5.ročník /.
Dne 3.září 1945 začalo vyučování se 149 dětmi na obecné škole a 179 dětmi na
škole měšťanské. V prvních poválečných měsících museli oba ředitelé nejen uvést
třídy do použitelného stavu, ale shánět také náhradu za zničené pomůcky po školách
na Dačicku. Nakoupit v této době nebylo kde.
Až do roku 1948 bylo naše školství organizováno tak, že žáci 1.až 5.ročníku
navštěvovali obecnou školu, v jejímž čele stál řídící učitel. Potom mohli přejít na
školu měšťanskou, nebo na gymnázium. Na málotřídních vesnických školách byla též
možnost absolvovat 6.- 8.ročník a ukončit tím školní docházku ve 14 letech. Tak tomu
bylo například v Cizkrajově, kde v té době byla čtyřtřídní škola. Obdobné uspořádání
základního školství je v Rakousku.
V r.1948 po Nejedlého reformě vznikla tzv. jednotná škola, která rušila prvé
čtyři ročníky gymnázia i možnost ukončeni školní docházky na vesnické škole.
Prvních pět tříd dostalo název národní škola se samostatným vedením. Zde se kromě
názvu nestalo nic tak převratného. Josef Plšek zůstal v čele této školy.
Měšťanská škola se začala nazývat školou střední a byla doplněna žáky 6.8.ročníku z okolních vesnic a žáky vrácenými z nižších, zrušených ročníků gymnázií.
V poválečných letech neměla měšťanská škola povinnou poslední třídu, byl to tzv.
JUK (jednoroční učební kurz), který přežíval ještě krátce po reformě. Tehdejší střední
škola měla pak již čtyři ročníky, končilo se v patnácti letech.
-2-
Po roce 1949 se začal ve Slavonicích projevovat nedostatek místa ve škole. Obě
školní budovy byly plné. Začalo se vyučovat v prvním poschodí radnice, kde byly
umístěny dvě třídy I.stupně. Pro jednu třídu se nenašlo místo nikde a byla
tzv.stěhovavá. Učilo se tam, kde bylo zrovna volno, případně v zasedací místnosti.
Tělocvična v budově u kostela sloužila podle potřeby občas i jako skladiště ovsa.
Kabinety v hlavní budově byly zrušeny, po vybourání příčky se v nich zřídila
sborovna, zatímco sborovny obou dřívějších škol byly použity jako třídy. Pomůcky z
kabinetů skončily ve vlhkých suterénních místnostech, kde se zvolna znehodnocovaly.
Zde je vhodné použít citát ze školní kroniky z roku 1950: "Stav tento byl
povolanými úřady shledán nevhodným, nedostatky byly zjištěny zvláštní komisí a
stavba nové budovy bude vzata přednostně do plánu výstavby škol."
Nové školy se však dočkaly až děti tehdejších žáků o téměř třicet let později.
Po roce 1948 se objevují v kronikách zápisy o využívání školních dětí při
polních a zalesňovacích pracích místo vyučování.Tato praxe přežívala snad desítky
let. V pozdější době to však bylo již jen sbírání kamene zpravidla v odpoledních
hodinách. Děti přijímaly tyto brigády kupodivu s radostí, výuka ovšem zaplakala.
V roce 1949 byl zbaven funkce i bydlení v rodinném domku ředitel střední školy
Jan Plšek a jako osoba režimu nepohodlná byl přeložen do vnitrozemí. Podobně z
politických důvodů byl na různé školy v okrese několikrát překládán učitel Josef
Zadražil.
Ve školním roce 1949-50 byla škola bez ředitele, řízením byl dočasně pověřen
Josef Obdržálek. Od 1.9.1950 byl novým ředitelem jmenován zdejší učitel František
Dvořák, který setrval ve funkci až do r.1975.
V rámci družby se slovenským okresem Bánovce došlo k výměnným zájezdům
žáků a učitelů v r.1951. Na tomto zájezdu reprezentoval slavonickou školu dětský
pěvecký sbor řízený Vladimírem Fukou. Tento sbor vystupoval často ve Slavonicích,
ukončoval pravidelně školní rok vystoupeními v okolních obcích. V některých letech
měl až 70 členů. Jeho činnost skončila později přeložením V.Fuky do Dačic.
Na tehdejší dobu byl neobvyklou akcí lyžařský rekreační zájezd šedesáti žáků na
Šumavu v zimě 1951.
Školní rok 1953-54 byl ve znamení další školské reformy. Po sovětském vzoru
byla povinná školní docházka zkrácena o jeden rok a škola se začala nazývat osmiletá
střední škola. Znamenalo to nové osnovy i učebnice. Od tohoto roku je definitivně
přiřazen I.stupeň k vyššímu stupni pod jedno ředitelství. Tentokrát je zbaven vedoucí
funkce Josef Plšek. Objevuje se nová funkce, zástupce ředitele, kterým byl jmenován
František Snížek.
Mimořádnou událostí této doby byl požár školní budovy u kostela, který vznikl
v kolně na dvoře. Byl včas zlikvidován, učebny nebyly zasaženy.
Ve školním roce 1958-59 byla zřízena jednotřídní zvláštní škola v druhém
poschodí radnice. Její první ředitel Novák dojížděl z Dačic. Později přibyla i druhá
třída.
Do hlavní budovy OSŠ byl zaveden vodovod - jeden kohoutek s užitkovou
rybniční vodou na poschodí. Do této doby se voda do plechových umyvadel nosila od
pumpy na náměstí. Je třeba dodat, že ve školních budovách byly až do postavení nové
školy pouze suché záchody a ve třídách kamna, ke kterým přinášely uklízečky uhlí ze
sklepu. Na přelomu padesátých a šedesátých let došlo v hlavní budově k rekonstrukci
do té doby povrchového vedení elektřiny. Vysekávání stěn pro vodiče prováděli též
brigádnicky učitelé. Pro školní rok 1960-61 se koncem prázdnin poprvé připravovaly
dětem na stolky zdarma učebnice a další školní potřeby.
-3-
K 1.9.1960 byla školní docházka prodloužena znovu o devátou třídu. Vzniká
základní devítiletá škola, přicházejí nové osnovy i učebnice. Škola měla tehdy 19 tříd
a 605 žáků. Třídy jsou v této době již umístěny ve čtyřech budovách, přibyl objekt
bývalé školky v ulici Na Potoku. Školní jídelna, která původně v padesátých letech
začínala v suterénu hlavní budovy, používá nyní přízemní prostory v budově jeslí na
náměstí, nyní restaurace Appetito. Fronta dětí čekajících na vpuštění do malé jídelny
se táhla kolem fary někdy i k muzeu. Za špatného počasí to bylo velmi nepříjemné.
Od r.1960 organizoval učitel Josef Střecha s dalšími mladými učiteli sobotní
turistické vycházky dětí do okolí a prázdninová putováni po republice. Pod jeho
vedením a dohledem Moravského muzea v Brně začali žáci školy pracovat ve volném
čase na archeologickém výzkumu zaniklé středověké obce Pfaffenschlag.
Školní rok 1961-62 byl zahájen s rekordním počtem 22 tříd a 644 žáky. Budova
vyššího stupně měla 11 učeben, bylo však potřeba 12 tříd. Proto byla 6.C umístěna v
budově u kostela a učitelé přebíhali o přestávkách přes náměstí. Nedostatek učeben
byl vyřešen směnováním 4.tříd.
V tomto školním roce došlo k prodloužení pololetních prázdnin pro nedostatek
uhlí, oficiálně chřipkové volno. V době, kdy se nevyučovalo, začali učitelé v
nevytápěné hlavní budově zřizovat odborné učebny. Byly zrušeny kmenové třídy a
žáci se pak každou přestávku stěhovali do učebny příslušného zaměření.Tento dost
nepříjemný koloběh dětí však umožnil zařadit 6.C do hlavní budovy. Rozvrh byl
zpracován tak, aby stále jedna třída byla mimo budovu (tělocvik) nebo v suterénní
dílně.
K vyučováni v tomto školním roce používala škola celkem 8 nemovitostí a tento
stav se udržel až do r.1978. Třídy byly ve čtyřech budovách, cvičná kuchyně za
cukrárnou, na tělocvik se docházelo do rozpadající se budovy sokolovny Na Potoku,
jídelna s občasným pobytem družiny v "Appetitu" a práce na pozemku se prováděly
na školní zahradě za "pilkou". Poměrně pěkná školní zahrada byla jedinou
nemovitostí, která nepamatovala časy císařství.
Hygienické poměry ve všech objektech byly zcela nevyhovující, takže na škole
se občas objevovaly epidemie žloutenky a průjmová onemocnění. V roce 1949 bylo
pro výskyt žloutenky odloženo zahájení výuky dokonce až na 1.října. Šatny pro děti
nebyly, svrchní oděv se odkládal na věšáky umístěné na zadní stěně třídy, pod nimi
byly vyrovnány boty. Prkenné podlahy se napouštěly černým olejem, k údržbě stačilo
pouze koště.
Od r.1962 byly Slavonice vyjmuty z hraničního pásma. Do této doby byl vstup
do města pouze na propustku. Tehdy velmi propagovaný trend odborných učeben
přivedl do slavonické školy řadu učitelských zájezdů.
Rok 1967 přinesl do Slavonic přírodní pohromu v podobě krupobití a
přívalového deště. Většina střech ve městě byla silně poškozena. Školní budovy díky
plechovým střechám unikly pohromě shora, ale neunikly záplavě. Zatopeno bylo
přízemí Na Potoku a suterén v hlavní budově. Nedávno zřízené šatny ve sklepích,
dílny a sklady uhlí a dříví byly pod vodou. Jeden den se nevyučovalo, protože učitelé
čistili sklepní prostory. Z peněz, které pak město dostalo na likvidaci škod, byly
vyměněny shnilé prkenné podlahy v hlavní budově za parkety. Rovněž z těchto
prostředků byla zakoupena nová okna na západní stranu budovy.
Politické vření roku 1968 a okupace republiky vojsky Varšavské smlouvy vnesly
rozruch i do učitelského sboru. Protože vstup cizích vojsk proběhl v době prázdnin,
nebylo vyučování narušeno. Následné tzv.prověrky a propouštění učitelů
nepohodlných místním představitelům moci dovedly záhy učitelský sbor do
-4-
"normalizačních" kolejí. Kronika v r.1971 je uvedena slovy: "Po úspěšné konsolidaci
ve státě se zvýšila politická angažovanost ve škole."
V roce 1973 byly výsledky mnohaleté činnosti žáků a jejich učitele J.Střechy
završeny trvalou expozicí o Pfaffenschlagu v místním muzeu.
Počty zapsaných žáků se v sedmdesátých letech zvolna snižovaly, i když byly
postupně uzavírány málotřídní školy v okolí. Ani převedení dětí ze zrušeného
II.stupně školy ve Starém Městě v r.1975 nebylo příliš znatelné. V tomto roce bylo
zapsáno 470 žáků. Pro srovnání: v r.1961 to bylo 644 žáků, do konce století stav
poklesl na 424.
V polovině sedmdesátých let je připravována nová reforma školství, tzv.nová
koncepce. Je zaváděna postupně po jednotlivých ročnících. Začínalo se ve školním
roce 1976-77 v prvních třídách. V dalších letech pak postupovaly nové osnovy až do
9.třídy. Učitelé procházeli postupně školením a škola byla vybavována novými
učebnicemi a poměrně nákladnými pomůckami. Tento výrazný zásah do modernizace
školství splývá pamětníkům zpravidla s pojmem "množiny".Nová koncepce
znamenala postupný přechod znovu k osmiletému základnímu školství s povinností
žáka absolvovat devátý ročník na učilišti nebo na střední škole. Ne všechno se v tomto
systému osvědčilo, proto došlo v dalších letech ke korekcím učiva, ústupkům od
náročnosti a opětovnému zavedení deváté třídy do základního školství. Slovo
devítiletá se do názvu školy již nevrátilo.
O využití volného času se převážně starala škola formou různých zájmových
kroužků, později i nepovinných předmětů. Od počátku padesátých let existovala při
škole pionýrská organizace. Byla vedena okresem pověřeným pracovníkem, který byl
zaměstnancem školy. Organizace trpěla nedostatkem oddílových vedoucích (co třída,
to oddíl), kteří se často střídali. Členství části dětí bývalo mnohdy jen formální.
Činnost pionýrské organizace pak závisela hlavně na pracovitosti a svědomitosti
skupinové vedoucí či vedoucího. Někteří z nich dosahovali v práci s dětmi
nadprůměrných výsledků.
Rok 1975 byl konečně rokem položeni základního kamene pro stavbu nové
školy. Jako staveniště byl vybrán prostor mezi ulicemi Jana Žižky a Rudoleckou,
který byl blízko středu města a nebyl ničím zastavěný. Byly zde jen zahrady a
sportovní hřiště.
Tento dlouho očekávaný okamžik byl ovlivněn souhrou několika příznivých
okolností. V obci byl v té době dobudován vodovod z přehrady pod Landštejnem,
dostavěla se také kanalizace. Nedostatek pitné vody ve městě bránil do sedmdesátých
let jakékoli výstavbě. Další příznivou okolností byla přítomnost těžké stavební
techniky na sídlišti Sv.Čecha. Neméně důležitou podmínkou pro veškerou výstavbu
ve městě bylo i to, že v čele obce stál neúnavný organizátor budování infrastruktury
obce ing.František Hron, který v únoru 1978 předal klíče od nové školy tehdejšímu
řediteli Karlu Chalupovi.
Jaroslav Karásek, bývalý učitel
-5-
Vzpomínka na 18. únor 1978
Život člověka je v podstatě
jednotvárný. Jako ostrůvky v moři
každodenního shonu života vystupují
události, jako je ukončení studia, svatba,
narození dětí, získání bytu, hezká
dovolená, ale i získání dobrého
zaměstnání či výrazný úspěch v něm.
Mohou to být však na druhé straně
negativní prožitky či ztráty. Já například
rád vzpomínám na období po roce 1975,
kdy jsem po odchodu ředitele školy pana
Františka Dvořáka a ustanovení pana
Karla Chalupy na jeho místo byl vybrán
do funkce zástupce ředitele školy ve
Slavonicích.
Na podzim tohoto roku došlo k
zahájení výstavby tolik potřebné nové
základní školy. Projekt školy byl již
zhruba připraven, na tehdejší dobu a
finanční možnosti vcelku moderní, s
veškerým
možným
příslušenstvím.
Umístit školu téměř v centru města na
bývalém sportovním stadionu byl velmi
dobrý nápad.
Stavební firma Pozemní stavby
České Budějovice však nebyla ochotna
zajišťovat vnitřní vybavení školy
nábytkem, didaktickou technikou ani školními pomůckami. A jaká by to byla nová
škola s letitými lavicemi a rozpadajícími se skříněmi! Proto jsem byl Školským
odborem ONV v J.Hradci pověřen obstaráváním všeho potřebného já. V dnešní době
by to nebyl žádný problém a obchodníci a různí dealeři by se o mě poprali. Koncem
sedmdesátých let však tomu bylo jinak. Zboží nebylo tolik, aby se bez problémů
pokryly všechny potřeby. Bylo třeba vyvinout značné administrativní úsilí, neboť
jednotlivé objednávky bylo třeba neustále obnovovat. Musel jsem podniknout řadu
cest a osobních jednání s obchodními organizacemi jak v rámci okresu, tak i v
Českých Budějovicích, v Praze či v Horních Počernicích, kde tehdy sídlil podnik
Komenium, který školy zásoboval učebními pomůckami. A tak jsem postupně v
letech 1976 až 1978 skutečně s radostí vítal každé auto, které „ přivezlo“ něco pro
novou školu. Naprostá většina tohoto zboží skončila na půdě staré školy na náměstí
Míru. A nebylo toho málo. Často jsem se proto také budil ze sna s obavami, zdali to ty
staré stropy vydrží. Naštěstí vydržely.
Vyjmenováním veškerého zakoupeného materiálu by se tato publikace podstatně
rozšířila. Proto jen v obecných rysech: Bylo vybaveno 20 učeben pro počet až 40 žáků
stolky a židlemi v několika velikostech, tabulemi, skříněmi i skříňkami různých
druhů. Nábytek i další zařízení slouží většinou dodnes. Byla zřízena speciální
pracovna pro fyziku a chemii včetně rozvodu elektřiny, plynu a vody a mnoha
-6-
žákovských a demonstračních pomůcek, dále speciální pracovna pro přírodopis a
výtvarnou výchovu s výklopnými a nastavitelnými stolky. Mnoho úsilí stálo vybavení
školních dílen pro práci se dřevem i pro kovovýrobu pracovními stoly včetně nářadí a
různých pracovních strojů. Mohli jsme se pyšnit dvěma dobře vybavenými
tělocvičnami, dvěma školními družinami, školní knihovnou a prostory pro práci dětí
v pionýrské organizaci. Nezapomněli jsme ani na společenskou místnost jako
promítací sál pro film. Video tehdy ještě dostupné nebylo, ale několik televizorů ve
třídách bylo k dispozici ke sledování vysílání pro školy. Zvláštní pýchou nové školy
byla dobře a moderně vybavená cvičná kuchyně pro děvčata včetně kuchyňských
přístrojů, šicích strojů a chladničky.
Mnoho dobrého jsem si sliboval od ordinací pro zubního lékaře a pro pediatra.
Lékařská prevence se měla posunout co nejblíž k dětem a usnadnit péči rodičům.
Vším potřebným byly vybaveny i kabinety, sborovna a kanceláře. Došlo také na
záclony a zatemnění v jednotlivých učebnách. Do učebny pro hudební výchovu jsme
zakoupili různé hudební nástroje včetně pianin. Pokud se týká učebních pomůcek a
různé didaktické techniky, magnetofonů, radiopřijímačů, promítacích přístrojů všeho
druhu, mikroskopů, psacích strojů, atd., mohu směle konstatovat, že v této době byla
naše škola nejlépe vybavenou školou na okrese.
Období 70. let bylo v oblasti pedagogické velmi aktivní. Od roku 1976 se
připravovala a vstupovala do života tzv. "Nová koncepce výchovy a vzdělávání mladé
generace". Byl to velkolepý projekt připravovaný mnoha pedagogickými ústavy a
odborníky. Jednalo se o obsah a rozsah i způsoby výuky v nově koncipované povinné
desetileté školní docházce. Počítalo se s tím, že děti jsou schopné zvládnout daleko
větší rozsah učiva a důkladněji za přispění nové didaktické techniky i modernějšími
metodami práce v jednotlivých hodinách. Nejznámější je zavádění nejvíce kritizované
množinové pojetí výuky matematiky. Učitelé a řídící pracovníci na tyto skutečnosti
byli připravováni formou vícedenních školení postupně s ročním předstihem. Bohužel
tato koncepce, ač jí bylo věnováno mnoho sil, entuziasmu i finančních prostředků,
nebyla dobře přijata a byla neúspěšná. Ukázalo se, že děti nejsou ochotny vstřebávat
takové množství učiva a v některých případech docházelo až k psychickým a
výukovým poruchám. Proto byl systém postupně, někdy i necitlivě, redukován.
Z jednání na kontrolních dnech na stavbě školy, kterých jsem se účastnil, i z
předávání jednotlivých částí stavby vím, že situace na stavbě nebyla vždy ideální a
rozbíhala se jen zvolna. Nejvíce práce se udělalo ke konci roku 1976 a na začátku
roku 1977. Pak přišly na pořad náročné odborné vnitřní práce. Přes všechny peripetie
výstavby byly jednotlivé objekty v říjnu 1977 předávány a odstraňovány mnohé
kolaudační závady. V lednu 1978 jsme začali s přípravou na slavnostní otevření nové
školy. Datum byl stanoven na 18. února . Na přípravu zahájení provozu by však
nestačilo samo vedení školy s učitelským sborem za nemalého přispění starších žáků.
Proto byly na počátku roku 1978 na škole organizovány brigády na úklid po
řemeslnících, na stěhování nábytku a přípravu školy k jejímu otevření a uvedení do
normálního provozu. Občané Slavonic a rodiče žáků si tento úkol vzali za svůj.
Brigády žen z jednotlivých dílen Otavanu chodily uklízet před odpolední i po
odpolední směně. Ve volném čase přicházeli i ostatní rodiče. Hodně pomohly i
některé ženy důchodkyně. Všichni si za tuto pomoc vysloužili dík a uznání. Do konce
ledna byl úklid hotov. Na pomoc se stěhováním nového nábytku z půdy staré školy na
náměstí Míru a u kostela a se sestavováním nábytku, který byl dodán v rozloženém
stavu, přišlo na výzvu vedení školy v sobotu 130 tatínků našich žáků. Při dobré
-7-
organizace práce se vše stihlo v jednom dnu. Učitelé pak už jen provedli poslední
úpravy tříd a chodeb, vyzdobili je, umístili květiny a dokonce zavěsili i záclony.
A pak už přišla sobota 18. února 1978. Byl to pro učitele, žáky, rodiče i celou
slavonickou veřejnost opravdu krásný a očekávaný, i když mrazivý den. Čistý bílý
sníh zakryl vše, co nebylo v okolí školy ještě dokončeno a mohlo by rušit. Zimní
slunce nízko nad obzorem ozařovalo barevné třepetalky, které lemovaly přístupovou
cestu. Učitelé a někteří žáci byli připraveni stoprocentně splnit úkoly, kterými byli v
tento den pověřeni. Slavnostní hosté se sešli v budově staré školy. To se již na náměstí
Míru řadil průvod dětí a občanů města i širokého okolí. Ještě se čekalo na hosta
nejvzácnějšího, ministra školství ČSR docenta Milana Vondrušku. Po jeho příjezdu se
dal průvod za zvuku pochodů dechové hudby Praga Dačice na cestu. Průvod to byl
spontánní za účasti asi 3000 občanů a dětí. Na schodech školy slavnostní pásku
přestřihl ministr Vondruška a pan Josef Krejčí. Symbolické klíče od školy převzal
tehdejší ředitel školy pan Karel Chalupa. Pak už následovala prohlídka školy všemi
zúčastněnými. Nikdo nešetřil chválou. Na chodbě školy pro radost vyhrávala
mládežnická kapela LŠU z Dačic pod řízením pana Ivana Fišera. Ve třídách byly
vystaveny školní pomůcky a nová didaktická technika, kterou mohli návštěvníci
zhlédnout i v provozu.
Společného oběda se zúčastnili hosté z Jihočeského kraje, z ONV v Jindř.
Hradci, z města, ředitelé a hosté z okolních škol. Slavnostní otevření nového školního
areálu proběhlo velmi důstojně. Všichni odcházeli s přáním mnoha úspěchů v práci v
nových podmínkách učitelům i žákům.
V roce 1988 při příležitosti 10. výročí školy proběhlo setkání všech stávajících i
bývalých pracovníků školy.
Závěrem bych chtěl všem pedagogickým pracovníkům i provozním
zaměstnancům a žákům popřát hodně úspěchů v jejich práci, aby školu a vše, co v ní
je, brali s uznáním a s takovou láskou, s jakou byla budována a uváděna do života
před 25 lety .
Mgr. Čestmír Lovětínský, bývalý ředitel školy
Co zajímavého jsme objevili v kronikách
1977/78
VI.A třída p. uč. J. Hadačové jako první vyhlásila svůj závazek na úklid
v nové škole.
18.2.1978 jsme se přestěhovali do nové školy.
Byla zrušena jednotřídní škola ve Slavětíně a v Cizkrajově.
-
Ve sportovní gymnastice se umístil v krajském kole J. Hána v kategorii
mladších žáků na 5. místě, v mladších dorostencích J. Dvorský na 2. místě a
J. Beneš na 4. místě. Jejich družstvo obsadilo 2. místo.
V Běhu Mladé fronty postoupila do celostátního kola V. Juránková.
1978/79
Na škole pracovaly tyto zájmové kroužky:
recitační, tělovýchovný, zdravotnický, pěvecký, výtvarný, vaření,
-8-
-
jazyka německého, gymnastický, technický, cvičení matek s dětmi,
filmový klub.
8. – 28.1. byly prodloužené zimní prázdniny, které byly zapříčiněny velkými
mrazy a nedostatkem uhlí a elektrické energie.
V mezinárodním lehkoatletickém čtyřboji přátelství v Nové Včelnici obsadily
mladší dívky 3. místo.
1979/80
Naše škola nacvičovala pět skladeb na Československou spartakiádu 1980.
Byly to skladby pro nejmladší žactvo, mladší žákyně, mladší žáky, starší
žákyně, starší žáky.
V tomto roce proběhly tyto soutěže: Puškinův památník, soutěž v recitaci
českých veršů, olympiáda v českém jazyce, Den matematiky, výtvarné
soutěže, dopravní olympiáda, soutěž Výživa a zdraví.
Byl založen školní pozemek. Žáci společně s učiteli budovali chodník kolem
pavilonu 1. – 5.ročníku a školní hřiště.
1980/81
Na škole pracovalo 20 pionýrských oddílů. Jejich členové odevzdali 22 320 kg
papíru, 2830 kg textilu, 1162 kg železa. Odpracovali 1159 brigádnických
hodin.Pionýrská organizace uspořádala např. soutěž v šachu, ve stolním tenise,
sportovní gymnastice. E. Maříková se zúčastnila národního kola v orientačním
běhu.
V Běhu Mladé fronty obsadila J. Heráková v krajském kole 3. místo.
1981/82
Ve výtvarné soutěži „Děti, mír a umění“ v kategorii 7. – 9. tříd získala I.
Priesolová v krajském kole 2. místo za linoryt.
V tomto roce ukončilo povinnou škol. docházku 73 žáků. 16 žáků bylo přijato
ke studiu na střední školy, 2 žáci na čtyřleté studijní obory a 54 žáci si zvolili
tříletý učební obor, z toho 37 učební obory hornictví, strojírenství,
stavebnictví, zemědělství a textilní průmysl. 1 žák odešel přímo do pracovního
poměru.
1982/83
V okresním kole ve sportovní gymnastice obsadili starší žáci 1. místo.
R. Minář se umístil na 1. místě okresního kola ve stolním tenisu.
1983/84
5. místo v krajském kole dopravní olympiády získalo družstvo ve složení: M.
Kadrnoška, K. Bulant, L. Borková, M. Dáňová. Byl to zatím největší úspěch
v historii dopravních olympiád ve škole.
V tomto roce žáci sebrali a odevzdali do sběru 102 686 kg odpadových
surovin, z toho bylo 38 810 kg papíru, 3 632 kg textilu, 1 066 kg barevných
kovů, 4 146 kg skla, 59 032 kg železa.
1984/85
V okresním kole v gymnastice získal T. Hrouda 1. místo a společně s ním
vyhráli i mladší žáci.
-9-
-
Na okresní lehkoatletické olympiádě získala M. Tintěrová 1. místo ve skoku
vysokém a vytvořila nový rekord olympiády.
Spartakiádu 1985 nacvičovalo 128 žáků, kteří se zapojili do pěti skladeb.
1985/86
Žáci letos nasbírali a usušili léčivé byliny v hodnotě 17 364,60 Kč. Nejlepším
sběračem byl M. Karpíšek, který odevzdal byliny v hodnotě 885,60 Kčs.
Družstvo dívek obsadilo v krajském kole Poháru rozhlasu v atletice 2. místo,
v rámci tehdejší ČSSR byly na 9. místě.
-
V krajském kole olympiády v lehké atletice se umístil J. Kourek na 3. místě
v běhu na 1500m.
1986/87
V recitační soutěži postoupila G. Geistová do krajského kola. Stejného
úspěchu dosáhla i v recitační soutěži „O znak města Č. Krumlova “.
V chemické olympiádě postoupil R. Karpíšek také do krajského kola.
Opět jsme byli úspěšní v Běhu MF, kde zvítězili Horáková a Kourek
v krajském kole a J.Kourek byl v celostátním kole na 11. místě.
V Poháru rozhlasu v krajském kole obsadili ml. žáci 2. místo celkově, 1. místo
v kategorii vesnických škol.
1987/88
V matematické olympiádě obsadil M. Popela v okresním kole 1. místo.
J. Pova se umístil v biologické olympiádě na 2.místě a v chemické olympiádě
na 4. místě.
V recitační soutěži získali 1. místo v okresním kole G. Geistová a J. Hrouda a
oba postoupili do krajského kola.
V tomto roce si žáci 7. - 8. tříd mohli poprvé vybírat z povinně volitelných
předmětů. Měli na výběr tyto možnosti: chemicko – biologická praktika,
konverzace v ruském nebo německém jazyce, základy techniky.
1988/89
Opět jsme byli úspěšní v recitačních soutěžích. J. Hrouda byl v krajském kole
na 5. - 7. místě a G. Geistová na velmi pěkném 3. místě v soutěži „ O znak
města Č. Krumlova “.
J. Pízová postoupila v biologické olympiádě do krajského kola.
-
Všechny děti zaujalo filmování opery Brundibár. Některé si ve filmu dokonce
i zahrály.
Letos začala soutěž ve skoku vysokém „Slavonická laťka“.
V Poháru rozhlasu obsadili mladší a starší žáci 1. místo v kategorii
venkovských škol i celkově, mladší a starší žákyně 1. místo mezi vesnickými
školami, 3. místo celkově. Mladší žákyně a žáci byli v rámci vesnických škol
druzí, starší čtvrtí.
1989/90
16.11. byl pro naši školu velmi slavný den, protože našim sportovcům byl
slavnostně za přítomnosti našich známých reprezentantek D. Zátopkové, Z.
Šilhavé, M. Rezkové – Hübnerové předán Pohár rozhlasu.
- 10 -
-
-
Na škole nám vyrostli výborní recitátoři. V krajském kole soutěže „O znak
města Č. Krumlova“ byl v kategorii 5. - 6. tříd J. Hrouda na 1. místě a J.
Beneš na 2. místě. G. Geistová ve stejné soutěži v kategorii 7. - 8. tříd obsadila
též 1. místo. V recitační soutěži postoupil J. Hrouda do krajského kola.
V chemické olympiádě byl M. Popela na pěkném 12. místě v krajském kole.
Dramatický kroužek si vybojoval postup do krajského kola v Táboře se hrou I.
Hurníka „Divné jméno“.
8.3. se konala 13. školní akademie, tentokrát poprvé za účasti rakouských
učitelů ze školy v Kautzenu.
Škola se žákům stará i o využití volného času. Mohou si vybrat z těchto
kroužků a nepovinných předmětů: flétnový, hra na kytaru, programování,
košíková, zdravotnický, dramatický, sborový zpěv, hra na hudební nástroj,
zájmová tělesná výchova, zdravotní tělesná výchova, domácí nauky, pohybové
hry.
1990/91
Velkého úspěchu dosáhli mladší žáci v krajském kole dopravní olympiády,
když obsadili nádherné 2. místo.
13. června se uskutečnil společný koncert tří dětských pěveckých sborů ze
Slavonic, Borovan, Soběslavi.
Ve finále celostátního kola Poháru čs. rozhlasu se umístily mladší žákyně na 4.
místě.
1991/92
V říjnu byla zprovozněna nově vybudovaná učebna jazyků.
Prosinec – ZUŠ přichází do školy, aby dětem připomněla dávné zvyky: Lucie,
Ambrož, ptáci klováci a černá bába, aby očistili třídy od lží a darebností. Pro
žáky naší školy tento program nacvičila p. uč. Bláhová.
Tento rok byl velmi zajímavý pro členy pěveckého sboru. V březnu se
zúčastnili festivalu pěveckých sborů v Uherském Brodě a v červnu přijali
pozvání ze SRN a vyrazili na zájezd do německého Römerbergu.
1992/93
V září se konal na hřišti naší školy „Maratónský běh 42 x 1000m“ na počest
narozenin E. Zátopka. V České republice se naše škola umístila na 92. místě ze
425 škol.
V. Benešová a J. Beneš postoupili do krajského kola v recitaci, které se konalo
v Č. Krumlově.
1993/94
Uskutečnil se poprvé vedle školní akademie i Den otevřených dveří.
1994/95
V rámci úsporných opatření v hospodaření s vodou byla na školním pozemku
vyhloubena a dána do provozu studna. Voda se používá na zalévání záhonů a
kropení hřiště.
V květnu se uskutečnilo v rámci celoevropské akce testování štítné žlázy u dětí
školního věku.
V atletické olympiádě v Jindřichově Hradci obsadili mladší žáci 1. místo.
- 11 -
1995/96
Ve škole získal oblibu nový druh hry – florbal. Bylo vytvořeno školní
družstvo, které v krajské soutěži obsadilo 3. místo.
Bylo založeno Sdružení rodičů místo dřívějšího SRPŠ.
Z důvodů ochrany majetku školy bylo instalováno zabezpečovací zařízení pro
kanceláře, sborovnu a učebnu s počítači.
15.- 23. prosince se děti radovaly, protože z důvodů epidemie chřipky měly
chřipkové prázdniny.
Poprvé v historii školy nepsali třídní učitelé vysvědčení ručně, ale na počítači.
1996/97
Letos žáci získali opět další volno kvůli chřipce, protože ve dnech 14.2. - 22.2.
byly vyhlášeny chřipkové prázdniny.
V oblastním kole přespolního běhu dosáhla naše škola zatím největšího
úspěchu, naše družstva získala tři první a jedno druhé místo. Družstvo starších
chlapců reprezentovalo školu v republikovém finále, které se konalo
v Kojetíně, kde se umístili na 5. místě. Z jednotlivců byl nejlepší V. Klvaňa na
9. místě.
V červnu na okresním kole atletické všestrannosti pro žáky 1. - 4. tříd zvítězili
naši žáci v konkurenci 17 škol.
1997/98
V říjnu navštívil Slavonice prezident republiky Václav Havel. Do školy sice
nezavítal, ale žáci ho přivítali na náměstí. Po prohlídce galerie věnoval
prezident svůj podpis do naší kroniky.
Pokračují úspěchy v přespolním běhu. V republikovém finále vybojovali starší
žáci skvělé 2. místo. V jednotlivcích byl nejlepší M. Bedlivý na 4. místě. Starší
dívky obsadily 7. místo.
Po vítězství v okresní soutěži Mc Donald’s Cup – minikopané postoupilo
družstvo chlapců 2. a 3. tříd do krajského kola, kde získali 3. místo.
Při příležitosti 20. výročí otevření nové školy přijal starosta města Ing. Milan
Souček delegaci žáků, kteří úspěšně reprezentovali školu v různých naukových
a sportovních soutěžích.
1998/99
Obě družstva naší školy se opět vyznamenala v dopravní olympiádě, když
zvítězila v okresním kole a v krajském kole se shodně umístila na 5. místě.
Pro žáky 3. a 4. tříd se uskutečňuje každý rok kurz plavání v bazénu
v Jindřichově Hradci.
V regionálním kole přespolního běhu vybojovali starší a mladší žáci 1. místo a
starší žákyně 2. místo.
Družstvo mladších chlapců opět postoupilo do krajského finále Mc Donald’s
Cupu a zvítězilo.
Žáci 1.B se zúčastnili celostátní výtvarné soutěže „Tam, kde jsme doma“ a
jejich leporelo historických domů ze Slavonic bylo vystaveno v Národním
technickém muzeu v Praze.
V republikovém finále atletického čtyřboje se umístilo družstvo starších žáků
ve složení M. Malát, R. Klvaňa, S. Habr, L. Pavlík, R. Macho na 8. místě.
- 12 -
-
Mladší žáci zvítězili v krajském kole Poháru rozhlasu.
4. června navštívil Slavonice tehdejší ministr školství Eduard Zeman.
1999/2000
16. října podniklo 60 žáků naší školy „Cestu do pravěku“. Děti po celý den
zhotovovaly příbytky, oděvy z kůže a přírodnin, zbraně na lov mamutů, sošky,
nádoby a pěstní klíny. Všichni se přesvědčili, že to lovci mamutů neměli
vůbec jednoduché.
Jako každý rok se žáci 7. ročníků zúčastnili lyžařského kurzu.
Opět jako každoročně jsme si vyrazili do „kamenného“ divadla do Jihlavy,
kam rádi jezdíme stejně jako do Českých Budějovic. Muzikál „Jeptišky“ se
nám velmi líbil.
2000/2001
Poprvé na škole funguje dyslektická třída.
Žáci 9. ročníků navštěvují každý rok výstavu „Vzdělání a řemeslo“ v Českých
Budějovicích.
V tomto roce poprvé proběhl na naší škole Vánoční jarmark díky dobrému
nápadu p. uč. Y. Kratochvílové. Děti prodávaly ve stáncích vlastnoručně
vyrobené zboží a tento nápad přilákal do školy řadu rodičů a prarodičů.
Poslední den před vánočními prázdninami ukončily děti na diskotéce, kterou si
pro ně velmi pěkně připravili společně žáci 9. tříd.
Proběhl další Den otevřených dveří, při kterém si návštěvníci mohli
prohlédnout výstavky prací žáků i učitelů, ukázky pomůcek a učebnic,
zhlédnout ukázky vystoupení zájmových kroužků, sportovní utkání, chemické
pokusy, zacvičit si aerobic, ochutnat výrobky studené kuchyně.
V republikovém finále přespolního běhu byli starší žáci na 6. místě a starší
žákyně na 8. místě.
Republikové finále v atletickém čtyřboji, které se konalo v Tachově, přineslo
vynikající 2. místo družstvu starších žáků ve složení V. Balík, D. Koubek, F.
Licehamr, bratři Machové.
-
V regionálním finále Poháru rozhlasu byla naše ZŠ vyhodnocena jako
nejúspěšnější v našem kraji.
2001/2002
Ve srovnání s počátečními lety se mění i zájmové kroužky. Letos pracují tyto:
florbal, německý jazyk, aerobic, dramatický, volejbal, basketbal, hra na kytaru,
příprava na přijímací zkoušky z českého jazyka a matematiky.
V rámci fyziky v jiném pojetí se žáci 6. - 9. tříd pod vedením p. uč. J. Beneše
zaměřili na zjištění spotřeby paliva a elektrické energie. Měřili teplotu ve
třídách, zjišťovali energetickou náročnost osvětlení. Své projekty pak
obhajovali před veřejností.
Ze sportovních úspěchů uvádíme 1. místo mladších žáků v regionálním kole
přespolního běhu, vynikající druhé místo starších žáků a starších žákyň
v republikovém finále atletického čtyřboje a 1. místo starších žákyň
v krajském finále Poháru rozhlasu.
- 13 -
-
-
Žáci 8. ročníků navštívili Úřad práce v Jindřichově Hradci, kde se dozvěděli
důležité rady, jak si vybírat povolání, jak zjistit své předpoklady i jak si stojí
jejich povolání na trhu práce.
Pro srovnání, jak se mění zájem o povolání, uvádíme, kam odešli letos
vycházející žáci. Na střední školy ukončené maturitou bylo přijato 24 dětí, 25
dětí nastoupilo na učňovské obory, z toho 7 si zvolilo obor elektrikář, 3
truhlář, 4 kuchař, 11 obchodně podnikatelskou činnost a prodavač.
Červen byl ve znamení hesla: „Není to náhoda, není to sen, čeká nás ve škole
duhový den“. Každý pátek byl ve znamení jedné barvy – červené, zelené, žluté
a duhové a všichni, to znamená žáci i učitelé, soutěžili, kdo bude mít na sobě
nejvíc věcí v příslušné barvě. Všichni se snažili o co nejlepší výsledek, a tak
často využili i šatník svých rodičů a kamarádů.
Mgr. Božena Běhůnková, učitelka ZŠ
Základní škola Slavonice
ve školním roce 2002/03
Charakteristika školy
Základní škola ve Slavonicích má v současné
době celkem 392 žáků, z toho na prvním stupni 188 ( z
toho 89 dívek), na druhém stupni 204 (z toho 98
dívek). Na prvním stupni je 10 tříd a na druhém stupni
je 9 tříd. V letošním školním roce byla zřízena
dyslektická třída v sedmém ročníku. Na škole fungují
dvě oddělení školní družiny. Domácích žáků je 267 (68
%), přespolních 125 (32 %). Žáci dojíždějí ze 17
okolních obcí. O vzdělání a výchovu se stará celkem 26
učitelů a 2 vychovatelky. O provoz školy se stará 8
provozních zaměstnanců a hospodářka. Průměrný věk
pedagogických pracovníků je 40 let.
Pracovníci školy (2002/03):
Učitelé
Ředitel školy:
Zástupkyně ředitele:
Mgr. JIŘÍ HROUDA
RNDr. Jitka Kašparová
Mgr. Běhůnková Božena
Mgr. Beneš Jiří
Mgr. Brychta Vlastimil
Demková Ivana
Mgr. Hroudová Marie
Mgr. Jánská Hana
Mgr. Kocourková Jaroslava
Mgr. Kratochvílová Ywonne
Mgr. Kubešová Adéla
Mgr. Kudrnová Marie
Mgr. Kudrnová Věra
- 14 -
Výchovná poradkyně:
Vychovatelky:
Provozní pracovníci:
Hospodářka:
Školník:
Topič:
Uklízečky:
Zaměstnanci školní jídelny:
Vedoucí školní jídelny:
Vedoucí kuchařka:
Kuchařky:
Mgr. Matulová Marie
MgA.Nešporová Dana
Mgr. Říha Jan
Mgr. Pavlů Aleš
Mgr. Pavlů Jitka
Mgr. Schmidtmayer Karel
Mgr. Schorný Luboš
ing. Součková Bronislava
Mgr. Smažilová Lenka
ing. Smržová Vladislava
Mgr. Svobodová Martina
ing. Špringerová Marcela
ing. Žampachová Milena
Neitzelová Jitka
Pavlů Dagmar
Kadrnošková Marie
Kužel Antonín
Dobeš Zdeněk
Blechová Ludmila
Břečková Jolana
Dudková Jaroslava
Kuželová Ivana
Neradová Zdeňka
Suchá Marie
Lupač Otto
Zrůbková Zdeňka
Bartošková Eva
Bučková Alena
Patová Taťána
Bilíková Jana
Materiální vybavení školy
Na škole je 19 kmenových tříd, dvě školní družiny a 9 odborných pracoven.
Jedná se o společnou pracovnu na fyziku a chemii, která je vybavena pomůckami na
příslušné předměty a mimo jiné také televizí a videorekordérem. Zde žáci kromě
řádné výuky konají také laboratorní práce. Dále učebna hudební výchovy, učebna
výtvarné výchovy, dvě učebny cizích jazyků – zvlášť německého a zvlášť anglického
jazyka. Tyto učebny jsou vybaveny speciálními pomůckami na výuku jazyků –
nástěnnými obrazy gramatiky, slovníky velkými i kapesními, literaturou, audio
technikou a učebna angličtiny navíc televizí a videorekordérem. Pro pracovní činnosti
funguje velká učebna, v jejíž jedné části je kovo- a ve druhé dřevodílna. Tělesné
výchově a zájmovým kroužkům slouží dvě tělocvičny, velká a menší, přístavba u
menší tělocvičny, ve které je rozběžiště a doskočiště na skok daleký, a posilovna. Děti
- 15 -
mohou využívat dva volejbalové kurty. Díky vybavení se mohou žáci během tělesné
výchovy seznámit s těmito sporty: s lehkou atletikou, kopanou, odbíjenou, florbalem
(malým i velkým), korfbalem, basketbalem, sportovní gymnastikou, minibasketbalem,
lakrosem, softbalem. Na naší škole jsou dvě učebny informatiky a cvičná kuchyňka.
Ve čtyřech třídách jsou k dispozici videa.
O přestávkách mohou žáci v letním období chodit na dvě atria, kde mají k
dispozici pingpongové stoly a dvě streetballová hřiště. Pro děti, které chodí do školní
družiny, je vybudovaný areál s houpačkami a prolézačkami.
Ve volném čase mohou naši žáci navštívit školní knihovnu. Škola je vybavena
celkem pěti videorekordéry, z nichž jeden slouží také dětem v družině.
Zájmová činnost na škole a nepovinné předměty ve školním roce 2002/03:
Ve školním roce 2002/03 nabízí naše škola tyto kroužky:
1) dramatický kroužek – 1 hodina týdně
2) florbal pro hochy – 5 hodin
3) hra na kytaru – 2 hodiny
4) aerobic – 1 hodina
5) příprava k přijímacím zkouškám z matematiky – 1 hodina
6) příprava k přijímacím zkouškám z českého jazyka – 1 hodina
7) zájmová tělesná výchova – 2 hodiny
8) letní biatlon – 2 hodiny
To je 8 kroužků s celkovým počtem 15 hodin zájmové práce týdně. Již po
několik let učíme na škole náboženství v hodinové dotaci 2 hodiny týdně. Žákům
z prvního i druhého stupně se zde věnuje absolventka teologické fakulty. Zájmová
činnost je rozvíjena i v rámci školní družiny. Děti mohou navštěvovat kroužek práce
na počítačích, sportovní hry, německý jazyk, taneční kroužek a hru na flétnu. Dle
zájmu žáků je v odpoledních hodinách zpřístupněn v počítačové učebně internet.
Práce s dyslektickými dětmi
Větší měrou se naši pedagogové věnují žákům, kteří zvýšenou péči potřebují
z důvodu specifických poruch učení a chování. Vzhledem k tomu, že se snažíme tyto
poruchy u dětí rozpoznat v co nejranějším věku, tedy v první nebo ve druhé třídě a že
spolupracujeme s rodiči dětí a s Pedagogicko-psychologickou poradnou v Jindřichově
Hradci, daří se nám tuto práci zahájit velmi brzy, což se kladně odráží na dalším
vývoji dětí a na jejich školní práci.
Téměř všichni učitelé 1. stupně a vyučující českého jazyka 2. stupně jsou
vyškoleni v oblasti práce s dyslektickými dětmi. V letošním školním roce se 45 dětmi
2. – 6. ročníku pracuje individuálně po vyučování 8 učitelů. Děti, jejichž porucha je
natolik závažná, že by vyžadovala zařazení do speciální třídy, která ovšem v daném
ročníku na naší škole ani v okolí není k dispozici, jsou integrováni do běžné třídy.
Samozřejmě i těmto dětem je třeba věnovat zvýšenou péči, která kromě dyslektických
cvičení spočívá navíc v koordinaci práce učitelů všech ostatních předmětů, které dítě
má. Těchto dětí máme na naší škole 15 a jsou přiřazeni jednotlivě celkem k 7
učitelům.
Jsme velmi rádi, že se nám v letošním roce podařilo vzhledem k počtu dětí
udržet v sedmém ročníku dyslektickou třídu, kterou navštěvuje 15 dětí, z nichž 11 má
některou z poruch učení. K těmto dětem je třeba přistupovat individuálně, věnovat
jim více času a prostoru pro to, aby i přes svůj handicap mohli plně uplatnit svoje
schopnosti a dovednosti. Na vysvědčení byli i loni tito žáci kromě známky hodnoceni
- 16 -
i slovně. Slovní vyjádření známky v jednotlivém předmětu přispělo k lepší
charakteristice toho, které učivo žák zvládá, co ho baví více či méně, nebo v čem má
ještě mezery.
Povinně volitelné předměty
Od 7. ročníku již tradičně vyučujeme těmto volitelným předmětům: technická
výchova, elektrotechnika kolem nás, domácnost, sportovní výchova, pěstitelství,
informatika apod. Jsme přesvědčeni o tom, že praktické předměty jako technická
výchova a domácnost mají svůj význam zejména pro děti, které i nadále budou
orientovány spíše prakticky než studijně. Dětem, které budou po základní škole
pokračovat ve studiu na střední škole, bychom rádi nabídli další volitelný předmět –
druhý cizí jazyk. V koncepci volitelných předmětů se držíme dalšího kritéria: aby
každý žák během povinné školní docházky absolvoval minimálně dva roky práce
s počítačem, neboť tato dovednost je v současné době takřka nezbytná.
Počítačové vybavení školy
V současné době jsme na naší kole vybudovali již třetí počítačovou učebnu. Dvě
učebny byly zařízeny z vlastních zdrojů. K počtu 25 počítačů na škole jsme koncem
roku 2001/02 obdrželi od MŠMT v rámci programu Internet do škol dalších 11
počítačů a laserovou tiskárnu. V dubnu letošního roku jsme dokoupili dalších 7
nových počítačů. Nyní máme na škole k dispozici celkem 42 počítačů. Větší část z
nich instalována ve dvou počítačových učebnách na II. stupni. Všechny tyto počítače
pracují v režimu Windows 95, Windows 98 nebo Windows 2000. V obou učebnách
jsou počítače zasíťovány a připojeny na internet. Devět starších počítačů je
instalováno na prvním stupni. Tyto počítače jsou starší výroby a slouží zejména pro
nápravu specifických poruch učení. K dalšímu vybavení školy patří tato periferní
zařízení – barevná inkoustová tiskárna Canon BJC 4200, barevná inkoustová tiskárna
Hewlett Packard Desk Jet 950 C, laserová tiskárna Minolta PagePro 6L a scanner.
Využití počítačové učebny
Díky hardwarovému i softwarovému vybavení školy se žáci v hodinách
informatiky učí pracovat s tabulkovými a textovými procesory jako jsou WORKS,
WORD a EXCEL. V zájmovém kroužku počítačová grafika i v informatice pracují
žáci s grafickými programy Callisto a Corel.
Kromě těchto předmětů zaměřených na informatiku jsou počítačové učebny
využívány i v ostatních předmětech. Na počítačích je nainstalována řada výukových
programů do českého jazyka, matematiky, zeměpisu, přírodopisu a fyziky. Učebny
jsou také hojně navštěvovány např. v hodinách anglického a německého jazyka.
Programy na výuku cizích jazyků, které mají žáci k dispozici, umožňují kvalitní
procvičení slovní zásoby a frází, umožňují rovněž zvolit režim učení nebo režim
zkoušení.
Výuka jazyků na škole
V případě volby cizího jazyka umožňujeme dětem na počátku 4. ročníku se
rozhodnout mezi anglickým a německým jazykem. Ve výuce cizích jazyků je kladen
velký důraz na rozvoj řečových dovedností. O úspěchu naší práce nás přesvědčují
přední umístění našich dětí v okresních kolech soutěží v anglickém i německém
jazyce. Při výuce cizích jazyků využíváme velmi kvalitních učebnic - v němčině
učebnici Heute haben wir Deutsch I., II., III. a k ní příslušný pracovní sešit.
- 17 -
V angličtině používáme originální učebnici, tištěnou v Anglii, Project I., II. a ke každé
učebnici pracovní sešit. Pro rozšíření a zvýšení kvality výuky užíváme další
předtištěné sešity se cvičeními na doplňování, které kopírujeme tak, aby je měl
v hodinách k dispozici každý žák. V případě zájmu si žáci mohou vybrat ze stovky
jednoduchých knížeček k četbě v originálu. Neméně důležitou součástí výuky
angličtiny je použití videa, které ve výuce angličtiny ovšem není nahodilou,
nesystematickou záležitostí. Ke každé učebnici náleží videokazeta s osmi
konverzačními okruhy, které tématicky navazují na celky v učebnici a dále je
rozvíjejí. I k videokazetě máme pracovní sešit, aby poslech a pozorování videa nebylo
bezúčelné. Po prohlédnutí videa žáci odpovídají na otázky v pracovním sešitě, což
dává učiteli zpětnou vazbu o tom, zda žák látku pochopil. Jestliže tuto variabilitu
v hodinách cizích jazyků doplníme o práci na počítači, dáváme žákům solidní základ
pro budoucí studium i pro praktické využití v konverzaci v reálném životě.
Naukové soutěže
Žáci naší školy se každoročně účastní naukových soutěží, jako je fyzikální
olympiáda, matematická olympiáda, Pythagoriáda, mezinárodní matematická soutěž
Klokan, která je pořádána časově souběžně v několika zemích světa, chemická,
přírodopisná a zeměpisná olympiáda, olympiáda v českém, anglickém a německém
jazyce. Již po několik let se žáci nejvyšších ročníků účastní korespondenční soutěže
v chemii, kde dosahují pěkných výsledků. Každoročně žáci naší školy vyhrávají
okresní kola dopravní olympiády. V posledních dvou letech dokonce v krajském kole
obsadili druhé a třetí místo. Už tradičně se naši žáci umísťují na předních místech
v okrese v recitační soutěži a postupují do regionálního finále. Příprava na recitační
soutěž i ostatní naukové soutěže není zcela jednoduchá, protože od učitelů mnohdy
vyžaduje spoustu trpělivosti a volného času, který žákům musí věnovat.
Fond učebnic na škole
Ke kvalitě výuky na naší škole nemalou měrou přispívá materiální vybavení
školy učebnicemi. Fond učebnic neustále průběžně obměňujeme. Učebnice vybíráme
podle požadavků učitelů ve snaze poskytnout žákům kvalitní moderní, nikoli zastaralé
studijní materiály. Ve všech hlavních předmětech používáme souvislé ucelené řady
učebnic vždy od jednoho autora, abychom zajistili návaznost učiva při přechodu do
vyššího ročníku.
Předměty s převahou výchovného zaměření
Rádi bychom upozornili, že ani výtvarná, rodinná, hudební a tělesná výchova
není u nás pro děti vedlejším odpočinkovým předmětem, ve kterém se zadarmo
dostávají jedničky. Ve výtvarné výchově se využívá kromě kresby a malby všech
dostupných technik pro rozvoj výtvarného cítění žáků. Práce žáků jsou celoročně
prezentovány a týdně obměňovány na několika nástěnkách v budově školy.
Nápaditost některých výrobků je obdivuhodná. Mnohá díla našich žáků visí
zarámovaná na chodbách školy, dokonce i v ředitelně.
Hudební výchova seznamuje žáky se všemi trendy v této oblasti, tedy nejen
s klasickými hudebními skladateli a vážnou hudbou, jak tomu obvykle v hodinách Hv
bývá, ale i se současnými směry v hudebním světě, jako je country, populární hudba,
jazz, folk atd. Díky tomu jsou naši žáci vybaveni širokou škálou textů písniček k
táboráku nebo jen tak, když si chce člověk zazpívat. Paní učitelky se nezdráhají
zařadit do výuky i některá témata na přání žáků týkající se oblíbených skupin, vysvětlí
- 18 -
a rozeberou se žáky i směry, které by se zdály být do školy nevhodné, nicméně pro
žáky zajímavé. Vysvětlí žákům vhodnost či nevhodnost, ale neberou jim jejich vlastní
názor. V hodinách Hv si žáci také zahrají nebo zaimprovizují na různé hudební
nástroje nebo si zatancují.
I v tělesné výchově musí žáci o jedničku bojovat. Páni učitelé se snaží žáky
vyburcovat k těm nejlepším výkonům, snaží se v žácích vypěstovat zdravou
ctižádostivost a chuť k soupeření. Ale i žáci, kteří jsou handicapování svými tělesnými
proporcemi, nemusí mít horší známku, neboť i snaha se cení.
Rozvoj tělovýchovy
Rozvoj tělovýchovy je na velmi dobré úrovni. Patříme ke školám, které mají
nejlepší výsledky v rámci okresu, velmi dobře se umísťujeme i v krajských kolech a
téměř každý rok postupují žáci na republikové finále. Na svém kontě máme i dvě
druhá místa z republikových finále. Nejlepších výsledků dosahujeme především v
atletických soutěžích, florbalu, košíkové a kopané. Tituly okresních přeborníků jdou
do stovek, krajské do desítek.
Pitný režim
Škola zajišťuje rovněž pitný režim pro žáky. Již několik let dětem ve spolupráci
s firmou Laktea Praha prodáváme čisté nebo ochucené mléko v krabičkách o objemu
0,25 l. Kromě toho si děti mohou zakoupit ke svačině několik druhů jogurtů a jiných
mléčných a tvarohových výrobků. K tomu předloni přibylo na popud ministerstva
dotované mléko pro žáky prvního stupně. Zejména v teplejších měsících žáci
využívají dvou automatů – jeden na nalévanou limonádu do kelímku s nabídkou
nápojů obohacených o kalcium a jód, druhý na půllitrové lahve sprite, perlivá voda a
džus capri v plechovce. Další nápoje mají děti k dispozici v jídelně během oběda.
Spolupráce s rakouskými školami
Již několik let spolupracujeme s rakouskými školami, především z Kautzenu a
Dobersbergu. Během roku dochází ke společným setkáním učitelů, ale i žáků. V tomto
školním roce pokračujeme na společných projektech s oběma školami.
V rámci výuky německého jazyka žáci naší školy minimálně 4x ročně navštěvují
Rakousko. V praxi si žáci mohou vyzkoušet své znalosti, když v rámci návštěvy
Rakouska musí plnit různé konverzační úkoly.
Další akce pro žáky
Z dalších akcí, které na škole probíhají, jmenujme alespoň některé. Pro žáky 3. a
4. ročníku pořádáme plavecký výcvik v bazénu v Jindřichově Hradci, žáci sedmého
ročníku jezdí na lyžařský výcvik do Krkonoš a do Jeseníků. Pro děti během roku
obstaráme několik kulturních představení. Také žáci naší školy jsou sami účastníky
různých koncertů ve spolupráci se ZUŠ Slavonice, občanským sdružením Renesanční
společnost a sdružením Inspirace Slavonice. Patří mezi ně zejména hudební
vystoupení dětí z kroužku hry na flétnu nebo na kytaru pro důchodce nebo v Galerii
Slavonice pravidelně při příležitosti vánoční výstavy, na které se podílíme společně
s ostatními slavonickými školami.
Již tradičně před Vánocemi se loučíme v naší škole vánoční diskotékou, kterou
si zcela samostatně připravují žáci 9. ročníků. Třídní učitelé jim pomohou pouze
tehdy, pokud si to přejí, radou po stránce organizační, eventuálně pomohou zajistit
- 19 -
technické zázemí – aparaturu apod. Hrají se zde písničky na přání, humorně se
konferuje, případně se soutěží, vše v mezích slušnosti. A to vše zvládají děti samy.
Souběžně s vánoční diskotékou probíhal už počtvrté ve školní jídelně jarmark.
Bylo rozestavěno celkem 50 stánků, kde si každý, kdo měl zájem, mohl vyzkoušet své
obchodní nadání. Prodávalo se vše – vlastnoručně vyrobené vánoční ozdoby, vánoční
svícny, maminčino vánoční cukroví a drátěné šperky. Vše bylo k zakoupení za
halířové a korunové položky. Ti, co neprodávali, kupovali. Přestože většina škol dává
tento den dětem volno, věříme, že naše děti nelitují, že musí do školy přijít.
Slavnostní akce na škole
Tradici u nás již také mají slavnostní zahájení školního roku 1. září a zakončení
roku 30. června na atriu školy, kdy žáci přicházejí slavnostně oblečeni. Na konci roku
jsou žáci odměňováni hodnotnými cenami za umístění v různých soutěžích, jsou
fotografovány skupinky těchto žáků a také žáci, kteří mají na vysvědčení samé
jedničky nebo vyznamenání. Tyto fotografie jsou celoročně umístěny na chodbách
školy. Každoročně je odměněno asi 80 žáků. Těchto akcí se pravidelně účastní čelní
představitelé města Slavonice.
Výsledky přijímacích zkoušek na střední školy
V loňském roce se všichni žáci dostali na vybrané školy. Velmi nás těší, když se
žáci naší školy umisťují na výběrových školách na předních místech. Tato skutečnost
nás přesvědčuje o tom, že náročnost na naší škole se vyplácí. Velice nás těší i to, že
naši bývalí žáci se k nám vrací a rádi vzpomínají na školní léta.
Prázdninová ubytovna
Již 14 let provozujeme o prázdninách školní ubytovnu. Tělocvikářské šatny na
chodbě před tělocvičnou jsou vybaveny dřevěnými patry, které se během letních
prázdnin promění v lůžkové prostory sportovní ubytovny. Ta je během prázdnin
beznadějně naplněná. Týdenním kurzům slouží obě tělocvičny, dvě tenisová hřiště
v bezprostřední blízkosti školy, fotbalové hřiště s běžeckou dráhou, areál ohniště,
atrium a cvičná kuchyňka školy. Ubytovna slouží především pro sportovní soustředění
dětí. Byli u nás ubytováni například volejbalisté z Karlových Varů, Sokolova,
Nymburka, gymnastky ze Sezimova Ústí, Písku, biatlonisté z Letohradu, atleti z
Nového Města na Moravě a další. S některými jmény, která jsou v knize ubytovaných,
se setkáváme v tisku a televizi. Jedná se o nynější reprezentanty ČR. Vedlejší
hospodářská činnost nám přináší každý rok podstatné přilepšení do rozpočtu školy. Z
těchto peněz navíc můžeme nakupovat dětem další učební pomůcky, jako jsou
počítače, sportovní vybavení, ale i věci, které slouží ke zlepšení estetického prostředí
školy.
Vše, co se na škole děje, by se nemohlo uskutečnit bez dobrého pedagogického
sboru a bez dobré spolupráce s MěÚ ve Slavonicích. Je třeba poděkovat i všem
sponzorům, kteří škole pomáhají materiálně nebo finančně.
za vedení školy
Mgr. Jiří Hrouda, ředitel školy
RNDr. Jitka Kašparová, zástupkyně ředitele
- 20 -
Naše partnerské vztahy s Rakouskem
S otevřením hranic v roce 1989 začalo i naše přátelství s rakouskými dětmi a
učiteli ze školy v Kautzenu. První podněty vzešly od tehdejšího kautzenského starosty
a ředitele tamější školy pana Herberta Kasesse, bez jehož horlivé iniciativy a velkého
nadšení by naše spolupráce nikdy nedosáhla takových rozměrů, jaké má dnes. Ne
nadarmo je svými přáteli přezdíván „ministrem zahraničních věcí“. Opomenout
nesmíme rovněž jeho přítele Rudiho Götzlicha. Nemalou zásluhu na rozvoji
spolupráce měli i bývalí slavoničtí učitelé, např. Jaroslav Karásek, Jaroslav Široký,
Hana Javůrková a další.
Už v roce 1990 byli pozváni na školní akademii do Slavonic milí hosté
z Kautzenu a naši učitelé jim ještě v témže roce oplatili návštěvu. V počátcích šlo o
vzájemné seznamování se, prohlídky škol, četná hudební vystoupení, přátelská
sportovní utkání žáků i učitelů či společné zájezdy. K nejhezčím jistě patří výlet do
Vídně s přijetím v sídle rakouského prezidenta nebo návštěva Prahy a také muzikálu
Jesus Christ Superstar, který u rakouských přátel sklidil obrovský úspěch.
Od roku 1991 se k již započaté partnerské spolupráci zapojila i dobersberská
škola a děti z těchto tří škol spolu tenkrát poprvé soutěžily v lehké atletice. Od té doby
podnikají společné výlety, soutěže a spolupracují na různých projektech. Díky těmto
setkáním si všichni začali uvědomovat význam a nutnost učit se cizí jazyk. Tuto
skutečnost mohou také potvrdit mnozí žáci naší školy, kteří využili nabídky ze strany
našich rakouských přátel a navštěvovali půlroční kurz vedený učiteli z Obchodní
akademie ve Waidhofenu. Tento kurz dokonce připravil naše dva žáky pro studium na
střední škole v Rakousku. Oba studenti, Dušan Jánský a Jiří Beneš, na této škole
v roce 1998 úspěšně složili maturitní zkoušku a dokázali tak, že odlišný rodný jazyk
nemusí být bariérou na cestě ke vzdělání a vzájemnému se sbližování v rámci Evropy.
Na tomto místě je třeba poděkovat zejména panu Neuwirthovi a řediteli obchodní
akademie Manfredu Krennovi.
V současné době se o rozvíjení spolupráce mezi jednotlivými školami starají
z rakouské strany jejich nynější ředitelé pan Karl Wanko a pan Eduard Danzinger, z
naší strany je třeba jmenovat ředitele slavonické základní školy pana Jiřího Hroudu,
Hanu Jánskou, Martinu Svobodovou, Marii Hroudovou a Jiřího Beneše.
Zatím nejrozsáhlejší byl projekt Evropa bez hranic, na kterém se pracovalo po
celý školní rok 1998/99. Do projektu se zapojilo přibližně 50 žáků a několik učitelů.
Cílem bylo zpracovat 9 témat týkajících se života obyvatel v příhraniční oblasti.
Jedním z nich bylo například zpracování dotazníků určených občanům, ve kterých
vyjadřovali své postoje k otevření hranic a s touto událostí spojenému vzniku nových
možností, příležitostí či případných komplikací. Dále žáci zaznamenávali vzpomínky
našich občanů, kteří prožili těžké období druhé světové války. Největší úspěch měl
společný nácvik dramatizace pantomimy „Jsou důležité hranice?“. Děti s touto
symbolickou divadelní hrou vystupovaly v řadě měst u nás i v Rakousku. Součástí
byla i práce s ekologickou tématikou „Les, voda, strom“.
.
V letošním roce připravujeme spolu s dětmi z Kautzenu vydání vlastní knihy,
která bude obsahovat výtvarné i literární práce žáků ve třech jazycích, a sice v češtině,
němčině a angličtině.
- 21 -
Za zmínku rovněž stojí společné hudebně - kulturní vystoupení slavonických a
doberberských žáků na třídenním regionálním festivalu v rakouském městečku
Gästern. Nácvik vyžadoval mnoho příjemných, ale zároveň i náročných hodin. Toto
pásmo předvedly děti i při slavnostním otevření nově zrekonstruované školy
v Dobersbergu.
Na závěr je třeba podotknout, že akce zde zmíněné jsou jen zlomkem toho, co
česká a obě rakouské školy neustále a neúnavně společně vymýšlejí a podnikají. Do
týmu těchto neúnavných nadšenců rozhodně patří Jiří a Marie Hroudovi,
Dana Nešporová, Herbert Kasess, Rudi Gotzlich, Eduard Danzinger, Karl Wanko,
Waltraud Kolar, Eveline Jelinek, Herlinde Perzi, Willi Prinz, dále pak Jiří Beneš,
Jitka Kašparová, Jan Říha, Aleš a Jitka Pavlů a především my, učitelky němčiny,
zaměstnané na neoficiálním příhraničním pracovišti rakouského „velvyslanectví“ na
ZŠ Slavonice, a zároveň autorky tohoto příspěvku.
Mgr. Hana Jánská a Mgr. Martina Svobodová, učitelky ZŠ
Sport na naší škole
Postavení nové školy přispělo samozřejmě k rozvoji sportu. Mít dvě tělocvičny to bylo v roce 1978 velké terno. Děti mohly skutečně cvičit v odpovídajících
prostorách, seznámily se s kolektivními hrami, které si dříve nemohly zahrát. V roce
otevření školy se začalo dělat školní hřiště na odbíjenou a pokračovala výstavba
sportovního stadionu. To znamenalo, že občané si museli sportoviště vybudovat
vlastním úsilím v tzv. akci „Z“, materiál byl hrazen prostřednictvím MNV ve
Slavonicích. Školní hřiště budovali učitelé a žáci, obdobná situace byla při výstavbě
atletických sektorů a dráhy. Není divu, že v této době zbývalo málo času na přípravu
dětí na sportovní soutěže.
Když byly zajištěny základní podmínky pro rozvoj atletiky, bylo možné začít se
systematickým tréninkem. V osmdesátých a více v devadesátých letech se začala dařit
práce učitelů tělesné výchovy, ale i některých dalších dobrovolných trenérů. Zájem
dětí o atletiku byl veliký. Každou středu a pátek se trénovalo, v sezóně téměř každý
den. Nebylo výjimkou, kdy bylo v tělocvičnách nebo na stadionu při tréninku i 65
dětí. Systém reprezentace byl založen na tom, že účast ve školním družstvu si musel
každý vybojovat ve školních kvalifikačních závodech. Na škole jsme pořádali školní
atletické olympiády, turnaje a další sportovní soutěže.Nejvýraznějšího úspěchu jsme
dosáhli v celostátní atletické soutěži „Pohár rozhlasu“. První úspěchy začaly od roku
1986 4. místem v ČSR a 8. místem v ČSSR starších žákyň.
V roce 1988 to bylo 5. místo v ČSR a 7. místo v ČSSR mladších žáků, mladší
žákyně skončily na 5. místě v ČSR a na 10. místě v ČSSR, starší žáci získali 7. místo
v ČSR a 13. místo v ČSSR. V roce 1989 obsadili mladší žáci 2. místo v ČSR a 2.
místo v ČSSR, mladší žákyně 2. místo v ČSR a 4. místo v ČSSR, starší žáci 4.místo
v ČSR a 5. místo v ČSSR, starší žákyně 4. místo v ČSR a 7. místo v ČSSR. V soutěži
škol jsme zvítězili v ČSR v soutěži „Pohybem ke zdraví“.
V roce 1990 získaly mladší žákyně 1. místo v ČSR i v ČSSR, starší žáci 3.místo
v ČSR a 4. místo v ČSSR, starší žákyně 2. místo v ČSR a 3. místo v ČSSR. Celkově
naše škola opět zvítězila a získala 1. místo v soutěži o nejvšestrannější vesnickou
školu v ČSR. Mladší žákyně byly vyhlášeny jako nejlepší sprinterský kolektiv
vesnických škol v ČSSR.
- 22 -
V obou letech nám přijeli předávat „Poháry“ osobnosti československé, ale i
světové atletiky, jako byli Dana Zátopková , Dušan Moravčík , Zdena Šilhavá , Jiří
Kynos, Milena Hübnerová - Rezková a další. V té době se tento mimořádný úspěch
zcela nedocenil. S odstupem času se potvrdilo, že toto se nestává každý rok. Od roku
1991 jsme byli přeřazeni do kategorie městských škol, kde soutěžíme se školami,
které mají mnohem větší výběr a podstatně lepší podmínky. Přesto i v dalších letech
se žáci naší školy v jednotlivých kategoriích umisťují na předních místech v ČR.
Od roku 1987 až do roku 2000 jsme vyhráli 10x okresní atletickou olympiádu a
byli jsme zcela nejlepší školou v okrese a v kraji. Slavonická škola získala jméno a
byla symbolem špičky v lehké atletice. O výsledky v tomto období se zasloužili
učitelé pan Jiří Hrouda a pan Jiří Beneš, zásluhu je třeba přičíst i ostatním učitelům,
kteří vyučovali tělesnou výchovu.
Po roce 1989 došlo ke změnám ve sportovních soutěžích. Vznik Asociace
školních sportovních klubů v roce 1994 znamenal konec některých soutěží. Vznikly
zcela nové soutěže. V přespolním běhu naše škola opět ovládla přední místa v okrese
a v kraji. Celkem třikrát postoupili žáci naší školy na republikové finále. Starší žáci
získali v r. 1997 v Kojetíně 5. místo a o rok později ve Znojmě obsadili dokonce
2.místo v ČR, v roce 2000 6.místo v Karlových Varech. Starší žákyně obsadily ve
Znojmě 7. místo a v Karlových Varech 8.místo.
Velkého úspěchu jsme dosáhli v atletickém čtyřboji. Opět se nám podařilo
postoupit až do republikových kol. Starší žáci v roce 1999 skončili v Kolíně na 8.
místě. Nejlepšího výsledku dosáhli starší žáci v roce 2000 v Tachově. V konkurenci
vítězů jednotlivých krajů obsadilo naše družstvo 2. místo. V dalším roce postoupila
obě naše družstva na republikové finále do Opavy a obě skončila na 9. místě.
Posledním úspěchem bylo 7. místo starších chlapců na republice v Dačicích. Zdá se,
že některá umístění vypadají jako neúspěch, ale je třeba připomenout, že naši žáci
závodí se žáky sportovních škol, které se specializují na lehkou atletiku a mají
nesrovnatelně lepší podmínky. Bohužel, v současné době nelze dosáhnout lehce na
přední místa. Pokud postoupí žáci naší školy na republikové finále, musíme být první
v Jihočeském kraji, a to znamená porazit i sportovní školy.
Není možné vypsat všechny úspěchy za posledních 10 – 15 let. Je třeba
konstatovat, že jsme dosáhli dalších velmi dobrých výsledků i v jiných sportech
v rámci okresu a kraje. Můžeme jmenovat florbal, košíkovou, malou kopanou,
halovou kopanou a stolní tenis.
Nestačí mít dobré podmínky pro sport, dobré učitele, trenéry, ale vše je o tom,
zda děti chtějí sportovat, chtějí slevit ze svého pohodlí a překonávat námahu, bolest a
únavu.
Bohužel, děti i rodiče dnes volí raději pohodlí, systematická práce je velmi
náročná.
Velmi mne těší, že budoucnost sportu na naší škole je v dobrých rukou bývalého
žáka a nyní učitele tělesné výchovy Mgr. Luboše Schorného. Tento vynikající
sportovec dosáhl během působení na zdejší základní škole několika úspěchů, např.
vítěz Mistrovství ČR a zisk titulů Mistr ČR ve vytrvalostním závodě (Bystřice
p.Hostýnem 1999) a Mistr ČR v rychlostním závodě (Jáchymov 2001). V souhrnném
hodnocení závodů Českého poháru je každoročně do 3. místa. Je členem
reprezentačního družstva v letním biatlonu. Reprezentoval ČR např.na mistrovstvích
světa v Raubiči (Bělorusko 1999), Khanty-Mansiysk (Rusko 2000) a Duszniki-Zdrój
(Polsko 2001). Nejlepší umístění na mezinárodním poli: ME – Petrohrad – 4. místo
(rychlostní závod), MS – 3x 6. místo (štafety), 17. místo (stíhací závod).
- 23 -
Některé bývalé atlety, kteří se sportem zabývali i po skončení základní školní
docházky, jsem oslovil, aby nám sdělili své vzpomínky či zkušenosti. Jsem velmi rád,
že nám napsali.
Mgr. Jiří Hrouda, ředitel ZŠ
Příspěvky bývalých žáků
Petr Kaplan
Atletika a sport vůbec jsou propleteny mým životem. Vděčím jim za důležité
okamžiky, které mi pomohly se na světě cítit lépe. Mí přátelé , s kterými jsem zažil
bezpočtu skvělých okamžiků jak při sportovních aktivitách, tak i mimo ně, jsou mými
přáteli dodnes.
Začalo to na naší Základní škole ve Slavonicích, kde jsem jako malý žáček
poznával krásy a vnady královny sportu atletiky. Okusil jsem první chuť vítězství,
hořkost porážek, což bylo pro budoucí život velmi důležité.
Díky hodinám tělocviku a sportovním hrám pod vedením pánů učitelů Jiřího
Hroudy a Jiřího Beneše, kterým tímto děkuji a dodnes si jich vážím jako lidí, kteří
rozumějí své práci a dělají ji s láskou, cítil jsem se ve škole dobře.Teprve po odchodu
ze školy, když jsem neměl možnost pokračovat v atletice, jsem si uvědomil, o co jsem
přišel.
K atletice jsem se vrátil až o několik let později, když jsem po vojně v roce 1995
odešel do Prahy, kde jsem nevěděl, co s volným časem.Zeptal jsem se kamarádky,
jestli neví o nějakém oddíle, kde by se dalo zase začít sportovat. Řekla: „Tady si
sedneš na autobus 174 a pojedeš až na konečnou. Uvidíš stadion Sparty a tam se
zeptáš.“ Tak jsem to udělal.
Na stadionu jsem potkal svého budoucího kamaráda a ten mne zavedl přímo do
posilovny, kde už cvičili koulaři a diskaři, kteří mne okamžitě vzali mezi sebe, a
přestože jsem vážil o polovinu méně než oni, nikdo se nade mne nepovyšoval.Můj
nový trenér byl vynikající koulař Remigius Machura, bývalý reprezentant. Začal jsem
opět trénovat skok daleký, který mi byl nejbližší. Později jsem začal i se skokem
vysokým, překážkami, oštěpem,diskem, koulí. V dresu Sparty jsem skákal s našimi
nejlepšími atlety, jako jsou Tomáš Dvořák, Milan Gombala a další.
Když jsem přišel o práci, „Remais“ Machura a jeho manželka Jitka mne
zaměstnali ve své prodejně se sportovním zbožím. Později jsem odešel dělat
vedoucího sportu do obchodního domu.V současné době pracuji jako obchodní
zástupce velkoobchodu se sportovním zbožím. Jsem dodnes v Praze a bydlím na
atletickém stadionu Sparty, kde s přáteli po práci hrajeme nohejbal nebo cvičíme
v posilovně . Ligu již druhým rokem zanedbávám, poněvadž jsou závody o
víkendech, kdy jsem se svými nejdražšími, manželkou Radkou, dcerou Viktorií a
synem Jáchymem.
Už se těším, až děti vyrostou a budou také rády sportovat. Vím, že je se sportem
seznámí lidé se zkušenostmi a budou sportovat na škole s úspěšnou atletickou tradicí.
Petr Kaplan, bývalý žák ZŠ
Jiří Hrouda ml. (vytvořil 11 rekordů, po 10ti letech ještě 6 nebylo překonáno)
- 24 -
Už jenom fakt, že mě na tělocvik měl táta, nebylo ze začátku nic příjemného.
Vždycky jsem se ho snažil respektovat, ale v období puberty tak tomu vždycky
pochopitelně nebylo.
Kolikrát mě on nebo pan učitel Beneš postavil do role, že vlastně tenhle závod
nemůžu ani nesmím prohrát. Že jednoduše udělám to, co mi říkají. Táta moc dobře
věděl, co na mě platí, a ví to dodnes.
Nikdy nezapomenu na svůj životní závod v běhu na 800m, který se odehrával na
krajském finále v Českých Budějovicích a já jsem ho vyhrál. Tenkrát jsme jeli
tátovým autem jenom tři závodníci, já, Lucka Bodláková a Pavel Kryzan. Společně
jsme si přivezli domů 5 medailí, z toho tři zlaté, jednu stříbrnou a jednu bronzovou.
Byl to úžasný pocit.
Sport mi dal hodně a dává stále. Asi bych se bez něho neobešel a zážitky, které
mi zůstaly, byly opravdu natolik intenzivní, že se odvážím tvrdit, že to byla jakási
startovací rampa do mého dalšího sportovního života. Bez pohybu bych asi nevydržel
a nejspíš bych umřel.
V současné době dokončuji vysokoškolské studium angličtiny a tělesné výchovy
v Brně. Snad si už mohu dovolit tvrdit, že výchova přes sport je jedna z nejlepších
nejen pro nějaký závod, ale pro život vůbec. Jestli já sám budu mít děti, tak budu činit
také tak. Vzorce jsou velmi jednoduché, pokud na sobě tvrdě „makáš“, je velice
pravděpodobné, že budeš vyhrávat. Vím, že když mi v životě o něco jde, ocitám se
stále znovu na startovní čáře a cítím takové to příjemné mrazení a šimrání za krkem,
které dokáže hnát člověka dopředu.
Jiří Hrouda ml., bývalý žák ZŠ
Už jen pár metrů, vydrž a běž, běž! Konečně jsem za cílovou čárou, nohy mě
neskutečně bolí, sotva lapám po dechu, ale je mi krásně. Jsem první!
Tak tohle by si chtěl zažít možná každý , ten nádherný pocit vítězství. A je
naprosto jedno, zda to bude na tenisovém kurtu, fotbalovém hřišti či atletickém
stadionu. A já jsem si to zažívala na atletických stadionech po celé republice. Propadla
jsem královně sportu - atletice. Sportu, kde je naprosto jasné, kdo vyhraje. Je to ten,
kdo je nejrychlejší, skočí nejdál, hodí nejvíce. Nezáleží na rozhodčích tak, jako třeba v
gymnastice či krasobruslení. Chceš-li vyhrát, musíš být nej ...
Své první atletické zkušenosti jsem sbírala jako žákyně slavonické školy. Nikdo
mě do atletiky nenutil, přišlo to nějak samo, prostě se mi líbilo běhat, skákat. Šlo to
snadno, nedalo mi to skoro žádnou práci. Jak jsem postupovala do vyšších tříd, rostla i
moje výkonnost. Ale úplně z ničeho to nebylo. Trávila jsem na hřišti hodiny času,
naběhala jsem moře kilometrů. Ale stálo to za to!
A navíc jsem poznala spoustu kamarádů, kteří na závodech nelenili mě
povzbudit, vyhecovat. Byli jsme prima parta a na závodech jeden tým, i když jsme
závodili každý sám za sebe.
A můj první trenér? Pan Jiří Hrouda mě naučil plno věcí z atletiky , na kterých
jsem později dál stavěla, a věděla jsem, že mám dobrý základ. Pořád donekonečna
nám opravoval technické chyby .Věděli jsme o něm, i když byl na druhé straně hřiště.
A na závodech nás jeho hlas vedl třeba i po celých 800 metrů, od startu až do cíle. A
pod jeho vedením jsem vytvořila několik rekordů školy , které čekají na další
pokoření a vylepšení.
- 25 -
Byla tu osmá třída a s ní rozhodování, co dál. Měla jsem jasno. Chtěla jsem
studovat na Sportovním gymnáziu v Českých Budějovicích. Tak jen úspěšně vykonat
talentové a přijímací zkoušky a otevírá se další kapitola mého života. Povedlo se.
Slavonická školo, pane učiteli Hroudo, děkuji.
Na sportovním gymnáziu jsem poznala v pravém slova smyslu trénink,
soustředění, atmosféru mistrovských závodů. Vydrželi jen ti nejsilnější, pro slabší zde
nebylo místo. Zde jsem dosáhla svých největších úspěchů. Stálo mě to neskutečně
času, mnoho sil, víkendy strávené po závodech, vůli, abych vydržela, soustředění, na
kterých jsem sotva chodila, jak mě bolely nohy. Atletika vyplňovala celý můj
studentský život. Vděčím jí za to, že i když vás něco srazí až na dno, najdete v sobě
zbytky sil a dostanete se zase nahoru. Těch 15 let s atletikou stálo za to. Zažila jsem s
ní nejedno vítězství, několikrát jsem chtěla tretry pověsit na hřebík, ale nikdy to tak
nedopadlo, protože jestli atletika. něco dává, tak je to vůle dokončit věci přes
veškerou nechuť a pocit s tím seknout.
Teď už si jen občas zaběhám, zacvičím a zavzpomínám na to, jak jsem po
výstřelu běžela s větrem o závod do cíle.
Lucie Bodláková
Ke sportu jsem se dostal ve třetí třídě Základní školy ve Slavonicích, když jsem
začal navštěvovat oddíl kopané. V páté třídě jsem ještě ke svým sportovním aktivitám
přidal basketbal a lehkou atletiku.
Pokud jsem chtěl dosáhnout dobrých sportovních výsledků, musel jsem se na
svůj výkon soustředit, vydat ze sebe všechno a jít až na hranici svých možností.
Díky sportu jsem se naučil pracovat v kolektivu, přebírat odpovědnost nejen za
sebe, ale i za druhé, překonávat bolest a únavu jak při sportu, tak mimo něj, umět si
ledacos odepřít a vše podřídit sportovním výkonům.
Ing. Jiří Kourek
Vzpomínka na učitelské začátky
Byl jsem požádán, abych přispěl do sborníku k 25. výročí otevření nové školní
budovy Základní školy Slavonice. Protože pobyt ve Slavonicích je jedna
z nejdůležitějších a s odstupem času i nejmilejších etap mého života, rád se podělím o
své vzpomínky na začátky své učitelské kariéry.
Pedagogickou fakultu v Českých Budějovicích jsem končil v roce 1969. Když
jsem se zajímal na odboru školství ONV v Jindřichově Hradci o učitelské místo,
nabídli mi dvě možnosti: ZDŠ Rapšach a ZDŠ Slavonice. Na rozdíl od Rapšachu jsem
ve Slavonicích před-tím asi dvakrát byl, a tak jsem si myslel, že vím, do čeho jdu.
Koncem června jsem se jel představit. Pana ředitele Dvořáka jsem našel doma,
zrovna podepisoval vysvědčení: „Učitele matematiky i fyziky u nás na škole máme,
budeš učit hudební výchovu.“ Ujistil jsem ho, že to skutečně není možné, ani
s gramofonem. „Tak ruštinu. Jsi mladý, tu si musíš pamatovat ze školy.“ Na to jsem
váhavě kývl a dostal jsem ji skoro půl úvazku – 9 hodin. Říkal jsem si, že rok do
vojny to tu vydržím a pak se uvidí. Co také na škole, kde se učí ve čtyřech téměř
- 26 -
vybydlených budovách rozstrkaných po celém městě, v páté podobné se cvičí a
v šesté obědvá.
Poslední studentské prázdniny jsem si prodloužil o týden. Využil jsem jedné
z nadlouho posledních možností navštívit západní cizinu. Do školy jsem tedy
nastoupil až v pondělí 7. září. To už se týden učilo. Ráno jsem přijel ve čtvrt na osm.
V ředitelně mi nadiktovali rozvrh. V půl osmé mě představili kolegům ve sborovně,
vykázali místo u stolu hned vedle dveří a v 7.45 jsem měl první hodinu matematiky v
7.A někde v prvním patře. Co jsem učil, jak jsem učil, si už nepamatuji. Po hodině
následovala pětiminutová přestávka, ta mi však nestačila k tomu, abych se dokázal
vrátit do sborovny. Jak jsem scházel ze schodů, sešel jsem až kamsi do sklepa. Vydal
jsem se tedy rovnou na druhou hodinu – na matematiku do 7.B. Dodnes mám dojem,
že to byl onen moment, od kterého se mi dosud nepodařilo vypřáhnout.
První týden jsem do Slavonic dojížděl na motorce. Ve čtvrtek jsem však při
cestě z práce uklouzl na mostě v Bolíkově na oleji a motorka potřebovala menší
opravu. Od následujícího pondělí jsem pak musel zprovoznit nabídnutý byt. Byla to
veliká místnost v domě číslo 83 na Horním náměstí, nad kůlnou, s oknem na sever,
které z části překrýval štít sousední stodoly. Celý rok v ní byla zima, v zimě dokonce
zamrzal i čaj v hrnku. Přesto to byla místnost, na kterou jsem se později oženil a
zapustil ve Slavonicích kořeny.
Postupem času se přes všechny tyto úvodní peripetie ukázalo, že práce, kvůli
které jsem do Slavonic přišel, mne baví. Kromě toho město samo patří k těm, která
člověku dokážou přirůst k srdci. Navíc jsem zde ve škole našel několik skutečně
dobrých učitelů, pár spolehlivých přátel, kteří mi dokázali pomoci v práci zejména na
začátku a daleko později mi pomohli překonat svízelné životní situace. A tak, přestože
jsem do Slavonic přišel na rok, zůstal jsem zde celých 27 let. Pořád se velmi rád
vracím a škola ve Slavonicích je stále ještě mou školou.
Mgr. Václav Popela
Ze vzpomínek p. Jiřiny Špringerové, bývalé vedoucí škol. jídelny
Funkce vedoucí školní jídelny na plný úvazek byla ustavena od léta 1973, kdy
jsem také nastoupila do této práce.
Ve škol. roce 1973/74 se stravovalo v průměru 300-350 žáků základní a zvláštní
školy. Kuchyně, kde bylo jídlo připravováno, byla malá a zařízení nevyhovovalo pro
tak velký počet strávníků. Stejně nevyhovující byla i místnost, kde se vydávaly obědy,
ve kterém se umývalo i stolní nádobí.
Jídelna, kde žáci i učitelé obědvali, se s odstupem času zdá neuvěřitelně malá a
stísněná. U několika dlouhých stolů, kde se všichni tísnili a kde se nedalo hovořit o
příjemném stolování, každý chvatně snědl svou porci jídla, aby se na jeho místě
vystřídali ostatní strávníci. V jídelně bylo totiž asi 70 míst a v chodbě před jídelnou
čekal dvoj- až trojnásobek zájemců o místo u stolu.
Potřebovala jsem vybírat stravné, vydávat stravenky, dělat objednávky, věnovat
se účetnictví, počítat uzávěrky apod. Musela jsem tedy vsunout do již tak stísněného
prostoru ještě svůj psací stůl. Koutek se našel na úkor několika míst ke stolování.
Několikrát se stalo, že na mém stole přistála lžíce nebo vidlička, a to ne moc čistá.
- 27 -
Téměř jsem v tom hluku neslyšela, kolik stravenek děti odhlašují nebo co mi vlastně
povídají.
Stejně náročný byl v době oběda i dozor učitelů a družinářek, aby nedošlo
k úrazu nebo k jiné nehodě při přenášení jídla ke stolu, protože zde bylo málo místa a
prostředí bylo hodně hlučné. Ale i v tak malé a nevyhovující jídelně bylo pro
kuchařky radostí dívat se, jak dětem chutná.
Právě děti, které zažily tyto podmínky, velmi ocenily přechod do prostor nové
školní jídelny a uměly si nových věcí vážit.
Když byla dokončena výstavba nové školy včetně školní jídelny a naplánováno
její otevření,bylo naší starostí všechno uklidit a připravit, aby strávníci byli spokojeni.
Náš kolektiv spolu s několika brigádnicemi / maminkami dětí / provedl úklid po
řemeslnících po odpolednech a večerech. Jenom kolektiv kuchařek odpracoval na
přípravách 280 bezplatných hodin. Ale dělaly jsme to rády, protože jsme si
připravovaly lepší pracovní prostředí.
17.2.1978 jsme zakončily posledním obědem práci ve staré školní jídelně a
odpoledne téhož dne jsme za pomoci brigádníků z řad rodičů dětí přestěhovaly
zařízení do nových prostor. Dělilo nás jen několik hodin od otevření nové školy, proto
bylo nutné pracovat dlouho do večera, aby pracoviště bylo v naprostém pořádku a
připraveno k nahlédnutí při slavnostním otevírání školy.
20.2.1978 byl podáván první oběd v novém prostředí. Na pracovišti se musely
napravovat různé chybičky a někdy i velké chyby, ale bylo to pro nás něco, co
nepochopí ten, kdo již začínal rovnou v novém.
Od r.1981 se zvyšoval počet strávníků, průměrně to bylo asi 520 lidí. Největší
počet byl v letech 1987-1989, kdy na obědy chodilo 610 dětí a pracovníků základní a
zvláštní školy. Cizí strávníci se ve škole stravovat nemohli.
Školní jídelna v období 1991 - 2003
V tomto časovém období připomíná školní jídelna dobře zaběhnutý stroj, který
pracuje bez větších obtíží. Drobné „poruchy“ se odstraňují za pochodu, a tak se
všichni naplno věnují své práci. Postupně dochází k obměně vybavení, ať to je nová
mycí linka, třítroubová pec či varný kotel, vždyť všechno jednou musí dosloužit.
Postupně se dokupuje nářezový stroj a ponorný mixér – mimochodem výborní
pomocníci. Školní jídelna připravuje pro žáky nejen obědy, ale i svačiny. Dále se
zavádí vaření pro tzv. cizí strávníky do jídlonosičů. I přes veškerou snahu všech
pracovníků dochází k úbytku strávníků, což vede ke snížení početního stavu
pracovnic, a tak pestrost stravy, její rovnoměrné zastoupení podnětné pro zdravý
vývoj žáků svádí v tomto období nerovnocenný souboj s všudypřítomnou reklamou na
pouze komerční způsob stravování, který nemůže plně nahradit přísun všech
potřebných látek a živin, které naše mládež potřebuje.
Otto Lupač – vedoucí školní jídelny
- 28 -
Školní léta – toto jednoduché a přitom tolik říkající slovní spojení ve mně vyvolává ty
nejkrásnější vzpomínky. Když se někdy vyskytly smutky a trápení, byli to právě
učitelé, kteří pomáhali navrátit do dětské duše klid a pohodu. Mnohdy věděli mnohem
víc, než jsme jen tušili… Možná z toho vyplývalo jejich porozumění pro naše konání.
Ráda bych svým dětem dopřála to potěšení navštěvovat svou školu, ale nevím, zda se
dnešní realita vyrovná mým vzpomínkám… To posoudí až děti samy.
Mgr. Růžena Sklenářová, bývalá žákyně,
t. č. asistentka na Právnické fakultě v Olomouci
…slovo ředitele závěrem…
Od roku 1945 se na slavonické škole vystřídalo pět ředitelů. Pan ředitel Jan
Plšek (1945 – 1949), pan František Dvořák (1950 – 1975), pan Karel Chalupa (1975 –
1980), pan Čestmír Lovětínský (1980 – 1990) a pan Jiří Hrouda (od roku 1990 ).
Od otevření nové Základní školy ve Slavonicích uběhlo již 25 let. Stále se říká
nová škola, ale ona za tuto dobu prošla dlouhým vývojem. V roce 1990 došlo ke
změnám v učebních osnovách, bylo potřeba budovat nové odborné pracovny na
informatiku, angličtinu, němčinu. Průběžně byla prováděna údržba školy. Z větších
akcí je třeba jmenovat přístavbu u tělocvičny, rekonstrukce sociálního zařízení na
druhém stupni a u tělocvičen. Největší akcí byla přestavba kotelny na plyn, která se
uskutečnila v roce 2001. Od roku 1990 je každoročně o prázdninách v provozu školní
ubytovna, pro kterou byly upraveny šatny u tělocvičny.
Měnilo se i složení pedagogického sboru. Někteří učitelé odešli do důchodu,
případně změnili zaměstnání, nastoupili noví absolventi fakult, naši bývalí žáci.
Z původního pedagogického sboru v době otevření školy je nyní na škole jen pět
pedagogů. Těší mne být kolegou kolektivu učitelů, kteří nabízejí nápady, tvůrčí
činnost a kvalitní práci. Při kontrolách hloubkových inspekcí škola obstála vždy se ctí
a byla velmi dobře hodnocena.
Co se podařilo a čeho si cením, je to, že naše výsledky jsou zřetelně vidět
v rámci okresu, kraje a republiky. Jednoznačně to bylo a stále je nejen prostřednictvím
sportu, ale i v naukových soutěžích. Každý rok v některé soutěži postoupili žáci do
krajských kol. Tyto úspěchy nepřicházejí samy od sebe, ale je třeba s dětmi
systematicky pracovat a umět je vést. Našim učitelům se to daří. Je to jejich zásluha,
že děti hodně umí a dovedou se prosadit. Jsou to dlouhé hodiny nad rámec pracovní
doby, které je třeba dětem věnovat.
Další předností naší školy je práce s dětmi, které mají vývojové poruchy.
Každoročně je nutné zajistit individuální péči nejméně 40ti dětem. Při běžném
pracovním vytížení je to leckdy velmi složité.
Není možné zapomenout na spolupráci s rakouskými školami, která se začala
rozvíjet od roku 1990 a trvá dodnes. Především je velmi prospěšná spolupráce se
školu v Kautzenu a v posledních letech i se školou v Dobersbergu. V konkrétních
činnostech si ověřujeme, že naše děti jsou schopné komunikovat jak v němčině, tak i
v angličtině. V žádném případě nemusíme mít obavy, že jsme v něčem pozadu.
Slavonická škola má vytvořeny velmi dobré předpoklady nadále plnit vzdělávací
i výchovnou úlohu. Zejména představitelé města ale musí mít na paměti, že škola
- 29 -
byla, je a bude také vždy jeho vizitkou.V současné době bude nutné investovat
finanční prostředky, abychom dětem mohli nabídnout co nejlepší podmínky k výuce.
Závěrem bych rád projevil své osobní přání, aby se nám přechod k právní
subjektivitě podařilo zakončit úspěšně, s pocitem, že ekonomické vlivy, které nyní
převládají, nebudou příliš dlouho převažovat a my se opět s velkým nasazením
budeme moci věnovat pedagogické práci v pěkném prostředí školní budovy.
Mgr. Jiří Hrouda
Ředitelé školy od roku 1945
Plšek Josef
škola /
Plšek Jan
Střední škola /
Obdržálek Josef
/
Dvořák František
Chalupa Karel
Lovětínský Čestmír
Hrouda Jiří
Zástupci ředitele od r.1953
Snížek František
Chalupa Karel
Lovětínský Čestmír
Hrouda Jiří
Popela Václav
Kašparová Jitka
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
15.
16.
Ambrožová Marie
Bajáková Marie
Bartoš Jan
Bártů Miloslava
Bártů Stanislav
Běhalová Růžena
Běhanová Marie
Běhůnková Božena
Bekečová Marie
Beldová Věra
Beneš Antonín
Beneš Jiří
Biskup Jan
Bláha Jindřich
Bobek Karel
Bočková Ludmila
1945 - 1953
/ Obecná a Národní
1945 - 1949
/ Měšťanská a
1949 - 1950
/ zastupující ředitele
1950 - 1975
1975 - 1980
1980 - 1990
1990 1953 - 1961
1961 - 1975
1975 - 1980
1980 - 1990
1990 - 1996
1996 –
1962-65
1971-73
1974-75
1966-74
1945-46
1945-46
1976-77
19731966-74
1968-97
1968
19751970
1990-93
1960-62
1949-64
- 30 -
17.
18.
19.
20.
21.
22.
23.
24.
25.
26.
27.
28.
29.
30.
31.
32.
33.
34.
35.
36.
37.
38.
39.
40.
41.
42.
43.
44.
45.
46.
47.
48.
49.
50.
51.
52.
53.
54.
55.
56.
57.
58.
59.
60.
61.
62.
63.
64.
65.
Bouda Zdeněk
Brychta Vlastimil
Břinková Zdeňka
Bulantová Jana
Burdová Milada
Caltová Alžběta
Čechová Milada
Čížek Ondřej
Demková Ivana
Dobeš Václav
Dobešová Božena
Dobešová Božena st.
Dolejšová Vlasta
Dušek Oldřich
Dvořáčková Ludmila
Dvořák František
Dvořáková Hana
Dvořáková Marie
Eichner Blahoslav
Fialková Libuše
Fidlerová Radka
Filipová Marie
Frantíková Ludmila
Frühauf Josef
Frühaufová Jaroslava
Frühbauer Jaromír
Fuka Vladimír
Geistová Jarmila
Hadačová Jana
Havlíček Zdeněk
Havlíková Dagmar
Hejlová Petra
Hlohincová Marie
Holomý Petr
Holubová Helena
Holubová Marie
Hořejší Blažena
Hospodář Pavel
Hrbková Jiřina
Hronová Marie
Hrouda Jiří
Hroudová Marie
Hrubá Hana
Hubáček Milan
Hurychová Věra
Hybnerová Zdeňka
Chadimová Vlasta
Chalupa Karel
Chalupský Josef
1958
20001946-53
1960-62, 74-97
1953-54
1958-64, 77-82
1956-62
1971-72
19991954-82
1954-81
1960
1965-67
1945-46
1960-98
1945-75
1960-61
1946-47, 57-71
1962-65
1949
1984-85
1966
1949-50
1980-81
1979-80
1976-78
1947–55
1970-99
1963-88
1956-58
1974-80
1996-98
1976-79
1957
1955-58
1987-88
1962
1972-73
1963-66
1961-84
197419741984-87
1976
1982
1953-55
1959-78
1946-80, 82-84
1982-83
- 31 -
66.
67.
68.
69.
70.
71.
72.
73.
74.
75.
76.
77.
78.
79.
80.
81.
82.
83.
84.
85.
86.
87.
88.
89.
90.
91.
92.
93.
94.
95.
96.
97.
98.
99.
100.
101.
102.
103.
104.
105.
106.
107.
108.
109.
110.
111.
112.
113.
114.
Chvátalová Jitka
Jahodová Milena
Janková Iva
Jánská Hana
Jašová Marie
Javůrková Hana
Kabourková Anna
Kadrnošková Marie
Karásek Arnošt
Karásek František
Karásek Jaroslav
Karásková Božena
Karásková Eva
Kašparová Jitka
Klusáček Milan
Kocourková Jaroslava
Kopecká Marta
Kopečná Irena
Kosmatová Dana
Koštálová Markéta
Kouba Stanislav
Kovářová Vlasta
Krajníková Ludmila
Králová Kamila
Králová Zlatuše
Kratochvílová Yvonne
Kršková Věra
Kubešová Adéla
Kučerová Božena
Kudrnová Marie
Kudrnová Věra
Liška Adolf
Lojková Božena
Lovětínská Pavla
Lovětínský Čestmír
Malátová Alena
Marhanová Lenka
Martinů Libuše
Maříková Milada
Matoušková Marie
Matulová Marie
Matulová Miluše
Melicharová Marie
Mikýsek Ivan
Navrátilová Anna
Nečadová Zdeňka
Neitzelová Jitka
Němcová Alena
Němec Jan
1989-92
1964-71
1959-60
19801959-60
1980-89
1968-69
1997-99
1946
1952-57
1957-97
1962-97
1996-97
19891975-77
20001956-62
1989-92
1963-66
1945-49
1957-62, 70-73
1976-77
1962-63
1962-75
1974-75
19991945-49
19971964-01
197320001973-77
1957-60
1962-99
1959-00
1970-74
1996-98
1946
1945-55
1962
19791998-99
1952-79
1972-73
1948
1956-57
19751954-56
1965
- 32 -
115.
116.
117.
118.
119.
120.
121.
122.
123.
124.
125.
126.
127.
128.
129.
130.
131.
132.
133.
134.
135.
136.
137.
138.
139.
140.
141.
142.
143.
144.
145.
146.
147.
148.
149.
150.
151.
152.
153.
154.
155.
156.
157.
158.
159.
160.
161.
162.
163.
Nešporová Dana
Nosková Zdeňka
Novák Jan
Novák Libor
Novotná Františka
Novotná Jarmila
Novotný Oldřich
Obdržálek Josef
Pacalová Radka
Palkovičová J.
Pavlů Aleš
Pavlů Dagmar
Pavlů Jitka
Peroutková Jana
Petrů Marie
Petrů Vladimíra
Plechatá Jana
Plšek Jan
Plšek Josef
Pohanka Cyril
Pohanková Jiřina
Pochop Josef
Popela Václav
Popelová Eliška
Popelová Jaroslava
Portová Marie
Procházková Zdeňka
Pšeničková Božena
Pulkráb Antonín
Pulkráb Květoslav
Pykalová Marie
Reisner Václav
Rudolfová Gabriela
Říha Jan
Sedláčková Irena
Schmidtmayer Karel
Schmidtmayerová Jarmila
Schorný Luboš
Skřivánková Hedvika
Smažilová Lenka
Smažilová Zdeňka
Smržová Vladislava
Snížek František
Snížková Milada
Sojková Jana
Součková Bronislava
Siváková Zdeňka
Starková Jana
Stejskal Antonín
19891963-65
1979
1972-73
1957-69
1955-58
1970-73
1945-65
1996-97
1965-66
1993198319911964-65
1950-54
1946-48
1965-66
1945-49
1945-54
1951-52, 80-84
1951-52
1948-49
1969-96
1969-92
1973-76
1959-61
1951-54
1960-62
1946-61
1945-46
1954-55
1950
1991-92
19991977-84
19841984-00
20001949-53
20001999-02
19981945-61, 74, 76
1945-68
1981-83
19961993
1965-97
1967-68
- 33 -
164.
165.
166.
167.
168.
169.
170.
171.
172.
173.
174.
175.
176.
177.
178.
179.
180.
181.
182.
183.
184.
185.
186.
187.
188.
189.
190.
191.
192.
193.
194.
195.
196.
197.
198.
199.
200.
201.
202.
203.
204.
205.
206.
Strnadová Eliška
Střecha Josef
Stuchlíková Martina
Svatošová Markéta
Svobodová Martina
Šedová Eva
Šimečková Jana
Šimečková Milena
Široký Jaroslav
Škarabela Vladimír
Špirochová Marie
Šprincl Adolf
Špringerová Marcela
Šťastný Jaroslav
Štěrbová Eva
Švecová Marta
Švehla Josef
Tesařová Jindřiška
Tesařová Marie
Těšínská Marta
Thüringerová Eva
Tichá Anna
Tomanová Antonie
Tomšík Karel
Tůma Vladimír
Václavík Gustav
Vaněčková Miroslava
Varhaník Karel
Veselá Růžena
Veselý Václav
Vítů Jan
Vlachová Božena
Vlková Marie
Vorlíčková Hana
Vrzák Jaroslav
Vykypěl Jiří
Vykypělová Květa
Zadražil Josef
Zahrádecký Miroslav
Zamazalová Bronislava
Zitová Jiřina
Zoderová Helena
Žampachová Milena
Administrativní pracovnice
Kadrnošková Marie
Vicanová Hana
Kadrnošková Marie
1961-62
1957-74
1999-00
1945-51
20011974-75
1986-90
1964-68
1956-57, 99-91
1952-53
1968
1946, 49-55
19991956-70
1986-87
1959-60
1961-63
2001
1958
1945-46
1987-93
1982-86
1948-51
1955-56
1976-87
1947-49
1966-69
1955-56
1954-56
1957-59
1979
1947-74
1949-70, 72
1965-66
1950
1957-72
1955-70
1946-52
1960-64
1983-84
1957
1992-93
19921991 - 1993
1993 - 1999
1999 -
- 34 -
Školníci od r.1945
Antonín Sobotka, Rudolf Chlupáč, Marie Chlupáčová, Marie Havlíková, Ludvík
Procházka, Jiří Ježek, Antonín Kužel
Provozní pracovnice v současnosti
Blechová Ludmila, Kuželová Ivana, Břečková Jolana, Neradová Zdeňka, Dudková
Jaroslava, Suchá Marie
Dobeš Zdeněk - topič
Seznam pracovníků školní jídelny v současnosti
Otto Lupač, Zdena Zrůbková, Alena Bučková, Eva Bartošková, Taťána Patová, Jana
Bilíková
Školní rok 1977 – 1978
Petr Bárek, Lenka Běhanová, Jaroslav Beneš, Anna Bílková, Otto Binder, Jana
Blahoudková, Ivanka Bohuslavová, Jaroslava Brabencová, Marie Bradáčová, Zdeněk
Bryol, Ján Bugnovský, Michal Burian, Jiřina Ciprová, Jiří Dvorský, Jan Fiala, Milan
Habich, Petr Havlík, Jaroslav Hladký, Luděk Hronek, Jana Hubáčková, Václav
Hummel, František Chalupa, Bohumír Chromý, Miloš Jakubec, Alexander Ježko, Jana
Juránková, Pavel Kadlec, Terezie Kalábová, Josef Krčmárik, Pavel Krejčí, Hana
Kroupová, Jaroslav Kukla Rudolf Kusala, Ivan Lancz, Zdeněk Malý, Miluše
Marková, Jaroslav Minář, Jaromír Németh, Antonín Nerad, Stanislava Nevěčná,
Jaroslav Novák, Zdeněk Novák, Jiří Novák, Milan Novák, Věra Nováková, Jana
Nováková, Alena Novotná, Karel Peš, Václav Pikart, Blahoslav Plachý, Petr Plocha,
Stanislava Praschingerová, Leoš Prchal, Miroslav Skála, František Skoumal, Ivana
Snovická, Jan Sojka, Ivana Součková, Zdeněk Soukup, Jaroslava Sováková, Josef
Stehlík, Ivana Šmídová, Milan Štuha, Zdeněk Švaříček, Milan Švec, Vlastimil Tepřík,
Josef Tepřík, Karel Trávníček, Josef Truhlář, Milan Tříletý, Ladislav Vacek, Miroslav
Valas, Jiří Vaněk, Antonín Vaněk, Marta Vejmělková, Roman Vican, Lenka Vrbová,
Jiří Vyvadil, Petr Zich, Ladislav Zrůcký.
Školní rok 1978 – 1979
Ludmila Beranová, Dana Bohuslavová, Ivan Bochníček, Jana Čačková, Ivana
Čechová, Dáša Durdová, Zuzana Dvořáčková, Milan Grieš, Eva Griešová,Jiří Havlík,
Gustav Herák, Iva Herynková, Karel Hronek, Luboš Chalupský, Zdeňka Chromá,
Josef Janko, Eva Junková, Miroslav Jura, Věra Juránková, Romana Jurková, Antonín
Kaláb, Pavel Kleban, Jindřich Kobos, Petr Komenda, Luboš Kortan, Petr Krčmárik,
Anna Kroupová, Miluše Kuklová, Radek Kupec, Pavel Kužel, Marie Lojková, Milan
Mašek, Bohumír Mašek, Jana Medová, Zuzana Mochelová, Rudolf Mouryc, Marcela
Mrázová, Lenka Mužáková, Bohuslava Nováková, Jaroslava Nováková, Jana
Páralová, Petr Platz, Renata Podhrázská, Alena Poláčková, Vladimír Pospíchal, Irena
Procházková, Ivana Přibylová, Miloš Pšenčík, Olga Selingerová, Jaroslava Straková,
Ladislava Straková, Zdeňka Straková, Ivana Šítalová, Radomír Špringer, Ivana
Šuhajová, Pavel Tekel, Dana Tesařová, Stanislav Tržil, Blanka Uhrinová, Ladislav
Vaněk, Jiří Vláčil, Milan Vláčil, František Vlček, Jana Vohozková
Školní rok 1979 – 1980
- 35 -
Jana Bastlová, Milan Bělohoubek, Josef Blahoudek, Petr Blažek, Josef Doležal, Karel
Dvořák, Božena Fialová, Marie Fronková, Ivan Galík, Marta Hanzlíková, Milan
Havlík, Josef Holzäpfl, Radmila Jonášová,Eva Jurčová, Jaroslava Kabelková, Milan
Kadlec, Jiří Kadlec, Věra Kadlecová, Ludmila Kalinová, Pavel Kamír, Libor Karásek,
Eva Konířová,Arnošt Kotek, Marcela Kotisová, Jana Kotková, Dana Krčmáriková,
Dana Kroupová, Jaroslav Kryzan, Jaroslav Křen, Ivana Kupcová, Naďa
Kurešová,Dáša Kvašná, Věra Lacková, Lenka Lahůčká, Vojtěch Lakatoš, Jana
Lišková, Čestmír Lovětínský, Jiří Macků, Dana Makovičková, Jaroslav Markovický,
Erika Maříková, Jana Matoušková, Irena Moravcová, Lenka Mrázová, František
Nawratovitz, Josef Neméth, Dana Nováková, Lenka Novotná, Pavel Novotný, Eva
Palkovičová, Hana Pavlíková, Ladislav Pelikán, Ladislav Platz, Jiří Potěšil, Karel
Selinger, František Skála, Dana Straková, Josef Suchan, Ivana Šalandová, Milan
Šimánek, Eva Šítalová, Romana Šmídová, Bohumil Šťastný, Evžen Štěrba, Iveta
Švarcová, Naďa Tepříková, Marie Tůmová, Karel Valeš, Vladěna Verešíková, Karel
Vican, Karel Vican, Jaroslav Vojčík, Petr Voldřich, Jan Vykypěl, Marketa
Zdychyncová, Emílie Žižanová
Školní rok 1980 – 1981
Lubomír Bělohoubek, Marie Blechová, Pavel Bohuslav, Jaroslava Bradáčová, Dana
Broučková, Pavlína Budíčková, Jozef Bugnovský, Václav Drayer, Jana Dufková,
Ludmila Dvořáčková, Stanislav Fabeš,Hana Fabešová, Jaroslav Halouzka, Jaroslav
Hána, Drahomíra Havlíková, Jana Heráková, Marie Hummelová, Blahoslav
Chalupský, Jan Chobot, Jiří Jahoda, Dana Janásová, Ivana Juránková, Ladislava
Kadlasová, Jan Kadlec, Hana Kadlecová, Josef Kelbler, Petr Kleban, Jana Kobosová,
Světlana Koupilová, Petr Kozel, Hana Krátká, Milan Kučera, Alena Kunešová,
Naděžda Kutinová, Anna Lazarovová, Karel Macků, Marcela Málková, Stanislava
Mašková, Ivana Míková, Marta Miksová, Alena Mourycová, Marie Mrázová, Jana
Netoličková, Jaroslava Nevěčná, Jana Novotná, Pavel Panský, Miloš Plachý, Věra
Pospíchalová, Jana Praschingerová, Jiří Prokeš, Vlastimil Pytlík, Ilona Sedláková, Jiří
Selinger, Nataša Schewczuková, Alois Sigmund, Lenka Staňková, Hana
Steinbachová, Jiří Stloukal, Jaromír Stloukal, Jiří Straka, Eva Šmídová, Naďa
Štěpánová, Dana Tomešová, Rostislav Tržil, Jiří Vican, Lubomír Vohoska, Marie
Vohozková, Vlastimil Zrůcký, Václav Zvěřina
Školní rok 1981 – 1982
Ladislava Beranová, Petr Blahoudek, Pavel Blažek, Václav Cipra, Vlasta Čačková,
Lenka Dofková, Vítězslav Doležal, Hana Dvořáčková, Ivana Fabešová, Emanuel
Hamrle, Věra Hánová, Petr Heřmánek, Jana Hladká, Jan Holzäpfl, Miloš Horák,
Radovan Horna, Jiří Ješko, Marie Ješková, Miroslav Jirků, Soňa Jurková, Jana Jurová,
Miroslava Kadlasová, Petr Kadrnoška, Jana Kandrová, Martin Kotisa, Jitka
Krčmáriková, Pavel Kubák, Václav Kubálek, Jaroslava Kubátová, Pavel Kučera,
Karel Kudrfalec, Jiří Kvašný, Petr Liška, Bohuslav Lovětínský, Radka Lukešová,
Ladislav Malec, Milan Mašek, Lenka Medová, Lenka Michálková, Hana Michlová,
Bohumil Němeček, Jana Němečková, Lenka Palkovičová, Josef Petrik, Jana
Petržílková, Ilona Pikartová, Ladislav Píza, Luděk Prchal, Martin Prokop, Zdeňka
Přibylová, Ludmila Radová, Jarmila Ranftlová, Petr Skouma,l Mojmír Sovák, Ivetta
Stehlíková, Zdeněk Straka, Jana Suchanová, Libor Svoboda, Radek Šeda, Bohumila
- 36 -
Šedová, Tibor Šinka, Ludmila Škorpíková, Radek Šťastný, Jan Šuhaj, Marie
Tomešová, Ladislav Tvrz, Ludmila Valešová, Luboš Vican, Jaroslava Vicanová, Dana
Virágová, Jan Záhumenský, Jindra Zdychyncová. Ludmila Zelenková, Zuzana
Zuzáková
Školní rok 1982 – 1983
Petr Ambroz, Petr Anděl, Miroslav Bartoška, Jana Blechová, Martina Borková, Jana
Brabencová, Petr Brázda, Josef Březina, Roman Buček, Jolana Budíčková, Anna
Bugnovská, Ladislav Burghard, Josef Cejpek, Šárka Drayerová, Petr Dvořák, Hana
Fabešová, Zuzana Füchsová, Martin Halouzka, Arnošt Hamrle, Jolana Hamrlová, Jiří
Hanzal, Zuzana Hašková, Světlana Havlíčková, Pavel Havlík, Jan Hejda, Jana
Holzäpflová, Lenka Ježková, Vlasta Jerhotová, Ilona Jonášová, Vladislava Kadlecová,
Jaroslav Kaleja, Jaroslava Kalinová, Iveta Kautová, Martin Kelbler, Jiřina Kotková,
Jiří Kozel, Lenka Kožnarová, Marie Krčmáriková, Bohumil Krejčí, Marta Křenová,
Jitka Křívánková, Miroslava Křížová, Sylva Kučerová, Pavel Kudrfalec, Petr
Kudrfalec, Ivana Kuklová, Eva Kupcová, Josef Lazarov, Václav Marek, Vlastimil
Mašek, Ivana Mátlová, Drahomíra Matoušková, Karel Müller, Alena Nováková,
Lenka Nováková, Marie Novotná, Oldřich Novotný, Monika Pataiová, Milan Pelikán,
Jana Pelikánová, Marie Petržílková, Ivana Pirošová, Lenka Plachá, Pavel Plachý,
Irena Priesolová, Pavel Prokeš, Jana Prokešová, Miroslav Přibyl, Miroslava
Ranftlová, František Ryza, Josef Sedlák, Eva Selingerová, Hana Schläferová, Jiří
Skipala, Jana Strohmerová, Karel Šalanda, Lenka Šmídová, Miroslav Štěpnička,
Vladislav Štěpnička, Jiří Štěrba, Oldřich Švaříček, Petr Toman, Milan Trávníček,
Zdeněk Trávníček, Magdaléna Tůmová, Zdeněk Tvrz, Miluše Vicanová, Marie
Virágová, František Vitouš, Markéta Vojčíková, Jaromír Výstřela, Štefan Žížan
Školní rok 1983-1984
Eva Bartošková, Marcela Binderová, Hana Brázdová, Jindřiška Broučková, Jana
Brtníková, Libor Budíček, Karel Bulant, Jiří Dalekorej, Ladislav Dofek, Jitka
Dvořáková, Jana Geislerová, Kamil Halouzka, Jaroslav Chalupský, Monika Jonáková,
Miroslav Kadrnoška, Jiří Karásek, Milan Kobos, Lenka Kovářová, Petr Kronika,
Martin Lahučký, Pavla Lovětínská, Milena Mátlová, Jana Matoušková, Olga
Michálková, Karel Miksa, Radek Minář, Jiří Nerad, Ivana Neradová, Milan Netolička,
Ludmila Ondráková, Markéta Ondráková, Ladislav Paar, Jana Pospíchalová, Valerie
Procházková, Jana Přechová, Eva Radová, Jindřich Schytil, Hana Skipalová, Jiří
Sojka, Václav Steinbach, Jana Straková, Josef Suchan, Rudolf Svátek, Marie Šedová,
Eva Šedová, Iva Šimánková, Martina Šítalová, Pavel Vacík, Zdeněk Václavek, Radek
Vaverka, Karel Vejmělek, Pavel Vican, Jitka Vitoušová, Václav Zdychynec, Zdeněk
Zdychynec, Dana Zelenková
Školní rok 1984-1985
Radmila Andělová, Květuše Andrejchová, Blažena Augustinová, Jana Bartoňová,
Lenka Bílková, Libor Brouček, Helena Brtníková, Josef Buček,Libor Částek, Karel
Dáňa, Radek Fučík, Monika Havlová, Karel Hroch, Václav Jerhot, Jitka Ješková, Jiří
Jonák, Martin Kalina, Marcela Kožišníková, Jiřina Kubátová, Radek Kučera, Jaroslav
Landkamer, Jaroslav Macek, Ilona Malíková, Jan Marek, Lukáš Mařík, Jiřina
Mašková, Josef Matoušek, Eva Molčíková, Petr Musel, Kateřina Němcová,, Martin
Nevěčný, Jiří Nosek, Dalibor Pavézka, Ivana Pelikánová,Libuše Pízová, Dagmar
Plochová, Pavel Priesol, Václav Ryza, Zdeňka Sedláková, Petr Sobotka, Josef
- 37 -
Stloukal, František Strohmer, Rostislav Suchý, Martin Šabatka, Jana Šimečková,
Monika Široká, Milan Tanicz, Martin Trávníček, Jana Tržilová, Eliška Tůmová, Pavel
Veselý, Jana Virágová, Jiřina Volfová, Taťána Záhumenská
Školní rok 1985-1986
Jana Bedlivá, Olga Beranová, Lenka Borková, Eva Brázdová, Zdeňka Cejpková,
Lenka Čejnová, Martin Dalekorej, Miluše Dáňová, Jaromír Dostál, Jarmila
Doubková,Kamil Dvořák, Karel Fiala, Věra Fialová, Ladislava Hubáčková, Eva
Hůďová, Marie Huňáčková, Erika Jandová, Iveta Kadlecová, Hana Kaplanová, Jiřina
Korbelová, Radka Kotková, Ilona Kožišníková, Anna Křivánková,, Jolanka
Kubálková, Alena Langová, Karel Liščák, Lenka Macků, Milan Malaník, Jana
Malcová, Eva Melicharová, Robert Moravec, Renata Mrázová, Patrik Novák, Roman
Novák, Petr Novotný, Iveta Pavlů, Jiří Pelikán, Jitka Peltánová, Kamila Plachá, Ivana
Pražáková, Zdeněk Přibyl, Jaroslava Skořepová, Renata Svobodová ,Lenka Šedová,
Jiří Šimánek, Naďežda Švehlová, Soňa Tepříková, Roman Tintěra, Simona
Trávníčková, Vlasta Tůmová, Jitka Vaverková, Romana Verešíková, Marcela
Vicanová, František Vohozka, Iveta Volfová, Josef Zelenko
Školní rok 1986-1987
Hana Balíková, Michaela Benecká, Marek Bernášek, Marie Bilkovská, Vlasta
Blechová, Aleš Coufal, Petr Částek, Petr Čerstvý, Michal Dostál, Martin Dvořáček,
Gabriela Hatalová, Milan Havel, Martin Hejda, Martin Jahoda, Věra Jirků, Josef
Juránek, Jiří Jurča, Luděk Kadlec, Miroslav Karásek, Rudolf Karpíšek, Marta
Karpíšková, Milena Kobosová, Jindřich Kolman, Dita Koribská, Jiří Kourek, Jaroslav
Kovář, Renata Kozáková, Jaroslava Kozlová, Radek Krejča, Jana Kuklová, Jana
Langová, Marek Liščák, Martin Liška, Petr Malaník, Martin Matula, Kamil Michl,
Jana Mrázová, Martina Mrázová, Renata Mrázová, Pavel Musel, Martina Nawratová,
Dušan Němec, Robert Novák, Zdeněk Novorka, Alena Odrážková, Zbyněk Pavézka,
Dana Peltánová, Jaroslava Přechová, Jana Severová, Olga Schytilová, Jindřich
Skipala, Iveta Staňková, Helena Stehlíková, Václav Straka, Lenka Svátková, Miluše
Svíženská, Jiří Svoboda, Jiřina Svobodová, Dana Šimánková, Jaroslav Šlápota, Jitka
Taniczová, Dita Tělupilová, Monika Tintěrová, Roman Vacík, Robert Virág, Petr
Vítů, Aleš Zikmund
Školní rok 1987-1988
Libor Anděl, Šárka Bártů, Radka Bílá, Karel Borovský, Radomír Borovský, Vlastmil
Burkart, Blanka Cejpková, Rostislav Čaňo, Jitka Částková, Marcela Čerstvá, Irena
Doležalová, Pavel Dostál, Miloslav Dvořák, Karel Fabeš, Ivana Fašková, Pavel
Fatrdla, Karel Geist, Jiřina Habrová, Jaroslav Havlík, Pavel Horák, Petr Hroch, Petra
Hůďová, Břetislav Huňáček, Eva Jerhotová, Petra Kadrnožková, Irena Karásková,
Pavla Kettnerová, Monika Klípová, Blanka Kohoutová, Zdeněk Kolář, Věra
Kosičková, Markéta Koudelková, Libor Kozák, Eva Kožišníková, Richard Kronika,
Radim Macek, Martin Macků, Ladislav Matula, Jiří Melichar, Jiří Michálek, Zdeňka
Michalová, Ludmila Mladá, Petr Moravec, Jitka Němečková, Josef Novák, František
Novotný, Viliam Patai, Milan Pavlů, František Plachý, Marta Platzová, Martin Plocha,
Jaromír Pova, Vladimíra Pražáková, Petra Roháčková, Miroslava Skořepová, Libor
- 38 -
Stloukal,Jitka Stohmerová, Ilona Suchá, Milan Suchý, Radek Svíženský, Leoš
Svoboda, Veronika Šamlová, Ivan Šarlinger, Lenka Švandová, Martina Tátovská,
Jana Teplá, Marcela Tepříková, Pavel Tomeš, Dagmar Trávníčková, Slavomír Tvrz,
Jitka Vachníková, Lenka Vargová, Miroslav Venuta, Marcela Veselá, Miroslav Vican,
Stanislav Volf, Jiří Zellinger
Školní rok 1988-1989
Věra Ambrozová, Miloslava Andělová, Pavel Balík, Lenka Bedlivá, Pavel Bilkovský,
Petr Bílý, Adéla Bínová, František Blecha, Jaroslava Broučková, Jan Brtník, Jan
Brychta, Petra Čaňová, Jitka Čejnová, Radka Čejnová, Iveta Distelová, Marta
Dostálová, Stanislav Doubek, Daniela Dvořáková, Michal Fabeš, Milena Fialová,
Zbyněk Fučík, Petr Geisler,Ota Handl,Robert Hatala, Radek Holzäpfel, David
Homolka, Jiří Juránek,Hana Kadlasová, Miloslav Kalina, Petr Kaplan, Martin
Koubek, Robert Koudelka, Hana Kourková, Helena Křivánková, Alena Kubková,
Marcela Kupcová, Roman Lovětínský, František Matějů, Hana Medová, Josef Mikeš,
Ivana Mrázová, Vlastimil Musel, Michaela Němcová, Pavel Nosek, Luděk Novák,
Martina Nováková, Lucie Nováková, Josef Ondrák, Hana Palánová, Šárka Pánovcová,
Jitka Pízová, Dana Pospíchalová, Karel Račák, Marcela Sedláková, Petr Severa,
Luboš Schorný, Jaroslav Soukup, Radka Suchanová, Zdeňka Svatková, Zdeňka
Svatková, Věra Šimečková, Martin Šlápota, Karel Šmíd, Dagmar Štěpánová, Marie
Šulová, Eva Švandová, Vladimíra Teplá, Jiřina Tomanová, Blanka Trávníčková,
Marta Tůmová, Libuše Urbánková, Jaroslava Válová, Dušan Vítů, Blanka Volfová,
Roman Zelenko, Jaroslava Zuzáková,Marcela Žárová
Školní rok 1989 – 1990
Lenka Andělová, Petra Bartoňová, Miroslav Bártů, Roman Bureš, Marian Burkart, Jan
Čermák, David Dohnal, Jiří Dvořák, Petr Fabeš, Lucie Friedlová, Libor Fuka,
Gabriela Geistová, Ludmila Hanzlíková, Martina Holzäpflová, Naďa Horáková, Alena
Horáková, Tomáš Hrouda, Vladislava Ježková, Marie Kadlecová, Simona Klípová,
Eva Kolmanová, Jana Králová, Michal Krčmárik, Miroslav Krejča, Martin Kříž,
Miluše Matulová, Helena Miksová, Jana Minářová, Roman Musel, Jitka Nováková,
Jiří Novorka, Dagmar Pavlíková, Pavlína Platzová, Michal Popela, Rostislav Pova,
Petra Prokopcová, Michal Račák, Ladislava Roháčková, Jan Sedláček, Jana
Sigmundová, Zdeněk Sklenář, Marie Staníková, Bedřich Suchan, Hana Svatková, Petr
Šabatka, Lenka Šímová, Lenka Šťastná, Hana Tělupilová, Miroslava Teplá, Alena
Teplá, Tomáš Tesárek, Renata Trávníčková, Stanislav Urbánek, Jana Vicanová, Petra
Zamazalová, Pavlína Závodská, Jiří Zelenko, Šárka Zwickerová
Školní rok 1990 – 1991
Petra Andělová, Martina Bartoňová, Bohumil Berkovec, Kamil Bernášek, Milada
Blechová, Vlastimil Brychta, Roman Bulant, Petra Dofková, Olga Dvořáková, Lucia
Eremiášová, Markéta Fatrdlová, Petr Fiala, Jiřina Freihofnerová, Stanislava Habrová,
Tomáš Hejda, Jaroslav Homolka, Zuzana Hrabovská, Daniel Chadim, Růžena
Jackuláková, Roman Jokl, Martina Joklová, Hana Kadrnožková, Milan Karpíšek,
Karel Kohout, Věra Kolářová, Petr Korbel, Daniel Koribský, Martina Kosičková, Petr
Kotulán, Helena Kroupová, Dana Kubková, Aleš Kučera, Věra Kudrnová, Zdena
Kupcová, Antonín Kužel, Markéta Malíková, Tomáš Marek, Jana Matějková, Martina
Míchalová, Pavlína Nawratová, Adam Novák, Petr Ondrák, Barbora Ondráková,
Stanislav Palán, Lucie Palánová, Zdeněk Pospíchal, Milan Přibyl, Gabriela Severová,
- 39 -
Růžena Sklenářová, Michal Soukup, Josef Staník, Eva Steinbachová, Martin Šimánek,
Jiří Šimeček, Petr Šplíchal, Kateřina Štěpánková, Markéta Štěpánová, Jaromír Štěrba,
Pavel Šuta, Romana Teplá, Martin Vaněk, Jitka Závodská, Petr Zelenko
Školní rok 1991 – 1992
Libor Bartoň, Martin Běhůnek, Šárka Borzová, Petr Bulant, Dagmar Burgerová,
Lenka Burianová, Marcela Coufalová, Vladimíra Coufalová, Roman Dubský, Michal
Dvořák, Milan Dvořák, Kateřina Fialová, Tomáš Fuka, Iveta Hanzlíková, Kateřina
Hasnedlová, Radka Hůďová, Jan Jackulák, Hana Ježková, Hana Ježková, Kateřina
Kopalová, Petra Kovářová, Petra Kubátová, Jiří Kubeš, Jiří Kubeš, Jitka Kudrfalcová,
Helena Langová, Marcela Lupačová, Jana Muselová, Irena Nawratová, Karel Novák,
Milan Odrážka, Hana Poláčková, Šárka Pospíchalová, Šárka Pospíchalová, Monika
Procházková, Šárka Procházková, Stanislav Prokeš, Jaroslava Prokopcová, Zdeněk
Schmergl, Lenka Smažilová, Lucie Stehlíková, Kateřina Svobodová, Vladimír
Šabatka, Lucie Šarlingerová, Monika Štěpánová, Dagmar Vicanová, Hana Vítů, Jan
Vraspír, Veronika Žampová
Školní rok 1992 – 1993
Milan Bártů, Radek Benecký, Jiří Beneš, Ladislav Beneš, Vítězslav Beran, Jan Bílý,
Marie Bínová, Kateřina Borisová, Petr Borovský, Radim Borza Miroslav Brychta,
Kateřina Buchtová, Radek Bureš, Andrea Burghartová, Marie Burianová, Markéta
Burkartová, Karel Cimbálník, Kamila Čechová, Andrea Dalekorejová, Petr Dohnal,
Vlasta Dostálová, Jana Dostálová, Martina Dufková, Radek Dvořák, Iva Dvořáková,
Kateřína Fabešová, Jana Fatrdlová, Jana Freihofnerová, Jiří Haluza, Monika
Hamrlová, Hana Hamrlová, Lucie Hatalová, Petra Herinková, Miroslava Horáková,
Hana Hromadová, Jiří Hrouda, Jana Hrubá, Petra Janotová, Dušan Jánský, Martin
Kadrnožka, Veronika Kadrnožková, Hana Karpíšková, Lucie Karpíšková, Jaroslav
Kasáček, Ludmila Klhůfková, Lukáš Klusáček, Pavel Kotulán, Jana Koubková,
Miroslava Krulová, Lubomír Kryzan, Karel Kubát, Miluše Kubková, Jaromír Kudrna,
Radek Kulhan, Petr Kutina, Iveta Kutová, Andrea Lanczová, Jana Lhotková, Zdeňka
Mácová, Stanislav Macho, Petra Markovická, Jiří Matoušek, Věra Nechanická, Petra
Nováková, Pavlína Nováková, Radek Novotný Martin Novotný, Zuzana Nyplová,
Roman Oklepek, Martina Oklepková, Erika Ondráková, Magda Pavlíková, Marie
Pavlíková, Luděk Pavlů, Soňa Plachá, Eva Přibylová, Drahoslav Slabý, Ladislav
Slabý, Lucie Smitková, Jana Suchá, Martin Suchan, Vlastimil Suchý, Hana
Svobodová, Vladimír Šabatka, Helena Šichová, Karel Šíma, Daniela Šlápotová,
Denisa Šmídová, Radka Šplíchalová, Petra Šťastná, Miriam Štěpánová, Michal
Štrynk, VítězslavŠvehla, JosefŠvrček, NikolaŠvrčková, LucieTrávníčková,
KvětaVachníková, AlenaVaňková, AlenaVelátová, MonikaVeselá, LucieVlčková,
RomanaZabloudilová, JindřichZamazal, OlgaZemanová
Školní rok 1993-1994
Erika Balíková, Pavel Berkovec, Lucie Bodláková, David Borovský, Iva Brychtová,
Kamil Budíček, Miroslav Burghard, Petra Černá, Klára Doležalová, Lenka Dubská,
Bohuslav Dvořák, Roman Fuka, Lenka Fuková, Monika Habrová, Vladimír
Hambálek, Gabriela Hašková, Petra Chadimová, David Jeroušek, Jindřich Jeroušek,
Petr Kadlec, Petr Kelbler, Marcel Klusáček, Filip Konečný, Tomáš Kopečný, Jakub
Kosta, Daniel Kovář, Hana Krausová, Pavel Kryzan, Veronika Kubátová, Petr
- 40 -
Kučera, Aleš Kulhan, Karel Kunc, Štěpánka Licehamrová, Tomáš Macháč, Marie
Machová, David Malík, Lucie Markovická, Aleš Míchal, Martina Mikešová, Miloslav
Mladý, Lubomír Nechanický, Roman Novák, Petra Pánková, Marie Panzerová, Dáša
Pavlíková, Miloslav Pjenčák, Miloslav Platz, Jiří Pospíchal, Jitka Pospíchalová,
Martin Procházka, Radka Prokešová, Romana Roháčková, Zuzana Schmidtmayerová,
Martina Slabá, Petr Slabý, Petr Smažil, Milan Souček, Jakub Steinbach, Jaroslav
Strouhal, Josef Suchý, Vlastimil Šmída, Lukáš Šťastný, Jan Štěrba, Andrea Tůmová,
Jiří Vágner,Sylva Valová,Kateřina Vašková, Tomáš Vraspír,Filip Zabloudil, Barbora
Zajacová,Jiří Závodský, Martin Zrůbek, Jan Žampa
Školní rok 1994-1995
Ludmila Benešová, Milan Blaha, David Borza, Lucie Byloková, Jitka Dohnalová, Eva
Dvořáčková, Michal Dvořák, Jiří Hájek, Radek Heřmánek, Zdeněk Holub, Michal
Holzäpfel, Daniela Hrabovská, Tereza Hrubá, Jana Jakoubková, Petr Jeroušek,
Monika Jonášová, Jana Kadrnošková, Pavel Kadrnožka, Lenka Kasáčková, Petra
Kohoutová, Michaela Kostová,Jana Krausová, Eva Kroniková, Ivo Kučera, Pavel
Malaník, Veronika Mašková, Kateřina Mládková, Jaromír Nypl, Jiří Ondrák, Tereza
Palánová, Heřman Panzer, Martin Pavlů, Vlasta Procházková, Jan Schmidtmayer,
Jitka Slabá, Josef Smitka, Tomáš Souček, Anna Stloukalová, Anna Svatková, Kateřina
Svobodová, Lenka Svobodová, Ludmila Štěpánková, Petra Štěpánová, Jana
Štrynková, Světlana Šulová, Dana Tůmová, Ladislav Vašek, Jan Venuta, Hana
Zrůbková, Milena Žampachová
Školní rok 1996 – 1997
David Bártů, Dagmar Bejblíková, Vítězslava Benešová, Renata Benešová, Milan
Blaha, Iva Bodláková, Tomáš Bohuslav, Radek Buček, Miloslav Buček, Iveta
Burianová, Ivana Cimbálníková, Stanislava Dudková, Monika Hanzlíková, Ivana
Herynková, Marcela Heřmánková, Luděk Hronek Libor Hronek, Hana Jánská, Andrea
Kadlecová, Lenka Kadrnožková, Vítězslav Klvaňa, Vlasta Kmeťová, Ondřej Kopal,
Jiří Kopřiva, Hana Kudrfalcová, Klára Lanczová, Petra Lhotková, Alena
Licehamrová, Lenka Lupačová, Lukáš Malík, Jana Mancovičová, Eva Oplová, Jitka
Palánová, Michaela Pánovcová, Karel Pavlů, Lenka Pospíchalová, Petr Přibyl, Lenka
Přibylová, Oldřich Skipala, Renata Skořepová, Miroslav Skupa, Miroslava Slabá,
Josef Smitka, Pavel Straka, Jan Svoboda, Robin Šich, Eva Tělupilová, Josef Toušek,
Kamil Tůma, Milan Tůma, Štěpánka Vargová, Jan Venuta, Věra Vicanová
Školní rok 1997 – 1998
Jan Balcar, Milan Balík, Miloslav Bedlivý, Dagmar Běhůnková, Tomáš Blaha, Petra
Blechová, Romana Blechová, Lucie Boháčková, Barbora Cimbálníková, Marcela
Coufalová, Marcela Čermáková, Jiřina Dudková, Petr Dufek, Jana Haberlová, Eva
Havlíková, Lukáš Herynek, Zdeňka Horáková, František Hůďa, Jaromír Jakoubek,
Tomáš Jeroušek, Michal Juránek, Michal Kamír, Patrik Kaštánek, Milan Klípa, Anna
Kněžíčková, Stanislava Kolářová, Silvia Krajíčková, Milan Liščák, Jiří Macháč,Jiří
Malát, Dana Matějková, Petr Matějů, Miroslav Mendel, Klára Mendelová, Dana
Nechanická, Jana Nechanická, Jaroslav Němeček, Pavel Němeček, Miroslava
Pajdalová, Jiří Pavlík, Pavel Pjenčák, Jaroslav Rozporka, Klára Rutová, Jana
Schmerglová, Martin Skoumal, Jiří Smitka, Zlatuše Součková, Lukáš Soukup,Aleš
Stloukal, Dana Svobodová, Jana Šindelářová, Gabriela Štrynková, David Tardon,
- 41 -
Lucie Toušková, Eva Trávníčková, Pavlína Vicanová, Roman Zajac, Petra Zemanová,
Ondřej Žampach.
Školní rok 1998-1999
Matouš Bárta, Alexandra Balíková, Martin Beke, Petra Bekeová, Veronika
Bohuslavová, Jan Buk, Michaela Burianová, Pavel Brůžek, Luboš Cimbálník, Pavel
Čermák, Soňa Feráková, Michal Fuka, Michal Habr, Stanislav Habr, Martin Hájek,
Vlastimil Havlíček, Pavlína Ježková, Martin Jonáš, Radek Klvaňa, Kateřina
Kohoutová, Zuzana Kopečná, Jana Kopřivová, Hana Kovářová, Jana Kudrfalcová,
Jitka Kudrnová, Roman Kupec, Renata Krupková, Štěpánka Krušinová, Jana
Kvasnovská, Martin Malát, Tomáš Málek, Daniel Mancovič, Iva Markovická, Martina
Mikulcová, Jana Nechvátalová, Eva Němečková, Lukáš Pavlík, Hana Platzová, Tomáš
Platz, Vít Pokorný, Pavel Pospíchal, Jitka Rozporková, Aneta Skůpová, Ivana
Šímová, Jaroslava Tardonová, Michal Tepřík, Marika Pudilová, Lenka Urbanová,
Martina Vágnerová, Vlasta Vicanová, Iva Zapletalová, Hana Zelená, Monika
Zemanová
Školní rok 1999 – 2000
Jiří Balcar, Terezie Balíková, Miroslava Bedlivá, Jaroslav Bejblík, Miroslava
Bendová, Michaela Bodláková, Michaela Boháčková, Eva Bulíčková, Tomáš Bureš,
Denisa Cvrčková, Zdeněk Doležal, Ladislav Fanta, Monika Feráková, Jitka
Havlíková, Tamara Holubová, Michaela Chromá, Michal Jirků, Michal Krejčí, Alan
Kutina, David Lancz, Filip Licehamr, Tomáš Lipovský, Jana Lukšová, Nina Macků,
Radek Macho, Roman Macho, Zdena Míchalová, David Mikeš, Monika Mikešová,
Luděk Pazderka, Dana Peschelová, Michal Skála, Gabriela Součková, Jarmila
Součková, Petra Straková, Roman Strouhal, Michal Šindelář, Lenka Šindelářová,
Zlata Šulová, Josef Trávníček, Petra Trávníčková, Dagmar Toušková, Jaroslav Varta,
Vlastimil Vican.
Školní rok 2000-2001
Tomáš Andrle, Roman Beneš, Anna Benešová,Tomáš Blažek, Zdeněk Bohuslav,
Vojtěch Bochníček, Jiří Brychta, Martina Coufalová, Hana Drayerová, Jaroslava
Dudková, Zuzana Fantová, Lenka Havlíčková, Božena Hradilová, Kateřina Hronová,
Hana Chaloupková, Iveta Jeroušková, Vendula Jirků, Marek Kaštánek, Martin
Kleban, Blanka Koubková, Martina Kovářová, Jan Krušina, Jiří Kryzan, Sandra
Laczová, Klára Liščáková, Jaroslav Lorenc, Michaela Macková, Milan Mikulec, Vít
Nevrkla, Veronika Nováková, Petr Pavlů, Ondřej Pelikán, Jiří Peltán, Martina Pešová,
Jan Skála, Lucie Sojková, Libor Štěpán, Michal Štěpánek, Hana Tůmová, Jiří Urban,
Karolína Urbánková, Žaneta Vojčíková, Soňa Vyvadilová, Dagmar Zelená, Iva
Zemanová, Simona Zrůbková
Školní rok 2001-2002
Věra Bedlivá, Kateřina Benešová, Klára Bělohoubková, Radka Bělohoubková,
Vladimír Benda, Markéta Blahová, Jan Bodlák, Marcela Bulantová, Drahomíra
Bugnovská, Milan Břečka, Radomír Demek, Soňa Fabrigerová, Lucie Fialová,
Zdeněk Götz, Adam Grieš, Jana Gruzovská, Lukáš Havlíček, Ladislav Chalupa, Jan
Kadlec, Jan Kettner, Marcela Klvaňová, Zdeňka Kmeťová, David Koubek, Lucie
Koubková, Zdeněk Lancz, Aneta Lojková, Jan Lorenc, Petra Mašková, Zuzana
Muchová, Jiří Novák, Miroslav Novák, Tomáš Neméth, Marian Nešpor, Václav Paar,
- 42 -
Martin Pancer, Pavel Pinc, Zbyněk Pokorný, Veronika Růžičková, Lucie Skoumalová,
Markéta Svobodová, Veronika Staníková, Pavla Šlápotová, Tereza Šťastná, Vítězslav
Tepřík, Lukáš Tržil, Roman Vacek, Jakub Vašek, Jan Vašek, Monika Vláčilová, Karel
Vydra
Školní rok 2002 – 2003
Jaroslav Andrejch, Barbora Bártová, Zdeněk Bőhm, Patrik Brůžek, Lukáš Bugnovský,
Radka Byloková, Denisa Dofková, Pavel Dvořák, Michal Fabriger, Vít Hanzlík,
Barbora Chadimová, Markéta Klimešová, Jiří Kněžíček, Tereza Konečná, Kateřina
Kroupová, Denis Kutina, Josef Kvašný, Tomáš Látka, Monika Lipovská, Tomáš
Macek, Richard Malý, Jitka Neitzelová, Klára Neshybová,Jan Novák, Ondřej
Novotný, Anabela Pribik, Jiří Pšenčík, Dagmar Rejžková, Jakub Šimáček, Jiří
Štěpánek, Lucie Štěpánková, Tomáš Tepřík, Iveta Tepříková, Michal Tůma, Ilona
Tůmová,Klára Tůmová, Jaroslava Tůmová, Nikola Vacková, Michal Vávrů, Jaroslav
Vojčík, Ondřej Vykypěl, Martina Vyvadilová,Šárka Zahradská
- 43 -