3/2015 (PDF - 0,6 MB) - Horní Počernice

3/2015 (PDF - 0,6 MB) - Horní Počernice

Sbor Českobratrské církve evangelické v Horních Počernicích
S b o r o v ý d o p i s 3/2015
ročník XIV.
podzimní číslo vychází 4. října 2015
Tak se Noemi vrátila a s ní se navrátila z Moábských polí její snacha,
moábská Rút. Přišly do Betléma, když začínala sklizeň ječmene.
Rút 1,22
Milé sestry a milí bratři,
v malé starozákonní knížce o Rút se dvakrát mluví o tom, že se někdo stal migrantem, opustil svůj domov a přišel
jako host do nového prostředí neznámé země. Nejprve je to Noemi s rodinou, která v době, kdy byl v Judsku hlad,
najde útočiště v sousedním Moábu. A potom je to naopak její ovdovělá snacha Rút, Moábka, která z lásky k Noemi
opouští své rodiště, a vrací se s ní do judského Betléma („domu chleba“), abys ní nesla její trpký úděl. „Lid tvůj, lid můj
a Bůh tvůj, Bůh můj…“ Právě tato cizinka se pak dostane do rodokmenu krále Davida a její jméno se objeví mezi jmény
čtyř žen Starého zákona v rodokmenu Ježíše Krista. Její význam tak zastíní i mnohé z „domácích víry“.
Protože v Judsku právě probíhá sklizeň ječmene, rozhodne se Rút jít na pole, aby v situaci nouze sbírala za ženci
spadlé klasy. A Noemi ji v tom podpoří. Ale Rút nejde na pole sbírat klasy jako žebračka. Její počínání není zoufalý
pokus s nadějí, že snad někde na poli nějaké zrníčko zůstane zapomenuto. Dnes bychom řekli, že si Rút jako cizinka jde
pro sociální pomoc, kterou si nedůstojně nevyžebrává, ale všichni dobře vědí, že na ni má právo a nikdo jí to právo
nebude upírat. Vždyť ti, kdo se podílejí na sklizni obilí, mají příkaz, zakotvený v zákoně Mojžíšově, aby spadlé klasy
nesbírali, ale nechali je právě kvůli potřebným cizincům, sirotkům a vdovám ležet na zemi. Rút se jako cizinka spolu s
Noemi ocitla ve hmotné nouzi, ale Noemi už dobře ví, že na takové situace je v Hospodinově lidu pamatováno. Ve třetí
knize Mojžíšově je zavedení tohoto nařízení o povinnosti pamatovat na příchozí, cizince, sirotky a vdovy zakončeno
slovy: „Já jsem Hospodin váš Bůh, který jsem vás vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.“ K té svobodě, kterou jsi od
Hospodina dostal a ke které tě vede, patří také citlivost pro všechny pronásledované, opuštěné a jinak potřebné. Vždyť
jsi sám poznal, jak těžký může být úděl cizinců, když ses stal nevítaným migrantem v Egyptě… V ovzduší víry v
Hospodina, ve společenství těch, kdo jej vyznávají, má proto cizinec v nouzi na milosrdenství a soucit druhých právo.
Žádné snad, možná. Ve společenství víry může člověk v nouzi pomoc očekávat, má právo ji očekávat. A kde se jí
nedočká, tam je s tím společenstvím něco zásadního v nepořádku…
A tak nám přes vzdálenost několika tisíciletí Starý zákon připomíná, že milosrdenství a solidarita s těmi, kdo
přicházejí jako potřební do „domu chleba“, do míst hojnosti, není jenom citovým hnutím mysli, ale že je to jeden
z nejdůležitějších pilířů lidské pospolitosti, který ovlivňuje také zákonodárství a otevřenost vůči těm, kdo se ocitli
různými způsoby „pod koly dějin“.
Milosrdenství a z něho vyrůstající solidarita s potřebnými, je důležitý pilíř, na kterém vyrostla a stojí naše evropská
civilizace se svými židovskými a křesťanskými kořeny. Je třeba to stále připomínat. Právě tam, kde pravidelně otvíráme
slova Starého zákona a evangelium Pána Ježíše Krista a kde nás oslovilo Boží milosrdenství a slitování, tam bychom pro
to měli mít zvlášť ostře vnímavé „senzory“ víry. Možná že právě dnes je ten čas, kdy se bude prověřovat, nakolik to, co
jsme od Hospodina a od Krista přijali, proniklo skutečně náš život a tím i naše vztahy k těm, kdo jako Noemi nebo Rút
přicházejí do cizí země, aby v ní hledali azyl a přijetí.
V posledních dnech jsem smutný z toho, jak jsme v našich sdělovacích prostředků a v projevech naprosté většiny
našich politických představitelů stále jenom strašeni příchodem migrantů a tím, co všechno negativního nás po jejich
příchodu čeká. Neměli bychom spíš přemýšlet nad tím, čím tito lidé prošli, jak nás jejich příchod může obohatit a v čem
pro nás mohou být přínosem? I to je podnět knihy Rút. Proto jsme také tentokrát věnovali část obsahu našeho
Sborového dopisu právě tomuto tématu.
Petr Firbas, farář sboru
Setkání s Alenou Fendrychovou a možnosti pomoci migrantům
Ve čtvrtek 17. září se někteří z nás zúčastnili setkání se sestrou Alenou Fendrychovou, členkou střešovického sboru ČCE,
která pracuje ve Středisku celostátních služeb a programů Diakonie ČCE jako koordinátorka práce s migranty. O této
práci se můžete dovědět také na internetových stránkách scps.diakonie.cz.
V první části nás sestra Fendrychová podrobně seznámila se základní legislativou, která se týká uprchlíků a
azylantů. Je dobré vědět, kdo má u nás statut uprchlíka, na koho se vztahuje statut mezinárodní ochrany, kdo má
nárok na statut doplňkové ochrany a jaký je postup, když u nás někdo zažádá o azyl. Řadu základních informací lze
dnes získat také na stránkách Ministerstva vnitra, které zřídilo zvláštní portál, který je věnovaný migraci. Podle statistik
je v současné době nejvíc uprchlíků ze Sýrie (asi 4 milióny), z Afganistánu (asi 2,7 miliónů), ze Somálska (asi 1,2 miliónů)
a z Eritreje. Podle průzkumů veřejného mínění má paradoxně právě naše republika, kterou zatím téměř žádní uprchlíci
neprocházejí, ze všech států EU největší strach z jejich příchodu.
Ve druhé části nám sestra Fendrychová vyprávěla o práci střediska, které se věnuje také pomoci cizincům, kteří se
staly obětí vykořisťování ze strany zaměstnavatelů a potřebují právní pomoc a někdy i dočasnou ochranu. Možnosti
střediska jsou omezené, a přece mohli jeho pracovníci už řadě konkrétních jednotlivců i rodin pomoci. Devět let jezdila
sestra Fendrychová do detenčního zařízení v Bělé, kde vedla se ženami, které tam se svými rodinami čekaly na udělení
azylu, šicí dílnu. Je potřebné slyšet o konkrétních osudech lidí, kteří neměli takové životní šance a možnosti, jaké máme
my. V rámci programu „Buď sousedem“ se středisku podařilo v uplynulých letech ve spolupráci s některými sbory naší
církve najít například několika rodinám z Barmy zázemí a tak jim pomoci, aby se mohly po získání azylu snáze
integrovat v naší zemi. To je velice potřebný program i v situaci, ve které jsme teď a bude to výzva i pro naše sbory, ať
už jednotlivě, nebo v ekumenické spolupráci v místě a jistě také ve spolupráci s místními úřady.
Jak víme, musela v minulém týdnu naše vláda přes své odmítavé stanovisko přijmout kvóty, které se týkají
přerozdělení uprchlíků a byly naprostou většinou států schváleny na evropském setkání v úterý 22. září. Z 66000
uprchlíků, kteří se budou aktuálně přerozdělovat z Itálie a Řecka, připadá na naši zemi zatím pouze 1591 lidí. Počet se
téměř neliší od původního závazku České republiky, že k nám během tří let přesídlí 1500 uprchlíků, především rodin. Ve
srovnání s některými západními státy je toto číslo směšně nízké a strašení, které slyšíme ze strany některých politiků, je
trapné a nevěrohodné.
Sestra Fendrychová nás také informovala, že 17. 9. se už potřetí sešla pracovní skupina pro přípravu a realizaci
přesídlení a relokace, která připravuje právní podmínky a také další integrační programy právě pro ty, kdo budou
postupně přicházet do naší země. Na integračním programu spolupracuje i Arcidiecézní charita a v pracovní skupině
jsou zástupci Biskupské konference a Ekumenické rady církví. Odtud by měly přijít také do našich sborů a farností už
konkrétní podněty k možnostem pomoci. Zcela aktuální je nyní podpora syrské křesťanské rodiny, která požádala v
naší církvi o pomoc při přesídlení z Damašku do České republiky. Její příběh zveřejňujeme i s číslem účtu, na který je
případně možné zaslat dobrovolný finanční dar.
Setkání se sestrou Fendrychovou nám ukázalo na problém, se kterým se někdy velmi jednostranně setkáváme v
médiích, z jiného úhlu. Strachu z nezná-mého se nejlépe zbavíme, když se seznámíme s konkrétními lidmi a jejich osudy.
Globální problém nevyřešíme, ale můžeme pomoci aspoň v malém. Před tímto úkolem teď stojíme. Zároveň jsem
přesvědčen, že bychom jako lidé oslovení evangeliem neměli v naší společnosti podporovat nebezpečnou atmosféru
strachu a uzavřenosti.
Petr Firbas
Pomoc syrské rodině
Vážení bratři a sestry,
dovolte mi obrátit se na vás s prosbou o pomoc při přesídlení jedné syrské rodiny z Damašku do České republiky.
Na Synodní radu a posléze na naše středisko se mailem obrátila paní Adla s prosbou o podporu při přesídlení své rodiny
– jí, jejích dvou dcer (6 a 3 let) a jejího muže do Prahy. Její prosbu podpořil při našem setkání i otec paní Adly, Syřan,
lékař v důchodu, který žije v Praze a pracoval léta v českém zdravotnictví. Paní Adla a její dcery mají české občanství,
manžel je Syřan, všichni jsou křesťané a žijí celý život v Sýrii. Matka paní Adly je Češka. Dům, ve kterém žila paní Adla
s rodinou blízko Damašku, byl zničen při válečném konfliktu. Paní Adla a její muž přišli o práci, žijí u manželovy matky v
Damašku, v důsledku války všichni strádají. Ale hlavním důvodem k tomu, že se chtějí přestěhovat do ČR, je obava o
bezpečí a život svých dvou dětí. Píše, že se obávají únosů, které jsou tam běžné, píše, že se necítí bezpečně také kvůli
svému křesťanskému vyznání. Chtěli by začít nový život v České republice a žádají nás, jestli bychom jim v tom mohli
pomoci. Jak již bylo řečeno, paní Adla má české občanství, přijet do Čech a zůstat tady i s rodinou by nebylo tedy asi tak
velkým problémem, jakému čelí ostatní uprchlíci z válečných zón (problémy s dokumenty při vstupu do země,
obtížnost dosáhnout na azyl - udělenou mezinárodní ochranu). Ale problémem je, že na přesídlení nemají peníze. A ty
budou potřebovat pro první měsíce života v ČR, než se naučí česky, najdou si práci a budou moci sebe a děti sami živit.
Otec je sice může podpořit při jejich integraci do české společnosti, ale nepomůže jim finančně, protože je v důchodu.
Paní Adla a děti budou mít v první fázi nárok na to, na co mají čeští občané – dávky v hmotné nouzi a dávky sociální
podpory (příspěvek na bydlení, přídavky na děti). Manžel bude muset žádat o nějaký typ pobytu. Ale je jisté, že budou
potřebovat finanční podporu do začátku, protože dávky se vždy vyplácejí s velkým zpožděním od zažádání a také nikdy
nepokryjí celé náklady.
A to je také důvod, proč se obracím s prosbou o pomoc na pražské sbory. Zdá se mi, že tato potřebná rodina,
která si nás sama našla, má velkou šanci s určitou pomocí se v ČR dobře integrovat… Pokud se rozhodnete přispět,
bude možné poslat na účet Diakonie speciálně pro tento účel zřízený. Dárce, pokud nám dají na sebe spojení, potom
budeme informovat, kolik peněz přišlo a na co byly finance použity. Číslo sbírkového účtu 356666359/0800, variabilní
symbol 198. Přispívat můžete rovněž pomocí darovacího certifikátu na http:// www.mnohotvaripomoci.cz/podpora
syrske rodiny.
S díky a pozdravem
Alena Fendrychová, koordinátorka pro práci s migranty, Diakonie ČCE
Středisko celostátních programů a služeb
Kontakt: [email protected], tel. 739244668
Nikdo neopustí svůj domov
Warsan Shire
nikdo neopustí svůj domov aniž
by se domov stal tlamou žraloka
utíkáš k hranicím tehdy
když vidíš, že utíká celé město
sousedé utíkají rychleji než ty
krvavý dech v hrdlech
kluk, se kterým jsi chodila do školy
ten, který tě bláznivě líbal za starou plechárnou
třímá pušku větší, než je sám
opouštíš svůj domov
jen tehdy, když ti tvůj domov nedovolí zůstat
nikdo neopustí svůj domov, pokud ho domov sám nevyžene
plameny pod nohama
svírání v břiše
nikdy by tě nenapadlo, že bys mohl něco takového udělat
dokud čepel nevypálila hrozby na tvé šíji
a stejně sis pak pobroukával hymnu
a trhal cestovní pas na záchodech na letišti
a vzlykal, když každé další sousto papíru
ti stvrzovalo, že se nevrátíš.
je třeba, abyste pochopili,
že nikdo neposadí své dítě do lodi,
pokud voda není bezpečnější než pevnina
nikdo si nebude pálit dlaně pod vagony vlaku
nikdo nebude trávit dny a noci v nitru kamiónu
jíst noviny
pokud kilometry, které musí překonat
neznamenají víc, než jen cestování.
nikdo nebude podlézat ploty
nikdo nechce být bit
litován
nikdo si nevybere uprchlický tábor
nebo tělesnou prohlídku, po které tělo bolí
nebo vězení, protože vězení je bezpečnější
než hořící město
a jeden dozorce v noci
je lepší než plný náklaďák mužů, kteří vypadají jako tvůj táta
to by nikdo neunesl
nikdo by to nestrpěl
nikdo nemá tak hroší kůži
táhněte domů černoši
běženci
špinaví migranti
žadatelé o azyl
vysáváte naši zem
negři s nataženýma rukama
divně páchnou
barbaři
zpackali si to ve své zemi a teď chtějí zaneřádit tu naši
jak vám tato slova
nevraživé pohledy
nevadí
možná proto, že bolest je mírnější
než když máte urvanou končetinu
nebo jsou slova jemnější
než čtrnáct mužů mezi tvýma nohama
nebo jsou ty nadávky snesitelnější
než sutiny
než kosti
než tělo tvého dítěte na cucky
chci se vrátit domů
ale domov je chřtán žraloka
domov je nabitá puška
a nikdo domov neopustí
pokud tě domov nežene až na pobřeží
pokud ti domov nepřikáže, abys zrychlil krok
a nic si s sebou nebral
plazil se pouští
brodil se oceány
topil se
byl zachráněn
hladový
žebral
zapomněl na svou hrdost
přežití je důležitější
nikdo neopustí svůj domov, pokud tě hlas domova nenabádá
běž, uteč ode mne, teď
nevím, čím jsem se stal
ale vím, že kdekoliv je bezpečněji než doma
2. 9. 2015
Warsan Shire (1988) je somálská básnířka narozená v Keni, nyní žijící v Londýně.
Báseň přeložili Daniela a Tomáš Bískovi.
Seniorátní setkání v Dobříši
Když jsme v kostele narazili na pozvánku do Dobříše na seniorátní setkání, zaujaly mě nejprve dvě věci - místo (Dobříš a
okolí mám moc ráda) a program tedy hlavně odpolední přednáška
Věry Pokorné o vývoji sebereflexe u
dětí. Vítka zaujalo, že to je v Dobříši,
kde nikdy nebyl, a že tu je farářem
Samuel Hejzlar, kterého zná od
dětství. Termín se nám hodil, a tak
jsme nakonec na seniorátní setkání
vyrazili.
Byl to skvěle strávený den.
Kázání pro všechny připravil Matěj
Opočenský z Vršovic, lidé ze sboru
napekli a navařili, počasí vyšlo
náramně, takže posedět na zahradě
u fary bylo velmi příjemné. A zahradu
mají v Dobříši vážně náramnou –
nejen děcka ocenila pískoviště, kolotoč, prolézačku se skluzavkou a pingpongový stůl.
U oběda se povídalo (kdo odkud doputoval, jak se budovala fara a zvelebovala zahrada, kdo se s kým jak dlouho
neviděl), po obědě děti šly v doprovodu několika mládežníků a maminek na ještě větší hřiště a my jsme si vyslechli
přednášku. Ta byla moc zajímavá. Nakonec nebyla jen o sebereflexi, ale také o důležitosti rozvoje řeči u malých dětí.
Myslím, že skoro všichni přítomní po ní přemýšleli, jak vlastně mluví či mluvili se svými dětmi, a jak jednou budou mluvit
s vnoučaty. Setkání se zúčastnily jak mladé rodiny s dětmi, tak i starší generace a dobříšští se o nás úžasně starali. A
budeme-li mít (my z Počernic) cestu kolem, jsme srdečně zváni.
Alena Pudlovská
Letní sborový tábor ve Stříbrné Skalici 15.–22. 7. 2015
Už podruhé se náš dětský sborový tábor mohl konat v areálu junácké základny v Posázaví, v údolí vzdáleném od okolní
civilizace, asi 1,5 km od Stříbrné Skalice. Téměř celý týden teploty příliš neklesaly pod 35 stupňů, ale většinu času jsme
trávili na louce nebo v okolních lesích, takže vedro bylo snesitelné. Když pořádáte tábor podruhé na stejném místě, má
to své výhody. Znáte už terén, víte kudy vést trasy lesních her, kuchařka už přesně ví, co bude mít v kuchyni k disposici.
Navíc je vždycky příjemné když se můžete vracet na místa, kde jste už jednou prožili něco pěkného. Letos se nás sešlo
osmnáct. Sestava byla stejná jako v loňském roce, jen přibyly dvě děti. Nejstarší kluky jsme už využili jako praktikanty,
pomáhali s přípravou her, střídali se v přípravách programu k ohni, vzali si na starost ranní rozcvičky a na závěr výborně
připravili stezku odvahy. Většina osazenstva se letos docela dobře obešla bez mobilů.
Při ranních pobožnostech v přírodní „kapli“, totiž v kruhu na dřevěných lavičkách pod větvemi rozložitého smrku,
jsme si vyprávěli o životě apoštola Pavla. Na výklady opět navazovala hlavní táborová hra, při které jsme se v malém
lesním kaňonu spouštěli na laně z „damašských hradeb“ a cestou necestou pak zase směřovali do tábora –
Jeruzaléma. V teplotách, které se reálně blížily těm maloasijským, jsme zažívali první Pavlovu misijní cestu až do Derbe
a zpět, skládali obraz starověkých Athén a schovávali apoštola Pavla, vždy někoho z každé skupiny, v okolních lesích, a
to tak dokonale, že ho jedna skupina vůbec nenašla. Po vyprávění o Pavlově cestě po moří do Říma vyráběly obě
skupiny, modří a červení, římské galéry. Moc děkuji opět Jirkovi Eliášovi, ale také Vojtovi Mrklasovi a Vítkovi Jůzovi za
všechnu pomoc. A také Pavle Vrbové, která se věnovala především tábornicím věkově nejmladším.
S koupáním v rybníku byl letos problém, protože kvalita vody už nebyla v suchých vedrech příliš dobrá. Proto jsme
vyrazili přímo k laguně řeky Sázavy a v pondělí uspořádali výlet do Benešova, kde jsme strávili celé odpoledne na
místním koupališti. K plné spokojenosti všech strávníků nám letos opět výborně vařila Adéla Zbytovská, která s Pavlou
zajišťovala také nákupy a zásobování. Díky za to. Pan Peška, který je správcem tábora, nás už pozval na příští rok. Tak
snad to zase vyjde. A ještě přidávám několik postřehů a zážitků dalších účastníků tábora.
Postřehy samotných táborníků:
Na tábor jsem se těšil už několik měsíců dopředu. Jednak proto, že se zase uvidím s Petrem a s ostatními, se kterými se
moc nevídám, protože jsem z Hradce, ale také jsem se těšil na
program. Ten nás totiž během tábora provází příběhem vybrané
biblické postavy tak poutavě, že si můžeme během her doslova zažít
pocity a nesnáze tohoto hrdiny na vlastní kůži. To dá člověku
mnohem víc, než obyčejné kázání. Hlavně si toho víc zapamatuje:). Co
vám budu povídat, tábor byl super a všechna moje očekávání splnil do
posledního puntíku. Program, hry a dokonce i počasí. A když mi v tom
v příštím roce nic nezabrání, pojedu zase.
Vítek Jůza, Hradec Králové
Na letošním táboře se mi nejvíce líbila noční bojovka, kdy jsme šli ve
tmě okolo brodu a starší kluci nás strašili. Také jsme si letos užili různá
koupaliště a pěkné výlety a večerní hry. Na táboře jsem si moc
pochutnal na jídle, obzvlášť na výborném řízečku a lívanečcích s marmeládou a nesmím zapomenout ještě na skvělé
palačinky. Ještě teď se mi sbíhají sliny a moc vzpomínám na naše kuchařky – Adélu a Pavlu.
Tom Mrklas, 10 let
Letos byla nejlepší bojovka, kde jsem ji pomáhal organizovat a dělal jsem tam strašidlo „Bílý přízrak“. Také se mi moc
líbily výlety – byli jsme ve městě Benešově i na tamním koupališti, pak v Sázavě v přírodním koupališti, kde jsme již
jednou byli, ale opět to stálo za to. Letošní táborové hry pro mne osobně byly nejlepší ze všech táborů, na kterých jsem
zatím se sborem byl.
Josef Mrklas, 13 let
Letošní tábor jsem si jako každý jiný rok užil. Letos jsem byl poprvé praktikantem a bylo to pro mne velmi zajímavé a
odnesl jsem si mnoho nových zkušeností. Bavilo mě pomáhat při organizaci soutěží, vymýšlení aktivit pro volný čas a
přípravě večerního programu se zpěvem, kytarou a soutěžemi. Doufám, že příští rok se bude tábor konat zase a já
budu u toho.
Vojta Mrklas, 17 let
Na táboře byly výborné snídaně. Rád
jsem hrál volejbal. Byli tam hodní
vedoucí, kteří nám rádi pomohli. Byl
tam moc hezký program, měl jsem rád
ranní bohoslužby s Petrem. Modří jsou
dobří, už je to tak.
Honzík Kubita, 9 let
Letošní sborový tábor se opět vydařil.
Místo, které jsme letos obývali již
podruhé, je nejen v krásném prostředí,
odkud se daly podnikat nejrůznější výlety do okolí, ale je sem také dobrá dostupnost autem. Tentokrát hlavní téma
táborové hry znělo: „Cesty apoštola Pavla“. Aktivity, které byly součástí této celotáborové hry, měl úžasně
propracované náš pan farář Petr Firbas. O doprovodný program se letos také starali Vojta Mrklas a Vítek Jůza a patří
jim za to velký dík. O zábavu také nebyla nouze a večerní táborové hry u ohně krásně završily uplynulý den. Velký dík
patří také naší kuchařce Adéle Zbytovské, bez které by se letošní tábor nemohl uskutečnit, potřebná energie z velmi
bohaté a výživné stravy by nám scházela. Děti si to na letošním táboře, alespoň myslím, velice užily.
Jiří Eliáš
Program sborových setkání v říjnu 2015
neděle 4.10.
bohoslužby v 9:30
kazatel: Zdeněk Halas - ordinovaný presbyter
neděle 11.10. bohoslužby v 9:30
kazatel: Martin Hrubeš - kurátor sboru
neděle 18.10. bohoslužby Díkčinění v 9:30
s vysluhováním Večeře Páně
neděle 25.10. bohoslužby v 9:30
Během bohoslužeb odcházejí děti do nedělní školy.
Biblické hodiny:
út 6.10. v 18:30 na faře,
čt 22.10. v 18:30 na faře,
út 13.10. v 18:00 u Eliášových v Klánovicích,
út 27.10. v 18:00 u ses. Pfannové v Újezdě n. Lesy
Němčina: každou středu v 19:00
Biblický program pro děti v Zelenči: každou středu ve 14:00
Schůze staršovstva: 6.10. v 19:30
Setkání s hostem: ve čtvrtek 15.10. v 19:30 na téma:
Jak se žije v Japonsku nejen křesťanům - o svých zkušenostech bude s promítáním vyprávět Kateřina Vojkůvková,
kurátorka sboru ČCE v Dobříši.
Do všech shromáždění našeho sboru jste srdečně zváni!
Úřední hodiny kazatele: úterý 16:00–17:30, středa 9:00–11:00, pátek 9:00–11:00.
Adresa farního sboru: Třebešovská 2101/46, Praha 9 - Horní Počernice, PSČ 193 00
Bankovní spojení: č. ú. 2400484971/2010, Telefon sboru: 281 922 216
Mobil kazatele: 776 303 960, Mobil kurátora: 737 645 375, 602 160 117
www stránky sboru: http//horni-pocernice.evangnet.cz