7 Co nás trápí, co nás bolí

Co nás trápí, co nás bolí
PaedDr. & Mgr. Hana Čechová
Funkční poruchy hybného systému jsou jednou z nejčastějších
příčin bolestí pohybového aparátu.
Nejedná se jen o bolesti bederní a krční páteře, ale i o poruchy
v oblasti horních a dolních končetin a oblasti pánve, které
mohou člověku způsobovat nemalé obtíže.
Co je příčinou? Lze tyto poruchy eliminovat na minimum?
18/12/14
Horni a dolni zkřižený syndrom dle prof. Jandy
2
OSNOVA
1.
Funkční poruchy
pohybového aparátu
2. Svaly a jejich funkce
3. Zkrácení svalu
4. Oslabení svalu
5. Svalová nerovnováha
6. Horní zkřížený syndrom
7. Dolní zkřížený syndrom
8. Poruchy kloubní
pohyblivosti
9. Pohybové stereotypy
10. Nejčastější poruchy
posturálních stereotypů
11. Korekce a cvičení
18/12/14
3
1/ Funkční poruchy
pohybového aparátu
Funkční poruchy pohybového aparátu jsou poruchy funkce kloubů, svalů
i nervů, ostatních měkkých tkání, orgánů, orgánových soustav a celého
organismu, kdy není primárním důvodem projevu onemocnění organická,
strukturální příčina, tj. nejsou porušeny cévy, nervová vlákna a svaly,
hormonální hladiny jsou v normálu.
Člověk je vlastně zdráv… ? ? ?
Funkční poruchy pohybového aparátu jsou projevem chybné řídící funkce
a nejčastěji se projevují ve třech systémových, vzájemně propojených,
úrovních:
1.
2.
3.
v oblasti funkce svalů → svalová nerovnováha
v oblasti funkce kloubů → poruchy kloubní pohyblivosti
v oblasti centrální regulace → poruchy pohybových stereotypů
18/12/14
4
18/12/14
5
2/ Svaly a jejich funkce
Svaly vykonávají pohyb v
kloubech, přičemž
jeden pohyb
je zajištěn několika svaly
Pohyb kloubů zajišťuje
několik svalů současně →
svaly nepracují izolovaně,
ale ve funkčních řetězcích
18/12/14
6
Ve vztahu k určitému pohybu
dělíme svaly a svalové skupiny do pěti skupin
1.
2.
Svaly agonické (hlavní) iniciátory pohybu, na pohybu se podílejí nejvíce
Svaly antagonické (s opačnou funkcí) vykonávají opačný pohyb
Agonické a antagonické svaly tvoří dvojice nebo svalové skupiny, které
ve vzájemné spolupráci zabezpečují přesnost pohybů.
3.
4.
5.
Svaly synergické (pomocné) samy nejsou schopny provést pohyb, ale
pomáhají při něm, částečně mohou nahradit hlavní svaly
Svaly fixační (stabilizační) nevykonávají pohyb, stabilizují kost nebo celou
část těla, aby mohl být daný pohyb proveden
Svaly neutralizační ruší nepotřebné vnější síly činnosti hlavních a
pomocných svalů, aby nedocházelo k nežádoucím souhybům
18/12/14
7
Antagonistické svaly pohybující předloktím
Jako pomocné, stabilizační a fixační svaly působí svaly předloktí:
vnitřní ohybač zápěstí, zevní ohybač zápěstí a sval oblý
(na obrázcích nejsou popsány - zobrazeny)
18/12/14
(Zdroj: Ivan Novotný: Biologie člověka [Fortuna, Praha, 2003]
8
[ISBN 80-7168-819-3])
Z hlediska funkce a morfologické stavby
dělíme kosterní svalstvo do dvou základních skupin
Posturální (tonické)
Zajišťují převážně statické
polohové funkce
Jsou uloženy hlouběji
Udržují polohu těla v prostoru
vůči zemské gravitaci, stabilitu,
zpevňují tělo při pohybu
Aktivují se při udržování
vzpřímeného držení těla, jsou
v trvalém napětí a mají sklon ke
klidovému zkrácení, které
přetrvává → zbytnění až ztuhnutí
Odolnější proti únavě, snadněji se
zotavují po zátěži
V pohybových vzorcích mají
snahu přebírat funkci svalů
fázických
18/12/14
Tyto svaly je nutno protahovat
Fázické
Funkčním protějškem svalů
posturálních
Zajišťují pohyb jednotlivých částí
těla a jemnou lokomoci
Jsou uloženy blíže k povrchu těla
Při nedostatku pohybových
stimulů mají tendenci
k oslabování, funkčnímu útlumu
a hypotonii (snížení napětí ve
svalu)
Jsou snadno unavitelné, hůře
regenerují
V pohybových vzorcích mají
tendenci neplnit svou funkci
Tyto svaly je nutno posilovat
9
Posturální svaly – základní přehled
Svaly s převahou pomalých červených svalových vláken, které mají schopnost
pracovat po velmi dlouhou dobu.
kývač hlavy
dvojhlavý sval pažní
(m. sternocleidomastoideus)
(m. biceps brachii)
svaly kloněné (m. scaleni)
čtyřhranný sval bederní
(m. quadratus lumborum)
zdvihač lopatky
(m. levator scapulae)
sval bedrokyčlostehenní
(m. illiopsoas major)
horní část trapézového svalu
(m. trapezius)
vnější rotátory kyčle –
sval hruškovitý (m. piriformis)
vzpřimovače páteře - hlavně
bederní a šíjové
napínač stehenní povázky
(m. tensor fasciae latae)
spodní vlákna velkého svalu
prsního (m. major pectoralis)
hamstringy
podlopatkový sval
přímý sval stehenní
(m. supraspinatus)
(m. rectus femoris)
přitahovače stehna (adduktory)
spodní vlákna širokého svalu
zádového (m. latissimus dorsi)
lýtkové svaly
(dvojhlavý a šikmý lýtkový sval) 10
18/12/14
Fázické svaly – základní přehled
Svaly s převahou rychlých bílých svalových vláken, které dokážou vyvinout
velkou rychlost a sílu, ale pouze po krátkou dobu.
rotátory páteře
vzpřimovače hrudní páteře
flexory krku
mezilopatkové svaly
(rombické svaly, střední a spodní
vlákna trapézového svalu)
přední pilovitý sval
(m. serratus anterior)
horní vodorovná vlákna širokého
svalu zádového
(m. latissimus dorsi)
zadní část svalu deltového
(m. deltoideus)
18/12/14
vnější rotátory paže
(podhřebenový sval, malý oblý
sval)
trojhlavý sval pažní
(m. triceps brachii)
horní vlákna velkého svalu
prsního (m. pectoralis major)
břišní svaly (přímý, šikmý vnější a
vnitřní sval břišní)
hýžďové svaly
(m. gluteus
maximus/medius/minimus)
vnější a vnitřní hlava čtyřhlavého
svalu stehenního
(m. quadriceps lateralis/medialis)
přední holenní sval
(m. tibialis anterior)
11
Posturální svaly se zkracují (červeně), fázické svaly ochabují (modře)
(velmi zjednodušené schéma, pouze pro základní orientaci)
18/12/14
12
3/ Zkrácení svalu
V klidu sval nedosahuje své normální fyziologické délky
Při pasivním pohybu v kloubu nedovolí dosáhnout plného fyziologického
rozsahu pohybu v kloubu
V klidu může vychylovat kloub z nulového postavení
Rozlišujeme dva stupně zkrácení:
a) mírné zkrácení – sval je silnější, v kloubu může nastat výhodnější přenos
svalové síly → výhodné např. u vrcholových sportovců
b) značné zkrácení - sval ztrácí elasticitu a po určité době i sílu
→ z funkčního hlediska dochází ke změně pohybového stereotypu.
Sval se aktivuje v situacích, kdy by neměl být aktivován a současně působí
tlumivě na své antagonisty (fázické svaly) → přetěžování pohybového
aparátu.
Oslabené, převážně fázické svaly, nelze dokonale posílit bez prvotního
protažení převážně posturálních svalů.
18/12/14
13
4/ Oslabení svalu
Projevem je hypotonie = snížení svalové síly
Rozlišujeme dvě příčiny vzniku oslabení:
a) absolutní snížení síly - malá trénovanost nebo poraněním svalu
b) oslabení svalu na základě reflexního podkladu → porucha v řízení
svalového stahu způsobená následujícími faktory:
→ svaly jsou reflexně oslabovány v důsledku nadměrné aktivace převážně
statických (posturálních) svalových skupin
→ porucha signalizace z poškozených kloubů nebo vazů
→ dlouhodobé protažení svalu (př. znehybnění sádrou) vede ke snížení
svalové síly
→ z funkčního hlediska je patrná změna pohybových stereotypů
→ opožděný nástup nebo snížení celkové aktivace zapojení svalů fázických
do určitého pohybu
Nejdříve se aktivují svaly, které daný pohyb spolu zabezpečují (synergisté),
a přebírají tak na sebe funkci hlavního svalu.
18/12/14
14
5/ Svalová nerovnováha (dysbalance)
Jsou-li svaly (agonisté a antagonisté) v rovnováze, je svalové napětí na
protilehlých stranách kloubů vyvážené → svaly vhodně spolupracují a zajistí
správné držení a funkci dané části těla
Jsou-li svaly s převážně statickou funkcí (posturální) více zatěžovány, nabývají
převahu a vznikají zkrácené svalové skupiny
Je-li fyziologická rovnováha mezi systémem svalů posturálních a fázických
narušena, převahu získává systém s převážně posturální funkcí. Vzniká tak
svalová nerovnováha, neboli dysbalance
Svalová nerovnováha neboli dysbalance vzniká v důsledku:
a) nevhodného, jednostranného zatěžování a přetěžování pohybového
aparátu bez následné kompenzace (posturální svaly se zkracují)
b) nedostatkem celkového pohybu (fázické svaly ochabnou)
rozlišujeme 2 typy svalové dysbalance:
a) lokální – v určité svalové jednotce
b) systémová - v celém pohybovém aparátu
Typické
18/12/14
je sdružení svalových dysbalancí do syndromů
15
6/ Horní zkřížený syndrom
Zkrácení: horní vlákna svalu trapézového (m. trapezius), zdvihač lopatky
(m. levator scapulae), zdvihač hlavy (m. sternocleidomastoideus), malý a
velký prsní sval (m. pectoralis major i minor)
Oslabení: hluboké flexory krku a dolní fixátory lopatek (pars ascendens et
transversa, m. trapezii, mm.rhomboidei a m. serratus ant.), svaly podél
hrudní páteře (paravertebrální svaly v thorakálních segmentech)
Následek: výrazná změna statiky a dynamiky hybných stereotypů →
předsun hlavy s přetížením krčně-hlavového a krčně-hrudního
(cervikokraniálního a cervikothorakálního) přechodu → krční
hyperlordóza, úzká, svěšená ramena, kulatá záda a odstávání dolního
úhlu a vnitřních hran lopatek (tzv. scapula alata).
Změněná poloha lopatky je příčinou některých bolestivých stavů
ramenního kloubu. Abdukce a rotace lopatky vede ke strmějšímu průběhu
osy ramenní jamky, což přetěžuje výše uvedené svalstvo a celý závěsný
kloubní fixační aparát. Déle trvající přetížení způsobuje degenerativní
projevy.
18/12/14
16
Svalová dysbalance v rámci horního zkříženého syndromu
(Petr Tlapák, Tvarování pro muže a ženy, 4. vydání, ARSCI 2004)
18/12/14
17
7/ Dolní zkřížený syndrom
Zkrácení: flexory kyčelního kloubu (m. iliopsoas, m. rectus femoris, m.
tensor fasciae latae), vzpřimovače trupu v bederní oblasti (lumbosakrální
segmenty), nikoli hrudní.
Oslabení: hýžďové svaly (m. gluteus maximus, medius a minimus). /
hýžďové svaly mají zásadní význam pro držení těla/, břišní svaly → vznik
bederní hyperlordózy
Následek:
a) výrazná změna statických poměrů
→ pánev překlopena dopředu (anteverze)
(anteverze obr. A, neutrální poloha obr. B –
úhel předního a zadního kyčelního trnu je 10 °),
flekční postavení v kyčelních kloubech,
zvýšená lordóza v lumbosakrálním přechodu
→ změna rozložení tlaků na kyčelní klouby
a na bedrokřížové (lumbosakrální ) segmenty
b) výrazná změna dynamických poměrů
→ chybný stereotyp kroku
a následně celé chůze
18/12/14
18
Svalová dysbalance v rámci dolního zkříženého syndromu
(Petr Tlapák, Tvarování pro muže a ženy, 4. vydání, ARSCI 2004)
18/12/14
19
8/ Poruchy kloubní pohyblivosti
Rozlišujeme dvě základní poruchy:
a) hypomobilitu – omezení kloubní pohyblivosti
→ kvantitativní = snížení rozsahu pohybu v kloubu
→ kvalitativní = zvýšený odpor během pohybu (kloubní blokáda)
b) hypermobilitu – nadměrná kloubní pohyblivost
→ nejčastěji genetický základ, může postihovat všechny klouby → větší
kloubní vůle v důsledku nižšího klidového napětí kosterních svalů
→ zdravotní potíže a bolesti, kombinace svalové slabosti a snadného
přetížení pohybového aparátu
1) Lokální - vzniká v jednom segmentu jako kompenzační mechanismus
např. po úrazu nebo po nevhodném cvičení
2) Generalizovaná - centrální poruchy svalového tonu, oligofrenie
(slabomyslnost), neurologická onemocnění apod.
3) Konstituční – postihuje celé tělo, v různých částech a v různém stupni,
příčina není známa, vyskytuje se častěji u žen
Za určitých okolností může být hypermobilita výhodná, např. u některých
druhů sportu, zaměstnání.
18/12/14
20
9/ Pohybové stereotypy (pohybové vzorce)
Dočasná, neměnná soustava podmíněných a nepodmíněných reflexů,
která vzniká na podkladě stereotypně se opakujících podnětů
Mění se v čase, jako reakce na vnitřní příčiny a změny zevního prostředí
Vznikají na základě často nebo stále se opakujících pohybů či pohybových
dějů → mezi neurony se vytvářejí pevná spojení, která jsou uchovávána
v paměti (vzniká mozkový software – mozkový operační systém)
Svaly se aktivují ve skupinách či řetězcích dle intenzity překonávaného
odporu a aktuální posturální situace (leh, sed…)
Pohybové stereotypy rozdělujeme:
a) stereotypy prvního řádu dány anatomicky, představují základní
pohybovou matrici, která je zhruba pro všechny jedince shodná
b) stereotypy druhého řádu vznikají na podkladě vypracovávání funkčních
spojení → individuální → velká pohybová variabilita a specificita
18/12/14
21
Poruchy pohybového stereotypu
Porucha svalové koordinace způsobená poruchou centrálního řízení
Kvalita pohybových stereotypů a stupeň jejich fixace jsou závislé na řadě
faktorů:
fyziologické předpoklady, vlastnosti centrálních složek pohybového
aparátu, způsob, jak byly a jsou pohybové stereotypy vypracovány,
posilovány a korigovány
Nejčastější poruchy základních pohybových stereotypů:
předklon a narovnání se z předklonu, otáčení trupu vsedě, otáčení hlavy
a krku, nošení břemen, stoj na jedné noze, chůze
extenze kyčelního kloubu, abdukce v kyčelním kloubu, flexe trupu
z polohy vleže na zádech, abdukce v ramenním kloubu, flexe krku
z polohy vleže na zádech
Poruchy pohybových stereotypů jsou jedním z hlavních příznaků nebo
i příčin funkčních kloubních poruch, zvláště vertebrogenních (bolesti zad a
kříže, hlavy)
18/12/14
22
10/ Nejčastější poruchy
posturálních stereotypů
Anteverze (vysazení) pánve →
hyperlordoza bederní
Šikmé postavení pánve (asimetrická
práce svalů kolem kyčle, deformity
páteře, plochá noha…)
Torze pánve (obě pánevní kosti
protisměrně rotují)
Tvar a stupeň páteřní lordózy
Postavení lopatek (zevní rotace,
odstávání dolního úhlu lopatky)
Knoflíková ramena (ramena společně
s hlavou předkloněna dopředu před
tělo → hrbíme se)
Šíje (hlava lehce předsunuta a
zakloněna, zvýšená lordóza krční
páteře)
18/12/14
23
11/ Korekce a cvičení
Funkční poruchy se vyvíjejí postupně
Je důležité včasné odhalení → zabráníme strukturálním změnám, které již
nelze v pozdějším věku odstraňovat
Funkční poruchy svalového systému můžeme účinně vyrovnávat pomocí
cíleného kompenzačního, vyrovnávacího cvičení, které působí na
jednotlivé složky pohybového aparátu
Je potřeba vytvořit nové pohybové programy (vzorce) pro držení těla
a pohybové chování → tyto programy uložit do paměti
Nejprve je nutné naučit se vnímat svoje tělo, jeho držení → vnímat
instrukce ke korekci pohybů
Zpočátku nutné odborné vedení zkušeného cvičitele nebo fyzioterapeuta
→ následně vědomou a dlouhodobou spolupráci ze strany člověka, který
na sobě musí pracovat sám → píle, pevná vůle
Pokud vadné držení vzniklo na základě poruch centrální regulace, je jeho
funkční ovlivnění velmi obtížně řešitelné → musíme se zaměřit na
ovlivnění možností CNS
18/12/14
24
Typy vyrovnávacích cvičení
Uvolňovací cvičení
Protahovací cvičení
Posilovací cvičení
Balanční cvičení
Dechová cvičení
Relaxační cvičení
Aerobní cvičení
Specifická cvičení –
psychomotorika, jóga, tai chi,
čchi-kung, rytmika a tanec,
pohybové hry
18/12/14
25