Farní lístek

16. 03. 2014
SLAVNOST SVATÉHO JOSEFA
19. března 2014
V evangeliu jsme slyšeli, že „Josef
udělal, jak mu anděl Páně přikázal: vzal
svou ženu k sobě“ (Mt 1,24). Tato slova již
obsahují poslání, které Bůh svěřuje Josefovi,
totiž aby byl kustodem, ochráncem.
Ochráncem koho? Marie a Ježíše, ale také
celé církve, jak zdůraznil bl. Jan Pavel II.:
„Svatý Josef, který s láskou ochraňoval
Marii a s radostí se věnoval výchově Ježíše Krista, také dnes střeží a chrání
mystické Tělo Vykupitele, církev, jejímž obrazem i vzorem je nejsvětější
Panna“ (Redemptoris Custos, 1).
Jak tuto ochranu Josef uskutečňuje? Diskrétně, pokorně a mlčky, ale
také ustavičnou přítomností a naprostou věrností i tehdy, když nerozumí. Od
manželství s Marií až k epizodě s dvanáctiletým Ježíšem v Jeruzalémském
chrámu je pozorně a s láskou v každé chvíli provází. Je po boku Marie, svojí
nevěsty v klidných i obtížných chvílích života, cestou do Betléma na sčítání
lidu a v úzkostných i radostných chvílích porodu, v dramatickém okamžiku
útěku do Egypta, v tíživé situaci před nalezením syna v chrámu a potom v
každodennosti, doma v Nazaretu, v dílně, kde učil Ježíše řemeslu.
Jak prožívá Josef své povolání ochránce Marie, Ježíše a církve? V
ustavičné pozornosti vůči Bohu, otevřenosti k Jeho znamením, disponibilitě k
Jeho plánu, nikoli svému. A to je to, co Bůh žádal od Davida, jak jsme slyšeli
v prvním čtení. Bůh si nepřeje dům zbudovaný člověkem, ale touží po
věrnosti vůči Svému Slovu, Svému plánu. Bůh sám si buduje dům z živých
kamenů označených Jeho Duchem. A Josef je „ochráncem“, protože umí
naslouchat Bohu, nechá se vést Jeho vůlí, a právě proto má větší vnímavost
pro lidi, kteří jsou mu svěřeni. Dovede číst události realisticky, je pozorný k
tomu, co se děje kolem, a umí přijmout ta nejmoudřejší rozhodnutí. V něm,
drazí přátelé, vidíme, jak se odpovídá na Boží povolání: ochotně a pohotově.
Ale vidíme také střed křesťanského povolání, jímž je Kristus! Chraňme Krista
ve svém životě, abychom chránili druhé, abychom chránili stvoření!
papež František
Podněty ke zpytování svědomí pro motoristy:
♦ Uvědomuji si, že je auto dopravní prostředek? Nedělám si z něho modlu,
prostředek k vyjádření své převahy nad druhými?
♦ Křesťan, který sedí za volantem, zůstává křesťanem i jako řidič. Je těžké
milovat bližní, kteří nás při řízení auta rozčilují, nenadávat jim, přát jim dobré.
Snažím se o to?
♦ Neděle je den Páně. Ten je také dnem lásky k bližním. Jak používám svůj vůz
v neděli? Používám jej pro radost, vzdělání a zotavení své rodiny? Používám jej
také někdy pro službu lidem ve farnosti či v okolí?
♦ Stále někam spěcháme. Staří lidé ale mají jiné tempo života než mladší a
k tomu mnohdy řadu zdravotních obtíží. Jak se chovám k postarším, pomalu
jezdícím řidičům a řidičkám? Jak ke starým chodcům? A také jak k policistům?
♦ Hazardní jízda nemívá daleko k vražednému nebo sebevražednému pokusu.
Neoddávám se falešné jistotě, že mně se nemůže v riskantním manévru nic stát?
Uvědomuji si, kolik lidských životů mohu ovlivnit, jakmile si sednu za volant?
Nechci se snad před někým svou „frajerkou jízdou“ chlubit? Nechci si za
volantem odreagovávat své neúspěchy, ponížení, špatnou náladu?
MALÝ PRŮVODCE POSTNÍ DOBOU – 2. týden
2. neděle postní - 16. března 2014
Z oblaku se ozval hlas:To je můj vyvolený Syn, v něm mám zalíbení; toho
poslouchejte! (Mt 17,1-9)
Evangelium o proměnění Páně nám klade před oči Kristovu slávu, která
předjímá vzkříšení a ohlašuje budoucí dokonalé sjednocení člověka s
Bohem. Křesťanské společenství si uvědomuje, že je – podobně jako
apoštolové Petr, Jakub a Jan – „vzato na vysokou horu“ (Mt 17,1), aby
znovu přijalo v Kristu, jako synové v Synu, dar milosti Boží: „To je můj
milovaný Syn, v něm mám zalíbení, toho poslouchejte“ (v. 5). Je to
pozvání k tomu, abychom zaujali odstup od všedního shonu a ponořili se
do Boží přítomnosti. Bůh nám chce denně sdělovat Slovo, jež proniká do
hloubi našeho ducha, kde rozlišuje dobro a zlo (srov. Žid 4,12) a posiluje
vůli následovat Pána.
pondělí – 17. března 2014
Jakou mírou měříte, takovou se naměří zas vám. (Lk 6,36-38)
Nikoho nesuďme, protože jediným soudcem je Pán.
♦ Jak beru vážně dopravní předpisy? Necítím se „být nad nimi“?
úterý – 18. března 2014
♦ Respektuji své síly a nepokračuji v jízdě, když na mne jde spánek nebo se pro
únavu nemohu soustředit? Nehazarduji tím, že na to nedbám? Dodržuji zásadu,
že s alkoholem za volant v žádném případě nesmím?
I kdyby jak šarlat byly vaše hříchy, Bůh je vybílí jako sníh. (Iz 1,10.16-20)
♦ Netrpí má rodina tím, že do provozu auta vkládám víc prostředků, než si
mohu, s ohledem na ostatní potřeby domácnosti, dovolit?
♦ Jak se chovám při dopravním přestupku, při dopravní nehodě? Nesvaluji vinu
na druhé?
♦ Auto nemám proto, abych vyvolával závist svých sousedů. Je také ale hloupé,
trápím-li se a závidím-li, když má můj soused náhodou lepší a silnější vůz.
Chovám se i v tomto jako křesťan?
♦ Modlím se za to, abych nikomu při řízení auta neublížil? A jsem ochoten
žehnat těm, kdo se na silnici chovají nemotorně nebo nebezpečně?
+++
Z útlé knížky P. Aleše Opatrného „Jak potěšit zpovědníka“?, která vyšla v KN
v těchto dnech v řadě Katecheze do kapsy. Vřele doporučuji k přečtení, neboť
stručnou a jasnou formou je zde všechno, co se týká sv. smíření.
V závěru brožury jsou netradiční zpytování svědomí (např. Zpovědní zrcadlo
v životě víry, Z. zrcadlo zaměřené na vztahy, Z. zrcadlo podle manželského slibu,
Z. zrcadlo pro vážně nemocné, pro motoristy – viz výše). Brožura stojí 99,- Kč.
Bůh se v odpouštění našich hříchů nikdy neunaví.
středa – slavnost sv. Josefa - 19. března 2014
Josefe, neboj se! (Mt 1,16.18-21.24a)
Svatý Josef znal těžké chvíle, ale nikdy neztratil důvěru v Boha a
dokázal těžkosti překonat.
čtvrtek – 20. března 2014
Požehnaný člověk, jehož oporou je Hospodin. (Jer 17,5-10)
Nemůžeme žít bez skály, kterou je Ježíš Kristus.
pátek – 21. března 2014
Kámen, který stavitelé odvrhli, stal se kvádrem nárožním. (Mt 21,33-43.45-46)
Mějme odvahu jít „proti proudu“.
sobota – 22. března 2014
Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a
políbil. (Lk 15,1-3.11-32)
Bůh je stále trpělivý a čeká nás.