Poslík velikonoční č.1. 2013

Poslíkův kalendář
Světový den modliteb žen
- 10.4 – 17.00 fara
Historické pozadí doby,
ve které byla vybudována
evangelická kaple v Gutech
- 28.4 – 15:00 – kostel
přednáší Józef Szymeczek
Neděle Matek
- 12.5 – 9:30 kostel
Hudební odpoledne dětí
- 14.5 – 15:00
evangelický kostel
Komorní Lhotka
Konfirmační slavnost
- 26.5 – 9:30 kostel
Víkend rodin s dětmi
- 31.5 – 2.6
Jižní Morava
Sborový den
- 9.6 – 9:30 kostel
další program v areálu PZKO
Zakončení školního roku
- 30.6 – 9:30 kostel
velikonoční č.1/2013
2
Druhá šance
Snad asi každý z nás se setkal s pojmem Bambini di Praga. A byl to
opravdu pojem s velkým P. Byl to světově proslulý dětský pěvecký sbor,
který sklízel samé úspěchy. Dlouhá léta jej vedl sbormistr Bohumil
Kulínský, který s tímto sborem dosáhl asi největší popularity a úspěchu.
Nicméně v roce 2011 Bambini di Praga ukončil svou činnost. Oficiální
důvod nikdy nebyl zveřejněn, ale média spekulovala, že důvodem byl
neúspěch v náboru nových členů do sboru, který byl zapříčiněn kauzou
právě jejich sbormistra, Bohumila Kulínského. Připomenu, že ten byl
v souvislosti s jeho sborem obviněn a také odsouzen za sexuální
zneužívání a ohrožování mravní výchovy jeho svěřenců, či spíše
svěřenkyň. Obětí mělo být 49… Možná se ptáte, proč se zmiňuji o
velikonocích o takových ohavnostech, o takovém člověku, který by si
zasloužil…!
Nedávno jsem s tím člověkem viděl v televizi rozhovor. Musím přiznat, že
na mně zapůsobil velice zvláštně. Ten rozhovor i ten člověk. Mimo jiné
tam také padla otázka jeho další budoucnosti. Kulínský uvedl, že dostal
nějaké nabídky na sbormistrování, takže uvidí. Ve chvíli, kdy byl
odsouzen k trestu vězení za své činy, s ním sympatizovalo asi velice málo
lidí. Pokud vůbec někdo. Když jsem však viděl ten rozhovor, tak mě
zaujalo to, jakým způsobem se celá ta kauza vyvíjela. Nic zvláštního na ní
není. Vina, odsouzení, trest. Spravedlnost zvítězila. Možná bychom taky
mohli skončit. Ale Kulínský na mě tehdy zapůsobil dojmem člověka, který
ten svůj cejch viny sebou ponese dlouho. A je si toho vědom. Ale ono to
nějak z logiky věci vyplývá, že? Na něj pozor, to je ten, co zneužíval děti!
A tady bychom také mohli udělat tečku. Ale zásadní skutečností, ke které
chci celé toto povídání směrovat, je to, že Bohumil Kulínský dostal
druhou šanci. Druhou šanci dělat věci správně, a vyvarovat se chyb, které
udělal. Jak s ní naloží, to už záleží na něm. Přeji mu, aby dobře.
Bratři a sestry, my jsme dostali také druhou šanci. Velikonoce jsou toho
důkazem. Že se to nedá srovnávat s takovým případem? Myslím, že dá.
Jestliže půjdeme do důsledků, tak přece odplatou za každý hřích je smrt.
Ne za menší, větší, lehčí, těžší. Za každý hřích. I tady je naše vina, náš
trest. Ale tak nějak na jiné hlavě, na jiných bedrech, na jiných
probodnutých rukou a nohou. A tady se mi vtírá otázka, kde je ta
spravedlnost, podle které někdy tak horlivě soudíme druhé! Kde je to
3
pravidlo viny a trestu? Ono tady je. Ale trest za mou vinu nese někdo jiný.
Kulínský si trest za svou vinu odpykal sám. Přesto mu v našich očích
zůstává ten cejch jeho viny. Je pravdou, že před Bohem zřejmě svou vinu
nese dál. Ale,kdyby se stala ta milost a Bůh mu odpustil, a kéž by tomu
tak bylo, změnil by se pohled ostatních? Vidíte ten rozdíl? Vidíte, o kolik
to my křesťané máme před Bohem snažší? A to jen díky Jeho
nepředstavitelné lásce a milosti vůči nám. Nikdo nám nedává ten
pomyslný cejch viny za naše každodenní, mnohdy se stále opakující
hříchy. Trest za naší vinu nás díky oběti Ježíše Krista tak nějak míjí.
Možná i tady mají základ slova: Nesuďte, abyste nebyli souzeni!
Procházíme svátky Velikonoc. Svátky, které poukazují na vítězství, nad
vinou, nad hříchem, které poukazují na odpuštění. Svátky, díky kterým
nám byla nabídnuta druhá šance. Druhá, třetí, čtvrtá, jedenáctá,
stotřicátá… A tak si říkám, když už nemusíš pykat, je ti to alespoň líto?
S přáním požehnaných Velikonoc K.O.
Hospodine, co je člověk, že ho bereš na vědomí, co syn člověka,
že na něj myslíš ?
Žalm 144.3
______________________________________________
Jubilejní rok
Když jsme před časem psali s konfirmandy závěrečnou písemnou práci,
jedna z otázek se ptala na stáří našeho kostela. Konfirmandé si v této
otázce nebyli jisti, a tak jsem jim dovolil, aby si zaběhli ke kostelu a
přečetli si nápovědu.
Všem nám, kteří pravidelně docházíme do našeho chrámu, letopočet
vytesaný do jeho základního kamene neomylně napovídá ( 1922 + 1 rok
výstavby = 1923) , že jsme letos vstoupili do jubilejního roku. V srpnu to
bude už krásných 90 let, co se tu smíme scházet. Původně hlavně při
pohřbech, později i při bohoslužbách, a po roce 1950 také při svatbách,
křtech, evangelizacích, koncertech.
Toto věkovité, a jistě nesamozřejmé Boží požehnání, bychom chtěli
v tomto roce uctít a oslavit různými způsoby. Vezměte, proto prosím
těchto pár řádek jako srdečné pozvání, k našim společným jubilejním
oslavám 90 narozenin našeho evangelického chrámu.
4
V neděli 28.dubna nás navštíví historik naší církve Józef Szymeczek,
aby nám přiblížil ona dvacátá léta 20.století, ve kterých naši předkové
evangelickou kapli budovali. Toto historické ohlédnutí začne v 15:00, kde
jinde než v kostele.
Na jaře bude také probíhat výtvarná (možná dokonce multimediální)
soutěž „Víra očima dětí“, ve které se naši nejmladší členové sboru
pokusí nějakým uměleckým způsobem vyjádřit svůj vztah ke svému
kostelu.
Výsledky soutěže budou vyhlášeny během vernisáže, slavnostního
otevření výstavy fotografií, kterou bychom chtěli ve spolupráci s Janem
Myrdaczem připravit na předvečer výročí posvěcení, v sobotu 10.srpna
v 17:00 v sále na faře. ( prosíme pomozte nám výstavu připravit i vy –
pokud doma máte historické fotografie, ze křtu, z konfirmace, svatby,
z bohoslužeb, z evangelizací i z brigád, konaných v našem kostele, a i
snímky jiného druhu, nějak spojené s historií našeho sboru a kostela, rádi
je vystavíme. Fotografie můžete přinášet na faru už na jaře, abychom měli
dost času snímky zkatalogizovat a výstavu připravit )
Během prázdnin vyjde speciální číslo našeho sborového časopisu
Gutský poslík. Na jeho stránkách si budete moci mimo jiné přečíst plné
znění dokumentu, který byl v roce 1922 vložen do základního kamene –
jakýsi vzkaz otců budoucím generacím. Uveřejníme také program
slavnostní bohoslužbyz 12.8.1923, kdy se konalo posvěcení kaple.
V neděli 11.srpna se uskuteční slavnostní bohoslužba u příležitosti
90.výročí posvěcení kostela. Jako hosta jsme symbolicky pozvali pastora
našeho mateřského sboru z Komorní Lhotky Boleslava Firlu. ( byl to
právě ligocký pastor J.Unucka, který ve 20-tých létech 20.století
zastřešoval výstavbu kostela )
Pokud se vše podaří, měli bychom na této slavnosti už sedět v nových
kostelních lavicích! To je jeden z dalších projektů spojených s 90 –
výročím. Možná ten nejnáročnější. I tady můžete pomoci – tím, že
připojíte ruku k dílu, během brigád, a samozřejmě i svými finančními
dary, za které Vám už nyní děkujeme.
V neděli 11.srpna pro Vás připravujeme další neobvyklou akci – výlet do
lesního kostela na Goduli, kde se naší předkové tajně scházeli v době,
kdy jim byl odebrán první kostel – ten historický dřevěný. Bylo to v létech
1654 – 1709. Na tomto památném místě chceme prožít chvíli vděčnosti,
spojenou s písní, modlitbou, Slovem Božím. Pokud to jen trochu bude
možné, vydejte se spolu s námi po stopách našich evangelických předků
5
tak jak oni – pěšky. Vás, kterým nohy a zdraví už tolik neslouží, rádi na
Godulu vyvezeme autem. Tuto akci připravuje naše mládež. ( V případě
hodně nepříznivého počasí, se toto setkání uskuteční v našem kostele )
Na podzim bychom mohli v kostele uspořádat ještě koncert duchovní
hudby, pěveckého sboru a podobně. Jubilejní slavnosti potom uzavře
v Adventu Večer koled.
A jeden bonus na závěr : Už brzy si budete moci zakoupit památeční
fotografie kostela ( ve dvou verzích: větší v rámečku a malou v dopisním
formátu), které vydáváme v souvislosti s jubileem. Fotografie jsou
vyrobeny zajímavou formou dřevotisku.
Věřím, že Vás malé nahlédnutí do programu akcí spojených s 90-tým
výročím posvěcení kostela alespoň trochu nadchlo. Pojďme tedy
s vděčností do práce i do slavení. Může nás k tomu inspirovat i citát, který
byl vykován do jednoho ze dvou původních zvonů kaple :
„Słuchajcie niebiosa i ty ziemio, albowiem Pan mówi...” Izaiasz 1,2
Otcové zakladatelé
6
P.S. Máme tu první úkol pro pamětníky – pomozte nám identifikovat
jednotlivé postavy na historické fotografii, pořízené 22.5.1929, kdy k nám
byly přivezeny původní zvony.
Vlastimil Ciesar
____________________________________________________________
NEZÁVISLÝ
DAR
Řím. 6,23 „ Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život
věčný v Kristu Ježíši našem Pánu“.
Bratří a sestry, milí čtenáři při psaní těchto mých článků mám vždy na
myslí dvě věci:
- těm, kteří již Kristu patří a mají jistotu spasení, jsou tyto články určeny
k povzbuzení, k radosti, k větší horlivosti mluvit o tom druhým.
- pro ty, kteří ještě Kristu nepatří, mají tyto články sloužit k zamýšlení.
A k takovému rozjímání jsou nejlepší Velikonoce, aby každý, kdo
Kristu nepatří, prožil ty tří dny velikonoc s Pánem Ježíšem. Aby spolu
s Kristem tam na kříži Golgoty ukřižoval ten svůj starý hříšný život. A
třetího dne, ten první den po sobotě, aby spolu s tím živým, vzkříšeným
Kristem, i on povstal k životu novému.
Trojjediný třikrát svatý Bůh, stvořitel a vládce celého vesmíru dává
lidskému stvoření dar života věčného. Je to nezávislý dar, stejně jako
vzduch, který dýcháme, jako světlo v den bez mraků, jako osvěžující jarní
déšť, tak i jako láska Boží ke ztracenému světu. Na tom lidské stvoření
nemůže nic změnit, ani to ovlivnit.
- Ef. 2,8-9 „ Milosti tedy jste spasení skrze víru. Spasení není z vás,
je to Boží dar: není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže
chlubit“.
Je to smutné, že se dnes této slavné pravdě tak málo věří. Lidé si stálé
myslí, že je třeba něco pro to udělat, aby dar spasení získali. Ano, pro
mnohé je těžko uvěřit, že Pán Bůh je tak milostivý, že prostě tomu
ztracenému člověku chce věčný život darovat.
Když Pán Ježíš žil zde na této Zemi řekl v rozhovoru jedné samaritánce,
která žila v hříchu. „ Kdybys znala, co dává Bůh a věděla, kdo ti říká,
abys mu dala napít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou “. J
4,10.
7
Boží dar spasení je nezávislý na charakteru a zásluhách člověka, který
Pána Boha o tento dar prosí.
Milí čtenáři ten velký, nedocenitelný a slavný dar věčného života
přichází přímo z Božího srdce. Každý pokus si tento dar zasloužit, nebo
chtít ho nějak splatit svědčí o hluboké neznalosti jeho ceny i dobrotivého
daru dárce.
Dar věčného života, lze obdržet nikoli až jednou po smrti, ale už zde
v tomto pozemském životě. Věčný život, to je opak života přirozeného,
toho života, který je třeba ukřižovat spolu s Kristem. „ On nás zachránil
ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého
slitování, zachránil nás obmytím, jimž jsme se znovu zrodili
k věčnému životu skrze Ducha svatého“. Tt 3,5..
Kdo se znovu nenarodil a neobdržel tento nový, věčný život, ten není
opravdový křesťan:“ Neboť odplatou za hřích je smrt, ale Božím
darem je věčný život v našem Pánu Ježíši Kristu „Řím. 6,23.
Zde poznáváme tu věčnou pravdu, že každý člověk je hříšník. Všichni
jsme zhřešili, a jediné, co si zasloužíme, je smrt, věčné odloučení od Boha.
Bratří a sestry, milí čtenáři Pán Bůh ve své neskonalé lásce právě k nám
ztraceným hříšníkům poslal svého Syna, aby jako Beránek Boží zemřel
místo nás.
Řím. 5,8-9 „ Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za
nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. Tím spíše nyní,
když jsme byli ospravedlnění prolitím jeho krve, budeme skrze něho
zachránění od Božího hněvu“.
Kdo před svatým Pánem Bohem pozná svojí hříšnost a uvěří, že někdo
jiný zemřel za jeho hříchy, tomu Pán Bůh nabízí ve svém Synu zdarma
největší dar: DAR VĚČNÉHO ŽIVOTA.
Pokud tento dar nepřijmeme, je náš život roven věčné smrti. Je to
beznadějné mrhání, smutné a marné hledání něčeho, co by člověka
uspokojilo.
Kdo však vírou v Pána Ježíše Krista přijme tento dar, smí žít radostným,
zářivým životem, úplného uspokojení. „ Kdo je v Kristu, je nové
stvoření. Co je staré pominulo, hle je tu nové“. 2Ko 5,17. Věřte tedy
zvěsti slova Božího: Kdo má Syna, má život: kdo nemá Syna Božího,
nemá život“. 1 J 5,12
Milí čtenáři co platí u tebe? Jsi znovuzrozen, máš Krista? Máš jistotu
života věčného? Chvála Pánu Bohu za každého takového. Nebo stálé ještě
8
hledáš, bloudíš, čas ubíhá a ty kráčíš k věčné smrti? Vykupitel je živ, volá
tě a nabízí ti změnu v tomto čase velikonočním. Je ti nabízen čas pro nové
rozhodnutí: chceš ve svých hříších na věky zahynout, nebo chceš přijmout
ten velký Boží dar a žít věčně?
Kéž tě Pán obdaří moudrosti, abys ses rozhodl správně.
Jiří Folwarczny
_____________________________________________________
WYMOWNA TREŚĆ ŚPIEWU I MUZYKI
Dwie siostry - tak jak w biblijnym podobieństwie wśród Jezusa, lecz w
tym wypadku wypowiedzi, że obie obrały dobrą cząstkę, która nie będzie
im odjęta. Śp. Marta Lasotowa oraz Anna Misiarzowa były zaangażowane
w pracy na Niwie zboru miejscowej parafii. Wyrastały razem jeszcze
z dalszymi dziećmi w rodzinie Niemców w pięknym zakątku doliny
Bystrego w uroczej scenerii przyrody na wzgórzu zwanym Pierdlawiska.
Zastanawiam się nad tym, czy może czyste górskie powietrze lub klimat
tego środowiska nie miał jakiś dodatkowy wpływ na głosy strunowe w ich
świadomości dlatego że wielu z nich, a także genetycznie później i dalsi
z rodziny, byli obdarowani tymi talentami śpiewu, muzyki i gry na
instrumentach. Też starsi zborownicy powiadali zawsze po występach ich
duetu w kościele czy na farze, że to znane i doceniane z Niemieckiej
Kolonije jak nazywamy znowu to miejsce zabudowań na Wyrchach.
Warto przypomnieć, kiedy chwilowo nie funkcjonował chór zborowy, to
z pełną świadomością oraz w powadze skupienia wypełniały tę lukę
upiększenia nabożeństwa właśnie te dwie siostry w wystąpieniach śpiewu
w duecie. Ile tego wszystkiego było w kościele przy różnych
uroczystościach czy na farze w przebiegu godzin biblijnych, wigilijek, itd.
trudno zliczyć. Jednak pozostanie pamięć na wykonane szlachetne
i religijne poczynanie i poświęcenie, za trud i czas w przygotowaniu na
próbach i występach, za swą służbę w ofierze. Warto im oddać
z wdzięcznością gesto poszanowania i podziękowania a chwalić Boga
za to wszystko, co nam daje z swej szczodrej ręki i w tym akcencie śpiewu
czy muzyki, który upiększa i umila nasze ziemskie życie. Również
9
nie można zapomnieć, że obie były długoletnimi chórzystkami guckiego
macierzyńskiego zboru i w swej posłudze jakimiś filarami dawnych
pięknych czasów w historii tego ludu wiary, tego środowiska, tego
otoczenia. A kiedy w dniu pogrzebu, ostatniego pożegnania śp. Marty
wyśpiewała solo, pieśń od organ w kościele, jej siostra Anna, to aż mróz
szedł po plechach wszyskim słuchaczom w wypełnionej świątyni oraz
kierowali głębokie wyrazy uznania za ten artystyczny wyczyn tej
zborowniczki już w podeszłym sędziwym wieku. Co o tym wszystkim
na zakończenie wypowiedzieć. Może tylko tyle, mieć życzenie, ażeby
więcej takich skupisk rodzin muzyczno-śpiewaczych było widocznych
ku pożytkowi.
A że wnuk Renek Adamek przebrał ich pałeczkę śpiewaczego talentu nie
trzeba tu robić żadnej popularyzacji. Bo znamy jego walory i kierujemy do
wspomnień jeho występy przy różnych imprezach zborowych. Bo piękny
śpiew i muzyka to interpretacja sentymentu, która wznosi człowieka nad
wyżyny i daje balzam na duszę człowieka.
Jan Myrdacz
10
MŁODOŚĆ I STAROŚĆ
BÓJ ŻYCIA
W jednej bajce była wypowiedziana taka zagadka: Co lub kto to jest?
Rano chodzi po czterech, w południe po dwóch a wieczorem o trzech.
Jednoznaczna odpowiedź brzmi. To człowiek i jego życiorys. Rano - to
dziecko, które najpierw chodzi po czterech. W południe - to mężczyzna
lub kobieta w sile wieku, którzy chodzą pewnie po dwu nogach. A
wieczorem to sędziwy człowiek na schyłku życia chodzący o trzech,
używając do pomocy laskę. Taki obraz nasuwa nam się w tej wypowiedzi
zagadki. Lecz to życie każdego człowieka to także wielka zagadka. Bo
żaden z nas nie może przewidzieć tego, co będzie przyszłego dnia, za
tydzień, miesiąc czy za rok. Zastanówmy się nad tymi trzema odcinkami,
nad tymi zjawiskami przyrody, ekzystencji trwania. Wielu z nas wie i
doświadcza o tym, ile opieki i poświęcenia potrzebuje to małe dziecię
aniżeli osamostatni się i jest niezależne od drugiej osoby. Ile pytań kładzie
nam do odpowiedzi, ile czerpie nowych rzeczy w strefie swego rozwoju.
Jak nieraz musimy kierować jego postępowanie, ażeby nie zboczyło na złe
tory życia. Jak czasem potrzeba bronić charakteru godnego naśladowania
wzorów. Ile czasu to wymaga do nabycia obserwacji w tej dziedzinie jak
naprzykład matematyka - liczenie, pisanie i czytanie, uporządkowanie czy
Szumiący potok, przeźrocza woda
tak jak młodej dziewczyny uroda
Popłyną niegdyś czasem w dal
wtłaczając w swym sercu żal
Tego spojrzenia na cały świat
pozostawiając w życiu duży ślad
Zmiennego trwania w doczesności
prowadząc nas do wieczności
Istnienia naszego w nadziei
że wszystko biegnie po kolei
Od początku aż do końca
jak wschód i zachód słońca
Chcemy nieraz naszą młodość zachować
ażeby móc z niejednego się radować
Wiemy jednak, że świat i życie się zmienia
również dla teraźniejszego pokolenia
Bo ten darowany czas tak szybko leci
że nie zastawimy go ani w toku stuleci
Lecz każdy według swego przeznaczenia
musi dziwnie wędrować od swegp urodzenia
Więc każdy z nas ma własne marzenia
oraz z tym związane różne wrażenia
Niezważając raczej na własne ordery
obok których nikt nie jest szczery
To z reguły wyższej sprawiedliwości
patrzy Pan Bóg na nas z swej litości
Widoczność jego odblasku z góry
by znów przyjść na świat po raz wtóry
Dlatego ten Król w swej wspaniałości
udziela pokoju, łaski milionom ludności
A my dziękując za to, co dla nas czyni
mamy nadzieję, że nas na lepsze obmieni.
Jan Myrdacz
11
12
posłuszeństwo. Posłużę przykładem, jak nasza mała dwuletnia wnuczka
coś smera ołówkiem po papierze. Powiadam do niej, żeby napisała swoje
imię Natalka. Ze szczerym podziwem patrząc na mnie odpowiada: "Já
jsem ještě malá, neumím psát". Znowu powtarzam jej to samo. A ona robi
coś niesamowitego, oryginalnego. Bierze swoją małą rączkę z ołówkiem i
wkłada do mej dłoni z wypowiedzią "Dědo, pomoz mi to napsat". Wie, że
sama niepodoła, że potrzebne jej jest wsparcie i pewność realizacji tego
małego zadania. A takich autentycznych przykładów byłoby możliwe
przytoczyć dziesiątki. Lecz potem nastaje wiek męski - zwycięski. Iluż to
odważnych ludzi oferowało swe umiejętności, swe ambicje, swą potęgę
myślenia oraz działania na sprawy, które kojarzyły się z rezultatem
wielkich wyczynów, też osiągnięć czy zwidocznienia własnej osoby.
Wielu ludzi dążyło w swym zenicie do celu do mety najwyższych szczebli
w społeczeństwie. Iluż z nich chciało być na piedestale chwały i
popularności. A nieraz dążąc do tych wymiarów, do tych wyników swego
zaangażowania nie zwracali uwagi na bliźniego, na przyjaciela, na
człowieka obok siebie. Iluż z nich swą zatwardziałością pychy czy
wyniosłością degraduje tego naprzeciw, tego mniej aktywnego. Bo świat
dzisiejszy, obrazowo mówiąc, to taka dżungla, w której silnieszy
wygrywa, pozbawiając szacunku drugiego. Takie niestety są nastawione
mantinele, że ten zza marginesu już się nieraz nie liczy. Lecz to wszystko
po upływie czasu ziemskiego, po latach obfitości przemija, jest
nakierowane w tę stronę przypowieści tej zagadki bajkowej. Człowiek
chcąc czy nie, prędzej czy później ocknie się w tym środowisku w tej
rzeszy tych, którym to jest tak potrzebna laska dla wsparcia, kiedy musi
poruszać się o trzech w swym życiu. Są jednak wyjątki, kiedy niektórzy w
głębokiej sędziwości potrafią sobie jakoś doradzać, nie są oddani na łaskę
drugich, nie potrzebują aż takiej opieki. Jendak lat nie ubywa, tylko
przybywa a z tym także kłopotów i wyrzeczeń, starości. Wszystko to
w dziwnym dla nas skojarzeniu, że człowiek sędziwy powoli staje się
w wielu wypadkach podobnym dziecku. Tak jak już wspominałem
o rękach, to znowu potwierdzam ten przykład swych odwiedzin w Domu
Seniora. Wówczas mój znajomy, już przeszło 94letni obywatel tego
ośrodka opieki społecznej, chciał z łóżka wyłączyć telewizor w tym
wypadku pomagając sobie długim kijem - patykiem, zapinając i wypinając
główny wyłącznik (guzik u telewizji). Lecz i ten manewr był dla niego
za ciężki, bo trzęsąca się ręka nie mogła natrafić do tego miejsca do tego
punktu. No i musiałem posłużyć własną ręką jak u tej wspominanej
13
wnuczki - pomoz mi, ať se netrápím a ulehči mi ten malý úkol. Tak, tak
wygląda obrazowo to życie człowieka - od młodości do sędziwości, od
urodzenia do umierania, od teraźniejszości prowadząc nas od wieczności.
Owszem i zawsze z tym najlepszym przewodnikiem ze Stwórcą Świata.
W tej świadomości nasuwa mi się jeszcze jeden rzeczywisty obraz
przetransformowany do ujęcia fotograficznego, które wykonał przy okazji
naszej pierwszej wspólnej wystawy przed 40laty w klubie PZKO
w Gutach ks. senior Kazimierz Suchanek. Tam uwidocznił zdjęcie
staruszki trzymającą na kolanach prawnuczka. To obleciało i w wydruku
gazet regionalnych. Nasuwa się pytanie , czy potem ci młodzi z tej
generacji nowoczesnej potrafią podtrzymać na kolanech w modlitwie
w godności, w dostojności tych w podeszłym wieku, którzy
zabezpieczali ich rozwój, wykształcenie, zasady moralne, te wartości
przygotowawcze do życia. Bo żyć razem w miłości, szacunku, to wielka
rzecz, to ocean spokojny, to dar z góry.
Jan Myrdacz
14
Zimní víkend v Písku 8.-10.2
Po všech těch přestupech z autobusu do autobusu a nejmíň hodinovém
čekání na autobusovém nádraží v Jablunkově, které jsme si zkrátili
návštěvou Penny Marketu a po ještě kilometrové chůzi pěšky do kopce,
jsme se konečně dostali k místu činu. Dřevěný srub v Písku! Po rozdělení
pokojů nám začalo být zima, naštěstí ve společenské místnosti stál on,
zachránce ,který byl připraven nás zahřát. Krb. Druhé naštěstí pro nás
bylo, že jsme měli Marka Tyrlíka, který udržoval v chatě neustále teplo a
za to mu děkujeme! ☺ Neštěstí to však bylo pro tu kůlničku na dříví,
která může být ráda, že tam ještě stojí…První den, když pomineme oběd a
večeři, jsme hráli hlavně společenské hry ,bylo studium ,zpívání písní,
povídali jsme si a vážně nechtějte vědět v kolik jsme šli spát. Druhý den
po skvělé snídani od maminek, nás čekala náročná cesta přes Polanku na
Gírovou. Byla náročná proto, že všichni museli dávat pozor na to, aby
nestoupli a tím nenarušili stopy běžkařů, které vedly všude kolem nás.
Žertuju! Označení náročná si vysloužila hlavně z toho důvodu, že naše
nohy musely šlapat do kopce a zároveň se brodit sněhem, nám sahajícím
skoro až ke kolenům. I přes všechna náročná opatření jsme si cestou užili
spoustu legrace a do cíle jsme došli. Chata už byla napůl obsazená běžkaři,
tak mládežníci obsadili tu druhou půlku a dali si teplou polévku nebo
Kofolu. Do srubu jsme se vrátili celí mokří, takže se u krbu strhl litý boj o
místo na sušení. Zbytek dne byl opět prožitý u Božího slova,
společenských her, oslavných písní, diskuzí a skončil zaslouženým
odpočinkem. V neděli ráno po snídani jsme se sbalili, uklidili chatu a
vyrazili na bohoslužbu do kostela v Písku, kde jsme byli mile přivítáni.
Bohoslužbu jsme, ale museli opustit dřív, abychom stihli autobus. Byl to
skvělý víkend, plný zábavy. Komu by se chtělo domů? Už se těším na
příští rok!.. ☺
Klára Ciesarová
____________________________________________________________
I Z R A E L
20 faktů o Izraeli a o blízkovýchodním konfliktu
Která strana v tom blízkovýchodním konfliktu je v právu? Následně
uvedené body sestavil jeden vysokoškolský učitel. Tyto výstižné a poučné
body byly přeloženy z angličtiny a pro nás zveřejněny v Mezinárodním
časopise o biblických proroctvích: „ Volání uprostřed noci “.
1. Izrael jako národ a Jeruzalém:
Izrael se stal národem r. 1312 př. Kristem, čili dvě tisíciletí před
vznikem a rozšířením islámu.
2. Dvě desetiletí po založení dnešního státu Izrael, v roce 1967, začali
palestinští uprchlíci vnímat sami sebe jako součást palestinského
národa.
15
16
3. Od obsazení Kanánu Izraelci (kolem roku 1272 př. Kr.) zde židovský
13. Arabsko-izraelský konflikt:
národ žil a panoval celé jedno tisíciletí. Po 3 000 roků zde nepřetržitě
žili Židé, i když často pod cizí vládou.
4. Po ovládnutí svaté země Araby v roce 635 po Kristu, netrvala tato
jedná nadvláda Arabů déle než 22 roků. Muslimové vládli v zemi až
od roku 1917 s přerušením na 88 roků.
5. Více než 3 000 roků je Jeruzalém milovaným hlavním městem
židovského národa, i když od roku 70 do roku 1948 neměli Židé svůj
vlastní stát. Jeruzalém nebyl nikdy hlavním městem nějakého
muslimského národa. Ani když město obsadili Jordánci, nechtěli ho
mít jako hlavní město a ani žádní arabští státníci jej nenavštívili.
6. O Jeruzalému je v Tenachu, hebrejské Bibli, zmínka více než 700x,
v Koránu však ani jednou.
7. Jeruzalém prohlásil hlavním městem David asi před 3000 roky, když
jej osvobodil od Jebuzitů, kteří Jeruzalém založili.
8. Židé na celém světě se při modlitbě obracejí směrem k Jeruzalému,
muslimové jsou k němu při modlitbě obrácení zády.
9. Arabští a židovští uprchlíci v roce 1948:
Arabové byli svými arabskými vůdci vybízení, aby Izrael opustili.
Vůdcové jim slibovali, že Židy ze země vyženou. Nato opustilo zemi
68% arabského obyvatelstva, aniž by kdy spatřili jediného izraelského
vojáka.
10. Násilí, pronásledování a pogromy ze strany domorodých obyvatel
Způsobily, že Židé utíkali z arabských zemí, které byly jejích
domovem.
11. Počet arabských uprchlíků, kteří roku 1948 opustili Izrael, se
odhaduje na 630 000. Počet židovských vystěhovalců s arabských
zemí je přibližně stejný.
12. Navzdory obrovské rozloze okolních arabských států nebyli
arabští uprchlíci úmyslně mezi jejích obyvatele začlenění. Z jednoho
milionu uprchlíků od konce druhé světové války jsou arabští uprchlíci
jediní na světě, které země jejích vlastního národa nepřijaly. Židovští
uprchlíci jsou naproti tomu plně začleněni do státu Izrael, ačkoliv jeho
rozloha není větší než svazového státu New Jersey nebo německé
spolkové země Hesensko.
Araby zastupuje celkem 8 různých národů, Palestince nepočítaje.
Židovský národ je jen jeden. Arabské státy již začaly pět velkých
válek proti Izraeli a všecky prohrály. Izrael ve všech válkách se bránil
a vyhrál.
14. V chartě OOP je stálé ještě požadavek na zničeni státu Izrael.
Izrael vydal Palestinské autonomii velká území na západním břehu
Jordánu a zásobil je zbraněmi.
15. Pod jordánskou správou došlo k znesvěcení míst pro Židy svatých.
Židé měli zakázány přístup ke svým svatyním. Pod izraelskou
správou jsou všechny křesťanské i muslimské svatyně zachované a
přístupné lidem všech náboženství.
16. Organizace spojených národů a Izrael:
OSN vydala do roku 1990 celkem 175 rezolucí Rady bezpečnosti,
z nich 97 bylo namířeno proti Izraeli.
17. Generální shromáždění OSN vydalo do roku 1990 celkem 690
rezolucí. Z nich bylo 429 namířeno proti Izraeli.
18. Když Jordánci zničili v Jeruzalémě 58 židovských synagog, OSN
mlčela.
19. Stejně OSN mlčela k tomu, když Jordánci systematický poškozovali
židovské hroby na Olivové hoře.
20. Když Jordánci praktikovali politiku srovnatelnou s apartheidem
a bránili Židům navštívit Chrámovou horu a Zeď nářků, OSN opět
mlčela.
17
Bratří a sestry, milí čtenáři žijeme v neuvěřitelné době. Musíme si proto
položit otázku, jakou roli v ní chceme hrát my. Co odpovíme svým dětem,
vnukům, až se nás zeptají, jak jsme se zachovali v období rozhodujícího
obratu v údělu židovského národa, když jsme měli příležitost se nějak
projevit?
Pravda a skutečný mír jsou univerzální hodnoty, které všichni
zastupujeme, a proto je také musíme znát.
Fakta jsou na skutečnosti založené argumenty, které nelze oddiskutovat.
Fakta hovoří jasněji než nějaké libovolné sestavení obhajoby.
18
Poradím vám jednu věc, kterou bychom my všichni křesťané měli dělat,
po přečtení tohoto článku. A to již jen proto, že Boží Syn přišel na tuto
zem, do Izraele, mezi vyvolený národ, aby ho poznali v první řadě oni.
Avšak pro svou lásku i k nám hříšníkům z okolních pronárodů, zaplatil i
za nás výkupné prolitím svaté, nevinné krve, na kříži Golgoty. Proto
bychom měli dělat alespoň maličkost pro tento Bohem vyvolený národ.
Tou maličkosti pro nás, avšak velikou věci v očích našeho Vykupitele a
Spasitele je modlitba za tento národ, za stát Izrael. My nemusíme při
modlitbě obracet svou tvář k Jeruzalému. My obracejme a pozvedejme
svůj zrak i hlas k nebesům, aby On Bůh Abrahama, Izáka a Jákoba
uchoval svůj lid i národ do doby, než přijde podruhé na tuto zem ve veliké
moci a slávě jako Mesiáš a Král, který na této zemi zřídí se království.
Nad všemi národy tohoto světa, bude vládnout z toho dnešního města
Jeruzalém.
Šalom
Jiří Folwarczny
DOBRODRUŽSTVÍ PAVLOVA
Adolf Novotný
XXI. JMÉNO KRISTOVO NELZE ZNEUŽÍVAT
„"Ne každý, kdo mi říká "Pane, Pane", vejde do království nebeského, ale
ten, kdož činí vůli Otce mého, kterýž v nebesích jest." Mt 7,21
Toto slovo řekl Pán Ježíš, když mluvil o posledním soudu. Před
tento soud se bude muset postavit každý z nás, mladý jako starý, hoch i
děvče. Bůh ho bude soudit podle toho, jak kdo měl rád Pána Ježíše. A tu
přijdou mnozí, kteří se budou ohánět jménem Pána Ježíše Krista. Budou
říkat, že jsou křesťané, ba mnozí budou vykládat, že o Pánu Ježíši
kázali, v jeho jménu vyháněli ďábly a konali zázračné činy, ale Pán Ježíš
sám prohlásí, že je nikdy neznal. Ono totiž nestačí dovolávat se jména
Kristova, nestačí říkat "Pane, Pane". Bůh bude soudit podle toho, kdo jak
činil jeho vůli.
A jeho vůle je, aby každý přijal Pána Ježíše za svého Spasitele a
svrchovaného Pána, jemuž sloužit a jehož poslouchat pokládá za
největší radost. Jsou lidé, kteří mají Pána Ježíše plná ústa, ale žijí tak,
jakoby Pána Ježíše vůbec nebylo, jednají tak, jak se jim líbí. Jsou pak
dokonce lidé, kteří chtějí na Pánu Ježíši vydělávat.
S takovými lidmi se setkal apoštol Pavel. Odcestoval do Malé Asie, kde
zanechal Akvilu a Priscillu, a sám odjel do Antiochie se slibem, že se co
nejdříve vrátí a že se se svými přáteli setká v Efezu, nejbohatším městě
Malé Asie. Ať tam na něho čekají. V Efezu byl chrám k poctě bohyně
Diany, který byl pokládán za jeden ze sedmi divů světa. Bylo zde také
velmi mnoho židovských obchodníků a potulných židovských kouzelníků,
kteří pomocí zaklínacích formulí vyháněli za peníze zlé duchy. Říkali, že
tyto kouzelnické
formule mají od Šalomouna. Při čarování také
vyslovovali jeho jméno. Byly tu také vyráběny a prodávány kouzelné
knihy se zaříkávacími formulemi. Zde se tedy usadil Akvila a začal kázat.
Ale získal jen dvanáct lidí!
19
20
Ale tu přišel Pavel. Začal ihned kázat v synagoze. Trvalo to tři měsíce,
než ho Židé vyhodili. A tu se Pavel rozhodl, že najme zvláštní místnost
ve škole pohanského mudrce Tyranna. Ten totiž přednášel ve své škole
jen do jedenácti dopoledne a od čtyř odpoledne. Pavel tedy mohl kázat
od jedenácti do čtyř. Bůh se přiznával k jeho práci a dal mu i moc, kterou
kdysi svěřil apoštolům. Pavel totiž uzdravoval nemocné ve jménu Pána
Ježíše. Brzy mluvilo o Pavlovi celé město. Někteří pověrčiví lidé si
dokonce vypůjčovali Pavlovy části oděvu a nosili je domů, aby je
přikládali na nemocné ve víře, že se tak uzdraví. Nevíme, co tomu říkal
Pavel, ale v bibli stojí, že se skutečně nemocným ulevilo a že dokonce zlí
duchové z lidí odcházeli.
PRO DĚTI
Venku moc barev není, tak můžete vybarvit obrázek.
Malování podle čísel
1 oranžová, 2 - červená, 3- světle zelená, 4 - tmavě zelená, 5 - žlutá,
6 - modrá
A teď přišli ti kouzelníci. Byli to synové představeného synagogy,
jakéhosi Scévy. Když viděli, že Pavel uzdravuje jménem Pána Ježíše,
řekli si, že by to mohlo sloužit jejich obchodu. S Pánem Ježíšem ovšem
neměli nic společného. Nevěřili v něho, ani nebyli jeho učedníky. Když k
nim jednou přivedli člověka, posedlého zlým duchem, zvolali: „Zaklínáme
tě Ježíšem, kterého káže Pavel!“ Zlý duch jim odpověděl:
„Ježíše znám, o Pavlovi vím, ale kdo jste vy ?“ A člověk, v kterém byl
ten duch, na ně skočil a tak je zřídil, že utekli z toho domu nazí a
zranění. Jméno Pána Ježíše se nesmí zneužívat. Jeho jménem smí
mluvit jen jeho učedník. Bůh nedovolí, aby jméno jeho Syna přišlo v
porouhání.
Když se tohle rozneslo po městě, bázeň se zmocnila všech. Mnozí
přicházeli k apoštolům a přiznávali se ke svým hříchům. Jiní přinášeli
"svaté" obrázky a sošky, kouzelné knihy a zaklínací papírky. Dali vše na
hromadu a zapálili, aby je to nepokoušelo. A víte, co to stálo ? 50 000
zlatých korun. Ale kde působí Pán Ježíš, tam mizí i pověra, i kdyby to
mělo stát sebevíc peněz. Tak i v Efezu bylo zvelebováno jméno Pána
Ježíše a mnozí se odnaučili brát jeho jméno nadarmo. Ne každý, kdo se
jménem Pána Ježíše ohání, obstojí před Bohem. Jen ti, kteří mu slouží
celým srdcem, mohou se jeho jménem chlubit.
ČTI: Sk 18,19-23 l9,1-20
21
22
Duben
Chovancová Marie
Bartoszová Žofie
Liberda Jan
Turoňová Emilie
Witos Ladislav
Górny Alexander
79 let
74 let
73 let
78 lat
73 let
82 let
Květen
Wawroszová Emilie
Bartosz Jiří
Szotkovská Pavla
Chovancová Anna
Sabelová Helena
Kaletová Helena
Górny Bronislav
Górná Helena
Bobek Jan
Žmijová Helena
Kiszová Vanda
Witosová Žofie
89 let
75 let
73 let
81 let
78 let
87 lat
74 lat
91 let
82 let
87 let
60 let
70 let
Červen
Chlebková Anna
Saganová Vanda
Pietrová Helena
65 let
77 let
72 lat
Vydává sbor SCEAV Guty pro své vnitřní potřeby.
Adresa redakce: SCEAV Guty č. 91, 739 55 Smilovice
e-mail: [email protected] www.guty.estranky.cz tel. 737 203 807
Vychází čtyřikrát ročně. Toto číslo vychází 31.března 2013
„Žijte v Hospodinově bázní, jeho svatí, vždyť kdo se ho bojí,
nemají nedostatek.
Žalm 34,10
23
24