Srovnávací analýza paleolitických bifaciálních artefaktů

Komentáře

Transkript

Srovnávací analýza paleolitických bifaciálních artefaktů
Nerudová — Neruda — Sadovský, Srovnávací analýza paleolitických bifaciálních artefaktů
21–58
Srovnávací analýza paleolitických bifaciálních artefaktů
A comparative analysis of palaeolithic bifacial artefacts
Zdeňka Nerudová — Petr Neruda — Petr Sadovský
Předloženo redakci v prosinci 2009
Hrotité bifaciální artefakty jsou typologicky výrazné nástroje, vyskytující se v různých obměnách v průběhu celé starší doby kamenné.
Zaměřili jsme se na otázku zda, případně jak a proč, se mění tyto nástroje v průběhu paleolitu. Studovali jsme artefakty v různém
časovém horizontu. První výsledky ukázaly značnou variabilitu listovitých hrotů i v rámci jediného souboru. Databáze byla proto rozšířena o další údaje o artefaktech například z Maďarska, Slovenska, Rakouska, Polska nebo Německa. K analýzám byl využit nově
vyvinutý software. Jeho podstatou je pořízení digitálních obrazů jednotlivých listovitých hrotů z nárysu a bokorysu. Počítačová aplikace umožnila převést digitální obrazy nástrojů na jejich liniové obrysy, ze kterých mohly být vypočítány definované parametry.
Hlavním cílem bylo získat objektivní údaje o tvaru studovaného předmětu, které by bylo možné vyhodnocovat statistickými metodami.
Studované nástroje byly v živé kultuře intenzivně využívány. Prostřednictvím trasologických analýz se podařilo stanovit, že szeletienské listovité hroty i micoquienské bifaciální artefakty reprezentují multifunkční nástroje, které ale nebyly výlučně zbraněmi.
střední Evropa, střední a mladý paleolit, bifaciální artefakty, morfo-metrická analýza, statistické zhodnocení, GIS
Pointed bifacial artefacts are typologically distinct tools which are present in different variations along the whole Old Stone Age. We
focused on a question if and why the tools had been changing through the Palaeolithic. We studied artefacts in different spatio-temporal horizons. Preliminary results of Szeletian assemblages showed quite wide variability of leaf points within the collection from
one site. The database was thus further enriched with artefact data from Hungary, Slovakia, Austria, Poland or Germany. A new
software was used to analyse the data. The principle is to take side and front pictures of each leaf point. The software enables to
convert digital images of the tool to contour lines and use them to calculate requested parameters. The main goal was to collect objective data of the artefact shape suitable for their evaluation by statistical methods. Studied tools had been intensively used. Using
use-wear analysis we succeeded to prove both Szeletian leaf points and Micoquian bifacial artefacts represent multifunctional tools
used not only as weapons.
Central Europe, Middle and Upper Palaeolithic, bifacial tools, database, morpho-metrical analysis, statistical
methods, GIS
1. Úvod1
Bifaciální nástroje je obecné pojmenování poměrně
obsáhlé skupiny artefaktů vyráběných technikou oboustranné plošné retuše v časovém rozpětí celé starší doby
kamenné. Jejich deriváty, vyskytující se ve formách jak
drobných hrotů, tak i dýk a srpů, pak můžeme nalézt
i mnohem později v pozdní době kamenné či v době
bronzové (Vencl 1971). V průběhu takto dlouhého období nutně muselo docházet k určitým obměnám, proměnám nebo posunům v tom, jak byly bifaciální nástroje
chápány, vyráběny a používány svými nositeli. Je jisté,
že patrně nikdy nebudeme moci postihnout obsahovou
podstatu těchto nástrojů, zejména pro nedostatek údajů či problematičnost aplikace etnologických analogií
pro velmi vzdálené období středního a počátku mladého paleolitu, i když bychom jistě našli mnohé příklady
vztahů mezi symbolikou, surovinou, velikostí anebo
sociálním statusem u populací tzv. přírodních národů.
Tímto postupem, stejně jako experimentem, můžeme
1
Článek vznikl v rámci projektů MK ČR č. DE07P03OMG011;
MZM v.o. 00094862 a výzkumného záměru MSM 0021630503.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CII, 2011
dokázat pouze tolik, že se určitý artefakt mohl vyrábět
nebo mohl být používán jistým způsobem, ale nedokazuje to, že tomu tak skutečně bylo.
Pozornost tedy obracíme k morfologické variabilitě,
kterou můžeme analyzovat s různou mírou subjektivního přístupu. Snaha o co nejobjektivnější vyhodnocení
morfo-metrických aspektů nás směřuje k využití matematických a statistických metod, které v našich podmínkách prozatím nebyly, až na výjimky (Soudský —
Svoboda 1976; Fridrich 1993; Štaud 1997), samostatně
aplikovány. V teoretické rovině se k listovitým hrotům
vyjádřil M. Oliva, který považuje listovitý hrot v EUP industriích za artefakt s vysokým sociálním statusem,
který je dán náročností či potřebnou zručností při jeho
výrobě na straně jedné a případnou funkční variabilitou
používání nástroje na straně druhé (Oliva 1991, 319).
V minulosti se cílenému srovnání micoquienských a szeletienských artefaktů s bifaciální retuší věnoval mj.
P. Neruda (2000), který srovnával jejich technologické
a typologické proměny ve zmíněných obdobích v závislosti na použité surovině a ekonomii jejího použití. Do-
21
Nerudová — Neruda — Sadovský, Srovnávací analýza paleolitických bifaciálních artefaktů
mníval se, že některé typologické a technologické změny
odrážejí proměnu v sídelní strategii a mobilitě populace
(Neruda 2000, 157). Okrajově se speciálně listovitým
hrotům a jejich variabilitě věnovala také Z. Nerudová,
která poukázala na „nesrovnalost“ mezi obecným názvem typu nástroje a jeho skutečnou morfologickou variabilitou (Nerudová 1995). Potřeba podrobnější technologické, typologické, morfologické a statistické analýzy
bifaciálních artefaktů opět vyvstala po zveřejnění výsledků skládanek szeletienské industrie z lokality Moravský Krumlov IV (Nerudová — Neruda 2004; Neruda
— Nerudová 2005; Nerudová 2009; 2010), které demonstrovaly specifický způsob jejich výroby. Ten pro soubory starého szeletienu vychází ze středopaleolitické,
konkrétně micoquienské tradice formování klínových
nožů se zády. Očekávaný střídavý způsob sbíjení z jedné
hrany do obou ploch, typický například pro plošně
opracované solutréenské hroty, nebyl prakticky uplatňován.
Značná morfologická variabilita listovitých hrotů
a bifaciálních nástrojů byla již v literatuře akcentována.
Přesto jsme při zpracování kamenných artefaktů z lokality Moravský Krumlov IV, jejíž szeletienská vrstva 0
byla na základě nálezů charakterizovaná jako ateliér na
výrobu listovitých hrotů (Nerudová 2009, 150, 169),
očekávali určitou míru uniformity těchto specifických
nástrojů. Získané výsledky naznačovaly, že i na lokalitách ateliérového typu může být morfo-metrická variabilita hrotů poměrně vysoká, a tudíž, že musely existovat i další aspekty, které výsledné produkty, nalezené
v rámci archeologických výzkumů, ovlivňovaly. Rozhodli
jsme se proto analyzovat větší množství artefaktů a porovnat jejich případné závislosti z širšího časového a prostorového hlediska se zaměřením na možné aspekty
vlivu a stanovit do jaké míry jsou bifaciální nástroje,
a především listovité hroty, kulturně signifikantním
typem.
Zaměřili jsme se především na definování případných
změn v morfologii bifaciálních artefaktů v období szeletienu a jejich srovnání s předcházejícím micoquienem.
Pro kontrolu správnosti postupu a určení chronologických a prostorových aspektů byly do analýzy zahrnuty
listovité hroty z aurignacienu, bohunicienu, gravettienu
(obr. 1), a díky bohatým sbírkám ústavu Anthropos MZM
i artefakty z lokality Moravany - Dlhá (Nerudová — Valoch 2009), jeskyně Szelety, Miskolce, Volgu a mnoha
dalších, jejichž podrobný soupis je uveden v tab. 1. Až
na jednu výjimku nebyly pro nekompletnost rozměrů zahrnuty hroty z území Čech (srov. Fridrich 1993).
2. Metodologie
Základním metodologickým požadavkem, který jsme
chtěli v rámci analýzy zdůraznit, byla objektivizace získaných dat, která by navíc byla správně hierarchizována podle databázových a statistických kritérií. Vzhledem ke komplexnosti tématu probíhala analýza vybrané
skupiny nástrojů v několika rovinách (klasický databázový systém a metricko-morfologická analýza zkoumaných předmětů z digitálního obrazu).
V konvenční databázi jsme shromáždili geoinformace
o původu artefaktu a dále údaje o morfologii, rozměrech
22
21–58
(délka, šířka, tloušťka) a technologii hrotů. Podobně
detailně zaměřená analýza nebyla u nás publikována,
takže bylo nutné vytvořit popisný systém, který by reflektoval potřeby specializované analýzy a hlavně by
umožňoval kategorizovat údaje do významově stejných
tříd (analytický přístup). To umožnilo eliminovat základní problém běžné typologie, ve které jsou sloučeny
značně heterogenní údaje. Při tvorbě popisného systému jsme v zájmu o co největší objektivnost preferovali
méně detailní klasifikaci a přidrželi se obecnějších charakteristik (kompletní popis s komentářem viz dále).
Omezili jsme proto počet kategorií, kterými zařazujeme
předmět do výrobního procesu a zároveň jsme se nezabývali detailní analýzou okrajových retuší, které je
bez dostatečných trasologických studií obtížné interpretovat.
Základní metrické údaje jsme evidovali už v rámci konvenční databáze, ale byli jsme si vědomi, že pro přesnější
matematicko-statistické vyhodnocení bude nezbytné získat větší počet objektivních dat (čísel). Pro vyjádření těchto parametrů jsme přistoupili k tvorbě počítačového
programu, který by umožnil získání vyhodnotitelných
údajů z digitálního obrazu. V této části projektu bylo
možné analyzovat pouze celé kusy. Zlomené listovité
hroty byly analyzovány pouze v případě, že na lomu byly
zřetelné stopy po reutilizaci či jiné úpravě.
Každý předmět byl tedy popsán v konvenční databázi
souborem znaků podle popisného systému a v případě,
že se jednalo o celý předmět, byl poté vyfotografován.
Kontrastní snímky byly ve speciálně vytvořené počítačové aplikaci převedeny do matematického algoritmu
a použity k výpočtu těžiště, délky obvodu a obsahu plochy a k přesnému určení úhlu distální a proximální
partie hrotu. Ve finální fázi byla vytvořena komplexní
databáze, která splňovala kritéria pro statistické vyhodnocení.
Struktura databáze listovitých hrotů je tvořena následujícími údaji o místě nálezu:
– inventární číslo
– lokalita
– absolutní souřadnice v systému S-JTSK
– datování
a dále informacemi o analyzovaném předmětu:
– rozměrová třída (a: 0–2 cm, b: 2,1–4 cm, c: 4,1–6 cm,
d: 6,1–8 cm, e: 8,1–10 cm, f: 10,1–12 cm)
– metrické údaje (d, š, tl, vše v mm)
– typ předmětu (listovitý hrot, listovitý hrot typu Moravany - Dlhá, jerzmanowický hrot, hrot à face plane,
hrot typu Miškovice, bifaciální nástroj, micoquienský
nůž se zády, unifaciální nástroj, klínový nůž, listovité
drasadlo)
– technologická fáze výroby (a – polotovar, b – finální
výrobek, c – reparace). Z metodologického hlediska je,
důsledně vzato, stanovení těchto kritérií velmi subjektivní a hranice mezi nimi jsou poněkud vágní. Protože
exaktní rozlišení fáze výroby nemusí být přesné, přidrželi jsme se tradičních archeologických představ:
hrubý, masivní kus se zbytky kůry, nerovným ostřím
a i nepravidelným tvarem je polotovarem. Pomineme-li
definici finálního výrobku, pak ke stanovení reparovaného předmětu (podrobně k problematice viz Nerudová
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CII, 2011
Nerudová — Neruda — Sadovský, Srovnávací analýza paleolitických bifaciálních artefaktů
21–58
Obr. 1. Mapa Evropy s vyznačením
sledované oblasti. Kresba redakce. —
Fig. 1. A map of Europe showing the
investigated area. Drawing by the
editorial staff.
obr. 9
— Dušková-Šajnerová — Sadovský 2010) jsme si určili
přísná kritéria: za opravovaný předmět jsme považovali
takový, jenž byl prokazatelně zlomen a z místa plochy
lomu byly vedeny údery buď ztenčující objem nástroje,
nebo opravující jeho tvar (obr. 4: 13). Výjimkou byla remontáž, dokládající takovou opravu (Nerudová 2009,
obr. 6: 1–2)
– umístění retuše (a1 – unifaciální okrajová, a2 –
unifaciální plošná, b1 – bifaciální okrajová, b2 – bifaciální plošná, c – kombinace plochy a okrajů). Důsledně
vzato, u listovitých hrotů jiný typ retuše než je bifaciální plošná, nelze ani očekávat. Pouze nedodělané kusy
a jiné typy artefaktů mohou mít odlišné umístění retuše.
– příčný průřez sledovaný v ¼, ½, a ¾ délky předmětu (obr. 2). Tvar příčného průřezu je schopen definovat míru dokončenosti nástroje. Finální výrobky by
měly mít plochý plankonvexní nebo čočkovitý průřez,
u polotovarů můžeme najít jednostranná, výjimečně
oboustranná záda. Micoquienské klínové nože do této
kategorie pochopitelně nespadají
– tvar hrotu: při popisu listovitých hrotů se ukázalo,
že k jejich deskripci pouhé číslo typu nestačí, neboť
není schopno postihnout vlastní variabilitu nástroje.
Snažili jsme se vytvořit takové popisné schéma, které
bylo relativně jednoduché, univerzální a pokud možno
objektivní2. Vycházeli jsme z podobného systému, publikovaného V. P. Chabaiem a Y. E. Demidenkem (Chabai — Demidenko 1998, Fig. 3.1), doplněného o tvary
charakteristické pro moravské materiály (obr. 2). Na rozdíl od výše uvedených autorů nepoužíváme jimi definované varianty hrotů k popisu umístění retuše (Chabai
— Demidenko 1998, 41), ale pouze k vyjádření tvaru3.
Ty jsou následující: A – tvar vrbového listu. Maximální
šířka je v polovině délky předmětu, distální i proximální
partie je vypracována do hrotu. Všechny hrany jsou
přímé (rovné; obr. 4: 5). Subvariantou je tvar Ab – s ma-
– podélný průřez předmětu vzhledem k jeho ose (kategorie a–e; obr. 2). Obdobně tvar podélného průřezu napoví o stádiu formování předmětu. Hotové artefakty by
opět měly mít plankonvexní nebo čočkovitý podélný
průřez
– typ retuše (a – strmá, b – ostrá, c – zabíhající). Jedná
se o pomocné parametry. Možná by bylo vhodné v budoucnu sledovat a měřit pouze úhel retuše na více místech v rámci jednoho předmětu. V literatuře lze například nalézt speciální studie věnované analýzám úhlů
retuší. Na základě úhlu ostří se dokládá funkce předmětu (řezání, sekání, porcování; Andrefsky jr. 1998,
168). Pro účely této studie jsme se ale spokojili s vizuálním zhodnocením charakteru retuše
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CII, 2011
2
3
Nevyhnuli jsme se tedy vytvoření nového deskripčního popisu,
u nějž vzniká problém srovnatelnosti s jinými systémy.
Charakteristika tvaru spolu s ostatními parametry do určité míry
zastupuje sledování symetrie předmětu (srov. Fridrich 1993).
23
Nerudová — Neruda — Sadovský, Srovnávací analýza paleolitických bifaciálních artefaktů
Aa
Ab
B
21–58
C
D
E
a
 1/2

b
c
A
Ab
D
E
B
Ca
Cb
F
G
 1/3

I
d
e
H
J
K
N
S
Obr. 2. Schema popisu hrotitých bifaciálních artefatů. Nahoře: tvar příčného průřezu. Aa: bi-konvexní, Ab: bi-konvexní plochý, B: plano-konvexní, C: bi-konvexní se
zády, D: plano-konvexní se zády, E: bi-konvexní se dvěmi zády. Vlevo: tvar podélného průřezu a: rovný, b: konkávní, c: částečně konkávní, d: symetrický, e: esovitě
prohnutý. Vpravo: tvar: A, Ab: vrbového listu, B – částečně listovitý, Ca – téměř triangulární, Cb – cf. Moravany - Dlhá, D – laterální, E – téměř listovitý, F – bezhrotý,
G – nepravidelný, H – oválný, I – cf. déjete, J – triangulární, K – polokruhový, N – cf. s řapem, cf. tanged point, S – esovitý. Kresba Z. Nerudová a redakce. — Fig. 2.
A schema of pointed bifacial artefact description. Above: shape of cross section. Aa: biconvex large, Ab: biconvex flat, B: plano-convex, C: back biconvex, D: back
plano-convex, E: double back biconvex. Left: shape of longitudal section, a: straight, b: concave, c: partly concave, d: symetric, e: S-shape. Right: shape A, Ab –
willow leaf, B – semi-leaf, Ca – sub-triangular, Cb – cf. Moravany - Dlhá, D – lateral, E – sub-leaf, F – edgeless, G – irregular, H – ovoid, I – cf. déjete, J – triangular,
K – semi-circular, N – cf. tanged point, S – S-shape. Drawing by Z. Nerudová and editorial staff.
ximální šířkou pod polovinou délky předmětu (deltoid;
obr. 4: 10). B – téměř listovitý. Maximální šířka je v polovině délky artefaktu, proximální část je jen mírně zaoblená, distální konec je upravený do ostrého vrcholu
(obr. 3: 4, 8–9). Ca – téměř triangulární. Distální vrchol
je upraven do ostrého hrotu, maximální šíře je v proximální partii, která je přímá. Hrany nemusí být přímé,
na rozdíl od miškovických hrotů je typ Ca prodloužený
(obr. 4: 30). Cb – hrot typu Moravany - Dlhá (obr. 3: 16;
4: 29). D – laterální tvar. Současně s micoquienskými
klínovými noži se zády mají tento tvar i polotovary lis-
tovitých hrotů. Dokončené hroty tohoto tvaru mají na
rozdíl od micoquienských nožů čočkovitý nebo plankonvexní průřez (obr. 3: 14, 25, 27; 4: 11). E – částečně listovitý. Maximální šířka je v polovině délky artefaktu,
proximální část je jen mírně zaoblená, od typu B se liší
úpravou distálního vrcholu, který je zaoblený. Hrany
nemusí být zcela přímé (obr. 3: 6, 10, 12). F – bezhrotý
tvar. Ani jeden z vrcholů není vypracován nebo naznačen, protilehlé hrany jsou rovnoběžné (spojený lichoběžník; obr. 3: 28; 4: 6). G – nepravidelný tvar. Postrádá
vrcholy, žádná z hran není finálně opracovaná, hrany
Obr. 3. 1–3, 6 – Bořitov V; 5 – Černá Hora; 7, 8, 10–12, 24, 25 – Jezeřany I; 9, 14–23, 26–28 – Jezeřany II; 8 – Jezeřany IV (horní poloha). Suroviny: 1 – křemen,
2–5, 11 – spongolit, 21 – radiolarit, 6 – radiolarit typu Szentgál, 7–10, 12, 15–17, 19, 20, 23 – rohovec typu Krumlovský les, 14 – přepálené, 24–26, 28 – neurčeno.
Kolekce MZM a A. Otta (7–11, 13, 16–21, 23). Kresba Z. Nerudová. — Fig. 3. A selection of leaf points: 1–3, 6 – Bořitov V; 5 – Černá Hora; 7, 8, 10–12, 24, 25 –
Jezeřany I; 9, 14–23, 26–28 – Jezeřany II; 8 – Jezeřany IV (upper location). Raw materials: 1 – quartz, 2–5, 11 – spongolite, 21 – radiolarite, 6 – radiolarite of
Szentgál type, 7–10,12, 15–17, 19, 20, 23 – chert of Krumlovský Les type, 14 – burnt, 24–26, 28 – unclassified. MZM collection and A. Otta (7–11, 13, 16–21, 23).
Drawings by Z. Nerudová.
24
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CII, 2011
Nerudová — Neruda — Sadovský, Srovnávací analýza paleolitických bifaciálních artefaktů
2
21–58
3
5
4
1
7
8
6
10
9
15
14
13
12
11
16
19
0
20
5 cm
21
17
18
28
22
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CII, 2011
23
24
25
26
27
25
Nerudová — Neruda — Sadovský, Srovnávací analýza paleolitických bifaciálních artefaktů
21–58
3
2
4
5
1
6
10
7
11
9
8
5 cm
0
15
14
13
12
16
20
17
18
19
23
21
24
26
25
27
22
28
29
26
30
31
32
33
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CII, 2011
Nerudová — Neruda — Sadovský, Srovnávací analýza paleolitických bifaciálních artefaktů
vůči sobě nejsou nijak pravidelné. Délka převyšuje
šířku artefaktu (obr. 4: 17). H – ovoidní tvar. Jako
u tvaru G, ale délka vůči šířce jsou stejné (obr. 4: 26,
28). I – tvar cf. déjeté (úhlový). Vrchol hrotu není vypracován symetricky, ale nachází se mimo osu nástroje.
Hrany jsou přímé až paralelní, báze je přímá, eventuálně mírně vyklenutá (obr. 4: 12). J – triangulární tvar.
Tvar rovnostranného trojúhelníka s přímými hranami
a všemi třemi vypracovanými vrcholy (hroty typu Miškovice; subvarianta Jb má vrcholy zaoblené). K – polokruhový tvar. Obdobný tvaru I, ale jedna z hran je
přímá, protilehlá je výrazně vyklenutá (obr. 3: 24). N –
cf. hrot s řapem. V menších rozměrech je obvyklý pro
postpaleolitické industrie. Výjimečně se v několika szeletienkých inventářích objevil předmět, evokující tento
typ hrotu (obr. 4: 4). S – esovitý tvar. Oba vrcholy jsou
vypracované do hrotu, hrany jsou pravidelně esovitě zakřiveny (obr. 3: 15).
2.1. Počítačová analýza morfologie hrotů
(P. Sadovský)
2.1.1. Úvod (Z. Nerudová)
Různé techniky vizualizace a rekonstrukce doprovázejí po poměrně dlouhou dobu i archeologické bádání.
Umožňují tak nedestruktivními metodami popsat archeologický objekt (předmět), analyzovat jej, případně
rekonstruovat a „zhmotnit“. Chceme-li pak dosáhnout,
aby data získaná z konkrétního objektu byla co nejobjektivnější, či v případě analýzy mnoha předmětů, aby
byla data získávána za stejných podmínek (tzv. kontrolovaný sběr dat), je vhodné využít některou z možností,
jež nám nabízí současná technika. Vedle klasických postupů, mezi něž patří kresba, malba a běžná fotografie,
se dnes přesouvá pozornost k využití digitálních dat pro
popis předmětů a objektivizace získaných dat. Za nejmodernější je dnes považován 3D-scanner, který nám
poskytuje komplexní dokumentaci sledovaného předmětu.
Vedle těchto výhod může napomoci při druhovém určení, například zvířecích kostí. Digitální obraz fragmentu kosti je porovnáván s databází. To může být
výhodné při terénní práci, kdy nejsou k dispozici srovnávací sbírky (Niven et al. 2009). Fotogrametrie a laserový scanner umožňují do nejmenších detailů rekonstruovat archeologické situace (Lambers et al. 2007).
A konečně 3D-scanner již byl využit a úspěšně otestován i k analýze kamenných štípaných artefaktů (Grosman — Smikt — Smilanski 2008). Specialitou je pak 3D
analýza osy vytáčené keramiky (Karasik — Smilanski
2008).
21–58
Zejména systémy zaměřené na trojrozměrnou dokumentaci archeologických situací jsou náročné na hardwarové systémy, finančně, ale i z hlediska objemu zpracovávaných a archivovaných dat. Přesto vedle nich existují
jejich dostupné mobilní varianty.
I zpracování 2D fotografie může přinést relevantní výsledky při tvarové analýze předmětu. Existují různé matematické analýzy tvaru předmětů (např. bez využití fotoaparátu Saragusti et al. 2005), které jsou založené na
hodnocení liniových kontur artefaktů. Systémy zaměřené tímto směrem mají stále výraznou výhodu v relativní jednoduchosti a dostupnosti a tudíž při řešení
některých specializovaných otázek mohou být i bez velkých finančních nákladů dostatečně efektivní. Jedním
z problémů, který bylo možné řešit zpracováním klasické 2D fotografie, byla morfologická analýza listovitých hrotů, kterou jsme prováděli v rámci grantového
projektu.
Hlavním úkolem bylo získání velkého množství statisticky vyhodnotitelných dat, z nichž metrické údaje
patřily k nejdůležitějším, ale zároveň i k těm, které vyžadují nejvíce času na jejich získání. Z toho důvodu bylo
jedním z cílů získávání morfo-metrických dat, vytvoření
komplexní databáze a statistické zpracování naměřených údajů, a to vše s maximálním možným využitím
digitální a výpočetní techniky. Protože jsme zpočátku
nevěděli, zda by bylo ve vztahu k řešené problematice
relevantní pořízení příručního 3D-scanneru, přistoupili
jsme posléze na základě aktuálních potřeb k vytvoření
nového software „HROT“. Program, vytvořený ve spolupráci s Fakultou elektrotechniky a komunikačních
technologií VUT v Brně, využívá k získání a zpracování
dat digitální fotografii.
2.1.2. Úvod (P. Sadovský)
Cílem počítačové analýzy morfologie kamenných hrotů
je sjednocení a automatizace procesu získávání morfologických dat, vytvoření komplexní databáze a statistické zpracování získaných dat.
V první fázi je pořízena digitální fotografie každého
hrotu z nárysu a bokorysu. Ke každé fotografii je přiložena měrka, která je realizována jako čtvereček o hraně
10 x 10 mm. Díky této měrce lze získat rozměry hrotu
v milimetrech a nezáleží při tom na vzdálenosti, z níž
byl snímek hrotu pořízen. V případě rozměrnějších artefaktů lze upravit velikost měřítka manuální volbou ve
funkcích nástroje.
První krok při zpracování spočívá v převedení obrázku z barevného zobrazení RGB do škály odstínů šedi.
Obraz je prahován. Následně probíhá první segmentace
Obr. 4. 1–4 – Jezeřany IV; 6 – Dolní Kounice III; 7–8 – Ořechov I; 5, 9, 14 – Modřice I; 11 – Vedrovice V; 10, 12, 17, 22, 25 – Bratčice I; 13, 16, 21, 18, 19 – Trboušany I;
10, 31, 26, 24, 27 – Želešice V; 28–30, 32–33 – Neslovice I, 15, 23 – Želešice I. Suroviny: 1, 11 – radiolarit; 2–4, 6, 10, 12–13, 18 rohovec typu Krumlovský les; 7 – rohovec
typu Stránská skála; 8 – radiolarit typu Szümeg; 5, 9, 14, 27, 29 – moravský jurský rohovec; 15–16, 20, 32–33 – eratický silicit; 17, 19, 26, 30 – spongolit; 21–23,
28 – radiolarit; 11, 25, 31 – neurčeno. Kolekce MZM a A. Otta (1–4, 6, 12–13, 16–19, 21–22). Kresba Z. Nerudová. — Fig. 4. A selection of leaf points: 1–4 – Jezeřany IV;
6 – Dolní Kounice III; 7–8 – Ořechov I; 5, 9, 14 – Modřice I; 11 – Vedrovice V; 10, 12, 17, 22, 25 – Bratčice I; 13, 16, 21, 18, 19 – Trboušany I; 10, 31, 26, 24, 27 – Želešice V; 28–30, 32–33 – Neslovice I; 15, 23 – Želešice I. Raw material: 1, 11 – radiolarite; 2–4, 6, 10, 12–13, 18 – chert of Krumlovský Les type; 7 – chert of Stránská Skála
type; 8 – radiolarite of Szümeg type; 5, 9, 14, 27, 29 – Moravian Jurassic chert; 15–16, 20, 32–33 – silicit erratic; 17, 19, 26, 30 – spongolite; 21–23, 28 – radiolarite;
11, 25, 31 – unclassified. MZM collection and A. Otta (1–4, 6, 12–13, 16–19, 21–22). Drawings by Z. Nerudová.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CII, 2011
27
Nerudová — Neruda — Sadovský, Srovnávací analýza paleolitických bifaciálních artefaktů
A
B
E
21–58
Obr. 5. Parametry měření hrotů. A,
B – základní parametry, C – určení
tvaru hrotu, D – detail určení velikosti
proximálního úhlu hrotu, E–F – výpočet velikosti úhlu. Vytvořil P. Sadovský.
— Fig. 5. Parameters of point measuring. A, B – basic parameters,
C – point shape determination, D –
detail of determination of proximal
point angle size, E, F – angle size calculation. Done by P. Sadovský.
C
F
D
obrazu, která slouží k oddělení měrky a hrotu. Pro zvýšení přesnosti rozměrů měrky se používají dvě různé
metody a jejich výsledek je zprůměrován. Vzhledem
k tomu, že hrot je na pořízených fotografiích prakticky
vždy nepatrně pootočen, je nezbytné jej pootočit tak,
aby hlavní osa byla svislá. Pro otočení hrotu je zapotřebí
nejdříve nalézt nejdelší spojnici dvou bodů hran hrotu.
Pootočení se provede otočením celého obrazu tak, aby
určená nejdelší spojnice byla rovnoběžná s vertikálním
okrajem obrázku. Po pootočení opět následuje segmentace, která slouží jen pro oříznutí okrajů obrazů vzniklých otočením.
2.1.3. Měření základních parametrů
Souřadnice hran se převedou ze souřadnic obrazu
hrotu na souřadnice s nulou v nejnižším bodě hrotu.
Poté se provede normalizace rozměrů pomocí konstanty
získané přepočtem rozměrů měrky. Výsledkem je matice bodů popisující hrot v kartézských souřadnicích
s hodnotami odpovídajícími skutečným rozměrům hrotu.
28
Samotné měření je pak velmi jednoduché. Stačí najít maxima a minima souřadnic. Maximální hodnota na ose y
určuje výšku hrotu, minimální a maximální hodnota
na ose x určují šířku nebo tloušťku hrotu. Vzhledem
k tomu, že je měření prováděno na fotografii z nárysu
i bokorysu a jsou tak získány dvě hodnoty výšky hrotu,
provede se jejich aritmetický průměr a tím dojde opět
k upřesnění skutečné velikosti hrotu získané z obrazu.
Zpětná kontrola takto spočítaných mír a hodnot z klasického měření posuvným měřidlem ukázala jen minimální odchylky v řádu desetin mm až 1 mm (Z. N.).
Největší odchylka je u tloušťky, a to z toho důvodu,
že tvar je velmi nepravidelný. Zatímco posuvným měřítkem se změří pouze tloušťka dvou bodů ležící naproti
sobě, v obraze jsou měřeny nejvzdálenější body, které
nemusí nutně ležet naproti sobě (viz obr. 5: A, B).
2.1.4. Určení tvaru hrotu
V další fázi je snahou získat srovnatelné parametry,
které by umožňovaly přesně charakterizovat každý hrot.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CII, 2011
Nerudová — Neruda — Sadovský, Srovnávací analýza paleolitických bifaciálních artefaktů
21–58
Jako určující konstanty tvaru byly prozatím zvoleny
vzdálenost od minima/maxima hrotu ke straně pod
určitým úhlem. To znamená, že jsou zkonstruovány
přímky pod úhly 75 °, 80 ° a 85 ° jak v prvním kvadrantu, tak osově souměrně podle osy y i ve druhém
kvadrantu. Všechny tyto přímky prochází počátkem
souřadné soustavy. Obdobně se pak vedou přímky
z vrcholu hrotu (obr. 5: C, D). Aby bylo možné tyto vzdálenosti dále porovnávat u všech hrotů, jsou děleny výškou
hrotu. Velikost i tvar hrotu jsou pak v relativních souřadnicích a tedy srovnatelné. Soubor konstant popisující tvar hrotu má obor hodnot v intervalu <0,1>, které
definují tvar spodní a vrchní části hrotu.
Na obrázku (obr. 5: C, D) je také vidět vznik nepřesnosti. Při měření od maxima se vyskytlo několik bodů
i přímo u výchozího bodu. Tyto body jsou z hlediska hledaných vzdáleností chybné, ale přesto splňují danou
podmínku. Tuto nepřesnost lze odstranit vložením podmínky pro minimální vzdálenost. Zároveň je to také
příklad toho, proč jsme zvolili měření od maxima a od
minima, pro menší úhly (například 30 °, 45 °) vzniká
takovýchto chybných bodů velké množství, a tak velmi
ovlivňují výsledek. Z dalšího obrázku (obr. 5: F) je to
patrné zejména pro úhel 15 °.
2.1.5. Výpočet úhlu vrcholu a báze hrotu
Pro definování tvaru hrotu by bylo dobré mimo jiné
znát i sklon vrcholu a báze hrotu. Pro první testy algoritmů určených ke zjištění těchto parametrů byla zvolena oblast, na které se bude tento úhel zjišťovat, a to
1/5 výšky hrotu (obr. 5: E). Samotné měření spočívá ve
zjištění úhlu od počátku (maxima) ke všem bodům spadajícím do kriteria 1/5 výšky. Ze všech těchto bodů je pak
počítán průměr, který tvoří přibližně úhel dané oblasti.
Nejde ale o úhel, který by přesně následoval hrany. Nejbližším cílem je nalezení vhodné statistické množiny parametrů, které mají minimální vzájemnou korelaci a tak
co možná nejlépe popisují tvar hrotů.
2.1.6. Souhrn (P. Sadovský, Z. Nerudová)
Z prvotní diskuze, zda je vůbec reálná spolupráce
mezi archeologem a Fakultou elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně, vznikla myšlenka, jež
nakonec dala vzniknout aplikaci využitelné archeology.
První testovací verze, vytvořená Ing. P. Sadovským v letech 2007–2008, byla úspěšně dokončena a obhájena
v diplomové práci (Sucharda 2009). V mezidobí byly
intenzivně pořizovány fotografické podklady, které po
dokončení aplikace ihned posloužily k testování jejího
uživatelského prostředí a systémových chyb. Nejzávažnějším problémem bylo občasné naprosto chybné vykreslení kontury foceného předmětu. V některých případech docházelo dokonce ke splynutí např. báze
předmětu s pozadím a případně i s měrkou, což se projevilo naprosto irelevantními rozměry, generovanými
programem „HROT“. Testováním se ukázalo, že je nezbytné pořízení opravdu vysoce kontrastního RGB
snímku ve formátu .tif, protože jinak aplikace není
schopna rozpoznat kontury předmětu a vykreslí je
chybně (obr. 6). V některých případech ale není nutné
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CII, 2011
Obr. 6. Chybně digitalizovaný předmět. Dokumentace Z. Nerudová. — Fig. 6.
Incorrectly digitalized artefact. Documentation by Z. Nerudová.
hned pořizovat nové fotografie nebo pracně opravovat
původní snímky. V aplikaci je možné zvolit verifikační
funkci, díky níž upřesníme, která část obrázku je měřítko a která vlastní hrot. Jestliže ani po použití této
korekce nedojde ke správnému vykreslení obrazu, je
nutné vyhotovit nový snímek s co největším kontrastem
mezi předmětem a pozadím.
Jistým problémem se ukázalo zpracování digitálních
obrázků velkých hrotů (např. typu Volgu), u nichž je jejich maximální rozměr o mnoho větší než použitá měrka
10 x 10 mm. Z toho důvodu byl do programu zabudován nástroj, který umožňuje definovat velikost měrky,
a proto je možné použít i čtvereček o rozměrech např.
100 x 100 mm. Tento postup chybné vykreslení spolehlivě odstranil.
Popisovaný systém má přes svoji jednoduchost i řadu
praktických výhod, které nejsou dostupné u podobně
orientovaných programů. Například není téměř limitován rozměrem analyzovaného předmětu.4 Hlavní výhodu spatřujeme v automatizaci měření (není nutné
mechanicky označovat body měření, i když i tato možnost je do programu implementována) a zároveň je
možné zpracovávat prakticky neomezenou dávku dat,
což je výhodné u objemných souborů.
Další výhodou programu je možnost analyzovat i digitální obrázky, které nebyly pořízeny fotoaparátem,
a tudíž nemusíme mít analyzovaný předmět nezbytně
k dispozici. Je možné využít skenů obrázků z publikací,
u kterých je dostatečně zjevné měřítko. Ty si opět převedeme na kontrastní RGB snímek ve formátu .tif a při-
4
Scaner využívaný katedrou archeologie wroclawské univerzity je
schopen zpracovat předmět od velikosti 0,1 mm až do 2,5 m (Burdukiewicz 2009).
29
Nerudová — Neruda — Sadovský, Srovnávací analýza paleolitických bifaciálních artefaktů
pojíme k nim čtvercovou grafickou měrku. Takto jsme
například mohli provést analýzu listovitých hrotů z lokality Moravany - Dlhá, které doposud nebyly zpracovány a ani zveřejněny. V rámci přípravných prací byla
vydána publikace, která zveřejnila kresebnou dokumentaci nálezů z výzkumů K. Absolona ze slovenské lokality
Moravany - Dlhá (Nerudová — Valoch 2009) a umožnila
tak analyzovat cenný, v současné době nedostupný materiál.
Program byl vyvinut a navržen jako otevřený systém,
tzn., že je možné upravit či pozměnit aplikaci, případně
doplnit funkce nové, postavené na zpracování algoritmu
v prostředí programu MatLab. Znamená to, že jeho využití není omezeno pouze na analýzu fotografií kamenných nástrojů, ale lze ho použít i na předměty, které nemají konkávní strany.
A konečně jednoduchost programu ho předurčuje
k mobilnímu využití. Nízké hardwarové nároky představují výhodu pro jeho aplikaci v rámci terénního průzkumu. V budoucnu chceme testovat možnosti jeho využití při terénní dokumentaci situací, kde není možné
odnášet archeologické nálezy (srov. McPherron — Dibble
— Olszewski 2008). S využitím tohoto programu by odpadla časově náročná fáze měření artefaktů. Nesmíme
zapomenout ani na finanční aspekt: digitální fotoaparát a grafický program je dnes standardem, počítačová
aplikace bude po dokončení projektu volně dostupná.
Nevýhodou může být požadavek na preciznost prováděných snímků.
3. Statistická analýza
3.1. Vstupní data
Jak vyplývá z popsaného metodologického systému,
data pro statistickou analýzu pocházela ze dvou zdrojů:
prvním byla konvenční Accessová databáze předmětů, které byly fyzicky k dispozici, tj. pocházejí ze sbírek
ústavu Anthropos nebo byly zapůjčeny ze soukromé
sbírky (jejich přehled viz tab. 1), a druhým byla databáze numerických hodnot naměřených z fotografických
či skenovaných snímků jednotlivých předmětů (pracovní název aplikace je „HROT“), zhotovená podle způsobu popsaného v kap. 2.1. V ní jsou obsaženy i předměty, které jsme získali z kresebné či fotografické
dokumentace publikované v odborné literatuře a které
nebylo možné zpracovat do první části databáze. Accessová databáze obsahuje ke každému předmětu informace, které jsou podrobně uvedeny v kapitole 2, a které
reprezentují morfo-metrický popis jednotlivých artefaktů. Z programu „HROT“ jsme do statistické tabulky
převedli hodnoty vyjadřující velikost distálního a proximálního úhlu hrotů z čelního a bočního pohledu, dále
jejich střed z čelního a bočního pohledu, těžiště a obvod.
V zájmu získání co největšího souboru statisticky vyhodnotitelných dat jsme se snažili vymapovat nejen
všechny potencionální szeletienské lokality, jejichž soupis dosáhl čísla 105 (tab. 1 – sloupec 1; obr. 9), ale také
sesbírat informace o co největším počtu listovitých
hrotů (tab. 1 – sloupec 3; obr. 9; za zapůjčení některých
artefaktů děkujeme A. Ottovi). Celkový počet 415 ks
szeletienských artefaktů je negativně ovlivněn velkým
množstvím nekompletních předmětů, které jsme z ana-
30
21–58
lýzy vypustili. Případné trendy bylo nutné konfrontovat
se soubory jiného chronologického a kulturního zařazení. Data jsme tedy porovnávali s hroty či bifaciálními
artefakty náležejícími micoquienu, bohunicienu, aurignacienu a gravettienu. K tomuto účelu jsme použili
i nestratifikované nálezy, protože jen podíl stratifikovaných nálezů (v tab. 1 jsou označeny **) by byl pro statistické zpracování příliš nízký. Nemohli jsme například
analyzovat stratifikované hroty z výzkumu P. Škrdly
a G. Tostevina v Brně - Bohunicích (Tostevin — Škrdla
2006), protože u publikované obrazové dokumentace
chybí jejich boční průřez.
Rovněž jsme se rozhodli zahrnout do analýzy i údaje
z lokalit z okolních zemí. Z literatury jsme využili dostupné údaje ze vzdálenějších regionů (Německo, Rakousko, Polsko, Slovensko, Maďarsko apod. – viz tab. 1).
Accessová databáze tak byla rozšířena na 513 záznamů.
Fotografická databáze obsahuje o něco méně, přesně
371 údajů, přičemž obě databáze jsou spolu relačně
propojeny přes inventární čísla předmětů.
Takového množství údajů bylo hromadně zpracovatelné pouze statistickými metodami. Současně bylo
nutné stanovit otázky, na které jsme chtěli získat odpověď před syntézou poznatků. Otázky, které jsme touto
cestou chtěli řešit, byly následující:
– Existuje v szeletienu „typický tvar“ listovitého hrotu?
– Jsou tvary listovitých hrotů ovlivněny druhem použité suroviny, její vstupní velikostí nebo vzdáleností od
zdroje?
– Dají se v rámci Moravy vytipovat území s určitými
tvary listovitých hrotů, velikostí či surovinou?
– Jak moc se tvarově, metricky a surovinově liší szeletienské hroty od micoquienských klínových nožů a bifaciálních artefaktů jiných kultur (bohunicienu, aurignacienu, gravettienu)?
– Lze na listovitých hrotech (bifaciálních artefaktech)
pozorovat tendence v čase (např. změny rozměrů, preference suroviny nebo regionální výlučnosti?
– Bylo by možné na základě databáze zařadit fragmenty
hrotů?
3.2. Analýza dat
K rozboru a zobrazení výsledků jsme použili metodu
korespondenční a faktorové analýzy a pro vyhodnocení
prostorových aspektů navíc prostředky geografických
informačních systémů. Data získaná z programu HROT
byla analyzována multivariační analýzou, což je statistická metoda zaměřená na zjištění rozdílnosti nebo naopak shodnosti mezi soubory bodů. Z ní jsme využili
analýzu ANOVA; jednak jednofaktorovou ANOVU, která
se používá k rozboru schémat s jednou kategorií nezávislou proměnnou (faktorem) a dále vícefaktorovou
ANOVU, která se používá k analýze efektů vyššího řádu
násobných kategorických nezávislých proměnných (faktorů). K popisu konvenčních (většinou textových) dat
z Accessové databáze jsme využili korespondenční analýzu. Zobrazení četností je provedeno s použitím krabicových a sloupcových grafů.
Tyto postupy nám pomohly shrnout a sledovat tendence ve změnách tvarů, velikostí a použitých surovi-
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CII, 2011
Nerudová — Neruda — Sadovský, Srovnávací analýza paleolitických bifaciálních artefaktů
Nr.
Szeletien
Analyz.
ks
Uložení/zdroj
Literatura
21–58
D
S
Velikost_
lok
Velikost_
hrotu
Variabilita_
tvaru
1
Bratčice 1
9
UA MZM; coll. A. Otta
Oliva 1989
-605778
-1173100
3
1
6
2
Čebín
0
UA MZM
Skutil 1933b; Oliva — Doležel 1985
-605585
-1147761
1
0
0
3
Dolní Kounice 1
1
UA MZM; coll. A. Otta
Oliva 1989; Nerudová 2008
-609773
-1172366
1
1
1
4
Dolní Kounice 10
0
UA MZM
Oliva 1989; Nerudová 2008
-609028
-1173621
1
0
0
5
Dolní Kounice 16
0
UA MZM
Oliva 1989; Nerudová 2008
-610839
-1173589
1
0
0
6
Dolní Kounice 2
0
UA MZM
Oliva 1989; Nerudová 2008
-609836
-1171879
1
0
0
7
Dolní Kounice 3
1
UA MZM; coll. A. Otta
Oliva 1989; Nerudová 2008
-609962
-1171686
1
1
1
8
Dolní Kounice 5
0
UA MZM
Oliva 1989; Nerudová 2008
-610116
-1171515
1
0
0
9
Drnovice 1
4
literatura
Svoboda 1994; Mlejnek 2005a
-572829
-1153586
1
1
1
10
Drnovice 2
0
literatura
Svoboda 1994; Mlejnek 2005a
-573110
-1153877
1
0
0
11
Drnovice 3
3
literatura
Svoboda 1994; Mlejnek 2005a
-573129
-1155032
1
2
2
12
Drnovice 4
0
literatura
Mlejnek 2005a
-575508
-1156777
0
0
0
13
Drnovice 5
0
literatura
Mlejnek 2005a
-576159
-1155946
0
0
0
14
Drnovice 6
0
literatura
Mlejnek 2005a
-576215
-1155599
1
0
0
15
Drnovice 7
0
literatura
Mlejnek 2005a
-570336
-1157105
0
0
0
16
Drnovice 8
0
literatura
Mlejnek 2005a
-571271
-1153876
0
0
0
17
Droždín 4
0
literatura
Trňáčková 1967
-540866
-1119748
1
0
0
18
Droždín 8
0
literatura
Trňáčková 1967
-541133
-1119320
1
0
0
19
Drysice 1 (Ondratice 5)
6
UA MZM
Nerudová 2000
-564620
-1146850
3
1
4
20
Drysice 3 (Ondratice 7)
1
UA MZM
Nerudová 2000
-564530
-1147330
1
1
1
0
21
Dukovany 1
0
UA MZM
Oliva 1986
-630733
-1170451
1
0
22
Dukovany 2
1
literatura
Skutil — Oulehla 1961
-630494
-1169100
0
1
1
23
Dukovany 3
1
UA MZM
Oliva 1986
-629848
-1169644
0
1
1
1
24
Habrovany-Olšany
2
literatura
Klíma 1971; Mlejnek 2005b
-577898
-1157793
1
1
25
Hajany 1
5
UA MZM
Valoch 1956
-603384
-1169741
1
2
3
26
Hlína u Ivančic/Ivančice 1
0
UA MZM
Valoch 1973
-614959
-1170741
0
0
0
27
Hněvošice *
0
literatura
Svoboda et al. 2002
-488840
-1080925
0
0
0
28
Horní Věstonice
0
literatura
Stuchlík ed. 2002
-599947
-1197032
0
0
0
29
Hradčany
4
UA MZM
Skutil 1933b; Oliva 1989
-607538
-1144630
1
1
3
30
Chuchelná *
0
literatura
Svoboda et al. 2002
-481704
-1083382
0
0
0
31
Jaroslav
1
UA MZM *
Nerudová — Přichystal 2001
-626310
-1066153
0
3
1
32
Jezeřany 1
60
UA MZM; coll. A. Otta
Nerudová 1996
-613864
-1178593
3
2
10
33
Jezeřany 2
60
UA MZM; coll. A. Otta
Nerudová 1997b
-613900
-1177700
3
1
9
34
Jezeřany 3
1
UA MZM
Valoch 1965
-613219
-1177546
1
3
1
Jezeřany 4
21
UA MZM; coll. A. Otta
Neruda — Nerudová — Oliva 2004
-614950
-1177900
1
1
7
Jezeřany 1+4
8
UA MZM
(stará kolekce)
35
36
Lešany
0
literatura
Fojtík 2005
-565049
-1130402
0
0
0
37
Lhánice 1
0
UA MZM
Oliva 1986
-625058
-1167809
1
0
0
38
Lhota Rapotina
0
UA MZM
Oliva — Štrof 1985
-592993
-1130000
1
0
0
39
Luleč o.Vyškov
2
UA MZM
Skutil 1936
-574408
-1155650
0
2
2
40
Maršovice 1
2
UA MZM
Valoch 1971
-613850
-1175675
1
3
1
41
Maršovice 2
1
UA MZM
Valoch — Seitl 1988
-613506
-1175901
1
2
1
42
Maršovice 6
0
coll.A.Otta
Nerudová 2008; Oliva 2008
-612535
-1175614
1
0
0
43
Mělčany 1
1
UA MZM
Oliva 1989
-608691
-1172959
1
3
1
44
Modřice 1
13
UA MZM
Oliva 1989
-599886
-1168808
1
2
5
45
Mohelno
6
UA MZM
Oliva 1986
-627341
-1165322
2
1
5
46
Moravský Krumlov 2
2
UA MZM
Nerudová 2008; Oliva 2008
-615754
-1176978
1
1
1
47
Moravský Krumlov 3
0
UA MZM
Nerudová 2008; Oliva 2008
-615120
-1177124
1
0
0
48
Moravský Krumlov 4
15
UA MZM
Nerudová 2008; Neruda — Nerudová /eds./ 2009
-614267
-1175756
3
3
9
49
Moravský Krumlov 5 **
0
UA MZM
Nerudová 2008; Oliva 2008
-620863
-1174805
0
0
0
0
50
Moravský Krumlov 6
0
UA MZM
Nerudová 2008; Oliva 2008
-622719
-1174013
0
0
51
Moravský Krumlov 7
0
UA MZM
Nerudová 2008; Oliva 2008
-614399
-1174426
1
0
0
52
Mořice *
1
literatura
Skutil 1933a; Svoboda et al. 2002
-554062
-1151027
0
1
1
53
Mostkovice *
0
literatura
Svoboda et al. 2002
-563397
-1134348
0
0
0
54
Myslejovice *
0
UA MZM
Skutil 1937; Valoch 1983
-565246
-1140830
1
0
0
55
Němčičky 2
0
UA MZM
Oliva 1989
-607574
-1175624
1
0
0
56
Neslovice 1
43
UA MZM
Valoch 1958; 1973
-613465
-1166241
5
2
12
57
Neslovice 2
0
UA MZM
Valoch 1958
-615162
-1165341
1
0
0
58
Nuzířov
0
UA MZM
Skutil 1933b; Oliva 1989
-602742
-1142735
1
0
0
59
Ohrozim *
0
literatura
Svoboda et al. 2002
-564958
-1131819
0
0
0
60
Omice
0
UA MZM
Oliva 1989
-609737
-1159845
0
0
0
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CII, 2011
31
Nerudová — Neruda — Sadovský, Srovnávací analýza paleolitických bifaciálních artefaktů
Nr.
Szeletien
Analyz.
ks
Literatura
Uložení/zdroj
21–58
D
S
Velikost_
lok
Velikost_
hrotu
Variabilita_
tvaru
61
Ondratice 1
12
UA MZM
Valoch 1967
-563280
-1146810
5
2
5
62
Ondratice 1a
2
UA MZM
Oliva 2004
-562570
-1146470
2
2
2
63
Ondratice 4
0
UA MZM
Nerudová 2000
-564400
-1146400
1
0
0
64
Ondratice 10
0
UA MZM
Valoch 1967
-562760
-1146000
1
0
0
65
Opatovice 1 (Lány)
2
literatura
Svoboda 1999; Mlejnek 2005c
-572265
-1152509
2
1
2
66
Opatovice 2 (Fršlóch)
2
literatura
Svoboda 1999; Mlejnek 2005c
-572646
-1151815
1
1
2
67
Opatovice 3
0
literatura
Mlejnek 2005c
-572607
-1150131
0
0
0
68
Ořechov 1
12
UA MZM
Valoch 1956; Nerudová 1999
-604571
-1168403
3
2
7
69
Ořechov 2
17
UA MZM
Valoch 1956; Nerudová 1999
-604064
-1169931
3
2
7
70
Oslavany 3
0
UA MZM
Oliva 1989
-618264
-1165544
1
0
0
0
71
Otice
0
literatura
Klíma 1974; Svoboda et al. 2002
-500145
-1090345
2
0
72
Pod hradem j.
0
UA MZM
Valoch 1965
-587771
-1142108
0
0
0
73
Popovice
0
UA MZM
Oliva — Štrof 1985
-600031
-1170321
1
0
0
0
74
Pravlov 4a
0
UA MZM
Oliva 1989; Neruda — Nerudová 2006
-608699
-1174772
1
0
75
Pravlov 4c
0
UA MZM
Oliva 1989; Neruda — Nerudová 2006
-608450
-1174835
1
0
0
76
Pravlov 5
0
UA MZM
Oliva 1989
-607955
-1174668
1
0
0
77
Pravlov 6
0
UA MZM
Oliva 1989
-609443
-1175453
1
0
0
78
Pravlov 8
0
UA MZM
Oliva 1989
-609810
-1174982
1
0
0
79
Radslavice
0
literatura
Svoboda et al. 2002
-567634
-1149361
0
0
0
80
Rostěnice *
0
literatura
Svoboda et al. 2002
-571678
-1158914
0
0
0
81
Rozdrojovice 1 **
1
UA MZM
Valoch 1955
-603127
-1154985
2
1
1
82
Rychtářov-Lhota
1
literatura
Mlejnek 2005d; Svoboda et al. 2002
-572358
-1149581
1
1
1
83
Rytířská j.
1
UA MZM
Valoch 1965
-588650
-1143383
0
3
1
84
Silůvky 1
0
UA MZM
Oliva 1989
-608451
-1170722
1
0
0
85
Suchohrdly u Znojma *
0
literatura
Kovárník 2001
-639610
-1192793
0
0
0
86
Šumice *
0
literatura
Podborský — Vildomec 1972
-612683
-1181848
0
0
0
0
87
Tišnov
0
literatura
Skutil 1933b
-608680
-1142365
0
0
88
Trboušany 1
29
UA MZM; coll. A. Otta
Oliva 1989; Hladíková 2002
-611098
-1174874
3
2
7
89
Trboušany 2
1
UA MZM
Oliva 1989
-611082
-1175754
1
3
1
0
90
Třebčín o. Olomouc *
0
literatura
Svoboda et al. 2002
-557402
-1125097
0
0
91
Třebom o. Opava *
0
literatura
Svoboda et al. 2002
-487036
-1076375
1
0
0
92
Uherčice *
0
literatura
Oliva 2005
-672505
-1183967
0
0
0
93
Vávrovice-Palhanec *
0
literatura
Jisl 1971; Svoboda et al. 2002
-500181
-1083429
0
0
0
94
Vedrovice 3a
3
UA MZM
Neruda — Nerudová — Oliva 2004
-615958
-1178101
1
1
3
95
Vedrovice 3b
0
UA MZM
Neruda — Nerudová — Oliva 2004
-616002
-1178358
0
0
0
96
Vedrovice 4
3
UA MZM
Neruda — Nerudová — Oliva 2004
-614400
-1179200
2
2
3
97
Vedrovice 5 **
29
UA MZM
Valoch et al. 1993
-617874
-1178268
5
2
9
98
Vedrovice 7
1
UA MZM
Neruda — Nerudová 2002
-616050
-1178380
1
1
1
99
Vincencov-Otaslavice
2
UA MZM
Svoboda — Přichystal 1987
-563336
-1140836
1
1
2
100
znojemsko (lok. neznámá)
1
literatura
Mazálek 1951
101
Želešice 1
13
UA MZM
Valoch 1956
-600521
-1170417
2
1
6
102
Želešice 2
0
UA MZM
Oliva 1989
-601805
-1169973
1
0
0
103
Želešice 3
0
UA MZM
Oliva 1989
-602338
-1169632
1
0
0
104
Želešice 5
8
UA MZM
Oliva 1989
-601230
-1167903
2
2
5
105
Želešice 6
0
UA MZM; coll. A. Otta
Oliva 1989
-602080
-1167616
1
0
0
∑
415
Aurignacien
Diváky
1
UA MZM
Oliva 1987
Kvasice
1
UA MZM
Oliva 1987
Lhota u Lipníka
4
UA MZM
Klíma 1979
Miškovice
2
UA MZM
Oliva 1987
Přestavlky
1
UA MZM
Klíma 1978
Tvarožná 1
2
UA MZM
Oliva 1987
Určice
1
UA MZM
Skutil 1931
∑
12
Valoch 1974; Nerudová 2005
Bohunicien
32
Brno-Bohunice **
9
UA MZM
Líšeň-Čtvrtě
20
UA MZM
Oliva 1984; Svoboda 1987
Líšeň 7 (Podolí 1)
2
UA MZM
Oliva 1981
∑
31
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CII, 2011
Nerudová — Neruda — Sadovský, Srovnávací analýza paleolitických bifaciálních artefaktů
Analyz.
ks
21–58
Literatura
Uložení/zdroj
Micoquien
Bořitov 5
21
UA MZM
Oliva 2000
Býkovice 2
1
UA MZM
Valoch 1977; Oliva — Štrof 1985
Černá Hora
4
UA MZM
Valoch 1977; Oliva — Štrof 1985
Doubravice 1
3
UA MZM
Valoch 1977; Oliva — Štrof 1985
Kůlna **
21
UA MZM
Valoch 1988
Moravský Krumlov 4 **
3
UA MZM
Neruda — Nerudová /eds./ 2009
∑
53
3
UA MZM
Absolon 1944–1945
Dzerava skala
2
literatura
Prošek 1951
Velký Kolačín
9
literatura
Kaminská et al. 2008
Trenčianske Bohuslavice
6
literatura
Kaminská et al. 2008; Žaár 2007
Kammern-Gruebgraben
1
literatura
Trnka 1990
Mauern II
10
literatura
Bosinski 1967
Miskolc
1
UA MZM *; literatura
Ringer 2001
Missingdorf
1
literatura
Trnka 1990
Moravany-Dlhá
19
literatura
Nerudová — Valoch 2009
Schletz
1
literatura
Trnka 1990
Szeleta
12
UA MZM *; literatura
Ringer 2001
Sajobábony Méhész-teto
8
literatura
Ringer 1983; 2001
Vindija
2
literatura
Karavanić — Smith 1998
Volgu (Fr)
5
UA MZM *
Zeitlarn
12
literatura
Schönweiß — Werner 1986
Ciemna
3
literatura
Chmielewski — Schild — Więckowska 1975
Okienik
3
literatura
Chmielewski — Schild — Więckowska 1975
Krakow-Zwierzyniec
1
literatura
Chmielewski — Schild — Więckowska 1975
Gravettien
Předmostí
ostatní:
*autorizované kopie předmětů ze sbírek UA MZM
*autorizované kopie předmětů ze sbírek UA MZM
*autorizované kopie předmětů ze sbírek UA MZM
Mamutowa
1
literatura
Chmielewski — Schild — Więckowska 1975
Jerzmanowice
2
literatura
Kozłowski – Kozłowski 1996
∑
97
Tab. 1. Přehled počtu artefaktů zahrnutých do analýzy. První část tabulky: sloupec 1 – identifikační čísla lokalit (odpovídají číslování v obr. 9); sloupec 2 –
veškeré známé szeletienské stanice z území Moravy včetně lokalit s nejednoznačnou kulturní klasifikací. Lokality ozn.* jsou zaměřené ke středu obce, ** stratifikovaná
lokalita. sloupec 3 – počet analyzovaných předmětů (0 – v souboru se nenacházel žádný celistvý listovitý hrot). V některých případech byl k analýze použit obrázek
z literatury (viz sloupec 4); sloupec 5 – literatura; sloupec 6 a 7 – absolutní souřadnice lokalit ve formátu S-JTSK; sloupec 8 – velikost lokality: 0 – ojedinělé
nálezy (max. 10 ks industrie), 1 – velmi malá lokalita (max. 100 kusů industrie), 2 – malá až střední lokalita (max. 1 000 ks industrie), 3 – střední lokalita (max.
2 500 ks industrie), 4 – středně vělká až velká lokalita (max. 5000 ks industrie), 5 – velká lokalita (nad 5 000 ks industrie); sloupec 9 – velikost hrotu:
0 – nelze určit, 1 – pouze malé hroty (do 6 cm), 2 – malé a velké hroty, 3 – pouze velké hroty (nad 8 cm); sloupec 10 – variabilita tvaru: reálné číslo odrážející
počet tvarů hrotů na lokalitě (0 – nelze určit, max. = 15). Druhá část tabulky shrnuje artefakty patřící jiným kulturním komplexům nebo zahraničním lokalitám.
— Tab. 1. An overview of an artefact number covered by the analysis. First part of table: column 1 – ID number of site in the frame of analysis (correspond
to Fig. 9); column 2 – all analysed sites of parcitular cultures in Moravia including sites with unsure cultural classification. Sites marked with * are aimed to a village
centre, with ** to a stratified site; column 3 – a number of analysed items (0 – there was not a complete leaf point in the set). In some cases we used a picture
published in literature to perform an analysis (see column 4); column 4 – source of artefacts under the analysis; column 5 – references; column 6 and 7 – absolute site coordinates in S-JTSK projection; column 8 – site size: 0 – isolated findings (max. 10 pcs of industry), 1 – very small site (max. 100 pcs of industry),
2 – small-sized site (max. 1000 pcs of industry), 3 – smaller medium-sized site (max. 2500 pcs of industry), 4 – larger medium-sized site (max. 5000 pcs of industry), 5 – large-sized site (over 5000 pcs of industry); column 9 – point size: 0 – not possible to determine, 1 – only small points (up to 6 cm), 2 – small
and big points, 3 – only big points (over 8 cm); column 10 – shape variability: a real value reflecting the number of point shapes in the site (0 – not possible
to determine, max. value is 15). Second part of table summarizes the artefacts from others cultures or from foreign sites.
nách v čase (jednotlivých kulturách). K vizualizaci případných geograficky orientovaných faktorů (suroviny,
tvary a velikosti hrotů) mezi oblastmi a lokalitami jsme
využili prostředí ArcGisu 9.3.
Metrika
Údaje o rozměrech archeologického artefaktu patří
k základním informacím, které je možné analyzovat.
V grafu jsou zobrazeny hodnoty z databáze HROT, která
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CII, 2011
navíc zahrnuje i některé abnormálně velké předměty –
jako jsou hroty z Volgu, Miskolce nebo Szelety (graf 1).
Metrika analyzovaných artefaktů přinesla zajímavé, poněkud neočekávané výsledky. Předpokládali jsme totiž,
že budou převažovat předměty větších rozměrů (např.
nad 10 cm délky), jak by se dalo usuzovat podle analogických souborů např. z Maďarska. Naprostá většina
analyzovaných předmětů se pohybuje v délce do 60 mm
a šířce do 40 mm, respektive mezi 30–60 mm délky
(graf 1). Vesměs tedy jde o hroty spíše menších rozměrů. Nejmenší artefakty nedosahují ani 30 mm na
33
Nerudová — Neruda — Sadovský, Srovnávací analýza paleolitických bifaciálních artefaktů
z Trenčianskych Bohuslavic ze Slovenska. Jejich medián je 61 mm a 29 mm a svými rozměry tvoří samostatnou skupinu. Dále se v grafu vyděluje skupina tří
kulturně rozdílných souborů s obdobnými hodnotami
(všechny z území Moravy): jsou to szeletienské listovité
hroty (Me délky = 54 mm, Me šířky = 31 mm), gravettienské listovité hroty (Me délky = 55 mm, Me šířky = 35 mm) a konečně bohunicienské listovité hroty
(Me délky = 55 mm, Me šířky = 29 mm). V další velikostní skupině se sdružují hroty z jeskyně Vindija, moravské aurignacienské listovité hroty a hroty typu Moravany - Dlhá (soubor z eponymní lokality). Zatímco
předměty z Vindije jsou o několik málo milimetrů větší
(Me délky = 48 mm, Me šířky = 29 mm), pak hodnoty
pro aurignacien jsou 46,5 mm (Me délky) a 34,5 mm
(Me šířky). Listovité hroty typu Moravany - Dlhá mají
medián délky také 46 mm, a medián šířky 31 mm. Rozměrově nejmenší skupinu vytvářejí hroty z Zeitlarn
v Německu a Velkého Kolačína na Slovensku (pro lokalitu Zeitlarn Me délky = 43 mm, Me šířky = 25 mm;
Velký Kolačín Me délky = 41 mm a Me šířky = 26 mm).
120
šířka (width)
100
80
60
40
20
0
0
20
40
60
80
21–58
100 120 140 160 180 200 220 240 260 280
délka (lenght)
Graf 1. Délko-šířkový poměr (v mm) všech analyzovaných artefaktů. — Graph 1.
Length-width ratio (mm) of all analysed artefacts.
Můžeme shrnout, že listovité hroty na Moravě, ale
i na Slovensku, v Rakousku a v Německu, jsou obecně
menších rozměrů. Metrické aspekty vykazují mírné odchylky u jednotlivých kultur, např. zřetelně vydělují
skupinu micoquienských hrotitých bifaciálních nástrojů od szeletienských listovitých hrotů i jejich derivátu typu Moravany - Dlhá, který je chronologicky mladší
(Kaminská et al. in press; Nemergut 2010). V grafu se
svými rozměry výrazně oddělily pouze hroty z Maďarska
a samozřejmě také hroty z Volgu (v grafu 2 nezobrazeny). Nicméně porovnáním obou grafů (graf 1, 2) je
patrné, že středoevropské listovité hroty vykazují trend
směřující k menším rozměrům.
délku (konkrétně se jedná o dva předměty – spíše listovitá drasadla než hroty – ze Želešic I, měřící přesně
27 mm; i.č. 143/53 a 577/73; obr. 4: 15, 23) a o hrůtek
z Jezeřan I pocházející z kolekce A. Otty (obr. 3: 10). Přesto můžeme najít i relativně velké celistvé hroty. Největší
moravský hrot měří necelých 140 mm (133 mm, Moravský Krumlov IV, i.č. 115688; Nerudová 2009, obr. 4).
Do této analýzy bylo nutné zahrnout prvek kulturního rozlišení. Protože by byl graf se všemi údaji velmi
nepřehledný, provedli jsme souhrnné zhodnocení, v němž
jsme použili hodnoty mediánu délky a šířky pro jednotlivé kulturní skupiny, čímž jsme eliminovali extrémní
hodnoty. Pro lepší přehlednost jsme z grafu vyloučili
hroty z lokality Volgu (hodnota mediánu jejich délky je
265 mm a šířky je 68 mm), které vytvářely zcela samostatný klastr. Po vyloučení této skupiny jsou rozměrově
největšími hroty předměty z Maďarska, zahrnující lokality Szeletu, Miskolc a Sajóbábony. Jejich medián představují hodnoty 94,7 mm pro délku a 43,0 mm pro
šířku (graf 2). Výrazně menší jsou moravské micoquienské artefakty a hroty z Mauer. Pro micoquien jsou hodnoty mediánu 67 mm délka a 39,5 mm šířka, pro hroty
z Mauer pak 67,85 a 31,4 mm, tedy jsou si velmi podobné. Po nich velikostně následují gravettienské hroty
Rozměry hrotů jsou na základě tabulky faktorových zátěží (metoda Varimax normalizovaný, zátěže >,
600000; tab. 3) skutečně významné, jak ukazuje faktor 1.
Zároveň jsou tyto rozměry ovlivněny fází (stádiem) výroby hrotů. Podle očekávání a i na základě výsledků
testu ANOVA vykazují polotovary listovitých hrotů (definice viz kap. 2) větší průměrné rozměry (respektive
délku) než finální produkty nebo reparované kusy. Reálně se ale tyto rozměry stále pohybují okolo 60 mm
délky, tzn. že stále odrážejí spíše menší metriku nástrojů (graf 3).
60
szeletien
moravany-d.
micoquien
50
Zeitlarn
bohunicien
gravettien
šířka (width)
40
aurignacien
Vindija
30
T.Bohuslavice
V.Kolačín
Mauer
20
Maďarsko
Jerzmanow
10
Okienik
Ciemna
Mamutowa
0
0
20
40
60
80
délka (lenght)
34
100
120
140
Graf 2. Medián délky a šířky (v mm) listovitých hrotů podle jednotlivých kulturních celků,
eventuálně lokalit. — Graph 2. A median of
the length and the width (mm) of leaf points
based on each cultural complex or sites.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CII, 2011
Nerudová — Neruda — Sadovský, Srovnávací analýza paleolitických bifaciálních artefaktů
výsledky, získané z programu „HROT“. Bylo ale nutné
počítat s tím, že v obou databázích převažují szeletienské listovité hroty (viz tab. 1), a může tedy docházet
k určitému zkreslení u těch kulturních skupin, které
jsou v databázi reprezentované malým množstvím kusů
(aurignacien, gravettien).
75
65
délka (lenght)
21–58
60
55
V histogramu (akceptováno bylo 511 případů), sestaveném z tvaru hrotů v jednotlivých kulturách, se odráží
jednotlivé tvary hrotů v závislosti na počtu provedených
pozorování (graf 4). Reprezentativní zastoupení z důvodu dostatečného počtu případů vykazují pouze hroty
szeletienské a micoquienské, výrazně méně pak hroty
bohunicienské. I to je jeden z důvodů, proč je v szeletienu patrná výrazná variabilita tvarů hrotů. Celkem
bylo pro szeletien rozlišeno 15 tvarových variant, z nichž
některé jsou reprezentovány jen jednotlivými kusy.5
Nejčetnější bylo pozorování pro tvary E (19,7 %) a B
(26,4 %), tedy téměř listovité a částečně listovité hroty,
méně pak pro tvar A (hrot tvaru vrbového listu; 11,8 %).
Zcela zjevná převaha těchto tří tvarů se již od prvních
výsledků analýzy s omezenými vstupními daty vůbec
nemění (Nerudová 2009, tab. 3; Nerudová — ŠajnerováDušková — Sadovský 2010). Vedle nich jsou relativně
početné hroty tvaru D, které morfologicky evokují středopaleolitické klínové nože. V této kategorii jsou ale
50
45
40
b
c
a
fáze (stage)
Graf 3. Graf průměrů s odchylkami délky všech analyzovaných artefaktů podle
fáze jejich opracovanosti. a – polotovar, b – finální kus, c – reparovaný předmět. — Graph 3. A graph of average values with length deviations of all analysed artefacts based on a level of their processing. a – support, b – final piece,
c – re-sharpen piece.
Morfologické charakteristiky
hrotitých bifaciálních nástrojů
Vstupní data pro morfologickou analýzu pocházejí
opět z obou databází – „HROT“, která obsahuje 316 záznamů a databáze ACCESS s 513 evidovanými kusy.
Provedli jsme srovnání hrotů z různých kultur, abychom zjistili míru podobností, a zároveň jsme testovali
5
Řada těchto tvarů je výsledkem náhody při reparaci zlomeného
kusu či je dána mírou reutilizace určité funkční části nástroje.
120
szeletien
micoquien
bohunicien
100
80
60
40
Počet pozorování
20
0
D
E
A
B
J
H
Cb
Ab
S
F
G
Ca
K
I
Jb
C
N
D
E
A
B
J
H
Cb
Ab
S
F
G
Ca
K
I
Jb
C
N
D
E
A
B
J
H
Cb
Ab
S
F
G
Ca
K
I
Jb
C
N
120
gravettien
aurignacien
100
80
60
40
20
0
D
E
A
B
J
H
Cb
Ab
S
F
G
Ca
K
I
Jb
C
N
D
E
A
B
J
H
Cb
Ab
S
F
tvar/shape
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CII, 2011
G
Ca
K
I
Jb
C
N
Graf 4. Histogram sestavený (osa y počet pozorování) z četnosti jednotlivých tvarů (osa x;
vysvětlivky viz obr. 2) v závislosti na datování.
— Graph 4. A histogram based (y-axis is
number of occurrence) on occurrence of each
shape (x-axis; for explanation see Fig. 2) depending on dating.
35
Nerudová — Neruda — Sadovský, Srovnávací analýza paleolitických bifaciálních artefaktů
21–58
Období
D
E
A
B
J
H
Cb
Ab
S
F
G
Ca
K
I
Jb
N
mq
44,0
28,0
2,0
2,0
2,0
4,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
10,0
0,0
8,0
0,0
0,0
Celkem %
100,0
sz
7,5
19,7
11,8
26,4
0,7
10,3
7,7
1,2
1,7
4,8
2,4
2,8
2,2
0,0
0,2
0,5
100,0
bo
0,0
13,8
13,8
24,1
0,0
10,3
6,9
0,0
3,4
20,7
0,0
6,8
0,0
0,0
0,0
0,0
100,0
au
0,0
25,0
8,3
25,0
25,0
8,3
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
8,3
0,0
100,0
gr
66,7
0,0
33,3
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
100,0
Tab. 2. Procentuální vyjádření zastoupení jednotlivých tvarů hrotitých bifaciálních artefaktů ve sledovaných kulturách na Moravě. Vysvětlivky tvarů viz obr. 2; mq –
micoquien, sz – szeletien, bo – bohunicien, au – aurignacien, gr – gravettien. — Tab. 2. A percentage indication of presence of each shapes of bifacial pointed
artefacts in studied Moravian cultures. For a shape legend see Fig. 2: mq – Micoquian, sz – Szeletian, bo – Bohunician, au – Aurignacian, gr – Gravettian.
obsaženy artefakty z různých technologických stádií, tj.
jak polotovary listovitých hrotů, mnohdy se zády (Neruda — Nerudová 2005), tak finální předměty dokonale
plankonvexního až bikonvexního průřezu (např. Nerudová — Přichystal — Neruda v tisku). Hroty tvaru D převládají v micoquienu, a to 44 % případů. Následovány
jsou tvary hrotů typu E celkem 28 %. Ve srovnání se
szeletienem jsou ale micoquienské bifaciální nástroje
mnohem více uniformní. Můžeme zde nalézt celkem 8
tvarových variant, ale polovina z nich má pouze minoritní zastoupení (graf 4). V aurignacienu se oproti předpokladům nenachází výlučně jen trojúhelníkovité hroty
(tab. 2), ale i tvary podobné szeletienským a bohunicienským. Jako kulturně průkazný typ můžeme chápat
trojúhelníkovité hroty typu Miškovice.6 V gravettienu
nalezneme dokonce pouhé dvě statisticky významné
tvarové varianty. Překvapením je, že větší počet významně zastoupených tvarů nalezneme v bohunicienu
než v szeletienu (tab. 2).
Zajímali jsme se také, zda se nějak ovlivňují typ
a tvar hrotu. Typ 1 reprezentující listovitý hrot nerozlišený je zastoupen v szeletienu ve všech tvarových variantách, nejpočetněji pro tvary A, E a B (celkem 76 %;
6
V budoucnu ale bude nutné řešit otázku skutečné chronologické
pozice aurignacienu „miškovického“ typu.
graf 5). Typ 11, který reprezentuje klínový nůž, se v szeletienu vyskytuje ve tvaru D a ve tvaru H. Jak je ale
patrné z grafu, z akceptovaných celkem 418 případů jde
o pouhé 3 kusy předmětů, což je pouhých 0,7 % artefaktů. V micoquienu se typ nerozlišeného listovitého
hrotu ojediněle objevil u tvarových variant A, B, D a E,
celkem v 5 případech (tj. 10,2 % z celkem 49 analyzovaných kusů) a klínový nůž zastoupený celkem ve
30,6 % případů byl zachycen nejčastěji ve tvaru D a I
(3 případy) a jednou ve tvaru E (graf 5).
Analýza faktorových zátěží (tabulky všech případů
listovitých hrotů, varimax normalizovaný, analýza hlavních komponent, označené zátěže >, 7000) ukázala několik trendů (tab. 3): faktor 1, kterým je technologické
stádium výroby (míra opracovanosti nástroje), významně
ovlivňuje velikost artefaktu (délku, šířku i tloušťku;
srov. graf 3). Zároveň míra opracovanosti nástroje ovlivňuje i tvar jeho příčného průřezu, a to ve všech třech
sledovaných úrovních. Datování, respektive kulturní
určení, neovlivňuje typ hrotu (srov. graf 5). Tyto dvě
hodnoty jsou k sobě téměř bipolární. Hroty typu Moravany - Dlhá můžeme najít na eponymní lokalitě, stejně
jako ojediněle v szeletienu nebo gravettienu, podobně
jako se nože se zády objevují v szeletienu i micoquienu.
Důležitý je faktor 4, který určuje vztah mezi surovinou
a tvarem nástroje. Korespondenční analýza ukázala významnou závislost těchto dvou faktorů v rámci szele-
90
80
70
Počet pozorování
60
50
40
30
20
10
0
D
E
A
B
sz typ 1
J
H
Cb
Ab
sz typ 11
S
F
G
Ca
mq typ 1
K
I
Jb
C
N
mq typ 11
Graf 5. Srovnání histogramu četností tvarů (vysvětlivky viz obr. 2) typu 1 (listovitý hrot nerozlišený) a typu 11 (klínový nůž) v szeletienu (sz) a micoquienu (mq).
— Graph 5. Comparison of a shape occurrence histogram (for explanation see Fig. 2) of type 1 (leaf point) and type 11 (bifacial backed knife) in the Szeletian
(sz) and the Micoquian (mq).
36
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CII, 2011
Nerudová — Neruda — Sadovský, Srovnávací analýza paleolitických bifaciálních artefaktů
Faktor 1
Faktor 2
Faktor 3
Faktor 4
Faktor 5
datování
Proměnná
-0,134104
0,057293
-0,768249
0,090170
0,161039
velikost
-0,586389
0,111572
0,068885
0,220563
0,095663
délka
0,793464
-0,003543
0,099997
-0,222429
-0,039781
-0,006790
šířka
0,827153
0,099039
0,229712
0,035879
tloušťka
0,876075
-0,000321
0,202214
-0,054077
0,137664
typ
0,051518
-0,084809
0,833267
0,022083
0,199491
fáze
0,630007
0,039400
-0,191544
0,284097
0,062652
podélný
-0,007480
0,356858
0,148340
0,211777
-0,445522
příčný 1
0,041128
0,865500
-0,044793
-0,031038
-0,158068
příčný 2
0,064093
0,907198
-0,040095
-0,033976
-0,121335
příčný 3
-0,087988
0,821493
-0,097992
-0,027492
-0,013110
tvar
-0,008223
-0,008339
0,036994
0,753480
0,044281
typ retuše
-0,154979
0,078036
0,040218
-0,107981
-0,646939
umístění retuše
-0,155202
-0,077646
0,146430
-0,048215
0,762943
surovina
-0,131500
-0,046728
-0,093403
0,639916
-0,060514
Výklad rozptylu
2,921737
2,422965
1,498005
1,230595
1,343990
Prp. celkem
0,194782
0,161531
0,099867
0,082040
0,089599
Graf 6. Korespodenční analýza srovnání tvarů
hrotů (vysvětlivky viz obr. 2, vypuštěn tvar N
a Jb) a surovin v szeletienu; ra – radiolarit,
kr – rohovec typu Krumlovský les, sgs – eratické silicity, sp – spongolit, jine – ostatní, n –
neurčené, př – přepálené, mjr – moravské jurské rohovce. — Graph 6. A corresponding
analysis of point shape comparison (for explanation see Fig. 2; without N and Jb shape)
and raw material in the Szeletian: ra – radiolarite, kr – chert of Krumlovský Les type, sgs –
erratic silicite, sp – spongolite, jine – other,
n – non-classified, př – burnt material, mjr –
Moravian Jurassic chert.
1,0
0,8
I
J
Cb
ra
0,6
Dimenze 2; Vl. číslo: ,07480 (24,71 % inerce)
Tab. 3. Faktorové zátěže všech artefaktů, varimax normalizovaný, označené zátěže jsou >, 600000. Vysvětlivky kategorií proměnných viz obr. 2.
— Tab. 3. Factor loadings of all artefacts, varimax normalized, marked
loads are >, 600000. For explanation of variable categories see Fig. 2.
21–58
jine
0,4
n
D sp
0,2
F
A
Ca
0,0
E
S
kr
-0,2
C
H
mir
B
sgs
K
-0,4
G
Ab
-0,6
př
-0,8
-1,0
-1,2
-2,0
-1,5
-1,0
-0,5
0,0
0,5
1,0
Dimenze 1; Vl. číslo: ,13169 (43,49 % inerce)
Řád. souřadnice
tienu (graf 6). Významnou skupinu tvoří rohovec typu
Krumlovský les (kr) a silicity glacigenních sedimentů
(sgs) spolu s hrotem tvaru B (částečně listovitý). Znamená to, že tyto dva druhy suroviny společně s uvedeným tvarem jsou v szeletienu nejběžnější (tvar B je přítomen v 26 % všech případů). K nim můžeme přidružit
ještě tvary E, A, a H (srov. graf 4, 5). Zvlášť se vyčleňuje
tvar D s vazbou na spongolit (sp), který byl intenzivně
exploatován zejména v micoquienu (Oliva 2000; Neruda
2005). Na periferii grafu se objevují minoritně zastoupené tvary a suroviny (srov. graf 5 a 6). Souhrnná korespondenční analýza pro tvary a suroviny všech kultur
by byla velmi nepřehledná. Můžeme ale říci, že méně
obvyklé suroviny (radiolarit typu Szümeg, rohovec typu
Troubky - Zdislavice, andezit apod.), stejně jako méně
časté tvary (I, J, Ab, Ca apod.) se vydělily v okrajových
částech grafu. Hodnoty jsou ale rozděleny v grafu dosti
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CII, 2011
Sloup. souřadnice
pravidelně a nelze vyčlenit nějaké ostře oddělené skupiny, které by měly zásadní determinační význam
(kromě již výše zmiňované skupiny). Souvisí to asi
s řadou přechodných prvků, které spojují určité znaky
mezi kulturami.
Faktor 5 ukazuje nezávislost typu retuše (strmá,
ostrá, zabíhající) na jejím umístění v rámci artefaktu
(unifaciální, bifaciální, okrajová, nebo jejich kombinace).
Je ale zvláštní, že se neprojevil vztah mezi mírou opracovanosti nástroje a charakterem nebo umístěním retuše. Potvrzovalo by to, že pouze hotové bifaciální předměty mají oboustrannou plošnou retuši s výrazně
ostrým úhlem ostří. Přesné umístění retuše nebylo sledováno, neboť z dřívějších pozorování víme, že nemá
vliv na funkci nástroje (viz Šajnerová-Dušková 2009b,
obr. 4).
37
Nerudová — Neruda — Sadovský, Srovnávací analýza paleolitických bifaciálních artefaktů
3.2.1. Velikost úhlu hrotu
V grafu jsou zařazeny pro srovnání také hrotité bifaciální nástroje z Polska (Dzierzyslawi, Okieniku, Ciemnej, Jerzmanowic - Nietoperzowy, Mamutowy, a Krakowa
- Zwierzynce). Je zřejmé, že například hroty z jeskyně
Mamutowa se svými parametry přibližují moravským
szeletienským nálezům, předměty z různě datovaných
kontextů Ciemna, Kraków - Zwierzyniec (micoquien),
Jerzmanowice - Nietoperzowa (jerzmanovicien), Dzierżyslawi (szeletien), vykazují odlišné hodnoty (graf 7).
Z grafu je také patrné, že se metricky podobají aurignacienské triangulární hroty a micoquienské nože typu
Prądnik z jeskyně Ciemnej (graf 7). Analýzu jsme doplnili detailním pohledem na velikost úhlu hrotu v závislosti na tvaru hrotu u szeletienských nástrojů. Úhel
proximální a distální partie hrotu je pro všechny tvarové
varianty téměř shodný, odlišují se pouze tvary hrotu Ab,
J a atypické varianty S, N a K (graf 8).
Prostřednictvím programu „HROT“ jsme mohli provést objektivní srovnání průměrných velikostí distálního
a proximálního úhlu vrcholu hrotu (v čelním i bočním
pohledu), a porovnat výsledky v rámci jednotlivých souborů. Statistickým vyhodnocením dat z digitálního obrazu bylo stanoveno, že velikost úhlu distálního vrcholu
je v szeletienu v průměru 40 °, proximálního pak 145 °
(graf 7). Ve srovnání s nimi jsou nejpodobnější micoquienské a bohunicienské hroty, vykazující téměř
shodné parametry, jen s mírnými rozptyly. Další skupinou s podobnými hodnotami jsou hroty z lokality Zeitlarn („zei“) a snad i hroty z Miskolce („mi“), které ale mají
úhel při bázi hrotu o něco větší (150 °). Obecně jsou soubory hrotitých bifaciálních artefaktů z lokalit Miskolc,
Zeitlarn, Szeleta nebo Sajóbábony rozměrově podobné
mezi sebou navzájem, a blíží se i hodnotám spočítaným
pro szeletien (graf 7).
Plochost bočního podélného průřezu u hrotů typu
Volgu se odráží v prakticky stejných hodnotách pro
distální a proximální úhel, což nám mimo jiné potvrzuje validitu použité metody měření, protože si můžeme výsledky snadno empiricky odvodit i z prostého
pozorování. Co se týče velikostí úhlů vrcholů v bočním
pohledu, pak szeletienské hroty vykazují průměrné
hodnoty distálního vrcholu 65 °, proximálního vrcholu
125 °. Velikostně jim jsou opět podobné micoquienské
a bohunicienské hrotité bifaciální artefakty. Obdobné
hodnoty úhlu hrotu mají například aurignacienské triangulární hroty a hroty z Miskolce, Sajóbábony a Dzierzyslawi. Artefakty ze Szelety, Vindije nebo Zeitlarn se
odlišují svojí širší bází. Naprosto se vymykají hroty
z Mauer a ostatních polských lokalit. Hodnoty pro typ
Moravany - Dlhá již nejsou tak výrazně jiné (graf 9).
Díky velmi plochému průřezu solutréenských hrotů
jsou distální a proximální úhly v bočním pohledu téměř
shodné (85 ° a 95 °). Nejrozdílněji se jevily hodnoty dis-
Větší rozptyl vrcholových úhlů vykazují aurignacienské hroty. Protože obsahují různé tvary hrotů (viz tab.
2), byla z nich vyčleněna skupina triangulárních hrotů
(graf 7, au-t). Triangulární hroty vykazují široký úhel
u báze a naopak velmi malý úhel distální části. Podobně také kontrolní vzorek solutréenských hrotů (hroty
z Volgu) má podle očekávání zcela jiné metrické hodnoty
úhlů vrcholů, a to jak distálních, tak i proximálních
(graf 7). Ze všech sledovaných kulturních skupin se
hodnoty nejvíce blíží sobě navzájem, i když s největším
rozptylem. Další samostatnou skupinu vytvářejí listovité hroty z lokality Moravany - Dlhá, jejichž hodnoty
se blíží hrotům gravettienským. Úhel proximální části
hrotu, tj. nad 140 ° je podobný pro szeletien, bohunicien, micoquien a středopaleolitické hroty z Německa.
Aurignacienské a gravettienské hroty mají vyšší průměrné hodnoty (150 °). Naopak solutréenské hroty mají
velikost úhlu hrotu 120 ° (graf 7).
180
160
140
120
100
80
60
40
20
0
boh
mq
Datování
38
sz
au
gr
so
md
au-t
dz
mi
saj
sza
vin
zei
mau
ok
21–58
ci
celni_vrch_vysl
mw
kzw
jz
vk
tb
celni_baze_vysl
Graf 7. Srovnání velikostí proximálního (čárkovaná linie) a distálního vrcholu (plná čára) úhlu
hrotu (osa y) z čelního pohledu v jednotlivých kulturách (osa x): boh – bohunicien, mq – micoquien, sz – szeletien, au – aurignacien, sp – středopaleolitické nálezy z Německa, gr – gravettien,
so – solutréen (hroty zVolgu), md – hroty z eponymní lokality Moravany - Dlhá, au-t – triangulární hroty Miškovického typu, dz – Dzerava skala,
mi – Miskolc, saj – Sajóbábony, sza – Szeleta, vin
– Vindija, zei – Zeitlarn, mau – Mauer, ok – Okienik, ci – Ciemna, mw – Mamutowa, kzw – Kraków - Zwierzyniec, jz – Jerzmanowice, vk – Velký Kolačín, tb – Trenčianske Bohuslavice. —
Graph 7. Comparison of proximal (dashed line)
and distal (full line) tips of point angles (y-axis)
from a front view through different cultures
(x-axis): boh – Bohunician, mq – Micoquian,
sz – Szeletian, au – Aurignacian, sp – Middle
Palaeolithic findings from Germany, gr – Gravettian, so – Solutrean (points from Volgu), md –
points from eponymous site Moravany - Dlhá,
au-t – triangular points of Miškovice type, dz –
Dzeravá Skala, mi – Miskolc, saj – Sajóbábony,
sza – Szeleta, vin – Vindija, zei – Zeitlarn, mau –
Mauer, ok – Okienik, ci – Ciemna, mw – Mamutowa, kzw – Kraków - Zwierzyniec, jz – Jerzmanowice, vk – Velký Kolačín (Trenčianské Teplice),
tb – Trenčianske Bohuslavice.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CII, 2011
Nerudová — Neruda — Sadovský, Srovnávací analýza paleolitických bifaciálních artefaktů
Graf 8. Celkové srovnání velikostí proximálního (čárkovaná linie) a distálního vrcholu
(plná čára) úhlu hrotu z čelního pohledu v závislosti na jednotlivých tvarech hrotitých bifaciáních artefaktů (vysvětlivky viz obr. 2). —
Grahp 8. Complete comparison of proximal
(dashed line) and distal (full line) tips of point
angles from a front view related to different
shapes of pointed bifacial artefacts (for explanation see Fig. 2).
21–58
180
160
140
120
100
80
60
40
20
0
-20
B
Cb
A
D
E
Ab
J
H
F
Tvar
Graf 9. Srovnání velikostí proximálního (čárkovaná linie) a distálního vrcholu (plná čára)
úhlu hrotu (osa y) z bočního pohledu v jednotlivých kulturách (osa x): boh – bohunicien, mq
– micoquien, sz – szeletien, au – aurignacien,
sp – středopaleolitické nálezy z Německa, gr –
gravettien, so – solutréen (hroty z Volgu), md
– hroty z eponymní lokality Moravany - Dlhá,
au-t – triangulární hroty Miškovického typu,
dz – Dzerava skala, mi – Miskolc, saj – Sajóbábony, sza – Szeleta, vin – Vindija, zei – Zeitlarn, mau – Mauer, ok – Okienik, ci – Ciemna,
mw – Mamutowa, kzw – Kraków - Zwierzyniec,
jz – Jerzmanowice. — Graph 9. Comparison
of proximal (dashed line) and distal (full line)
tips of point angles (y-axis) from a side view
through different cultures (x-axis): boh – Bohunician, mq – Micoquian, sz – Szeletian, au
– Aurignacian, sp – Middle Palaeolithic findings
from Germany, gr – Gravettian, so – Solutrean
(points from Volgu), md – points from eponymous site Moravany - Dlhá, au-t – triangular
points of Miškovice type, dz – Dzeravá Skala,
mi – Miskolc, saj – Sajóbábony, sza – Szeleta,
vin – Vindija, zei – Zeitlarn, mau – Mauer, ok –
Okienik, ci – Ciemna, mw – Mamutowa,
kzw – Kraków - Zwierzyniec, jz – Jerzmanowice.
K
S
N
celni_baze_vysl
120
100
80
60
40
boh mq
sz
au
Datování
tálního a proximálního úhlu u dostupných gravettienských artefaktů 60 ° a 135 ° (graf 9).7
Bylo by zajímavé začlenit do analýzy např. poměrně početný soubor z gravettienského sídliště na Landeku v Ostravě - Petřkovicích, kde jsou však hroty zlomené.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CII, 2011
Ca
140
20
7
G
celni_vrch_vysl
gr
so
md au-t
dz
mi
saj
sza
vin
zei mau
celni_vrch_vysl
ok
ci
mw kzw
jz
celni_baze_vysl
Rozměry úhlů hrotů ve vztahu k tvaru hrotu jsou
v szeletienu poměrně homogenní, s výjimkou málo
běžných tvarů J a Ab a atypických variant S, K a N
(graf 9). Rozměrově jim jsou velmi podobné skupiny
hrotů micoquienských a do určité míry i bohunicienských, takže toto hledisko nelze použít pro řešení
39
Nerudová — Neruda — Sadovský, Srovnávací analýza paleolitických bifaciálních artefaktů
otázky samostatné výroby listovitých hrotů v bohunicienu.8
Zároveň výsledky analýzy ukazují na jejich společné
středopaleolitické tradice, v kontrastu k hrotům aurignacienským, gravettienským a solutréenským, které
jsou již chronologicky mladší.
4. Trasologie
Metoda zkoumání pracovních stop na nástrojích se
vyvíjela postupně; předcházelo jí studium etnologických
paralel, zejména u amerických Indiánů. Významným
zjištěním, ke kterému se zprvu dospělo, bylo, že prehistorické nástroje byly používány pro tytéž funkce jako
nástroje z etnologických pozorování. Následovala řada
prací, které se orientovaly spíše na morfo-metrické analýzy – například se porovnávaly naměřené hodnoty velikosti úhlů ostří na konkrétních typech prehistorických
nástrojů a podobných ekvivalentech u tzv. přírodních
národů (Grace 1989). Základy „současné“ trasologie položila do angličtiny přeložená studie S. A. Semenova,
který jako první použil mikroskop ke zvětšení mikroskopických stop na artefaktech (Semenov 1964). Jeho metodologie byla záhy přijata a postupně byla dále rozpracována (Keeley 1980).
Mikroskopická analýza pracovních stop (trasologie)
tedy již několik desetiletí studuje poškození hran artefaktů a dochované modifikace povrchu (Semenov 1964;
Keeley 1980), případně analyzuje zachovaná residua jiných hmot zachycených na ploše předmětu. Doloženy
byly například stopy přírodního asfaltu, který sloužil
k upevňování levalloiských hrotů do násad na lokalitě
Umm el Tlel (Boëda et al. 2008). Speciální práce se věnují dokladům impaktů, neboli rozlišení příčiny fraktury předmětu – zda jej způsobila dynamická nebo mechanická síla (Crabtree 1982; Kamminga 1982; Odell
— Odell-Veerecken 1981). Použitím mikroskopovacích
technik jsme také schopni vyčlenit modifikace vzniklé
při výrobě nebo opravě artefaktu, postdepoziční a recentní změny nebo stopy v pravém smyslu slova – doklady chození po artefaktech na sídlišti („trampling“;
Hardy et al. 2001). Trasologie nám tedy umožňuje interpretovat pravděpodobný způsob použití kamenného
nástroje, případně druh (charakter) materiálu, který jím
byl opracováván, a to od okamžiku vzniku artefaktu až
po jeho zahození. Spolehlivost a možnosti interpretace
metody jsou dány jak intenzitou využití nástroje a druhem opracovávaného materiálu, tak i stupněm zachování původního povrchu nástroje od poslední chvíle
jeho užívání až do okamžiku analýzy (postdepoziční
změny; Šajnerová-Dušková 2009a, 174).
Pomocnou analýzou k trasologii může být analýza posloupnosti odbíjených negativů na retušovaných (zejména bifaciálních) nástrojích. Zatímco totiž trasologie
popisuje výsledky určitých činností na konkrétním dochovaném povrchu předmětu, jsou někteří odborníci na
základě studia negativů schopni rekonstruovat „život
8
M. Oliva považoval existenci listovitých hrotů v bohunicienu za
doklad kontaktů (Oliva 1991), ale nové výzkumy v Brně - Bohunicích doložily jejich výrobu či reutilizaci přímo v kontextu bohunicienu (Tostevin — Škrdla 2006).
40
21–58
a vývoj“ daného nástroje přes všechny jeho modifikace
až po dochované „residuum“ (např. Richter 2004; Lamotte 2001 a další). V ideálním případě lze pozorování
obou postupů propojit, takže může dojít k vzájemné verifikaci.
Trasologie tedy do určité míry umožňuje zjistit skutečnou funkci artefaktu bez ohledu na jeho případnou
typologickou nebo technologickou klasifikaci a vývoj či
proměnu konkrétního předmětu po dobu jeho používání. Metodologie analýzy mikroskopických stop na kamenných artefaktech podléhá přísným pravidlům, aby
byly dosažené výsledky co nejrelevantnější. Postupně se
také stále zdokonaluje, takže nás může například informovat, budeme-li akceptovat předložené výsledky,
i o opracovávaných typech rostlinných a živočišných
tkání (např. Hardy et al. 2001) nebo krevní skupině
lovených zvířat či majitelů artefaktů.
Při výběru souboru pro trasologickou analýzu jsme
byli poněkud limitováni omezenou pramennou základnou. Detekce případných mikroskopických stop na nástrojích mohla být aplikována, vzhledem k metodologickým požadavkům trasologické metody, výlučně na
předmětech pocházejících z archeologických výzkumů.
V našem případě se konkrétně jednalo o lokality Vedrovice V, Moravský Krumlov IV a micoquienské horizonty
v jeskyni Kůlně. Už při výběru vzorků bylo zřejmé, že
je stav zachování původního povrchu nástrojů velmi
rozdílný, i když se v případě Vedrovic V a Moravského
Krumlova IV jednalo o lokality prakticky stejného stáří,
situované ve stejné oblasti a se shodnou preferencí typu
kamenné suroviny. Zatímco povrch většiny analyzovaných nástrojů z Moravského Krumlova IV je zachován
ve velmi „čerstvém“ stavu, převaha předmětů z Vedrovic V je naopak silně patinována, a některé jsou částečně postiženy i sekundární abrazí povrchu (Šajnerová-Dušková 2009b; Nerudová — Dušková-Šajnerová —
Sadovský 2010). Výsledky trasologické analýzy artefaktů
z jeskyně Kůlny byly již předem limitovány několika negativními faktory, které ovlivňují možné dochování pracovních stop. Za prvé na lokalitě probíhaly kryoturbické
pohyby v sedimentu, ve kterém byly nástroje uloženy,
a svým abrazivním působením mohly částečně nebo
úplně odstranit pracovní lesky na povrchu nástrojů (to
platí i pro lokality pod širým nebem – Vedrovice V a Moravský Krumlov IV). Druhý negativní faktor souvisel se
silnou patinací povrchu většiny kusů. Tím dochází k modifikaci vzhledu a topografie pracovních lesků a mohou
tak být zakryty slabě vytvořené lesky vzniklé krátkodobou činností nebo zpracováváním měkkých organických materiálů. V důsledku těchto dvou negativních
vlivů je možné předpokládat, že se mnohé pracovní
stopy, dokládající porcování masa a řezání kůží, případně řezání měkkých rostlinných tkání, nedochovaly
nebo zanikly vlivem slabé abraze a silné patinace povrchu nástrojů.
4.1. Mikroskopické stopy na szeletienských hrotech
Pro trasologickou analýzu szeletienských artefaktů
byly vybrány bifaciální předměty z vrstvy 0 v Moravském Krumlově IV a z Vedrovic V. Všechny analyzované
nástroje z lokality Moravský Krumlov IV byly vyrobeny z místního rohovce typu Krumlovský les. Vzhledem
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CII, 2011
Nerudová — Neruda — Sadovský, Srovnávací analýza paleolitických bifaciálních artefaktů
k charakteru lokality (ateliér) jsme neočekávali žádné
mikroskopické stopy, přesto byly zjištěny alespoň na
jednom z listovitých hrotů. Podle posudku A. ŠajnerovéDuškové jsou stopy slabě vyvinuté, což ukazuje na krátkodobost a ojedinělost činností prováděných na tomto
stanovišti (Šajnerová-Dušková 2009a; 2009b).
Z lokality Vedrovice V bylo postoupeno k analýze 29
artefaktů, z toho možné pracovní stopy byly nalezeny
na 16 nástrojích. Stopy se dají rozdělit na několik skupin: na dynamické aktivity (6 ks), rytí/vrtání (2 ks), longitudinální pohyb (2 ks), transversální pohyb (4 ks)
a stopy blíže neidentifikovatelného charakteru (2 ks)
(Šajnerová-Dušková 2009a; 2009b).
Mikroskopické stopy po možných dynamických aktivitách (např. střelba, házení) a po rytí/vrtání se nacházejí na extremitě hrotů. U jednoho nástroje je patrné
zaoblení hrany na vrcholu hrotu, které vzniklo dlouhodobějším použitím při rytí nebo vrtání. V ostatních případech se jedná o úzce lokalizované drobné lesky, které
mohou pocházet jak od záměrné krátkodobé aktivity
(rytí) či dopadu hrotu při dynamických aktivitách, tak
od nezáměrného poškození nástroje během jeho funkčního života nebo při postdepozičních procesech, protože tato část nástroje bývá nejvíce exponována. Makroskopická poškození hran/vrcholů hrotů (drobné úštěpy,
fraktury), vzniklá při dopadu nástroje a typická pro dynamické aktivity, nebyla na analyzovaných nástrojích
nalezena (Šajnerová-Dušková 2009a; 2009b). Kromě
charakteristické morfologie lomu vzniklého dynamickou
silou, jsou dalším dokladem jemná plošná vyštípnutí
(flute-like fracture), která vznikají při zlomení (Fischer
— Hansen — Rasmusen 1984; Odell — Cowan 1986;
Geneste — Plisson 1993). Takto lze od sebe bezpečně
odlišit předměty zlomené v průběhu výroby. Snad jeden
dynamickou silou zlomený hrot máme doložen z povrchové lokality Jezeřany IV. Vyrobený je z radiolaritu
a u odlomené části vrcholu je patrné jazýčkovité zaběhnutí a drobná vyštípnutí (obr. 4: 1).
Kontaktní materiály byly, na základě nalezených lesků
na analyzovaných nástrojích z Vedrovic V, středně tvrdého
až tvrdého charakteru. Jejich bližší určení ale nebylo
možné z důvodu silné patinace povrchu nástrojů (Šajnerová-Dušková 2009a).
Podélné stopy práce byly identifikovány na dvou nástrojích a nacházely se vždy na jedné z laterálních stran
analyzovaných hrotů. I tyto stopy byly z důvodu patinace povrchu dochovány pouze ve slabě znatelné podobě. Pravděpodobně by mohly být výsledkem řezání
měkkých až středně tvrdých materiálů.
Příčně orientované stopy byly nalezeny na hranách
pěti nástrojů. V některých případech jsou vrcholy hrotů,
na kterých byly stopy identifikovány, širší a funkčně odpovídají spíše konceptu škrabadla. U nástrojů je makroskopicky pozorovatelné zaoblení hran na distálním konci
hrotu, typické pro příčné řezání (škrábání) měkkého až
středně tvrdého materiálu. Mikroskopický lesk je jen
slabě dochovaný a odpovídá spíše leskům vzniklým při
kontaktu s měkkým až středně tvrdým živočišným materiálem. Kromě jednoho nástroje, který byl jednoznačně
použit pro opracovávání kůže, nelze u ostatních artefaktů
spolehlivě interpretovat kontaktní materiál (ŠajnerováDušková 2009a).
Množství, variabilita a intenzita dochovaných pracovních stop potvrdila odlišnost činností probíhajících
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CII, 2011
21–58
na obou lokalitách. Na rozdíl od lokality Moravský
Krumlov IV, kde pouze jediný nástroj vykazoval patrné
stopy po použití, artefakty z lokality Vedrovice V vykazují větší podíl dochovaných pracovních stop (Šajnerová-Dušková 2009a; 2009b).
4.2. Mikroskopické stopy na micoquienských
klínových nožích
Pro potřeby této práce jsme vycházeli ze studie P. Nerudy (Neruda 2005), který podrobně analyzoval nálezy
z výzkumu K. Valocha v jeskyni Kůlně z let 1961–1976
a záchranného výzkumu probíhajícího v letech 1995–
1997 (Valoch 1988; 2002), tedy z prostoru vchodu až po
tzv. skalní stupeň. K posouzení jsme vybrali soubor 20
bifaciálních artefaktů z micoquienských vrstev 6b, 7a,
7c a 7a1 (tab. 4). Typologicky se většinou jednalo o klínové nože9, vyrobené převážně z medově zbarvených
křídových rohovců (spongolitů), méně z limnosilicitů,
v jednom případě také z andezitu a křemence. Makroskopicky bylo možné na některých z nich pozorovat
velmi pečlivé vypracování hran ostří, o kterém z dřívějších výsledků a také z analogií víme, že obvykle nenese
stopy používání, ale souvisí spíše s uchopením nástroje.
Některé z hran bylo možné hodnotit dokonce jako otupené, takže možná trasologická analýza těchto partií se
jevila jako velmi zajímavá. Vzhledem k souběžně probíhajícímu grantovému projektu „Neandertálci a úprava
kostí – interdisciplinární analýza a kulturní důsledky“
(GA ČR 404/07/0856) jsme se mohli zaměřit i na možnou relaci bifaciálních nástrojů na kostěné retušéry,
případně analyzovat jejich prostorové rozložení v jeskyni
Kůlně.
Jednotlivé micoquienské vrstvy z jeskyně Kůlny se od
sebe odlišují nejen počtem nálezů, ale zejména svojí
skladbou, využitím a změnami v preferencích kamenné
suroviny. Kamenná industrie vrstvy 7c z vchodové části
jeskyně není příliš početná, nástroje převažují nad debitáží a odpadem. Výrazným rysem kolekce je menší surovinová pestrost, důležitou roli má spongolit. V období
tvorby vrstvy 7a využívali lidé v jeskyni Kůlně největší
plochu. Nálezy byly zachyceny v různé hustotě prakticky ve všech sektorech. Soubor kamenné industrie
z vrstvy 7a patří k nejreprezentativnějším celkům micoquienu na Moravě a zřejmě i ve střední Evropě. Nástroje
tvoří významnou složku souboru vrstvy 7a, mezi nimiž
dosahují důležitého zastoupení, oproti starším vrstvám,
bifaciální artefakty (Neruda 2005).
Kulturní vrstva 6a zaujímá v jeskyni Kůlně prakticky stejnou plochu jako podložní vrstva 7a. Industrie této vrstvy je charakteristická vysokým procen9
Typologická analýza využitá pro popis retušovaných nástrojů
z jeskyně Kůlny vychází z Bordesova středopaleolitického systému, který identifikoval 63 typů (Bordes 1961). Moderní použití
tohoto dělení však naráží na řadu problémů, zejména při zpracování bifaciálních kultur střední a východní Evropy zejména
u předmětů vykazujících větší míru variability (Marks — Chabai
/eds./ 1998; Neruda 2000). Typologickou klasifikaci bifaciální
složky micoquienu řešil pro německý materiál G. Bosinski (1967),
který jednotlivé typy přesně definoval. Jím stanovené hlavní bifaciální typy začlenil P. Neruda do Bordesova tradičního systému
jako subtypy (Neruda 2005, příloha č. 2).
41
Nerudová — Neruda — Sadovský, Srovnávací analýza paleolitických bifaciálních artefaktů
Invent. č.
ID No.
Vrstva
Layer
Typ
Tool type
Surovina
Raw material
21–58
Stopy používání
Use-wear traces
102897
6b
klínový nůž
spongolit
102967
6b
klínový nůž
limnosilicit
dynamické aktivity (hod, úder)
102773
6b
klínový nůž
limnosilicit
97976
6b+7a1
klínový nůž
spongolit
broušení, škrábání, středně tvrdý až měkký materiál
94693
7a
klínový nůž
spongolit
řezání (maso, kost)
95911
7a
klínový nůž
spongolit
řezání (kost, paroh, kůže, maso)
95905
7a
planokonvexní klínek
limnosilicit
94739
7a
klínový nůž
spongolit
broušení, škrábání, středně tvrdý až měkký materiál
řezání, krájení,středně tvrdý až měkký materiál (kůže)
dynamické aktivity (hod, úder) + řezání/krájení (kost, paroh)
řezání, středně tvrdý materiál
95917
7a
pěstní klínek
spongolit
96814
7a1
pěstní klínek
andezit
sekání, dynamické aktivity
96817
7a1
pěstní klínek
limnosilicit
řezání (kůže, maso, kost)
97819
7c
pěstní klínek
křemenec
řezání (kůže, maso, kost)
sekání, řezání, středně tvrdý materiál
Tab. 4. Přehled středopaleolitických artefaktů z jeskyně Kůlny, na kterých byly nalezeny pravděpodobné stopy používání. — Tab. 4. An overview of Middle Palaeolithic
artefacts from Kůlna Cave with probable use-wear traces.
tuálním zastoupením nástrojů a převahou spongolitu
(Neruda 2005).
padné dynamické stopy ale mohou být výsledkem přímého použití bifaciálního předmětu k bodání.
Výsledky trasologické analýzy, kterou provedla A. Dušková-Šajnerová, přinesly velmi zajímavé výsledky. Ačkoliv byla analyzována jen menší část (celkem 20 ks) z celkového počtu bifaciálních nástrojů v jeskyni Kůlně
(srov. Neruda 2005), podařilo se pozitivně determinovat
možné stopy pracovních aktivit na 12 z nich (tab. 4). Na
ostatních (8 kusech) sice nebyly nalezeny mikroskopické stopy po jejich užívání, ale však vzhledem k jejich
stáří a povrchovým změnám suroviny a topografii hran
nástrojů neznamená, že nebyly používány.
V obecné rovině doložila trasologická studie artefaktů
z obou kultur velmi variabilní způsob využití bifaciálních nástrojů a opět ukázala, jak mnoho se liší typologické schéma od skutečné funkce artefaktu. Zejména
pak u listovitých hrotů v szeletienu je nutné znovu revidovat otázku, zda jsou listovité hroty skutečně tak výjimečnými předměty s vysokým sociálním statusem, jak
by tomu mohlo být při jejich skutečném využití jako
hrotů, či zda jejich výraznější zastoupení v szeletienu
nesouvisí spíše s určitou technologickou výhodou bifaciálního artefaktu, který v sobě může skrývat jak funkci
nástroje, tak i jádra. Příklad takového mechanismu dokládá např. analýza negativů bifaciálního artefaktu z lokality Buran - Kaja III, vrstvy B1, kde ukázala, že postupná redukce jedné hrany bifaciálního ostří může
změnit celkové schéma nástroje natolik, že oboustranný
hrot byl postupně reutilizací překomponován na oboustranné úhlové drasadlo. Zřejmě by se tedy mohlo jednat o záměrný koncept využití postupné redukce nástrojů (Richter 2004, 247).
Téměř na všech analyzovaných artefaktech byly zjištěny různé druhy činností, ke kterým byly používány.
V kontextu projektu zaměřeného na studium úpravy
kostí v jeskyni Kůlně, je důležité, že dochované stopy
dokládají mj. řezání, krájení, škrábání, nebo broušení
i kostí a parohů (podrobně Neruda — Nerudová — Dušková-Šajnerová 2010). Zatímco například u klínového
nože, vyrobeného z limnosilicitu (vrstva 6b) bylo zjištěno,
že byl použit ke krájení nebo řezání středně tvrdého až
měkkého materiálu, jako je kůže (obr. 7), byly na pěstním
klínku pocházejícím z vrstvy 7c nalezeny doklady řezání různě odolných materiálů, jakými jsou kůže, maso
a kost (obr. 8).
Společným jevem pro všechny analyzované kusy je
lokalizace pracovních stop v distální, hrotité části artefaktu, které v některých případech přecházejí i na
hlavní, bifaciálně retušovanou hranu. Na rozdíl od obdobně orientovaných výzkumů (Sorressi — Hays 2002)
nebyly identifikovány stopy v proximální oblasti. Z toho
lze vyvodit, že z morfo-metrického hlediska byla reutilizací redukována především délka artefaktu, ale ne jeho
tloušťka, která zůstávala více méně konstantní, a proto
těžiště artefaktu mění svoji polohu podle míry reutilizace.
Překvapením je rovněž relativně velký počet dynamických stop na samotném distálním vrcholu artefaktu,
a to v mnohem větší míře, než bychom očekávali, zejména ve srovnání se szeletienem, kde se funkce listovitých hrotů jako vrcholu oštěpu předpokládala, avšak
nepotvrdila. V případě micoquienských artefaktů ovšem
lze jen stěží předpokládat, že by studované artefakty
byly použity jako hroty oštěpů (nevhodný tvar). Pří-
42
Podobné analýzy byly provedeny také na bifaciálních
artefaktech z lokalit Staroselje L1 a Čokurča. Ke sledování posloupnosti sbíjení negativů na artefaktech byla
využita Harrisova metoda (Metrix program, ArchEd).
S její pomocí se M. Korbjuhn snažil odlišit míru redukce
nástrojů a na jejím základě se pokusil stanovit charakter jmenovaných sídlišť. Podle něj analyzované bifaciální
artefakty ze Staroselje (polohy L1) i lokality Čokurča
ukazují na nízkou míru redukce a tedy na krátkodobost
jejich používání (Korbjuhn 2004, 106). Na druhou stranu ale poněkud protichůdně poukazuje na to, že vedle
neopotřebovaných předmětů se v kolekcích vyskytují
i předměty velmi redukované (Staroselje, Buran - Kaja).
Tyto, nebo fragmenty bifaciálních artefaktů, byly reutilizovány na jádra (Korbjuhn 2004).
Řadu jevů, které jsme konstatovali u kůlenského materiálu, můžeme najít v zajímavých micoquienských sekvencích z Krymu. Jedním z takových aspektů je ukončení obvodových retuší v bazální části nástroje. Podle M.
Korbjuhna (Korbjuhn 2004, 104), analyzujícího kolekce
ze Staroselje či Čokurči, to svědčí o jejich umístění v nějaké rukojeti (Korbjuhn 2004, 106). Místo pro uchopo-
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CII, 2011
Nerudová — Neruda — Sadovský, Srovnávací analýza paleolitických bifaciálních artefaktů
21–58
Obr. 7. Jeskyně Kůlna, vrstva 6b. Klínový nůž
z limnosilicitu s pracovními stopami. Foto
A. Dušková-Šajnerová. — Fig. 7. Kůlna Cave,
layer 6b. A bifacial backed knife made of
limnosillicite with use-wear traces. Picture by
A. Dušková-Šajnerová.
Obr. 8. Jeskyně Kůlna, vrstva 7c. Pěstní klínek
z křemence s pracovními stopami. Foto: A. Dušková-Šajnerová. — Fig. 8. Kůlna Cave, layer
7c. A small hand-axe made of quartzite with
use-wear traces. Picture by A. Dušková-Šajnerová.
vání či pro umístění do rukojeti bylo podle analýzy zcela
jasně prokázáno. Takovéto nástroje ve Staroselje vykazovaly trasologické stopy po opracování středně tvrdých
až tvrdých materiálů, jako je tvrdé dřevo, kost nebo parohovina (Kay 1999, 177). Co se týče bifaciálních nástrojů, tak například ve Staroselje byly používány spíše
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CII, 2011
k lovu, méně pak k řezání a v jednom případě je doloženo rytí (Kay 1999, 170). V tomto směru je zajímavé
opět zdůraznit přítomnost pravděpodobných stop dokazujících bodání s hrotitými bifaciálními nástroji z Kůlny.
Komplexnost problému, zejména otázky remodelace
bifaciálních artefaktů a jejich skutečného významu, se
43
Nerudová — Neruda — Sadovský, Srovnávací analýza paleolitických bifaciálních artefaktů
zřetelně projevuje v trasologické analýze středopaleolitických artefaktů z lokality Buran - Kaja III, vrstvy B.
Z analyzovaných artefaktů byla převaha stop zjištěna
na odštěpech reparujících (reutilizujích) otupené terminální pracovní ostří bifaciálních a unifaciálních konvergentních drasadel, vlastní bifaciální polotovary byly ale
využívány mnohem méně často. Nalezené stopy dokládají řezání masa a snad počáteční zpracování kůže. Jiné
typy činností nebyly zjištěny. Nástroje byly s největší
pravděpodobností opouštěny v závěrečné etapě jejich
formování nebo ve fázi reutilizace a používání (Giria
2004, 161).
Funkční srovnání nástrojů ze Staroselje a Buran Kaja III zase poukázalo na variabilitu v používání artefaktů. Drasadla ze Staroselje byla používána nejen
k lovu (jako hroty nebo projektily), ale i ke zpracování
rostlin. Všechny bifaciálně opracované listovité hroty
z Buran - Kaja III mají doklady řezání různých druhů
materiálů (zvířecí, ptačí /!/ a rostlinné tkáně včetně
dřeva), a mimo to některé z nich sloužily i k lovu. Stejné
aktivity (včetně zbytků ptačí tkáně) vykazují i drasadla
z Buran - Kaja III, které ale mimo řezání nesou stopy po
škrábání, spíše tvrdého druhu materiálu (Hardy et al.
2001).10
Na základě trasologické analýzy nemůžeme szeletienským listovitým hrotům přisuzovat nějaký „vyšší sociální status“, neboť ty byly používány převážně k běžným
sídlištním aktivitám, jako je řezání, porcování, škrábání
nebo vrtání. Podobně funkčně široký záběr mají i micoquienské artefakty z jeskyně Kůlny. Je potřeba zdůraznit, že prozatím nemáme žádné trasologické stopy na
hrotitých bifaciálních artefaktech, které by dokládaly jejich užití coby zbraní, ačkoliv výjimečně u některých
kusů pocházejících z povrchových lokalit jsou patrné
stopy po dynamickém odlomení vrcholu (obr. 4: 1, 14).
5. Suroviny
Využívání konkrétního zdroje suroviny bylo v paleolitu záležitostí převážně utilitární, v níž se odráží hledisko dostupnosti, kvality nebo charakteru primární
formy. Neutilitární exploatace surovinových zdrojů je
v archeologických pramenech doložena obtížně vysvětlitelnými výkyvy dřívějšího pragmatického kontinua.
Patří sem například opuštění blízkého zdroje kvalitní
suroviny a jeho nahrazení vzdálenějším druhem horší
suroviny, nebo importy (ojedinělé i častější) buď zvláštních, nebo velmi vzdálených druhů surovin. Takovéto
doklady můžeme najít na Moravě již v průběhu paleo-
10
Trasologické studie mohou přispět i k řešení mnohem obecnějších otázek. Provedené analýzy např. krymského materiálu naznačují, že hominidé ve středním a na počátku mladého paleolitu
na Krymu využívali stejné zdroje (v obecném významu) a neměli
potřebu výrazně měnit využití nástrojů s příchodem mladého paleolitu. Ačkoliv nositel časně strelecké industrie není doposud
znám, výsledky naznačují, že mohlo jít o pozdní neandertálce,
kteří měli podobné subsitenční strategie beze změn v kamenné
a kostěné technologii, která jinak bývá tradičně spojována s anatomicky moderními lidmi (Hardy et al. 2001, 10976). Takové závěry jsou zajímavé z hlediska stanovení genetické vazby moravského szeletienu, o něm se rovněž domníváme, že byl vytvářen
neandertálci a že se vlastně jedná o pozdní fázi micoquienu (Neruda — Nerudová 2009).
44
21–58
litu, přičemž zejména v období středního paleolitu tyto
doklady vzdálených směn či kontaktů nabouraly tradiční představy o chování neandertálských skupin (Féblot-Augustins 1997; Neruda 2001; Nerudová — Přichystal — Neruda v tisku). Právě přítomnost netypických
druhů surovin ukazuje, že již ve středním paleolitu bylo
území Moravy místem, kde docházelo k velmi četným
meziskupinovým kontaktům (Oliva 2000; Neruda 2001).
I v mladém paleolitu máme doklady využívání rozdílných surovinových zdrojů. Markantní je to také v szeletienu, vzhledem k pozici sídelní oikumeny Krumlovského lesa a Brněnska v centru Moravy. Zde jsou
suroviny přinesené z různých částí Moravy, dokládající
směnu/kontakty mezi tímto středem a relativně vzdálenými okraji. Za ojedinělý doklad kontaktů mezi Moravou a Čechami můžeme považovat přítomnost artefaktů
z křemence z Kunětické Hory v jeskyni Pod hradem
v Moravském krasu (Nerudová — Přichystal — Neruda
v tisku). Kromě toho se v szeletienu vzácně objeví i „exotičtější“ suroviny jako plazma, opál, nebo radiolarit, rohovec a porfyr z Maďarska (Nerudová 1997b; Oliva
2002; 2005).
Jednoznačné určení typu suroviny bývá v mnoha případech ztíženo, ba přímo znemožněno, velmi intenzivní
patinací paleolitických artefaktů. Často bývá velmi
problematické jednoznačně rozhodnout, zda jde o rohovec ze Stránské skály, Krumlovského lesa (Valoch 2002,
171), nebo zda nejsou použity i jiné rohovce (rudické
vrstvy). Skutečnost, proč nemáme doloženo častější
používání rohovce ze Stránské skály na výrobu bifaciálních artefaktů (viz nález hrotu z Brna - Líšně; Nerudová — Přichystal 2001), je stále předmětem dohadů
(Svoboda 1987; Oliva 1988; Nerudová — Dušková-Šajnerová — Sadovský 2010). Například v bohunicienu
jsou podle M. Olivy téměř všechny listovité hroty a formalizovaná drasadla vyrobeny z jiné suroviny (křídový
nebo jurský rohovec, pazourek) než z rohovce ze Stránské skály (Oliva 1988, 7). Oproti tomu ale J. Svoboda
uvádí nezanedbatelný počet listovitých hrotů z Brna Líšně, které jsou vyrobené právě z rohovce ze Stránské
skály (Svoboda 1987). U většiny listovitých hrotů je ale
zřejmé využívání rohovce typu Krumlovský les, spongolitu, silicitu z glacigenních sedimentů a radiolaritu.
Otázkou je, zda byla v minulosti preferována určitá surovina na výrobu konkrétního tvaru/typu nástroje. Například u micoquienských klínových nožů v jeskyni
Kůlně byly využívány hlavně spongolity, méně limnosilicity, doplňkově byl ale použit také andezit, křemenec,
nebo jurské rohovce (Neruda 2005, tab. 29, 46). Bez zajímavosti není ani fakt, že mnohé z těchto bifaciálních
hrotitých artefaktů jsou vyrobeny z barevně nebo strukturou přitažlivých surovin (Neruda 2005).
K. Valoch uvádí, že szeletienci obecně používali suroviny získávané v bezprostřední blízkosti sídliště, jak je
tomu zejména v oblasti Krumlovského lesa nebo ve stanicích nad údolím Bobravy. Na Prostějovsku, kde se již
nenacházejí stanice přímo na výchozech kvalitních surovin, je surovinová skladba poněkud pestřejší (Valoch
et al. 1993, 31). Domníváme se, že výběr surovin byl
ovlivněn více faktory. Vedle blízkosti surovinového výchozu svoji roli hrálo i funkční zaměření konkrétní stanice a její chronologická pozice: jiná je skladba surovin
v sídlišti, kde se pouze vyráběly nástroje (např. Morav-
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CII, 2011
Nerudová — Neruda — Sadovský, Srovnávací analýza paleolitických bifaciálních artefaktů
ský Krumlov IV), jiná na dlouhodobém stanovišti. Menší
diferenciace v surovinách je patrná u horizontu staroszeletienských lokalit (Vedrovice V, Moravský Krumlov IV,
Jezeřany I), vyšší míra rozdílných surovin je zřejmá
u stanic, které na základě typologie (výskyt aurignacienských prvků) považujeme za mladší (Ondraticko, Prostějovsko; Nerudová 1997b; Neruda — Nerudová 2009).
V micoquienu byl na výrobu bifaciálních nástrojů
preferován spongolit (68 %). V jeskyni Kůlně byl doplněn limnosilicitem a blíže neurčenými rohovci. Ojediněle se ale objeví i silicit z glacigenních sedimentů, rohovec typu Troubky - Zdislavice, andenzit, křemenec
nebo radiolarit typu Szümeg (tab. 5).
Suroviny, z nichž byly vyráběny szeletienské listovité hroty, jsou reprezentovány převahou rohovce typu
Krumlovský les (48,9 %), 22 % artefaktů nebylo možné
určit, 4,8 % bylo z radiolaritu, 9,1 % ze silicitu glacigenních sedimentů a 12,2 % ze spongolitu (tab. 5). Pokud
se podíváme na vybrané typy hrotů, tak u typu 1 (listovitý hrot nerozlišený) jednoznačně převládá rohovec
typu Krumlovský les 52, 9 %, nad silicity glacigenních
sedimentů (9,7 %) a spongolity (11,6 %). Suroviny použité na listovité hroty typu Moravany - Dlhá, pocházející
z území Moravy, jsou různorodé. Po jednom exempláři
jsou vyrobeny z radiolaritu, rohovce typu Krumlovský
les, silicitu glacigenních sedimentů a spongolitu. Artefakty z eponymní lokality jsou všechny vyrobeny z radiolaritu (Nemergut 2010).
U převahy bohunicienských listovitých hrotů se surovinu nepodařilo determinovat (69 %), zbylá část je vyrobena hlavně ze spongolitu (20,7 %), méně ze silicitu
glacigenních sedimentů a rohovce typu Krumlovský les.
J. Svoboda uvádí u souboru z Brna - Líšně i využití rohovce ze Stránské skály (konkrétně v 1,1 % případů;
Svoboda 1987, tab. 9). My jsme analyzovali kolekci uloženou v MZM (srov. tab. 1), jejíž artefakty jsou silně patinovány. Zdrželi jsme se proto u většiny předmětů přesnější determinace suroviny (tab. 5). Z analyzovaných
aurignacienských listovitých hrotů bylo shodně 25 %
kusů vyrobeno ze spongolitu a radiolaritu. Následuje silicit glacigenních sedimentů (16,7 %) a identicky jsou
přítomny moravské jurské rohovce, rohovec typu Krumlovský les, blíže neurčený rohovec a křemenec (8,3 %;
tab. 5).
Surovina také pravděpodobně významně ovlivňovala
metrické aspekty vyráběných hrotitých bifaciálních nástrojů, jak bylo popsáno na skládankách z Moravského
Krumlova IV (Neruda — Nerudová 2005). Obecně ale
není rekonstrukce tohoto jevu jednoduchá a bez komplexních remontáží je i obtížně verifikovatelná.
Průměrnou velikost valounů rohovce typu Krumlovský les můžeme zjistit na základě nám známých nálezů
z paleolitických lokalit. Například z Vedrovic V máme
valouny o velikosti maximálně 11 cm, z Kubšic 13 cm,
z Moravského Krumlova IV a Vedrovic IV shodně 15 cm.
A. Přichystal uvádí průměrnou velikost valounů kolem
4–6 cm a maximální hodnotu až 40 cm (Přichystal 2002,
69). Popsány byly i několikametrové balvany, podle
všeho nepříliš kvalitní suroviny (Neruda 2009b). Největší remontáž fasonáže listovitého hrotu z Moravského
Krumlova IV dokládá využití valounu či bloku rohovce
většího než 20 cm. Rovněž čepelové jádro z aurigna-
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CII, 2011
21–58
cienské stanice Vedrovice Ia (Oliva 2008) muselo být vytvořeno na bloku zvláštního porézního rohovce o velikosti více než 30 cm (Neruda — Nerudová 2005, Fig. 12).
Porovnáním s údaji v grafu 10 vidíme, že maximální
známá délka listovitého hrotu (13,3 cm) víceméně odpovídá průměrné maximální délce rohovcové suroviny,
ale takto velkých hrotů není příliš mnoho, vlastně jde jen
o výjimky. Obdobně také ze středopaleolitické vrstvy 2,
sektoru IV-1 v Moravském Krumlově IV jsou popsány
preformy bifasů, z nichž některé mají obdobné metrické
hodnoty (Neruda 2009b). Mnohem více se jich soustředí
do rozměrové třídy 4–6 cm, což je ve vztahu k velikosti
valounů polovina až 1/3 původního objemu suroviny.
Prozatím minimální zjištěná délka listovitého hrotu je
2,7 cm, což je vůči uvedenému maximu opravdu propastný rozdíl.
Rozměry křídových rohovců jsou zčásti rekonstruovatelné na podkladě studia metriky artefaktů a suroviny
z jeskyně Kůlny. Spongolit byl přednostně používán na
bifaciální nástroje ve vrstvě 7a, mnohem méně výrazně
pak ve vrstvě 6a (Neruda 2005, tab. 29, 46). Doloženy
jsou spongolity s původní kůrou ze zdrojů in situ, stejně
jako surovina modifikovaná transportem v řece. Velikost
artefaktů (jader a úštěpů) ve vrstvě 7a se pohybuje
v rozmezí B–H (tedy od 2,1 do 16 cm), nejčastěji ale ve
velikosti C (4,1–6 cm). Uváděná velikost bifaciálních artefaktů je ve vrstvě 7a mezi C–G (od 6,1 do 14 cm), nejpočetnější jsou artefakty do 8 cm délky. Pro vrstvu 6a
uvádí P. Neruda maximální velikost suroviny 10 cm, velikost bifaciálních nástrojů se pohybuje v rozmezí 6,1–
10 cm. Ačkoliv byl spongolit velmi hojný i ve vrstvě 6a,
jsou z této vrstvy z míst vchodu do jeskyně známy pouze
dva bifaciální nástroje (Neruda 2005). V obou vrstvách
maximální známé výchozí rozměry suroviny buď zcela
odpovídají, nebo jen mírně převyšují zjištěné délkové
hodnoty u bifasů. Prozatím není zcela jasné, jestli byly
micoquienské artefakty objemově méně redukované, či
zda k jejich výrobě lidé využívali větších bloků suroviny,
než tomu bylo v případě rohovce typu Krumlovský les.
Dnešní dostupné bloky spongolitu jsou sice dosti veliké (i přes 40 cm), ale zdaleka nedosahují kvalitativní
úrovně těch, které využívali neandertálci. Příčiny tohoto
jevu stále nejsou spolehlivě vysvětleny.
Minimální a maximální rozměry listovitých hrotů vyrobených ze spongolitu se na sledovaných szeletienských stanicích pohybují od 3,2 do 7,1 cm. Za předpokladu výchozí velikosti suroviny okolo 10 cm zde,
v kontrastu k jeskyni Kůlně, docházelo k výraznější redukci suroviny. Velice podobné hodnoty, tj. výchozí rozměry suroviny a minimální a maximální rozměry dochovaných listovitých hrotů máme i pro radiolaritovou
surovinu (graf 10). Na základě známých maximálních
rozměrů hrotitých bifaciálních artefaktů se domníváme,
že při jejich výrobě převažovala snaha po co nejúspornějším využití objemu suroviny, neboť menší vstupní rozměry suroviny nedovolovaly intenzivnější redukci hmoty. Pro podobnou analýzu dalších zkoumaných
kulturních jednotek nemáme v současnosti dostatek
údajů.
Graf korespondenční analýzy, který vznikne srovnáním szeletienských tvarů hrotů a surovin s micoquienskými je poněkud nepřehledný, i když z analýzy vyloučíme méně obvyklé druhy surovin jako je andezit,
45
Nerudová — Neruda — Sadovský, Srovnávací analýza paleolitických bifaciálních artefaktů
Micoquien
Bořitov 5
Býkovice 2
Černá Hora 1
Černá Hora 2
Černá Hora 3
Kůlna 7a1
Kůlna 6b
Kůlna 6b+7a1
Kůlna 7a
Kůlna 7a1
Kůlna 7alfa
Kůlna 7c
Celkem %
Szeletien
Bratčice 1
Brno-Boh. Dr.
Dolní Kounice 1
Dolní Kounice 3
Doubravice 1
Drysice 1
Drysice 3
Dukovany 3
Hajany 1
Hradčany
Jaroslav
Jezeřany 1
Jezeřany 1+4*
Jezeřany 2
Jezeřany 3
Jezeřany 4
Luleč
Maršovice 1
Maršovice 2
Mělčany 1
Modřice 1
Mohelno
Moravany-Dlhá
Mor. Kruml. 4
Neslovice 1
Neslovice 2
Ondratice 1
Ořechov 1
Ořechov 2
Rozdrojovice 1
Rytířská j.
Trboušany 1
Trboušany 2
Vedrovice 3a
Vedrovice 4
Vedrovice 7
Vedrovice 5
Vincencov
Želešice 5
Želešice 1
Celkem %
Bohunicien
Podolí 1
Brno-Bohunice
Líšeň-Čtvrtě
Celkem %
Aurignacien
Diváky
Kvasice 2
Lhota u Lipníka
Miškovice 1
Tvarožná 1
Určice
Přestavlky
Celkem %
46
sp
81,0
100,0
100,0
100,0
100,0
mjr
4,7
zdi-trou?
4,7
sgs
4,7
kr
ra
an
lim
roh
21–58
kř
př
neu
rsz
4,7
100,0
50,0
100,0
62,5
50,0
25,0
100,0
12,5
100,0
68,1
2,1
2,1
2,1
0,0
0,0
2,1
12,8
66,6
6,4
33,3
2,1
0,0
0,0
2,1
sp
14,2
100,0
mjr
zdi-trou?
sgs
14,2
kr
42,8
ra
28,5
an
lim
roh
kř
př
neu
rsz
100,0
100,0
100,0
16,6
66,6
16,6
100,0
100,0
40,0
75,0
100,0
4,7
6,6
60,0
25,0
4,7
1,6
8,3
4,7
4,7
79,3
62,5
58,3
100,0
14,0
1,5
9,5
37,5
21,6
3,3
2,0
1,0
2,0
100,0
28,5
50,0
50,0
25,0
100,0
100,0
100,0
14,2
7,1
25,0
100,0
40,0
26,3
8,3
16,6
33,3
7,8
8,3
8,3
13,3
100,0
10,0
3,3
6,8
100,0
40,0
10,5
8,3
25,0
40,0
100,0
73,3
100,0
100,0
100,0
100,0
75,8
10,5
8,3
8,3
13,3
3,3
10,0
3,4
13,7
12,5
7,6
48,9
7,6
4,8
0,0
0,0
0,0
0,0
0,2
50,0
53,8
22,0
100
12,5
30,7
12,2
2,6
0,0
9,1
sp
mjr
zdi-trou?
sgs
50,0
kr
ra
an
lim
roh
kř
př
42,8
15,0
20,7
0,0
0,0
5,0
6,9
5,0
3,4
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
sp
mjr
zdi-trou?
sgs
kr
100,0
50,0
20,0
44,7
66,6
41,6
ra
andezit limnosilic rohovec křemenec
0,0
0,0
neu
50,0
57,1
75,0
69,0
rsz
0,0
př
neu
szumeg
0,0
0,0
0,0
100,0
25,0
100,0
25,0
25,0
25,0
100,0
100,0
25,0
8,3
0,0
100,0
16,7
8,3
25,0
0,0
0,0
8,3
8,3
Celkem
21
1
2
1
1
1
4
1
8
2
2
3
100,0
Celkem
7
2
1
1
3
6
1
1
5
4
1
63
8
60
1
21
2
2
1
1
14
6
19
15
5
38
12
12
15
1
1
30
1
3
3
1
29
2
8
13
100,0
Celkem
2
7
20
100,0
Celkem
1
1
4
2
2
1
1
100,0
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CII, 2011
Nerudová — Neruda — Sadovský, Srovnávací analýza paleolitických bifaciálních artefaktů
0–10
szümeg
11–20
neu
21–30
30–40
př
40–50
Surovina
Graf 10. Bodový graf porovnání suroviny a velikosti všech hrotů. Osa y –
suroviny: ra – radiolarit, kr – rohovec
typu Krumlovský les, sgs – eratické silicity, sp – spongolit, jine – ostatní, n –
neurčené, mjr – moravské jurské
rohovce, zdi-trou? – rohovec Troubky Zdislavice, př – přepálené. Osa x –
kategorie velikostí: b (2,1–4 cm),
c (4,1–6 cm), d (6,1–8 cm), e (8,1–
10 cm), f (10,1–12 cm), g (12,1–
14 cm). — Graph 10. A scatter diagram compares raw material and size
of all points. Raw material (y-axis):
ra – radiolarite, kr – chert of Krumlovský Les type, sgs – erratic silicit, sp –
spongolite, jine – other, n – non-classified, mjr – Moravian Jurassic chert,
zdi-trou? – chert of type Troubky - Zdislavice, př – burnt. Size categories
(x-axis): b (2,1–4 cm), c (4,1–6 cm),
d (6,1–8 cm), e (8,1–10 cm), f (10,1–
12 cm), g (12,1–14 cm).
21–58
50–60
křemenec
rohovec
limnosilic
andezit
60–70
70–80
80–90
ra
kr
sgs
zdi-trou?
mjr
90–100
100–110
sp
> 110
d
e
c
b
f
g
Velikost
křemenec nebo radiolarit typu Szümeg. Tyto suroviny
jsou spíše spojené s tvary středopaleolitických hrotů
(pěstní klínky, klínové nože a plankonvexní klínky) a vydělují se na okraj grafu. Pokud porovnáme tvary listovitých hrotů v kontextu použité suroviny pouze pro szeletien, pak jsou již patrné určité odchylky. Rohovec typu
Krumlovský les a silicit glacigenních sedimentů je nejčastěji použit na hroty tvaru B (částečně listovitý; semileaf), spongolity pak na hroty tvaru D (laterální hroty;
graf 6).
5.1. GISová analýza
Některé jevy spojené s listovitými hroty bylo možné
analyzovat i za pomocí geografických informačních systémů. Využili jsme k tomu lokality moravského szeletienu. Soupis všech v literatuře uváděných szeletienských stanic, včetně některých problematických, na
jejichž kulturním zařazení se badatelé neshodují, dosáhl počtu 105 (tab. 1). Vynesení jejich absolutních souřadnic (tab. 1) do mapy Moravy ukazuje výrazný klastr
v oblasti Krumlovského lesa a na východních svazích
Drahanské vrchoviny (obr. 9). Směrem k jihu známe
jenom ojedinělé lokality, což je stav, který odpovídá
struktuře szeletienského osídlení Rakouska, a proto se
domníváme, že současné poznatky odrážejí původní demografii na hranici s Dolním Rakouskem. Přitom není
zcela zřejmé, jakou trasou se na Moravu mohly dostávat
importy surovin z Maďarska. Na východní Moravě totiž
prozatím žádné lokality neznáme, ačkoliv významná enkláva szeletinu byla nalezena na západním Slovensku.
Stanice v Moravanech - Dlhé představuje jednu z nejdůležitějších stanic szeletienu ve střední Evropě, poprvé
zkoumanou již v letech 1941 a 1943 L. Zotzem. Mimo
další industrie zde byly v hojném počtu a různých stádiích vypracování nalezeny tenké, plošně opracované
listovité hroty se širokou zaoblenou bází (Nerudová —
Valoch 2009). K dalším szeletienským stanicím bývá řazena nedaleká jeskyně Čertova pec u Radošiné, odkud
pochází první absolutní datum pro mladý paleolit ve
střední Evropě a významné postavení má také jeskyně
Dzerava skala u Plaveckého Mikuláše (k problematice
jejich datování viz dále).
Poněkud odlišná bude situace v Českém Slezsku.
Odtud v současné době známe jenom nepříliš průkazné
soubory, jejichž kulturní klasifikace je mnohdy sporná.
Zde však musíme připustit možnost výrazné proměny
sídelní struktury, protože daná oblast není intenzivně
zkoumána a objevy v polském příhraničí ukazují, že
v budoucnu zde bude nutné počítat s poměrně hustou
sítí lokalit. Nové nálezy v Lubotyńi jsou dokonce datovány do horizontu starého szeletienu (Bobak — Połtowicz-Bobak 2009).
Detailněji zaměřené analýzy s podílem nově zjištěných dat jsme uplatnili na dvě území – oblast JZ od
Brna a oblast východních svahů Drahanské vrchoviny.
Prvním sledovaným aspektem byl vztah mezi velikostí
Tab. 5. Procentuální zastoupení surovin listových hrotů na sledovaných micoquienských, szeletienských, bohunicienských a aurignacienských stanicích: sp – spongolit, mjr – moravské jurské rohovce, zdi-trou? – rohovec typu Troubky - Zdislavice, sgs – eratické silicity, kr – rohovec typu Krumlovský les, ra – radiolarit, an –
andezit, lim – limnosilicit, roh – rohovec, kř – křemenec, př – přepálené, neu – neurčené, rsz – radiolarit typu Szümeg, * – stará kolekce. — Tab. 5. A raw material
composition (%) of leaf points in studied Micoquian, Szeletian, Bohunician and Aurignacian sites: sp – spongolite, mjr – Moravian Jurassic chert, zdi-trou – chert
of Troubky - Zdislavice type, sgs – erratic silicite, kr – chert of Krumlovský Les type, ra – radiolarite, an – andesite, lim – limnosillicite, roh – chert, kř – quartzite,
př – burnt material, neu – non-classified, rsz – radiolarite of Szümeg type, * – old collection.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CII, 2011
47
Nerudová — Neruda — Sadovský, Srovnávací analýza paleolitických bifaciálních artefaktů
21–58
31
91
93
27
30
71
17–18
90
38
87
29
83
2
81
45
21–23
92
85
60
57
70
37 26
49
50
86
72
58
56
59
36
53
54
99
82
24
19, 20, 61–63
79
52
9–14, 16, 39, 65–66
15
80
25, 44, 68, 69, 73, 101–105
1, 3–8, 32–35, 40–43, 46–48, 51, 55,
74–78, 84, 88, 89, 94–98
28
0
25
50
75
100 km
Obr. 9. Mapa známého szeletienského osídlení Moravy a východních Čech sestavená ze souřadnic uvedených v tab. 1. Čísla lokalit odpovídají číslování v tab. 1.
Vytvořil P. Neruda. — Fig. 9. A map of known Szeletian sites in Moravia and eastern Bohemia based on coordinated mentioned in Tab. 1. Site numbers correspond
to numbering in Tab. 1. Done by P. Neruda.
lokality, velikostí hrotů a jejich variabilitou (tab. 1).
V případě Krumlovského lesa bylo možné do analýzy zahrnout i výchozy rohovců, které byly hlavní preferovanou surovinou. Většina lokalit přímo na výchozech patří
do kategorie malých lokací s malou variabilitou hrotů.
Této charakteristice se poněkud vymyká kopaná lokalita Moravský Krumlov IV (v mapě bod č. 48 viz obr. 9;
10: A; 11: A), která představuje poměrně velkou ateliérovou lokalitu s převážně objemnými hroty (hodnota by
byla ještě větší po započtení zlomených kusů, které nebyly analyzovány). V tomto případě je doložena i relativně značná tvarová variabilita, která je ale asi dána
hlavně přítomností nedokončených kusů, u nichž žádaný tvar nebyl vypracován (obr. 10: A).
V okolí těchto menších lokací, ležících prakticky na
zdroji rohovce, se nacházejí drobné stanice s minimálním
podílem listovitých hrotů, ale také několik velkých stanic,
které vykazují společné znaky. Na základě dřívějších analýz u nich předpokládáme sídlištní funkci s prolínáním
mnoha lidských aktivit (bod č. 32 – Jezeřany I, 33 – Jezeřany II, 97 – Vedrovice V: obr. 10: A). Ačkoliv jsou zde rozměry listovitých hrotů většinou menší, výrazně dominuje
48
znak variability. Z provedených analýz víme, že tento jev
souvisí s různým používáním listovitých hrotů a zároveň
s výraznou reutilizací a reparací listovitých hrotů. V tomto
případě analýzy mezi sebou korespondují. Směrem na
západ se objevují spíše menší stanice, pravděpodobně loveckého charakteru. Znaky velkých sídlišť Krumlovského
lesa má i velká stanice v Neslovicích, která zároveň patří
k nejvýše položeným (srov. Nerudová 2008).
Poněkud odlišnou charakteristiku mají lokality na
Bobravsku, kde se nesetkáváme s tak velkými soubory
a i variabilita a velikost hrotů je zde menší. Zcela odlišnou strukturu sledujeme na východních svazích Drahanské vrchoviny s poměrně nízkou tvarovou variabilitou, ale s poměrně velkými hroty (zejména bod č. 61 –
Ondratice I, 20 – Drysice I: obr. 10: B). Domníváme se,
že změněný model může souviset s předpokládanou
jinou chronologickou pozicí těchto lokalit a s tím souvisejícími kontakty s anatomicky moderními lidmi (Neruda — Nerudová 2009). Svůj podíl může sehrávat i jiný
ekonomický model distribuce surovin.
Dostupnost a charakter využívaných surovin musely
v určité míře také významně ovlivňovat skladbu sledo-
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CII, 2011
Nerudová — Neruda — Sadovský, Srovnávací analýza paleolitických bifaciálních artefaktů
21–58
0
0
1
1
2
2
3
3
4
4
5
5
km
km
Obr. 10. GIS analýza vztahu velikosti lokality a variability tvarů hrotů pro Moravsko-Krumlovsko a Bobravsko (oblast A) a Drahanskou vrchovinu (oblast B). Číslování
lokalit viz tab. 1. Velikost lokality: 0 – ojedinělé nálezy (max. 10 ks), 1 – velmi malá lokalita (max. 100 kusů industrie), 2 – malá lokalita (několik stovek ks industrie),
3 – střední lokalita (max. 1000 ks), 4 – středně velká lokalita (max. 3000 ks industrie), 5 – velká lokalita (nad 5000 ks industrie). Velikost hrotů: 0 – nelze určit,
1 – jen malé hroty, 2 – malé a velké hroty, 3 – jen velké hroty. Variabilita hrotů – reálné číslo (tj. počet všech variant tvarů, které se na lokalitě nacházejí. Max
=15). Digitalizace P. Neruda. — Fig. 10. A GIS analysis based on a relation between site size and point shape variability in the territory of Moravský Krumlov and
Bobrava (region A) and Drahany Highland (region B). The sites numbering see Tab. 1: velikost_l – site size; velikost_h – point size; variabilita – variability of
shapes. For explanation see Tab. 1. Digitalization by P. Neruda.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CII, 2011
49
Nerudová — Neruda — Sadovský, Srovnávací analýza paleolitických bifaciálních artefaktů
21–58
0
0
1
1
2
2
3
3
4
4
5
5
km
km
Obr. 11. GIS analýza vztahu velikosti lokality (legenda viz obr. 10) a variability surovin používaných na výrobu listovitých hrotů (v %) pro Moravsko-Krumlovsko
a Bobravsko (oblast A) a Drahanskou vrchovinu (oblast B). Digitalizace P. Neruda. — Fig. 11. A GIS analysis of a relation between site size (see Fig. 10) and
variability of raw material (see Tab. 5 for a legend) used for leaf point production (in %) in the territory of Moravský Krumlov and Bobrava (region A) and Drahany
Highlands (region B). Digitalization by P. Neruda.
vaných znaků. To potvrzuje analýza surovin v obou oblastech. Změny jsou patrné nejen mezi sledovanými regiony, ale i na poměrně malém území, kde mezi oblastí
Krumlovského lesa a Bobravska pozorujeme signifikant-
50
ní rozdíly ve využívání surovin (analyzovány jsou jen suroviny listovitých hrotů). Zcela odlišnou skladbu pak
můžeme konstatovat pro oblast východních svahů Drahanské vrchoviny (obr. 11: B).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CII, 2011
Nerudová — Neruda — Sadovský, Srovnávací analýza paleolitických bifaciálních artefaktů
Pomocí GISové aplikace jsme se rovněž pokusili analyzovat pozici bifaciálních nástrojů v jeskyni Kůlně.
V této části navazujeme na již zmíněný grantový projekt
(„Neandertálci a úprava kostí – interdisciplinární analýza a kulturní důsledky“), v jehož rámci byla provedena rekonstrukce sídlištních struktur u archeologických
vrstev 11, 7c, 7a a 6a. Porovnávány mezi sebou byly
hustotové rastry pro veškerou štípanou industrii a člověkem dotčený organický materiál s doplněním detailního rozboru pozice jader, drasadel, bifaciálních nástrojů a retušérů z organických materiálů. Pokusili jsme
se stanovit závislost mezi pozicí kostěných retušérů
a bifaciálních nástrojů, protože na základě studia materiálů z lokality Kabazi V se zdá, že kostěné retušéry
korelují výrazněji s micoquienem, než v superpozici uloženým levallois-moustérienem (Veselsky 2008).
Kostěné retušéry byly v jeskyni Kůlně zachyceny ve
všech vrstvách, a to i v těch, které obsahují jen mizivé
procento bifaciálních nástrojů (souvrství 11). Z toho lze
odvodit, že přítomnost těchto nástrojů z organického
materiálu není striktně vázána na bifaciální nástroje.
V případě micoquienských horizontů je zajímavá vazba
retušérů na místa s výrazným výskytem drasadel a bifasů ve vrstvě 7c v sektoru F a s podobným jevem se
můžeme setkat i ve vrstvě 6a v sektorech G1 a G2. Naproti tomu v hlavní micoquienské vrstvě sídlištního charakteru 7a musíme konstatovat, že v místech hlavního
výskytu kostěných retušérů není signifikantní zastoupení bifaciálních nástrojů. To lze ovšem vysvětlit funkčně
rozrůzněnými plochami, takže k výrobě asi docházelo
na jiném místě, než kde byly bifasy využívány.
Nezodpovězena prozatím zůstává otázka, zda se dají
v rámci Moravy vytipovat území s určitými tvary listovitých hrotů, velikostí či surovinou. GISová analýza bohužel neukázala žádné významné rozdíly mezi těmito jevy.
6. Závěr
V analýzách byl rozdílnými postupy popisován „vůdčí
prvek“ několika odlišných kultur – hrotitý bifaciální nástroj – reprezentovaný především listovitými hroty. Každá
nová snaha o jiný přístup k popisu a hodnocení archeologického materiálu s sebou přináší riziko ve vzniku dalšího deskripčního systému. Patrné je to zvláště u paleolitických industrií, jež jsou přes dlouhé časové úseky
svého trvání velmi variabilní. Mnohdy jsou takové koncepce zatíženy subjektivním aspektem, který jsme se
v rámci grantového projektu snažili eliminovat použitím
statistických metod. Úskalí s měřením předmětů a časově
náročným definováním jejich morfologie pomocí ručního
překreslování (srov. Štaud 1997) jsme zdárně obešli s využitím nově vytvořeného počítačového programu.
Veškeré provedené analýzy nám umožnily komplexní
pohled na problematiku hrotitých bifaciálních nástrojů,
zvláště pak listovitých hrotů. Získané výsledky ale neposkytly jednoduché odpovědi, ale spíše ukázaly na
komplexnost problému, který se v čase výrazně mění.
V následující syntéze se zaměříme zejména na území
Moravy, případně Slovenska, protože soubory z okolních zemí (Maďarsko, Německo, Polsko) se v základní
statistické analýze vyčlenily do samostatných skupin,
které jsou ovlivněny jejich chronologickou pozicí a specifickými podmínkami dané země.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CII, 2011
21–58
Jaká je tedy využitelnost hrotitých bifaciálních nástrojů jako kulturního determinantu? Docházelo ke
změnám v chápání těchto předmětů, a když ano, tak
s čím tyto změny souvisí? Už jsme naznačili, že neexistuje jednoznačná odpověď a že je nutné řešit tento problém v chronologické rovině.
Nejstaršími soubory analyzovanými v rámci grantového projektu byly nástroje micoquienu. Hlavními typy
hrotitých bifaciálních nástrojů jsou klínové nože se zády.
Jejich variabilita bývá využívána jako podklad pro vyčlenění některých facií tohoto technologického okruhu. Případné rozdíly ale nebývají vázány na tvar předmětu, ale
spíše na rozličné technologické postupy, kterými jsou
předměty vyráběny – pararydlový odštěp u klínových
nožů typu Prądnik, speciální úprava zad u nožů typu Ciemna apod. Dřívější výzkumy kamenného inventáře
z jeskyně Kůlny nicméně ukázaly, že na území Moravy
tento detailní způsob členění micoquienu není prozatím
možný (Neruda 2000; 2005). Moravský micoquien tedy
chápeme šířeji jako technologickou skupinu s charakteristickým výskytem hrotitých (klínové nože) i nehrotitých (různé formy drasadel) bifaciálních nástrojů. Tento
přístup jsme například uplatnili při klasifikaci vrstvy 1
a 2 z Moravského Krumlova IV (Neruda 2009b). V obou
horizontech se nacházelo omezené množství zlomků bifaciálních nástrojů, které měly nejbližší techno-typologické analogie v kůlenském micoquienu, který je ale
mladší. Současně jsou soubory z vrstvy 1 a 2 z Moravského Krumlova IV časově prakticky současné s kůlenským taubachienem, ale odlišují se od něj právě přítomností bifaciálních drasadel a hrotitých bifaciálních
nástrojů, které vykazují jinou úpravu pracovní hrany.
V tomto případě by využití bifaciální komponenty v souboru štípané industrie naznačovalo, že tradice micoquienu začíná i na území Moravy mnohem dříve, než se
dosud soudilo, tj. přinejmenším během poslední doby
meziledové (Neruda — Nerudová 2009).
Nejsložitější problémy se pojí s moravským szeletienem, který se podařilo identifikovat na více než stovce
stanic, s tím že byl zkoumán pouze na čtyřech lokalitách v situacích in situ – stěžejní je sídliště ve Vedrovicích V a ateliér v Moravském Krumlově IV (vrstva 0).
Zejména u těchto souborů, které na základě dat spojujeme se starým szeletienem, je zřejmá výrazná morfologická a technologická podobnost mezi szeletienem
a micoquienem. Ta je patrná zejména ve zvláštním technologickém postupu, poprvé definovaném na podkladě
remontáží z Moravského Krumlova IV, kdy nehotové
kusy jsou prakticky totožné s micoquienskými klínovými noži (Neruda — Nerudová 2005; Nerudová 2009).
V případě moravského szeletienu, ve kterém v bifaciální složce dominuje listovitý hrot, se setkáváme se dvěma
problémy, které znesnadňují možnosti kulturní determinace na základě morfologické analýzy. Tvarová analýza
ukázala, že dominují zejména tvary „A“ (vrbového listu),
„B“ (částečně listovitý) a „E“ (téměř listovitý). Na sídlištích
se ale setkáváme s velkou variabilitou tvarů, které sice
nejsou příliš početně zastoupeny, ale na druhou stranu
jsou přítomny, a to značně znesnadňuje jejich kulturní
klasifikaci. Naskýtá se tedy otázka, co způsobuje tuto
morfologickou variabilitu. Variabilita vzrůstá na sídlištních lokalitách, kde souvisí asi se skutečnou funkcí nástroje. Trasologická analýza ukazuje na překvapivý fakt,
51
Nerudová — Neruda — Sadovský, Srovnávací analýza paleolitických bifaciálních artefaktů
že téměř ani jeden z analyzovaných listovitých hrotů
nebyl využit jako hrot-zbraň. Doloženy ale byly naopak
nejrůznější činnosti od řezání, škrábání až po vrtání. Ač
se tedy nejedná o nástroj s vysokým sociálním statusem,
byl zřejmě z nějakého důvodu zajímavý, a proto dlouhodobě využíván. Druhým faktorem je doklad častých reutilizací listovitých hrotů a reparací kusů zlomených. Pak
velká variabilita listovitých hrotů na sídlištích není překvapující. Tento závěr potvrzuje GISová analýza szeletienských stanic, kde je patrný pokles variability na lokalitách např. ateliérového typu, či na lokalitách s menším
množstvím industrie, které snad můžeme spojovat s krátkodobějšími aktivitami. O nemožnosti podchytit význam
tvarových variací szeletienských listovitých hrotů matematicko-statistickými metodami se zmiňuje i J. Svoboda
(1987, 82). Současně také na základě jejich opotřebování
a rozměrové variability uvažuje o jejich využití spíše jako
nožů než hrotů kopí (Svoboda 1987, 82).
Dalším výrazným prvkem, který ovlivňoval do značné
míry velikost a možná i morfologii hrotů, byla surovina,
ze které byl vyroben. GISová analýza ukázala na zmenšování hrotů, nalezených dále od zdroje suroviny. Naopak větší hroty jsou doloženy v těch szeletienských
souborech, které považujeme z několika důvodů za
mladší (východní svahy Drahanské vrchoviny; k problému viz Neruda — Nerudová 2009).
Moravský szeletien se v určitém časovém úseku překrývá s bohunicienem, který v některých souborech rovněž obsahuje listovité hroty. Ty ale vykazují morfologické
a metrické podobnosti se szeletienem, takže je nelze prakticky od sebe rozlišit ani konvenční popisnou metodou
nebo matematicko-statistickým modelováním. V tomto
směru tedy nepřekvapí dlouhodobá diskuse, týkající se
možných kulturních interakcí mezi oběmi skupinami,
které by mohly být právě doloženy přítomností listovitých
hrotů. Otázka, zda byly listovité hroty vyráběny přímo bohunicienci, či zda byly importovány ze szeletienu, není
stále spolehlivě vyřešená, ale zdá se, že i bohunicienští
lovci vyráběli v některých případech vlastní listovité hroty
(lokalita Bohunice; Tostevin — Škrdla 2006).
Ještě v rámci časně mladopaleolitického komplexu asi
došlo k určitým změnám, které mohly souviset se změnou
funkce listovitého hrotu. Na moravském materiálu můžeme tento jev pozorovat jen nepřímo (změna velikosti
hrotu a skladba použitých surovin). Mnohem lépe bude
tato skutečnost dokumentována na západním Slovensku,
kde je na konec časně mladopaleolitického období datována klíčová lokalita Moravany - Dlhá. Tvar hrotu se již
výrazně unifikuje a vzniká charakteristický typ, využitelný aspoň pro území Slovenska jako kulturní deter minant. K tomuto horizontu by měly spadat i nálezy
z Velkého Kolačína (Kaminská et al. 2008; respektive
z Trenčianskych Teplic, viz Kaminská 2009). Bohužel nejsme tento jev schopni porovnat s horizontem tzv. staršího
szeletienu, který by mohl být teoreticky spojován s nálezy
z Čertovy pece u Radošiné, které jsou datovány okolo 38
400 ± 2 800 nekalibr. BP. Industrie totiž neobsahuje kulturně citlivé prvky, takže její příslušnost k szeletienu byla
odvozována ze stáří nálezové vrstvy. Druhým příkladem
by snad mohly být nálezy z Dzeravé skaly pri Plaveckom
Mikuláši, ale revizní výzkumy přítomnost szeletienu dostatečně neprokázaly. Horizonty označené jako „pod vrstvou s listovitými hroty“ byly datovány z kostí na 47 000 ±
52
21–58
2 300 a 49 700 ± 3 000 nekalibr. BP a horizont v nadloží
vrstvy s listovitými hroty k datu 36 920 ± 470 nekalib.
BP. Nalezené doklady jsou dnes kladeny do micoquienu
(Kaminská et al. 2000, 91 sq.; Kaminská — Kozłowski —
Svoboda 2004, 322; Kaminská — Kozłowski — Svoboda
/eds./ 2005, 54). Ačkoliv se osídlení szeletienu soustřeďuje v západní části Slovenska (podrobný přehled lokalit
podává Valoch 1996, 102), jsou ojedinělé nálezy listovitých hrotů známy i ze středního a východního Slovenska.
Jejich výskyt podle Ľ. Kaminské nedokazuje existenci szeletienu jako nezávislé kultury na Slovensku, ale je spojován spíše s micoquienem (Kaminská et al. 2000, 96).
U listovitých hrotů typu Moravany - Dlhá tedy můžeme konstatovat vyšší míru morfologické i metrické
standardizace, takže je tento typ snadno identifikovatelný zejména v rámci matematicko-statistického modelování. Pro správnou interpretaci sledovaného jevu bude
nezbytné provést trasologickou analýzu dochovaných
kusů a rozhodnout, zda se u nich mění i funkce, tj. zda
klesá funkční variabilita zmíněných předmětů. Jestliže
bude nižší nebo dokonce bude převažovat jejich využití
jako zbraní, pak můžeme předpokládat, že by se mohlo
jednat o předmět s vyšším sociálním statusem. Podobný
trend by mohl být identifikován i u specifických hrotů
typu Miškovice s triangulárním tvarem. Tyto se také dost
výrazně odlišují od szeletienských tvarů. Bohužel v jejich
případě prozatím neznáme jejich skutečné stáří.
O mnoho lépe na tom nejsme s pochopením významu gravettienských listovitých hrotů nalezených např.
v Ostravě - Petřkovicích (Landek) nebo slovenských lokalitách v Trenčianských Bohuslavicích (Žaár 2007; Kaminská et al. 2008).
Zmíněný trend je nejmarkantnější v případě listovitých hrotů solutréenu, které mají vysoce formalizovaný
tvar, a to jak v případě hrotů tvaru vavřínového listu,
tak i solutréenských hrotů s vrubem. Zejména u prvně
jmenovaných předpokládáme jejich vysoký sociální status, přestože asi nebyly používány jako lovecká zbraň.
Obecně lze tedy konstatovat, že problémy v kulturní
determinaci nastávají ve chvíli, kdy je listovitý hrot,
obecně hrotitý bifaciální nástroj, multifunkčním artefaktem. Tvar takových předmětů bývá výrazně ovlivněn
celou řadou faktorů, které zřetelně vyplynuly z interdisciplinárních analýz, provedených v rámci grantového
projektu. Mezi tyto faktory patří kulturní tradice, funkce
lokality, funkce nástroje, druh a dostupnost kamenné
suroviny, množství reutilizací. K prolínání těchto aspektů
docházelo zejména v průběhu časně mladopaleolitického vývoje, který je charakteristický složitými skupinovými interakcemi, ke kterým zřejmě docházelo v souvislosti se vzájemným vztahem neandertálců a anatomicky
moderních lidí. Vysoká variabilita tvarů szeletienských
listovitých hrotů se ve svém důsledku ukázala být jen
odrazem jejich intenzivního používání, množstvím proběhlých reutilizací či vlivem dalších vnějších faktorů, jakými jsou fyzikální vlastnosti použitých surovin, dostupnost k surovinovým zdrojům, kulturní příslušnost
apod. Přeostřování a opravy zlomených kusů bývají tak
intenzivní, že se mění nejen velikost, těžiště či pracovní
(funkční) části, ale může se změnit celková morfologie
nástroje natolik, že dochází k reklasifikaci typu (graf
11). Detailní rozbory morfologie hrotů sice ukázaly, že
se jedná o poměrně uzavřenou morfologickou a metric-
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CII, 2011
Nerudová — Neruda — Sadovský, Srovnávací analýza paleolitických bifaciálních artefaktů
Graf 11. Srovnání jednotlivých tvarů (vysvětlivky viz obr. 2) všech analyzovaných kusů k jejich průměrným délkám (plná čára) a šířkám
(čárkovaná linie; v mm). — Graph 11. Comparison of shapes (for explanation see Fig. 2)
of all analysed pieces related to their average
length (full line) and width (dashed line; in milimetres).
21–58
90
80
70
60
50
40
30
20
10
D
E
A
B
J
H
Tvar
kou skupinu (převládají dva, respektive tři typické tvary
s relativně konstantní velikostí a poměrně jednotným
úhel vrcholů hrotů), ale analogie můžeme najít v dalších
kulturách na přechodu středního a mladého paleolitu
(formy klínových nožů se nacházejí i ve starém szeletienu a bohunicienské hroty jsou prakticky stejné jako
szeletienské). Z těchto důvodů lze hrotité bifaciální formy
z přechodu středního a mladého paleolitu využít pro
kulturní klasifikaci jen v případě, že jsou dostatečně
kvantitativně zastoupeny.
Možnosti kulturní determinace vzrůstají se specializací
listovitých hrotů (např. v solutréenu), tedy s poklesem
funkční variability nástroje/zbraně. V těchto případech
lze očekávat, že formální stránka věci byla preferována
a tvar nástroje je pak důležitým determinantem, podobně
jako je tomu u pravěké keramiky. V takových případech
lze využít listovité hroty jako kulturní determinant a aplikace matematicko/statistických metod poskytuje hodnověrné výsledky při analýze jednotlivých kusů, případně
by mohly být využity pro rekonstrukci tvaru podle databáze známých celých kusů.
Summary
Cb
Ab
S
F
G
délka
Ca
K
I
Jb
N
šířka
of common typology – the heterogenous nomenclature used for tool
description (for more details see Nerudová — Dušková-Šajnerová
— Sadovský 2010). In a conventional database, every single item
was described with a set of criteria according to a technological
descriptive system. To obtain more objective morphological and
metrical data and consequently more accurate mathematic-statistic evaluation we added data from the software processing digital
images (Fig. 5 and 6). We took digital pictures of complete items
(original pieces by digital camera or drawings by scanner) and we
converted the images to a mathematic algorithm with special software “HROT”. This program was used to calculate a gravity centre,
periphery length, area and precise determination of both distal and
proximal angle of a point tip. As a last step, we completed a complex database which met requirements for statistical evaluation.
In our analyses, we focused mainly on recognition of possible
changes in morphology of bifacial artefacts in the Szeletian and their
comparison with the foregoing Micoquian. To verify the procedure
and to identify chronological and spatial aspects we included into
the analysis also leaf points of the Moravian Aurignacian, Bohunician and Gravettian. Wider spatio-temporal comparison was done
on artefacts from Slovakian site Moravany - Dlhá (Nerudová — Valoch 2009), Szeleta Cave, Sajobánony, Volgu and many others (for
more details see Tab. 1). The Access database comprehended 513
entries and the image database of “HROT” included 371 pictures.
The databases are related through inventory numbers of the items.
We applied correspondence and factor analyses evaluate and visualized conclusions. The multivariate analysis was chosen for
morpho-metrical data obtained from the digital pictures. We used
GIS tools (ArcGis 9.3) to find possible relations among dimension
of sites, dimension and morphology of bifacial pieces and raw material sources within particular region in Moravia (regions of Krumlovský Les and Drahany; Figs. 10, 11).
A comparative analysis was focused on bifacial artefacts of different spatio-temporal context in the Middle Danube region. To gain
homogenous and more objective data, we applied the advantage of
both database and statistical systems and modified conventional
morpho-metrical description while using digital picture analysis.
Metrics
We gathered geoinformation about artefact origin and data
about their morphology, dimension and technology in a conventional database (see Tab. 1 for more details). The descriptive system
of V. Chabai and J. Demidenko (1998; see Fig. 2) was taken into account because their approach better reflected requirements of an
attribute analysis and it enabled to categorize data to groups of the
same meaning. In this way, we tried to eliminate the basic problem
Leaf points of the Middle Danube region incline toward smaller
size (Graph 1, 2 and 3). Metric aspects show slight variation in different cultures. Neverthless, it was possible to distinguish the group
of Micoquian pointed bifacial tools from Szeletian leaf points and
their derivates of type Moravany - Dlhá which are chronologically
younger (Kaminská et al. in press). Points from Hungary and France
(Volgu) were distinguished in the Graphs 2, 3 due to their size.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CII, 2011
53
Nerudová — Neruda — Sadovský, Srovnávací analýza paleolitických bifaciálních artefaktů
Morphology
We described 15 shape types in the Szeletian. Some of them are
represented by few pieces only (Graph 4; Tab. 2). The most abundant shapes were types E (sub-leaf; 19,7 %) and B (semi-leaf;
26,4 %). Type A (willow-leaf; 11,8 %) was less present. Comparison
to other cultures showed considerable morphologic shape variability of bifacial artefacts in the Szeletian. At the same time, we may
see a link between shape and raw material in some cases (shape “B”
– SGS and Kr and/or shape “D” – spongolite; Graph 5).
Angles of point tips
Angles of point tips vary in different cultures. The significant similarity can be seen between the Szeletian and the Micoquian
(Graph 7 and 8). Angle sizes of point tips show low variability in
the frame of the Szeletian (Graph 9).
21–58
Literatura
Absolon, K. 1944–1945:
Praehistorický výzkum jeskyně Býčí skály na srovnávacím základě. Brno.
Andrefsky, W. jr. 1998:
Lithic. Macroscopic approaches to analysis. Cambridge.
Anikovič, M. V. — Bradli, B. A. — Giria, E. Ju. 1998:
Technologičeskij analiz streleckich treugolnych nakonečnikov.
(Early Upper Palaeolithic in the Russian Plain: Streletkayan
Flaked Stone Artefacts and Technology). Archeologičeskie vesti
No. 5 (1996–1997), 42–54. St. Petersburg.
Use-wear analyses
Bobak, D. — Połtowicz-Bobak, M. 2009:
Les nouvelles données sur le Szélétien en Pologne. In: Sborník
z konference: Le paléolithique supérieur ancien de l’Europe du
Nord-Ouest. Musée de Sens (Yonne), 15–18 avril 2009, 42.
done on artefacts from Vedrovice V and Moravský Krumlov IV
indicate points were used for common settlement activities as cutting, sawing, scraping and boring/piercing (Nerudová — DuškováŠajnerová — Sadovský 2010). Micoquian artefacts from Kůlna Cave
show similarily wide field of use (Neruda — Nerudová — DuškováŠajnerová 2010). As far as now we have found no use-wear traces
on tip of bifacial artefacts suggesting their use as weapons.
Boëda et. al. 2008:
Boëda, E. — Bonilauri, S. — Connan, J. — Jarvie, D. — Mercier,
N. — Tobey, M. — Valladas, H. — Al Sakhel, H.:
New Evidence for Significant Use of Bitumen in Middle Palaeolithic Technical Systems at Umm el Tlel (Syria) around 70,000
BP. Paléorient, vol. 34, no. 2, 67–83.
GIS analyses
Bordes, F. 1961:
Typologie de Paléolithique ancien et moyen. Bordeaux.
A list of all known Moravian Szeletian sites has reached a number of 105 (Fig. 9). We focused our detailed GIS analysis on the territory SW of Brno (region of Krumlovský Les) and to eastern slopes
of Drahany Highlands (Drahanská Vrchovina). We followed the relation among site size, point size and their variability and raw material used for their production (for data see Tab. 1; Fig. 10 and 11).
Analysed regions differ by access to raw material sources but the
GIS analysis has not indicated any significant differences. In the
case of Krumlovský Les region we found raw material composition
of the Szeletian decreases on sites that are close to outcrops. The
point dimension decreases on sites distant from stone sources and
shape variability increase on base-camp sites.
Conclusion
Although shapes “A” (willow-leaf), “B” (semi-leaf) and “E” (subleaf) predominate in the Moravian Szeletian, considering the shape
analysis, we encounter quite shape variability in sites. It probably
reflects the real function of a tool as suggested by use-wear analyses while not a single analysed leaf point was used as a weapon.
The point variability documents the points were often re-sharped
due to their long-term and likely intensive usage. The GIS analysis
of the Szeletian sites also supports this assumption. Here we can
trace considerable decrease of the variability in workshop sites or
sites with lower number of industry. We might link the later with
short-term activities.
The change in the leaf point function happened probably within
the Early Upper Palaeolithic complex. We can see the phenomenon
on the Moravian artefacts just indirectly (a change in size of points
and types of raw materials).
High variability of Szeletian leaf point shape seems to be a result of
their intensive use, number of performed reshaping or re-sharpening
or due to external factors as physical characteristics of used raw materials, access to raw material sources, cultural variety etc. Reshaping
and repairs of broken pieces are so intense they change not only size,
gravity center or functional edges but they might change the tool morphology in a way it causes typological reclassification (Graph 11).
The possibilities of cultural classification, based on bifacial tool
shape analysis, are rather limited for the period of the Middle to
Upper Palaeolithic transition (for this period we would need sufficient number of artefacts) but the chance increases with presence
of more standardised shapes of leaf points documented, for example,
in the Solutrean. It reflects decrease of functional variability of
bifacial tools (tool/weapon). In this case, we suppose the formal
aspect was prefered and the tool shape should be an important determinant.
English by S. Veselý
54
Bordukiewicz, J. M. 2009:
Nowe metody badań i dokumentacji w archeologii. Archeologia
żywa nr. 2, 38–43.
Bosinski, G. 1967:
Die Mittelpaläolithischen Funde im Westlichen Mitteleuropa.
Fundamenta Reihe A4. Köln.
Crabtree, D. E. 1982:
An Introduction to Flint working. Occasional Papers of the
Idaho Museum of Natural History, Number 28. Second Edition.
Pocatello, Idaho.
Féblot-Augustins, J. 1997:
La circulation des matières premières au paléolithique. Synthèse
des données perspectives comportementales. ERAUL No 75. Liège.
Fischer, A. — Hansen, P. V. — Rasmussen, P. 1984:
Macro and Micro Wear Traces on Lithic Projectile Points. Journal of Danish Archaeology, Vol. 3, 19–46.
Fojtík, P. 2005:
Lešany (okr. Prostějov). Přehled výzkumů 46, 188–189.
Fridrich, J. 1993:
Listovité hroty v Čechách. Archeologické rozhledy 65, 173–184.
Geneste, J.-M. — Plisson, H. 1993:
Hunting technologies and Human Behavior: lithic Analysis of
Solutrean Shouldered Points. In: Knecht, H. — Pike-Tay, A. —
White, R. (eds.): Before Lascaux. The Complex Record of the
Early Upper Paleolithic. London – Tokyo, 117–135.
Giria, E. Ju. 2004:
A Use-Wear Analysis of Some Middle Paleolithic Flint Artifacts
from Buran-Kaya III, Level B. In: Chabai, V. P. — Monigal, K. —
Marks, A. E. (eds.): The Middle Paleolithic and Early Upper Paleolithic of Eastern Crimea. ERAUL N o 104, 151–174. Liège.
Grace, R. 1989:
Interpreting the Function of Stone Tools: The quantification and
computerisation of microwear analysis. BAR, I.S. 474. Oxford.
Grosman, L. — Smikt, O. — Smilansky, U. 2008:
On the application of 3-D scanning technology for the documentation and typology of lithic artefacts. Journal of Archaeological Science 35, 3101–3110.
Hardy, B. L. et al. 2001:
Hardy, B. L. — Kay, M. — Marks, A. E. — Monigal, K.:
Stone tool function at the paleolithic sites of Starosele and
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CII, 2011
Nerudová — Neruda — Sadovský, Srovnávací analýza paleolitických bifaciálních artefaktů
Buran Kaya III, Crimea: Behavioral implications. PNAS vol. 98,
no. 19, 10972–10977.
Hladíková, L. 2002:
Szeletienská štípaná industrie z lokality Trboušany I. Acta
Musei Moraviae – Scientiae sociales 87, 57–80. Brno.
Holdaway, S. 1989:
Hafted Projectile Points in the Mousterian? Journal of Field
Archaeology 16/1, 79–85.
Chabai, V. P. — Demidenko, Yu. E. 1998:
The classification of flint artifacts. In: Marks, A. E. — Chabai,
V. P. (eds.): 31–51.
Cheben et al. 1995:
Cheben, I. — Illášová, Ľ. — Hromada, J. — Ožvoldová, L. — Pavelčík, J.:
Eine Oberflächenbrube zur Förderung von Radiolarit in Bolešov. Slovenská archeológia 53/2, 185–204.
Chmielewski, W. — Schild, R. — Więckowska, H. 1975:
Paleolit i mezolit. Prahistoria Ziem Polskich. Tom 1. Wrocław –
Warszawa – Kraków – Gdańsk.
Jisl, L. 1971:
Poznámky k poznání paleolitu ve Slezsku. Časopis Slezského
muzea B/20, 1–9.
Kaminská, Ľ. 2009:
Výskum szeletienskej lokality. 15. Kvartér 2009 – sborník abstrakt, Brno 26. 11. 2009. Brno, 18.
Kaminská, Ľ. — Kozłowski, J. K. — Svoboda, J. A. 2004:
The 2002–2003 excavation in the Dzeravá skala Cave, West
Slovakia. Anthropologie XLII/3, 311–322.
Kaminská, Ľ. — Kozłowski, J. K. — Svoboda, J. A. (eds.) 2005:
Pleistocene Environments and Archaeology of the Dzeravá
skala Cave, Lesser Carpathians, Slovakia. Kraków.
Kaminská, Ľ. et al. 2000:
Kaminská, Ľ. — Ford, D. C. — Hajnalová, E. — Hajnalová, M.
— Horáček, I. — Kovanda, J. — Ložek, V. — Mlíkovský, J. —
Smolíková, L.:
Hôrka - Ondrej. Research a Middle Palaeolithic Travertine Locality. Nitra.
Kaminská, Ľ. et al. 2008:
Kaminská, Ľ. — Kozłowski, J. K. — Sobczyk, K. — Svoboda,
J. A. — Michalík, T.:
Štruktúra osídlenia mikroregiónu Trenčína v strednom a mladom paleolite. Slovenská archeológia 56/2, 179–238.
Kaminská, Ľ. et al. in press:
Kaminská, Ľ. — Kozlowski, J. K. — Lisá, L. — Moskal del
Hoyo, M. — Nemergut, A. — Škrdla, P.:
Contribution to the taxonomy and chronology of the Early
Upper Palaeolithic in Central Europe: the problem of Moravany
- Dlhá points.
Kamminga, J. 1982:
Over The Edge: functional analysis of Australian stone tools. Occasional Papers in Anthropology no. 12. University of Queensland.
Karasik, A. — Smilansky, U. 2008:
3D scanning technology as a standard arcaeological tool for
potery analysis: practice and theory. Journal of Archaeological
Science 35, 1148–1168.
Karavanić, I. — Smith, F. H. 1998:
The Middle/Upper Paleolithic interface and the relationship of
Neanderthals and early modern humans in the Hrvatsko Zagorje, Croatia. Journal of Human Evolution 34, 223–248.
Kay, M. 1999:
Staroselje Stone Tool Use-Wear Analysis. In: Chabai, V. P. —
Monigal, K. (eds.): The Middle Paleolithic of Western Crimea.
Vol. 2, [The Paleolithic of Crimea Series, II.] ERAUL N o 153–
177. Liège.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CII, 2011
21–58
Keeley, L. H. 1982:
Hafting and Re-tooling; Effect on the archaeological record.
American Antiquity 47, 798–805.
Klíma, B. 1971:
Paleolitické a mesolitické nálezy od Olšan. Sborník prací filosofické fakulty brněnské university E16, 51–58.
Klíma, B. 1974:
Paleolitické nálezy z Otic u Opavy. Archeologický sborník. Ostrava: Ostravské muzeum, 9–21.
Klíma, B. 1978:
Paleolitická stanice u Přestavlk, okr. Přerov. Archeologické rozhledy 30, 5–13.
Klíma, B. 1979:
Nová stanice aurignacienu v Moravské bráně. Archeologické
rozhledy 31, 361–369.
Korbjuhn, M. 2004:
Work-step analysis of Bifacial tools from Late Middle Paleolithic
Sites of the Crimean Penisula. Archeologičeskij almanach No.
16, 99–106. Doneck.
Kovárník, J. 2001:
Dějiny archeologického bádání na Znojemsku. In: Podborský,
V. (ed.): 50 let archeologických výzkumů Masarykovy univerzity
na Znojemsku. Brno, 95–125.
Kozłowski, J. K. — Kozłowski, S. K. 1996:
Le Paléolithique en Pologne. Paris: Jérôme Millon.
Lambers, K. et al. 2007:
Lambers, K. — Eisenbeiss, H. — Sauerbier, M. — Kupferschmidt, D. — Gaisecker, T. — Sotoodeh, S. — Hanush, T.:
Combining photogrammetry and laser scanning for the recording and modeling of the Late Intermediate Period site of Pinchango Alto, Papa, Peru. Journal of Archaeological Science 34,
1702–1712.
Lamotte, A. 2001:
Analyse morpho-fonctionnelle et métrique des bifaces des séries de la séquence fluviatile (séries I0, I1, I1a, I1b/I2) du gisement acheuléen de Cagny - l’Epinette (Somme, France). In: Cliquet, D. (ed.): Les industries à outils bifaciaux du Paléolithique
moyen d’Europe occidentale. ERAUL No 98, 21–28. Liège.
Marks, A. E. — Chabai, V. P. (eds.) 1998:
The Middle Paleolithic of Western Crimea. Vol. 1. [The Paleolithic of Crimea Series, I.] ERAUL No 84. Liège.
Mazálek, M. 1951:
Vavřínový list z Jižní Moravy. Archeologické rozhledy 3, 298–300.
McPherron, S. P. — Dibble, H. A. — Olszewski, D. 2008:
GPS Surveying and On-Site Stone Tool Analysis: Equipping
Teams for Landscape Analysis in the Egyptian High Desert. Layers of Perception – CAA 2007 (A. Posluschny, K. Lambers and
I. Herzog eds.). Bonn.
Mlejnek, O. 2005a:
Drnovice I (okr. Vyškov). Přehled výzkumů 46, 179–184. Brno.
Mlejnek, O. 2005b:
Habrovany - Olšany (k.ú. Olšany, okr. Vyškov). Přehled výzkumů 46, 184–185. Brno.
Mlejnek, O. 2005c:
Opatovice (okr. Vyškov). Přehled výzkumů 46, 201–203. Brno.
Mlejnek, O. 2005d:
Rychtářov - Lhota (okr. Vyškov). Přehled výzkumů 46, 206–207.
Brno.
Nemergut, A. 2010:
Paleolitické osídlenie v Moravanoch nad Váhom - Dlhej. Výsledky výskumov Juraja Bártu z rokov 1963 a 1990. Slovenská
archeológia 58/2, 183–206.
55
Nerudová — Neruda — Sadovský, Srovnávací analýza paleolitických bifaciálních artefaktů
Neruda, P. 2000:
The Cultural Significance of the Bifacial Retouch. The Transition From the Middle to Upper Paleolithic Age in Moravia. In:
Orschiedt, J. — Weniger, G.-C.: Neanderthals and Modern Humans – Discussing the Transition: Central and Eastern Europe
from 50.000–30.000 B.P. Wissenschaftliche Schriften 2, 151–
158. Neanderthal Museum.
Neruda, P. 2001:
La distribution des matières premières au Taubachien à la
grotte Kůlna. In: Préhistoire et approche expérimentale. Préhistoires 5, 349–362. Montagnac.
Neruda, P. 2005:
Technologie micoquienu v jeskyni Kůlně. Acta Musei Moraviae
– Scientiae sociales 90, 23–78.
Neruda, P. 2009a:
Rekonstrukce středopaloelitických prostorových struktur v jeskyni Kůlně. 15. Kvartér 2009 – sborník abstrakt, Brno 26. 11.
2009, 24. Brno.
Neruda, P. 2009b:
Archeologie středopaleolitického souvrství 1–3 v Moravském
Krumlově IV. In: Neruda, P. — Nerudová, Z. (eds.): 99–144.
Neruda, P. — Nerudová, Z. 2002:
Vedrovice (okr. Znojmo). Přehled výzkumů 43 (2001), 149–150.
Brno.
Neruda, P. — Nerudová, Z. 2005:
The development of the production of lithic industry in the
Early Upper Palaeolithic of Moravia. Archeologické rozhledy 57,
263–292.
Neruda, P. — Nerudová, Z. 2006:
Stratifikované výzkumy paleolitických stanic u Dolních Kounic
a Pravlova v roce 2005. Acta Musei Moraviae – Scientiae sociales 91, 51–64. Brno.
Neruda, P. — Nerudová, Z. 2009:
Postavení lokality Moravský Krumlov IV v kontextu střední
Evropy. In: Neruda, P. — Nerudová, Z. (eds.): 178–213.
Neruda, P. — Nerudová, Z. (eds.) 2009:
Moravský Krumlov IV. Vícevrstevná lokalita ze středního a počátku mladého paleolitu na Moravě. Anthropos Vol. 29, N.S.
21. Brno.
Neruda, P. — Nerudová, Z. — Oliva, M. 2004:
Stratigrafie paleolitických lokalit v oblasti Krumlovského lesa
(okr. Znojmo). Acta Musei Moraviae – Scientiae sociales 89,
3–58.
Neruda, P. — Nerudová, Z. — Dušková-Šajnerová, A. 2010:
Trasologická analýza micoquienských bifaciálních nástrojů
z jeskyně Kůlny. Acta Musei Moraviae – Scientiae sociales
95/1, 3–13.
Nerudová, Z. 1995:
Levalloiské tradice v počátcích mladého paleolitu na Moravě.
Rkp. diplomové práce. FF MU. Brno.
Nerudová, Z. 1996:
Szeletienská kolekce z Jezeřan I a její vztah k micoquienu. Acta
Musei Moraviae – Scientiae sociales 81, 13–36.
Nerudová, Z. 1997a:
Vedrovice (okr. Znojmo). Přehled výzkumů 1993–1994, 110–111.
Brno.
Nerudová, Z. 1997b:
K využití cizích surovin v szeletienu na Moravě. Acta Musei Moraviae – Scientiae sociales 82, 79–86.
Nerudová, Z. 1999:
Ořechov I a II. K problému existence levalloiského konceptu
v szeletienu. Pravěk NŘ 9, 19–40.
56
21–58
Nerudová, Z. 2000:
Ondratický szeletien: poloha Drysice III, V a Ondratice IV. Pravěk NŘ 10, 9–33.
Nerudová, Z. 2005:
Remontáže kamenné industrie z lokality Brno - Bohunice II.
Pravěk NŘ 13/2003, 25–35.
Nerudová, Z. 2008:
Sídelní strategie v oblasti Krumlovského lesa ve starší době kamenné. Památky archeologické 99, 5–34.
Nerudová, Z. 2009:
Archeologie szeletienské vrstvy 0 z Moravského Krumlova IV.
In: Neruda, P. — Nerudová, Z. (eds.): 148–173.
Nerudová, Z. 2010:
Způsob výroby listovitých hrotů v szeletienu. In: Zaměřeno na
středověk. Zdeňkovi Měřínskému k 60. narozeninám. Uspořádali Š. Ungerman, R. Přichystalová, M. Šulc a J. Krejsová.
Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 41–54, 796–798.
Nerudová, Z. — Neruda, P. 2004:
Les remontages des gisements szeletiens en Moravie (République Tchèque). Anthropologie 42/3, 297–309. Brno.
Nerudová, Z. — Přichystal, A. 2001:
Nálezy ojedinělých listovitých hrotů z Moravy a Čech. Archeologické rozhledy 53, 343–347.
Nerudová, Z. — Přichystal, A. — Neruda, P. v tisku:
Revize nálezů z jeskyně Pod hradem v Moravském krasu.
Archeologické rozhledy.
Nerudová, Z. — Dušková-Šajnerová, A. — Sadovský, P. 2010:
Bifaciální artefakty. Odznaky moci nebo funkční nástroje? In:
Fridrichová-Sýkorová, I. (ed.): Ecce Homo. In memoriam Jan
Fridrich. Praha, 130–151.
Nerudová, Z. — Valoch K. 2009:
Moravany n/Váhom. Katalog paleolitických industrií z výzkumu prof. Karla Absolona. Anthropos Vol. 28, N.S. 20. Brno.
Niven et al. 2009:
Niven, L. — Steele, T. E. — Finke, H. — Gernat, T. — Hublin, J.-J.:
Virtual skeletons using a structured light scanner to create
a 3D faunal comparative collection. Journal of Archaeological
Science 36, 2018–2023.
Odell, G. H. — Cowan, F. 1986:
Techno-morphological aspects of microlithic projectile implements. American Antiquity 52, No 3, 456–484.
Odell, G. H. — Odell-Veere0cken, F. 1981:
Verifying the reliability of lithic use wear assessment by ‘blind
tests’: the low power approach. Journal of Field Archaeology
7(1), 87–120.
Oliva, M. 1981:
Die Bohunicien-Station bei Podolí (Bez. Brno-Land) ind ihre
Stellung im beginnenden Jungpaläolithikum. Acta Musei Moraviae – Scientiae sociales 68, 7–45.
Oliva, M. 1984:
Aurignacká stanice u Divák (okr. Břeclav). Příspěvek k problematice stability osídlení v paleolitu. Sborník prací filozofické
fakulty brněnské university E29, 7–26.
Oliva, M. 1986:
Starší doba kamenná (paleolit). In: Koštuřík, P. et al.: Pravěk
Třebíčska. Brno – Třebíč, 31–56.
Oliva, M. 1987:
Aurignacien na Moravě. Studie Muzea Kroměřížska 87. Kroměříž.
Oliva, M. 1988:
Role levalloiské techniky a listovitých hrotů ve starší fázi mladého paleolitu na Moravě. Acta Musei Moraviae – Scientiae
sociales 73, 3–13.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CII, 2011
Nerudová — Neruda — Sadovský, Srovnávací analýza paleolitických bifaciálních artefaktů
21–58
Oliva, M. 1989:
Paleolit. In: Belcredi, L. (ed.): Archeologické lokality a nálezy
okresu Brno - venkov. Brno, 8–32.
Schönweiß, W. — Werner, H. J. 1986:
Ein Fundplatz des Szeletien in Zeitlarn bei Regensburg. Archäologisches Korrespondezblatt 16, 7–12.
Oliva, M. 1991:
The Szeletian in Czechoslovakia. Antiquity Vol. 65, 318–325.
Skutil, J. 1931:
Paleolithické nálezy A. Gottwaldovy. Ročenka národopisného
a průmyslového musea města Prostějova a Hané 8, 47–57. Prostějov.
Oliva, M. 1992:
The Szeletian occupation of Moravia, Bohemia and Slovakia.
Acta Musei Moraviae – Scientiae sociales 77, 35–58.
Oliva, M. 2000:
Le Paléolithique moyen en Moravie: les industries lithiques et
leurs matières premières. In: Ronen, A. — Weinstein-Evron, M.
(Eds.): Toward Modern Humans, Yabrudian and Micoquian.
BAR, I.S. 850, 61–76. Oxford.
Oliva, M. 2002:
Využívání krajiny a zdrojů kamenných surovin v mladém paleolitu českých zemí. Archeologické rozhledy 54, 555–581.
Oliva, M. 2004:
Vyvinutý szeletien z lokality Ondratice Ia - Malá Začaková. Acta
Musei Moraviae – Scientiae sociales 89, 59–81.
Oliva, M. 2005:
Civilizace moravského paleolitu a mezolitu. MZM Brno.
Oliva, M. 2008:
Paleolitické osídlení litické exploatační oblasti Krumlovský les.
Acta Musei Moraviae – Scientiae sociales 93, 3–38.
Oliva, M. — Doležel, J. 1985:
Nové paleolitické nálezy z Tišnovska. Přehled výzkumů 1983,
17–19. Brno.
Oliva, M. — Štrof, A. 1985:
Přehled paleolitického osídlení Lysické sníženiny a blízkého
okolí (okr. Blansko). Přehled výzkumů 1983, 10–17. Brno.
Podborský, V. — Vildomec, F. 1972:
Pravěk Znojemska. Brno.
Prošek, F. 1951:
Výzkum jeskyně Dzeravé skaly v Malých Karpatech. Archeologické rozhledy 3, 293–298.
Přichystal, A. 2002:
Zdroje kamenných surovin. In: Svoboda, J. et al.: Brno. 67–76.
Přichystal, A. 2009:
Kamenné suroviny v pravěku východní části střední Evropy.
Masarykova univerzita. Brno.
Richter, J. 2004:
Copies of Flakes: Operational Sequences of Foliate Pieces from
Buran - Kaya III Level B1. In: Chabai, V. P. — Monigal, K. —
Marks, A. E. (eds.): The Middle Paleolithic and Early Upper Paleolithic of Eastern Crimea. [The Paleolithic of Crimea Series,
III.] ERAUL No 104, 233–247. Liège.
Ringer, Á. 1983:
Bábonyien – eine mittelpaläolithische Blattwerkzeugindustrie
in Nordost-Ungern. ELTE, Régészeti Intézet. Dissertationes Archaeologicae serie II, No. 1. Budapest.
Ringer, Á. 2001:
Le complexe techno-typologique du Bábonyien-Szélétien en
Hongrie du Nord. In: Cliquet, D. (ed.): Les industries à outils
bifaciaux du Paléolithique moyen d’Europe occidentale. ERAUL
No 98, 213–220. Liège.
Saragusti et al. 2005:
Saragusti, I. — Karasik, A. — Sharon, I. — Smilanski, U.:
Quantitative analysis of shape attributes based on contours
and section profiles in artifact analysis. Journal of Archaeological Science 32, 841–853.
Semenov, S. A. 1964:
Prehistoric Technology. London: Adams and Dart.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CII, 2011
Skutil, J. 1933a:
Ojedinělý paleolitický nález z Mořic (okr. Kojetín). Ročenka Národopisného a průmyslového musea města Prostějova a Hané
11, 5. Prostějov.
Skutil, J. 1933b:
Hradčany, Nuzířov a Čebín, palaeolithické stanice na Tišnovsku. Acta Musei Moraviae – Scientiae sociales 28–31 (1931–
1932), 584–594. Brno.
Skutil, J. 1936:
Übersicht der mährischen paläolithischen Funde. Światowit
16, 47–78.
Skutil, J. 1937:
Paleolitické stanice u Myslejovic, Krumsína, Vícova. Ročenka Národopisného a průmyslového musea města Prostějova a Hané
14, 72–84. Prostějov.
Skutil, J. — Oulehla, V. 1961:
Solutrénská stanice v Dukovanech na Moravě. Archeologické
rozhledy 13, 8–12, 24.
Soressi, M. — Hays, M. A. 2002:
Manufacture, Transport, and Use of Mousterian Bifaces:
A Case of Study from the Périgord (France). In: Soressi, M. —
Dibble, H. L. (eds.): Multiple Approaches to the Study of Bifacial Technologies. Philadelphia, 125–147.
Soudský, O. — Svoboda, J. 1976:
Pokus o tvarovou analýzu moravských listovitých hrotů matematicko-statistickými metodami. Rkp. nepublik. studentské
práce. FF UK. Praha.
Stuchlík, S. (ed.) 2002:
Oblast vodního díla Nové Mlýny. Od pravěku do středověku.
Spisy archeologického ústavu AV ČR Brno sv. 20. Brno.
Sucharda, J. 2009:
Analýza morfologie kamenných hrotů. Nepublik. rukopis diplomové práce. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií, ústav telekomunikací. VUT Brno.
Svoboda, J. 1987:
Stránská skála. Bohunický typ v brněnské kotlině. Studie AÚ
ČSAV v Brně, Ročník 14. Praha.
Svoboda, J. 1994:
The upper palaeolithic settlement of the Vyškov gate: regional
survey 1988–1992. Památky archeologické 85/2, 18–34.
Svoboda, J. 1999:
Opatovice (okr. Vyškov). Přehled výzkumů 39 (1995–1996),
261–266. Brno.
Svoboda, J. — Přichystal, A. 1987:
Szeletská industrie z Vincencova (Otaslavice, okr. Prostějov).
Acta Musei Moraviae – Scientiae sociales 72, 5–19.
Svoboda, J. et al. 2002:
Paleolit Moravy a Slezska. 2. aktualizované vydání. Dolnověstonické studie, sv. 8. Brno.
Šajnerová-Dušková, A. 2009a:
Traseologická analýza szeletienských artefaktů z Moravy. In:
Neruda, P. — Nerudová, Z. (eds.): 174–177.
Šajnerová-Dušková, A. 2009b:
Mikroskopická analýza. Protokol o analýze. Archiv ústavu Anthropos.
57
Nerudová — Neruda — Sadovský, Srovnávací analýza paleolitických bifaciálních artefaktů
Štaud, K. 1997:
Statistické zpracování staropaleolitické kamenné industrie
z Čech. In: Fridrich, J.: Staropaleolitické osídlení Čech. Památky
archeologické – Supplementum 10, 167–206.
Tostevin, G. B. — Škrdla, P. 2006:
New excavations at Bohunice and the question of the uniqueness of the type-site for the Bohunician industrial type. Anthropologie 44(1), 31–48.
Trnka, G. 1990:
Ein neuer paläolithischer Blattspitzenfund aus Schletz in Niederösterreich. Archäologie Österreichs 1/1–2, 20–27.
Trňáčková, Z. 1967:
Paleolitické nálezy z Droždína u Olomouce. Práce odboru spol.
věd Vlastivěného ústavu v Olomouci 16, 1–31.
Uomini et al. 2009:
Uomini, N. — Gowlett, J. — Brink, J. — Curnoe, D. — Onjala, I. —
Mathai, S. — Warr, G. — Mottram, O.:
The Acheulean site at Kilombe, Kenya. In: 6th SKAM Flint Technology Workshop. Małkocin 27–30. X. 2009. Book of Abstracts,
13. Małkocin.
Valoch, K. 1955:
Výzkum paleolitického naleziště v Rozdrojovicích u Brna. Acta
Musei Moraviae – Scientiae sociales 40, 5–32.
Valoch, K. 1956:
Paleolitické stanice s listovitými hroty nad údolím Bobravy.
Acta Musei Moraviae – Scientiae sociales 41, 5–44.
Valoch, K. 1958:
Výzkum na paleolitickém nalezišti v Neslovicích okr. Rosice.
Acta Musei Moraviae – Scientiae sociales 43, 5–28.
Valoch, K. 1965:
Paleolitické nálezy z jeskyně Rytířské v Moravském krasu.
Anthropozoikum A3, 141–155. Brno.
Valoch, K. 1966:
Die altertümlichen Blattspitzenindustrien von Jezeřany (Südmähren). Acta Musei Moraviae – Scientiae sociales 51, 5–60.
21–58
Valoch, K. 1974:
Nové kolekce ve sbírkách ústavu Anthropos Moravského
musea. Přehled výzkumů 1973, 9–14. Brno.
Valoch, K. 1977:
Neue frühjungpaläolithische Funde in der Umgebung von
Brno. Acta Musei Moraviae – Scientiae sociales 62, 7–27.
Valoch, K. 1983:
Příspěvek k paleolitickému osídlení Prostějovska. Acta Musei
Moraviae – Scientiae sociales 68, 5–19.
Valoch, K. 1988:
Die Erforschung der Kůlna-Höhle 1961–1976. Anthropos Vol.
24, N.S. 16. Brno.
Valoch, K. 1996:
Le Paléolithique en Tchéquie et en Slovaquie. Collection l’Homme
des origines, Série “Préhistoire d’Europe” No 3. Grenoble: Jérôme
Millon.
Valoch, K. 2002:
Záchranný výzkum v Šošůvských jeskyních u Sloupu v Moravském krasu. Acta Musei Moraviae – Scientiae geologicae 87,
289–291.
Valoch, K. — Seitl, L. 1988:
Grabung auf der paläolithischen Fundstelle Maršovice II (Bez.
Znojmo) in Südmähren. Acta Musei Moraviae – Scientiae sociales 73, 15–28.
Valoch, K. et al. 1993:
Valoch, K. — Kočí, A. — Mook, W. G. — Opravil, E. — van der
Plicht, J. — Smolíková, L. — Weber, Z.:
Vedrovice V, eine Siedlung des Szeletien in Südmähren. Quartär 43/44, 7–93.
Vencl, S. 1971:
Současný stav poznání postmesolitických štípaných industrií
v Československu. In: Z badań nad krzemianiarstwem neoliticznym i eneoliticznym. Kraków, 74–99.
Valoch, K. 1967:
Die altsteinzeitlichen Sationen im Raum von Ondratice in Mähren. Acta Musei Moraviae – Scientiae sociales 52, 5–46.
Veselsky, A. P. 2008:
Bone and Stone Tools Used in Flint Knapping. In: Chabai, V. —
Richter, J. — Uthmeier, T. — (eds.): Kabazi V: Interstratification
of Micoquian & Levallois-Mousterian Camp Sites. Palaeolithic
Sites of Crimea Vol. 3, Part 2, 427–479.
Valoch, K. 1971:
Eine Mittelpaläolithische Industrie von Maršovice I in Südmähren (ČSSR). Anthropologie, 9/1, 29–47.
Vokáč, M. 2004:
Suroviny štípané industrie v pravěku jihozápadní Moravy. Acta
Musei Moraviae – Scientiae sociales 89, 167–206.
Valoch, K. 1973:
Neslovice, eine bedeutende Oberflähenfundstelle des Szeletiens in Mähren. Acta Musei Moraviae – Scientiae sociales 58,
5–76.
Žaár, O. 2007:
Gravettienska stanica v Trenčianskych Bohuslaviciach. Nepublik. rkp. diplomové práce. Univerzita Konštantína Filozofa
v Nitre, Filozofická fakulta. Nitra.
Mgr. Zdeňka Nerudová, Ph.D., Ústav Anthropos, Moravské zemské muzeum v Brně v.o., Zelný trh 6, CZ 659 37 Brno;
e-mail: [email protected]
Mgr. Petr Neruda, Ph.D., Ústav Anthropos, Moravské zemské muzeum v Brně v.o., Zelný trh 6, CZ 659 37 Brno;
e-mail: [email protected]
Ing. Petr Sadovský, Ph.D., Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií, Vysoké učení technické v Brně,
Technická 3058/10, CZ 616 00 Brno;
e-mail: [email protected]
58
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CII, 2011

Podobné dokumenty

Aktuality 81 - Asociace pro urbanismus a územní plánování

Aktuality 81 - Asociace pro urbanismus a územní plánování legislativy a nárůst pracnosti vede oprávněně k hledání etalonu vyjadřujícímu určitý minimální standard. Bohužel dochází k tomu, že tento standard je kvůli některým závazným metodikám nepřekročitel...

Více

TECHNOLOGIE MICOQUIENU V JESKYNI KŮLNĚ

TECHNOLOGIE MICOQUIENU V JESKYNI KŮLNĚ v případě větších rozměrů, přičemž v metrické skupině „d“ (jinak výrazně méně zastoupené, n=5) poměrově převažuje. Společně s malým procentem jader v preparačním stádiu výrobního procesu to ukazuje...

Více

MORAVSK¥ KRU ML OV I V Moravsk˙ Kr u ml ov I V

MORAVSK¥ KRU ML OV I V Moravsk˙ Kr u ml ov I V i samotné paleolitické industrie, ale k jejich degradaci mohlo dojít i později (například ve stadiálech posledního glaciálu), takže dnes se nám mohou jevit vady výrazněji, než tomu bylo v době jeji...

Více

ACTA SPELEOLOGICA Vol. 2/2011

ACTA SPELEOLOGICA Vol. 2/2011 a rekonstruovat a interpretovat struktury, které po sobě zanechali neandertálci v dlouhém časovém období od konce eemského interglaciálu (cca 100 000 BP) do střední fáze viselského glaciálu (cca 40...

Více

Petrografie sedimentů - Katedra Geologie

Petrografie sedimentů - Katedra Geologie kulovitého, elipsoidálního nebo i nepravidelného tvaru, jejichž rozměry jsou řádově v centimetrech až decimetrech. Konkrece vznikají ponejvíce v porézním prostředí činností difundujících roztoků, r...

Více

PDF version.

PDF version. nami a částečně odkorněnou plochou mezi těmito hranami (obr. 40:J1). Těženo bylo ze dvou protilehlých podstav, nikoliv však zároveň a proti sobě, jak je tomu v bohunicienu. Prvně byla inic...

Více

PDF version.

PDF version. hroty doprovázené levalloiskými exempláři. Na lokalitě se překrývají vlivy dvou hlavních kulturních proudů charakteristických pro tranzitní období na Moravě - bohunicienu (levalloiská technika) a s...

Více