Vzdělání pro Vaši budoucnost - Vysoká škola podnikání a práva
Transkript
Vzdělání pro Vaši budoucnost - Vysoká škola podnikání a práva
Číslo 1 Ročník II. 2014 Vzdělání pro Vaši budoucnost Michálkovická 1810/181, Ostrava - Slezská Ostrava, 710 00, Česká Republika www.vsp.cz Číslo 1 Ročník II. 2014 VSP Entrepreneurship Studies EDITOR-IN-CHIEF assoc. prof. Ivo Formánek, Ph.D. (Ostrava Business School, Ostrava, Associate Professor) ASSOCIATE EDITOR Renata Nárožná (Ostrava Business School, Ostrava) The VSP Entrepreneurship Studies is a scholarly peer-reviewed journal focused on entrepreneurship, economics, finance, management, marketing and pedagogy issues with a Central European perspective. The journal is primarily intended for senior managers and university and business school professors. The VSP Entrepreneurship Studies is published quarterly by Ostrava Business School, Ostrava, Czech Republic. Ostrava Business School, Michálkovická 1810/181, Ostrava – Slezská Ostrava, 710 00, Czech Republic Registration MK Czech Republic ISSN: 1802-0453 (Online) 1 Scientific Board (in alphabetical order) assoc. prof. Vladimír Krajčík, Ph.D. (Ostrava Business School, Ostrava, Associate Professor) prof. Zdeněk Mikoláš, Ph.D. (Ostrava Business School, Ostrava, Professor) prof. Růžena Petříková, Ph.D. (Ostrava Business School, Ostrava, Professor) prof. Jiří Polách, Ph.D. (Ostrava Business School, Ostrava, Professor) prof. Vítězslav Zamarský, Ph.D. (Ostrava Business School, Ostrava, Professor) Editorial Board (in alphabetical order) assoc. prof. Olga Březinová, Ph.D. (Ostrava Business School, Ostrava, Associate Professor) Renáta Nešporková, Ph.D. MBA (Ostrava Business School, Ostrava) assoc. prof. Václav Nétek, Ph.D. (Ostrava Business School, Ostrava) Jan Skipala (Ostrava Business School, Ostrava) Vladimír Vavrečka, Ph.D. (Ostrava Business School, Ostrava) 2 CONTENTS EDITORIAL Ivo Formánek: Foreword ....................................................................................................... 5 ENTERPRENEURSHIP Ivo Formánek: Identification of creative and innovative companies ............................................................... 8 Barbara VOJVODÍKOVÁ, Vítězslav ZAMARSKÝ: Brownfields: A Liability or Potential ? ................................................................................. 23 Dagmar Válková, Zdeněk Mikoláš: Family business……………………………………………………………… ... …………..51 ECONOMICS AND FINANCE Olga BŘEZINOVÁ: Economic view of foreign direct investment ......................................................................... 41 PEDAGOGY Jan SKIPALA: The level of autonomy and responsibilities of manager in education ….…………… .... … 51 3 EDITORIAL Dear readers, After some time you just receive the first issue of 2014 professional-scientific journal of the Ostrava Business School plc, titled "Entrepreneurship Studies." The journal is quarterly edited and is conceived as a platform on which we would like to publish interesting papers by the staff and students of the OBS as well as colleagues and students from other universities. We would be really delighted at views and opinions of business representatives and the leaders of the major companies. The journal is published exclusively in an electronic form. It is therefore not "extension" or "poor relation" of a printed form magazine. It is an underappreciated journal, which has only the electronic form. Today's issue contains papers particularly relating to business and entrepreneurship and the problems of pedagogical practice. We wish you a pleasant and interesting reading By the editors assoc. prof. Ivo Formánek, Ph.D. Editor-in-Chief 4 ENTERPRENEURSHIP IDENTIFICATION OF CREATIVE AND INNOVATIVE COMPANIES Ivo FORMÁNEK1 ABSTRACT Today's companies must face very stiff competition and very turbulent political and economic environment. There are many ways how to deal with these conditions. One of them is process and product innovation and optimization. The main goal of innovations is to create business advantage from mind, good ideas to market. But it’s easier said than done because of the constantly growing complexity of the processes and products that should be innovated. The objective of this paper is to present a system approach for identification of creative and innovative companies we suggested for the Moravien-Silesian Region. KEY WORDS Identification, creativity, innovation, enterprise, creative and innovative companies. ÚVOD Dnešní firmy musí čelit velmi tvrdé konkurenci a velmi turbulentnímu politickému a ekonomickému prostředí. Existuje mnoho způsobů, jak se vypořádat s těmito podmínkami. Jedním z těchto způsobů je inovace a optimalizace procesů a výrobků. 1 Correspondence address: assoc. prof. Ivo Formánek, Ph.D.; phone: +420 595 228 149; cell phone: +420 737 207 969; e-mail: [email protected]; institution: Vysoká škola podnikání, a.s. Ostrava, Michálkovická 1810/181, 710 00 Ostrava, Czech Republic; www.vsp.cz 5 Hlavním cílem inovací je vytvořit z dobrých nápadů obchodní výhodu na trhu. Jenže to se snadněji řekne, než udělá, protože složitost procesů a produktů, které by měly být inovovány, neustále roste. Cílem tohoto příspěvku je prezentovat systematický přístup k identifikaci kreativních a inovativních firem, který jsme navrhli pro výzkum v podmínkách Moravskoslezského kraje. Výzkum je prováděn v rámci výzkumného úkolu “Model kreativních a inovačních míst a jeho ověření v podmínkách Moravskoslezského kraje”. 1 PARAMETRY VÝZKUMU Parametry výzkumu lze stručně charakterizovat následujícím způsobem: Cíl výzkumu. Hlavním cílem výzkumu bylo vytvoření modelu, který by hodnotil kreativitu a inovativnost vybraných firem, resp. vybraných podniků (dále jen vybraných míst). Cílem výzkumu byla rovněž verifikace validity vytvořeného modelu v podmínkách Moravskoslezského kraje (dále jen MSK). Vědecká metoda. Jako vědecká metoda byl zvolen smíšený výzkum, který kombinuje kvantitativní sběr dat s následným kvalitativním hodnocením a obsahovou analýzou. Výzkum popisuje vybraná místa pomocí znaků vyjadřujících jejich kreativitu a inovativnost. Zaměření výzkumu. Výzkum byl zaměřen na formulaci a testování platnosti vědecké hypotézy (její potvrzení nebo odmítnutí). Vědecká hypotéza. Hypotézou výzkumu je tvrzení, že skutečně kreativní a inovativní místa se musí vyznačovat maximálním bodovým hodnocením domén 2, 3 a 4 dotazníku. Dotazník. Jako nástroj pro sběr dat byl vytvořen dotazník, který je uveden v kapitole 3 příspěvku. V kapitole 3 je rovněž popsáno, jak byl dotazník vytvořen. Data. Data pro výzkum představují odpovědi respondentů zaznamenané v dotazníku. Respondenti. Respondenty dotazníku byli pracovníci vyššího a středního managementu, kteří hodnocená místa dobře znají – byli schopni odpovědně a relevantně odpovědět na dotazník. V zájmu objektivity byli při vyplňování dotazníků přítomni i pracovníci VŠP, kteří v případě nejasností zodpovídali dotazy respondentů. 6 Základní soubor výzkumu. Základní soubor výzkumu představují všechna místa v MSK. Výběrový soubor výzkumu. Jako výběrový soubor bylo zvoleno 25 míst. Počet zvolených míst byl dán omezenými zdroji na výzkum (omezené zdroje lidské a finanční). Pro validitu výzkumu by bylo vhodnější volit větší výběrový soubor, nicméně toto nebylo možné díky omezeným zdrojům. Průběh výzkumu. Nejdříve byla vytvořena vědecká hypotéza, která formulovala parametry míst vyznačujících se kreativitou a inovativností. Na základě formulovaných parametrů byl vytvořen dotazník. Dotazník byl zpracován pomocí nástroje, který byl vytvořen v programu MS Excel. Výstupem nástroje je pavučinový graf. 2 SJEDNOCENÍ ODBORNÝCH POJMŮ Tato kapitola obsahuje definice důležitých odborných pojmů používaných ve výzkumu. Účelem kapitoly je sjednotit používanou terminologii. Inovace je obnova a rozšíření škály výrobků a služeb a s nimi spojených trhů, vytvoření nových metod výroby, dodávek a distribuce zavedení změn řízení, organizace práce, pracovních podmínek a kvalifikace pracovní síly (Úřad vlády ČR, 2004). Hlavním zdrojem inovací je výzkum a vývoj, tzv. technologická inovace (Úřad vlády ČR, 2004). Inovace je více než pouhá idea nebo nápad, je to implementace, uvedení nápadu v život. Rovněž se nedá zaměňovat s kreativitou. Kreativita je v podstatě dovednost, zatímco inovace představuje proces, který začíná nápadem nebo představou, následují různé stupně vývoje, které vyústí do samotné implementace. Jak idea, tak kreativita jsou jistě nedílnými součástmi inovace, nicméně ani jedna z nich sama o sobě nepostačuje podniku či organizaci úspěšně rozvinout tvůrčí myšlenky k naplnění inovace (Úřad vlády ČR, 2004). Kreativita je schopnost (Dacey & Lennon, 2000), (Lokšová & Lokša, 2003), (Žák, 2011): generovat nové, neobvyklé ale přitom přijatelné a užitečné nápady, řešení, myšlenky a díla za použití kombinace, změny a reaplikace existujících nápadů, nejde přitom o tvoření něčeho z ničeho. postoj jednotlivce, který charakterizuje (Žák, 2011): souhlas s přijímáním změn a novinek, ochota hrát si s nápady a myšlenkami a flexibilita v pohledu na věc. proces charakterizovaný (Žák, 2011): tvrdou prací, kontinuální myšlenkovou činností na generování řešení, prostorem pro improvizaci a řádem 7 Organizace uplatňující kulturu inovace – inovační organizace, inovační místo je taková organizace, kde jsou inovace nedílnou součástí, stálou hodnotou a předpokladem pro činnost organizace. Organizace s opravdovou inovační kulturou vytváří postupně celé inovační svazky. Nejedná se tedy o pouhé jednorázové nebo náhodné akce, ale o stálou, trvale udržitelnou inovaci. Není lepší cesty k vytváření inovativního prostředí a inovativní kultury, jež se potom stává součástí kultury korporativní, podnikové (Úřad vlády ČR, 2004). Inovační proces je komplexní a závisí na širokém okruhu faktorů, mezi které patří výzkum, experimentální vývoj, adaptace, ochrana a komercionalizace nových výrobků, výrobních procesů a organizačních forem. Soudobá inovační politika vyspělých zemí staví do centra pozornosti nikoliv jen vývoj a výzkum, nýbrž ekonomickou a environmentální inovaci, která závisí ve stále větší míře nejen na výsledcích výzkumu, ale rovněž na kvalitě rozvinutí podnikatelských aktivit a na schopnosti jednotlivců, firem a regionů přizpůsobovat se permanentním změnám a reagovat na společenskou objednávku (Úřad vlády ČR, 2004). Propojení inovace a marketingu. Propojením inovace s marketingem dochází k interakci inovačního systému s ekonomickou oblastí. Tím se inovace stávají nikoli marginálním, ale naopak centrálním jevem průmyslové dynamiky, která umožňuje zvýšení konkurenceschopnosti výrobků a služeb a tím i zlepšování konkurenční pozice podniků na trhu (Úřad vlády ČR, 2004). Inovační systém. Základní funkcí inovačního systému v ČR je tvorba a realizace inovační strategie a realizační inovační politiky na vládní i nevládní úrovni. Ty spočívají zejména v analýze a vytváření a v dalším zkvalitňování podmínek pro rozvoj inovačního podnikání, včetně budování potřebného legislativního rámce. Důležité je plnění úkolů a výzev v oblasti koordinační a metodické (Úřad vlády ČR, 2004). Inovační systém v České republice (dále jen v ČR) tvoří čtyři základní pilíře - podsystémy. Jsou to (Úřad vlády ČR, 2004): Řídicí skložky – státní a veřejná správa, vláda, ministerstva, regionální a místní správa (legislativní, iniciační a regulační aktivity). Vzdělávací systém – celoživotní učení, zahrnující počáteční a další vzdělávání. Finance – rizikový kapitál (venture capital), rizikové financování (risk funding), předstartovní kapitál (seed capital). Inovační podnikání – firmy a subjekty, které se zabývají inovačními aktivitami v širokém slova smyslu (včetně hraničních oblastí jako jsou výzkum a vývoj, nové technologie a materiály, rozvoj lidských zdrojů, průzkum a rozvoj trhu, inovační marketing) 8 Poznámka: Inovační podnikání je INOVAČNÍ využívání zdrojů, které máme k dispozici, k uspokojování potřeb a očekávání ZÁKAZNÍKA za účelem vydělávání PENĚZ. Inovační infrastruktura ČR je systém vztahů mezi jednotlivými výzkumnými, vývojovými, výrobními, obchodními a dalšími specializovanými subjekty, charakterizovaný jejich vzájemnou spoluprací s cílem komercializovat výsledky výzkumu – od analýzy a legislativy, přes výzkum po technologický transfer, finální výrobu a marketing (Úřad vlády ČR, 2004). Hodnocení inovačního prostředí. Pro střízlivé vyhodnocení vývoje inovačního prostředí v ČR je třeba vzít v úvahu celý komplex jevů a charakteristik, výzkumů, statistik, ale i názorů a postojů. Ty se někdy i významně liší podle příslušnosti k subjektům inovační infrastruktury, které se různým způsobem podílejí na inovačním procesu v jednotě jeho obou základních částí – invenční a inovační. U předkladatelů zcela různorodých materiálů je třeba vzít v úvahu již jejich základní pojetí inovačních funkcí. Od zcela partikulárního a technicistního chápání inovace jako pouhého vylepšování výrobku až po téměř bezbřehou a silně teoretickou filosofii inovace jako základního stavebního prvku moderní ekonomiky. Pro technokraty je často deklarovaným zásadním cílem inovační politiky pouze výrazné zvýšení výkonnosti českého průmyslu formou zavedení výroby a prodeje výrobků s vysokou přidanou hodnotou a nízkou energetickou a surovinovou náročností. Pro některé teoretiky je naopak inovace téměř filosofickým pojmem. Pro mnohé je už dnes inovace dokonce politikum (Úřad vlády ČR, 2004). Zcela přirozeně se liší chápání inovací i podle míry a způsobu participace v celém inovačním systému. Jinak hodnotí tento vývoj státní správa a jinak soukromý sektor. Velké rozdíly v náhledu na tuto problematiku jsou i mezi různými resorty, regiony a profesními uskupeními (Úřad vlády ČR, 2004). 3 DOTAZNÍK PRO IDENTIFIKACI KREATIVNÍCH A INOVAČNÍCH MÍST Jako základ pro vytvoření dotazníku pro identifikaci kreativních a inovačních míst byl zvolen dotazník, který pro identifikaci indikátoru EPI (Entrepreneurial Performance Index) vytvořil M. H. Morris (Kuratko et al., 2011). Indikátor EPI měří frekvenci i intenzitu podnikavosti (míru inovativnosti, proaktivity a přijímání rizika) v organizacích. Navíc se zaměřuje i na inovaci produtků - služeb a výrobků. Pro potřeby výzkumu byl dotazník EPI dále podstatně rozšířen. Rozšířené body jsou zvýrazněny červeně. Rozšíření bylo provedeno na základě studia literatury, např. (Franková, 2011), (Jáč at al., 2005), (Košturiak & Chál, 2008), (Kuratko et al., 2011), (Úřad vlády ČR, 2004), (Vlček, 2011) a (Žák, 2011). 9 3.1 Dotazník Dotazník je tvořen soustavou následujících tabulek. 3.1.1 Dimenze 1 Tabulka 1 Dimenze 1 - Orientace/zaměření firmy Pro naši společnost je charakteristický/é, resp. lze konstatovat: 01 02 03 04 05 06 07 Vysoký podíl zavedení nových výrobků a služeb (včetně nových vlastností) ve srovnání s konkurencí Důraz na aplikaci metod trvalého zlepšování ve výrobě, administrativě a poskytovaných službách Přijímání rizika top manažery při vyhledávání a využití nejistých/rizikových růstových příležitostí Filozofie „žij a nech žít“ ve vztahu ke konkurenci Zkušení manažeři využívají kreativní techniky při vyhledávání nových a neobvyklých řešení problémů Filozofie top managementu zdůrazňující osvědčené produkty a služby a vyhýbající se vysokým nákladům na vývoj nového produktu Charismatický vůdce ve vedení společnosti Určitě ne 1 Ne Nevím Ano 2 3 4 Určitě ne 1 Ne Nevím Ano 2 3 4 Určitě ne 1 Ne Nevím Ano 2 3 4 Určitě ne 1 Ne Nevím Ano 2 3 4 Určitě ne 1 Ne Nevím Ano 2 3 4 Určitě ne 1 Ne Nevím Ano 2 3 4 Určitě ne 1 Ne Nevím Ano 2 3 4 (Zdroj: Kuratko et al., 2011) 10 Určitě ano 5 Určitě ano 5 Určitě ano 5 Určitě ano 5 Určitě ano 5 Určitě ano 5 Určitě ano 5 3.1.2 Dimenze 2 Tabulka 2 Dimenze 2 - Zavedení nových výrobků (pro firmy nabízející výrobky) Pro naši společnost je charakteristický/é, resp. lze konstatovat: 01 02 03 04 05 06 07 08 Kolik nových výrobků zavedla vaše společnost v posledních dvou letech ve srovnání s minulostí? Kolik zlepšení výrobků nebo jejich úprav jste zavedli v posledních dvou letech ve srovnání s minulostí? Jaký je počet nově zavedených výrobků ve vaší společnosti ve srovnání s konkurencí? Do jaké míry se jedná u nově zvedených výrobků o zcela nové výrobky, které nebyly dříve na vašich trzích nabízeny? Zvyšují nově zavedené výrobky výrazně hodnotu pro zákazníka i pro firmu? Zvyšují nově zavedené výrobky kvalitu života zákazníka? Zlepšují nově zavedené výrobky životní prostředí? Poskytují nově zavedené výrobky kromě měřitelných hodnot i emoce? Řeší nově zavedené výrobky problémy, sny, tužby a cíle zákazníka? Výrazně méně 1 Méně Stejně Více 2 3 4 Výrazně méně 1 Méně Stejně Více 2 3 4 Výrazně méně 1 Méně Stejně Více 2 3 4 V malém rozsahu Ne Nevím Ano 1 2 3 4 Určitě ne 1 Ne Nevím Ano 2 3 4 Určitě ne 1 Ne Nevím Ano 2 3 4 Určitě ne 1 Ne Nevím Ano 2 3 4 Určitě ne 1 Ne Nevím Ano 2 3 4 Výrazně více 5 Výrazně více 5 Výrazně více 5 Ve značném rozsahu 5 Určitě ano 5 Určitě ano 5 Určitě ano 5 Určitě ano 5 11 09 10 11 12 13 14 15 Odstraňují nově zavedené výrobky rozpor, konflikt, paradigma nebo 1 protiřečení, které ještě nebylo vyřešeno? Představují nově zavedené výrobky řešení z jiných oborů? Představují nově zavedené výrobky výsledky výzkumu a vývoje? Představují nově zavedené výrobky analogie z přírody (bionika)? Představují nově zavedené výrobky evoluční a technické trendy? Sledují nově zavedené výrobky současné sociální trendy a životní styl? Představují nově zavedené výrobky nové trendy na trhu? Určitě ne 1 Ne Nevím Ano 2 3 4 Určitě ne 1 Ne Nevím Ano 2 3 4 Určitě ne 1 Ne Nevím Ano 2 3 4 Určitě ne 1 Ne Nevím Ano 2 3 4 Určitě ne 1 Ne Nevím Ano 2 3 4 Určitě ne 1 Ne Nevím Ano 2 3 4 Určitě ne 1 Ne Nevím Ano 2 3 4 (Zdroj: Kuratko et al., 2011; Autor, 2014) 1 Např. „více práce za méně času“, „vyšší tuhost a pevnost konstrukce při nižší váze konstrukce“, „delší trvanlivost při nižších nákladech“, atd. 12 Určitě ano 5 Určitě ano 5 Určitě ano 5 Určitě ano 5 Určitě ano 5 Určitě ano 5 Určitě ano 5 3.1.3 Dimenze 3 Tabulka 3 Dimenze 3 - Zavedení nových služeb (pro firmy nabízející služby) Pro naši společnost je charakteristický/é, resp. lze konstatovat: 01 02 03 04 05 06 07 08 Kolik nových služeb zavedla vaše společnost v posledních dvou letech Kolik významných zlepšení služeb nebo jejich podstatných úprav jste zavedli v posledních dvou letech? Jaký je počet nově zavedených služeb ve vaší společnosti ve srovnání s konkurencí? Do jaké míry se jedná u nově zvedených služeb o zcela nové služby, které nebyly dříve na vašich trzích nabízeny? Zvyšují nově zavedené služby výrazně hodnotu pro zákazníka i pro firmu? Zvyšují nově zavedené služby kvalitu života zákazníka? Zlepšují nově zavedené služby životní prostředí? Poskytují nově zavedené služby kromě měřitelných hodnot i emoce? Řeší nově zavedené služby problémy, sny, tužby a cíle zákazníka? Výrazně méně Méně Stejně Více Výrazně více 1 2 3 4 5 Výrazně méně Méně Stejně Více Výrazně více 1 2 3 4 5 Výrazně méně Méně Stejně Více Výrazně více 1 2 3 4 5 V malém rozsahu Ne Nevím Ano Ve značném rozsahu 1 2 3 4 5 Určitě ne Ne Nevím Ano Určitě ano 1 2 3 4 5 Určitě ne Ne Nevím Ano Určitě ano 1 2 3 4 5 Určitě ne Ne Nevím Ano Určitě ano 1 2 3 4 5 Určitě ne Ne Nevím Ano Určitě ano 1 2 3 4 5 Určitě ne Ne Nevím Ano Určitě ano 13 09 10 11 12 13 14 15 Odstraňují nově zavedené služby rozpor, konflikt, paradigma nebo protiřečení, 1 které ještě nebylo vyřešeno? Představují nově zavedené služby řešení z jiných oborů? Představují nově zavedené výsledky výzkumu a vývoje? Představují nově zavedené analogie z přírody (bionika)? Představují nově zavedené evoluční a technické trendy? služby služby služby Sledují nově zavedené služby současné sociální trendy a životní styl? Představují nově zavedené služby nové trendy na trhu? 1 2 3 4 5 Určitě ne Ne Nevím Ano Určitě ano 1 2 3 4 5 Určitě ne Ne Nevím Ano Určitě ano 1 2 3 4 5 Určitě ne Ne Nevím Ano Určitě ano 1 2 3 4 5 Určitě ne Ne Nevím Ano Určitě ano 1 2 3 4 5 Určitě ne Ne Nevím Ano Určitě ano 1 2 3 4 5 Určitě ne Ne Nevím Ano Určitě ano 1 2 3 4 5 (Zdroj: Kuratko et al., 2011; Autor, 2014) 1 Např. „více práce za méně času“, „vyšší tuhost a pevnost konstrukce při nižší váze konstrukce“, „delší trvanlivost při nižších nákladech“, atd. 14 3.1.4 Dimenze 4 Tabulka 4 Dimenze 4 - Zavedení nových procesů Pro naši společnost je charakteristický/é, resp. lze konstatovat: 01 02 03 04 Prosím ohodnoťte počet podstatných nových procesů nebo metod zavedených v posledních dvou letech. Mezi příklady inovace lze zařadit např. nový systém řízení zákaznických služeb, nový přístup k prodeji či distribuci Představují nové procesy zavedené v posledních dvou letech výsledek nebo důsledek výzkumu, experimentálního vývoje, adaptace, ochrany a komercionalizace nových výrobků, výrobních procesů a organizačních forem? Představují nové procesy zavedené v posledních dvou letech výsledek nebo důsledek ekonomické inovace, která umožňuje rozvinutí podnikatelských aktivit a přizpůsobení se společenským změnám a trendům? Představují nové procesy zavedené v posledních dvou letech výsledek nebo důsledek environmentální inovace, která umožňuje rozvinutí podnikatelských aktivit a přizpůsobení se společenským změnám a trendům? V malém rozsahu Ne Nevím Ano Ve značném rozsahu 1 2 3 4 5 Určitě ne Ne Nevím Ano Určitě ano 1 2 3 4 5 Určitě ne Ne Nevím Ano Určitě ano 1 2 3 4 5 Určitě ne Ne Nevím Ano Určitě ano 1 2 3 4 5 (Zdroj: Kuratko et al., 2011; Autor, 2014) 3.1.5 Dimenze 5 Následující otázky se vztahují k přístupům, které stojí v základech podnikání vaší firmy. Označte na pětibodové škále tu hodnotu, která vyjadřuje důraz, jež klade vaše firma na daná 15 dvě kritéria. Hodnota 1 vyjadřuje větší důraz na tvrzení nalevo, hodnota 5 vyjadřuje větší důraz na tvrzení napravo. Tabulka 5a Dimenze 5 - Klíčové dimenze chování organizace 1. Současná strategická orientace naší firmy je Dána primárně zdroji, v současnosti kontrolujeme které 1 2 3 4 5 Ovlivněna primárně vnímáním nevyužité příležitosti Tabulka 5b Dimenze 5 - Klíčové dimenze chování organizace 2. Ve vazbě k novým příležitostem je pro naši společnost příznačné Rychle se chytit příležitosti, využít ji, vydělat na ní a posunout se k další příležitosti 1 2 3 4 5 Přístup spočívající v postupném využívání a dlouhodobým charakterem příležitostí Tabulka 5c Dimenze 5 - Klíčové dimenze chování organizace 3. Přístup naší společnosti při investování zdrojů do nových příležitostí směřuje k zahrnutí Více fází s minimálními závazky v každé fázi 1 2 3 4 5 Jedné fáze, do které jsou zapojeny všechny závazky spojené s rozhodnutím Tabulka 5d Dimenze 5 - Klíčové dimenze chování organizace 4. Při řízení a kontrole zdrojů směřujeme k Epizodickému použití, pronájmu, nájmu, smluvnímu využití a outsourcingu zdrojů 16 1 2 3 4 5 Vlastnictví, nákupu, kontrole a zapojení zdrojů, které využíváme Tabulka 5e Dimenze 5 - Klíčové dimenze chování organizace 5. Řídící organizační struktura naší společnosti je Plochá struktura neformálními sítěmi s mnoha 1 2 3 4 5 Hierarchická struktura s jasně definovanými autoritami a odpovědností Tabulka 5f Dimenze 5 - Klíčové dimenze chování organizace 6. Systém odměňování je v naší společnosti Postaven na hodnotách a týmové práci s neomezeným příjmovým potenciálem pro zaměstnance 1 2 3 4 5 Postaven na zdrojích, vycházející z krátkodobých výkonnostních dat, s omezeným příjmovým potenciálem pro zaměstnance (Zdroj: Kuratko et al., 2011) 3.2 Výstup dotazníku Pro potřeby hodnocení kreativních a inovačních míst a inovačního prostředí MSK byl vypracován nástroj v programu MS Excel. Výstupem tohoto nástroje je pavučinový graf, který indikuje, zda a kolik je dané místo kreativní a inovativní (dimenze 2, 3 a 4). Na obrázku 1 a 2 je prezentován příklad takovéhoto grafického výstupu. 17 Obrázek 1 Výstupní pavučinový graf dotazníku VŠP. Příklad průměrného výsledku identifikace inovačního místa s dominancí výrobkové inovace. (Zdroj: Autor, 2014) Obrázek 2 Výstupní pavučinový graf dotazníku VŠP. Příklad výsledků jednotlivých respondentů vs. průměrný výsledek identifikace - identifikace inovačního místa s dominancí výrobkové inovace. (Zdroj: Autor, 2014) 18 4 ZÁVĚR V rámci výzkumného úkolu “Model kreativních a inovačních míst a jeho ověření v podmínkách Moravskoslezského kraje” byl vytvořen dotazník pro sběr dat a nástroj (model) pro analýzu sebraných dat a následnou identifikaci kreativních a inovačních míst. Byla rovněž provedena základní verifikace validity modelu prostřednictvím zkoumání míst v MSK, která jsou evidentně kreativní a inovativní, a zkoumáním míst v MSK, která jsou evidentně nekreativní a neinovativní. Příspěvek neprezentuje výsledky primárního výzkumu. Primární výzkum je předmětem jiné části výzkumného úkolu a bude prezentován později. REFERENCES Dacey, J. S. & Lennon, K. H. (2000) Kreativita (souhra biologických, psychologických a sociálních faktorů). Praha: Grada Publishing, 2000. 250 s. ISBN 80-7169-903-9 Franková E. (2011) Kreativita a inovace v organizaci. Praha: Grada Publishing, 2011. 256 s. ISBN 978-80-247-3317-3. Jáč, I. & Rydvalová, P. & Žižka, M. (2005) Inovace v malém a středním podnikání. Brno: Computer Press, 2005, ISBN 80-251-0853-8. Košturiak, J. & Chál, J. (2008) Inovace – vaše konkurenční výhoda. Computer Press, 2008, ISBN 978-80-251-1929-7. Kuratko, D. & Morris, M. & Covin, J. (2011) Corporate Innovation & Entrepreneurship. 3rd Edition. Canada: South-Western, Cengage Learning, 2011. ISBN-13: 978-1-111-526917, ISBN-10: 1-111-52691-5. Lokšová, I. & Lokša, J. (2003) Tvořivé vyučování. Praha: Grada Publishing, 2003. 208 s. ISBN 80-247-0374-2. Úřad vlády České republiky (2004). Národní inovační strategie ČR. Praha: Úřad vlády České republiky, 2004, 20 s. Vlček, R. (2011) Strategie hodnotových inovací. Praha: Professional Publishing, 2011. 196 s. 978-80-743-1048-5. Žák, P. (2011) Kreativita a její rozvoj. Brno: Computer Press, 2011. 315 s., ISBN 80-2510457-5. 19 BROWNFIELDS: A LIABILITY OR A POTENTIAL? Barbara VOJVODIKOVA1 Vítězslav ZAMARSKÝ 2 ABSTRACT The human civilisation, its development is associated with a number of changes, both in society as a whole, as well as in the area of settlement. Currently, we are in the framework of their settlements to confront with changes that create spaces and places that they are currently becoming a liability for the further development, but also its possible stimulus, or opportunities. The paper is about this phenomenon called brownfield. It is not the task, nor to redefine this phenomenon, but especially in the first part of the paper to show historical conditionality and historical experience with the areas, spaces or places that lost its function for various reasons. However, it is also an integral part of the paper for an example or examples of what tools you can use to support their revitalization. The conclusion then includes the reasoning of some of the current limitations and the absence of prevention, but above all the long-term existence of areas that are brownfields. KEY WORDS Brownfields, regional development, land use, revitalization, tools INTRODUCTION If we are talking about the issue of brownfields; so we tend to associate the term with the modern history and very often only with heavy industry. But if we look closer at the definition, most commonly used in Europe is the definition of the group of CABERNEt (Specifically, CABERNET has defined brownfields as sites which: have been affected by former uses of the site or surrounding land; are derelict or underused; are mainly in fully or 1 Correspondence address: assoc. prof. Barbara Vojvodíková, Ph.D. ; phone: +420 597321383; e-mail: [email protected]; institution: VŠB – Technical university of Ostrava, Faculty of Civil Engineering. L. Podéště 1875, 708 33 Ostrava, - Poruba; http://brownfields.vsb.cz 2 Correspondence address: prof.Vítězslav Zamarský, Ph.D. ; phone: +420 595228136, [email protected]; institution: Ostrava Business School plc, Department of Entrepreneurship and Management in Environment, Michálkovická 1810/181, 710 00Ostrava-Slezská Ostrava; www.vsp.cz 20 partly developed urban areas; require intervention to bring them back to beneficial use; and may have real or perceived contamination problems) (Ferber, U. et al, 2006) we find that the key idea is not even a time when the emergence of the brownfield was, nor what the territory served before it happened to brownfield, but the fact that this is a territory, or objects that have lost their functions and if they should return to some meaningful function, they need an intervention (whether financial or administrative). The main objective of this article is not an effort to find new definitions, or their editing and refinement, but pointing the three main ideas, closely related, as follows: brownfields as a phenomenon in human society are nothing new, just the fact that brownfields have lost their function effectively represent the loose areas in residential areas, so in essence the brownfields become opportunities for further development. 1 BROWNFIELDS ARE NOT A NEW PHENOMENON If we consider the scope of the definition above mentioned yet and look apart from the English word brownfield (this term in the context we can really understand today in connection with the sites considering as a sign of the modern age), when looking into the history we meet an endless process of developing sites that lose its function and either are converted to another function, or simply cease to exist. And they become a part of nature or even their building material is recycled. As one of the examples (Kukal et al. 2010) lists the Lichnice Castle, which served as a source of stones for the construction of the village of Podhradí? If this process has not existed, there would be possible, nor the development of the whole society. About that areas – zones, that we would today call as social browfields, used to exist in the stone age sustain for example the archaeological sites on the top of Landek, Dolní Věstonice, Pavlov or Předmostí. However, it is not to be seen in the far history. With the gradual development of the society we can find in the area of our country in the middle ages with a number of castles and fortresses, which had its own distinctive purpose and building character. Many of them already no more exist, not all were destroyed due to the military conflicts. Many of them gradually lose its function and become abandoned – unused. As an example the Světlov Castle near Luhačovice. In the figure (Fig. 1) we can see the remnant of the castle moat and in the left part of the massif of the castle. 21 Figure 1 The Světlov Castle – castle moat and current state (Source: Photo Vojvodíková, B.) Going back closer to the present time, we meet with the gradual development of the war and military techniques. This we also meet with typical area for most of the cities, which loses its function. This area at that time is still standing city walls. The following figures (Fig. 2, Fig. 3) are seeing changes in that time, two major cities of Opava (that time Troppau) and Ústí nad Labem (Aussig). The maps show the status of the first (I) military mapping – Josefské (17641768 and 1780-1783), which captures the status of the town before the beginning of the industrial revolution, and the second (II) military mapping – Františkovo (1836-1852), records the city in the position of starting the development of industrial production. On both of these comparisons we can see the disappearance of the castle walls, which in the current terminology should be named the military brownfield. In Opava, as indicated (Rosová, 2011), the city walls were demolished 1800-1838, in Ústí nad Labem as reported (Krsek, 2011), in thirties of the 19 century and their material were served onto the next construction. Figure 2 22 I and II military mapping – the city of Opava (Source: Oldmaps- Staré mapy, Oldmaps.geolab.cz) Figure 3 I and II military mapping – the city of Ústí nad Labem (Source: Oldmaps- Staré mapy, Oldmaps.geolab.cz) 23 With the onset of industrialization which was followed by the emergence of the industrial areas and the coming of the first global crisis in 1873 – crash of the Vienna Stock Exchange. This crisis brought a series of abandoned hopes, associated with the different types of business. As one of the examples we can mention a rail link, which was built between Opava and Fulnek in 1873 and the beginning of the year 1874. More information you can find on the website (Nedostavěná železniční trať Opava - Fulnek 1873 - 74.). In the figure 4 (Fig. 4) we can see a rail intake near Lukavec. Again, in today's terminology, we could say, with a little exaggeration, that this is about transport brownfield. Figure 4 Rail intake under railway built in 1873 – north of the village of Lukavec (Source: Photo, Vojvodík, M.) In the following years industrial production had gradually been developing. Changing the character and method of production and the gradual industrialization of disciplines was leading to the development of different sectors. Economy operating on market principles was leading to the emergence of different factories, production sites and also to their bankruptcy and downfall (as specific seems to be the functioning of the industrial production in the war periods). The year 1948 this can be a turning point in the developing, when in fact, the nature of the economic relationship completely changes, but especially the relations related with property. In fact, the private ownership was disappearing in relation to the larger objects. Each property or estate becomes national or cooperative. This status remains for a number of decades. Despite these non-economic principles, many companies are getting into trouble — for example, due to the lack of a skilled workforce in the borderlands. In the Figure (Fig. 5) we can see the former administrative building of the foundry in Dolní Údolí. 24 As reported (Joanidis, 2001) the small factory had about twenty employees in 1925, and this condition was effectively kept until 1945. Figure 5 The area of former foundry in the end of the village Dolní Údolí (cadastral zone Ondřejovice) (Source: Photo, Vojvodíková, B.) Because many objects cease to be under the influence of a centrally controlled economy after 1948 used in accordance with the economic principles, this condition leads to a situation where a lot of buildings we cannot call brownfield - for example, a brewery in the village of Jindřichov later serving as a blending plant for cattle, but in the real economic environment they would probably be as brownfield. It then shows after 1989, after returning to the market principles, when the number of unused areas is going rapidly up. The figure (Fig. 6) shows the state of the brewery in 2013. 25 Figure 6 The building of the former brewery in the village of Jindřichov in spring 2013 (Source: Photo, Vojvodíková, B.) 2 BROWNFIELDS - A LIABILITY AND A POTENCIAL Rising brownfields supported the ranked towns at the time of its creation, to take the liability of the future development of the area. We cannot see at these areas out of their surroundings. We should first perceive as reported (Petriková, 2011) or (Votoček, 2011) as a variety of phenomena significantly transboundary area. For example, the loss of social cohesion – mobile and employability population moves to better streets or neighborhoods, the population structure is falling apart. A surroundings property decrees their value. This phenomenon leads to the degradation of the area. However, at this point, we could recognize, as stated, for example, (ČUZK, 2013) (Cenia, 2013) that the extent of built-up areas and the other areas inter-year (2010-2011) 2011 increased by 1 656 ha (0.2%), from 2000 about 24 162 ha (3%). Built-up and other areas held in 2011 in the Czech Republic cca 834,2thous ha, representing 10.6% of the territory of the Czech Republic. The reduction the amount of agricultural land is becoming a necessary task. And at this moment the abandoned areas ranked become opportunities for reducing the volume of the construction on the green meadow today, and the direction of the construction in the areas of surfaces without the use. The issue of recycling of the territory, for example, deals with the project CircUse (Circular Flow Land Use Management Strategy), which defines and in its publication (Preuss, t. et al. 2011). Circular flow land use management strategy primarily and systematically seeks to exploit the potential to develop existing building sites and reuse derelict land. It focuses solely on internal development (recycling abandoned sites, higher density development, infill development, multiple use, etc.). 26 We have here, therefore, the areas representing the liability, often related with bad situation in the economy of a town or region. If we can change the status of these areas and to place here another function we can aim a few effects. The first effect is the reduction of the negative image of space and thus increase its value, saving agricultural land on which the investment cost would be and not least the process of regeneration of brownfields, areas that represents the benefits for the influx of funds into the region and the reduction of unemployment at the time of their building, and often thereafter. 2.1 An example of the aid regeneration of brownfields with the development of the region In the second half of the year 2013, the Ministry of Trade and Industry commissioned; in response to the urgent need for the implementation of the selected tasks as specified in the Government resolution of 25 September 2013 to the report on the intended ways for solution of a crisis situation in the development of key industrial enterprises and the negative term of employment in the Moravian-Silesian region; a study, whose aim was to create a database of projects and project ideas to be implemented in the framework announced the Programme of solutions for the revitalization of the mining and metallurgical activities in the MoravianSilesian region. These evaluation projects or project plans were evaluated in relation to the significant potential to preserve jobs or creating new job opportunities either by mean of own intention or for construction and other companies for their implementation, or deal with the preparation of the future utilization of the territory affected by mining or metallurgical activities for particular business activities and the economic revitalization of the region and also the effect for generating new jobs. Whereas that, assembled framework of interest represents a large number of projects with differing degrees of completion and readiness for their implementation, these have been listed in the database and classified into multiple files under the common genesis and evolution of their preparation. We present this information so that it is not a vision or more or less vague ideas, but about the results of the work of previous professional teams that know "their territory" and were not concentrated only on the Ostrava industrial region. In terms of the typology of the prevailing work on individual tasks can be stated, that they are quite diverse. A direct link to the regeneration of brownfields has these project files as follows: Demolition work of ground and industrial objects construction, which owing to their coal mining termination ceased to perform its function. Redevelopment and reclamation of sewage tanks. Removal of the environmental damage generated by mining activities. The revitalization of the Bottom Area of VÍTKOVICE - National Cultural Monuments. The revitalization of the area of the Coal Mine František in the village of Horní Suchá. 27 If we include within the brownfields areas even the area of the waste dumps we can also add this list: An alternative use of the waste dumps generated by mining activities. Disposal method of thermal processes (combustion outbreaks) on the waste dumps Redevelopment and revitalization of territory after the extraction of gravel sand pits near Hlučín, where the extraction activity had completely changed the character of the original landscape A group related with the revitalization of brownfields marginally: Revitalization of undermine territory and the follow-up to its further development (preparation of technical infrastructure). The rehabilitation and reconstruction of sewerage system on the territory of negatively influenced by mining activities. The liquidation of the acute danger originating from the output of methane on the affected locations. Repair of the road along the water course into the Žermanice Dam. Here is the fact that industrial activity had an impact on the position of the Těrlická Dam and the Žermanice Dam as water reservoirs for the Ostrava-Karviná industrial agglomeration. As it was said, from a substantive point of view all individual projects have a relatively diverse nature. However, it is useful to recall now that the Programme of Revitalization also includes even the projects that have contributed significantly to ensure the safety of the population and to the improvement of the environment. From a broader point of view we cannot ignore flood protection measures for the protection of endangered sites, whose residents have the unfortunate experience with these phenomena. CONCLUSIONS How is it, therefore, necessary to approach the brownfields? They must be understood as an integral part of the development of society, the urban towns and regions. Their existence is necessarily associated with a number of negative phenomena, which both makes their creation, but that are also closely linked to their existence and characteristics. But what is needed above all is to perceive the fact that these areas are potential for future development. Functions that have already been unnecessary or economically unsustainable disappear and are replaced by new features bringing further development. Unfortunately, all of this is currently in the Czech Republic somewhat hindered by non-fixed issues in existing legislation and also, somewhat fragmented support system. What, however, it has completely absented is a form of prevention of brownfields formation. Prevention understood, so that the exchange between the functions carried out as quickly as possible and that minimizes the negative effects associated with them. 28 REFERENCES Ferber, U. et al. (2006) Sustainable brownfield regeneration: CABERNET network report. Nottingham: University of Nottingham, 2006, pp 134. Joanidis,S.(2001) Zlato a železo- dějiny Horního Údolí, Dolního Údolí a Ondřejovic, Sotilis Joanidis-Rula, ISBN 80–902929-1-7, s. 31-44 Krsek, M. (2011) Ústí na Labem, Zmizelé Čechy, Paseka, Praha- Litomyšl 2011, s. 23, ISBN 978-80-7432-136-8 Kukal, Z. et al. (2010) Hrady Čech a Moravy z čeho jsou a na čem stojí, Grada Publishing a.s., ISBN 978-80-7075-740-6, s.24,70 Petríková, D. (2011): Klasifikácia a hodnotenie možností regenerácie brownfieldov,( Classification and evaluation of brownfields regeneration) Urbanita , Bratislava p.1013, ISSN 0139-5912, 2011 Preuss, T. &Verbuecheln, M.&, Ferber, U.(2011):Circular Flow Land Use Management StrategyTask Nr. 2.4.3Berlin, 02/2011 Rosová et al (2011) Průvodce architekturou Opavy, Národní památkový ústav, Ostrava, s.22, ISBN 978 – 80 – 85034-62-2 Votoček, J. (2011): Řešení problematiky brownfields (Solutions for brownfields,) dissertation, 2011, MS, Ostrava. Cenia (2013) Využití území – vyhodnocení indikátoru Available fromhttp://issar.cenia.cz/issar/page.php?id=1598Consulted: 6. 2. 2013 ČUZK (2013) Český úřad zeměměřický a katastrální Souhrnné přehledy o půdním fondu z údajů katastru nemovitostí České republiky, 1. Vydání, 2013 ISSN 1804-2422 p. 19 Nedostavěná železniční trať Opava - Fulnek 1873 - 74 (2014), ). Available from: (http://www.nedostavenatrat.estranky.cz/clanky/zeleznicni-spolky-a-konsorcia.html) Consulted: 21.2.2014 Oldmaps- Staré mapy (2014). Available from http://oldmaps.geolab.cz, Consulted: 21.2.201 29 FAMILY BUSINESS Dagmar Válková1, Zdeněk Mikoláš2 Vysoká škola podnikání, a.s., katedra podnikání a managementu ABSTRACT Family business is a contemporaneous phenomenon that deserves considerable attention. This form of business offers to become not only economic effects, also generates social and cultural benefits of a particular political and economic stability. A serious problem, not only in the Czech Republic, the succession to, ie transfer business in the family. This paper presents the latest findings of research activities VŠP achieved in the field of family business. KEY WORDS Family, firm, business, research ÚVOD Rodinné podnikání globálně nabývá na stále větším významu a lze jej také považovat za nejpřirozenější a nejstarší formu podnikání vůbec. Jeho nezastupitelný význam ve světě je známý. Rodinné podnikání globálně nabývá na stále větším významu především při hledání cest z celosvětové ekonomické krize, resp. jako reakce na diferenciaci společnosti na chudé a bohaté země a regiony nebo na celosvětovou unifikaci produkce ovládané několika transnacionálními korporacemi. Ze zahraničních zkušeností a studií (Tichý, 2012) je patrné, že rodinné podniky především ve sféře malého a středního podnikání (MSP) mají neodmyslitelný význam v globální 1 Correspondence address: assoc. prof Dagmar Válková, Ph,D. ; phone: +420 595 228 111; e-mail: [email protected]; institution: Vysoká škola podnikání, a. s., Michálkovická 1810/181, 710 00 Ostrava – Slezská Ostrava; www.vsp.cz 2 Correspondence address: prof.Zdeněk Mikoláš, Ph.D. ; phone: +420 595 228 11; e-mail: [email protected]; institution: Vysoká škola podnikání, a.s. Ostrava, Michálkovická 1810/181, 710 00 Ostrava, Czech Republic; www.vsp.cz 30 ekonomice. Uvádí se, že malé a střední podniky rodinného typu zaujímají více než dvě třetiny z celkového počtu všech světových podniků. Z toho vyplývá, že se rodinné podniky výrazně podílí také na tvorbě světového produktu a celkové zaměstnanosti. V dnešním, rychle se měnícím a dále se integrujícím světě, představují právě rodinné podniky hodnoty, jako jsou poctivost, solidarita, jistota a traduce. Vzhledem k jejich silným regionálním vazbám jsou také nositeli národní a regionální identity. Četnými celosvětovými průzkumy bylo také prokázáno to, že rodinné podniky jsou odolnější a stabilnější vůči globálním ekonomickým krizím, a to především díky loajalitě klíčových zaměstnanců a vůli rodinných členů zachovat podnik za každou cenu (mnohdy i na úkor dlouhodobé ztrátovosti). Rodinné podniky musí kromě běžných ekonomických úskalí čelit také celé řadě pro rodinné podniky zvlášť charakteristickým problémům (Gersick, 1997), především sociologickopsychologického a právního charakteru. Jedním z největších problémů dlouhodobé udržitelnosti rodinného podniku je zajištění kontinuity ve vlastnictví a v řízení rodinné firmy. akutním požadavkem současnosti je problematika řešení generační obměny rodinných podnikatelů. Předání podniku další generaci je mnohými vlastníky a manažery považováno za nejtěžší strategický úkol. Úspěšné předání podniku z první generace na druhou, dle dostupných údajů1, nezvládne ani polovina ze všech rodinných podniků (Sražovská & Sražovská, 2002). V České republice mělo rodinné podnikání také dlouholetou historii a svůj rozmach zažilo především v době první republiky, kdy mnohé podniky překročily hranice ČR a staly se mezinárodními (jedním s nejznámějších příkladů je obuvnická společnost Baťa). Během a po druhé světové válce s nástupem totality a centrálně plánovaného hospodářství byla však kontinuita českého rodinného podnikatelství (až na výjimky v zemědělství a ve “svobodných” povoláních) přetržena až do roku 1989. Teprve začátkem devadesátých let minulého století začalo znovu vznikat podnikatelské prostředí a vyvíjet se tržní ekonomika, které otevíraly prostor pro rozvoj rodinného podnikání. Bohužel v ČR se stále rodinné podnikání v podstatě systémově neřeší (legislativní proces je zdlouhavý a navíc pomíjející roli rodinného podnikání). Proto zde zatím, až na velmi malé výjimky, pro rodinné podnikání neexistují vhodné podmínky. Pro jeho další rozvoj dokonce není definována žádná přímá podpora. Přesto (resp. právě proto), že u nás byl po sametové revoluci význam rodinného podnikání opomíjen, v poslední době se problematika rodinných firem stává opět aktuální zejména mimo jiné proto, že zakladatelé rodinných podniků založených po roce 1989 již přirozeně zestárli. Otázky spojené s nástupnictvím v rodinných podnicích jsou akutní a měly by se stát jedním z hlavních strategických cílů každého rodinného podnikatele. Tímto směrem by se měly logicky v ČR ubírat také výzkumné, politické a manažerské aktivity na podporu “přežití” rodinného podnikání pro další generace. Smysl řešení tohoto tématu spočívá také v tom, že podniky, které byly založeny jako rodinné na začátku devadesátých let nebo se po privatizaci rodinnými staly, se dostávají ve své životnosti na konec druhé dekády, a tudíž nutno řešit současně dva problémy: transformaci podniku v důsledku jeho životnosti a změnu 1 Dostupnost informací o rodinných podnicích je velmi složitý problém. Např. v českých (resp. slovenských) zdrojích zcela scházejí relevantní informace o stavu rodinného podnikání v ČR či SR. 31 vlastnických struktur v důsledku střídání generací. Vlastníci (resp. manažeři) rodinných podniků si budou muset nutně položit otázky co dál a jak řešit tento duální problém? 1 VYMEZENÍ RODNINNÉHO PODNIKÁNÍ Přesto, že rodinné podnikání je tou nejstarší a nejpřirozenější formou podnikání vůbec, neexistuje jeho přesná a jednotná globální definice, která by byla mezinárodně platná a umožňovala vzájemné srovnání. Definovat jednoznačně rodinné podnikání není jednoduché a to především také proto, že lze jen těžko obecně vymezit vztah mezi rodinnou a podnikem. Vše ještě zhoršuje fakt, že pojem rodina není ve všech kulturách chápán stejně. V některých společenstvích je rodina chápána pouze jako skupina tvořená rodiči a dětmi, jinde pak zahrnuje i další členy (strýcové, tety, bratranci, …), popř. i nerodinné členy podléhají společným hodnotám a kultuře. S různou velikostí podniku se také výrazně mění strategický vliv rodiny a vlastnictví (poměr z celkového podnikového kapitálu v rukou rodiny). Celosvětová potřeba definovat rodinný podnik vyplývá především pak z potřeby makroekonomického a právního vymezení (pod vlivem globalizace) samostatné formy podnikání pro účely kategorizace a vzájemného srovnávání. I přesto, že existuje množství definic rodinného podnikání, které se v mnohém různí a nejsou všeobecně (globálně) akceptovány, lze vysledovat řadu shodných, klíčových charakteristik. Jak např. uvádí Hesková, rodinný podnik je společnost, kterou vlastní a řídí členové jedné nebo více rodin a tito mají zásadní vliv na strategii podniku (Hesková & Vojtko, 2008). Míru vlivu rodiny na podnik lze stanovit na základě mezinárodně uznávaného modelu F-PEC, který umožňuje validní porovnávání různých rodinných podniků. V polovině devadesátých let minulého století (Astrachan & Schanker,1996) setřídili kriteria pro definování rodinného podnikání a sestavili definice rodinného podnikání podle stupně zapojení rodiny do podnikání. Definice rodinného podnikání podle stupně zapojení rodiny: Široká definice – rodina zajišťuje efektivní kontrolu strategického řízení a má úmysl zachovat podnik jako rodinný – rodina má pouze malé přímé zapojení do podnikání, Střední definice – zakladatel popř. jeho nástupci vedou podnik a na základě vlastněných akcií mají hlasovací právo – rodina a její členové jsou částečně zapojeni do podniku, Úzká definice – podnikání se účastní více rodinných generací, rodina celý podnik přímo vede a vlastní jej a více než jeden člen z rodiny vlastníků se významně podílí na každodenním řízení – rodina je významnou měrou zapojená do podniku. 32 Ve své práci zmiňuje také Odehnalová, (Odehnalová, 2009) jednu z dalších obsáhlých definic, která byla sestavená během výzkumu společnosti Massachusetts Matual Life Company v roce 1997. Tato definice popisuje rodinný podnik jako podnik, který splňuje minimálně jedno z těchto kritérií: Majitel považuje svůj podnik za rodinný podnik. Majitel má v úmyslu předat svůj podnik blízkému příbuznému. Kromě majitele je v podniku zaměstnán i jiný člen rodiny, který je součástí každodenního řídícího procesu. Tato definice je vhodná pro klasifikaci rodinných podniků v podmínkách ČR a to také proto, že nepočítá s již uskutečněnou generační obměnou a dává podnikatelům možnost subjektivně se přihlásit ke sféře rodinného podnikání. Z předchozího textu je zřejmá potřeba řešit v ČR problematiku nástupnictví (generačního následování) v rodinných firmách, proto nutno volit vhodnou definici, která akceptuje tento fenomén. Aby tento cíl byl naplněn, je nutné, aby v podniku pracovaly minimálně dvě rodinné generace. Podmínka definice, že majitel má v úmyslu svůj podnik předat blízkému příbuznému, je podmínkou nutnou pro výzkum a ověřování výzkumných hypotéz (v rámci výzkumných aktivit na VŠP). Další podmínka, že kromě majitele je v podniku zaměstnán i jiný člen rodiny, který je součástí každodenního řídícího procesu, byla pro účely výzkumu na VŠP nahrazena podmínkou, že v podniku pracují příslušníci rodiny či rodin. Pro hodnocení rodinných podniků tedy (dle našeho názoru) není rozhodující, v jakých pozicích v podniku pracují ostatní rodinní příslušníci. Dle Tichého (Tichý, 2012) není pro vymezení rodinného podniku klíčová ani jeho právní forma, nejedná se primárně o základní předpoklad pro hodnocení a porovnávání rodinných podniků. Na základě analýzy a vymezení předchozích předpokladu byla definice rodinného podniku pro účely výzkumu na Vysoké školy podnikání (VŠP) stanovena takto: Podnik je ve vlastnictví rodiny a rodina má rozhodující vliv na řízení tohoto podniku. Rodina považuje podnik za rodinný podnik. V podniku pracují také rodinní příslušníci jiných generací. První podmínka této definice vyplývá z obecně platných předpokladů pro rodinný podnik a je nezbytná pro další výklad rodinného podnikání. Vzhledem k absenci oficiálního vymezení, lze za rodinný podnik považovat ten, který považuje samotná rodina za podnik rodinný. Aby bylo možné zabývat se rodinným podnikáním a řešit otázky spojené s procesem nástupnictví, je potřeba splnit také předpoklad, že je možné podnik někomu v rodině předat a existuje úmysl podnik předat následující generaci (třetí podmínka definice). 33 S ohledem na neutěšený stav rodinného podnikání v ČR Z. Mikoláš rodinnou firmu a následnictví definoval poněkud volněji následovně: Definice rodinné firmy (Mikoláš, 2011): Rodinným podnikem v nejširším slova smyslu chápeme všechny podniky, nezávisle na tom, zda jsou či nejsou vlastněny či řízeny generacemi potomků jeho původních zakladatelů, pokud tyto podniky udržují ducha a filozofii podnikání a styl řízení a vlastnění rodiny původních zakladatelů podniku (typickým příkladem je firma Baťa). Definice následnictví (Mikoláš, 2011): Rodinná firma mající sídlo na území České republiky a byla majoritně vlastněna českými občany následně (v další generaci vlastníků) působí na území ČR a je majoritně vlastněna českými občany, přičemž si uchovává charakter rodinné firmy. Základní výzkumná definice (vymezená třemi podmínkami) je nezbytná k analýze a posouzení charakteristik (ex post) vzorku respondentů samotného výzkumu VŠP. Volnější definice (Mikoláš, 2011) slouží k pochopení současné neutěšené reality rodinného podnikání a k vymezení trendů vývoje a podpory „udržení“ tradic rodinného podnikání v České republice. 2 VÝZKUM REALIZOVANÝ VYSOKOU ŠKOLOU PODNIKÁNÍ V rámci vědecko-výzkumné činnosti VŠP je řešen rovněž mezinárodní výzkumný úkol „Analýza vývoje a stavu malého a středního podnikání v ČR a SR“. V současné době výzkum zaměřujeme prioritně na problematiku rodinných firem, a to na nástupnictví v rodinných firmách, připravenost rodinných podnikatelů na řešení procesů spojených s předáváním podniků další generaci a vliv oboru podnikání na četnost výskytu rodinných podniků.1 V rámci výzkumu byla využita skutečnost, že mnoho našich studentů buď sami podnikají, nebo podnikají v rámci rodinných firem, popřípadě jsou členy rodin, které rodinnou firmu provozují, aniž se oni sami do činnosti této rodinné firmy zapojují (Svobodová, 2013). Poznatky z výzkumu VŠP provedeného pedagogy ve spolupráci se studenty2: Výzkumné materiály zpracovalo 85 studentů formou příběhu vzniku, fungování a problémů rodinných firem.3 1 V rámci výzkumných aktivit autorů (resp. zpracování podkladů pro tento příspěvek) byla použita celá řada metod a výzkumných technik, zejména popis, srovnání, vztahová analýza, statistické metody (statistická analýza) vč. grafických technik, monitoring, pasportizace (příběhů rodinných firem), analogie atd. 2 K obdobné poznatky byly prezentovány v článku „Rodinné firmy vidí budoucnost optimističtěji než ostatní, mají pevné základy“, In: Prosperita 6/2013, str. 3. 3 Z toho 18 bylo vybráno jako exkluzivní, které budou publikovány ve výzkumné monografii VŠP. 34 Většina rodinných podniků dle zjištění průzkumu spadá do sektoru malých a středních firem. Hlavním a pozitivním zjištěním je, že svou budoucnost vnímá optimisticky více než 80% rodinných firem. Podle značné většiny zkoumaných firem je rodinný status podniku vnímán pozitivně jak v očích koncových zákazníků, tak i obchodních partnerů (rodinný status je u obchodních partnerů vnímán méně než u zákazníků). Dvě pětiny rodinných firem jsou si vědomy svých silných stránek a věří svým schopnostem i konkurenceschopnosti svých produktů. Potvrzuje se, že rodinné firmy jsou motorem ekonomiky státu. Jejich vlastníci je nebudují pro okamžité zisky, ale s představou dlouhodobé perspektivy a prosperity. Asi 81% firem vnímá svou rodinnost jako výhodu. Flexibilita, stabilita, etika v podnikání a atmosféra firmy jsou jako přednost rodinné firmy uváděny nejčastěji. Jako příklady odpovědí na podporu této teze lze uvést: o „Lidem z rodiny mohu věřit.“ o „Každému se můžete podívat do očí.“ o „Můžete si dělat, co a kdy chcete.“ Za mírnou nevýhodu rodinné firmy lze považovat vliv na rodinné vztahy. Jako problém tento vliv uvedlo okolo 20% respondentů. Desetina firem zmínila i náročnost práce, kterou vyžaduje chod rodinného podniku. Jako příklady nevýhod můžeme prezentovat následující odpovědi: o o o o o „Hranice mezi soukromím a prací se smazává.“ „Práce je prioritou, chybí čas na rodinné záležitosti.“ „Členové rodiny si většinou myslí, že mohou do všeho mluvit.“ „Rodinní příslušníci se domnívají, že jim všechno projde.“ „Vztahy rodinných příslušníků při rozhodování jsou problematické.“ V souvislosti s názory na řešení problematiky následnictví byly sledovány rovněž právní formy v analyzovaných rodinných firmách. Je zajímavé, že v souladu s analýzou poradenské společnosti Bisnode1, která byla zaměřená na problematiku vlastnických forem podnikání v ČR, jsme v průzkumu dospěli v podstatě ke shodným výsledkům, které jsou shrnuty v následujících odrážkách: 1 Poznatky analýzy jsou podrobně prezentovány v článku Každý 30. Čech podniká jako s.r.o. (Prosperita – fresh time 6/2013). 35 o Nejvíce se vyskytující právní formou podnikání mezi zkoumaným vzorkem byly společnosti s ručením omezeným. Přibližně 85% těchto společností je vlastněno fyzickými osobami, které obecně reprezentují malé a střední podnikání. Většina z nich je výhradně v rukou jedné fyzické osoby (45%) a zbytek ve vlastnictví více fyzických osob (40%). o Za poslední rok (2013/2012) vzrostl počet s.r.o. o 13%. Hlavním důvodem transformace právní formy podnikání je přechod podnikatelů – fyzických osob na formu podnikání v s.r.o., a to zejména proto, že se omezují rizika a zvyšuje prestiž podnikání. Navíc v období 2009 – 2013 vzrostl počet společností s ručením omezeným, které vlastní jedna osoba, o více než polovinu. Společnost s ručením omezeným je vhodnou právní formou pro předání rodinného podniku rodinným následovníkům (pokračovatelům rodinného podnikání). Zvláště Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přináší nové možnosti pro realizaci rodinného podnikání a zvláště střídání generací rodinných podnikatelů. ZÁVĚR Dle názoru řešitelů výzkumu VŠP je nutno v dalších výzkumech rodinného podnikání soustředit pozornost především na následující okruhy otázek: Typologie rodin (jaká je naše rodina, jaké má předpoklady k podnikání?) Klid nebo změny (proč rodina podniká?) Úspěch – je to klíčové téma podnikatelských rodin? Proč máme majetek – co je bohatstvím rodiny a co firmy? Jak bojovat s konflikty, není rodina obětí konfliktů v rodinném podnikání? Role seniora v rodinné firmě – podíl seniora na úspěchu firmy (darovat firmu rodinným následníkům nebo ji prodat cizím lidem?). Ve výčtu aktuálních problémů rodinného podnikání by se mohlo pokračovat. Velmi zajímavé jsou otázky související se vztahy otce a nejstaršího syna, otce, resp. matky a dcery, rodiny podnikatelů a zetě či snachy atd. To jsou však témata, která přesahují současné cíle výzkumu VŠP. Poznatky výzkumu je třeba konfrontovat s teoretickými výstupy výzkumů (Koráb, 2008) a praktickými zkušenostmi v sousedních zemích, zejména v Polsku (Budziak, 2012), kde rodinné podnikání si udrželo dlouhodobou tradici. 36 REFERENCES Astrachan, J., H. & Schanker, M., C. (1996) Myths and Realities: Family Businesses' Contribution to the US Economy – A framework for assessing family business statistics. Family Business Review, June 1996. ISSN 1741-6248. Budziak, T. (2012) Sukcesja w rodzinie biznesowej. Spojrzzenie praktyczne. 1. wydanie. Warszawa: Poltext. ISBN 978-83-7561-232-5. Gersick, K., E. & kolektiv (1997) Generation to Generation, life Cycles of the Family Business. 2nd edition. Watertown: Harvard business school press. ISBN 978-0-87584-5555. Hesková, M. & Vojtko, V. (2008) Rodinné firmy, zdroj regionálního rozvoje. 1. vydání. Zeleneč: Profess Consulting. ISBN 978-80-7259-062-9 Každý 30. Čech podniká jako s.r.o. Prosperita – fresh time 6/2013 (editorial). Koráb, V. & Hanzelková, A. & Michalisko, M. (2008) Rodinné podnikání. Brno: Computer press. 1. vydání. ISBN 978-80-251-1843-6. Mikoláš, Z. & kolektiv (2002) Podnikání & synergie. 1. vydání. Ostrava: Repronis. ISBN 807329-025-1 Odehnalová, P. (2009) Přednosti a meze rodinného podnikání. Disertační práce. Brno: Masarykova univerzita. Rodinné firmy vidí budoucnost optimističtěji než ostatní, mají pevné základy. Prosperita 6/2013, str. 3 (editorial). Srážovská, L. & Stážovská, H. (2002) Rodinné podnikanie. 1. vydanie. Bratislava: Sprint vfra. ISBN: 80-89085-00-8. Svobodová, E. (2013) Připravenost rodinných podnikatelů na řešení procesů spojených s předáváním podniku na další generaci. Bakalářská práce. Ostrava: VŠP. Tichý, D. (2012) Nástupnictví v rodinném podniku v podmínkách ČR. Disertační práce. Karviná: Slezská univerzita. Válková, D. & Mikoláš, Z. & kolektiv (2014) Rodinné podnikání. Teorie a příklady. 1. Vydání. Bratislava: VŠEMVS. ISBN (v tisku) Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 37 ECONOMICS AND FINANCE ECONOMIC VIEW OF FOREIGN DIRECT INVESTMENT Olga BŘEZINOVÁ1 Vysoká škola podnikání, a.s. ABSTRACT Foreign direct investment is one of important signs of globalization of today’s economy. It can have strong effects on host countries, both positive and negative. The aim of the paper is to assess those effects on the basis of making conclusions from a long-term analysis of foreign direct investment inflows to the Czech economy, from the analysis of particular cases of successful and some unsuccessful foreign projects and from comparison the author’s views to some other economists´ views on this topic. The paper is the result of long-lasting attention paid to the topic by the author, interpreting her knowledge and experience. KEY WORDS Foreign direct investment, host country, foreign capital inflow, repatriation of profits, balance of payments ÚVOD Přímé zahraniční investice (dále jen PZI) jsou fenoménem, s nímž se česká ekonomika setkává na začátku 90. let 20. století v souvislosti se změnou společenského systému. Od počáteční skepse vyvolané představou, že česká ekonomika zahraniční investice příliš nepotřebuje, přes některé případy přílivu spekulativního kapitálu v počáteční fázi privatizace až po velké investiční projekty napomáhající strukturální proměně české ekonomiky je Česká 1 Correspondence address: assoc. prof Olga Březinová, PhDr.; phone : +420 595 228 111; fax: +420 595 228 199; e-mail: [email protected]; institution :Vysoká škola podnikání, a.s., Michálkovická 1810/181, 710 00 Ostrava – Slezská Ostrava; www.vsp.cz 38 republika jedním z nejúspěšnějších příjemců zahraničních investic mezi tzv. tranzitivními ekonomikami. PZI mají vliv na mateřskou i hostitelskou zemi. Předmětem příspěvku jsou především vlivy na hostitelskou zemi s menšími exkurzy do vlivů na mateřskou zemi. Tedy na ekonomiky těchto zemí. Je možné analyzovat vlivy na danou nadnárodní společnost, ale to je mimo rozsah tohoto příspěvku. Stejně tak nejsou jeho předmětem investiční pobídky či faktory ovlivňující vstup zahraničního kapitálu do hostitelské ekonomiky. Předmětem zájmu budou přímé zahraniční investice, nikoliv další formy přílivu zahraničního kapitálu. Lze se domnívat, že efektivní využití možností, které dané ekonomice přinášejí PZI, je možné tehdy, když budou hluboce analyzovány efekty PZI na ekonomiku hostitelské země a adekvátně zobecněny závěry z této analýzy. Tyto poznatky mohou sloužit jak tvůrcům hospodářské politiky, tak domácím firmám, které se zahraničními firmami spolupracují nebo jsou jejich přítomností dotčeny jak v pozitivním, tak v negativním smyslu. V neposlední řadě může být tento materiál použit pro tvůrčí diskuse mezi ekonomy, včetně studentů ekonomického zaměření, jako základ pro hledání možností ekonomického rozvoje. Na základě toho pak mohou být přijata opatření, která efektivní využití PZI umožní. O působení a vlivu PZI existuje řada názorů, často ovlivněných médii (kde jsou akcentovány spíše problematické aspekty než pozitivní příklady), někdy více či méně povrchních či zkreslených. To na jedné straně může vyvolávat averzi k zahraničním investicím, na druhé straně neopodstatněné očekávání, a v řadě případů je odrazem malé schopnosti uchopit daný problém adekvátně a získat z něj dosažitelné maximum prospěchu. Na základě dlouhodobého zkoumání toků PZI ve světě, zejména se zaměřením na ČR, na základě zobecnění závěrů z analýzy konkrétních investičních projektů v ČR z hlediska jejich přínosů, úspěšnosti či problémů, a v neposlední řadě na základě srovnání těchto závěrů s názory jiných ekonomů pohybujících se v dané oblasti jsou v tomto článku formulovány přínosy a negativa PZI pro hostitelskou zemi. 1 PŘÍMÉ ZAHRANIČNÍ INVESTICE Přímá zahraniční investice je fyzická investice firmy do výstavby provozů v jiné zemi, koupě zahraniční firmy nebo investice ve společném podniku či strategická aliance se zahraniční firmou na jejím místním trhu. Investor z jedné země (mateřské) získá aktivum v jiné zemi (hostitelské) se záměrem toto aktivum spravovat, k čemuž potřebuje získat alespoň 10 % hodnoty firmy. Přímé zahraniční investice souvisejí zejména s aktivitami nadnárodních a mnohonárodních korporací. Z tohoto pohledu je zřejmé, že vliv na hostitelskou zemi může být velmi silný s ohledem na ekonomickou sílu těchto společností, zejména v ekonomikách malého rozměru, jakou je i česká ekonomika. Vymezení PZI lze založit na definici PZI podle 39 OECD Benchmark Definition of FDI, která byla ve 4. vydání rozpracována od roku 2008, a od letošního roku je doporučeným základem pro vymezení PZI. Historie vlivu nadnárodních firem a přímých zahraničních investic (Kozenkow, 2014) souvisí s hledáním vlivu v rozvojových zemích před rokem 1970. Ze strany rozvojových zemí byly chápány jako zbytečné zlo, neokoloniální nástroj a zdroj závislosti, který je třeba minimalizovat. V 70. letech se zahraniční investice zaměřovaly zejména na země produkující ropu, takže nepřekvapí, že největší ropné firmy v Nizozemsku, Velké Británii a USA byly v této souvislosti nejaktivnější. Další etapa rozvoje zahraničních investičních aktivit souvisí v Evropě především s procesem rozšiřování Evropské unie, jak rostl postupně počet jejích členů. Významným mezníkem byl tzv. Plazza Accord – dohoda G8 o apreciaci nedolarových měn, což zdražilo zejména pracovně náročnou výrobu a vyvolalo v rozvinutých zemích nutnost nespoléhat se na export, ale zaměřit se na přímé zahraniční investice. Rozšíření Evropské unie na 12 členů v roce 1986 zvýšilo obavu ze silnějšího protekcionismu a přimělo zejména Japonsko „opevnit“ se v jihovýchodní Asii, tedy investovat v zemích jako je Singapúr, Tchaj-wan, Malajsie, Thajsko, Filipíny, v nichž v té době probíhala liberalizace vedoucí k otevření se zahraničním investicím. USA napodobily Japonsko v menším rozsahu investováním v zemích Střední a Jižní Ameriky (Mexiko, Brazílie, Argentina). Je třeba říci, že tyto investice se realizovaly v zájmu nadnárodních společností, nikoliv států. V tom může být problém hodnocení přínosů a nevýhod přímých zahraničních investic. V České republice zaznamenáváme statisticky vykazovaný příliv zahraničních investic od roku 1993 (od 1991 do 1993 jsou vykazovány zahraniční investice v rámci Československa). Přímé zahraniční investice jsou tradičně spojovány s dlouholetou kontroverzí. Při každém dovozu zahraničního kapitálu do země vyvstane otázka, zda si hostitelská země z dlouhodobého hlediska pomůže nebo naopak zadluží svou budoucnost a omezí svou suverenitu. Na první pohled je odpověď jasná – do země přijde kapitál, získá přístup k novým technologiím, výrobkům, na nové trhy. Hostitelské země dokazují svou otevřeností zahraničním investicím, jak na tuto otázku odpovídají. Převažuje pozitivní vztah k zahraničním investicím s oceněním jejich přínosů. To ale neznamená, že v konkrétních případech zahraniční investice nevyvolá obavy, závist, odpor až nepřátelství (např. když si cizinec chce koupit v dané zemi půdu). Pro objektivnější hodnocení role PZI v hostitelské ekonomice je tedy potřeba hlubší analýza. 2 PŘÍNOSY PŘÍMÝCH ZAHRANIČNÍCH INVESTIC Obecně jsou přímé zahraniční investice spojovány s takovými výhodami pro hostitelskou zemi, jako je poskytnutí nových technologií, kapitálu, výrobků, organizačních technologií, manažerských schopností a možností potenciální spolupráce a podnikatelských příležitostí pro 40 místní firmy. Zahraniční investoři potřebují místní firmy jako dodavatele – jednak při výstavbě a jednak po zahájení činnosti jako dodavatele zařízení, součástek, surovin, ale také služeb jako je úklid či údržba. Vznikají i další vyvolané aktivity. Na danou ekonomiku působí pozitivně nejen příliv zahraničních investic, ale i odliv investic do zahraničí. Jestliže firma část svých činností přenese do zahraničí, může na domácím trhu rozvíjet další své aktivity, zároveň může ustoupit z daného trhu, a přenechat tak více prostoru pro podnikatelské příležitosti a potenciální zákazníky firmám, které na domácím trhu zůstanou. Domácí firmy, které působí v zahraničí, mohou přinést na domácí trh nové technologie či poznatky, nebo mohou potřebovat nové vazby na menší domácí firmy, aby vhodně doplnily své zahraniční aktivity. Jednou z oblastí, které bezprostředně souvisejí s vlivem PZI, je problematika ekonomického růstu. Země jihovýchodní Asie mohou být názorným příkladem toho, jak ekonomický růst souvisí právě s působením PZI. Po roce 1985 bylo identifikováno mnoho faktorů souvisejících s efekty přelévání (spillover). Právě zkušenost jihovýchodní Asie ukázala, že PZI mohou poskytnout komplex externích zdrojů, které mohou významně přispět k ekonomickému rozvoji. PZI mohou stimulovat ekonomický růst prostřednictvím svých přínosů v oblastech jako: Transfer manažerských dovedností, duševního vlastnictví a nových technologií – zahraniční firma přináší technologie, nové z pohledu hostitelské země – jestliže jsou tyto technologie v mateřské zemi zastaralé, nelze předpokládat zmenšení technologické mezery mezi oběma zeměmi. Z pohledu hostitelské země to ale může být krok kupředu, včetně zlepšování pracovní síly. Rozšiřování kapitálové základny – součástí zahraniční investice je nutnost investovat do strojů, zařízení, majetku. K tomu lze využít i místní dodavatele, a vyvolat tak vyšší zaměstnanost. Rozvoj lidských zdrojů – zahraniční firmy přinášejí nové poznatky, zkušenosti, knowhow, školí zaměstnance na nové postupy, zvyšují jejich produktivitu práce, zvyšují výstup na jednoho pracovníka, a tím také svou ziskovost. Zvyšování zaměstnanosti – zahraniční firmy mají zájem zaměstnávat místní obyvatele, protože jejich mzdy jsou často podhodnocené vzhledem k jejich produktivitě práce – to může snižovat celkové náklady a zvyšovat ziskovost. Zaměstnanost se zvyšuje i díky tomu, že místní dodavatelé dostávají zakázky na dodávky zahraniční firmě. Rozšíření nabídky zboží a služeb, vyšší kvalita produkce, inovace výrobků, nové formy oslovení zákazníka, větší kultura prodeje. Přínos pro státní rozpočet – zahraniční firmy musejí platit daně a výběr daní se může zvýšit i díky vyšší aktivitě domácích firem. Rozšíření zahraničního obchodu – velké firmy narazí na hranice trhu, musejí vyvážet, uspokojují domácí i zahraniční poptávku. Dávají impuls exportním aktivitám hostitelské země. Mohou vyvážet i do mateřské země. Součástí aktivit zahraničních firem je také poskytování „čistých“ technologií a moderních environmentálních systémů řízení. To zvyšuje vybavenost hostitelské země moderními technologiemi, ale konečný výsledek závisí na tom, jestli převáží pozitivní efekty čistých technologií nebo nežádoucí vliv PZI na životní prostředí. 41 Rozsah působení těchto vlivů závisí jak na charakteru hospodářské politiky a síle místní vlády, tak na komplexu vazeb, které si daná firma vytváří v hostitelské zemi. Často diskutovanou otázkou je vliv PZI na platební bilanci země. Klasická interpretace, že příliv zahraničního kapitálu působí na platební bilanci pozitivně, zatímco odliv zisků může zvyšovat její schodek, vede k vyčíslování tzv. „čistého transferu zdrojů“ a jiných ukazatelů, které pak dokazují, že hostitelské zemi by mohlo být bez zahraničních investic lépe. Takové výpočty ale neberou v úvahu, že zahraniční investice vytvářejí dodatečný výstup, vytvářejí přidanou hodnotu, jejíž část odčerpávají nejen zahraniční akcionáři, ale také místní zaměstnanci. A to buď ti, kteří jsou v zahraniční firmě přímo zaměstnaní, anebo ti, kteří díky zvýšené poptávce po pracovní síle mohou dosáhnout vyšší mzdy i v jiných firmách. Část této přidané hodnoty odčerpají spotřebitelé v podobě nižších cen, vyšší kvality či širšího sortimentu výrobků. A konečně, část přidané hodnoty odčerpají finanční úřady v podobě daňového výnosu. Samozřejmě, že hodnota přidaná zahraniční firmou by měla být modifikována o ztrátu přidané hodnoty, která v důsledku příchodu zahraniční firmy nevznikne, např. likvidací domácích firem. Další aspekt vztahu PZI k platební bilanci plyne z faktu, že realizovaná zahraniční investice může přispět ke zvýšení příjmů státu z exportu a ke snížení potřeby zahraniční měny efektivním nahrazením dovozů vlastní produkcí. Jestliže část produkce domácích firem je na místním trhu nahrazena zahraniční firmou, mohou domácí firmy získat větší kapacitu pro export svých výrobků. I tento aspekt se dá interpretovat pozitivně či negativně v závislosti na tom, jestli výsledek je pro domácí firmy povzbudivý nebo devastující. 3 NEVÝHODY PŘÍMÝCH ZAHRANIČNÍCH INVESTIC Nevýhodou přílivu zahraničních investic může být to, že zahraniční firma začne dodávat výrobky za nižší ceny, vytváří konkurenci a nutí místní firmy ke snižování jejich cen a k reorganizaci jejich fungování, zejména s cílem snížit náklady. Místní firmy mohou ztratit své zákazníky či dokonce své obchodní partnery, protože ti začnou spolupracovat se zahraniční firmou. Určité nevýhody může mít i odliv kapitálu ze země. Firma, která se rozhodne pro zahraniční investici, může hledat podnikatelské a ziskové příležitosti založené na levné pracovní síle a levných zdrojích. Pak může produkovat v hostitelské zemi s nižšími náklady. Když poté doveze vyrobenou produkci do domácí ekonomiky za nižší ceny, vytvoří silnější konkurenci na domácím trhu a hlavně se může stát necitlivou ke změnám cen zdrojů a mezd na místním trhu. PZI mohou mít na hostitelskou zemi i negativní vliv, a to v oblastech jako: Ekonomika a spotřeba: 42 Nadnárodní společnosti mohou využívat své vnitrofiremní ceny ve svůj prospěch – ke snižování objemu zisku vykazovaného v hostitelské zemi – to následně ovlivní daňový výnos. Zisky mohou být nasměrovány k akcionářům a jen malá část zůstane v hostitelské zemi. Zahraniční firmy mohou být necitlivé k tradičnímu vkusu a zvyklostem zákazníků. Mohou používat agresivnější formy oslovení zákazníků. Vztah k zaměstnancům: Nadnárodní společnosti mohou při slabých odborech snižovat mzdy a benefity, zpřísňovat pracovní normy, stanovovat neúměrně dlouhou pracovní dobu a nerespektovat pracovní zákonodárství. Pracovní podmínky mohou být nepříznivé nebo škodlivé pro zdraví. Pracovní vztahy a firemní hodnoty mohou být necitlivě modifikovány kulturou mateřské země, z níž zahraniční firma přichází. Místní firmy a zaměstnanost: Přítomnost nadnárodních společností v hostitelské zemi může být na překážku budování silných národních firem nebo mohou národní firmy být likvidovány prostřednictvím predátorských praktik. To má vliv i na čistý přírůstek zaměstnanosti. Domácí firmy jako dodavatelé mohou být technologicky na nižší úrovni a spolupráce s nadnárodními firmami je nenutí k technologickým zdokonalením. Místní firmy mohou uzavřít s nadnárodní společností smlouvu jako dodavatelé, i když jejich kapacity na to nestačí, a pak mohou své aktivity i zaměstnance mít rozesety na více místech, což jejich ekonomickou stabilitu nezvýší. Nadnárodní společnosti po likvidaci místní konkurence mohou i dodavatele hledat v zahraničí a neangažovat domácí firmy. Nadnárodní společnosti investují do projektů kapitálově intenzivních a pracovně efektivních. Investují do strojů, zařízení a duševního vlastnictví, nikoliv do mezd. Vysoce kvalifikovaní pracovníci jsou odměňováni nadstandardně, nad místní průměr, ale ostatní mají mzdy mnohem nižší, zejména s ohledem na počet hodin odvedené práce, zaměstnání nemá aspekt dlouhodobosti a perspektivnosti, sociální jistota je velmi malá. Nadnárodní společnosti mohou mít multiplikační efekt na nezaměstnanost, jestliže: ukončí svou výrobu v hostitelské zemi, zlikvidují domácí firmy, omezují svobodu místních firem vyvážet svou produkci, zaměstnávají příliš mnoho cizinců, nevyužívají místní dodavatele. Otázky životního prostředí: Hostitelská země může chtít ekonomický růst i za cenu aktivit riskantních pro životní prostředí. Velké zahraniční firmy nebudou realizovat politiku přátelskou k životnímu prostředí, pokud nebudou pod patřičným tlakem, v zemích s mírnými environmentálními normami mohou realizovat výrobu znečišťující životní prostředí. Importovaná technologie může být zastaralá, a tedy nepřátelská k životnímu prostředí. 43 K prosazení patřičné legislativy musejí mít hostitelské země dostatek zdrojů a technické odbornosti ke kontrole a dostatek moci k prosazování environmentální legislativy. PZI a měnové otázky: PZI neznamenají automaticky čistý příliv zahraniční měny. Mnoho zahraničních investorů si pro začátek půjčí peníze v místní bance za příznivé úrokové sazby a tak financuje své projekty. Čerpání úvěrů v domácích bankách může vytvářet nekalou konkurenci místním firmám, vytlačovat domácí soukromý sektor z úvěrových trhů a nahrazovat fungující domácí investice zahraničními. Mnohé nadnárodní společnosti jsou čistí spotřebitelé úspor, mohou vyčerpávat zdroje úspor určené k poskytování úvěrů, a omezit tak přístup domácích firem k úvěrům. Domácí firmy, často ekonomicky slabší než nadnárodní společnosti, se domácím i zahraničním bankám mohou jevit jako rizikovější klienti, což napomáhá realokaci financí směrem k nadnárodním společnostem. Čím je projekt ziskovější, tím menší může být čistý příliv zahraničního kapitálu, protože repatriované zisky mohou být větší než samotná přímá zahraniční investice. Investice realizované dluhovým financováním a doprovázené odlivem výnosů mohou být spojeny dokonce i s pololegálními či vyloženě nelegálními praktikami, jako jsou vnitrofiremní ceny a jiné mutace kreativního účetnictví. Tato a další negativa přílivu zahraničního kapitálu se budou projevovat v rozsahu, který jim umožní ekonomické, politické a legislativní prostředí v hostitelské zemi. Výše přínosů i negativ tedy nezávisí jen na zahraniční firmě, která investici realizuje, ale v rostoucí míře na schopnosti hostitelské země absorbovat PZI a efektivně využít možnosti, které PZI hostitelské zemi nabízejí. 4 PŘÍMÉ ZAHRANIČNÍ INVESTICE V ČR Česká ekonomika je v rámci tranzitivních ekonomik úspěšným příjemcem PZI. Tabulka 1 kvantifikuje příliv PZI, v běžných cenách a v běžném směnném kurzu, v miliónech dolarů. Tabulka 1 Příliv PZI do ČR 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 653 868 2562 1428 1301 3716 6330 4985 5642 8482 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2103 4974 11653 5463 10444 6451 2927 6141 2318 10592 (Zdroj: unctadstat.unctad.org, vlastní zpracování) 44 Samotný objem PZI ještě neukazuje, v čem tkví větší či menší úspěšnost hostitelské země přitahovat zahraniční investice. Důležité je i to, ze kterých zemí a do jakých odvětví PZI plynou (tato analýza by byla nad rámec tohoto článku). Protože česká ekonomika je ekonomikou malého rozměru, netvoří údaje o PZI v meziročním průběhu plynulý trend, ale můžeme zaznamenat skokové změny. Když vstoupí do ČR velká investice, ovlivní významně celkový údaj o přílivu zahraničního kapitálu v daném roce. Dalším aspektem, který nutno brát v úvahu, je časový rozměr investice. ČR přitahuje především dlouhodobý kapitál (i když v první polovině 90. let existovaly i případy krátkodobého, spekulativního kapitálu, který měl za cíl zlikvidovat domácí konkurenci a vytvořit si přístup na trh – např. výroba žvýkaček ve Velimi – nově rekonstruovaná výrobní linka byla rozebrána zahraničním majitelem a odvezena, výroba zrušena a produkce nahrazena vlastními výrobky zahraniční firmy). Kromě toho těžila ČR ve druhé polovině 90. let z toho, že byla silnější ekonomikou než okolní (slovenská, polská, maďarská) a spekulativní kapitál směřoval tedy ve větší míře do těchto zemí než do ČR. Příliv zahraničního kapitálu po roce 2008 ovlivnila světová finanční krize i v ČR, ale rok 2012 ukazuje změnu. Kromě úspěšných projektů můžeme zaznamenat i neúspěšné příklady (Philips Hranice, nově JobAir v Mošnově). ZÁVĚR Přímé zahraniční investice nabízejí kombinaci pozitivních a negativních efektů. Pak je řada na hostitelské zemi, jaká přijme opatření, aby maximalizovala pozitivní a minimalizovala negativní efekty PZI. Vlády hostitelských zemí, případně investiční agentury, by měly být schopny kvantifikovat náklady a přínosy přímých zahraničních investic, identifikovat klíčová odvětví a firmy, kam by měly směřovat přímé zahraniční investice tak, aby podporovaly cíle rozvoje dané země a reagovaly na potřeby hostitelské ekonomiky. Zastánci PZI zdůrazňují pozitivní přínosy těchto investic pro ekonomiku, jejich pozitivní vliv zejména na produktivitu práce, zaměstnanost, ekonomický růst a export. To je v podstatě pravda. Ale přitom mohou zaměňovat příčiny za důsledky. PZI nepodněcují růst a stabilitu, nýbrž je následují. Zahraniční investoři jsou přitahováni úspěšnými příklady – směřují do zemí, které už rostou, jsou politicky stabilní a mají velkou kupní sílu a využitelný potenciál. Naopak, při prvních náznacích problémů, neklidu a poklesu úspěšnosti rychle opouštějí daný prostor. V tomto ohledu jsou PZI nespolehlivé, a tedy mohou působit procyklicky. 45 Na druhé straně, může vzniknout pocit ztráty kontroly a suverenity dané země a z toho plyne často nepřátelství k PZI. Příkladem může být postoj společnosti k případům, kdy zahraniční firma koupí domácí firmu. Vztah veřejnosti se může lišit podle toho, zda šlo o firmu úspěšnou nebo zadluženou. Takový rozdíl v postojích jsme v české společnosti v průběhu změny vlastníka viděli nejednou. PZI musejí fungovat v souladu se zákony hostitelské země. Někdy se mohou vyhýbat placení daní, ale v tom jsou stejné jako některé domácí firmy. Naopak, velmi často se nadnárodní společnosti chovají víc zákonně než domácí firmy, aby nepřitahovaly nechtěnou pozornost. Navíc u nadnárodních společností existuje jeden faktor, velmi zajímavý a hodný další analýzy, a to je právě vliv globalizovaného vlastnictví. Akcionáři jsou z různých společenských prostředí, z různých zemí se svými tradicemi, zvyklostmi, legislativou a vlivy. Nadnárodní společnost musí fungovat tak, aby těmto různorodým faktorům vyhověla, a tak má v podstatě vymezen koridor, ve kterém se může pohybovat, a hranice, za které nemůže jít, aniž by ohrozila svou pověst, a zejména ekonomickou stabilitu, která závisí mimo jiné na tom, jak ochotni jsou akcionáři držet akcie právě této firmy a jak se k ní chovají další zájmové skupiny. Pocit ztráty kontroly nad vlastní zemí ovšem neplyne z PZI, ale ze slabé vlády a problematické hospodářské politiky, která v ekonomice vede k růstu veřejného dluhu, nízkému růstu spotřeby, brzdám ekonomického růstu, inflaci, nevyužívání zdrojů, ale i ke korupci nebo klientelismu. Tyto atributy ekonomiky pak mohou příliv PZI i omezovat. Vliv PZI na platební bilanci země nelze redukovat pouze na vztah mezi přílivem zahraničního kapitálu a odlivem zisků z hostitelské země. Důležité také je, jak jsou zahraniční investice použity a jaká je přidaná hodnota těchto investic. To, zda převáží pozitivní či negativní důsledky PZI, závisí na hostitelské zemi spíše než na dané zahraniční investici. REFERENCES Brash, D. T. (2012) The Pros and Cons of Foreign Direct Investment. Available from www: <http://www.donbrash.com/the-pros-and-cons-of-foreign-direct-investment>. Consulted: 20.2.2014 FDI in Figures. February 2014. (2014). Available from www: <http://www.oecd.org/daf/inv/investment-policy/FDI-in-Figures-Feb-2014.pdf>. Consulted: 20.2.2014 FDI Net Inflows (2014). Available from www: <http://data.worldbank.org/indicator/BX.KLT.DINV.CD.WD>. Consulted: 20.2.2014 46 FDI Statistics (2014). Available from www: <http://stats.oecd.org/index.aspx>. Consulted: 20.2.2014 FDI Stocks and Flows (2014). Available from www: <http://unctadstat.unctad.org>. Consulted: 20.2.2014 Kozenkow, J. (2014) The Pros & Cons of FDI International Business. Available from www: <http://bedsidereadings.com/economics/pros-and-cons-of-foreign-direct-investment/ >. Consulted: 20.2.2014 OECD Benchmark Definition of FDI (2014). Available from www: <www.oecd.org/daf/inv/investmentstatisticsandanalysis/40193734.pdf Plaza Accord (1985). Available from www: <www.g8.utoronto.ca/finance/fm850922.htm>. Consulted: 20.2.2014 Vaknin, S. (2014) Foreign Direct Investment (FDI) – Pros and Cons. Available from www: <http://www.globalpolitician.com/print.asp?id=2970>. Consulted: 20.2.2014 Worldbank eAtlas of Global Development (2014). Available from www: <data.worldbank.org/atlas-global >. Consulted: 20.2.2014 47 PEDAGOGY THE LEVELOF AUTONOMY AND RESPONSIBILITIES OF MANAGER IN EDUCATION Jan SKIPALA1 Vysoká škola podnikání, a.s. ABSTRACT The directors of the schools, and, more generally, school managers, are considered as key actors in the development of the school. Degree of autonomy and the scope of responsibility of the managers of Czech schools are in an international comparison very extensive. At the same time it seems to hear a challenge how school leaders can do this great space of autonomy. The question therefore is whether the school managers have been adequately prepared for taking such responsibilities and that if they have convenient support for their performance of their functions. The school manager is widely embraced category to which we can sort the headteachers and their deputies, the head of the subject teams, methodological associations or individual sections of the school. Ongoing curricular reform in the Czech Republic has marked a significant change in the areas of competence of a director associated with the growth of the autonomy of schools. The contribution represents a thesis of the doctoral thesis and introduces the results of the pre-research, the theoretical-methodological solutions and the strategy, which is intended to perform the task with the thesis. As a part of the contribution is the vision of the concept of research and possible risks of research. KEY WORDS Autonomy, career prospect, professional competence, educational leadership, quality, managerial activity, school headmaster 1 Correspondence address: Jan Skipala; phone: 595228125; email: [email protected]; institution: Vysoká škola podnikání, a.s., Michálkovická 1810/181, 710 00 Ostrava-Slezská Ostrava; www.vsp.cz 48 ÚVOD V posledních dvaceti letech se vzdělávací politiky v Evropě zaměřují na zlepšování kvality vzdělávání, a to zejména prostřednictvím zvětšování prostoru pro inovativní výuku a posilování profesionalizace učitelů, ředitelů a vedoucích pracovníku škol a vzdělávacích institucí. To klade nové požadavky na učitele/ředitele, zvyšuje odpovědnost, rozšiřuje oblast jejich povinností a všeobecně mění jejich pracovní podmínky a postavení. Vedoucí pracovníci ve školství kromě hluboké znalosti základních prvků učitelského povolání, které vycházejí mimo jiné z neustálého profesního rozvoje a osvojování inovativních učebních praktik, také musí mít schopnost reagovat na místní učební prostředí, na požadavky trhu a přizpůsobit se mu jak individuálně, tak v rámci kolektivu učitelů školy. Z více než patnáctileté profesní praxe učitele na střední i vysoké škole, mohu potvrdit, že se prostředí českých škol stává autonomnějším a otevřenějším, ředitelé i učitelé přebírají stale větší odpovědnost nejen za obsah, organizaci a sledování vzdělávacího procesu, ale i za svůj osobní profesionální růst v průběhu celé kariéry. Dnes, jako vedoucí katedry cizích jazyků na vysoké škole, vidím neustálou potřebu zvýšené autonomie vedoucích pracovníku ve školách, která doprovází nová očekávání a umožňuje pružnost v plnění jejich povinností. Tato autonomie je často spojena se zvýšenou osobní odpovědností – odpovědností, která již není založena pouze na schopnosti ředitele dodržovat pracovní postupy instituce, ale také na hodnocení výsledků jejich práce. 1. AKTUÁLNOST TÉMATU V porovnání s minulostí zájem o studium na pedagogických fakultách v České republice výrazně klesá. Nepříznivá ekonomická situace v rezortu školství ohrožuje nejen motivaci ucházet se o učitelské povolání a následně ho vykonávat, ale i hodnotu a kvalitu vzdělávání odborníků v jednotlivých odvětvích trhu. Kvalita vzdělávání představuje pro společnost klíčovou roli, proto je nesmírně důležitá podpora začínajících učitelů v její potřebách, motivech, resp. zejména v setrvání ve školství a dalším osobnostním i profesním růstu. Přímý kontakt univerzity a absolventa se oficiálně končí státní závěrečnou zkouškou. Důvodem pro výběr tématu je skutečnost, že v podstatě neexistuje žádná zpětná vazba týkající se pracovního zařazení začínajících učitelů, kteří začínají svou kariéru na pozici ředitele, ani úrovně jejich připravenosti do praxe a k výkonu budoucího manažerského povolání ve školství. Taktéž neexistuje zpětná informace o začínajících ředitelích při práci s problémy, jak a kde (či vůbec) hledají řešení, zda jsou ochotni a motivování se nadále vzdělávat, experimentovat s novými metodami a technikami apod. Podstatnou roli u začínajícího ředitele školy sehrává odstupující ředitel, jeho intervence začínajícímu řediteli (většinou zástupci ředitele) v praxi absentuje, jakož i výzkumné studie v tomto směru, což se projevuje ve kvalitě řízení školy a následně v konkurenceschopnosti na trhu práce. Z tohoto hlediska považuji nejen za aktuální, potřebné, ale i nevyhnutelné, věnovat 49 se potřebám, očekáváním a růstu v oblasti osobnostních a profesionálních způsobilostí začínajících ředitelů škol primárního vzdělávání. 2. SOUČASNÝ STAV Proměny české společnosti a v jejím rámci i školství přinesly v posledních téměř dvou dekádách ve svém důsledku i nové nároky a očekávání na práci ředitelů škol. To má souvislost se změnou základního nastavení školy. Zatímco po desetiletí do roku 1989 byla škola jednotkou především vyplňující předepsané recepty a nařízení přicházející zvenčí (ráz činnosti školy byl silně exekutivní), od počátku devadesátých let minulého století se i u nás namísto toho zdůrazňuje škola jako jednotka rozvíjející se zevnitř – při respektu ke zvenčí daným mantinelům (pravidlům a požadavkům). Řada autorů se shoduje, že v souvislosti s těmito přesuny byly na ředitele delegovány nezvykle vysoké pravomoci a odpovědnosti a přes dílčí obměny jim zůstávají svěřeny dodnes. 2.1 Teoretické přístupy Změna nastavení školy přináší ve svém důsledku proměny požadavků a očekávání na prakticky všechny hlavní činnosti ředitele školy. Uvedené se týká každé z manažerských činností (plánování, organizování, rozhodování, motivování, hodnocení, kontrola aj.) a vztahuje se ke všem oblastem chodu školy. Ředitel školy je tím, od koho se očekává, že zajistí klíčové aktivity ve škole (učení a vyučování), vytvoří podmínky pro formulování vize a směru rozvoje školy a pro spolupráci lidí na směřování k této vizi, bude udržovat školu v relativně pružných a otevřených vztazích se subjekty vnějšího prostředí, dostojí požadavkům na to, aby škola skládala účty ze své práce a v mnohostranné komunikaci se širším prostředím zkvalitňovala svoji práci. Přitom se od ředitele očekává, že udrží ve škole rovnováhu v dichotomiích stability a změny, jistoty a rizika, důrazu na dnešní agendu i budoucí rozvoj. Stejně tak se očekává, že vytvoří a nabídne mnoho dalších nutných podmínek k tomu, aby škola byla dobrým lokálním partnerem. Školský manažer je široce pojímaná kategorie, do níž můžeme řadit ředitele školy a jejich zástupce, vedoucí předmětových týmů, metodických sdružení či jednotlivých úseků školy. Stejně tak bychom mohli za školské manažery považovat osoby rozhodující o školách v širším kontextu – vedoucí odborů školství či rozhodující úředníky v resortu. Zejména osobnost ředitele školy je řazena mezi rozhodující faktory postavení školy i jejího rozvoje. Autonomie škol, povinnost tvorby školního vzdělávacího programu i předcházející změna celého systému řízení školství zvyšovaly pracovní zátěž pro ředitele českých škol. Řada ředitelů škol si tak možná se situací nyní neumí poradit, a tato jejich bezradnost může být jednou z příčin klesajících výsledků českých žáků (McKinsey & Co, 2010). Dále tomu odpovídá nálada v resortu, která v nedávné době vyústila např. v návrhy novelizace školského zákona v oblasti odstranění povinné autoevaluace škol a zavedení modelových školních vzdělávacích programů. Ředitelé škol jsou postupně zahlcováni nezvládnutelnou mírou 50 byrokratické zátěže a situace je buď vůbec neřešena, popř. je řešena nesystémovým způsobem. 2.2 Výzkumná zjištění v České republice a v zahraničí Kombinovaná vysoká autonomie tak znamená, že čeští ředitelé zaměřují svou pozornost jen na některé palčivé problémy. Studie McKinsey & Co (McKinsey & Co, 2010) došla k závěru, že České republice „většinu pracovní doby ředitelů zabírá provoz a administrativa, na zlepšování kvality výuky jim zbývá cca 20 % času“, zatímco v nejlépe fungujících vzdělávacích systémech „tráví ředitelé řízením kvality výuky více než 50 % (v některých případech, například při cíleném úsilí zlepšit kvalitu výuky, až 80 %) svého času“. Uvedená zpráva společnosti přitom vidí spojitost mezi dobou, kterou (ne)věnuje ředitel české školy řízení kvality výuky, a trendem klesajících výsledků žáků. I v mezinárodním srovnání zemí zúčastněných ve studii TIMSS 2007 čeští ředitelé věnují (a to v době zavádění kurikulární reformy) jen mírně podprůměrné množství času pedagogickému vedení Vzdělávání řídicích pracovníků v českém školství: programy a hodnocení jejich obsahu účastníky 110 školy a zejména jen polovinu času ve srovnání s mezinárodním průměrem stráví hospitacemi. Také kvalitativní šetření (Dvořák et al., 2010) ukazuje na nízkou míru pedagogického řízení ve školách, které byly předmětem jejich vícepřípadové studie. Tady je nutno si položit dvě otázky: 1. Jsou ředitelé na své rozšířené odpovědnosti připravováni? 2. Jak sami hodnotí význam jednotlivých komponent své přípravy? V naprosté většině evropských zemí se poslední dvě desetiletí vyznačují výraznými změnami v úkolech přidělovaných ředitelům škol. Tato funkce se v posledních dvaceti letech významně proměnila. Příčiny tohoto trendu jsou větší pedagogická autonomie umožňující ředitelům efektivněji se zapojit do vývoje vzdělávacích programů, přejímání nových každodenních povinností (jako např. zastupování nepřítomných kolegů, dohled nad novými učiteli) a stále větší požadavky kladené na ředitele (v oblastech jako je týmová práce, množství času stráveného ve škole nebo zapojení ředitele do tvorby plánu rozvoje školy nebo školních vzdělávacích programů atd.). Původních příčin těchto velkých změn, které ve všech zemích mají za následek větší pracovní zátěž ředitelů, je mnoho a jsou často vzájemně propojeny. Existuje zjevná souvislost mezi tím, jak se rozvinuly úkoly ředitelů a autonomií škol v širším slova smyslu, včetně autonomie finanční a administrativní atd. Nicméně, toto neplatí pro všechny země. Zvláště v některých zemích s dlouhou tradicí kurikulární autonomie, jako jsou Belgie, Nizozemsko a Velká Británie, nebo v těch zemích, které zavedly v 80. letech 20. stol. průkopnické a ambiciózní politiky v této oblasti1, je vztah mezi těmito dvěma trendy méně zřejmý. Narůstání odpovědnosti řídících pracovníků může být také spojováno se snahami zlepšit výkonnost vzdělávacích systémů, často na pozadí tzv. „krize škol“, částečně vyvolané zveřejňováním výsledků standardizovaných národních a mezinárodních hodnocení, přičemž 1 Další informace viz zpráva Eurydice Autonomie škol v Evropě, Politická a realizační opatření, česky Praha: ÚIV, 2008. 51 tyto výsledky byly posuzovány jako nedostatečné. Konečně také nové požadavky kladené na školy, které se týkají uspokojování sociálních potřeb (včetně integrace žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a poskytování výuky pro stále různorodější školní populaci atd.), jsou dalšími příčinami, proč jsou učitelům svěřovány nové úkoly sociálního charakteru. V naprosté většině evropských zemí původně nové úkoly ředitelům vyplynuly jakožto výsledek rostoucí autonomie škol, tedy v širším slova smyslu jako výsledek decentralizace. Zatímco ve většině vzdělávacích systémů, a to i v těch nejcentralizovanějších, ředitelé již dlouho měli volnost ve výběru vyučovacích metod a materiálů (učebnic atd.), až reformy týkající se autonomie škol, často spojené s decentralizačními opatřeními, umožnily ředitelům aktivně se zapojit do navrhování školních vzdělávacích programů. Očekává se, že tato nově vzniklá autonomie a volnost, která s ní v zásadě přichází, povede ředitele k rozvoji jejich kreativity a schopnosti inovovat, zároveň jim umožní větší zapojení a tím i větší motivovanost a také je povzbudí k diferencovanějšímu přístupu, který lépe vyhovuje různorodé školní populaci, jež vzniká s „masovým sekundárním školstvím“ a jednotným vzděláváním. Kromě několika průkopnických zemí jako Finsko, které už od 80. let zahájilo vzdělávací politiku zakotvenou v „kultuře důvěry“, většina zemí zahájila politiku pedagogické autonomie v 90. letech 20. stol. Tak tomu například bylo v Estonsku prostřednictvím Národního kurikula pro základní vzdělávání, podobně ve Španělsku díky zákonu LOGSE z r. 1990, posílenému v r. 2006 školským zákonem, na Islandu v r. 1995 uplatňováním zákona o povinné škole, v Litvě v r. 1992 zákonem o všeobecné koncepci vzdělávání nebo ve Slovinsku zásadní reformou v r. 1996. 3. VÝZKUMNÝ ZÁMĚR Stanovený cíl výzkumu bude vycházet z klíčových kompetencí řídících pracovníků škol a školských zařízení a z popisu práv a povinností vyplývajících ze školského zákona. Samotný výzkum je také m.j. motivován výsledky Světového ekonomického fóra v Davosu, leden 2014. 3.1 Popis metodologie práce Výzkum bude koncipován jako kvalitativně orientované šetření. Rámcovým subprojektem pro sběr a interpretaci dat se stane narativní přístup v podobě ucelené metody životní historie. Životní historií rozumíme empirický výzkumný přístup, který nám dovoluje zachytit a porozumět všemu podstatnému, co naši respondenti prožijí v průběhu specificky ohraničené etapy jejich života. Klíčem pro interpretaci životní historie je popis nejen všech klíčových událostí, ale i pocitů a životních zkušeností respondentů výzkumu. Půjde především o to porozumět profesní a životní dráze ředitelů škol. Propojení osobní a profesní roviny není náhodné. Předpokládám, že to, jak ředitelé naplňují svoji profesní roli, není odrazem pouze jejich odborných kompetencí. Vliv má také široký kontext jejich života (např. jejich osobní zázemí, postoje, hodnoty a zájmy, specifika jejich učení a rozhodování), významy, které spojují se svými pracovními zkušenostmi, ale také představy o sobě sama a o vlastní kariéře. Metoda životní historie nám umožní postupně rozkrývat toto vzájemné prolínání. 52 Práce si klade za cíl identifikovat a popsat základní fragmenty a konstrukty výchovy, které sehrávají důležitou roli pro koncipování formální ontologie výchovy začínajících, ale i zkušenějších ředitelů škol. Na základě procesu identifikace a analýzy těchto fragmentálních částí výchovné koncepce začínajícího ředitele je možné: Popsat subjektivní přístup konstruování výchovy jako sociální kategorie, Popsat a analyzovat fenomenologickou povahu výchovy, Porovnat subjektivní přístupy a akademickými ustálenými koncepcemi výchovy. 3.2 Výzkumné otázky a předpokládaný časový harmonogram Hlavní metodou sběru dat bude hloubkový biografický rozhovor s respondenty výzkumu, to znamená s řediteli škol. S každým z nich budou postupně vedeny tři rozhovory. V prvních dvou rozhovorech využiji mírně upravenou strukturu biografického rozhovoru, který použili v podobně zaměřeném výzkumu Pascal a Ribbins (Pascal & Ribbins, 1998). V následném třetím rozhovoru budou respondentům položeny otázky týkající se témat vzešlých z počáteční analýzy dat z prvních dvou setkání a otázky doplňující a vyjasňující. Podpořit a dále rozvíjet takto získaná data jsem se rozhodl pomocí strategie triangulace zdrojů i metod. Proto na rozhovory s respondenty naváží doplňující intervia s kolegy ředitelů. Půjde primárně o jejich zástupce, případně o další učitele z příslušných škol. Dalšími doplňkovými metodami bude zúčastněné pozorování a analýza dokumentů školy. Respondenti se ocitnou v situaci, kdy se budou muset rozhodnout. Přijmout výzvu svého okolí, nebo setrvat v dosavadní pozici. Výzkumné otázky jsou podloženy analýzou, která odhalila tři rozsáhlejší skupiny faktorů. Bude se jednat o motivy spojené s možností kariérního postupu; motivy vztahující se ke zdokonalení či změně ve škole; a snahu naplnit či nezklamat vnější očekávání. Paralelně s první výzkumnou částí bych se rád zabýval analýzou struktury vzdělávacích příležitostí, dostupných řídícím pracovníkům v českém školství. Takto řešený prvek výzkumu bude úzce spjat s funkcí ředitele školy, kde se budu snažit naznačit, nakolik tato nabídka odpovídá „poptávce“ a jejím změnám, jejichž existenci předpokládáme v souvislosti s probíhajícími změnami ve společnosti a ve vzdělávacím systému. Vypovídající hodnota uvedených zjištění bude samozřejmě značně omezená, protože data nebudou původně sbírána se záměrem provádět srovnání v časové řadě. Bude se jednat o dílčí sondy, které nemají ambici pojmenovávat situaci v reprezentativním vzorku řídících pracovníků. Na druhé straně díky opakování některých otázek v dotaznících distribuovaným frekventantům různých vzdělávacích programů v rozmezí dvou let lze s jistou mírou obezřetnosti některé tendence pojmenovat, zejména když budou dotazníková data doplněna kvalitativními výpověďmi z ohniskových skupin. Právě pro tento účel, pro doplnění kvantitativních zjištění bude z každé skupiny sestavena ohnisková skupina ředitelů škol záměrně vytvářených tak, aby byly heterogenní z hlediska věku, délky řídící praxe, pohlaví, velikosti a umístění školy. Předpokládám, že tímto výzkumným šetřením budou získány další informace zejména o motivaci k dalšímu 53 vzdělávání, poznatky o názorech na konkrétní náplň jednotlivých vzdělávacích modulů, o konkrétních vzdělávacích potřebách těchto pracovníků aj. ZÁVĚR Decentralizace a autonomie škol značně změnily způsob fungování škol v oblasti lidských zdrojů a finančního řízení, ale i v oblasti učení. Toto nové rozdělení pravomocí mezi centrální vládu, regionální a místní úřady a školy přetváří přístup ke vzdělávání, zvláště pokud se týče navrhování obsahu vzdělávacích programů. Stav, kdy byly vzdělávací programy vytvářeny na centrální úrovni bez jakéhokoli podílu místních úřadů nebo škol, zcela ustoupil situaci, kdy se obsah vzdělávacích programů tvoří v několika etapách, do nichž jsou významně zapojeny školy, státní správa, průmyslové podniky a soukromí sektor. Tyto nové formy autonomie se mohou různit. Navzdory těmto novým cílům, mezi něž patří i zvyšování efektivity a kvality ve školách, se pedagogická profese na školách musí modernizovat. Důraz kladený na kvalitu učení vyvolal nové otázky o profesních dovednostech, které by si pedagogové, ředitelé měli osvojit. Další vzdělávání pedagogických pracovníků je nyní v tomto smyslu chápáno jako naprosto zásadní. Prioritou se stal i další společný postup za účelem zvýšení efektivity vzdělávacího systému obecně. Mimo školu se pedagogové/ředitelé také prostřednictvím širších konzultací zapojili do tvorby návrhů vzdělávacích reforem, zvláště pak v oblasti vzdělávacích programů a výzkumu. Kromě toho jim právní a rozpočtové rámce umožňují realizovat pilotní projekty zaměřené na rozvoj inovací ve vzdělávání, které nakonec obohatí učení. V posledních dvou případech je cílem využít znalosti a dovednosti těch, kteří jsou aktivní v praxi, a rozvinout jejich zapojení a motivaci pomocí jejich účasti při reformách a inovativních projektech. REFERENCES Davis, B., & Ellison, L. (1997). School leadership for the 21 st century. The First Edition. London: Pitman, 1997, 89 s. ISBN 0415133661 Dvořák, D., Starý, K., Urbánek, P., Chvál, M., & Walterová, E. (2010). Česká základní škola: Vícepřípadová studie. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2010, 125 s. ISBN 978-80-2461896-8 Greger, D. (2011). Dvacet let českého školství optikou teorií změny vzdělávání v postsocialistických zemích. Orbis scholae, 9–22 s. ISSN 1802-4637. Kaldestad, O. H, Pol, M, & Sedláček, M. (2009). Vybrané otázky školského managementu. 126 s. ISBN 978-80-210-5078-5 Kalous, J, & Veselý, A. (2006). Teorie a nástroje vzdělávací politiky. 1. vydání. Praha: UK, ISBN 80-246-1260-7 54 McKinsey & Company. (2006). Klesající výsledky českého základního a středního školství: fakta a řešení. Praha, Dostupné z: WWW http://www.msmt.cz/vzdelavani/konkretizovane-ocekavane-vystupy-rvp-pv Národní program rozvoje vzdělávání. (2001). Bíla kniha. Praha: MŠMT ČR, 1. vydání, ISBN 80-211-0372-8 Palečková, J., Tomášek, F., & Basl, J. (2009). Hlavní zjištění výzkumu PISA 2009. Praha: ÚIV, Dostupné z WWW:http://www.vuppraha.cz/wpcontent/uploads/ 2009/12/RVPZV_2007-07.pdf Pascal, CH., Ribbins, P. Understanding Primary Headteachers. London: Cassel, 1998. ISBN 0-304-70269-2. Pol, M., Hloušková, L., Novotný, P., & Sedláček, M. (2010). Profesní dráha ředitelů základních škol: Od fáze profesní jistoty k novým výzvám. Studia paedagogica, 15(1), 85–105. Dostupné z WWW: http://www.phil.muni.cz/journals/index.php/studiapaedagogica/article/view/99 Prášilová, M. (2006). Vybrané kapitoly ze školského managementu pro pedagogické pracovníky. Olomouc : Vydavatelství UP, 212 s. ISBN 80-244-1415-5. Slavíková, L. (2003). Systém přípravy řídících pracovníků ve školství. Praha: UK, 96 s. ISBN 80-7290-150-8 Trojan, V. (2008). Kompetence řídících pracovníků ve školství. Praha: CŠM PedF UK, 142 s. ISBN 978-80-223-3331-3 Veselý, A. (2011). Konceptuální rámec pro analýzu vztahu vzdělávací politiky a vzdělávacích výsledků. Orbis scholae, 23–52 s. ISBN 978-80-7378-039-5 Zákon o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů. Zákon ze dne 24. září 2004, č. 563/2004 Sb. 55 56