Sekvence Victimae paschali

Březen-Duben 2010 - Číslo 2/39/ - Ročník 5
DVOUMĚSÍČNÍK FARNOSTÍ LAŠKOV, PŘEMYSLOVICE,
ČECHY POD KOSÍŘEM
Sekvence Victimae paschali,
složil asi Wipo (+ 1048)
(liturgický překlad z lekcionáře)
Velikonoční oběti,
vzdejme své chvály, křesťané.
Beránek spasil ovce:
Kristus Pán nevinný
s hříšníky smířil Otce.
Střetly se v divném souboji
život a smrt. Je po boji.
Ten, který zemřel, z mrtvých vstal,
aby nám věčně kraloval.
Hrob, z něhož Kristus slavně vstal,
aby se Otci daroval.
Anděly jako svědky stát,
na zemi roušku, bílý šat.
Už jde Kristus, má naděje,
před námi do Galileje.
Víme, že Kristus z hrobu vstal,
vpravdě byl vzkříšen světa král.
Vítězný, korunovaný,
smiluj se, Kriste, nad námi.
Malé křesťanské kalendárium…
Březen:
19. března – slavnost Svatého Josefa, snoubence Panny Marie
25. března – slavnost Zvěstování Páně
28. března – KVĚTNÁ NEDĚLE
Významné místo ve čtyřicetidenní době zaujímá šestá postní
neděle. Květná (pašijová) neděle, nebo „Květná neděle Kristova
utrpení“, jak zní její úplné pojmenování v Římském misálu. Už
z tohoto označení je zřejmé, že se v liturgii tohoto dne prolínají dva
aspekty, totiž památka Ježíšova vjezdu do Jeruzaléma a památka jeho
umučení. Ze zprávy poutnice Etherie se dovídáme, že se počátkem 5.
století v Jeruzalémě shromažďovali křesťané za časného odpoledne na
Olivové hoře k rozšířené bohoslužbě slova a po ní šli k večeru
průvodem do města Jeruzaléma s palmovými či olivovými ratolestmi
v rukou. Obřad se postupně rozšířil, neděle odtud převzala název
Květná neděle. Užívání a žehnání palmových ratolesti je dosvědčeno
v polovině 8. století. V jiných než jižních zemích se světili jiné
zelenající a kvetoucí ratolesti, ve střední Evropě většinou vrbové
proutky s kočičkami. Průvodem s ratolestmi se chceme veřejně přihlásit
ke Kristu a následovat Ho ve víře a vděčné lásce. Při mši svaté
nasloucháme pašijím, evangelijním zprávám o Kristově umučení, podle
nedělního cyklu z Matoušova, Markova nebo Lukášova evangelia.
Všední dny doby postní mají své vlastní mešní proprium, to jsou
proměnlivé části textů mše, např. vstupní antifona a modlitba, modlitba
nad dary a po přijímání a čtení z Písma svatého, které nazýváme
perikopy. Biblická čtení jsou každý rok totožná, čtení a evangelium
spolu tematický souvisí.
Na Zelený čtvrtek, jehož večer již patří do velikonočního
Tridua, se v dopoledních hodinách slouží „Mše svatá při svěcení olejů“,
při níž biskup obklopený svými kněžími žehná oleje a světí křižmo.
Svěcení křižma a oleje katechumenů a nemocných patří k nejstarším
částem liturgické tradice. Zmiňuje se o něm i Hippolyt v Církevním
řádu na začátku 3. století. Na Zelený čtvrtek se oleje světily, protože
jich bylo zapotřebí při udělování křtu a biřmování o velikonoční noci.
Liturgii večera Zeleného čtvrtku určuje především vzpomínka na
2
Ježíšovu poslední večeři a při ní ustanovenou eucharistii, ale i při ní
konaný obřad myti nohou, symbol Ježíšovy služebné lásky.
Velkopáteční obřady se člení do tří částí: bohoslužba slova,
uctívání kříže a svaté přijímání. Kněz obléká ornát červené barvy. Je to
barva mučedníků, mající v Kristu svůj předobraz a vzor, a vidících
v jeho poslušnosti až k smrti pramen své vydanosti i vítězství.
Bohoslužbu slova uzavírají tzv. Velké přímluvy. Jsou původní
starokřesťanskou formou modlitby, jež se udržela až do dnešních dní.
Jsou to modlitby za církev, za papeže, za služebníky církve a všechny
věřící, za katechumeny, za jednotu křesťanů, za Židy, za ty, kdo věří
v Boha, ale nevěří v Krista, za ty, kdo nevěří v Boha, za politiky a
státníky, za ty, kdo trpí.
Velikonoční vigilie, „matka všech vigilií“, jak ji nazývá sv.
Augustin, patří již do slavnosti „Zmrtvýchvstání Páně“. Její obřady jsou
plné symbolů. Velikonoční svíce, paškál, který je nesen po zapálení od
požehnaného ohně v průvodu do kostela, představujícího Krista,
„Světlo světa“, nebo velikonoční chvalozpěv Exsultet. V bohoslužbě
slova sledujeme dějiny spásy od stvoření světa až k evangelijním
zprávám o vzkříšeném Kristu. V křestní bohoslužbě obnovujeme svůj
křestní slib a katechumeni jsou křtění. S novými křesťany potom
slavíme eucharistickou bohoslužbu, setkáváme se s Kristem ve svatém
přijímání, abychom žili novým životem.
Duben:
4. dubna – slavnost ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ
11. dubna – neděle Božího milosrdenství
Svátek je slaven podle přání Pána Ježíše, který se vícekrát zjevil
v Polsku sestře Faustyně. Při zjevení 22. února 1931 vyslovil Kristus
přání, aby namalovala jeho obraz a pod něj dala nápis: „Ježíši, důvěřuji
Ti!“ obraz znázorňuje zmrtvýchvstalého Krista, kterému ze srdce
vycházejí dva proudy paprsků. O svátosti smíření, jejíž ustanovení si
tento den připomínáme, řekl Pán Ježíš sestře Faustyně toto: „Svatá
zpověď je pramenem mého milosrdenství. Vždy, když k ní přicházíš,
ponoř se do něj celá s velkou důvěrou. Myslí na to, že ve zpovědnici
čekám na tebe já sám, jen se zakrývám knězem, ale sám působím ve tvé
duši. Řekni duším, že z tohoto pramene milosrdenství mohou čerpat
milosti jedině nádobou důvěry. Ubozí, kteří nečerpají z tohoto zázraku
Božího milosrdenství.“
3
23. dubna – svátek sv. Vojtěcha, biskupa a mučedníka
29. dubna – svátek sv. Kateřiny Sienské, panny a učitelky církve,
patronky Evropy
Víš, že …
Jan Pavel II. - školní léta
/ I. pokračováni/
Po ukončení čtvrté třídy na podzim
1930 nastoupil Lolek do osmiletého
chlapeckého gymnázia Marcina Wadowity
v Mickiewiczově ulici. Ještě ţe to nebylo
daleko, neboť chlapci uţ přes rok chyběla
matka a také bratr uţ byl na univerzitě v
Krakově.
Reţim dne vyţadoval od okamţiku, kdy se stal
ministrantem, aby chodíval do kostela Panny Marie na sedmou a s
otcem odcházíval přímo ze školy na oběd do hostince paní
Banasiové. Jednou tam proţili hosté horor jako „z učebnice“. Místní
policajt se zde po sluţbě zastavoval na skleničku, kdyţ předtím
odkládal svůj revolver do
pokladny
pohostinství,
aby nebyl „v pokušení“.
Z kdovíjakého
popudu
jednou zamířil zbraní na
Lolkovu hlavu. Kulka jej
těsně minula a rozbila
okno za ním. Všem bylo
jasné, ţe šlo „o fous“.
Karolův zpovědník,
kněz Kazimierz Figlewicz
a mladý Wojtyla se
spřátelili natolik, ţe jak budoucí papeţ vzpomínal, kněz jej pozval
do Krakova na Svatý týden, coţ v mladíkovi zanechalo hluboký
dojem. Kněz se stal jeho idolem.
4
Ani ne za čtyři roky po smrti matky byla rodina Wojtylova
zasaţena další tragickou ránou. 5. prosince 1932 zemřel o 14 let
starší Karolův bratr MUDr. Edmund Wojtyla. Bylo mu pouhých 26
let. Na krakovském hřbitově nápis na jeho hrobě vysvětluje: „Oběť
povolání, jeţ zasvětila sluţbu lidstvu“. Bratr opravdu zemřel pár
dní po tom, co „chytil“ od svého pacienta spálu. Lolkovi chyběl,
neboť od doby, co se stal lékařem v nemocnici v Bialé, zval často
mladšího bratra k sobě, i do nemocnice zašli, nebo ho brával na
fotbal. Krásný vztah mezi bratry netrval dlouho a Lolkovi bylo
teprve dvanáct. Zůstal s otcem sám.
Studium na gymnáziu ve Wadowicích poskytovalo klasické
vzdělání, nosnými předměty byly především latina, řečtina, polský
jazyk a literatura, dějepis a matematika. Šestnáctiletý Wojtyla
pilně vyuţíval zbývajícího volného času k rozvoji své osobnosti.
Oblíbil si literaturu, v níţ se seznámil s polským romantismem
literárních
děl
Mickiewiczových,
Sienkiewiczových
nebo
Slowackého. Protoţe rád a dobře recitoval, vzal si ho pod „svá
křídla“ mladý profesor dějepisu dívčí školy Mieczyslaw Kotlarczyk.
Lolek pak v kaţdoroční recitační soutěţi tradičně obsazoval druhá
místa za kamarádkou Halinou Krolikiewiczovou. O nikdy
nekončících spekulacích o jejich vztahu napsal Jan Pavel II. v roce
1996, ţe přestoţe měl mezi dívkami, s nimiţ chodil do školy a
hrával divadlo, mnoho kamarádek, nebylo zde ţádné citově důvěrné
přátelství, jeţ by mohlo představovat překáţku pro budoucí vstup
do semináře.
Mladý Wojtyla se stal hercem dvou divadelních spolků: při
škole a při kostele. Tentýţ profesor, který vedl recitaci, byl zároveň
reţisérem divadelních her podle Sienkiewicze, v nichţ se na
prknech, jeţ znamenají svět, proháněli udatní rytíři po stepích
staré „polsko-litevské“ říše ve vášnivé honbě za slávou a obranou
víry a vlasti. Wojtyla svou vitalitu uplatnil v „Panu Tadeášovi“,
hrál v „Kordianu“ autora Slowackého, roli hraběte Henryka v
„Neboţské komedii“ Krasiňského. Na jednom představení v
„koktejlu“ Shakespearových her hrál dokonce dvě role, přičemţ tu
druhou se musel naučit za jiného herce přes noc. A to ještě bavil
přátele docela dobrou imitací profesorů. Před dokončením
gymnaziálních studií přesahovalo jeho herectví intelektuální
hranici běţného ochotnického výkonu.
5
V té době se v Polsku zvýšily antisemitské nálady proti
ţidovským ţivnostníkům. Ve škole se objevily první rvačky, mnozí
odjíţděli pryč. V této houstnoucí atmosféře se Karol Wojtyla v
posledních dvou ročnících gymnázia stal předsedou bratrstva
Panny Marie a 7. května 1938 – v posledním ročníku studia – přijal
svátost biřmování. Jako nejlepší ţák gymnázia vítal arcibiskupa
krakovského Adama Stefana Sapiehu. To bylo první, ale ne
poslední setkání s arcibiskupem, který spolu s Karolovým otcem
měl nejsilnější a nejtrvalejší vliv na jeho pozdější rozhodnutí stát se
knězem. 27. května 1938 Wojtyla i Kluger maturovali. Lolek měl
také slavnostní řeč za maturanty. Na maturitním večírku se mezi
loučení vkrádal neblahý stín předtuchy.
V létě roku 1938 odslouţil Karol Wojtyla vojenskou sluţbu
na stavbě silnice u města Zubrzyca Górna. Jak později vzpomínal,
v ţivotě se uţ nenaškrábal více brambor neţ tam. Důleţitějším
krokem ale bylo to, ţe se oba Wojtylové, otec a syn, přestěhovali z
Wadowic do Krakova, do Tyniecké ulice č. 10 ve čtvrti Debniki, na
jiţním břehu Wisly. Z bytu byl nádherný výhled na hrad Wawel a
jeho katedrálu. Bytu neřekli ale jinak, neţ „katakomby“, neboť byl
tmavý a vlhký a vůbec se v zimě nedal ani kachlovými kamny
vytopit.
Vše mu ale vynahrazovalo to, ţe začal studovat na
Jagellonské univerzitě zaloţené v roce 1364. Jejími zdmi prošly
stovky předních evropských učenců, mezi nimi například Mikuláš
Koperník, který roztříštil tehdejší představy o vesmíru. Statisíce
studentů za ta staletí četly nápis nad vchodem do promoční auly –
„Plus ratio quam vis – Více rozumu neţ síly“. Wojtyla později
napsal, ţe studovat na těchto místech bez citového pohnutí nešlo.
Pro nás je zajímavé, ţe jeden z prvních rektorů univerzity, Pavel
Wlodkowicz, se vydal roku 1413 z Krakova do Kostnice na koncil (a
to mimo jiné ovlivnilo papeţe Jana Pavla II. otevřít po staletích
Husův proces – pozn. autora).
Nový student univerzity v oboru filologie v prvním ročníku
zapisoval etymologii, fonetiku, tvarosloví, polskou poezii, drama,
prózu, interpretaci literárního textu, polskou gramatiku a
staroslověnštinu. Během roku se stal členem Krouţku polonistiky,
kde se organizovaly literární večery s recitací, hrál postavu Střelce
v divadelní hře „Měsíční kavalír“ v Divadelním studiu 39. Spolu s
ostatními vzdoroval zákazu univerzitního studia pro ţidovské
6
studenty, kvůli němuţ musel odejít ze studií na technice ve
Warszavě jeho nejlepší kamarád Jerzy Kluger.
Dospělý mladý muţ sloţil zkoušky a postoupil do dalšího
ročníku filologie. 24. června 1939 se u spoluţačky Anny Nawrocké
konala oslava úspěšného zakončení prvního ročníku. Lolek se měl
dále věnovat jazykovědě, literatuře a divadlu. Měla začít další
báječná studentská léta. Historie a sám Wojtyla říká, ţe
Prozřetelnost s ním měla jiné plány. V Německu se připravoval
„Fall Weis“, plán vojenského útoku na Polsko.
(pokračování příště) Připravil R. D.
Vzděláváme se …
Mše svatá XVII.
Otče náš…
Přítomnost modlitby „Otče náš“ na mši svaté neměla by nikoho
udivit: je to typická modlitba křesťanského společenství, kterou nás
naučil a nám odkázal jako závěť samotný Ježíš (proto se nazývá
„oratio dominica“: modlitba Páně). Je samozřejmou věci, že tam, kde
společenství Božích děti, znovuzrozených ve svatém křtu, shromažďuje
se kolem stolu Páně, obrací se na Boha a používá titul: Abba, Otče“,
v síle Ducha a opakuje modlitbu Páně. Tak se děje ve všech
křesťanských liturgiích od počátku Církve.
Tím, co může udivit, je okamžik a kontext, ve kterém se jí říká:
je ona vložená, jako drahocenná perla, do důstojného rámu. Je umístěná
po velké eucharistické modlitbě, kterou vyslovujeme nad svatými dary,
jako společné modlitbě, která nás připravuje na svaté přijímání. Po ní
následuje rozvinutí (nazývané embolismem) poslední části: „Vysvoboď
nás ode všeho zlého, Bože…“ a konečná aklamace: „Neboť tvé je
království i moc i sláva navěky.“
7
Eklesiální charakter modlitby je založen na křtu svatém, skrze
který jsme se stali Božími dětmi a bratry Krista. Tím způsobem nás
Ježíš shromažďuje kolem sebe a uschopňuje k volání k Otci, stejně jako
On volal: „Abba, Otče“, semitským slovem, které znamená: „tati,
tatínku, můj otče“. Pouze syn může tímto způsobem se obracet na
svého otce. My „se osmělujeme“ takto mluvit, poněvadž nám to
přikázal Ježíš – kdy jsme byli pokřtění a stali jsme se součástí Boží
rodiny. Bůh je „Otec“ všech, ale pouze pokřtění mají právo a odvahu
obracet se na Něj jako synové v Synu: „Abba-Otče“. Proto „Otče náš“
bylo „dávané“ dospělým, kteří se připravovali na křest, aby se ho
naučili nazpaměť a později je „vrátili“, recitujíce před křtem
shromážděnému společenství. Během křtu dětí tato modlitba je
recitovaná všemi přítomnými ve jménu těchto děti.
Mnohem více zřejmý je vztah modlitby „Otče náš“ se svatým
příjímáním, z ohledu na okamžik, ve kterém je recitovaná a na své
prosby: „Chléb náš vezdejší dej nám dnes“ a také „Odpusť nám naše
viny, jako i my odpouštíme…“. Prosba o chléb je interpretována jako
prosba o chléb eucharistický, o Krista – chléb života, nevylučujíc při
tom materiálního chleba. Eucharistický chléb je nezbytný k životu
věčnému.
Jiná prosba – o odpuštění vin, s ujištěním, že jsme připravení
odpustit, je považovaná za autentický akt pokání, který je vyžadovaný
k hodnému svatému přijímání. Smíření s Bohem a s věřícími je nutnou
podmínkou důstojné účasti v eucharistické hostině: výměna znamení
pokoje má být zpečetěním toho.
Konečně
aklamace:
„Neboť Tvé je království…“
otevírá nás na příchod slavného
království Pána.
Recitovat, a tím více
ještě zpívat Otče náš s hrdostí a
úctou, s radostí a naději – je
úkol a privilegium, který by
měli odhalovat ti, kteří se
účastní mše svaté.
kostel „Pater noster“ v Jeruzalémě
připravil P. Janusz Łomzik
8
Postava …
Chci věřit, že ráj existuje
Reflexe herce Omara Sharifa o životě a smrti
Omar Sharif, egyptský herec světové slávy, známý
z filmu Doktor Ţivago /1965/ nebo „Můj
učitel Ibrahim“ /2003/. I kdyţ se
charakterizuje jako agnostik, nikdy se
nerozchází s obrázkem sv. Antonína,
který je památkou po jeho zemřelé
mamince… To právě s ní se mu spojuje
idea „svatosti.“
„Ano, můţu říci, ţe svatost byla
„specialita“ mé mámy. Kdyţ umírala, byl jsem při jejím lůţku.
Velice trpěla a modlila se k Jeţíši, k Nejsvětější Panně a
k Svatému Antonínovi z Padovy, který byl jejím oblíbeným
svatým. Ona s ním vlastně hovořila…“
Před několika lety herec se vţil do role Svatého Petra,
v projektu Imperium, italské televize RAIUNO. Vzpomíná:
„Nikdy jsem netušil, ţe to právě já budu hrát svatého, a to
navíc toho, který je skála, na které je postavená Církev.
Kdy jsem interpretoval tuto postavu, měl jsem strach,
ţe nestačím na tento úkol. To byla velká zodpovědnost – však
milióny věřících mají ve svém vědomí jistý obraz Svatého
Petra. Ale po projekci ve Vatikánu, kde jsem byl odměněn
potleskem od biskupů a kardinálů, uklidnil jsem se – má role
byla přijatá dobře. Při této projekci mohl jsem se potkat
s papeţem Benediktem XVI. Velice lituji, ţe mi nebylo dáno
osobně poznat jiného Petra naší doby – Jana Pavla II.“
Dnes sedmdesátiletý herec, jako mladý kluk byl
vychovávaný křesťansky, byl ministrantem. Později se
přiblíţil k islámu. Za roli Svatého Petra, za slova vyřčená
během filmu: „Jeţíš je Syn Boha“ herec je odsouzen islámskou
Al-Kaidou na smrt, která tato slova přijala jako nactiutrhání.
9
Na svou obranu vyslal Bin Ladinovi dopis, vysvětlujíc, ţe to
přece scénář mu diktuje slova, která říká během filmu a ona
se nemusí vůbec shodovat s tím, co si soukromě myslí… Omar
Sharif mnohokrát vyzýval islámský svět k toleranci vůči
Ţidům a křesťanům, coţ bylo vţdycky chápáno dost
kontroversně muslimy.
Dnes se svěřuje: „Z mého ţivota jsem smazal veškeré
minulé věci. Doţil jsem se uţ vysokého věku a myslím si, ţe
myšlenka na budoucnost, to je úkol pro mladé. Z druhé strany
- uvaţování o minulosti nemá smysl, kdyţ někdo uţ je starý.
Kaţdý okamţik je třeba proţit tak, jako by měl být tím
posledním. Není potřeba vzpomínat: kdyţ jsem byl mladý,
kdyţ jsem byl krásný… Ten okamţik, ve kterém jsem dnes –
zde a teď – je nejdůleţitější. Taková je má
ţivotní filozofie a díky tomu se cítím
šťastný…“
Avšak reflexe o ţivotě po smrti není
mu cizí. Herec se zase vrací ve svých
myšlenkách k posledním okamţikům
ţivota své matky: „Kdyţ jsem jí dělal
společenství v posledních okamţicích zde
na zemi, přes mé pochybnosti o víře, obracel jsem se tehdy na
svaté v nebi a říkal jim: „Jestliţe existuje ráj, má matka se
tam s jistotou najde a stane se přítelkyní Vás všech – svatého
Antonína, Marie,…. A vím, ţe v okamţiku mé smrtí zavolám
k ní: Mami, vezmi mne k sobě…“.
Alexandra Z.
přeloţil P. Janusz
A jaká je má životní filozofie? Vede mne k životu věčnému či od něj?
Prožíváme postní dobu, čas, během kterého máme příležitost
uvědomit si - po čem opravdu toužíme a očistit své srdce ze všech hříchů a
nedokonalostí. Nepromarňujme tento čas. On se už nikdy nevrátí. Kéž
bychom nemuseli nikdy litovat žádné jeho vteřiny.
P. Janusz
10
Vzdejme Bohu díky …
„Ministrant roku 2009“
Během roku 2009 ministranti a Marianky
soutěžili o ministranta anebo Marianku roku, kteří se
snaží, co nejvíce o to, aby během bohoslužeb
nescházela v našich farnostech
liturgická služba oltáře a také, aby
služba byla vykonána co nejlépe.
Snažili se zároveň o získání ctnosti
zodpovědnosti,
která
vyzývá
člověka, aby se nejedenkrát uměl vzdát toho, co mu
působí radost a naplnil to, za co zodpovídá.
Soutěž o ministranta a Marianku roku 2009
vyhráli v našich farnostech: Vojta Tichý z farnosti Laškov a Lenka
Koňaříková z farnosti Přemyslovice. Cenou, kterou získali, je pouť
farnosti, která se bude konat na podzim tohoto roku.
Vítězům blahopřejeme a všem ministrantům a Mariankám
držíme prsty do roku 2010.
P. Janusz
Svědectví maminek z Přemyslovic
Svatý Augustýn říká: „Když jsou děti malé, mluv s nimi často o Bohu,
když jsou velké, mluv často s Bohem o dětech!“
Určitě si všechny maminky uvědomují svou velkou
zodpovědnost za děti a zároveň cítí své omezené možnosti při jejich
výchově a ochraně. Každá z nás by chtěla mít kontrolu nad dětmi, nad
událostmi v jejich životě. Každá chce děti ochránit před zlem. Přijde,
ale čas, kdy se děti odpoutávají od rodiny - ztrácíme vliv - prožíváme
velkou starost.
Někdy se stane něco, co nám pomůže jít dál - potkáme přátele,
kamarádky, které prožívají podobné radosti a starosti s dětmi, přemýšlí
nad otázkami výchovy. V naší farnosti máme společenství modlících se
maminek. Setkáváme se 1-krát týdně v kostele, máme přísnou zásadu
11
mlčenlivosti, to znamená: s čím se matky svěří, nesmí být vyneseno.
Můžeme-li důvěřovat jedna druhé skrze modlitbu a sdílení, naše
břemeno se stane lehčím. Ve skupince problémy neřešíme, ale
předkládáme v důvěře Bohu.
Modlitba matek spočívá v důvěře a odevzdanosti svých dětí,
sebe samých, manželů do rukou Boha a nechat Ho jednat v našem
životě. Zdá se to být jednoduché, ale není to lehké. Často plánu, který
má Pán s našimi dětmi, nerozumíme, ale musíme ho respektovat a věřit,
že naše děti nikdy neopustí a bezpečně je provede všemi nástrahami,
lákadly a vším, co by je chtělo zotročit. Věříme, že je neopustí i přes
jejich pády.
Spojujeme své modlitby se všemi skupinkami modlících se
matek po celém světě. Láska matek proměňuje svět. Zveme i Vás přijďte a přidejte se k našim modlitbám.
Marie, Zdeňka a Helena
Světec měsíce …
Sv.
Kateřina Sienská
– 29. dubna
Pochází z italské rodiny s 25
dětmi. Svůj život zasvětila Bohu a vstoupila do třetího řádu sv.
Dominika. Zvolila si cestu připodobnění se Ježíši v bolestech a často
rozjímala o jeho utrpení. Vědoma si toho, že nám Bůh činí dobré přes
všechen náš nevděk, jednala podobně. Byla vytrvalá v modlitbě,
usmiřovala, obracela hříšníky, přispěla k duchovní očistě církve a k
návratu papeže z Avignonu do Říma. Diktovala dopisy a spisy, které
byly vedle skvělé nauky plné duchovní vroucnosti. Žila jen do 33 let.
Při prohlášení za spolupatronku Evropy ji svatý Otec představil
takto: "Tato mladá žena ze Sieny vystihla rozhodným tónem a
plamennými slovy jádro problémů Církve a společnosti své doby. S
neúnavnou horlivostí se Kateřina zasazovala o řešení složitých
konfliktů, které společnost její doby rozdělovaly. Její úsilí o mír se
dotklo mnoha evropských panovníků. Ukázala jim, že před rozumem
12
zbraní je třeba dát přednost zbraním rozumu. Posílena svou důvěrnou
blízkostí Kristu se také nerozpakovala samotnému papeži poukázat na
Boží vůli, která mu přikazuje konečně zanechat váhání diktovaného
pozemskou opatrností a světskými zájmy a vrátit se z Avignonu do
Říma."
Co se chystá? …
 Náboženství pro mládež a dospělé – klubovna v Laškově – neděle
7. březen v 18.00 hod.
 Příprava ke svátosti biřmování – klubovna v Laškově – neděle 28.
březen v 14.30 hod.
 Příprava ke svátosti biřmování – kostel v Přemyslovicích – neděle
11. duben v 14.00 hod.
 Velikonoční koncert na varhany – kostel v Přemyslovicích –
neděle 11. duben v 15.30 hod.
 Adorační den farnosti Laškov – středa 15. dubna
 Mše svatá s udělováním svátostí biřmování – kostel v Laškově –
sobota 17. duben v 10.00 hod.
 Náboženství pro mládež a dospělé – klubovna v Laškově – neděle
18. duben v 18.00 hod.
 Příprava pro lektory – klubovna v Laškově – neděle 25. duben
v 16.00 hod.
Před námi Paschální Triduum a Velikonoce.
Pobožnosti se budou konat:
Zelený čtvrtek Velký Pátek Bílá Sobota Velik.Neděle Pon.Velikon.
Laškov
19.00
16.30
21.00
9.00
9.00
Přemyslovice 17.45
18.00
-
5.30
7.30
Čechy p.Kos.
19.30
19.00
10.30
10.30
16.30
13
Svátost biřmování
Jak uţ mnozí víte, v naší farnosti se chystá svátost
biřmování. Uskuteční se v sobotu 17. dubna v 10:00 hodin ve
farním kostele v Laškově. Příprava k biřmování začala 12. 10.
2008. Moţná si někdo říká, proč musela trvat tak dlouho, ale
člověk se ani nestačí divit, jak rychle ten čas
plyne a brzy zjistí, ţe zbývá uţ jen pár
společných setkání a ţe přece je toho ještě tolik
co člověk neví, protoţe neustále se máme v čem
zdokonalovat.
Tedy pár slov o tom, co je to vůbec
svátost biřmování. Je především svátostí, která
nám dává Ducha Svatého, aby nás hlouběji
zakořenil do boţského synovství, pevněji přivtělil ke Kristu,
zpevnil náš svazek s církví, aby nás mnohem pevněji
připoutal k jejímu poslání a pomáhal nám vydávat svědectví o
křesťanské víře slovem doprovázeným činy. Kde je normální
křtít nemluvňata, uděluje se biřmování obvykle mladým
lidem. První vyznání víry vykonali totiţ v jejich zastoupení
jejich rodiče a kmotrové. Protoţe nyní začínají mít
odpovědnost za svůj ţivot a za své jednání, mohou sami říci:
„ano“ na členství ve společenství víry, do něhoţ byli křtem
začleněni.
Aby to však nebylo jen z našeho pohledu, zeptali jsme
se na pár otázek také některých dalších lidí, kteří se spolu
s námi připravují k této svátosti.
Poloţili jsme jim tyto otázky:
1. Proč se připravujete ke svátosti biřmování?
2. Co vám zatím tato příprava dala?
3. Jakým způsobem se připravujete na nedělní setkání?
4. Uţ víte, jakého patrona si zvolíte při svátosti biřmování?
Jestli ano, proč zrovna toho?
5. Co vám daly poboţnosti, které bývají při přípravě? Vnesly
cokoliv do vašeho ţivota? Je něco, o co jste během těch
poboţností zvlášť prosili?
14
6. Jste rádi, ţe do přípravy na biřmování byla zahrnutá
moţnost poutě do Svaté Země?
Pan Koňařík nám na ně odpověděl: Přípravu
k biřmování jsem vyuţil jako prohloubení vztahu k Pánu
Jeţíši a k hlubšímu pochopení víry. Očekával jsem od toho
pochopení jistých otázek, které jsem si během ţivota o víře
kladl. Kvůli tomu, ţe jsem na základní škole nemohl
navštěvovat náboţenství, tak mi tato příprava pomohla
doplnit vědomosti a pochopit nauku církve. Neděle je den,
který patří Pánu Bohu, takţe se po mši svaté ve volných
chvílích věnuji studiu a opakování ze svých poznámek,
případně vypracovávám úkoly, které nám byly svěřeny. O
tom, kdo by mohl být mým patronem, mám určitou představu,
ale chci se ještě ujistit, ţe je tím správným a více se dozvědět o
jeho ţivotě. To všechno, co jsem se dozvěděl na přípravách,
mohl jsem díky těm poboţnostem ještě více proţít. Prosil jsem
během nich o zpevnění víry členů rodiny, kteří nejsou zrovna
nejblíţe Pánu a o celkové obrácení nevěřících, aby také uviděli
moţnost poznat Krista. Kdyţ jsem se dozvěděl o pouti do
Svaté země, příjemně mě to překvapilo, protoţe je to velká
ţivotní šance, moţnost přímo proţít to všechno na místě, kde
se odehrávaly křesťanské dějiny. Je to pro mě dar. Na závěr
děkuji Pánu Bohu, ţe mohu přijmout další svátost, která mi
pomůţe ještě více se přiblíţit k Němu.
Jiří Stratil přidal: Během přípravy jsem se dozvěděl
mnoho nových věcí o Bohu, církvi, o Písmu svatém atd. Na
nedělní setkání se připravuji tak, ţe si pročtu papíry, které
dostaneme, snaţím se najít něco, čemu nerozumím, snaţím se
text pochopit a také si čtu zápisy, co si sám napíši do sešitu.
Jako svého patrona jsem si vybral Svatého Michaela, protoţe
je archanděl, patron rytířů a protoţe je to krásné hebrejské
jméno. Během poboţností po setkáních jsem se naučil lépe
modlit, prosil jsem, abych se co nejlépe připravil k biřmování
a také, kdyţ byl někdo těţce nemocný u nás v rodině. Ano,
jsem rád, ţe je moţnost poutě do Svaté Země, protoţe chci tuto
zemi navštívit a poznat.
15
Jsme velice rádi, ţe máme tuto moţnost přípravy ke
svátosti biřmování a doufáme, ţe okamţik seslání Ducha
svatého při biřmování skutečně správně proţijeme.
anim. Jana i Tomáš
Prázdniny 2010
Vpravdě je teprve březen, ale je čas už myslet také na prázdniny, aby bylo možné
naplánovat program a dopravu. Také v tomto roce bude možnost „Prázdnin s Pánem Bohem“
na vyzkoušeném už místě – v Skorzecinie. Informační přihlášky je třeba odevzdat během
března a dubna.
Skorzęcin 1. -12. srpen 2010
/exerciční dům se nachází v přímé blízkosti
skorzęcinskiego jezera/
- cena se bude pohybovat kolem 3000,-Kč
/bude záležet na ceně dopravy tam a
zpátky/.
Přihlášky je možné si vyzvednout u
kněze. Prosím, dlouho neváhejte, aby bylo
možné zajistit zbytek věcí. Přihlášky se
přijímají jen do konce dubna. Prázdniny se uskuteční na vyzkoušeném už místě,
proto myslím, že není třeba více o něm vyprávět. Pro děti bude připraven pestrý
program, nebude chybět možnost koupání v jezeře pod dohledem závodních
záchranářů. Samozřejmě bude zajištěná zdravotní péče. Výlet je veden
v křesťanském duchu. V případě nedostatků zájemců prázdninový výlet se konat
nebude.
P. Janusz
Na čas postní doby přejí Všem – hodně Božích milostí
a co nejkrásnější přípravy na největší svátky – Zmrtvýchvstání
Páně, aby radost a štěstí Velké Noci mohly bez nejmenších
problémů naplnit srdce každého z nás a pomoct nám a skrze
nás jiným v dosažení spojení s Kristem
P. Janusz
Vydává Římskokatolický farní úřad v Laškově pod záštitou otce Janusze Łomzika
Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře nebo animátorům farnosti.
Náklady na 1 ks výtisku: 8,- Kč. Proto prosíme o dobrovolný příspěvek. Předem děkujeme za pochopení.
www.farnost-laskov.cz
email: [email protected]
tel. 739523415
16