Spor o katedrálu se dostal až k Nejvyššímu soudu

NOVÝ ČS. ZÁPAS 11
Týdeník členů Církve československé husitské * ročník 2 * 13. března 2005 * cena 7 Kč
Ježíš pohlédl vzhůru a řekl: “Otče, děkuji ti, žes mě vyslyšel.” (J 11,41)
(J 11,1-45)
Spor o katedrálu se dostal až k Nejvyššímu soudu
Už dvanáct let se “táhne” spor státu s Římskokatolickou církví o katedrálu sv. Víta, Vojtěcha a Václava v Praze. V roce 1994 padl rozsudek, který za vlastníka katedrály
určil Římskokatolickou církev.
V roce 1995 odvolací soud tento
verdikt zrušil a věc vrátil k obvodnímu soudu k novému projednání.
To bylo potom rozděleno na dva
spory. První spor Náboženské
matice s Kanceláří prezidenta republiky a Správou Pražského hradu o vlastnictví baziliky a kláštera
sv. Jiří skončil vítězstvím státu.
Druhý spor o katedrálu sv. Víta
trvá doposud. Náboženská matice
však není jediným žalobcem, reprezentujícím Římskokatolickou
církev. O vlastnictví katedrály se
po jejím zrušení hlásí i další právnické osoby.
Svátost manželství přijali 12. února Petr Vopálka a Lucie Skalská (obr. z www.bishop-Antonin.com)
Spor zřejmě jen tak brzo neskončí. Aby mohl
být konečně věcně rozsouzen, musí nejdříve
Nejvyšší soud rozhodnout o tom, zda se
může Metropolitní kapitula u Svatého Víta
soudit o katedrálu.
Kapitula nahradila v roce 2001 dva dosavadní žalobce sporu - Katolický metropolitní
kostel u sv. Víta a Pražskou proboštskou benefici Metropolitního dómu.
Advokát Petr Zderčík, který ve sporu zastupuje kapitulu, tvrdí, že slučování jednotlivých církevních subjektů probíhá na základě
kanonického práva. "Je na soudu, aby našel,
kdo je v té záležitosti příslušný," řekl Zderčík
novinářům a připomněl, že Metropolitní
kapitula u Svatého Víta je nejstarší právnickou osobou v České republice. Kapitula totiž
spravovala katedrálu sv. Víta od doby, kdy
císař Karel IV. nechal vystavět její první část.
V té době bylo v zemských deskách zapsáno,
že vlastníkem katedrály je katedrála sama.
Po šesti stech letech v roce 1956 režim katedrálu předal pouhým vládním nařízením pod
Správu Pražského hradu. Tato změna však
nebyla v pozemkových knihách zapsána.
Advokát Zderčík se proto pozastavuje nad
tím, když se v dovolání objevuje zpochybňování Metropolitní kapituly u Svatého Víta
jako právnické osoby. "Nechápu, jak může
JUDr., tedy doktor obojího - civilního a
kanonického práva, argumentovat tím, že
církevní právo není žádným právem," zlobí
se Zderčík.
Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, který zastupuje Českou republiku ve
sporu, odůvodnil podané dovolání tím, že
v této věci jedná namísto Kanceláře prezidenta republiky.
"Úřad využil zákonné možnosti dalšího
možného postupu ve sporu o katedrálu sv.
Víta," uvádí v tiskovém prohlášení Izabela
Filová z oddělení komunikace úřadu.
Přestože úřad podal dovolání k Obvodnímu
soudu pro Prahu 1 ještě v závěru loňského
roku, k Nejvyššímu soudu se dovolání dostalo až v úterý 1. března. Podle právníků je to
však běžný postup.
Sám Nejvyšší soud se však k rozsudku dostane zřejmě až za několik měsíců. Soud totiž
projednává případy podle data jejich obdrže-
ní. Marika Komoňová z tiskového oddělení
Nejvyššího soudu také připomíná, že případ
bude přidělen k projednání a k rozhodnutí
soudnímu senátu podle rozvrhu práce.
Zahájení soudního sporu před dvanácti lety
bylo provázeno řadou petic od občanů, kteří
se domnívají, že tato pražská dominanta by
měla patřit státu. Dost dobře nechápou, oč
Římskokatolické církvi jde, když může
chrám kdykoli používat k bohoslužebným
účelům a ani minulý režim nikdy nezpochybňoval právo této církve sloužit zde pravidelné
bohoslužby. Před lety mluvil kardinál Vlk o
tom, že katedrálu velkoryse odevzdají
“všemu lidu” této země. Zdá se, že na to
poněkud pozapomněl, protože soudní spor
trvá stále, přestože původní žalobce byl rozhodnutím ministerstva kultury zrušen. Rozhodnutí Nejvyššího soudu bude znamenat
precedens - buď dá přednost římskému kanonickému právu nebo zákonům tohoto
státu. V každém případě se ukáže, kdo má
v naší společnosti větší vliv. Bude-li to stát,
spor zřejmě přejde na mezinárodní pole.
(noe)
2
OZVĚNY
NZ 11/05
Zrnka moudrosti Problémy mají i jiná společenství
Duchovními zbraněmi se mohou bránit jen
málokteří, aniž by se jimi sami poranili.
Gerhard Hauptmann,
německý básník a dramatik
Vždycky je to choulostivé, musí-li se člověk
bránit. Útočníci se většinou sami diskvalifikují svým jednáním, především tehdy, dějeli se to veřejně. Publikum cítí se slabším,
s obětí. V takovém případě je nejlepší obranou nedělat vůbec nic a útok nechat ztroskotat - jako je tomu při zápase judo - na
účinku jeho vlastní síly. Většinou je však
sebeobrana nutná. Na neoprávněnou věcnou kritiku je možné reagovat tím, že věcný
obsah upřesníme. K tomu je ovšem třeba
důkazů, které často nemáme k dispozici.
Je-li kritika nevěcná tónem, jakým je podávána, je možné vyžadovat potřebný respekt.
Toho je možné snáze dosáhnout s chladnou
hlavou, i když naše city pobouří vyslovené
urážky. Zřídkakdy je vhodné okamžitě vystartovat k protiútoku, cítíme-li se duševně
zranění. Snadno se dopustíme přehmatu už
tónem, jakým reagujeme a tím se dopouštíme bezpráví. Sami si pak způsobíme další
škodu. Měli bychom, pokud možno, zvládat
konflikty etapově: pojednat věcně téma konfliktu - a teprve následně se ve střízlivém tónu zmínit i o případné osobní újmě.
***
Mluví-li tvá práce za tebe,
neskákej jí do řeči.
Autor neznámý
Mnohý básník svou lyriku komentuje. Jiní
to tradičně nečiní. Z pochopitelného důvodu: vědí, že jejich práce hovoří sama za sebe
a že vysvětluje sama sebe. Dobrá báseň
vyjadřuje něco, co nelze vyjádřit jinou formou. Jinak nemusela vůbec existovat, komentář by ji mohl nahradit a zastoupit.
Kdo vysvětluje své dílo, nedůvěřuje jeho působivosti. Tak je tomu nejen s uměleckými
díly, ale i s veškerým naším konáním - nestačí, že jsme vykonali to, co jsme vykonali?
Nemůžeme mít uspokojení z toho, že bylo
úspěšně dokončeno to, co jsme si předsevzali? Musí nám to někdo ještě potvrdit? Nebezpečí, že děláme hlasitou reklamu něčemu, co by vlastně mělo působit samo sebou,
spočívá v tom, že to, co jsme podnikli, na
konci působí nevěrohodně a neautenticky.
Dobrý skutek pak tu stojí jako vypočítavý
gag určený pro veřejnost, svědomitá práce
se promění v pouhý výkřik, vyžadující pozornost. Cvičme se proto ve zdrženlivosti chopme se čile nové příležitosti!
Přeložil: Josef Špak
Možná jste si toho také všimli, že v poslední
době nejsme rozhodně jediným společenstvím, které má problémy s “hierarchií”.
V problémech se topí anglikáni, ortodoxní
církev v Řecku i římští katolíci. Máme značnou výhodu v demokratickém uspořádání,
měli bychom ji však využít lépe než naši
“starší bratři” z židovské obce. Následujcí
zpráva ČTK by nás měla dostatečně poučit:
>Potyčka, která se strhla mezi příslušníky
dvou frakcí zasedání Rady Federace židovských obcí 3. března, byla podle jejího tajemníka Tomáše Krause zbytečná. "Rvačka ani
její medializace ničemu nepomohla, jen přilila ohně do ošklivé atmosféry, která je v pražské židovské obci," řekl ČTK Kraus.
Tomáš Jelínek, který podle něj neuznává, že
byl odvolán z funkce předsedy pražské obce,
se snažil s několika "svými" lidmi dostat na
zasedání rady. "Nebyli mezi pozvanými a
pořádková služba je odmítla vpustit. Došlo
k potyčce," konstatoval Kraus.
Peter Hodál, který vykonával pořádkovou
službu, skončil po konfliktu v nemocnici má zablokovanou krční páteř, škrábance a
podlitiny. Hodál, který přivolal policii, chce
podat trestní oznámení za napadení, ublížení
na zdraví a vyhrožování. Jelínek naopak
tvrdí, že byl napaden on. "Pan Jelínek před
očima asi dvaceti členů Federace židovských
obcí mě škrtil, bouchal do mne pěstí. Bouchal mě do hlavy, bouchal mě do krku, bouchal do mne dveřmi, koleny, lokty," řekl
Hodál.
"Byl jsem napaden já, stejně jako další
zástupci obce, kterým bylo bráněno ve vstupu," řekl ČTK Jelínek. Pořadatel Hodál, který
údajně nebyl nijak označen, měl podle jeho
názoru ke konfliktu osobní důvody.
V pražské obci mají vyřešit současný rozkol
dubnové volby. Na podzim byla reprezentaci vedené Jelínkem vyslovena nedůvěra.
"Byl jsem protiprávně zbaven funkce,"
vykládá tehdejší situaci on sám. Do předčasných voleb vede obec František Bányai.
Zvolila ho část členů počtem přesahujícím
200 hlasů. Jelínka podpořila v korespondenčním hlasování o důvěře reprezentaci
obce třetina ze zhruba 1500 členů. Obě
strany tvrdí, že právě jejich postup je legální, že odpovídá stanovám, které druzí naopak vykládají špatně.
Rada Federace židovských obcí zvolila
svým předsedou do roku 2008 Jiřího Daníčka. Funkci již zastával v letech 1991 až 1996
a nyní vystřídá Jana Munka.<
Z kazatelského plánu na tuto neděli
5. NEDĚLE POSTNÍ
Vzkříšení Lazara
Po své smrti celé neuvěřitelné čtyři dny
dlel Lazar v hrobě. Byl mrtev až do chvíle, dokud Ježíšova moc nezasáhla.
Dokud nevzkřísila jeho tělo, srdce i duši.
Z temnoty hrobu vyšel muž, o němž
vlastní sestra Marta řekla: "Už je v rozkladu, vždyť je to čtvrtý den!" Ježíš ukázal všem, že Boží moc je s ním. Činí nemožné, to co se vymyká rozumu a přírodním zákonům. Slovem vítězí nad smrtí i
zmarem. Dokazuje tím svou lásku k Lazarovi a jeho rodině.
Vzkříšení Lazarovo je předobrazem Kristova vzkříšení. Je dokladem slávy a vůle
Boží. Je znamením toho, že Boží vůli
zhola nic nemůže omezit, zmařit či zabránit, aby se projevila. I mrtvý slyší hlas Spasitele a plní jeho příkazy.
Jak jsme na tom my? Denně ujišťujeme, že
slyšíme, že známe, ale nekonáme to, co po
nás Ježíš chce. Temnota hříchu, chtivosti
a zla nás svazuje i ochromuje zároveň.
Postní příprava na Velikonoce vyzývá:
vykroč z temnot hrobu a zmaru! Důvěřuj
Bohu a dočkáš se stejného vítězství, jímž
prošel Lazar! Kristus se o to zasloužil.
Svou přítomnost i budoucnost vlož do
jeho rukou. Čiň tak modlitbou i poslušností Pána Ježíše.
Texty:
Ez 37,1-14, Ř 8,6-11, J 11,1-45, 1J 4,9
nebo J 3,35-36, 1J 5,9-13
Modlitba:
Bože, kéž bychom pod vlivem světa nezapomínali na tebe a na tvůj záměr darovat
lidem budoucnost, spásu a vzkříšení skrze
tvého Syna Ježíše Krista. Ať je v našem
srdci tolik lásky, zájmu a chuti pomáhat,
kolik jich projevil Ježíš vůči Lazarovi a jeho
sestrám. Kéž se nestydíme za projevy zbožnosti, vděčnosti a sounáležitosti s církví a
tím i s tebou!
Vhodné písně:
63, 88, 101, 105, 110, 163
ZPOD PRADĚDU HLAS
Měsíčník zcela nezávislý, autorský a autorizovaný, nečinící si nárok na neomylnost
Ročník I
Číslo 1 - 2
Březen 2005
"NAUČIT SE NASLOUCHAT JE CVIČENÍ PROSPĚŠNÉ KAŽDÉMU, KDO SE CHCE OSVOBODIT OD ZAHLEDĚNÍ DO SEBE…"
(Anna Lukešová v kalendáři Blahoslav 2001)
Tak jsem tady...
Možná to zní banálně a někdo by si
mohl myslet, že se vracím kamsi do
daleké minulosti, kdy si takovéhle
regionálně patriotické názvy dávaly
všelijaké časopisy pro komunální
politiku, jak to známe třeba z Haškových povídek, mapujících žabomyší války v provinčních maloměstských aglomeracích z času c. k. monarchie. Jenže církev není jen
Praha 6 (Dejvice anebo Bubeneč), a ten náš podjesenický kraj kolem
polské hranice (a s ním pochopitelně další a další kraje po vlastech
českých, moravských a slezských i zahraničních, kde všude se naše
církev nachází) je nejen sociálně, ale i spirituálně "maličko" jiný než
hlavní město a jeho okolí. Nejsou zde "fajnšmekři" hloubkových vrtů
velkoteologických (anebo quasiteologických?) "konstrukcí", ale
lidičkové, (jak ten náš druh homo sapiens nazýval hrubolhotecký jimramovský - Karafiát, ten, co nám vymyslel Broučky), kteří drží při
sobě a společně se chodí modlit bez toho, že by nějak moc "špekulovali" nad tím, kolik že andělů se vleze na špičku jehly!
Čtenáři mého dvouměsíčníku PRO DOMO SUA vědí, že jsem s posledním číslem loňského Českého zápasu ukončil s tímto týdeníkem
s bohatou historií za stávajícího personálního složení a koncepce
spolupráci a že se tak stalo po čtyřiačtyřiceti letech (poprvé se zde
objevilo moje jméno v adventním čase roku 1960), když v sedmdesátých a zejména osmdesátých letech jsem zde - díky porozumění a
odvaze redakce - publikoval pod různými šiframi a pod pseudonymy
Antonín Vrána a Jan Hanák.
Protože však chci být se svými čtenáři ve styku, obrátil jsem se na šéfredaktorku Nového čs. zápasu, někdejší žačku mé zvěčnělé ženy
z duchovní péče o děti vlašimského Husova sboru, zda by mi na jeho
stránkách neposkytla jednou za měsíc prostor, abych si mohl povídat
se čtenáři bez toho, že by mi do textu bylo jakkoli zasahováno, a že si
myslím - třeba na základě ohlasů na PRO DOMO SUA - že mám
svým husitským čechoslovákům co povědět a o co se s nimi podělit
v maličko jiné rovině a na půdorysu podstatně širším než ve specificky pojatém dvouměsíčníku.
Sestra Helena mi vyšla vstříc a tak jsem tady …jako hlas zpod Pradědu, který se chce obracet ke svým pappenheimským,
…jako řadový vojín veliké (třebaže na pohled malé) a poněkud rozhozené armády poutníčků, kteří se pokoušejí směřovat po cestách
necestách k Věčnému městu Božího království v plnosti.
ZPOD PRADĚDU HLAS (v žádném případě však hlas ze záhrobí)
není a nebude (pokud se ujme) ani Nového čs. zápasu, ani Českého
zápasu, není (a nehodlá být) osobní v tom smyslu, že by napadal ty
nebo ony, protože nepatří do autorova tábora. Ostatně autor nestojí
(ani není zabydlen) v žádném táboře, nestojí ve frontě na úřady a
hodnosti, jen má jedinou touhu, aby směl, co mu Pán Bůh vyměří,
prožít a dožít svůj časný život v obecenství Božího lidu, které vyrostlo
z určitého duchovního podhoubí a přesto, že kráčí stále dopředu,
nechce a v zájmu sebezáchovy se ani nemůže z toho podhoubí vytrhnout, odskočit z něho jedno zda na tu či onu stranu, a už vůbec
nehodlá směřovat dozadu.
A tak jsem přesvědčen, že pokus, který dnes poprvé svěřuji do rukou
čtenářů, ani zdaleka nemusí být marný a že třeba i maličko může přispět k tomu, abychom se všichni - stejně ti jako by první či čelní, tak i
ti, o nichž pár kilometrů od jejich domu a sboru nikdo nemá ani
ponětí - nad sebou zamysleli a poprosili Pána Boha o novou šanci.
Za všechny ohlasy (tzv. laické - světské především) na svůj pokus
budu vděčen a nepochybuji, že mi poslouží při tvorbě dalších čísel jak
ZPOD PRADĚDU HLASU, tak i více teoretického PRO DOMO
SUA.
REDAKTOR
MODLI SE A PRACUJ - MINIPOSTILKA
Zamyšlení nejen pro čas postní (Joel 2,12-13 a Jan 16,33)
"Tyto věci mluvil jsem vám, abyste ve mně pokoj měli."
Těsně předtím než bude zajat a odsouzen k smrti na kříži, vrací se
Pán Ježíš stále více k tomu, co až dosud svým věrným říkal a ukazoval a připomíná jim, proč to všecko mluvil a činil. Abyste ve mně
pokoj měli. Lidé si vzájemně všelijak ubližují a tu nás častokrát bude
bolet srdce, duše. Proto Ježíš vyzývá: Doufejte, já jsem přemohl svět!
A to je mnohým nepochopitelné. Kdysi jedna česká filosofka, s níž
jsem na to téma pak vedl dlouhou diskusi, v jedné své knize napsala, že čím více bude lékařská věda potlačovat choroby a odstraňovat
bolest, bude se stále umenšovat smysl křesťanského poselství o
kříži. Napsala: "Zdá se tedy, že Červený kříž bude postupně zatlačovat kříž křesťanský". Což, jak víme, je veliký omyl. Pán Ježíš svým
křížem zvítězil, jak to zaznívá z tzv. velkého kréda , "nad zlem světa
i smrti", aby nám nabídl svou pomocnou (zachraňující) ruku, aby
nás vytrhl z nebezpečí sebezbožnění. Naše lékařská věda, naše
soudnictví, naše technická dokonalost jsou sice na značné výši, ale
přesto vždycky zůstane v našem lidském časoprostoru menší či
větší bolest - jednou tělesná, jindy duševní (anebo dokonce obojí
najednou) - a na tu má lék jenom Ježíš. Červený kříž - a nejen on nikdy Ježíšův kříž nenahradí, vždycky bude jen jednou - zcela nepatrnou - částečkou kříže Kristova. Nejen v době svatopostní, ale
v celém koloběhu života, si proto máme být vědomi jednoho, že totiž
bez soužení a všeho, co k tomu náleží, se neobejdeme, že je to škola
Božího presu, který nám pomáhá prohlédnout, nabýt daru svědectví o Božím milosrdenství.
Nikoli v ostentativním plnění "postních" předpisů, ale v tom, co
nám klade před oči prorok Joel a co známe třeba od Sörena Kierkegaarda, v onom existenciálním vykročení do neznáma nad propastí, spočívá postní (a nejen) rozhodnutí člověka - kristovce:
Roztrhněte srdce vaše, tj. skončete radikálně se svým dosavadním
laciným bydlením ve světě
a
navraťte se k Hospodinu, protože jenom u něho je pravé bydlení se
vším, k čemu nám ukazuje izraelský prorok: Obraťte se k Bohu
s postem a pláčem i s kvílením.
Soužení a bolest máme tišit svědectvím o Pánu Ježíši ruku v ruce
s tím, že neponecháme své bližní bez pomoci Evangelia, což není
výpověď jenom slovní, ale také sociální a etická, protože důsledek
onoho postního pláče a kvílení nemůže být jiný než že se stanu
milosrdným Samaritánem, který si prožil své trýzně a bolesti a od
Pána Ježíše ví, jak jich pomoci zbavovat ty, co jsou okolo.
Svatopluk Čech kdysi napsal:
"Svým bleskem, Pane, / spal třásně liché, lží a klamem tkané! / Buď
tam, kde bídným vzchází hvězda spásy - / ó, vyslyš vlídně prosbu
horoucí: / Buď tam, ó, Pane, / kde slza lidu ztýraného kane!"
Tudíž i ten letošní skorý postní čas je tu od toho, abychom se stali
nástroji stírání jakýchkoli člověčích slz a bolestí k radostnému otevírání nových dní radosti, jež plyne z víry v bolestiplný kříž Ježíše
Krista. Amen.
DVĚ JUBILEA
Vzpomínka ryze osobní (Miloslav Kaňák)
Seděl jsem před přijímací komisí Husovy československé bohoslovecké fakulty v Praze - Dejvicích. Psal se rok 1957.
Byl tuším konec května
a byl jsem od přemíry
"studijních" povinností
krásně do bronzova
opálený. Ještě den předtím jsem střídavě - místo nějaké přípravy - máchal "Na Bajdě" v Kroměříži tenisovou raketou, plaval v bazéně, pokuřoval u piva, předváděl se
před spolužačkami a při mariáši (který jsem se - totálně neschopný
hloubkových matematických propočtů - nikdy pořádně nenaučil) vedl
"zasvěcené" filosofické diskuse se spolužáky.
Vážný muž s bradkou a holou hlavou, o němž jsem z fotografie na
předsádce jedné jeho knížky věděl, že je to profesor církevních dějin a
dvojnásobný doktor Miloslav Kaňák, autor řady historických studií,
jež jsem krátce předtím se zaujetím pročetl, se na mne obrátil s otázkou, zda znám nějakou knihu od spisovatele Jindřicha Spáčila.
Odpověděl jsem po pravdě a s určitou mladickou pýchou, že samozřejmě, že jsem nejen četl např. román o událostech z let 1848-9 Ať žije
sněm!, ale navíc jsem byl autorovým žákem a dokonce se mohu těšit
(ač student - jak bych dnes s odstupem pověděl - hrabalovsko-haškovské provenience) z jeho laskavé náklonnosti. Ledy byly prolomeny, byl
jsem zařazen… Mým, od chvíle, kdy jsem se naučil číst, v duchu hýčkaným ambicím byla dána zelená.
Nesmírně si do dnešních dní vážím mravenčí a současně sisyfovské
vědecké práce prof. Miloslava Kaňáka. A stále více oceňuji, že mnohé
z toho, s čím jsem v jeho díle v mladickém zápalu polemizoval, má hodnotu mimořádně trvanlivou, ba trvalou.
Měl jsem a pořád s ním mám jednu společnou lásku - české národní obrození, katolický modernismus, masarykovské pojetí českých dějin a zauje-
tí pro miličovské křesťanství sub specie našeho času i pro futuro, u něho
prezentovanou v teologicko-filosofickém globálním historickém kontextu, v mém případě spíše detailním záběrem do literárněvědných souvislostí. Nebyl jsem nikdy vzorný žáček či student premiant, ale setkání
s osobnostmi jako byl Jindřich Spáčil či Miloslav Kaňák mě poznamenalo trvale i s nejrůznějšími, ne vždy, obyčejně lidsky viděno, nejpopulárnějšími následky. A to je skutečnost, za niž jako veliký dlužník dnes a
denně Pánu Bohu děkuji a jež mě hřeje u srdce.
(Na obr. prof. M. Kaňák a prefektka bohoslovecké koleje Květa Švancarová (Havlíčková) blahopřejí patriarchovi F. Kovářovi k sedmdesátinám - foto Z. Novák, 1958)
Jak ho vidím s odstupem let (František M. Hník)
Byl prvním děkanem samostatné Husovy čs.
bohoslovecké fakulty (1950-2). Já jsem ho však
poznal až jako olomouckého biskupa, když se
mnou vedl rozhovor při své návštěvě Miličova
sboru v Kroměříži na jaře 1957 o mém předpokládaném studiu bohosloví. Snažil jsem se ho (doktora teologie a filosofie) přesvědčit, že bych rád studoval současně na fakultě teologické i filosofické
se zaměřením na církevní dějiny a srovnávací slavistiku. Maličko trpělivě a maličko popuzeně mi vysvětloval, že politická situace je taková, že
tyto obory nelze studovat společně a že by se mi mohlo stát, že bych nemusel studovat ani jeden. Trochu jsem se vzpouzel, váhal, ale nakonec se
rozhodl. A dodnes - přes všecko, čím mi bylo dáno projít - nelituji. Teologická fakulta tak, jak tehda byla profilována, mi dala komplexní intelektuální a duchovní rozhled, jakého by se mi v té době (a když to tak sleduji, mám obavu, že ani dnes) nikde jinde nebylo dostalo.
F. M. Hník byl osobností svým rozhledem vpravdě renesanční. Osobně
však, jak to po letech stále zřetelněji vidím, vpravdě tragickou. Nesnáším
ideologické stupidity a nebudu proto pitvat po vzoru sebejistých investigativních žurnalistů hrdě se nazývajících politology a ještě sebejistějších
rádobypolitiků s krátkou pamětí, kteří sypou - často s máslem na hlavě z rukávu suverénní soudy, ani na tomto místě, ani kdekoli a kdykoli jinde
a jindy Hníka z období Pohnutek dobročinnosti v křesťanství a Za lepší
církví a z času "holubiček", jimiž jsme jako bohoslovci upřímně pohrdali.
Soudit, nakolik si svůj tragický osud způsobil sám a nakolik se na něm
podepsal čas (a lidé onoho času) prezentovaný stalinsko-gottwaldovskou
zhovadilostí, jejíž dopady ve své intelektuální křehkosti neunesl, není na
pořadu dne, alespoň pro mne, protože vím z vlastní zkušenosti, co to
všecko drcení mezi mlýnskými kameny obnáší. A ne všichni jsou proti
takovému drcení stejně imunní.
A proto opakuji v duchu slov ničím nezdeformované Farského liturgie:
"Přednímu z učitelů církve a jejímu biskupovi Františku M. Hníkovi naše
vděčná buď paměť".
POSBÍRÁNO V ČASE A CESTOU NECESTOU
Každá legrácka je použitelná. Co má paměť sahá, nepamatuji si, že
by se někdy sloužily v našich římskokatolických kostelech extra
valentýnské mše. Jenže teď se to valentýnování (podle aktuálního
hesla USA - náš vzor; k porovnání doporučuji "státotvorné" úvahy
aktuára Roubínka, jak je popsal Alois Jirásek ve své Filosofské historii z časů habsbursko-lotrinské monarchie 19. století a ústřední
motto sjezdů KSČ 1948-1989 Se Sovětským Svazem na věčné časy a
nikdy jinak), nemající ovšem nic společného s křesťanskou zvěstí,
nosí a na tržnicích kvetou kšefty ne nepodobné někdejším emdéžetovým a tak je toho třeba využít. Tudíž mě nijak nepřekvapilo, že můj
"oblíbený" a "nezávislý" deník Lidové noviny neopomněl čtenářům
15. února zvěstovat, že vyšehradský kanovník a mluvčí římskokato-
lické biskupské konference Daniel Herman odsloužil na tržně žádané téma ve vyšehradském petropavlovském chrámu bohoslužbu ku
cti sv. Valentýna. Už se těším, že naši "husitští" kryptokatolíci nezůstanou pozadu a připojí se.
***
O svatých ještě jednou. Kdo neviděl na vlastní oči, asi neuvěří. Zabloudili jsme předloni o dovolené (ještě s mou ženou) do místa, které
sehrálo mimořádně významnou roli v zarání našich duchovních i politických dějin - dnes je součástí Velké Prahy - kde stojí i náš výstavný
Husův sbor, zbudovaný v konstruktivistickém slohu za první republiky.
Zastavili jsme se u farní vývěsky. Sice jsme se nedočetli nic moc o životě a aktuálních událostech tamní obce, zato jsme si přečetli, což se dost
tlouklo s nápisem ve zdi, o posvěcení tohoto sboru slovem Božím před
iks lety, že se nacházíme u kostela Jana Husa a z vývěsky nám zaznělo
vstříc - SVATÝ GORAZDE, ORODUJ ZA NÁS! Že bychom byli
postoupili tento sbor pravoslavné církvi? Nic o tom zatím nevím. Třeba
to vědí na diecézi v Bubenči anebo rovnou na ústřední radě!?
***
Sdělení víc než vážné jsem zaregistroval v lednovém čísle Trendu,
teoretického časopisu sociálně demokratické orientace pro politiku,
vědu, kulturu a společnost, vydávaného Společností Willyho Brandta a Bruna Kreiského v Praze. Autorem je doc. dr. Karel Floss, předseda odborné komise ČSSD pro církve a náboženské společnosti.
Článek se jmenuje Hegemon na levici a ono sdělení zní: "Nelevicové
strany si nemusejí lámat hlavu nad tím, že stále více lidí se dává slyšet, že dříve (tzn. za reálného socialismu) bylo lépe. ODS i KDU-ČSL
může takové hlasy bagatelizovat, zesměšňovat, byť právě ta poslední
dokázala spolupracovat i se značně pokleslou podobou socialismu. Již
jinde jsem se zeptal M. Kalouska, v čem mu (jako křesťanskému politikovi!) případná spolupráce s ODS pomůže realizovat sociální
encykliky. Je ostatně smutné, že tyto encykliky připomínají české veřejnosti komunisté." A Floss pak dodává s odvoláním na uvažování
nositele Nobelovy ceny za ekonomiku A. Sena, že "ekonomie nemá
poslední slovo, není vědou věd a poslední moudrostí - poslední slovo
musí mít etika…"
***
Ústřední rada CČSH a nápady pánů senátorů Štětiny a Mejstříka.
Velice jsem užasl, když jsem zjistil (NČsZ 8/05, str. 1), kolik že času
věnovala na svém zasedání ÚR poněkud slaboduchému návrhu zákona o zákazu komunistických symbolů. Nebudu kolem toho nijak tancovat, řeknu to velice stručně: Jde o téma, které nejenže je i politicky
poněkud od věci, ale navíc na jednání grémia, jakým je nejvyšší orgán
církve, vůbec nemá co dělat. Jako povinnou četbu doporučuji v tomto
směru našim ústředním radním, především pak biskupům, nedávno
pod názvem K plnosti vyšlou publikaci, což jsou rozhovory Jana
Mazance "s dobrým bratrem a biskupem skryté církve" Stanislavem
Krátkým (Cesta, Brno 2004), a to hned první kapitolu (str. 11-15), protože doufám, že nejen mne, ale ani jeho snad nikdo nebude podezírat
z kolaborace s tzv. "reálným socialismem".
***
Americká starost o náboženskou svobodu v ČR. Tak jsem si přečetl
v NČsZ 8/05, str.4-6, jak se americká vláda (tajné služby?) dívá na
vztah mezi církvemi a státem v naší vlasti. Ta péče mě dojala bezmála
k slzám. Ona mě vůbec americká péče o zbytek světa v jednom kuse
dojímá. Jen jsem nepochopil, proč redakce tomu materiálu beze slova
komentáře věnovala tolik prostoru.
***
Svobodní zednáři v NČsZ. Hned dvě strany (4 a 5) jsou věnovány
v NČsZ 9/05 svobodnému zednářství. Jen tak, "zmostadoprosta",
jak říkají Poláci. Protože v souvislosti s osobností Antonína Hartla
cosi o této problematice vím, uniká mi, co se textem Něco málo o
vztahu zednářství ke křesťanské víře chtělo povědět. Celý článek je
klasicky "novinářsky" povrchní materiál, který spíše než vysvětlení
vnese do řad čtenářů spoustu otazníků. Přednášel jsem loni na jaře
v Kojetíně duchovenstvu Olomouckého a Šumperského vikariátu na
toto téma, myslím, že velmi zevrubně, a také následující diskuse byla
velice plodná, takže jsem se přesvědčil, že téma je nosné, ovšem
pouze za předpokladu, že nebude snůškou často faktograficky
nepřesných banalit.
***
Otázka nikoli od věci. Existuje instituce, která by se zabývala se vší seriózností obsahem, nákladem, hospodařením a grafickou úpravou oficiálního týdeníku církve, tedy Českého zápasu?
BÁSEŇ MĚSÍCE
Vdechnutí
Roman Szpuk
Na počátku kamene byl člověk.
A v jeho středu - studna mlčení.
Jím pod tvar a pod věk
prolamoval se Sochař k vidění
slepeckým dlátem. Jak věčnost by počítaly,
dopadaly do studny mlčení úlomky
s duněním.
A puls se započal. A nabíhaly svaly,
až ustoupil prostor, zemským plamenem
kdysi zušlechtěný. Tak ožilo srdce
rytmem z dáli
a s ním i člověk na konci kamene…
(Se souhlasem autora přetištěno
z rukopisné sbírky NOC ZÁVĚŤ)
Antonín Vrána: Z DIÁŘE PÁNĚ KRITIKOVA
Knížka sepsaná v módním stylu
Milena Tomešová: Býti farářkou, fotografie Radka Dubanská, grafická úprava Petr Suchánek, Nakladatelství JUKO, Náchod 2003
Věřím příteli a bratru Štěpánu Kláskovi, královéhradeckému biskupovi, jehož si v mnoha směrech vážím, že to myslel opravdově, když psal
na předsádku této knížky, že text, který obsahuje, "může pomoci všem,
kteří si v souvislosti s duchovenskou službou žen kladou různé otázky,
v hledání i nacházení odpovědí na mnohé z nich…", protože bratr Štěpán je člověk zapálený pro věc, zároveň moudrý i přímočarý.
Na první pohled totiž působí knížka opravdu sympaticky - nápadem,
grafikou, formátem… A přece k ní mám něco výhrad. Ta první je
obsažena už v titulku této recenze - dělat knížky rozhovorů je dnes
dost módní, tak trochu snobská, záležitost. Rozhovor patří v prvé
řadě do sdělovacích prostředků - psaných, mluvených, doprovázených obrazem. Teprve poté, naplní-li tuto svou bezprostředně aktuální podmínku a vyvolá trvalejší ohlas, je dobré uvažovat o sevření
do samostatné knížky. Nicméně jsou knížky tohoto typu (Halík,
Kohák za některé další), které v křesťanském nazírání představují
výjimku. Rád bych to napsal i o knížce Mileny Tomešové, jenže mi
v tom cosi brání.
Tak za prvé: když už použiji na titul poněkud nešťastně archaický infinitiv "býti", pak musím chtě nechtě tento trend držet i v textu. Zcela
určitě knížku s oním "býti" v titulu nezlidovím tím, že se to tam bude
hemžit frázemi typu "punčocháče jsem měla vypůjčený…", "to byl hodnej člověk…", "dělala jsem gympl v Semilech…", "oni totiž žijou…" etc.
Ostatně: na kazatelně snad také vydáváme počet ze slov kultivovanou
češtinou!
A za druhé, což je podstatnější, fakt, že ten, kdo si knížku přečte, nabude z řady rozhovorů dojem, že sice mluví se zbožnými ženami, ale fenomén ženského kněžství v kontextu právě československé církve husitské mu to moc neozřejmí, protože vůbec genius loci CČSH v orchestru
celé české christianitas zde ve většině případů jaksi chybí.
A úplně nakonec, což mi vadí nejvíce: ten veliký rozpor mezi lajdáckým
jazykem a místy v některých těch rozhovorech až křečovitými posvátnými vznešenostmi, jež se řinou a řinou a jenom tak prohlubují poněkud lacinou výpovědní hodnotu bezpochyby upřímně myšlených slov
k tématu tak složitému a delikátnímu, jako je poměr víry a nevěry v lidech kolem nás uprostřed české societas našich dní.
Bezesporu je v knížce řada silných míst, jenže jejich dopad na čtenáře zejména mimo poněkud uzavřený okruh CČSH - je takto jaksi zastřen.
Škoda.
i v tom, co se skrývá mezi nimi, dočte se mnohého bez velkých - a zpravidla subjektivních či zkreslených - komentářů. Opravdu, klobouk dolů
a díky…
V příštích číslech budu psát např. o básnických sbírkách Miroslava
Matouše a Romana Szpuka, memoárové knížce atletky - seniorky
Marie Hanákové etc.
EDICE MILIČOVA OBEC (INFORMACE A NABÍDKY)
EDIČNÍ PLÁN 2005:
Svazek 4 - Antonín Hartl: Stati, epigramy, překlady (Výbor z díla
vynikajících literárního historika a předního představitele laické inteligence naší církve II; vychází ke 120. výročí narození);
Svazek 5 - Květa Havlíčková: Slova pro tento svět (publikace navazuje na výbor z duchovních promluv zvěčnělé autorky Slovo o Slovu a
vedle kazatelské pozůstalosti přináší i žeň z její tvorby básnické a publicistické);
Svazek 6 - Ladislav Muška: Přestupní stanice jménem štěstí (novela předsedy Severočeského klubu spisovatelů a člena naší církve o tom, co
Ernest Hemingway charakterizoval slovy, že "člověka lze zničit, nikoli
však porazit").
Přihlášky k odběru je možno zasílat už nyní na adresu uvedenou v tiráži této přílohy.
Z předchozích titulů je možno objednat ještě menší množství 2. svazku (Antonín Hartl: …připravit půdu) a 3. svazku (Květa Havlíčková: Slovo o Slovu).
Jedinečná publikace
Milan Salajka: Proces ustavování a duchovní správy náboženských
obcí Církve československé husitské 1920-2000. Komentovaný přehledný manuál, Blahoslav, Praha 2003
Takové dílo se zpravidla tvoří týmově. Proto klobouk dolů před touto
prací předního teologa naší církve. Něco takového nám doposud velmi
chybělo. Plně souhlasím s tím, co autor v úvodu k publikaci označil
jako "vnější pohled do vývoje CČS(H)" a jsem spolu s ním přesvědčen,
"že to bude… prospěšné pro utváření objektivnějšího pohledu na tuto církev, na její cesty v minulosti, na její současnost, i pro úvahy a plány směrem k její budoucnosti" (str. 7). Bohužel ohlasy na knížku, za níž jsou
vidět hodiny a hodiny, dny, týdny, roky nimravé práce v archivních fondech, jsem zatím v církevním tisku nikde nezaznamenal. Zda se jí zabýval některý vikariát na konferenci duchovních anebo v rámci vikariátního shromáždění (konají se vůbec tato shromáždění?), to mi také
k sluchu neproniklo.
Samozřejmě jsou v knize některé nepřesnosti, které by právě v rámci
vikariátů a jednotlivých náboženských obcí mohly být v dalším vydání
na základě údajů ve farních či diecézních kronikách a archivech opraveny, doplněny.
Co bych autorovi vytkl, je fakt, že se mu nepodařilo rozlišit různé formy
odnětí státního souhlasu, důvody rozvázání pracovního poměru
duchovních, zvýraznit rozdíl mezi vězněním duchovních jako důsledku
ideologického násilí anebo z důvodu hospodářské či mravní kriminality. Jaký je např. rozdíl mezi konstatováním, že duchovní "odchází po
sporech s církevní a státní správou", byl "suspendován", byl mu "odňat
státní souhlas"?
Čeho si naopak velice cením, je skutečnost, že v návaznosti na Schematismus Františka Pokorného ze třicátých let min. století uvádí u obcí
vzniklých po roce 1945 i jejich laické spoluzakladatele (s radostí jsem
tak zaznamenal u Nového Jičína jméno svého dnes již zesnulého bratra
Zdeňka). Bohužel zůstává v tomto směru vakuum mezi rokem vydání
Schematismu a rokem 1945, což je období celého jednoho - poměrně
v dějinách církve rušného - desetiletí.
Shrnu-li tedy, musím konstatovat: Kdo umí číst nejen podle řádků, ale
PRO DOMO SUA
je časopis, který právě ukončil čtvrtý ročník a vychází 6x do roka (loni
z objektivních příčin pouze jedenkrát s polovičním rozsahem) na čtyřech
stranách formátu A5. Jeho vydávání si vynutila situace, která v církvi
nastala poté, kdy v souvislosti s jednou podivnou kauzou projednávanou
před volebním sněmem v Ústředním kárném výboru církve došlo k patové situaci a kdy Český zápas nebyl schopen ani ochoten včas reagovat na
některé znepokojivé signály především z řad duchovenstva.
Začínal se sto výtisky, později se posunul na 250, a poslední číslo 1-6/04,
třebaže má v tiráži napsáno, že ho vyšlo v nákladu 250 výtisků, dostouplo ve skutečnosti na neuvěřitelných 365 (čirou náhodou tedy tolik jako má
rok dní) kusů. Po jeho vyjití počátkem února jsem přijal řadu krásných
psaní i telefonátů. Obzvláště mě potěšila jedna sestra farářka, jejíž opravdovosti ve službě si velice vážím, která si vyžádala další exempláře, aby
je mohla rozdat členům své rady starších.
Jelikož náklad v současné době pomalu ale jistě překračuje možnosti
kopírky, budu asi nucen zadávat jeho výrobu tiskárně, což si vyžádá nejen
pořízení přesného kmene odběratelů, ale i větší finanční náklady. Na
dosavadním systému dobrovolných plateb se přitom nic nebude měnit.
Také proto, že mám důvěru ve své, jak jsem je už v úvodníku nazval, pappenheimské - roduvěrné čechoslováky, kteří vyznávají staré heslo
ECCLESIA REFORMATA ET SEMPER REFORMANDA (církev
reformovaná a stále se reformující) a ještě starší ORA ET LABORA
(modli se a pracuj).
Takže se budu těšit na závazné přihlášky, aby ten kmen odběratelů skutečně mohl vzniknout a aby podle něj byla v tiskárně vytvořena funkční
expediční síť. Děkuji předem.
EJH
ZPOD PRADĚDU HLAS. Měsíčník zcela nezávislý, autorský a autorizovaný, nečinící si nárok na neomylnost. Vychází sice jedenkrát měsíčně, nikoli
však zcela pravidelně, jako příloha Nového čs. zápasu. Vlastními nápady zaplňuje a za redakci odpovídá Mgr. Emil J. Havlíček alias Antonín Vrána.
Adresa redakce: Hostice 140, 789 63 Ruda nad Moravou,
telefon 583 236 239 a 606 940 509.
NZ 11/05
Slovo k volbě plzeňského biskupa
Hodnocení kandidáta na funkci plzeňského
biskupa Mgr. Michaela Moce
Vzhledem k závažné situaci na ústředí
CČSH plním tímto hodnocením povinnost
člena Církevního zastupitelstva, nedoporučit jeho kandidaturu.
1. Nejsem volitelem na diecézním shromáždění, nemohu tudíž vyúčtovat to, že mne
soustavně uráží při podávání večeře Páně
textem: "Co platno člověku, kdyby celý svět
získal a ztratil duši."
2. Jako kněz porušuje Farského ideály prostoty: nemá standardní štolu a v civilu nosí
kolárek.
3. I když jsem kdysi na CZ byl "jeden z bratří", který byl proti použití lustračního zákona v církvi, protože je v rozporu s mezinárodním právem, nelze prominout jeho lhaní
o tom, že nebyl tajným spolupracovníkem
StB, protože na jméno "Kalich" mohl přijít
jen sám.
4. Jako člen DR Plzeň 1995 jsem vypracoval
podání CČSH k Mezinárodnímu soudnímu
dvoru do Haagu ve věci revanšismu v SRN.
Br. Moc ohlásil "podání ano, peníze ne"!
Výsledek byl ten, že Němci odmítli v rámci
SRC zálohovat soudní spor proti sobě.
5. V roce 1996 se postaral o to, abych byl
odvolán z referátu misie, protože jsem kritizoval projev prezidenta republiky, ve kterém tvrdil, že oběti jsou samy vinny a že tisk
nemá pomlouvat státní správu a civilní
soudy, že rozhodují na základě trestných
činů korupce a podvodu.
6. Proti tisku br. Moc útočí osobně. Text kritiky ČZ nebyl redaktorce sdělen ani po
urgencích, jako člen ÚR se br. Moc zasloužil o odvolání redaktorky RNDr. Heleny
Noemi Bastlové postupem, který porušuje
základní právní princip - princip neviny. Na
obhajobu postupu v ÚÚR svolal mimořádnou synodu v lednu 2004, kde bylo zpochybňováno usnesení CZ, a to za podmínek, že účastníci text neznali. Navíc požadavkem zpovědního tajemství je znemožněn důkaz trestných činů pomluv, když policejní vyšetřování vinu oběma postiženým
neprokázala.
Takovýto postup by v civilu neprošel, v akciové společnosti by šlo o nerespektování
usnesení dozorčí rady a za to je "zlatý padák", odstupné za doživotní distanc z ranku
manažerů.
Br. Moc morálně zodpovídá za ekonomický
útok na nezávislost tisku, když požaduje
náhradu za neprodané výtisky, i když časo-
7
Z NÁBOŽENSKÝCH OBCÍ
pis byl výdělečný. Jednalo se o tom na dvou
zasedáních ÚR.
V současné době zaútočil na redaktora ČZ
Jana Pacovského pro jeho zprávu o situaci
v Karlových Varech, kde bude Církevní
revizní finanční výbor provádět na žádost
CZ revizi!
7. Br. Moc v době svého ředitelování na
ÚÚR dal za církevní peníze opravit byt ve
Wuchterlově 3, ale trvale tam byla hlášena
jeho dcera, což bylo zneužití pravomoci.
8. Jako člen DR Plzeň a částečný diecézní
tajemník je morálně zodpovědný za škodu
církvi v případě Dudových ve výši 1,5 milionu Kč. Tato ztráta se promítla až v celkové ztrátě ÚR ve výši 7 milionů Kč, vyúčtované za rok 2003.
9. Jako člen ÚR morálně odpovídá za neprávem vyplacených mezd za 1,5 milionu
Kč, kolik z toho bylo vyplaceno v plzeňské
diecézi, kde by měl právně zodpovídat, nevím.
10. Jako člen ÚR mlčel k tomu, že se formou
nadúvazků spotřebovaly prostředky na
údržbu domů, ačkoliv na to upozornil br.
ing. Líška v ÚR i na CZ.
11. Morálně zodpovídá za ekonomickou situaci církve, která v roce 2004 vyčerpala
všechny finanční rezervy, je na pokraji
bankrotu, hrozí odpojení od energetických
či informačních sítí, případně vyhlášení
konkurzu a navíc účetnictví ÚÚR vede soukromá firma.
12. Spoluzodpovídá za nečinnost sněmov-
ních výborů a odložení sněmu z r. 2005 na
2007.
13. Činnost bratra Moce v Karlových Varech je předmětem šetření CRFV, kde se mj.
prověřuje, zda nedošlo ke střetu zájmů,
porušení správního práva.
14. To, že je rozvedený a ne znovu ženatý
nevyhovuje církevní koncepci naší církve
osobního příkladu a lásky. Tvrdím, že tato
koncepce je chybná a důkazy neuvádím,
odbočil bych od tématu.
Proto nedoporučuji Mgr. Michaela Moce na
funkci biskupa, je třeba na jeho místo jinou
osobu. On by byl zárukou: finančního bankrotu, ideového vyprázdnění církve - řády
nezdůvodňují členství v naší církvi po ideové stránce a chybí i ovoce víry - sociálně etická orientace. Bez toho nemohou naši
duchovní v osobní agitaci přesvědčit neplatiče k placení, čímž by se překryla roční ztráta ÚR ve výši 3 miliony Kč. O získávání
z řad sympatizantů ani nemluvím.
Vzhledem k tomu, že plzeňský biskup je
automaticky členem ústřední rady, kde se
některé závažné věci rozhodují prezidiálně,
kopie tohoto hodnocení dávám k dispozici
nejen NO Klatovy a v kopii přímo DR Plzeň,
ale i redakci Nového československého
zápasu, protože tato tiskovina pro vnitřní
potřebu církve dodržuje preambuli Ústavy
CČSH, kterou ČZ opustil a možná i na
zásah z Teologického poradního sboru
plzeňské diecéze. (Hnutí, které nežije ideály
z doby svého vzniku, ztratilo své historické
oprávnění.)
Ing. Vladimír Čmerda,
člen Církevního zastupitelstva a
rady starších NO Klatovy
Zajímavosti ze zahraniční ekumeny
* Řecký biskup Theoklitos podal demisi
Řecká pravoslavná církev v úterý 1. března
přijala demisi biskupa Theoklitose. Odstoupení je pokračováním nebývalého skandálu, který již několik týdnů otřásá církví a
dotýká se až samotného arcibiskupa athénského a celého Řecka Christodulose.
Nejvyšší orgán řecké pravoslavné církve
Svatý synod zbavil již počátkem února na
šest měsíců úřadu dalšího Christodulosova
přítele, biskupa Panteleimona. Ten se měl
v úterý před Svatým synodem zodpovídat
z osobního obohacování, omluvil se však,
že je nemocen.
Svatý synod také rozhodl o odvolání dalšího
představeného kláštera obviněného z nemorálního chování, a to na základě audiovizuálních záznamů pořízených bez jeho
vědomí.
* Evropská unie má apoštolského nuncia
Dosavadní apoštolský nuncius ve Venezuele arcibiskup André Dupuy (65) byl ve čtvrtek 24. února jmenován papežským velvyslancem při Evropské unii (EU).
Státní sekretář Svatého stolce Angelo Sodano zdůraznil při svém setkání s předsedou
Evropského parlamentu Josepem Borrellem Fontellesem, že integrací Evropy získává funkce papežského velvyslance při EU
stále více na své důležitosti.
André Dupuy pochází z francouzského
Soustons. Ve Venezuele působil od roku
2000.
V pozici apoštolského nuncia při EU vystřídá arcibiskupa Faustina Sainz Muňoze,
který byl v prosinci loňského roku jmenován nunciem ve Velké Británii.
Podle ČTK
8
Kalendarium-březen
14. 3. 1985 - Zemřel v Praze František
Patočka (* 22. 10. 1904 v Turnově) český lékař, mikrobiolog a sérolog, který
působil i jako expert Světové zdravotnické
organizace v Indii a Zairu. Jako první ve
střední Evropě zachycoval během epidemií kmeny chřipkových virů. Po 2. světové
válce studoval dětskou obrnu, Kloboukovu obrnu vepřů, brucelózu a prokázal
některé dosud u nás neznámé infekční
choroby (listerióza a Q horečka).
15. 3. 1925 - Narodila se v Praze Jaroslava Adamová - herečka.
15. 3. 1950 - Zemřel v Praze Jan Konůpek (* 10. 10. 1883 v Mladé Boleslavi) malíř, grafik a rytec, známý ilustrátor
nakladatele Štorcha-Mariena.
15. 3. 1960 - Zemřel v Praze Eduard
Čech (* 29. 6. 1893 ve Stračově) - světově
proslulý matematik.
16. 3. 1950 - Výnos ministerstva vnitra o
úpravě církevních a náboženských shromáždění dovoloval konat shromáždění
pod širým nebem (poutě) pouze se souhlasem národního výboru.
Ministerstvo zahraničí předalo nótu Vatikánu s žádostí, aby chargé d'affaires pražské nunciatury O. de Liva opustil území
Československa. Tím došlo de facto k přerušení diplomatických styků s Vatikánem.
17. 3. 1420 - Papežský legát za přítomnosti krále Zikmunda vyhlásil ve Vratislavi proti Čechům I. křížovou výpravu. Šlo o
první křížovou výpravu proti křesťanům
od 13. století (tehdy v jižní Francii proti
valdenským a katarům). K tažení proti
Praze povolal Zikmund všechny své stoupence v České koruně. Nedlouho předtím
(4. března) dal ve Vratislavi popravit 23
odbojných měšťanů a nechal mučit a upálit pražského měšťana Jana Krásu za jeho
sympatie k husitům (14. března).
17. 3. 1620 - V kobkách olomoucké radnice na následky mučení zemřel holešovský
římskokatolický děkan Jan Sarkander
(*20. 12. 1576 ve Skočově na Těšínsku).
Byl podezírán z dohody s "lisovčíky", jak
se tehdy označovali žoldnéři, kteří z Polska vpadli na Moravu a způsobili zde
mnoho škod. Jan Sarkander byl obviněn
z toho, že jim otevřel 5. února t. r. brány
města Holešova. Ten však svou vinu popíral. Pobělohorská katolická Morava získala svého mučedníka: papež Pius IX. jej
roku 1859 zařadil mezi blahoslavené a
papež Jan Pavel II. jej osobně v Olomouci
v květnu 1995 za značného odporu reformovaných křesťanů svatořečil.
17. 3. 1945 - Londýnská československá
Z CÍRKVE
politická reprezentace v čele s E. Benešem
přijela na jednání do Moskvy.
17. 3. 1875 - Zemřel v Gries u Bolzana
v Itálii Ferdinand Laub (* 19. 1. 1832
v Praze) - jeden z nejslavnějších českých
houslistů 19. století.
19. 3. 1775 - U rtyňského rychtáře Antonína Nývlta se sešlo tzv. selské guberno
(spolek vesnických rychtářů na náchodském panství), které se usneslo příští den
vytáhnout v čele svých obcí na náchodský
zámek a žádat zde úlevu robotních povinností. 20. března vytáhli poddaní do
Náchoda, kde si u vrchnostenského správce vynutili snížení roboty na 1 až 6 dní
ročně. Postupně povstali poddaní na
Bydžovsku, Boleslavsku, Kouřimsku,
Pardubicku, Hradecku, Čáslavsku a Chrudimsku. Houfy poddaných táhly z panství
na panství a vybíjely si svou nenávist proti
vrchnostem a panským úředníkům.
19. 3. 1920 - Vydán byl branný zákon,
který stanovil vojenskou povinnost pro
muže od 20 do 50 let a délku prezenční
služby na 18 měsíců. Mírový stav vojska
byl určen zvláštním zákonem na 150 tisíc
mužů.
(red)
PRAHA 8 - KARLÍN. Literárně dramatický
klub Dialog na cestě - Tvůrčí dílna porozumění Bibli zve na pravidelné setkání,
které se koná 16. března od 17 h. Na programu:
* Tvůrčí psaní - Téma, které členové
klubu zpracují nejen na základě svých
zkušeností, ale i s dobře promyšleným
použitím odborné literatury, je: Mezigenerační dialog - jeho pozitiva a úskalí.
Jsme osvobodivým kvasem evangelia?
Máme zapotřebí občasného přetlumočení
evangelia podle různých společenskopolitických situací, abychom si tak zachovali ve změněných podmínkách svou pravou totožnost?
Příklady z literatury české i světové, články k tématu.
Jak se nám líbí webové stránky Sedmikrásy? Pohovoříme si o různých webových
stránkách, které nás zaujaly. Přineseme
ukázky. Výběr fotografií pro náš web.
* Autorské čtení - Klubové předčítání
z nových literárních prací.
* Divadelní dílna - Zákonitosti a úskalí
improvizace.
(on)
NZ 11/05
Pozvání na teologickou konferenci
Zveme sestry duchovní i laičky na sesterskou teologickou konferenci, která
navazuje na sesterské konference před
20 lety.
* Místo a čas konání: v diecézním středisku Betlém v Janských Lázních ve
dnech od 13. (začátek po večeři v 18 h)
do 15. června (konec po obědě).
* Téma konference: Obnova církve (zamyšlení nad materiálem br. patriarchy
a našimi připomínkami).
Písemné přihlášky pošlete do 15. dubna 2005 na adresu farního úřadu v Hronově, Padolí 240. Zálohu 500 Kč pošlete na účet 1181521319/0800, variabilní
symbol = datum vašeho narození.
Za organizátorky:
Mgr. Olga Líbalová,
farářka v Hronově
Mgr. Alena Naimanová,
farářka v Rychnově n. Kn.
Těšíme se, že s Naďou Brázdilovou
oslavíme i její osmdesátiny! Případné
prodloužené pobyty ve středisku projednejte s diecézní radou v Hradci Králové (mail: [email protected]).
PRAHA 1 - MALÁ STRANA. Swingové bohoslužby se konají 13. března v kostelíku
Jana Křtitele Na prádle od 17 h.
(jk)
Pozvání na ústřední radu
Veřejné zasedání ústřední rady se koná
v sobotu 12. března od 9 h v zasedací místnosti v budově úřadu ústřední rady.
Doufáme, že se dostaví v hojném počtu ti,
kterým leží na srdci osud naší církve.
(red)
Omluva
Omluváme se našim čtenářům za to, že
asi neděláme pořádně korektury. Jinak by
se nám nemohlo stát, že jsme ve zprávě
z mimořádného zasedání ústřední rady
napsali, že Stanislav Kubín je místopředsedou ústřední rady, zatímco byl nedávno
zvolen finančním zpravodajem.
V minulém čísle jsme zase na str. 7 v článku o prvním prezidentovi napsali chybně
datum úmrtí. Správně mělo být to, co bylo
v kalendariu na str. 8.
Budeme se snažit, aby se to neopakovalo.
(red)
NOVÝ ČESKOSLOVENSKÝ ZÁPAS - týdeník členů Církve československé husitské
Vydávají členové Církve čs. husitské, adresa redakce: Vratislavova 8, 120 00 Praha 2
Šéfredaktorka: Dr. Helena Noemi Bastlová, grafik: Jan Rohlíček
http://www.cirkev-online.cz
redaktoři: Hana Rohlíčková a Mgr. Pavel Mašek, tel.: 242441598, e-mail: [email protected]
Tisk a distribuce vlastní pro vnitřní potřebu členů Církve československé husitské