Rizika pesticidů s endokrinními účinky: srovnání přístupů a řešení v

Komentáře

Transkript

Rizika pesticidů s endokrinními účinky: srovnání přístupů a řešení v
Rizika pesticidù s endokrinními úèinky:
srovnání pøístupù a øešení v Èeské republice a Nìmecku
Vydalo Hnutí DUHA v lednu 2003
Textová èást: Martin Sucharda a Vojtìch Kotecký
Zpracování a vydání této studie umožnila laskavá finanèní podpora Èesko-nìmeckého fondu budoucnosti. Pøíprava by nebyla možná bez spolupráce Pestizid Aktions Netzwerk e.V. (Pesticide Action Network
Germany).
Hnutí DUHA
Bratislavská 31
602 00 Brno
tel. 545-214-431
fax 454-214-429
email [email protected]
www.hnutiduha.cz
Hnutí DUHA je pøesvìdèeno, že èeská veøejnost mùže mít zdravìjší a èistìjší prostøedí. Navrhuje proto øešení
ekologických problémù, jež pøinesou konkrétní prospìch pro kvalitu života každého z nás. Úspìšnì prosazuje
úèinná a realistická opatøení, která omezí zneèištìní vzduchu a øek i produkci odpadù, umožní zachovat
pestrou krajinu, snížit kontaminaci potravin a vody toxickými látkami èi pøedejít globálním zmìnám klimatu.
Hledí i na ekonomickou a sociální stránku vìci. Jeho práce zahrnuje výzkum, vzdìlávání, právní kroky
i spolupráci s obcemi. Pùsobí na celostátní, místní i mezinárodní úrovni. Je zástupcem Friends of the Earth
International, nejvìtšího svìtového sdružení ekologických organizací, v Èeské republice.
Obsah
1. Shrnutí ..................................................................................... 5
2. Endokrinní disruptory ................................................................ 9
2.1. Endokrinní soustava .......................................................... 9
2.2. Mechanismy pùsobení endokrinních disruptorù ................. 10
2.3. Pøedpokládané úèinky ...................................................... 11
3. Hlavní chemické látky .............................................................. 13
4. Projevy v organismu ................................................................ 17
4.1. Laboratorní výsledky ........................................................ 17
4.2. Pozorování v pøírodì ........................................................ 18
4.3. Exponované skupiny ........................................................ 19
4.4. Populaèní trendy ............................................................. 20
5. Environmentální relevance ....................................................... 25
5.1. Efekt pøi expozici nízkým dávkám ...................................... 26
5.2. Další faktory ovlivòující úèinek .......................................... 28
5.3. Relativní význam fytoestrogenù ........................................ 30
6. Pesticidy v èeském zemìdìlství ............................................... 31
6.1. Kritéria a sledované parametry ........................................ 31
6.2. Pøehled pesticidù ............................................................ 32
7. Opatøení ................................................................................. 49
7.1. Adekvátní opatøení .......................................................... 49
7.2. Èeská legislativa a politická diskuse ................................. 49
7.3. Nìmecká legislativa a politická diskuse ............................ 51
8. Doporuèení ............................................................................. 53
9. Literatura ............................................................................... 57
•4
1. Shrnutí
Èeské zemìdìlství každoroènì spotøebuje stovky tun nìkolika typù pesticidù, které narušují fungování hormonù. Vìdci se domnívají, že právì ony a nìkteré další chemické látky s podobnými úèinky mohou být pøíèinou øady varovných zdravotních trendù vèetnì rapidnì se snižující kvality spermatu i rostoucího poètu pøípadù
urèitých druhù rakoviny a vývojových vad. Znepokojení vyvolává pøedevším zjištìní, že úèinkují pøi daleko
nižších koncentracích, než jaké se doposud považovaly za toxické.
Pesticidy s endokrinními úèinky
Že øada pesticidù mùže vážnì poškodit zdraví, není žádnou novinkou. Lékaøi už dlouho znají rizika chemických
postøikù, vèetnì akutních otrav pøi pøímém zasažení, karcinogenity, poškození nervové soustavy èi kùže.
Èasto však pùsobí až pøi vìtších dávkách, takže postihují hlavnì zemìdìlské dìlníky nebo lidi žijící v silnì
kontaminovaných venkovských regionech.
To ovšem platí pouze pro klasické toxické úèinky pesticidù – nikoli pro úèinky hormonální. Hormony v tìle øídí
mnoho dùležitých procesù vèetnì rozmnožování, vyluèování èi krevního obìhu. Zároveò hrají klíèovou roli pøi
vývoji lidského zárodku. Velmi malá, pøesnì dávkovaná, cílená, naèasovaná a vzájemnì koordinovaná množství tìchto látek urèují napøíklad správné formování mozku a pohlavních orgánù dítìte v tìle matky. V posledních nìkolika letech zjistili, že nìkteré pesticidy i další chemické látky (napøíklad dioxiny, polychlorované bifenyly, ftaláty, rùzné prùmyslové chemikálie aj.) funkci hormonù rùznými zpùsoby narušují:
• imitují hormony v tìle – DDT, endosulfan i další pesticidy napodobují estrogeny, ženské pohlavní hormony,
• blokují funkci hormonù – tøeba vinclozolin, linuron a DDE (hlavní produkt rozkladu DDT) brání buòkám, aby
pøijímaly signály mužských pohlavních hormonù, androgenù,
• brání tvorbì hormonù nebo jejich pøirozenému rozkladu – napøíklad atrazin v mozku narušuje tvorbu
gonadoliberinu, hormonu nepøímo kontrolujícího vyluèování pohlavních hormonù.
Množství endokrinních disruptorù v prostøedí a potažmo v lidském tìle není tak vysoké, aby úèinnì narušilo
bìžnou funkci hormonù pøi ovlivòování základních pochodù v tìle dospìlého èlovìka. Skuteèné riziko ale
pøedstavuje ovlivnìní vývoje plodu a pøípadnì velmi malých dìtí.
Klíèová role pohlavních hormonù a hormonù štítné žlázy pøi regulaci embryonálního vývoje zpùsobuje extrémní závislost na správném naèasování pøesných dávek hormonù, které tìlo na urèená místa vyluèuje. Narušení
této rovnováhy endokrinními disruptory mùže citlivé mechanismy poškodit a zpùsobit rùzné vývojové vady,
ovlivòující dítì po celý život a èasto se projevující až v dospìlosti. Pøedpokládá se, že mùže docházet pøedevším k poruchám vývoje nervové soustavy (a souvisejícím zmìnám chování), reprodukèních orgánù a imunitní
soustavy.
Experimenty na laboratorních zvíøatech ukázaly, že tyto pesticidy a další endokrinní disruptory zpùsobují
snížení množství spermií a feminizaci samcù, posunutí vìku, ve kterém zvíøata dosahují puberty, abnormální
zvìtšení prostaty, zmìny pohlaví želv i další zdravotní vady. Výzkum jim pøipisuje také nìkteré poruchy pozorované v pøírodì: deformace varlat i vajeèníkù èi zmenšené penisy u floridských aligátorù, nízkou kvalitu
spermatu a deformace varlat pum, poruchy rozmnožování u norkù, homosexuální chování rackù, maskulinizaci moøských mìkkýšù aj.
Pøedevším jsou ovšem chemické látky narušující funkci hormonù podezøívány, že souvisí s nìkterými znepokojujícími zdravotními trendy.
• Obavy vyvolává pøedevším snižující se kvalita spermatu. Série studií, které statisticky analyzovaly výsledky
z 30.-90. let, naznaèuje, že množství spermií se bìhem pìti desetiletí snížilo asi o 40 %. Výzkum vyvolal
rozsáhlé diskuse a výsledky se považují za kontroverzní. Pøíèinou mùže být narušení vývoje spermií v zárodku
úèinkem endokrinních disruptorù.
• Poèet pøípadù rakoviny varlat, nejèastìjšího druhu zhoubného bujení u mladých mužù, se v prùmyslových
zemích ve vìkové kategorii do 50 let zvyšuje o 2-4 % roènì. Pøibývá také pøípadù karcinomu prsu. Známé
pøíèiny zøejmì zpùsobují pouze 30-50 % tohoto trendu. Za zbytek mohou nést odpovìdnost právì pesticidy
a další látky narušující úèinek hormonù.
• Pøibývá rùzných vývojových poruch pohlavních orgánù mužù i žen.
•5
V žádném z tìchto pøípadù není zcela zøejmé, zda pøíèinou jsou právì endokrinní disruptory. Známé mechanismy pùsobení, laboratorní experimenty a zkoumání divokých zvíøat, ale také výsledky u rùzných skupin lidí
však toto podezøení øady autorù podporují.
• Prùzkum mezi èleny dánského sdružení ekologických zemìdìlcù zjistil, že ve srovnání s rùznými skupinami
dìlníkù mají v prùmìru podstatnì více spermií. K podobným závìrùm došly i výsledky testù, které tyto
sedláky srovnávaly se vzorkem zamìstnancù letecké spoleènosti, reprezentujícím bìžnou populaci
(mechanici, úøedníci, stewardi, poèítaèoví technici). U farmáøù, kteøí minimálnì ètvrtinu svého jídla vaøí
z biopotravin, byla namìøena o 43 % vyšší koncentrace spermatu.
• Dlouhodobé sledování potomkù žen, které žijí na pobøeží jezera Michigan (USA/Kanada) a živí se místními
rybami kontaminovanými PCB, ukázala, že trpí neurobehavoriálními poruchami. Nejvíce zasažené dìti
obtížnìji udržují pozornost, mají slabší krátkodobou i dlouhodobou pamì, nízké hodnoty IQ jsou troja zaostávání ve ètení oproti stejné vìkové skupinì o dva roky dvojnásobné než u prùmìrných vrstevníkù.
Zaznamenány byly rovnìž motorické poruchy.
• Studie ve Španìlsku zjistila, že poèet pøípadù chlapcù trpících kryptorchismem, vývojovou poruchou, pøi
které varlata bìhem embryonálního vývoje zùstala v bøišní dutinì, stoupá v jednotlivých obcích s místní
spotøebou pesticidù.
• Srovnání mexických matek ukázalo, že èím více mají DDE v mateøském mléce, tím kratší dobu mohou kojit.
Znepokojující je, že tyto chemické látky mohou hormony narušovat pøi nesrovnatelnì nižších dávkách, než
jaké se doposud považovaly za škodlivé.
Nejlépe je tento problém prozkoumán u bisfenolu A, plastu používaného v konzervách, jako souèást zubních
plomb èi materiálu k výrobì umìlohmotných dìtských lahví. Laboratorní pokusy odhalily, že u potkanù vystavených úèinku této látky docházelo k poškození zdraví (abnormálnímu rùstu prostaty) už pøi dávce 25 000násobnì
nižší, než byla doposud považována za zcela bezpeènou. Tato koncentrace odpovídá množství, které se do
lidského tìla mùže bìžnì dostat z obyèejné zeleninové konzervy. Další studie pøi podobnì nízkých koncentracích zjistily také další vady – sníženou hmotnost nadvarlete èi nepøirozenì posunutý zaèátek puberty.
Zdravotní poškození pøi extrémnì nízkých dávkách byla zaznamenána také u zvíøat vystavených rùzným druhùm pesticidù: vinclozolinu, atrazinu, endosulfanu, lindanu a DDT.
Èeské zemìdìlství
V roce 2001 èeské zemìdìlství spotøebovalo více než 1 200 tun pesticidù s endokrinními úèinky nebo
z tìchto efektù podezøelých. Mezi nejdùležitìjší patøí
• acetochlor,
• alachlor,
• atrazin,
• linuron,
• thiram,
• vinclozolin,
• zineb.
Pozornost ale zaslouží rovnìž další úèinné látky, napøíklad endosulfan nebo carbendazim.
Opatøení ke snížení rizika: srovnání èeského a nìmeckého pøístupu
Výzkum teprve postupnì odkrývá složitou mozaiku problému, který pùsobení nìkterých pesticidù a dalších
chemických látek na hormonální soustavu èlovìka i zvíøat pøedstavuje. Pøibývá údajù o molekulárních mechanismech úèinku syntetických polutantù v endokrinní soustavì, vývojových projevech v lidském tìle a paralelách, které podezøení podporují: epidemiologických trendech a biologických úèincích stejných látek
v laboratorních i volnì žijících zvíøatech.
Nicménì mozaika zdaleka není úplná. Vzhledem ke komplikovaným podmínkám (pùsobení øady rùzných látek
s endokrinními úèinky, synergence, pùsobení dalších environmentálních i jiných faktorù, genetické rozdíly
mezi jedinci, složité spolupùsobení rùzných dìjù v organismu) je dokonce možné, že nikdy nepùjde plnì
prokázat kauzální souvislost mezi expozicí konkrétním látkám a konkrétními epidemiologickými trendy.
•6
Komentátoøi nicménì soudí, že pøesto je nezbytné zavést opatøení, která sníží rizika. Podle úvodníku British
Medical Journal „názor, že tyto trendy [zvyšující se frekvence vývojových poruch] jsou reálné a souvisí
s environmentálním zneèištìním, získává na mezinárodní dùvìryhodnosti“. Proto „[l]egislativu nelze ‚pozastavit‘ do doby, kdy budou shromáždìny veškeré dùkazy“, komentuje dilema Royal Society, britská akademie
vìd: „Pøíprava opatøení a zákonù musí jít ruku v ruce s pokraèujícím výzkumem“. Nìmecký Spolkový úøad pro
životní prostøedí (Umweltbundesamt) shrnuje své doporuèení do podobnì formulované vìty: „tam, kde je
podezøení dostateènì podloženo, by mìly být zavedeny nezbytné regulace – v pøípadì potøeby doèasné -,
dokonce i pokud nìkteré otázky zùstávají otevøené“.
Èeská legislativa platná od øíjna 2002 však omezuje kontrolu úèinku pesticidù na endokrinní soustavu savcù
èi jiných živoèichù na vágní požadavek zaøadit v žádosti o registraci pøípravku „doplòkové studie“, mimo jiné
„zkoumání hormonální aktivity“, ovšem pouze „[j]estliže je to nezbytné pro správnou interpretaci úèinku na
reprodukci a pokud nejsou tyto informace doposud k dispozici“. Zkoušky tedy nevyžaduje závaznì a nestanoví ani konkrétní testy.
Navíc ekologická, zdravotní, agrární i pesticidová politika problém endokrinních disruptorù (pesticidù i jiných)
zcela ignorují. Státní politika životního prostøedí ani Akèní plán zdraví a životního prostøedí toto téma nezmiòují ani nekomentují. Neexistuje také žádný strategický èi tøeba jen diskusní vládní dokument zamìøený specificky na látky (nebo konkrétnì pesticidy) ovlivòující funkci hormonù.
Tato studie se zamìøila na srovnání pøístupù mezi èeským a nìmeckým regulaèním rámcem. Nìmecko bylo
zvoleno s ohledem na podobné podmínky zemìdìlství, jeho pomìrnì progresivní postavení mezi zemìmi
Evropské unie v kvalitì ekologické legislativy a blízkost i úzkou spolupráci mezi obìma státy, která z nìj èiní
dobrý model i partnera pro spolupráci.
Nìmecko se od Èeské republiky podstatnì liší v: • požadavcích na testování,
• registraci konkrétních pesticidù,
• reflexi problému ve státní ekologické politice.
Spolková legislativa výslovnì nejen vyžaduje testování, ale také stanoví „nepøijatelné efekty na...hormonální
soustavu èlovìka a zvíøat“ jako dùvod pro odmítnutí autorizace pesticidù, které provádí Biologische Bundesanstalt.
V Nìmecku není autorizováno dvanáct pesticidù narušujících funkci hormonù, které se v èeském zemìdìlství bìžnì užívají. Jsou mezi nimi i nìkteré z tìch, které výzkum Evropské komise oznaèil za látky vysoké
dùležitosti (tedy pøedstavující nejvìtší riziko) a pøitom patøí v Èeské republice mezi nejpoužívanìjší pesticidy:
mj. atrazin (èeská spotøeba v roce 2001: 131 tun), alachlor (278 tun) èi acetochlor (89 tun).
Navíc jsou tyto látky dùležitým tématem nìmecké diskuse o ekologické politice. Rezoluce výboru pro životní
prostøedí Spolkového snìmu ze srpna 1999 požaduje postupné, ale razantní snížení vypouštìní prokázaných
endokrinních disruptorù do prostøedí. Státní instituce, pøedevším Spolkový úøad pro životní prostøedí (Umweltbundesamt), je øadí mezi klíèové priority výzkumu a navrhují konkrétní opatøení k eliminaci rizik.
•7
•8
2. Endokrinní disruptory
Skuteènost, že øada syntetických chemických látek mùže narušovat funkci hormonù v tìle rùzných živoèichù,
vèetnì èlovìka, patøí mezi nejvíce frekventované environmentální problémy posledních let.
Znepokojující je rapidnì rostoucí seznam látek, u kterých byla tato vlastnost objevena. Patøí mezi nì øada
pesticidù, látek užívaných pøi výrobì bìžného prùmyslového zboží, ale také polychlorovaných bifenylù èi dioxinù. Zejména potom v kombinaci se skuteèností, že nìkteré tyto tzv. endokrinní disruptory jsou funkèní i pøi
extrémnì nízkých dávkách – podstatnì nižších, než u jakých byly doposud známy klasické toxické úèinky.
2.1. Endokrinní soustava
Tìlo mnohobunìèných živoèichù, èlovìka a ostatní savce nevyjímaje, je øízeno dvìma systémy: nervovou
soustavou a hormony.
Nervy, ve kterých jsou signály pøenášeny elektrickým impulsem, nesou odpovìdnost pøedevším za komplikované procesy (napøíklad pamì, emoce, smysly) a za orgány, jež vyžadují rychlou èi pøesnì koordinovanou
reakci (tøeba svaly nebo plíce).
Naproti tomu endokrinní systém, pracující prostøednictvím hormonù, reguluje ty funkce rùzných orgánù, u kterých
postaèuje pomalejší reakce (krevní obìh, vyluèování, metabolismus, rozmnožování). Hraje také klíèovou roli
pøi vývoji organismu, zejména pak v rùstu a tvarování embrya èi pøi tvorbì pohlavních orgánù. Vývojové funkce
jsou aktivaèního (stimulace rùstu buòek) i organizaèního (diferenciace bunìk podle funkce) rázu. Významnì
ovlivòuje správný a pøesný vývoj mozku i dalších èástí nervové soustavy, imunitního systému a rozmnožovacího
ústrojí.
Napøíklad hormony štítné žlázy (tyroxin, trijódtyronin a kalcitonin) øídí energetický metabolismus organismu:
tøeba trijódtyronin zvyšuje spotøebu kyslíku a vývoj tepla v buòkách. Ovlivòují rovnìž uèení se, pamì, chování
i sluch, zrání kostí a jsou velmi dùležité pro vývoj mozku, protože pøi vývoji embrya regulují množení a diferenciaci nervových bunìk.
Hormony jsou speciální chemické látky, urèené výhradnì k regulaci tìchto funkcí. Patøí mezi nì inzulín,
adrenalin, stereoidní hormony i øada dalších. Tìlo je produkuje ve zvláštních žlázách (napøíklad štítná žláza,
nadledvina nebo gonády – pohlavní žlázy), nìkterých èástech nervové soustavy (tøeba hypofýza – tzv. podvìsek mozkový) a urèitých specializovaných buòkách, které se nacházejí v jiné tkáni (napøíklad nìkteré buòky ve
slinivce bøišní). Tyto orgány vyluèují hormony do krevního obìhu.
Hormonální systém je mimoøádnì komplikovaný. Hladina nìkterých hormonù øídí vyluèování dalších, tøeba
uvolòování hormonù z adenohypofýzy je kontrolováno regulaèními hormony z hypothalamu, hormony adenohypofýzy poté samy ovlivòují èinnost dalších endokrinních žlaz, napøíklad produkci sexuálních hormonù v pohlavních orgánech. Systém ovlivòuje složitá soustava negativních i pozitivních zpìtných vazeb: napøíklad uvolòovací
hormony hypothalamu stimulují vyluèování specifických hormonù v adenohypofýze, které zase vyvolávají uvolòování endokrinních látek z dalších žláz, napøíklad kortizolu v kùøe nadledvin – který zpìtnì tlumí produkci
pøíslušného uvolòovacího hormonu hypothalamu, jehož snížená hladina zpùsobuje nižší výdej kortizolu.
Buòky, které jsou prostøednictvím hormonù regulovány, mají tzv. receptory – specializované proteiny, jež tyto
látky v krvi rozpoznávají. Umožòuje to unikátní kompatibilita mezi hormonem a pøíslušným receptorem. Molekula hormonu se váže na receptor a spouští tak chemický mechanismus, který zpùsobuje pøíslušnou reakci
buòky. Podle koncentrace hormonù tedy buòky, tkánì a orgány upravují své funkce.
Chemická struktura jednotlivých hormonù je u všech obratlovcù témìø nebo zcela identická. Znamená to, že
hormonální systém je znaènì konzervativní: vyvinul se v poèáteèních fázích evoluce a pozdìji už nedocházelo
k výraznìjším zmìnám.
Hladina hormonù v krvi je mimoøádnì malá a systém závisí na jejích minimálních zmìnách. Koordinovaný rùst
a vývoj tìla proto závisí na pøesné koncentraci, naèasování i vzájemných interakcích mezi hormony.
•9
2.2. Mechanismy pùsobení endokrinních disruptorù
Už koncem tøicátých let byla vyvinuta první syntetická látka, která imituje estrogen: dietylstilbestrol (DES) [1].
Šlo ovšem o zámìr, DES mìl sloužit k terapii hormonálních poruch v tìhotenství. V 50. letech byla ovšem
tatហvlastnost objevena u DDT, tehdy široce rozšíøeného insekticidu [1]. Na pøelomu osmdesátých a devadesátých let výzkum zaèal objevovat, že mezi chemickými látkami jde o pomìrnì rozšíøený fenomén.
Podle EPA, americké federální Agentury pro ochranu životního prostøedí,
„environmentální endokrinní èi hormonální disruptor mùže být definován jako exogenní látka, jež interferuje
se syntézou, sekrecí, transportem, vazbou, úèinkem nebo rozkladem pøirozených hormonù, které jsou v tìle
odpovìdné za homeostázi, reprodukci, vývoj nebo chování“ [2].
Endokrinní disruptory úèinkují rùznými mechanismy a narušují funkci rùzných hormonù. Závažné jsou pøedevším úèinky na pohlavní hormony (øízení reprodukce, dùležitá role ve vývoji reprodukèních orgánù) a hormony
štítné žlázy (v embryu významnì ovlivòují vývoj nervové soustavy vèetnì mozku). Postupnì se ukazuje, že
vùbec nemusí jít o látky s podobnou chemickou strukturou.
Vinou podobnosti hormonù u rùzných taxonù lze oèekávat, že se úèinky téže slouèeniny u druhù pomìrnì
velkých taxonomických skupin (napøíklad obratlovci) nebudou pøíliš lišit [3]. Pøíèinou je už diskutované evoluèní stáøí a z nìj vyplývající konzervativnost hormonální soustavy (málo se mìní v prùbìhu evoluce a je tedy
u rùzných živoèišných skupin relativnì podobná).
Imitování hormonù
Klasickým a nejlépe prozkoumaným pøípadem endokrinní disrupce je imitování hormonù nìkterými syntetickými látkami. Vážou se na specifické hormonální receptory, které aktivují a spouštìjí tak pøíslušný chemický
mechanismus v buòce.
Typickým pøíkladem tohoto jevu jsou environmentální estrogeny, xenoestrogeny. Pøirozené estrogeny (nejúèinnìjší z nich je estradiol) vznikají ve vajeèníku, pøípadnì také v placentì, a nesou odpovìdnost za vývoj
samièích pohlavních znakù u obratlovcù. Vedle regulace rozmnožovací soustavy se rovnìž podílejí na øízení
rùstu, vývoje kostí a metabolismu. Environmentální estrogeny se vážou na pøíslušné receptory, a vyvolávají
tak reakci odpovídající zvýšené koncentraci estradiolu èi jiných hormonù.
Mezi environmentální estrogeny patøí už zakázané DDT a jeho metabolity, aldrin, ale i bìžnì užívané látky:
pesticidy endosulfan [4] èi atrazin [5], plast bisfenol-A [6], nìkteré ftaláty [7] èi dokonce kadmium [8].
Estrogenní úèinky mají rovnìž nìkteré látky obsažené v rostlinách, fytoestrogeny, které se do lidského tìla
dostávají s potravou [9].
Imitování hormonù se ale neomezuje na estrogen. Napøíklad hydroxylované PCB se vážou na transthyretin,
protein, který v krvi transportuje hormony štítné žlázy, a slabìji rovnìž na jejich receptor [10].
Blokování funkce hormonù
Další látky naopak úèinek endokrinní signalizace blokují: vazbou na receptor brání jeho interakci s pøirozeným
hormonem.
Nìkteré pesticidy tímto mechanismem inhibují funkci samèích pohlavních hormonù, androgenù (pøedevším
testosteron a dihydrotestosteron). Mezi antiandrogeny patøí DDE, hlavní a nejvíce perzistentní metabolit
(produkt rozkladu) DDT [11], jehož významné koncentrace se v prostøedí nadále nacházejí, pøestože použití
pùvodního insekticidu bylo již ve vìtšinì zemí zakázáno. Podobné úèinky má rovnìž fungicid vinclozolin [12],
herbicid linuron [13], nìkteré ftaláty [14] a další látky.
Androgeny regulují vývoj samèích pohlavních orgánù, pohlavních bunìk i sekundárních sexuálních znakù
a stimulují rùst kostí.
• 10
Nìkteré látky se vážou rovnìž na Ah-receptor (AhR), jehož funkce v buòce doposud není známa: nebyla zatím
nalezena látka, kterou tento receptor v lidském tìle rozpoznává [15]. Pùvodnì byl objeven kvùli své silné
vazbì s dioxinem 2,3,7,8-tetrachlorodibenzo-p-dioxin (TCDD) [15]. TCDD, jiné dioxiny i nìkteré PCB vazbou
na Ah-receptor blokují v buòce funkci receptorù estrogenù a tak brání v úèinku ženských pohlavních hormonù,
zøejmì také ovlivòují hladinu hormonù štítné žlázy v krvi [16]. Pokusy ukázaly, že kmen laboratorních myší,
kterým vinou genetické zmìny chybí Ah-receptor, pøi vystavení TCDD vùbec nevykazuje obvyklé pøíznaky toxických úèinkù tohoto dioxinu [17].
Chemické látky nemusí s endokrinní soustavou nezbytnì interferovat pouze prostøednictvím hormonálních
receptorù cílových bunìk. Øada slouèenin narušuje syntézu, skladování, sekreci, transport a rozklad hormonù [18].
Biocid tributiltyn, používaný pøedevším na nátìrech lodí, blokuje u mìkkýšù konverzi testosteronu v estrogeny [19]. Ketoconazol interferuje se syntézou testosteronu, atrazin inhibuje tvorbu gonadoliberinu v hypothalamu a potažmo rovnìž folitropinu a lutropinu [20]. Polychlorované bifenyly rùznými mechanismy interferují
s hormony štítné žlázy – zvyšují metabolismus thyroxinu, brání jeho transportu do cílových bunìk i konverzi na
trijódtyronin [21].
Nìkteré tyto mechanismy jsou nepøímé, funkci hormonù brání tøeba narušování transportních proteinù v krevní
plazmì [21] [10] èi redukce aktivity enzymù – acetylcholinesterázy, která pøenáší nervové impulsy a zajišuje
tak syntézu hormonù hypothalamu [22], èi 5-alfa-reduktázy, jež modifikuje hormony [18].
2.3. Pøedpokládané úèinky
Množství endokrinních disruptorù v prostøedí a potažmo v lidském tìle není tak vysoké, aby úèinnì narušilo
bìžnou funkci hormonù pøi ovlivòování základních pochodù v tìle dospìlého èlovìka. Nelze tedy tøeba oèekávat, že by se pod vlivem environmentálních estrogenù zaèaly u mužù vyvíjet ženské znaky. Skuteèné riziko ale
pøedstavuje ovlivnìní vývoje plodu a pøípadnì velmi malých dìtí.
Klíèová role pohlavních hormonù a hormonù štítné žlázy pøi regulaci embryonálního vývoje zpùsobuje extrémní závislost na správném naèasování pøesných dávek hormonù, které tìlo na urèená místa vyluèuje. Narušení
této rovnováhy endokrinními disruptory mùže citlivé mechanismy poškodit a zpùsobit rùzné vývojové vady,
ovlivòující dítì po celý život a èasto se projevující až v dospìlosti. Riziko se pøitom v nìkterých pøípadech
omezuje pouze na velmi krátké, kritické období vývoje, napøíklad okamžik formování varlat. Colbornová, vom
Saal a Sotová shrnují, že uvážíme-li
„dnešní znalosti o chemikáliích, které narušují endokrinní systém, úèinky 1) se ve srovnání s dùsledky expozice dospìlého èlovìka mohou projevovat naprosto odlišným zpùsobem u èasného embrya, vyvinutého plodu
èi novorozence, ovšem s trvalými následky; 2) mohou mìnit prùbìh vývoje a ovlivòovat potomky, pøièemž
výsledek závisí na konkrétní fázi vývoje, ve které k expozici dochází; a 3) jsou èasto zpoždìné a proto se
mohou plnì nebo viditelnì projevit až po dosažení potomkovy dospìlosti nebo dokonce støedního vìku,
dokonce aèkoli kritické vystavení kontaminaci probìhlo bìhem èasné fáze vývoje embrya, v plodu nebo
u novorozence“ [23].
Dìtský organismus zpracuje chemické látky rychleji než dospìlý èlovìk, ale detoxikace postupuje pomaleji
a tìlo je vystaveno relativnì vìtším dávkám, protože v pøepoètu na kilogram své váhy má pomìrnì vyšší
pøíjem potravy [24].
Pøíèina není známa u zhruba 70 % vývojových vad a soudí se, že nìkteré z nich mùže zpùsobovat kontaminace
syntetickými chemikáliemi sama o sobì nebo v kombinaci s genetickými a nutrièními faktory [25].
Nervová soustava a chování
Pohlavní hormony a hormony štítné žlázy hrají u plodu i malého dítìte dùležitou roli pøi vývoji nervové soustavy, pøedevším její zdaleka nejvíce komplikované èásti – mozku. Ovlivnìní jejich funkce mùže zpùsobovat
trvalá poškození, mimo jiné snížení IQ, pamìti nebo pozornosti, mentální retardaci, defekty psychomotorických funkcí, psychózy, epilepsii, narušení pohlavní diferenciace mozku a potažmo sexuálního chování aj.
• 11
Napøíklad kongenitální hypotyreóza, deficit hormonù štítné žlázy bìhem pozdnì prenatálního vývoje a krátce
po narození, zpùsobuje trvalou mentální retardaci a pøestože nejvážnìjší dùsledky lze odstranit terapií, nevyléèitelné zùstávají psychomotorické problémy, snížená pamì a mírnì snížené IQ [16]. Endokrinní disruptory
by mohly poškodit rovnìž funkci nervové soustavy v hormonální signalizaci: nìkteré èásti mozku, napøíklad
hypothalamus, hrají dùležitou roli v produkci a pøenosu hormonù.
Pozornost zaslouží pøedevším PCB, které narušují funkci hormonù štítné žlázy. Studie, podrobnìji diskutované v kapitole 4., skuteènì naznaèují souvislost mezi expozicí PCB a poruchami nervové soustavy u lidí
i zvíøat. V podezøení z podobných úèinkù jsou i další látky, vèetnì nìkterých pesticidù [18]. Specifický výzkum
se však prozatím omezoval prakticky výhradnì na PCB [26].
Reprodukèní orgány
Endokrinní disruptory by teoreticky byly schopny ovlivnit sexuální funkce dospìlých jedincù, podmínkou však
jsou mimoøádnì vysoké dávky a v okamžiku, kdy pøestanou pùsobit, efekt vícménì zmizí [27]. V reálném
prostøedí se však lidé a zvíøata setkávají s nesrovnatelnì nižší hladinou koncentrace.
Ale pohlavní orgány jsou, podobnì jako nervová soustava, mimoøádnì citlivé na zásahy bìhem kritických fází
vývoje. Za zranitelná se považují pøedevším varlata. Expozice estrogenu, ženskému pohlavnímu hormonu,
v rané fázi embryonálního vývoje snižuje množství dùležitých Sertolliho buòek [28]. Na tìchto buòkách se
vyvíjí spermie, plodnost dospìlého muže tedy závisí na jejich poètu. Proliferace a funkce Sertolliho bunìk je
kontrolována folitropinem (FSH), jedním z hormonù adenohypofýzy, který podléhá negativní zpìtnovazebné
regulaci estrogenem [29].
Sertolliho buòky rovnìž produkují antimüllerovský hormon (AMH), který u mužù bìhem embryonálního vývoje
zajišuje zánik Müllerovy trubice, embryonální struktury, z níž vznikají ženské pohlavní orgány. Mají tedy
dùležitou roli v pohlavní diferenciaci embrya.
Estrogen zároveò blokuje replikaci Leydigových bunìk, které produkují testosteron [28]. Chemické látky,
které estrogen imitují, tedy mohou snižovat sekreci tohoto mužského pohlavního hormonu.
Diskutuje se proto o možné souvislosti mezi úèinkem endokrinních disruptorù a nìkterými vadami reprodukèní soustavy, které vznikají v pre- nebo ranì postnatálním vývoji, pøedevším možnou snižující se koncentrací
spermií, rakovinou varlat nebo nìkterými strukturálními defekty pohlavních orgánù. Možná je také odpovìdnost tìchto chemických látek za èást pøípadù rakoviny prsu a další. Hladina pohlavních hormonù u obou
rodièù by rovnìž mohla ovlivòovat, zda se vyvíjí embryo mužského èi ženského pohlaví, a kontaminace endokrinnì aktivními slouèeninami v takovém pøípadì mùže ovlivnit pomìr pohlaví v populaci.
Složitý systém hormonální regulace a øada pozitivních i negativních zpìtných vazeb úèinky endokrinních disruptorù dále komplikuje. Napøíklad estrogeny paradoxnì také øídí proces, který zajišuje zrání spermatu,
a jsou tedy v urèitém množství nezbytnou podmínkou mužské fertility [30].
Více toto téma diskutujeme v kapitole 4.4.
Imunitní systém
Imunitní systém, složený z komplikované soustavy vzájemnì spolupracujících bunìk, které cirkulují v krevním
obìhu, zajišuje ochranu organismu pøed infekcemi a dalšími cizorodými elementy. Endokrinní a imunitní
systém spolu významnì komunikují [18].
Podezøení na souvislost mezi kontaminací endokrinními disruptory a poruchami imunitního systém se opírají
pøedevším o výzkum masových úmrtí nìkterých moøských savcù (delfíni, bìluhy, tuleni) v silnì zneèištìných
oblastech Severního, Baltského a Støedozemního moøe i na východním pobøeží Severní Ameriky [16] [18]
[31]. Zkoumaná tìla èasto vykazují znaènou kontaminaci PCB, organochlorovými pesticidy èi dioxiny. Dùležitým faktorem, který podnítil výzkum v této oblasti, byl imunitní deficit nìkterých obìtí dietylstilbestrolu (viz
kapitola 4.3.), roli hrají rovnìž nìkteré studie exponovaných skupin z USA a Kanady [16].
• 12
3. Hlavní chemické látky
Spektrum látek, které pùsobí jako endokrinní distruptory, je mimoøádnì široké. Seznam se navíc s postupujícím výzkumem rapidnì rozšiøuje. Prozatím ale byl testován pouze zlomek synteticky produkovaných chemikálií.
Absence údajù o endokrinnì disruptivních úèincích pøedstavuje extrémní pøípad širšího problému nedostateèných znalostí o toxicitì chemických látek bìžnì užívaných v zemìdìlství, prùmyslu èi spotøebním zboží.
Evropská unie v Šestém akèním programu pro životní prostøedí konstatuje, že
„zhruba 30 000 umìle vyrobených chemikálií je nyní vyrábìno v množství vyšším než tuna, avšak u velké
vìtšiny z nich však máme pouze omezené znalosti – pokud je vùbec máme – o rizicích, která tyto látky
pøedstavují pro lidské zdraví a životní prostøedí. Pøípadná rizika jsou èetná a mohou být velice vážná, jako
napø. rakovina, vrozené vady, porucha hormonálního systému, poškození životnì dùležitých orgánù, kožní
projevy, alergie, astma atd.“ [32]
Pro 86 % chemikálií, kterých se v zemích EU spotøebuje nebo vyrobí více než 1 000 tun roènì (High Production Volume Chemicals), není veøejnì k dispozici kompletní základní sada údajù o bezpeènosti – pro 21 %
z nich nejsou data vùbec žádná [33].
Narušování funkce hormonù je fenomén zkoumaný pomìrnì krátkou dobu, a proto se znalosti omezují na
víceménì anekdotické výsledky dílèích studií jednotlivých látek. Kontrola této vlastnosti se prozatím nestala
ani standardní souèástí legislativy, která reguluje bezpeènost chemikálií. Navíc hlavní prioritou testování
doposud byly estrogenní úèinky slouèenin [24]. Znalosti o interferenci s ostatními hormony, zejména jinými
než pohlavními, jsou ještì menší.
Rùzné vládní instituce (nìmecký Umweltbundesamt, Evropská komise, britská Environmental Agency, sekretariát konvence OSPAR aj.) i nezávislé ekologické organizace (WWF) vytvoøily pøehledy látek, u kterých je
ovlivòování funkce hormonù prokázáno nebo jsou z nìj vážnì podezøelé. Výèet se ale èasto liší [34]. Autoøi se
liší použitou primární literaturou i kritérii zvolenými k její analýze. Roli pochopitelnì hraje i doba zpracování,
by by se lišila tøeba o jeden nebo dva roky: výzkum endokrinních disruptorù je velmi dynamický a rychle
postupuje, znalostí tedy rapidnì pøibývá a upøesòují se.
Zatím nejvíce ambiciózní pokus o takový pøehled pøedstavuje studie zpracovaná nizozemskou konzultaèní
spoleèností BKH Consulting Engineers pro Evropskou komisi [35]. Podle hlavního koncepèního dokumentu
Komise má sloužit pøedevším jako podklad pro legislativní opatøení i výbìr prioritních látek k dalšímu testování [36]. Pomìrnì podrobnì a s použitím celkem sofistikovaných selekèních kritérií zpracovala existující primární literaturu. Vyluèovací metodou tak vznikl seznam rizikových látek v nìkolika kategoriích. Byl však
kritizován pro významné nedostatky v analýze i závìrech. Vìdecký výbor Evropské komise pro toxicitu, ekotoxicitu a životní prostøedí (Scientific Committee for Toxicity, Ecotoxicity and the Environment) soudí, že studie
mùže podceòovat význam nìkterých látek: vùbec nebere v úvahu potenci, tj. sílu endokrinní aktivity rùzných
slouèenin; chemikálie, u kterých není dostatek dat, ze seznamu podezøelých a priori vyøadila; kritéria pro
hodnocení (stanovené spodní hranice objemu výroby v zemích EU a perzistence v prostøedí) jsou nadmíru
pøísná atd. [37].
Nicménì u øady slouèenin èi prvkù není o endokrinnì disruptivních úèincích pochyb. Jde o rùzné, strukturálnì
i funkènì navzájem zcela odlišné látky. Patøí mezi nì nìkteré:
• pesticidy a biocidy,
• prùmyslové chemikálie rùzných úèelù i vlastností,
• odpadní produkty spalovacích procesù,
• toxické kovy.
Zvláštní pozornost pøitom zaslouží pøedevším ty látky, které jsou:
• bioakumulativní (ukládají se v lidském tìle, takže koncentrace postupnì stoupá),
• perzistentní (obtížnì rozložitelné, takže dlouhodobì cirkulují v prostøedí),
• vyrábìny ve velkých objemech nebo užívány mimo kontrolu uzavøených výrobních procesù (pesticidy užívané
ve volné krajinì k ošetøování potravinových plodin, øada chemikálií používaných ve spotøebním zboží,
zneèišující látky vypouštìné do prostøedí aj.).
• 13
Tato studie vìnuje zvláštní pozornost pesticidùm. Prakticky všechny patøí do poslední skupiny, protože jsou
rozšiøovány ve volné krajinì. Používají se navíc k ošetøování plodin, ze kterých se produkují potraviny, což
riziko kontaminace lidského tìla pøirozenì zvyšuje. Øada z nich je navíc perzistentní a / nebo bioakumulativní, ovšem tyto mimoøádnì rizikové látky jsou postupnì zakazovány.
Pesticidy a biocidy
Pesticidy tvoøí nejvìtší skupinu endokrinnì disruptivních slouèenin – prokázaných i potenciálních.
Ostatnì nìkteré pesticidy byly pøímo vyvinuty se zámìrem narušovat funkci hormonální soustavy plevelù
(2,4-D) nebo škodlivého hmyzu (diflurbenzuron), a tak je hubit [24]. Poèet tìch, které mezi endokrinní disruptory patøí, je ovšem podstatnì vìtší.
Podobnì jako to platí pro endokrinní disruptory obecnì, rovnìž v pøípadì pesticidù se seznamy látek narušujících hormonální soustavu liší. V Tabulce 1 uvádíme pøehled aktivních látek považovaných za endokrinní
disruptory sestavený kompilací výsledkù publikovaných nìkolika rùznými institucemi a organizacemi.
V každém pøípadì lze mezi endokrinní disruptory bezpochyby øadit nìkolik desítek pesticidù. Reprezentují
prakticky celé široké spektrum úèelù. Patøí sem mimo jiné
• insekticidy, napøíklad DDT, atrazin a endosulfan,
• fungicidy, jako vinclozolin, benomyl a carbendazim, jeho metabolit,
• herbicidy, mimo jiné atrazin a nitrofen.
Vedle pesticidù se mùžeme zaøadit také biocidy, kde mezi endokrinní disruptory patøí pøedevším tributylcín
(TBT).
Rovnìž chemickou strukturou pøedstavují endokrinnì disruptivní pesticidy široké spektrum látek. Nejdùležitìjší jsou ovšem organochlorové pesticidy, jako již zakázané DDT èi methoxychlor, ale i dodnes užívaný endosulfan nebo atrazin.
Paradoxnì mají endokrinnì disruptivní vlastnosti také nìkteré „inertní“ slouèeniny, používané v pesticidech
jako aditivum aktivních látek [38].
Prùmyslové chemikálie
Zatímco pesticidy tvoøí alespoò funkènì ucelenou skupinu, prùmyslové chemikálie s endokrinnì disruptivními úèinky nespojuje prakticky nic: úèel, chemická struktura ani pùvod.
Øada tìchto látek nìjakým zpùsobem souvisí s plasty. Endokrinními disruptory jsou nìkteré ftaláty používané
jako zmìkèovaèe v PVC a dalších plastech, pøi výrobì inkoustù, jako rozpouštìdla i pro jiné úèely; bromované
retardéry hoøení doplòované jako aditiva do plastù. Klasickou látkou imitující estradiol je bisfenol-A, látka
používaná pøedevším na vnitøním povrchu nìkterých cínových konzerv na potraviny, v polykarbonátových
dìtských lahvích a do zubních plomb.
Narušování hormonù bylo prokázáno také pro èást alkylfenolù, jež vznikají rozkladem rozpouštìdel, užívají se
v barvách, textiliích èi mazadlech a plastech. Pùsobí tak rovnìž t-butyl-hydroxyanisol, potravinový antioxidant,
i nìkteré parabeny – prezervativa v kosmetice a souèást nìkterých antibakteriálních zubních past.
Mezi klíèové endokrinní disruptory patøí rovnìž nìkteré polychlorované bifenyly (PCB). Aèkoli již zakázané,
dodnes jsou obsažené v nìkterých aplikacích èi materiálech a vinou vysoké perzistence zùstávají ve znaèných koncentracích rovnìž v prostøedí.
Odpadní látky
Dioxiny vznikají jako vedlejší produkty procesù výroby, užívání a spalování chloru a chlorovaných slouèenin.
Hlavními zdroji jsou v èeských podmínkách spalovny odpadu, metalurgický prumysl (hute, železárny, ocelár-
• 14
ny), tepelná energetika, lokální topenište na tuhá paliva (kamna, kotelny), spalování použitých oleju ci odpadu z krakování ropy v rafinériích a doprava [39]. Endokrinními disruptory jsou rovnìž furany, další produkt
hoøení.
Kovy
Arzen mìní normální funkci bunìèného receptoru, na který se váže glukokortikoid, a blokuje tak úèinek
tohoto hormonu [40]. Nìkteøí autoøi øadí mezi endokrinní disruptory rovnìž rtu a olovo. Groshart a Okkerman pøi své analýze ale nenašli žádné literární údaje, které by k tomu opravòovaly [35].
Léky a pøirozené hormony
Nìkteré produkty farmaceutického prùmyslu jsou se zámìrem vytvoøit látku, která bude hormonálnì pùsobit,
už pøipravovány a vyrábìny. Patøí sem nejen antikoncepèní pilulky, ale rovnìž nìkteré léky, jejichž schopnosti
zasahovat do endokrinního systému se zámìrnì využívají k terapeutickým úèelùm.
Také lidské hormony vyluèované spolu s moèí mohou ovlivòovat chemické složení øek pod výpustí kanalizace,
respektive èistièek odpadních vod. Pøedevším právì ony pravdìpodobnì zpùsobily zmìny pohlaví ryb v nìkterých britských øekách, z èehož byly pùvodnì podezøívány syntetické látky, pøedevším nonylfenol vznikající
v odpadních vodách rozpadem nìkterých detergentù [41].
Fytoestrogeny
Endokrinnì pùsobí nìkteré látky rostlinného pùvodu – fytoestrogeny -, které se do lidského tìla dostávají
s potravou. Fytoestrogeny jsou široká skupina biologicky aktivních látek s chemickou strukturou podobnou
estrogenùm obsažených v øadì bìžných plodin. Patøí sem genistein, koumestrol èi daidzen nebo v nìkterých
houbách se vyskytující specifické mykoestrogeny, napøíklad zearalenon. Zdaleka nejbohatším zdrojem fytoestrogenù je sója, znaèné koncentrace obsahuje také pšenice, žito, zelí, kapusta a špenát [7]. Ukazuje se
ovšem, že vedle imitování rovnìž nìkteré látky úèinek estrogenù naopak blokují [42].
• 15
• 16
4. Projevy v organismu
Není pochyb o potenci øady bìžnì užívaných syntetických látek k chemickým reakcím, které mohou narušit
funkci hormonù. Pokusy s nìkolika pesticidy ukázaly, že expozice carbofuranu zvyšuje koncentraci tyroxinu
v krvi ovcí, zatímco chlorpyrifos, lindan, pentachlorfenol, dimethoat, triallate a 2,4-D ji snižují [43]. Podobnì
rozdílné úèinky kontaminace tìchto zvíøat rùznými pesticidy byly pozorovány také u dalších hormonù: inzulínu,
kortizolu, estradiolu a lutropinu. Podle nìkterých výsledkù polychlorované bifenyly ovlivòují úèinek hormonù
štítné žlázy, které hrají dùležitou roli v embryonálním vývoji nervové soustavy, vèetnì mozku [44] [45] [21]
[26] [27].
Otázkou ale je, zda se skuteènì projevují zmìnami v biologických funkcích èlovìka i dalších živoèichù – tedy
zda tyto chemické vlastnosti skuteènì mohou znamenat reálné riziko pro lidské zdraví.
Tato kapitola proto pøináší nìkolik pøíkladù laboratorních výsledkù, které ukazují, že se tyto trendy u živoèichù
projevují konkrétními morfologickými i behaviorálními zmìnami. Popisuje prozkoumané pøípady biologických
zmìn u volnì žijících organismù, které byly endokrinní disrupcí zpùsobeny, a srovnává je se zaznamenanými
dopady na exponované skupiny lidí. Koneènì závìrem popisuje diskusi o hypotézách, podle kterých poškozením endokrinní soustavy mohou být zpùsobeny urèité epidemiologické trendy, pøedevším nárùsty frekvence
nìkterých poškození lidského reprodukèního traktu.
4.1. Laboratorní výsledky
Projevuje se interference s úèinkem hormonù, tedy chemický jev, vùbec konkrétními biologickými efekty? Ale
znamená to skuteènì nepøíznivé dùsledky pro zdraví? Ano: desítky laboratorních studií ukázaly takové projevy, které jsou prokazatelnì nebo pravdìpodobnì zpùsobeny endokrinní disrupcí. Zkoumaly morfologické
nebo fyziologické zmìny zpùsobené pùsobením rùzných endokrinnì aktivních látek.
PCB se mohou vázat na estrogenní receptor [46] a ovlivòují sexuální diferenciaci u želv nádherných (Trachemys scripta). Expozice samic nìkterým PCB zpùsobuje èásteènou až úplnou reverzi pohlaví u nakladených
vajec [46].
Pesticid vinclozolin a p,p-DDE, jeden z izomerù nejvýznamnìjšího metabolitu DDT, blokují funkci androgenù,
samèích pohlavních hormonù. Pokusy na laboratorních potkanech ukázaly, že vinclozolin zpùsobuje demaskulinizaci (úbytek samèích znakù) a odklad zaèátku puberty [47]. Dochází rovnìž k vývojovým deformacím
pohlavních orgánù [48]. U ryb potom kontaminace vinclozolinem a DDE vede ke snížení kvantity spermatu,
redukci samèích sekundárních pohlavních znakù, sexuálního chování i velikosti varlat [49]. Podobnì expozice
pesticidu linuronu zpùsobuje odklad zaèátku puberty u samcù potkanù a øadu negativních zmìn reprodukèních orgánù, vèetnì snížené hmotnosti varlat a kvantity spermií [50]. Linuron také patøí mezi antiandrogeny,
má ostatnì podobnou chemickou strukturu jako farmaceutický antiandrogen flutamid [22]. Procymidon, další pesticid, pùsobí u samcù laboratorních potkanù množství malformací reprodukèního traktu i abnormální
snížení hmotnosti øady tkání v pohlavních orgánech [51].
Samci laboratorních potkanù vystavení v pøepoètu na kilogram živé hmotnosti 0,2 mg carbofuranu dennì, pìt
dní týdnì po šedesát dnù, vykazují sníženou hmotnost epididymu, prostaty a dalších orgánù v reprodukèním
traktu [52]. Postiženi byli také sníženou pohyblivostí a koncentrací spermií a abnormální èetností morfologických deformací pohlavních bunìk.
Spalovnami odpadu emitovaný 2,3,7,8-tetrachlorodibenzo-p-dioxin (TCDD) vazbou na Ah-receptor v buòce
blokuje funkci estrogenù [35]. Expozice laboratorních potkanù zpùsobuje malformace samièího reprodukèního ústrojí, redukuje kvantitu spermií a zpùsobuje feminizaci mozku u samcù [20].
Bisfenol-A, slouèenina užívaná v potravináøských obalech, stomatologii a jako aditivum plastù, vykazuje estrogenní
aktivitu [6]. Expozice samèích embryí u laboratorních myší zpùsobuje abnormálnì velkou prostatu v dospìlosti
[53]. Pøi expozici samic laboratorních potkanù 1,5 mg/kg/den mizí u jejich potomstva rozdíly mezi pohlavími
v nìkterých aspektech chování, které vykazuje kontrolní skupina zvíøat. Látka tedy narušila sexuální diferenciaci
mozku [54]. Kontaminace bøezích laboratorních myší DDT a methoxychlorem už pøi dávce 1 mikrogram/den
vede k èastìjšímu teritoriálnímu chování potomkù, které indikuje zvýšenou agresivitu mezi samci [55].
• 17
4.2. Pozorování v pøírodì
Evidence negativních dùsledkù endokrinních disruptorù se neomezuje na laboratorní výsledky. Popsána byla
také øada pøípadù biologických zmìn u volnì žijících živoèichù, jež jsou pøisuzovány narušení funkce hormonù
syntetickými polutanty.
Klasický pøípad pøedstavuje kontaminace tributylcínem (TBT), biocidem používaným pøedevším v ochranných
nátìrech lodí. Na trh byl uveden v polovinì 60. let [41]. V letech 1970-71 byly u britského a východoamerického pobøeží poprvé popsány hermafroditní exempláøe moøských mìkkýšù: samice, kterým na tìle vyrùstal
malý penis [56]. Aèkoli deformace nepoškozuje jejich vlastní sexuální orgány, úèinnì brání rozmnožování,
takže se samice stávají fakticky sterilními. Další pøípady byly postupnì objeveny také v USA, Japonsku,
jihovýchodní Asii a na Novém Zélandì.
Testy potvrdily, že tuto deformaci zpùsobuje TBT, který u mìkkýšù blokuje biotransformaci testosteronu
v estrogeny [19]. Kontaminace je široká. Nejvyšších hodnot dosahuje v moøi okolo dokù, kde došlo k lokálnímu
vymírání mìkkýšù, kteøí se nemohli rozmnožovat. Ale hermafroditi byli zaznamenáni dokonce i podél lodních
tras uprostøed Severního moøe [41] a jinde na otevøeném moøi [56].
První limity použití TBT byly zavedeny evropskými státy v osmdesátých letech. Mezinárodní námoøní organizace
(IMO) v roce 2001 schválila dohodu o zákazu jeho používání od roku 2003 a postupném vylouèení do roku 2008.
Zaèátkem osmdesátých let prudce poklesla populace aligátorù amerických (Alligator mississipensis) ve floridském jezeøe Apopka, zatímco v ostatních mokøadech na jihovýchodì USA byla stabilní nebo rostla [7].
Podrobnìjší prùzkum ukázal v populaci vysokou frekvenci hormonálních i morfologických abnormalit. Mladí
samci mají feminizované nìkteré sexuální znaky. Vykazují mimoøádnì malé penisy, deformace varlat a zmìnìné profily pohlavních hormonù: pøíliš mnoho estrogenu a ètvrtinu testosteronu oproti kontrolní skupinì.
Rovnìž u dospívajících samic namìøili abnormálnì vysokou hladinu estrogenu v krvi a malformace ovarií.
Mortalita vajec byla zhruba dvojnásobná, mladých aligátorù více než ètyøicetinásobná oproti populaci z nekontaminovaného jezera Woodruff. [57]
Pøíèinou se ukázala být kontaminace jezera vinou masivního úniku rùzných látek, zejména pesticidù dicofolu
a DDT, z místní chemické továrny do jezera, ke kterému došlo v roce 1980. Vedle akutních otrav zneèištìní
zpùsobilo rovnìž hormonální zmìny, které se projevují abnormalitami reprodukèního traktu v této populaci.
Aligátoøí vejce obsahují mìøitelné koncentrace DDE, DDD (metabolity DDT), trans- a cis-nonachloru, polychlorovaných bifenylù, dieldrinu, toxafenu a chlordanu [58].
Reprodukèní, endokrinní a imunitní abnormality vykazuje také vìtšina zbývající populace floridského poddruhu pumy (Felis concolor coryi). Patøí mezi nì nízká kvalita spermatu, deformace spermií a exponenciální
nárùst pøípadù výskytu kryptorchismu – vývojové vady varlat, kterou trpí více než 90 % samcù narozených po
roce 1985. Testy ukázaly, že pøíèinou není inbreeding (genetické zmìny zpùsobené pøíbuzenským køížením
v pøíliš malé populaci ohroženého taxonu), ale kontaminace potravy, kterou tvoøí hlavnì mývali. V tìle testovaných pum byly namìøeny vysoké koncentrace PCB, DDT, oxychlordanu a trans-nonachloru. [59]
Potrava se ukázala jako zdroj kontaminace endokrinními disruptory hlavnì u rybožravých skupin – a již
kunovitých šelem, kytovcù, ploutvonožcù nebo ptákù. Norci ameriètí (Lutreola vison) z oblasti kanadských
Velkých jezer nejsou schopni reprodukce [18]. V populaci vydry severoamerické (Lutra canadensis) na øece
Columbia (státy Oregon a Washington, USA) je èastý výskyt malformací reprodukèního traktu samcù, zejména
nedokonalého vývoje penisové kosti (bacula) a varlat. Silnì pøitom koreluje s kontaminací syntetickými látkami, pøedevším nìkterými PCB, dioxiny a pesticidy [60]. Zvíøata s nejvyšší koncentrací kontaminantù nemìla
varlata vùbec.
V sedmdesátých letech zaèali ornitologové v USA nacházet v nìkterých hnízdech rackù a rybákù snùšky pìti
až šesti vajec namísto obvyklých dvou nebo tøí. Pøíèinou, jak se posléze zjistilo, bylo, že se samice párovaly
navzájem, namísto aby vytváøely páry se samci. V populaci byl totiž nedostatek samcù schopných reprodukce. Laboratorní výzkum ukázal, že expozice DDT vede k feminizaci samcù. Frekvence „homosexuálních“ párù
samic je èastìjší v místech významnì kontaminovaných DDT. Podobné párování samic rybákù bylo novìji
objeveno rovnìž v lokalitách s vysokou mírou zneèištìní PCB. [61] Soudí se, že mechanismus, kterým tento
jev pozorovaný na Velkých kanadských jezerech, v Kalifornii a kolem Seattle vzniká, je endokrinní disrupce pøi
kontaminaci tìla rodièù, která se projevuje u potomstva [62].
• 18
V nìkterých pøípadech je ale interpretace kauzálních souvislostí obtížná a trendy, které se zdají být dùsledkem pùsobení syntetických endokrinních disruptorù, mohou mít odlišnou pøíèinu. V 70. letech byly v lagunách
dvou britských èistièek odpadních vod nalezeny hermafroditní exempláøe ryb.Podobnì je vysoký podíl hermafroditních jedincù mezi plazivkami (Harpacticoida), korýši pøíbuznými buchankám, u výpustí odpadních vod ve
Skotsku [63]. Tento objev vyvolal znaèné obavy o populace ryb v øekách, protože na nìkterých úsecích voda
vytékající z èistièek tvoøí èasto polovinu a nìkdy v suchých obdobích až 90 % i více prùtoku. Výzkum potvrdil,
že voda v øekách pod èistièkami má u ryb estrogenní úèinky: u samcù zpùsobuje produkci vitellogeninu
a abnormálnì malou velikost gonád. Rovnìž histologická analýza varlat u volnì žijících populací plotice
obecné (Rutilus rutilus) ukázala vysokou frekvenci výskytu hermafroditních jedincù ve zneèištìných úsecích
tokù. [64] Odpadní vody ovšem obsahují množství rùzných chemických látek, které by za tento jev mohly nést
odpovìdnost. Pùvodní hypotéza pøedpokádala, že endokrinním disruptorem jsou nonylfenol a další alkylfenoly. Ale podrobnìjší rozbory ukázaly, že je mylná. Rozhodující roli pravdìpodobnì hrají pøirozené lidské estrogeny a rezidua antikoncepèních pilulek pocházející z lidské moèi, která do èistièek pøitéká kanalizací: jejich
koncentrace v odpadu je dostateèná na to, aby zaznamenané biologické efekty vyvolala [65]. Ale v nìkterých
místech, kde významný podíl na èištìných odpadních vodách mají prùmyslové zdroje, by se alkylfenoly mohly
na reprodukèních abnormalitách rovnìž podílet [64].
4.3. Exponované skupiny
Podobnì jako u volnì žijících živoèichù, existují výsledky popisující biologické zmìny pøipisované úèinku syntetických látek na endokrinní soustavu rovnìž u postižených skupin lidí.
Klíèovou roli v diskusi o mechanismu pùsobení endokrinních diruptorù sehrála historie už zmiòovaného dietylstilbestrolu (DES), farmaceutika vynalezeného koncem tøicátých let a od poloviny ètyøicátých let pøedepisovaného pøedevším jako prevence spontánních potratù. Odhaduje se, že jen ve Spojených státech jej použilo
4,8 milionu žen, v Èeskoslovensku asi 63 000. V roce 1971 se v USA ukázalo, že mezi dcerami žen, které v
tìhotenství tento pøípravek užívaly, se objevuje extrémnì vysoká frekvence jinak mimoøádnì vzácného druhu
rakoviny vagíny. Pozdìjší srovnání ukázala, že existuje pozoruhodná korelace mezi poètem prodaných pilulek
v jednotlivých letech a frekvencí pøípadù o dvacet let pozdìji. [66] Další studie zjistily, že dcery jsou v nezvyklé
míøe postiženy øadou dalších vývojových abnormalit reprodukèního traktu. Podstatnì ménì výzkumù bylo
provedeno na synech žen užívajících DES, ovšem rovnìž u nich se objevuje neobvyklá èetnost defektù pohlavních orgánù. [66] Podobné jsou výsledky u samcù laboratorních myší a zpùsob, kterým poškození vzniká,
odpovídá mechanismu pøedpokládanému u endokrinních disruptorù [174].
Podobnost úèinku DES a environmentálních kontaminantù, které pùsobí jako endokrinní disruptory, patøila
mezi hlavní motivy úvah o souvislosti mezi vývojovými poruchami reprodukèních orgánù a zneèištìním [1].
Zkušenost s tímto farmaceutikem napøíklad demonstrovala, že se nepøíznivé dopady mohou projevit až u
potomkù a desítky let po aplikaci [66].
Další práce zaèaly ukazovat podobná postižení u skupin postižených pøímo kontaminací syntetickými látkami
z prostøedí.
Studie ve Španìlsku ukázala, že frekvence výskytu kryptorchismu podle obcí koreluje s lokální spotøebou
pesticidù [67]. Autoøi srovnávali archivní data o poètu dìtí èi adolescentù postižených touto vadou, kteøí byli
z jednotlivých municipalit pøijati k chirurgickému zákroku v granadské oblastní nemocnici v letech 19801991, a obce zároveò rozdìlili do kategorií podle spotøeby pesticidù. Výjimkou z korelace je samotná aglomerace Granady s prakticky nulovým ošetøením pesticidy, ale nejvyšší incidencí zákrokù: tento jev autoøi vysvìtlují
geografickou blízkostí nemocnice, která umìle zvyšuje zájem o pøijetí právì zde, a pøípadnì vlivem jiných,
podobnì pùsobících chemických látek, specifických spíše pro urbánní prostøedí.
Souèástí pravidelné stravy populace na pobøeží jezera Michigan (USA, Kanada) jsou ryby z místních úlovkù
kontaminované PCB. Jacobsonovi dlouhodobì sledují dìti matek, které patøí k této kohortì. Výsledky ve vìku
11 let ukazují, že nejvíce zasažené dìti trpí neurobehavoriálními poruchami: obtížnìji udržují pozornost, mají
slabší krátkodobou i dlouhodobou pamì, nízké hodnoty IQ jsou troj- a zaostávání ve ètení oproti stejné
vìkové skupinì o dva roky dvojnásobné než u prùmìrných vrstevníkù [68]. Zaznamenány byly rovnìž motorické poruchy [27]. Data korespondují s vlivem PCB na úèinek hormonù štítné žlázy, které bìhem embryonálního vývoje hrají významnou roli pøi organizaci mozku. Lze proto oprávnìnì spekulovat, že zde existuje kauzální
souvislost s touto endokrinní disrupcí zaznamenanou na molekulární úrovni.
• 19
V Nizozemsku srovnání dvou vzorkù kojených dìtí s novorozenci krmenými z lahve ukázalo, že kojení samo o sobì
mìlo pozitivní úèinek na psychomotorické funkce. Ovšem pokud byl do statistického srovnání zaøazen další faktor,
expozice dioxinùm a PCB v mateøském mléce, pøíznivý efekt kojení se snižoval, aèkoli nikoli ještì zcela stíral. [69]
Expozice DDE signifikantnì redukuje dobu laktace (schopnosti tvoøit mateøské mléko) u kojících matek.
Medián se u matek ze zkoumaného vzorku 229 žen v severním Mexiku snížil ze 7,5 na 3,0 mìsíce v závislosti
na nárùstu kontaminace mléka pesticidem z 0-2,5 ppm na 12,5 ppm [70]. Statistický trend se projevuje i po
odeètení dalších faktorù, jako je poèet dìtí, která ta která matka už v minulosti odkojila.
Frekvence celkového výskytu rakoviny u dìtí norských zemìdìlcù odpovídá prùmìru bìžné venkovské populace. Tento výsledek ale neplatí pro dva specifické pøípady: mozkové nádory a rakovinu varlat. Zde v nìkterých regionech a u nìkterých skupin potomci farmáøù vykazují abnormálnì vysoký výskyt, což by mohlo
naznaèovat souvislost se zvláštním rizikovým faktorem, možná expozicí pesticidùm u rodièù [71].
4.4. Populaèní trendy
Není to ale biologický efekt v laboratorních podmínkách ani izolované projevy v nìkolika exponovaných skupinách èlovìka i dalších živoèichù, co èiní schopnost nìkterých chemických látek narušovat funkci hormonù
závažným environmentálním fenoménem. Znaènou pozornost získala zejména v souvislosti se spekulacemi,
podle kterých s ní mohou souviset nìkteré významné zdravotní trendy posledních desetiletí.
Dostupné údaje ukazují na rapidní rùst frekvence nìkterých poruch reprodukèní soustavy v pováleèném
období. Už samotné tyto trendy jsou ale pøedmìtem diskusí: data jsou èasto nedostateèná, nekonzistentní
nebo pøímo rozporná. Podle hypotéz pøedložených nìkterými autory by jejich potenciální pøíèinou mohly být
endokrinní disruptory.
V této èásti sumarizujeme údaje o jednotlivých trendech, které mohou s vlivem chemických látek na endokrinní soustavu souviset.
Klesající kvalita spermatu
Potenciálnì zdaleka nejvážnìjší z diskutovaných trendù je podezøení na klesající kvalitu spermatu u mužù
v prùmyslových zemích.
Zaèátkem 90. let Carlsen et al. publikovali metaanalýzu dat o kvalitì spermatu témìø 15 000 mužù z více než
60 studií publikovaných od roku 1938 [72]. Výsledky ukazovaly na signifikantní trend postupnì se snižující
hustoty spermií: z prùmìrné hodnoty 113 miliónù/ml (rok 1940) na 66 miliónù (1990), tedy asi o 40 procent.
Zároveò se zvýšila frekvence pøípadù velmi nízké hustoty (20-40 miliónù/ml), zatímco pøípadù s hustotou
vysokou (pøes 100 miliónù/ml) zøetelnì ubylo.
Práce vyvolala znaèné kontroverze. Nìkolik kritikù poukázalo na nevyhnutelná rizika podobné metaanalýzy
i nìkteré metodické nedostatky této konkrétní studie: variabilitu dat i jejich zpracování, použitou statistickou
metodu aj. [26]. Dílèí lokální studie v nìkterých pøípadech dlouhodobý pokles kvality spermatu potvrdily ve
Skotsku [73], Paøíži [74] a na dalších místech, jinde neukázaly žádný trend [75] [76], nebo dokonce zaznamenaly mírný nárùst [77]. Debatì pøedcházely také další studie ze 70. a 80. let, rovnìž ukazující poklesy, ale
metodicky problematické [7]. Výsledky jsou tedy pøinejmenším konfliktní. Mohly by ukazovat na geografické
rozdíly [16], možná zpùsobené environmentálními faktory [75] vèetnì rozdílu mezi urbánními a rurálním
prostøedím [7].
S cílem vyøešit vìtšinu sporných problémù zadal americký National Research Council studii, která pùvodní
práci ovìøila a kontrolovala pøitom vliv rùzných statistických metod, sbìru dat a dalších populaèních i jiných
faktorù [78]. Výsledky potvrdily signifikantní snížení kvality spermatu v Evropì a USA s tím, že evidentnì
existují znaèné geografické rozdíly v hustotì i trendech. Pøi kontrolní analýze pro další faktory, které by podle
kritikù mohly pokles vysvìtlovat, byl trend ještì zøetelnìjší.
Stejná skupina autorù tento výsledek ovìøila v další analýze, publikované v roce 2000 [79]. Z pùvodního
vzorku, zpracovaného Carlsenem et al., vylouèili nìkolik problematických studií a naopak doplnili 47 dalších
• 20
prací, které v literatuøe nalezli. Poté opìt provedli øadu statistických analýz, které mìly ovìøit správnost
výsledkù a odstranit pøípadný vliv jiných faktorù, než jsou zmìny v èase. Závìry se velmi podobají pøedchozím
a potvrzují je:
„Prùmìrný pokles poètu spermií se oproti tomu, o kterém pùvodnì referovali Carlsen et al., prakticky nezmìnil. Také sklony køivek byly u tøech geografických skupin [do kterých analyzované studie rozdìlili] podobné
tìm, jež jsme popsali døíve…Z nové analýzy lze usuzovat, že pùvodnì popsané trendy [poklesu kvantity
spermií] pokraèovaly pøinejmenším do roku 1996.“
Celková evidence tedy ukazuje na zøetelný pokles kvantity spermií u mužù v nìkterých prùmyslových zemích
bìhem posledních pìti desetiletí s tím, že existují podstatné geografické rozdíly. Kontrolní analýzy nepotvrdily, že by výsledky byly zpùsobeny vlivem jiného faktoru na statistické zpracování, a naopak podporují pùvodní
závìry. Je tedy adekvátní s tímto trendem pracovat jako s reálnou, pomìrnì pravdìpodobnou možností.
Kvantitativní úbytek spermií ovšem nemusí nutnì znamenat sníženou fertilitu, protože se projevuje až pøi výraznìji menším množství. Faktory pro plodnost podstatnì dùležitìjšími jsou motilita (pohyblivost) spermií a další
kvalitativní vlastnosti [57]. Pøípadnou souvislost prozatím zkoumala jen jediná studie, která urèitou korespondenci mezi obìma jevy potvrdila [26]. Koncentrace spermií u finských mužù je podstatnì vyšší než v britské
populaci – a stejnì tak ve Finsku zaznamenali signifikantnì ménì pøípadù neplodnosti než ve Velké Británii [80].
Pokud se ale trend nezmìní, mùže koncentrace v dohledné èasové perspektivì u významné èásti populace
dosáhnout kritické hladiny. Hranice, od které se kvalita spermatu zaèíná projevovat sníženou plodností, èiní
podle rùzných studií asi 40 nebo 48 miliónù spermií/ml [81].
Další poruchy reprodukèního traktu u mužù
Klesající kvantita spermií je patrnì nejvýznamnìjší, ale nikoli jediný závažný trend. Globálnímu hodnocení
vìtšinou brání nedostatek údajù, ale data z nìkterých zemí naznaèují pravdìpodobnì rostoucí výskyt nìkterých dalších poruch mužského reprodukèního traktu.
Rakovina varlat: Kavlock et al. oznaèují zvyšující se poèet pøípadù rakoviny varlat v západních zemích za „nejpøesvìdèivìjší doklad všeobecného zhoršování mužského reprodukèního zdraví“ [18]. Toto onemocnìní je nejèastìjším druhem rakoviny u mladých mužù v prùmyslovém svìtì [82]. V Dánsku postihuje 1 % populace [7].
Za poslední ètyøi dekády se frekvence tohoto onemocnìní evidentnì zvyšuje v øadì evropských zemí, severní
Americe i jinde [7]. Poèet pøípadù u mužù mladších 50 let roste o 2-4 % [7]. Ve státech kolem Baltského moøe
se v druhé polovinì dvacátého století zvyšoval o 2,3-3,4 % (nordické zemì) až 5 % (Polsko a Nìmecko) roènì
[83], v USA o 2,3 % [21]. V Anglii a Walesu se v letech 1979-91 zvýšil o 55 % [84]. Za poslední ètyøi dekády
celková èetnost vzrostla asi o 60-70 % [26]. Jsou pøitom zøetelné geografické i rasové rozdíly. Protože jde
o nemoc vyskytující se pøevážnì u mladých mužù, není pøíèinou statistických zmìn prodlužující se délka života
[41]. Ve vìtšinì zemí, vèetnì Èeské republiky, ovšem i pøes rostoucí èetnost díky lepší lékaøské péèi klesá
úmrtnost na toto onemocnìní [85].
Kryptorchismus: dílèí data naznaèují postupný nárùst poètu pøípadù mužù s kryprorchismem, vývojovou poruchou sestupu varlat, která u postižených zùstávají v bøišní dutinì, kde bìhem embryonálního vývoje vznikají.
V souèasnosti èiní asi 3 % populace [86].
Klasicky je citováno srovnání tøí podrobných studií, které ukazuje, že oproti Londýnu v polovinì 50. let byla
èetnost této poruchy v Oxfordu druhé poloviny 80. letech témìø dvojnásobná, zatímco v New Yorku pøibližnì
stejná [26] [57]. Vypovídací schopnost prací z rùzných lokalit je ovšem velmi pochybná. Ale další dílèí data
potvrzují nárùsty m.j. v Anglii, Walesu a Skotsku [7] [67] [72]. V USA èiní 1,6 % roènì, v Kanadì dokonce 3,5
% [87]; ve Velké Británii se mezi roky 1970 a 1987 poèet pøípadù zvìtšil na dvojnásobek [23]. V nìkterých
pøípadech je ale rovnìž zde sporná validita dat, nebo napøíklad není jasné, zda mìnící se poèet registrovaných operací vypovídá skuteènì o pøibývající èetnosti samotné poruchy, nebo pouze zákrokù. Navíc výsledky
z dalších zemí nejsou podobnì jednoznaèné [87].
Hypospadie: nìkolik studií ukazuje podstatný nárùst pøípadù hypospadie, další malformace, která se projevuje abnormálnì umístìným vývodem moèové trubice. V USA èinila frekvence zaèátkem 90. let asi 1 pøípad
• 21
na 125 novorozených chlapcù [88]. Ovšem v literaturou udávané èetnosti jsou pomìrnì dramatické rozdíly –
až o dva øády -, zpùsobené diagnostickými kritérii (rozdíly v definici poruchy), místními podmínkami i etnickým
pùvodem [57].
Poèet pøípadù ve Spojených státech se v letech 1968-1993 zvýšil zhruba na dvojnásobek [89]. Zvyšující se
èetnost byla zaznamenána také v Anglii a Walesu, Maïarsku, Švédsku, Norsku a Dánsku, chybìla ve Finsku,
Španìlsku, na Novém Zélandì, v Austrálii a Èeskoslovensku [7].
Rakovina prostaty: zvyšuje se rovnìž poèet pøípadù rakoviny prostaty [90]. V Kanadì v letech 1970-1990
roste o 3 % za rok [91], ve Spojených státech o více než 5 procent [21]. Colbornová et al. ve svém klasickém
èlánku považují také tento trend za potenciálnì související s výskytem hormonálnì aktivních látek v prostøedí
[23].
Souvislost vývojových poruch s kontaminací
V prùbìhu posledního zhruba jednoho desetiletí øada autorù spekulovala o souvislosti mezi tìmito vývojovými poruchami a kontaminací chemickými látkami. Rapidní rùst poèetnosti – o desítky až stovky procent
bìhem nìkolika dekád – rùzných poruch v øadì zemí zároveò naznaèuje, že pøíèinou nejsou genetické vlivy;
vysvìtlení trendù musíme proto hledat mezi environmentálními faktory nebo zmìnami životního stylu [29].
Dùvodem není ani vyšší kvalita sbìru dat [21].
S hypotézou o souvislosti mezi environmentální kontaminací endokrinními disruptory a poruchami reprodukèního traktu u mužù pøišli Sharpe a Skakkebaek v roce 1993 [92]. Události klíèové pro normální vývoj samèího
reprodukèního traktu probíhají v raných fázích embryogeneze a dùležitou roli pøi nich hrají Sertolliho a Leydigovy buòky ve varlatech (viz kapitola 2.3.). Pøímé i nepøímé narušení jejich funkce a poètu zmìnìnou hladinou
hormonù mùže zpùsobit vývojové poruchy, rakovinu i úbytek spermií. Vysvìtlení poruch tímto mechanismem
je nyní bìžnì považováno za nejen plausibilní, ale rovnìž vìrohodné. Podle úvodníku British Medical Journal
„názor, že tyto trendy [zvyšující se frekvence poruch] jsou reálné a souvisí s environmentálním zneèištìním,
získává na mezinárodní dùvìryhodnosti“ [93].
Hypotézu navíc podporují laboratorní data a údaje ze skupin vystavených chemickým látkám s endokrinnì
disruptivními úèinky. Neúplné doklady naznaèují, že embrya v dìloze nadmìrným dávkám estrogenu zvyšuje
riziko rakoviny varlat [82]. Aplikace DES bìhem tìhotenství ženy zvyšuje pravdìpodobnost této choroby
u syna [92] i malformací genitálií u mužù [16]. Inhibice funkce androgenního receptoru bìhem embryonálního vývoje èasto vede ke vzniku kryprorchidismu a hypospadie [94]. Statisticky nejednoznaèné výsledky naznaèují možnou souvislost mezi koncentrací DDE v krvi matky a rizikem výskytu hypospadie i kryprorchidismu
u syna [95]. Hypospadie je u laboratorních zvíøat zpùsobována expozicí nìkolika pesticidù – DDE, linuronu,
vinclozolinu, procymidone – a prùmyslových chemikálií, které všechny spojují antiandrogenní vlastnosti [88].
Expozice laboratorních potkanù butylbenzenftalátu a oktylfenolu snižuje velikost varlat i denní produkci spermií [96]. Koncentrace PCB a dalších organochlorových slouèenin (a podle nìkterých studí rovnìž užívání DES
matkou bìhem tìhotenství, aèkoli zde jsou výsledky konfliktní) negativnì koreluje s koncentrací spermií [81].
Další podobné výsledky citujeme v kapitole 4.3. Na druhou stranu nebyla nalezena regionální korelace mezi
velikostí pøedpokládané historické kontaminace PCB èi dioxiny a výskytem rakoviny varlat [27].
Spoleènou pøíèinu vývojových poruch a rakovin reprodukèního traktu u mužù indikuje rovnìž jejich vzájemná
asociace. Nižší kvantita spermií je rizikovým faktorem pro rakovinu varlat, tedy se vyskytuje abnormálnì
èasto u lidí s touto chorobou [97], stejnì tak hypospadide i neplodnost [29]. Pravdìpodobnost, že budou
trpìt kryptorchismem, je u pacientù s rakovinou varlat ètyønásobná oproti prùmìru [26].
Nìkteøí autoøi soudí, že nízká kvalita spermatu i èastý výskyt rakoviny varlat, kryptorchismu a hypospadie
jsou symptomy spoleèné poruchy oznaèované testicular disgenesis syndrome (TDS) [98]
Studie èlenù dánského sdružení ekologických zemìdìlcù, kteøí nepracují s pesticidy a pravdìpodobnì také
èasto konzumují své produkty, zjistila, že ve srovnání se tøemi kontrolními skupinami dìlníkù (tiskaøi, elektrikáøi a dìlníci v metalurgii) mají signifikantnì vyšší kvantitu spermií [99]. K podobným závìrùm došly i výsledky testù, které tyto sedláky srovnávaly se vzorkem zamìstnancù letecké spoleènosti, reprezentujícím bìžnou
populaci (mechanici, úøedníci, stewardi, poèítaèoví technici). Farmáøùm, kteøí minimálnì ètvrtinu svého jídla
vaøí z biopotravin, byla namìøena o 43 % vyšší koncentrace spermatu [100]. Synové žen, které pracují
• 22
v zahradnictví (tedy povolání spojeném s èastou aplikací pesticidù), jsou abnormálnì èasto postiženi kryptorchismem [101]. Výzkum, podle kterého výskyt stejné poruchy ve Španìlsku koresponduje s místní spotøebou
pesticidù [67], podrobnìji diskutujeme v kapitole 4.3.
Nicménì aèkoli je vysvìtlení rozšiøujících se poruch reproduèního traktu u mužù pùsobením endokrinních
disruptorù bìžnì respektováno, stále se ještì omezuje na propracovanou hypotézu, kterou pouze podporuje
– avšak nedokazuje – dílèí evidence. Chemický prùmysl i nìkteøí další autoøi ji zpochybòují nebo poukazují na
nedostatky èi nejasnosti v dokladech [102] [65]. Jako s takovou je tøeba s ní zacházet.
Poruchy a onemocnìní reprodukèních orgánù u žen
Poruchy reprodukèního traktu u mužù jsou nejvíce zkoumaným a diskutovaným, nikoli však jediným pøedpokládaným dùsledkem expozice endokrinním disruptorùm na lidské zdraví.
Rakovina prsu: Karcinom prsu je zejména v prùmyslových zemích jedna z nejèastìjších forem rakoviny u žen
[41], v USA vùbec nejvýznamnìjší [18]. V zemích Evropské unie výskyt této choroby dlouhodobì roste [103].
Podobný trend existuje také v Asii, je ale podstatnì slabší než v Evropì èi Severní Americe [82].
Nárùst pøitom není zpùsoben pouze lepší diagnostikou [18]. Doposud známé rizikové faktory mohou nést
odpovìdnost jen za 30-50 % rùstového trendu [27]. Nìkteøí autoøi navrhli hypotézu o vlivu endokrinních
disruptorù [104] [82] [105]. Podporuje ji navíc skuteènost, že mnohé z nich, napøíklad DDT, PCB i další látky,
jsou silnì lipofilní (váží se na molekuly tuku, na které je prsní tkáò bohatá) a bioakumulativní, což pøispívá ke
karcinogenním úèinkùm [27].
Výsledky studií, které se zabývaly souvislostí mezi kontaminací PCB èi DDT a rakovinou prsu, jsou rozporné:
nìkteré ukazují na korelaci, stejnì jako v pøípadì pesticidu lindanu, jiné však nikoli [82]. Vìtšinou ale pracují
s koncentrací tìchto látek v krvi, která ovšem mùže být 250-1000 násobnì nižší než v tkáni prsu [106], pøi
posouzení této lokální tkánì jsou výsledky, alespoò v pøípadì DDE, pøesvìdèivìjší [82]. DDT a PCB také
nepatøí optimální modely pro ovìøování souvislosti mezi rakovinou prsu a narušováním funkce hormonù
kontaminanty [18]. Dioxiny a fytoestrogeny mohou díky své antiandrogenní aktivitì pùsobit preventivnì [27].
Za zmínku v této souvislosti stojí, že dílèí data naznaèují mírný nárùst èetnosti pøípadù (velmi vzácné) rakoviny
prsu u mužù v Dánsku bìhem posledních nìkolika dekád – ve Švédsku, Norsku a Finsku ale žádný podobný
trend nebyl zaznamenán [7] [57].
Rakovina vajeèníku: èetnost rakoviny dalšího orgánu silnì ovlivòovaného hormony, vajeèníku, se v USA mezi
zaèátkem 70. a 90. let mírnì – o nìkolik procent – zvýšila [18]. Není ovšem jasné, nakolik tento nepøíliš
dramatický rozdíl ovlivnila kvalitnìjší diagnostika.
Endometrióza: porucha, pøi které se tkáò, jež za normálních okolností pokrývá povrch dìlohy, bìhem vývoje
pøesunuje na jiné místo tìla – napøíklad do vajeèníku, vejcovodù, moèového mìchýøe nebo støeva. Defekt
zpùsobuje bolest, silné krvácení, neplodnost a další problémy. V USA jí trpí 10 % žen v reprodukèním vìku
[107].
Není jasné, co tuto doposud málo prozkoumanou chorobu zpùsobuje. Ovlivòování dìložní tkánì hormony
naznaèuje, že by pøíèinou endometriózy mohly být chemické látky narušující jejich funkci. Pøi pokusech s opicemi
makaky rhesusy (Macaca mulatta) byla objevena možná asociace mezi kontaminací dioxiny a endometriózou
[107]. Podobnì je známa souvislost s hladinou PCB [2].
Studie univerzity v Albany, publikovaná v roce 2001, zkoumala pøípady endometriózy v místech s významnou
kontaminací nìkterými endokrinními disruptory v americkém státì New York [108]. Zjistila jejich signifikantní
nárùst pøi srovnání s populací ve zbytku státu.
Snižující se zaèátek puberty: studie naznaèují, že se snižuje vìk, ve kterém ženy dospívají. Potvrzují to mimo
jiné data ze Spojených státù [109]. Ve støedoevropských zemích se vìk dospívání žen snižuje o tøi mìsíce
každou dekádu [110]. Rovnìž zde nìkteøí autoøi spekulují o možné souvislosti s kontaminací endokrinními
disruptory. Expozice bisfenolu-A snižuje vìk, ve kterém dosahují dospìlosti samice laboratorní myši [111].
Stejný efekt mají i další syntetické chemikálie, napøíklad vinclozolin a nìkteré další pesticidy (viz kapitola 4.1.).
• 23
Zmìny pomìru pohlaví
V posledních desetiletích dochází v prùmyslových zemích k mírné, pøesto však pozorovatelné zmìnì pomìru
mezi poètem narozených chlapcù a dívek. Za normálních okolností se rodí o nìco pøes jedno promile více
mužù než žen. Studie z rùzných zemí ukazují, že tato pøevaha mužù mezi novorozeòaty se snižuje.
V Dánsku se od šedesátých let podíl snížil z 0,516 na 0,513 [112], stejnì tak v Nizozemsku [113]. Podobné
poklesy lze od padesátých let sledovat rovnìž v USA a Kanadì [114]. Studie 29 státù z nìkolika kontinentù
ukázala zøetelnou pøevahu zemí, ve kterých je tento trend viditelný [26].
Rovnìž tento fenomén nìkteøí autoøi pøièítají endokrinním disruptorùm. Možným mechanismem by mohly být
zmìny hladiny gonadotropinu v dobì ovulace [26]. Rodièùm zasaženým dioxiny pøi tìžké chemické havárii
v italském Sevesu v roce 1976 se v pozdìjších letech narodilo 346 dcer a 328 synù, takže mezi dìtmi je
nepøirozenì mnoho dívek [115]. Navíc i mezi pøíslušníky této exponované skupiny roste pravdìpodobnost
narození dcer se stoupající koncentrací TCDD v krvi otcù. Mezi muži, kterým bylo v dobì nehody ménì než 19
let, èiní tento pomìr 81: 50. Dávky, kterými byli zasaženi, jsou podobné množství, jež zpùsobuje poruchy
epididymu u laboratorních potkanù.
Mužùm z Tchaj-wanu, kteøí byli v roce 1979 náhodnì kontaminováni PCB, se ve srovnání s kontrolní skupinou
srovnatelných, ale nekontaminovaných lidí rodí abnormálnì málo synù [116]. Platí to však pouze pro ty, kteøí
byli v dobì zasažení zneèištìním mladší 20 let.
• 24
5. Environmentální relevance
Chemickým látkám, které narušují funkci hormonù, jsou lidé bìžnì vystaveni v potravinách, vodì a spotøebním zboží, v okolním prostøedí i na rùzných pracovištích øady profesí.
Rozhodující roli pøitom hrají potraviny, které jsou hlavním zdrojem expozice endokrinním disruptorùm [81].
Obsahují pøedevším rezidua pesticidù, ve velkých objemech užívaných k ošetøování zemìdìlských plodin.
Endokrinnì úèinné pesticidy používané v èeském zemìdìlství analyzujeme v kapitole 6. Každoroènì se na
polích èi v sadech použijí stovky tun tìchto látek, vèetnì endosulfanu, atrazinu èi vinclozolinu. Novì se
napøíklad ukazuje, že bìžnì užívaný pesticid glyfosát (známý pod obchodním oznaèením RoundUp) zøejmì
brání produkci stereoidních hormonù: narušuje syntézu proteinu, který v ní hraje dùležitou roli [117].
Samotné zemìdìlské suroviny ovšem nepøedstavují jediný zdroj reziduí v potravinách. Obaly mohou obsahovat bisfenol-A, užívaný rovnìž pøi výrobì polykarbonátových dìtských lahví, ftaláty nebo styreny. Potrava je
také hlavní cesta, kterou se do tìla dostávají látky, které nekontrolovanì kontaminují prostøedí – mimo jiné
kadmium, dioxiny emitované z hutí, spaloven odpadu èi topeniš a zbytky PCB i dnes už zakázaných pesticidù,
jako je DDT nebo aldrin. Odhaduje se, že v pøípadì perzistentních organochlorových slouèenin, mezi které
patøí øada endokrinnì aktivních látek, se na celkové expozici lidského organizmu potraviny podílejí zhruba 80
procenty [16].
Lidské tìlo navíc kontaminují i jiné zdroje než potrava. Mezi endokrinní disruptory patøí øada materiálù používaných pøi výrobì spotøebního zboží. Ftaláty se užívají jako zmìkèovadlo v PVC, obsaženém v dìtských hraèkách èi stavebních materiálech, i jako rozpouštìdlo v kosmetice. Rozpouštìdlem, stejnì jako aditivem nìkterých
plastù, jsou alkylfenoly. Bromované retardéry hoøení se nacházejí v plastových souèástech televizorù nebo
poèítaèù.
V blízkosti dùležitých zdrojù zneèištìní se dioxiny mohou do tìla dostat také dýcháním. Alkylfenoly se s odpadními
vodami nìkterých chemických továren dostávají do øek. Test dvaceti syntetických látek obsažených v odpadu
z kanalizace ukázal, že polovina z nich interaguje s estrogenním receptorem [118]. Øada dìlníkù pøichází pøi
výrobì do styku se endokrinními disruptory v surovinách, materiálech i odpadech, zemìdìlci jsou vystaveni
zvýšené expozici pesticidùm.
Nìkdy není ani jasné, odkud kontaminace pochází. Ukázal to pøípad tris-4-(chlorfenyl)metanu a tris-4-(chlorfenyl)metanolu, dvou syntetických látek nacházených v moøském prostøedí, které imitují estrogen; vìdci však
nevìdí, co je jejich zdrojem, a spekulují o nìkolika možných pøíèinách zneèištìní [119].
K šíøení kontaminace pøispívají také další vlastnosti nìkterých z tìchto látek. Øada z nich je velmi stabilní. To
jim umožòuje migrovat na velké vzdálenosti od místa, kde byly vypuštìny do prostøedí. Bìžná je proto kontaminace lidí i zvíøat v Arktidì nebo organismù v oceánech tisíce kilometrù od zdrojù zneèištìní. Podobnì se
dostávají daleko po jednotlivých èláncích potravního øetìzce.
Bioakumulativní látky, pøedevším DDT a PCB, se hromadí v lidském tìle. Pøíèinou je jejich schopnost rozpouštìt se v tucích: ukládají se v tukových buòkách. Pøi hladu, stresu nebo v tìhotenství se zásobní tuk rozpouští
a kontaminanty se spolu s ním opìt dostávají do krve.
Reálná míra rizika závisí na komplikované kombinaci rùzných faktorù, které expozici ovlivòují a míru zdravotního poškození zvyšují i snižují. Axelrodová et al. k tomu poznamenávají:
„je stále evidentnìjší, že fáze vývoje (respektive kritický okamžik, kdy k expozici dochází) a míra, do jaké se
dávka absorbuje, mùže být pro urèení biologického významu dané expozice dokonce významnìjší než celkové
množství...Je èas na nové paradigma, které bude brát v úvahu, že nìkteré pøípady rakoviny, vrozených vad a
vývojových defektù mají pøíèinu v bìžné expozici [chemickým látkám], ke které dochází v raných stadiích
života.“ [175]
• 25
5.1. Efekt pøi expozici nízkým dávkám
Široká environmentální expozice endokrinnì disruptivním látkám je nepochybná. Známy jsou rovnìž chemické i biologické mechanismy, kterými tyto chemické slouèeniny mohou narušovat funkci hormonù. Nìkteré
epidemiologické trendy vyvolávají podezøení, že je zpùsobuje úèinek tìchto kontaminantù, což podporují
výsledky laboratorních testù i údaje o projevech u silnì exponovaných skupin živoèichù a èlovìka. Ale je
hladina tìchto látek v prostøedí natolik vysoká, aby teoreticky a laboratornì ovìøené mechanismy skuteènì
vyvolávala?
Otázka expozice environmentálnì relevantním dávkám patøí mezi nejvíce kontroverzní a zároveò nejzávažnìjší problémy související s úèinky chemických látek na endokrinní soustavu. Ukazuje se totiž, že tyto efekty se
pravdìpodobnì v nìkterých pøípadech diametrálnì rozcházejí s konvenèním toxikologickým paradigmatem.
Debatu o úèinku endokrinních disruptorù pøi nízkých dávkách vyvolaly v prvé øadì dvì práce skupiny vedené
Frederickem vom Saalem z missouriské státní univerzity z roku 1997. Samci laboratorních potkanù, kterým
bìhem embryonálního vývoje podávali DES, mìli abnormálnì zvìtšenou prostatu už pøi extrémnì nízkých
dávkách (0,02 nanogramu na gram tìlesné váhy a den) a pøedevším závislost úèinku této látky, stejnì jako
hormonu estradiolu, na množství nesledovala lineární køivku [120]. Efekt pozorovaný pøi nízké dávce se tedy
neprojevil u zvíøat, která dostala dávku vyšší. Studie stejných autorù demonstrovala obdobný výsledek rovnìž
u bisfenolu-A: samci, kteøí byli bìhem embryonálního vývoje vystaveni dávkám 2 nebo 20 mikrogramù/kg tìla
matky/den, mìli v šestém mìsíci signifikantnì zvìtšenou prostatu [121].
Tyto výsledky jsou dùležité z nìkolika dùvodù. Ukázaly, že se endokrinnì disruptivní látky mohou projevovat
pøi environmentálnì relevantních dávkách – tedy v množství, kterému mùže být èlovìk v prostøedí reálnì
vystaven. Bisfenol-A se projevuje negativními zdravotními úèinky pøi dávce 2 mikrogramy/kg/den (nižší dávky
autoøi nepodávali), což u dítìte o hmotnosti 25 kilogramù odpovídá dennímu pøíjmu 50 mikrogramù. Pøitom
50 ml tekutiny ze zeleninové konzervy pøi analýze obsahovalo až 23 mikrogramù bisfenolu-A [122]. Sliny
odebrané hodinu po aplikaci obsahovaly v rùzných vzorcích 90-930 mikrogramù bisfenolu-A [123]. Lidské
tìlo tedy v bìžném životì mùže bez obtíží pøicházet do styku s dávkami schopnými vyvolat negativní zdravotní
efekt. NOEL (hladina, pøi které látka nevyvolává žádný biologický úèinek) byla sdružením amerických výrobcù
plastù, Society of the Plastics Industry, odhadnuta na 50 mg/kg/den, tedy 25 000 násobnì více [121].
Ovìøení úèinku na hormony tedy ukazuje, že organismu škodí dávky nesrovnatelnì nižší než ty, které klasická
toxikologická analýza stanoví za bezpeèné.
Tyto výsledky odpovídají skuteènosti, že hormony pùsobí pøi extrémnì nízkých koncentracích a biologický
efekt obvykle vyvolává pouze velmi malá zmìna množství signální molekuly v krvi.
Dalším dùsledkem tìchto prací je ovšem „postupnì se vyvíjející zmìna paradigmatu“ v toxikologii [124],
zpùsobená „zøejmou absencí spodního prahu [úèinku] pro nìkteré hormonální reakce“ [125]:
„Klasická toxikologie pøedpokládá, že existuje bezpeèná dávka, hladina, pøi níž pøíslušná látka nevyvolá
poškození, a to díky obranným mechanismùm tìla. Ale…zdá se, že v pøípadì hormonù takový práh za nìkterých okolností neexistuje…Klasická toxikologie pøedpokládá, že biologická reakce [organismu] se vždy zvìtšuje v závislosti na zvyšující se dávce.“ [125]
Výsledky vyplývající z výzkumu s potkany exponovanými DES a estradiolu jsou ovšem s touto teorií v rozporu.
Køivka závislosti biologického efektu na dávce chemické látky není lineární, ale má tvar obráceného „U“.
Nejvìtší reakci organismu vyvolává støední množství estrogennì aktivního pøípravku, zatímco pøi nižší i vyšší
dávce se úèinek snižuje. Ve fyziologii není takový jev zcela neobvyklý, ovšem vùbec s ním nepoèítají standardní postupy testování úèinku environmentálních kontaminantù [120]. Dùsledky proto nejsou pouze teoretické.
Právì na pøedpokladu, že vliv klesá s dávkou a že existuje minimální hranice, pod kterou už nedochází
k poškození organismu, je postaven princip regulace chemických látek. Pokud experimenty naleznou urèitou
hladinu, kde nezaznamenají negativní úèinky, stanoví se podle ní expozice považovaná za maximální únosnou. Protože ale pøi narušování funkce hormonù nemusí lineární závislost platit, mùže takový postup pøehlédnout významné negativní úèinky pøi daleko nižších dávkách.
Podobnì pøíjem bisfenolu-A bøezí matkou se na tìlesné hmotnosti laboratorních potkanù podepisuje více pøi
nižší dávce než pøi dávce vyšší [126].
• 26
Tím závažnìjší byly kontroverze, které tyto práce vyvolaly. Autorùm z laboratoøí spoleènosti Shell se nepodaøilo výsledky Nagela et al., ukazující na úèinek velmi nízkých koncentrací bisfenolu-A, zopakovat [127]. Ale
další práce na pittsburghské univerzitì pùvodní výsledky prakticky potvrdila: úèinky bisfenolu-A znaènì zvìtšují velikost prostaty pøi 50 mikrogramech/kg/den [128]. Rovnìž vìdecký panel ustavený vládními institucemi v USA uznal pùvodní výsledky za „dùvìryhodné doklady“ úèinkù pøi nízkých dávkách. Protože další vìrohodné
studie nedošly ke stejnému závìru, „není pøesvìdèen“, že pøedstavuje „obecné nebo reprodukovatelné zjištìní“ [129].
Zvìtšování prostaty není jediným negativním úèinkem nízkých koncentrací bisfenolu-A. Expozice 50 mikrogramùm/kg/den rovnìž snižuje hmotnost epididymu (vývodných cest varlete) laboratorních myší – nemá však
vliv na velikost nebo hmotnost varlat [128]. Samice stejných zvíøat vystavené prenatálnì 2,4 mikrogramùm
na kilogram pohlavnì dospívají signifikantnì døíve než kontrolní skupina – klesá tedy vìk, ve kterém zaèíná
puberta [111].
Pøípady DES a bisfenolu-A však nejsou specifickou výjimkou. Podobný jev byl potvrzen u øady dalších syntetických chemikálií vèetnì nìkterých pesticidù. Fungicid vinclozolin, který blokuje úèinek androgenù, už pøi nejnižší zkoumané prenatálnì podávané dávce, 3,125 mg/kg/den, zpùsobuje u samcù potkanù abnormální
polohu genitálií a vzácnì i tvorbu strukù, které se u kontrolní skupiny vùbec nevyskytují [130]. Od 6,25 mg/
kg/den se signifikantnì snižuje hmotnost prostaty, pøi 50 mg/kg/den byly struky zaznamenány už u vìtšiny
pokusných zvíøat a kvantita spermií poklesla o 90 %. Standardní studie, které nezkoumaly úèinky zpùsobené
narušením funkce hormonù, oznaèovaly za LOEL (dávka, která pøedstavuje spodní hranici úèinku) 100 mg/
kg/den [130]. Dva ve vìtšinì prùmyslových zemí již zakázané pesticidy, DDT a hexachlorocyklohexan, zpùsobují u laboratorních myší estrogenními úèinky podmínìné zmìny pøi koncentracích odpovídajících množství
pravidelnì nacházeném v krvi bìžné populace – 18 ng/ml u DDT a 42 ng/ml HCH [131]. Lindan v koncentracích, které se bìžnì nacházejí v reprodukèních orgánech prùmìrných, nijak zvláštì nekontaminovaných žen,
snižuje schopnost spermií oplodnit vajíèka [132]. Mechanismem, který tento úèinek zpùsobuje, je narušování funkce progesteronu, ženského pohlavního hormonu.
Makakové krmení smìsí PCB v dávkách 7,5 mikrogramu/kg/den v psychologickém testu reagovali odlišnì
než kontrolní skupina – pravdìpodobná interpretace je, že se rutinní reakci na zadaný úkol uèili pomaleji
[133]. V dalším testu však nebyl mezi obìma skupinami zøetelný rozdíl a podle autorù „interpretace výsledkù
není jednoznaèná“.
Arzen narušuje funkci receptoru glukokortikoidu, hormonu, který kontroluje øadu fyziologických procesù, pøi
10 ppb [40]. Tato koncentrace v bunìèném jádøe selektivnì brání pøepisu genetické informace z DNA, kterou
právì glukokortikoid vyvolává.
Pesticid endosulfan narušuje vývoj žláz, které produkují feromon (signální látka) zajišující komunikaci mezi
samcemi a samicemi èolkù [134]. Samice mají zmenšené žlázy a sníženou úspìšnost páøení už pøi 5 ppb.
Pøitom americký zákonný limit na koncentraci endosulfanu v povrchových vodách èiní 74 ppb, v potravinách je
pøípustných dokonce 0,1 až 2 ppm – tedy bezmála tisícinásobnì vìtší koncentrace. Žádné další fyziologické
zmìny nebyly pozorovány.
Úèinek velmi nízkých dávek estradiolu a oktylfenolu u potkanù narušuje vývoj nervových bunìk hypothalamu
(podvìsku mozkového), který hraje dùležitou roli v regulaci hormonù v tìle [135]. Efekt se projevuje už pøi 1 ppt
(estradiol), respektive 10 ppt (oktylfenol). Expozice nízkým koncentracím tìchto látek tedy mùže mìnit vývoj
dùležitých èástí mozku. Køivka vztahu mezi dávkou a velikostí úèinku ukazuje, že závislost také v tomto pøípadì
není konstatní (monotónní) a z úèinku velké dávky tedy nelze usuzovat, že efekt dávky nízké bude menší.
Laboratorní potkani prenatálnì vystavení jednotlivé dávce dioxinù ve výši 20, 60 a 160 ng/kg jsou ménì
úspìšní v psychologických testech [136]. Autoøi odhadují, že ke snížení úspìšnosti zvíøete v jednoduchém
behaviorálním experimentu o deset procent postaèuje expozice kolem 10 ng dioxinu na kilogram tìlesné
hmotnosti. Kontaminace rovnìž vede ke zvýšení tìlesné hmotnosti, ovšem závislost na množství není konstantní: pøi 60 ng/kg potomci mají vìtší hmotnost než ti, kteøí byli vystaveni 180 ng/kg, i než kontrolní
skupina.
Sheenhan et al. pøidávali po jedné dávce estradiolu do èerstvì nakladených vajec želvy nádherné (Trachemys
scripta elegans) [137]. Pøi nejnižším podávaném množství, 40 ng/kg, se pohlaví 14 % embryí zmìnilo ze
samcù na samice. Køivka závislosti mezi dávkou a úèinkem ukázala, že není žádné prahové množství konta-
• 27
minace, pod kterým by se tento efekt neprojevoval. Úèinek vyvolává již pøirozená koncentrace hormonu, která
v organismu je. Pøidání jakéhokoli dalšího množství látky se stejným projevem – a již estradiolu, nebo syntetické slouèeniny, která estrogen imituje – tedy efekt už jen posiluje.
Atrazin zpùsobuje èásteèný hermafroditismus samcù žáby drápatky vodní (Xenopus laevis) už pøi dávce 0,1
ppb [138]. Redukce svalstva hrtanu, které je u žabích samcù mimoøádnì dùležité pro sexuální chování, byla
pøi 1 ppb pozorována u 80 % exponovaných samcù. Pìtinu jedincù tvoøí hermafroditi s vyvinutými varlaty
i vajeèníky. Pøíèinou je patrnì zvýšení hladiny aromatázy, enzymu, který katalyzuje chemickou reakci mìnící
testosteron na estrogen. Pøi 25 ppb se hladina testosteronu u tìchto samcù snížila na desetinu. Vìtší
koncentrace zvyšuje rovnìž množství estrogenu v tìle pulcù a u samcù se pùsobením samièího pohlavního
hormonu objevuje více samièích znakù. V agrárních regionech USA se koncentrace atrazinu v povrchové
i podzemní vodì bìžnì pohybují v desítkách ppb. V minulosti zde bylo nalezeno neobvyklé množství feminizovaných samcù místních druhù žab. Dokonce v místech, kde se tento prostøedek nepoužívá, byly ve srážkách
nalezeny jeho koncentrace pøesahující 1 ppb.
Ovšem kontroverze podobné té, která provázela bisfenol-A, se objevily také u dalších látek. Rovnìž v pøípadì
butylbenzenftalátu a nonylfenolu autoøi z akademických pracoviš objevili endokrinnì disuptivní úèinky pøi
velmi nízkých koncentracích, avšak práce laboratoøí prùmyslových spoleèností je nepotvrdily [139]. V pøípadì
snížené hmotnosti varlat po expozici potkanù oktylfenolu se za specifických biologických podmínek (v laboratoøi øádovì mìsíce po dokonèení experimentu zaèala klesat hmotnost varlat i u kontrolní skupiny) výsledek
nepodaøilo reprodukovat ani autorùm pùvodní práce [140].
5.2. Další faktory ovlivòující úèinek
Debatu o úèinku malých koncentrací endokrinnì disruptivních slouèenin ale komplikuje nìkolik dalších faktorù:
Rozdíly v estrogenním efektu
Skuteènost, že nìkteré látky imitují hormony, neznamená, že musí mít srovnatelný efekt. Schopnost testovaných chemických látek s estrogenním úèinkem vázat se na pøíslušné bunìèné receptory je ve srovnání
s estrogeny 1 000-1 000 000krát nižší [16]. Rozdíl mezi potencemi estradiolu èi estriolu a bisfenolu-A je 10
000násobný, v pøípadì oktylfenolu a nonylfenolu ještì o øád vìtší [141].
Rozdíly ve vazbì na proteiny
Pøirozené hormony se v krvi vážou na proteiny globulin a albumin. Vìtšina (pøes 90 % estrogenu [16]) molekul
hormonu se proto úèinku na cílové buòky – a tedy ani pøíslušného biologického efektu – neúèastní. Úèelem
tohoto mechanismu je regulovat a omezovat úèinek hormonù v buòkách. Naproti tomu syntetické látky mají
èasto podstatnì nižší schopnost vázat se na tyto proteiny. Podíl volných molekul, které mohou v tìle úèinkovat, na celkovém množství látky v krvi je tedy podstatnì vìtší [142]. To znamená, že ke stejnému efektu je
potøeba podstatnì ménì environmentálního endokrinního disruptoru než pravého hormonu (alespoò pokud
jde o tuto vlastnost).
Ovšem i syntetické endokrinní disruptory se v této vlastnosti navzájem liší. Až 99 % pesticidu dieldrinu
cirkulujícího v krevní plazmì se váže na proteiny a podobnì také methoxychlor zùstává mimo dosah bunìèných receptorù; naproti tomu DDT je obvykle volný [143].
Tento rozdíl je mimoøádnì dùležitý v dobì tìhotenství, kdy koncentrace pøíslušných proteinù v krevní plazmì
dramaticky stoupá [23]. Reálná biologická aktivita syntetických endokrinních disruptorù je proto podstatnì
vyšší, než by odpovídalo relativní síle jejich vazby na pøíslušné receptory.
• 28
Aditivní a synergentní úèinky
Toxické i endokrinnì disruptivní úèinky se standardnì testují na èisté slouèeninì – v reálném svìtì ale
chemické látky pùsobí ve smìsích. Proto
„[n]a rozdíl od laboratorních zvíøat [užívaných pøi ovìøování toxicity] jsou lidé jen vzácnì vystaveni pouze
jediné nebezpeèné chemikálii. Vìtšina informací dokumentujících nepøíznivé úèinky…kontaminantù pochází
ze studií zamìøených na vliv jediné látky. Dvì nebo více slouèenin mohou mít aditivní, protichùdné èi synergentní interakce nebo mohou úèinkovat v úplnì odlišných systémech a navzájem se nijak neovlivòovat“
[144].
Ovšem více než 95 % finanèních prostøedkù investovaných do toxikologie spotøebují studie, které se zabývají
úèinky pouze jedné látky [145].
Patrnì nejvìtší pozornost získala studie Arnolda et al., podle které rùznì namíchané smìsi ètyø estrogenních
pesticidù – endosulfanu, dieldrinu, toxaphenu a chlordanu – mají 150-1600násobnì vìtší úèinnost než jednotlivé látky samy o sobì [146]. Tento výsledek ale nebyla schopna zopakovat další pracovištì [147] a posléze
ani sami autoøi, kteøí proto své závìry vzali zpìt [148]. Jeden, jakkoli široce diskutovaný incident však nelze
generalizovat. Synergentní nebo aditivní pùsobení endokrinnì disruptivních chemikálií zjistila i øada dalších
prací.
Aditivní úèinek má napøíklad smìs deseti pesticidù, zkoumaná na bostonské Tuftsovì univerzitì. Vyvolává
estrogenní efekt pøi aplikaci v dávkách desetinásobnì nižších, než jsou nezbytné k tomu, aby takto úèinkovaly pøi individuálních experimentech [149]. Látky tedy narušují funkci hormonù, aèkoli žádná z nich není pøítomna v koncentraci, která by takto úèinkovala.
Aditivní úèinky prokázaly rovnìž experimenty s DDT, gensteinem (fytoestrogen), nonylfenolem a oktylfenolem
[150]. Skuteèný efekt rùzných smìsí dvou, tøí nebo všech ètyø látek odpovídal teoretické kalkulaci, pøedem
vypoèítané podle už zjištìného úèinku jednotlivých slouèenin.
Vážnìjší problém než aditivní úèinky mùže pøedstavovat synergence: úèinky se nesèítají, nýbrž násobí. Nalezla je i nizozemsko-švýcarská studie, která zkoumala hromadìní porfyrinu v játrech pøi aplikaci dioxinu a PCB
laboratorním potkanùm [151]. Podle starších výsledkù v této poruše hraje roli Ah-receptor. Expozice samotnému PCB 153 (polychlorovaný bifenyl) nevyvolala žádný úèinek, dioxiny jej zvyšovaly na dvojnásobek kontrolních hodnot. Ale v pøípadì aplikace smìsi tìchto dvou látek byl efekt oproti kontrole 800násobný.
Synergentní pùsobení bylo zaznamenáno v kombinaci pesticidù a umìlých hnojiv. Porter et al. zkoumali
úèinky atrazinu, aldicarbu a nitrátù v koncentracích odpovídajících kontaminaci podzemní vody v zemìdìlských regionech na rùzné biologické vlastnosti laboratorních myší, vèetnì napøíklad hmotnosti tìla, hladiny
hormonù štítné žlázy v krvi èi agresivity [152]. Zatímco pøi nízkých dávkách nepozorovali až na nìkolik výjimek
žádné úèinky individuálních látek, øada efektù se projevila po expozici smìsi nitrátu a jednoho èi obou pesticidù. Tyto kombinace jsou ve vodì bìžné pøedevším bìhem hnojení v jarních mìsících.
Podobnì dávky jedenácti rùzných endokrinních disruptorù, m.j. nìkolika PCB a bisfenolu-A, považované za
nevyvolávající žádný úèinek a proto zcela bezpeèné, pøi aplikaci ve smìsi podstatnì zvyšovaly úèinek pøirozeného estradiolu [153].
Aditivní nebo synergentní pùsobení se projevuje také ve smìsích nonylfenolu, oktylfenolu, DDT, PCB a bisfenolu-A [3]; PCB, dioxinù a furanù [154]; benzo(a)pyrenu a olova [155].
Bioakumulace
Lidský organismus vìtšinu toxických látek postupnì rozkládá a odstraòuje. Ale mezi endokrinní disruptory
patøí øada slouèenin, které jsou rozpustné v tucích a proto bioakumulativní, tj. dlouhodobì se ukládají v buòkách
tukových tkání. Skuteèná koncentrace, které je organismus vystaven, tedy mùže mnohonásobnì pøevyšovat
hladinu bìžnou v prostøedí. Navíc se v potravním øetìzci postupnì hromadí, takže jeho vyšší èlánky – napøíklad dravci, ale rovnìž dlouho žijící živoèichové a moøské organismy (které mívají velké množství tuku) – jsou
exponovány vìtším dávkám než napøíklad býložravci.
• 29
Genetické rozdíly
Výzkum postupnì ukazuje, že se jednotliví jedinci mohou podstatnì lišit v reakcích a náchylnosti na expozici
chemickým látkám – pøestože mechanismus úèinku endokrinních disruptorù zùstává stejný [156] a je velmi
podobný dokonce u pomìrnì vzdálených skupin obratlovcù. Pokusy napøíklad ukázaly, že dávky bisfenoluA zvyšují syntézu DNA v buòkách vaginální sliznice samic laboratorních potkanù kmene Fischer 344, nikoli
však ve zvíøatech z kmene Sprague-Dawley [157]. Mezi kmeny jsou drobné genetické rozdíly. Zato v reakci na
dávky estradiolu mezi obìma skupinami nebyla žádná odlišnost. Podobnì se rùzné kmeny laboratorních myší
liší v reakci (narušování funkce vajeèníkù) na kontaminaci atrazinem [158]. Americká studie v sedmdesátých
letech ukázala, že bílí muži mají v krvi prùmìrnì nižší koncentraci DDE a DDT než èernoši stejného vìku
a sociálnì ekonomického postavení [156].
5.3. Relativní význam fytoestrogenù
Otázka, nakolik kontaminace endokrinními disruptory ovlivòuje lidské zdraví, se komplikuje také pøítomností
pøirozených fytoestrogenù v potravinách.
Èlovìk s potravou rostlinného pùvodu pravidelnì pøíjmá znaèné množství – až miligramy na osobu a den –
fytoestrogenù [7]. Nìkteøí autoøi proto soudí, že riziko syntetických endokrinních disruptorù je ve srovnání
s masivní expozicí obdobnì pùsobícím látkám prakticky zanedbatelné.
Prosté kvantitativní srovnání ovšem není správné. Nepoèítá totiž s rozdíly v adaptaci. Zatímco do styku se
syntetickými endokrinními disruptory se èlovìk dostal až v posledních desetiletích, fytoestrogenùm je bìžnì
exponován tisíce až milióny let. Lidský organismus se tedy na pøíjem rostlinných estrogenù postupnì adaptoval a vyvinul mechanismy, kterými se úèinnì brání [9]. Tìlo tyto slouèeniny rozkládá a vyluèuje tak, že mají
minimální nebo žádný biologický efekt; na expozici gensteinu reaguje zvýšenou produkcí globulinu a snížením
aktivity aromatázy, enzymu, který hraje dùležitou roli v metabolismu estrogenu [143]. Fytoestrogeny rovnìž
nejsou bioakumulativní.
Mezi krátkovìkými organismy se už nyní objevuje rezistence vùèi syntetickým látkám – hmyzu k pesticidùm,
bakterií k antibiotikùm [143]. Lze oèekávat, že by se podobná adaptace mohla vyvinout rovnìž u lidí, bude to
ovšem trvat nejménì desítky nebo stovky generací.
Paradoxnì se navíc soudí, že pøíjem fytoestrogenù mùže snižovat hrozbu rakoviny. Nejvyšší množství tìchto
látek v potravì mají obyvatelé právì tìch zemí, které vykazují pomìrnì nízký výskyt nádorových onemocnìní
[159]. Není to však dùvod k podceòování tìchto látek, jejichž rizika – na rozdíl od pøínosù – byla zkoumána
pomìrnì málo [9].
• 30
6. Pesticidy v èeském zemìdìlství
Spotøeba pesticidù, které patøí mezi prokázané nebo podezøelé endokrinní disruptory, v èeském zemìdìlství
èiní stovky tun roènì. Tato kapitola mapuje spotøebu tìchto úèinných látek v domácím agrárním sektoru.
Zamìøuje se pøitom v prvé øadì na skuteèné aplikace, nikoli regulaci.
6.1. Kritéria a sledované parametry
Do pøehledu byly zaøazeny aktivní látky, které splòují dvì kritéria:
Aktuální spotøeba v èeském zemìdìlství. Zaøazeny jsou pouze pesticidy, které byly využívány v roce 2000
a / nebo 2001. Zdrojem jsou databáze Státní rostlinolékaøské správy [160] [161].
Studie má dokumentovat reálný rozsah využívání tìchto rizikových látek, nikoli teoretickou využitelnost danou
jejich registrací.
Zaøazení mezi endokrinní disruptory. Protože rùzní autoøi používají odlišná kritéria, publikované seznamy
látek považovaných za endokrinní disruptory se podstatnì liší (podrobnì toto téma diskutujeme v kapitole 3).
Nebylo cílem ani v možnostech této studie znovu analyzovat originální literaturu pro každou látku a vytváøet
nový, další seznam. Smysluplnìjší je využít pro potøeby této práce nìkterý z už existujících.
Patrnì nejpodrobnìjším z hodnocení, jež ve svìtì doposud vznikla, je pøehled endokrinních disruptorù, který
pro Evropskou komisi pøipravila konzultaèní spoleènost BKH Engineers [35]. Metodika použitá pøi jeho sestavování však byla oprávnìnì kritizována Vìdeckým výborem Evropské komise pro toxicitu, ekotoxicitu a životní
prostøedí.
Pro potøeby této studie byla proto použita metodika, používaná Pesticides Action Network [34]. Na seznam
endokrinních disruptorù jsou øazeny všechny úèinné látky, které se nacházejí v nìkterém ze základních,
nejèastìji citovaných pøehledù (BKH pro Evropskou komisi, Umweltbundesamt, WWF, sekretariát OSPAR,
britské Ministerstvo životního prostøedí, potravin a zemìdìlství, britská Environmental Agency). Vypuštìny
pøitom jsou ty látky z obsáhlého a èásteènì problematického seznamu WWF, které nejsou zaøazeny v alespoò
jednom dalším zdroji.
Tento postup zajišuje, že jsou zaøazeny jsou všechny klíèové endokrinní disruptory a pøitom nedochází k zaøazení
problematických látek.
Pøehled by ovšem nemìl být považován za definitivní seznam endokrinních disruptorù mezi pesticidy používanými v èeském zemìdìlství – minimálnì proto, že výzkum postupuje a pøehledy podezøelých slouèenin rychle
rozšiøují. Schopnost narušovat hormonální soustavu mùže být objevena také u látek, jež zatím zùstávají zcela
mimo podezøení.
Sledované parametry. Pro každý pesticid sledujeme:
• na kterých seznamech endokrinních disruptorù je zaøazen,
• spotøebu v èeském zemìdìlství a hlavní plodiny, na kterých je používán, v roce 2001 [161], respektive
2000 (úèinné látky, které v roce 2001 nebyly používány) [160],
• úèel,
• hlavní údaje o pøípravcích registrovaných v Èeské republice, které pøíslušnou aktivní látku obsahují, podle
databáze Státní rostlinolékaøské správy [162],
• pøehled zemí EU, kde není autorizován [163],
• údaje o dalších významných klasifikacích rizikových látek, na kterých je zaøazen, podle pøehledu PAN [34].
• 31
6.2. Pøehled pesticidù
2,4-D
Endokrinní distuptor
• seznam Evropské komise: látka støední dùležitosti
Spotøeba v èeském zemìdìlství
• celková spotøeba: 89 tisíc tun (2001)
• hlavní plodiny: obilovny 92 %
Úèel
• herbicid
Registrace
pøípravek
dodavatel
plodiny
Bluster Lawn Trigger
Desormone Liquid 60 SL
Dicopur D
Factor 365 SE
Lancet
Mustang
U 46 D Fluid
TransChem Professional
Rhone-Poulenc
Nufarm
Bayer
Dow
Dow
BASF
nezemìdìlská využití
kukuøice, obilniny
kukuøice
pšenice, jeèmen
obilniny
kukuøice, jeèmen, oves, proso, pšenice, tritikale, žito
kukuøice, trávy, semenné porosty, obilniny mimo oves
Zákazy v zemích Evropské unie
• pesticid není autorizován ve: Švédsku, Dánsku
Další toxické vlastnosti
• klasifikace akutní toxicity WHO: kategorie II (moderately hazardous)
Acetochlor
Endokrinní distuptor
• seznam Evropské komise: látka vysoké dùležitosti
• seznam WWF
Spotøeba v èeském zemìdìlství
• celková spotøeba: 233 tisíc kg/l (2001)
• hlavní plodiny: kukuøice 88 %
Úèel
• herbicid
Registrace
pøípravek
dodavatel
plodiny
Guardian EC
Guardian Extra
Harness EC
Trophy
Monsanto
Monsanto
Monsanto
Dow
kukuøice, sluneènice
kukuøice
kukuøice
kukuøice, sluneènice
• 32
Zákazy v zemích Evropské unie
• pesticid není autorizován v: Nìmecku, Finsku, Švédsku, Dánsku, Irsku, Velké Británii, Nizozemsku, Belgii,
Lucembursku, Rakousku, Portugalsku, Itálii, Øecku
Další toxické vlastnosti
• karcinogenita: kategorie EPA B2
Alachlor
Endokrinní distuptor
• seznam Evropské komise: látka vysoké dùležitosti
• seznam WWF
Spotøeba v èeském zemìdìlství
• celková spotøeba: 278 tisíc kg/l (2001)
• hlavní plodiny: øepka 98 %
Úèel
• herbicid
Registrace
pøípravek
dodavatel
plodiny
Lasso MT
Monsanto
øepka, kukuøice, sluneènice, brukvovitá zelenina, cibule
Zákazy v zemích Evropské unie
• pesticid není autorizován v: Nìmecku, Finsku, Švédsku, Dánsku, Irsku, Velké Británii, Nizozemsku,
Lucembursku, Belgii, Rakousku
Další toxické vlastnosti
• karcinogenita: kategorie EPA L1, kategorie EU 3
Amitraz
Endokrinní distuptor
• seznam Umwelbundesamt (potenciální endokrinní disruptor)
Spotøeba v èeském zemìdìlství
• celková spotøeba: 19 kg/l (2001)
• hlavní plodiny: sady 63 %, chmel 37 %
Úèel
• herbicid
Registrace
Není známo
Zákazy v zemích Evropské unie
• pesticid není autorizován ve: Finsku, Švédsku, Irsku, Lucembursku
Další toxické vlastnosti
• karcinogenita: kategorie EPA C
• 33
Atrazin
Endokrinní distuptor
• seznam Evropské komise: látka vysoké dùležitosti
• seznam britské Environmental Agency
• seznam OSPAR (potenciální endokrinní disruptor)
• seznam WWF
Spotøeba v èeském zemìdìlství
• celková spotøeba: 131 tisíc kg/l (2001)
• hlavní plodiny: kukuøice 99,9 %
Úèel
• herbicid
Registrace
pøípravek
dodavatel
plodiny
Atranex 50 SC
Gesaprim 500 FW
Gesaprim 90 WG
Guardian Extra
Makhteshim-Agan
Syngenta
Syngenta
Monsanto
kukuøice
kukuøice
kukuøice
kukuøice
Zákazy v zemích Evropské unie
• pesticid není autorizován v: Nìmecku, Finsku, Švédsku, Dánsku, Nizozemsku, Rakousku, Itálii
Další toxické vlastnosti
• karcinogenita: kategorie EPA C
Benomyl
Endokrinní distuptor
• seznam Umweltbundesamt (potenciální endokrinní disruptor)
• seznam WWF
Spotøeba v èeském zemìdìlství
• celková spotøeba: 5 800 kg/l (2001)
• hlavní plodiny: obiloviny 44 %, „ostatní plodiny“ 52 %
Úèel
• fungicid
Registrace
pøípravek
dodavatel
plodiny
Fundazol 50 WP
Chinoin, Rhone-Poulenc
obilniny, cibule, okurka, špenát,brukvovitá zelenina,
èesnek, èoèka, sluneènice, cukrovka, rybíz, angrešt,
tøešeò, višeò, tabák, okrasné rostliny, rùže, lesní døeviny
Zákazy v zemích Evropské unie
• pesticid není autorizován ve: Finsku, Švédsku, Dánsku
Další toxické vlastnosti
• karcinogenita: kategorie EPA C
• 34
Carbendazim
Endokrinní distuptor
• seznam Evropské komise: látka støední dùležitosti
• seznam Umweltbundesamt (potenciální endokrinní disruptor)
Spotøeba v èeském zemìdìlství
• celková spotøeba: 92isíc kg/l (2001)
• hlavní plodiny: obiloviny 80 %
Úèel
• fungicid
Registrace
pøípravek
dodavatel
plodiny
Alert S
DuPont
Alto Combi 420 SC
Bavistin WG
Syngenta
BASF
Duett
Karben Flo Stefes
Konker
Sportak Alpha HF
BASF
Aventis
BASF
Aventis
jeèmen, tritikale, žito, øepka, cukrovka,
krmná øepa, pšenice
pšenice, jeèmen
jeèmen, pšenice, tritikale, žito, rùže, okrasné rostliny,
meèík, tulipán, další cibuloviny
cukrovka, jeèmen, pšenice, žito
obilniny, oves, okrasné rostliny, rùže
øepka, sluneènice
pšenice, øepka, sluneènice
Zákazy v zemích Evropské unie
• pesticid není autorizován ve: Finsku, Švédsku, Dánsku
Další toxické vlastnosti
• karcinogenita: kategorie EPA C
Carbofuran
Endokrinní distuptor
• seznam Umweltbundesamt (potenciální endokrinní disruptor)
• seznam WWF
Spotøeba v èeském zemìdìlství
• celková spotøeba: 1 300 kg/l (2001)
• hlavní plodiny: cukrovka 34 %, kukuøice 23 %, chmel 12 %, obiloviny 9 %, „ostatní plodiny“ 16 %
Úèel
• insekticit, nematocid
Registrace
pøípravek
dodavatel
plodiny
Furadan 10 G
FMC
Furadan 35 ST
Furadan 350 F
FMC
FMC
Furadan 5 G
FMC
cukrovka, krmná øepa, kukuøice, bob, hrách, tabák,
mák, brukvovitá zelenina, chmel, okrasné rostliny
cukrovka, krmná øepa, èoèka
cukrovka, krmná øepa, brambory, kukuøice, mák,
brukvovitá zelenina, chmel, okrasné rostliny
cukrovka, krmná øepa, kukuøice, bob, hrách, tabák, mák,
brukvovitá zelenina, chmel, okrasné rostliny
• 35
Zákazy v zemích Evropské unie
• pesticid není autorizován ve: Finsku, Švédsku, Velké Británii
Další toxické vlastnosti
• klasifikace akutní toxicity WHO: kategorie I b (highly hazardous)
Deltamethrin
Endokrinní distuptor
• seznam Umweltbundesamt (potenciální endokrinní disruptor)
• seznam WWF
Spotøeba v èeském zemìdìlství
• celková spotøeba: 482 kg/l (2001)
• hlavní plodiny: øepka 67 %
Úèel
• insekticid
Registrace
pøípravek
dodavatel
plodiny
Agrion Delta
Lybar
Decis EW 50
Aventis
Decis Flow 2.5
Aventis
Fast K
Fast M
PROST
PROST
K-Obiol EC 25
Aventis
brambory, rajèata, jahody, brukvovitá zelenina,
jádroviny, peckoviny, okrasné rostliny
vinná réva, brambory, rajèata, tøešnì, jablonì, hoøèice,
øepka, obilniny, kukuøice, ovocné døeviny, èoèka, hrách,
bob, len, fenykl, kmín, kopr, mrkev, pastinák, petržel,
trávy, jehliènany, borovice, okrasné rostliny, oves,
vojtìška, brukvovitá zelenina, øedkvièka, jahody, cibule,
pór, jírovec maïal, lesní hospodáøství
brambory, rajèata, tøešnì, jablonì, hoøèice, øepka,
obilniny, kukuøice, øedkvièka, brukvovitá zelenina,
èoèka, hrách, bob, len, vojtìška, fenykl, kmín, kopr,
mrkev, pastinák, petržel, trávy, okrasné rostliny, jahody,
borovice, jehliènany, lesní hospodáøství, vinná réva,
oves, cibule, pór
okrasné døeviny, neplodící ovocné døeviny
brambory, rajèata, jahody, brukvovitá zelenina, okrasné
rostliny, neplodící ovocné døeviny, jádroviny, peckoviny
sklady obilí
Zákazy v zemích Evropské unie
• pesticid není autorizován v: Nìmecku
Další toxické vlastnosti
• klasifikace akutní toxicity WHO: kategorie II (moderately hazardous)
Dicofol
Endokrinní distuptor
• seznam Evropské komise: látka støední dùležitosti
• seznam WWF
• seznam sekretariátu OSPAR (potenciální endokrinní disruptor)
• 36
Spotøeba v èeském zemìdìlství
• celková spotøeba: 132 kg/l (2001)
• hlavní plodiny: chmel 100 %
Úèel
• insekticid
Registrace
Povolen pouze do vyèerpání zásob (pøípravek Kelthane 35 W, dodávaný spoleèností Dow Chemicals)
Zákazy v zemích Evropské unie
• pesticid není autorizován v: Nìmecku, Finsku, Švédsku, Dánsku, Velké Británii, Nizozemsku, Lucembursku,
Rakousku
Další toxické vlastnosti
• karcinogenita: kategorie EPA C
• prioritní pesticid OSPAR
Dimethoat
Endokrinní distuptor
• seznam Evropské komise: látka støední dùležitosti
• seznam Umweltbundesamt (potenciální endokrinní disruptor)
• seznam britské Environmental Agency
• seznam WWF
Spotøeba v èeském zemìdìlství
• celková spotøeba: 971 kg/l (2001)
• hlavní plodiny: 52 % brambory, 24 % zelenina, 19 % cukrovka
Úèel
• insekticid
Registrace
pøípravek
dodavatel
plodiny
Perfekthion
BASF
cukrovka, krmná øepa, brambory, obilniny, øepka,tabák,
brukvovitá zelenina, rajèata, okurky, bob,jádroviny,
peckoviny, okrasné rostliny, cibule, èesnek, pór, špenát
Zákazy v zemích Evropské unie
• pesticid je autorizován ve všech zemích EU
Další toxické vlastnosti
• karcinogenita: kategorie EPA C
• klasifikace akutní toxicity WHO: kategorie II (moderately hazardous)
Endosulfan
Endokrinní distuptor
• seznam Evropské komise: látka støední dùležitosti
• seznam sekretariátu OSPAR (potenciální endokrinní disruptor)
• seznam WWF
• seznam britské Environmental Agency
• 37
Spotøeba v èeském zemìdìlství
• celková spotøeba: 8 kg/l (2001)
• hlavní plodiny: „ostatní plodiny“ 100 %
Úèel
• insekticid a akaricid
Registrace
Povolen pouze do vyèerpání zásob (pøípravek Thiodan 35 EC, dodávaný spoleèností Hoechst/Schering)
Zákazy v zemích Evropské unie
• pesticid není autorizován v: Nìmecku, Švédsku, Dánsku, Nizozemsku
Další toxické vlastnosti
• klasifikace akutní toxicity WHO: kategorie II (moderately hazardous)
• prioritní pesticid OSPAR
Epoxiconazol
Endokrinní distuptor
• seznam Umweltbundesamt
Spotøeba v èeském zemìdìlství
• celková spotøeba: 23 tisíc kg/l (2001)
• hlavní plodiny: obiloviny 97 %
Úèel
• fungicid
Registrace
pøípravek
dodavatel
plodiny
Duett
Juwel
Juwel Top
Opus
Tango Super
BASF
BASF
BASF
BASF
BASF
pšenice, jeèmen, žito, cukrovka
jeèmen, pšenice
pšenice, jeèmen
pšenice, jeèmen
jeèmen, pšenice
Zákazy v zemích Evropské unie
• pesticid není autorizován ve: Finsku, Švédsku, Dánsku, Portugalsku, Itálii, Øecku
Další toxické vlastnosti
• nejsou
Fentin-acetát (trifenylcín acetát)
Endokrinní distuptor
• seznam Evropské komise: látka vysoké dùležitosti
Spotøeba v èeském zemìdìlství
• celková spotøeba: 128 kg/l (2000)
• hlavní plodiny: brambory 100 %
Úèel
• fungicid
• 38
Registrace
Není známo
Zákazy v zemích Evropské unie
• pesticid není autorizován v: Nìmecku, Finsku, Švédsku, Dánsku, Lucembursku, Rakousku, Španìlsku,
Portugalsku
Další toxické vlastnosti
• karcinogenita: kategorie EU 3
• klasifikace akutní toxicity WHO: kategorie II (moderately hazardous)
Glyfosát
Endokrinní distuptor
• seznam Umweltbundesamt
Spotøeba v èeském zemìdìlství
• celková spotøeba: 40 tisíc kg/l (2001)
• hlavní plodiny: obiloviny 27 %, „ostatní plodiny“ 57 %
Úèel
• herbicid
Registrace
pøípravek
dodavatel
plodiny
Roundup Forte
Monsanto
Obilniny, len, hrách, peluška, øepka, louky a pastviny,
sklizená orná pùda, jádroviny, peckoviny mimo broskví,
vinná réva, sady, aleje, zavlažovací kanály, komposty,
lesní školky, úhory, jehliènany, paøezy, železnice,
silnice a pøíkopy, nezemìdìlská pùda
Zákazy v zemích Evropské unie
• pesticid je autorizován ve všech zemích Evropské unie
Další toxické vlastnosti
• nejsou
Chlorpyrifos
Endokrinní distuptor
• seznam Umweltbundesamt (potenciální endorkinní disruptor)
Spotøeba v èeském zemìdìlství
• celková spotøeba: 101 tisíc kg/l (2001)
• hlavní plodiny: øepka 88 %
Úèel
• insekticid
• 39
Registrace
pøípravek
dodavatel
plodiny
Dursban 10 G
Dursban 480 EC
Dow
Dow
Metanion
Nurelle D
Peter Èerný-Agrochemix
Dow
Oleoekol
Peter Èerný-Agrochemix
cukrovka, krmná øepa, kukuøice, obilniny, okrasné rostliny
obilniny, pšenice, cukrovka, krmná øepa, paprika,
jádroviny, peckoviny, okrasné rostliny, okurky, rajèata
brambory, øepka
cukrovka, krmná øepa, brambory, øepka, jablonì,
okrasné rostliny, lesy
ovocné døeviny, vinná réva, okrasné døeviny
Zákazy v zemích Evropské unie
• pesticid není autorizován ve: Finsku, Švédsku
Další toxické vlastnosti
• klasifikace akutní toxicity WHO: kategorie II (moderately hazardous)
Iprodion
Endokrinní distuptor
• seznam Evropské komise: látka støední dùležitosti
Spotøeba v èeském zemìdìlství
• celková spotøeba: 5 700 kg/l (2001)
• hlavní plodiny: obiloviny 68 %, „ostatní plodiny“ 11 %
Úèel
• fungicid
Registrace
pøípravek
dodavatel
plodiny
Premis Universal
Rovlar Flo
Aventis
Aventis
jeèmen, pšenice
salát, jahody, èesnek, brukvovitá zelenina, pekingské zelí,
okrasné rostliny, meruzalka, kmín, maliny, koøenová
zelenina, vinná réva, sluneènice, hoøèice, øepka, bob,
cukrovka, rajèata, tøešnì, višnì, meruòky, švestky, broskve
Zákazy v zemích Evropské unie
• pesticid není autorizován v: Dánsku
Další toxické vlastnosti
• karcinogenita: kategorie EPA L2, EU 3
Linuron
Endokrinní distuptor
• seznam Evropské komise: látka vysoké dùležitosti
• seznam WWF
• seznam britské Environmental Agency
Spotøeba v èeském zemìdìlství
• celková spotøeba: 25 tisíc kg/l (2001)
• hlavní plodiny: brambory 23 %, luskoviny 17 %, zelenina 8 %, „ostatní plodiny“ 46 %
• 40
Úèel
• herbicid
Registrace
pøípravek
dodavatel
plodiny
Afalon 45 SC
Aventis
brambory, chmel, mrkev, petržel, lupina, bob, hrách, sója,
len, sluneènice, kukuèice, obilniny, kmín, fenykl, celer
Zákazy v zemích Evropské unie
• pesticid není autorizován v: Nìmecku, Švédsku
Další toxické vlastnosti
• karcinogenita: kategorie EPA C, EU 3
Metiram
Endokrinní distuptor
• seznam Umweltbundesamt
• seznam WWF
Spotøeba v èeském zemìdìlství
• celková spotøeba: 12 tisíc kg/l (2001)
• hlavní plodiny: vinná réva 79 %, sady 19 %
Úèel
• fungicid
Registrace
pøípravek
dodavatel
plodiny
Polyram WG
BASF
brambory, jádroviny, vinná réva, karafiáty
Zákazy v zemích Evropské unie
• pesticid není autorizován ve: Finsku, Švédsku, Dánsku
Další toxické vlastnosti
• nejsou
Penconazol
Endokrinní distuptor
• seznam Umweltbundesamt (potenciální endokrinní disruptor)
Spotøeba v èeském zemìdìlství
• celková spotøeba: 538 kg/l (2001)
• hlavní plodiny: sady 90 %, vinná réva 10 %
Úèel
• fungicid
• 41
Registrace
pøípravek
dodavatel
plodiny
Topas C 50 WP
Topas 100 EC
Syngenta
Syngenta
jádroviny, okrasné rostliny
jablonì, vinná réva, jádroviny
Zákazy v zemích Evropské unie
• pesticid je autorizován ve všech zemích Evropské unie
Další toxické vlastnosti
• nejsou
Permetrin
Endokrinní distuptor
• seznam britské Environmental Agency
• seznam WWF
Spotøeba v èeském zemìdìlství
• celková spotøeba: 14 kg/l (2000)
• hlavní plodiny: „ostatní plodiny“ 100 %
Úèel
• insekticid
Registrace
Není známo
Zákazy v zemích Evropské unie
• pesticid není autorizován v: Rakousku, Lucembursku, Španìlsku, Francii, Portugalsku
Další toxické vlastnosti
• karcinogenita: kategorie EPA C
• klasifikace akutní toxicity WHO: kategorie II (moderately hazardous)
Procymidon
Endokrinní distuptor
• seznam Umweltbundesamt
Spotøeba v èeském zemìdìlství
• celková spotøeba: 497 kg/l (2001)
• hlavní plodiny: vinná réva 84 %, „ostatní plodiny“ 15 %
Úèel
• fungicid
Registrace
pøípravek
dodavatel
plodiny
Sumilex 50 WP
Sumimoto
vinná réva, jahody, bob, sluneènice, jeèmen, meruzalka,
cukrová øepa, øepka
• 42
Zákazy v zemích Evropské unie
• pesticid není autorizován v: najít ten seznam
Další toxické vlastnosti
• karcinogenita: kategorie EPA B2
Prochloraz
Endokrinní distuptor
• seznam Evropské komise: látka støední dùležitosti
• seznam Umweltbundesamt (potenciální endokrinní disruptor)
Spotøeba v èeském zemìdìlství
• celková spotøeba: 23 tisíc kg/l (2001)
• hlavní plodiny: obiloviny 51 %, øepka 15 %, „ostatní plodiny“ 34 %
Úèel
• fungicid
Registrace
pøípravek
dodavatel
plodiny
Mirage 45 EC
Sportak Alpha HF
Sportak HF
Makhteshim-Agan
Aventis
Aventis
jeèmen, pšenice, tritikale, žito, okrasné rostliny
pšenice, øepka, sluneènice
jeèmen, pšenice, tritikale, žito,
okrasné rostliny – cibule, hlízy
Zákazy v zemích Evropské unie
• pesticid není autorizován v: Nìmecku, Finsku, Švédsku, Dánsku, Velké Británii, Irsku
Další toxické vlastnosti
• karcinogenita: kategorie EPA C
Prometryn
Endokrinní distuptor
• seznam sekretariátu OSPAR (potenciální endokrinní disruptor)
Spotøeba v èeském zemìdìlství
• celková spotøeba: 9 000 kg/l (2001)
• hlavní plodiny: zelenina 10 %, „ostatní plodiny“ 62 %
Úèel
• herbicid
Registrace
pøípravek
dodavatel
plodiny
Gesagard 80
Syngenta
sója, bob, èoèka, kopr, narcisy, lupina, cibule, meèíky,
rajèata, jahody, mrkev, pastinák, petržel, èesnek, lesní
školky jehliènanù mimo modøínu, fazole, peluška, hrách,
brambory, chmel, celer, vojtìška, kapusta, krmná
kapusta, macešky, brukvovitá zelenina mimo kvìtáku,
kmín, ostropestøec mariánský, kukuøice, sluneènice
• 43
Zákazy v zemích Evropské unie
• pesticid není autorizován v: Nìmecku, Nizozemsku, Belgii, Lucembursku, Švédsku, Finsku, Dánsku
Další toxické vlastnosti
• nejsou
Propiconazol
Endokrinní distuptor
• seznam Umweltbundesamt (potenciální endokrinní disruptor)
Spotøeba v èeském zemìdìlství
• celková spotøeba: 19 tisíc kg/l (2001)
• hlavní plodiny: obiloviny 99 %
Úèel
• fungicid
Registrace
pøípravek
dodavatel
plodiny
Archer Top 400 EC
Archer 425 EC
Bumper 25 EC
Tilt 250 EC
Syngenta
Syngenta
Makhteshim-Agan
Syngenta
pšenice, jeèmen
pšenice, jeèmen
pšenice, jeèmen, žito, trávy, vinná réva
pšenice, trávy, chryzantémy, jeèmen, žito
Zákazy v zemích Evropské unie
• pesticid je autorizován ve všech zemích EU
Další toxické vlastnosti
• karcinogenita: kategorie EPA C
Simazin
Endokrinní distuptor
• seznam Evropské komise: látka støední dùležitosti
• seznam britské Environmental Agency
• seznam WWF
Spotøeba v èeském zemìdìlství
• celková spotøeba: 788 kg/l (2001)
• hlavní plodiny: sady 34 %, kukuøice 27 %, „ostatní plodiny“ 38 %
Úèel
• herbicid
Registrace
Povolen pouze do vyèerpání zásob (pøípravek Gesatop 90 WG, dodávaný spoleènostmi Novartis, Syngenta
a KUPRA)
Zákazy v zemích Evropské unie
• pesticid není autorizován v: Nìmecku, Švédsku
Další toxické vlastnosti
• karcinogenita: kategorie EPA C, EU 3
• 44
Thiram
Endokrinní distuptor
• seznam Evropské komise: látka vysoké dùležitosti
Spotøeba v èeském zemìdìlství
• celková spotøeba: 61 tisíc kg/l (2001)
• hlavní plodiny: obiloviny 86 %, sady 13 %
Úèel
• fungicid, repelent
Registrace
pøípravek
dodavatel
plodiny
Aversol
Lentacol
Pellacol
Raxil 515 FS
Thiram Granuflo
Vitavax 200 WP
TORA
Nurfarm
Nurfarm
Bayer
UCB
Uniroyal
Vitavax 2000
Uniroyal
okrasné døeviny, lesní kultury
lesní kultury
lesní døeviny
pšenice
jablonì, broskve
kukuøice, jeèmen, pšenice, tritikale, žito, hrách, len,
øepka, oves, jeèmen
jeèmen, hrách, len, oves, øepka, kukuøice, brambory,
pšenice, tritikale, žito
Zákazy v zemích Evropské unie
• pesticid není autorizován ve: Švédsku
Další toxické vlastnosti
• nejsou
Tridemorph
Endokrinní distuptor
• seznam Umweltbundesamt (potenciální endokrinní disruptor)
Spotøeba v èeském zemìdìlství
• celková spotøeba: 222 kg/l (2001)
• hlavní plodiny: obiloviny 100 %
Úèel
• fungicid
Registrace
Není známo
Zákazy v zemích Evropské unie
• pesticid není autorizován ve: Finsku, Švédsku, Dánsku, Velké Británii, Nizozemsku, Portugalsku
Další toxické vlastnosti
• klasifikace akutní toxicity WHO: kategorie II (moderately hazardous)
• 45
Trifluralin
Endokrinní distuptor
• seznam britské Environmental Agency
• seznam WWF
Spotøeba v èeském zemìdìlství
• celková spotøeba: 89 tisíc kg/l (2001)
• hlavní plodiny: obiloviny 62 %, øepka 16 %, „ostatní plodiny“ 19 %
Úèel
• herbicid
Registrace
pøípravek
dodavatel
plodiny
Synfloran 48 EC
Aliachem
Triflurex 48 EC
Makhtesnim-Agan
hrách, sója, cibule, èesnek, fazole, rajèata, sluneènice,
brukvovitá zelenina, celer, fenykl, hoøèice, mrkev,
okrasné rostliny, ostropestøec mariánský, paprika,
petržel, lupina, heømánek, øedkvièka, øepka, obilniny
obilniny, sluneènice, øepka
Zákazy v zemích Evropské unie
• pesticid není autorizován ve: Švédsku, Dánsku, Nizozemsku
Další toxické vlastnosti
• karcinogenita: kategorie EPA C
Vinclozolin
Endokrinní distuptor
• seznam Evropské komise: látka vysoké dùležitosti
• seznam Umweltbundesamt
• seznam DEFRA
• seznam sekretariátu OSPAR (potenciální endokrinní disruptor)
• seznam WWF
Spotøeba v èeském zemìdìlství
• celková spotøeba: 2400 kg/l (2001)
• hlavní plodiny: vinná réva 37 %, øepka 29 %, „ostatní plodiny“ 34 %
Úèel
• fungicid
Registrace
pøípravek
dodavatel
plodiny
Konker
Ronilan WG
BASF
BASF
øepka, sluneènice
okrasné rostliny, bob, sluneènice, koøenová zelenina,
košálová zelenina, jetel, meruzalka, øepka, vinná réva
Zákazy v zemích Evropské unie
• pesticid není autorizován ve: Finsku, Švédsku, Dánsku
• 46
Další toxické vlastnosti
• karcinogenita: kategorie EPA C, EU 3
Zineb
Endokrinní distuptor
• seznam Evropské komise: látka vysoké dùležitosti
Spotøeba v èeském zemìdìlství
• celková spotøeba: 201 kg/l (2001)
• hlavní plodiny: brambory 79 %, zelenina 15 %
Úèel
• fungicid
Registrace
Není známo
Zákazy v zemích Evropské unie
• pesticid není autorizován v: Nìmecku, Švédsku, Dánsku, Finsku, Belgii, Lucembursku, Rakousku,
Portugalsku
EU zakáže od bøezna 2003
Další toxické vlastnosti
• nejsou
• 47
• 48
7. Opatøení
Tato kapitola má pìt hlavních cílù:
• diskutovat adekvátnost opatøení k ochranì lidského zdraví a pøírody pøed pesticidy narušujícími úèinek
hormonù,
• shrnout opatøení k omezení rizik endokrinních disruptorù v èeské legislativì regulující použití pesticidù,
• srovnat tento stav se situací v Nìmecku jako modelovém pøípadù zemì s podobnými podmínkami,
• doporuèit hlavní opatøení k úpravám legislativy,
• doporuèit kroky, které by mìli podniknout zemìdìlci, potravináøský prùmysl a distributoøi potravin.
7.1. Adekvátní opatøení
Vìda teprve postupnì odkrývá složitou mozaiku problému, který pùsobení nìkterých pesticidù a dalších
chemických látek na hormonální soustavu èlovìka i zvíøat pøedstavuje. Objev po objevu, kousek po kousku
sestavuje stále pøesnìjší pøedstavu o pravdìpodobných úèincích tìchto slouèenin.
Skládají se tak údaje o molekulárních mechanismech úèinku syntetických polutantù v endokrinní soustavì,
vývojových i dalších biologických projevech v lidském tìle a paralelách, které je podporují: epidemiologických
trendech a biologických úèincích stejných látek v laboratorních i volnì žijících zvíøatech.
Vzhledem ke komplikovaným podmínkám (pùsobení øady rùzných látek s endokrinními úèinky, synergence,
pùsobení dalších environmentálních i jiných faktorù, genetické rozdíly mezi jedinci, složité spolupùsobení
rùzných dìjù v organismu) je dokonce možné, že nikdy nepùjde plnì prokázat kauzální souvislost mezi expozicí konkrétním látkám a konkrétními epidemiologickými trendy.
Jsou tedy namístì opatøení, která omezí výrobu a spotøebu tìchto pesticidù i dalších syntetických endokrinních disruptorù? Tato otázka je typickým pøíkladem problému, na který se vztahuje jeden z pilíøù ekologické
politiky: princip pøedbìžné opatrnosti.
Jak k tomuto typu dilemat v obecné rovinì poznamenává úvodník prestižního medicínského èasopist The
Lancet:
„Musíme se øídit fakty a jejich nejpøesnìjší interpretací s využitím nejlepších vìdeckých informací. Neznamená to ale, že nemáme nic dìlat až do okamžiku, kdy budou stoprocentní dùkazy o všem. Je-li v sázce lidské
zdraví, rizika natolik vážná a náklady na nápravu tak vysoké, má prevence pøednost pøed léèbou…Pøi vážném
ohrožení veøejného zdraví bychom mìli být pøipraveni hrozby snížit, dokonce i když vìdecké znalosti nejsou
dokonalé, pokud to bilance pravdìpodobných ztrát a ziskù ospravedlòuje.“ [163]
Tento názor sdílí i vìtšina komentátorù, kteøí diskutují konkrétnì téma endokrinních disruptorù. „Legislativu
nelze ‚pozastavit‘ do doby, kdy budou shromáždìny veškeré dùkazy“, komentuje dilema Royal Society, britská akademie vìd: „Pøíprava opatøení a zákonù musí jít ruku v ruce s pokraèujícím výzkumem“ [41]. Nìmecký Spolkový úøad pro životní prostøedí (Umweltbundesamt) shrnuje své doporuèení do podobnì formulované
vìty: „tam, kde je podezøení dostateènì podloženo, by mìly být zavedeny nezbytné regulace – v pøípadì
potøeby doèasné -, dokonce i pokud nìkteré otázky zùstávají otevøené“ [110].
Hnutí DUHA souhlasí, že v pøípadì endokrinních disruptorù musí být princip pøedbìžné opatrnosti aplikován.
Pesticidy, jejichž využití se promítá do kvality potravin i kontaminace volné krajiny, nespornì patøí mezi hlavní
priority.
7.2. Èeská legislativa a politická diskuse
Èeská legislativa platná od øíjna 2002 omezuje kontrolu úèinku pesticidù na endokrinní soustavu savcù èi
jiných živoèichù na vágní požadavek zaøadit v žádosti o registraci pøípravku „doplòkové studie“, mimo jiné
„zkoumání hormonální aktivity“, ovšem pouze „[j]estliže je to nezbytné pro správnou interpretaci úèinku na
reprodukci a pokud nejsou tyto informace doposud k dispozici“ [164].
• 49
Výklad „správné interpretace úèinku na reprodukci“ se ponechává na žadateli o registraci, pøípadnì na
úøadì, který pøípravky registruje (Státní rostlinolékaøská správa).
Nìkteré aspekty úèinku endokrinních disruptorù mohou v pøípadì ideální shody okolností postihnout i další
požadované testy, pøedevším zkoušky reprodukèní toxicity. Podle vyhlášky „[s]tudie reprodukèní toxicity na
potkanech po dobu nejménì dvou generací musí být uvedena vždy“ s tím, že sleduje m.j. „identifikaci pøímých a nepøímých úèinkù na rozmnožování“ (bod 5.6.1. Pøílohy 1 vyhlášky). Podobnì studie vývojové toxicity,
která rovnìž „musí být provedena vždy“ má zajistit „identifikaci pøímých a nepøímých úèinkù na vývoj embrya
a plodu“.
Takové testy ovšem nejsou adekvátní. Mechanismy úèinku endokrinních disruptorù nejsou doposud podrobnì prozkoumány. Znalosti biologických dopadù se omezují na anekdotické výsledky. Požadovaná data tedy
pøedstavují pouze malou èást možných projevù endokrinních disruptorù a vice versa: pøi zjištìní negativních
zmìn organismu není jisté, zda je zpùsobilo narušení funkce hormonù. Tato rizika proto nelze identifikovat
nepøímo, prostøednictvím vybraných možných úèinkù. Vyžadují pøímé testování interference s hormony, které
však legislativa požaduje jen nezávaznì.
Vyhláška rovnìž požaduje stanovení NOAEL. To ovšem, jak diskutujeme v kapitole 5.1., nemusí být v pøípadì
endokrinních disruptorù relevantní a test mùže mít zavádìjící výsledky: vztah závislosti úèinku na dávce
nemusí být konstantní.
Ovšem požadované testy jsou beztak pouze informativní. Stejná vyhláška zároveò stanoví kritéria pro registraci pesticidù – respektive jmenuje podmínky, pøi jejichž splnìní se registrace zamítá [165]. Schopnost
úèinné látky ovlivnit funkci hormonù mezi nì nepatøí.
Povolování pesticidù se tedy endokrinními disruptory vùbec nezabývá, úèinek pesticidù na funkci hormonù
nebere v úvahu.
Nìkolik druhù endokrinních disruptorù patøí mezi pesticidy, které je podle vyhlášky zakázáno dovážet – ve
všech pøípadech má však tento zákaz jiné pøíèiny. Patøí sem:
• nìkteré perzistentní chlorované organické pesticidy (z endokrinních disruptorù pøedevším aldrin, dieldrin,
DDT),
• nìkteré další pesticidy (dicofol s vysokým obsahem DDT a/nebo nízkým obsahem p,p’-dicofolu),
• pesticidy zakázané v Evropské unii (lindan, zineb),
• potenciálnì další pesticidy, které Evropská unie zakáže (tj. nebudou zaøazeny do Pøílohy 1 Smìrnice 91/
414/EHS).
Tyto zákazy ovšem vìtšinou pouze potvrzují už dlouho trvající stav: napøíklad DDT byl v Èeskoslovensku
zakázán v roce 1974 (a užívání ukonèeno roku 1983), zákaz aldrinu a dieldrinu zaèal platit roku 1980 [166].
Zineb se nepoužívá od roku 2001.
Endokrinní disruptory ovšem pøedstavují pomìrnì nový problém a otázku legislativních opatøení doposud øeší
i další zemì. Tristní je ovšem skuteènost, že toto téma se doposud vùbec nestalo pøedmìtem debaty o ekologické
politice. V západoevropských zemích nebo Severní Americe se o nìm diskutuje a vhodná øešení hledají zhruba
od poloviny devadesátých let. Èeské úøady, vláda i parlamentní instituce o endokrinních disruptorech mlèí.
Naproti tomu èeská Státní politika životního prostøedí ani Akèní plán zdraví a životního prostøedí problém
endokrinních disruptorù, a již v kontextu pesticidù a zemìdìlství, nebo obecné regulace chemických látek,
vùbec ani nezmiòují [167] [168]. Neexistuje také žádný strategický èi tøeba jen diskusní vládní dokument
zamìøený specificky na látky (nebo konkrétnì pesticidy) ovlivòující funkci hormonù.
Èeskou politickou diskusi o endokrinních disruptorech prakticky otevírá až tato na pesticidy zamìøená studie
Hnutí DUHA.
• 50
7.3. Nìmecká legislativa a politická diskuse
Srovnání èeského a nìmeckého pøístupu k pesticidùm, které úèinkují jako endokrinní disruptory, a pøíslušné
legislativy patøí mezi hlavní cíle této studie.
Nìmecko bylo za modelovou zemi zvoleno ze ètyø dùvodù:
• má podmínky (klima, pìstované plodiny, druhy škùdcù, struktura zemìdìlství – zejména v nových spolkových
zemích) podobné èeským,
• patøí mezi zemì Evropské unie s progresivnìjší ekologickou legislativou – aèkoli nepatøí ke špièce
reprezentované skandinávskými zemìmi,
• vzhledem ke své geografické blízkosti a blízkým vztahùm mezi obìma státy pøedstavuje dobrý model
i partnera pro spolupráci na legislativních opatøeních,
• èeská i nìmecká legislativa vychází ze stejného rámce smìrnic Evropské unie.
Èlenské státy Evropské unie mohou (ale nemusí) povolit pouze pesticidy zaøazené na tzv. pozitivním seznamu, tj. v Pøíloze 1 evropské smìrnice o umisování pøípravkù na ochranu rostlin na trh (91/414/EEC). Pøi
rozhodování o registraci musí zvažovat úèinnost pesticidu, lidskou toxicitu, osud v životním prostøedí, úèinky
na takzvané necílové organismy (tj. ostatní rostliny a živoèichy než jsou plevely nebo škùdci, proti kterým je
nasazen) a další aspekty uvádìné v èlánku 4 smìrnice.
Úèinné látky, které byly autorizovány pøed èervencem 1993, nyní na základì smìrnice procházejí revizí využívající nové metody testování. Tento proces se týká více než 800 látek a skonèit má v roce 2008. Výrobcùm
se ovšem nevyplatí financovat nové testy nìkterých zastaralých pesticidù, které z trhu už beztak mizí, a proto
u 340 typù vùbec nepožádali o obnovení autorizace. Tyto látky budou od èervence 2003 automaticky vyøazeny, a tedy ve všech zemích EU zakázány. Patøí sem napøíklad prometryn.
Nìmecko se ovšem od Èeské republiky podstatnì liší ve zpùsobu, jakým tohoto rámce využívá. Rozdíly jsou
pøedevším v: • požadavcích na testování,
• registraci konkrétních pesticidù,
• reflexi problému ve státní ekologické politice.
Testování endokrinních úèinkù je zákonem o ochranì rostlin (Pflanzenschutzgesetz) výslovnì stanoveno jako
povinná souèást zkoušek nezbytných k registraci pesticidù. Spolkový biologický institut pro zemìdìlství
a lesnictví (Biologische Bundesanstalt fur Land- und Forstwirtschaft), který je provádí, podle nìj
„udìlí autorizaci…pokud…testování…ukazuje, že podle dnešních vìdeckých znalostí a technologií v podmínkách pøedpokládaného a správného využití nebo v dùsledku takového využití daný prostøedek…nemá nepøijatelné efekty na…hormonální rovnováhu èlovìka a zvíøat.“ [169]
Znaèný rozdíl, který mezi èeským a nìmeckým zemìdìlstvím panuje ve využívání úèinných látek, jež se jako
endokrinní disruptor y chovají, ale není zpùsoben pouze právì tímto opatøením. Tato odlišnost odpovídá
obecnému pøístupu k regulaci pesticidù, ve kterém je Nìmecko nesrovnatelnì progresivnìjší než Èeská
republika.
V Nìmecku není autorizováno dvanáct pesticidù narušujících funkci hormonù, které se v èeském zemìdìlství bìžnì užívají. Jsou mezi nimi i nìkteré z tìch, které analýza Evropské komise oznaèuje za látky vysoké
dùležitosti (tedy pøedstavující nejvìtší riziko) a pøitom patøí v Èeské republice mezi nejpoužívanìjší pesticidy:
atrazin (èeská spotøeba v roce 2001: 131 tun), alachlor (278 tun) èi acetochlor (89 tun).
Právì podstatnì ambicióznìjší a razantnìjší pøístup k autorizaci, respektive odmítání registrace konkrétních
úèinných látek, je klíèovou odlišností mezi nìmeckým a èeským pøístupem: pøímo se promítá do reálné
expozice populace rizikovým slouèeninám.
Konkrétní zákazy ovšem nemusí nezbytnì motivovat právì narušování úèinku hormonù. Analýza Umweltbundesamt poznamenává, že „endokrinní efekt nemusí nezbytnì být rozhodujícím faktorem“ pøi zamítnutí nebo
zrušení autorizace [110]. Jiná rizika jsou èasto lépe prozkoumána a považována za vážnìjší bezprostøední
problém, takže k odmítnutí èi odnìtí registrace endokrinním disruptorùm dojde na základì tìchto odlišných
negativ.
• 51
Tabulka: Pesticidy s endokrinními úèinky používané v èeském zemìdìlství v letech 2000-2001, které
jsou zakázány v Nìmecku
Aktivní látka
Èeská spotøeba v roce 2001 (kg)
acetochlor
alachlor
atrazin
deltamethrin
dicofol
endosulfan
fentin-acetát
linuron
prochloraz
prometryn
simazin
zineb
89 465
278 002
131 321
482
132
8
128 (2000)
25 216
22 819
9 037
788
201 (2000)
Tristní rozdíl mezi Nìmeckem a Èeskou republikou je ovšem viditelný pøedevším v politické diskusi, respektive v zájmu ekologické politiky o problém endokrinních disruptorù.
Je pøirozené, že èeská vláda nebude – pøinejmenším s ohledem na rozpoètové možnosti – vìnovat takovou
pozornost výzkumu endokrinních disruptorù jako nìmecká. Spolkové úøady už od poloviny devadesátých let
financují výzkumné programy i konference zamìøené na toto téma. Zøetelné odlišnosti ale panují v povaze
diskutovaných opatøení a pøedevším v zájmu o problém (který je na èeské stranì prakticky nulový).
Nìmecká vládní politika se odvíjí od rezoluce výboru pro životní prostøedí Spolkového snìmu ze srpna 1999,
která požaduje postupné, ale razantní snížení vypouštìní prokázaných endokrinních disruptorù do prostøedí
[170]. Vláda vìnuje znaènou pozornost øešení. Umweltbundesamt ve své studii diskutuje problém a legislativní strategii, vèetnì doporuèení konkrétních opatøení [110].
• 52
8. Doporuèení
Legislativní a další státní opatøení
Hnutí DUHA doporuèuje ke snížení rizik, která pesticidy s endokrinními úèinky pøedstavují pro lidské zdraví
i volnou pøírodu, použít kombinaci nìkolika hlavních opatøení.
Zaøazení problému do agrární, zdravotní a ekologické politiky: Ministerstvo životního prostøedí, ministerstvo zemìdìlství, ministerstvo zdravotnictví a Státní rostlinolékaøská správa musí endokrinní disruptory,
respektive pesticidy s endokrinními efekty, vùbec zaøadit mezi relevantní problémy a hledat vhodná legislativní i další opatøení. Prostøedky narušující úèinek hormonù se v prvé øadì vùbec musí stát tématem debaty
o ekologické, zdravotnické, agrární a pesticidové politice státu – a je to pøedevším vláda, respektive pøíslušná ministerstva a další agentury, kdo je musí do této debaty zaøadit.
Zákaz prokázaných endokrinních disruptorù: Nejlepším dostupným objektivním základem pro stanovení
identifikaci hlavních rizikových látek je seznam zpracovaný pro Evropskou komisi [35] – i pøes zjevné nedostatky patrnì nejdetailnìji zpracovaná analýza endokrinních disruptorù. Prioritou opatøení by se mìly stát
pesticidy, které øadí mezi látky vysoké dùležitosti.
Legislativní zmìny a konkrétní rozhodnutí Státní rostlinolékaøské správy o registraci by proto mìly zajistit zákaz
(respektive ukonèení využívání tam, kde je prostøedek povolen pouze do vyèerpání zásob) osmi pesticidù:
• acetochlor,
• alachlor,
• atrazin,
• fentin-acetát,
• linuron,
• thiram,
• vinclozolin,
• zineb.
Spoleènì s dalšími evropskými ekologickými organizacemi Hnutí DUHA prosazuje, aby úplný zákaz výroby
a spotøeby pesticidù s endokrinními úèinky byl realizován do roku 2010.
Doèasné vylouèení potenciálních, respektive ménì rizikových endokrinních disruptorù: Další aktivní látky
jsou z poškozování funkce hormonù pouze podezøelé nebo se z rùzných dùvodù považují za ménì rizikové.
Mìly být proto být vylouèeny do doby, kdy výrobci budou moci pozitivnì prokázat jejich neškodnost.
Hnutí DUHA proto doporuèuje nejpozdìji do roku 2010 suspendovat registrace
• pesticidù zaøazených v analýze Evropské komise mezi látky støední dùležitosti a
• prostøedkù obsahujících aktivní látky, které mezi endokrinní disruptory øadí další dùležité seznamy evropských
institucí a organizací (podrobnìjší diskuse k tomuto tématu viz kapitola 6).
Znamená to, že by mìla být pozastavena registrace dalších 23 pesticidù:
• 2,4-D,
• amitraz,
• benomyl,
• carbendazim,
• carbofuran,
• deltamethrin,
• dicofol,
• dimethoat,
• endosulfan,
• epoxiconazol,
• glyfosát,
• chlorpyrifos,
• iprodion,
• metiram,
• penconazol,
• 53
•
•
•
•
•
•
•
•
permetrin,
procymidon,
prochloraz,
prometryn,
propiconazol,
simazin,
tridemorph,
trifluralin.
Kominace obou opatøení by znamenala, že do roku 2010 budou trvale nebo podmíneènì vylouèeny pesticidy,
které pùsobí jako endokrinní disruptory nebo jsou z narušování funkce hormonù podezøelé.
Asistence zemìdìlcùm pøi hledání alternativ: Ministerstvo zemìdìlství by mìlo zemìdìlcùm poskytovat i aktivnì
nabízet poradenskou službu pøi hledání alternativ k ošetøování plodin pesticidy s endokrinními úèinky. Musí
pøitom nabízet bezpeèná a ekologicky šetrná øešení – nikoli doporuèovat nahrazení endokrinního disruptoru
jiným nebezpeèným pøípravkem, tøeba s odlišným druhem rizika (karcinogeny, reprodukèní toxiny aj.).
Èerná listina: Úøady nemusí pùsobit pouze prostøednictvím pøímých normativních opatøení. Umweltbudesamt
doporuèuje použít v pøípadì endokrinních disruptorù tzv. èerné listiny, seznamy „zvláštì kritických látek,
které doposud nejsou regulovány, jež by mìly být využívány k informování uživatelù, spotøebitelù a široké
veøejnosti“. Podobný postup už praktikuje napøíklad švédský Chemický inspektorát (KEMI), který publikoval
seznam zhruba 250 rizikových avšak z rùzných dùvodù doposud legálních slouèenin, jež prùmyslu nedoporuèuje využívat [171].
Takové opatøení pomùže prùmyslu, obchodu, zemìdìlcùm i spotøebitelùm snižovat rizika i nad rámec povinností stanovených legislativou. Dále tedy omezuje ekologické a zdravotní dopady. Pøirozená autorita státního
úøadu potom zvyšuje respekt k takovému pøehledu. Ministerstvo životního prostøedí by mìlo pøipravit, publikovat a aktivnì rozšiøovat podobný seznam. Musí zahrnovat pøinejmenším prokázané a potenciální endokrinní disruptory diskutované v kapitole 6 této studie.
Znaèení pesticidù: Podle svého programového prohlášení vláda hodlá zajistit, že „[d]ojde k rozšíøení znaèení
potravin o nìkteré dosud neuvádìné údaje, napøíklad používání pesticidù“ [172]. Znamená to, že nový zákon
stanoví povinnost znaèit na obalech potravin, které úèinné látky byly použity k ošetøení plodin, z nichž pocházejí. Hnutí DUHA je pøesvìdèeno, že vìcný zámìr pøíslušného zákona by mìl vzniknout do èervna 2004.
Pøevzít iniciativu, navrhnout a zajistit zaøazení tohoto bodu do legislativního plánu vlády by mìlo ministerstvo
životního prostøedí, jehož kapitola programového prohlášení tento bod zahrnuje.
Pesticidová daò: Švédsko, Dánsko, Belgie a další zemì zavedly zvláštní daò z pesticidù, která zemìdìlce
stimuluje k šetrnìjšímu nakládání s pøípravky. Není zamìøena specificky na endokrinní disruptory, ale svým
úèinkem snižuje mimo jiné rovnìž jejich spotøebu. Ministerstva životního prostøedí a financí by mìla studovat
možnosti zavedení takové danì rovnìž v Èeské republice.
Zvýšení podpory ekologickému zemìdìlství: Ekologické zemìdìlství, které vyluèuje použití pesticidù, pøirozenì rovnìž snižuje rizika, které z ošetøování plodin endokrinními disruptory plynou. Hnutí DUHA doporuèuje,
aby vláda:
• zaøadila do své agrární politiky cíl dosáhnout 20% podílu ekologického hospodaøení na zemìdìlské pùdì
do roku 2010, odpovídající zámìru nìmecké spolkové vlády,
• pomocí aktivních opatøení podporovala trh s biopotravinami,
• upravila podpory ekologickým zemìdìlcùm tak, aby se zvýšil zájem o tento druh hospodaøení na orné pùdì
a v sadech. Mírnì pøes 90 % ekologicky obhospodaøovaných ploch u nás tvoøí louky a pastviny [173], kde
se pesticidy vìtšinou nepoužívají – takže drtivá vìtšina tohoto sektoru v èeských podmínkách paradoxnì
nemá na spotøebu rizikových látek žádný vliv.
• 54
Opatøení zemìdìlcù, prùmyslu a distributorù
Hnutí DUHA je pøesvìdèeno, že spoleènosti, jež vyrábìjí nebo spotøebitelùm prodávají potraviny, nesou odpovìdnost za své výrobky a za to, aby zboží bylo produkováno zpùsoby, které zajišují nejvyšší možnou míru
bezpeènosti a ochrany zdraví. Zákazníkùm musí také umožnit výbìr a informovanou volbu mezi výrobky rùzné
kvality. Nemìly by proto pouze èekat na závazné pokyny, které v legislativì dostanou od státu, ale podniknout
rovnìž vlastní, dobrovolné kroky.
Vylouèení endokrinních disruptorù z vlastní zemìdìlské produkce: Zemìdìlci by mìli v pøedstihu pøed
legislativou vylouèit endokrinní disruptory ze své produkce. Hnutí DUHA doporuèuje, aby se zamìøili pøedevším na osm klíèových pesticidù považovaných za prokázané endokrinní disruptory a zároveò látky s vysokou
prioritou (acetochlor, alachlor, atrazin, fentin-acetát, linuron, thiram, vinclozolin a zineb) a na látky ménì
rizikové nebo z endokrinních úèinkù podezøelé (2,4-D, amitraz, benomyl, carbendazim, carbofuran, deltamethrin, dicofol, dimethoat, endosulfan, epoxiconazol, glyfosát, chlorpyrifos, iprodion, metiram, penconazol,
permetrin, procymidon, prochloraz, prometryn, propiconazol, simazin, tridemorph, trifluralin).
Zákaz dodavatelùm a subdodavatelùm užívat endokrinní disruptory: Výrobci (potravináøský a nápojový prùmysl) a distributoøi potravin (obchodníci, pøedevším øetìzce) by mìli od svých dodavatelù a subdodavatelù
vyžadovat, aby vylouèili používání pesticidù s endokrinními úèinky pøi ošetøování plodin.
Toto opatøení by se mìlo vztahovat na domácí i zahranièní dodavatele. Zahranièní dodavatelé pøitom mohou
využívat i nìkterých pesticidù, které v Èeské republice nejsou registrovány, a nevyskytují se proto na uvedeném seznamu. Vodítkem se potom mùže stát seznam Evropské komise a pozornost by se mìla zamìøit na
látky vysoké dùležitosti. Hnutí DUHA poskytne výrobcùm i distributorùm, kteøí projeví zájem, další informace
vèetnì seznamu úèinných látek, které doporuèuje vylouèit.
Spolupráce se zemìdìlci: Zejména velcí výrobci a obchodní øetìzce musí využít své znaèné kapacity a se
svými dodavateli èi subdodavateli spolupracovat na vylouèení endokrinních disruptorù. Mìli by proto nejen
vyžadovat, aby tyto pesticidy pøestali používat, ale nabídnout jim rovnìž pomoc pøi hledání bezpeèných
a ekologicky šetrných alternativ.
Znaèení pesticidù: Výrobci a distributoøi by mìli v pøedstihu pøed legislativou zavést znaèení pesticidù použitých pøi ošetøování plodin na svém zboží – respektive požadovat totéž od svých dodavatelù a subdodavatelù.
Monitorování pesticidù: Protože výrobci a dodavatelé nesou odpovìdnost za své zboží a za snižování rizik,
musí rovnìž vìdìt, kterými chemickými látkami jsou jimi dodávané potraviny ošetøeny a zda obsahují rezidua.
Mìli by proto od dodavatelù a subdodavatelù vyžadovat pøesný pøehled, které pesticidy používají pøi ošetøování plodin. Musí také zavést vlastní, nezávislý monitoring pesticidových reziduí v potravinách. Prùzkum, který
Hnutí DUHA provedlo v roce 2002, ukázal, že nìkteøí èeští výrobci a obchodní øetìzce už takové testování
provádìjí.
Mìli by se o tyto informace rovnìž podìlit se svými zákazníky: údaje o využívání endokrinních disruptorù
i výsledky monitoringu reziduí aktivnì zveøejòovat, napøíklad na svých internetových stránkách nebo v pravidelné publikaci.
Prosazovat legislativní a další opatøení: Výrobci a prodejci musí rovnìž usilovat o to, aby se pøíležitosti,
které k odstranìní rizika pøedstavovaného endokrinními disruptory mají, dále rozšiøovaly. Mìli by proto vládu
i zákonodárce aktivnì pøesvìdèovat k pøijetí opatøení diskutovaných v pøíslušné èásti této kapitoly.
• 55
• 56
9. Literatura
[1]
[2]
[3]
[4]
[5]
[6]
[7]
[8]
[9]
[10]
[11]
[12]
[13]
[14]
[15]
[16]
[17]
[18]
[19]
[20]
[21]
[22]
[23]
[24]
[25]
[26]
[27]
[28]
[29]
[30]
[31]
[32]
[33]
Colborn, T., Dumanoski, D., et Myers, J.P. (1997): Our stolen future, Penguin Books, New York
Crisp, T.M., Clegg, E.D., Cooper, R.L., Anderson, D.G., Baetcke, K.P., Hoffmann, J.L., Morrow, M.S., Rodier, D.J., Schaeffer, J.E.,
Touart, L.W., Zeeman, M.G., Patel, Y.M., Wood, W.P.: Special report on environmental endocrine disruption: an effects assessment
and analysis, Risk Assessment Forum US EPA, Washington D.C. 1997
Sumpter, J.P., et Jobling, S. (1995): Vitellogenesis as a biomarker for estrogenic contamination of the aquatic environment,
Environmental Health Perspectives Supplement 103 (7): 173-178
Soto, A.M., Sonnenschein, C., Chung, K.L., Fernandez, M.F. Olea, N., et Serrano, F.O (1995): The E-SCREEN assay as a tool to
identify estrogens: an update on estrogenic environmental pollutants, Environmental Health Perspectives Supplement 103 (7):
113-122
Danzo, B.J. (1997): Environmental xenobiotics may disrupt normal endocrine function by interfering with the binding of physiological
ligands to steroid receptors and binding proteins, Environmental Health Perspectives 105 (3): 294-301
Krishan, A.V., Stathis, P., Permuth, S.F., Tokes, L., Feldman, D. (1993): Bisphenol-A: an estrogenic substance is released from
polycarbonate flasks during autoclaving, Endocrinology 132 (6): 2279-2286
Toppari, J., Larsen, J. C., Christiansen, P., Giwercman, A., Grandjean, P., Guillette, L. J., Jégou, B., Jensen, T. K., Jouannet, P.,
Keiding, N., Leffers, H., McLachlan, J. A., Meyer, O., Müller, J., Rajpert-De Meyts, E., Scheike, T., Sharpe, R., Sumpter, J., et
Skakkebaek, N. E. (1996): Male reproductive health and environmental xenoestrogens, Environmental Health Perspectives
Supplement 104 (4): 741-803
Stoica, A., Katzenellenbogen, B.S., et Martin, M.B. (2000): Activation of estrogen receptor-á by the heavy metal cadmium. Molecular
Endocrinology 14 (4):545-553
Barrett, J. (1996): Phytoestrogens: friends or foes?, Environmental Health Perspectives 104 (5): 478-483
Cheek, A.O., Kow, K., Chen, J., et McLachlan, J.A. (1999): Potential mechanisms of thyroid disruption in humans: interaction of
organochlorine compounds with thyroid receptor, transthyretin, and thyroid-binding globulin, Environmental Health Perspectives
107 (4): 273-278
Kelce, W.R., Stone, C.R., Laws, S.C., Gray, L.E., Kemppainen, J.A., et Wilson, E.M. (1995): Persistent DDT metabolite p,p’-DDE is
a potent androgen receptor antagonist, Nature 375: 581-585
Gray L. E., Ostby J. S. and Kelce W. R. (1994): Developmental effects of an environmental antiandrogen: the fungicide vinclozolin
alters sex differentiation of the male rat, Toxicology and Applied Pharmacology 129 (1): 46-52
Cook, J. C., Mullin, L. S., Frame, S. R. et Biegel, L. B. (1993): Investigation of a mechanism for Leydig cell tumorigenesis by linuron
in rats, Toxicology and Applied Pharmacology 119 (2): 195-204
Sharpe, R.M. (2001): Hormones and testis development and the possible adverse effects of environmental chemicals, Toxicology
Letters 120: 221-232
Safe, S., et McDougal, A. (2002): Mechanism of action and development of selective aryl hydrocarbon receptor modulators for
treatment of hormone-dependent cancers (Review), International Journal of Oncology 20 (6): 1123-1128
Allsopp, M. Santillo, D., et Johnston, P. (1997): Poisoning the future. Impacts of endocrine-disrupting chemicals on wildlife and
human health, Greenpeace Research Laboratories/University of Exeter/Greenpeace International
Fernandez-Salquero, P.M., Hilbert, D.M., Rudikoff, S., Ward, J.M., et Gonzales, F.J. (1996): Aryl-hydrocarbon-receptor-deficient mice
are resistant to 2, 3, 7, 8-tatrachlorodibenzo-p-dioxin-induced toxicity, Toxicology and Applied Pharmacology 140 (1): 173-179
Kavlock, R. J., Daston, G. P., DeRosa, C., Fenner-Crisp, P., Gray, L. E., Kaattari, S., Lucier, G., Luster, M., Mac, M. J., Maczka, C.,
Miller, R., Moore, J., Rolland, R., Scott, G., Sheehan, D. M., Sinks, T., et Tilson, H. A. (1996): Research needs for the risk
assessment of health and environmental effects of endocrine disruptors: a report of the U.S. EPA-sponsored workshop, Environmental
Health Perspectives Suppement 104 (4): 714-740
Oehlmann, J., Schulte-Oehlmann, U., Stroben, E., Bauer, B., Bettin, C., Fiorni, P., et Market, B. (1996): Androgenic effects of
organotin compounds in molluscs, in: Endocrinally active chemicals in the environment expert round, Berlin 9. and 10. March
1995, UBA Texte 3/96, Umweltbundesamt, Berlin
Cooper, R.L., et Kavlock, R.J. (1997): Endocrine disruptors and reproductive development: a weight-of-evidence overview, Journal
of Endocrinology 152: 159-166
Solomon, G.M., et Schettler, T. (2000): Environment and health 6. Endocrine disruption and potential human health implications,
Canadian Medical Association Journal 163 (11): 1471-1476
Lyons, G. (2000): Mixed messages: pesticides that confuse hormones, Pesticide Action Network UK, London
Colborn, T., vom Saal, F.S., et Soto, A.M. (1993): Developmental effects of endocrine-disrupting chemicals in wildlife and humans,
Environmental Health Perspectives 101 (5): 378-384
Jacobs, M. (2001): Unsafe sex: how endocrine disruptors work, Pesticide Action Network UK, London
Tilson, H.A. (1998): Developmental neurotoxicology of endocrine disruptors and pesticides: identification of information gaps and
research needs, Environmental Health Perspectives Supplement 106 (3): 807-811
Barlow, S., Kavlock, R.J., Moore, J.A., Schantz, S.L., Sheehan, D.M., Shuey, D.L., et Lary, J.M. (1999): Teratology Society Public
Affairs Committee position paper: developmental toxicity of endocrine disruptors to humans, Teratology 60 (6): 365-375
Wade, M.: Human health and exposure to chemicals which disrupt estrogen, androgen and thyroid hormone physiology, nedatováno,
Health Canada, www.hc-sc.gc.ca/ehp/ehd/bch/env_contaminants/endocrine.pdf, 13.2.2002
Jensen, T.K., Toppari, J., Keiding, N., et Skakkebaek, N.E. (1995): Do environmental estrogens contribute to the decline in male
reproductive health? Clinical Chemistry 41 (2): 1896-1901
Carlsen, E., Giwercman, A., Kieding, N., et Skakkebaek, N.E. (1995): Declining semen quality and increasing incidence of testicular
cancer: is there a common cause?, Environmental Health Perspectives Supplement 103 (7): 137-139
Sharpe, R.M. (1997): Do males rely on female hormones? Nature 390 (6659): 447-448
Vos, J.G., Dybing, E., Greim, H.A., Ladevoged, O., Lambré, C., Tarazona, J.V., Brandt, I., et Vetthaak, A.D. (1999): CSTEE opinion
on human and wildlife health effects of endocrine disrupting chemicals, with emphasis on wildlife and on ecotoxicology test
methods, Working Group on Endocrine Disrupters of the Scientific Committee on Toxicity, Ecotoxicity and the Environment of DG
XXIV, Brussels
Environment 2010: Our Future, Our Choice. The Sixth Environment Action Programme of the European Community 2001-2010,
1600/2002/EC, Brussels 2002
Allanou, R., Hansen, B.J., et van der Bilt, Y. (1999): Public availability of data on EU high production volume chemicals, European
Chemicals Bureau, Ispra
• 57
[34]
[35]
[36]
[37]
[38]
[39]
[40]
[41]
[42]
[43]
[44]
[45]
[46]
[47]
[48]
[49]
[50]
[51]
[52]
[53]
[54]
[55]
[56]
[57]
[58]
[59]
[60]
[61]
[62]
[63]
[64]
[65]
• 58
The list of lists. A catalogue of lists of pesticides identifying those associated with particularly harmful health or environmental
impacts, Pesticide Action Network UK, London 2001
Groshart, C., et Okkerman, P.C. (2000): Towards the establishment of a priority list of substances for further evaluation of their
role in endocrine disruption – preparation of a candidate list of substances as a basis for priority setting, BHK Consulting Engineers/
TNO Nutrinion and Food Research – European Commission DG ENV, Delft
Community strategy for endocrine disrupters, a range of substances suspected of interfering with the hormone systems of
humans and wildlife, Communication from the Commission to the Council and the European Parliament, COM (99)706, Commission
of the European Communities, Brussels 1999
Scientific Committee for Toxicity, Ecotoxicity and the Environment: Opinion on BKH Consulting Engineers Report „Towards the
Establishment of a priority list of substances for further evaluaton of their role in endocrine disruption“ – Opinion adopted at the
17th CSTEE plenar y meeting, Brussels, 5 September, 2000, http://europa.eu.int/comm/food/fs/sc/sct/out73_en.html,
11.12.2001
Fairchild, W.L., Swansburg, E.O., Arsenault, J.T., et Brown, S.B. (1999): Does an association between pesticide use and subsequent
declines in catch of Atlantic salmon (Salmo salar) represent a case of endocrine disruption? Environmental Health Perspectives
107 (5): 349-358
Ministerstvo životního prostøedí: Zpráva pracovní skupiny zøízené MŽP ÈR pro dioxiny a podobné látky, Praha 1997, www.ecn.cz/
dioxin/ipzprac1.htm, 15.9.2002
Kaltreider, R.C., Davis, A.M., Lariviere, J.P., et Hamilton, J.W. (2001): Arsenic alters the function of the glucocorticoid receptor as
a transcription factor, Environmental Health Perspectives 109 (3): 245-251
Bateson, P., Baker, R., Keverne, E., McLaren, A., Meade, T., Sharpe, R., et Sumpter, J. (2000): Endocrine disrupting chemicals
(EDCs), The Royal Society, London
Baker, M.E., Medlock, K.L., et Sheehan, D.M. (1998): Flavonoids inhibit estrogen binding to rat alpha-fetoprotein, Proceedings of
the Society for Experimental Biology and Medicine 217 (3): 317-321
Rawlings, N.C., Cook, S.J., et Waldbiling, D. (1998): Effects of the pesticides carbofuran, chlorpyrifos, dimethoate, lindane,
triallate, trifluralin, 2,4-D, and pentachlorophenol on the metabolic endocrine and reproductive endocrine system in ewes, Journal
of Toxicology and Environmental Health A 54: 21-36
Schantz, S.L. (1996): Developmental neurotoxicity of PCBs in humans: what do we know and where do we go from here,
Neurotoxicology and Teratology 18 (3): 217-227
Jacobson, J.L., et Jacobson, S.W. (1996): Sources and implications of interstudy and interindividual variability in the developmental
neurotoxicity of PCBs, Neurotoxicology and Teratology 18 (3): 257-264
Crews, D., Bergeron, J.M., et McLachan, J.A. (1995): The role of estrogen in turtle sex determination and the effect of PCBs,
Environmental Health Perspectives Supplement 103 (7): 73-77
Monosson, E., Kelce, W.R., Lambright, C., Ostby, J., et Gray, L.E., Jr. (1999): Peripubertal exposure to the antiandrogenic fungicide,
vincloziolin, delays puberty, inhibits the development of androgen-dependent tissues, and alters androgen receptor function in the
male rat, Toxicology and Industrial Health 15 (1): 65-79
Gray, L.E., Jr. (1998): Xenoendocrine disrupters: laboratory studies on male reproductive effects, Toxicology Letters 102-103:
331-335
Baatrup, E., et Junge, M. (2001): Antiandrogenic pesticides disrupt sexual characteristics in the adult male guppy (Poecilia
reticulata), Environmental Health Perspectives 109 (10): 1063-1070
Wolf, C., Lambright, C., Mann, P., Price, M., Cooper, R.L., Ostby, J., et Gray L.E. Jr. (1999): Administration of potentially antiandrogenic
pesticides (procymidone, linuron, iprodine, chlozolinate, p,p’-DDE, and ketoconazole) and toxic substances (dibutyl- and diethylhexyl
phtalate, PCB 169, and ethane dimethane sulphonate) during sexual differentiation produces diverse profiles of reproductive
malformations in the male rat, Toxicology and Industrial Health 15 (1): 94-118
Ostby, J., Kelce, W.R., Lambright, C., Wolf, C.J., Mann, P., et Gray, L.E., Jr. (1999): The fungicide procymidone alters sexual differentation
in the male rat by acting as an androgen-receptor antagonist in vivo and in vitro, Toxicology and Industrial Health 15 (1): 80-93
Pant, N., Prasad, A. K., Srivatava, S. C., Shankar, R., et Srivastava, S. P. (1995): Effect of oral administration of carbofuran on
male reproductive system of rat, Human & Experimental Toxicology 14: 889-894
Nagel, S.C., vom Saal, F.S., Thayer, K.A., Dhar, M.G., Boechler, M., Welshons, W.V (1995): Relative binding affinity-serum modified
access (RBA-SMA) assay predicts the relative in vivo bioactivity of the xenoestrogens bisphenol A and octylphenol, Environmental
Health Perspectives 105 (1): 70-76
Kubo, K., Arai, O., Ogata, R., Omura, M., Hori, T., et Aou, S. (2001): Exposure to bisphenol A during the fetal and suckling periods
disrupts sexual differentation of the locus coeruleus and of behavior in the rat, Neuroscience Letters 304 (1-2): 73-76
vom Saal, F.S., Nagel, S.C., Palanza, P., Boechler, M., Parmigani, S., et Welshons, W.V. (1995): Estrogenic pesticides: binding
relative to estradiol in MCF-7 cells and effects of exposure during fetal life on subsequent territorial behaviour in male mice,
Toxicology Letters 77: 343-350
Santillo, D., Johnston, P., et Langston, W.J. (2001): Tributyltin (TBT) antifoulants: a tale of ships, snails and imposex, in: Harremoes,
P., Gee, D., MacGarvin, M., Stirling, A., Keys, J., Wynne, B., et Guedes Vaz, S. (eds.): Late lessons from early warnings: the
precautionary principle 1896-2000, European Environment Agency, Copenhagen
IEH assessment on environmental oestrogens: consequences to human health and wildlife, Institute for Environment and Health,
Leicester 1995
Vonier, P.M., Crain, D.A., McLachlan, J.A., Guillette, J.A., Jr., et Arnold, S.F (1996): Interaction of environmental chemicals with the
estrogen and progesterone receptors from the oviduct of the American alligator, Environmental Health Perspectives 104 (12):
1318-1322
Facemire, C.F., Gross, T.S., et Guillette, L.S. Jr. (1995): Reproductive impairment in the Florida panther: nature or nurture?
Environmental Health Perspectives Supplement 103 (4): 79-86
WWF US: Chemicals that compromise life: a call to action, www.worldwildlife.org/news/pubs/toxics/tox.htm, 10.8.2002
LeBlanc, G.A. (1995): Are environmental sentinels signaling? Environmental Health Perspectives 103 (10): A888-A890
Fry, D.M. (1995): Reproductive effects in birds exposed to pesticides and industrial chemicals, Environmental Health Perspectives
103 (10): 165-171
Taylor, M.R., et Harrison, P.T.C. (1999): Ecological effects of endocrine disruption: current evidence and research priorities,
Chemosphere 39 (8): 1237-1248
Sumpter, J.P. (1998): Xenoendocrine disrupters – environmental impacts, Toxicology Letters 102-103: 337-342
Safe, S.H. (2000): Endocrine disruptors and human health – is there a problem? An update, Environmental Health Perspectives
108 (6): 487-493
[66]
[67]
[68]
[69]
[70]
[71]
[72]
[73]
[74]
[75]
[76]
[77]
[78]
[79]
[80]
[81]
[82]
[83]
[84]
[85]
[86]
[87]
[88]
[89]
[90]
[91]
[92]
[93]
[94]
[95]
[96]
[97]
[98]
[99]
[100]
[101]
[102]
Ibarreta, D., et Swan, S.H. (2001): The DES story: long-term consequences of prenatal exposure, in: Harremoes, P., Gee, D.,
MacGarvin, M., Stirling, A., Keys, J., Wynne, B., Guedes Vaz, S. (eds.): Late lessons from early warnings: the precautionary
principle 1896-2000, European Environment Agency, Copenhagen
García-Rodríguez, J., García-Martín, M., Nogueras-Ocaòa, M., de Dios Luna-del Castillo, J., Espigares García, M., Olea, M., LardelliClaret, P. (1996): Exposure to pesticides and cryptorchidism: geographical evidence of a possible association, Environmental
Health Perspectives 104 (10): 1090-1095
Jacobson, J.L., et Jacobson, S.W. (1996): Intelectual impairment in children exposed to polychlorinated biphenyls in utero, New
England Journal of Medicine 335 (11): 783-789
Koopman-Esseboom, C., Weisglas-Kuperus, N., de Ridder, M.A.J., Van der Paauw, C.G., Th Tuinstra, L.G.M., et Sauer, P.J.J.
(1996): Effects of polychlorinated biphenyl/dioxin exposure and feeding type on infants’ mental and psychomotor development,
Pediatrics 97(5): 700-706
Gladen, B.C., et Rogan, W.J. (1996): DDE and shortened duration of lactation in a Northern Mexican town, American Journal of
Public Health 85 (4): 504-508
Kristiensen, P., Andersen, A., Irgens, L.M., Bye, A.S., et Sundheim, L. (1996): Cancer in offspring of parents engaged in agricultural
activities in Norway: incidence and risk factors in the farm environment, International Journal of Cancer 65 (1): 39-50
Carlsen, E., Giwercman, A., Keiding, N., Skakkebaek, N.E. (1992): Evidence for decreasing quality of semen during past 50 years,
British Medical Journal 305: 609-613
Irvine, S., Cawood, E., Richardson, D., MacDonald, E., et Aitken, J. (1996): Evidence of deteriorating semen quality in the United
Kingdom: birth control study of 577 men in Scotland over 11 years, British Medical Journal 312 (7029): 467-471
Auger, J., Kunstmann, J.M., Czyglik, F., et Jouannet, P. (1995): Decline in semen quality among fertile men in Paris during the past
20 years, The New England Journal of Medicine 332 (5): 281-285
Bujan, L., Mansat, A., Pontonnier, F., et Mieusset, R. (1996): Time series analysis of sperm concentrations in fertile men in
Toulouse, France between 1977 and 1992, British Medical Journal 312 (7029): 471-472
Paulsen, C.A., Berman, N.G., et Wang, C. (1996): Data from men in greater Seattle area reveals no downward trend in semen
quality: further evidence that deterioration of semen quality is not geographically uniform, Fertility and Sterility 65 (5): 1015-1020
Fisch, H., Goluboff, E.T., Olson, J.H., Feldshuh, J., Broder, S.J., et Barad, D.H.. (1996): Semen analyses in 1,283 men from the
United States over a 25-years period: no decline in quality, Fertility and Sterility 65 (5): 1009-1014
Swan, S.H., Elkin, E.P., et Fenster, L. (1997): Have sperm densities declined? A reanalysis of global trend data, Environmental
Health Perspectives 105 (11): 1228-1232
Swan, S.H., Elkin, E.P., et Fenster, L. (2000): The question of declining sperm density revisited: an analysis of 101 studies
published 1934-1996, Environmental Health Perspectives 108 (10): 961-966
Joffe, M. (1996): Decreased fertility in Britain compared to Finland, Lancet 347 (9014): 1519-1522
Damstra, T., Barlow, S., Bergman, A., Kavlock, R., et Van Der Kraak, G. (eds.) (2002): Global assessment of the state-of-science
of endocrine disruptors, International Programme on Chemical Safety, Geneva
Miller, W.R., et Sharpe, R.M. (1998): Environmental oestrogens and human reproductive cancers, Endocrine-related cancer 5: 6996
Adami, H.-O., Bergström, R., Möhner, M., Zatoñski, W., Storm, H., Ekbom, A., Tretli, S., Teppo, L., Ziegler, H., Rahu,. M., Gurevicius,
R., et Sengrevics, A. (1994): Testicular cancer in nine northern European countries, International Journal of Cancer 59 (1): 33-38
Chemicals and health, Friends of the Earth, London 2001
Levi, F., La Vecchia, C., Boyle, P., Lucchini, F., et Negri, E. (2001): Western and eastern European trends in testicular cancer
mortality, Lancet 357 (9271): 1853
Nef, S., Shipman, T., et Parada, L.F. (2000): A molecular basis for estrogen-induced cryptorchidism, Developmental Biology 224
(2): 354-361
Paulozzi, L.J. (1999): International trends in rates of hypospadias and cryptorchidism, Environmental Health Perspectives 107
(4): 297-302
Baskin, L.S., Himes, K., et Colborn, T. (2001): Hypospadias and endocrine disruption: is there a connection?, Environmental
Health Perspectives 109 (11): 1175-1183
Paulozzi, L.J., Erickson, J.D., et Jackson, R.J. (1997): Hypospadias trends in two US survellance systems, Pediatrics 100 (5):
831-834
Wilson, V.S., McLachlan, J.B., Falls, J.G., et LeBlanc, G.A. (1999): Alteration in sexually dimorphic testosterone biotransformation
profiles as a biomarker of chemically induced androgen disruption in mice, Environmental Health Perspectives 107 (5): 377-384
Levy, I.G., Iscoe, N.A., et Klotz. L.H. (1998): Prostate cancer: 1. The descriptive epidemiology in Canada, Canadian Medical
Association Journal 159 (5): 509-513
Sharpe, R., et Skakkebaek, N.E. (1993): Are estrogens involved in falling sperm counts and disorders of the male reproductive
tract?, Lancet 341: 1392-1395
Harrison, P.T.C. (2001): Endocrine disrupters and human health, BMJ 323: 1317-1318
Vinggaard, A.M., Joergensen, E.C.B., et Larsen, J.C. (1999): Rapid and sensitive reporter gene assays for detection of antiandrogenic
and estrogenic effects of environmental chemicals, Toxicology and Applied Pharmacology 155: 150-160
Longnecker, M.P., Klebanoff, M.A., Brock, J.W., Zhou, M., Gray, K.A., Needham, L.L., et Wilcox A.J. (2002): Maternal serum level
of 1,1-dichloro-2,2-bis(p-chlorophenyl)ethylene and risk of cryptorchidism, hypospadias, and polythelia among male offspring,
American Journal of Epidemiology 155 (4): 313-322
Sharpe, R.M., Fisher, J.S., Millar, M.M., Jobling, S., et Sumpter, J.P. (1995): Gestational and lactational exposure of rats to
xenoestrogens results in reduced testicular size and sperm production, Environmental Health Perspectives 103 (12): 1136-1143
Skakkebaek, N.E., Rajpert-De Meyts, E., Jorgensen, N., Carlsen, E., Petersen, P.M., Giwercman, A., Andersen, A.-G., Jensen, T.K.,
Andersson, A.-M., et Muller, J. (1998): Germ cell cancer and disorders of spermatogenesis: an environmental connection?, APMIS
106: 3-12
Skakkebaek, N.E. (2002): The oestrogen hypothesis 8 years later, in: The Second status seminar endocrine disrupters,
Umweltbundesamt/Bundesministerium für Bildung und Forschung/UKF/Bundesministerium für Umwelt, Naturschutz und
Reaktorsicherheit, Berlin
Abell, A., Ernst, E., et Bonde, J.P. (1994): High sperm density among members of organic farmers’ association, Lancet 343: 1498
Jensen, T.J., Giwercman, A., Carlsen, E., Scheike, T., et Skakkebaek, N.E. (1996): Semen quality among members of organic food
association in Zealand, Denmark, Lancet 347: 1844
Weidner, I.S., Moller, H., Jensen, T.K., et Skakkebaek, N.E. (1998): Cryptorhichidism and hypospadias in sons of gardeners and
farmers, Environmental Health Perspectives 106 (12): 793-796
Ashby, J., Houthoff, E., Kennedy, S.J., Stevens, J., Bars, R., Jekat, F.W., Campbell, P., Van Miller, J., Carpanini, F., et Randall, G.L.P.
• 59
(1997): The challenge posed by endocrine-disrupting chemicals, Environmental Heath Perspectives 105 (2): 164-169
[103] Levi, F., Lucchini, F., La Vecchia, C., et Negri, E. (1999): Trends in mortality from cancer in the European Union, 1955-94, Lancet
354 (9179): 742-743
[104] Hoyer, A.P., Grandjean, P., Jorgensen, T., Brock, J.W., et Hartvig, H.B. (1998): Organochlorine exposure and risk of breast cancer,
Lancet 352 (9143): 1816-1820
[105] Wolf, M.S., et Toniolo, P.G. (1995): Environmental organochlorine exposure as a potential etiologic factor in breast cancer,
Environmental Health Perspectives Supplement 103 (7): 141-145
[106] Preziosi, O. (1998): Endocrine disrupters as environmental signallers: an introduction, Pure & Applied Chemistry 70 (9): 16171631
[107] Rier, S.E., Martin, D.C., Bowman, R.E., et Becker, J.L. (1995): Imunoresponsivness in endometriosis: implications of estrogenic
toxicants, Environmental Health Perspectives Supplement 103 (7): 151-156
[108] Carpenter, D.O., Shen, Y., Nguyen, T., Le, L., et Lininger, L.L. (2001): Incidence of endocrine disease among residents of New York
Areas of Concern, Environmental Health Perspectives Supplement 109 (6): 845-851
[109] Herman-Giddens, M.E., Slora, E.J., Wasserman, R.C., Bourdony, C.J., Bhakpar, M.V., Koch, G.G., et Hasemeier, C.M. (1997):
Secondary sexual characteristics and menses in young girls seen in office practice: a study from the pediatric research in office
setting network, Pediatrics 99 (4): 505-512
[110] Gies, A., Gottschalk, C., Greiner, P., Heger, W., Kolossa, M., Rechenberg, B., Roskamp, E., Schoeter-Kermani, C., Steinhaeuser,
K., et Throl, C.: Precautionary risk assessment and risk management of chemicals. Part II: Chemicals in the environment which
interfere with the endocrine systems of humans and wildlife, Umweltbundesamt, nedatováno, www.umweltdaten.de/down-e/
chempol2.pdf, 24.11.2002
[111] Howdeshell, K.L., Hotchkiss, A.K., Thayer, K.A., Vandebergh, J.G., et vom Saal, F.S. (1999): Exposure to bisphenol A advances
puberty, Nature 401: 763-764
[112] Moller, H. (1996): Change in male: female ratio among newborn infants in Denmark, Lancet 348 (9030): 828-829
[113] van der Pal-de Bruin, K.M., Verloove-Vanhorick, S.P., et Roeleveld, N. (1997): Change in male: female ration among newborn
babies in Netherlands, Lancet 349 (9044): 13-18
[114] Davidson, D.L., Gottlieb, M.B., et Stampnitzky, J.R. (1998): Reduced ratio of male to female births in several industrial countries:
a sentinel health indicator, Journal of American Medical Association 279 (13): 1018-1023
[115] Mocarelli, P., Gerthoux, P.M., Ferrari, E., Patterson, D.G., Kieszak, S.M., Brambilla, P., Vincoli, N., Signorini, S., Tramacere, P.,
Carreri, V. Sampson, E.J., Turher, W.E., et Needham, L.L. (2000): Paternal concentrations of dioxin and sex ratio of offspring, The
Lancet 355 (9218): 1858-1863
[116] del Rio Gomez, I., Marshall, T., Tsai, P., Shao, Yu-Shuan, S., et Yueliang, L.G. (2002): Number of boys born to men exposed to
polychlorinated byphenyls, Lancet 360 (9327): 143-144
[117] Lance P. Walsh, L.P., McCormick, C., Martin, C., et Stocco, D.M (2000): Roundup inhibits steroidogenesis by disrupting steroidogenic
acute regulatory (StAR) protein expression, Environmental Health Perspectives 108 (8): 769-776
[118] Jobling, S., Reynolds, T., White, R., Parker, M.G., et Sumpter, J.P. (1995): A variety of environmentally persistent chemicals,
including some phtalate plasticizers, are weakly estrogenic, Environmental Health Perspectives 103 (6): 582-587
[119] Lascombe, I., Beffa, D., Rüegg, U., Tarradellas, J., et Wahli, W. (2000): Estrogenic activity assessment of environmental chemicals
using in vitro assays: identification of two new estrogenic compounds, Environmental Health Perspectives 108 (7): 621-629
[120] vom Saal, F.S., Timms, B.H., Montano, M.M., Palanza, P., Thayer, K.A., Nagel, S.C., Dhar, M.D., Ganjam, V.K., Parmigiani, S., et
Welshons, W.V. (1997): Prostate enlargement in mice due to fetal exposure to low doses of estradiol or diethylstilbestrol and
opposite effects at high doses, Proceedings of the National Academy of Sciences of the USA 94: 2056-2061
[121] Nagel, S.C., vom Saal, F.S., Thayer, K.A., Dhar, M.G., Boechler, M., et Welshons, W.V. (1997): Relative binding affinity-serum
modified access (RBA-SMA) assay predicts the relative in vivo bioactivity of the xenoestrogens bisphenol A and octylphenol,
Environmental Health Perspectives 105 (1): 70-76
[122] Brotons, J.A., Olea-Serrano, M.F., Villalobos, M., Pedraza, V., et Olea, N. (1995): Xenoestrogens released from lacquer coating in
food cans, Environmental Health Perspectives 103 (6): 608-612
[123] Olea, N., Pulgar, R., Pérez, P., Rivas, A., Novillo-Fertrell, A., Pedraza, V., Soto, A.M., et Sonnenschein, C. (1996): Estrogenecity of
resin-based composites and sealants used in dentistry, Environmental Healh Perspectives 104 (3): 299-305
[124] Sheenhan, D.M. (2000): Activity of environmentally relevant low doses of endocrine disruptors and the bisphenol A controversy:
initial results confirmed, Proceedings of the Society for Experimental Biolology and Medicine 224: 57-60
[125] Renner, R. (1998): Results of low-dose exposure research may challenge the theoretical basis of toxicology, Environmental
Science & Toxicology 1.11.1998: 485A-486A
[126] Rubin, B.S., Murray, M.K., Damassa, D.A., King, J.C., et Soto, A.M. (2001): Perinatal exposure to low doses of bisphenol A affects
body weight, patterns of estrous cyclicity, and plasma LH levels, Environmental Health Perspectives 109 (7): 675-680
[127] Cagen, S.Z., Waechter, J.M. Jr., Dimond, S.S., Breslin, W.J., Butala J.H., Jekat, F.W., Joiner, R.L., Shiotsuka, R.N., Veenstra, G.E., Harris,
L.R. (1999): Normal reproductive organ development in CF-1 mice following exposure to bisphenol A, Toxicological Sciences 50: 36-44
[128] Gupta, C. (2000): Reproductive malformation of the male offspring following maternal exposure to estrogenic chemicals Proceedings
of the Society of Experimental Biology and Medicine 224: 61-68
[129] National Toxicology Program’s report of the Endocrine Disruption Low Dose Peer Review, U.S. Environmental Protection Agency/
National Institute of Environmental Health Sciences/National Toxicology Program, http://ntp-server.niehs.nih.gov/htdocs/liason/
LowDosePeerFinalRpt.pdf, 5.3.2002
[130] Ostby, J., Monosson, E., Kelce, W.R., et Gray, L.E. Jr. (1999): Environmental antiandrogens: low doses of the fungicide vinclozolin
alter sexual differentation of the male rat, Toxicology and Industrial Health 15 (1): 48-64
[131] Ulrich, E.M., Caperell-Grant, A., Jung, S.-H., Hites, R.A., et Bigsby, R.M. (2000): Environmentally relevant xenoestrogen tissue
concentrations concentrations correlated to biological responses in mice, Environmental Health Perspectives 108 (10): 973-977
[132] Silvestroni, L., et Palleschi, S. (1999): Effects of organochlorine xenobiotics on human spermatozoa, Chemosphere 39 (8): 12491252
[133] Rice, D.C., et Hayward, S. (1999): Effects of postnatal exposure of monkeys to a PCB mixture on concurrent random intervalrandom interval and progressive ratio performance, Neurotoxicology and Teratology 21 (1): 47-58
[134] Park, D., Hempleman, S.C., et Propper, C.R. (2001): Endosulfan exposure disrupts pheromonal systems in the red-spotted newt:
a mechanism for subtle effects of environmental chemicals, Environmental Health Perspectives 109 (7): 669-673
[135] Christian, M., et Gillies, G. (1999): Developing hypothalamic dopaminergic neurones as potential targets for environmental estrogens,
Journal of Endocrinology 160: R1-R6
[136] Markowski, V.P., Zareba, G., Stern, S., Cox, C., et Weiss, B. (2001): Altered operant responding for motor reinforcement and the
• 60
[137]
[138]
[139]
[140]
[141]
[142]
[143]
[144]
[145]
[146]
[147]
[148]
[149]
[150]
[151]
[152]
[153]
[154]
[155]
[156]
[157]
[158]
[159]
[160]
[161]
[162]
[163]
[163]
[164]
[165]
[166]
[167]
[168]
[169]
[170]
[171]
[172]
[173]
[174]
[175]
determination of benchmark doses following perinatal exposure to low-level 2,3,7,8-tetrachlorodibenzo-p-dioxin, Environmental
Health Perspectives 109 (6): 621-627
Sheehan, D.M., Willingham, E., Gaylor, D., Bergeron, J.M., et Crews, D. (1999): No treshold dose for estradiol-induced sex
reversal of turtle embryos: how little is too much? Environmental Health Perspectives 107 (2): 155-159
Hayes, T.B., Collins, A., Lee, M., Mendoza, M., Noriega, N., Stuart, A., et Vonk, A. (2002): Hermaphroditic, demasculinized frogs
after exposure to the herbicide atrazine at low ecologically relevant doses, Proceedings of the National Academy of Sciences 99
(8): 5476-5480
Ashby, J. (2000): Endocrine disruption: lessons learned, Environmental Health Perspectives 108 (5): A206
Sharpe, R.M., Turner, K.J., et Sumpter, J.P. (1998): Endocrine disruptors and testis development, Environmental Health Perspectives
106 (5): A220-A221
Milligan, S.R., Balasubramanian, A.V., et Kalita, J.C. (1998): Relative potency of xenobiotic estrogens in an acute in vivo mammalian
assay, Environmental Health Perspecives 106 (1): 23-26
Arnold, S.F., Robinson, M.K., Notised, A.C., Guilette, L.J., et McLachlan, J.A. (1996): A yeast estrogen screen for examining the
relative exposure of cells to natural and xenoestrogens, Environmental Health Perspectives 104 (5): 544-548
Guilette, L.J., Jr., Crain, D.A., Rooney, A.A., et Pickford, D.B. (1995): Organization versus activation: the role of endocrine-disrupting
contaminants (EDCs) during embryonic development in wildlife, Environmental Health Perspectives Supplement 103 (7): 157-164
Carpenter, D.O., Arcaro, K.F., Bush, B., Niemi, W.D., Pang, S., etVakharia, D.D. (1998): Human health and chemical mixtures: an
overview, Environmental Health Perspectives Supplement 106 (6): 1263-1270
Lang, L. (1995): Strange brew: assessing risks of chemical mixtures, Environmental Health Perspectives 103 (2): 142-145
Arnold, S.F., Klotz, D.M., Collins, B.M., Vonier, P.M., Guilette, L.J. et McLachan, J.A. (1996): Synergistic activation of estrogen
receptor with combination of environmental chemicals, Science 272: 1489-1492
Ramamoorthy, K., Wang, F., Chen, I-C., et Safe, S. (1997): Potency of combined estrogen pesticides, Science 275: 405
McLachan, J.A. (1997): Synergistic effect of environmental estrogens? report withdrawn, Science 277: 459-463
Soto, A.M., Chung, K.L., et Sonnenschein, C. (1994): The pesticides endosulfan, toxaphene, and dieldrin have estrogenic effect
on human estrogen-sensitive cells, Environmental Health Perspectives 102 (4): 380-383
Payne, J., Rajapakse, N., Wilkins, M. et Kortenkamp, A. (2000): Prediction and assessment of the effects of mixtures of four
xenoestrogens, Environmental Health Perspectives 108 (10): 983-987
van Birgelen, A.P.J.M., Fase, K.J., van der Kolk, J., Poiger, H., Brouwer, A., Seinen, W., et van den Berg, M. (1996): Synergistic
effect of 2,2',4,4',5,5'-hexachlorobiphenyl and 2,3,7,8-tetrachlorodibenzo-p-dioxin on hepatic porphyrin levels in the rat,
Environmental Health Perspectives 104 (5): 550-557
Porter, W.N., Jaeger, J.W., et Carlson, I.H. (1999): Endocrine, immune, and behavioral effects of aldicarb (carbamate), atrazine
(triazine) and nitrate (fertilizer) mixtures at groundwater concentrations, Toxicology and Industrial Health 15 (1-2): 133-150
Rajapakse, N., Silva, E., et Kortenkamp, A. (2002): Combining xenoestrogens at levels below individual no-observed-effect
concentrations dramatically enhances steroid hormone action, Environmental Health Perspectives 110 (9): 917-921
Li, M-H., et Hansen, L.G. (1996): Enzyme induction and acute endocrine effects in prepubertal female rats recieving environmental
PCB/PCDF/PCDD mixtures, Environmental Health Perspectives 104 (7): 712-722
Kristensen, P., Eilertsen, E., Einarsdóttir, E., Haugen, A., Skaug, V., et Ovrebo, S. (1995): Fertility in mice after prenatal exposure
to benzo[a]pyrene and inorganic lead, Environmental Health Perspectives 103 (6): 588-590
Warhurst, M.A. (2000): Crisis in chemicals. The threat posed by the ‚Biomedical Revolution‘ to the profits, liabilities, and regulation
of industries making and using chemicals, Friends of the Earth, London
Long, X., Steinmetz, R., Ben-Jonathan, N., Caperell-Grant, A., Young, P.C.M., Nephew, K.P., et Bigsby, R.M. (2000): Strain differences
in vaginal responses to the xenoestrogen bisphenol A, Environmental Health Perspectives 108 (3): 243-247
Cooper, R.L., Stoker, T.E., Goldman, J.M., Parrish, M.B., et Tyrey, L. (1998): Effect of atrazine on ovarian function in the rat,
Reproductive Toxicology 10 (4): 257-264
Adlercreutz, H. (1995): Phytoestrogens: epidemiology and a possible role in cancer protection, Environmental Health Perspectives
Supplement 103 (7): 103-112
Státní rostlinolékaøská správa: Èeská republika – Spotøeba úèinných látek v roce 2000 (kg, l), www.srsweb.cz/SRSWEB-OK/SRS/
Aktuality/Spotreba00/uclabsc_2000.zip, 30.1.2002
Státní rostlinolékaøská správa: Èeská republika – Spotøeba úèinných látek v roce 2001 (kg,l), http://tesnov.srs.cz/srs/Spo_Vyk/
Spotreba01/Uclabc.htm, 15.12.2002
Státní rostlinolékaøská správa: Registr pøípravkù – stav k 20.03.2002, http://tesnov.srs.cz/srs/Registrace/Variex/Abeceda.htm,
15.12.2002
Biologische Bundesantalt: Indicative list of active substances, http://www.bba.de/english/render/3010-ju.pdf, 7.10.2002
Horton, R (1998): The new new public health of risk and radical engagement, The Lancet, 352 (9124): 251
vyhláška Ministerstva zemìdìlství è. 91/2002 Sb., o prostøedcích na ochranu rostlin, Pøíloha 1. Požadavky na dokumentaci
o úèinné látce, bod 5.6.1 Vícegeneraèní studie
vyhláška Ministerstva zemìdìlství è. 91/2002 Sb., o prostøedcích na ochranu rostlin, Pøíloha 5. Technické požadavky na pøípravky
Petrlík, J., Havel, M., et Pøibylová, J. (2001): POPs – jed v srdci Evropy, Evropská pracovní skupina IPEN/Dìti Zemì, Praha 2001
Státní politika životního prostøedí, Ministerstvo životního prostøedí, Praha 2001
Akèní plán zdraví a životního prostøedí Èeské republiky, Ministerstvo zdravotnictví/Ministerstvo životního prostøedí/Ministerstvo
zemìdìlství, Praha 1998
§ 15 par (1)3. e) Pflanzenschutzgesetz (PflSchG)
Beschlussempfehlung und Bericht des Ausschusses für Umwelt, Naturschutz und Reaktorsicherheit (16. Ausschuss): Entschließung
des Europäischen Parlaments zu endokrine Störungen verursachenden chemischen Stoffen EuB-EP 442, Deutscher Bundestag
Drucksache 14/1471, 4. srpna 1999
KEMI: Observation list, www.kemi.se/publikationer/obs_eng/OBS98.pdf, 10.7.2002
Programové prohlášení vlády Èeské republiky, Praha, srpen 2002, kapitola 5.4. Životní prostøedí
Kontrola ekologického zemìdìlství o.p.s.: Výsledky kontrol a osvìdèování v roce 2002, www.kez.cz/download/
vysledky_kontrol2002.doc, 11.1.2003
McLachlan, J.A. (2001): Environmental signalling: what embryos and evolution teach us about endocrine disrupting chemicals,
Endocrine Review 22 (3): 319-341
Axelrod, D., Davis, D.L., Hajek, R.A., et Jones, L.A. (2001): It’s time to rethink dose: the case for combining cancer and birth and
developmental defects, Environmental Health Perspectives 109 (6): A246-A249
• 61

Podobné dokumenty

Čistá práce - MDI, Auto na vzduch.

Čistá práce - MDI, Auto na vzduch. Dvoutisícové rakouské městečko Steinbach an der Steyr se v osmdesátých letech rozhodlo, že zastaví úbytek pracovních míst i obyvatel sázkou na zelené hospodářství [1]. Čtvrtina místních statků přeš...

Více

Vodní hospodářství

Vodní hospodářství dùležitá je znalost místních vodních zdrojù i celé øady dalších faktorù, jež ovlivòují kvalitu vody. Hydrogeologický prùzkum a chemická analýza jsou nákladné, ale mìly by se provádìt pravidelnì, ab...

Více

zemědělské aktuality ze světa

zemědělské aktuality ze světa než dvou ošetøení na hektar. V roce 2000 byly v porostech použity postøiky prùmìrnì dvakrát, zatímco ještì v roce 1999 èinil poèet ošetøení 2,33. Poèet postøikù se stanovuje podle obdìlávaných ploc...

Více

číslo 3

číslo 3 Dovolte mi abych Vás informoval o èinnosti oddílu karate Proseè. Oddíl karate pracuje v Proseèi již ètvrtým rokem a stal se také již tradièním oddílem stejnì jako oddíl fotbalový nebo oddíl stolníh...

Více

aneb Jak vyhodit miliardy

aneb Jak vyhodit miliardy kázal například Pavel Žlebek, jenž soutěž vyhrál v roce 2007. Cílem jeho rekultivačního projektu Jáma Zelená byla opatření, která navázala na samovolnou dlouhodobou sukcesi v prohlubni po těžbě jíl...

Více

hchs 2008

hchs 2008 Může být izomerován na α-HCH pomocí UV záření. Poločas života α-HCH je 26 let a u γ-HCH je 42 let. Obecně jsou izomery HCH odolné na světle, za vysokých teplot, v horké vodě i v kyselém prostředí. ...

Více

PRŮMYSLOVÉ ZEMĚDĚLSTVÍ

PRŮMYSLOVÉ ZEMĚDĚLSTVÍ znečištění a zanášení vodních toků a nádrží, ztráta schopnosti půdy zadržovat vodu. Tak zemědělství přispívá svým dílem ke vzniku povodní. - utužení půd těžkými stroji - voda se pak nemůže vsáknout...

Více