Policie informuje

Transkript

Policie informuje

6/2010
cena:
1-2
Radnice hlásá
3
Na téma
4
Historie
5
Kultura
6
Policie informuje
6-11
Názory čtenářů
12-14
Spolky a organizace
15-17
Škola a Školka
18-20
Sport
20
Společenská rubrika
21
Inzerce
22
Infocentrum
Policie informuje
15.11. bylo oznámeno na linku
158, upytlačení samce daňka v
lese, v katastrálním území obce
Radovesnice II. Neznámý pachatel daňka zastřelil, oddělil hlavu s
parožím od těla a tuto odnesl. Tělo
zvířete nechal na místě. Škoda
40.000Kč. Pachateli hrozí trest
odnětí svobody až na dvě léta.
Josef Václav Sládek
Anděl
Josef Václav Sládek
Tichá noc
Noc hluboká. Děťátko spalo
i ve snách s usmívavou lící
a vedle matka dřímající –
i ve snách se jí o něm zdálo
a slyšela i ve snách těch
šust jeho každý, hlas a dech.
Tichá noc se na zem sklání,
zlaté hvězdy v tmavém šatě,
nikde ani zašeptání,
jde tak mlčky, velce, svatě
Noc hluboká. Nad hvězdnou říší
ve vysokostech nad éterem
bděl Hospodin; a déle šerem
jak plula země noční tiší
posílal na svět setmělý
k dětem své strážné anděly.
Děl jeden z nich: “Tam zkolébané
v sen blahý milé děcko dřímá
s líčkama, hle, jak růžovýma,
že miluju je. - Mé je, Pane?
Pán usmál se: Ne, jinam jdi,
tam nad ním jeho matka bdí.
5kč
Duše má se v krásu její
jako norec v moři topí
mživou vlnou jen se chvějí
upomínek zlaté stopy
Tichá noci, hvězdoskvoucí,
ukolébej duši v snění
jak tvá krása nehynoucí
z něhož není probuzení.
6.12. oznámeno vloupání do
domu v obci Starý Kolín. Pachatel rozbil skleněnou výplň a odcizil notebook,DVD přehrávač.
fotoaparát. Hmotná škoda je
vyčíslena na 60.000Kč. Pachateli hrozí za ...
více na straně 6
1
Radnice hlásá
Týnecký
Zpravodaj
Starosta Polák rezignoval a tvrdí: Peníze jsem vrátil
Týnec nad Labem - Že se něco děje na radnici, se po Týnci šušká už nějaký čas. Fakt, že se v pondělí večer sešlo
mimořádně svolané zastupitelstvo, dohady utvrdil. Zastupitelé měli na programu zejména jednu záležitost - rezignaci starosty Josefa Poláka.
V rukou drželi dokument s názvem „Druhé dílčí přezkoumání hospodaření za rok 2010”. Prováděl jej krajský úřad a
našel v něm poněkud neobvyklé transakce. Konkrétně se jednalo o dvanáct výběrů z účtu města, a to prostřednictvím
starostenské karty. Šlo o výběry jednou až dvakrát za měsíc po částkách od 20 do 50 tisíc korun v celkové sumě
555 tisíc.
„Peníze jsou vráceny,“ uvedl starosta Josef Polák na dotazy zastupitelů. Kdo je vracel? „Já jsem je vracel,“ dodal.
„Na co jste je použil nebo chtěl použít?“ ptal se tajemník Vladimír Macháček. „Byly to vybrané zálohy pro starostu,“
odpověděl Josef Polák.
„Starosta může půl roku držet 605 tisíc, aby se město dostalo do mínusu? Vždyť to je neoprávněné, to musí být
vybrané pro nějaký účel,“ oponoval tajemník. Starosta po chvilce ticha odpovídal: „Byly vybrané, byly vrácené...“
Do toho se vložila žena z (nepočetné) veřejnosti přítomné na jednání zastupitelstva: „Pane starosto, nezlobte se na
mě, ale vy nejste schopen odpovědět na otázku. Jste vůbec oprávněn zadržovat peníze? Jaképak vráceno? Zdá se
vám to normální a vám všem zastupitelům?“ zlobila se. „My jsme o tom nevěděli,“ reagovali zastupitelé. „Někdo o
tom vědět musel, o tom jsem přesvědčená,“ dodala obyvatelka Týnce.
V emotivně vypjaté atmosféře oznámil Josef Polák svou
rezignaci. „Vyvozuji svou zodpovědnost a rezignuji na post
starosty města a člena zastupitelstva,“ řekl.
„Už jste měl rezignovat dávno. Vy jste v podstatě vůbec
do funkce neměl nastupovat, protože vy toho máte víc....“
houstla atmosféra na zastupitelstvu, až starosta jednání
přerušil.
Poté dotazy zastupitelů směřovaly k tomu, zda se podobné výběry neuskutečnily i jindy než letos. „Byly tam dva
výběry v roce 2009, nevím to přesně,“ odpověděl Josef
Polák. „Čtyři lidé podali trestní oznámení,“ padlo také na
zasedání zastupitelstva. „Případem se zabýváme,“ potvrdila mluvčí kolínských policistů Petra Čimová.
Z mimořádného zasedání týneckého zastupitelstva, kde
starosta Josef Polák (v čele stolu) oznámil svou rezignaci.
A jak se vybrané peníze účtovaly? Do kolonky ostatní
platby jinde nezařazené. Kdo nařídil výběry takto účtovat?
“Nikdo to nenařizoval, účetní, co vím, volala na kraj, kam
to má zaúčtovat,“ odpověděl Josef Polák.
I z řad veřejnosti zazněly připomínky, že současný stav zakládá pochybnosti, co všechno se dá v účetnictví za x
let zpátky najít. Zastupitelé podle svých slov chtěli najmout agenturu, která by celé účetnictví prošla. Jenže záměr
ztroskotal na částce, jakou by za to muselo město vydat. Nicméně krajský úřad pokračuje v auditu.
Kolem případu dnes už bývalého týneckého starosty se objevují další okolnosti – exekuce, soudy. Více informací
přineseme v dalších vydáních.
Převzato z Kolínského deníku
Autor: Jana Martinková
2
Týnecký
Zpravodaj
Na téma
Zimní údržba komunikací
Nastalo zimní období. Pro některé doba radostí a pro pracovníky zajišťující zimní údržbu doba starostí. Jejich
úkolem je zmírňování závad ve sjízdnosti a schůdnosti na místních komunikacích vzniklých zimními povětrnostními
vlivy a jejich důsledky. To, jak je údržba zajišťována se činí s přihlédnutím ke společenským potřebám na straně
jedné a ekonomickým možnostem vlastníka místních komunikací na straně druhé.
Vzhledem k tomu, že společenské potřeby jsou vždy vyšší než ekonomické možnosti vlastníka místních komunikací, jsou úkoly stanovené v Plánu zimní údržby Týnce nad Labem průsečíkem společenských potřeb uživatelů
místních komunikací a možnostmi danými ekonomickými ukazateli rozpočtu obce. Obsahem plánu je proto specifikace činností vlastníka místních komunikací s přihlédnutím k platným právním předpisům v této oblasti.
Protože v zimním období není možno závady ve sjízdnosti a schůdnosti odstranit, nýbrž jen zmírnit a vzhledem k
tomu, že závady není možno zmírnit okamžitě na celém území obce, stanoví plán potřebné priority údržby, a to
jak místní, tak časové. Tyto priority vyplývají z nestejné důležitosti místních komunikací a z technických možností
provádění zimní údržby.
Vysvětleme si některé pojmy, které jsou uvedeny v plánu zimní údržby:
Zimní údržbou místních komunikací
se rozumí zmírňování závad ve sjízdnosti a schůdnosti na těchto komunikacích, které byly způsobeny zimními
povětrnostními vlivy a podmínkami (§ 41, odst. 1 vyhlášky).
Sjízdnost místních komunikací
je takový stav těchto komunikací, který umožňuje bezpečnou jízdu silničních a jiných vozidel přizpůsobenou
stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu komunikací a povětrnostním podmínkám a jejich důsledkům (§
26 odst. 1 zákona).
Závadou ve sjízdnosti
na místních komunikacích se rozumí taková změna ve sjízdnosti, kterou nemůže řidič předvídat při pohybu vozidla
přizpůsobeném dopravnímu stavu a stavebně technickému stavu komunikací a povětrnostním situacím a jejich
důsledkům (§ 26 odst.6 zákona).
Schůdnost místních komunikací
je takový stav těchto komunikací, který umožňuje bezpečný pohyb chodců přizpůsobený stavebnímu a dopravně
technickému stavu komunikací, povětrnostním situacím a jejich důsledkům (§ 26 odst.2 zákona).
Závadou ve schůdnosti
se rozumí taková změna ve schůdnosti, kterou nemůže chodec předvídat ani při pohybu přizpůsobeném stavebnímu a dopravně technickému stavu komunikace, povětrnostním situacím a jejich důsledkům (§ 26 odst.7 zákona).
Zimní období
je stanoveno v termínu od 1.listopadu do 31.března následujícího roku. V tomto období se odstraňují a zmírňují závady ve sjízdnosti a schůdnosti v rozsahu tohoto plánu. Nastanou-li zimní podmínky mimo toto období, odstraňují
se nebo zmírňují tyto závady přiměřeně ke vzniklé situaci a podle možností obce.
Odklízení sněhu mechanickými prostředky je z ekologického i ekonomického hlediska nejvhodnější technologií
zimní údržby. Sníh je nutno odstraňovat podle možností dříve než jej provoz zhutní.
S odklízením sněhu se začíná v době, kdy vrstva napadlého sněhu dosáhne výšky min. 7,5 cm. Při trvalém
sněžení se odstraňování sněhu opakuje. Apelujeme na všechny obyvatele, kteří parkují svá vozidla na místních
komunikacích, aby při trvalém sněžení parkovali svá vozidla tak, aby byla zajištěna průjezdnost techniky, která
zajišťuje mechanické odklízení sněhu. Každoročně totiž dochází k tomu, že při úklidu sněhu a snaze se vyhnout
nesprávně parkujícímu vozu, dojde k poškození mechanizace. Následná oprava pak trvá i několik hodin. Pluhování
provádí firma pana Josefa Hájka z Týnce nad Labem v tomto pořadí:
Masarykovo náměstí a Komenského náměstí, ulice Lžovická, Sadová, Žižkova, Vodárenská, Marie Majerové, Hradská a Studentská, 1.máje, Školská Mannova, Bezručova, Smetanova, Hešova, Havlíčkova (jen část slepé ulice ke
schodům)
obec Lžovice směrem od benzinové čerpací stanice S+K kolem Cabicárny až na konec k „hájence“ správce lesů
3
Týnecký
Zpravodaj
Historie
obec Vinařice od firmy FAVINA směrem k podchodu pod tratí ČD a.s. a dále směrem nahoru k lokalitě
„Švestkárna“.
Město dále zajišťuje průchodnost ulice Havlíčkova (Malý Kopec) v první řadě schody, dále pak zbytek komunikace,
poté zajistí průchodnost chodníku před budovou MěÚ Týnec nad Labem, budovou pošty, před domem čp. 64
a 480, chodník podél zdi v ulici Tyršově směrem od firmy Elektroservis po Sokolovnu, před budovou Hasičské
zbrojnice Týnec nad Labem čp. 47, chodník v ulici Tyršově spojující ulici Výmol a Hradskou, autobusové zastávky
před domem čp. 2.
To je v krátkosti o zimní údržbě vše. Prosíme občany, aby byli trpěliví a brali ohled na omezené možnosti města
při zimní údržbě. Sami jistě víte, s jakými prostředky disponujeme. Vždy se ale snažíme, aby nedocházelo ke
krizovým situacím. Ne vždy se nám toto daří.
Čas vánoční a Nový rok
Vánoce jsou vlastně mladými křesťanskými svátky. Dochované prameny nás poučuji,že se poprvé oslavovaly
v římské Basilice sv. Petra 25. prosince 336. Z Říma
se oslava těchto svátků rozšířila po celém křesťanském
světě. Na Východě se v té době už slavil 6. ledna svátek
Epifanie. Dvacátý pátý prosinec se však jako den
narození Ježíše Krista definitivně ustálil asi v 7. století.
Latinsky se Vánoce nazývají nativitas, což znamená
narození. Francie používá názvu Noël. Výraz Vánoce
pochází pravděpodobně z německého wihnahtan.
Německé wika lze přeložit jako světit a nackt je noc.
Příprava na Vánoce začíná vlastně adventem, tedy
přípravným obdobím k vlastním svátkům, které oslavují narození Krista. Chápání adventu v jeho prvotním
významu v několika posledních desetiletích prakticky
vzalo za své. Komerční orientace lidské společnosti úplně
odstavila adventní rozjímání a nahradila ho honbou za
drahými dárky, atraktivním stromečkem, bohatou hostinou a někdy i nákladnou dovolenou. Na dobu adventní
připadá několik svátků světců, ke kterým se pojívalo
mnoho lidových zvyků i pověr. Vycházely většinou z
křesťanských zvyklostí, ale řada z nich má své kořeny v
době předkřesťanské. 30. listopadu se slaví svátek svatého Ondřeje. Je patronem nevěst a tak ten den mladé
dívky odlévaly olovo, aby z jeho tvaru usoudily na vzhled
budoucího manžela. Jiné třásly stromem nebo klepaly
na kurník a z odezvy psa, kohouta či slepice soudily,
zda se do roka vdají. Na svatou Barboru dávaly ženy
a dívky oblečené v bílém hodným dětem sladkosti. Ten
den se řezaly také třešňové větvičky, které se nechávaly
do Vánoc vykvést. Pak je dívky nosily na půlnoční mši.
Když dívce mládenec “barborku” uzmul a dal si jí za
klobouk, přihlásil se k dívce jako její nápadník. Dodnes
se slaví svátek svatého Mikuláše, který připadá na den
6. prosince. V ten den chodí svatý Mikuláš, anděl a čert,
aby hodným dětem nadělovaly dárky a nehodným uhlí.
7. prosince je svátek svatého Ambrože. Původ obyčeje
není zřejmý a slavil se jen v okolí Kolína, Mostu a na
Podřipsku. Poslední svatá adventního období je svatá
Lucie. Známe přísloví “Svatá Lucie, noci upije”. Měl by
se od toho dne den prodlužovat. Přísloví není úplně
pravdivé, protože tento obrat nastává až v den zimního
4
slunovratu.
Vlastní vánoční svátky v západní liturgii začínají prvními
nešporami svátku Narození Páně, které se modlí 24.
prosince po 15. hodině a trvají do svátku Tří králů 6.
ledna. K Vánocům patří symboly. Za vánoční stromeček
vděčíme opatu Kolumbánovi z Luxouilu a Bobba, který
chtěl pohanům v Burgundsku přiblížit narození Krista.
Ozdobil pochodněmi do tvaru kříže starobylý jehličnan,
který pohané uctívali. Tradici vánočních betlémů založil
svatý František z Assisi v italské Umbrii, když betlém
zaranžoval lidmi a zvířaty naživo. K Vánocům patří
jmelí, které mělo chránit stavení proti ohni. Symbolika
ryby je velice stará. Zvon svolával věřící k pobožnosti a
byl prostředníkem mezi nebem a zemí. Symbolem jsou
i zvířata. Těm se dávala o Štědrém dnu výslužka.
Tři králové byli tři východní mágové, které vedla za
Spasitelem betlémská hvězda. Bývá zobrazována jako
kometa, i když ve druhé kapitole Matoušova evangelia
v bibli se mluví jen o Hvězdě. Ta kometa se do betlémů
dostala zásluhou italského malíře Giotto di Bondone
(1267 – 1337). Maloval roku 1304 fresku Klanění pro
padovskou kapli Scrovegni a inspiroval se pozorováním
průletu Halleyovy komety v září 1301. Staročeské Vánoce
v 19. století nebývaly tak honosné jako dnes. Důraz se
tehdy nekladl na dárky, ale spíše na vzájemnou lásku
a přátelství. Několik dnů před Vánocemi hospodyně napekly chléb a uložily ho do ošatek. V bohatších domácnostech pekly ještě pečlivě upletené, žloutkem potřené
a máslem pomaštěné vánočky z bílé mouky, hrozinek a
mandlí. Už od časného rána na Štědrý den praskal v peci
i kamnech oheň. Hospodyně připravovaly štědrovečerní
večeři. Vařívaly hrách, čočku, několik druhů polévek,
mezi nimiž nesměly chybět bramboračka a polévka rybí
a pekly kubu z krup a s česnekem. Hospodáři mezitím
tajně strojili stromeček a stavěli betlémy. Děti se postily, aby viděly zlaté prasátko. S první hvězdou se zasedalo k večeři. Nejprve přišla na řadu mísa s hrachem.
Hospodyně odebraly z mísy po jedné lžíci pro každé
zvíře. Pak si teprve nabírali ostatní, podávala se čočka,
aby byly peníze, kuba, někde i masitý pokrm a ryba.
Kosti hospodář odnesl na talíři pod jabloň. Nakonec se
na stole objevila vánočka. Pil se k ní čaj nebo bílá káva.
Týnecký
Zpravodaj
Nechybělo trochu piva, vína nebo hlt pálenky. Když zazvonil zvoneček, přinesl hospodář stromeček ozdobený
jablíčky, sušeným ovocem, cukrovím, kostkami cukru
zabalenými do barevných papírků, ořechy a řetězy.
Někde stromeček neznali, považovali ho za německý
zvyk a tak stavěli betlem. Vyvrcholením byla půlnoční
mše. Lidé se sešli v kostele. Vedle oltáře stály jesličky
a varhany doprovázely hlasy zpěváků. Z vánočních
mší skoro splynula s českými Vánocemi pastorální
mše nešťastného rožmitálského učitele Jana Jakuba
Ryby (1765 – 1815). Není asi v Čechách a na Moravě
kůr, odkud by alespoň jednou v onom vánočním čase
nezaznělo “Hej mistře! Vstaň bystře!”
Snad největší radost z Vánoc mají dnes děti. V českých
a moravských domácnostech dostávají dárky od ježíška,
dětem ve Spojených státech, Irsku a řadě asijských
zemí nosí dárky Santa Claus, v Holandsku je to Sinterklaas, který je roznáší už 5. prosince, v Norsku je
dětem nosí skřítek Misen, ve Švédsku trpasličí dědeček
Jultombe.
Německu dárky rozdává Weinachtsmann. Lužické děti
mají na výběr mezi Ježíškem - Kristkindem a Weinachtsmannem. V Itálii mu říkají Babbo Natale. V Britanii
dostávají děti dárky do ponožky v noci mez 24. a 25.
prosincem. Dává jim je Father Christmas. Francouzské děti obdarovává Pere Noël. Papa Noel nosí dárky i
malým Španělům.
V Kolumbii mohou děti dostat dárky od Santa Clause
nebo od Ňiňa Dios či od Los Royos Magos. Na “Kanárech
dostávají dárky až na Tři krále. Čínští křesťané mají zase
svého Tun Čche Lao - Žena. Japonským dětem nosí dárky
dokonce sám bůžek Hoteiše. Ruským a ukrajinským
dětem naděluje dárky děda Mráz, v Západní Ukrajině
Sveti nebo Svjatej Nikolaj a v Srbsku je to v každém
případě Sveti Nekolaj. V Chorvatsku vánoční dárky dává
děda Božičnjak, katolíkům Jezus a Bulharům naděluje
děda Koleda. Je hodně vánočních “mužů”. Dětem je to
však jedno. Všechny se těší na dárky a mají z nich radost. V Mexiku tam rozbijí pinatu a v ní shromážděné
dárky si rozdělí. I jídlo o štědrovečerní tabuli je různé. U
nás se ji obvykle ryba. Ve Spojených státech je to krocan se šunkou a jablečný koláč, v Brazílii pečený krocan, mořské ryby a ovoce, v Mexiku krocan nebo krůta,
Kultura
v Argentině exotická pečínka z páva, ale také selátko a
oblíbená krmě je ninos envuettas, což je plátek masa
plněný mletým masem, vajíčkem a kořením a v Dominikánské republice jedí krocany prasátko a slepice.
V zemi protinožců, Austrálii, se jedí ovocné a zeleninové saláty, dorty i zákusky a nesmi chybět meloun. Ve
Velké Britanii dávají samozřejmě přednost krocanovi s
pečenými brambory a brokolicí. Mají brusinkové želé,
oříšky, čokoládu a biskupský chlebíček.
V Rusku se k štědrovečerní večeři podává kachna,
palačinky s mletým masem, kaviár, taštičky z nudlového
těsta plněné mletým masem, sušenky a dorty. V Japonsku chodí do francouzských restaurací. Kazachstánská
tabule, o jejich svátcích zvaných Naoryz, 23. března se
skládá z polévky (nafyz kuže), masa, brambor, těstovin
v bujónu (bišparnak), koblih (Bataku) a koňského mléka
zvaného kumys. V Turecku se v posledních letech slaví
Nový rok a k jídlu je krocan. V Keni je 25. prosince ráno
zabíjačka a maso zvířete se dělí mezi celou rodinu.
A co Silvestr a Nový rok?
Poslední den roku je zasvěcen památce papeže Sylvestra I. Původně ten den nebyl spojován s žádnými
zvyky. Teprve rozvoj společnosti v l9. století přinesl
bujaré rozloučení se starým rokem. Nesmělo chybět
pečené selátko, které zaručovalo štěstí, čočka, která
rozmnožovala peníze, horký ovar s křenem a jablky a
bílá ovarová polévka s kroupami pro zdraví. Na stole
nesmělo být nic s křídly či běháky, aby neuletělo štěstí.
Z Francie přišly na stůl drobné sladkosti a slané pečivo.
Dnes jsou tu i nazdobené chlebíčky a obložené mísy.
Z konce 19. století pochází i pití sektu o půlnoci. A na
závěr pranostiky k Novému roku: Je-li v pondělí, bude
krutá zima, v úterý ještě krutější, ale úrodný rok, ve
středu příznivý rok, hodně vína a málo medu, ve čtvrtek
mírná zima, parné léto, mnoho ovoce a obilí, v pátek
lidé budou hodně mřít, v sobotu hodně ovoce, ale také
zimnic a v neděli mírná zima, úrodné jaro a větrné léto.
A teď tedy francouzské PF - Pour feliciter vám všem.
A jak jste slavili Vánoční svátky, Silvestra a Nový
rok Vy, naši čtenáři?
Z mnoha pramenů v jeden článek složil
ing. Žmolil Horymír
Týnecké muzeum
Je tomu už více než deset let, co týnecké muzeum
zahájilo svoji činnost. Za tuto dobu si získalo mnoho
spolupracovníků z řad našich občanů i z řad týneckých
rodáků, kteří nás zásobují novými artefakty hodícími
se do expozice týnecké historie. Všem jim za jejich dary
i zápůjčky děkujeme. Spolupracujeme úzce i s několika
badateli, kterým rovněž za jejich práci ve prospěch
našeho muzea děkujeme. Plodná je také spolupráce se
zdejší školou, jejíž žáci naše muzeum navštěvují. Často
jsme konzultanty studentů vysokých i středních škol při
vypracování jejich semestrálních i diplomových prací.
I našich vlastních prací není málo. Troufáme si říci, že
jejich počet za oněch deset let se blíží třicítce. Jistě zajímavá jsou setkání s našimi rodáky ze zahraničí, většinou
z Kanady, Spojených států amerických i Spolkové republiky Německo. Z Německa často přivítáme i členy
rodu Melas, kteří se intenzivně zajímají o život svého
slavného předka, který tu u nás v Týnci nad Labem žil a
5
Policie informuje
Týnecký
Zpravodaj
který je tu také pohřben. Rádi se s nimi o své poznatky
podělíme a oni naopak předají své nové poznatky nám.
Navštěvují nás celé výpravy turistů z různých míst naší
republiky a navštěvují nás i výpravy škol základních,
středních i vysoké školy z Ústí nad Labem. Naše muzeum pomáhá městu při oslavách různých výročí svojí
činností ediční i činností výstavní.
Letos do konce listopadu navštívilo naše muzeum 186
návštěvníků. Je potěšitelné, že jich plná polovina byla
z jiných měst, městeček a vesnic naší republiky. Dokazuje to,že o Týnec nad Labem je trvalý zájem, což je
potěšitelné.
Do listopadu letošního roku proběhly v našem muzeu
vedle základní historické expozice tyto tematické
výstavy. „Jak se v Týnci bavívali”, “Výstava fotografií
a dekorativní tvorby Jaroslava Nováka“, „900 let Týnce
nad Labem a Setkání Týnců“ a “Boje o československou
státnost a týnečtí občané”. Na závěr roku ještě muzeum
připravilo výstavu zaměřenou na Vánoce a Nový rok.
Snad jsme ještě pozapomněli na srpnovou výstavu s
názvem “Týnečtí cestovatelé”.
Muzeum bylo i hlavním aktérem dvou přednášek. Jedna byla o historii Týnce nad Labem a ta druhá byla
uspořádána společně s kulturně informačním střediskem
Outdoored pod názvem “Historie trochu jinak”. Byla
spojena s autogramiádou knihy vydané k 900. výročí
Týnce nad Labem. Tržby z prodeje knih, suvenýrů a za
vstupy byly letos 6.147 Kč. Jistě k tomu přispěly i oslavy.
Na závěr si dovolujeme popřát všem našim příznivcům,
badatelům i návštěvníkům spokojené prožití Vánoc a
mnoho štěstí a zdraví v roce 2011.
ing. Žmolil Horymír
Policie informuje
15.11. bylo oznámeno na linku 158, upytlačení samce
daňka v lese, v katastrálním území obce Radovesnice
II. Neznámý pachatel daňka zastřelil, oddělil hlavu s
parožím od těla a tuto odnesl. Tělo zvířete nechal na
místě. Škoda 40.000Kč. Pachateli hrozí trest odnětí
svobody až na dvě léta.
6.12. oznámeno vloupání do domu v obci Starý Kolín.
Pachatel rozbil skleněnou výplň a odcizil notebook,DVD
přehrávač.fotoaparát. Hmotná škoda je vyčíslena na
60.000Kč. Pachateli hrozí za krádež, porušování domovní svobody a poškození cizí věci trest odnětí svobody na šest měsíců až tři léta.
15.11. oznámeno vloupání do neobydleného domu v
Týnci nad Labem. Pachatel odcizil pákové baterie, kotel
na tuhá paliva. Hmotná škoda je 10.000Kč. Pachateli za
krádež hrozí trest odnětí svobody až na dvě léta.
16.11. oznámeno
vloupání do vozidla
v obci Velký
Osek. Pachatel odcizil čelní sklo, doklady, fooaparát..
Hmotná škoda je vyčíslena na 14.600Kč. Trest - až na
dvě léta.
26.11. hlídkou OOP Týnec nad Labem v obci Týnec kontrolován řidič osobního motorového vozidla Renault. V
řidiči zjištěn muž nar. 1960. Řidiči vysloven zákaz řízení
motorových vozidel vydaný Okresním soudem v Kolíně,
dále zákaz řízení od městského úřadu. Dechová zkouška
pozitivní výsledek. Muž zadržen, sděleno podezření ze
spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí
a vykázání. Podezřelému hrozí trest odnětí svobody až
na tři léta.
30.11. oznámeno vloupání do garáže v obci Radovesnice
II. Pachatel přelezl plot, vnikl na pozemek, vstoupil do
neuzamčené garáže, vše prohledal,ale nic neodcizil.
Pachateli za porušování domovní svobody hrozí trest
odnětí svobody na šest měsíců až tři léta.
nprap. Petra Čimová
Názory čtenářů
Duchovní rozjímání 2
V minulém čísle Týneckého zpravodaje jsem se pokusil objasnit úlohu křesťanství pro zrovnoprávnění žen, protože
před jeho příchodem byla úloha ženy proti úloze mužů na
nižší úrovni a tato úloha přetrvává v některých částech
světa do dnešní doby.
Také námět tohoto článku se dotýká duchovní části lidského myšlení. Nečiním tak náhodně. Domnívám se, že
tato oblast je ve sdělovacích prostředcích značně opomíjena a čtenáři či posluchači je nenápadně podsouváno
6
mínění, že duchovní stránka lidského života je okrajová a
překonaná záležitost, že vychází z vymyšlených podnětů a
omezuje jejich svobodnou vůli.
Těmto lidem uniká vidění souvislostí mezi ztrátou víry,
zvláště u mladé generace a následky, které tento odpad
do víry provázejí.
Sdělovací prostředky a agresivní reklama se předhánějí
ve snaze formovat myšlení lidí ke spotřebě a na
upřednostňování hmotných požadavků na úkor duchovního
Týnecký
Zpravodaj
rozvoje, jakoby materialismus měl být hlavním smyslem
života. Svůj omyl si lidé uvědomují většinou až v posledních chvílích života, když už bývá pozdě něco zásadního
měnit. Všechny hmotné zážitky bývají zapomenuty a
myšlení se soustřeďuje na otázku, jaký byl vůbec smysl
života a co bude po smrti.
Nejsilnější námitkou, že po smrti je absolutní konec
všeho, je tvrzení, že žádný důkaz o opaku nebyl předložen.
K tomu se přidružuje úvaha, kde by se taková oblast mohla nacházet, jak vysvětlit krutost a bídu všedního života a
zdánlivý chaos vývoje lidské společnosti.
Aby člověk mohl opravdu věřit v Boha, musí všemi
těmito a dalšími pochybnostmi projít, musí je objektivně a
upřímně promyslet a nakonec se jednoznačně rozhodnout.
Jestliže se rozhodne správně, uvědomí se, že všechno
špatné s čím se člověk setkává, nepochází od Boha, který
sám je nekonečná láska, ale od lidí, kteří podlehli zlu,
závisti a z ní plynoucí nenávisti, materialismu a sobectví.
Nabízí se otázka, jak na dosud uvedené věty reagovat. Má smysl o nich přemýšlet, nebo je přejít rozpačitým
mlčením? Kde by mohl být bod obratu a na základě čeho
se k němu propracovat?
Jednou z možností, jak se k bodu obratu přiblížit je informace o „zkušenosti z blízkosti /prahu/ smrti“, které byly
poprvé zahrnuty v knize R. Moodyho z r. 1975 s názvem
„Život po životě“ a jeho dalších knih.
Následovali autoři E. Kübler – Rossová, K. Ring a další.
Tyto knihy popisovaly zážitky lidí, kteří se ocitli na hranici
života a smrti.
Mnozí z nás zaujímají vůči smrti negativní postoj. Většinou
jsme se naučili poznávat smrt z vnějšku, avšak bádání i
zkušenost z blízkosti smrti vychází z vnitřku, na základě
výpovědi lidí, kteří tuto blízkost smrti prožili během /klinické smrti/.
Skoro všichni se shodují v tom, že to je velmi příjemný
zážitek, pocit blaha, který tento vstup do smrti přináší.
Vnější projev smrti není vůbec totožný s jeho vnitřním
projevem a zbavuje nás strachu ze smrti.
Co se děje při typickém prožitku strachu ze smrti?
Jak již Moody zjistil, neexistují dva úplně stejné prožitky,
ale dost z nich má mnoho společného, takže lze vytvořit
určité schéma. K. Ring sestavil jakýsi „vzor“ dokonalého
prožitku.
Začíná pocitem podivuhodného míru a blaha, který dále
stoupá k uchvacující radosti a štěstí. V tomto okamžiku
si neuvědomuje žádnou bolest ani tělesné pocity. Z toho
vytuší, že „umírá“, nebo že právě „zemřel“. Pak je slyšet
zvláštní zvuk. Náhle zjišťuje, že z nějakého vzdáleného
bodu – z vnějšku hledí na své vlastní tělo. Zdá se mu, že
lépe vidí a slyší než před „smrtí“. Všeho dění kolem jeho
těla se zúčastní, ale jako pasivní divák. Všechno se tu zjevuje velmi reálně ne jako sen, nebo halucinace. Pak je
tažen do temného prázdna, nebo tunelu a má pocit, že se
vznáší. Zpočátku se cítí poněkud osamělý, ale i zde panuje výjimečně radostná a slavnostní atmosféra. Náhle se
v jeho blízkosti objevuje něco jako „světelná bytost. Tato
bytost někdy mluví, někdy ale jen vyvolává představy,
Názory čtenářů
podněcuje k přemýšlení o dosavadním životě a vybízí k rozhodnutí, zda chce žít, tzn. vrátit se, nebo zemřít, tzn.
jít dál. To je ulehčeno tím, že před jeho vnitřním zrakem
proběhne celá jeho minulost, jako ve filmu. Neuvědomuje
si nic tělesného. Existuje jen „duševno“. Rozum ale pracuje
logicky a je si vědom obou alternativ, které se na rozhraní
života a smrti vyskytují: buď jít v této zkušenosti ještě
dál, nebo se vrátit do pozemského života. Obyčejně se rozhodne vrátit se zpět /jinak by nešlo tyto jevy a zkušenosti
zkoumat/. Ne kvůli sobě, ale kvůli jeho drahým, jež miluje.
Po tomto rozhodnutí prožitek většinou rychle končí.
Někdy se rozhodnutí dostaví mnohem později, nebo
vůbec ne a pak prožitek pokračuje. Vznáší se dál temným
prázdnem vstříc zvláštnímu světlu, které rozněcuje pocity lásky, tepla a absolutního poznání. Pak se dostane do
„říše světla“ nadpřirozené krásy a potkává jako na běžícím
pásu zemřelé, které během života poznal. A tu se dozvídá,
že ještě nenastal čas jeho trvalého pobytu v této oblasti
a že se má vrátit „do života“. Normálně si nevzpomíná,
jak tento zpětný vstup probíhal, neboť vědomí v tomto
okamžiku nefunguje. Někdo si ale přece jen vzpomene,
jak se do svého těla dostal – zdá se jakoby nárazem, nebo
bolestivým škubnutím. Cítí se to jako „vstup hlavou“.
Tento popis „vzoru“ je dokumentován mnoho případy.
Lidé s prožitky z prahu smrti tvoří skupinu lidí, jež spojuje
ekumenický světový názor. Vypadá to tak, jakoby zážitek
lásky na prahu smrti odstranil poslední zbytky náboženské
úzkoprsosti a současně i vlažnosti. Ukázal jim takový
rozměr „lidství“, který na společném základě jedné víry
poznává nekonečnou Boží lásku ke všem lidem.
U věřících lidí, kteří prošli prožitkem blízkosti smrti,
se vnější náboženství proměňuje ve vnitřní a dochází
k odlišnému výkladu nauky katolické církve o duších
v očistci. U lidí, kteří před prožitkem nebyli duchovně
zaměřeni nastává zpravidla obrat k duchovnímu životu.
Obě skupiny si uvědomují, že náboženství se týká schopnosti lásky, nikoliv doktriny církví.
K. Ring dodává, že situace, jež vede téměř k smrti, zážitek
z toho neovlivňuje. Je jedno, zda jde o násilný čin, pokus
o sebevraždu, el. proud, tonutí, věšení, zápas či nemoc,
jako příčina téměř smrti.
R. A. Moody je povoláním lékař. Jakmile jeho prvá kniha v r. 1975 s názvem „Život po životě“ vyšla, setkala
se s velmi kladným ohlasem. Současně vyvolala i řadu
nesouhlasných stanovisek, které se snažily dokázat,
že se jedná přinejmenším o omyl, v horším případě
o šarlatánství. Je zajímavé, jak nepřátelé duchovního
pokroku se sjednotí na kritice fenoménů, které se tu a
tam ve vývoji světa vyskytují, považují je za neslučitelné
s jejich světovým názorem a snaží se je potlačit. Zatímco
většina lidí přijímá prožitek blízkosti smrti za důvěryhodný,
materialisté a atheisté vymysleli řadu výkladů, které se
pokoušejí vysvětlit tyto prožitky jako jevy fyziologické nebo
mentální, které mají více společného s nedostatečnou
funkcí mozku než s něčím duchovním. Jsou to např.:
tunelový prožitek jako pozůstatek vzpomínek na zrození,
zvýšená hladina kysličníku uhličitého, halucinace, nest7
Názory čtenářů
Týnecký
Zpravodaj
ejnost prožitků u různých osob, vznik mozkových opiátů
endomorfinů, nedostatek kyslíku, atd.
Tento článek je pouze zkráceným výtahem popisu
prožitku blízkosti smrti. Motivem pro jeho napsání není
někoho přesvědčovat, aby přijal závěry autorů knih, kteří o
tomto fenoménu psali. Přijaté stanovisko každého čtenáře
Týneckého zpravodaje by mělo vycházet z jeho svobod-
ného rozhodnutí, podloženého objektivní úvahou, event.
diskuzí.
V případě bližšího zájmu některého čtenáře jsem
připraven informaci, v tomto článku uvedenou, doplnit.
Přeji všem čtenářům Týneckého zpravodaje láskou
naplněné prožití vánočních svátků a v příštím roce 2011
zdraví, spokojenost a důvěru ve věci příští.
Vladimír Číha
Jak začalo vodáctví v Týnci nad Labem
Rozhodl jsem se zaznamenat vše, co si vybavuji z
našeho mládí o partě vodáků z Týnce nad Labem. Začnu
od roku 1952, kdy nám většině bylo kolem 15 roků.
Po roce 1948, kdy byl zrušen skauting a Sokol nám
nestačil, hledali jsme vhodné využití volného času.
Potřebovali jsme nějaké pokračování skautingu a nakonec našli. V Týnci nad Labem, při ústí říčky Sváravky
do Labe, je překrásné údolí pod vrchem Šibeňák.
Na tomto kopci v dávných dobách stávala šibenice.
Skrze údolí před regulací protékalo Labe. Na svazích
se nacházelo osm chat. Jandovi (rodiče Zdeňky) ve své
chatě přežili celou válku. Dvě chaty měli bratři Lískové (otec a strýc Miloše Lísky). Další vlastnil pan Hanuš
z Vinařic spolu s kamarády. Byli už starší a na chatu
nechodili. Podařilo se nám ji od pana Hanuše vypůjčit.
Na chatu rodičů (sroubek) začal jezdit Jarda Slezák
z Pardubic se svými kamarády. Byli jen asi o tři roky
starší nežli my, dojížděli na motocyklech vždy na sobotu
odpoledne a neděli, protože v sobotu dopoledne se tehdy ještě pracovalo a chodilo do školy. Pak začalo údolí
žít čilým životem. Na.chatách jsme přespávali a vypili
nějakou tu láhev hořčáku nebo výčepní lihoviny. Udělali
jsme si volejbalové hřiště a hráli volejbal. V noci jsme
chodili na betonek k Labi, vyhrnuli si kalhoty a svítili si
baterkou na holé zadky, když okolo za Labem projížděl
vlak. Pamatuji se, jak jsem vzal otci v drogerii signální
prášek bengál, byl barevný a na skále nad chatou jsme
zapalovali barevné ohně.
Do této party patřili: Jarda a Mirek Hyršlovi, Pepík
Buřival, Franta Horák, Jindřich Koníř, Jarda Šanc, Láďa
Adamec, Hora Žmolil, Mirek Janda, Metoděj Janda, Miloš
Líska, Zdenka Jandová. U vody bývali Žákovi s dětmi,
staří Jandovi a Lískovi.
Jezdili jsme na plachetnici jole, kterou měli Jandovi.
Při jedné z posledních jízd se za velikého větru zlomil
stěžeň. Plachetnice pak při jarní velké vodě uplavala.
Začali jsme používat Lískovu pramičku. Jarda Slezák
s kamarádem na ni v Semtíně, kde pracovali, udělali
převod s lodním šroubem. Když přijeli, vymontovali
jsme z motocyklu ČZ 150 motor, přidělali ho do lodě a
jezdili s motorem na pramičce. Později jsme používali
motor Elton, který měl Miloš Líska. V neděli ráno nás
navštěvoval Láďa Pospíšil. Byl o několik roků starší a
pracoval jako preparátor v Národním muzeu v Praze. V
8
neděli ráno chodil s flintičkou kolem Labe. Vždy říkal:
„Máte to tady pěkné, pěknou partu máte. Až ale začnete
chodit s děvčaty, tak se parta rozpadne”.
Plachetnice nám uplavala, pramička byla veliká loď,
snažili jsme se jezdit ještě na jiných plavidlech. Nejdříve
to byly prasečí necky. Potom jsme k obyčejným neckám
přidělali špičku. Další lodí byl dřevěný kajak s plátnem
na palubě. Dělal se u Hyršlů v bývalém krámě. Postupně
jsme se zdokonalovali a další stavba lodě nedala na
sebe dlouho čekat. Tentokrát jsme udělali dřevěnou kostru lodě a potáhli ji plechem. Byla asi tři metry dlouhá,
upravená pro přívěsný motor. S tou se nám při jedné z
nedělních jízd podařilo najet bokem na lano od bagru
těžícího písek a loď šla ke dnu. Sami jsme ji nemohli
vytáhnout. Velké bylo naše překvapení, když v pondělí
byla loď na břehu. Pískaři ji vytáhli. Ve špičce lodi byl
fotoaparát. V tehdejší době ještě měchový. Jarka Hyršl
ho do šroubku rozdělal, vysušil, dal opět dohromady a
foťák fotil normálně dál. Už si nevzpomínám, kdo přinesl
bubínkový revolver i s náboji. Stříleli jsme na druhý
břeh Labe, kde se pásly kozy. Naštěstí jsme žádnou netrefili. Při jedné jízdě na pramičce Miloše Lísku a Frantu
Horáka zastihla bouřka. Do vody uhodil blesk. Prý je
zabrnělo celé tělo. Pořádně se vylekali. Miloš Líska měl
a stále má velikou vášeň pro lodě a motory na nich. V
průběhu dalších let přivezl k vodě několik lodí a motorů.
Jezdili jsme na nich nebo za nimi na kulatém prkně, na
lyžích, taky na půlce cestovní kanoe, kterou Mirek Jandů
zlomil pod jezem v Týnci. Na klasickou cestovku jsme
dávali přídavný motor, který se upevňoval na příčnou
tyč. Byl to motor z NDR Tümler. Jednou v sobotu, to
jsme měli už klíče i od sroubku Lískových, se v noci
ztratil Pepík Buřival. Hledali jsme ho až do rána. Ráno
jsem dokonce s Jardou Slezákem jel k jeho matce, jestli neodešel domů. Nakonec se Pepík objevil. Spal ve
sroubku. Když jsme ho hledali v noci u Labe, kam se šel
umýt a osvěžit, minuli jsme se. Všem se nám ulevilo!
Dalším zpestřením pobytu v údolí byly jízdy na motocyklu Jardy Slezáka. Řidičák jsme ještě nevlastnili. Jednou to Jarda Hyršl s Frantou Horákem přehnali a zajeli
až do města, kde je odchytili policajti. Byli předvoláni
do Kolína na Dopravní inspektorát. Spravila to domluva
se zápisem do karty, ale žádné další problémy nebyly. Jednou Jarda Slezák přivezl zabitou a vykuchanou
Týnecký
Zpravodaj
kočku bez hlavy. Nevěděli jsme jak ji upéci. Nakonec
jsme ji u Hyršlů dali na pekáč a odnesli k paní Mojžíšové
přes ulici. Upekla ji a nevěřila, že to byla kočka. Myslela, že to byl králík. Nechali jsme ji při tom, kočka nám
chutnala.
Lodě z Chvaletic
Mirek Janda s bratrancem Metodějem, zaměstnaným
ve Chvaleticích v podniku MKZ, zjistili, že tamní učiliště
nakoupilo pro vodácký kroužek nové lodě. Ale kroužek
nevykazoval činnost. Po jednání s panem Babákem z
učiliště a panem Stejskalem z MKZ jsme dostali klíče od
loděnice v Telčicích s tím, že se naučíme na lodích jezdit
a budeme reprezentovat MKZ Chvaletice. Bylo to v roce
1954 - nastala důležitá etapa.
Začali jsme jezdit do Telčic a učili se na lodích udržet.
První jízdy jsme uskutečnili na cestovních lodích. Byly
tam skládací kajaky jednomístné, jeden dvoumístný,
jedna otevřená kanoe cestovní starého typu žebrovaná
(šedivka) a úplně nové cestovky (zvané dýhovky). Další
inventář tvořily závodní lodě, nové dýhové: dva singl
kajaky a jeden debl byly typu Švéd, kanoe jedna singl
a dvě debl. Jízda na závodních lodích, ať už na kajaku
nebo na kanoi, nebyla jednoduchá. Kajak měl šířku cca
50 cm, výšku 20 cm a dno bylo vypouklé, naprosto
hladké. V kanoích se klečelo na klekačkách na koleně.
Když jsme se učili ovládat lodě, mnohokrát jsme skončili
ve studené nebo v létě v teplejší vodě Labe.
Mezníkem ve vývoji vodáctví byla velká voda na jaře
1955. Tehdy voda zničila loděnici v Telčicích. Dohodli
jsme se s panem Stejskalem z MKZ, že lodě dočasně
převezeme do Týnce nad Labem a dáme je do Kolínské
boudy, která zela prázdnotou. Od té doby začalo údolí
pod Šibeňákem žít vodáky nejen v sobotu a v neděli,
ale chodili jsme trénovat i ve všední dny. Tady musím
naši činnost rozdělit na turistickou a závodní.
V rámci turistiky a rekreace jsme jezdili po Labi proti
proudu až do Břehů pod elektrárnu v Přelouči. Cestou
zpět jsme se jednou stavili na posvícení v Selmicích. Po
proudu jsme jezdili hlavně k jezu v Týnci, pod jez do
peřejí pod propustí, ale taky až na Doubravku nebo do
Veletova na jez. Cestou u soutoku Doubravky s Labem
je ostrůvek, kde bývaly na pastvě kozy. Jezdili jsme od
jara až do zimy nevyjímaje jízdy při velké vodě. Přes
louky jsme se v klidné vodě dostali až za Chrčice, pak
vjeli do proudu hlavního řečiště a sjeli velkým proudem
zpět. Také jsme při velké vodě jezdili pod jez v Týnci.
Lidé, kteří se na nás dívali z mostu, říkali paní Jandové,
matce Mirka, že pod jezem jezdí nějací blázni na vodě.
S Mirkem jsme si nakonec splnili veliké přání. Odvážili
jsme se projet propust v jezu v Týnci. Byl to krásný
pocit. Pamatuji se na velikonoční sjíždění Opatovického
kanálu. Jeli jsme jednou s Jarkou Šancem na kanoi a
Zdenka Jandová na kajaku. V Telčicích šla nějaká paní
po pontonovém mostě, a když nás viděla, začala se
Názory čtenářů
modlit, měla z nás šok. Opaťák jsme sjeli několikrát.
V sobotu večer jsme chodili do kina v Krakovanech. Do
našeho kolektivu chodila i Eva Siřinková. Bydlela na kraji Krakovan. Když jsme míjeli jejich stavení, její matka,
která špatně mluvila česky, vždy říkala : „Eva neny, Eva
v kine”. Ještě dlouho jsme se smáli. V zimě jsme chodili
společně na taneční zábavy v Týnci a do Telčic. V této
době se tvořila u vody veliká parta. Lodí bylo dost a tak
se náš kolektiv rozrůstal. Někteří jezdili jen rekreačně
po okolí, někteří hráli volejbal, další se jen koupali. Na
soboty a neděle stále dojížděl Jarda Slezák s kamarády
a později i s kamarádkami. U Labe byl rušno až do doby,
než jsme odešli na vojnu.
Rozloučení se svobodou jsme měli na sroubku Jardy
Slezáka. Tam jsme chodili i v zimě. Pamatuji, jak jsme
před Vánocemi šli v noci domů přes les a klepali z borovic sníh.
Před vojnou jsme se zúčastnili závodů i na hladkých
tratích, stali jsme se juniorskými přeborníky ČSSR v
branném závodě. Měli jsme jít na vojnu do sportovního
armádního oddílu do Prahy na Hradčany. Na vojnu jsme
sice odešli společně Mirek Janda, Mirek Hyršl, Jarka
Šanc a Míla Holeček, ale vinou Okresní vojenské správy
v Kolíně, kde spletli číslo pluku, jsme se dostali místo
ke 2. spojovacímu leteckému pluku k 1. spojovacímu
leteckému pluku, kde se nesportovalo.
Snažili jsme se jezdit na vodě v loděnici v Praze,
ale bylo málo času. Při pobytu v Luštěnicích jsme s
Jarkou Šancem běhali 6 km do Benátek nad Jizerou do
Svazarmu. S nimi jsme dokonce jeli celostátní přebor
v Branném vodáctví z Tábora do Prahy. Jeli jsme na
pramičkách v pěti lidech. Byly tři etapy. První z Tábora
na soutok Lužnice a Vltavy do Kořenska. Dlouho jsme
nejezdili a tak ruce na konci etapy byly plné puchýřů.
Sestřička na ošetřovně je prostříhala a zalepila náplastí
kolem prstu. Další dny už se puchýře nedělaly. Přespávali
jsme ve stanech, měli jsme pouze uniformy a tepláky,
proto jsme se přikrývali uniformou. Druhá etapa se jela
na Orlickou přehradu. Od ní nás na nákladních autech
převezli i s loďmi pod přehradu ve Štěchovicích a pak už
se dojelo až do Prahy. Problém byl s uvolněním z vojny.
Tehdy se nějaký voják utopil a tak jsme dostali (jako)
opušťák domů. Skončili jsme na sedmém místě.
Velmi příjemné pro nás nováčky bylo, když nám Slávka Hromádková napsala na vojnu pozdravný dopis k
Vánocům a potom se dokonce s rodiči Mirka Jandy objevila na vrátnici v kasárnách v Luštěnicích.
Po návratu z vojenské základní služby začal zájem
o vodáctví v učilišti ve Chvaleticích. Lodě jsme jim
museli vrátit. Měli jsme už udělané slalomové kanoe ze
sklolaminátu. U Labe jsme už netrénovali na závody,
v sobotu a v neděli jsme se u vody rekreovali, vodáci
postupně zakládali rodiny a přibývalo dětí. Došlo na
slova Ládi Pospíšila. Skladba vodácké party se začala
měnit, někteří odešli za zaměstnáním jinam, někteří
neměli na vodu čas.
Každé léto jsme vyráželi na sjetí některé české řeky.
9
Týnecký
Zpravodaj
Lodě jsme posílali vlakem ze Záboří do cílové stanice
a my jsme jeli za nimi. Hezké byly zájezdy na Doubravku. Z Pařížovské přehrady pouštěli vodu na závody
reprezentačního družstva republiky. Využili jsme toho a
jezdili asi 5 km při zvýšené hladině vody. Do Pařížova
jsme jezdili tak, že jsme na auto Mirka Hyršla (Populár)
a Pepíka Buřivala (Škoda 430) přivázali slalomky. Po
jednotlivých jízdách jsme se střídali.
Velký zájezd byl na Slovensko na Hron. Lodě jsme poslali do Března. Když jsme za nimi jeli, zapomněli jsme
ve Zvolenu přestoupit a zajeli si asi 60 km rychlíkem a
vrátili se až večer. Hron jsme jeli až na jih do Kozárovců
(150 km). Při zpáteční cestě jsme se zastavili prohlédnout si Bratislavu.
Nejznámější českou řeku Lužnici jsme sjeli několikrát.
Při jedné dovolené jela jako nováček na kanoi Květa
Čečelská s Hankou Jandovou. Při sjíždění Staré řeky,
kde bylo málo vody, dívky loď prorazily. Byly z toho
moc špatné. Loď jsme jim zalepili a jelo se dál. Při jedné
dovolené na Lužnici jsme jeli až na Vltavu do Červené.
Odtamtud jsme poslali lodě domů a jeli vlakem do
Tábora a rychlíkem do Prahy. V kupé jsme byli sami a
tak výkřiky na otázku; „Jaké to bylo?” se řvalo „Nebylo
to špatné!”. Přespali jsme u Konířů na Hradčanském
náměstí a nejmladší Pepík Buřival nestačil chodit vedle
do hostince pro pivo. Nutné je vzpomenout plavbu po
Ohři s dětmi Šanců a Konířových. Jeli jsme z Chebu až
do Pernštejna nad Ohří. Děti byly staré 2 roky, měly v
lodi díry, kde mohly i spát a taky že při jízdě spaly.
Zajímavá byla i Velikonoční turistická jízda na Sázavě.
První den se jelo z Ledče do Českého Šternberka, kde
jsme přespali na slámě ve stodole. Ráno jsme dali bagáž
na nákladní auto a šli na start. Asi 200 metrů po startu
byla propust. Tam jsme se s Jarkou Šancem udělali.
Auto už odejelo a my jsme celý den jeli v mokrém až do
Týnce nad Sázavou 43 km. Měli jsme ale vlněné svetry
a ani to neskončilo rýmou.
Vltavu jsme sjížděli z Vyššího Brodu až do Prahy. Přes
léto, když se závodilo, byl zákaz pití alkoholu.
Na podzim po ukončení závodního a turistického období jsme vždy udělali na Kolínské chatě na rozloučení s
vodou setkání, tak zvanou Žábu. Vždy byl gramofon na
kliku, nějaké občerstvení a víno. Obyčejně nechyběla
matka Jarky Šance a taky se stalo, že rodiče Franty
Horáka šli ze zábavy a ještě se u nás zastavili.
V zimě jsme jezdili lyžovat. Nejčastěji se zájezdy z Chvaletic. Krásný byl výlet do Pece na chatu Vyhlídka,
když nás Mirek Janda vezl autem půjčeným od otce.
Spali jsme ve spacácích na půdě. Bylo to moc fajn.
Naše parta se i s přibývajícím věkem stále schází, nikoli
už v Kolínské chatě (ta byla po roce 2000 zbourána),
ale v hotelu Racek. Chtěl bych ještě poznamenat, že
i v pozdějších letech se jednotlivé rodiny k vodě stále
vracely a vyrážely na řeky. Šancovi s dětmi jezdili,
dokonce i Jarka Hyršl s manželkou Hanou byli na Berounce. Žákovi jezdí dodnes do Týnce z Poděbrad a vozí
si s sebou na autě loď. Zapomněl jsem se zmínit o Kar10
Názory čtenářů
lovi Valnohovi, který pracoval jako kuchař v Nymburce
a tam závodně a dobře jezdil na kajaku. Miloš Líska se
věnuje lodím celý život a dnes má na dvoře několik lodí
a motorů.
Naše období závodění
Pokud jsme měli možnost využívat lodní park v Telčicích,
nebyl problém jezdit na skládacích kajacích nebo na
cestovních kanoích, Na závodních kanoích to pro jejich vratkost bylo o mnoho těžší. Museli jsme se naučit
jezdit na kanoích v kleče na klekačkách. Zatáčení bylo
přímo hrozné. Náš první závod byl jen turistické sjíždění
Divoké Orlice z Nekoře pod Pastvinskou přehradou do
Žamberka. Jeli jsme vlakem a autobusem o den dříve.
Přespali jsme na Pastvinské přehradě ve stanech a druhý
den jsme jeli závod. Jarka Šanc pod jedním jezem prorazil skládačku, musel ji asi kilometr nést do kopce, kde
chytil auto, které ho odvezlo s lodí do Žamberka. Na
tento závod pouštěli vodu z přehrady a jelo se pěkně
rychle. Cíl byl v Žamberku ve stavidle.
Naším dalším závodem už na závodních lodích byl
„Hanzlův memoriál”. Byl to distanční závod, který se
jel z Týnce nad Labem, start byl na ostrově a končil v
Kolíně. Délka závodu 13 km. Pro nás, začínající závodníky, dosti náročné.
Následovaly závody v Kolíně, v Davli, Mladé Boleslavi,
Pardubicích, v Hradci Králové, v Poděbradech, v Praze.
Po závodě v Poděbradech jsme se s Jarkou Šancem rozhodli, že se vrátíme do Týnce jízdou po vodě. To jsme
si dali. Je to přes 30 km, přenášení jezu v Kolíně, ve
Veletově a v Týnci. Dojeli jsme večer pěkně vyřízení.
Abychom se zdokonalili v ježdění na závodních lodích,
udělali jsme si tréninkový tábor na přehradě Seč. Týdenní
pobyt byl úžasný. Jednak jsme trénovali, ale současně
se rekreovali. Pepík Buřival měl s sebou kolo, jezdili
jsme z lesa do vody na kole. Legrace jsme užili až až.
Podobný tréninkový tábor si udělali i naši známí kolínští
vodáci na naší Kolínské chatě v Týnci nad Labem vedeni známým Bublou. Bylo to pro nás pěkné zpestření,
s několika vodáky a vodačkami jsme se znali.
V domácím prostředí jsme trénovali na Labi vždy s plným
nasazením. Měli jsme naměřené úseky. Od vysokého
napětí to bylo 200 metrů. Od Černé struhy to byl 1 km.
Při trénincích jsme se vzájemně hecovali. Psali jsme tak
zvanou knihu jízd tréninku, kde jsme zaznamenávali
ujeté km. Při závodech jsme běhali podle tratě po břehu
a závodníka jsme hlasitě hecovali. Vzpomínám, jak v
Pardubicích Slávka Hromádková dojela pěkně vyřízená.
Na břehu byl její nastávající manžel, byl z toho špatný.
Na závody jsme od MKZ dostali auto Praga RN s řidičem
panem Vlasákem, moc nám fandil a rád s námi jezdil.
Na auto jsme udělali z dřevěných trámků kozy (štendry)
na které se přivazovaly lodě. My jsme jezdili na korbě
vsedě. Na závodech se jezdila obvykle délka tratě 500
m,1 km, někdy 10 km a výjimečně byl vypsán i závod
na 200 metrů. Ten jsme pro legraci jezdili i na kanoi C
Týnecký
Zpravodaj
4.
Výsledky našeho závodění byly slušné. Přeborníkem republiky se z nás mimo Svazarm nikdo nestal, ale i 2.
a 3. místa byla pěkná. V té době jsme měli i pozvání
na krajský tréninkový tábor, který pořádal Krajský, výbor kanoistiky v Pardubicích. Bohužel jsme se nemohli
uvolnit ze zaměstnání. Byl u nás na besedě taky otec
olympionika Doktora, v té době přeborník ČSR ve slalomu.
Na kajacích jezdili Mirek Janda, Jarka Hyršl, Pepík
Buřival, Franta Horák, Jindřich Koníř, Vašek Svoboda,
Karel Valnoha, sestřenice Jiřina a Zdenka Jandovy,
Slávka Hromádková, zkoušela to Vlasta Šilerová a
Helena Dariusová a Lidka Dvořáková.
Na kanoích C2 jezdil Jarka Šanc s Mirkem Hyršlem, Vojta Vulterin s Pepíkem Hejlíkem. Na kanoi jednotlivců
jezdil Vašek Pacák a Míla Holeček. Míla Holeček se k nám
přidal po tom, co v Kolíně na loděnici přinesl demižon
s vínem a byl vyloučen. Měli chatu ve Vinařících. Při
tréninku jezdil vlažně, ale před diváky na závodech to
vždy rozbalil a jel velice dobře.
Když jsme začali jezdit na lodích z Chvaletic, přečetli
jsme si někde v časopise, že se dá postavit loď z novinového papíru a pryskyřice. Koupili jsme v Pardubicích
v Umě (Semtín) pryskyřici a začali u Hyršlů v bývalém
krámě na kopytě singl kajaku (Švéd) lepit papírový kajak. Jednotlivé vrstvy novin se potíraly pryskyřicí. Síla
byla v konečné podobě cca 2 mm. Vrchní paluba byla
plátěná, sedačka z laminátu ( sklotextil a pryskyřice).
Kajak je stále funkční.
Po odevzdání lodí do Chvaletic a ženitbách a svatbách
jednotlivých vodáků jsme se dali do výroby laminátových
slalomových kanoí. Inspirovali jsme se na návštěvě
slalomového závodu na Labi ve Špindlerově Mlýně,
kam jsme jeli na motocyklech a přespali jsme na chatě
MKZ Chvaletic Sdruželka. Slalomové kanoe byly s krytou palubou, otvory pouze pro závodníka se zástěrkou.
Konířovi a Šancovi si později udělali uprostřed paluby
otvory pro děti. Zapůjčení kanoe jsme si vyjednali v
Pardubicích u kamarádů a použili ji jako kopyto. Lepili
jsme na ni vrstvy sklotextilu promazávané pryskyřicí.
Zajímavá byla cesta pro kopyto do Pardubic. Mirek
Janda, v té době student průmyslovky v Kutné Hoře,
si od otce vypůjčil auto. Protože nebylo moc peněz,
koupil jen tolik benzinu, abychom dojeli. Ale špatně to
odhadl. Při zpáteční cestě nám ve Valech došel benzin. Do Přelouče, asi 3 km, jsme auto s lodí na střeše
dotlačili. Nemile nás překvapilo, že po 19 hodině byla
čerpací stanice zavřená. Auto jsme nechali stát u ní a
loď odnesli na nádraží, že ji jako budeme posílat a odejeli jsme vlakem domů. Druhý den jsme pro loď i auto
Názory čtenářů
dojeli vlakem. Tyto lodě nám sloužily o dovolených i při
rekreaci velice spolehlivě.
Závodění ve Svazarmu
Pracoval jsem v Přelouči a vařil čokoládu. Byl tam
zaměstnán i pan Holanec, člen OV Svazarmu a od něho
jsem se dozvěděl o branném vodáctví. Pro nás to byla
veliká příležitost. Na vodě se jezdilo na pramičce v
kleče v pěti závodnících. Závod se skládal z jízdy na
vodě na čas. V rámci závodu jsme museli vystoupit
na břeh, střílet z malorážky a házet granátem na cíl.
Okresní a krajské přebory se jely na 10 km. Po domluvě
s panem Stejskalem ve Chvaleticích jsme začali reprezentovat Svazarm Chvaletice. Vyhráli jsme Okresní
přebor, pak i Krajský přebor. Kvalifikovali jsme se na
Celostátní přebor, který se jel jako závod „Dolů Váhom”
na Slovensku na řece Váh z Vrůtek do Žiliny 32 km. Jeli
jsme v kategorii dorostenců v roce 1957. Prima bylo, že
nás nákladním autem spolu s pramičkou dovezli týden
předem do Liptovského Mikuláše a my jsme se během
týdne rekreačně projeli až do Vrůtek. Závod se nám potom v neděli vydařil. Stali jsme se přeborníky republiky
v Branném vodáckém závodě. Zpátky domů jsme spolu
s pramičkou opět jeli na korbě tehdy vysokého nákladního automobilu TATRA 137. Seděli jsme nebo leželi na
nafukovacích matracích. Ze Žiliny až do Chvaletic, to
byla opravdu dávka. Tehdy jsme to brali s úsměvem. Za
Svazarm jsme jeli ještě přebor republiky v dospělých
na vojně, skončili jsme sedmí. O tom už jsem se dříve
zmínil.
Nakonec chci udělat rekapitulaci a projít jména těch,
kteří se ve vodácké partě v Týnci nad Labem objevili:
Mirek a Metoděj Jandovi, Jarka a Mirek Hyršlovi, Jindřich
Koníř, Jarka Šanc, Franta Horák, Karel Valnoha, Pepík
Buřival, Miloš Líska, Luboš Bíza, Václav Svoboda, Václav Pacák, Vojtěch Vulterin, Pepík Hejlík, Míla Holeček,
Pepík Rozenkranc, Hora Žmolil, Láďa Adamec, Jarda
Slezák, Olda Štěpánek, rodina Žákova, rodina Jandova,
rodina Lískova,.
Slávka Hromádková, Jiřina a Zdenka Jandovy, Vlasta
Šilerová, Hanka Buřivalová, Helena Dariusová, Helena
Šancová, Hanka Jandová, Eva Horáková, Jana Konířová,
Lidka Dvořáková, Eva Kohoutová, Eva Siřinková, Květa
Čečelská, Věrka Brabcová.
A teď bych rád vzpomenul na ty, které jsme měli rádi a
už jsme se s nimi museli rozloučit: Mirek Janda, Pepík
Buřival, Metoděj Janda, Karel Valnoha, Vojta Vulterin,
Pepík Hejlík, Zdenka Jandová, Věrka Brabcová, Luboš
Bíza.
V Hradci Králové v květnu 2010 si zavzpomínal
Mirek Hyršl. Pro tisk upravila Jitka Hyršlová
11
Týnecký
Zpravodaj
Spolky a organizace
Sedmá lampionová procházka
Ve středu 27. října 2010, tradičně v předvečer státního svátku,
uspořádal turistický oddíl mládeže
v Týnci nad Labem sedmou lampionovou procházku.
Spolupořadatelem bylo Město Týnec nad Labem a kemp
Marina.
V 18 hodin se účastníci procházky – děti i rodiče sešli na
Masarykově náměstí. Po krátkém přivítání u lékárny
vyšli na trasu dlouhou 2 kilometry. Po čtvrthodině se
dostavila i tma. Děti nesly nejen lampiony koupené, ale i
vlastnoručně vyrobené. Objevil se tu i lampion pamatující akce minulého století. Na bezpečnost na přechodech
dohlížela týnecká policie.
V cíli procházky v kempu Marina u Labe jsme vypustili deset létajících lampionů přání. Děti dostaly malé
občerstvení a všichni si mohli opéct špekáčky na ohni,
který připravil majitel kempu pan Hájek. Příjemné bylo i
posezení v bufetu. Akce se zúčastnilo 280 pochodníků.
Pavel Knížek
Z činnosti oddílu Kamarád
Oddíl Kamarád Vás informuje o své činnosti v roce
2010. Pro děti jsme připravili soutěž, vlníme se s
obručí, netradiční olympiádu, kuličkyádu, pochod za
velikonočním zajícem a jeho kamarády. Zúčastnili jsme
se akce Noc s Andersenem ve zdejší knihovně. V září
jsme pořádali akci Pochod do pohádkového lesa, kterého
se zúčastnilo přes 400 účastníků.
Poslední naší akcí pro veřejnost byla Mikulášská besídka, kterou nám umožnil připravit v salonku vedoucí hotelu Racek pan Kalina, za což mu dík. Akce se zúčastnilo
35 dětí. Kdo chtěl, řekl Mikulášovi básničku, či zazpíval písničku, za což dostal sladkou odměnu. S těmi
nejmenšími si hrál andělíček s čertíkem s nafukovacími
balonky a prolézali housenku Julii. Taktéž si s dětmi
zatancovali. Nakonec si všichni zahráli „čertovské“
bingo a šlo se domů. Chtěla bych poděkovat všem,
kteří se podíleli na zdárném průběhu našich akcí, ať už
osobně, či finančně. Popřát jim, ale i všem lidem dobré
vůle šťastné a veselé Vánoce, hodně zdraví a štěstí,
porozumění a pracovních úspěchů v celém roce 2O11.
Za oddíl kamarád Jana Fišerová
SDH Lžovice Dne 4.12.2010 pořádalo SDH Lžovice v hostinci na
Cabicárně Mikuláškou nadílku pro naše nejmenší .
S čerty se přišlo pobavit 23 dětí. Soutěžilo se o ceny a
tančilo v rytmu čertovských písní.
Vše proběhlo za přispění sponzorů MÚ Týnec nad Labem
a místního podnikatele Radka Buřivala.
Věříme, že tato hezká tradice zůstane zachována a
těšíme se na příští čertovské setkání.
SDH Lžovice Blanka Douchová
12
Týnecký
Zpravodaj
Spolky a organizace
SDH Týnec nad Labem
Slovo úvodem
SDH v Týnci nad Labem byl založen v roce 1882.
K dnešnímu dni má celkem 34 členů včetně důchodců a
nezletilých, z toho tři ženy. V zásahové jednotce je 19
členů.
Naše řady v letošním roce opustil dlouholetý člen
br.Ladislav Rambousek,na kterého bychom chtěli tímto
vzpomenout.
Získávání mladších nových členů,kteří by chtěli něco
dělat, je stále obtížnější,proto se průměrný věk členů
zvyšuje.
V průběhu roku provádíme kondiční jízdy,opravy a praktickou kontrolu techniky a ostatních prostředků.
Ve spolupráci s oddílem kopané jsme v době velkého
sucha pomáhali se zavlažováním fotbalového hřiště.
V rámci celoroční údržby provádíme v areálu hasičárny
sekání trávy,úklid listí,nátěry a opravu vrat.Údržbu a
čištění vodních zdrojů.Částečně zajišťujeme průjezdnost
komunikací např.kolem fotbalového hřiště až k Labi.
Na podzim provádíme přípravu techniky na zimní provoz.
Pravidelně se účastníme školení velitelů,strojníků,nosičů
dýchací techniky,školení pro práci s motorovou
pilou,křovinořezem a rozbrušovačkou.Dalším školením
je „ Školení výcvikového roku“.
Stručný přehled činností sboru v jednotlivých měsících
roku 2010
Leden-únor.
- Pravidelná kontrola stavu zásahové techniky, ve
velkých mrazech denně. Vyhrnování
sněhu v prostorech požární zbrojnice.
pomoc HZS Kolín při odstraňování sněhu ze
střech za pomoci výškové techniky.
Duben.
12.4.2010 Ve 10:48 Výjezd k požáru porodny prasat ve
Svatém Mikuláši – v průběhu cesty odvoláno.
30.4.2010 Pomoc při zajištění pohádkového lesa
pořádaného turistickým oddílem ATOM Týnec nad
Labem.
Květen.
8.5.2010 Účast na dni záchranářů v Kolíně
15.5.2010 Pomoc s dodávkou vody při oslavách 110let
SDH Lžovice
31.5.2010 ve23:50 Výjezd k požáru porodny prasat na
Kačině
Červen.
11.6.2010 Výjezd k požáru silážní jámy Selmice
26.6.2010 Oslavy výročí SDH Ovčáry
29.6.2010 Výjezd k požáru RD Býchory – v průběhu
akce odvoláno
Červenec.
2.7.2010 v 00:37 Výjezd k požáru rodinného
domu naproti Autocentru Hájek
6.7.2010 Účast na okrskovém cvičení ve Starém Kolíně
18.7.2010 ve 02:36 Výjezd k likvidaci padlého stromu
na silnici za Pernerovkou
Příprava vozidel na technické kontroly a jejich provedení.
13
Týnecký
Zpravodaj
Srpen.
8.8.2010 monitorování povodňové situace v Týnci
17.8.2010 v 08:10 Výjezd na taktické cvičení „Únik ropných produktů do řeky“se stavbou norných stěn za
účasti HZS Kolín,HZS Ovčáry,HZS Nymburk,HZS Kutná
Hora a SDH Starý Kolín .
28.8.2010 Účast na oslavách výročí HZS Nymburk
s historickou technikou.
Září.
4.9.2010 V rámci oslav 900 let města Týnec nad Labem
uspořádání výstavy hasičské techniky na náměstí.
Pomoc s dodávkou vody při soutěžích u koupaliště
pořádaných SDH Lžovice.
18.9.2010 Sraz historických hasičských vozidel na
Kačině
19.9.2010 Pomoc při zajištění pohádkového lesa
pořádaného pionýrským oddílem KAMARÁD.
28.9.2010 Výjezd k likvidaci padlého stromu na silnici u
rozvodny směr Krakovany
Říjen.
15.10.2010 v 17:28 Pomoc rybářům s vyčištěním odtoku z místního koupaliště.
Spolky a organizace
Listopad.
20.11.2010 ve 20:11 Výjezd k likvidaci požáru komína
v rodinném domku čp.78 v Týnci nad Labem
Slovo na závěr.
Nezúčastnili jsme se taktického cvičení pořádaného
HZS Kolín 6.10.2010 „Zásah na výškovou budovu“ a
8.11.2010 „Zásah na sklady ZZN Kolín“. Cvičení se
konala v běžné pracovní době.Chyba je ale zřejmě
někde v legislativě tohoto státu.Každý dobrovolný hasič
v České republice,aby se mohl zúčastnit nějaké akce si
musí vzít řádnou dovolenou.Soukromým podnikatelům
se to moc nelíbí a už vůbec nikoho nezajímá,že třeba
v noci někomu pomáhal. Kdyby stát zajistil soukromým podnikatelům nějakou malou úlevu třeba na
daních, v případě že zaměstnává dobrovolného hasiče
a podporuje ho v jeho činnosti,všechno by mohlo vypadat jinak. Zvláště v této době, kdy se stále mluví
v souvislosti s šetřením o snižování stavu profesionálů
bude dobrovolných hasičů třeba stále víc. Nehledě na
to, že v každém místě, místní dobrovolní hasiči mají
výhodu časové dostupnosti a znalosti místních podmínek v místě události,proto jsou pro profesionální
hasiče velkou oporou.
Klidné a spokojené prožití vánočních svátků,zdraví a štěstí v roce 2011
přeje všem spoluobčanům SDH Týnec nad Labem.
14
Týnecký
Zpravodaj
Škola a školka
MATEŘSKÁ ŠKOLKA – TÝDEN EXKURZÍ
Poslední listopadový týden se děti ve školce seznamovaly s různými povoláními. A tak jim paní učitelky domluvily několik exkurzí. První přišel mezi děti pan fotograf.
A na další zážitky z tohoto týdne ve školce jsem se tentokrát zeptala přímo dětí, převážně ve třídě Včeliček. A
tady máte jejich téměř necenzurované odpovědi:
středa: Návštěva hasičů
Otázka: „Co se ti líbilo u hasičů?“
Martin Burďáček: „...helma a skládací žebřík“
Šimon Pánek: „jak stříkaly hadice ... kabel jak se
zapínají hadice“ /??
Michalka Jahodová : „...jak ukazovali helmu a potom
jak houkala houkačka..“
Vojta Filip: „...motorová pila“ „Opravdu? A na co je ta
pila?“ Na auta – když hoří, tak to rozříznou...“
A co jste se ještě dozvěděli?
Michalka Jahodová: „Ukazovali nám žebřík, jak se dá
vysunovat.“ „A na co je ten žebřík?“ Když se chce třeba
zachránit ze střechy kočičku nebo když hoří, tak aby
mohli zachránit pána nebo paní.
vat kdo byl nemocný...“ /vysvětlení paní učitelky: „...
neměly opravdový počítač, jen takovou maketu..“
Co jste se ještě dozvěděli?
Michalka Jahodová: „..že má injekci, náplasti, takové
jehličky, které se dávají do ruky, když se vybírá krev.“
pátek: Na poště
čtvrtek: Návštěva paní doktorky Janurové a sestřičky
Anežka Vaštová: „U paní doktorky se mi líbilo, že nám
dali cukroví. A pekli ho sami.
A jako Śtěpánku léčila. A taky se mi líbilo, že Toma léčila.
A že jsme si mohli poslechnout Štěpánčino srdíčko.“
Kačenka Pokorná: „ paní doktorka nám dala domů
bombíčka“
Nikolka Apolenová: „...léčila Štěpánku a Tomáška a že
tekla krev“ /komentář přicházející paní doktorky, která
přišla pro Nikolku: „to asi že jsme jako nabírali krev...“
Míša Jareš: „Líbilo se mi, jak přinesla cukroví...“
Kubík Mahelka: „Mně se líbila injekce. Martina píchali.
Ale jenom jako...“
Vojta Filip: „..oni měli také počítač, tam musejí ukazo-
Co vás zaujalo na poště – co se vám líbilo?
Vendulka Růžičková: „Prodávali tam nějaké hračky,
pexesa a kalendáře. A dávají tam balíky.“
Michalka Jahodová: „Tam byly dopisy různý a tiskátka a
obálky. Dozvěděla jsem se, že se tam třeba dávají dopisy a nebo se tam můžou dát nějaké obálky, když někdo
potřebuje. Líbilo se mi jak tam byly tiskátka a my jsme
si mohli něco natisknout.“ (Šimonek přikyvuje.)
15
Týnecký
Zpravodaj
Škola a školka
Vojta Filip: „Líbil se mi Pat a Mat, takové nálepky... a
mají tam rádio...“
Anežka Vaštová: „..ukázali nám pohledy, dali nám
nějaký článek.
A líbili se mi panďuláci - plyšová Fifinka, Bobík, Myšpulín
a Pinďa“
A co ses dozvěděla nového na poště? „Že se tam posílají balíky.“
„… a pracuje tam Martinkova maminka.“
Martínek Burďáček: „..líbily se mi tam omalovánky“
MIKULÁŠSKÁ NADÍLKA
Z minirozhovorů:
„Anežko, co se dělo na Mikuláše ve školce?“
„Čert si označil děti, které zlobily. Robina málem dal
do pytle. Mikuláš nám dal pytlíček a ti co byli zlobiví, ti
si tam museli dojít do toho vozíku, kde byly ty pytlíčky.
A řekli jsme společně básničky: Mikuláš ztratil plášť,
Mikuláška sukni, ..
a potom ještě:
Ťuky ťuky ťuk,
už je tady ani muk,
řetěz řínčí, metla sviští,
děti po chalupě piští..
Ťuky ťuky ťuk,
už je tady ani muk.
Ten kdo zlobil, at se třese,
nůši plnou dárků nese,
hodným dětem Mikuláš...“
A Vojto - bylo to těžké s čertem? /váhá/ „asi jo … Ale
nebrečel jsem...“
A Mikuláš ti něco přinesl? „Jo.“ A co? „Čokoládu,
kalendář...“ (a plný pytlík dalších věcí...)
Naše škola se zúčastnila soutěže Znaky měst
Tato soutěž byla vyhlášená společností EKO – KOM.
Šlo o pokus o světový rekord – vytvoření co největší
galerie znaků měst a obcí ČR vyrobených z odpadových materiálů. Paní učitelka Dušková oslovila žáky
několika tříd, zda by z různého odpadového materiálu
vyrobili znak Týnce nad Labem. Nakonec vznikly 3 pracovní týmy: z 5.třídy (Kasalová K., Mazurová K., Debelková Kar., Debelková Kat.), z 6. třídy (Hanušová M.,
Buřivalová T., Pospíšilová K., Komárková L., Kroupová
S., Polák J., Lustig R.) a ze 7. třídy (Šancová M., Hodanová M., Bícová D., Klepetková H., Pospíšilová B.,
Karličovová E., Karličovová B.).
Nejprve se kreslily šablony podle našeho znaku a
shromažďoval různý odpadový materiál.
A pak se všechny týmy pustily do práce. Používaly
různý materiál, například víčka od plastových lahví, plastové lahve, dřívka od nanuků, korkové zátky,
roličky od toaletního papíru. Fotografie všech tří znaků
byly odeslány a umístěny na webových stránkách www.znakymestaobci.cz
Porota vybrala z každého kraje 40 nejhezčích znaků.
Jeden z našich znaků, (ten, který byl vyroben týmem
ze 7. třídy), byl vybrán . Erb Týnce nad Labem je
vystaven na výstavě Středočeského kraje v Zámecké
galerii v Kladně od 1.12. 2010 do 9.1. 2011. Od 10.1.
bude znak Týnce n.L. vystaven na celorepublikové
výstavě znaků vyrobených z odpadů, která se bude
konat v Brně.
Lenka Hrnčířová
pátá třída
16
pátá třída
Týnecký
Zpravodaj
Škola a školka
sedmá třída
výstava znaků v Kladně
Vítání občánků
Ve středu 10. listopadu 2010 jsme v obřadní místnosti
týnecké radnice přivítali 7 nových občánků Týnce nad
Labem. Se svými rodiči, rodinnými příslušníky i známými
se této slavnosti zúčastnily tyto děti : Sára Pánková,
Ondřej Mikuš, Tomáš Pavel Hruška, Daniela Motlová,
Eliška Heřmanová, Lucie Hrušková a Nikola Kaprálová.
Všem přítomným se s kulturní vložkou představily děti
z týnecké mateřské školy pod vedením paní učitelky
Vondrové.
Město věnovalo dětem i rodičům na památku tohoto
významného dne věcné dárky, maminky obdržely krásnou kytičku.
Všem našim novým spoluobčánkům přejeme do života
hlavně zdraví, hodně štěstí a lásky.
Libuše Dumanová, matrikářka
17
Týnecký
Zpravodaj
Sport
Historie tenisu v ČSR a v Týnci nad Labem
Kde jsou ale kořeny historie tenisu ve světě? Opravdu
není těžké je hledat. Nejstarší dochované kresby zavedly
badatele na Nový Zéland, Faerské ostrovy, na Filipíny,
do Číny, do Persie, na sever mezi Eskymáky, ale také do
Řecka, do Itálie, mezi Araby a i Španěly. Ve Francii a v
Anglii to byl na samém počátku samozřejmě jen sport
králů a vyšší šlechty. Netrvalo však dlouho a tenis se
stal lidovým sportem, pronikl do Ameriky, do Austrálie,
Německa, do severských zemí a také i k nám. Historické
prameny nám potvrzují, že ve starořeckých gymnáziích
se hrála hra zvaná schairistige. Římané hráli zase trigon,
Italové ginoco del pallone, Španělé juego de palata a
Francouzi zase jeu de paime. Všechny tyto hry daly základ
našemu dnešnímu tenisu. Přibližně stejná byla velikost
herní plochy, značné však byly rozdíly v odpalování míče.
Na počátku se odpaloval holou dlaní, později rukavicí, ale
to už se začaly vyvíjet pálky, pak rakety, i když musíme
připomenout, že se někdy míč odrážel i bubínkem.
Hry, které předcházely dnešnímu tenisu, vstoupily
převratně do života jednotlivých společností a zákonitě
se projevily i v umění. Proto Seneca napsal: “Dobrému
hráči míč nevrátíš.” Ovidius to popsal takto: “Lehké míče
se stejně odrážejí od velké rakety.” A co Horatius:”Když
tě začne nudit římská hra, pak hrej míčem, jak to dříve
již staří Řekové dělali. “Avicena se dokonce nechal slyšet,
že míčové hry převyšují všechny ostatní hry. Petrarca
tvrdil: “Dnes, kdy je hra již povolena, je možno hrát
klidněji, ve zcela počestné pohodě.” Nahlédněme i do
obrazáren. Na krásné rytině ze 14. století jsou v Louvru
zobrazena dvě hřiště, na kterých se pravděpodobně hraje
jeu de palme. V Anglii je dochován obraz z roku 1641.
Znázorňuje Jakuba II., vévodu z Yorku, pozdějšího krále,
jako osmiletého s raketou se zkrácenou rukovětí. Starší
však je portrét Karla Maxmiliána, vévody Orleánského,
z roku 1552. To mu byly pouhé dva roky. Ale i on drží v
ručce raketu. Později se tento chlapec, jako francouzský
král Karel IX. vášnivě věnoval hře raketou a míčem. Patřil
k nejlepším hráčům země. Na slavném anglickém zámku
Windsor je dochována malba z počátku 17. století, která
velice působivě znázorňuje tenisové hřiště, na kterém je
odložena raketa. S čím se hrálo? Nejdůležitější byl míč.
Nevíme bezpečně, jak vypadaly míče v dávné minulosti,
ale prameny nás informují, že byly zhotoveny z kůže a
vyplněny mechem, bambusovými vlákny, fíkovými zrny
a dalšími rozmanitými materiály. První zprávy o řemeslné
výrobě míčů máme z Francie. Tam král Ludvík XI. vydal
24. června 1460 výnos, kterým nařídil všem výrobcům
míčů, aby je dělali jen z dobré kvalitní kůže a zajistili též
správnou vycpávku. Nesměla obsahovat písek, křídu, kovové zbytky, vápno, otruby, mech, prach nebo hlínu.
A jak tomu bylo s tenisem od počátku v ČSR?
V roce 1894, ještě za Rakouska, se pražské kroužky,
hlavně zásluhou J. Cívky a bratří Rösslerů, sloučily
v I. český lawntenisový klub v Praze. Postupně pak
vznikaly tenisové kluby i na venkově. V roce 1906 byla
založena česká lawntenisová asociace. Po vzniku ČSR se
přejmenovala na Československou lawntenisovou asociaci. Za druhé světové války se ústředí přejmenovalo
na Českou lawntenisovou asociaci. Po osvobození v roce
1945 se znovu vrátila k původnímu názvu. V roce 1948
se tato stala součástí sjednocené tělovýchovy.
Jak to začalo v Týnci nad Labem.
Poslyšme vzpomínky jednoho ze spoluzakladatelů, dnes
již zemřelého Jana Harrera, který pomáhal tenisový oddíl
SK Týnec nad Labem založit spolu se Stanislavem Antesem. S výstavbou tenisového dvorce se započalo v
roce 1934, když se sešlo několik tenisových příznivců.
Pokud se pamatuji, byli to tehdy mladí sportovci Stanislav Vyskočil, Jan Pacák, Jaroslav Pospíšil, Jan Schmíd,
František Švadlena (hrával dobře i lední hokej) a další.
Byli to členové SK, proto pod jeho vedením a vedením
tehdejšího předsedy pana Trojana se tehdy od místních
občanů vypůjčili asi 8.000 Kč na celou výstavbu. Ještě
si vzpomínám, že na náměstí v hostinci „U Kučerů”, v
místě,kde dnes stojí hotel a obchodní dům Racek, byla
umístěna pokladnička, kam hosté přispívali na výstavbu tenisového dvorce. Na výstavbu tenisového dvorce
přispěli i hosté z Prahy, kteří sem jezdili do Týnce nad
Labem na letní prázdniny a dovolené. Byli to většinou
přední pražští herci a filmaři, včetně populárních Vlasty
Buriana, Jindřicha Plachty, Dáši Frýbortové a dalších. Na
výstavbu dvorce byl zajištěn placený odborník pan Rytina, který stavbu dvorce za spolupráce všech zájemců
prováděl.
Výstavba dvorce byla prováděna jednoduchým způsobem
bez škvárového podkladu, jen pouhým planýrováním
stávající louky, která byla v místech hrací plochy trochu vyštětována kameny a pak opět poházena hlínou.
Po zpevnění povrchu ručním válcováním byla plocha
posypána vazným miskovickým pískem. Dvorec byl
umístěn asi 15 m od Labe, poblíž příjezdové cesty, v
poloze východ - západ. Před ním byla umístěna jednoduchá dřevěná klubovna, kterou navrhl a postavil pan
Josef Zámiš, místní tesařský mistr. Jelikož tato byla prakticky bez podezdívky, pamatuji se, že jsme měli často
obavy, aby při povodních chata neuplavala. Na kropení
dvorce bylo zabudováno kyvadlové čerpadlo. Namátkou
si vzpomínám, že kropení dvorců nebylo lehké, zejména
pro toho, kdo pumpoval. Práce rychle pokračovaly a už v
létě 1934 se pod instruktorem Rytinou začalo hrát. Bydlel
v nové klubovně, jako správce tenisového hřiště. Nosil
dlouhé bílé kalhoty a bílý svetr s modrým pruhem. Učil
zájemce držet raketu a předváděl i údery. Tenis moc hrát
neuměl, ale nám i děvčatům se líbil.
Josef Číha
18
Týnecký
Zpravodaj
Sport
Z týneckého tenisu
V sobotu
4. září 2010 se na našich tenisových dvorcích v rámci Setkání
hráček a hráčů. Výsledky byly:
Dvouhra starších žáků:
1. Jakub Fousek
2.Přemek Pazderka
3.Michal Buriánek
Dvouhra dospělých:
1.Libor Palivec
2.Tereza Březinová
3.Barbora Březinová
Čtyřhra mužů:
1.Josef Kozel–Mašek
2.Tomáš Landa- Vít Kratochvíl
3.František.Posolda – Karel Špinka
Týnců konal turnaj ve dvouhrách. Účastnilo se 18
Slavoj Žiželice
TJ Sokol Týnec nad Labem
Slavoj Žiželice
Slavoj Žiželice
Hrochův Týnec
TJ Sokol Týnec n.L.
V sobotu 18. září se konal 27. ročník Týnecké rakety za účasti 14 hráčů
Dvouhra neregistrovaných: 1.Fiedler St.
Praha
2. Jan Navrátil
3.Jakub Fousek
Slavoj Žiželice
Dvouhra registrovaných:
1.Tomáš Landa
2.Kamil Havlíček
3.František Posolda všichni TJ Sokol Týnec n.L.
Čtyřhra registrovaných:
1.Landa – Havlíček
2.Fiedler st. a ml.
3.Posolda – Pařík
Praha
Čtyřhra neregistrovaných:
1.Navrátil st. – Zámiš
2. T.a B.Březinovy
3.Pazderka – Hromádka všichni TJ Sokol Týnec nad Labem
25.ročník Memoriálu veteránů Jendy Harrera za účasti 24 veteránů – veteránek
Dvouhra do 60 let:
Čtyřhra do 60 let:
Čtyřhra nad 60 let:
Dvouhra žen:
Čtyřhra žen:
1.MUDr.Jan Harrer
2.ing.Richard Jelínek
3.Richard Jelínek ml.
1.O.Šindelář – M.Truxa
2.ing.J.Šindelář – K. Špinka
3. MUDr. J.Harrer- J.Heincl
1.L.Mazurkiewicz – R.Jelínek
2.P.Hofrichter – E.Stus
3.J.Kysela – Kláška
1.Věra Fousková
2.Helena Poláčková
3. Jana Matoušková
1.J.Matoušková – V.Fousková
2.Poláčková – Novotná
Hradec Králové
Praha
Praha
Hradec Králové, Kolín
TJ Sokol Týnec n.L. Praha
Sp.Pečky, Turnov
Sp.Pečky, Praha
Kolín
Kolín, Plaňany
19
Týnecký
Zpravodaj
Sport
Nominační turnaj žactva a dětí 3.října 2010.Účast 27 žáků a dětí.
Dvouhra starších žáků a žákyň:
1.K.Mazurová
2.J.Mazura
3.P.Pazderka
Dvouhra mladšího žactva:
1.M.Vítová
2.D.Pokorný
3.D.Vítová
Dvouhra dětí do 10 let:
1.T.Robovský
2.D. Nehasil
3.L.Poklop
Slavoj Žiželice
Slavoj Žiželice
Slavoj Žiželice
Elektrárna Chvaletice
Slavoj Žiželice
všichni TJ Sokol Týnec n.L.
Vánoční turnaj ve čtyřhře mužů a žen se bude konat 25.prosince a 26. prosince 2010 ve sportovní hale v Týnci nad
Labem.
Josef Číha
Životní jubilea oslavili tito naši spoluobčané :
Listopad 2010
Josef Suk
Miloslava Brunclíková
František Kostelecký
Milada Šmídlová
Růžena Koutová
Týnec
Týnec
Týnec
Týnec
Týnec
nad
nad
nad
nad
nad
Labem
Labem
Labem
Labem
Labem
Prosinec 2010
Bohumil Kurka
Emilie Hájková
Marie Řehounková
Marie Horáčková
Květoslava Žáková
Pavel Hloušek
Květa Brabcová
Božena Zámišová
Věra Valášková
Týnec nad
Týnec nad
Vinařice
Týnec nad
Týnec nad
Týnec nad
Týnec nad
Vinařice
Týnec nad
Labem
Labem
Labem
Labem
Labem
Labem
Labem
Všem jubilantům k životnímu výročí přejeme hodně zdraví a pohody do dalších let života.
Naše řady opustil:
Bohuslav Šplíchal - Týnec nad Labem
Město Týnec nad Labem vyjadřuje upřímnou soustrast všem pozůstalým.
Libuše Dumanová - matrikářka
20
Týnecký
Zpravodaj
Inzerce
SATELITNÍ KOMPLETY, SET-TOP-BOXY
ANTÉNY PRO PŘÍJEM DIGITÁLNÍ TV
Prodej, montáž a zaměření TV antén, a satelitů
Montáž společných televizních rozvodů
JIŘÍ MATOUŠEK
Studentská 589, Týnec nad Labem
tel. 602585210
21
Týnecký
Zpravodaj
Tip na výlet
Infocentrum Outdoored připravilo na začátek roku 2011
čtyři mikrobusové výlety do hor. Zvolili jsme střediska,
kde se můžete věnovat jak sjezdovému lyžování, tak i
běžkám.
Pro běžkaře jsou připraveny okruhy nebo návrh trasy,
na jejímž konci bude u horské chaty čekat mikrobus.
Samozřejmostí je servis lyží a horký nápoj. Odjezdy jsou
v 7.00 hodin od infocentra na Masarykově náměstí.
8. ledna – Horní Mísečky
22. ledna – Říčky - Orlické hory
12. února – Bedřichov – Jizerské hory
5. března – Horní Mísečky
Pokud budete mít zájem, bude Vás na běžkařské trase
doprovázet instruktor. Podrobnosti v infocentru.
Pavel Knížek
Zamykání Labe
Loučení bývá vždycky smutnější než vítání, tedy pokud
se zrovna neloučíme s hladomorem, antibiotiky či prozatímní vládou. My jsme se vlastně loučili s létem.
A nebo jsme vítali zimu? Každopádně, smutní jsme
nebyli.
12. listopadu jsme otevřeli zimní blok cestovatelských
besed v infocentru, tentokrát besedou Na mořském
kajaku kolem Skandinávie. Povídání s Lubomírem
Drápalem bylo zajímavé a velmi milé, ale večer tím
nekončil! Pozvaní seakajakáři a odvážnější z vás se
přesunuli do prostoru loděnice pod Hradem, kde na ně
čekalo Labe, indiánské teepee, něco na zub i něco na
zapití. Užili jsme si zkrátka hezký večer se vším všudy.
Ale to nejdůležitější nás ještě čekalo.
V sobotu dopoledne nám náleželo zamknout Labe a
rozloučit se tak s kajakářskou sezónou. Přizvaní hosté a
kamarádi kajakáři s sebou přivezli na 20 kajaků. Když
se všichni posadili na vodu, scenérie týneckého ostrohu
působila nevšedně a snad až exoticky. Že jsme pořád
ještě v Polabí, nám ale dokázala Hadoška, která připlula
z temných luhů a říčních ramen, aby se rozloučila a
uložila se k zimnímu spánku. Děti jí na cestu popřály,
„aby se jí dobře spalo a nezapomněla se na jaře vrátit”,
na krk jí navlékly klíč a předaly ji panu Drápalovi, který
ji slavnostně vypustil do proudu Labe. Sportovci se pak
vydali na cestu společně s ní. Ostatní se na břehu mohli
občerstvit, mohli vyzkoušet kajak nanečisto či se projet
na pramici. Čas pomalu a nenápadně plynul, výprava se
vrátila v pořádku a lidí v loděnici ubývalo. S posledním
paprskem den u řeky skončil. Zdá se, že jsme zamkli
právě včas, čtrnáct dní nato Týnec pokryl bílý sníh a
vzduch najednou jako by voněl skořicí a purpurou.
Chtěli bychom Vám za Outdoored poděkovat, nejen za
účast na Zamykání Labe, ale za Vaši přízeň po celý rok.
Jsme rádi, že se s Vámi můžeme potkávat při velkých
akcích, v infocentru nebo jen každý den na náměstí.
A přejeme si, abychom se potkávali i nadále, protože
vymyslet zážitek zdaleka není všechno. Dobrou polovinu
ho udělají spokojení návštěvnici.
A Vám přejeme klidné vánoční svátky a do nového roku
hodně zdraví, štěstí a taky kapku dobrodružství.
Za Outdoored Jana Ryantová
Týnecký zpravodaj, zpravodaj města Týnec nad Labem, vedoucí redakční rady p. Václav Svoboda, vychází jednou za dva měsíce
uzávěrka vždy 15. příslušného kalendářního měsíce, sídlo MěÚ Týnec nad Labem, Masarykovo nám. čp. 1, PSČ 281 26
tel.: 321 781 100, fax: 321 781 493, e-mail: [email protected] Tisk: Digi-press Kolín s.r.o.
Zapsán do evidence periodického tisku s číslem evidenčním MK ČR E 10006.
22

Policie informuje

Transkript

Podobné dokumenty