Pozoruhodné a podnětné pohledy na matematiku, její osudy, úděly i

Pozoruhodné a podnětné pohledy na
matematiku, její osudy, úděly i její tvůrce
Ladislav Tondl
Poznámky ke knize Milana Mareše Příběhy matematiky, vyd. Pistorius a Olšanská, Příbram 2008.
Patrně žádná jiná lidská činnost neovlivnila tak výrazně v posledních desítiletích a do značné míry také
v stoletích osudy lidského rodu jako činnost ve vědě a výzkumu a dopady, aplikace, využití i zneužití
jejich výsledků. Je proto přirozené, že tato sféra se stala předmětem živé a citlivé pozornosti. Vedle řady
výzkumů sledujících vývoj i cesty geneze nových znalostí, objevů i jejich aplikací, vedle prací z historie
vědy a techniky i jednotlivých vědních oborů se v posledních letech objevily studie o tom, co by bylo
možno charakterizovat jako „lidské dimenze“ vědy a techniky, jako rozbory osudů jejich tvůrčích
subjektů, jako práce o cílové orientaci, předpokladech a rozhodujících stimulech, které vedly
k důležitým zlomům a obratům dosavadního vědeckého a technického vývoje, k nastolení nových
proudů i cílových orientací. Několik významných autorů zajímajících se o tuto tématiku poukazovalo
nejen na klady, světla i úspěchy v těchto oblastech tvůrčí činnosti, ale také na zklamání, neuspokojení
i rizika takového „dobrodružství poznání“, jak tuto sféru charakterizoval Albert Einstein.
Tyto a podobné aspekty, ve vývoji matematických znalostí a postupů matematiky sleduje nová kniha
Milana Mareše, který je významným matematikem a sám se tvůrčím způsobem podílel na pokrocích
kybernetiky, teorie informace a také nové oblasti matematiky obvykle označované jako „fuzzy
matematika“. Autor charakterizuje své výklady významných událostí a důležitých zlomů ve vývoji
matematiky jako „příběhy“, tj. jako místa a okamžiky „kdy se zablýsklo,“ jako kroky a díla lidí, kteří
„měli nápady, jež nikdo jiný neměl“. Vedle výkladu významných souborů událostí, jejich lidských,
kulturních i společenských souvislostí, které autor charakterizoval jako příběhy matematiky, kniha
obsahuje textové části jako“hesla“. Tyto části vlastně shrnují podstatné jádro znalostního posunu a tudíž
meritorního pokroku matematiky, a to v přímých souvislostech s dějem „příběhů“.
Mezi příběhy matematiky nemohou chybět ty, které se týkají čísel, číselných soustav a jejich znaků
a znakových systémů. Dozvíme se, jak čísla a počítání souvisí s rytmem a tokem času, s intervaly záplav
na Nilu, jak se výsledky těch procedur, kterým říkáme počítání, zapisovaly v různých kulturách
a mnoha dalších souvislostí. Významný vklad do vývoje matematického myšlení a usuzování přinesla
kultura a civilizace starého Řecka i následné helenistické období, které vytvořily ve starověku řadu
matematických center rozesetých po celém východním Středomoří od Syrakus, Athén, Konstantinopole
až k Alexandrii. Vývoj matematiky v těchto centrech probíhal ve vazbách na filosofii, na vzniku
a rozvoji logiky. Tento vklad rozlišil typy čísel, uvažoval o zlomcích, dal matematice dnes všem
gramotným lidem jména jako Archimédes, Euklides, Heron, Pythagoras, Thales a další.
I když i kultura evropského středověku a kultury arabské, indické a čínské stejně tak jako kultura
amerických Indiánů měly svou matematiku, své matematiky a zejména své formy i prostředky počítání,
soudobá matematika navázala především na ty důležité iniciativy, které přineslo novověké myšlení se
svou úctou k empirické evidenci, racionalitě usuzování a logice, zejména pak myšlení reprezentované
jmény R. Descartese, G. W. Leibnize, I. Newtona a mnoha dalších. Jejich zásluhou se novověká
matematika obohatila o analytickou geometrii, o infinitezimální počet, neeuklidovské geometrie, počet
pravděpodobnosti, teorii množin, funkcionální analýzu a topologie a další matematické discipliny.
Příběhy matematiky jsou však nejen zrodem nových matematických disciplin, ale také životních osudů,
některých důležitých podnětů a dalších zajímavých souvislostí. Pro některé tvůrčí osobnosti nebyly bez
významu rodinné a dnes bychom také dodali genetické souvislosti, jak tomu bylo u slavné matematické
rodiny Bernoulliů, u jiných se uplatnila funkce genia loci, spojení se slavnou universitní tradicí, jak
tomu bylo u K. F. Gausse a university v Göttingenu. V jiných příbězích působila péče a podpora
významných učitelů, kteří včas dovedli rozpoznat talent a nadání svých žáků, jak to platí zejména
o vztazích P. S. Laplace, který objevil talent mladého A.L. Cauchyho. Mezi obrazy osudů života a díla
významných průkopníků moderního matematického myšlení přirozeně nechybí ani vylíčení a ocenění
osobnosti spojené s Prahou, který měl italské příjmení, psal německy a byl bytostně spojen s naší zemí
a s dobou českého obrození, byl tedy Čechem v tehdejším pojetí (Bohemus), tj. B. Bolzano.
Poměrně rozsáhlejší oblast příběhů je věnována těm tematickým oblastem úzce spojených
s matematikou, které nepochybně výrazněji poznamenaly soudobý civilizační vývoj lidského rodu. Jde
o oblasti označované jako sféry kybernetiky, informatiky a s nimi spojených informačních technologií.
I tyto oblasti mají své předchůdce a osobnosti, které anticipovaly mnohé principy kybernetiky
a informatiky. Mezi ně patří i český inženýr Jaroslav Hrdina, který se narodil v rodině, která se již před
válkou přestěhovala do Ruska. Jaroslav Hrdina se také ovšem podpisoval Jaroslav Janovič Grdina,
působil na vyšším technickém učilišti na Ukrajině v dvacátých letech jako vedoucí katedry mechaniky.
Hlavními průkopníky těchto oborů, jejichž práce i u nás mezi českými specialisty vyvolaly velikou
pozornost, i když to pro jejich sympatizanty nebylo v padesátých letech minulého století nebylo snadné,
byli zejména N. Wiener, J. von Neumann, C. F. Shannon, A. Turing a další. Rozhodně bez významu
nejsou životní osudy mnohých stimulujících osobností, které se podílely na vzniku a rozvoji této
tematické oblasti soudobé vědy. Mnozí z nich nebo alespoň jejich rodiny zažily emigraci z Evropy a to
zemí, v nichž nebyla plně respektována občanská práva a vládl duch nesvobody a netolerance, v nichž se
k moci dostali stoupenci nebo hlasatelé fundamentalistických ideologií. To se týká i českého člena této
skupiny důležitých zakladatelů a průkopníků kybernetiky a informatiky A. Svobody, který sám byl
nucen emigrovat dvakrát, a to na začátku expanze německého nacismu a poté před útlakem totalitní
moci nastolené u nás koncem čtyřicátých let minulého století. Osudy profesora Svobody jsou tak jen
analogií perzekucí účastníků zahraničního odboje a dalších justičních i pracovních represí, jejichž
průvodním jevem nebo doplňkem byla infekce nazvaná „démon souhlasu“.
Kniha o příbězích matematiky je dobrou a přesvědčivou dokumentací skutečnosti, že matematika
a s matematikou spojené obory jsou jednou z nejdůležitějších složek lidských znalostních hodnot
a současné kulturní úrovně. Současně také prokazuje, že lidský tvůrčí intelekt a jeho produkty nemohou
být nahrazeny sebevětší kvantitou těch kroků, které jsou jen opakováním známého, byť v minulosti
zdánlivě osvědčeného.