Časopis DsD 1-2016 - Domov seniorů Drachtinka
Transkript
Časopis DsD 1-2016 - Domov seniorů Drachtinka
Milé dámy, vážení pánové, mám tu čest již pět měsíců s Vámi sdílet radosti i problémy, které nám přinášejí všední i sváteční dny v našem společném Domově. Za tuto dobu jsem se seznámila s Vámi, se zaměstnanci a pronikla do chodu celého zařízení, včetně Centra denních služeb Motýl, které pod naši příspěvkovou organizaci patří. S klienty centra jste měli možnost se setkat i Vy na některých akcích, které se konaly v Drachtince. Dovolte mi, abych Vám prozradila několika řádky svůj dosavadní životní příběh. Jsem rodákem malého města v Polabské nížině, města Sezemice, kde doposud žiji se svými dvěma dětmi. Vystudovala jsem Univerzitu v Hradci Králové, obor speciální pedagogiky. Pracovala jsem deset let v Sociálních službách města Pardubic. Na starosti jsem měla Denní stacionář Slunečnici. Toto zařízení poskytuje sociální službu lidem s mentálním, kombinovaným a zdravotním postižením, a to dětem od 9 let věku, dospívajícím, dospělým i seniorům. Jsem autorkou několika odborných publikací, které se týkají sociální sféry. Možná se ptáte, jakým směrem bych chtěla Váš Domov vést. Byla bych moc ráda (a věřím), že společně se všemi kolegy, kteří v Drachtince pracují, budeme společnými silami usilovat o co možná nejlepší péči, o Vaši spokojenost, pocit jistoty a bezpečí. Je jasné, že každý z nás, pracovníků Drachtinky, přikládáme a budeme přikládat ruku k dílu dle svých pravomocí, kompetencí a povinností, které naše profesní zařazení přinášejí. Možná již někteří z Vás navštívili naši budoucí kapličku. Těším se, že tento prostor bude pro mnohé z Vás místem, kde se budete moci zastavit, v klidu si popřemýšlet a kde budete mít místo, kde Vás nebude nikdo vyrušovat z Vašich myšlenek. Interiér kapličky je obdivuhodným dílem pana Jiřího Štiky, který již tři měsíce intenzivně pracuje na tom, abyste se v těchto poklidných prostorách našeho Domova cítili dobře. Za jeho úpornou práci mu touto cestou velmi děkuji. –1– V plánu mám i další vylepšování našeho Domova. Přála bych si, abychom zdokonalili přístup do Domova hlavním venkovním schodištěm, neboť je velmi obtížné se po uklouzaných schodech do Domova dostat (zejména od podzimu do jara). Ráda bych Vám zútulnila prostor u bufetu, kde někteří z Vás sedáváte, ať již s přáteli nebo blízkými, u kávy nebo jiných lahodných nápojů a dobrot. Postupně budeme nahrazovat některá již opotřebovaná vybavení zařízení, která nám již začínají dosluhovat. Věřím, že se nám spolu s naším zřizovatelem městem Hlinskem, podaří tyto vize uskutečnit. A nyní z jiného soudku… Toto číslo našeho časopisu je věnováno kávě. Já sama jsem každodenním a velkým konzumentem tohoto vonného, povzbuzujícího nápoje. Kdysi jsem slyšela rozhlasové vysílání věnované kávě, ve kterém odbornice na kávu říkala, že pravou lahodnost kávy můžeme vychutnat, pokud nepřidáme do šálku cukr, ani mléko, popřípadě jiný nápoj (např. alkoholický). S názorem souhlasím, ale je na každém z nás, v jaké podobě si kávu vychutnáváme. Na závěr bych ráda přispěla několika citáty o kávě: „Dobrá komunikace má stejně povzbuzující účinky jako káva a stejně obtížně se po ní usíná.“ (Anne Morrow Lindbergh) „Mám raději vřelou ženu a chladnou kávu. Jedno i druhé nám umožní, že se nespálíte.“ (Albert Chevalier) Přeji Vám mnoho pěkných jarních dnů nejen s kávou! S úctou Eva Holečková – ředitelka Nejlepší sport je kafe a dort!“ Halina Pawlowská převzato z: citáty.net –2– DRACHTINKA První číslo časopisu Drachtinka v roce 2016 Milí čtenáři našeho časopisu Drachtinka. První číslo časopisu Drachtinka v novém roce 2016 většinu z Vás potěší. Převážně celé číslo bude zaměřené na lahodný nápoj – kávu. Určitě víte, že káva je jedním z nejoblíbenějších nápojů ve světě. Pokusíme se společně najít odpověď například na otázku, proč se kávě říká káva. Dozvíme se, že káva pomáhá paměti a chrání mozkové cévy, a že kávou lze předcházet i Alzheimerově chorobě i cukrovce. Kde se vzalo slovo káva? O tom se vypráví řada legend. Kaffa se prý jmenovala provincie v Etiopii, odkud kávovník pochází a nebo: gah-wah bylo údajně prastaré obecné označení pro nápoj. Třetí legenda vypráví, že v roce 1615 popisoval italský cestovatel Pietro della Valle horký černý nápoj, který v létě osvěžuje a v zimě zahřívá, jmenuje se chave a vaří ho Turci z jakýchsi semen původem z Arábie. Jak se zjistilo, že kávová zrna mají povzbuzující účinky? Jednou si jakýsi pastevec v Habeši všiml, že se jeho kozy úplně zjančí, když se nažerou bobulí z jistého keře. Pasáčkovi to bylo divné, a tak jednu bobuli sám rozžvýkal a bylo mu do ejchuchu stejně jako kozám. Nacpal si bobulí plné kapsy a namířil si to do nedalekého kláštera. Jenže mniši řekli, že v tom má jistě pracky sám satanáš a bobule hodili do krbu. Tam se začaly pražit, krásně vonět, a jak to bylo dál, to už snadno uhodnete. Centrem obchodu s kávou se stal Jemen. Karavany svážely do přístavního města Mokka pytle s kávou, a ty se odtud vydávaly na cestu do celého světa. Zpočátku se káva prodávala kupodivu v lékárnách. První kavárny v Evropě začaly vznikat v polovině sedmnáctého století a zpočátku se v nich scházeli výhradně muži. •Kávu znali již Arabové v 6. století našeho letopočtu. –3– Každý máme co říci, ... „Každý máme co říci, na každém je něco zajímavého“ Rozhovory s obyčejnými lidmi o zdánlivě obyčejných věcech „Na zdraví Josefa“ Když jsem nastoupila do práce, to mně bylo šestnáct, bylo po válce a skoro nic nebylo. V práci se kafe nepilo, ani alkohol nebyl. Až jednou na „Josefa“ jsme všichni zaměstnanci dostávali nějakou lahvičku alkoholu. Já si pamatuji, že my ženský jsme dostávaly nějaké to ženské sladké pití – griotku. Do Kary chodívali kožešníci odvádět svou práci, kterou dělali doma. Tenkrát se tam všichni napili, to víte, bylo to na Josefa. Tehdy to bylo hrozný. Já jsem pracovala s nějakou paní P. Společně jsme vydávaly do dílny přípravy, například to byly podšívky, ztužená plátna, co se dávala dovnitř kožichu, taky „pikýrštof“ – to se dávalo dovnitř kožichu, aby kožešiny byly vyztužené. No, a chodili k nám na dílnu ti domácí kožešníci, a teď ti kožešníci z dílny se tam napili. No, a pořád na paní P.: „Musíte si s námi připít, ... Mařenko, na zdraví.“ Ona neodolala a skutečně si s někým několikrát ťukla. Potom vám začala zpívat. Zavolala vedoucího dílny, něco mu chtěla, a pak začala zpívat nějaké árie z oper do telefonu. Ten asi viděl, že je zle, přiběhl dolů a začal konat, povídal mně: „Honem slečno, doběhnete na Oflendu pro dvě sodovky.“ Tak jsem je přinesla a on se snažil, aby paní P. něco vypila, aby se to rozředilo. Ona vám seděla za stolem úplně schlíplá, seděla tam, a už nemohla. Ještě jsme se snažili jí dát kafe, abychom jí přivedli k životu. Dopadlo vám to tak, že prý jí vezli na trakaři domů, ona měla manžela... On jí to nemohl odpustit. Děkujeme za krásné vzpomínky naší obyvatelce Domova –4– DRACHTINKA Kávovník Kávovník je keřem subtropického a tropického podnebného pásma. Je pěstován v Asii, Jižní a střední Americe, v Africe, Arabském poloostrově a Indonésii, především v hornatých krajinách. Vyžaduje teplé a vlhké podnebí se stálými teplotami mezi 18-22 °C. Keříky kávovníku se předpěstují v bavlněných obalech a po dosažení výšky cca 30 až 50 cm jsou pak vysazovány na plantážích. Kvetou bílými voňavými a jasmínu podobnými květy, jež se rychle mění v zárodky plodů. Pěstování kávy Sazenice kávovníku můžete mít i doma v obývaku, je to nenáročná rostlina, kterou můžete pěstovat v domácích podmínkách. Během léta mu dopřejte teplotu kolem osmadvaceti stupňů Celsia, v zimě v rozmezí patnácti až dvaceti stupňů. Kávovník umístěte na světlé místo, kam ale nedopadají přímé sluneční paprsky, které by jej spálily. Rostlina špatně snáší přemísťování. Po třech letech se na kávovníku mohou poprvé objevit voňavé květy bílé barvy. Za devět až čtrnáct měsíců po jejich odkvětu dozrávají plody – bobule skládající se ze dvou semen. Zkuste je zasadit do kyselé zeminy, chcete-li si rostlinu namnožit. Semena vyklíčí za tři týdny a pak záleží jen na vás, jak necháte kávovník vyrůst. Můžete udržovat malý keřík, nebo si vypěstovat vzrostlý strom. Bude-li už moc velký, bez obav jej během jarních měsíců zkraťte o polovinu. Semena se dají využít i jinak – upražte je a umelte si z nich kávu.☺ Fotografie i text převzato z: Abecedazahrady.dama.cz ČerstváKáva.cz • V dnešní době je káva velmi rozšířená, každý den ji pije asi čtvrtina obyvatel zeměkoule. –5– Káva a zdraví Káva a zdraví Mezi konzumenty kávy je rozšířen zvyk podávat ke kávě sklenici vody, a ještě nedávno platilo, že je nezbytné vypít po každém šálku stejně velkou sklenici vody. Káva je jedním z nejoblíbenějších nápojů a není generace, která by tento černý zázrak, bohatý na antioxidanty a další tělu prospěšné látky, neochutnala. jevem, že káva neodebírá tělu vodu a že i ona naopak přispívá k pokrytí denní potřeby tekutin. Mají za to, že kdyby platily doposud uznávané pravdy, které se ovšem Raději bych trpěl a měl kávu, než přišel o smysly. Napoleon Bonaparte Pokud by se někdo dal nazvat hvězdou Velké francouzské revoluce, byl by to Napoleon Bonaparte. Pro úspěch a vítězství šel přes mrtvoly a stejný postoj měl i ke svému šálku kávy, bez kterého nemohl být. převzato z: citaty.net I když ve vyšším věku mají lidé z kávy většinou obavy, ukazuje se, že její konzumace má pozitivní vliv na lidské zdraví a to zejména v prevenci některých onemocnění, typických pro starší věk. Káva v určitém množství neodebírá tělu vodu Vědci z německé společnosti pro výživu a dietetiku v Bad Achenu přišli nyní s ob- ČerstváKáva.cz –6– nyní ukazují jako omyly, pak by káva musela být močopudným lékem. Svá tvrzení opírají o studie, při kterých se u vzorku lidí zkoumal vliv kofeinových nápojů, nápojů bez kofeinu, kalorických nápojů, i těch bez kalorií, na stav tekutin v těle. Výsledek prokázal, že nápoje obsahující kofein nezpůsobují žádný nárůst vylučování tekutiny z organismu. Mohou být proto započítávány do pitného režimu člověka. Pití kávy tedy nemá na stav tekutin v těle žádný vliv, pokud se nevypije více než 300 ml kofeinu, což představuje asi čtyři šálky kávy. To je dávka, která může velmi krátkodobě způsobit zvýšené vyloučení tekutin, ale pouze u lidí, kteří měli před požitím kávy několikadenní, či týdenní kofeinový půst. DRACHTINKA Máme rádi sladkou kávu Máme rádi sladkou kávu a často si říkáme, že nehledíme na štíhlou linii. Proto nás velmi překvapila a potěšila zpráva od dánských vědců, kteří zjistili, že pokud člověk vypije za den pět až šest šálků kávy anebo čaje oslazených vždy dvěma kostkami cukru, tak má až o 40 % nižší riziko přibrání na váze. Zní to sice neuvěřitelně, ale cukr stimuluje metabolismus ve střevech a snižuje tak chuť k jídlu. Navíc jsou ještě kalorie cukru méně významné než kalorie vznikající z normální potravy. ČerstváKáva.cz Dobrá zpráva pro školáky A nakonec dobrá zpráva pro školáky, kterým zachutnala káva. Vědci jim ji doporučují pro její povzbudivé účinky, která po ránu zvýší jejich pozornost při výuce, zapůsobí příznivě na krevní oběh a tím zlepší i prokrvení mozku. • Na Kostarice se pěstuje až čtyři sta milionů kávovníků. –7– Filmová hádanka Filmová hádanka Dnes se ptáme na herce, kterého znají opravdu snad všichni, proto Vám dáme jen menší nápovědu než obvykle. Jde o potomka hereckých rodů Červíčků a Budinských. Matka byla Hermína Červíčková a otec vlastním jménem Rudolf Böhm. Narodil se 17. 10. 1920 v Jjihočeském Novém Etynku, doslova za jevištěm po představení „Taneček panny Márinky“. Cestoval s kočovnou společností své babičky a už v dětství hrál několik rolí v divadle. Později se rodina usadila v Praze. Jeho prvním profesionálním působištěm se stala Holešovická Uranie a Burianovo Déčko. V té době také začal vystupovat v prvních filmech, za války a po válce v divadle Na Vinohradech, poté v Městských divadlech pražských a od roku 1960 byl v angažmá v Národním divadle. V době normalizace byl několik let bez práce a měl zakázanou činnost. Hrál ve filmech jako Turbína (1941), Hostinec u kamenného stolu (1947), Vyšší princip (1960), Dým bramborové natě (1976), Noc rozhodnutí (1993). Zemřel 14. 4. 1993. Víme, že má známější filmy, ale při jejich podrobnějším výčtu byste tohoto skvělého herce poznali hned. V minulém čísle jsme se ptali na hlavního hrdinu z filmu Mravnost nade vše. Byl to známý herec Hugo Hass. Všem, kteří filma herce poznali, gratulujeme. Filmovou hádanku připravil Martin Ondráček – pracovník údržby „Jakmile je káva v žaludku, vzniká všeobecný rozruch. Nápady se začínají hýbat… vznikají přirovnání, papír je popsaný. Káva je váš spojenec a psaní přestává být boj.“ Francouzský spisovatel Honoré de Balzac nás díky svým dílům seznámil s francouzskou společností 19. století a mimo to také patřil k milovníkům kávy. Ta se mu stala múzou i k pronesení tohoto výroku. převzato z: citaty.net –8– Káva pomáhá Káva pomáhá v boji s Alzheimerovou nemocí Kofein může výrazně pomoci při boji s příznaky Alzheimerovy nemoci. Ukázaly to testy na myších. Starým myším, které měly projevy demence, podali vědci ekvivalent pěti šálků černé kávy denně. Myším se pak vrátila paměť. Zjistili to američtí vědci z Floridského centra výzkumu Alzheimerovy nemoci. U starých myší, u nichž se příznaky nemoci objevovaly, kofein výrazně snižoval abnormálně vysoké hladiny proteinu, který je s Alzheimerovou nemocí spojován. Právě rychlé snížení hladiny beta-amyloidu v krvi, se záhy odrazilo i v mozku pokusných hlodavců. „Nová zjištění podávají důkaz, že právě kofein by mohl být použitelným prostředkem pro léčbu Alzheimerovy nemoci a ne jen preventivní strategií,“ řekl vedoucí týmu vědců Gary Arendash. „To je důležité, protože kofein je pro většinu lidí bezpečný lék, snadno se dostává do mozku a vypadá to, že účinkuje přímo.“ Text převzat z: www.cerstvakava.cz Vědci a lékaři upozorňují, že se účinky konzumace kávy u každého projevují zcela individuálně. Při posuzování otázek prospěšnosti či škodlivosti kávy by tak mělo být vždy zohledněno více důležitých faktorů, jako je například zdravotní stav konzumenta, množství denně vypitých šálků či druh kávy, ze kterého se nápoj připravuje. –9– Dějiny kávy po Česku Dějiny kávy po Česku KAROLÍNA HORNOVÁ Úplně první Češi, kteří ochutnali kávu, byli cestovatelé Heřman Černín z Chudenic a Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, kteří se v 16. století vydávali na daleké cesty. V zápiscích z cest vylíčili povzbuzující nápoj kahwe, který okusili v Cařihradu. Tam káva dorazila jako válečná kořist s tureckými vojáky roku 1517 a s obchodníky se posléze začala šířit do Evropy. Lahodný černý nápoj to však ve svých počátcích neměl jednoduché Například v Londýně se stal předmětem petice nespokojených žen, které tvrdily, že způsobuje neplodnost jejich mužů. Podobné potíže mělo prosazování kávy v Rakousku-Uhersku: katoličtí kněží považovali kávu za černý ,,ďáblův nápoj“, který ovlivňuje lidské chování. Císařovna Marie Terezie pak vydala patent, který prodej kávy i provoz kaváren omezoval. Ve Vídni bylo za její vlády pouhých 10 kaváren (oproti londýnským 300 podnikům). První vídeňskou kavárnu si otevřel voják Kolschitzký, který pytle kávových zrn ukořistil v opuštěném táboře tureckých vojáků poražených v bitvě u Vídně. Brněnské prvenství V našich končinách začala káva svoji dlouhou pouť v lékárnách, kde byla původně nabízena jako žaludeční lék. Šlo však o velice drahé zboží, které si v té době mohli dovolit jen ti nejbohatší měšťané a šlechta. Za rozšíření kávy a zvýšení její obliby mezi Pražany vděčíme Hatalahovi z Damašku, známému pod jménem Jiří Deodat. Na začátku 18. století se přistěhoval do Prahy a zvolil dobrý, dnes bychom řekli marketingový trik, který popsal spisovatel ČerstváKava.cz V. V. Štech: ,,Jiří Deodat byl především pamětliv reklamy, a tou mu byl ve svrchované míře turecký oblek. V tom počal choditi po ulicích pražských, maje dřevěný tác se džbánem vřelé černé kávy na hlavě, v pravici pánev se žhavým uhlím, v levici truhličku s koflíčky a cukrem.“ Navíc zavedl i donáškovou službu do měšťanských domů.Nejspíš od roku 1714 si mohli kávou uchvácení Pražané zajít do jeho první pražské kavárny, která podle pramenů sídlila buď v Liliové ulici, nebo u Karlova mostu. Brňany jistě potěšíme, když dodáme, že první kavárnu na našem území otevřel Turek Ahmed právě v jihomoravské metropoli. Formování národa s kávou Během 18. a 19. století začaly vznikat další a další proslulé pražské kavárny: U Tří pštrosů, U Petržilků, U Zlatého hroznu nebo U Steiniců. Už tehdy se zde začali scházet studenti, měšťané a inteligence. Popíjeli svůj oblíbený nápoj, četli noviny, které byly v kavárnách – 10 – DRACHTINKA zdarma k dispozici, a samozřejmě diskutovali o veřejném dění. Kavárny se staly významným činitelem nejen společenského, ale i kulturního a především politického života, čehož si záhy všimla tehdejší císařská tajná policie. Monarchii se samozřejmě nehodilo, aby se opoziční vlastenci scházeli a ,,kuli pikle“, zakázala proto mnoho jejich spolků, ovšem kavárny zakázat nemohla. Nejvíc vlastenců se tehdy scházelo v kavárně u Komárků, která sídlila v Ungeltu u Staroměstského náměstí. Navštěvovali ji všichni, kteří v obrození něco znamenali. Tehdy kolovala po Praze anekdota, že se Rakušáci v potírání vlastenců zbytečně namáhají – stačilo by přece zařídit, aby jednoho večera spadl U Komárků strop, a bylo by po opozici. Pixabay.com Kavárna v Hlinsku „Je možné, že kavárna bývala v Hlinsku v Záložně, později se říkalo hotel Procházka,“ vzpomíná paní Cempírková. Paní Cempírková bydlela na Čertovině a v Holetíně, do Hlinska chodila jenom do školy a do práce do podniku Kara, a hned domů, tenkrát moc času fotohistorie.cz na zábavu nezbývalo. „My mladí jsme chodívali v neděli odpoledne k Černíkům na Čertovinu, tam bývali „odpoledničky“, trvaly tak do sedmi hodin do večera, tančilo se tam, chodívali tam mladí z šírokého okolí, hoši tam jezdívali na kolech. Chodívali tam mladí z Vojtěchova, z Rané, Pokřikova, Holetína. Odpoledničky bývaly vyhlášené v širokém okolí“. Paní Cempírková vzpomíná na svoje mládí – 11 – Jak se pražila káva Jak se pražila káva Původně obchodníci prodávali zelená kávová zrna, která se pražila přímo v kavárnách nebo v domácnostech. V polovině 19. století bylo ale jen v Praze přes 50 kaváren, poptávka po módním nápoji rostla a především kavárníci volali po možnosti koupit kávu již upraženou. S prodejem čerstvě pražené kávy začal roku 1862 ve Vídni známý Julius Meinl, a u nás ho koncem 19. století napodobili podnikatelé Kadlec, Vomáčka a Smrkovský a později Karel Kulík, Meinlův velký konkurent za první republiky. Byly to zlaté časy kaváren – těch tradičních, jako byla pražská Slavia a Louvre nebo třeba Měšťanská beseda v Plzni, ale i zcela nových či nedávno založených, které odrážely moderní dobu i svou architekturou, jako kubistické Café Orient v Praze, brněnské podniky Kolbabova kavárna a Era nebo ostravská Elektra. Stále se zde scházeli politici, studenti a inteligence, ale také nové celebrity prvorepublikové společnosti – filmové hvězdy. Symbol prvorepublikového životního stylu utlumila druhá světová válka a s ní nedostatek kávy. Ta se v té době často vyvažovala bez nadsázky zlatem a především v domácích podmínkách ji nahradila cikorka. „Když jsem byla malá, jezdívala jsem na prázdniny k babičce do Chrudimi. Babička někde sehnala nepraženou zelenou kávu, měla takový plechový strojek na pražení kávy, do kterého se nalil líh a káva se pražila. Já ji potom rozvážela na kole do okolí a vyměňovala jsem ji za máslo, vejce a jiné věci. Tenkrát bylo všeho málo, tak si lidé vzájemně vypomáhali“. vzpomíná paní Přikrylová – 12 – Vzpomínky Paní Přikrylová vzpomíná S rodiči jsme bydleli v Praze, já byla malá holčička. Rodiče na kávu chodili, někdy mě brávali s sebou. Chodili jsme do kavárny Slávie, někdy jsme chodili i po večeři. Tatínek pil kávu černou, maminka bílou. Když jsme v určitém období neměli služku, rodiče mne brávali s sebou na „Tůmovku“. Byla to budova na rohu Vodičkovy a Jungmannovy ulice, blízko bylo Burianovo divadlo. V té době jsem chodila do třetí, čtvrté třídy. Poté byl tatínek (důstojník) přeložen, stěhovali jsme se do Berouna. Pátou třídu jsem měla v Berouně, potom jsme byli v Hradci Králové, kde jsem chodila do gymnázia. V Hradci jsme chodili na kávu v neděli odpoledne – byl to hotel na rohu, teď si nemohu vzpomenout na jméno – maminka si v kavárně vždy přečetla časopisy. Z Hradce šel tatínek do penze, pak jsme se stěhovali do Chrudimi. Maminka zemřela, já se v roce 1950 vdávala. Měli jsme známé ve Vídni, ti nám občas posílali balíčky, a v nich byla káva. Kávu jsme měli denně, po večeři. S manželem jsme se dostali po válce znovu do Hradce. Potom jsme již bydleli na bytě u „Švandů“ v ulici Třebízského v Hlinsku, a poté jsme dostali byt v podnikovém domě. V Hlinsku jsme již do kavárny nechodili. Pak již káva byla více k dostání, při cestách do ciziny jsem koukala, jak to kde mají a jak to s kávou vypadá tam. Dnes už mne káva příliš nechutná, protože mi již v mém věku nedělá dobře na žaludek. Tak jí dnes skoro nepiju – a když – tak se sušenou smetankou. vypráví paní Přikrylová VZPOMÍNKY – 13 – Půl století ,,turka“ Po válce a krátké době euforie přišla tvrdá rána v podobě únorového převratu a znárodňování podniků. Kvalita kávy šla rapidně dolů a sehnat něco jiného než standardní směs znamenalo zařídit si přes známé ,,podpultovku“ v tuzexu, nebo si ji přivézt z vymodleného výletu do ciziny, stejně jako přístroje a nádoby na přípravu kávy. S tímto nedostatkem je patrně spojený i ,,vynález“ českého ,,turka“. Nebylo nic snadnějšího než nasypat trochu kávy do šálku a zalít horkou vodou. Kdo se s tím nespokojil, chtěl kávu méně hořkou a lahodnější a bez lógru, připravoval ji přes překapávač. Filtry se ovšem u nás sehnat nedaly. Vozily se třeba z tehdejšího východního Německa a často se z úsporných důvodů i vymývaly, sušily a používaly opakovaně. Elektrický překapávač z tuzexu znamenal opravdový luxus, o espresu jste si tehdy mohli nechat jen zdát, případně zajít čas od času do luxusního hotelu Alcron nebo Ambasador. Další zvrat přišel se sametou revolucí, kdy italské kávové značky vycítily příležitost prorazit v „zemi turka“ a začaly s masivní reklamní kampaní. „Je to trochu paradox: káva se v Itálii nikdy nepěstovala, jen je tam hodně oblíbená a spousta lidí dodnes žije v tom, že jedině italská káva je ta pravá,“ přisvědčuje barista Zdeněk Smrčka, jeden z otců projektu Piccolo neexistuje, který se úspěšně snaží o obnovení kávové kultury u nás. Text převzat z: [email protected] – 14 – Vzpomína jí m anželé Bří Břízovi ma zovi jí rádi kávu jednou den sešli se do ně. Kolem ma, uvař il třetí hodin i si kaf íčko a řeku Chr y odpoledn , poseděli udimku, k e přišli z p v k d e u c p jíci, sr nčí… hy ni. Pod řilétali čáp ráce, o i, čejky hn k nem mív Bylo se na íz c a li r ybník dily v břez o dívat. Pro vidí do kra ích, kolem je, jako u n to jsou rád p i ic obíhali zatady na Dr h doma na U Břízů se achtince ve Dřevíkově kávě říká „ t . řetím patře bláto“. Pan Bříza , nepil kafe ani v práci, řár nu, zab místo toho afal, a šup cho do roboty. přišla pade „Kouřil jse dil o přestávce kouřit sátka, zapá m do pěkně na k lil ani z legra uce. Až jsem jsem si poslední ciga padesáti,“ říká pan Bříza, „pa retu, a od t sám sebe p tím, když m k é doby jsem řekvapil, ja ě došly cig kou mám p si nezapáli arety, už js traktorista evnou vůli l em nedočk , aby mně . Protože p avě vyhlíž sehnal ciga Káva bývá řed el, jestli ne rety. No, a i zrádná pojede po n vidíte, pad Jednou sed ávsi la padesátk ěli Břízovi a šlus a ho společně u batolil pod tovo“. kafe a jejic stolem, chtě h v n u l k Tomáš, b s převrhnul, ylo mu tak takže místo e postavit, chytil se h rok a půl, s r any stolu a kaf íčka jeli e celé horké na pohotov kafe na seb ost, celou r e učičku měl opařenou. vyprávějí m anželé Jan a a Milosla v Břízovi – 15 – Úhrady za bydlení, stravu a péči v Domově seniorů Drachtinka (dále jen v Domově) S každým klientem Domov uzavírá smlouvu o poskytování sociální služby, na základě které je klientovi zajišťováno bydlení, strava a péče. Tato smlouva se opírá především o zákon o sociálních službách č. 108/2006 Sb. (dále jen zákon) a o některá ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů. V rámci této smlouvy se kromě jiného řeší téma úhrad za bydlení, stravu a péči. Každý klient má svůj pravidelný měsíční příjem (důchod), ze kterého si hradí bydlení a stravu. Z důchodu klientovi zůstává dle zákona alespoň 15% z důchodu. Klienti tento zůstatek dostávají jako hotovost vždy k 15. dni v měsíci nebo je jim uložen na jejich depozitum. Ze zůstatku klienti platí například léky, fakultativní služby a věci osobní potřeby. Vyhláška zákona o sociálních službách č. 505/2006 Sb., určuje maximální výši úhrad za bydlení a stravu v domově pro seniory: ■ maximální celodenní úhrada za stravné 170 Kč – u nás v Domově je sazba 145 Kč (normální strava) nebo 155 Kč (dietní strava), ■ maximální celodenní úhrada za bydlení 210 Kč – u nás v Domově 135 Kč až 170 Kč (dle typu pokoje). Cena za stravu zahrnuje nejen náklady na potraviny, ale také režijní náklady, jako jsou energie a mzdové náklady. Náklady na bydlení zahrnují ubytování, úklid, praní, žehlení osobního, ložního prádla a drobné opravy prádla. sociální pracovnice Klienti Domova mají přiznaný příspěvek na péči ve výši, o kterém rozhodl příslušný úřad práce. Tento příspěvek, určený konkrétnímu klientovi, je dle zákona vyplácen na účet Domova a ten z něho hradí mzdové náklady v souvislosti s poskytováním potřebné péče. Tato skutečnost je zohledněna i ve smlouvě o poskytování sociální služby, kterou zde každý klient při přijímání uzavíral. Péče je poskytována především ze strany pracovníků přímé péče (pracovníci v sociálních službách a zdravotní sestry), pracovníků aktivizace a sociálních pracovnic. Míra potřebnosti klienta odpovídá výši přiznaného příspěvku na péči. Každý klient má možnost individuálně u sociálních pracovnic zjistit využívání tohoto příspěvku. Další informace a případné dotazy v této věci Vám poskytnou sociální pracovnice. – 16 – DRACHTINKA Sdělení o důchodech Výplaty skutečných zůstatků důchodů jsou každý měsíc vypláceny vždy k 15. dni v měsíci (pokud tento den připadá na sobotu, výplata proběhne k 14. dni, pokud má být 15. v neděli, výplata probíhá k 16. dni v měsíci). Klientům, kteří jsou mobilní a nepřijdou si zůstatek důchodu vyzvednout, ačkoli jim v tom nebrání žádný zdravotní důvod, bude zůstatek automaticky uložen na jejich bankovní depozitum. Toto se nevztahuje na klienty, kteří se z důvodu svého zdravotního stavu nemohou dostavit. Mgr. Markéta Štědrá, sociální pracovnice MDŽ NA DRACHTINCE – 17 – Ples CDS Motýl Ples Centra denních služeb Motýl Veselý a ničím nezatížený pohled rozzářil zimní atmosféru všedního dne v pořadí již pátého ročníku benefičního plesu CDS Motýl, v pátek 12. února, v prostorách Multifunkčního centra v Hlinsku, probíhajícího pod záštitou radního Pardubického kraje pana ing. Pavla Šotoly. Zřizovatel tohoto denního centra je město Hlinsko a provozovatelem Domov seniorů Drachtinka. Tato jedinečná charitativní akce v tomto regionu přilákala mnoho návštěvníků, a její myšlenka propojit svět zdravých a handicapovaných, byla bezezbytku naplněna. To by však nemohlo být naplněno bez pomoci mnoha lidí a hlavně štědrosti donátorů. Po oficiálním zahájení plesu a nádherném a dojímajícím předtančení uživatelů CDS Motýl, nalákala hudba Josefa IX. návštěvníky plesu všech věkových kategorií na taneční parket. Příjemnou součástí plesu se stal raut, a to nejen díky zapojení sponzorů, ale i s přispěním zaměstnanců kuchyně Domova seniorů Drachtinka a rodinných příslušníků uživatelů. Gurmánský zážitek si mohli návštěvníci vychutnávat při sledování bohatého programu plesu, ale i ve foyer Multifunkčního centra. Program společenského odpoledne i večera byl „okořeněn“ hudebními vstupy Josefa IX., Gábiny Goldové a chlapecké skupiny Daydreams, tanečním vystoupením mistrů světa v Hobby Dance pro rok 2015/2016 z tanečního studia Ridendo, a překvapením večera nejen pro uživatele centra, ale i pro návštěvníky plesu, bylo vystoupení FREESTYLE BMX. Toto vystoupení bralo dech nejednomu návštěvníkovi a vystavilo nás v úžas nad šikovností, talentem a umem. K velké radosti uživatelů centra přijela tento benefiční ples podpořit Gábina Goldová, která byla mile překvapená spontánností publika, radostí a láskou, kterou byl parket naplněn. Mezi další milé hosty patřil radní Pardubického kraje Ing. Pavel Šotola, radní města Hlinska, donátoři, dále pak uživatelé Domova na zámku Bystré, Domova sociálních služeb Slatiňany, pedagogové ZŠ Klíč, členové Klubu seniorů Hlinsko a klubu Pohoda. – 18 – Vyvrcholením večera byla dražba vítězného obrazu z výstavy obrazů uživatelů CDS Motýl, uživatelky Bohuslavy Tomšíkové, který se vydražil za 2500 Kč. Pro návštěvníky byla přichystána ještě druhá dražba, a to zážitkový let od Aeroklubu Skuteč, který byl vydražen za neuvěřitelných 2800 Kč. Výtěžek bude využit pro rozvoj Centra denních služeb Motýl, na dovybavení pomůckami pro aktivizační činnosti a pro další vybavení prostor, ve kterých naši uživatelé prožívají mnoho pěkných chvil svého života. „Velmi bychom chtěli poděkovat všem partnerům, donátorům, dobrovolníkům a Multifunkčnímu centru, kteří nám umožnili uskutečnit tento jedinečný ples, především děkujeme radnímu Pardubického kraje panu ing. Pavlu Šotolovi a radním města Hlinska pánům ing. Karlovi Hudcovi a Petrovi Matyáškovi. Dále děkujeme za neobyčejnou velkorysost vítězným dražitelům, s jakou přistupují k realizaci charitativních projektů nejen pro naše uživatele. Poděkování patří všem sponzorům, kteří nám poskytli dary do soutěže o ceny, dále organizaci Fokus a jejím dobrovolníkům za pomoc při organizaci a všem ostatním, kteří přispěli k úspěšnému průběhu plesu.“ „Cílem tohoto benefičního plesu bylo propojení světa zdravých a handicapovaných napříč všemi generacemi a to se nám díky všem povedlo.“ MEDIÁLNÍ PARTNEŘI: Chrudimský deník, Hlinecké noviny, AHP Hlinsko SPONZOŘI: Tiskárna Grafies a. s., PŘÍHODA s. r. o., DUET CZ, s. r. o., HUKY s. r. o. Elektro, LOM MATULA a. s., DUKO Hlinsko s. r. o., Vysočinská lesní s. r. o., POTRAVINY VYSOČINA s. r. o., PZP Merlin s. r. o., HARTMANN-RICO a. s., Mlékárna Hlinsko, a. s., PEKAŘSTVÍ VACEK a spol., v. o. s. INTERPRETI: Josef IX., Gábina Goldová, Daydreams, mistři světa v Hobby Dance pro rok 2015/2016 z tanečního studia Ridendo a Freestyle BMX PARTNEŘI: Turistické informační centrum Hlinsko, MFC Hlinsko, FOKUS Vysočina PRODUKCE: foto Radek Pavlík Kateřina Severýnová Domov seniorů Drachtinka mobil: 725 929 504 email: [email protected] – 19 – Káva malá, velká černá dáma závislosti. Hořká, sladká na jazyku rozpuštěná chvilka smyslnosti. Slabá, silná v cukrárně ukradená dávka dospělosti. Voňavá marnivá romantika v tvém svůdném náručí. Jedna, dvě vášnivé noci splněných očekávání. Horká s mlékem a se skořicí na lžičce doznívající Vydává: Domov seniorů Drachtinka Adresa redakce: Domov seniorů Drachtinka Erbenova 1631 539 01 Hlinsko Email: [email protected] Šéfredaktor: Mgr. Eva Holečková Zástupce šéfredaktora: Jana Malá Přispěvatelé: Zuzana Petrlíková, Kateřina Severýnová, Ludmila Dostálková, Jana Malá (Mm) Tisk: DsD vlastními prostředky Vychází: Čtyřikrát do roka Autor obálky: Jana Malá Sazba, grafická úprava: Jana Malá Vydavatel si vyhrazuje právo příspěvky vrátit, případně upravovat tak, aby odpovídaly charakteru časopisu DsD. …symfonie chutí… WhiteSkull – 20 – Fotografie, které nejsou konkrétně označeny jménem autora, jsou pro časopis poskytnuty autory, kteří pracují v DsD, nebo jsou získány z volně dostupných zdrojů i z internetových stránek.