Euro, nová mìna

GYMNÁZIUM, JÍROVCOVA 8, ČESKÉ BUDĚJOVICE
EURO, NOVÁ MĚNA
(seminární práce ze Základů společenských věd)
Autor: Štěpán Průcha
Třída: 4.A
2002
-1-
Děkuji tímto všem, kteří mi během posledních šesti měsíců pomáhali, ať už s prací
samotnou nebo tím, že mi vytvářeli dobré podmínky k práci.
Děkuji tak mé rodině za teplo domova a za počítač.
Děkuji Richardovi Chudobovi za pomoc při tvorbě Euroquestionnairu a za pomoc při
zpracovávání dat z něj získaných.
Děkuji Milanovi Štěchovi ml. za pomoc při zjišťování vzdáleností evropských měst od
Frankfurtu nad Mohanem.
Děkuji Lence Filípkové z odboru pro evropskou integraci Ministerstva financí ČR za
zodpovězení mnohých otázek.
Děkuji Jaroslavovi Moravcovi z numizmatického oddělení České národní banky za jeho
rady.
Děkuji Evě Finkernagel-Eid a Nielsu Bunemannovi za pomoc při objasnění systému
ERM a jiných nejasností.
A v neposlední řadě děkuji panu profesoru Machovi za jeho rady a připomínky k tvorbě
této práce a také za jeho cit pro českou gramatiku.
V Českých Budějovicích, 4. května 2002
Tento CD-ROM obsahuje:
0) Čti mě
1) Euro, nová měna - elektronická verze seminární práce "Euro, nová měna"
2) Euroquestionnaire - adresář se stránkami "Euroquestionnaire" (Preface=Úvod)
3) O EURu - data získaná od odpovídajících na Euroquestionnaire (neobsahuje e-mailové
. adresy)
4) Eurobarometer-Euro - výsledky průzkumu veřejného mínění na téma Euro prováděného v
. březnu 2002 Gallupovým evropským institutem
5) euromince a eurobankovky - vyobrazení platidel
Případné dotazy směřujte na: [email protected]
Štěpán Průcha
2002
-2-
Obsah
1. Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2
2.1 Malý slovníček pojmů a zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3
2.2 Evropská centrální banka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5
2.2.1 Institucionální uspořádání ECB . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5
2.2.2 Willem F. Duisenberg, řečený Pan Euro . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6
2.3 Euro – platidlo Eurozóny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7
2.3.1 Euromince . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7
2.3.2 Eurobankovky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8
2.4 Přechod z měn národních na euro . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
2.4.1 Tři kroky vedoucí k euru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10
2.4.2 Úpravy cen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10
. 2.4.3 Výměna mincí a bankovek a věci s tím spojené . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
2.4.3.1 První dny s eurem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12
2.5 Přijme Česká republika euro? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.5.1 Co by přinesl rychlý vstup ČR do EMU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.5.2 Co by přinesl pozdější vstup ČR do EMU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.5.3 Jak to vidí čeští politici . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
13
14
14
15
2.6 Mínění obyvatel EU o Euru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.6.1 Referendum v Dánsku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.6.2 Názor Němců . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.6.3 Konzervativní Británie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
15
15
16
16
2.7 Vývoj kurzu Eura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
2.7.1 Nenaplněné prognózy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
2.7.2 Skutečnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
2.8 Internetová část . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20
2.8.1 Pořadí zemí podle průměrného dosaženého počtu bodů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21
2.8.2 Závislost počtu bodů na datu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22
2.8.3 Stupeň vzdělání a bodový zisk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22
2.8.4 Závislost počtu bodů na vzdálenosti sídla ECB . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22
2.8.5 Barva vlasů a bodový zisk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23
2.8.6 Pohlaví a bodový zisk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24
2.8.7 Výzkum Gallupova ústavu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24
3. Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25
4. Poznámky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26
5. Bibliografie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26
6. Přílohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27
6.1 Odpovědi na Euroquestionnaire
6.2 Vyobrazení a popis euromincí a eurobankovek (leták ČNB)
6.3 Vyobrazení euromincí a eurobankovek (plakát Deutsche Bundesbank)
6.4 CD-ROM (Čti mě, Euro, nová měna, Euroquestionnaire, O EURu, …)
-3-
1. Úvod
„Euro změní svět tak, jako se to podařilo jen málo revolucím a válkám. Je to revoluční změna
bez revoluce,“ hodnotil vznik eura významný ekonom Evropské unie, který se podílel na
přípravě jednotné měny, profesor Robert Worcestor z britského výzkumného ústavu MORI.
Proces prohlubování hospodářské spolupráce v západní Evropě začal po druhé světové
válce. Oblastí nejintenzivnější hospodářské spolupráce se stalo Evropské hospodářské
společenství, pro které je dnes běžně používán název Evropská unie (EU). Se svými patnácti
zeměmi a téměř 380 miliony obyvatel je EU jedním z nejvýznamnějších světových
ekonomických uskupení. Na počátku devadesátých let byl v tomto integračním celku završen
proces vytváření jednotného trhu, pro který je charakteristický volný pohyb zboží, služeb,
pracovních sil, kapitálu a princip svobodného podnikání. K integraci jednotného trhu však
chyběl důležitý jednotící prvek – společná měna. Existence různých národních měn vytvářela
rizika při vzájemném obchodu a dodatečné náklady související se směnou národních měn.
Společná měna euro vstoupila na scénu 1. ledna 1999 a stalo se tak novou, i když pro další
tři roky skrytou, novou měnou pro 294, resp. 304 milionů obyvatel 11, resp. 12 zemí
Eurolandu (Řecko přistoupilo k 1. lednu 2001). Příchod eura znamená velmi silný impuls pro
další integraci Evropy a to jak z pohledu ekonomického (usnadnění obchodování mezi
subjekty v jednotlivých zemí Eurolandu) tak i z lidského (společná měna sblíží jednotlivé
národy). Ze světa (nenávratně) zmizela i nejstarší měna světa řecká drachma. Poprvé se
objevila v Malé Asii v 7. století před Kristem a v době Alexandra Makedonského se rozšířila
až do Indie. Také německá marka, symbol prosperity a stability po padesát poválečných let a
pýcha celého německého národa ustoupila euru, nutno ovšem dodat, že se tak stalo proti vůli
většiny Němců. Ale proč je slovo „nenávratně“ v závorce?! Podobně jako celá evropská
integrace vyprovokovalo i euro své odpůrce, a tak například kandidát na francouzského
prezidenta Jean-Marie Le Pen ve svém předvolebním boji hovoří o návratu francouzství a
starého dobrého franku . . .
Nástup eura je nepochybně jedním z nejvíce diskutovaných témat v celém světě, a také proto
jsem se rozhodl napsat seminární práci s názvem „Euro, nová měna.“ V této práci najdete
základní informace o euru samém, o Evropské centrální bance, o vzniku eura, o jeho
dopadech na svět, Evropu a konkrétně Českou republiku. V druhé části této práce se dozvíte o
malém internetovém projektu Euroquestionnaire, který mi umožnil zjistit znalosti obyčejných
lidí o euru a jejich smýšlení o celé „eurorevoluci“.
Celou seminární práci a další k ní přiložené soubory lze nalézt na přiloženém CD-ROMu.
-4-
2.1 Malý slovníček pojmů a zkratek
Evropský měnový systém (European Monetary System - EMS)
Systém stanovující zásady měnových vztahů mezi členskými státy Evropských společenství,
založený rozhodnutím Rady Evropy v roce 1979 na základě změn vyvolaných přechodem od
brettonwoodského systému relativně pevných měnových kursů ke kingstonskému systému
pohyblivých měnových kursů. V jeho rámci byla vytvořena měnová jednotka ECU (European
Currency Unit). Dalšími elementy EMS byly kromě ERM (viz níže) evropská měnová jednotka
ECU a krátkodobé finanční instrumenty na podporu stabilních devizových kurzů.
Ekonomická a měnová unie (Economic and Monetary Union - EMU)
Smlouva (The Treaty), listina ustanovující Evropské společenství, určila postup k dosažení
Ekonomické a měnové unie v EU ve třech stádiích.
Stádium jedna začalo k 1. červenci 1990 a skončilo 31. prosince 1993. V této etapě byly
odstraněny všechny bariéry bránící volnému pohybu kapitálu v EU.
Stádium dvě započalo 1. ledna 1994. Byl založen Evropský měnový institut (EMI), jakýsi
předchůdce ECB. Jakákoli podpora veřejného sektoru ze strany národních bank byla
zakázána, vlády Eurozóny se musely vyvarovat deficitním rozpočtům, aby se v budoucnosti
předešlo potížím s kurzem společné měny.
Stádium tři začalo Novým rokem 1999. Monetární kompetence byly přesunuty z národních
bank Eurolandu na Eurosystém a nová měna Euro vešla na světové trhy. Na svou fyzickou
podobu si však muselo počkat ještě další tři roky.
viz kapitola 2.4.1
Eurozóna (Euro area)
Euroland, jak se zemím Eurozóny přezdívá, je tvořen dvanácti zeměmi EU, které přijaly euro
za svou jedinou oficiální měnu a které přenechaly monetární politiku orgánům Evropské
centrální banky. Do Eurozóny patří Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko,
Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Španělsko od 1. ledna 1999 a 1. ledna 2001
přistoupilo Řecko.
Eurosystém (Eurosystem)
Eurosystém je tvořen ECB a 12 národními bankami zemí Eurolandu. Eurosystém je řízen
Řídící radou (Governing Council), Výkonným výborem (Executive Board).
viz kapitola 2.2
Euro symbol - €
Znak eura je inspirován řeckým písmenem epsilon a poukazuje na první písmeno ve slově
„Europa“. Vodorovné čárky v polovině stylizovaného písmena vyjadřují stabilitu eura.
Oficiální zkratka pro euro je EUR, které je registrováno Mezinárodní organizací pro
standardizaci (ISO) a je určena pro finanční účely.
Evropská centrální banka (European Central Bank - ECB)
ECB byla založena k 1. červnu 1998 se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem. Je vlastněna
jednotlivými národními bankami EU. Mezi její hlavní úkoly patří monetární politika a péče o
cenovou stabilitu v zemích Eurozóny. Další informace viz kapitola 2.2.
Evropský systém centrálních bank (European System of Central Banks - ESCB)
ESCB je tvořen Evropskou centrální bankou a národními bankami všech 15 zemí EU. ESCB
je řízen Řídící radou, Výkonným výborem a Všeobecnou radou.
-5-
Mechanismus směnných kurzů (Exchange Rate Mechanism – ERM)
ERM je jedním ze základních elementů evropského měnového systému EMS. Od roku 1979
fungoval ERM I. Země, které se účastnily na ERM, bilaterálně fixovaly kurzy svých měn s
možností určité odchylky (původně +/- 2,25% od pevně stanoveného kurzu dvou daných měn
- +/- 6% pro některé země, v roce 1993 po měnových krizích bylo toto pásmo rozšířeno na +/15 %). Pro státy, které se chtěly zapojit do třetí etapy hned od jejího počátku, bylo důležité
zapojit své měny do mechanismu směnných kurzů nejpozději do konce roku 1996 tak, aby k
1. lednu 1999 splnily dvouletou podmínku setrvání. Země, které se dva roky neúčastnily
ERM, byly v tomto ohledu posuzovány podle srovnatelných kritérií. Nebyla tedy rigidně
sledována účast v ERM, ale sledovala se stálost kurzů.
ERM I bylo k 1. červnu 1997 přetransformováno na ERM II, měny zemí účastnící se tohoto
systému měly být zafixovány na euro a pohybovat se v rozmezí +/- 15 %. Země, které se
budou chtít účastnit EMU (v budoucnu i ČR), se budou muset účastnit ERM II. V současné
době se ERM účastní pouze Dánsko (kurz dánské koruny se pohybuje +/- 2,25 % od kurzu
7,46038 DKK/EUR.)
viz kapitola 2.4.1
Evropská rada (European council)
Nejvyšší orgán Evropské unie; sestává z hlav států a předsedů vlád, respektive předsedy
Evropské komise; schází se dvakrát do roka. Její činnost se týká především koncepce rozvoje
Evropské unie a zásad jejího dalšího politického směřování.
Rada Evropské unie (Council of EU)
Rada ministrů – rozhodovací orgán Evropské unie; jejími členy jsou ministři vlád členských
zemí Evropské unie. Každou zemi zastupuje vždy jeden ministr, Rada se schází ve složení,
které se řídí právě projednávanou agendou (např. zahraniční záležitosti, zemědělství). Úloha
Rady spočívá jednak ve vytyčování hlavních politických cílů Evropské unie v případě, že je
nestanoví Evropská rada, jednak se sama či spolu s Evropským parlamentem podílí na
legislativní činnosti Evropské unie.
Evropská komise (European committee)
Komise EU – výkonný (exekutivní) orgán Evropské unie patřící mezi její hlavní orgány.
Evropská komise má 20 členů jmenovaných vládami členských států po vzájemné dohodě,
její funkční období činí 5 let. V čele Evropské komise stojí předseda, jednotliví komisaři mají
na starosti určité oblasti exekutivní činnosti. Evropská komise má právo předkládat návrhy na
vydání legislativních aktů Evropské unie, dále zejména zajišťuje respektování práva
společenství (viz též právo evropské), spolupodílí se na vytváření a správě rozpočtu a
spravuje fondy Evropské unie, kontroluje dodržování pravidel hospodářské soutěže a
rozdělování podpor a má za úkol ochranu evropského trhu před dumpingem.
Maastrichtská smlouva (Maastricht Treaty)
Smlouva o Evropské unii (EU) – smlouva podepsaná roku 1992 členy Evropských
společenství (EC) v Maastrichtu. Mění text smluv o Evropském hospodářském společenství,
Evropském společenství uhlí a oceli, Evropském společenství pro atomovou energii s cílem
prohloubit integraci a ustavit hospodářskou, měnovou a politickou unii. Maastrichtská
smlouva upravuje kompetence orgánů EU ve vzdělávání, v odborné přípravě a problematice
mládeže, v ochraně zdraví, ochraně spotřebitele, kultury, transevropských sítí, hospodářské a
sociální soudržnosti, životního prostředí, průmyslové politiky, výzkumu a vývoje technologií,
v sociální politice; v těchto oblastech rozšiřuje princip přijímání rozhodnutí v Radě EU
kvalifikovanou většinou. Poprvé upravuje podmínky pro společnou zahraniční a bezpečnostní
politiku, kterou však ponechává na úrovni mezivládní spolupráce.
-6-
2.2 Evropská centrální banka (ECB)
Evropská centrální banka, nástupkyně Evropského měnového
institutu, zahájila činnost k 1. červnu 1998. Sídlo ECB
nalezneme v Německu ve Frankfurtu nad Mohanem. ECB je
vlastněna jednotlivými národními bankami zemí EU, podíly
jednotlivých bank jsou uvedeny níže v tabulce. Percentuální podíly jednotlivých bank zemí
EU byly stanoveny na základě národní banky zemí eurozóny
podíl
Euro
(%)
objemu
hrubých
domácích
2,8658
143‘290‘000
produktů a počtu obyvatel. Země Banque Nationale de Belgique
Deutsche
Bundesbank
24,4935
1‘224‘675‘000
Eurozóny zaplatily za jejich
2,0564
102‘820‘000
podíly plných sto procent, zatímco Bank of Greece
Banco
de
España
8,8935
444‘675‘000
nečlenské země pouze pět, čímž
Banque
de
France
16,8337
841‘685‘000
ale zároveň přicházejí o možné
Central Bank of Ireland
0,8496
42‘480‘000
výnosy ECB. Zbylých 95% ceny
Banca d'Italia
14,8950
744‘750‘000
podílu doplatí národní banka při Banque centrale du Luxembourg 0,1492
7‘460‘000
vstupu do Eurozóny, jak se De Nederlandsche Bank
4,2780
213‘900‘000
ostatně již stalo na příkladě Oesterreichische Nationalbank
2,3594
117‘970‘000
Řecka.
Banco de Portugal
1,9232
96‘160‘000
Suomen Pankki
2.2.1 Institucionální
.
uspořádání ECB
Total
NB zemí mimo eurozónu
Danmarks Nationalbank
Sveriges Riksbank
Bank of England
1,3970
69‘850‘000
80,9943 4‘049‘715‘000
1,6709
4‘177‘250
Společně s 12 národními bankami
2,6537
6‘634‘250
Eurozóny
tvoří
ECB
tzv.
14,6811
36‘702‘750
19,0057
47‘514‘250
Eurosystém. Proces rozhodování Total
v Eurosystému je nyní řízen třemi
pramen: ECB
orgány ECB - Řídící radou
(Governing Council), Výkonným výborem (Executive Board) a Všeobecnou radou (General
Council), jež bude fungovat do té doby, dokud bude členem EU alespoň 1 nečlen EMU.
Řídící radu tvoří členové Výkonného výboru a guvernéři NB zemí Eurozóny. Rada přijímá
hlavní usnesení nezbytná pro splnění úkolů svěřených Eurosystému, vytváří monetární
politiku Eurozóny, stanovuje základní úrokové sazby, objem finančních rezerv a stanoví
nezbytná ustanovení pro zavedení výše uvedených úkolů.
Výkonný výbor se skládá z prezidenta, viceprezidenta a čtyř dalších členů, všichni jsou
vybráni z uznávaných osobností, expertů z monetárního či bankovního odvětví. Členové jsou
jmenováni na základě dohody hlav členských zemí, jimž je dáno doporučení Rady Evropy
poté, co jsou jejich jména prodiskutována v Evropském parlamentu a v Radě ECB. Výbor má
na starosti realizaci monetární politiky na základě ustanovení určených Řídící radou ECB,
přičemž dává nezbytné instrukce národním bankám Eurosystému.
Všeobecnou radu tvoří, podobně jako Výbor, prezident a viceprezident ECB a guvernéři
všech 15 členských zemí EU. Plní úkoly zděděné Evropskou centrální bankou od Evropského
měnového institutu, které musí stále být plněny ve Stádiu tři Ekonomické a monetární unie.
Všeobecná rada zastává také pro ECB funkci poradní, sbírá statistické údaje, připravuje
výroční zprávy ECB, ustanovuje nezbytná pravidla pro standardizaci účtování a
zaznamenávání finančních operací prováděných národními bankami. Dále vymezuje pracovní
podmínky pro zaměstnance ECB a v neposlední řadě stanovuje pevné kurzy měn členských
států.
-7-
2.2.2 Willem F. Duisenberg, řečený Pan Euro
Wim Duisenberg je od roku 1998, kdy byl zvolen guvernérem Evropské
centrální banky (ECB), jedním z nejmocnějších mužů Evropy. Jak se ale
k této funkci dostal?
Narodil se v roce 1935 v Nizozemí. Po studiích začal přednášet ekonomii
na univerzitě v Groningenu a po čtyřletém působení v MMF přednášel na
univerzitě v Amsterodamu. V roce 1973 vstoupil do vysoké politiky – stal
se ministrem financí socialistické vlády v Nizozemí. Během jednoho funkčního období se mu
„povedlo“ zvýšit veřejné výdaje z 48 procent HDP na 55 v roce 1977. Tato politika byla
mnohými kritizována, druzí tvrdili, že to byla adekvátní odpověď na ropnou krizi 70.let.
Duisenbergův kolega z Nizozemské centrální banky toto zvýšení okomentoval slovy:
„Myslím, že Duisenberg dostal lekci, že pokud je schodek rozpočtu příliš vysoký, jsou z toho
jen problémy." 1) V dalších volbách ovšem socialisté prohráli, a tak se po další dva roky musel
spokojit pouze s postem poslance.
V roce 1978 začala Duisenbergova kariéra coby bankéře, když nastoupil do vedení
nizozemské banky Rabobank. V roce 1982 přijal post guvernéra Nizozemské centrální banky
(DNB) a v této funkci setrval dlouhých 15 let. Období jeho vlády je charakterizováno sílící
ekonomikou, silným guldenem, nízkou inflací a snižující se nezaměstnaností. Nejspíše díky
výsledkům své práce v DNB byl zvolen na post prezidenta Evropského měnového institutu
(European Monetary Institute), jakéhosi předchůdce ECB, vzniklého 1. ledna 1994. Jeho cesta
na trůn ECB však nebyla jednoduchá – zejména kvůli Francouzům, kteří v Duisenbergovi
viděli příznivce Německé centrální banky a kteří také proti Duisenbergovi postavili svého
kandidáta Claudea Tricheta, guvernéra Francouzské národní banky. Několik měsíců trvající
spor byl nakonec vyřešen smírně: Duisenberg bude zvolen, ale v polovině svého osmiletého
volebního období odstoupí a jeho místo zaujme právě Trichet.
Wim Duisenberg bohužel „trpí“ na upovídanost – často řekne víc než musí. Například při
rozhovoru pro francouzský deník Le Monde, krátce po svém zvolení, na otázku zda za čtyři
roky přenechá své křeslo Trichetovi, odpověděl: „Doufal jsem, že se na to nezeptáte.
Odpověď zní ne.“ Později svůj výrok odvolal, svou odpovědí se však zajisté vryl do paměti
mnohým, nejen Francouzům. Nyní se předpokládá, že Duisenberg svůj post přenechá
Trichetovi (oficiálně kvůli věku) někdy v polovině roku 2002 a to i přesto, že je Trichet
(konec roku 2001) vyšetřován v souvislosti s krachem banky Crédit Lyonnais ze začátku
90.let, tedy z doby, kdy byl Trichet na postu ředitele ministerstva financí. Toto „přeřeknutí“
by se s dobrou vůlí dalo přehlédnout, závažnější už ale byly Duisenbergovy komentáře
k vývoji kurzu eura.
„Musím si zvyknout na to, že svět sleduje každé moje slovo," řekl vysoký, bělovlasý bankéř
krátce před zrodem eura. Své předsevzetí držet jazyk za zuby si však k srdci příliš nevzal.
„Nemyslím si to," odpověděl reportérovi z listu The Times při tiskové konferenci v ECB na
otázku, zda je společná intervence světových centrálních bank na podporu eura
pravděpodobná. Tato odpověď je podle odborníků vůbec nejzávažnější, protože smazala
účinek překvapivé společné intervence pěti centrálních bank zemí G7 z října 2000. Díky této
krátké odpovědi přišly centrální banky nejen o svou dobrou pověst, ale také o nemálo miliard
dolarů utracených za intervence. Po Duisenbergově komentáři, že se intervence nechystá,
spadlo euro na 0,833 dolaru, po několika dalších dnech na 0,823 dolaru. Viz kapitola 2.7.
Vývoj kurzu eura. Někteří obchodníci však byli tak zaskočeni, že považovali Duisenbergova
slova za blufování a přípravu nové intervence. Mnozí však měli dočista jiný názor: „Silně
pochybuji, že Duisenberg skutečně chápe to, co řekl," uvedl dealer jedné japonské banky.
„Jeho poznámka povzbudila obchodníky k prodeji eura. Odstranil totiž něco jako spodní
ochranu měny," řekl Michael Lewis, ekonom Deutsche Bank, listu Financial Times.
-8-
Další jeho známé výroky byly adresovány na adresu Britské vlády, aby zavedla euro. Od
britských bulvárních plátků si tak vysloužil titul „nejnebezpečnějšího muže Evropy“. Neméně
významné byly výroky o špatně dimenzovaných evropských penzijních systémech krátce před
dánským referendem o přijetí eura, dánští euroskeptici si tyto výroky přeložili jako nebezpečí
pro tamní štědrý systém sociálního zabezpečení.
Zdá se však, že prezident ECB už nehodlá prozradit žádnou další případnou (ne)intervenci.
Zápis tiskové konference konané 3. ledna 2002 v sídle ECB: Question: „Mr. Duisenberg, you
have told us several times already that whenever there was an intervention by the ECB in the
currency market, you would tell us. So, could you tell us something today on this issue?“
Duisenberg: „I have also learnt never to talk again about intervention until after the event. So
I won't do that today either.“ 2) (otázka: „Pane Duisenbergu, již mnohokrát jste nám
(novinářům) sdělil, že kdyby ECB chystala intervenci na měnovém trhu, řekl byste nám o tom.
Takže, mohl byste nám dnes něco prozradit na toto téma?“ Duisenberg: „Již jsem se poučil,
že nemám mluvit o intervenci před jejím provedením. A tak Vám nic neřeknu ani dnes.“)
A něco málo k bankéřovu soukromému životu. Usměvavý Duisenberg má tři odrostlé děti syna a dvě dcery z prvního manželství. S jeho druhou, o deset let mladší manželkou, rádi
jezdí na prázdniny do svého domu na jihu Francie a užívají si dobrého vína a jídla. Mezi
oblíbenou muziku šéfa ECB patří klasika a country. Na konci pracovního týdne, který tráví ve
své kanceláři v pětatřicátém patře centrály ECB ve Frankfurtu nad Mohanem, pravidelně jezdí
na víkend do svého domu v Amsterodamu. Mezi Wimovy neřesti patří náruživost v kouření a
vášeň v hraní golfu – golf je samozřejmě hra na úrovni, ale traduje se, že se Duisenberg
neukázal na setkání nizozemských bankéřů na zasedání MMF, protože byl právě na golfovém
hřišti, kde vítězil v turnaji pořádaném španělskými hostiteli.
2.3 Euro - platidlo Eurozóny
Společná měna zemí patřících do Eurozóny se nazývá Euro. 1 euro má,
obdobně jako americký dolar, 100 centů, Eurocentů. Hodnoty 1, 2, 5, 10, 20 a
50 centů a 1 a 2 eura jsou mincemi, Eurobankovky mají hodnotu 5, 10, 20, 50,
100, 200 a 500 eur. Toto rozdělení se ale může časem změnit – již několik dnů
po zavedení eura do oběhu se začaly od Evropanů ozývat námitky proti
množství mincí v jejich peněženkách. Kupříkladu hmotnost mincí v peněžence
průměrného Němce vzrostla po přechodu na euro o 40 procent. Finsko nařídilo obchodníkům
zaokrouhlit ceny na pěticenty (cca 1,60 Kč), aby se lidé obešli bez „zbytečných“ 1 a 2 centů.
Další námitky jsou proti údajně příliš těžkým 1 a 2 eurům, které by podle představ odpůrců
měly být nahrazeny bankovkami.
2.3.1 Euromince
Mince v euroměně mají hodnoty – 1, 2, 5 centů v červené barvě, 10, 20, 50 centů v barvě
žluté a 1a 2 euro jsou dvoubarevné – žluté se stříbrným prostředkem, resp. opačně.
Mince mají tzv. stranu evropskou a stranu národní, ta se liší podle země, pro kterou byly
mince vyraženy. Všechny euromince platí po celém Eurolandu, a tak se nám může stát, že se
v Portugalsku setkáme s mincemi s německým, finským, či dokonce s motivem monackým a
vatikánským. Vatikán se skutečně v roce 2000 rozhodl mít „svou vlastní“ měnu, do roku 2002
používal italskou liru. Avšak Vatikán bude razit pouze 670 tisíc mincí ročně, a tak se dá
předpokládat, že se tyto mince budou prodávat na stáncích, pochopitelně za cenu vyšší než
nominální, a že většina z nich skončí mezi sběrateli.
Evropská strana euromincí je dílem Belgičana Luca Luycx (na mincích lze vidět malé
iniciály LL). V rozhovoru pro MF Dnes objasnil motivy svých euromincí: „Začíná to tím, kde
-9-
je Evropa umístěna na zeměkouli, kde se na ni nachází: to je u jedno-, dvou- a pěticentů. U
desetníků, dvacetníků a padesátníků jsou vyobrazeny všechny členské země unie, které ještě
nejsou spojené. A na jedno- a
Popis Euromincí
dvoueuru je už mapa spojené
Evropy. Má se tím ukázat hodnota průměr
barva kovu tvar / obruba
postup od Evropy se zeměmi
1 cent
16,25 mm červená
kulatý / hladká
zvlášť ke spojené Evropě. Na
2
cent
18,75
mm
červená
kulatý / s vroubky
každé minci je rok její ražby, a
5 cent
21,25 mm červená
kulatý / hladká
tak na nich bude možné vidět,
10
cent
19,75
mm
žlutá
kulatý / zvlněné ražení
kdy se která země (připojená
20 cent
22,25 mm žlutá
„španělská růže / hladký
po roku 2002, pozn. autora)
50 cent
24,25 mm žlutá
kulatý / zvlněné ražení
stala součástí unie.“ 3)
1 Euro 23,25 mm okraj žlutý / kulatý / lomené drážky
Pár čísel na závěr. Ve všech
střed bílý
zemích
Eurolandu
bylo
2 Euro 25,75 mm okraj bílý /
kulatý / vyražené písmo
vyraženo takřka 50 miliard
střed žlutý
kusů mincí. Jejich celkovou
hmotnost můžeme přirovnat k hmotnosti 24 Eifellovým věžím v Paříži. Středy jedno a dvou
eura musejí odolat tlaku alespoň 2000 Newtonů (200 kg/cm2). Hodnoty niklu vylučovaného z
1 a 2 euromincí překračují 100 násobně limit Evropské unie. Stačí pětiminutový kontakt
s mincí a u alergického člověka již je vyvoláno podráždění, po delší době se objeví zánět. Ne
všichni Evropané se ale budou drbat stejně – v německých markách bylo srovnatelné
množství niklu.
Vyrobené bankovky a mince (v milionech kusů)
země
B
Fin
F
bankovky 530
219 2570
mince
1100 7500
2000
Irl
I
243 2380
Lux
D
NL
P
A
GR
E
46
4342
655
535
520
581
1924
900 7200 100 17000 2800
1300 1500
1300 7100
Pramen: Evropská centrální banka
2.3.2 Eurobankovky
Eurobankovky mají 7 hodnot – 5, 10, 20, 50, 100, 200 a 500 eur. Mimochodem,
„europětistovka“ je po švýcarské „tisícovce“ druhou nejhodnotnější bankovkou v Evropě. Na
rozdíl od euromincí nemají bankovky žádnou národní stranu a dokonce ani žádný národní
námět. Má se tak předejít možným sporům o to, jaká země, či jaký Evropan, zaujme kterou
hodnotu.
Autorem grafického řešení bankovek je Robert Kalina, Rakušan českého původu – rodiče
otce pocházeli z Moravy). Okna a brány na lícové straně mají symbolizovat otevřenost,
pohled do budoucnosti a ochotu podniknout něco nového. Na rubu se objevuje motiv mostů,
jež mají ztělesňovat komunikaci mezi zeměmi a spojení na nové země, jež se mají připojit.
Podle slov Roberta Kaliny nezobrazoval žádné konkrétní mosty a okna, držel se pouze
stavebního stylu určeného pro danou hodnotu bankovky. Na lícové straně je rovněž vlajka
Evropské unie (dvanáct žlutých hvězd uspořádaných do kruhu na modrém pozadí) a dále
zkratka Evropské centrální banky v pěti jazykových variantách (BCE, ECB, EZB, EKT,
EKP), což pokrývá všech jedenáct oficiálních jazyků Evropské unie, a obdobně je uveden
název měny jak v latinské (EURO), tak i v řecké abecedě (ΕΥΡΩ). V 12 tiskárnách se celkem
vyrobí 14,5 miliard bankovek v hodnotě 600 miliard eur. Z toho 10 miliard nahradí stávající
národní měny a zbytek bude ponechán jako rezerva. Ta je nezbytná pro zajištění postupné
výměny národních měn v roce 2002 a pro krytí náhlých potřeb v každé členské zemi, tak aby
- 10 -
byly národní banky schopné uspokojit v každé chvíli každého zájemce o bankovky, ať již
pochází z vlastní země,
ostatních zemí eurozóny
Popis Eurobankovek
nebo i mimo ni. Výroba
rozměr
převažující
motiv
nových bankovek je dražší hodnota
barva
než výroba národních měn,
obsahují totiž celou řadu
5 Euro
120 x 62 mm
šedá
antický sloh
bezpečnostních prvků, které
10 Euro
127 x 67 mm
červená
románský sloh
znesnadňují
jejich
20 Euro
133 x 72 mm
modrá
gotický sloh
falšování, a bankovky
50 Euro
140 x 77 mm
oranžová
renesanční sloh
národních měn je přitom 100 Euro
147 x 82 mm
zelená
barokní a
často vůbec neobsahovaly.
rokokový sloh
Šest + jeden bezpečnostní 200 Euro
153 x 82 mm
žlutohnědá doba skla a železa
prvek eurobankovek:
500 Euro
160 x 82 mm
purpurová architektura 20.st.
1 - na lícové straně vpravo
je hologramový proužek, který při pohybu na světle mění barvu. (nižší nominální hodnoty
mají proužek, na kterém se po celé jeho délce opakuje hodnota bankovky, vyšší mají
holografický obdélník s jediným
vyjádřením nominální hodnoty). 2 uprostřed proužku je stříbrné pole s
hodnotou bankovky - viditelné při
pohybu na světle. 3 a 5 - některá místa
bankovek jsou pokryta snadno
hmatatelnou reliéfní vrstvou. 4 - při
pohledu proti světlu z lícové strany se
nalevo ukáže pokračování motivu
mostů z pravé části bankovky. 6 - z
rubové části uprostřed je další
proužek, který při pohybu na světle
mění barvu duhového spektra. Dalším bezpečnostním prvkem je speciální papír obsahující
bavlnu.
2.4 Přechod z měn národních na Euro
Nejprve pár důležitých jmen mužů, kteří stáli u zrodu Eura. Pierre Werner, lucemburský
premiér se stal duchovním otcem panevropských peněz. Jeho dvě analytické zprávy z roku
1969 posloužily jako základ všem následujícím úvahám o hospodářské a měnové unii, a také
o euru. Alexandre Lamfalussy, bývalý šéf belgické centrální banky byl ve finančních kruzích
znám jako „Duch svatý“. Přezdívku mu vynesla mravenčí práce v čele Evropského měnového
institutu. Co se eura týká, je prý informován lépe než kdokoli jiný. Helmut Kohl, německý
kancléř a motor německého sjednocení. Kdysi prohlásil, že měnová unie je věcí války a míru.
Prosazení eura - v Německu neoblíbeného - v roce 1998 postavil výše než vlastní
znovuzvolení. Jacques Delors, významný francouzský socialistický politik a někdejší šéf
Evropské komise (1985-1994). Povedl se mu husarský kousek, když dokázal o účelnosti
společné měny přesvědčit centrální bankéře všech zúčastněných evropských zemí.
V červnu 1988 zadala Evropská rada Jacquesu Delorsovi vypracování a rozfázování kroků
vedoucích k měnové unii. K tomuto nelehkému úkolu měl Jacques Delors několik osobností
ze světa ekonomiky, a sice guvernéry centrálních bank, Nielse Thygesena, profesora
ekonomie na univerzitě v Kodani, Miguela Boyera a Alexandra Lamfalussyho. Tak zvaná
- 11 -
„Deloriho zpráva“ určila, že by ekonomická a měnová unie měla být dosažena ve třech
krocích.
2.4.1 Tři kroky vedoucí k Euru
Krok jedna. Evropská rada stanovila začátek prvního kroku na 1. červenec 1990. K tomuto
datu musely být zrušeny veškeré restrikce omezující volný pohyb kapitálu v zemích unie.
Rada guvernérů centrálních bank členských států Evropského ekonomického společenství,
která hrála významnou roli v monetární spolupráci od jejího založení roku 1964, získala nové
povinnosti. Jmenovitě se jednalo o pořádání porad a podporu spolupráce v monetární politice
členských států ve snaze o cenovou stabilitu. Rada guvernérů také definovala mandáty
jednotlivých podrad a pracovních skupin založených za účelem příprav Kroků dva a tři.
Pro realizaci Kroků dva a tři bylo také nutné zrevidovat Římskou smlouvu o Evropském
ekonomickém společenství, zejména bylo třeba přepracovat instituciální uspořádání. Jednání
byla završena v prosinci 1991 a nová smlouva byla podepsána 7. února 1992 v Maastrichtu.
Krok dvě je charakterizován založením EMI a ECB. EMI byl založen 1. ledna 1994, ke
stejnému datu byla zrušena Rada guvernérů. Pracovní náplní EMI bylo zejména posílení
spolupráce centrálních bank a spolupráce v monetární politice a zajištění příprav nutných
k založení ESCB, který měl řídit jednotnou monetární politiku a vytvoření společné měny.
V prosinci 1995 se Evropská rada shodla na jménu nové měny – Euro – a potvrdila začátek
Kroku tři na 1. ledna 1999. Rada zveřejnila načasování jednotlivých kroků přechodu na euro.
V prosinci 1996 prezentoval EMI zprávu o principech nového systému směnných kurzů,
ERM II, který byl zahájen v červnu 1997. V prosinci 1996 EMI představil Evropské radě
eurobankovky, následně byly uveřejněny. Evropská rada přijala v červnu 1997 regulační
normy, které mají zaručit rozpočtovou disciplínu zemí Eurozóny.
2. května 1998 oznámila Rada EU a hlavy států, že 11 států (Belgie, Německo, Španělsko,
Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko Rakousko, Portugalsko a Finsko) plně
splnilo požadavky pro přijetí jednotné měny k 1.1.1999, tedy k účasti na Kroku tři. V tuto
dobu se ministerstva financí účastnických zemí, guvernéři jednotlivých národních bank,
Evropská komise a EMI shodli na středních kurzech národních měn vůči euru, což bylo
zapotřebí k zahájení ERM II, resp. k určení směnných kurzů při zavádění eura. (Přepočítavací
kurzy národních měn za 1 euro: 40,3399 BEF; 1,95583 DEM; 166,386 ESP; 6,55957 FRF;
0,787564 IEP; 1936,27 ITL; 40,3399 LUF; 2,20371 NLG; 13,7603 ATS; 200,482 PTE;
5,94573 FIM; 340,750 GRD)
25. května 1998 byli zvoleni prezident, viceprezident a čtyři další členové Výkonného
výboru, rozhodnutí nabylo účinnosti k 1. červnu 1998, tedy k datu, kdy vznikla ECB. Tím
EMI dokončil své úkoly a podle Článku 123 (ex-Článku 1091) Smlouvy o založení
Evropského společenství byla jeho činnost ukončena.
Závěrečný krok, Krok tři, začal pro 11 zemí Eurolandu Novým rokem 1999. Tato etapa je
charakterizována především neodvolatelným zafixováním směnných kurzů měn 11 členských
zemí. Monetární kompetence byly přesunuty z národních bank Eurolandu na Eurosystém a
nová měna euro vešla na světové trhy. Na svou fyzickou podobu si však muselo počkat ještě
další tři roky.
Řecko se dvanáctou zemí Eurolandu stalo k 1. lednu 2001.
2.4.2 Úpravy cen
10. prosince byl na serveru iDnes uveřejněn článek se zajímavým nadpisem: „Euro sníží ceny
i výplaty“. V článku se však nepopisuje faktické, ale relativní snížení cen a platů. Mimo Irsko
se ceny zdánlivě sníží v celé eurozóně, v některých zemích (Belgie, Itálie) se znovu bude
- 12 -
muset zavést desetinná čárka. Němečtí psychologové používají termín „efekt dovolené
v USA“ – když si Němci vyjeli do Ameriky, zdály se jim ceny dvakrát nižší než doma, a tak
byli k nakupování ochotnější. Rakouský hospodářský psycholog Erich Kirchler s tímto
tvrzením souhlasí: nejdříve se podle něj nebude nic dít. Pak se prosadí psychologický efekt
nižších čísel a lidé začnou více nakupovat. To jim vydrží až do chvíle, kdy přijde první
europlat. Pak se zase vše vrátí k „normálu“.
„Úpravy cen alias zdražení“, „Zaokrouhlovat? Nahoru!“ Není se co divit, že po přečtení
takovýchto novinových titulků se 64 procent obyvatel eurozóny v polovině roku 2001
obávalo, že obchody po přestupu na euro zvýší ceny. Ministři financí členských zemí přijali
proto usnesení, ve kterém nabádají prodejce k co nejpřesnějším přepočtům cen, případně
k zaokrouhlení ceny ve prospěch zákazníka. Jak se neprotivit této výzvě a zároveň vydělat?
Tak na tuto otázku našli odpověď pařížští barmani (a zajisté i mnozí další): Posledních
několik let se cena šálku espresa u baru držela na šesti francích. V létě 2001 však najednou
poposkočila na 6,50 franku; jako náhodou se právě taková částka příhodně převádí na rovné
jedno euro.
Německé spotřebitelské organizace registrují stovky stížností lidí na pekaře, prodavače
teplého občerstvení, zelináře, kadeřníky nebo provozovatele veřejných záchodků. „Nápor
hněvu nás ohromil,“ říká mluvčí spotřebitelského svazu v nejlidnatější spolkové zemi
Severním Porýní - Vestfálsku Theo Wolsing. „Denně dostáváme nejméně stovku stížností a
na stole jich máme kolem 2500,“ dodala. Nová měna euro už dostala v některých německých
lokalitách nelichotivou přezdívku „teuro“ odvozenou o slova teuer = drahý.
Navzdory těmto uvedeným příkladům se zdá, že euro inflaci takřka neovlivnilo, v lednu se
míra inflace zemí eurozóny nepřehoupla přes dvě procenta a v dalších měsících by se podle
předpokladů měla ještě o něco snížit. V některých oblastech byla dokonce zaznamenána i
záporná inflace, a to zejména v Německu, Rakousku a Řecku.
2.4.3 Výměna mincí a bankovek a věci s tím spojené
Výměna 50 miliard kusů mincí a 14,5 miliardy kusů bankovek v celkové hodnotě přibližně
20000 miliard korun během necelých pěti měsíců znamenala jeden z největších logistických
úkolů všech dob. Na půl milionu transportů peněz znamenal obrovské bezpečnostní riziko, a
tak policie v mnoha zemích požádala o pomoc armádu. Naštěstí se nepotvrdily pesimistické
vyhlídky skeptiků, že stovky transportů budou přepadávány, po celé EU byl (oficiálně)
vykraden pouze 1 vůz - v posledním prosincovém týdnu byly z bezpečnostního vozu
v Německu ukradeny pytle s německými markami, o pytle s eury euroskeptičtí zloději zájem
neprojevili. První dodávky směřovaly do centrálních bank od září 2001, následovaly
transporty do komerčních bank a na pošty. Normální smrtelníci se nad eurem mohli potěšit
17. prosince, kdy si obyvatelé Eurozóny mohli nakoupit tzv. startovací balíčky obsahující
10,23 euro.
Euro se za domácí měnu měnilo během souběžné doby, během které platila jak domácí
měna, tak i euro. Tato doba byla různá pro různé země; německá marka přestala oficiálně
platit o silvestrovské půlnoci, nizozemský gulden zanikl k 28. lednu, irská libra k 9. a
francouzský frank k 17. únoru, platnost měn ostatních členských zemí skončila posledním
únorovým dnem téhož roku.
Během souběžné doby bylo zapotřebí upravit miliony automatů a bankomatů pro přijímání a
výdej eura. Že se ne všechno podařilo do puntíku, dokládá i fakt, že v kasičkách evropských
prodejních automatů začínají vedle nových euromincí cinkat i thajské bahty. K malé radosti
podnikatelů, kteří automaty provozují - desetibahtová mince sice měří a váží stejně jako ta
dvoueurová, její skutečná hodnota je však asi osmkrát nižší.
- 13 -
2.4.3.1 První dny s eurem
Euro zaplavilo Evropu za zvuků skladby Bedřicha Smetany Vltava. Pro sjednocující se
evropské měny je prý motiv potůčků, které se slévají v řeku, velmi symbolický. „Euro jsou
vaše peníze, mé peníze, naše peníze. Je to naše budoucnost. Je to kousek Evropy v našich
rukou,“ 4) zvolal v Bruselu šéf Evropské komise Romano Prodi a za první vybrané peníze
koupil kytici pro svou ženu. Spolu s ním začalo eurem platit 305 milionů lidí. Završil se tak
proces, o který se v unii bojovalo od roku 1970.
I přes určité problémy si Evropská centrální banka pochvaluje, že zavádění nové měny
probíhá mnohem hladčeji než se čekalo. „Dva dny po zavedení hotovostního eura mohu říci,
že tento velký úkol probíhá velmi hladce a že jeho průběh je nad našimi vlastními
očekáváními a nadějemi,“ 4) prohlásil šéf ECB Wim Duisenberg. Jak vypadaly první dny
s eurem v jednotlivých zemích je popsáno níže:
Rakousko. 2. ledna odpoledne vypadlo na jednu hodinu 2700 bankomatů řízených
společností Europay. Příčina byla v přetíženém centrálním počítači, zátěž ale prý nezpůsobil
přechod na euro, ale jiné technické problémy. Stejně jako v ostatních zemích zněla nejčastější
otázka prodavačů: „Budete platit šilinky nebo eurem?“ Na první pohled všechno stojí
mnohem méně. Třeba rostlinné máslo za jedno euro namísto dosavadních téměř 14 šilinků (1
euro = 13,7603 šilinku). Rychlé probuzení ale přichází při přepočítání dosavadního čistého
výdělku 20 tisíc šilinků na 1453,46 euro.
Německo. Němci jsou známí svou precizností a přesností, a tak se ani s žádnými problémy
se zaváděním eura – na rozdíl od Itálie - nepočítalo. První problémy se však přesto objevily.
Taxikář ve Frankfurtu odmítal vzít pasažéra, který už nechtěl platit markou. Na zavádění eura
vydělávali na pár dní němečtí motoristé. Mohli totiž parkovat dva týdny zdarma. Úřady to
povolily s odůvodněním, že ne každý motorista musí mít po ruce eurominci nebo drobné
marky. Opatření platí pro euro i markové automaty. Na zavádění eura netratí Němci, ale
němčina. Naši západní sousedé se budou muset rozhodnout, zda rčení jako „Obracel v ruce
každou marku“ nebo „Kvůli feniku si nechá koleno vrtat“ vpasují slovíčka euro a cent.
Shodují se ale, že věta „Darovaný cent je lepší než slíbené euro“ působí jako pěst na oko.
Nizozemsko. Dveře zákazníkům neotevřelo asi dvě stě nizozemských pošt. Došly jim totiž
eurobankovky. „Šlo hlavně o malé pobočky, které mají problémy s dodávkami eura nebo s
jejich přepočítáváním,“ 4) upřesnil mluvčí pošty. Jinak šlo ale na první pohled vše hladce.
Francie. „Euro, euro!“, skandoval hned ráno s úsměvem prodavač v jednom z obchůdků v
pařížské ulici Lourmel, když obsluhoval své první letošní zákazníky, kteří dorazili pro
noviny. Podobně jako většina obchodů byl vybaven přepočítávací pokladnou, a tak s
vracením euro na franky neměl problémy. „Jsou nějaké malé a vypadají jako peníze ze hry
Monopoly,“ brumlala si po ránu prodavačka v jedné ze samoobsluh v 15. pařížském obvodě.
Na první pohled z ní nečišela žádná zášť k nové měně, ale spíše zvědavost. Přechod na novou
měnu ve Francii nakonec neohrozila ani stávka bankovních zaměstnanců, která se nesetkala s
velkým ohlasem. Pracovníci bank požadovali především zajištění větší bezpečnosti při
operacích s velkými sumami peněz v prvních několika dnech zavádění nové měny. Při té
příležitosti požadují také větší odměny za přesčasové hodiny.
Itálie. „Až do včerejška mi připadalo jako sen mít v kapse peníze, s nimiž lze platit po celé
Evropě. Chtěla jsem na vlastní oči vidět, že to je pravda,“ 4) řekla pár hodin před
silvestrovskou půlnocí Italka Sabria Fortunatová v Miláně, když si v předstihu vybírala peníze
na novoroční oběd. Když Sabria ve sváteční poledne jedla, měli už lidé v Itálii vybráno milion
bankovek. Čtyři z pěti Italů se v bleskovém průzkumu zavázali, že svoji poslední liru věnují
na Nový rok bezdomovcům a žebrákům. S prvním eurem už ale měli Italové jiné úmysly utratit jej za capuccino nebo cigarety. Velký zájem Italů a hrozba vyhlášení stávky ze strany
bankovních pracovníků, způsobily problémy se zaváděním eura v centru Říma. Na některých
bankomatech se objevila cedulka „Dočasně mimo provoz“, protože banky nestíhaly doplňovat
- 14 -
eurobankovky. Pouze tři dny odolávali italští zloději pokušení uskutečnit první euroloupež v
zemi po zavedení eura do oběhu. Dva ozbrojení lupiči přepadli pobočku pošty v Udine na
severu země. Podle policie si odnesli lup v hodnotě 50 tisíc eur. Italové si také stěžují na
„cenový masakr“, který nové platidlo odstartovalo. „Všechno zdražilo,“ uvedla konfederace
na ochranu spotřebitelů Codacons ve zprávě s příznačným názvem „Eurokatastrofa:
spotřebitelé masakrováni růstem cen“. Zdražování se nevyhnula ani tradiční pizza (prý stojí v
euro o 16 procent více než předtím v lirách) a káva espresso je prý v některých barech dražší
až o třetinu. Evropská komise v Bruselu nicméně konstatovala, že došlo pouze k několika
izolovaným „incidentům“, kdy byl zaznamenán neoprávněný růst cen.
Řecko. Obyvatelé Peloponéského poloostrova měli ve středu ještě volno, a tak se hlavní
nápor na euro očekával až ve čtvrtek. Více než tisíc řeckých pošťáků dostalo za úkol pomoci
často starým obyvatelům odlehlých venkovských oblastí a ostrovů. Pošta pověřila své
pracovníky, kteří ve venkovských oblastech země donášejí důchody asi 600 000 penzistů, aby
jim je vypláceli pokud možno v mincích a bankovkách co nejnižší hodnoty. Jedno euro se
totiž rovná 340,75 řecké drachmy. „Chceme se vyhnout tomu, aby obyvatelé těchto oblastí
měli dojem, že snad dostávají méně peněz, a také jim chceme usnadnit transakce, které jsou
většinou malého rozsahu,“ 4) řekl ředitel pošty Manolis Drainakis řecké rozhlasové stanici
Flash. Pošťáci byli také pověřeni, aby lidem v odlehlých částech země pořádali „informační
semináře“ v jejich tradičních kavárničkách nebo i v místě bydliště. Podobně pomáhají také
popové, které řecká pravoslavná církev pověřila osvětou v otázkách přechodu na euro už v
půli prosince.
Velká Británie. Přechod na euro se chtě nechtě dotkl také zemí Evropské unie, které zatím
jednotnou měnu odmítly přijmout. V londýnské City se sešlo několik desítek zarytých
odpůrců nové měny a demonstrativně spálili několik napodobenin eurobankovek. Londýnský
list The Independent upozornil, že některé velké obchodní řetězce v Británii vybírají za nákup
v nové evropské měně poplatek. Například knihkupectví WH Smith požaduje komisní
poplatek osm procent, zatímco Dixons, který prodává elektroniku do domácnosti, stanovil
směnný kurs mezi euro a librou o dvě pence pod oficiálním kursem. Podle obchodníků nejde
o nic mimořádného, protože jejich firmy prostě přistupují k euro jako ke kterékoli jiné
zahraniční měně. Vláda se přitom obrátila na britské obchodníky, aby vyšli kupujícím s euro
vstříc a bez komplikací toto platidlo přijímali. Asi třetina velkoobchodních řetězců v zemi,
včetně Virgin a Marks and Spencer, reagovala na tuto žádost kladně, a to navzdory tomu, že
Británie se spolu se Švédskem a Dánskem na systému jednotné evropské měny nepodílí.
2.5 Přijme Česká republika euro?
Odpověď na tuto otázku je až překvapivě jednoduchá – ano. V protokolu o přistoupení do EU
se kandidátské země zavázaly k přijetí eura jako jediného oficiálního platidla. A tak otázka
zda? ztrácí smysl, smysluplná otázka zní: kdy?
Na tuto otázku se vedou již delší dobu odborné diskuse. Nejbližší možný termín vychází na
rok 2006 za předpokladu, že Česká republika vstoupí do EU v roce 2004. Právě dva roky je
minimální doba, po kterou musí nově přijatá země vyhovovat požadavkům mechanismu
směnných kurzů (ERM-II) - nejprve je třeba stanovit střední kurz mezi eurem a korunou,
kolem něhož se bude reálný kurz české měny po dva roky pohybovat v mantinelech
maximálně povolených odchylek a po této době se stanoví konečný pevný směnný kurz
CZK/EUR. Dále je dáno, že člen EMU musí vyhovovat maastrichtským kritériím, která
stanoví maximální hodnoty vybraných ekonomických ukazatelů: inflace, deficitu veřejných
financí, celkové zadluženosti a podobně. To jsou fakta, a nyní se pokusíme nalézt správné (tj.
pro ČR nejvýhodnější) načasování vstupu ČR do EMU.
- 15 -
2.5.1 Co by přinesl rychlý vstup ČR do EMU
Začněme s výhodami týkajícími se většiny z nás. Zajisté bude příjemné obejít se při cestování
po Evropě bez nutnosti výměny peněz ve směnárnách co nejdříve. V Čechách vydělanými
eury budeme platit jak na letní dovolené v Itálii, tak při zimním lyžování v Rakousku nebo
jimi zaplatíme vstupenky na Eiffelovu věž v Paříži. Jeden Francouz si dal před zhruba třemi
lety tu práci, že spočítal, kolik peněz mu zbude, když z Paříže odjede s tisíci franky a v každé
zemi Eurolandu bude postupně měnit jednu měnu za druhou. A výsledek – po poslední
výměně peněz ve Francii mu zůstane něco málo přes 400 franků, ostatní „věnuje“
směnárnám.
Někteří ekonomové vidí v brzkém přijetí eura jakousi záchranu našich exportérů – zdá se, že
česká koruna bude posilovat až do smrti, tedy za předpokladu, že tato smrt nastane ve
střednědobém horizontu. Čím dříve se koruna naváže pevným kurzem na euro, tím větší
cenová výhoda zůstane českým výrobcům. České podniky obchodující se zeměmi Eurolandu
zbaví euro strachu z kursových výkyvů a ušetří peníze dnes vydávané za zabezpečení proti
kursovému riziku. Zapojení se do Eurolandu má být dalším podnětem k akceleraci
zahraničního obchodu.
„Dokončení liberalizace kapitálových toků a vysoká vnější otevřenost kandidátských zemí
zvyšuje možnost náhlého odlivu kapitálu (zejména krátkodobého). Navíc nalezení rovnovážné
centrální parity pro ukotvení měnového kursu nejprve do systému ERM-II a následné
zafixování přepočítacího koeficientu národní měny na euro zdaleka není jednoduchá
záležitost. V době dvouletého přechodného členství kursu kandidátské země v ERM-II může v
případě vnějšího šoku, či dokonce krize v jedné ze zemí zapojené do ERM-II nastat řetězová
reakce ústící v jeho opuštění. Paralelu nabízí krize Evropského měnového systému v první
polovině devadesátých let. Dodejme, že v té době kapitálové toky nebyly zdaleka tak
liberalizovány a šlo o vyspělé tržní ekonomiky. Zastánci rychlého zavedení eura těmito
argumenty podporují následující tvrzení: přijetí eura by znamenalo vytvoření „deštníku“
proti spekulativním útokům na měnu malé otevřené ekonomiky, a proto je třeba maximálně
zkrátit období nejistoty a případné nestability před zavedením eura a do eurozóny vstoupit co
nejrychleji.“ 5)
Hrozí vysoká inflace. Není totiž pochyb, že se ceny v ČR budou těm evropským přibližovat,
a to určitě rychleji, než tomu bylo a je v Portugalsku či Řecku (z důvodu geografické polohy).
Přibližování cen může probíhat dvěma způsoby – přes tzv. kanál inflační a kanál kursový.
Kdybychom české ekonomice odebrali možnost úpravy cen přes kanál kursový, tedy
srovnávání cen pomocí posilování domácí měny, nepochybně by to vyvolalo inflaci značně
vyšší, než je cíl ECB. (ECB si stanovila inflační cíl pro členy EMU na 2% ročně)
„Další nevýhody lze spatřovat ve ztrátě nezávislosti měnové a kursové politiky a ztrátě
ražebného, které se významnou měrou podílí na tvorbě zisku ČNB (výše ražebného ČNB za
období 1993 - 2001 je odhadována až na 170 mld. Kč).“ 6)
2.5.2 Co by přinesl pozdější vstup ČR do EMU
Přinesl by nejspíše delší období zpevňování kurzu koruny se všemi jeho výhodami a
nevýhodami. Někteří komentátoři straší, že čeští exportéři se kvůli silné koruně dostanou do
problémů. Ale jiní jim oponují – za prvé: produktivita práce v ČR se bude z nízkého základu
zvyšovat rychleji, než tomu bude v západní Evropě, a za druhé: velkou část českého exportu
tvoří tzv. reexport – do ČR se dovezou polotovary a vyvezou se hotové výrobky. Snížilo by se
riziko vysoké inflace – cenový rozdíl by se vyrovnával zejména přes kursový kanál.
- 16 -
Čím později vstoupíme do Eurozóny, tím déle si zaměstnanci celého měnového odboru
České národní banky a podobně zaměřených pracovišť (například směnáren) udrží svou práci,
řádově se jedná o tisíce pracovníků.
A závěrem názor Jiřího Suremka z Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd
Univerzity Karlovy: „Česká měna je jednou z nejstabilnějších světových měn posledního
desetiletí, stabilnější než mnohé měny států Evropské měnové unie. Nenechme se
vmanipulovat do pozice, kdy je s měnou zacházeno jen jako s nástrojem zahraničního
obchodu. Plní spoustu dalších důležitých funkcí a zbavovat se kvalitní koruny za
znehodnocené euro není v souladu s našimi zájmy.“ 7)
2.5.3 Jak to vidí čeští politici
V listopadu uspořádal Český Institut Aplikované Ekonomie (ČIAE, s.r.o.) seminář o
Evropské unii a Evropské měnové unii se zajímavou odbornou a politickou účastí. Na
semináři vystoupili Tomáš Holub, poradce guvernéra ČNB a poslanci Ivan Pilip (US),
Miroslav Ransdorf (KSČM) a Jan Zahradil (ODS). Na závěrečnou otázku „Jak rychle by měla
ČR přistoupit do EMU?“ odpověděli všichni tři poslanci jako jeden muž: „Nespěchat!"
V prvním letošním vysílání pořadu Bez imunity zazněla tato otázka: Jste pro vypsání
referenda na vstup ČR do EMU? Pan Exner (KSČM) odpověděl: „Vypsat na vstup do EU, na
euro teď nepotřebujeme.“ Pan Křeček (ČSSD): „Na Euro ne, ta odpověď by byla jasná – lidé
si ho velmi rychle budou přát.“ Tomáš Kvapil (KDU-ČSL) odpověděl: „V žádném případě.“
Ivan Pilip přišel s úplně novou odpovědí: „Kandidáti se zavázali k přijetí Eura - takže ne.“
Pan Tlustý (ODS): „Musí být o vstupu, (pohled na obrazovku) diváci si přejí.“ Na stejnou
otázku hlasovali po celou dobu diváci u televizních obrazovek, hlasování dopadlo v poměru
1998:1183 pro referendum. 8)
2.6 Mínění obyvatel EU o euru
Většina obyvatel Evropské unie si stěžuje, že se jich nikdo nezeptal, zda euro chtějí nebo ne.
A tam, kde se vláda zeptala občanů na jejich názor, to pro euro nedopadlo dobře – Dánové se
postavili za svou korunu, euro odmítli.
Mezi lidmi ztratilo euro reputaci kvůli výraznému poklesu kurzu, které přineslo zdražení
pohonných hmot, zdražení pobytu v dolarových oblastech a v kterém mnozí viděli výhru
amerického dolaru nad eurem. Zároveň převažuje množství těch, kteří vidí v euru omezení
státní suverenity nad euronadšenci.
2.6.1 Referendum v Dánsku
Dánové v referendu konaném 28. září 2000 odmítli vstup své země do Evropské měnové unie.
Proti zavedení eura hlasovalo 53,1 procenta voličů, pro jen 46,9 procenta. Už během sčítání
hlasů zavládla v táboře dánských euroskeptiků radostná nálada, která po vyhlášení výsledků
vyústila v triumfální prohlášení. Vládní tábor naproti tomu propadal smutku a zklamání.
Premiér Rasmussen porážku tábora dánských obhájců eura přiznal se slzami v očích. Podotkl
však: „Budeme tento výsledek respektovat.“ 9) Zdůraznil rovněž, že dosavadní politika fixního
směnného kurzu dánské koruny vůči euru bude pokračovat, jinými slovy se Dánsko nalézá
v systému ERM II.
Evropská komise lituje výsledku dánského referenda, domnívá se však, že nijak neovlivní
ani dobré vyhlídky jednotné měny, ani chod Evropské unie. „Dánský lid potvrdil, že nechce
přijmout euro jako svou měnu. Evropská komise tohoto rozhodnutí lituje. Pevně věřím, že
- 17 -
kladné hlasování by bylo bývalo v našem společném zájmu,“ 9) řekl téhož dne pozdě večer v
Bruselu předseda Evropské komise Romano Prodi.
Podle současných předpokladů se očekává, že dánská vláda vyhlásí nové referendum o
vstupu do eurozóny ve střednědobém horizontu. Jestliže si euro nepovede hůře než dosud, lze
soudit, že většina voličů vhodí do uren obálku se zaškrtnutým Ano.
Dánsko má dlouholetou historii v pořádání referend. Jedno, v celoevropském kontextu
snad nejznámější, proběhlo v roce 1992 – Dánové tehdy odmítli přijmout Maastrichtskou
smlouvu a tím ohrozili i EMU, resp. nástup společné měny v budoucí eurozóně.
Vyjednáváním mezi dánskou vládou a EU konečně přinesla řešení, a sice smlouvu zvanou
Edinburghská dohoda, která prošla dánským referendem v roce 1993.
2.6.2 Názor Němců
Podpora eura ze strany Němců měla nejednoduchý vývoj – zpočátku se na euro těšilo
neuvěřitelných 57 procent, s pozdějšími těžkostmi se podpora snižovala až k 30 procentům
v září 2000. „Euro, jež je politickým projektem, nebylo v Německu nikdy příliš populární. Pro
Němce je marka symbolem poválečné obnovy, úspěchu a bohatství země,“ 10) řekl ekonom
frankfurtské pobočky Goldman Sachs Thomas Mayer. Podle průzkumu byl a je odpor vůči
euru nejsilnější ve spolkových zemích bývalé NDR, mezi staršími a méně vzdělanými lidmi.
„Ochabnutí eura se nyní stává hlubší krizí důvěry v Evropu a její instituce,“ 10) míní expert
německé Commerzbank Nick Parsons. „Kvůli euru jsou všichni Němci chudší,“ 10)
postěžoval si poslanec německé opozice Michael Glos.
Pozdější klidný pohyb kurzu eura uklidnil i Němce, ale přesto se v prosinci 2001 pohybovala
podpora přijetí eura pod hranicí 50 procent. Po 1. lednu 2002 se situace docela změnila – euro
se v Německu ujalo velmi rychle a hladce, hrdost Němců na německou marku se změnila
v hrdost na euro.
2.6.3 Konzervativní Británie
O Spojeném království je všeobecně známo, že je to značně konzervativní země. To se
ukázalo i v průzkumu sestaveném speciálně pro tuto práci, kde na otázku: „Jaká (jaké)
z těchto zemí není (nejsou) v Eurozóně? (Řecko, Dánsko, Německo, Itálie, Velká Británie)“
vybralo 89 ze 158 hlasujících Velkou Británii - viz 2.8 Internetová část.
V průzkumech veřejného mínění obyvatelstva Velké Británie se zřetelně projevuje nechuť
k jednotné měně. Výsledky průzkumu z listopadu 2001: 54 procent dotázaných se postavilo
proti euru, z toho 24% uvedlo, že se nenechá za žádnou cenu zviklat, 16 procent by
v případném referendu hlasovalo pro zavedení, 28% by bylo pro souběžné používání libry a
eura, 2 lidé ze sta odmítli odpovědět. 11)
Na druhou stranu vláda v čele s Tonym Blairem je euru nakloněna. Přijetí eura bez referenda
ale vůbec nepřipadá v úvahu. T.Blair referendum sice přislíbil, kdy však přijde, lze jen těžko
předpovědět. Čas od času se v tisku objeví zpráva o přípravě referenda, ta je ale vzápětí
britskou vládou dementována.
3. ledna 2002 při návštěvě Bangladéše nastavil Blair společné evropské měně dosud
nejvlídnější tvář: „Euro se stalo realitou. Představa, že kolem něj budeme chodit a dělat, jako
že neexistuje, je velmi směšná.“ 12) Svoji podporu jednotné měně zdůvodňuje zachováním
stability, kterou by podle jeho slov mohl v budoucnu ohrozit fakt, že libru v EU používá
pouze sama Británie. Odpůrce eura v úterý 1. ledna popudila slova ministra pro evropské
záležitosti Petera Haina. Ten prohlásil, že libra nemůže dlouhodobě jako paralelní měna k
euru přežít.
- 18 -
Heslo Vyčkejme a uvidíme! se však zatím nemění. Tato opatrná taktika se stává terčem
kritiky, a to nejen u euroskeptiků, kteří by chtěli jasné odmítnutí nové měny. „Zdá se, jako
bychom opět opakovali britskou chybu. Jít do Evropy příliš pozdě,“ řekl šéf odborů Johan
Monks a jeho protějšek z mocné Konfederace průmyslu dodal: „Stát bokem a přihlížet není k
ničemu.“ Brusel proto neskrývá své očekávání, že vzdor oficiální opatrnosti je britský vstup
za dveřmi. „Je na představitelích britské vlády, aby rozhodli, kdy se připojí,“ prohlásil šéf
bruselské správy Jacques Santer a dodal: „Myslím, že už nejde o to zda, ale kdy.“ 13)
2.7 Vývoj kurzu EUR
Cena měny je určována stejně jako ceny ostatní, tj. podle zákona nabídky a poptávky. Jisté
možnosti jak ovlivňovat cenu peněz má i centrální banka, jedná se především o stanovování
úrokové míry. Dalšími nástroji centrálních bank jsou intervence a tisková prohlášení
představitelů. Všech těchto nástrojů použila ECB s nadějí, že tím zastaví propad eura vůči
americkému dolaru. Žádné z opatření však nemělo zásadní, dlouhodobý vliv, ať už proto, že,
jak tvrdí liberálové, trh si svou cestičku dříve či později najde nebo kvůli prohlášením pana
Duisenberga (viz kapitola 2.2.2). A tak k zastavení poklesu eura „pomohly“ až signály o
zpomalování hospodářství v USA od třetího čtvrtletí 2000 s vrcholem ve třetím čtvrtletí 2001.
Dílčím impulsem pro zdražování eura byl požadavek Saddáma Husajna o placení ropy
v eurech (začátek listopadu 2000), s čímž OSN souhlasila. Husajn tento svůj krok odůvodnil
tím, že chce podrýt světovou hegemonii nepřátelské měny. 14)
2.7.1 Nenaplněné prognózy
Dnes se nám prognózy z ledna 1999 zdají opravdu úsměvné. Takřka všichni prognostici a
komentátoři věřili, že euro bude oproti americkému dolaru posilovat.
iDnes, úterý 5. ledna 1999: „Praha (Reuters, lav) - Evropská centrální banka může být
spokojena. Její „dítě“ - jednotná měna euro - si včera, v den prvního obchodování na
světových devizových trzích, vedla zdatně. Většina akciových trhů v západní Evropě - až na
londýnský - díky němu zamířila směle vzhůru. Jinak se ale žádné překvapení nekonalo. . . .
Podle průzkumu agentury Reuters mezi 45 západními měnovými experty by mohl kurs eura
vůči dolaru během šesti měsíců posílit až na 1,22 dolaru a na této úrovni se udržet až do
konce letošního roku. (30. června 1999 stálo euro 1,0328 dolaru, 30. prosince 1999 1,0046
dolaru, pozn. autora) "My předpokládáme, že kurs eura bude posilovat asi do konce března
především díky spekulativním tlakům, ale poté ho již budou určovat základní hospodářské
ukazatele," sdělil Petr Svoboda z rakouské Erste Bank.“
2.7.2 Skutečnost
Jak moc se prognózy z ledna 1999 nevyplnily je asi nejlépe vidět na níže uvedených grafech,
kde je zachycen vývoj eura (EUR) v období od 1. ledna 1999 do 31. března 2002 ve vztahu
k americkému dolaru (USD), japonskému yenu (JPY) a české koruně (CZK).
Kurz v první den obchodování odpovídal kurzu ECU při uzavírání v poslední obchodovací
den roku 1998 a činil 1,1789 dolaru, 133,73 jenu či 35,107 koruny za euro. Navzdory
předpokladům začala nová měna záhy ztrácet až 12. července dosáhla hodnoty 1,0124. Euro
tak po 7 měsících a 8 dnech ztratilo proti dolaru 14,1 procenta. K japonskému jenu už ale
ztratilo „pouhých“ 7,4 procent. Naproti tomu česká koruna za stejné období vůči euru oslabila
o 3,3 procenta, což bylo způsobeno zejména nelichotivými čísly o vývoji hospodářství v ČR.
- 19 -
Po letní přestávce pád eura vůči dolaru pokračoval. Ale o případných intervencích se začalo
veřejně mluvit až v září 2000, kdy výkonný ředitel Mezinárodního měnového fondu Horst
Köhler vyjádřil svůj názor, že evropská měna je značně podhodnocená a že debata o
intervencích není tabu. A už dva dny poté, 21. září 2000 se euro dočkalo první a velmi silné
intervence. Od roku 1995 se jednalo o první společnou intervenci centrálních bank předních
evropských zemí, USA a Japonska. Intervence se konala pouhý jeden den před schůzkou
ministrů zemí G7 v Praze a na trhu převládal názor, že ani po této schůzce intervence
nepřijde. Není se tedy čemu divit, že po intervenci zavládla na trhu takřka panika. Moment
překvapení je ovšem podle centrálních bankéřů základním předpokladem, aby intervence byly
účinné. „Překvapilo to každého,“ potvrdil Jeffrey Yu z newyorské Sanwa Bank. 15)
Vývoj kurzu EUR/USD
1.20
1.15
1.10
1.05
1.00
0.95
0.90
0.85
01.03.02
01.01.02
01.11.01
01.09.01
01.07.01
01.05.01
01.03.01
01.01.01
01.11.00
01.09.00
01.07.00
01.05.00
01.03.00
01.01.00
01.11.99
01.09.99
01.07.99
01.05.99
01.03.99
01.01.99
0.80
„Myslím, že to bylo provedeno velmi dobře, koordinovaná odpověď je možná. V minulosti o
tom byly určité pochybnosti,“ řekl Welteke pro agenturu Reuters. Z toho, že kurz eura k
dolaru nakonec klesl pod 88 centů z pointervenčního maxima nad 90 centy Welteke zklamán
není. „Jestliže budou trhy překvapeny, jako se to stalo včera, tak to vždy bude tak, že cena
Vývoj kurzu EUR/JPY
01.03.02
01.01.02
01.11.01
01.09.01
01.07.01
01.05.01
01.03.01
01.01.01
01.11.00
01.09.00
01.07.00
01.05.00
01.03.00
01.01.00
01.11.99
01.09.99
01.07.99
01.05.99
01.03.99
01.01.99
135
130
125
120
115
110
105
100
95
90
85
nejprve přestřelí a pak se konsoliduje,“ 15) dodal. Slovům Weltekeho přikyvoval německý
ministr financí Hans Eichel, který byl účastníkem schůzky G7 v Praze. Přitom právě německé
- 20 -
ministerstvo financí bylo jedním z těch, kdo byli pobouřeni středečními úvahami výkonného
ředitele MMF Horsta Köhlera o možnostech intervence pro euro. 15)
Svého minima vůči dolaru i jenu dosáhlo euro 26. října 2000, kdy se prodávalo za 0,8252
dolaru, resp. 89,30 jenu, což představovalo pokles o 30, resp. 33 procent. Poté, začátkem
listopadu, provedla ECB ještě sérii 3 intervencí, dvě v pátek a jednu v pondělí, tyto intervence
však již proběhly bez pomoci ostatních centrálních bank. V pátek i v pondělí posílilo euro
proti dolaru pokaždé o necelý cent, tyto dva centy ale už v pondělí opět ztratilo v reakci trhu
na zprávu o vývoji německého hospodářství. Představitelé ECB a vlád zemí eurozóny však
s intervencemi spokojeni byli a sice proto, že tím ECB dala jasně najevo, kde se podle ní
nalézá spodní hranice kurzu eura. Tuto domněnku nepotvrdil Wim Duisenberg, když na konci
května 2001 prohlásil, že ECB nesleduje žádný cílový kurz eura.
Od doby svého historického minima si euro polepšilo o 6, resp. 30 procent (údaje k 31.
březnu 2002). Důvodem pro takové výrazné posílení k jenu však nelze přičítat síle
evropského hospodářství, jako spíše vleklé krizi v Japonsku trvající od asijské krize.
Vývoj kurzu EUR/CZK
39
38
37
36
35
34
33
32
01.03.02
01.01.02
01.11.01
01.09.01
01.07.01
01.05.01
01.03.01
01.01.01
01.11.00
01.09.00
01.07.00
01.05.00
01.03.00
01.01.00
01.11.99
01.09.99
01.07.99
01.05.99
01.03.99
01.01.99
31
Oproti situaci u dolaru a jenu však euro ke koruně svého minima nedosáhlo, na vině je
koruna těžící z přílivu přímých zahraničních investic do ČR a z očekávání obchodníků
s korunou v její další zhodnocování (viz kapitola 2.5). Koruna posilovala tak rychle, že ČNB
vstoupila na devizový trh, aby posílení zpomalila. Poprvé se tak stalo 24. října 2001. Korunu
se podařilo oslabit o 50 haléřů, které rychle nabrala zpět. Podle odhadů prodala ČNB při této
operaci koruny za 150 až 300 miliónů eur. Další intervence se odehrála začátkem dubna 2002.
Mnoho ekonomů přirovnává tyto snahy o zbrzdění zdražování koruny k souboji s větrnými
mlýny a tvrdí, že koruna bude posilovat banka nebanka, alespoň do doby, dokud se Eurozóně
nepodaří výrazně lépe nebo dokud se v českém hospodářství neobjeví vážnější problémy.
V březnu se vývoj koruny ustálil – psychologická hranice 30 korun za euro byla pokořena jen
dvakrát a vždy jen na krátkou dobu, uzavírací kurz byl vždy nad touto hranicí. Minima bylo
dosaženo 15. dubna kdy kurz činil 30,060. Neví se přesně, co „uchránilo“ korunu od dalšího
posilování, zajisté k tomu ale přispěly tyto faktory: česká vláda oznámila neprodání Českého
Telecomu, ČNB snížila základní úrokové sazby o 0,5% a korunu (spekulanty) od růstu možná
odradila i rezolutně laděná Trutnovská výzva.
- 21 -
2.8 Internetová část
Jakmile jsem si vybral téma této práce, rozhodl jsem se udělat víc, než jen shánět a
kompletovat již napsané a uveřejněné, rozhodl jsem se zadat dotazník, ve kterém bych
zjišťoval znalosti a názory lidí na „eurorevoluci.“ Protože se tato revoluce týká více či méně
každého na celém světě, celosvětová počítačová síť se od začátku zdála být nejlepším
prostředkem pro získání odpovědí. Z tohoto rozhodnutí ovšem plyne i značné omezení –
výsledky z tohoto dotazníku nelze hodnotit jako „výsledky celosvětové populace“ nýbrž jako
„výsledky celosvětové počítačové populace.“ (na druhou stranu se ani v průzkumech
pořádaných specializovanými agenturami neobjevují odpovědi vzorku celé populace, ale
pouze odpovědi vzorku „pouliční populace“) Z pochopitelných důvodů byl celý
Euroquestionnaire psán v angličtině. Spuštěn byl 17. prosince 2001, k získávání odpovědí
potřebných pro další zpracování ve statistikách sloužily stránky do 31. března 2002.
Také jsem si uvědomil, že nemá valný smysl snažit se konkurovat Gallupovu ústavu a jeho
detailním šetřením (www.eurobarometer.com), a proto jsem se rozhodl vytvářet i zcela nové
hypotézy (např. blondýnky jsou méně euroinformované než brunety).
Na vzniku dotazníku se velkou měrou podílel Richard Chudoba. Richard přenesl mou ideu o
vzhledu a funkci dotazníku do elektronické podoby použitelné pro umístění na Internet a tyto
stránky následně uložil na adresu http://ritchie.jikos.cz/euro/. Euroquestionnaire (pracovní
název pro stránky) obsahuje celkem 5 stránek a sice Úvod (preface.php) kde vysvětluji, proč
byl Euroquestionnaire spuštěn a co od návštěvníků chci, dále je zde uveden seznam možných
výher za vyplnění dotazníku a následně i výherní listina. Stránka O mně (aboutme.php)
obsahuje základní údaje o mně a mých zájmech. Dotazník (questionnaire.php) viz níže.
Poděkování (thanks.php) obsahuje „chvalozpěv“ na Richarda a v Odkazy (references.php) je
několik málo odkazů na jiné zajímavé stránky se zaměřením na problematiku eura.
Nyní podrobněji k dotazníku samotnému. Ten je rozdělen do čtyř částí – Popiš sebe, Krátký
test znalostí o euru, Osobní postoj k euru a Možnost přidat komentář.
V popisné části se objevují otázky na jméno, e-mail, zemi a město původu, věk, pohlaví,
barvu vlasů a očí, stav, vzdělání, víru a politické preference. K odeslání odpovědí bylo
zapotřebí vyplnit všechny otázky, ale pokud někdo nechtěl odpovědět na jakoukoli z osmi
posledních otázek, mohl zvolit možnost „isn‘t important“. Jen málo odpovídajících (45 ze
158) odpovědělo konkrétně na otázku politické preference a proto jsem tuto kategorii při
zpracování statistik nepoužil.
Samotných otázek na znalosti o Euru bylo sedm, a sice: 1. Kolik zemí patří do Eurozóny?
2. Které z těchto zemí není v Eurozóně? 3. Kolik Německých marek stojí jedno euro? 4. Je
dvoueuro mince, bankovka nebo obojí? 5. Kdo je tento muž na obrázku? 6. Co je/bylo
ECU? 7. Jaká je hmotnost (v počtu Eiffelových věží) všech (50 miliard) euromincí?
Možnosti odpovědí a jejich bodování: 1. 10 (0 bodů), 11 (2 body), 12 (5 bodů), 15 (0 bodů);
2. Řecko (1 bod), Dánsko (2,5 bodu), Německo (-2 body), Itálie (-2 body), Velká Británie (2,5
bodu), nejvyšší možný počet bodů: 5; 3. okolo 0,592 (0 bodů), okolo 1,062 (0 bodů), okolo
1,956 (4 body); 4. mince (5 bodů), bankovka (0 bodů), mince i bankovka (1 bod); 5. Tony
Blair (0 bodů), Wim Duisenberg (4 body), Robert Kalina (0 bodů), Vaclav Havel (0 bodů); 6.
ECU byla měna používaná před eurem (4 body), ECU je jiný název pro euro (1 bod), ECU je
nesmysl (0 bodů); 7. přibližně 2 (0 bodů), přibližně 8 (0,5 bodu), přibližně 24 (3 body),
přibližně 27 (2 body) Maximálně bylo možno získat 30 bodů, tohoto zisku dosáhlo celkem 5
účastníků dotazníku, nejnižšího zisku 1 bodu dosáhl pouze jeden, průměr 158 odpovídajících
činí 13,46 bodu.
V období od 17. prosince 2001 do 31. března 2002 vyplnilo dotazník 158 lidí ze 37 zemí
pěti kontinentů.
viz přiložený CD-ROM
- 22 -
2.8.1 Pořadí zemí podle průměrného dosaženého počtu bodů
Hypotéza: „Nejvíce informováni jsou Němci proto, že zájem o informace mají už v povaze a
také proto, že ECB sídlí v Německu. Další evropské země jsou také informováni
nadprůměrně, jistý handicap v tomto smyslu mají Britové. Nejhůře informováni jsou lidé
žijící v Africe, jižní a východní Asii, protože národy zde žijící mají relativně málo společného
s evropským prostředím.“
Jak moc jsou obyvatelé jednotlivých zemí informováni o euru je názorně vidět v tabulce
umístěné níže. Na prvním místě se umístila Litva s 26 body, ale po úpravě, kdy byly brány
v potaz jen země s nejméně třemi odpovídajícími (tučné písmo) figuruje na prvním místě
Německo s 23,6 body.
Pořadí zemí podle průměrného dosaženého počtu bodů
pořadí
celk. uprav
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
1
2
3
4
5
6
7
8
země
(počet hlasujících)
Litva (1)
Německo (7)
Irsko (1)
Itálie (4)
Francie (2)
Norsko (1)
Španělsko (1)
Malta (1)
Česká republika (15)
Dánsko (1)
Polsko (5)
Mexiko (1)
Švýcarsko (1)
Slovinsko (3)
Peru (2)
Jižní Afrika (2)
Rusko (3)
USA (7)
Estonsko (5)
průměr
pořadí
bodů
celk. uprav
26.0
23.6
22.0
21.5
20.8
20.5
20.5
20.0
19.8
19.5
17.9
16.5
15.5
14.7
14.3
14.3
13.5
13.1
12.5
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
země
(počet hlasujících)
9 Nový Zéland (6)
Portugalsko (1)
10 Austrálie (48)
Uruguay (1)
Švédsko (2)
11 Velká Británie(10)
12 Indie (8)
13 Kanada (5)
Írán (1)
Taiwan (1)
Turecko (1)
Libanon (1)
14 Pákistán (3)
Čína (1)
15 Barbados (3)
Nigérie (1)
Malajsie (1)
Filipíny (1)
průměr
bodů
11.8
11.5
11.4
11.0
10.8
10.3
10.1
9.4
9.0
9.0
9.0
8.5
8.5
7.5
7.0
5.0
4.0
2.0
Za povšimnutí stojí výtečná třetí pozice ČR se ziskem 66% bodů. Obdobně se umístila i
další kandidátská země o vstup do EU – Polsko se ziskem 60%. Naproti tomu Estonsko, země
„s nejliberálnějším trhem na světě“ a kandidát o členství v EU propadlo, získalo jen 42%
bodů. Ještě hůře však dopadla Velká Británie, která dosáhla na Evropu pouhých 34% a
umístila se tak nejen za Ruskem a USA, ale dokonce i za Novým Zélandem a Austrálií (!).
Australané jsou se 48 respondenty nejzastoupenějším národem v této anketě. Nejspíše je
tomu tak díky „australské vstřícnosti.“ Nejenže na dotazník povětšinou odpovídali, ale ještě
často připojili i omluvný komentář, že je jim líto, že mi svými odpověďmi moc nepomohou.
Jeden příklad za všechny: Alex ze Sydney napsala: „as you can see i am a dumbass. and so
are most blondes. so i sorry bout this thingy i think i wasted one of these questionaire
things.“ Mimochodem, Alex získala velmi slušných 16 bodů.
- 23 -
2.8.2 Závislost počtu bodů na datu
30.03.02
23.03.02
16.03.02
09.03.02
02.03.02
23.02.02
16.02.02
09.02.02
02.02.02
26.01.02
19.01.02
12.01.02
05.01.02
29.12.01
22.12.01
15.12.01
Do této statistiky byli zařazeni pouze odpovídající z Evropy a Ruska.
Hypotéza: „S rostoucím datem se bude zvyšovat informovanost (a tedy i bodový zisk).“
Jak je z grafu patrné, má hypotéza se nepotvrdila. Po celou dobu se bodový zisk až na
výjimky pohyboval v pásmu 10 až
Závislost počtu bodů na datu
27 bodů. Žádný
(pouze Evropa + Rusko)
trend tedy z grafu
30
nelze vyčíst.
Předpokládáme25
li, že obyvatelé
Evropy a Ruska
20
měli k dispozici
dostatek informa15
cí, pak lze konstatovat jen to, že
10
ten, kdo chtěl, se
o euru informoval
5
s předstihem, za0
tímco jiní o euro
zájem nejevili ani
po jeho uvedení
do fyzické podoby. Jistý vývoj by
byl jistě vidět, kdyby byl Euroquestionnaire spuštěn o pár měsíců dříve. Takovéto šetření
doporučuji hledat na www.eurobarometer.com v sekci Euro.
2.8.3 Stupeň vzdělání a bodový zisk
Hypotéza: „Lidé s vyšším vzděláním budou dosahovat vyššího bodového zisku.“
Jak moc se vzdělání podílí na znalostech o euru je vidět na této tabulce. Dá se říci, že se
hypotéza potvrdila, i když osobně bych čekal větší bodový
stupeň vzdělání bodový zisk rozdíl mezi jednotlivými stupni vzdělání. Bohužel ne
základní (4)
12.3
každý dotazovaný pochopil otázku tak, jak jsem ji myslel
já. Mnoho lidí, zejména ze skupin 10-14 a 15-19 let,
střední (57)
12.5
pochopilo otázku ve smyslu: „jaký typ školy studuješ?“
vyšší (28)
14.2
namísto: „jaké je tvé nejvyšší dosažené vzdělání?“ A tak
neuvedeno (14)
13.9
řada deseti až čtrnáctiletých vyplnila „střední“ namísto
„základní“, obdobně tomu bylo i u druhé věkové skupiny, když vyplňovali „vyšší“.
Někoho by mohlo zarazit, že 4+57+28+14 není 158. Tato „nesrovnalost“ je způsobena tím,
že dotaz na vzdělání byl do dotazníku zařazen až 23. ledna 2002.
2.8.4 Závislost počtu bodů na vzdálenosti sídla ECB
Hypotéza: „Počet získaných bodů bude tím nižší, čím vzdálenější bude místo pobytu
dotazovaného.“
Metodika: vzdálenost místa (města, státu) od Frankfurtu nad Mohanem byla zjišťována přes
server www.indo.com/distance/index.html, tento však neobsahoval všechna města, a tak jsem
pro server neznámá města nahradil známým městem ležícím ve středu daného státu, resp.
- 24 -
20000
18000
16000
14000
12000
10000
8000
6000
4000
2000
0
hlavním městem. U evropských měst jsem si tento postup z důvodu nepřesnosti nemohl
dovolit, vzdálenosti určoval Milan Štěch z Velkého atlasu světa, Reader‘s Digest. U
evropských měst, která byla serveru známá, byl rozdíl mezi vzdálenostmi spočítanými
serverem a vzdálenostmi změřenými Milanem zanedbatelný. Bodové zisky u stejné
vzdálenosti jsem zprůměroval za účelem přehlednějšího grafu.
Jak je z grafu
patrno,
není
Závislost počtu bodů na vzdálenosti (km)
tato hypotéza
vůbec lichá –
od Frankfurtu nad Mohanem
bodový
zisk
35
nad 20 bodů
získaly pouze
30
(až na jedinou
výjimku) místa
25
vzdálená
od
Frankfurtu nad
20
Mohanem
ne
víc než 2000
15
km. Na druhou
stranu blízkost
10
k centru nezaručuje vynikající
5
výsledky, mnohá místa vzdá0
lená do 2000km
mají
bodový
zisk pod patnáct. Souhrnně
řečeno: lépe informováni jsou lidé žijící do vzdálenosti 2000 km s bodovým ziskem 5 až 30
bodů, dále se už bodové zisky neodvíjejí podle vzdálenosti od Frankfurtu a pohybují se
převážně v rozmezí 5 až 18 bodů.
2.8.5 Barva vlasů a bodový zisk
Ze svého okolí vím, že barva vlasů není tím pravým klíčem ke zjištění inteligence, přesto
jsem položil takovouto hypotézu: „Blondýnky budou
barva vlasů bodový zisk
dosahovat nižšího bodového zisku než černovlásky.“
F, neudáno (8)
19,7
Jak moc se tato domněnka ukazuje lichou je zjevně patrné
F, blond (20):
15.6
v tabulce – blondýnky se se ziskem 52% bodů ukázaly být
euro expertkami. Naproti tomu zcela propadly černovlásky
F, hnědá (47):
13,2
s
pouhými 32%. Nabízí se pro to ale také jiné vysvětlení než
F, jiná (25)
12.3
to, že blondýnky jsou inteligentnější, a sice: černovlasé
F, černá (13)
9.7
Asiatky a Jihoameričanky jsou méně informovány než
blonďaté Evropanky. Nakolik je toto vysvětlení relevantní se každý může přesvědčit v příloze
Eurodata. Za povšimnutí dále stojí absolutní prvenství těch žen, které odmítly udat barvu
svých vlasů. Dá se říci, že chytré ženy neposkytují o sobě informace, které se jím zdají být
irelevantní?
- 25 -
2.8.6 Pohlaví a bodový zisk
Hypotéza: „Muži, jakožto od přírody obchodníci, budou kvůli většímu zájmu o euro
problematiku dosahovat vyššího bodového zisku.“ Nic proti ženám!
Tato otázka je v části „Popiš sebe“ jedinou povinně
pohlaví
bodový zisk vyplnitelnou. Doufám jen, že se nenašlo více takových jako je
F - žena (113)
13.4
Melanie z Německa, která vyplnila M. Na můj pozdější dotaz
odpověděla, že si je jistá, jmenuje se přeci Melanie. (I'm sure
M - muž (45)
15.2
that I'm M. I'm Melanie! No, maybe I've been a bit confused
the day when filling out the questionnaire! And I wanted to test you ;-)) Tímto testem jsem
tedy prošel.
Jediné, co vedle výsledku samotného stojí za komentář, je ten fakt, že 71,5% odpovídajících
tvořily ženy. Snad je to tím, že ženy jsou k vyplňování nejrůznějších dotazníků ochotnější,
snad tím, že je okouzlila má fotka umístěná na stránce O mně, která naopak mohla muže od
vyplnění odradit.
2.8.7 Výzkum Gallupova ústavu
Poněkud komplexnější průzkum na téma Euro provedla společnost Gallup Europe v březnu
2002 v zemích Eurozóny mezi 6031 dotazovanými. V tabulce je ukázána jen malá část tohoto
dokumentu, plná verze obsahuje 108 stran a je k dispozici na www.eurobarometer.com a na
přiloženém CD-ROMu.
Do jaké míry se cítíte být informován(a) o Euru?
kategorie
++ +
Eurozóna
30 58 10
2
Finsko
Belgie
Rakousko
Lucembursko
Itálie
Nizozemí
Francie
Irsko
Řecko
Španělsko
Portugalsko
Německo
50
43
42
34
20
40
41
38
50
18
11
27
1
1
1
2
1
4
2
2
3
1
2
2
muži
ženy
-
48 1
54 2
52 5
59 5
73 6
52 4
51 6
51 9
39 8
68 11
70 16
53 17
35 56 7
25 60 12
pramen: www.eurobarometer.com
p.r.
kategorie
++ +
1
6031
0
0
0
1
0
0
0
1
0
2
1
1
500
524
500
501
500
500
503
500
500
502
500
501
15-24 let
25-39 let
40-54 let
55+ let
24
29
34
29
65 10
61 8
55 9
56 12
1
1
2
2
0
0
0
1
916
1728
1478
1891
ZŠ
SŠ
VŠ
22 61 14
31 28 9
38 56 5
3
1
1
1
0
0
1603
2848
1580
podnikatel
zaměstnanec
dělník
nepracovník
30
37
25
26
59 9
54 7
64 9
59 12
2
1
1
2
0
0
1
1
586
1805
679
2935
metropole
32 54 11
krajské město 28 63 8
venkov
29 58 11
2
1
2
1
0
1
1696
2152
2183
-- ?
2
2
0
1
2804
3227
-
-- ?
p.r.
pozn: ++ (velmi dobře), + (dobře), - (nedobře), -- (vůbec)
údaje v procentech, p.r. (počet respondentů)
- 26 -
3. Závěr
Na závěr bych nejspíš měl zhodnotit těch šest měsíců, po které jsem se této práci více či méně
intenzivně věnoval. Bylo to šest měsíců shánění, třídění a zpracovávání informací.
V dnešní době je právě schopnost sehnat informace, vědět, kde je hledat, jednou ze
základních dovedností. Dnes si troufnu říci, že vím, kde hledat, koho se zeptat. Ale
nashromážděním informačních materiálů, tiskových zpráv a nejrůznějších novinových článků
(i když s papírem jsem do styku moc nepřišel, drtivou většinu všech materiálů potřebných
k napsání práce jsem nalezl na Internetu), teprve ta pravá práce začíná. Informací je totiž
neuvěřitelná spousta a jde o to se v nich orientovat, utřídit si je a vybrat si z nich ty, které
potřebuji. Právě toto třídění na informace důležité a nedůležité mi dělalo zejména ze začátku
značné potíže a stálo mě nemálo času. Vůbec nejobtížnější bylo orientovat se v anglicky
psaných dokumentech, např. v dokumentech o institucionálním uspořádání ECB. Po všech
těchto zkouškách se však dá říci, že se má zejména pasivní, znalost ekonomické angličtiny
nezanedbatelně zlepšila jak po stránce slovní zásoby, tak i po stránce tvorby vět. Ekonomové
(stejně jako jiní odborní pracovníci) jsou totiž schopni obsah celého odstavce zhustit do jediné
rozvité věty, ve které se „začátečník“ jen velmi obtížně orientuje.
Po té, co jsem již měl informace uspořádány, mohla začít další etapa a sice formulace
informací do vět, odstavců a kapitol. Při této činnosti jsem si několikrát uvědomil, že
nějakému problému ne tak úplně rozumím nebo že si jednotlivá tvrzení vzájemně odporují.
S těmito problémy jsem se naštěstí měl na koho obrátit, s nejasnostmi o Dánském statutu
v ERM II a s některými dalšími problémy vyplývajícími zejména z nepřesného překladu
z angličtiny, mi pomohl Niels Bunemann, dánský občan a pracovník informačního oddělení
ECB. Problematiku ERM a některé další nejasnosti mi osvětlila Lenka Filípková z MF ČR.
Mnoho zkušeností mi také přinesla práce kolem Euroquestionnaire. Nejprve bylo třeba si
ujasnit, jaké výstupy od ankety vlastně očekávám, stanovil jsem si základní hypotézy. Dále
bylo potřeba vymyslet takové otázky, aby nebyly ani příliš jednoduché ani příliš složité.
Kdyby byly příliš jednoduché, hrozilo by, že by příliš mnoho respondentů získalo podobně
vysoký bodový zisk, což by snížilo vypovídací hodnotu výsledků. Na druhou stranu by složité
otázky mohly mnohé lidi odradit od vyplňování dotazníku a zároveň by většina dotazovaných
získala obdobný (nízký) počet bodů. Dalším problémem bylo nalákat lidi k návštěvě těchto
stránek. To se ukázalo být největším problémem. Na začátku fungování Euroquestionnairu
jsem si dal za cíl dosáhnout 200 odpovědí. K dosažení tohoto cíle nepomohlo ani vypsání
3+10 výher; zlákat se mi podařilo pouze 158 lidí. Co ale považuji za úspěch je to, že do
ankety přispěli lidé z celého světa, konkrétně z 37 zemí pěti kontinentů, a že tito lidé dosáhli
širokého bodového rozpětí - jednoho až třiceti bodů. Dalším pozitivním aspektem
Euroquestionnairu bylo navázání několika kontaktů s lidmi z různých zemí, díky čemuž mohu
poznávat nové pohledy na dění ve světě.
Jak již bylo napsáno výše, tato seminární práce mi mnohé dala. Ale bohužel i mnohé vzala.
Kdybych na začátku věděl, že budu muset strávit desítky hodin před monitorem, možná,
možná by tato práce vůbec nevznikla. Doufám tedy jen, že nevznikla zbytečně, že si ji i třeba
někdo jednou přečte a něco si z ní odnese.
- 27 -
4. Poznámky
1) . . . www.iDnes.cz, 26/10/2000, článek: Bankéř, který potopil své euro
2) . . . www.ecb.int/speaches/
3) . . . www.iDnes.cz, 13/11/2001, článek: Euromince, pro tvůrce to byla domácí práce
4) . . . www.iDnes.cz, 02/01/2002, článek: Eurokolotoč zatím běží hladce
5) . . . Euro, 28/01/2002, strana 40, Martin Srholec, Vladimír Tomšík
6) . . . Hospodářské noviny, 29/01/2002, strana 18, Vladimír Tomšík
7) . . . Hospodářské noviny, 30/10/2001, strana 13, Jiří Suremka
8) . . . program ČT1, 03/01/2002, pořad Bez imunity
9) . . . www.iDnes.cz, 29/09/2000, článek: Dánové řekli: Euro ne
10) . . . www.iDnes.cz, 05/09/2000, článek: Většina Němců odmítá společnou měnu euro
11) . . . www.iDnes.cz, 01/12/2001, článek: Britové na rozdíl od vlády po euru netouží
12) . . . www.iDnes.cz, 04/01/2002, článek: Pomíjet euro je směšné, říká Blair
13) . . . www.iDnes.cz, 15/01/1999, článek: Euro slaví úspěch i u svých odpůrců
14) . . . www.iDnes.cz, 02/11/2000, článek: Euru pomáhají zprávy o zpomalování americké
ekonomiky
15) . . . www.iDnes.cz, 22/09/2000, článek: Euro se setkalo silné podpory
5. Bibliografie
ECB General Information Service, jmenovitě Niels Bunemann, Eva Finkernagel-Eid
MF ČR, odbor pro Evropskou integraci, jmenovitě Lenka Filípková
ČNB, jmenovitě numizmatik Jaroslav Moravec
program ČT1 – pořady: Události, 21, BOS, Dobré ráno, Bez imunity
časopis Focus, články věnované euru z britského pohledu, 07/2001 – 01/2002
týdeník Profit, články a komentáře z jiného (euroskeptického) pohledu, roč. 1996-2002
Hospodářské noviny, články a komentáře, roč. 1999-2002
MF Dnes, články a komentáře, roč. 1999-2002
Encyklopedie Diderot 2002
www.cnb.cz – informace o zavádění eura
www.dnb.nl – snad jediný server s křížovými kurzy
www.ecb.int – tiskové zprávy, odkazy
www.euro.ecb.int – stránka věnovaná europroblematice
www.idnes.cz – spousty článků o euru
www.eurobarometer.com – statistiky nejen o Euru
www.indo.com/distance/index.html – zjišťování vzdáleností
odpovědi a názory odpovídajících na www.ritchie.jikos.cz/euro/questionnaire.php
- 28 -