název projektu „Společná cesta ke vzdělání“ registrační číslo: CZ

Transkript

Str. 1
název projektu „Společná cesta ke vzdělání“
registrační číslo: CZ.1.07/1.2.19/02.0011
Milý čtenáři, vánoční prázdniny utekly a ani se
nenadějeme a je tu pololetní vysvědčení. Čeká nás
období zkoušení a pololetních prací. Novým číslem
časopisu chceme přispět k rozptýlení během náročného
měsíce.
Pojďte
s námi
zavzpomínat
např.
na
Halloween, Vánoce atd. Příjemné počtení a hodně štěstí
při písemkách.
Vaše redakce
Motta nových členů redakce:
Nikola
Kostadinová
(9.A):
„Nikdy
není
tak
špatně,
aby
nemohlo být ještě hůř“.
Nicol Deylová (6.A): „Být bláznem není špatné“.
Christina Anna Berry(6.A): „Když ti něco nejde, nevadí, zkus
to znovu“.
Jan Špoula (6.A): „Co tě nezabije, to tě posílí“.
Sára Sandtnerová (6.B): „Když zklameš, vzchop se a jdi dál“.
Klára Halaxová (7.A): „Chci žít každý den, i když večer lituji,
že jsem ho nežila“.
Diana Otrubová (7.B): „Jaký si život uděláš, takový ho máš“.
Tomáš Petrilák (6.A): „Hraj fér“!
Štěpán Mikula (6.B): „Nelži a buď férový“.
Str. 2
Advent
Slovo advent latinsky znamená "příchod". V křesťanství se užívá speciálně pro příchod Ježíše
Krista, přesněji přípravy na církevní svátky - Vánoce. Tyto přípravy se ustálily na čtyři týdny před
Štědrým dnem. Na advent se vyrábí věnec se čtyřmi svíčkami, které znázorňují čtyři adventní
neděle. Vždy, když je adventní neděle, zapalují se svíčky.
Na sv. Barboru 4.12. – se uřízne větvička z třešně a dá se do vázy. Pokud na Štědrý den vykvete,
děvče se v následujícím roce provdá. Dívka si může také větvičky pojmenovat podle kluků, kteří se
jí líbí. Díky tomu pozná, za kterého z nich se provdá (dříve vykvetlá větvička).
Den svatého Mikuláše 6.12. – Mikuláš pomohl splatit dluh chudému vesničanovi, který měl tři
dcery. Mikuláš hodil dcerám z okna sáčky se zlaťáky a tím jim velice pomohl.
Svatá Lucie 13.12. - Svatá Lucie noci upije, ale dne nepřidá. Jaké jsou dny od sv. Lucie do Božího
narození, takové jsou též měsíce příštího roku.(12 dní - 12 měsíců) Svatá Lucie noci upije, ale dne
nepřidá
Lucie Šavrňová
VánoČní zvyky
Házení střevícem
Je to zvyk pro neprovdaná děvčata. Na Štědrý den se dívky postaví zády ke dveřím a hodí za sebe
střevíc. Když střevíc dopadne špičkou ze dveří ven, dívka se do jednoho roku provdá. Pokud je to
naopak, dívka bude tento rok svobodná.
Lucie Šavrňová
Kapří šupinky
Šupinky z kapra se nesmí vyhodit!!! Měly by se dát pod talíř s penízkem (pro štěstí). Po večeři si
šupinku můžeme dát do peněženky. Říká se, že když si šupinku dáme do peněženky na celý rok,
budeme mít hodně peněz.
Sára Sandtnerová
Lití olova
Je to starobylý vánoční zvyk, který ukazuje, co člověka čeká v budoucnosti. V nádobce se roztaví
malé množství olova, které se poté přelije do misky se studenou vodou. Podle vzniklého tvaru, se dá
předpovídat, co člověka čeká
Nikola Kostadinovová
Kdo a kde dětem nosí dárky:
Str. 3
1. Spojené státy, Kanada, Britské
ostrovy: SANTA CLAUS
Je to kulaťoučký, bělovlasý, veselý stařík, který
naděluje dárky hlavně severoamerickým a britským
dětem. (Ale je fakt, že dnes se s ním můžeme potkat
kdekoli na světě). Santa nosí červený oblek a čepici
s bílým lemem. Přichází z dalekého severu, z kraje
věčného ledu. Dárky vozí na saních tažených létajícími
soby. Do domů se Santa dostává komínem, dárky vkládá do punčoch visících na krbové římse.
Děti ještě předtím, než jdou spát, nachystají pro Santu sušenky a sklenici mléka. K pochoutce
přidají dopis, v němž ho prosí o dárky.
2. Island: JÓLASVEINAR (ZLOMYSLNÍ SKŘÍTCI)
Islanďané slaví Vánoce skoro dva týdny. Nadílku
přináší třináct skřítků – každý den přijde jeden
z nich a nechá v domácnosti drobný dárek. Ten
poslední skřítek, třináctý, se objevuje 24. prosince.
Skřítkům se říká Jólasveinar (vánoční chlapci) a jde
prý o potomky krutých trollů, kteří žili kdesi
v islandských horách před stovkami let. Když děti
zlobí, Jólasveinar se s nimi moc nepářou – nadělí jim klidně místo dárků či sladkostí shnilé
brambory – ty dávají do boty připravené na okenní římse. Legenda praví, že se skřítky žije
v jeskyni hluboko v horách i jejich matka Grýla se svou vánoční kočkou. Zlá, stará a ošklivá
Grýla prý chytá zlobivé děti do pytlů a odnáší si je do hor. Kočka je její zdatnou pomocnicí.
Naštěstí ani jednu, ani druhou nikdy nikdo neviděl…
3. Francie: PÉRE NOËL
Str. 4
Na Štědrý den se francouzskými ulicemi brouzdá Pére Noël. Francouzské děti to ale moc dobře
vědí. Před spaním mu nachystají ve svých botách mrkev a dárky pro jeho osla. Pére Noël jim na
oplátku, pokud byly hodné, zanechá u krbu dárky. Většinou to jsou sladkost, peníze či malé
hračky, aby se vešly do bot.
4. Japonsko: HOTEI-OSHO
5.
V Japonsku chodí dům od domu usměvavý stařík při těle. Není to
nikdo jiný než Hotei-osho, jeden z dobrých duchů. Hraje si s dětmi a
vždy má pro ně v pytli nějakou sladkost. Japonské děti to mají těžké.
Hotei-osho má vzadu na hlavě další pár očí – může si tak krásně
ohlídat, jestli náhodou dítko za jeho zády nezlobí.
5. Čína: DUN CHE LAO REN
Čínským dětem naděluje dárky Dun Che Lao Ren, což v překladu
znamená „vánoční stařec“. Děti rozvěsí mušelínové punčochy a on
jim do nich pak naděluje dárky ze svého proutěného koše.
6. Rusko: DĚDA MRÁZ
Děda Mráz se svou vnučkou Sněhurkou chodí do ruských
rodin a rozdávají dárky nikoli 24. prosince, ale na Nový rok.
Tento zvyk tak trochu připomíná náš 5. prosinec, kdy české
děti navštěvuje Mikuláš s čertem a andělem. Děda Mráz
bývá oblečen do dlouhého vyšívaného kožichu, na nohou
má válenky (vysoké boty do mrazu) a v ruce svírá berlu.
Sněhurka bývá celá v bílém, hlavu jí zdobí věneček či čelenka.
Andrea Kydlíčková
Nejčastější otázky na téma: VÁNOCE
Str. 5
Jak slavily vánoce naše prapraprababičky?
Za časů vašich prapraprababiček se na Vánoce zdobily zelenými
větvičkami kuchyně. U stropu nad stolem visela chvojka – tak se
říkalo větvi z jedle anebo její uříznuté špičce. Chvojka se zdobila
jablíčky, ořechy, sušeným ovocem, perníčky, červenými mašlemi
nebo i papírovými růžemi. Další významnou ozdobou, která na
Vánoce nesměla chybět, byl BETLÉM.
Kdy se u nás objevil první ozdobený stromeček?
O prvním stromečku ozdobeném sladkostmi, který nestál venku, ale
uvnitř domu, se píše v jedné staré německé kronice z poloviny 16.
století. Chuť pořizovat si uříznutý stromek do domácnosti se začala
v Německu šířit jen velmi pomalu. Postupně se dostal tento zvyk
v 19. století i do Čech. U nás se objevil první osvětlený a nastrojený
stromeček v roce 1812 na taneční slavnosti v Praze a měl obrovský
úspěch – vyprávěli si o něm lidé po celém městě a psalo se o něm i
v novinách. Vánoční stromek se nejdříve stal módou u bohatých lidí
ve městech – stával v rohu místnost na stolku, malé stromečky si lidé
zavěšovali také ke stropu. Chudší lidé si však pořídili spíš jen větev,
stromky na vánočních trzích byly dost drahé. Na venkově stavěli
stromek nejdříve na zámku (pokud tam nějaký byl), pak ve škole a
v kostele, doma se děti radovaly ze stromečku až mnohem později…
Vánoce ve Španělsku
Podobně jako u nás začíná vánoční sezóna ve Španělsku začátkem prosince, kdy se pomalu začnou
objevovat vánoční trhy a typická výzdoba. Vánoce jsou pro Španěly především náboženské svátky a
lidé tak často navštěvují kostely. Celý charakter těchto svátků bývá méně komerční než u nás.
22. prosince začínají dětem prázdniny a dojde k vyhlášení výsledků El Gordo, velké národní
loterijní hry, která je považována za největší na světě. Výhra bývá rozdělena mezi tisíce lidí a někdo
si tak přijde k dárku ještě před Štědrým dnem.
La Nochebuena (Dobrá noc) se koná 24. prosince za účasti celé rodiny a spočívá ve velkém
hodování, navštívení La Misa del Gallo (Kohoutí mše) a slavení až do ranních hodin.
Tradiční vánoční jídlo se liší region od regionu. Hlavní chod večeře může být jehněčí, kachna,
treska, mořské plody, nebo jiné druhy masa a ryb.
Mezi vánoční sladkosti pak patří las figuras de mazapán (marcipánové figurky), los polvorones
(sádlové cukroví), los turrones (sladkosti z mandlového nugátu), sušené ovoce atd.
Pije se zejména cava, obdoba francouzského šampaňského.
Na silvestra (La Nochevieja) se pojídají kuličky hroznového vína. Pro prosperující nový rok je
potřeba sníst jednu kuličku při každém bití zvonů.
6. ledna přináší tradičně dárky Tři králové – los Tres Reyes Magos. Děti den předem připraví boty
se slámou a mrkví pro koně králů a následující ráno v nich najdou dárky.
Str. 6
¡Feliz Navidad y Próspero Año Nuevo! Veselé Vánoce a úspěšný nový rok!
(Článek nabízí pouze stručné nahlédnutí do oslav Vánoc ve Španělsku)
Sára Sandtnerová
Klára Halaxová
Str. 7
HALLOWEEN
Co se to tu děje?
Ta dýně se na nás směje.
Cítím strach a vidím stín,
už je tady HALLOWEEN.
Svátky už se k nám blíží,
těší se na ně každý.
Tak ať na vás nespadne strach a splín.
A užijte si HALLOWEEN
Nikča Kostadinovová
Halloween je tu,
mumie, Frankenstein,
hrůza z výletu.
Postrašíme dětičky.
V tenhle krásný den
rozdají se sladkosti
ne,ne už končí den.
Mumie však varuje,
nebojte se děti,
přijdeme příští rok.
Sára Sandtnerová
Str. 8
Karla Ročňáková
Abeceda zajímavostí
B
Bartoška Jiří (* 24. března 1947 Děčín)
je český herec a filmový organizátor. Také je prezidentem mezinárodního filmového festivalu v
Karlových Varech.
Str. 9
Božena Němcová
Božena Němcová byla česká spisovatelka. Je považována za zakladatelku
novodobé české prózy. Narodila se v roce 1820 a zemřela v roce 1862. Božena
napsala např. O dvanácti měsíčkách, Rozárka nebo Pan učitel. Jejím
nejznámějším dílem je Babička, kterou psala v době, kdy jí zemřel syn.
Bedřich Smetana
Byl významný český skladatel, který se narodil 2. března roku 1824. Jeho
otec miloval hudbu, a tak byl rád, když mohl do tajů hudby zasvětit i syna
již v jeho čtyřech letech. Později ho svěřil do péče Jana Chmelíka, který
řídil hudební produkce. Svoje první vystoupení uskutečnil Bedřich
Smetana v Litomyšli v šesti letech. Později studoval na gymnáziu, kde
nebyl moc úspěšný. Přestal chodit do školy (ne, aby to někteří z vás
udělali také , protože jeho rodiče, což jistě chápete, tím nebyli moc
nadšeni)! Smetana chtěl být virtuos, ale nepodařilo se. V roce 1874
Bedřich Smetana ohluchl. Ale ani hluchota ho nezastavila, aby přestal
skládat ta úžasná díla. Velké cti se mu dostalo při otevření Národního divadla, kdy zazněla
slavnostní opera Libuše. Zemřel 12. 5. 1884.
Zdroj: osobnosti.cz
Barování koně
Pojem „barování" zahrnuje všechny umělé metody k donucení koně, aby při zdolávání překážek
skákal výše a pozorněji. Pro koně to tedy znamená, že musí při skoku pokrčit končetiny více, než je
nutné a především přirozené. V současnosti je barování považováno za jeden ze způsobů týrání
zvířat.
Statek Bernard
Bernard
Statek Bernard najdete v blízkosti povrchového dolu v Královském Poříčí na Sokolovsku. Je to
hospodářský dvůr, který měl původně za úkol dodávat maso a zemědělské produkty uhelné
společnosti. Je vybudován v tradičním chebském stylu hrázděných staveb z r. 1922. V letech 2005 2006 tady vzniklo centrum tradičních řemesel. Pořádají se tu kulturní akce, které se váží k různým
událostem – vánoční nebo velikonoční trhy. Konají se zde rytířské turnaje a souboje. Vždycky je
dvůr plný stánků, občerstvení, soutěží, her, zábavy a legrace pro děti i pro jejich rodiče. Doporučuji
toto místo navštívit, nikdo se nebude nudit.
Str. 10
Blizard
Vánice při silném severozápadním větru, obvykle v týlu cyklóny USA. Často se přeneseně používá
i pro podobný jev v jiných oblastech.
Border Kolie
Border kolie pochází ze středověkých anglických ovčáckých psů (kolií). V modernějších dobách
byla chována především na pomezí mezi Skotskem a Anglií. Této oblasti se říká Border Counties.
Výběr se prováděl na základě samostatné práce za stálého optického kontaktu. Název plemene
border kolie byl stanoven v roce 1910. O toto plemeno určené k práci se stádem pečuje od roku
1906 International Sheepdog Society (ISDS) a od roku 1976 je toto plemeno uznáváno také
kynologickou organizací Kennel Club. Povahově je pes bdělý, pozorný, ovladatelný, inteligentní,
není nervózní ani agresivní.
Ludwig Van Beethoven
Významný německý hudební skladatel žil od roku 1792 ve Vídni. Studoval zde u významných
hudebních skladatelů. Od roku 1795 se začal projevovat jeho problém se sluchem. Trpěl závažnou
poruchou sluchu, kdy mu v uších neustále zněly nepříjemné zvuky. Používal spoustu pomůcek, ale
sluch se mu neustále zhoršoval. V roce 1816 úplně ohluchl. Jeho největší díla vznikla v době, kdy
už byl zcela hluchý.
NEJZNÁMĚJŠÍ DÍLA:
3. 5. 6. 7. a 9. Symfonie, opera Fidelio
Sonáty - Měsíční svit a především skladba Pro Elišku
Str. 11
Život
Život nemůže být, musíme ho žít!
Přes všechny překážky, musíme projít!
S láskou nebo bez ní, záleží jen na nás, jestli ho chceme hezčí!
Podvodníci se vždy najdou, snad na to jednou doplatí!
Občas je to cesta temným tunelem a my doufáme, že spatříme světlo! Tak překážky si uberem, bude
to asi peklo!
Nesmíme žít vlastním stínem, ten by pak věděl všechno, že může nastat pád a navždy zůstane sám.
Života si lidi občas neváží, jenom si zkouší, co vydrží.
Proto musíme číhat na stráži, jinak nás bude míň!
Krutá realita se snáze promění ve fantazii, ale legrace to není!
Radu do života? Ta snad neexistuje, životem se nelistuje. Akorát snad: „Každý svůj den žij, jako
poslední“!
Klára Halaxová
Str. 12
Dancing Crackers
Taneční skupina se věnuje tanečním stylům street dance, které jsou oblíbené u dnešní mládeže.
Posláním DC je zlepšovat společnost. Náš tým (vedení DC) složené výhradně z nekuřáků a
obětavých lidí o to maximálně usiluje. V naší skupině může tancovat každý.
Historie a plány skupiny
 1999 založení taneční skupiny Dancing Crackers
 2008 začátek vzniku největší taneční skupiny v ČR
 2011 skupina působí v osmnácti městech a čítá přes 500 tanečníků
 2013 (25. 5.) VELKÁ TANEČNÍ SHOW VŠECH MĚST SPOLEČNĚ A VYTVOŘENÍ
TANEČNÍHO REKORDU
Vzkaz pro všechny (ode mě): „Podporujte všechny, co se snaží o lepší společnost, ať je to tanec či
něco jiného. Uvidíte, že svět bude hezčí.“
Zakladatel DC Jarda Havelka:
Tancuji a moderuji již 15 let a prošel jsem velkým vývojem tance vůbec. Na začátku jsem trénoval
v garáži podle videokazety (nebyl internet ani mobily a taneční školy byste spočítali na prstech
jedné ruky). Postupně jsem se probíjel životem a měl také velké ambice v basketbale. Ty mi
překazily zranění a tak jsem si tancoval pro radost a rozdával ji ostatním. Asi před šesti lety jsem se
rozhodl, že tanec je super věc proto, aby se lidé sbližovali, měli zdravý pohyb a radost ze života.
Začal jsem jezdit po školách, s kampaní Tancuj a nedrob. Učil jsem jak najít v tanci radost a spojení
všech. Nadšení lidí bylo takové, že během pěti let vznikla největší taneční skupina v ČR, která se
stále rozvíjí. Než jsem se stihl rozkoukat, sami tanečníci vytvořili nejen taneční skupinu, ale také
životní styl, který je úžasný, a za to všem v DC moc děkuju.
Více na stránkách: www.dancingcrackers.cz
www.carpediemvary.cz
Pokud vás tento článek zaujal a chtěli byste chodit:
Po 16:00-17:00 děti od 6-12 let
17:00-18:00 děti od 12 let a výše
Kde?
V Drahovicích v Lidické ulici 580/61 v Karlových Varech.
Autobusové spojení bus č. 15, č. 3 směr Drahovice - zastávka Gagarinova.
Christina Anna Berry
Str. 13
Malůvky na stěnách provázejí lidstvo od samého počátku. Již pravěcí lovci si rádi
zdobili jeskyně výjevy ze svého života. Nejinak tomu bylo ve středověku, kdy byly do
omítek domů škrabány anonymní hanlivé výroky a vyznání lásky. Ostatně tato forma se
dochovala v nezměněné podobě do dnešních dnů.
Novodobé graffiti, tedy to, co si pod tímto pojmem představí většina z nás, má svůj
původ v New Yorku na konci 60. let. Legenda vypráví o poslíčkovi, který si pracovní
rutinu kořenil psaním svého tagu (podpisu) Taki 183 po stěnách domů a souprav metra.
Z jednoduchých tagů se během 70. let vyvinuly propracované obrazce, kterých si
všimli další a další. Jednalo se převážně o mladé muže z černošských ghett vyznávající
hip-hopovou kulturu. Hudba vždy funguje jako zaručený nositel nových módních
trendů. Velmi rychle se graffiti převalilo přes oceán do západní Evropy a po vzoru
newyorských sprejerů se ve velkých metropolích objevilo na plochách v městské
dopravě a na sídlištích.
Pochopitelně se nabízí otázka, co povětšinou mladé muže mezi patnáctým a
pětadvacátým rokem vede k tomu, že velkou část svých finančních prostředků
investují do nákupu sprejů a pod rouškou noci riskují až osm let natvrdo. Určitě jde
většinou o věčnou potřebu mladé generace dát najevo svoji existenci, vlastní názor.
Proto má graffiti největší zázemí na sídlištích a ve velkých městech.
Ale sprejeři si neuvědomují, že ničí cizí majetek, zejména vlaky a MHD.
Writer: 1 osoba náklady – 1 200 Kč čas – 35 minut
České dráhy a. s.: 2 osoby náklady – 47 000 Kč čas – 3000 minut
Graffiti si ovšem oblíbili i někteří umělci. Např. krátce po smrti Václava Havla se
objevil jeho portrét se známou větou: „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“.
Str. 14
Str. 15
Móda
Mnoho lidí si často klade otázku jak být IN a SWAG. Jak se oblékat moderně a být
stále IN. Ale jak to udělat? Jedna z možností je oblékat se podle ročních období! Je
to velmi snadné a ani ne ohrané. Začnu třeba tou mrazivou zimou, i když se nám stále
ještě vyhýbá.
Zima
Co se vlastně hodí za oblečení na zimu? Určitě něco huňatého či nehuňatého, ale
hlavně teplého! Začneme od hlavy. V módě je teď například taková beanie čepice.
Vypadá asi nějak takhle:
Může být s nápisem nebo bez. To je vlastně jedno. Je teplá a hodí se na každou
promrzlou hlavu. Na čepici mohou být napsány různé vtipné hlášky. A hlavní je,
že s ní každý zaboduje, jelikož je SWAG a IN. Hodí se i na zimu i na podzim.
No jo, ale pořád jsme jen u hlavy, ale co ten zbytek těla? IN je teď například
galaxy bunda, legíny, mikina, tričko, tílko, boty a dokonce i doplňky jako
například náušnice, náhrdelník a podobně.
Diana Otrubová
Str. 16
Karla Ročňáková
Str. 17
Recenze
Další pokračování úspěšné české komedie. Hrají: Václav Vydra, Dana Morávková a
další… Tento film doporučuji lidem, kteří se chtějí více u filmu bavit, než myslet.
Režije: Ján Novák
Scénář: Marcel Bystroň
Hudba: Valda Gang
TENTO FILM VELMI DOPORUČUJI TOMU,
KDO SE CHCE POŘÁDNĚ ZASMÁT.
šavrňová
Lucka Šavrňová
Kryštof
Kryštof je popová hudební skupina, která vznikla v roce 1994 v Havířově, pod vedením Richarda
Krajča. V roce 2001 vyšla první deska. A ve stejném roce vychází druhé album, které bylo oceněno
soškou anděla Akademií populární hudby. Kapela byla prohlášena novým objevem české hudební
scény. V roce 2002 vydala desku V siločarách. Následovalo CD s názvem Kryštof 03. Od roku
2005 dodnes kapela uskutečnila řadu koncertů po celé České republice a návštěva takového
vystoupení je vždycky veliký zážitek. Letos v říjnu se koncert této populární skupiny konal také v
Karlových Varech.
Štěpán Mikula
Str. 18
Lucie větší než malé množství lásky
Byla jsem 2. listopadu 2013 v Praze s rodinou a s tetou v divadle Karlín a moc se nám to líbilo. Byli
jsme na muzikálu Lucie, větší než malé množství lásky. Jedná se o jeden z projektů skupiny Lucie.
Muzikál pojednává o tom, že se chtěl hlavní hrdina muzikálu Daniel zabít tím, že skočí z mostu, ale
kolemjdoucí zavolali policii, která přivolala policejního vyjednavače. Ten mu rozmlouval skákání z
mostu. Daniel začal vyprávět, proč chtěl zemřít. Nejprve vyprávěl, jak nemá rád rodiče své
přítelkyně. Poté o svých rodičích, kamarádech a pak jak se zamiloval do hlavní hrdinky muzikálu
Lucie. Jak přišla Lucie do tiskárny, kde začala pracovat jako fotografka. Do Lucie se poprvé
zamiloval jeho kamarád Jáchym, který o ní měl veliký zájem. Pozval ji na skleničku a ona
odpověděla, že ne. Nakonec než odešel, si to přece rozmyslela a uzavřeli dohodu. Jáchym souhlasil,
šli do baru, kde začali pít a nakonec to bylo 1:0 pro Lucii. Ale pak z té dohody sešlo. Tentýž večer
si ještě začala s Danielem, který byl samozřejmě moc rád. Pak spolu chodili na procházky a Lucie
chtěla vylézt na vyšší vrchol, než jenom chodit normálně po chodníku. Lucie byla sirotek, protože
když byla malá, spadli s rodinou ze skály s autem, ve kterém také byla. Byl to sirotek, který byl
zavřený v několika blázincích, protože ji nikdo nevěřil, že umí létat. Když to pak všechno
dovyprávěla Danielovi, tak ho poslala do trafiky pro cigarety. Potom, co se vracel pro peněženku,
zahlédl ji létat. Když odletěla, tak to chtěl zkusit také, ale místo letu spadl těžkým pádem až z
vysoké továrny, na které bydlel a celý se polámal. Dva dny ležel v nemocnici v kómatu, a když se
konečně probudil, ležela u něho jeho přítelkyně Andrea, která ho nadevše milovala, ale on stál za
tím, že miluje jen tu svojí Lucii. Kvůli tomu, že Lucie před několika lety utekla z blázince, udala se,
protože už neunesla to, že se kvůli ní jeden kluk jménem Adam už zabil a druhý se o to pokusil.
Daniel ji ale z toho blázince osvobodil a chtěl jí dokázat, že on také poletí. Nakonec to skončilo tím,
že se vše vrátilo do té doby, kdy stál na mostě a chtěl skočit. Nakonec to dokázal a letěl. Ona byla
překvapena a chodí spolu doteď.
Hrají:
Lucie - Emma Smetana (Eva Burešová, Barbora Poláková)
Daniel – David Kraus (Václav Noid Bárta, Patrik Děrgel)
Jáchym – Pavel Liška (Martin Písařík)
Andrea – Jana Pirdmanová (Kateřina Sedláková)
Boris – Karel Roden (Lukáš Vaculík)
Šéf tiskárny – Václav Vydra (Vladidlav Beneš, Jiří Korn)
Otec Daniela a otec Andrey - Vladislav Beneš a Rudolf Kubík
Matka Daniela a matka Andrey - Ivana Andrlová a Radana Herrmannová
Klára Halaxová
Str. 19
Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech
Tento festival je největší filmový festival v České republice a také
nejprestižnější ve střední a východní Evropě. Koná se každoročně od
roku 1948, kdy také byla viděna první cena Křišťálový glóbus na
začátku července. První ročník se konal 1.8. – 15.8. 1948 a poslední
29.6. – 7.7.2013. Na jeden z minulých ročníků dorazil např. Robert De
Niro, Miloš Forman, Annette Bening a na poslední ročník např. John
Travolta, Oliver Stone, Valeria Golinová, Lou Castel.
Jeho
organizátorem je Jiří Bartoška. Pravidelně se na něm objevují slavní
filmoví tvůrci z celého světa. Každý rok je na festivalu 180
celovečerních filmů a několik desítek krátkých filmů.
Klára Halaxová
Exkurze do Prahy, na kterou bude 9.AB dlouho vzpomínat
V úterý 2. 10. 2013 se deváté třídy vydaly na exkurzi do Prahy. První cíl naší výpravy byl
parlament, přesněji Poslanecká sněmovna ČR, kde jsme se dozvěděli spoustu zajímavých a pro náš
budoucí život i důležitých informací, protože i z nás budou za pár let voliči. Druhým cílem naší
výpravy byla NEVIDITELNÁ VÝSTAVA. Tady jsme si vyzkoušeli těžký život nevidomých lidí.
Mohli jsme si prohlédnout spoustu pomůcek pro slepce a pak jsme šli do místnosti, kde je úplná
tma a kde jsme na sebe vzali roli nevidomého člověka. V naprosté temnotě jsme procházeli tmavou
místností a snažili se poznat, kde se nacházíme (doma, venku na trhu, v baru). Bylo to velice
zajímavé. Já osobně jsem ve tmě pociťovala dezorientovanost, občas bezmocnost a nervozitu, ale
brzy jsem se do role vžila a snažila se projít výstavou. Celá exkurze pro mě byla přínosem a není
snad nic, co by mě nemile překvapilo.
Můj pocit z neviditelné výstavy byl neuvěřitelný. Když mě ''šoupli'' do naprosté tmy, byla jsem
hodně nesvá a nebudu lhát, byla jsem dost napjatá. Byla to celkem sranda, protože jsme věděli, že
se nám nemůže nic stát, ale když si pak uvědomíte, že nevidomí se pohybují ve světě jako my,
sranda končí. Prozkoumali jsme několik prostředí: byt, ulice, les s chalupou, kulturní výstava soch a
bar. Vše se mi moc líbilo. Na tento zážitek nezapomenu. Navíc jsem tam byla snad s tou nejlepší
partou, takže jsme se smáli, ale přesto jsme to brali vážně. V bytě jsme poznávali prostředí a různé
předměty stejně jako v každém prostředí. Nemůžu říct, které prostředí bylo nejlepší, protože se mi
líbilo opravdu všechno. Nejzábavnější byly naše zmatené otázky: Kdo jsi? Kde jsi? Kdo to je? Co
to je? Mačkali jsme se na sebe apod. V baru jsme dávali Jardovi (průvodce) různé otázky a snažili
se pochopit, jak to vlastně on a ostatní nevidomí mají. Na konci toho všeho nám pomalu odsunuli
oponu a my zase viděli. Byl to velmi divný pocit. Dokonce v tom baru jsem si začala zvykat jen na
tmu, ale nedokázala bych takto žít. Na chvilku je to bezva a trošku i sranda, ale nedokázala bych si
představit, že bych takto žila po zbytek mého života. Jsem moc ráda a moc věčná za to, že vidím.
Nevidomým patří obrovský respekt!
Kristýna Boháčová
Nedokázala jsem si pod názvem "neviditelná výstava" nic představit. Když jsme tam přišli, rozdělili nás do
několika skupin po 6 až 8 žácích. Řekli nám, že nemůžeme mít nic, co by svítilo a že naši průvodci jsou
slepí. Po každých 15 minutách šla vždycky jedna skupina. Já se skupinou jsme šli jako druzí. Vešli jsme do
místnosti, kde byla úplná tma. Nebylo nic vidět. Moje pocity byly smíšené.
Str. 20
Naše průvodkyně Petra nás měla provést tmou přes místnosti. Po těch 10 minutách jsem si na tmu zvykla a
nedělalo mi to takový problém se pohybovat. Vcházeli jsme vždy do nějaké místnosti, která měla
představovat něco z našeho života. Vešli jsme například do bytu - kuchyně, koupelny, obýváku, předsíně.
Pak například jsme šli přes les, myslivnu, les a park. V každé místnosti byly kulisy, které jsme museli podle
hmatu rozpoznat. Zaslechla jsem i zvukové efekty, které nám měly dát pocit, že jsme opravdu v lese nebo na
ulici. Moje skupina to prošla rychleji než ostatní skupiny. Když jsme z temné místnosti vyšli zpátky na
světlo, byl to celkem šok. Museli jsme nechat ještě chvilku zavřené oči, aby nás nebolely. Jelikož nás bylo
hodně a bylo několik skupin, byla tam k dispozici herní místnost, kde jsme si mohli vyzkoušet různé
skládačky poslepu, psací stroj a tak dále. Já osobně bych nedokázala takhle žít. Ale především před
nevidomými lidmi smekám, protože to, co oni dokážou, jak se dokážou orientovat, je neuvěřitelné.
Tato exkurze se mi opravdu líbila. A taky jsem pochopila, že si mám víc vážit svého zraku. :)
Christina Holubová
Schůzka Ekoškol Karlovarského kraje
Dne 24. 10. 2013 se v Sokolově na Základní škole Běžecká konala schůzka ekoškol Karlovarského
kraje. Bylo zde 10 z dvanácti ekoškol, což je veliký úspěch. Prožili jsme příjemný den, ve kterém
jsme si mohli vyměnit nápady, názory a snažit se přijít na řešení problémů spojené s ekoškolou a
ekotýmem. Podle mého názoru to byla velice přínosná akce a doufám, že jsem na takovou schůzku
nejela naposledy.
Str. 21
VÝSTAVA výtvarného tábora CarpeArt
Dne 21. 9. 2013 se uskutečnila výstava obrazů výtvarného tábora CarpeArt. Výstava nadále trvá
v OVObaru u Thermalu. Můžete se podívat na díla i z řad našich spolužáků – Klárka Halaxová,
Natálka Čebišová, Lucka Kožíšková, Angelika Gabibulaeva a bývalých – Natálka Šťastná, Dianka
Dubská, Markéta Lachmanová, Ondřej Hodač, Terezka Schönigerová a pak si třeba dát zákusek
nebo výtečnou zmrzlinu.
Doufáme, že se vám tam bude líbit!
Od 5. ledna 2014 do konce ledna 2014 můžete také navštívit naší další výstavu v oranžerii Městské
knihovny Ostrov.
Str. 22
Str. 23
Str. 24
Str. 25

název projektu „Společná cesta ke vzdělání“ registrační číslo: CZ

Transkript

Podobné dokumenty

Foto: Martin Novák