Komunitní ošetrovatelská péče v gynekologii (Vrublová)

Transkript

Komunitní ošetrovatelská péče v gynekologii (Vrublová)
Studijní opora
Komunitní ošetřovatelská
péče v gynekologii
Yvetta Vrublová
OSTRAVA 2012
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
Materiál byl vytvořen v rámci projektu OP VK:
Modernizace – Diverzifikace – Inovace
Registrační číslo: CZ.1.07/2.2.00/28.0247
Název:
Komunitní ošetřovatelská péče v gynekologii
Autor:
Vydání:
Počet stran:
doc.PhDr. Yvetta Vrublová,PhD.
první, 2013
76
ISBN ……
Jazyková korektura nebyla provedena, za jazykovou stránku odpovídá autor.
© Yvetta Vrublová
© Ostravská univerzita v Ostravě
OBSAH
Úvod ........................................................................................................................... 3
1 AMBULATNÍ GYNEKOLOGICKÁ PÉČE ......................................................... 4
1.1
Základní gynekologická vyšetření .......................................................... 5
1.2
Následné vyšetřovací metody v gynekologii ......................................... 6
1.3 Gynekologické záněty..................................................................................... 6
1. 4 Stresová inkontinence .................................................................................. 17
1. 4.1 Rizikové faktory stresové inkontinence moči ........................................ 18
1.5 Antikoncepce ................................................................................................ 25
2 KLIMAKTERIUM ............................................................................................... 31
2.1 Klimakterium ................................................................................................ 31
2.2 Změny v menstruačním cyklu ....................................................................... 32
2.3 Projevy menopauzy....................................................................................... 33
2.4 Příznaky menopauzy ..................................................................................... 34
2.4.1 Návaly horka ........................................................................................... 34
2.4.2 Noční pocení............................................................................................ 34
2.4.3 Únava....................................................................................................... 35
2.4.4 Nespavost ................................................................................................ 35
2.4.5 Problémy se soustředěním a pamětí ........................................................ 35
2.5 Změna sexuality ............................................................................................ 37
2.6 Nemoci v klimakteriu .................................................................................. 37
2.6. 1 Osteoporóza ............................................................................................ 37
2.7 Karcinomy ................................................................................................... 38
2.8 Potřeby žen v období klimakteria ................................................................ 38
2.8.1 Výživa ..................................................................................................... 38
2.8.2 Alkohol ................................................................................................... 39
2.8.3 Potravinové doplňky ............................................................................... 39
2.8.4 Nutriční pyramida .................................................................................... 39
2.8.5 Zvládání hmotnosti ................................................................................. 40
2.8.6 Zlepšení životního stylu.......................................................................... 43
2.9 Léčba HRT (hormonální substituční terapie) ............................................... 43
2.10 Důležitá vyšetření v klimakteriu ................................................................ 45
2.10.1 Vyšetření prsu ......................................................................................... 45
3 GYNEKOLOGICKÉ OPERAČNÍ ZÁKROKY ................................................... 47
3.1 Laparoskopické operace................................................................................ 47
3.2 Laparotomické operace ................................................................................. 48
3.6 Vaginální operace ......................................................................................... 48
3.7
Urogynekologické operace ................................................................... 49
3.8
Onkogynekologické operace................................................................. 51
3.8.1 Ošetřovatelská péče o ženu po onkogynekologické operaci .................. 52
3.8.2 Ukázky plánů ošetřovatelské péče ........................................................... 52
3.9
Psychiatrická a psychologická péče o onkologické pacientky .............. 55
4 HIV INFEKCE A ONEMOCNĚNÍ AIDS .......................................................... 57
4. 1 Definice a historie HIV ................................................................................ 57
4.2 Klinický obraz HIV ...................................................................................... 58
4.2.1 Akutní primární infekce........................................................................... 58
4.2.1 Druhá fáze HIV infekce ........................................................................... 58
4.2.3 Klinicky rozvinuté stádium HIV infekce- AIDS ..................................... 58
4.3 Diagnostika HIV infekce ............................................................................. 59
4.4 Příčiny vzniku HIV infekce .......................................................................... 60
4.5 Způsob přenosu HIV ..................................................................................... 61
4.7 Současná léčba .............................................................................................. 64
5 ROLE PORODNÍ ASISTENKY V SEXUÁLNÍ VÝCHOVĚ ........................ 67
5.1 Sexuální výchova .......................................................................................... 67
5.1 Role porodní asistentky v sexuální výchově ................................................. 69
LITERATURA ................................................................................................... 72
dodržujte formát číslování oddílů textu podle normy ČSN ISO 2145,
tj. za posledním číslem oddílu není tečka!
Použité symboly a jejich význam
Průvodce studiem – vstup autora do textu, specifický způsob, kterým se
studentem komunikuje, povzbuzuje jej, doplňuje text o další informace.
Klíčová slova
Čas potřebný k prostudování kapitoly
Příklad – objasnění nebo konkretizování problematiky na příkladu ze života,
z praxe, ze společenské reality, apod.
Pojmy k zapamatování
Shrnutí – shrnutí předcházející látky, shrnutí kapitoly.
Literatura – použitá ve studijním materiálu, pro doplnění a rozšíření
poznatků.
Kontrolní otázky a úkoly – prověřují, do jaké míry studující text a
problematiku pochopil, zapamatoval si podstatné a důležité informace a zda je
dokáže aplikovat při řešení problémů.
Úkoly k textu – je potřeba je splnit neprodleně, neboť pomáhají dobrému
zvládnutí následující látky.
Korespondenční úkoly – při jejich plnění postupuje studující podle pokynů
s notnou dávkou vlastní iniciativy. Úkoly se průběžně evidují a hodnotí
v průběhu celého kurzu.
Otázky k zamyšlení
Část pro zájemce – přináší látku a úkoly rozšiřující úroveň základního kurzu.
Pasáže a úkoly jsou dobrovolné.
Testy a otázky – ke kterým řešení, odpovědi a výsledky studující najdou
v rámci studijní opory.
Řešení a odpovědi – vážou se na konkrétní úkoly, zadání a testy.
Úvod
Gynekologická onemocnění mohou postihovat ženy v celém jejím
životním období. Porodní asistentky jsou nejen průvodkyněmi ženy
v období těhotenství, porodu a šestinedělí. S prodlužující délkou života
žen, kvalitnější diagnostickou technikou, cílenou prevencí se porodní
asistentky stále více podílejí na péči o ženy při gynekologickém
onemocnění a také při jejich odchodu ze života. Již v historii byly
nositelkami tradičních rituálů a používaly převážně přírodní léčitelství.
Toto povolání zpočátku často vykonávaly ženy negramotné, bez
jakýchkoli znalostí základů anatomie a fyziologie. Jejich znalosti a
dovednosti se předávaly z generace na generaci. Zřejmě i díky stagnaci
rozvoje vědeckého poznání ve středověku se však jejich znalosti často
mísily se snůškou pověr a magických rituálů.
V současné době se stále velmi rychle seznamujeme s novými návrhy
diagnostických postupů v gynekologii. Vyvíjejí se stále velká množství
účinnějších léků, je nutné čelit negativnímu působení zevního prostředí
na člověka moderní doby. V některých oblastech se péče o ženy zcela
změnila, vznikly nové podobory – reprodukční medicína, klimakterická
medicína, urogynekologie, onkogynekologie. Velký rozvoj prodělala i
ošetřovatelská péče v gynekologii, významným způsobem se upozorňuje
na nezastupitelnou roli prevence a edukace žen.
Předložený studijní text se pokusí reflektovat nové informace a
zakomponovat je do péče o ženu v komunitním gynekologickém
ošetřovatelství.
Po prostudování textu budete znát:
•
Preventivní metody ve včasném záchytu gynekologických
onemocnění
• Základní metody gynekologických vyšetření
• Základní informace z podoborů onkolgynekologie, klimakterické
medicíny, urogynekologie
ZÍSKÁTE:
• Znalosti z gynekologického ošetřování z pohledu komunitního
ošetřovatelství
Budete schopni:
•
doporučit ženám preventivní metody v prevenci gynekologických
onemocnění
•
pomoci ženám před gynekologickou operací
•
pomoci ženám po návratu do domácí péče po gynekologické
operaci, edukovat ženu o životním stylu po gynekologické
operaci
•
edukovat ženu před chemoterapií a během chemoterapie
•
edukovat ženu s HIV infekcí
•
znát roli porodní asistentky v sexuální výchově
Čas potřebný k prostudování učiva předmětu 21hodin
3
1 AMBULATNÍ GYNEKOLOGICKÁ PÉČE
V této kapitole se dozvíte:
základní techniky vyšetřovacích metod v gynekologii
základní informace o gynekologických onemocněních a jejich
terapii
Klíčová slova této kapitoly:
gynekologická ambulance, vyšetřovací metody, prevence, inkontinence,
záněty, antikoncepce
Čas potřebný k prostudování této kapitoly: 5 hodin
V této kapitole budete seznámeni se základní problematikou
gynekologické péče v terénní péči. Jak všichni víme zdraví je základní
paradigma ošetřovatelství. Zdraví je v životě člověka jedna
z nejdůležitějších hodnot. Primární zdravotnická péče v gynekologickém
ošetřovatelství je součástí prevence a léčby podpory zdraví žen. Aktivní
spolupráce žen se odráží v pravidelných gynekologických prohlídkách,
v samovyšetřování prsů, zevního genitálu a v životním stylu.
Zdraví žen determinují ovlivnitelné a neovlivnitelné faktory.
Z neovlivnitelných faktorů jsou to genetické dispozice, věk a prostředí.
Z ovlivnitelných faktorů je to životní styl, psychický stav a rodina. Ženy
v průběhu svého života by měly aktivně pečovat o své zdraví. K tomuto
uvědomění je často třeba nových informací, povzbuzování,
přesvědčování tak, aby došlo ke změně postoje ženy k vlastnímu zdraví.
V gynekologickém ošetřovatelství začíná péče o ženu nejčastěji v období
dospívání
- první menstruace,
- potřeba antikoncepce,
- příležitostné gynekologické problémy.
Tato péče končí - respektive by měla končit až se životem ženy. V
mnoha případech to bohužel není pravdou. Mnohé ženy ve vyšším věku,
které nemají gynekologické problémy a jsou v menopauze, už
preventivní gynekologické prohlídky nevyhledají. Cílem komunitní
preventivní péče je přesvědčit ženy k preventivním gynekologickým
prohlídkám. Pokud žena absolvuje pravidelné gynekologické prohlídky,
měla by mít dostatečné znalosti o tom, co obsahuje základní
gynekologické vyšetření a jaký byl výsledek tohoto vyšetření.
V následujících podkapitolách se zaměříme na vysvětlení základních
gynekologických vyšetření, gynekologické záněty, močovou inkontinenci
a antikoncepci. Tato témata jsou pro komunitní gynekologické
4
ošetřovatelství důležitá, neboť mnohé ženy se v prvním kontaktu obracejí
pro radu k porodní asistence, která pracuje v gynekologické ambulanci.
1.1 Základní gynekologická vyšetření
Ke gynekologickému vyšetření přichází žena ze dvou základních důvodů.
Prvním důvodem jsou preventivní kontroly, ke kterým by měla docházet
minimálně jedenkráte za rok. V druhém případě jde o mimořádnou
návštěvu gynekologické ambulance v případě gynekologických obtíží,
napsání antikoncepce, diagnostiky těhotenství nebo nemožnosti
otěhotnět.
PREVENTIVNÍ PROHLÍDKA Z POHLEDU LÉKAŘE BY MĚLA
OBSAHOVAT:
- Anamnézu - historii nemocí a dosavadního zdravotního stavu
ženy, základní gynekologické informace – menstruační poměry,
počet a průběh těhotenství, interrupcí a potratů, antikoncepci,
sexuální život, poslední menstruaci.
- Vaginální vyšetření – aspekce, vyšetření v zrcadlech, palpační
vyšetření.
- Vyšetření virgines – u dívek a žen, které neměly pohlavní styk.
- Preventivní vyšetření děložního hrdla – kolposkopie, cytologická
diagnostika (PAP test – barvení polychromatickou metodou
k posouzení buněčných kritérií malignity podle Bethesd systému
(z roku 2001) a Mnichovské nomenklatury II (z roku 1990).
POMOCNÁ GYNEKOLOGICKÁ VYŠETŘENÍ
- Funkční gynekologická diagnostika (hormonální cytologie) je
pomocnou metodou k posouzení hormonální situace, zejména
estrogenní.
- Mikrobiologické vyšetření ženy – je zaměřeno na vyšetření
poševního prostředí ženy – kultivace- informuje o původci
zánětu a určí cílovou léčbu antibiotiky:
MOP – stěr na podložním sklíčku se vyšetřuje pod mikroskopem
MOP I - fyziologický nález,
MOP II - bakteriální nehnisavá kolpitida,
MOP III - hnisavá bakteriální kolpitida,
MOP IV - kapavčitá kolpitida,
MOP V - trichomonádová kolpitida,
MOP VI - mykotická kolpitida.
Hodnocení kolpitidy podle MOP je hrubě orientační a zcela selhává u
bakteriální vaginózy, chlamydiových, mykoplazmatických a virových
infekcí. S rozvojem diagnostických metod stanovení MOP ustoupilo do
pozadí, zatímco speciální kultivací, monoklonálními protilátkami a
5
hybridizací nukleové kyseliny lze diagnostikovat prakticky celé spektrum
patogenů.
1.2 Následné vyšetřovací metody v gynekologii
Mezi obecná vyšetření v gynekologické endokrinologii patří:
- vyšetření cervikálního hlenu,
- bazální teploty,
- vyšetření steroidů,
- vyšetření gonadotropních hormonů,
- genetické vyšetření chromatinu (Barrova tělíska X), jde o
orientační vyšetření v buňkách z ústní sliznice.
Endoskopická vyšetření v gynekologii:
- Laparoskopie
- Kuldoskopie
- Hysteroskopie
- Cystoskopie
- Rektoskopie
- Vaginoskopie
Zobrazovací metody v gynekologii:
- Hysterosalpingografie
- Pneumopelvigrafie
- Angiografie
- Lymfografie
- Vylučovací urografie
- Výpočetní počítačová tomografie
- Magnetická rezonance
- Ultrasonografické vyšetření
1.3 Gynekologické záněty
Jde zpravidla onemocnění infekčního charakteru, a to většinou
polymikrobiální etiologie. Vzhledem k větší exponovanosti ženy při
pohlavním styku, při průběhu porodu nebo při interrupci je náchylnost
rodidel k zánětu mnohonásobně větší než u muže. Anatomická a
embryologická příbuznost distálního úseku uropoetického traktu a fakt,
že uretra ženy měří 4 cm ve srovnání s 16 i více cm uretry u muže, jsou
důležitým činitelem pro incidenci zánětů uretry a močového měchýře.
Anatomické utváření rodidel a fyziologie menstruačního cyklu
představuje určitý systém, chránící ženu před vznikem a rozvojem
zánětu. Silná kůže v oblasti velkých stydkých pysků, velké stydké pysky
těsně na sebe naléhající, zakrývající malé stydké pysky a tvořící štěrbinu
stydkou, suficientní svalstvo pánevního dna, intaktní hymen,
estrogenizovaný silný vícevrstevnatý dlaždicovitý epitel pochvy s
vysokým obsahem glykogenu a silná submukózní vrstva, intaktní zevní a
vnitřní branka čípku představují anatomické ochranné faktory.
Fyziologicky je zajištěno silně kyselé poševní prostředí (pH kolem 4) a
přirozená mikroflóra poševní. Lactobacillus vaginalis Döderleini je směs
6
více než 80 druhů grampozitivních nepohyblivých tyček, které
metabolizují maltózu a dextrózu vznikající z glykogenu deskvamovaných
epitelií na kyselinu mléčnou. Jiné laktobacily produkují peroxid vodíku
nebo bakteriociny (baktericidní látky bílkovinné povahy), čímž inhibují
růst jiných mikroorganismů. Jednoznačně kladná role laktobacilů
(„zachránce ženy“) byla již do jisté míry korigována, přemnožení
některých druhů není pro ženu příznivé a může způsobit tzv. cytolytickou
vaginózu. Pochva není sterilní orgán a poševní sekret kromě
Döderleinova laktobacila obsahuje pestrou směs bakteriálních kmenů
patogenních i nepatogenních v počtu 105-106/g (Escherichia coli,
enterokoky, stafylokoky, streptokoky, listerie, klebsiely, gardnerely,
Bacteroides sp. aj.), které jsou za normálních podmínek limitované v
růstu lokálním imunitním systémem. Složení endogenní poševní flóry je
u každé ženy jiné a závisí na hormonálních hladinách, sexuální aktivitě,
manipulacích v pochvě, celkových chorobách atd.
Delikátní rovnovážný mikroekosystém pochvy může být narušen:
- hormonálními vlivy (menstruace, těhotenství, klimakterium, užívání
hormonální antikoncepce),
- užíváním širokospektrých antibiotik,
- používáním poševních tampónů,
- operačními zákroky v pochvě,
- celkovými chorobami (především diabetes),
- nadměrným příjmem sladkostí,
- sexuálním excesem atd.
Postupuje-li zánět vejcovodem, může se úplně slepit fimbriální část
vejcovodu, aby infekce nepronikla do dutiny břišní, vzniká saktosalpinx.
Pronikne-li přesto infekce do dutiny břišní, slepují se kličky tenkého
střeva na úrovni přechodu malé a velké pánve, aby infekce nepronikala
dále do břicha, vzniká pelveoperitonitida - tj. zánět pobřišnice omezený
na malou pánev. Vedle lokálních ochranných faktorů je důležitý stav
imunitního systému makroorganismu.
Záněty rodidel dělíme podle jejich anatomického členění (základní
rozdělení je na záněty zevních a vnitřních rodidel), i když v praxi je
striktně oddělené nenacházíme a intimní anatomická blízkost dává vznik
společnému postižení 2 i více partií - vulvovaginitida, adnexitida
(salpingitida a ooforitida), uretrocystitida.
Vulvitis
Vulva je součástí kožního pláště a může být postižena stejnými
chorobami a záněty jako kůže. Kůže vulvy se vyznačuje zvýšeným
vylučováním tekutin a potu, k čemuž se přidává sekrece z poševní
předsíně, transsudace tekutin z pochvy, možné znečištění výtokem, močí,
menstruační krví.
V horkých provozech se zvýšenou vlhkostí vzduchu (prádelny, kuchyně),
za velkých veder a v neprodyšném spodním prádle je spolu s třísly a
genitofemorálními rýhami místem vlhké zapářky. Mokré nebo vlhké
spodní prádlo, škrábání, tření, znečištění, nedostatečná hygiena, ale i
naopak nadměrné používání silně parfémovaných mýdel, deodorantů,
intimních sprejů, příliš tvrdých vložek vede k trvalému dráždění
7
pokožky. Dochází k maceraci, infekci a ekzematizaci. Náchylné jsou
ženy diabetičky a imunokompromitované pacientky, ženy s anémií a
hepatopatií.
Klinický obraz bývá pestrý a záleží na původci infekce. Z
mikroorganismů jsou nejčastější kvasinky, bakteriální superinfekce bývá
stafylokoková. Nejčastěji se vulvitida projevuje zarudnutím, zduřením,
pocity horka, pálením (i při močení), úporným svěděním a dyspareunií.
Na povrchu vulvy se tvoří bělavé povlaky. Léčba probíhá
antimykotickými a antibakteriálními, ve většině lokálními přípravky.
kolpitidy.
Primární bakteriální infekce
Primární bakteriální infekce reprezentuje hnisavý zánět vlasového
folikulu - foliculitis, rozsáhlejší ložisko se označuje jako furunkl nebo
karbunkl. Proniká-li infekce do hlubších podkožních vrstev, vzniká
plošné, bolestivé zduření - flegmóna. Flegmonózní infiltrát se může
ohraničit, zkolikvovat a vzniká absces. Původcem bývá zpravidla zlatý
stafylokok.
K léčbě se používají lokálně dezinfekční roztoky, masti s ichtamolem
(Ichtoxyl, Pityol, Saloxyl ung.) nebo lokálně působící antibiotika
neomycin a bacitracin (Framykoin ung.), event. sulfathiazolem
(Sulfathiazol Neo ung.). Rozsáhlejší záněty je vhodné krýt celkovou
aplikací antibiotik.
Condylomata accuminata
Condylomata accuminata (špičaté fíčky) jsou papilomavirové etiologie
(HPV). Nejčastějšími typy jsou HPV 6 a 11, méně častý je u starších žen
HPV 16. Virus napadá bazální vrstvy epidermis a množí se v buňkách
dlaždicového epitelu.
Vyvolává proliferaci epitelií, což se
makroskopicky
projeví
bradavčitými
výrůstky
solitárními,
mnohočetnými v ostrůvcích nebo splývajícími a zcela pokrývajícími
genitál. Svým květákovým tvarem mohou připomínat karcinom. Mohou
být nalezeny v pochvě a na čípku. Nedojde-li k jejich sekundární
bakteriální superinfekci, chybějí typické lokální známky zánětu.
Obecně je promořenost populace HPV vysoká (až 38 %), alarmujícím
způsobem roste a dostává se na čelní místo sexuálně přenosných
chorob. Incidence kondylomů se za 15 let zvýšila desetinásobně. HPV
typ 16 zvyšuje riziko invazivního karcinomu vulvy, typ 18 se na vulvě
vyskytuje zřídka. Byl prokázán vztah mezi HPV infekcí a vulvární
intraepiteliální neoplazií a invazivním karcinomem vulvy, intraepiteliální
neoplazií pochvy, penisu, konečníku.
Konzervativní léčba spočívá v lokální aplikaci 5-fluorouracilu ve formě
5% krému, 20% roztoku podofylinu nebo 50-85% roztoku kyseliny
bichlornebo trichloroctové. Mívá přechodné, avšak bouřlivé vedlejší
účinky chřipkového charakteru. Suspektní nálezy je třeba dispenzarizovat
a ložisko včas excidovat a histologicky ověřit.
Herpetická vulvitida
Herpetická vulvitida, resp. vulvovaginitida, je způsobena herpetickými
viry HSV typ II (genitalis) a zřejmě i HSV I (labialis). Herpesvirem
8
bývají častěji nakaženy mladší osoby a onemocnění má těžší průběh u
žen. Viry se dostávají k nervovým zakončením a retrográdně až do
regionálních ganglií. Zde mají tendenci perzistovat. Při oslabení
organismu se chronické onemocnění reaktivuje, viry cestují zpět na
periferii, kde vyvolávají typické zánětlivé změny. V akutní formě se
projevuje po 2-6denní inkubaci značně bolestivou vezikulární
eflorescencí, puchýřky pukají a vzniklé plošné ulcerace se pomalu hojí a
jsou náchylné k superinfekci. Dominuje silná, řezavá nebo palčivá bolest
vulvy limitující sezení i pohyb, sexuální styk a vyšetření v
gynekologických zrcadlech jsou téměř nemožné.
Kauzální léčba probíhá mnohdy za účasti dermatologa acyklovirem
(Aciclovir, Herpesin, Ranvir, Supraviran, Virolex, Xorox, Zovirax cps.) .
Symptomatická léčba spočívá v tlumení bolesti, při horečce antipyretika.
Floridní vulvární herpes za porodu je z důvodu protekce plodu indikací k
provedení císařského řezu.
Bartholinitida
Bartholinitida je zánět velké vestibulární žlázy uložené v bázi dorzální
části velkého stydkého pysku, postihující poměrně často mladší ženy ve
fertilním věku. Onemocnění je zpravidla jednostranné a začíná zánětem
vývodu žlázy způsobeným vniknutím mikroorganismů z pochvy.
Obstrukcí vývodu žlázy dojde k retenci sekretu a následně jeho
infikování kolibacilární infekcí, stafylokoky, event. anaeroby. Klinický
obraz se projevuje bolestivým zduřením v laterálně-dorzální oblasti
poševního vchodu. Žena si nahmatá bolestivou bulku, sezení a chůze činí
obtíže. Poševní vchod je zúžený, deformovaný jednostrannou, bolestivou
rezistencí. Kůže bývá zarudlá, může perforovat a hnis se spontánně
vyprázdní.
Léčba je zpravidla chirurgická. Nejjednodušší je incize a drenáž.
Marsupializace by měla zabránit retenci obsahu a dalším recidivám. V
iniciálním stadiu se lze pokusit o konzervativní terapii - lokální
ošetřování, analgetika, antibiotika.
Colpitis
Zánět pochvy je nejčastější příčinou fluoru a je nejběžnějším ženským
onemocněním. Diagnostika - hodnocení mikrobiálního obrazu poševního
viz. výše (MOP).
Bakteriální vaginóza
Bakteriální vaginóza je celosvětově rozšířené onemocnění s incidencí 15
a více procent. Je skryta v MOP II s minimální příměsí leukocytů.
Nevýraznou zánětlivou reakci charakterizuje označení „vaginóza“.
Narušením ekologie pochvy a oslabením imunity (užívání
širokospektrých antibiotik, imunosupresiv, cytostatik, kortikosteroidů, po
aktinoterapii, vliv kombinované orální kontracepce, IUD, sexuální
promiskuita a exces, po porodu, potratu nebo operaci) dojde k parciální
nebo totální redukci laktobacilů, zejména produkujících peroxid vodíku a
přemnožení anaerobních mikroorganismů. Třebaže je průkazný vztah
mezi incidencí a počtem sexuálních partnerů, lze bakteriální vaginózu
nalézt i u žen - panen a přenos sexuálním stykem se dnes považuje za
méně významný. Představitelem anaerobů je Gardnerella vaginalis
(dříve Haemophilus vaginalis nebo Corynebacterium vaginale),
9
Bacteroides, Peptococcus, Peptostreptococcus, Fusobacterium, anaerobní
vibria, Mobiluncus curtisii a Mobiluncus mulieris.
Pro stanovení diagnózy je rozhodující přítomnost 3 ze 4 hlavních znaků
bakteriální vaginózy:
1. mikroskopický průkaz hrbolatých, neostrých epitelií, tzv. klíčových
buněk (clue cells, epitelie s adherovanými gardnerelami),
2. přítomnost hojného, vodnatého, stíratelného fluoru,
3. pH nad 4,7 a
4. pozitivní aminový test. 8
Dalšími mikroskopickými znaky je chybění laktobacilů a minimální
příměs leukocytů ve stěru z pochvy.
Základem léčby je metronidazol (Efloran, Entizol, Medazol tbl.) celkově
500 mg 2krát denně p.o. 7 dní kombinovaný s vaginální aplikací (Entizol,
Medazol tbl. vag.), event. vaginální metronidazol spolu s mikonazolem
(Klion-D tbl. vag.). Byť se dříve doporučovala léčba sexuálních partnerů,
dnes je sexuální partner pokládán za pasivního účastníka a jeho přeléčení
se stává aktuální jen u recidivujících nebo na léčbu rezistentních případů.
K rychlejší restituci fyziologické poševní mikroflóry slouží směs živých
laktobacilů (Fermalac vag. cps.) v dávce 1 cps. hluboko do pochvy
jednou denně 10 dní po skončení antimikrobiální léčby. Přípravek
obsahující laktobacily spolu s estriolem (Gynoflor tbl. vag.) se zavádí v
množství 1-2 tbl. vaginálně po dobu 6-12 dní. K dispozici jsou již lokální
antikoncepční přípravky s antiseptickým účinkem - benzalkoniumchlorid
(Pharmatex tbl. vag., vaginální krém a poševní tampóny). Aplikuje se do
pochvy bezprostředně před koitem, neabsorbuje se vaginální sliznicí, ale
adsorbuje se na poševní stěnu a je samočinně z pochvy eliminován.
Colpitis bacterialis
Colpitis bacterialis je nespecifický hnisavý zánět pochvy klasicky
odpovídající MOP III. Je způsoben přemnožením patogenních, převážně
aerobních bakterií, jako jsou streptokoky, stafylokoky, enterokoky,
Escherichia coli.
Makroskopicky je patrný hustý, nažloutlý, často zapáchající fluor.
Sliznice pochvy je zarudlá a edematózní, při kontaktu náchylná ke
krvácení (zvláště atrofická sliznice u postmenopauzálních žen).
Průvodním jevem je dyspareunie.
V souvislosti s používáním menstruačních tampónů vešel v roce 1979 ve
známost syndrom toxického šoku (TSS), závažné onemocnění
způsobené přemnožením zlatého stafylokoka. Vystupňovanou
superabsorpční schopností tampónů se zvýší kyslíkový přísun a
anaerobní poševní prostředí se změní na vysoce aerobní, což je vhodná
příležitost pro kmeny Staphylococcus aureus. Průnikem stafylokokových
toxinů do oběhu se rozvíjí akutní toxický šokový syndrom s
multiorgánovým postižením organismu, vysokou horečkou, šokovou
hypotenzí, metabolickou acidózou, elektrolytovým rozvratem, akutním
selháním ledvin, diseminovanou intravaskulární koagulací a v některých
případech s fatálním zakončením. Rozvoj TTS však není specifický
10
pouze pro poševní tampóny, je popsán u laserové léčby kondylomů nebo
elektrochirurgické excizi cervikální intraepiteliální neoplazie a může
postihnout i muže.
K léčbě bakteriální kolpitidy většinou postačí vaginální aplikace
nitrofurantoinu (Furantoin tbl. vag.) 100 mg na noc po dobu 7-10 dnů.
Colpitis gonorrhoica
Colpitis gonorrhoica (MOP IV) vedle infekcí vyvolaných chlamydiemi je
nejčastější STD (v USA více než v Evropě). Původcem je gramnegativní
diplokok Neisseria gonorrhoeae. Šíří se takřka výhradně pohlavním
stykem, neboť v méně příznivém životním prostředí rychle hyne.
Výjimkou bývala ophthalmoblenorrhoea neonatorum při inokulaci
infekce z rodidel matky do očí novorozence při porodu. Bezprostředně po
narození se rutinně aplikuje 1% argentnitrát nebo karbetopendecin v
roztoku acidum boricum (Ophthalmo-Septonex gtt. ophth.), což má
zabránit zánětu spojivek. Inkubační doba kapavky je 2-7 dnů. Zatímco u
muže probíhá kapavka jako akutní uretritida, u ženy mívá chronický
oligosymptomatický průběh.
Trichomoniasis, colpitis parasitaria
Trichomoniasis, colpitis parasitaria (MOP V) je nejčastějším
parazitárním onemocněním pochvy. Způsobuje ji prvok, pohyblivý
bičíkovec bičenka poševní (Trichomonas vaginalis), viditelný v nativním
nátěru. Je nejčastější sexuálně přenosnou chorobou v ČR, její výskyt je
přímo úměrný počtu sexuálních partnerů a u panen se nevyskytuje.
Přenos z muže na ženu je v 85 %, z ženy na muže v 70 procentech.
Krátkodobě je možné přežívání trichomonád ve vlhkém prostředí mimo
pohlavní orgány (v kohoutkové vodě, bazénech), a lze se tudíž vzácně
infikovat i touto cestou. Hormonální antikoncepce působí protektivně,
brání receptorové adhezi trichomonád ke sliznici. Probíhá
asymptomaticky nebo se projevuje hojným, řídkým, zpěněným,
nesvědivým fluorem někdy mdle páchnoucím. Sliznice pochvy a
exocervixu jsou jahodově červené, někdy s mikroabscesy. Ženy mívají
bolesti v podbřišku, dyspareunii, vzácně přestupuje infekce na vnitřní
rodidla a dolní cesty močové (cervicitida, endometritida, uretrocystitida).
Lékem volby jsou nitroimidazolové preparáty. Metronidazol (Efloran,
Entizol, Medazol tbl.) se podává 2-3krát denně 250 mg p.o. (tj. `a 8-12
hodin) po dobu 7 dní. Dostačující je i jediná 2g dávka. Kontraindikací je
první polovina gravidity, současné požití alkoholu vyvolá urputné
zvracení. Doporučuje se léčit i sexuální partnery, byť jejich infekce může
vymizet spontánně.
Colpitis mycotica
Colpitis mycotica (MOP VI) je u nás nejčastější příčinou fluoru. Jednou
za život postihuje až 40 % žen a její incidence se zvyšuje. Asi 40 %
postižených žen je klinicky němých, u jiných je morbidita velmi častá a
značná. Přitom počet kvasinek v 1 ml poševního sekretu je v obou
případech stejný (103-104), což podporuje komplexní charakter
onemocnění. V 20-25 % zdravých, kompletně asymptomatických žen má
pozitivní vaginální kultivaci na Candida albicans. Vyskytuje se ve fázi
11
kvasinkovité, nepatogenní, kdy její kolonie připomínají růst bakterií. Za
příhodných podmínek přechází do fáze plísňové (myceliové), patogenní.
Růst kvasinek ovlivňuje řada endogenních faktorů: zvýšená nabídka
cukru (diabetes mellitus, převaha sladkostí ve stravě), širokospektrá
antibiotika narušující normální složení poševní flóry těsné, neprodyšné,
umělohmotné prádlo, vlhká zapářka, horká koupel a mokré koupací
obleky, poševní tampóny, mechanická antikoncepce, vložky,
parfémovaná mýdla, deodoranty , detergenty v prádelně atd.
U zdravých žen kvasinky představují 10-15 % střevní flóry a jsou v
delikátní rovnováze s ostatními mikroorganismy, jsou nutričními
kompetitory. Střevo může být rezervoárem kvasinek a zdrojem
endogenních reinfekcí. Za příhodných podmínek se množí a šíří do
celého organismu, rozvíjí se tzv. polysystémová chronická kandidóza
(PCC). Mykotická ložiska pokrývají části střevní sliznice, narušují
trávení a resorpci. Možnost přenosu sexuálním stykem se nabízí, neboť
často má současně obtíže i partner. Nicméně nebyl zcela přesvědčivě
prokázán a zdá se, že jen asi čtvrtina recidiv je způsobená sexuálním
přenosem. V klinickém obraze dominuje masivní svědění. Typický
kvasinkový fluor je bílý, hrudkovitý (tvarohovitý, sýrovitý),
nezapáchající. Sliznice je překrvená, zduřelá, zarudlá a pokrytá bělavými
povlaky. Může se objevit bolestivost pochvy, pálení, dyspareunie a
dysurie.
Léčba akutní sporadické infekce
Současné terapeutické možnosti zahrnují široké spektrum antimykotik,
přičemž léčebný efekt prakticky všech postupů je vysoký, dosahuje 8090 procent. Nejlevnější jsou denní výtěry 2% roztokem genciánové
violeti nebo 10% roztokem boraxglycerinu. Jinou lokální aplikací jsou
boraxglycerinové vaginální globule, použitelné i v prvním trimestru
gravidity
Rekurentní mykotická kolpitida, event. PCC, se zpravidla nedá trvale
vyléčit týdenní kúrou antimykotika. Eradikace přemnožené kandidy je
jen prvním krokem, důsledná léčba vyžaduje komplexní přístup a
mnohdy změnu životního stylu. Dlouhodobá, avšak cílená je léčba
autovakcínami, které mají dlouhodobější efekt. Imunitu podporují
přípravky a plody s germaniem (Iscador, Aloe vera, česnek) nebo
aminokyselinou L-argininem. Je vhodné eliminovat přemíru sladkostí. Ze
stravy je nutné eliminovat potraviny obsahující kvasinky a plísně (sušené
ovoce, plísňové sýry) a zkvašené nápoje. Naopak je vhodná vláknina,
ryby a maso zvířat, které nejsou krmena steroidy, nekontaminované
ovoce, z obilnin proso, rýže, kukuřice, pohanka, ovesné otruby, lněná,
slunečnicová nebo tykvová semena, ze zeleniny zelí, kapusta, kadeřávek,
tuřín, brokolice, květák, růžičková kapusta, ředkev, hrách. Někdo
preferuje očistné kúry čaji nebo bylinnými směsmi. Z alkoholu jsou
akceptovatelná kvalitní vína bez příměsi kvasinek a cukru. Výsadní
postavení má kyselina kaprylová (Capricin), mastná kyselina z
kokosových ořechů, která likviduje kvasinky, avšak nepoškozuje
přátelskou mikroflóru střevní. K novému osídlení střev a sliznice pochvy
laktobacilem pomáhají kultury laktobacilu a bifidobakterií ve speciálních
jogurtech a acidofilních doplňcích.
12
Cervicitis
Zánět děložního hrdla má intimní vztah k zánětu děložní dutiny a adnex,
přesto se etiologií může lišit. Kanál hrdla je rezervoárem sexuálně
přenosných chorob. Nejčastějším původcem je Chlamydia trachomatis
sérotypy D-K. Zánět má obvykle mírný, chronický průběh. V klinickém
obraze dominuje žlutý, hlenohnisavý sekret z hrdla, hrdlo je zarudlé a
překrvené. Pacientka mívá tupé bolesti v podbřišku a kontaktní krvácení
z čípku.
K léčbě nestačí aplikace antibiotik, k eradikaci infekce je nutné jejich
celkové podání. Nejvyšší účinnost proti chlamydiím vykazují makrolidy
a tetracykliny. Nevyhnutelná je léčba sexuálního partnera, resp. všech
identifikovaných kontaktů.
Chlamydie
Chlamydie byly dříve považovány za prvoky, poté za velké viry, dnes
jsou řazeny mezi gramnegativní bakterie. Chlamydia trachomatis
sérotypy A, B, Ba a C jsou původcem endemického trachomu,
vyskytujícího se v tropech a subtropech. Chronická jizvící
keratokontunktivitida působí dodnes slepotu miliónů tamních obyvatel.
Chlamydia trachomatis L1, L2, L3 v teplých pásmech způsobují klasické
sexuálně přenosné onemocnění lymfogranuloma inguinale venereum.
Odhaduje se, že více než 50 % urogenitálních infekcí je chlamydiové
etiologie. Postihuje především mladé lidi mezi 15-30 roky obojího
pohlaví, velký význam má promiskuitní sexuální chování. Závažná a
hůře léčebně zvládnutelná postižení vnitřních rodidel vyúsťují v
infertilitu obou pohlaví.
Mykoplazmata
Z velkého počtu mykoplazmat se v urogenitálním traktu člověka
vyskytuje pouze Mycoplazma hominis a Ureplazma urealyticum. Výskyt
je závislý na sexuální aktivitě, avšak sexuální přenos není nezbytně
nutný. Jsou to nej menší organismy, schopné samostatného života. Bývají
součástí polymikrobiálního spektra u sterilních žen, pacientů s močovými
obtížemi. Mykoplazmata jsou citlivá na tetracykliny a linkosamidy,
Ureaplazma je citlivé na erytromycin.
HPV infekce čípku
Vedle špičatých fíčků a plochých kondylomů byla papilomavirová DNA
v 80. letech minulého století prokázána v jádrech koilocytů a buňkách
karcinomu děložního hrdla. Gynekologická infekce HPV ve světě
narostla alarmujícím způsobem a dostala se na čelné místo sexuálně
přenosných chorob. Infekce postihuje zevní rodidla, pochvu, čípek, po
orálním sexu také dutinu ústní. U mužů je infekce HPV pravděpodobně
stejně častá jako u žen, postihuje penis s asociací intraepiteliálních
neoplazií penisu.
Typizací HPV metodami molekulární biologie lze rozpoznat několik
desítek typů, z nichž v genitální oblasti se jich uplatňuje kolem 20. Typy
6 a 11 („low risk“) jsou bez výrazného maligního potenciálu, infekce má
tendenci ke spontánní regresi. Za HPV střední kategorie se považují typy
31, 33, 35. HPV s výrazným maligním potenciálem jsou typy 16 a 18.
13
Typ 16 se vyskytuje spíše u dlaždicově buněčného karcinomu, typ 18 u
adenokarcinomu a málo diferencovaného dlaždicovitého karcinomu.
Kauzální role HPV infekce v cervikální kancerogenezi byla
zdokumentována v 90. letech minulého století rozsáhlými
multicentrickými studiemi využívajícími molekulární technologie a je
mimo veškerou pochybnost. Přikládá se jí stejná důležitost jako asociaci
kouření cigaret a rozvoje rakoviny plic nebo vztahu hepatitidy B nebo C
a vzniku rakoviny jater. HPV se pokládá za první identifikovanou
nezbytnou příčinu lidské rakoviny, což znamená, že rakovina čípku se v
nepřítomnosti perzistující infekce papilomavirové DNA. Asociace mezi
perzistující infekcí HPV a cervikální neoplazií je vůbec jedna z
nejsilnějších u lidských nádorů. Rakovina čípku je stále celosvětově
druhou nejčastější rakovinou u žen, ačkoli je teoreticky možné jí
předcházet. Sexuální přenos je dominující způsob akvizice HPV infekce.
Papilomavirová DNA se detekuje v 90-100 % případech vzorků rakoviny
čípku ve srovnání s 5-20% prevalencí u kontrolních skupin. Na karcinom
čípku lze ve světle současných poznatků o papilomavirové infekci
pohlížet jako na sexuálně přenosnou chorobu.
Klinicky lze kolposkopem detekovat léze exofytického charakteru jako
různě velké kondylomatózní výrůstky, barevné změny ektocervixu
způsobené změněným charakterem epitelu - nerovný, zdrsnělý, ztluštělý
a cévní změny (arkádovité, girlandovité kapiláry). Cytologií se detekují
koilocyty. Subklinickou papilomavirovou infekci (SPI) lze
kolposkopicky a cytologicky diagnostikovat asi u 80 % postižených žen.
Účinná antivirová léčba chybí a je nezbytné se omezit na včasnou
destrukci viditelných lézí a jejich dispenzarizaci. Nejefektivnější je
konizace elektrickou kličku (LOOP). Při zachování podmínky
chirurgicky čistých okrajů tato metoda dosahuje téměř stoprocentní
účinnosti. Alternativou je laserová konizace, event. cold-knife konizace.
Leptání podofylinem nebo 5-fluorouracilem je možné u malých lézí a
nemusí postihnout ložiska ve žlázových kryptách.
Vakcinace by měla být nejúčinnější metoda prevence perzistence „high
risk“ typů HPV.
Endo(myo)metritis a adnexitis
Zánět dělohy až ve 40 % případů asociuje se zánětem hrdla děložního, z
hrdla bývá pozitivní kultivace na Chlamydia trachomatis, Neisseria
gonorrhoeae, Streptococcus agalactiae.
Klinický obraz endomyometritidy je již bohatší, kromě nepravidelného
krvácení má pacientka tupé bolesti v podbřišku, cítí se unavená, slabá,
malátná a může být subfebrilní. Při gynekologickém vyšetření je
bolestivá palpace prosáklé, mírně zvětšené dělohy, laboratorně jsou
zvýšené markery zánětu.
Léčba spočívá v celkové aplikaci antibiotik, která odpovídají léčbě
adnexitidy. Zánětlivě změněná sliznice se odstraní kyretáží.
Endomyometritida v souvislosti s inzerovaným IUD se řeší zavedením
antibiotické léčby a následné extrakce IUD s provedením kyretáže v
cloně antibiotik.
14
Adnexitida
Zánět vejcovodu (salpingitis) a zánět vaječníku (oophoritis) pro intimní
blízkost orgánů obvykle nelze v klinické praxi odlišit. Nejčastěji
postihuje mladé, sexuálně aktivní ženy v letním období o dovolené s
koupáním. Často vzplane v období menzes nebo s přibývajícími
instrumentálními zákroky, jako je dilatace hrdla děložního, interrupce,
kyretáž, inzerce IUD.
Etiologie - sexuálně přenosné choroby se na pánevních zánětech podílejí
z 80 procent. Spojí-li se zánětlivou reakcí tuba s ovariem v jeden
konvolut, vzniká inflamatorní adnextumor, který lze vyhmatat jako
kulovitou nebo oválnou, relativně ohraničenou a značně bolestivou
rezistenci. Překoná-li infekce ochrannou bariéru slepujících se fimbrií na
abdominálním konci tuby, pokračuje zánět dále do dutiny břišní. Je-li
omezen na orgány malé pánve, jedná se o pelveoperitonitidu. Šíří-li se
výše, rozvíjí se difúzní peritonitida, při níž mohou být postiženy i orgány
v epigastriu - ledviny, játra.
V klinickém obraze dominuje bolest v podbřišku, často oboustranná s
iradiací do zad. Bývají přítomny celkové příznaky jako únava, slabost,
někdy bolesti hlavy, nauzea i zvracení. Zvýšená teplota není podmínkou,
až 70 % pacientek s laparoskopicky potvrzenou akutní salpingitidou
nemá teplotu. Při vyšetření je bolestivá palpace adnex a pohyby dělohou
zejména do stran. Laboratorním nálezem bývá leukocytóza nad 10 tisíc v
mm3 a zvýšená sedimentace erytrocytů 15 a více mm/h. Signifikantně
vyšší bývá hladina interferonu gama v krvi, a to především u
chlamydiové a gonokokové infekce. Přesnější než leukocyty nebo
sedimentace je sérová koncentrace C-reaktivního proteinu. CRP je
protein akutní fáze secernovaný v hepatocytech. Má krátký poločas 6-8
hodin a jeho hodnoty stoupají úměrně se závažností zánětu. Při lehké
formě salpingitidy je CRP 39 mg/l, při středně těžké 69 mg/
a při těžké formě 93 mg/l. Těžké formě odpovídá leukocytóza nad 20
tisíc nebo naopak pod 4 tisíce v mm3, FW 40 a více mm/h, k bolestem v
podbřišku se přidávají známky peritoneálního dráždění, event.
paralytického ilea. Téměř spolehlivou diagnózu pánevního zánětu dává
laparoskopie, která současně umožňuje přímý odběr materiálu na
bakteriologické vyšetření.
Vedle akutních zánětů adnex představuje závažný medicínský problém
management chronických zánětů a chronických následků neléčených
nebo špatně léčených zánětů vnitřních rodidel. Pozdní komplikace se
projevují ve formě chronické bolesti a dyspareunie (8-24 %), nových
epizod zánětu (43 %) nebo nechtěné neplodnosti (až 60 %). Rovněž jsou
rizikovým faktorem pro ektopickou nidaci následného těhotenství.
Léčba by pokud možno měla být kauzální, založená na kultivačním
vyšetření. Použité antibiotikum má být baktericidní, snadno pronikající
do tkání a abscesových dutin, dávky dostatečné a dostatečně dlouhou
dobu. Mladší ženy a prepubertální dívky nebo pacientky se špatnou
tolerancí ambulantní léčby je vhodnější hospitalizovat a léčit antibiotiky
parenterálně.
Nedílnou součástí léčby je klid na lůžku, k rehydrataci pitný režim,
event. infúze, nesteroidní antiflogistika, antipyretika, analgetika. Jako
léková forma jsou vhodné rektální čípky šetřící žaludeční sliznici a
15
působící protizánětlivě a protibolestivě přímo v malé pánvi, např.
indometacinové. Paralytický ileus a difúzní peritonitida je závažné, život
ohrožující zánětlivé onemocnění vyžadující specifický a individuální
terapeutický přístup. Neustupuje-li ani po několika týdnech při intenzivní
antibiotické léčbě palpační nález na adnexech (inflamatorní adnextumor,
tuboovariální absces), nezbývá než přistoupit k chirurgické intervenci.
Plnou fertilitu však lze jen stěží garantovat.
Aktinomycosis, urethritis a cystitis
Aktinomykóza ženských pohlavních orgánů je vzácné infekční
onemocnění, které před zavedením nitroděložní kontracepce bylo raritou.
Původcem je bakterie Actinomyces Israeli, grampozitivní nepohyblivá
anaerobní rozvětvená tyčinka patřící mezi ramibakterie. Vedle ní bývají
přítomny pyogenní bakterie aerobní i anaerobní zejména
Actinobacterium actinomycetemcomitans. A. Israeli žijící normálně v
některých travách musí urazit dlouhou a podivnou cestu: muž s
kariézním chrupem žvýká stéblo trávy, bakterie se uchytí v zubním kazu,
při orálním sexu se z úst muže dostane do pochvy partnerky a po
vláknech IUD až do vejcovodů. Pro aktinomykózu jsou charakteristické
chronické zánětlivé změny na adnexech, vytvářející tuhé pruhovité
„prknovité“ infiltráty často oboustranné. Mohou proniknout do
sousedních orgánů a vytvořit píštěl, např. do střeva, takže imitují
invazivní destruktivní růst zhoubného nádoru.
Prognóza kauzální léčba antibiotiky je dlouhodobá a náročná. Aplikuje
se parenterálně krystalický penicilin 10-20 miliónů jednotek denně,
posléze adekvátní dávky p.o. podle nálezu několik měsíců nebo třeba i
rok. Alternativou je ampicilin nebo tetracyklin nebo klindamycin. Často
je nezbytná konečná léčebná operace nebo operace řešící akutní
komplikace.
Uretritida a cystitida
Dolní cesty močové mají intimní embryologickou, anatomickou a
funkční souvislost s pohlavními orgány. Záněty dolních cest močových
jsou u žen velmi běžným onemocněním a v gynekologické praxi se s
nimi nelze nesetkat.
Etiologicky se uplatňují především gramnegativní bakterie - Escherichie
coli, Enterobacter sp., Klebsiella sp., Pseudomonas sp., Proteus sp., ale i
grampozitivní streptokoky a enterokoky.
V klinickém průběhu jsou typické močové obtíže - dysurie, polakisurie,
hematurie, event. poruchy držení moči. Pacientky jsou dyspareunické.
Teplota bývá normální nebo jen lehce zvýšená, při akutní hemoragické
cystitidě kolem 38ْC. Při cystitidě bývá tlaková bolest za sponou a
palpační citlivost tamtéž. Celkový stav s výjimkou hemoragické cystitidy
nebývá výrazněji alterován, leukocytóza ani zrychlení sedimentace
nemusí být patrné. Kultivace při dodržení techniky středního proudu
moči nečiní obtíže nebo se získá vzorek moči cévkováním, event. v
krajním případě suprapubickou punkcí.
Léčba se provádí nejčastěji chemoterapeutiky, u těhotných je třeba
vystačit s penicilinovými nebo cefalosporinovými antibiotiky.
16
1. 4 Stresová inkontinence
Inkontinence moči je nechtěný únik moči, který je objektivně
prokazatelný a je pro ženy sociálním, hygienickým, psychickým a
fyzickým problémem. Stresová inkontinence u žen je dle ICS
(International Continence Society – Mezinárodní společnost pro
kontinenci, dále jen ICS) definována jako mimovolní únik moči při
zvýšení nitrobřišního tlaku bez kontrakce detruzoru (uzavírací
mechanismus) močového měchýře. Příčinou je patologická pohyblivost
močové trubice následkem poruchy podpůrných a závěsných struktur
nebo nedostatečnost vnitřního ústí močové trubice.
Inkontinence je samovolný únik moči při kýchání, kašli, smíchu, při
prudším pohybu, změně polohy, zdvihání břemene, běhu, chůzi do
schodů - tedy při stresových manévrech. Svalstvo pánevního dna
(diafragma pelvis a urogenitale) může být u tohoto typu inkontinence
ochablé a pánevní orgány poklesají.
Nitrobřišní tlak se pasivně přenese na močový měchýř, v němž se
zvýší tlak. Důsledkem nedostatečné funkce uzávěrových mechanismů
dojde k úniku moči. Ochablé uzávěrové mechanismy a pánevní dno i
pokleslé pánevní orgány často najdeme u žen, které opakovaně rodily, po
gynekologických operacích a u obézních. Pro kontinenci moči je důležitý
uzávěrový mechanismus vnitřního svěrače močové trubice (oblasti hrdla
močového měchýře) a anatomická podpora oblasti spojení močového
měchýře a močové trubice.
Inkontinence moči představuje rozšířený a významný problém.
Dlouhodobý zájem o pochopení této problematiky vyústil v založení ICS
v roce 1971. V České republice působí Urogynekologická společnost,
Urologická sekce České gynekologicko-porodnické společnosti,
Urologická společnost a od roku 2000 program Inco Forum, který se
inkontinencí moči intenzivně zabývá. Usiluje o zlepšení postavení lidí
s inkontinencí moči. Poskytuje odborná stanoviska k osvětové kampani a
aktivně spolupracuje s médii v intencích edukativního programu.
Prioritou Inco Fora je poskytnutí podpory lidem s inkontinencí ke
zvýšení kvality jejich života. Aktivity tohoto sdružení je možno najít na
webových stránkách.
Téma patří v urogynekologické praxi k nejčastěji diskutovaným
vzhledem k jeho četnosti v populaci a zdravotníci jsou s problémem
inkontinence stále více konfrontováni. V posledních letech roste zájem o
problematiku jak ze strany odborné, tak ze strany laické veřejnosti.
Výsledkem komplexního zájmu je řada poznatků o epidemiologii,
etiologii, diagnostice či léčbě stresové inkontinence.
Statisticky v České republice trpí inkontinencí 670 000 osob,
z nich asi 510 000 žen. Údaje o jejím výskytu nemusí být vždy úplné a
v odborných pramenech se liší. Prevalence tohoto onemocnění se mění
s věkem. V běžné populaci postihuje až 30 % dospělých žen starších 50 ti
let a je tak jedním z nejčastějších zdravotních problémů. Pokud
zohledníme výskyt přechodné inkontinence moči, která může být vázána
na řadu běžných situací, jako je poporodní období, probíhající či
prodělaný zánět močových cest nebo častý kašel při viróze či chřipkovém
17
onemocnění, je výskyt močové inkontinence ještě mnohem vyšší a týká
se až 60 % žen.
1. 4.1 Rizikové faktory stresové inkontinence moči
Hlavní predisponující faktory:
− rodinné predispozice - jestliže matka nebo sestra ženy se
stresovou inkontinencí trpěla stejným onemocněním, je relativní
riziko zvýšeno trojnásobně,
− rasové predispozice - bělošky mají ke stresové inkontinenci větší
náklonnost než afroameričanky nebo asiatky,
− anatomické abnormality - defekty dolních cest močových
v oblasti močové trubice, močovodů a pochvy,
− neurologické abnormality - vrozené, degenerativní, úrazové,
Parkinsonova nemoc, stavy po mozkové příhodě, mozkomíšní
skleróza, výhřez meziobratlové ploténky, stavy po úrazech páteře
a míchy, poranění pánevního nervového plexu, diabetická
neuropatie.
Lokálně se uplatňující faktory
− těhotenství - některé studie uvádějí, že při započtení přechodných
a mírných projevů úniku moči byl hlášen až 85% výskyt
inkontinence, u 32 % přetrvává dočasně i po porodu a po
šestinedělí většinou vymizí; v dalším životě však tyto ženy mají
větší predispozici k onemocnění,
− porody - vaginální porod dítěte nad 4000 gramů, dlouhý tlak na
struktury svalového dna pánevního nebo při operačním ukončení
porodu kleštěmi, vakuumextraktorem (poranění, hlavně v oblasti
musculus levator ani a úponů endopelvické fascie, má významný
vliv na pozdější pokles pochvy a dělohy),
− parita - riziko stresové inkontinence je výrazně zvýšeno u žen,
které rodily čtyřikrát a více,
− operace v oblasti malé pánve - při hysterektomii (odstranění
dělohy), při nízké resekci nebo amputaci konečníku může dojít
k poškození svalových a nervových struktur pánve a svalového
pánevního dna,
− ozáření pánve - toxicita záření s rozvojem postradiačního
funkčního poškození svalových a nervových struktur pánve a
pánevního dna.
Podporující, přidružené a situačně se uplatňující faktory
− věk - výskyt stresové inkontinence se zvyšuje s věkem; ve stáří se
většinou zmenší kapacita močového měchýře a zhoršuje se
18
−
−
−
−
−
−
−
kvalita struktur a funkcí svalového dna pánevního; přibývají
nemoci (diabetes mellitus, demence atd.), které mají negativní
vliv na funkci dolních močových cest
komorbidity (přidružená onemocnění) - diabetes mellitus,
kardiovaskulární onemocnění, cerebrovaskulární poruchy,
zhoršená mobilita a řada dalších onemocnění vedou ke
zvýšenému riziku úniku moči,
kuřáctví - ireverzibilní zvýšení nitrobřišního tlaku a častější
inkontinenci může způsobit chronický kašel, kuřačky bývají
postiženy únikem moči 2-3x častěji než nekuřačky,
nepřiměřená fyzická zátěž - v populačních studiích byla
většinou prokázána statisticky významná korelace mezi těžkou
fyzickou zátěží a stresovou inkontinencí a/nebo sestupem rodidel;
častější úniky moči byly popsány taky u „rizikových sportů“, jako
je gymnastika, kulturistika, bojové sporty nebo basketbal;
většinou jde o malý únik moči, který nepředstavuje společenský
handicap,
nadváha - podílí se na zhoršení kontinence, způsobuje vysoký
trvalý intravezikální (v močovém měchýři) a intraabdominální
(nitrobřišní) tlak, vede tak k přetížení a přepětí svalstva svalového
dna pánevního a k oslabení všech struktur svalových, nervových a
pojivových tkání; redukce hmotnosti vede ke snížení těchto tlaků
a zlepšení urodynamiky,
infekce močových cest - přechodně může způsobit močovou
inkontinenci a naopak únik moči může vést k maceraci sliznice a
kůže s následnou infekcí,
medikamenty - celá řada léků, např. analgetika, antacida,
kalcium atd., může způsobit zácpu a tím zvýšení nitrobřišního
tlaku a inkontinenci,
menopauza - snížení hladiny estrogenů po přechodu může vést
k atrofii sliznic v oblasti pochvy a močové trubice.
Klasifikace stresové inkontinence moči
V praxi se užívá klasifikace podle Ingelmanna-Sundberga a je rozdělena
do tří stupňů podle závažnosti:
I. stupeň: únik moči po kapkách při smíchu, kašli, kýchání, zvedání
těžkých předmětů. K úniku moči dochází jen v situacích spojených
s náhlým zvýšením nitrobřišního tlaku.
II. stupeň: moč uniká v situacích s mírnějším vzestupem nitrobřišního
tlaku, při lehčí fyzické zátěži, při běhu, chůzi, chůzi po schodech.
III. stupeň: moč uniká při minimálním vzestupu nitrobřišního tlaku a
odtéká téměř nepřetržitě i při pomalé chůzi nebo v klidu ve vzpřímené
poloze.
Diagnostika stresové inkontinence moči
Správně určený typ močové inkontinence a její příčina je základem
úspěšné léčby. Diagnostika zahrnuje komplexní přístup s podrobnými
19
anamnestickými údaji a s využitím dostupných metod od jednoduchých
testů po přístrojová měření a zobrazovací metody. K částečné
objektivizaci závažnosti úniku moči můžeme použít test vážení vložek
(pad weight test) po zátěži při naplněném močovém měchýři. Určuje
ztrátu moči, hmotnostní přírůstek je hodnocen kvantitativně. Nejpřesnější
vyšetření dysfunkce dolních močových cest je urodynamické vyšetření.
Základní (iniciální) diagnostika - 1. kontakt
− vyšetření praktickým lékařem, gynekologem nebo urologem,
− základní vyšetření, jednoduché klinické testy,
− zavedení mikční karty,
− laboratorní vyšetření.
Některé zahraniční prameny doporučují k základnímu vyšetření test
náplně močového měchýře a vymočení (blader filling and voiding), který
naznačí některé patologie, ověřené později urodynamikou.
Anamnéza
Žena, která přichází s poruchami kontinence, nebývá vždy zdrojem
spolehlivých anamnestických údajů především proto, že se za své obtíže
stydí. Přesto může anamnéza sama velmi často určit typ inkontinence i
způsob následné léčby. Podrobná rodinná a osobní anamnéza s popisem
aktuálních symptomů je základem vyšetření. Zjišťujeme věk, počet
porodů, vedení porodu, hmotnost plodu, délku II. doby porodní, zda
spontánní nebo ukončený operačně (to je určující pro odhad možných
traumat malé pánve), obezitu, kouření, menopauzu, míru fyzické zátěže
nebo genetické dispozice.
Anamnestické údaje k posouzení inkontinence moči
− náhlé nucení na močení, kterému nelze vyhovět,
− únik moči při kýchnutí, smíchu, kašli, chůzi,
− časté močení během dne a noci,
− fyzická zátěž,
− únik moči při pohlavním styku,
− nutnost používání inkontinenčních pomůcek,
− bolesti při močení, příměs krve v moči,
− slabý močový proud, pocit rezidua (objem moči v močovém
měchýři bezprostředně po dokončené mikci) nebo obtížný začátek
močení,
− zda mohou přerušit vůlí proud moči,
− užívání léků,
− nutkání na močení.
Dotazníky, mikční karty, hodnocení kvality života
Deníky o močení jsou jednoduché a neinvazivní. Dávají objektivní údaje
o množství moči a frekvenci močení v jednotlivých časových úsecích ve
dne a v noci se záznamem epizod inkontinence a informace o distribuci
20
příjmu tekutin. Za normu při běžném příjmu tekutin je považováno 8
mikcí za den a jedno močení v noci. Interval močení je tedy 1,5-2
hodiny. Záznam se vede 2-3 stejné dny v týdnu.
Dotazník dle Gaudenze a Cardozzové s 25ti otázkami zaměřenými na
symptomy urgentní a stresové inkontinence slouží k upřesnění typu
inkontinence a převládajícího typu obtíží. Tento dotazník, citovaný
v mnoha pracích, je v posledních letech v odborném tisku poněkud
zpochybňován. Důraz se klade především na dotazníky k hodnocení
kvality života (I-QoL – Incontinence - Quality of Life Questionnaires dotazníky kvality života při inkontinenci, dále jen I-QoL), které sledují
stav a hodnotí úspěšnost léčby.
Laboratorní vyšetření
Rutinní biochemická vyšetření moči a močového sedimentu,
bakteriologické vyšetření moči a zánětlivých markerů k vyloučení
urologické infekce.
Specializovaná diagnostika
− vyšetření erudovaným specialistou,
− ultrazvukové vyšetření, funkční vyšetření, urodynamika a
endoskopie.
Fyzikální vyšetření
První vyšetření probíhá pravděpodobně u praktického lékaře, avšak
pečlivé gynekologické a urologické vyšetření může odhalit pokles orgánů
při ochablosti svalového dna pánevního nebo jinou patologii. Je třeba
posoudit celkový stav ženy včetně hybnosti. Orientační neurologické
vyšetření může objevit neurogenní příčinu onemocnění.
Funkční vyšetření, urodynamika
Urodynamika je věda o transportu moči z močového měchýře mimo tělo
a jeho poruchách. Je to věda o shromažďování a vyprazdňování moči.
Zjišťuje kapacitu močového měchýře, zvýšenou citlivost receptorů v jeho
stěně a přítomnost mimovolních stahů svalů močového měchýře a řadu
dalších parametrů důležitých při rozhodování o invazivní léčbě stresové
inkontinence. Dává informace o morfologických, fyziologických a
hydrodynamických aspektech shromažďování a transportu moči a je
pevnou součástí diagnostického algoritmu.
− cystometrií se měří objem a tlak v močovém měchýři; zjišťuje se
objem při prvním nucení na močení (150-200 ml), maximální
objem močového měchýře (300-500 ml) a tlak dosažený
v močovém měchýři,
− uroflowmetrie měří hodnoty středního a maximálního proudu
moči, objem mikce, postmikčního rezidua a kontinualitu
močového proudu,
− profilometrie je grafické znázornění tlakových poměrů v močové
trubici v celé její délce; provádí se v klidu nebo při zátěžovém
manévru (kašel); zjišťují se tlakové změny v močovém měchýři a
močové trubici,
− Q-tip test zjišťuje mobilitu uretrovezikálního spojení (spojení
močového měchýře a močové trubice), měření osy močové
trubice v klidu a po zatlačení; cévka zavedená do močové trubice
21
na úroveň krčku močového měchýře je u ležící ženy v klidu;
v horizontální poloze, při zatlačení, rotuje od horizontály a
opisuje půlkruh vzhůru (rozsah pohybu o více než 30 stupňů
ukazuje na hypermobilitu uretrovezikálního spojení),
− Marshallův - Bonneyův test (stress test) – při naplněném
močovém měchýři žena zakašle; při stresové inkontinenci moč
uniká, ale po elevaci (vyzdvižení) poševní stěny ve výši
uretrovezikálního spojení prsty moč neodtéká (lze tak posoudit i
prognózu chirurgické elevace této oblasti).
Uretrocystoskopie
Endoskopická metoda sloužící k vyloučení patologie, např. přítomnost
konkrementu, píštěle, nádoru nebo stenózy. Spojená s kalibrací močové
trubice nemá podstatný význam při hodnocení inkontinence. Provádí se
před plánovanou operací, u recidiv a po větších výkonech v malé pánvi
k diagnostice dalších možných patologií.
Ultrazvukové vyšetření
Vyšetření ultrazvukem se provádí transvaginálně (pochvou),
transperineálně (přes hráz) nebo introitálně (poševní vchod). Měří
velikost rezidua moči, zobrazí močovou trubici, hrdlo a spodinu
močového měchýře s možností zobrazení os, vzdáleností a úhlů mezi
důležitými strukturami v těchto oblastech. Zhodnotí změnu polohy
uretrovezikální junkce v klidu a při tlaku. Rovněž hodnotí nález po
operační léčbě stresové inkontinence.
Léčba bývá někdy vnímána ze strany žen negativně, aktivitu „navíc“
mnohdy přijímají jako potenciální snížení jejich kvality života. Po
stanovení diagnózy stresové močové inkontinence následuje se ženou
rozhovor s vysvětlením příčin a možností léčby. Spolupráce žen a jejich
motivace je základem pro úspěch terapie.
Urogynekologická ambulance
• je určená k diagnostice
• léčbě
• dispenzarizaci pacientek trpících močovou inkontinencí,
mikčními potížemi a poruchou statiky pánevního dna jako je
například prolapsy a descenzy dělohy
Poskytuje tato vyšetření:
• klinické
• laboratorní vyšetření
• urodynamické vyšetření: plnící cystometrie, profilometrie,
uroflow
• ultrazvukové vyšetření dolních cest močových a malé pánve
22
Profilomatrie
Léčba chirurgická TOT-transobturator
Samotná páska se aplikuje speciálními operačními nástroji pod močovou
trubici a je zachycena za dolní ramena stydké kosti přes sval musculus
obturatorius
TOT
23
Hospitalizace trvá 2 – 3 dny. Výkon se provádí ve svodné anesthesii v
gynekologické poloze. Provádí se drobný řez v pochvě pod močovou
trubicí a dva drobné vpichy na vnitřní ploše stehen
Léčba chirurgická TVT- tension-free vaginal tape
•
•
•
•
operační metodu TVT lze na základě dosavadních
zkušeností považovat za metodu jednoduchou a efektivní
s minimálním počtem komplikací a minimální zátěží
vzhledem k mechanizmu účinku pásky pro dosažení kontinence je
tato metoda vhodným operačním výkonem
DALŠÍ CHIRURGICKÁ LÉČBA
• přední poševní plastika, případně v kombinací s odstraněním
dělohy
• vaginaefixatio sec. Amreich-Richter
• závěs poševního pahýlu za fasciální pruhy
• implantace sitěk („mesh“) z polypropylenu
• operace sec. Burch
KONZERVATIVNÍ LÉČBA
• UROFLOW: antagonista muskarinových receptorů s vyšší
selektivitou pro močový měchýř. Uvolněním svaloviny močového
měchýře umožňuje déle udržet moč a zvýšit objem močového
měchýře před potřebou vyprázdnění. Výrazně přispívá k
léčebnému účinku, který lze očekávat do 4 týdnů.
• Cvičení pánevního dna.
• Behaviorální doporučení + medikamentózní anticholinergní
léčba +/- estrogeny lokálně.
• Psychologická pomoc.
• Kombinace uvedených druhů léků.
24
MIKČNÍ DENÍK
1.5 Antikoncepce
Úlohou porodní asistentky je poskytovat specifickou péči o reprodukční
zdraví ženy během všech období jejího života. Porodní asistentka
vykonává činnosti při poskytování primární péče, integrované péče a
preventivně zaměřené ošetřovatelské péče o ženy, novorozence a jejich
rodiny a o skupiny osob ve vlastním sociálním prostředí. Hodnotí
zdravotní rizika skupiny osob z hlediska reprodukčního zdraví žen a
novorozenců a podílí se na sestavování priorit jejich řešení na základě
epidemiologických a statistických dat a výsledků výzkumu, připravuje a
realizuje projekty podpory zdraví žen.
Provádí poradenskou činnost v oblasti reprodukčního zdraví a
plánovaného rodičovství, sexuálně přenosných chorob, epidemiologické
ochrany a sexuálního zneužívání. Obsah výchovy k sexuálnímu a
reprodukčnímu zdraví obsahuje řadu základních témat, která jsou
rozdělena podle věkových období.
Definice Světové zdravotnické organizace z roku 1975: „ Sexuální zdraví
představuje takový souhrn tělesných, citových, rozumových a
společenských stránek člověka jako sexuální bytosti, které obohacuje
osobnost, zlepšuje její vztahy k lidem a rozvíjí schopnost lásky.“
Antikoncepce – kontracepce – patří mezi metody plánovaného
rodičovství, které umožňují párům svobodně se rozhodnout o početí
dítěte, jež je pro jeho narození nejoptimálnější
25
Přirozené metody
• Patří sem kojení, metoda plodných a neplodných dnů a
přerušovaná soulož (coitus interruptus).
• Aby bylo možno kojení pokládat za antikoncepci, musí být
splněny tyto podmínky:
-pouze šest měsíců po porodu, žena nemůže menstruovat
Dítě musí být plně kojeno, nejdelší pauza mezi dvěma kojeními
nesmí přesáhnout ve dne 4 hodiny, v noci 6 hodin. Pearlův index
je asi 3.
• K určení plodných a neplodných dnů, má-li být spolehlivou
antikoncepcí, je nutno použít tzv. symptotermální metodu, při
které žena denně sleduje některé fyziologické ukazatele (bazální
teplotu, hlen v pohlavním ústrojí, děložní čípek). V
podrobnostech - které je však nutno přísně dodržet - je metoda
značně komplikovaná. Pearlův index je asi 3-5.
• Při přerušované souloži muž přeruší styk před orgasmem a
ejakuluje mimo tělo ženy. Pearlův index je asi 15-20.
Bariérové metody
• Kondom - gumový návlek na penis - je jedinou dostupnou
mužskou antikoncepcí. Při přesném užívání je Pearlův index asi
5, v běžné praxi otěhotní až 15 % žen, podle zkušenosti páru.
Výhodou je (částečná) ochrana před některými pohlavně
přenosnými infekcemi.
• Ženské mechanické bariérové metody (pesar, femidon, tj. ženský
kondom).
• Chemické bariérové metody jsou představovány spermicidy,
látkami, které poškozují spermie. Do pochvy se zavádějí před
stykem v podobě tablet, globulí nebo krému. Je nutno si pečlivě
prostudovat návod konkrétního přípravku a všechny podmínky
přesně dodržet - pak je Pearlův index asi 3.
Nitroděložní tělíska
• Metoda spočívá v zavedení tělíska do dělohy. Tělísko na sebe
přitahuje bílé krvinky, které pak hubí spermie, jež se dostanou do
dělohy. Hormonální tělíska navíc mění strukturu hlenu v kanálku
děložního hrdla, který se stává pro spermie neprostupným.
Tělíska se zavádějí obvykle na 5 let, pak je lze vyměnit.
• Na trhu jsou nehormonální tělíska s mědí (případně s jiným
kovem). Jejich hlavní nevýhodou je mírné prodloužení a zesílení
menstruačního krvácení. Pearlův index je méně než 1.
• Dostupná jsou i hormonální tělíska obsahující syntetický hormon
žlutého tělíska. Menstruační krvácení je naopak výrazně
zeslabeno. Jde o velmi spolehlivou antikoncepci, Pearlův index je
asi 0,02.
26
Gestagenní antikoncepce
• Využívá kontinuálního užívání syntetického hormonu žlutého
tělíska. Společnou nevýhodou je možnost nepravidelného
krvácení, které však u injekční formy obvykle přechází v úplné
vymizení menstruace.
• Mechanismus účinku je založen na vlivu hormonu na hlen v
kanálku hrdla děložního. Ten se stává vazkým a pro spermie
neprostupným. Přídatným mechanismem je blokáda ovulace,
uvolnění vajíčka, ta však není stoprocentní (s výjimkou injekcí).
Na trhu jsou tzv. minipilulky, které využívají především kojící
ženy (běžné kombinované pilulky jsou v prvních 6 měsících po
porodu nevhodné). Pro nekojící ženu mají málo výhod, musí se
užívat velmi přesně, Pearlův index je asi 1-2.
• Podkožní hormonální implantáty se zavádějí na 3 roky. Pearlův
index je asi 0,02.
• Antikoncepční injekce se aplikují jednou za 3 měsíce do
hýžďového svalu. Pearlův index je asi 0,01, tj. méně, než je
Pearlův index sterilizace, chirurgického přerušení vejcovodů.
Kombinovaná hormonální antikoncepce
• Využívá současného užívání ženského pohlavního hormonu a
hormonu žlutého tělíska. Obvykle se užívá cyklicky, tj. každý
čtvrtý týden se vynechává, v té době nastává menstruační
krvácení. Hlavní mechanismus účinku je blokáda ovulace
(hormony pilulky ovlivňují tvorbu hormonů podvěsku
mozkového, které řídí funkci vaječníku), přídatný je vliv na hlen
v hrdle děložním, který je neprostupný pro spermie.
• Dnes nejoblíbenější antikoncepční metoda je na trhu v podobě
tablet (pilulky, resp. při nízkém dávkování mikropilulky) nebo
náplastí.
• Kombinovaná hormonální antikoncepce má řadu příjemných
přídatných účinků (např. příznivý vliv na mastnou pleť a akné),
na druhé straně má některé zdravotní nevýhody a rizika, takže
všechny ženy ji užívat nemohou (především se to týká žen se
zvýšeným rizikem hluboké žilní trombózy, s hypertenzí). Pearlův
index je při přesném užívání asi 0,1-0,2.
•
Ženy, pro které ze zdravotních důvodů není kombinovaná
hormonální antikoncepce vhodná, mohou téměř bez výjimky
užívat některou z metod gestagenní antikoncepce.
Hormonální antikoncepce je v současné době široce používaná metoda
prevence neplánovaného těhotenství. V České republice užívá
hormonální antikoncepci 46,5% žen fertilního věku (UZIS ČR, 2011).
Nejčastější užívaná kombinovaná hormonální antikoncepce obsahuje
estrogenní a progestagenní složku. Hormonální antikoncepce je
k dispozici v široké škále podle způsobu užití (perorální, vaginální,
transdermální, nitroděložní a ve formě subkutánních implantátů).
Problematice hormonální antikoncepce se věnují lékaři na celém světě.
Kromě vysoké kontracepční spolehlivosti však mnoho studií upozorňuje
27
na reálná rizika, která se mohou vyskytnout. Jde o často diskutovanou
problematiku o možném vlivu na venózní a arteriální trombózu,
hypertenzi, zvýšenou tělesnou hmotnost. Problematice se věnují lékaři
různých specializací.
Často je diskutováno o oblasti vlivu hormonální antikoncepce na
kardiovaskulární systém. Této problematice se věnují gynekologové,
internisté, pediatři, chirurgové, porodní asistentky.
Při začátku užívání hormonální antikoncepce bývá věk dívek v období
adolescence, kdy dívky jsou v péči pediatrů. Problematice hormonálních
kontraceptiv (HAK) byl také věnován přednáškový blok v rámci 9.
sjezdu České pediatrické společnosti, který se konal v květnu 2010 v
Olomouci. Jednotliví referenti upozornili na určitá rizika v tomto věku
spojená s HAK a z následující diskuse bylo zřejmé, že tématu je třeba
systematicky se věnovat. Z diskuse vyplynulo, že HAK se stává mezi
dorostenkami určitou módou.
Děvčata chtějí být mezi svými
vrstevnicemi, jak se říká “in“ a ona samotná i jejich rodiče jsou
gynekology jen málokdy informováni o možných vedlejších účincích, o
tom konečně svědčí i data ve sděleních publikovaných v tomto čísle.
Pediatři apelují na gynekology, aby při preskripci kontraceptiv ve věku,
kdy dorostenky patří do péče pediatra, měli na mysli možná rizika a
věnovali příslušnou pozornost anamnéze. Pediatr, u kterého je dorostenka
registrována, by měl být o nasazení HAK gynekologem obratem
informován.
Problematice vedlejších účinků kontraceptiv u děvčat se věnovala
panelová diskuse v rámci výroční konference dětských gynekologů v
lázních Bělohrad v dubnu 2010, které se účastnili pediatři a
hematologové – referovali o situaci ve světě i o vlastních zkušenostech
s komplikacemi. V poslední době jsou sdělovány informace o závažných
formách tromboembolické nemoci (TEN) v souvislosti s užíváním
hormonální antikoncepce (HAK) u dívek, které jsou nosičkami některé z
vrozených trombofilií. Nejčastější vrozenou trombofilní dispozicí je
Leidenská mutace (FV Leiden), je prokázána asi u 5 % naší populace
(podle dostupných studií větší část je bezpříznakových nosičů), dále je to
protrombinová mutace (FII G20210A), zastoupená asi 2 %. Další
vrozené dispozice – deficit antitrombinu, proteinu C a proteinu S – jsou
méně časté (v populaci pod 1 %), při poklesu aktivity pod 50 % jsou ale i
u dětí klinicky významné. Vrozenou dispozici lze předpokládat i tam,
kde se v rodině objevila trombóza u více příbuzných v mladém věku. K
získaným faktorům, které se mohou na vzniku trombózy podílet, patří
úraz nebo operace – zejména vede-li k omezení hybnosti nebo k fixaci
končetiny, dlouhodobé cestování – tedy jízda autobusem přes noc nebo
letadlem déle než 6 hodin. Větší riziko trombózy mají obézní ženy. K
aktivaci v koagulačním systému vedou některá akutní a zejména
chronická zánětlivá onemocnění, těhotenství a u některých žen užívání
HAK. Z některých příspěvků vyplynuly v rámci prevence důležité
zásady týkající se bezpečného užívání, které spočívají v individuálním
přístupu a identifikaci všech anamnestických i aktuálních stavů, které by
mohly znamenat zvýšení rizika zvažované kontracepční metody.
Kombinovaná orální antikoncepce (COC) sice zvyšuje riziko venózní
morbidity ve formě hluboké žilní ribózy a plicní embolie, ale při
28
důkladné anamnéze lze toto riziko eliminovat. U žen, u kterých lze
identifikovat
rizikové
faktory
(kouření,
hypertenze,
hypercholesterolémie, diabetes mellitus) by měla být hormonální
antikoncepce doporučována se zvýšenou opatrností. Nejvýznamnějším
rizikovým faktorem ke kouření, zejména u žen nad 35let, které kouří více
než 20 cigaret denně a zároveň užívají COC. Toto riziko je až
desetinásobně vyšší než u stejně starých uživatelek nekuřaček.
Výsledky americké studie ukázaly (2011), že zvýšený index tělesné
hmotnosti (BMI ) COC jsou rizikovými faktory pro vznik hypertenze.
Uživatelky COC s vyšším BMI nad 28 měly riziko 1,39 násobně vyšší ve
srovnání s ženami s fyziologickým BMI, při skončení užívání COC u žen
s BMI nad 28 bylo spojeno s 36% snížení rizika výskytu hypertenze.
V oblasti vlivu užívání hormonální antikoncepce byly nalezeny studie,
které se zabývaly problematikou lipidového metabolismu při užívání
hormonální antikoncepce (Cleande,Scott, Chor). Dle této studie nejsou
obézní dívky vystaveny vyššímu riziku zvyšování tělesné hmotnosti,
COC nezpůsobují změny v rozložení tělesného tuku a svalové hmoty.
Několik studií ukazuje, že COC mají negativní dopad na BMD, ale
důkazy jsou v současné době příliš omezeny pro definitivní závěry. V
současné době neexistují žádné náznaky negativního dopadu COC na
tělesnou hmotnost, menší zvýšení BMD nelze však vyloučit.
Z uvedených příspěvků zahraničních a českých odborníků plyne, že
užívání hormonální antikoncepce má celou řadu kontraindikací, z nichž
podle doporučení SZO mezi ty absolutní – nejzávažnější – patří
tromboembolické příhody v rodinné anamnéze uživatelky, tj. hluboká
žilní trombóza (HŽT), plicní embolie (PE), tromboembolie (TE), cévní
mozková příhoda (CMP), infarkt myokardu (IM). Mezi další
kontraindikace patří epilepsie, migréna, jaterní selhání a další KVO,
diabetes mellitus a hypertenze (WHO). Před podáním kombinované
hormonální antikoncepce
se dále doporučuje omezit kouření,
zkontrolovat krevní srážlivost, krevní tlak a vyšetřit lipidové spektrum.
Z praktických výstupů se doporučuje správné odebrání anamnézy a
odpověď na několik závažných otázek: „Jsou současná doporučení před
užíváním HAK dostatečná? Lze odhadnout míru tohoto rizika?“
Absolutní kontraindikace HAK je jasná – pokud dívka v minulosti
prodělala trombózu, je pro ni tento typ antikoncepce zcela nevhodný.
Relativní kontraindikací je zvýšené riziko TEN. Každá žena, která užívá
kombinovanou HAK, by měla být upozorněna na rizikové situace (např.
delší imobilizace v souvislosti s operací nebo úrazem, fixace končetiny
sádrovým obvazem nebo pevnou ortézou, cestování autobusem přes noc
nebo letadlem déle než 6 hodin), na důležitost dodržování pitného režimu
a dostatku tělesného pohybu. Měla by být rovněž informována o
příznacích trombózy a o tom, že pokud u ženy vznikne podezření na
trombózu, musí uvádět, že užívá HAK. O této medikaci by měl být vždy
informován i praktický lékař, u něhož je žena registrována. Je
pochopitelné, že v době, kdy na celém světě užívá skoro 1,5 miliardy žen
HAK, nezastavíme tento trend, ale musíme se snažit zajistit všechna
možná preventivní vyšetření, abychom komplikacím zabránili. Stačilo by
jen dodržovat doporučení SZO o absolutních kontraindikacích a provádět
kontinuální prevenci zaměřenou nejen na ženy užívající hormonální
29
antikoncepci, ale u dospívajících dívek také na jejich rodiče. Prevence by
měla také probíhat v rámci sexuální výchovy, kde by dívky měly být
upozorněny na kontraindikace, které souvisí s užíváním hormonální
antikoncepce a následně na jejich komplikace.
Shrnutí kapitoly
V této rozsáhlé kapitole jste byli seznámeni se základními tématy,
která se vztahují ke gynekologickému ošetřovatelství. V jednotlivých
podkapitolách textu jsou doporučující informace pro porodní
asistentky v komunitní péči týkající se hygienické péče, výživy,
sexuálního života.
Otázky úkoly:
1. Vypracujte cílený sběr anamnestických údajů, které prování při
preventivním vyšetření porodní asistentka v ambulantní péči.
2. Vypracujte
plán
edukačních
témat
u
žen
s
vybraným gynekologickým zánětem.
3. Vypracujte edukaci žen v terénu při primárním záchytu močové
inkontinence.
4. Vypracujte edukační leták při užívání hormonální antikoncepce.
Další doporučené zdroje k této kapitole:
ČEPICKÝ P, CIBULA D, DVOŘÁK K, ET AL. Doporučení k předpisu
kombinované hormonální kontracepce. Čs. Gynekol. 2005; 70: 320–324.
FAIT T.Antikoncepce.Praha: JeseniusMaxdorf, 2008
FANTA M. Kontraceptiva v gynekologické praxi. Klin. farm. Farmakol.
2008; 22: 149–151.
HADAČOVÁ,I. Vrozená trombofilní dispozice a hormonální
antikoncepce. Čes.-slov. Pediat., 2010, roč. 65, č. 6, s. 384–385
HYÁNEK J., MAŤOŠKA V., DUBSKÁ L., PEJZNOCHOVÁ H.,
VAINGÁTOVÁ S., PEHAL F., MARTINÍKOVÁ V., PRIVAROVÁ J.
Rizika hormonálních kontraceptiv u adolescentních dívek Čes.-slov.
Pediatr., 2010, roč. 65, č. 6, s. 367–368.
KŘEPELKA,P., KOLAŘÍK,D. Hormonální antikoncepce a
kardiovaskulární systém. Postgraduální medicína. 3/2012, 255- 260s.
ISSN 1212-4184
POMP, E.R., ROSENDAAL, F.R. , DOGGEN, C.J.M.
Smoking
increases the risk of venous thrombosis and acts synergistically with oral
contraceptive use. European Journal of Contraception and Reproductive
Health Care 17 (4) , pp. 245-253
WARHOLM, L., PETERSEN, K.R., RAVN, P. Combined oral
contraceptives' influence on weight, body composition, height, and bone
mineral density in girls younger than 18 years: A systematic review
European Journal of Contraception and Reproductive Health Care 2012
17 (4) , pp. 245-253
30
2 KLIMAKTERIUM
V této kapitole se dozvíte:
- základní informace o ženském klimakteriu
- informace o možnostech léčby klimakteria
- informace o životním stylu v období klimakteria
- o výskytu chronických onemocnění v období klimakteria
Klíčová slova této kapitoly:
Klimakterium, projevy, rizika, životní styl, životní styl,
2.1 Klimakterium
Klimakterium je období života ženy, kdy dochází k postupnému
vyhasínání funkce vaječníků. V Evropě zpravidla nastává mezi 45. až 55.
rokem věku ženy. Může přijít i dříve, ve výjimečných případech později.
Začátek tohoto období je u jednotlivých žen individuální a je
ovlivněn například prodělanými chorobami, stavem výživy, rodinou
dispozicí. Výrazně může do nástupu přechodu zasáhnout gynekologická
operace (odnětí vaječníků).
Na podzim roku 1999 byl schválen výborem Mezinárodní společnosti pro
menopauzu seznam definicí pojmů, které se vztahují k menopauze.
Menopauza (definice WHO) – trvalé zastavení menstruace, které je
výsledkem ztráty ovariální aktivity.
Perimenopauza (definice WHO) – termín perimenopauza by měl
zahrnovat čas bezprostředně před menopauzou (když se začínají
objevovat endokrinní, biologické a klinické příznaky blížící se
menopauzy) a první rok po menopauze.
Menopauzální přechod (definice WHO) – termín menopauzální přechod
by měl být vyhrazen pro čas před poslední menstruační periodou, kdy
obvykle stoupá variabilita menstruačního cyklu. Tento termín může být
užit synonymně s perimenopauzou, i když posledně zmíněný může být
nepřesný a měl by být vypuštěn.
Klimakterium (definice IMS) – fáze ve stárnutí ženy označují přechod
z reproduktivní fáze do ne-reproduktivního stavu. Tato fáze zahrnuje
perimenopauzu s rozšířením po delší variabilní dobu před a po
perimenopauze.
Klimakterický syndrom (definice IMS) – klimakterium je někdy, ale ne
nezbytně vždy spojeno se symptomatologií. Přítomnost těchto symptomů
může definovat klimakterický syndrom.
Premenopauza (definice WHO) – užívá se často dvojznačně, buď je
přičítán době 1 až 2 let bezprostředně před menopauzou, nebo je přičítán
celému reprodukčnímu období před menopauzou.
31
Postmenopauza (definice WHO) – je definována datem posledního
menstruačního cyklu, nehledě na to, zda menopauza je indikována nebo
spontánní.
Předčasná menopauza (definice WHO) – ideálně by předčasná
menopauza měla být definována jako menopauza, která se objeví ve věku
o dvě standardní odchylky nižší, než je průměr pro referenční populaci.
V praxi se často užívá věk 40 let jako arbitrážní hranice, pod níž
menopauzu označujeme jako předčasnou.
Indukovaná menopauza (definice IMS) – je definována jako zástava
menstruace, která následuje po chirurgickém odstranění obou vaječníků
(s nebo bez hysterektomie), nebo po iatrogenní ablaci ovariální funkce
(chemoterapií nebo radiací).
2.2 Změny v menstruačním cyklu
Prvním příznakem perimenopauzy je téměř vždy změna v menstruaci.
Cyklus bude pravděpodobně delší nebo kratší než obvykle. První
znamení že vaječníky ochabují je zkrácení menstruačního cyklu. Mnoho
žen má kratší cyklus dříve, než ve čtvrtém decíniu (desetiletí věku),
postupně kolem perimenopauzy mají déle trvající cykly a slabší krvácení.
Některé mají delší cykly a pak mnohem krvácení, jiné pokračují
s kratšími cykly a s kratičkými obdobími skrovného krvácení a některé
ženy mají krátké cykly s masivním závažným krvácením. To všechno
jsou normální změny, ale nemělo by se nikdy předpokládat, že jde o
perimenopauzu, dokud nebudou jiné problémy s jistotou vyloučeny.
Nakonec málokterý zárodečný váček dozraje, a tak se ve skutečnosti
žádný estrogen nebo progesteron z vaječníků neuvolní. To je důvod, proč
začnou hypotalamus a hypofýza vytvářet vysoké hladiny
folikulostimulačního hormonu (FSH) a luteinizačního hormonu (LH) ve
snaze povzbudit nereagující vaječníky. Množství těchto dvou hormonů
v krvi určuje, zda je žena v perimenopauze. Úrovně obou kolísají podle
toho, jak zareaguje nahodilý váček, a není proto možné jednoduchým
testem úspěšně zjistit, kterým údobím perimenopauzy žena prochází.
Nízká hladina estrogenu v krvi začne ovlivňovat celý organismus a může
vyvolat příslušné příznaky. Vysoké hladiny FSH a LH mohou také
vyvolat změny, především ovlivňovat metabolismus tuků a cukru a
chemii mozku. Vaječníky nepřestanou zcela fungovat a pokračují
v produkci malého množství estrogenu, právě tak jako androgenních
(mužských) hormonů – androgenů – i po menopauze.
Typ
vyprodukovaného estrogenu je znám jako estron a je méně aktivní než
estriol vyprodukovaný rozvíjejícím se zárodečným váčkem. Estron je
rovněž produkován tukovými buňkami v celém těle. S nižší produkcí
estrogenu souvisí i produkce androgenů. Převážení směrem k většímu
množství mužského typu hormonu vede k příznakům jako je mužský
model ochlupení, prořídnutí vlasů, zesílení v pase a zvýšené riziko
srdečních chorob.
Tři hlavní druhy estrogenů jsou estradiol, estriol a estron. Všechny tři se
syntetizují z androgenů díky určitým enzymům. Estradiol vzniká z
testosteronu a estron z androstenedionu. U dívek od první menstruace do
32
menopauzy je primárním estrogenem 17β-estradiol. Po menopauze však
množstvím převažuje nad estradiolem estron, který je však slabší.
Testosteron, z něhož je estradiol odvozen, vzniká v procesu
steroidogeneze z cholesterolu. Estrogen vzniká produkcí váčků ve
vaječnících, ve žlutém tělísku (corpus luteum) a v placentě. Malé
množství estrogenů však vzniká i v játrech, nadledvinách a v prsech.
Tyto zdroje estrogenu jsou významné u žen po menopauze. Množství
estradiolu v těle se mění během menstruačního cyklu, nejvyšší je před
ovulací.
2.3 Projevy menopauzy
Mnoho žen pozoruje jeden nebo více příznaků menopauzy – návaly
horka, změny kůže a vlasů, ztráta soustředění a paměti, emociální
výkyvy, změny na srdci a cévách, na kostech a kloubech, některé si jen
stěží povšimnou několika drobných změn, které nemají vliv na jejich
každodenní život a některé ani žádnou změnu nepostřehnou.
Kůže – pokles hladiny estrogenu má dramatický dopad na kůži –
výsledkem je úbytek pružnosti po celém těle. Kůže ochabuje a svrašťuje
se, ztrácí přirozenou vlhkost a strukturu. Kolagen v kůži bere za své
přičiněním ultrafialového světla, kůže je citlivější na sluneční záření a
hůř se opaluje. Melanocyty v kůži ubývají a její schopnost produkovat
obrané barvivo se zmenšuje.
Vlasy – při nízkých hladinách estrogenů je růst vlasů narušen. Ženy
mohou zjistit, že vlasy ztrácejí kvalitu, jsou tenčí a jemnější a obtížněji se
upravují.
Srdce a cévy – estrogen chrání před onemocněním srdce a téměř ke všem
úmrtím na infarkt došlo u žen, které již prodělaly menopauzu. Estrogeny
přímo působí na srdeční svalovinu, zlepšuje její výkonnost s růstem
schopnosti čerpat efektivněji. Estrogen má rovněž přímý vliv na krevní
cévy, jejichž svalovina ve stěnách je vybavena estrogenovými receptory.
Estrogen způsobuje, že tato svalová tkáň pruží, povoluje a smršťuje se, a
tak udržuje cévy poddajnější roztažené a krevní tlak nízký. Když hladina
estrogenu v krvi poklesne, krevní cévy se stáhnou, krevní tlak se zvýší a
průtok krve zmenší. Jak tlak vzrůstá, vyskytuje se stále více škod na
vnitřní stěně krevních cév, především tepen. Tepen, které přivádějí
čerstvě okysličenou krev k srdci, mozku a dalším důležitým orgánům. Na
poškozeném povrchu stěn pak navíc vznikají tuková ložiska, která
mohou tepny ještě dále zúžit. Vzniklé sraženiny způsobují blokádu tepen
– embolií. Po menopauze množství nízkodenzního lipoproteinového
cholesterolu (LDL) v krvi přibývá a množství prospěšného
vysokodenzního lipoproteinu cholesterolu (HDL) ubývá. LDL
cholesterol je spojován s aterosklerózou. Estrogen pomáhá udržovat
celkovou nízkou úroveň cholesterolu a udržovat správný poměr LDL a
HDL cholesterolu. Po menopauze hladiny krevního cholesterolu stoupají
a působí na hladinu inzulínu. U žen léčených během menopauzy
estrogeny je prokazatelně významně nižší riziko rozvoje pozdní
cukrovky.
33
Kosti – osteoblasty jsou zodpovědné za budování kostí a osteoklasty za
jejich resorpci. V klimakteriu se začíná zvětšovat aktivita osteoklastu a
dochází ke snižování kostní denzity. Na těchto změnách se podílí pokles
estrogenu. Nedostatek estrogenu v perimenopauze způsobuje zvýšené
ztráty vápníku, což vyvolává zeslabení kostí se sklonem k osteoporóze.
Zlomeniny krčků, stehenní kosti jsou u žen s osteoporózou běžné.
Většinou postihují ženy kolem 70let.
Svaly a klouby – kolagen se nachází v celém těle a tuto důležitou stavební
bílkovinu obsahují všechny orgány. Jestliže poklesne hladina estrogenu,
dojde ke snížení hmoty svaloviny a to může vysvětlit zúžení kloubních
štěrbin. Slábnoucí svaly poskytují menší podporu pevnosti kosti, a
protože to vnímáme, pohybujeme se méně. V průběhu perimenopauzy si
stěžují některé ženy na noční svalové křeče. Jedno z příčin toho může být
nízká hladina vápníku v krvi, a protože estrogen podporuje vstřebávání
vápníku z potravy, pokles hladiny estrogenu může také vést k poklesu
množství vápníku potřebného pro normální svalovou činnost.
2.4 Příznaky menopauzy
2.4.1 Návaly horka
Nejčastější potíže v perimenopauze – návaly horka obtěžují 75% žen.
Frekvence tohoto prožitku se velmi liší, některé ženy mají několik
mírných návalů týdně po omezené období, některé je mají po padesátce
denně po mnoho let.
Základní fyziologická příčina je komplikovaná, ale počátek návalů
možná souvisí se vzrůstem hladiny folikulostimulačního hormonu (FSH)
produkovaného hypofýzou. Významné změny v úrovních sekrece FSH
jsou obvyklé s blížící se menopauzou a jsou odezvou na svraštění tkáně
vaječníků spojenou s úbytkem vyměšování estrogenu. Samotný úbytek
estrogenu činí cévní svalovinu nestabilní, z toho důvodu se termín
„vasomotorická nestabilita“ obvykle popisuje jako „horký nával“. Také
další hormony během tohoto návalu kolísají, například významný je
vzestup úrovně hladin nadledvinkových hormonu v krvi. Potní žlázy
pracují méně efektivně než dříve, protože nedostatek estrogenu změní ráz
jejich programování.
Návaly jsou spojené s pocitem horka v horní polovině těla, především
v obličeji, na krku a hrudi a objektivně zjistitelným vzestupem teploty
kůže prstu. Zároveň dochází k roztažení cév na povrchu těla, zrychlení
srdeční akce a k určitým změnám na elektrokardiogramu.
Většinou je za první místo vzniku poruchy označován mezimozek, kde
spolu anatomicky sousedí centra sexuální a centra pro řízení změn
teploty kůže. Tím je dána teoretická možnost společného funkčního
ovlivnění obou center. Této teorii odpovídá i výrazné zvyšování hladin
jednoho z gonadotropních hormonů hypofýzy, rytmicky, vždy v době
trvání návalu horka.
2.4.2 Noční pocení
Nočním ekvivalentem návalu horka je noční pocení. Většina žen, které
mají noční pocení, mají též návaly horka ve dne, ale opačně to neplatí.
34
Noční pocení je fyziologický proces zahrnující v sobě horečku, která trvá
minutu nebo dvě a poté zmizí. Srdeční akce je rychlá, tělesná teplota
stoupá.
2.4.3 Únava
Jedním za často udávaných příznaků menopauzy je únava. Jejím
nejběžnějším důvodem je nedostatek spánku. Převážně jako důsledek
kolísavé hormonální hladiny. V té době začínají ubývat androgeny,
sdružené s energií a smyslem pro pohodu. Pokles úrovně estrogenu může
vyvolat problémy se spaním. Dalším viníkem je dieta, mnoho
uhlohydrátů a nízkotučná strava mohou metabolismus zpustošit. To
způsobuje vysokou hladinu inzulínu, což vede k nízké hladině krevního
cukru.
2.4.4 Nespavost
S rostoucím věkem problémy se spánkem všeobecně narůstají.
Menopauza je doba, kdy mnoho žen začne trpět nespavostí anebo se
potíže, které měly předtím, prohlubují. Nespavost je definována jako
nesnadné usínání nebo neschopnost pokračovat ve spánku po probuzení.
Jiné obecné a nepříjemné onemocnění je syndrom nepokojné nohy (RLS)
při kterém nepříjemné bodání nebo bolesti v nohách způsobují trhnutí
nebo škubnutí, ve snaze zbavit se nepříjemných pocitů. Tuto potíž lze
snadno odstranit, jen je třeba zjistit, jestli není mnoho hořčíku, vitamínu
ze skupiny B, vitamínu E a železa ve stravě. Pokles estrogenu, příčina
nočních potů, je také odpovědný za časté buzení, ale neschopnost usnout
a nepřerušovaně spát je dána i nezdravým jídlem a vzrůstajícím
požíváním alkoholu, léky, chronickou úzkostí, stresem a depresí.
2.4.5 Problémy se soustředěním a pamětí
• Psychická labilita
• Roztěkanost a roztržitost
• Podceňování sebe sama
• Nespokojenost sama se sebou
• Neúměrná sebekritičnost
• Pocity, že mě nic pěkného nečeká a nikdo mě nechápe
• Neschopnost se soustředit
• Chronický nedostatek času
• Neschopnost zvládnout zaměstnání a domácnost
• Špatná organizace práce
• Stresy, deprese, pocity úzkosti a beznaděje
• Pocit vyčerpání
35
Psychické potíže jsou častým příznakem klimakterické nemoci, jsou
zapříčiněny změnami v neuroendokrinní regulaci, zhoršují se
vystupňováním vazomotorických příznaků. Silné noční návaly a pocení
vedou ke stavům nevyspání, chronické únavě a vyčerpanosti, což má za
následek zhoršování psychických potíží. Přitom psychické příznaky
ohrožují zdraví ženy podstatě větší měrou, než návaly horka. Podle
některých studií mají ženy s vyšší hladinou estrogenů (endogenní
estrogen) po menopauze lepší výsledky paměťových testů, než ženy
stejného věku s nižšími estrogenovými hladinami.
Někteří odborníci se domnívají, že účinek estrogenové terapie není stejný
jako účinek přirozených hormonů. Dlouhodobější podávání hormonální
terapie ve velkých dávkách snižuje citlivost cílových buněk – průnik
estrogenů do buňky se zpomaluje snížením množství receptorů pro
estrogen. Tato reakce je odpovědí vnitřní inteligence těla na nezdravé a
nepřirozené množství hormonů a následnou reakci buněk.
Užívat hormonální terapii po „pětašedesátce“ nepřináší podle studie
Iniciativa pro zdraví žen (Womens Helath Initiative) žádné výhody. Ženy
z této studie, které užívaly hormonální terapii po dosažení 65 let věku,
trpěly častěji demencí a slábnutím paměti než ženy na placebu. Studie
prokazují, že užívat hormonální terapii, jako prevenci demence nebo pro
zlepšení paměti a poznávacích schopností ve věku vyšším než 65 let nám
nejenže neprospívá, ale naopak škodí.
Hormonální terapie zlepšuje paměť v období menopauzy, ale jen u žen
s menopauzálními příznaky, jako jsou návaly horka a problémy se
spaním. Autoři jedné takové studie - Erin LeBlanc a spolupracovníci –
prokazují, že hormonální terapie zlepšuje paměť u žen trpících
nespavostí, protože mírní návaly horka a nočního potu. Pro optimální
paměť a poznávací schopnosti je dobrý spánek mimořádně důležitý.
Západní medicína nám nenabízí řešení výpadků paměti ani
zapomnětlivosti a zkoušené činnosti mozku.
Vliv náležitého pohybu na činnost mozku potvrzuje i výzkum. Podle
rozsáhlé studie zkoumající šest tisíc žen ve věku 65 a více let (výsledky
publikovány roku 2001 na kongresu Americké neurologické akademie
[American Academy of Neurology]). U pravidelně se pohybujících žen
byl zaznamenám ve vyšším věku menší výskyt poruch paměti. Pohyb
těchto žen zahrnoval chůzi, stoupání do schodů a další běžné denní
činnosti. Prospíval jim i mírný pohyb, ale u delšího cvičení byly výsledky
mnohem lepší. Pro zdravý mozek není důležitý jen pohyb, ale i různé
duševní aktivity, jako je čtení, učení se novému jazyku, hraní na hudební
nástroj, počítání apod. Je třeba hledat nové činnosti, které nejsou
dlouhodobou rutinou. Pravidlo o užívání a ochabování platí pro mozek
stejně jako pro kvadriceps.
O vlivu potravy na mozek toho víme zatím pramálo (ve srovnání s tím,
co víme o působení stravy na srdce) a výzkum je ještě v „plenkách“.
První studie nabízejí slibné výsledky antioxidačního účinku vitamínu E
v potravě při prevenci Alzheimerovy nemoci, zatímco při braní umělých
přípravků se takový účinek neprokázal.
U pacientů trpících Alzheimerovou nemocí došlo při užívání vitamínu E
ke zpomalení progrese.
36
2.5 Změna sexuality
Mnoho žen pociťuje po menopauze a těsně před ní ztrátu libida a existuje
řada příčin, proč tomu tak je. Menopauza je charakterizována ztrátou
pravidelného schématu krvácení a někdy těžším krvácením, což je
zneklidňující a může to mít vážný dopad na libido a náladu.
Některé páry nemají rády pohlavní styk při menstruaci, zejména je-li
krvácení silné, a tento fakt spolu s neschopností předpovědět další
periodu menstruace může přispět k celkovému napětí.
Další časné příznaky menopauzy jako je noční pocení nebo potíže se
spánkem a z toho vyplývající podrážděnost mohou také přispět ke snížení
libida.
Navíc k tomu mohou ženy začít registrovat mírné změny v oblasti
genitálií. Oblast vulvy (zevní pohlavní orgán) bledne, protože zásobení
krve se zmenšuje. Pysky se tenčí a jsou méně kypré. Venušin pahorek
(hrma) se zmenšuje a začíná postupná ztráta pubického ochlupení.
Poštěváček se zmenšuje a jeho předkožka zatahuje a tím nechává tuto
velmi citlivou oblast odhalenou. To může být příčinou bolesti při
pohlavním styku.
2.6 Nemoci v klimakteriu
V tomto období se setkáváme s řadou nemocí, často velmi závažných a
těžce léčitelných. Proto bych se chtěla o nejzávažnějších a nejčastějších
z nich zmínit.
2.6. 1 Osteoporóza
Osteoporóza je onemocnění kostní tkáně, které vede ke zvýšené
křehkosti kostí. V důsledku tohoto jevu dochází u lidí trpících tímto
onemocněním k četnějším zlomeninám. Slovníky a lexikony uvádějí
osteoporózu jako takzvané "řídnutí kostí". Nemoc se častěji vyskytuje u
žen ve vyšším věku. Stav je nejčastěji způsoben nedostatkem vápníku v
těle a zvýšeným odbouráváním kostní tkáně při nedostatku fyzické
zátěže. Primární osteoporóza není jednoznačně definována konkrétní
příčinou, zatímco její sekundární forma je vyvolána určitou léčbou (např.
kortikoidy) či některými onemocněními.
Hlavními rizikovými faktory osteoporózy jsou:
• nízká kostní denzita,
• hysterektomie a chirurgické odstranění vaječníků,
• amenorea, poruchy menstruačního cyklu,
• nadměrná funkce štítné žlázy,
• předčasný nástup menopauzy,
• užívání kortikosteroidů,
• kouření,
• požívání alkoholu – více než 2 sklenky denně.
37
Zde jsou další doplňující rizikové faktory:
• genetika,
• BMI (Body Mass Index) menší než 20,
• užívání léků potlačujících záchvaty (antiepileptika),
• revmatoidní artritida,
• diabetes mellitus,
• snížený přísun vitamínů C a K, nízká hladina vitamínu D,
• jiná
závažná
onemocnění
(střevní
zánětlivá
onemocnění,
onemocnění svalových skupin),
• nedostatečná pohybová aktivita.
Osteoporóza je bolestivý stav, který nás může závažně poškodit, ale
může ohrozit i náš život. Zpočátku může probíhat klinicky němě a může
se projevit až zlomeninou, jindy se může projevovat bolestmi páteře,
dlouhých kostí a kloubů. Nejčastějšími místy zlomenin jsou distální
předloktí – tzv. Collesova zlomenina, páteř – kompresivní zlomeniny
obratlů a proximální femur tedy krček stehenní kosti.
2.7 Karcinomy
Ženy v klimakteriu nejčastěji trpí těmito druhy karcinomů:
• karcinom prsní žlázy,
• karcinom vaječníků,
• karcinom děložní sliznice,
• karcinom tlustého střeva a konečníku.
2.8 Potřeby žen v období klimakteria
Ženy se nachází ve druhé třetině životní etapy. Je to období, kdy domov
opouštějí děti a protože nastává tzv. syndrom vyhořelého hnízda, je nutno
se dívat dopředu velmi pozitivně. Více než třetinu života jsme věnovaly
dětem a rodině a nyní se můžeme věnovat svým zájmům, studiu,
cestování, začít novou kariéru a nejednou i nový vztah.
Změny se mohou provést ve výživě, postoji ke cvičení, sexualitě. Je
potřeba se nebát některých vyšetření, která by se měla stát
samozřejmostí. Také pohled na hormonální léčbu, homeopatii nebo
bylinky už zdaleka také nejsou pro nás tabu.
2.8.1 Výživa
Zdravá, vyvážená strava nám pomůže vypadat dobře, cítit se dobře a
zachovat si formu. Může zvýšit naši odolnost proti nachlazení a dalším
infekcím. Podpořit úroveň vitality a zlepšit fyzickou a duševní
výkonnost.
38
Z dlouhodobého hlediska chrání proti takovým nemocem, jako jsou
onemocnění srdce, rakovina, diabetes, katarakta a osteoporóza.
V období menopauzy může výběr správné diety a zakomponování určité
potraviny například sóji do jídelníčku pomoci zmírnit mnoho potíží, které
menopauzu doprovázejí a snížit riziko nabírání váhy. Důležité je zařadit
do jídelníčku chléb, rýži, těstoviny, vločky a brambory, ovoce a zeleninu,
mléčné výrobky a maso. Je nutné pít 1,5 až 2 litry vody za 24 hodin. Je
dobré si místo kávy na pracovní stůl postavit láhev s vodou.
2.8.2 Alkohol
V průběhu života je ženské tělo méně schopné vypořádat se s alkoholem
než tělo mužské a tím jak stárnete, schopnost tolerovat alkohol se snižuje.
V ženském těle je méně vody než u muže, takže máte menší schopnost
alkohol rozředit. Narušuje rovněž vápníkovou rovnováhu v těle, a tak
zvyšuje riziko, že budete trpět osteoporózou. Existují však také určité
pozitivní účinky spojené s alkoholem. Zjistilo se, že ženy nad 65 let,
které konzumují do 75ml za týden jsou málo ohroženy zlomeninou kyčle.
Je to možná proto, že alkohol zvyšuje hormonální koncentraci, jež
omezuje kostní ztrátu. U žen nad 50 let s vyšším než průměrným rizikem
srdečního infarktu mírné pití alkoholu snižuje nebezpečí jeho vzniku.
2.8.3 Potravinové doplňky
Vitaminy a minerály
Podle některých studií pomáhá vitamin E v prevenci srdečního
onemocnění tím, že brání LDL (škodlivému) cholesterolu v přilnavosti k
tepenným stěnám. Také pomáhá k zabránění vysychání poševní sliznice.
Některé ženy udávají, že vysoké dávky vitaminu také zmírňují návaly.
Při únavě jsou pro ženu důležité vitaminy skupiny B, které najdeme při
bohaté uhlovodanové stravě.
Vitamin C může snížit silná menstruační krvácení, která se často objevují
v období blízko menopauzy. Některým ženám pomáhají s návaly horka a
změnami nálady.
Vitamin D je nezbytný pro absorpci vápníku. Přirozeně jí získáme tím, že
kůži budete vystavovat slunci 15-20 min. každý den. V jedné velké studii
ženy po menopauze, které užívaly 800 i.u. (mezinárodních jednotek)
vitaminu D denně, měly o 37% nižší riziko zlomeniny kyčle v porovnání
s vrstevnicemi, které užívaly méně než 200 i.u. denně.
Pro snížení osteoporózy je dostatečný příjem vápníku. Doporučená denní
dávka pro ženy nad 19 let je 700 mg denně. Mnoho expertů věří, že by
měla být u žen v menopauze vyšší, především u těch, které se rozhodly
neužívat hormonální terapii.
Magnéziové doplňky pomáhají snížit riziko srdečních onemocnění a
krevní tlak.
2.8.4 Nutriční pyramida
Pyramida je sestavena na základě studií několika českých dietologů a
lékařů zaměřených na výživu.
39
Z potravin v dolních patrech lékaři doporučují vytvořit základ vašeho
jídelníčku. Naopak potraviny v horních patrech by se měly v jídelníčku
objevovat co nejméně. Potraviny uváděné na levé straně patří k těm
vhodnějším a měli byste je upřednostňovat před potravinami na pravé
straně.
Nutriční pyramida je určená pro průměrného českého občana – tak, aby
se snižovalo procento tuku v těle a snížilo se riziko nepříjemných
onemocnění, jako jsou:
• cukrovka,
• obezita,
• vysoký cholesterol,
• vysoký krevní tlak,
• infarkt,
• rakovina.
2.8.5 Zvládání hmotnosti
Ačkoli přibírání na váze není nevyhnutelným důsledkem menopauzy,
většina žen přichází na to, že se musí více snažit, aby zvládaly v tomto
období svou váhu. Jedna studie prokázala, že ženy, které užívají
hormonální terapii, nabírají na váze méně, než ty, jež ji neužívají. Během
menopauzy se stává, že snižující se hladina estrogenu spustí změny
v tělesném tvaru a tuk se začne hromadit v oblasti pasu spíše než
v oblasti hýždí a kyčlí.
40
Každá žena si měla v tomto období hlídat svojí váhu. Nejjednodušším
způsobem zjištění je tzv. BMI (body mass index) neboli ukazatel tělesné
hmotnosti.
Ukazatel tělesné hmotnosti se počítá podle vzorce:
BMI = tělesná váha(kg) / tělesná výška2 (m)
Výsledek BMI určí, zda máte nadváhu, obezitu nebo je vaše váha
v naprostém normálu a vy se jen trápíte kvůli pár kilům navíc.
BMI
Míra obezity
Hodnota BMI
Podváha
18,5 ≤
Normální
18,6 – 25
Lehce obézní
25,1 – 30
Výrazně obézní
30,1 ≥
Pomocným ukazatelem může být i obvod pasu. Nadváha je již od obvodu
pasu 94 cm u mužů a 80 u žen. Tloušťka a zvýšené zdravotní riziko jsou
od obvodu pasu 102 cm u mužů a 88 u žen. Tyto míry už jsou velmi
rizikové
Cvičení a pohyb
V dnešní hodně uspěchané době, kdy většinu času trávíme u počítače a
televize, bychom se měli zamyslet nad cvičením a důležitosti sportu a
dlouhých procházek.
Cvičení pomáhá snížit riziko srdečního infarktu a dalších
kardiovaskulárních onemocnění zvýšením srdeční a plicní kapacity.
Pomáhá předcházet osteoporóze a udržováním silných a zdravých kostí.
Pomáhá při promazávání kloubních chrupavek a tím je udržuje elastické
a snižuje tak riziko kloubních problémů. Udržuje svaly v okolí kloubů
silnější a delší, což pomáhá předcházet pádům a následným zraněním, a
když dojde k nějakému úrazu, cvičení pomůže snížit závažnost poranění
a urychlit hojení.
Nejdůležitější věcí, kterou je třeba udělat dřív, než začneme s nějakou
novou sportovní aktivitou je zhodnotit kondici. Rychlý a jednoduchý
způsob ke zhodnocení fyzické kondice je test chůzí. Cesta či sportovní
dráha, která je dlouhá zhruba 800 metrů, projít ji bez zastavení, tak
rychle, jak to jen jde, ale aby nedošlo k zadýchání. Sledovat čas na
hodinkách, test by neměl trvat déle než 20 minut.
Dalším běžným způsobem měření úrovně aktivity je zjištění maximální
srdeční frekvence. Maximální srdeční frekvenci lze určit odečtením věku
od 220. Například, když je ženě 56 let měla by být 220 – 56 = 164.
Nejjednodušším způsobem kontroly srdeční frekvence je změřit si puls.
Udržování maximální srdeční frekvence je velmi účinným a
pravděpodobně jedním z nejlepších způsobu jak optimalizovat cvičení
s ohledem na jeho cíl.
Co se týče fyzického pohledu na věc, existují čtyři důvody proč cvičit:
41
• pro zvýšení kardiorespirační kapacity,
• pro zvýšení svalové síly,
• pro zvýšení flexibility,
• pro zlepšení rovnováhy.
Chůze
Svižná chůze je ve srovnání s jinými aktivitami posilujícími
kardiovaskulární zdatnost, třeba joggingem nebo aerobikem šetrnější
zátěžové cvičení.
Kromě posilování srdce chůze zvyšuje množství HDL cholesterolu
v krvi, snižuje krevní tlak a krevní srážlivost, takže je menší
pravděpodobnost, že se vytvoří sraženiny. Chůze taky snižuje
pravděpodobnost mrtvice. Dalším přínosem je, že pomáhá zpomalit a
možná dokonce i předchází rozvoji diabetu u lidí, kteří mají nadváhu.
Chůze také posiluje svaly a kosti, čímž udržuje vaši pružnost a posiluje
imunitní systém v boji proti nemocem.
Jogging
Jogging stimuluje zvýšení hustoty kostních minerálů hlavně v páteři a
v bocích. Posiluje svaly, snižuje riziko srdečního onemocnění a pomáhá
snižovat váhu. Obvyklé doporučení je běhat 20 -30 minut třikrát týdně,
ale studie ukazují, že stejný užitek bude mít s kratších intervalů běhání
nebo ze střídání běhů a chůze.
Plavání
Voda je dokonalé médium pro všestrannou zdatnost. Tím, že klade
odpor, všechna na vodě založená cvičení zvyšují svalovou sílu a odolnost
současně s tím pomáhají k vytrvalosti a pružnosti. Schopnost udržet se na
vodě také snižuje zátěž na klouby, takže cvičení ve vodě jsou vhodná pro
osoby s nadváhou a pro lidi s kostními a kloubními problémy.
Taj-či
Je často popisováno jako meditace při pohybu. Plynulé a jemné pohyby
Taj-či pomáhají bojovat se stresem a únavou a zlepšují rovnováhu,
pružnost a ohebnost, svalový tonus a celkové zdraví.
Jóga
Jemné pomalé protahování a prohnuté pozice dělají z jógy excelentní
terapii v menopauze, přinášejí energii a vyváženost. Jóga harmonizuje
zároveň tělo i psychiku člověka. A podle lékařů mnohdy zastoupí účinky
některé léky. Pomoci může především ženám v menopauze odstranit či
zmírnit nepříjemné symptomy. Návaly horka, nespavost a nervozitu prý
ale dokáže zlepšit také u žen po léčbě rakoviny prsu, u nichž není možná
hormonální léčba.
42
Nordic Walking
Nordic Walking se řadí mezi rekreační sporty a zdravotní prevenci. Je to
sportovní aktivita, která není nijak náročná jak na vybavení, čas, tak
aktuální kondici a věk. Přesto má však velmi pozitivní vliv na zdraví.
Nálada se při Nordic Walkingu zlepší, protože pohyb odbourává stres,
chůze ve skupině je zábavná. Pobyt v přírodě je odpočinkový a psychická
pohoda se dostaví brzy, protože není těžké zvládnout techniku. Pozitivně
působí i na imunitní systém.
2.8.6 Zlepšení životního stylu
Menopauzou není ovlivněno jen tělo, ale i mysl a city. V životě ženy je
to období, kdy dochází k důležitým duševním proměnám. 15% všech žen
v průběhu přechodu nepociťuje žádné nepříjemné dopady a zbývajících
85%, tedy převažující většina zažívá poměrně malé vedlejší příznaky.
Je obtížné oddělit důsledky přechodu ovlivňující tělo od jeho působení na
mozek, neboť obojí je zcela propojené. Stejně jako můžete v průběhu let
zaznamenat výrazné a pravidelné změny nálady v rámci menstruačního
cyklu, v menopauze může život vypadat jako jedna velká změna nálady,
při níž se často necítíte dobře. Je důležité pochopit, že tělo i mysl
ovlivňuje pokles hormonálních hladin. Tělo se cítí ochuzeno o estrogen,
který proudil jeho tkáněmi přibližně 40 let a řídil tělesné funkce a jejich
rytmus. Nálady, hormony, sexuální život, očekávání menopauzy to
všechno ovlivňuje vaše tělesné proměny.
2.9 Léčba HRT (hormonální substituční terapie)
Je mnoho žen, které si bez hormonální terapie neumí představit život.
Dříve braly antikoncepční přípravky a jejich vysazení vedlo k
problémům v životu v menopauze.
HRT by se mělo indikovat až po pečlivém komplexním vyšetření
pacientky a po zvážení všech zdravotních rizik, která pacientku ohrožují.
V premenopauze dochází nejčastěji nejprve k relativnímu nadbytku
estrogenů a absolutnímu nedostatku gestagenů z důvodu luteální
insuficience.
HRT dobře působí na potlačení subjektivních potíží spojených s
přechodem. Působí preventivně na sliznice, kůži, vlasy a nehty. Je účinná
v prevenci osteoporózy, kardiovaskulárních chorob, Alzheimerovy
demence a v dalších oblastech. HRT je základem léčby více než 5
desetiletí.
Hormonální léčba rychle eliminuje vaginální příznaky, zlepšuje kvalitu
sexuálního života a odstraňuje opakované záněty pochvy.
Nezastupitelnou roli má hormonální léčba před operačním řešením
inkontinence či vaginálních sestupů-Několikatýdenní léčba zlepšuje
atrofickou sliznici a má pozitivní vliv na pooperační hojení.
HRT je efektivní metodou prevence a léčby postmenopauzální
osteoporózy po dobu, po kterou je užívána. V důsledku HRT se zvyšuje
denzita kostí, snižuje metabolismus kostí a riziko fraktur.
Epidemiologická data ukazují, že ženy, které dlouhodobě užívají HRT,
mají nižší (až o polovinu) riziko vzniku a úmrtí na ICHS.
43
Hormonální léčba snižuje celkový cholesterol, zvyšuje HDL- cholesterol
a snižuje LDL cholesterol.
HRT by měla být dlouhodobá. Proto musí pacientce vyhovovat a
nezpůsobovat vedlejší nežádoucí účinky. Každá pacientka musí tolerovat
estradiol a každá nemusí tolerovat konjugované estrogeny. Estrogeny se
mohou lišit i v dávkách, které vedou k příznivému účinku HRT.
Dlouhou dobu byl na trhu dostupný pouze medraxyprogesteron acetát
(Provera). Naše možnosti nyní rozšířil mikronizovaný progesteron
Utrogest nebo lynestrenol (Orgametril). Perspektivní se jeví užití
nitroděložního tělíska (Mirena). Nejčastější forma podání je perorální
forma a transdermální. Dominantní pozici v transdernální aplikaci
zaujímají náplasťové formy. V roce 2000 se na trh dostal estrogen ve
formě kožního implantátu.
Žena by měla být informována o možnosti výskytu špinění či
nepravidelného krvácení, hlavně v prvních třech měsících léčby, o
možnosti napětí prsů, bolesti hlavy nebo žaludečních nevolností při
perorální léčbě. Nemělo by se zapomenout na poučení o možnosti
přibrání o dva až si tři kilogramy po nasazení. Jde o zadržení vody
účinkem hlavně estrogenů. Žena by měla vědět, že jde o přechodné
účinky, které vymizí během tří až šesti měsíců.
Nežádoucí účinky
Výskyt nežádoucích účinků vede často k přerušení léčby a k
definitivnímu rozhodnutí ženy neužívat hormonální léčbu. Tomu
můžeme předejít pečlivým indikováním léčby a podrobným rozhovorem
s pacientkami před nasazením HRT. Žena by měla být informována o
možnosti výskytu špinění či nepravidelného krvácení, hlavně v prvních
třech měsících léčby, o možnosti napětí prsů, bolesti hlavy nebo
žaludečních nevolností při perorální léčbě. Neměli bychom zapomenout
na poučení o možnosti přibrání o dva až si tři kilogramy po nasazení. Jde
o zadržení vody účinkem hlavně estrogenů. Žena by měla vědět, že jde o
přechodné účinky, které vymizí během tří až šesti měsíců.
Aromaterapie
Éterické oleje – silice různých rostlin se používají již po staletí pro vůně,
které mohou uvolnit mysl a tělo.
Čich je nejvyvinutější z našich pěti smyslů a vdechování určitých vůní
může být uklidňující nebo povzbuzující stejně jako má tonizující účinek.
Éterické oleje (cedrové dřevo a jasmín) mají sedativní účinky,
povzbuzující oleje, například bergamotová silice, bazalka nebo
rozmarýn, zlepšuje náladu a silice (citronové trávy a myrthy mají
tonizující a regulační účinky).
Oleje se mohou přidat do koupele, obličejové masky a lázně pro nohy,
můžeme je použít k inhalaci a jako masážní přípravky.
Bylinky
Bylinky se podávají ve formě tinktur (alkoholové extrakty bylin),
výluhům a odvarům.
Ploštičník větevnatý
Pomáhá zmírnit bolest při zánětu kloubů a může pomoci u dráždivého
tračníku. Používá se kořen. Omezuje návaly horka a deprese.
44
Třezalka tečkovaná
V současnosti je známa jako antidepresivum. V menopauze může zmírnit
pocity špatné nálady a ztráty sebedůvěry a pomáhá uklidnit a uvolnit
psychické napětí, nervovou únavu, tiší paniku.
Šalvěj lékařská
Zmírňuje návaly horka a nočních potů.
2.10 Důležitá vyšetření v klimakteriu
Ochrana zdraví
Během stárnutí se stále častěji objevují různá onemocnění. Často záleží
na genetické výbavě každého. Někdo je více než ostatní ohrožen
srdečním onemocněním nebo některým typem nádoru.
Nicméně v mnoha případech můžeme riziko ovlivnit změnou životního
stylu. Své vyhlídky můžeme také zlepšit sledováním varovných příznaků
chorob a kde je to vhodné podstoupení screeningového vyšetření.
2.10.1 Vyšetření prsu
Samovyšetření prsu
Pozorování prsou v zrcadle a prohlížení prsů zda nenastaly nějaké změny
v okolí bradavek. Bříšky prstů provést kontrolu jednotlivých kvadrantů,
prohmatat také tkáň od prsu k podpaží, zda nejsou zvětšeny mízní
uzliny.
Klinické vyšetření prsů – mamografie
Velký význam má fakt, že mamografie je nejprokazatelnější metodou k
odhalování nádoru i v počátečních fázích. Její spolehlivost je 96%. Prs je
při mamografickém vyšetření přitlačen na podložku plastovou deskou. Ta
rozprostře prsní tkáň, aby bylo možné získat co nejlepší snímek celého
prsu.
Suchost očí
Při snížení vlhkosti oční bulvy dochází k pocitu suchost očí z důvodu
poklesu hormonální hladiny. Suché oči jsou způsobeny změnami ve
složení, objemu i účinnosti slz. V tomto období jsou ženy ohroženy
zeleným zákalem a věkem podmíněnou makulární degenerací.
Kolposkopie
Toto vyšetření umožňuje lékaři podívat se na děložní hrdlo ve větším
zvětšení pod mikroskopem.
Biopsie Endometria
Provádí se u abnormálního krvácení z pochvy a při podezření na
rakovinu děložní sliznice.
Hladina krevního cukru – Glykemie
Ženy v tomto věku by si měly vyšetřit hladinu krevního cukru, zvláště u
těch žen, které mají toto onemocnění v rodině.
Cholesterol
Zvýšená hladina cholesterolu spojená s vyšším rizikem onemocnění
věnčitých tepen. Jedná se o vyšetření krve.
Denzitometrie kostí
Slouží k diagnostice osteoporózy. Většinou bývá vyšetřena dolní část zad
a kyčle.
45
Shrnutí kapitoly
V této kapitole jste byli seznámeni s obdobím klimakteria ženy. Jde
o období, které ženy prožívají velmi těžce, nejen přibývající věk, ale
přibývající zdravotní problémy mají vliv n kvalitu života ženy.
V komunitní péči je nutné o ženu pečovat po všech stránkách, cílená
edukace může mít pozitivní vliv na kvalitu života ženy v klimakteriu.
Otázky úkoly:
• Jaké znáte definice klimakteria?
• Zpracujte edukační leták pro ženy v období klimakteria.
• Jaká preventivní vyšetření by měla žena v období klimakteria
absolvovat?
• čem je nutné ženu poučit při užívání hormonální substituční
terapie?
Další doporučené zdroje k této kapitole:
ČEPICKÝ P, CIBULA D, DVOŘÁK K, ET AL. Doporučení k předpisu
kombinované hormonální kontracepce. Čs. Gynekol. 2005; 70: 320–324.
JENÍČEK, J. Hormonální a substituční terapie a klimakterium : Průvodce
pro lékaře. Praha: Grada Publishing, 2001. 104 s. ISBN 80-247-0133-2.
KALAČ, P. Role výživy v ochraně před osteoporózou. Výživa a
potraviny, 2008, roč. 63, č.1 s.3-5 ISSN 1211-846X
46
3
GYNEKOLOGICKÉ OPERAČNÍ ZÁKROKY
V této kapitole se dozvíte:
- Jaké jsou jednotlivé druhy gynekologických operací
- Jaká je příprava žen ke gynekologické operaci
- Jaké jsou doporučení pro ženy po absolvované gynekologické
operaci
Klíčová slova této kapitoly:
Operační zákrok, gynekologie, příprava, ošetřovatelská péče
Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 5 hodin
Operační gynekologické zákroky se dělí na dvě základní skupiny – velké
a malé. Malé operační výkony provádějí se nejčastěji vaginální cestou v
lokální anestezii, analgezii nebo krátkodobé celkové anestezii.
Gynekologické: probatorní: abraze, punkce Douglasova prostoru,
(sondáž dělohy, dilatace hrdla děložního
léčebné: LIETZ, incize abscesu gl.Bartoliny, ablace
polypu, punkce cyst na vaječníku
UPT: max. do 12 týdne gravidity
mini UPT: max. do 8 týdne gravidity
Porodnické: diagnostické: Amniocentéza
léčebné: cerclage
3.1 Laparoskopické operace
Porodnické: Appendektomie do 20 týdne gr.
Gynekologické: Laparoskopicky asistovaná vaginální hysterektomie
(LAVH)
- Totální laparoskopická hysterektomie (TLH)
- Supravaginální laparoskopická hysterektomie (SLH)
- Adnexektomie, ovarektomie, salpingektomie, enukleace cyst
ovariálních (pomocí endo bag metodou) enukleace
Operace jsou prováděny v celkové anestezii v kapnoperitoneu. Pacientky
jsou sledované na JIP 24 hodin. Fyziologické funkce, stav vědomí,
bolest, vstupy, odpady z drénů, krvácení, operační rány a bilance tekutin.
U těhotných žen se dále sleduje děložní činnost, stav plodu pomocí UZ,
krvácení, odtok plodové vody a psychický stav.
Podávány jsou analgetika: Dipidolor, Novalgin, Indometacin supp.
47
nízkomolekulární heparin, infúzní terapie, tokolytická terapie,
profylakticky ATB, laboratoř, zdravotnická dokumentace: šokový
záznam
3.2 Laparotomické operace
Tyto operace se provádějí cestou řezu z dolní střední laparotomie, nebo z
příčného řezu podle Phannestiela. Všechny operace, které se provádí
laparoskopicky se mohou provádět i laparotomicky, záleží na tělesné
konstituci pacientky, věku, přidružených onemocnění a rozsahu operace.
Pacientky jsou hospitalizované na JIP 24 hod.
Porodnické: Appendektomie od 20 týd. do 35 týd. gravidity
laparotomicky
od 35. týdne gravidity S.C. + APPE
Gynekologické operace: Hysterektomie simplexní, hysterektomie
supravaginální, hysterektomie s oboustranou adnexektomií
Sledování pacientek je stejné jako u operací laparoskopických +
komplexní péče o operační ránu.
3.6 Vaginální operace
Provádějí se cestou poševní, většinou ve svodné spinální anestezii, někdy
s epidurálním katétrem
- vaginální hysterektomie simplexní
- amputace hrdla děložního
- poševní plastiky přední a zadní
- Pacientky jsou hospitalizované a sledované na JIP asi 24 hodin.
Sledování vitálních funkcí, stavu vědomí, vstupů, drénů, krvácení
a bilance tekutin jsou zaznamenávány do „Šokového záznamu.“
Bolest je tlumena: Novalgin, Dipidolor, Indometacin supp.
Infuzní terapie, ATB terapie, nízkomolekulární heparin, laboratoř
chronická medikace
přední prolaps pochvy– cystocele
48
zadní prolaps pochvy -rectocele
3.7 Urogynekologické operace
Jde o rekonstrukční gynekologické operace na děložním a močovém
závěsném aparátu.
- antiinkontinenční operace nejnovějšími technikami (TVT, TOT)
- implantace sítěk (MESH) z polypropylenu
- přední a zadní poševní plastiky, případně v kombinaci s
odstraněním dělohy
- vaginaefixace sec. Amreich-Richter
- závěs poševního pahýlu za fasciální pruhy
- operace sec. Burch
- Operace trvají od 30´-60´, jsou prováděny ve spinální anestezii.
- Sledování vitálních funkcí, bolest, hodnocení vstupů, stav vědomí
podle Aldreteho skóre a bilance tekutin je zaznamenáváno do
dokumentace: „ Dospávací pokoj“
- Na JIP jsou pacientky sledovány 2 hodiny, po odeznění
senzomotorického bloku a jsou li jejich fyziologické funkce
stabilizované překládáme na standardní gynekologické oddělení.
Podáváme: analgetizaci, infuzní terapii, nízkomolekulární heparin,
tekutiny perorálně.
49
TOT - transobturator
TOT, TVT - antiinkontinenční operace
Operace MESH
50
3.8 Onkogynekologické operace
U nádorů v gynekologii platí, že je-li nádor operovatelný, je třeba jej odstranit
celý anebo odstranit co možná největší část. Laparotomické operace se provádějí
v celkové anestezii se zavedením epidurálního katétru.
Vulvektomie se provádí ve spinální anestezii se zavedením epidurálního katétru.
Jsou většinou prováděné s asistencí chirurga či urologa, podle rozsahu výkonu.
Operace trvají několik hodin a jsou pro ženy velkou zátěží.
Před operací je provedena detekce sentinelových nebo tříselných uzlin pomocí
radioaktivního koloidního roztoku, na Klinice nukleární medicíny je provedena
statická scintigrafie a s výsledkem pacientka odjíždí na operační sál.
Při operaci je použita kontrastní látka, která je vychytána koloidním roztokem a
tak se snadno určí do jaké míry jsou uzliny zasaženy a jsou potřeba odstranit
Vulvektomie
Detekce sentinelových uzlin
51
3.8.1 Ošetřovatelská péče o ženu po onkogynekologické operaci
Žena je po operaci přivezena na JIP a napojena na monitor vitálních
funkcí.
- Oxygenoterapie
- Ohřev nemocničního lůžka
- Analgetizace: do EK – směs 70 ml F1/1 + 20 ml Marcain 0,5% +
10 mg Morphin – kontinálně 3 – 7 ml/ hodinu
- Infůzní terapie
- ATB terapie: dvoj kombinace, nízkomolekulární heparin:
Fragmin 5.000 u.i. (podává se již den před operací)
- Sledování vitálních funkcí, stavu vědomí, laboratoř, bolest,
krvácení, bilance tekutin, operační rány, odpady z drénů a
psychický stav.
- je li přítomná kolostomie, ileostomie = sleduje odpad ze stomie a
krvácení
- je li epicystostomie = pečuje se o průchodnost
3.8.2 Ukázky plánů ošetřovatelské péče
3.8.2.1 Ošetřovatelská péče u ženy po gynekologické operaci maligního
nádoru a se založenou stomií
Pooperační péče
Monitoring
- uložení ženy na JIP, vyhřátí lůžka, sledování vědomí
- monitoring srdeční frekvence, TK, oxygenace, TT, vědomí, bolest
- analgetizace dle ordinace lékaře
- péče o permanentní katedr, sledování diurézy, měření specifické váhy
moče
- sledování krvácení z operační rány,
- sledování operační rány v místě vyvedení stomie
- sledování odchodu plynů
- péče o žilní vstupy – infúzní program dle ordinace lékaře
- dodržování pitného režimu
- vstávání po operaci – 24 hodin se sestrou
- kontrolní odběry KO , koagulogram, ionty
- kontakt se stomickou sestrou
- konzilium chirurgické + převaz
Výživa – příjem tekutin po odeznění anestézie, příjem potravy podle
obnovení střevní peristaltiky, dále strava kašovitá a následně strava dle
potřeb pacientky/klientky
Vyprazdňování – v prvních dnech zaveden permanentní katedr, sleduje
se diuréza, barva moče, specifická váha, po vytažení katedru sledování
obnovení mikce a možných obtíží, v péči o stolici je nutno sledovat
obnovení střevní peristaltiky, první stolici, možné podání glycerinového
čípku, případně mikroklyzma
52
Hygienická péče – poučení o nutnosti zvýšené hygienické péče o
genitálie a ruce, nácvik sebepéče u stomie,
Rehabilitace – poučení o fyzické aktivitě po zákroku, nácvik sedu na
lůžku přes bok, nácvik stoje, dechová rehabilitace, pohyby na lůžku,
pohyby končetinami, poučení o břišní gymnastice
Vyšší potřeby – informovanost o zdravotním stavu, o zákroku, možných
komplikacích, psychická podpora, akceptace studu, - klub stomiků,
psycholog, podpora rodiny, psychická příprava na následnou
onkologickou léčbu
Následná péče – onkologická léčba, informovanost, zpráva ošetřujícímu
lékaři, psychologická intervence, dostatečná edukace v rámci průběhu
chemoterapie
Diagnostika
Číselné kódy dle NANDA domén
- akutní bolest v souvislosti s operačním zákrokem 00132
- stresový syndrom v souvislosti s operačním zákrokem a následnou
léčbou 00114
- situačně snížená sebeúcta v souvislosti s operačním zákrokem
00120
- riziko infekce v souvislosti s s operačním zákrokem, narušením
integrity tkání 00004
- sexuální dysfunkce v souvislosti s nedostatečným poučením o
možnosti dalšího sexuálního života 00059
- porušený tělesný obraz v souvislosti s vyvedenou stomií
00118
- beznaděj v souvislosti s vyvedenou stomií a s následnou chemoterapií
00124
- deficit vědomostí v souvislosti s následnou chemoterapií a se
sebepéčí o stomii 00126
3.8.2.2 Plán ošetřovatelské péče o ženu při chemoterapii
Identifikační údaje
- životopisné údaje, jméno, rok narození, bydliště, pojišťovna
- gynekologická operace, výsledek
Současné onemocnění
histologického vyšetření,
Anamnéza
- rodinná – genetické vlivy, rizikové faktory, závažná onemocnění
- osobní – předcházející onemocnění, vyprazdňování
- gynekologická – gynekologické operace, dysmenorea, bolestivý
pohlavní styk
- porodnická – porody, potraty, UPT
- sociální – socioekonomická situace, pracovní anamnéza, sociální
interakce
- spirituální anamnéza
Fyzikální vyšetření
- fyziologické funkce (TK, P, TT, D)
- tělesná výška, tělesná hmotnost, BMI
53
objektivní údaje (všeobecná prohlídka, vitální funkce, jednotlivé části
a systémy těla)
Monitorig
- vitální funkce – TK, P, TT, D
- somatické údaje – těl. výška, hmotnost, BMI, výsledky vyšetření
krevní obraz – erytrocyty, leukocyty, trombocyty, hemoglobin,
biochemické vyšetření krve, CA 125, histologické vyšetření,
- výživa
- vyprazdňování
- spánek
- psychický stav – informovanost, sebehodnocení
- spirituální stav
-
Příprava pacientky/klientky k chemoterapii a péče v rámci aplikace
a po aplikaci
- vyšetření lékařem, informování o chemoterapii, podepsání
informovaného souhlasu s chemoterapií
- psychická příprava
- odběry krve kontrola krevní obraz, biochemie, CA 125
- kontrola fyziologických funkcí – TT, TK, P
- edukace o výživě, informovaní o komplikacích v rámci chemoterapie
a v období po aplikaci
- podání antiemetik před aplikací
- během aplikace a po aplikaci pravidelně měřit fyziologické funkce a
sledovat vědomí a psychický stav pacientky/klientky
- zajistit dostatečnou dávku léků domů a zajistit odvoz, včetně podání
informací o dalším postupu – kontrolních odběrech krve a následné
chemoterapii
Výživa – ráno nalačno, provedení odběrů, po té snídaně dle chuti, riziko
nauzei a zvracení, poučení o vodných a nevhodných potravinách a o
nutnosti dostatečného přijmu tekutin
Vyprazdňování – sledování mikce, pravidelnosti, sledování
pravidelnosti stolice – riziko průjmů po chemoterapii a následně zácpy
Hygiena – zaměřena na péči o kůži – promazávání, péči o vypadávající
vlasy, je možné doporučit provést po první aplikaci chemoterapie oholení
vlasů, aby se tím předešlo možnému stresu z náhlého vypadávání
Odpočinek a spánek – v rámci aplikace premedikace pohodlná poloha a
v období po aplikaci dostatek spánku, po prodělané chemoterapii si
dopřát dostatečný odpočinek, zvýšená potřeba odpočinku se vyskytuje 3
– 5 dní po aplikaci
Vyšší potřeby – informovanost o zdravotním stavu, výsledcích
vyšetření, možných komplikacích, psychická podpora, akceptace studu
Diagnostika
Číselné kódy dle NANDA domén:
- strach v souvislosti se současným onemocněním 00148
- stud v souvislosti s tělesnými změnami
- stresový syndrom v souvislosti se současným onemocněním
00114
54
-
nedostatečná výživa v souvislosti s chemoterapií 00001
průjem v souvislosti s chemoterapií 00013
zácpa v souvislosti s chemoterapií 00011
3.9 Psychiatrická a psychologická péče o onkologické pacientky
Z psychiatrických poruch se u zhoubných nádorů můžeme setkat
s poruchou přizpůsobení, depresí, úzkostí, deliriem a suicidálním
jednáním. Nádorová onemocnění vyvolávají celou řadu vegetativních
příznaků, které se překrývají s depresí: únava, slabost, ztráta libida,
nespavost, ztráta zájmu, poruchy soustředění a motivace. Mezi
rizikové faktory vzniku deprese patří:
- sociální izolace,
- nedávná ztráta partnera,
- pesimistické ladění
- ekonomické problémy,
- anamnéza afektivní poruchy,
- abúzus alkoholu a jiných drog,
- předchozí suicidální pokus,
- nedostatečná kontrola bolesti.
Psychosociální intervence u onkologických nemocných:
- krizová intervence,
- sociální opora,
- psychoterapeutická intervence,
- párová a rodinná terapie,
- relaxační terapie,
- arteterapie.
Shrnutí kapitoly
V této kapitole jste byli seznámeni s gynekologickými a
onkogynekologickými operacemi. Jde o problematiku, kterou by měla
znát porodní asistentka, aby uměla edukovat ženu v pooperačním období.
Část textu je zaměřen na chemoterapeutickou léčbu a na poučení ženy při
této léčbě. Diagnostika tohoto onemocnění je velmi závažná a v každém
věku postihuje psychiku ženy, která se musí s touto diagnózou vyrovnat.
Otázky úkoly:
• Zamyslete se nad specifikou pooperační péče u žen
s onkologickým onemocněním a pokuste se vypracovat plán cílů a
možných intervencí k uvedeným ošetřovatelským diagnózám.
• Vypracujte edukační leták k výživě ženy během chemoterapie.
• Jaký by měl být životní styl žen v domácím prostředí během
onkologické léčby.
55
Další doporučené zdroje k této kapitole:
KOBILKOVÁ,J. Základy gynekologie a porodnictví. Praha: UK, Galén.
2005. 368s. ISBN 80-7262-315-X
FAIT,T.,DVOŘÁK,V.,SKŘIVÁNEK,A. Almanach ambulantní
Gynekologie. MAXDORF 2009. 284s. ISBN 978-80-7345-191-2
ROB,L.,MARTAN,A.,CITTERBART,K. Gynekologie. 2. doplněné a
přepracované vydání, Praha: Galén, 2008, 319s.
ISBN 978-80-7262-501-7
56
4
HIV INFEKCE A ONEMOCNĚNÍ AIDS
V této kapitole se dozvíte:
- základní informace o HIV infekci
- budete znát jednotlivá stádia AIDS
- budete znát léčbu HIV a AIDS
- budete znát oblasti efektivní prevence šíření HIV
Klíčová slova této kapitoly:
HIV virus, AIDS, léčba, prevence
Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 4 hodiny
4. 1
Definice a historie HIV
Syndrom
získané
imunodeficience
AIDS,
Acquired
Immunodeficiency Syndrome je stav, který vzniká v důsledku destrukce
imunitního systému při infekci virem lidské imunodeficience Human
Immunodeficiency Virus, HIV. AIDS je definován na základě
přítomnosti některého z indikativních onemocnění, mezi které patří
oportunní infekce, určité nádory, kachexie a encefalopatie.
Historie začátku onemocnění AIDS se datuje rokem 1981 ve
Spojených státech kdy Dr. Gettlibes popsal první případy pneumocytové
pneumonie. Dr.Friedman- Kien pozoroval značný výskyt Kaposiho
sarkomu u mladých mužů převážně homosexuálně orientovaných. U
těchto mužů byl současně nalezen pokles T 4 lymfocytů, dnes CD4+.
V roce 1983 až 1984 Mantagnier a Gallo objevili původce viru
lidské imunudeficience (HIV, dříve HTLV III/LAV). Firma Burroughs
Wellcome zahájila v roce 1985 zkoušení prvního virostatikaazidothymidinu (AZT), a v roce 1986 Mantagnerův tým objevil HIV- 2 )
Původ viru HIV není jasný. Onemocnění AIDS se nalézá v Africe a
virus lidské imunodeficience HIV je příbuzný s opičím virem SIV. Není
známo jaké okolnosti vedly k adaptaci opičího viru na člověka. Snad se
nabízí jako jedna z možnosti přenosu z opic na člověka při jejich lovu.
Začátkem 50. let se HIV začal šířit na člověka v centrální Africe. Šíření
infekce v Africe bylo uskutečněno zřejmě „krvavými“ rituály místními
domorodci, prostitucí a pohyby obyvatel během válek, nebo stěhováním
obyvatelstva z venkova do měst. HIV infekce se šířila z Afriky do
Karibské oblasti a na Haity, kde byly letoviska amerických homosexuálů,
odtud se virus HIV šířil do Spojených států a dále do Evropy a dalších
zemí světa.
57
4.2 Klinický obraz HIV
4.2.1
Akutní primární infekce
Většinou u každého jedince nakaženým virem HIV dochází
v průběhu 2 až 6 týdnů k chřipkovým příznakům nebo k příznakům
mononukleózy. Toto období označujeme jako akutní primární infekce.
V tomto období dochází ke zvětšování lymfatických uzlin, vyskytuje se
také
prchavý
exantém
(syndrom
infekční
mononukleózy).
Z laboratorního hlediska dochází k poklesu CD4+ lymfocytů. Antigen
p24 je přítomen v krvi a za několik dní dojde k výskytu protilátek antiHIV. Primární infekce většinou odeznívá za 1- 3 týdny a počet lymfocytů
CD4+ opět stoupá a antigen p24 zcela vymizí. Po odeznění této fáze
nastává období klidové tzv. období asymtomatické.
4.2.1 Druhá fáze HIV infekce
Tato fáze, která je asymptomatická může trvat několik let, většinou
2- 10 let a postižení jsou bez větších potíží. V tomto období se u
nakažených osob zavádí antiretrovirová terapie aby nedošlo
k prohloubení imunodeficity. Pacient může být v této fázi onemocnění
zcela bez potíží nebo je vyskytuje zduření lymfatických uzlin, které se
označuje
jako
perzistující
generalizované
lymfodenopatie.
V laboratorních testech krevního obrazu se vyskytuje mírná lymfopenie,
anémie. Pokles CD4 lymfocytů pod 500/ml může být klinickým
příznakem přechodu do dalšího stádia.
Časná fáze symptomatického stádia se popisuje výskytem tzv.
oportunních infekcí jako herpes zooster, soor, leukoplakie a dále
některých stavů zejména vyvolaných imunopatologickými mechanismy
kde patří periferní neuropatie a trombotytopenie. Opět nastává zduření
periferních lymfatických uzlin a to je signálem rozvíjejícího se
onemocnění AIDS. CD4 lymfocyty vykazují rozmezí 100-500/ml, toto
stádium onemocnění může trvat několik let.
4.2.3 Klinicky rozvinuté stádium HIV infekce- AIDS
V tomto stádiu se rozvíjí plně imunodeficitní stav, vyskytují se
oportunní infekce, ale také nádorová onemocnění. Postižený jedinec
v tomto stádiu může podlehnou jak běžným oportunním infekcím, tak
nádorovému onemocnění. Stádium může trvat 1- 4 roky. Počet CD4
lymfocytů klesá pod 200/ml. Tzv. pozdní symptomatické stádium
onemocnění.
K tomuto klinickému stádiu můžeme přiřadit také stádium plně
rozvinuté, manifestuje se hluboký deficit buněční imunity kdy hodnoty
CD4 lymfocytů jsou <50/ml. Často hlavními oportunními infekcemi jsou
vyvolaná cytomegalovirem a atypickými mykobakteriemi. Přes snahu
odvrátit imunodeficit důslednou profylaktickou léčbou dochází
k velkému postupnému vyčerpání organismu kachektizací a nemocný
umírá.
Průměrná délka života člověka infikovaného virem HIV bývá zcela
individuální. U neléčených osob od doby nákazy HIV do vzniku těžkých
58
komplikací je v průměru 10 let a 20% postižených nemusí mít do 10 let
po infekci žádné klinické příznaky. Léčba HIV infekce a její důsledné
profylaxi vede k výraznému prodloužení života postiženého jedince jak
ve fázi asymptomatické, tak k prodloužení života jedince již plně
rozvinuté nemoci AIDS.
4.3 Diagnostika HIV infekce
Diagnostika HIV infekce se provádí z plné srážlivé krve pomocí
základní metody ELISA, které postačuje k primární detekci infikovaných
osob.Tato metoda má vysokou senzitivitu, to znamená, že je zde malá
riziko falešně negativního výsledku. Negativní výsledek se u této metody
považuje za směrodatný a není nutné dále jej ověřovat. V případě
pozitivity se test opakuje dvakrát. Pokud jsou alespoň dva výsledky
pozitivní ověřuje se pozitivita metodou Western blot.
Principem metody Western bot je, že Antigeny z lyzovaného viru
HIV jsou rozděleny elektroforézou na SDS-polyakrylamidovém gelu.
Poté jsou přeneseny („blotovány“) na nitrocelulózovou membránu. Ta je
po zaschnutí rozdělena podélně na několik diagnostických proužků,
každý s úplným spektrem virových antigenů. Tyto proužky jsou
inkubovány s testovaným sérem, promyty a poté inkubovány
s protilátkou proti anti-HIV protilátce s navázaným enzymem (alkalická
fosfatáza nebo peroxidáza). Nakonec je přidán substrát, který po přeměně
na barevný produkt vytvoří charakteristickou sadu proužků, která je
typická pro HIV. Výsledek se považuje za pozitivní, pokud je prokázána
přítomnost protilátek proti alespoň dvěma z virových antigenů p24, gp41,
gp120/160. Za negativní nález se považuje nepřítomnost protilátek proti
žádnému z těchto antigenů, podle WHO též slabá reakce jedné z těchto
protilátek. Všechny ostatní varianty výsledků jsou označeny jako neurčité
(indeterminate), a jsou poté dále ověřovány dalšími metodami nebo
novým odběrem za několik měsíců.
Nepřímý imunofluorescenční test (IFA) se používá k rozhodnutí
neurčitého výsledku metody Western blot. Principem metody je, že
izolované lymfocyty jsou in vitro infikovány virem HIV a naneseny na
mikroskopický preparát. Poté je přidáno sérum pacienta. Pokud jsou v
séru obsaženy anti-HIV protilátky, naváží se na intracelulárně přítomný
virus. Po opláchnutí se preparát nechá zreagovat s fluorescenčně
značenými protilátkami proti anti-HIV protilátkám a výsledek je
pozorován ve fluorescenčním mikroskopu. Pokud je viditelná
fluorescence, znamená to, že sérum obsahuje anti-HIV protilátky a
pacient je tedy infikován HIV.
Nevýhodou metody je potřeba drahého mikroskopického vybavení a
subjektivní interpretace výsledků, která vyžaduje zkušeného odborníka.
Každá testovaná osoba musí dát souhlas s odběrem krve u
nezletilých tento souhlas poskytuje zákonný zástupce. Výjimky tvoří
osoby v bezvědomí. Ženy v těhotenství se testují na HIV při vstupní
prohlídce v těhotenských poradnách.
Další možností jak testovat osoby na HIV je získání vzorku slin,
tuto metodu lze využít hlavně v terénu při aktivním vyhledávání
rizikových osob např. intravenózní uživatele drog, prostitutky. Toto
testování je výhodné z důvodu malé náročnosti na technicko-materiální
59
vybavení. Negativum tohoto vyšetření nacházíme v nespolehlivosti, proto
ji lze využít jako orientační screening, výsledky je nutné vždy ověřit
spolehlivější metodou.
Metoda testu ELISA se používá v praxi při depistáži osob
infikovaných HIV nepřímou metodou průkazu. Přítomnost viru se
prokazuje ze vzorku krve, nepřímé metody umožňují detekci protilátek
vytvořené organismem jako odpověď na přítomnost viru v organismu,
nebo lze prokázat virus také méně častou metodou a to metodou přímou,
která umožňuje průkaz samotného viru nebo některé z jeho složek.
Provedení testů ELISA vyžaduje zpravidla několik hodin. V dnešní době
jsou k dispozici rychlejší diagnostické testy s jejichž pomocí lze obdržet
výsledek za několik minut. Tyto výsledky je však nutno ověřit z důvodu
nepřesnosti.
Mezi přímou metodu testování patří izolace viru samotného
z lymfocytů, která patří mezi nákladné metody, které se využívají hlavně
pro výzkumné účely. Průkaz virového antigenu se provádí přímo v séru.
Záhy po infekci se přítomnost antigenů vyskytuje v krvi jen na
přechodnou dobu. Antigeny většinou zmizí, jakmile se objeví protilátky a
jejich přítomnost se opět vyskytne znovu až při rozvinutém onemocnění.
Jednou z nejnovějších vyšetřovacích metod je metoda PCR, která
pochází z ( anglického Polymarase Chain Reaction), založena na zesílení
části genetického materiálu HIV (DNA) a to až milionkrát. Tato metoda
dokáže prokázat již malé množství viru v krvi. V současnosti se metoda
PCR provádí jen v Národní referenční laboratoři v Praze.
Další metodou diagnostiky HIV viru lze provádět Oral Quick. Tato
metoda se provádí prostým setřením sliznic z úst vyšetřované osoby a lze
tímto způsobem detekovat nákazu HIV- 1 a HIV- 2 během 20 minut.
Problémem tohoto testu však je, že neumožňuje věrohodnost infikování
virem HIV v osmi týdnech od nákazy tzv. okno mezi nákazou HIV a
vznikem prokazatelné hladiny HIV protilátek. Falešná detekce je hrozbou
toho, že infikovaná osoba, která si test Oral Quick provedla žije ve
falešném pocitu bezpečí, a to může navíc prohloubit rizikové chování
v době největší nakažlivosti infekce HIV.
4.4 Příčiny vzniku HIV infekce
Příčin vzniku infekce HIV je několik, především se dá připomenout
nedostatečná informovanost veřejnosti o infekci jako takové a tímto je
spojeno další šíření infekce HIV v populaci. Hlavní příčinou je
nechráněný pohlavní styk, promiskuita jak heterosexuální, tak
homosexuální, pohlavní styk s HIV pozitivním, nedostatečná prevence u
uživatelů intervenózně podávaných drog, kteří sdílejí jednu stříkačku
k aplikaci ve skupině.
K příčině vzniku HIV infekce může docházet také nedostatečnou
sexuální výchovou u osob v době dospívání a tabuizování problému HIV.
Součástí sexuální výchovy je důležitá hlavně ochrana před pohlavními
chorobami a je nezbytné tuto problematiku zařezovat již na základních
školách.
60
4.5 Způsob přenosu HIV
HIV infekce se přenáší hlavně cestou sexuální, parenterální a
vertikální. Pro přenos viru na jiného člověka je jeho přítomnost v krvi,
spermatu a tělních tekutinách jako jsou sliny, moč, pot a slzy.
V posledních uvedených tělních tekutinách (sliny, moč, pot, slzy) se
virus HIV vyskytuje v malé koncentraci, proto přenos viru není možný.
Nečastější cestou přenosu infekce ne člověka je cesta nechráněného
pohlavního styku tzn. cestou sexuální. Vstupní bránou infekce je
nejčastěji sliznice konečníku a pohlavní cesta. Riziko nákazy roste
pohlavním stykem s infikovanou osobou, ale taká s osobou, která trpí
nějakou jinou pohlavní nemocí. Vyšší riziko přenosu infekce je ve směru
muž- žena.
Přenosem parenterální cestou dochází často z infikované krve nebo
krevních derivátů a nemalým rizikem je také přenos injekční cestou.
Dříve, než byl virus HIV identifikován docházelo k přenosu ve
zdravotnických zařízeních při poskytování zdravotní péče k nákaze
podáváním infikované krve, nebo používáním nesterilních nástrojů.
V současné době k tomuto přenosu prakticky nedochází s používáním
pomůcek výhradně jednorázových a důslednému testování dárců krve.
K tomuto patří také důsledná desinfekce a sterilizace a tímto je virus HIV
prakticky nemožné přenést na jinou osobu.
Velkou problematickou skupinou jsou toxikomané užívající
intravenózně drogy a užívání nesterilních nebo dokonce společných
stříkaček ve skupině uživatelů. U této skupiny osob je vytvořen program
výměny stříkaček ve vybraných střediscích kontaktních center, které
nesou nezastupitelnou úlohu v prevenci přenosu HIV. Přenos bodovým
hmyzem nebyl prokázán.
Vertikální přenos z matky na dítě dochází během těhotenství a
především během porodu. Bylo zjištěno také nebezpečí přenosu během
kojení. Výskyt přenosu vertikální cestou v Evropě je 20- 30 % a v České
republice 3- 4 %. V rámci prevence přenosu viru je testování každé
těhotné ženy.
Virus infekce HIV se nepřenáší běžným kontaktem s osobou HIV
pozitivní, používáním stejné toalety, nádobí, sprchy, podáním ruky nebo
polibkem. Virus je velmi citlivý na vnější vlivy prostředí, na desinfekční
prostředky a vysoké teploty.
Rizikové chování
Problém v sexuálním životě je si udržet stálého sexuálního partnera,
samotné osoby nemusí byt vystaveni samy rizikovému chování, ale
důležitou součástí každého sexuálního vztahu je důvěra v partnerském
vztahu, který je určitou prevencí v oblasti rizikového chování. Před
vstupem do partnerského života, pro upevnění jeho důvěry a obavy z
nakažením pohlavní nemocí se nabízí možnost provedení testu na
protilátky viru HIV. Tato možnost není běžně využívána u všech
sexuálních partnerů. Pozitivum můžeme nalézat u mladší generace, která
je nakloněna a připravena po vzájemné dohodě si test na HIV nechat
udělat.
K rizikovému chování patří časté střídání sexuálních partnerůpromiskuita, nechráněný pohlavní styk, prostituce, sexuální delikvence,
61
užívání intravenózních drog, nebezpečné sexuální praktiky, pohlavní styk
mezi muži.
Jednoznačným důkazem k eliminaci viru HIV a snížení rizikového
chování je používání při každém pohlavním styku ochranný prostředek a
to kondom. U uživatelů drog je hlavní zásadou používání sterilních
stříkaček.
Rizikovému chování předchází důsledná a stále opakovaná
prevence, která se rozděluje na prevenci primární, sekundární a terciární.
V oblasti primární prevence rozumíme předcházením problémům a
následkům z nakažení virem HIV, minimalizovat její dopad, včetně
dopadu na šíření viru HIV dále v populaci. Sekundární prevence se
zaměřuje hlavně na předcházení vzniku, rozvoji a přetrvávání rizikového
chování a řešení pomocí intervencí, poradenstvím a léčením již
nakažených osob, má za cíl podporovat a napomáhat. Terciární prevence
je zaměřena na osoby, které nejsou schopny či ochotny se rizikového
chování vzdát. Cílem je realizace specifické intervence a opatření
vedoucí ke změně chování a předcházením dalším škodám na zdraví.
4.6 Prevence HIV infekce
Sexuální chování
Sexuální chování lidí má velký podíl na šíření viru HIV. Dnešní
informovanost v oblasti sexuální výchovy je již na základních školách
běžnou rutinou a přispívá k lepší prevenci před pohlavně přenosnými
chorobami. Mladší generace nemá zábrany hovořit o problematice sexu a
sexuálním chováním jako generace dřívější.
Sexuální chování v boji proti HIV infekci by mělo být zaměřeno hlavně
na podporu kvalitního vzájemného vztahu mezi dvěma osobami,
důležitým aspektem v této oblasti je především vzájemná věrnost
partnerů.
Velkým problémem, který hraje nevelkou roli v sexuálním chování
je přítomnost alkoholu jako snadnější prostředek v komunikaci mezi
lidmi. Alkohol ve značné míře dodává více odvahy k navazování
sexuálních vztahů s patřičným dopadem na riziko infekce HIV. Osoby
pod vlivem alkoholu nedokážou v sobě ovládat touhu po sexuálním aktu
a velmi často dojde k nechráněnému pohlavnímu styku, což opět zvyšuje
rizikovost infekce HIV.
Zásadní změna sexuálního chování nastává u osob již HIV
pozitivních, neznamená to, že se v této oblasti sexuálního života musí
sexu zcela vzdát i když nejbezpečnějším pro šíření infekce HIV by byla
plná abstinence od sexuálního života. Musíme však pamatovat ale na to,
že sexuální život člověka je podstatnou součástí života a přináší
uspokojení. V tomto případě je nutno myslet na úplnou změnu
sexuálního chování, sexualita by měla být prožívána, ale za zcela jiných
podmínek, mezi které patří stoprocentní ochrana při pohlavním styku
HIV pozitivního se svým sexuálním partnerem. Nutno zvolit také změnu
praktik při pohlavním styku a vždy používat kondom s dostatečným
množstvím lubrikantu. V sexuálním životě by mělo být nutnosti soužití
jen s jedním sexuálním partnerem. Při všech sexuálních praktikách by se
mělo důsledně dbát na to, aby se infekční tělní tekutiny jako je krev,
62
sperma a poševní sekret nedostaly na sliznice nebo na poškozenou kůži
partnera či partnerky.
Prevence přenosu u intravenózních uživatelů drog
Mezi velké riziko přenosu infekce HIV patří také užívání
nelegálních drog. Většinou se tyto osoby pod vlivem omamných látek
chovají v sexuální oblasti nezdrženlivě a současně užívají k aplikaci
drogy nesterilní stříkačky v početné skupině společně. Vlivem drogového
opojení často dochází k nechráněným pohlavním stykům a
nebezpečnému přenosu HIV. Tyto osoby mají zkušenosti s análním
pohlavním stykem i skupinovým sexem a prostitucí.
Prostituce je hlavní možností jak získat finanční prostředky pro obstarání
drogy.
Ideálním řešením u drogově závislých by bylo nastoupení
protidrogové léčby a celoživotní abstinence od dané návykové látky.
Důležitým prostředkem ochrany před nákazou HIV je používání
vlastních stříkaček a možnosti si použité stříkačky vyměnit v kontaktních
centrech. Použité stříkačky odkládat do pevných uzavíratelných nádob a
zajistit před manipulací jiných osob. V této početné skupině lidí je docela
normou používání společných stříkaček. Je třeba si uvědomit, že největší
hrozbou šíření HIV infekce je právě drogová scéna.
V oblasti prevence u drogově závislých by se měla věnovat velká
pozornost z důvodu nejrizikovější této početné skupiny. Osoby závislé na
drogách mají možnost se kontaktovat s pracovníky kontaktních center
velkých měst a požádat o pomoc v rámci prevence. Pracovníci těchto
center mají možnost nasměrovat osoby závisle na drogách k léčbě
z drogové závislosti.
Uživatele injekčních drog se v některých zemích dostali na přední
příčky v počtu nakažených virem HIV a v České republice jsou na třetím
místě v počtu nakažených za homosexuály a heterosexuály. Často
drogově závislý netuší o své nákaze a chová se jako by byl zcela zdráv,
proto lze předpokládat, že do roka nakazí až polovinu počtu injekčních
uživatelů drog, se kterými se stýká. Jedinou a účinnou prevencí šíření
HIV je vůbec s injekčním užíváním drog začínat, pokud již k tomuto
užívání došlo je nezbytné s těmito praktikami přestat. Problémem
dostatečné prevence u drogově závislých je jejich malá nebo žádná
motivace k abstinenci, která často selhává. Důvodem k malé motivaci je
nedostatečný zájem o své zdraví, špatná sociální situace a nízká sociální
přizpůsobivost. Je vždy nutné podporovat rozhodnutí uživatele k léčbě
z drogové závislosti i přes opakované selhání dřívější léčby.
Bezpečný sex
K zajištění bezpečného sexu je především důležité si uvědomit, jaká
rizika přinášejí riziková chování u každého jedince. Jedinečnou ochranou
před nákazou virem HIV je bezpečné sexuální chování, a to plná
abstinence od sexuálního života. Bezpečný sexuální život je stavěn na
určitých kritériích, které je nutno dodržovat. Nutno je převzít osobní
zodpovědnost za vlastní ochranu před nakažením pohlavní chorobou a
ochranu partnerského sexuálního života vůbec. Nezastupitelnou součástí
bezpečného sexu je používání prostředků, které eliminují rizika nákazy.
Mezi tyto prostředky patří používání kondomu při každém pohlavním
63
styku, který je nahodilý. Nutno si také dávat pozor na praktiky, které
ohrožují bezpečí jedinců, kteří provozují rizikový sexuální kontakt. Mezi
rizikové praktiky lze zařadit také orální sex, veškeré tělní tekutiny jsou
potencionálním rizikem přenosu HIV viru. V této oblasti sexuálních
praktik je třeba se dostatečně chránit kondomem, protože není zaručená
míra virologické nálože ve spermatu jedince.
4.7 Současná léčba
Současná léčba infekce HIV je zaměřena na medikamentózní léčbu
tzv. antivirotickou a léčbu, která je zaměřena na sociální problematiku
nemocného HIV, která zahrnuje hlavně podporu, pomoc se vyrovnat s
nemocí a orientovat se v problematice HIV/AIDS, změnu životního stylu
v tomto obtížném období, zkvalitnění života, profylaxe.
Základem terapie HIV infekce je antivirová léčba, profylaxe a léčba
oportunních infekcí a dalších komplikujících stavů. Léčba je rovněž
zaměřena na péči o výživu a kvalitní životosprávu.
Antivirová léčba se zatím zdá jako nejefektivnější k potlačení virové
replikace a tím dosáhnout příznivého ovlivnění celkové léčby a průběhu
onemocnění HIV infekce. Antiretrovirový účinek léků zlepšuje celkový
stav, dochází k vymizení některých příznaků nemoci jako úbytek na
hmotnosti, smíšení výskytu oportunních onemocnění a prodloužení
života jako takového. Z laboratorního hlediska dochází ke zvýšení CD4+
lymfocytů a snížení takzvané virové nálože v krvi nemocného. Délka
účinku antivirotik je limitována nástupem virové rezistence. Dosud není
vyřešena délka léčby antivirotiky. Klade se důraz na virovou nálož v krvi
pacienta. Léčba se může také zahájit nehledě na klinické příznaky nebo
s jakýmkoliv počtem CD4+ lymfocytů a pokud je virová nálož větší než
5000- 10 000 kopií/ml. U pacientů s virovou náloží pod 500- 10 000
kopií se přistupuje zcela individuálně. Pokud se předpokládá, že progrese
HIV infekce bude malá, tak se zahájením léčby pokračuje po
opakovaném vyšetření po 3- 6 měsících. Dalším důvodem antivirotické
léčby jsou určité okolnosti jako primární infekce HIV, gravidita HIV
pozitivní pacientky do 2. trimestru, u novorozenců HIV pozitivních
matek a u lidí, kteří byli vystaveni viru HIV při výkonu svého povolání
jako například poranění jehlou nebo infikovaným biologickým
materiálem, popřípadě kontaminací sliznic.
Cílem léčby je snaha co nejvíce virovou nálož snížit na minimum
nehledě na rozvoj nežádoucích účinků. Přijatelná virová replikace se
pohybuje na hodnotách pod 5000 kopií/ml. Pokud je léčba dostatečně
účinná po 2- 4 měsících, dochází k poklesu virové nálože. Tato léčba se
označuje jako vysoce aktivní antiretrovirová terapie (HAART- highly
aktive antiretrovital therapy).
Indikací ke změně léčby nastává při nedostatečné redukci virové
nálože a poklesu CD4+ lymfocytů, patří zde také klinická progrese HIV
infekce, nebo nesnášenlivost léků projevující se poruchou vstřebávání.
Léčba se přerušuje u pacientů ve velmi pokročilém stádiu onemocnění,
kdy virostatika nepřinášejí žádný efekt v léčbě, nebo virová nálož není
tak obrovská aby bylo nutno léky podávat.
K léčbě HIV infekce se používá 11 antivirotik, která lze rozdělit
podle spektra účinku do tří skupin a to na NRTI- nukleosidové inhibitory
64
reverzní transkriptázy, přípravek Retrovir, Azitidin, Videx. NNRTInenukleosidové inhibitory reverzní transkriptázy, přípravek Vitamune,
Rescriptor, Stocrin. PI- inhibitory proteinázy, přípravek Invirase,
Fotovase, Norvir.
Antivirotická léčba působí celkově na regeneraci imunitního
systému a snižuje virovou nálož v organismu pacienta a tím přispívá ke
zpomalení progrese onemocnění HIV. V průběhu léčby je stav
postiženého kontrolován každé tři měsíce. Antivirotická terapie je
většinou celoživotní. Důsledkem léčby může u nemocného nastat
rezistence na antivirotikum, která se projevuje nedostatečným potlačením
virové nálože. Většinou záleží na podávaném virostatiku, např. u NRTI
dochází k rezistenci během půl roku až roku terapie, u NNRTI dochází
k rezistenci za několik týdnů. Bojem proti rezistenci na léčbu je důležitá
kombinovaná léčba.
Další nezbytnou součástí léčby HIV pozitivních je profylaxe
oportunních infekcí, ke kterým dochází na základě oslabení imunitního
systému. Do kategorie oportunních nemocí řadíme Cryptostosporidium,
jedná se o parazitární onemocnění, které napadá gastrointestinální trakt,
narušují střevní sliznici a způsobuje průjem, tento prvok se objevuje
v pitné vodě. Pro zdravého člověka s dobrým imunitním systémem nemá
velký význam. Další infekcí v pořadí se nachází Cryptococcus, jedná se o
kvasinkové onemocnění, dále se vyskytují atypické mykobaktérie.
Dalším nálezem u postiženého HIV se objevuje Mycobacterium
tuberkulosis, Pneumocystis carinii, Toxoplasma gondii a samozřejmostí
se mohou nalézat herpetické viry. V primární profylaxi při poklesu
buněčné imunity se začíná s podáváním chemoterapeutik, aby nedošlo ke
vzniku infekce. Pokud postižený prodělá některou z oportunních infekcí,
pokračuje se ve snížených dávkách léků, aby nedošlo k recidivě infekce
(sekundární profylaxe).
Primární profylaxe se především zaměřena na tyto infekce:
pneumocystová pneumonie, toxoplasmová encefalitida, těžké myotické
infekce, diseminovaná mykobakterioza a recidivující bakteriální infekce
těžkého charakteru. Terapie postižených se zaměřuje také na
imunoterapii, která je dle Rozsypala „málo účinná“.
Při záchytu oportunní infekce u pacienta HIV pozitivního vše
podléhá povinnému hlášení přímo do Národní referenční laboratoře pro
AIDS zdravotního ústavu v Praze. Pacient je odeslán na specializované
pracoviště centra pro AIDS.
V oblasti ošetřování pacienta HIV pozitivního spočívá
v důsledném dodržování základních bezpečnostních pravidel, které platí
pro ošetřování každého pacienta. V běžném styku se nepoužívají žádná
specifická opatření včetně ochranných pomůcek. Nutnost se chránit jen
v případě kontaktu u postižených s tuberkulózou kdy je nutno zařadit do
ochrany tzv. bariérový přístup. Při odběru biologického materiálu je
nutno používání ochranných prostředků jako rukavice, rouška popřípadě
ochranný štít nebo igelitová zástěra. Nutností a v praxi běžnou součástí
ochrany patří používání pomůcek na jedno použití, individualizování
pomůcek jako teploměru, močových lahví, mísy a hygienických potřeb
nemocného. Při chirurgických zákrocích u osob HIV infikovaných je
nezbytné používat k ochraně dvojité rukavice, kontaminované pomůcky a
65
nástroje dezinfikovat a sterilizovat. Další součástí péče o postižené HIV
připadají pravidelné preventivní prohlídky v odborných centrech pro
AIDS. Prohlídky obsahují zjištění celkového stavu vývoje onemocnění
včetně laboratorních vyšetření, která jsou zaměřena na zhodnocení stádia
infekce a přítomnost komplikací. Na základě výsledků a zhodnocení
pacienta se přistupuje k protiretrovirové léčbě, profylaxy oportunních
nemocí a specifickému léčebnému opatření. Pravidelnost preventivních
prohlídek se pohybuje obvykle v intervalech 1 až 6 měsíců a je řízen
klinickým stavem pacienta, včetně imunologického stavu a virovou
náloží. V rámci prevence HIV/AIDS je možno požádat Ministerstvo
zdravotnictví o dotace. Dotace jsou přidělovány na základě písemné
žádosti podané na Ministerstvu zdravotnictví v Národním programu
řešení problematiky HIV/AIDS.
Shrnutí kapitoly V této kapitole se dovíte základní informace o HIV
infekci a onemocnění AIDS, jejich přenosu, příznacích a léčbě. Část
textu je zaměřen na prevenci tohoto onemocnění.
Otázky úkoly:
1. Kdy a kde byla poprvé popsána HIV infekce.
2. Jakými cestami nedochází k nákaze virem HIV.
3. Vypracujte edukační materiál pro prevenci HIV přenosu.
Další doporučené zdroje k této kapitole:
BRŮČKOVÁ, M. et.al. Příručka HIV poradenství. vyd. Praha: SZÚ,
2007. 111 s. ISBN 978-80-7071-294-8.
DVOŘAK, J. et.al. Ve sítinu AIDS. vyd. Praha: Akademia, 1992. 164 s.
ISBN 80-200-0236-7.
FAIT,T.,DVOŘÁK,V.,SKŘIVÁNEK,A. Almanach ambulantní
Gynekologie. MAXDORF 2009. 284s. ISBN 978-80-7345-191-2
KOBILKOVÁ,J. Základy gynekologie a porodnictví. Praha: UK, Galén.
2005. 368s. ISBN 80-7262-315-X
POTRIBNÁ, J. Psychiatrické aspekty nemoci HIV/AIDS, možnosti
ovlivnění kvality života HIV infikovaných osob. Ostrava, 2002. 83 s.
Dizartační práce (PhD).
ROZSYPAL, H. AIDS klinický obraz a léčba. vyd. Praha: Grada, 1998.
219 s. ISBN 80-85800-92-6.
ŠEJDA, J. et.al. Prevence, léčba a další aspekty nákazy HIV/AIDS. vyd.
Praha: Galén, 1993. 267 s. ISBN 80-85824-02-7.
66
5
ROLE PORODNÍ ASISTENKY V SEXUÁLNÍ VÝCHOVĚ
V této kapitole se dozvíte:
-
V jakých základních dimenzích spočívá výchova
k reprodukčnímu zdraví
Jaká je v této výchově role pacienta
Klíčová slova této kapitoly:
Sexuální výchova, reprodukční zdraví, edukace, porodní asistentka
Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 3hodiny
5.1 Sexuální výchova
V cílené sexuální výchově nejde pouze poučení o pohlavních orgánech,
antikoncepci či kondomech, ale především o citech a vzájemných
vztazích, které formují osobnost. Co dětem říci ve čtyřech letech a co
v patnácti?
3-4 roky: Děti si začínají uvědomovat své pohlaví, rozlišují je, začínají
klást první otázky, jak přišly na svět. Pohádky o vranách a čápech jsou
nevhodné, lépe je vzít obrázky s těhotnou maminkou a vysvětlit, že
děťátko je v bříšku.
4-6 let: Před vstupem do školy by mělo dítě vědět, jak přišlo na svět a že
také jednou bude maminka či tatínek. Mělo by znát správné názvy
pohlavních orgánů a také to, že se jich nikdo nesmí dotýkat. Důležité
jsou informace, co je to sexuální zneužití. Velmi důležité je vysvětlit
dítěti, že tělesné doteky u blízkých osob (maminka, tatínek) jsou
projevem vzájemné lásky
7-10 let: Dítě požaduje informace o vzniku lidského života, pokládají
otázky typu „co to je ten sex“.
10-15let: Postupná sexuální výchova, poučení o menstruaci, poluci,
antikoncepci, pohlavně přenosných chorobách, je důležité usměrňovat
nesprávné sexuální představy a zabránit pocitům méněcennosti z panictví
a panenství. Dívkám je nutné vysvětlit, že pohlavní styk je dobrovolný a
neměly by s ním souhlasit jen z obav, aby nepřišly o partnera. Podobně
by se měli chlapci dovědět, že nejdůležitější není samostatný pohlavní
styk, ale vzájemný vztah partnerů.
67
Aktivity týkající se sexuální výchovy závisely asi do počátku druhé
poloviny 20. století na iniciativě jednotlivců. Od 60 let minulého století
začaly vycházet odborné publikace týkající se partnerství, manželství,
rodičovství i sexuality.
Výchova k manželství a rodičovství byla rozdělena do tří etap:
• 6 – 10 let – zde bylo cílem vytvořit představu o rodině a jejím
poslání, o osobní hygieně, zdravé životosprávě, o lidském těle
• 11 - 12 let – v tomto období bylo cílem poučit děti o příčinách
tělesných změn v pubertě, hygieně, zdravé životosprávě
• 13 - 15 let - v této etapě se výchova prohloubila o výchovu
v oblasti morálky, o poučení o přátelství, lásce, výběru životního
partnera.
V 80. letech začali odborníci upozorňovat na nutnost pravdivé a otevřené
informovanosti ve školách o lidské sexualitě. Až počátkem 90. let se
projevila snaha řešit situaci v oblasti sexuální výchovy, a to také
z důvodu nového onemocnění AIDS a s narůstajícím patologickým
chování dospívajících.
V současné době se o tuto problematiku zajímá řada významných
osobností z řad lékařů, psychologů, pedagogů, sociologů a jiných
odborníků. Vznikaly také různé koncepce sexuální výchovy (Šulová,
2002):
medicínská koncepce
Raboch člení sexuální výchovu do 3 věkových kategorií (7-10 let,
11-13 let, 14-16 let).
Pondělíčková-Mašlová rozčlenila poučení o sexuální výchově podle
tříd základní školy: 1- 4 , 5 – 6 , 7 – 8.
Uvedené dvě koncepce jsou pouze vodítkem a pro potřeby pedagogů
a rodičů nepostačující. Mellan, Brzek zpracovali šest tematických
okruhů a jejich koncepce klade důraz na psychosociální aspekty
sexuality, na otázky formování osobnosti, názorovou orientaci, na
motivaci k zodpovědnému sexuálnímu chování.
Pedagogická koncepce vychází z principů holistického přístupu ke
zdraví. Projekt si klade za cíl vytvářet po výchovu a vzdělávání
takový rámec, v němž by se organicky spojovalo vše, co dnes víme o
zdraví i učení. Jako prostředek realizace je model „Integrované
tematické výuky“.
Psychologická koncepce vychází z toho, že žáků budou umožněna
každoročně čtyři dvouhodinová témata v rámci jejich povinné výuky.
Během této výuky žáci získají základní znalosti z oblasti rodiny,
partnerských vztahů, rodičovství a sociální patologie. Nejsou
opomíjena ani témata anatomicko-fyziologická, ani tzv. medicínské
okruhy (porod, interrupce, sexuální deviace, početí, prenatální vývoj).
68
Cílem sexuální výchovy v současné době by mělo být zaměření na lásku,
vztahy, hodnoty, postoje a prevenci nechtěného těhotenství, promiskuity,
pohlavních chorob a v neposlední řadě prevenci sexuálního zneužívání.
Specifičnost sexuální výchovy vyžaduje i uplatňování principů sexuální
výchovy a jejich aplikace do výchovně vzdělávacího procesu. Tyto
principy jsou:
1. Princip spolupráce rodičů a školy.
2. Princip začleněnosti sexuální výchovy do obecného projektu výchovy
dítěte.
3. Princip vědeckosti.
4. Princip důvěry.
5. Princip koedukovanosti.
6. Princip etičnosti.
7. Princip přiměřenosti.
8. Princip komplexnosti a harmonie.
9. Princip osobnosti sexuálního pedagoga.
10. Princip aktivity žáka a spolupráce.
Uvedené principy lze aplikovat nejen ve výchovně vzdělávacím procesu,
ale také v rodinné výchově, v terénní práci porodní asistentky,
v mimoškolních aktivitách, v médiích a v oblasti medicíny.
5.1 Role porodní asistentky v sexuální výchově
Porodní asistentka v současné době zaujímá významné místo v edukaci
dospívajících dívek, mladých žen, žen ve středním věku a následně žen v
období klimakteria a menopauzy. Bývá to právě ona, která bývá
oslovována vedením základních a středních škol pro provedení
edukačních besed týkající se:
- sexuálního zdraví,
- anatomie pohlavních orgánů,
- hygienických návyků,
- samovyšetřování prsů u děvčat a varlat u chlapců,
- monitorování menstruačního cyklu,
- přípravy na pohlavní styk,
- antikoncepce,
- přenosu pohlavně přenosných chorob
- prevenci sexuálního obtěžování, domácího násilí.
Současná porodní asistentka je v těchto oblastech dostatečně vzdělána,
výhoda využití porodních asistentek v sexuální výchově na školách je
jednak profesionální pohled zkušené profesionálky, minimální finanční
náklady a její osobní anonymita.
Jak již bylo uvedeno, další oblasti sexuální výchovy jsou zaměřeny na
ženy v reprodukčním období, kde porodní asistentka v terénu, odborné
ambulanci edukuje ženy v těchto oblastech:
- v prevenci zánětlivých gynekologických onemocnění
- v prevenci pohlavně přenosných chorob zejména u žen
provozující komerční sex
69
- v prevenci komplikací při užívání hormonální antikoncepce
- v prevenci nádoru prsu, onko-gynekologických onemocnění
- v prevenci domácího násilí
- ve zdravém životním stylu
V období těhotenství a šestinedělí se edukace žen porodní asistentkou
zaměřuje na péči o prsa, kůži, životní styl, sexuální život, antikoncepci.
Role porodní asistentky v těchto obdobích je velmi důležitá. Mezi ženu a
porodní asistentkou často vzniká osobní pouto založené na stejném cíli –
fyziologické těhotenství, zdravé dítě, šťastné rodinné zázemí. I v tomto
období je důležitá prevence pohlavně přenosných chorob zejména
v edukaci partnerů v prenatálních poradnách.
Sexuální výchova u žen v období klimakteria a menopauzy je v současné
době mnohdy tabuizována, jakoby toto období se sexualitou nemělo
žádnou spojitost. Opak bývá pravdou, ženy mnohdy potřebují řešit jak
změnit své sexuální chování, jak najít s partnerem cestu ke spokojené
sexualitě. Žena si musí uvědomovat sama sebe, své tělo, něco pro něj
udělat, obohatit soukromý život, začít se věnovat různým aktivitám.
Pokud žena nebude sama aktivní, rezignuje na sexuální život, dělá za ním
tlustou čáru. Pokud tato cesta je dobrovolná, pak role porodní asistentky
zde není důležitá, ale pokud žena stále touží se svoji sexualitou ještě něco
udělat, obnovit ji může pomoci právě porodní asistentka. Povzbuzení
ženy, podání informací o alternativních pomůckách a technikách může
pomoci prodloužit období sexuální aktivity.
Specifická situace, kde edukace porodní asistentkou je nanejvýš žádoucí
– je péče o ženy provozující komerční sex. Jedná se zde o oblast
preventivní – prevence přenosu pohlavně přenosných chorob a následně
edukace žen v době těhotenství a v šestinedělí. Zde porodní asistentky
mohou provádět terénní činnost, jedná se o komunitní péči, která může
významně ovlivnit epidemiologickou situaci ve výskytu pohlavně
přenosných chorob.
Poslední oblastí, kdy porodní asistentka může sehrát významnou roli
v sexuální výchově je edukace žen s chronickým onemocněním, které
ovlivňují sexualitu ženy negativním způsobem a dále je to edukace žen
s onkologickým onemocněním. Tyto ženy často projevují zájem o
informace a mnohdy potřebují právě povzbuzení porodní asistentky,
která je jim opravdu mnohdy nejblíže.
Shrnutí kapitoly V této kapitole jste byli seznámeni s problematikou
výchovy k reprodukčnímu zdraví, kde porodní asistentka zastává
významnou roli. Je nutné mít na zřeteli jednotlivá vývojová období a
celkovou koncepci cílů sexuální výchovy.
Otázky úkoly:
Objasněte cíle sexuální výchovy
Pokuste se analyzovat tyto cíle v jednotlivých vývojových
obdobích.
70
Další doporučené zdroje k této kapitole:
HAJNOVÁ, R., KLEINOVÁ, J. Průvodce sexuální výchovou pro základní a
střední školy. 1.vyd. Brno: IDV PZ, 2002. 86 s.,ISBN 80-7013-359-7
MACHOVÁ,J.,HAMANOVÁ,J. Reprodukční zdraví v dospívání. 1.vyd. Praha:
H/H, s.196, ISBN 80-86022-94-3
MELLAN,J., Sexuální výchova pro zdravotně postižené. In.sborník Sexuální
kongres k sexuální výchově v České republice.Pardubice 2003, s 98. ISBN 8086559-23-8
ŠULOVÁ,L. Sexuální výchova v ČR.. In: Upgrade pre sexuálnu výchovu.
Bratislava: SAV VEDA, s. 21 – 31, ISBN 80-224-0783-6
71
LITERATURA
BRŮČKOVÁ, M. et.al. Příručka HIV poradenství. vyd. Praha: SZÚ,
2007. 111 s. ISBN 978-80-7071-294-8.
ČEPICKÝ P, CIBULA D, DVOŘÁK K, ET AL. Doporučení k předpisu
kombinované hormonální kontracepce. Čs. Gynekol. 2005; 70: 320–324.
DVOŘAK, J. et.al. Ve sítinu AIDS. vyd. Praha: Akademia, 1992. 164 s.
ISBN 80-200-0236-7.
FAIT,T.,DVOŘÁK,V.,SKŘIVÁNEK,A. Almanach ambulantní
Gynekologie. MAXDORF 2009. 284s. ISBN 978-80-7345-191-2
FANTA M. Kontraceptiva v gynekologické praxi. Klin. farm. Farmakol.
2008; 22: 149–151.
HADAČOVÁ,I. Vrozená trombofilní dispozice a hormonální
antikoncepce. Čes.-slov. Pediat., 2010, roč. 65, č. 6, s. 384–385
HAJNOVÁ, R., KLEINOVÁ, J. Průvodce sexuální výchovou pro základní a
střední školy. 1.vyd. Brno: IDV PZ, 2002. 86 s.,ISBN 80-7013-359-7
HOLUB, J. et.al. AIDS a my aneb co vědět o AIDS. vyd. Praha: Grada,
1993. 141 s. ISBN 80-7169-068-6.
HYÁNEK J., MAŤOŠKA V., DUBSKÁ L., PEJZNOCHOVÁ H.,
VAINGÁTOVÁ S., PEHAL F., MARTINÍKOVÁ V., PRIVAROVÁ J.
Rizika hormonálních kontraceptiv u adolescentních dívek Čes.-slov.
Pediatr., 2010, roč. 65, č. 6, s. 367–368
KOBILKOVÁ,J. Základy gynekologie a porodnictví. Praha: UK, Galén.
2005. 368s. ISBN 80-7262-315-X
KŘEPELKA,P., KOLAŘÍK,D. Hormonální antikoncepce a
kardiovaskulární systém. Postgraduální medicína. 3/2012, 255- 260s.
ISSN 1212-4184
MACHOVÁ,J.,HAMANOVÁ,J. Reprodukční zdraví v dospívání. 1.vyd. Praha:
H/H, s.196, ISBN 80-86022-94-3
MELLAN,J., Sexuální výchova pro zdravotně postižené. In.sborník Sexuální
kongres k sexuální výchově v České republice.Pardubice 2003, s 98. ISBN 8086559-23-8
POTRIBNÁ, J. Psychiatrické aspekty nemoci HIV/AIDS, možnosti
ovlivnění kvality života HIV infikovaných osob. Ostrava, 2002. 83 s.
Dizertační práce (PhD).
ROB,L.,MARTAN,A.,CITTERBART,K. Gynekologie. 2. doplněné a
přepracované vydání, Praha: Galén, 2008, 319s.
ISBN 978-80-7262-501-7
ROZSYPAL, H. AIDS klinický obraz a léčba. vyd. Praha: Grada, 1998.
219 s. ISBN 80-85800-92-6.
ŠEJDA, J. et.al. Prevence, léčba a další aspekty nákazy HIV/AIDS. vyd.
Praha: Galén, 1993. 267 s. ISBN 80-85824-02-7.
ŠULOVÁ,L. Sexuální výchova v ČR.. In: Upgrade pre sexuálnu výchovu.
Bratislava: SAV VEDA, s. 21 – 31, ISBN 80-224-0783-6
.
72

Podobné dokumenty

GammaCoat Androstenedione

GammaCoat Androstenedione analyzovanou látkou v diagnostice onemocnění těchto tkání. Androgeny obecně podporují anabolismus.1,3 V cílových tkáních zvyšují syntézu ribonukleové kyseliny (RNA) a proteinů a také zvyšují počet ...

Více

Poznatky ze světa

Poznatky ze světa Prasata vybavená dvojitým genem „knock-out“ jsou na svìtì, oznámili britští vìdci. Nyní se vìdci zamìøí na eliminování odmítavých reakcí lidí na transgenní prasata. Prùlom v tomto úsilí se podaøil ...

Více

Onemocnění - Exopetvet

Onemocnění - Exopetvet Vaskularizace ledviny se v mnoha ohledech podobá krvení u jiných skupin plazů. Stejně jako hadi, želvy a krokodýli disponují ještěři takzvaným renálním portálním systémem, který zajišťuje perfúzi o...

Více

Stáhnout - ROZKOŠ bez RIZIKA

Stáhnout - ROZKOŠ bez RIZIKA nebude na pohled určitě příjemnější. Věříme, že díky tomu si budete mít možnost představit mnohem lépe konkrétní onemocnění, než kdybyste jen četli medicínský popis. Některé běžné termíny, které v ...

Více