Přidání některých věcí k Grammatyce české příhodných: Tomu, kdoţ

Přidání některých věcí k Grammatyce české příhodných: Tomu, kdoţ

(162a)
Přidání některých
věcí k Grammatyce české
příhodných: Tomu, kdoţ
chce dobře, totiţ vlastně,
právě, a ozdobně česky mluviti i psáti
uţitečných.|
(162b)
J. B. P. čtenáři.
Poněvadţ od některých rozumných a učených lidí jazyk český zvláštní chválu má, ţe
by velikou k tomu, aby ušlechtilý a ozdobný byl, snadnost měl; i pro jakous zvláštní hladkost
pronunciationisi (et quandam veluti euphoniam),1 i pro velikou hojnost; čímţ obojím,
německý jazyk i jiné některé, v mnohých věcech převyšuje.2 Ale však kdyby byli ti, kteříţ by
svou práci k tomu také přičiniti, a sepsáním bedlivě vyhledaných nějakých regulí (tak
podobně jako jest v řeckém a latínském jazyku učiněno) nětco ponapomoci chtěli. Jakoţ sou
pak tito tří, totiţ Filomátes, Beneš, a Gzell, netco toho učinili; pročeţ zaslouţili ochotného
poděkování, ţe se aspoň počátek skrze ně stal, a příčina3 jest dána jiným, českého jazyku
milovným lidem, aby ti kteříţ by v tom s nětco více jiţ potom býti mohli, také i o větší
pokusili se věci.
Tou příčinouii i já, maje obláštní k českému jazyku milost, a od některýchiii poboţných
muţů příčinu sobě |(163a) k tomu danou,4 nětco sem byl toho, coţ mi se k grammatyce české
příleţeti vidělo,5 poznamenávati počal; a čta Grammatyku od kněze Beneše, a druhého kterýţ
slove Filomátes vydanou, nemalo sem toho tam do ní na některých místech vepsal; ostatek v
obláštní6 kníţku tuto tak shromaţdiv jakţ naspěch býti mohlo, příčinu opět další někomu dati
chtěje, z nynějších nebo budoucích, aby o tom šíře přemejšleje, nětco potom dostatečnější,
pořadně a srozumitedlně jazykem českým sepsal, a pro obecný uţitek všechněm vůbec vydal,
nebo sám k tomu, pro jiná zaměstknání pilná, dostačiti sem nemohl. Dosti mně na tom buď,
1
»hladkost výslovnosti (a pro jakousi libozvučnost)«
naráţka na předmluvu Viktorina Kornela ze Všehrd k jeho překladu traktátu O napravení padlého od Jana
Zlatoústého (Ioanna Chrysostoma); viz fol. 60a, 277b.
3
»podnět«
4
srov. fol. 2a, pozn. 3, 2b, pozn. 6
5
»s gramatikou českou souviseti (se) zdálo«
6
»zvláštní, speciální«
2
kdyţ sem jako k nějakému stavení materiam,7 dříví, kamení, a jiné věci potřebné shromaţdil,
a k prvním věcem, od napřed jmenovaných tří múţů sebraným, přidal.
Dí-liť kdo, ţe sem jen centones8 iv jakési tu spolu jako špalky sválel (jak tak někteří o
Gesnerovi9 slavnému sic muţi, mluviti směli,10 jimţ on v předmluvě11 potom dobrou odpověd
dal), nic se proto nebudu hněvati. Nazov sobě to jak kdo chce, t. třebas fleky12 a nebo kusy,
per me licet.13 Bude-li se pak komu zdáti, maxime vero hominibus , ingratis et
philautia corruptis, quorum gratia ne unam literam scribendam censerem,14 |(163b) ţe toto
všecko jest neuţitečné a matné,15 t. i prvnějších i mé o grammatyce české psání, proto ţe nyní
my řeči české, ne z knih se učíme ale jedni od druhých vůbec, děti od svých matek, chův, a
pěstounů etc.;16 ten by měl na to pomysliti, ţe grammatyka ne samému mluvení toliko učí, ale
řeč tu kteréţ vyučuje, v její čistotě<,> vlastnosti i ozdobnosti zachovává; ješto bez toho,
potomci předkům svým skrze knihy mluvícím snad by potom nerozuměli, jakoţ se tak
Vlachům přihodilo. Nebo kdyby nyní před obcí římskou mluviti měl Cicero, neb jiní jeho
tovaryší etc., i kdoţ by jim z obecného lidu rozuměl?
Pročeţ i já sobě, nerozumných lidí soudem a neprohledavostí, překáţeti v svém
předsevzetí nedopustil sem; chtěje raději dobrých a svatých múţů předkův naších milých
následovati,v neţli některých nesmyslné vysokomyslnosti se ostejchati. Svatý múţ, a slavný
mučedlník Boţívi mistr Jan Hus, v svém vejkladu na přikázaní Boţí v kapitole 40 přivii liteře
r,17 připomenuv nejprve Ezdráše onoho svatého přísný skutek,18 i dí: Take se mají přičiniti (t.
kníţata páni a rytířstvo i měšťanéviii) aby česká řeč nehynula. Pojme-li Čech Němkyni, aby se
hned děti česky učili, a nedvojili řeči. Nebo řeči dvojení, jest hotové závidění, |(164a)
roztrţení, popouzení a svár. Protoţ český král svaté paměti, Karel císař, byl přikázal
Praţanům aby své děti český učili; a na radném domu, jemuţ německy říkají Rathaus, aby
česky mluvili.19A jistě jakoţ Nehemiáš, slyšav ano dítky ţidovskéix mluví odpolu azotsky,20 a
neumějí ţidovský, proto je mrskal a bil; téţ by nyní hodni byli mrskání Praţané i jiní Čechové,
ješto mluví odpolu český a odpolu německy; říkajic tobolka za tobołka, liko za łyko, hantuch
7
»materiál, látku«
»slátaniny, kusy látky sešité dohromady, slepence«
9
Conrad von Gessner (1516 - 1565), nazývaný téţ „Švýcarský Plinius“, přírodovědec a polyhistor. Z jeho
rozsáhlého díla se humanistické filologické oblasti týká Bibliotheca universalis seu catalogus omnium
scriptorum locupletissimus in tribus linguis, Graeca, Latina et Hebraica exstantium […], I-IV, Curych 15451549; dále pokus o srovnávací studium jazyků Mithridates, de differentiis linguarum tum veterum tum quae
hodie apud diversas nationes in toto orbe terrarum in usu sunt observationes, Curych 1555.
10
»odváţili se«
11
předmluva k Bibliotéce
12
»záplaty«
13
»pro mne za mne«
14
»nejvíce pak lidem nevzdělaným, nevděčným a zkaţeným sebeláskou, kvůli nimţ bych nebyl ochoten napsat
jediné písmeno«
15
»ubohé, hloupé«
16
srov. M. Tulli Ciceronis Brutus sive de claris oratoribus, kap. 58, § 210: „sed magni interest quos quisque
audiat cotidie domi, quibus cum loquatur a puero, quem ad modum patres pædagogi matres etiam loquantur;
(„je velice důležité, koho člověk doma každodenně slyší, s kým od dětství hovoří, jak mluví otcové, vychovatelé,
matky“). Viz i Blahoslavovy Vady kazatelů, fol. 30v.
8
17
Výklad viery, desatera boţieho přikázanie a modlitby Páně, kap. 40, odst. R, rukopis z r. 1412; tisk: Dvamácti
článků víry křesťanské obecné, desíti boţích přikázaní a modlitby Páně Otče náš etc. výkladové, Praha (Konáč)
1520, Knihopis 3266; Erben I, 133-134; Hus, Opera omnia I, 189.
18
srov. 2 Ezd (Neh) 13,23-27
19
srov. Maiestas Carolina (návrh zákoníku Karla IV.), článek 19; Výbor z české literatury, str. 794
20
Azot, nynější Ašdod je město ve filištínském pětiměstí mezi Gázou a Joppen (nynější Jaffou). Po návratu Ţidů
z Babylóna obyvatelé Azotu protestovali proti novému opevňování Jeruzaléma, přesto však se někteří ze
ţidovských navrátilců ţenili s Azotkami; srov. 2 Ezd (Neh) 4,7; 13,23-24.
za ubrusec, šorc za zástěrku, knedlík za šišku, rendlík za tréroţku,x pancíř za krunýř, hynstkop
za konský náhlavek, marštale za konici, mazhauz za svrchní síni, trepky za chody, mentlík za
pláštěk, hausknecht za domovní pacholek, forman za vozataj.
A kdo by mohl všecko vypsati, jak sou jiţ řečxi českou zmátli? tak ţe kdyţ pravý Čech
slyší ani tak mluví, nerozumí jím co mluví; a odtud pochází hněv, závist, rozbroj, svárové, a
české potupení. To mistr Jan Hus.|
(164b) Jeden velmi učený a znamenitý muţ21 de lingua vernacula,22 velmi pěkně napomenutí
učinil; vide Locos Manlii Basileae excusos.23 xii Pročeţ vidí mi se, abych je slovo od slova
tuto poloţil. Graeci olim suam tantum linguam studiose excolebant; Romani praecipe suam, et
deinde addebant unicam peregrinam linguam nempe Graecam.xiii Nos neglecta lingua
vernacula, magna cum difficultate, simul duas peregrinas linguas discere et complecti,
Latinam primum, ac Graecam, si historiarum et artium cognitionem solidam nobis comparare
volumus, oportet. Caelestis doctrinae explicatio etiam Hebraicae linguae peritiamxiv flagitat,
ita nobis saltem plerisque ut necessarium, ita difficilimum est simul trium peregrinarum
linguarum studium, quod adimit nobis conatum excolendae et exercendae Germanicae linguae,
quaexv minime erat negligenda, iis praesertim qui aliquando publice causas agent, aut
concionabuntur. Sed objicitur. Nihil facilius est, quam in sua lingua recte loqui? At
respondeoxvi tales, Graecos et Latinos stulticiae et inanis curiositatis condemnare, quae gentes
a primis statim annis pueros at certam et venustam formam dicendi in sua lingua maximo
|(165a) cum labore et solicitudine consuefecerunt, et frequentissimas scholas habuerunt,
Grammaticorum primum, deinde etiam Rhetorum, in quibus iuventus varnaculae linguae
reflectum usum longa exercitatione dicendi et scribendi addiscebat. Sed fitxvii apud nos
temporum iniuria, ut studium linguae vernaculae non negligatur solum, sed etiam contemnatur,
et probro detur, si quis id usurpare videatur. Quare tandem satis graves poenasxviii damus
ignaviae nostrae, cum postea producti in coetus, ubi nobis offcii ratio necessitatemxix dicendi
imponit, aut conscientia nostrae infantiaexx obmutescimus, aut consternatione titubantes
trepidamus: aut ut illorum nihil contingat, tamen improprie, obscure, confuse dicimus, utpote
nulla prius exercitatione exculti aut confirmati. Quare hortator sum meis pueris, ut aliquam
saltem curam etiam maternae linguae discendae et exercendae a primis annis suscipiant, et
studiose observent, ac imitari studeant illos, qui proprie, eleganter, et sine affectatione
Germanice loquuntur. <Legant etiam privato studio Germanica scripta,>xxi maxime D. Lutheri,
Philippi,24 Iusti Menii:25 deinde etiam oratorum quorundam, utxxii D. Pontani,26 |(165b) in
quibus quid quemque deceat ac ornet observent, et affectatam grandiloquentiam, ut
alienissimam ab Ecclesiasticis, vitare discant. Proderit ad hoc quoque argumenta, quae latine
scribenda erunt, prius vernacula lingua explicare, ac deinde in peregrinam linguam convertere.
Nec parum iuvabuntur adolescentes, si interdum duo aut tres per ocium inter deambulandum,
21
nejmenovaný wittenberský pedagog, moţná Johannes Bugenhagen-Pommeranus (1485-1558), spolupracovník
Lutherův
22
»o ţivém národním jazyce«; zde se rozumí o němčině
23
»viz Loci Manliovy vytištěné v Basileji« ▪ Johann Manlius († kolem 1570), humanista wittenberského okruhu,
obdivovatel Melanchthonův, vydal šestisvazkové dílo Locorum communium collectanea a Jo. Manlio per multos
annos, pleraque tum ex lectionibus D. Philippi Melanchthonis, tum ex aliorum doctissimorum virorum
relationibus excerpta, et nuper in ordinem ab eodem redacta. Basileae (Oporinus) 1562-631, (Wolrah) 15652;
citát je z Locorum tomus III (De Ecclesia), secundum finis (De linguis), ve vydání Oporinově na str. 49n.
Wolrahově na s. 502n.
24
rozumí se: Philippi Melanchthonis
25
Justus (Jodocus) Menius, vl. jm. Jost Mening (1499 - 1558), zvaný „reformátorem Durynska“, humanista
wittenberského okruhu, ţák Melanchthonův, protivník Ossiandrův
26
Gregorius Pontanus, vl. jm. Heinse alias Brück (1483/86 - 1557), kancléř kurfiřství saského, právník a státník;
podílel se na sestavení Augsburgské kofese a zaslouţil se o zaloţení univerzity v Jeně
narrationes aliquas veras vel fabulosas commemorabunt, adhibito studio proprietatis, ordinis,
et elegantiae. Haec de lingua vernacula monuisse satis est.27 Aţ potud řeč toho dobrého muţe.
Ač pak to, coţ sem v kníţce této sepsal, a čeho po místech, někdy i obšírně dotýkal
(měv k tomu nejedny veliké příčiny,xxiii kterýchţ nevidí mixxiv se nyní vyčítati), nevšecko
vlastně k grammatyce přináleţí; ale poněvadţ mi se přináleţeti vidělo k vlastnosti i k ozdobě
řeči české, předce sem svobodně psal coţ mi na mysli bylo. Jako i slavný onen muţ Erazmus
Roterodamský, tak podobně v jazyku latínském učinil. Sepsalxxv knihu drahnou jíţ jmeno dal
Kazatel,28 ješto v ní některé věci k grammatyce, mnohé k retoryce, některé |(166a) i k jiným
uměním přináleţící poloţil. A však to vše, netoliko nebylo mu zle vykladáno, ale vděčně od
mnohých šlechetných lidí přijato, a výborně uţito. Nepochybujiťxxvi i já také, ţe i toto mé
sepsání ne všechněm v pohrdaní přijde, ale (některým aspoň) i vděčné bude,29 i snad v něčem
ne neuţitečné. Naposledy poboţného čtenaře za to ţadám, aby o mně tak nesmyslil, ţe bych
snad o slova, nebo způsoby mluvení, phrases etc., tak se mnoho hadrovati30 a nesnadniti chtěl,
aţ by to coţ většího jest, mezi tím hynulo, t. láska svatá. Nemyslímť jistě na to, vímť co a
pokud záleţí na slovích neb nezáleţí; aniţ co proti mně jest, mluv kdo chce jakými chce slovy,
kdyţ jen v věcech ouhonyxxvii není. Však pokudţ by na mně bylo, rád bych aby i vlastnost i
ozdoba jazyku našeho nehynula, ale rozmnoţena byla; abychom tak mluvili jakţ bychom sobě
dobře a právě rozuměti mohli, i bliţním k vzdělání byli. A z té příčiny, jakţ ,31 takţ
take i ,32 zapověděné od svatého Pavla 1 Tim<otheo> 6, i v těch menších věcech
aby se bylo varovano, za hodné a velmi potřebnéxxviii soudím. Vale.33|
(166b)
27
»Řekové kdysi velmi pečlivě kultivovali toliko svůj jazyk. Římané pak obzvláště pěstili jazyk svůj, ale posléze
k němu připojovali jediný cizí, totiţ řečtinu. Nám však, ponecháme-li stranou jazyk národní, je zapotřebí
s velikými nesnázemi obsáhnout a učit se nejprve dva cizí jazyky, latinu a řečtinu, chceme-li získat slušnou
znalost historie a svobodných umění. Vykládání boţského učení však naléhavě vyţaduje ještě zběhlost v jazyce
hebrejském. A tak aspoň pro většinu z nás je jak potřebné, tak zároveň i velmi nesnadné souběţné studium tří
cizích jazyků, jeţ nám znemoţňuje snaţit se o pěstění a cvičení jazyka německého, který rozhodně neměl být
zanedbáván zejména u těch, kteří někdy budou mluvit veřejně nebo budou kázat. Můţe se namítnout, ţe není nic
snazšího neţ správně mluvit vlastním jazykem. Odpovídám, ţe takové lidi Řekové a Římané odsuzovali pro
hloupost a lichou zvídavost; tyto národy navykly totiţ chlapce hned od útlého věku velmi pracně a pečlivě na
přesné i půvabné vyjadřování v mateřštině a měly velmi hustou síť škol, nejprve gramatických, potom také
řečnických, v nichţ se mládeţ učila správnému uţívání národního jazyka pomocí dlouhého ústního i písemného
výcviku. Ale u nás se díky nepřízni doby stává, ţe studium národního jazyka nejenţe se zanedbává, nýbrţ se jím
dokonce pohrdá, a ţe je hanoben ten, kdo je snad provozuje. A proto nakonec velmi těţce pykáme za svou
pohodlnost, kdyţ potom staneme ve shromáţdění a z našeho úřadu nám plyne nezbytnost mluvit: pak buď
oněmíme u vědomí své neschopnosti k řeči, nebo koktáme chvějíce se trémou, anebo i kdyţ se nic z toho
nepřihodí, mluvíme aspoň nesprávně, nejasně a zmateně, jeţto jsme se předem nevzdělali a nepovzbudili
ţádným výcvikem. A proto nabádám své chlapce, aby uţ od útlého věku začínali aspoň do nějaké míry pěstovat i
mateřský jazyk, aby se mu bedlivě věnovali a snaţili se napodobovat ty, kteří německy mluví správně, vkusně a
přirozeně. Ať také čtou při soukromém studiu spisy německé, zejména dr. Luthera, Filipa a Justa Menia a
posléze také některých řečníků, jako dr. Pontana; ať se u nich drţí toho, co jednoho kaţdého šlechtí a zdobí, a ať
se učí vyhýbat se hledané mnohomluvnosti, která je naprosto cizí muţům církve. Pomůţe k tomu také vykládat
látku, která má být sepsána latinsky, nejprve v národním jazyce, a teprve pak ji překládat do cizího jazyka. A
mladíkům velmi prospěje, budou-li si vţdy dva nebo tři ve volném čase při vycházce vyprávět nějaké příběhy, ať
skutečné, nebo smyšlené, a budou přitom dbát na správnost, řád a dobrý vkus. Toto stačilo připomenout o
národním jazyce.«
28
Ecclesiastes, seu de ratione concionandi (15351, 15392); spis týkající se hlavně homiletiky a pastorální
teologie
29
»přijde vhod«
30
»hádati se«
31
»slovní potyčky«; srov. 1 Tm 6,4
32
»prázdné mluvení«
33
»Buď zdráv.« ▪ Pozdrav čtenáři na konci promluvy bylo běţnou rétorickou konvencí
Aby pak řeč česká, ozdobná byla, potřebí jest, tomu kdo by ji tak cum laude34
uţívati chtěl, některých věcí v psání a téţ i v mluvení, velmi pilně šetřiti, o kterýchţto věcech
tuto obláštněxxix psáti začnu. A pro snadnější všeho toho coţ psati míním pochopení, rozdělil
sem to na sedm knih, neb artikulův velikých.
V první knize, nebo artykuli základním, napíši nětco o vlástnosti řeči české.35
V druhé knize, o figuře, jenţ slove metaphora.36
V třetí knize, o uţívání slov z jiných jazyků vzatých do češtiny; a přitom, i o
nasledovavání phrasi latínské neb i německé.37
V čtvrté pak, o té figuře velmi široké, kteráţ jméno má u latiníků enallage.38
V paté knize, o jiných některých menších figúrách.39
V šesté, catalògumxxx probatissimarum et elegantissimarum phrasium, vocum, ac
proverbiorum, přísloví obecných; et contra turpium atque ineptarum, fugiendarumquexxxi
locutionum, instituam.40
V sedmé naposledy dotknu některých věcí, kteréţ za to mám ţe nebudou |(167a)
nevděčné41 tomu kdoţ český jazyk a ozdobu jeho, proprietatem, puritatem, et ornatum eius, 42
miluje.43
Proč mi se pak vidělo, ty věci všecky tak prostě rozděliti, a v tom pořadku jedny za
druhými postaviti, nebudu se oznamováním o tom zaměstknávati; rozumný a bedlivý čtenář
snadně srozumí.
34
»chvályhodně«
fol. 167a – 219a
36
fol. 219b – 225a
37
fol. 225b – 234b
38
fol. 235a – 255b
39
fol. 256a – 271a
40
fol. 271b – 340b
»podám soupis nejosvědčenějších a nejvkusnějších obratů, slov a úsloví, přísloví obecných; a naproti tomu
nepěkných a nevhodných vazeb, jimţ je třeba se vyhýbat.«
41
»proti mysli«
42
»jeho správné uţívání, čistotu a ozdobu«
43
fol. 341a – 361b
35
První kniha
neb artykul základní.
O vlastnosti.
A tať se na dvé dělí, jedna jest samých slov, t. jednoho kaţdého slova kteréhoţ se koli
v mluvení uţívá; proprietas vocum, sive proprietas significationis.44
Druhá pak jest, ne tak v slovích jako v sloţení neb v spojováníxxxii těch slov; to u
latíníka slove phrasis,45 český se říká, ač nevelmi dostatečně, |(167b) generalis quam decet,46
způsob mluvení.
Té obojí vlastnosti tak šetřeno býti má, aby kaţdou věc kterouţ mluviti neb o níţ psáti
chceš, ne leckterejmis slovy, o samo to ať by lidé nějak jen srozuměli péči maje, vypověděl;
ale aby ji těmi slovy předloţil kteráţ té věci vlastní jsou. Jako, maje říci: pošleť Pán ţence na
ţeň svou, i řekl by: vystrčíť Pán ţence na ţeň etc.47 Přihází se někdy některým, ţe generaliter48
mluvívají aţ příliš, k čemuţ i v jazyku českém příhodná jakás slova mají; jichţ kdoţ často
uţívají, mohlo by se jim třebasi někdy málo nebo nic rozuměti.
Jako jednou jakýs pacholík přišed k hospodáři svému takto promluvil: Přišel k nam
vonej. On odpověděl: Kdoţe přišel a odkuď? Odpověděl orator49 ten: Ba tam z zavonomou, a
kdyţ hospodář vţdy se ptal kdo jest, i zpomenuv mladenec ţe toho hostě zná tovarýš kterýţ tu
u hospodaře byl, i dí: Ba vonejť jej zná. A tak pověděl i nepověděl, kdo přišel, odkud přišel, a
kdo jest ten jenţ ho zná. Takţ mnozí někdy neumějí (neb nemohou) |(168a) myšlení svých
jazykem a hlaholem, od Boha člověku k tomu daným, vyjeviti, vymluviti neb vypraviti.
Ale některým se zdá, ţe oni výborně mluví; velmi nevlastních, i slov i způsobův (t.
phraseon) uţívajíce. Jako příkladxxxiii dám na Filomatesovi, kterýţ v předmluvě své na
Etymologí českou, nevlastnost nevlastně káraje, tato slova poloţil: Mnohá slova neupřímě
z latiny vyloţili.50 Těmi slovy Filomat myšlení svého nepověděl, ale pro nevlastní poloţení
slova toho neupřímě, smysl posluchače jinam neţ náleţelo obrátil.xxxiv Neb toto myšlení své
Filomat chtěl, ale neuměl pronesti, ţe vykladači textu biblí, mnohá slova vyloţili nevlastně a
nezpůsobně i nesrozumitedlně, coţ by hodné bylo nápravy; a pravdu pověděl dobrý muţ.
LIBER Ī. xxxv Ale někdo, dobrý Čech jsa slova jeho soudě a z nich duchu jeho porozuměti
chtěje, takto by myslil, ţe Filomat předešlé vykladače, za lidi neupřímé, to jest lstivé, falešné
etc. má, kteříţ písma biblí zfalšovali; kdyţ by pak dále slyšel v čem tu neupřímost pokládá, t.
ţe místo ho kladli jeho, a třebas místo mu jemu etc., musil by se zasmáti, a třebas říci takto:
Parturiebant montes |(168b) et natus est ridiculus mus.51 Kdyţ o neupřímnosti pravil, jáť sem
myslil ţeť něco hrozného, grande aliquod facinus,52 nějakou velikou faleš na ty vykladače
44
»správné uţití slov (pro ně specifické) čili jejich zvláštní význam«
»slovní spojení, vazba, konstrukce«
46
»obecněji, neţ je vhodné«
47
Mt 9,38; L 10,2; srov. fol. 121a, 208b
48
»(vše)obecně«
49
»řečník, mluvčí«
50
viz fol. 58a
51
»Hory pracovaly k porodu a narodila se směšná myš« (Horatius, Epistula ad Pisones [De arte poetica] v.
139)
52
»nějaký veliký zločin«
45
pronese, a on pak co směšného praví; toť není neupřímost, ale nevlastnost etc. A tak hle
Filomát neměl říci neupřímě, ale měl říci nevlastně, neb neuměle, neb nepečlivě, neb
negrammatycky etc. Neţ kdyby to při přítomnosti těch na něţ mínil, promluvil, t. neupřimými
je nazval, tuším ţe by se byl obešel v slušnou odpověd.53
54
Ad locum illum, Philippens
2
řev sebe samého tím coţ jest.55 Měl poloţiti, seposita affectatione,
56
potius obvykle: zmařil, neb to slovo zapříti obecněji na zlou stranu se béře, a vykládá se
latíně negare, t. quando absolute ponitur sine particula.57 O Krystu pak víme ţe jest nezapíral
toho coţ byl, ale přiznával se k tomu, aţ se naň proto Ţidéxxxvi hněvali, pravivše mu: Ty (prej)
jsa člověkem, činíš se Bohem, a neb rovného Bohu etc.58 Nezapřel tedy Krystus Pán, ale
zmařil se; avšak tak, ţe nepřestav Bohem býti, človekem byl nízkým a muţem bolesti, jakţ dí
Izaiáš prorok, dotud dokudţ nedokonal vykoupení etc.59|
(169a)xxxvii Ač pravda jest ţe se toho slova také uţívá někdy dosti slušně; jako v oné písni
Samého se zapříti neníť jiného etc.60 ale tu jest drobet jiná significací, účastníkům Krysta
Pána to se trefí, kteříţ Adama starého, t. zákon hřícha, mrtviti mají. Ale Krystus neměv
zákona hřícha, všakxxxviii zmařil se, tím ţe způsob slouhy přijal, byv pan všeho.61
Ač chtěl-li by kdo v nějaké častce to i na Krysta tahnouti (jako v tom, ţe Krystus Pán
take samého sebe zapřel, kdyţ řekl v zahradě: Ne má vůle buď ale Otče tvá etc.62) nevelmí
bych tomu odpíral, ani se tu o slovo mnoho nesnadnil na tom místě, kdyţ by jen toto místo
Exinanivit xxxix se ipsum bylo vlastně, ut supra dixi,63 vyloţeno. Aby tak u Čechů zůstávil také
rozdíl jako u latiníků, kteříţ vědí co jest exinanire se et abnegare se ipsum.64
Nu jiţ bezpochyby, z těch a z těm podobných chyb, snadné jest srozuměti, ţe má-li
kdo býti dobrý mluvitel, potřebí jest muxl pilně šetřiti, nejprv vlastnosti slov.
Ale to šetřeníxli kdyby bylo bez opatrnosti, |(169b)xlii někdy by více škodilo neţli
pomahalo. Protoţ ku pomoci opatrnosti při tom, poloţím některé vejmínky;65 zvlášť pro ty
lidi, kteříţ ne na prostředku, od kraje odehnáni jsouce, zůstávají, ale hned k druhému kraji
běţí etc.
Vejmínka pak nejprv budiţ těch slov, kteráţ sou ač vlastní66 ale však neobyčejná
a nezvyklá, id est, usu nunquam recepta;67 byť pak i proti grammatyce nebyla, ale kdyţ jsou
proti zvyku. Jako, kdyby chtěje míti frequentativum od toho slova spasení, i řekl spasování.
νςγπ.xliii Nybrţ kdyby thema huius vocis68 chtěje mítixliv |(171a)xlv řekl spasuji, spasuješ etc.,
poněvadţ říkáš spasení, spasil, spasí etc.; jako říkáme zatracení, zatracuje, zatracuješ etc.
bylať by forma česká slov těch; ale Čechové dobří, ani jiní vůbec, nikdy toho neuţívali. A
také, jaká jest potřeba toho slova? Nebo maje a neb chtěje říci: Toť jest neb sou spasování
53
»ţe by si byl opatřil řádnou odpověď.«
»S oním biblickým místem z 2. kapitoly epištoly k Filipenským kdosi zacházel velice nevhodně, kdyţ řekl:«
55
Fp 2,7
56
»zanechav strojenosti, raději«
57
»klade-li se absolutně bez částice«
58
srov. J 5,18; 10,24-39
59
srov. Iz 53,3-12
60
Kanc. J. Roha, N 15, píseň M. Michalce Velmi jest potřebie kaţdému člověku
61
srov. Ga 4,1
62
srov. Mt 26,39; L 22,42
63
»jak jsem řekl výše«
64
»zříci se všeho (popř. zmařit se) a zapřít sebe samého.«
65
»výjimky, výhrady«
66
»správná«
67
»tj. nikdy nevešla do běţného uţívání«
68
»základ toho slova«
54
Boţí etc., i proč by neřekl in singulari: Toť jest spasení Boţí, a neb toť jest dílo Páně jimţ on
přivodí lidi k spasení etc. A také, to slovo pasování, lidem jiţ obecné, blízké jest toho slova
spasování; protoţ někdo chtěje třebasi potvořiti a přemítati takovou řeč, dal by tomu slovu
spasení tento rozum: spasování ţe jest mnohých lidí pasování; jako shromáţdění jest
mnohých lidí neb věcí hromáţdění. Protoţ lépe jest takových slov se vystříhati.
Item: mnozí uvěřovali v Krysta, jeden tak napsal; et hoc affectatum est.69 Item,
k témuţ podobné to slovo vzkřišování neb vzkřešování, frequentativum; téţ inusitatum, ac
ideo ineptum et ingratum, bezpotřebné, |(171b)xlvi quidam novitatis tamen avidi eo utuntur;70
a někteří z nedopatření, neţxlvii zvědí vypustí je, měvše a neb mohouce říci na tom místě
vzkříšení aneb kříšení takto, díš-li ty: Častá bývala zkřešování lidí věrných za první církve, rci
radše usitate:71 častá kříšení mrtvých etc.; aut per circumlocutionem elegantius:72 Často Bůh
za první církve moc svou ukazoval, mrtvých k ţivotu povolávaje, vel mrtvé k ţivotu navracuje,
vel mrtvým ţivot dávaje etc.
Praţák73 vyloţil ono slovo <Ad> Ephes<ios> 4 maledicentia, zlolejcnost;74 voluit
ludere in fingendis abstractis. Plane inepta vox, nunquam usu recepta.75 Lépe bylo poloţiti
zlořečenství, neb zlořečení, lání etc.; ač nejvlastněji podlé slova řeckého rouhání.
To slovo vrstevník a vrstevnice, coaetaneus, est equidem proprium, sed inusitatum;
lépe circumlocutione uti:76 jest jednoho s nim anebo |(172a) jednostejného věku.
Někdy vykladač můţe periphrasi uţiti, kdyţ by se zdálo ţe by příčinou vlastnosti77
tvrdost řeči se uvedla. Jako K Ţidům 12: kteříţ zapsáni sou v nebesích,78 lépe říci neţli v
nebesích zapsaných .
K témuţ podobná slova jsou, některých, jenţ buď latinou český mluviti chtěli, buď
latínskými slovy, v češtině ne neznámými, ano jiţ v obyčej vešlými, pohrdali, říkajíce
moudrouci, ješto mohli říci filozofí aneb filozofové. Ale český pověděti rozum latínského
slova vlastní chtěli. Nebo ti slouli filozofové u starých pohanů, jenţ moudrosti jiné učili a
sami jí milovnícixlviii byli.
Varia posset pro suo quisque arbitrio nova vocabula fingere, sed probata moneta79 est
potius utendum, caetera sunt rejicienda, ut non necessaria, affectata ac usu nunquam recepta,
et ideo inepta atque |(172b) ridicula; maxime si a sciolis proferuntur ex cacozelia.xlix Nam
viris, sapientia et autoritate praeditis, talia condonanda sunt. Hi enim inopia vocum atque
linguae totius dum proprie loqui student, subobscuri ac horridiores quandoque fiunt; ale ne
hned vše kusá jako s vocasem,80 ut dicitur.81
69
»a to je vyumělkované«
»sloveso opakovací; téţ neobvyklé, a proto nevhodné a nepěkné, bezpotřebné, někteří novotáři ho přece
uţívají; «
71
»běţně«
72
»anebo vkusněji s pomocí opisu«
73
Melantrichova bible z r. 1556/57; srov. fol. 146a, 103b
74
Ef 4,31 v Bezově překladu; Melantrich má zlolejčnost
75
»chtěl si pohrávat s vymýšlením abstrakt. Naprosto nevhodné slovo, které nikdy nevešlo do uţívání.«
76
»je sice správné, ale neobvyklé; lépe uţít opisu«
77
»kvůli správnému uţití (nějakého výrazu)«
78
Ţd 12,23
79
moneta probata je vulgátní překlad hebrejského
v Gn 23,16: Abraham souhlasil a odváţil Efrónovi
stříbro, jak on sám v přítomnosti Chetejců navrhl, čtyři sta šekelů stříbra, běžných mezi obchodníky.
80
srov. fol. 291a; v tomto úsloví „kusá“ znamená opice, „s vocasem“ je liška, Blahoslavova interpretace: „ne
kaţdému vše sluší“.
81
»Kaţdý si můţe podle vlastního uváţení tvořit nová slova, ale lépe je uţívat vyzkoušené mince, ostatní slova
jsou zavrţeníhodná, jeţto jich není zapotřebí, jeţto jsou vyumělkovaná a nikdy nevešla do uţívání, a proto jsou
nevhodná a směšná, a nejvíce tehdy, vystupují-li s nimi učenci ze snahy po nevhodné nápodobě. Muţům
obdařeným moudrostí a váţností lze zajisté takové věci prominout, neboť kdyţ se snaţí mluvit přesně, stávají se
70
Jako tato slova: zkrystiti, zkrystili, to jest k Krystu přivedli a s ním spojili, t. křesťany
z nás zdělali etc. – Item, moha říci: jako za prvních let neb časů, i řekne někdo: jakol na
prvíci.82
Z těch slov latínských sicut antea aut sicut olim; téţ z toho slova primitivus, na prvoti.
Item, moha říci |(169b) přikazaní Boţí plň, i dí někdo příkazy Boţí. Mandata: non
improprie quidem, sed inusitate et non necessario, habetur enim melius ac usu receptum
vocabulum přikázaní.83 Říci český příkazy jest podobně tak jako by latíně řekl mandationes
aneb mandatio; cùm usitatum et commodum vocabulum habeamus mandata aut mandatum.84
- Ad
3: kdeţto není servus et liber85 sluţebník a svobodník; proprium
equidem hoc est, sed inusitata ac ingrata vox;86 lépe říci svobodný.
Ale ţeť někdy i umělým a váţným |(170a) múţům v tom zkulhá a sfalšuje pamět,
takţe nemůţe se hned pojednou nahoditi to vlastní pravé slovo; i musí jiným v ten čas jako
věchtem předce zastrčiti mezeru;87 dum modo abest , et eruditionis insulsa ostentatio.
Talia sunt et haec vocabula, nova suta, inusitata:88 summovník,89 to jest, kniha summy
nětčeho v sobě zavírající; kazatedlník, kázání aneb zprávy kazatelům zdrţující kniha;
hromadník, hromady věcíli obsahující; cizokrajenín, alienigena etc. Item Jidáš ţe byl Krystů
peněţník,lii to jest vládař nad penězi Krystovými, totiţ šafář.
Lestněukladník, lestněpochlebník, zpupněmluvník,liii starobylosti, davnobylosti; et
similia multa, quorum autor B<ratr> M<a ěj Červ
>.90 Pracovník; někdo by pak řekl
harcovník. Insulsum figmentum; quasi latine dicerem indicator, moha říci obvykle nuncius.91
Item čím více domácníky jeho, domesticos; ineptus interpres.92 Item marnochlubitelé (licet
haec non sit nova, tamen iam olim obsoleta vox).93
Takové někdy některé slovíčko ţe by se nalezlo, i v knihách znamenitých |(170b)liv
muţův, etiam in bonis autoribus, jako in rythmis aut aliquo poëmate,94 ne hned sluší leckomus
jiţ nyní to všetečně haněti, a nebo bez soudu a potřeby drze následovati, a nebo sobě nětco
nespůsobného, a ovšem grobianského vymejšleti. Hájek95 a Proxenus,96 oba jiţ doktoři,
uţívají toho slova hovězí škola. Nějakáť jest to divná hovězí škola; musejí v ní bejkové a
krávy, volové i telata se cvičiti a učiti. I nevím čemu; a také nevím já kde jest ta škola, musíť
tam někde v Praze býti. Licet probe istis verbis taxari ab eis illum summum nebulonem
Mistopolum, hominem perditissimum et nequissimum, cui vix parem tota Bohemia habet. 97
někdy vzhledem k nedostatečnosti slov a celého jazyka vůbec poněkud temnými a neuhlazenými; ale ne hned
vše kusá jako s vocasem, jak se říká.«
82
srov. fol. 106a
83
»sice docela správně, ale není to obvyklé ani nezbytné, máme totiţ lepší a běţně uţívané slůvko přikázaní.«
84
»zatímco máme běţně uţívané a srozumitelné slůvko mandata nebo mandatum.«
85
Ko 3,11
86
»sice správně, ale je to nepouţívané a nepěkné slovo«
87
srov. fol. 290a
88
»jen kdyţ tu není sebeláska a hloupé vystrkování učenosti. – Taková jsou i tato nově ušitá neobvyklá slůvka:«
▪  - „sebeláska“; srov. 2 Tm 3,2:  , Vulgata: homines seipsos amantes „lidé milující
samy sebe“
89
srov. fol. 173a, 339a
90
»a mnoho podobných výrazů, jejichţ tvůrcem je bratr Matěj Červenka«; srov. fol. 334a-338b; 280b
91
»Nechutný výtvor, jako kdybych latinsky řekl indicator („oznamovač“), moha říci obvykle nuncius („posel“).«
92
»čeleď; nejapný překladatel.«
93
»ačkoli toto není slovo nové, ale zato jiţ dávno zastaralé«
94
»a také u dobrých autorů, jako v rýmované skladbě nebo v nějaké časoměrné básni,« ▪ rytmy – básně
rýmované; carmina („písně“) – básně časoměrné; srov. fol. 138a
95
viz fol. 95a
96
viz fol. 73b
97
»Moţná, ţe se těmito slovy po zásluze otírají o onoho dočista ničemného a daremného nejhoršího otrapu
Mystopola, jemuţ rovného stěţí najdeš v celých Čechách.« ▪ Jan Mystopol († 1568), kališnický kněz,
V oné staročeské písni Ve jmeno Boţí počněme, a dokudţ můţeme etc.,98 také jest i tato
clausula postavena: mocí Boţí vzkřešovali etc. – Lestněukladník,lv dixit ac scripsit quidam
bonus vir; inusitatum.99 Prostě mohl říci lidé lstiví, oukladní, a jenţ lstivě ukládají, vel lstivé
ouklady činí. Graeco more sic fingere verba composita in nostra lingua non decet, sed
consuetis uti, ut supra toties monui.100 |(173a)lvi – Krvavci idem dixit, id est viri
sanguinum;101 lépe bylo říci muţí krve lidské ţízniví,lvii aneb jako říkavali vůbec, zkrvavilí neb
vraţedlní. Někdo hloupý, slyše jmenovati krvavce, na krkavce by myslil; jakoţ se tak nedávno
jednomu přihodilo. t. impressorovi, kterýţ ty řeči Boţí tiskl etc., viţ tam v té knize.102 – Item to
slovo čtyřdný, quadriduanus; latinismus. D<octor> Hájek:103 čtvrtodenní zimnice; neobvyklé
slovo, a však lékaři mohou ho uţívati, snad mu zvyknou lidé. – Item, jeden B<ratr> J<an>
A<ugusta> v kázaní Summovníku O Antykrystu.104 chtěje podlé latínských slov svátosti
mistrovský jmenovati, takto absolutionem et confirmationem jmenoval: rozhřeš a biřm; moha
obvyklým způsobem řeči rozhřešování a biřmování, a passování, antiquae voces sunt.105
Baltheus militaris106 bylo znamení rytířství, ač staří říkali irmovati, abiecta litera b.107 Irmo,
halţe neb točenice108 lviii neb řetěz daný a vloţený na hrdlo. Podnes u Poláků irmo říkají tomu
jhu kteréţ se na hrdlo klade.
Huc pertinent et comparationes inusitatae.109 Nebo jakoţ u latiníků neříkají bonus,
bonior, bonissimus, ale bonus, melior,lix optimus; takť podobně u Čechů, neříkáme dobrý,
dobřejší, nejdobřejší, ale dobrý, lepší, nejlepší. Ač někteří ještě |(173b)lx tu inter gradum
comparativum et superlativum, peculiarem medium gradum constituebant,110 říkajíce (ut
Rohius noster piae memoriaelxi)111 lepší, nadlepší, nejlepší. Proprie quidem et erudite, sed non
admodum usitate.112 – Někteří říkali tichý, tišejší, nejtišejší; lépe však a obvykleji říci tisší,
nejtisší beranek etc. Pošetilého jednoho slejchával sem říkati lepší.113
Item, kdyby někdo říkal v obcném mluvení půjdu do rádného domu, moha říci
obvykle, do rathauzu. Ale ten způsob i to slovo, pertinet ad archaismum,114 jako i to:
Zákonníci v rádnicech svých (to jest, v místech těch kdeţ radu drţívali) mrskati kázali
apoštoly. Mat<ouš> 10: Vydadí vás do concilií a v radnicech svých mrskati budou
administrátor konzistoře podobojí, ostře vystupoval proti Jednotě bratrské. Byl pověstný svým oportunismem,
bezcharakterností, ješitností a zištností. Naráţí se zde asi na Mystopolovu snahu získat praţskou kolej Všech
svatých pod svůj dozor.
98
píseň táboritů; Kancionál jistebnický, str. 63; Kanc. J. Roha, P 17
99
»řekl a napsal jeden dobrý muţ; je to neobvyklé.« ; srov. fol. 170a
100
»V našem jazyce není vhodné takto podle řeckého způsobu tvořit sloţeniny, nýbrţ se má uţívat slov běţných,
jak jsem uţ tolikrát připomněl výše.«
101
»řekl týţ; to jest muţi krve;«
102
Ţaltář svatého Davida, proroka a krále velikého. Prostějov (Günther? ) 1562. Knihopis 17555. Viz i 334a338b. Zmíněným tiskařem byl tedy asi Jan Günther.
103
viz fol. 242a; srov. J 11,39
104
Jan Augusta (viz fol. 42a) před svým uvězněním, ve vězení i po svém propuštění pracoval na rozsáhlém
souboru kázání na celý rok. Tento Summovník měl za základ Augustovy sbírky biblických oddílů a textů
Register boţských slov, nebo Register pořádaný na celý rok
gruntovních řečí o kaţdé pravdě (vyd. po r.
1555, Knihopis 851). Augusta po propuštění z vězení dal Summovník tisknout, tisk byl však zastaven. Jedno
kázání ze Summovníku má název Svědectví starých Čechův o Antikristu.
105
»jsou starobylá slova«
106
»Vojenský pás«
107
»bez litery b.«
108
»náhrdelník neb stuha«
109
»Sem patří i neobvyklé tvoření druhého stupně (adjektiv).«
110
»mezi druhý a třetí stupeň poloţili zvláštní stupeň střední,«
111
»(jako náš Roh svaté paměti)«; viz fol. 3b
112
»Zajisté správně a učeně, ale nepříliš běţně.«
113
zřejmá písařská chyba (moţná za lepčí)
114
»patří mezi archaismy«
vás.115Beneš vyloţil: Vydadí vás do sněmů, a v školách svých mrskati budou vás. Nejvlastněji
jest říci podlé slova řeckého do rady. To slovo concilium latius patet;116 nebo rady a starší po
městech všudy mají, ale concilium jest sjezd zvláštnílxii veliký učitelův církve etc.
Rádnice staré slovo jest, iam obsoletum, non utimur eo;117 a take na tom místě se
netrefí; |(174a) nebolxiii to slovo řecké kteréţ tu stojí, t. synagoga, nemíní se na to místo kdeţ
se rady drţívají, ale kdeţ se lidé k sluţbám Boţím scházejí.
Item, z toho slova latínského armemini, ozbrojte se, t. oblecte se v zbroj. – Item, od
toho slova pohřeb, řekl by verbum derivando118 pohřebli; moha říci usitate119 pohřbili.
Takţ od toho slova závazek a zavazuji derivares adverbium,120 zavázaně Panu Bohu
posvětili. Videtur quidem proprie dictum; sed si introspexeris penitius, depraehendes vocem et
inusitatum, et inpropriamlxiv huic loco,121 lépe by řekl s závazkem, aneb per
circumlocutionem122 činivše neb učinivše závazek.
De verbis defectivis.
123
Náleţitě na tomto místě zmínku učiním de verbis defectivis, o níchţ toto krátce povím,
coţ i prvé při jiné příčině jest povědíno nejednou. Kdeţkoli voces istae deficiunt,124 nemají
býti uţívána; nebo proto defectiva slovou.
Ačkoli by se někdy zdalo ţe by nětco snad se mohlo naleztilxv i příhodného; ale však
šetřiti sluší zvyku, dobře a uměle mluvících lidí. Souť |(174b) pak slova defectiva: zřím, zříš,
zření, zříti, zření míti, zazřellxvi sem, vzezření; jsouc v zámutku k Bohu zří = zřejí (si liceret
dicere125), t. patří. – Dím, díš, dí, dítelxvii etc. – Rku, inquam: vyřknu; výrok Moravci říkají
místy. – Jím, pím, zabím, zabiji. – Vděk mi učinil, přími zavděk, lépe přijmi vděčně. – Jdu,
půjdu. – Připravuji, opravuji, zpravuji; carent primitivo.126 – Přečtu non habet praesentem,
nec participium; praeterito přečetši.127 – Vyšed. – Bez poroka, řekla jedna všetečná a mstivá
ţena, o dobrém muţi před jedním pánem: Jest pane bez poroka švec. On pohnúv se128 řekl: A
tyslxviii bez poroka kurva. To slovo bez poroka jest pravě české, ale deficit129 (nebo toliko
Moravci říkají ve vsech: Jáť sem tobě ten porok, t. nedobréť tuším); latíně říkají: Absit verbo
invidia.130 Pace tua dixerim131 (favetelxix linguis);132 s odpuštěním, račte odpustiti; hlupci
115
Mt 10,17
»má širší smysl«
117
»je zastaralé a neuţíváme ho«
118
»odvozováním slovesa«
119
»obvyklým způsobem«
120
»odvodil bys příslovce«
121
»Zdá se sice, ţe je to řečeno správně, ale nahlédneš-li hlouběji, shledáš, ţe to slovo je neobvyklé a na tomto
místě nepatřičné,«
122
»pomocí opisu«
123
»O slovesech defektivních« (tj. o slovesech, jimţ chybí některé tvary)
124
»tato slova nemají příslušné tvary«
125
»kdyby se to tak dalo říci«
126
»nemají základní sloveso«
127
»Přečtu nemá přítomný čas ani participium (tj. přechodník přítomný); minulý (přechodník) má přečetši.«
128
»uraziv se, nazlobiv se«
129
»nemá všechny tvary«
130
»Nevykládej si má slova ve zlém.« Srov. Livius, Ab urbe cond. IX 19,15; XXXVI 7,7
131
»Řekl jsem to s tvým svolením«
132
»buďte zboţní jazykem, budiţ posvátné ticho«; Horatius, Carmina III 1,2; později se uţívalo ve významu
„Neříkej nic, ticho!“
116
říkávají: Ctiţ tě (ťalxx) Pán Bůh lépe neţ já. Item Moravci: nebudeš mi porokovati, t. nebudeš
mi láti potom, ale zvíš ţes ode mne dobře koupil.|
(175a)
Appendix.133
Ještě i tohoto mi se nevidí pominouti, ţe vlastnosti slov někdy rozličně a rozdílně
brány neb formovány býti mohou, i při jednom slově. Jako to slovo kolomaz; někteří myslíce
ţe jest maz jímţ kol vozních pomazují, i říkají kolomaz; jiní myslíce na to, ţe říkáme maţ,
unge, maţ vůz neb kola etc. i říkají kolomaţ; jiní opět, myslíce na mast kterouţ pomazují kol
neb čehoţkoli, i říkají kolomast. A protoţ co by tu mělo býti vyvoleno, a kterého z těch
způsobů uţívano; na to výbornou reguli dává Horatius, ţe se šetřiti má, quid approbet usus,
quem penes arbitrium etc.,134 probata moneta gratissima,135 totiţ, zvyku obecného dobře
mluvících tím jazykem. I neslejcháme pak vůbec říkati kolomaţ, ani kolomast, ale kolomaz;
protoţ toho slova raději neţli oněch dvou uţívat se má. Nebo mohl by někdo vtipný a soudný,
rozličných vlastností a z toho slov sobě navymejšleti, a potom tak mluviti nebo psati ţe by mu
řídko kdo rozuměl; |(175b) říkaje kačicím blatničky, třešněm třesně, kozlu vřešťák. Ale to
sluší poručiti těm jenţ se na lesích kopčině136 učí, říkajíce sekeře straka, sukni svída, měšci
štír etc.
Takovým a těm podobným slovům, má zvyk a obyčejnost137 meze poloţiti; jichţ
přestupovatilxxi nesluší, leč by kdo za nemudrocha,138 drzího139 a pyšného jmín byti chtěl. Neţ
kdyţby kdy který potom věk přijal to které slovo, ut favore publice reciperetur ac
approbaretur, essetque in usu apud erudite loquentes,140 a to potom své místo jiţ míti bude,
byť pak říkali višněm visně, proto ţe visí<,> jako říkati obyčej poduška, protoţe pod ušima
bývá etc.
<Archaismi>lxxii
Druhé, mohla by býti i obyčejná někdy slova, ale snad jiţ z zvyku povyšlá, na něţ se
téměř zapomnělo: z nichţ uţíval-li by kterých kdy středmě, byla by figura jenţlxxiii slove
archaismus; pakli affectate et frequenter,141 tedy by byl barbarismus et stultitia.142 Jako, kdyby
často neb vţdycky, maje říci lepka, i řekl přilbice; a místo kordu šaršoun; maje říci mládenec,
i řekl by mladec, sedláci by pak řekli mlatec; |(176a) a maje říci jonák, i řekl by jinoch, kteréţ
to slovo ač jest pěkné a bylo někdy, et significatione et forma,143 z řeckého toho vzaté
eunuchus, a nebo z toho latínského iuvenis, ale tu se significací netrefuje, non enim quilibet
133
»Přídavek.«
»co schválí úzus, jenţ je rozhodčím atd.« srov. Horatius, De arte poetica (epistula ad Pisones), v. 71-72: quae
nunc sunt in honore vocabula, si volet usus / quem penes arbitrium est et ius et norma loquendi – která jsou nyní
v úctě slova, chce-li tomu „úzus, jenţ sám jen / o mluvě rozhodnout můţe, ten dává jí zákon a normu“ (překlad
R. Mertlík); viz i fol. 74b, 105a
135
»nejmilejší je běţná mince«; viz i fol. 172a, pozn. 79
136
loupeţnická zběř (se svým argotem)
137
»obvyklost, návyk«
138
»blázna, hlupáka«
139
»opováţlivého«
140
»aby bylo veřejně přijato a uznáno oblibou a aby tak vešlo do uţívání vzdělaných mluvčích,«
141
»strojeně a často,«
142
»hrubý jazykový poklesek a hloupost.«
143
»co do významu i tvaru«
134
iuvenis est castratus.144 Ale jiţ to slovo jinoch jest obsoletum,145 ačkoli jiného příhodného
nemáme. Nebo kleštěnec obscaena vox est.146 Ačť sou mnozí vykladači Nového zákona
uţívali toho slova, Mat<thaei> 19b: Jsou klešěnci kteříţ etc.147 Staří, na pargaméně psaní,
obecně tak mají; téţ i B<ratr> Lukáš,148 i Beneš. Někteří jiné slovo vzali, téţ dost nezpůsobné,
t. řezanci. Tak poloţil Plzenský149 a Klaudyán.150 Praţští151 a Horští,152 vyhýbajíce obému,
poloţili panicové; a dobře jest, i já tak sem vyloţil, přidav na straně druhé,153 ale to tam.
Item robenec staří Čechové říkali; robenec, robének, robě, robátko = děťátko.
Moravští sedláci chlapec; Poláci, poně parobek. Téţ staří říkali čistá roba; jako by nyní řekl
čistá čada.154 Roba někdy per contemptum155 říkají, |(176b)lxxiv t. šlundra.156 Robiti Slováci
říkají, operari, dělati. Někdy staří hýskovílxxv zpívávali: Robýnkulxxvi z cizí země naskladej
písní o mé ţeně; robýnku, t. mladenče.
Rov, staroslovanské slovce, hrob my říkáme, odtud Přerov, u Bečvy řeky, jako by řekl
první hrob. Slavný hrob byl u města, tu nad Předmostím,157 a Předmostí sloulo Staré město,
Zabečví158 pak bylo veliké město, šestnáct klášterů v něm bylo, pohřebové slavní. Ještě veliké
kosti obrův v vršku pod skalkou předmostskou vykopávají; zuby tak veliké jako pěst, jako
hlava člověčí etc.; ţebra jako břevence; i rohy veliké, teţ nalezávali. Veliké někdy to město
bylo. Dulcissima patria mea; nunc mihi varias ob causas fere invisa, maxime propter
sceleratum magiae artificium, imo veneficium, quod ex<s>tirpet Deus cito amen.159 Říkavali
také staří hrobka neb hrobky neb hřbítov; obsoleta vocabula. U Lítomyšle jště se říká
kamenná hrobka, na kamenné hrobce. |(177a) Poláci zákopám a nebo roklem poně160 grobi
říkají. Hrob to slovce, jest z němčiny. Moravci a i Čechové říkávali jama. Odtud
jamníci,161oni bezboţní naháči kteréţ Ţiţka zbil.
Zmek, adhuc nunclxxvii apud nonnullos est in usu,162 zmek, t. čert neb Satan; venit a
polonico163 smok = drak. – Item, maje jmenovati děla, i řekl by po staročesku pušky etc. –
Item, drzího, všetečného, a bújného, nazval by jasavým. – Item, staří říkali snabdí, my říkáme
144
»neboť není kaţdý mladík kleštěncem.«
»vyšlé ze zvyku, z uţívání, zastaralé.«
146
»kleštěnec je neslušné slovo.«
147
Mt 19,12
148
viz fol. 60b
149
viz fol. 41b
150
viz fol. 43b
151
viz fol. 103b
152
tzv. Bible kutnohorská: Bible, Kutná Hora (Martin z Tišňova) 1482, Knihopis 3
153
Blahoslavův Nový zákon, viz fol. 103b; ve vydání z r. 1568 má na fol. 30 in margine kleſſtěncy ke slovu
panicowé v textu
154
»hezké děvče«
155
»pejorativně, pohrdlivě«
156
»ţenská, ţenština«
157
Město Přerov se v 16. století rozkládalo jen na levém břehu Bečvy. Naproti němu na pravém břehu leţela ves
Předmostí (dnes součást Přerova). V hliníku cihelny u Předmostí se dodnes nacházejí v mohutných sprašových
vrstvách zbytky pleistocenní fauny i kosterní pozůstatky paleolitických lidí.
158
Zábečví je oblast jiţně od Přerova v širším okolí obce Bochoř; obecně slovo na Moravě znamená „pole za
řekou“
159
»Můj nejsladší domove, který mám teď z různých příčin téměř v nenávisti, především pro umění, či spíše
travičské umění čarodějnictví, jeţ Bůh nechť rychle vykoření, amen.« ▪ Naráţka na šířící se čarodějnictví; r.
1561 bylo v Přerově z tohoto důvodu upáleno několik ţen. Srov. V. Prasek, Organisace práv magdeburských na
severní Moravě a v rakouském Slezsku. Olomouc 1900, str. 141.
160
»prý«
161
přezdívka tajným příslušníkům zakázaného náboţenství, scházejícím se v jeskyních a roklích; zde jde o
adamity, které Ţiţka r. 1421 dal v Klokotech upálit a zbytek vyvraţdil téhoţ roku na Ostrově na Hamru
162
»doposud někteří uţívají«
163
»pochází z polského«
145
dţí stráţ, aneb bdí stráţný. Postavili snabditele, osadili neb postavili stráţ nebo stráţné,
snabditel, vigil, stráţný. – A maje říci kronykář, annalium scriptor, i řekl by letopis, jako M.
Codicillus164 v Pranostyce; est prorsus obsoleta vox.165 Item: naliť přide sám pán; jak by řekl
a toţť v tom přide sám pán. Item: naliť sem ostydla, t. aj hle jiţť sem ostydla. Item: anoliť
uhlavní sou nepřátelé, t. a oni pak sou uhlavní etc.
Item: jeliţ. V Písních tištění Severynova,166 |(177b) H 16:lxxviii Kteříţ byli hřiechem
zkaţeni, jinák nemohli zde býti opraveni, jeliţ ten kterýţlxxix hřiechy s lidí shlazuje svou milostí,
ráčil se ukázati.167 Item, Sixt z Otterstorfu,168 nejlepší sic Čech ze všech přítomných
praţských doktorů a mistrů, v Turecké kronyce Pauli Iovii169 list z sexternu b,170 lxxx takto
vyloţil: Aţ jeliţ za času Goda jsou poraţení.
Velmě, valde, staří říkavali; a i ještě někteří letní171 lidé tak mluví, j literu v dyftoňg ie
proměňujíce;lxxxi ale jiţ to z zvyku vychází, obsolescit;172 avšak někteří se naschvál tak říkati
učí a zvykají, ano jim to sluší jako svini kopí, leda se jen potvořil; jako pan Šimon z Českého
Ostrova.173
Zvící, Eritha<cus> napsal: Sluka jest čistý bystrý pták co koroptva, zvící i podobou těla;
kromě nos má dlouhý<,> ploský na prst. Sněz té lektvaře zvící vlaského ořecha = tak veliký
kus jako vlaský ořech. Staří lékaři čeští tak psávali.
Zahynuje, vetus mos coniugandi. Est quidem valde proprium et significans, sed tamen
obsoletum.174 Pan Řehoř Hrubý z Jelení, uţíval toho slova v svém výkladu |(178a) Františka
Petrarchy;175 ale nyní lépe místo toho říci hyne, bude i dosti vlastně i pěkně. – Boha se vše
bojí, a on pak sám nikohého, t. nikohoţ, ţadného. – Neroďte = nechtějte etc. Fortassis inde
dicitur, quòd parturiens semper vult perficere, et conatur summopere liberari onere suo. Enixa,
nitor.176 A tak neroďte, neusilujte; ale jest staré slovo (non est revocanda haec vox),177 můţ
bez něho býti. Neroďte býti opatrní, nechtějte. – Vece mu Pán = dí mu Pán. – Tadoby
kraloval Alexander Veliký, totiţ těch časův, neb těch chvílí. – Patřích u vidění, cernebam,
praeter<itum> imperf<ectum>; patříchu oní, eiusdem temporis, numeri pluralis; patříše on,
cernebat vel intuebatur, numeri singularis, praeteriti imperfecti. – Item, odjide, t. odšel. Jíše,
abibat, discedebat. Ita futurum pro praesenti aut pro praeterito imperfecto solebant veteres
ponere ojideša oba.178 – Dějeť se tato odtucha = odtušení, t. polechčení, dobrý trošt,
164
Petr Codicillus (Kodycyllus) z Tulechova (1533-1589), profesor řečtiny a matematiky na praţské univerzitě,
básník a překladatel; po Proxenovi ze Sudetu vydával v letech 1563-1589 minucí a pranostiky (rozumí se zde asi
minucí na rok 1567, srov. fol. 245a)
165
»je úplně zastaralé slovo«
166
Kanc. J. Roha; viz fol. 3b; Pavel Severýn z Kapí Hory († 1553/54), praţský tiskař (1522-1541)
167
píseň Chvalmeţ Boha, Otce mocného, jenţ Syna svého
168
Sixt z Ottersdorfa, zv. Raconicensis (po 1500-1583), staroměstský kancléř, literát, překladatel, historik;
spolupracoval s Jiříkem Melantrichem z Aventina na překladu a vydání bible.
169
Kníha o věcech a spůsobích narodu tureckého […] v řeči vlaské od Pavla Jovia biskupa Nucerinského
Karlovi Pátému Císaři oddaná i připsaná, Praha (Severin) 1540, Knihopis 3631; překlad a předmluvu pořídili
Sixt a Ambroţ z Ottersdorfa
170
sexternus je sloţka rukopisu o šesti dvojlistech
171
»letití, staří«
172
»zastarává;«
173
Šimon Vídeňský z Českého Ostrova (Vostrova) († po 1584), zakladatel moravského vladyckého rodu na
Jihlavsku a Třebíčsku;
174
»starý způsob časování. Je to sice velmi správné a má to dobrý smysl, ale přece je zastaralé.«
175
viz fol. 14b
176
»Snad se to říká proto, ţe rodička chce vţdy přivést svou námahu ke konci a všemi silami se snaţí zbavit se
svého břemene. Enixa (=slehnuvší) [od slovesa] nitor (= opírám se, usiluji)«
177
»toto slovo není třeba znovu zavádět«
178
»A tak staří často kladli budoucí čas místo přítomného nebo místo nedokonavého času minulého odjideša
oba.«
poskytnutí nějaké naděje. – Item, staří psávali nazyvání, místo vzyvání, |(178b) vocare,
invocare. 1 Cor<inthios> 1, kteří nazývají jméno Pána Jezu Krysta179 = qui invocant. – Mistr
Jeroným180 Husů tovaryš, dí o smrti: poviţmeţ jiţ co vskutce umíme učiniti (t. prvé mnoho o
smrti mluvívavše).181
K témuţ podobné jest to slovo staré bíše; o němţ já soud svůj krátce povím tento.
Nejprv toto pravím, ţe sou slova toho staří otcové naší, mnoho a dobře uţívali, nyní jiţ vyšlo
z zvyku. Předkům naším (kdyţ to slovo přišlo některým v ošklivost nejprv) náramně bylo
nelibo. B<ratr> Lukáš, muţ veliký a znamenitý, suo tempore theologus nulli in tota gente
nostra secundus,182 v předmluvě na Zákon Boleslavský183 nemalo na to horlil.184 Soudě bez
pochyby dobrý múţ, ţe kdyţ se dobrý zvyk v některých věcech opustí, nemalá k dobrému
většímu se upustí pomoc, a nový zvyk kdoví jaký bude. A co všetečným, k čemu odtud
příčina? Ut impune ineptiant aut insaniant; quod et factum fuit.185 Věděltě dobře svatý muţ,
ţe o sama slova není se co hádati; |(179a) logomachias fugiendas esse.186 Ale porozuměv ţe
se na mále tu nepřestane (jakoţ i dí, ţe k saduceům187 tudy mohla by býti cesta etc.), za
příčinou proměny temporis in hoc verbo bíše 188 v to slovo byl, budoucímu zlému podjíti
dopustiti nechtěl. Sic ta slova: In principio erat Verbum189 jiţ musí tak býti vykladána: Na
počátku bylo Slovo, a můţeť býti i bez škody; však tak, kdyţ budeme věděti, jaký jest rozdíl
v latině těch slov erat, fuit (o čemţ viţ Bezam,190 qui perpetuitatem huic verbo asscribit);191 a
kdyţ my v svém bylo utrumque tempus192 zavřeme.
Nebudeme-liťlxxxii pak dobře, a právě vlastně mluviti, kdyţ se jen dobře bude rozuměti,
musí na tom přestáno býti z nouze, kdyţ nelze jinak. Ač nemůţe se jinak říci, neţ ţeťlxxxiii jest
B<ratr> Lukáš příliš mnoho archaizmů, jakoţ v slovích, tak i v věcech zachovál, quod
omnino nulli imitandum est.193 Apocal<ypsis> 7: zčísti ho ţádný nemoţíše.194 Luc<ae> 1: a
nebíše jima syn195 etc. A takţ i v věcech, svatý múţ tvrdý byl; quia diligens lector fuit,
veterum,196 netoliko Augustýna,197 Hieronyma198 etc., ale také i theologů škotyských199 a
thomistů,200 s nimiţlxxxiv se Hus nemnoho meškal; pročeţ |(179b) i snadnější k srozumění jsou
knihy Husovy, neţli psání B<ratra> L<ukáše>. Odtud původ těch mluvení a slov: byt nebytný
179
1 K 1,2
M. Jeroným Praţský (asi 1380-1416), univerzitní mistr, významný teolog české reformace, upálen v Kostnici
181
citováno zřejmě z nějakého staročeského překladu díla Petri de Mladoňovic Narracio de Magistro Hieronimo
Pragensi. Ed. V. Novotný, FRB VIII. Praha 1932, str. 356
182
»ve své době první teolog v celém našem národě,«
183
srov. fol. 60b, pozn. Error! Bookmark not defined.
184
viz fol. 60b
185
»Aby beztrestně třeštili a bláznili, coţ se také stalo.«
186
»slovním potyčkám se máme vyhýbat.«; srov. 1 Tm 6,4
187
srov. Mt 3,7; 16,1-12; 22,23-34; Sk 23,6-9
188
»proměny času u tohoto slovesa bíše«
189
J 1,1
190
viz fol. 144b
191
»který tomuto slovesu připisuje význam věčného trvání«
192
»oba časy«
193
»coţ by vůbec nikdo neměl napodobovat.«
194
Zj 7,9
195
L 1,7
196
»protoţe byl pilným čtenářem starých autorů,«
197
viz fol. 144a
198
viz fol. 31a
199
viz fol. 57b
200
viz fol. 57b
180
et similia, quibus discrimina modorum essendi, ut loquuntur ipsi, exprimere conabatur. Hinc
et dura syntaxis: pravdy víry čtení; tres genitivi.201
Archaismus elegans et utilis.202
Avšak proto opět na druhou stranu věděti sluší, ţeť některá stará (ač jiţ téměř
některým lidem z obyčeje vycházející) slova hodně neměla by všelijak pomijína a vymítána
býti, ale pomaličku zase raději přivozována na pamět, a někdy týţ týţ i uţívána. Jako to, jehoţ
jiţ přeřídcílxxxv uţívají, jelikoţ, přepotřebné a výborné slovo, significantissimum.203 Jelikoţ =
in quantum, seu quatenus.204
Item, není také zlé i to slovce outěk, od utíkání; běţí na outěk; my říkáme v závod.
Item, ta slova: jej ţíva viděli = ţivého. Od polu ţíva nechali. Čerstva etc. Viz v Písních
D 15.205 Jst to starý accusativus casus. Origo |(180a) nominis huius est,206 staré slovce jehoţ
se jiţ neuţívá, ţím, to jest ţiv sem,lxxxvi vivo; ţíš, vivis; per interpositionem207 v, ţivíš, facis
vivere. Poláci ţiveš, vivis, zle ţivěš = zle si ţiv. Čechové: Jest zle ţiv s svou přítelkyní =
scortatur.208
Měj mne výmluvna.
Antiqua et elegans est vox tanútí, theologi ea utuntur.209 Ďabel vnúkaními svými činí
tanutí mysli. Quasi diceres210 ta hnutí,lxxxvii a neb hnutí ta, has suggestiones,211 ta mysli
počatečná hnutí, na nětco pomyšlení, uvrţení nětco v mysli jako kamének do vody. Veteres212
říkávali: ani mi na mysli netanúlo, t. nepřišlo, jakţ nyní říkáme.
Beneš K Řím<anům> 1: z víry do víry,213 agrestis mos loquendi.214 Lépe uti eleganti
archaismo215 z víry u víru.
M. Jan Hus utitur hac voce216 obilíce, zboţíce. Aby prej obilíčko a jiné zboţíce
nezahynulo.217 Primitiva vox est obilí; diminutiva odtud obilíčko.218 Ačť ne vţdy se nahodilo i
svatému muţi Husovilxxxviii všeho vlastně vykládati. Nebo v kázaní v Pondělílxxxix velikonoční,
vyloţil hospitalitas hospodařství.219 Nyní říkáme ochotnost a přívětivost k hostem, |(180b)
přijímání jich v svůj dům, do hospody. Hospodářství se slyší na statek a nábytky zevnitřní,220
201
»a podobné výrazy, jimiţ se snaţil vyjádřit rozdíl ve způsobech bytí, jak oni říkají. A to je téţ důvodem
neobratné syntaxe: pravdy víry čtení, tři genitivy.«
202
»Archaismus vkusný a uţitečný.«
203
»velmi výstiţné«
204
»nakolik, do jaké míry«
205
Kanc. J. Roha, píseň Nuţ všickni vesele svého Stvořitele: Aby v Galilei jej ţiva viděli
206
»Původ tohoto jména je,«
207
»vloţením«
208
»děvkaří«
209
»Existuje starobylé a vkusné slovo tanútí, uţívají ho teologové.«
210
»Jako bys řekl«
211
»ta hnutí«
212
»Staří«
213
Ř 1,17
214
»nevzdělaný způsob mluvy.«
215
»uţít vkusného archaismu«
216
»Mistr Jan Hus uţívá toho slova«
217
Výklad viery, kap. 40, odst. P; Hus, Opera omnia I, str. 187; viz fol. 163b.
218
»Základní slovo je obilí; slovo zdrobnělé odtud obilíčko.«
219
Postilla, aneb Vyloţenie svatých čtení nedělních, čtenie 22, odst. A, U pondělí po Velicě noci (S. Lukáš v 24.
kapitole); rukopis 1413; tisk: Postilla svaté paměti M. Jana Husi, Norimberk (Montan a Neyber) 1563, Knihopis
3261. Hus, Opera omnia II, str. #
220
»vnější vybavení, movitý majetek a uţitkové zvířectvo«
a nebo na hospodaření v něm; jako latíně říkají reculas suas disponere221 etc., t. svůj chudý
statček, hospodářstvíčko své opatřiti;222 supellectilem.223 Obilíce pak jest, jako by řekl troška
nějaká obilí, t. nemnoho. Est omnino quoddam medium inter primitivum et deminutivum.224
Takţ rovně: zboţí, zboţíčko, zboţíce etc.
Mnedle, to jest, pro mne; i nyní tak říkáme. Staří toho slova dle drahně uţívali, dle
mne, pro mne, dle času pro čas etc.
Item, toho slova, kteréhoţ staří obecně uţívali, škoda ţe jiţ tak z zvyku velmi vyšlo, t.
šlechtic (fortasse nomen cum re sensim evanescit225). Šlechtična diciturxc adhuc.226 – Panic
také z zvyku vychází; pannať ještě slove.
Tak podobně, staré slovo zboţný iam non est in usu;227 compositum manet228 bezboţný,
nepoboţný, .
Archaismus phraseon.229|
(181a) Některé staré phrases, ač nemají býti nyní uţívány, však v knihách starých mají své
místo, i mohou býti trpíny. Jako v té písni na přikázaní: měj jednoho Boha v čest.230 Item, ţeť
jemu z mrtvých oţiti.231 Téţ říkávali staří Bůh ví čemu se jest státi = co se má stati. Bůh ví co
mi se jest státi = co mi se má přihoditi. Haec et similia non sunt imitanda, licet in scriptis
veterum tolerari possint.232
Staré babky říkávaly (exclamandi formulis233 xci): Ach mý hoře, mý hoře = nastojte.
Ach nastojte na zlých ţivot ţeť sou se zrodili etc. Někteří ještě říkají nestojte. Moravky
loquaciores234 říkají inepte235 nestůjte, nestůjte, quasi diceres236 ach, ach.
Au pohříchu, ano jiţ nyní pohříchu; adverbialiter sonat, velut horrendum tuetur,xcii
torvum videtur.237 xciii
Ale necháţť tuto aspoň snad náleţitěji neţli jinde dotknu, některých slov jíchţ se často
uţívá, zvlašť v Zákoně Paně a kázaních slova Boţího, v nichţ jest veliká nejednostejnost. A
nejprv to slovo
evanjelium, to jest, jak staří říkávali, čtení svaté, anebo čtení |(181b) absolute, ţe sou
naších těchto časův začali také mnozí v jazyku našem toho slova řeckého uţívati, dobréxciv
jest, vlastníť jest slovo dosti a i v latiněť se ho uţívá dobře. A však jakţ prvé staří mnoho i
221
»uspořádat své věci, svůj stateček«
»zajistiti, zabezpečiti«
223
»výstroj, vybavení, zařízení, majetek«
224
»Je to něco uprostřed mezi slovem základním a zdrobnělinou.«
225
»snad ţe jméno pozvolna mizí s označovanou věcí«
226
»říká se dosud.«
227
»jiţ se neuţívá«
228
»sloţenina zůstává«
229
»Archaismus větný.«
230
Kanc. J. Roha, M 14, píseň To vědouce křesťané, ţeť Bůh svých neostane
231
ibid., N 3, píseň Pan Jeţíš Krystus pokorný, a svého Otce poslušný
232
»Tyto a podobné případy nejsou hodné napodobení, třebaţe se dají snést ve spisech starých autorů.«
233
»jako zvolací formuli«
234
»Moravanky hovornější«
235
»nehezky, nevhodně«
236
»jako bys řekl«
237
»zní příslovečně, jako hledí strašně, vypadá (tváří se) posupně.«
222
toho slova čtení uţívali, i ještě se ho dobře uţívati můţe, pěknější se však zdá a příjemnějšíxcv
jiţ, toto nové slovo t. evanjelium, a jest ovšem mnohem vlastnější neţli ono první. Nebo čtení,
vlastně jest lectio. Ale evanjelium jest dobré a potěšené zvěstování; tak jakţ ho svatí apoštolé
v svých epištolách uţívají. Sic ono také od jiných prvé k jiným věcem bývalo uţívano;238 o
čemţ není potřebí tuto vypravovati.
To slovo , scriba,239 nejednostejně v češtinuxcvi vykládali, i staří i noví
vykladači.V starých pargamenových psaných exemplářích stojí mistří lidu. Tak v Plzenském
tištěném,240 tak i B<ratr> Lukáš v tištěném na Karmeli241 poloţil. Praţské poslední tištění léta
1558,242 na některých místech vyloţili scribas zákonníky, ut Matt<haei> 21.243 A jinde pak:
učitele lidu; k smysluxcvii hledíce; poněvadţ se tím slovem míní, |(182a) lidé umělí v zákoně,
neb vědomí, neb zběhlí (jakţ Beneš vyloţil), ti totiţ kteříţ lidu kazávali, to jest, Zákon
vykládali v sobotní dny. Mně se vidí, ţe se můţe říci, někdy učitelé lidu; a zvlašť na
nekterých místech, jako Mat<thaei> 13g, omnis scriba doctus,244 všeliký učitel umělý. Item
Mat<thaei> 23: Posílám k vám moudré a učitele.245 A nebo zakonníci (pro obíraní se
s Zákonem, a jemu učení). Neţ ad verbum,246 podle slova latínského, mohli byxcviii nazváni
býti písaři, a nebo podle řeckého literníci. Ale bylo by to i lehkomyslně a směšně, i
nesrozumitedlně; a jest i druhé řecké slovo Mat<thaei> 20: ,247 to vlastně ad verbum do
češtiny můţe býti vyloţeno zakonník; nebo  jest zákon. A touţ hystorii předkládaje svatý
Marek 12,248 xcix nepoloţil toho slova , ale ; odkudţ snadné jest viděti, ţe ta
slova jednu a touţ věc zdrţují, a protoţ i jednostejně vykladána býti mohou.
, latíně princeps sacerdotum;249 tak obecný vejklad vzní, a Béza250 téţ ho
následoval. Někteří jako Erazmus,251 Calvinus,252 Castalio,253 vyloţili pontifex. Do češtiny
pak staří vykládali |(182b) (vide Mat<thaei> 2) kníţe kněţské,254 B<ratr> Lukáš255 téţ.
Plzáci256 téţ. Beneš: vrchní kněz. Někteří biskup etc. Kdyby mělo se podlé slova řeckého
vykladati ad verbum,257  biskup nejvyšší, jen pro rozdíl toho  ač by to mělo býti více.
c
Sed quia erat commune etiam aliis,258 protoţ etc. mohl by někdo ne nevlastně říci arcikněz, jako
se říká arcibiskup, arciděkan, to jest, jiných biskupů kníţe neb zprávce neb pán. Ale to slovo
238
slova  se dříve uţívalo v řečtině i ve významu „odměna poslu přinášejícímu dobré zprávy“,
„dobré zvěsti“, „dobré zprávy“, „vyhlášení nástupu nového císaře“
239
»písař« v klasické latině, v českých překladech bible »zákoník«, tj. ţidovský odborník v Písmu.  od  = Písmo, tedy „písmař“
240
viz fol. 41b
241
viz fol. 60b
242
Nový zákon, Praha (Melantrich) 1558, Knihopis 17107, nedochován; podle míst, která uvádí Blahoslav, se
text tohoto vydání asi příliš nelišil od znění v Melantrichově bibli z r. 1556/57 (viz fol. 103b)
243
Mt 21,15
244
Mt 13,52
245
Mt 23,34
246
»doslova«
247
Mt 20,18
248
Mk 12,28
249
»velekněz«
250
viz fol. 144b
251
viz fol. 4b
252
Johannes Calvinus, vl. jm. Jean Cauvin (1509-1564), francouzsko-švýcarský reformátor; Blahoslav zde má na
mysli asi Kalvínovy exegetické spisy a komentáře ke Starému i Novému zákonu.
253
Sebastian Castellio (Castallio), vl. jm. Sébastien Châtillon (1515-1563), švýcarský filolog a překladatel, zprvu
Kalvínův chráněnec, později odpůrce. Přeloţil bibli do francouzštiny a do latiny (Biblia una cum adnotationibus,
Basilej 1551); latinský překlad se vyznačuje samostatnou snahou o humanisticky klasický výraz.
254
Mt 2,4
255
viz fol. 60b
256
viz fol. 41b
257
»doslova«
258
»Ale protoţe to bylo slovo obecné i pro jiné významy,«
není obvyklé, to arcikněz; neţ jiné slovo jest, jehoţ se uţívá jemu podobné (a neb radějí dím,
totéţ slovo. Nebo staří kníţeti říkali kněz. Ano i nyní v Russí, kníţe slove kněz ruský,
moskevský, dummodo loco primitivi diminutivumci ponitur259) arcikníţe, t. kníţe vyšší jiných
kníţat etc.
Ale mně se vidí, starobylé zvyklosti při tom slovu se drţeti, t. aby  sloul u nás
kníţe kněţské; jako tak vyloţeno léta 1558 v Praze,260 Mat<thaei> 21.261 Neb sama pravda tak
káţe. Poněvadţ oní se kníţatům rovnají, a jejich tytulem jako kavka sojkovým peřím se
křtaltují.262 cii A pakliť kdo chce raději říci biskup, také mi se to zdá dosti býti příhodné. Nebo
et significatio et forma nominis, prorsus graecum illud nomen episcopus exprimit.263 Zvuk
slova řeckého podobný jest českému, a moc jeho neb vyznamenání jest jedna a táţ v obojím
jazyku. Vlastně zajisté |(183a) kaţdý biskup slouti by mohl i přihledač a neb dohlidač (kdyby
slušelo fingere nomina264). A ne pro jinéť biskup má tak slouti podlé pravdy, neţ ţe k jiným
kněţím dohlídá a o ně péči má, aby svou povinnost tak jakţ sluší konali etc. Jestli ţe pak
samo by jméno bylo bez pravdy, tedy by se ta osoba pravě srovnala s oněmi ţidovskýmiciii
arcikněţími neb biskupy neb kníţaty knězskými, kteříţ jen lakomství pilni byli, na povinnost
svou málo dbajíce, a neb zhola nic.
Item, vox illa graeca265 , nejednostejně se vykládá. Staří vykládají vladař; a
nezle, ač se zdá některým příjemněji říci hejtman; sit licet vox germanica.266 Ale jiţ slova
toho Čechové jako svého uţívají, a zdá se nezle trefovati; nam et radicales literae, ut Hebraei
loquuntur,267 egregie conveniunt.268 Někteří však lépe sobě libují to slovo vládař, velut magis
theologicum,269 a jako drobet váţnějšíciv neţli hejtman.
Item, to slovo , synagoga, quot frequenter occurit in Testamento,270 staří
vykladali nejednostejně. Někteří v zbořích; jiní v školách. |(183b) Klaudyán v svém
výkladu,271 toho slova zbor uţíval. Plzenští272 pak druhého, t. škola. Benešů výklad273 téţ,
Benacká biblí274 i Praţská275 aniţ které slovo jiné sám zvyk tu klásti dopustí. Ale ţe pak
někteří by mohli to plésti, t. školy křesťanské, s ţidovskými těmi nynějšími chrámy čili
jeskyněmi; zdá se na některých místech, ţe by se mohlo podlé vlastnosti řeckého slova, jehoţ
i latiníci uţívají, býti poloţeno, t. in synagogis eorum, v shromázděních; t. ne tu kdeţ se děti
učí čísti,cv ale tu, kdeţ kázaní se obecnému lidu činívají. Vlastněť jest  shromázďuji,
neb svodím spolu neb sháním; však ne všudy můţe ten výklad státi. Jako, díš-li: vypověděli ho
<z>cvi shromáţdění, nepěkně vzní; lépe tu stojí ze školy. Ač také by nezle bylo a vlastně sic ze
zboru; ale ţe by se to někomu zdálo pod pikhartsku. Mat<thaei> 9: Uče v školách jejich,
v zbořích, v shromáţděních;276 ne pacholata uče aneb děti, ale lidu obecnému čině kázaní.
259
»kdyţ se místo slova základního klade zdrobnělina«
viz fol. 181b, pozn. 242
261
Mt 21,15
262
»zdobí.« ▪ naráţka na známé bajky o kavce a pávu a o kavce a ptácích (srov. Phaedrus I.3, Graculus superbus
et pavo; Aphthonius 31, Μῦθορ ὁ τοῦ κολοιοῦ παπαινῶν τὴν πλεονεξίαν μισεῖν)
263
»i význam i znění jména přesně vyjadřuje ono řecké podstatné jméno episcopus (biskup).«
264
»nově tvořit jména, vynalézat nová jména«
265
»ono řecké slovo«
266
»ačkoli je to slovo německé.«
267
v hebrejštině jakoţto v semitském jazyce lexikální kořen slova tvoří tři kořenové souhlásky, tzv. radikály
268
»neboť i hlásky kořenové, jak říkají Ţidé, se výtečně hodí [pro češtinu].«
269
»jako teologičtější,«
270
»které se často vyskytuje v Zákoně«
271
viz fol. 43b
272
viz fol. 41b
273
viz fol. 4b
274
Biblí česká z r. 1506, viz fol. 64a
275
viz fol. 103b
276
Mt 9,35
260
Mat<thaei> 23: Milují přední, neb první stolice neb katedry v školách, neb shromáţděních,
neb v schůzích neb v sněmích.277 Předešlých let, některým kněţím a děkanům kališným,
pseudoëvanjelikům,278 zdálo se ţe nějakou |(184a) velmi protimyslnou věc nám učiní,cvii kdyţ
zbory anebo domy naše, nazývati budou synagogy. Říkávali synagoga litomyšlská,
boleslavská etc.; jako by to slovo, snad potupné nějak bylo. Ale nám jest a bylo to
jednostejně příjemné, nazovte oni sobě nás jak se jim líbí: synagoga, zbor, shromáţdění,
Jednota, třebas i sekta etc.; a řekněte třebasi všecko zlé lhouce pro jmeno a pravdu Páně; dosti
jest kdyţ nám dí: blahoslavení jste.279
To slovo ecclesia také se rozličně vykládá. Vlastně podlé slova řeckého280 mělo by se
říci svolání, a nebo jako Mistr Jan Hus píše, zbor,281 t. od sebrání neb sjití. A velmi by se
dobře trefilo, zvláště v epištolách apoštolských, aby nebylo říkáno: církvi efezské, římské,cviii
církve mnohé, t. mnohá shromaţdění věrných etc.; ale raději zboru a zborům. V Zjev<ení> 2:
andělu zboru efezského,282 lépe neţ církve etc. To pak slovo církev, aby se tedy uţívalo, kdyţ
se mluví o vší církvi a ne o některém zboru. Jako kdyţ díš: církev křesťanská, církev svítězilá,
církev římská, t. všickni římského biskupa poslušní. Ale kněţí kališní v Čechách a v Moravě,
zvlašť domnělí evanjelišové,283 toho slova církev uţívati nedavno počali, místo toho kostel;
|(184b) nebo se jim zdá, ţe tím slovem církev, zkazí slovo to nám obecné a dávno obvyklé
zbor. Jak mnoho i v té věci dovedou, skutek ukáţe bohdá, my se o slova hádati nemíníme,
modo salva sit veritas;284 logomachias285 apoštol zapovídá.286 Rovně jakoť sou tím velmi
mnoho dobrého zjednali, ţe nás někdy i zborníky nazývali. Ješto my jim pokoj davajíce
skutkem i slovem, nenazýváme jich proto ţe chodí do kostela, kosteláky a neb kostelníky nebo
kosteláři.
Pharisaei. To slovo nejednostejně od vykladačů bylo vykladáno, i dávno za předků
našich i nyní našeho věku. Mnozí to slovo kladli zakonníci; tak tiskli v Benátkách,287
v Praze,288 v Plzni,289 v Boleslavi po dvakrát290 etc. Šud v svém Výkladu čtení nedělních291
poloţil takto: v zákoně učení. Beneš za Erazmem jda292 poloţil tak slovo to bez výkladu jeho:
faryzeové; a dobře učinil. Neb kdo sou faryzeové víme, ţe nejpřednější sekta v Ţidovstvu,
jakţ Pavel svatý oznámil;293 ale v zákoně učení neb umělí, vlastně slouli scribae, ; a
ti by vlastně měli slouti, jakţ napřed povědíno, zakonníci neb v zákoně umělí, nebo učení
v zákoně umělí, neb uče<ní>cix v zákoně,cx a neb učitelé zákona. Faryzeus kdyţ [kdyţ] se
jmenuje, jiţ téměř i ti sedláci |(185a) rozumějí, ţe se tím míní nějaký pokrytý náboţník,cxi
tvarný a pošmourný,294 a vlastně tak má býti rozumíno. A také my k tomu slovu faryzej, tak
277
Mt 23,6
»novoutrakvistům«
279
srov. Mt 5,11
280
 znamená původně „shromáţdění svolané“ ()
281
Výklad viery, kap.XVIII: Ale by byl to slovo: ecclesia, takto vyloţil, ţe eklesia jest zbor, i byli by ne tak
zablúdili. Hus, Opera omnia I, str. 85-86
282
Zj 2,1
283
»novoutrakvisté«
284
»jen ať zůstane neporušena pravda;«
285
»slovní potyčky«; srov. fol. 179a, 166a, pozn. 31
286
srov. 1 Tm 6,4
287
viz fol. 64a
288
viz fol. 181b, pozn. 242, 103b
289
viz fol. 41b
290
Zákon nový, Ml. Boleslav (Klaudián) 1518, Knihopis 17096; Nový zákon, Ml. Boleslav-Na Karmeli (Štyrsa)
1525, Knihopis 17097; viz fol. 60b
291
viz fol. 157b
292
viz fol. 4b
293
Sk 23,6
294
»hezky se tvářící a licoměrný«
278
máme dobré právo jako latiníci, poněvadţ to slovo jest ne latínské ale ţidovské;295 cxii pročeţ i
Řekové i latiníci ho uţívají, jiţ mu obvykše jako i my.
Item to slovo publikán téţ jest v zvyku i u Čechů. Nebo kdo neví ţe publikáni byli
celní neb mejtní, jakţ říkají na Moravě, a ţe za zjevné hříšníky jmíni byli u Ţidů kteříţ by se
koli k nim připojili z Ţidovstva.296
Ale o ta slovacxiii kterýmţ i sedláci rozumějí, a učení snadně je vyloţiti podlé jich
vlastnosti mohou, netřeba se mnoho nesnadniti, neţ jsouťcxiv slova některá velmi nesnadná
k vyloţení; pročeţ se i škodlivá vidí v textích českých nejednostejnost. Dotknu některých.
Apoštol Pavel svatý na některých místech uţívá toho slova ,297 kteréţ máli pravě a cele vyloţeno býti, tedy jedním českým slovem nevím kdo by to učiniti mohl. Neb
zavírá v sobě nějakou pravou a jistou místnou298 i bezpochybnou jistotu, a z ní tu jakous
doufánlivou299 smělost, |(185b) kteráţ jest dobrého svědomí pravé ovotce; kteráţ kdyţ jest
v věcech Boţích, tedy člověka na modlitbě, nebo i kdekoli jinde, činí ne lekavého ale
dobromyslného, tak aby se neděsilcxv Boha, ale směle jako syn před otcem se postavil etc.; a
však ne drze ani zoufale ale příleţitě,300 jsa jist tím ţe nemůţeš od ţadného býti zahanben. To
slovo Pavel svatý poloţil v oném povědění znamenitém K Řím<anům> 14: Unusquisque suo
sensu abundet;301 coţ zle vykládali mnozí: Jeden kaţdý na svém smyslu dosti měj. Vlastně pak
má takto vyloţeno byti: Budiţ kaţdý v svém smyslu místně a právě ujištěn bez pochybování.
Item, to slovo ,302 vyloţíš-li svobodnost, přidejţ: v mluvení. Kdyby obyčejné
slovo bylo, mohl by říci svobodomluvnost. Svatý Ján 1 Kan.,303 kap. 3 dí:  habemus
ad Deum304= doufání máme k Bohu, ale vlastně takto: smělost neb smělou doufánlivost
v mluvení máme k Bohu, to jest, směle můţeme mluviti před Bohem coţ nam potřebí.
Item, to slovo ,305 K Řím<anům> 8: očekavání stvoření,306 očekaváť
etc.; |(186a) tento smysl jest: Nebo pečlivé i tesklivé shovívání307 (a jako okénkem vyhlédání)
všeho stvoření, očekává toho zaslíbeného vysvobození etc. A jiných k těm podobných slov
jest mnoho, při kterýchţ vykladači se nesrovnávají.
Nota.308
Ale ať i toho dotknu, coţ povědomí starých věcí dobře vědí, ţe mnohá slova, i s těmi
věcmi kteréţ znamenaly, voces et significata earum,309 jiţ pominula. Kdyby nyní těch slov
mělo uţíváno býti, řídko by jim kdo rozuměl. Jako řemdihy,310 sapě,311 a jiní nástrojové
295
z hebrejského
perušim „(ti) oddělení“
srov. Mt 11,19
297
»naprosté přesvědčení, jistota«
298
»pevnou, konkrétní«
299
»důvěřivou, nadějeplnou«
300
»přiměřeně, náleţitě«
301
Ř 14,5
302
»svobodné mluvení, svobodomyslnost, otevřenost v řeči i jednání«
303
»1. kanonická epištola svatého Jana«; jako kanonické (katolické) jsou označovány epištoly 1 P, 2 P, Ju, 1 J, 2
J, 3 J
304
1 J 3,21
305
»touţebné očekávání«
306
Ř 8,19
307
»starostlivé i touţebné vyčkávání«
308
»Poznámka.«
309
»slova a jimi označené významy«
310
»palcáty, palice«
311
»zbraň podobná motyce, kopáči«
296
bojovní. Ano snad po časích, nebude vědíno co jest to sudlice,312 poněvadţ se jiţ toho nástroje
neuţívá.
Tak sou podobně i jiných některých dávno bývalých věcí jména; jako u ţáků a
kněţí,cxvi to slovo pendýna, kniţky s pendýnou. Říkávali staří tak, míníce kníţky tak svázané
aby okolo nich ocasy, to jest zbytky kůţe visely; za něţ bycxvii buď neseny býti mohly kníţky
v rukou, neb na pás zavěšeny podle starého obyčeje. Pendina, pendens pars corii quo tectus
est codex.313 Nyní jiţ není obyčeje tak vázati knih; protoţ i slovo to téměř zahynulo. |
(186b) Však někteří archaismi mohou ještě trpíni byti, zvláště starým lidem. Čistý zkomonilý
jonák, t. vzrostlý; ad corpus pertinet, quasi diceres: procerae staturae iuvenis.314 Zpanilý,
pertinet et ad corporis staturam et ad mores benecxviii formatos.315 – Jiţ kuřicxix pějí k svitání,
k světu, t. k svitu, t. k svitání, pějí kuři, kury pějí, kuropění. Poláci říkají kohoutu kur, kuři;
slepici kokoška. – Děti pějou páteř, Moravci říkají. – Staří citabant locum ex propheta:316 Pro
hrst ječmene a ukruch chleba pochlebovali lidu etc.,317 t. pro krajíc chleba; nedávno starci
říkávali krajec. Non adeo turpis archaismus, tamen non imitandus.318
Corollarium.319
K vlastnosti slov šetření, také mi se vidí ţe příleţí320 cxx i toto ještě znáti, kde, kdy,
komu etc.; t. na kterém místě, který čas, jakécxxi osobě, kterých neb jakých slov uţívati sluší; =
observare decorum.321 Nebo jinak mluví sedláci v krčmě, jinak řemeslníci na verštatě,322 jinak
řečník před právem,323 jinak pán poddaným etc. jinak kazatel shromáţděným všechněm lidem
etc. |(187a) O čemţ ač by musilo příliš mnoho psano býti, kdyby kdo mnoho toho ukazovati
chtěl; ale moudrým sluší toliko napovědíti, ostatku vězte nechaţť se dovtípí. Příklady
některými nětco toho poukáţi.
Jaká by neslušnost byla, kdyby kazatel, osoba váţná, před mnohými rozumnými, ne
k ţertování ale k váţnému a náboţnému mluvení, slyšení, nejvyššího králecxxii nebeského slov
shromáţděnými,cxxiii text oné Páně řeči podle výkladu Benešova čísti měl takto: Proste pána
ţni, ať vystrčí ţence na ţeň svou etc.;324 jako by někdo své hostě pro přílišnou nezbednost a
nešlechetnost z domu po hlavě vystrčiti chtěl etc. Sed hac de re alibi plura.325 A zase hned
špatného toho slova proměněním,cxxiv oratio reddetur gravitatis et maiestatis plena,326 kdyţ díš:
ať vyšle, a nebo ať pošle etc. Jak by se smáli u dvoru kralovského, kdyby některá rada
kralovská řekl jiným spolu tovaryšům: Raďme k tomu pánu našemu, ať vystrčí posly neb
legaty etc.
312
»bodná zbraň s několika hroty«
»visící část kůţe, kterou je svázána kniha«
314
»vztahuje se na tělo, jako bys řekl „mladík urostlé postavy.“«
315
»vztahuje se jak na urostlou postavu, tak na dobré mravy.«
316
»uváděli místo z proroka«
317
Ez 13,19
318
»Není to zrovna ošklivý archaismus, avšak nemáme jej přece jen napodobovat.«
319
»Dodatek.«
320
»patří, náleţí«
321
»dbát na slušnost«
322
»v dílně«
323
»u soudu«
324
Mt 9,38; L 10,2
325
»Ale o té věci více na jiném místě«; srov. fol. 121a, 167b, 208b
326
»vznikne řeč plná váţnosti a důstojnosti.«
313
Item. Téţ kdyby četl, Mat<thaei> 4, řeč ďablovu mluvenou ku Pánu těmito slovy:
Hoď sebou dolů,327 velmi by bylo nezpůsobno; |(187b) mnohém případněji díš půsť se dolů
nebo sskoč dolů.
Item, kdyby ona slova četl v Pašiji, o děvce na Petra hledící: I vytříštila naň oči své a
řekla mu etc.328 Kdyby tak čteno bylo doma někde u někoho, a ne v společném shromaţdění
(ješto329 by se tomu i kdo zasmál, ne tak by bylo neslušno jako tuto), snad by ta vlastnost
mohla státi. Ale v spolku takovém, lidu k náboţenství shromazděného, lépe bylo méně
vlastními slovy, váţně a poctivě říci: pilně naň pohleděvši, nebo popatřivši, a nebo patře na
něj s pilností.
Jeden dobrý muţ, v kázaní mezi jinými slovy i toto řekl: Nemohlo jest pokolení lidské,
jinak neţli semenem ţenským vykoupeno byti. Respexerat haud dubie locum Genes<is>:330
Símě ţeny potře hlavu hada.331 Ale jest jako nezpůsobně povědíno, lépe jest vyhnouti
takovému mluvení. A kdyby kdo na schval, maje to za ozdobu, tak mluvil, merito ineptus
habendus esset, meo quidem iudicio. Licet contra grammaticam non peccavit;332 nebo
nemohlo <se>cxxv říci símětem neţ semenem, sic enim recte formatur ablativus instrumenti;
verum contra decorem usus est hac voce, obscoenum enim quiddam sonat in hoc loco.333
Poněvadţ takových slov uţívání imaginationem |(188a) in animis auditorum posset forte
facere ridiculam, atque ita non ad gravitatem quam exigit, locus, tempus, et personae, sed ad
iocum et risum eliciendum faciunt; diligenter et haec cavenda sunt.334 Spravedlivě varovati se
má kaţdý rozumný, těch neslušností, a šetřiti jiţ řečenýchcxxvi věcí, si eruditus et non rudis ac
ineptus haberi vult.335
Někteří pak v takovouţ podobně, ač ne v tak škodnou, ubíhají vadu; vlastnosti slov
nebedlivě a negruntovně, neţ tak jen po vrchu soudíce, i odvrhou dobré slovo příhodné a
vlastní, a jiné méně vlastní na to místo dadí; a potom tak přivyknou toho slova uţívati, jichţ
někteří 336 potom hned následují ut supra.337 Jako u příkladu. Elegans et gravitatis
plena est vox theologica povolání;338 kteréţ někdy někteří majíce poloţiti, i kladou místo něho
jiné, t. zavolání; nebo tak po vrchu zdá se býti pěkné a obyčejné, nebo říkáme: Zavolej otce
neb matky, Jana<,> Pavla etc., zavolej na retuňk339etc. Ale kdyţ se opravdově pohledí na ta
obě slova, pozná se obé býti velmi vlastní a obecné i pěkné, však tak, ţe jedno na jednom
místě, pěkně vlastně a náleţitě stojí, a druhé téţ na druhém, ale ne obě |(188b) a kaţdé na
jednom i druhém, aniţ jedno druhého lepší jest, ale kaţdé na svém místě výborné; jako pán a
zeman, kaţdý a oba v svém stavu dobří etc. Zavolání jest slovo domácí, verštatní, non
theologicum.340 Říkáme vlastně a dobře: zavolej pacholka, děvky, dělníků etc. Item, kdyby
někdo někoho příliš hrubě zavolal hlasem nezpůsobným, mohl by někdo říci: Ej čistšího
327
Mt 4,6
L 22,56
329
»i kdyţ«
330
»Bezpochyby naráţel na místo v Genesi:«
331
Gn 3,15
332
»po zásluze by ho bylo moţno povaţovat za nejapného, aspoň podle mého soudu, třebaţe se neprohřešil proti
gramatice;«
333
»tak se totiţ pravidelně tvoří ablativ nástroje [tj. instrumentál]; uţívat toho slova je však nevkusné, neboť zde
to zní jaksi neslušně.«
334
»mohlo by snad vyvolávat v myslích posluchačů směšné představy, takţe tato slova neslouţí k váţnosti, jak si
to vyţaduje místo, čas a [zúčastněné] osoby, nýbrţ vedou k ţertům a k smíchu; i toho je třeba se bedlivě
vystříhat.«
335
»chce-li být povaţován za vzdělaného a nikoli za hrubého a nejapného.«
336
»špatní napodobitelé«; viz fol.121b
337
»jak bylo uvedeno svrchu.«
338
»Vkusný a plný váţnosti je teologický výraz povolání;«
339
»o pomoc«
340
»nikoli teologické.«
328
zavolání, a ty pravý slavíček.341 A tak zavolání jest samo na někoho křiknutí, a neb hlasem
jeho pojmenování (ut dixerunt veteres)342 etc., to jest, návěští dání aby poslouchal co mu dále
díš; aneb díš-li: pacholče pán volá, tu míníš aby šel pacholek ku pánu.
Ale to slovo povolání, verbum est theologicum, iam dudum usitatum,343 zvláště u nás,
a u předků naších; a znamená anebo zdrţujecxxvii v sobě, netoliko někoho přivolání k něčemu a
neb k někomu, ale znamená, ustavení někoho v nějaké povinnosti etc. A tu jest jiţ metaphora
valde elegans;344 neb jakoţ zavolaje pán pacholka, poví neb poručí mu nětco činiti, takţ tuto
osoba bývá povolána, ne zavolána (neb ne v bouři pán ani v hřmotu, ale v tichém větříčku, in
levei sibilo;345 jako aniţ |(189a) Samuel křikem byl povolán, ale tíše, pěkně, tak ţe se
Samuelovi zdálo ţe ho ten stařeček Elí volá.346 Item ne zevnitřně347 toliko zavolává sluh
svých k sluţbám, buď duchovního neb i posvátného knězství, ale povolává i vnitřně a to ne
vţdycky hned prudce, ale pomaličku, nepatrně;348 a tak nezavolá, ale právě povolává, ut fere
frequentativa significatio aptissime huc conveniat)349 váţně, poboţně, před jinými (zvlášť
k sluţbě církevní etc.) publice;350 a tu se smlouva děje, podle toho potom, povinností
předloţení etc. i takţ potom to všecko, čehoţ s tím povoláním, i při tom neb po tom povolání,
tu došla ta osoba, k čemu posvěcena etc., to slove povolání.
Tak předkové naši toho slova uţívali, slušně351 velmi a váţně; onoho druhého
nechávali k domovnímu a verštatnímu uţívání, aby onono theologicum zůstalo vzácnější a
váţnějšícxxviii etc. Ale dostiť jest jiţcxxix příliš o tom slovu.
Item, toho slova poboţnost, někteří in malam partem352 uţívají. Jako, jeden napsal:
falešnými poboţnostmi etc.; měl říci náboţenstvími, nebo to slovo poboţnost, tantum in
bonam partem;353 ale náboţenství, in utranque accipitur.354 |(189b) Ale ten neuměle slova
Erazmova byl vyloţilcxxx falsis religionibus;355 putabat indifferentem esse unum harum
duarum vocum.356 Nebo téţ i na jiném místě učinil, vyloţiv ta slova: per tot religionum,
formas, skrze tolik forem poboţností.
A snad by i toho neškodilo dotknouti, ţe někteří velmi dětinských slov uţívají,
k chůvám se teměř přípodobňujíce, contra decorum.357 J<an> A<ugusta> ponejprvíčky; non
theologi sed puelli vox est.358 Viţ o tom níţe fol. <225a>.cxxxi
Potuďcxxxii dosti buď o vlastnosti slov.|
341
viz fol. 290b
»jak to vyjádřili staří«
343
»je teologické slovo, jiţ dlouho uţívané,«
344
»velmi půvabná metafora;«
345
»v lehkém šumění«
346
srov. 1 Král (1 S) 3,4-8
347
»vnějškově, navenek«
348
»neznatelně, nenápadně«
349
»takţe se sem nejlépe hodí význam téměř frekventativní«
350
»veřejně«
351
»vhodně, náleţitě«
352
»na zlou stránku, v horším významu«
353
»pouze v lepším významu«
354
»chápe se v obojím [významu].«
355
Vartovský; viz fol. 159b
356
»domníval se, ţe je lhostejné, kterého z těchto dvou slov uţít.«
357
»proti slušnosti.«
358
»neni výraz teologa, nýbrţ malého chlapce.«
342
(190a)
O druhém dílu vlastnosti,
jenţ jest,
Proprietas phraseon.
To jest, o způsobu vlastním a obvyklém skládání slov jedněch s druhými, a tak
formování řeči.
Vlastnost pak způsobův skládání slov v tom záleţí, aby jakţ české řeči obvyklost
ukazuje slova s slovy byla vázána neb spojována, ut inter se partes orationis debito ordine
copularentur, ex quibus intelligibilis et apertacxxxiii efficeretur oratio.359 Coţ příkladové tito
vysvětlí.
Bona et probata phrasis,360 dobré, vlastní, a srozumitedlné i obvyklé sloţení slov jest
(jako u příkladu) toto říci: podej mi noţe, čepice, rukavic, konve etc. Ale zlé jest a pokaţené
sloţení slov týchţ, takto vznějící: podej mi nůţ, čepici, rukavice, konev. Tak mluviti, jest
ušlechtilou české řeči vlastnost, jiných jazyků způsoby nakaţovati.
Takový způsob mluvení, jest částkou z němčiny, est germanismus;361 a častkou
z latiny, ac potest vocari latinismus.362 |(190b) Němci nemajíce rozdílnosti casuum363 jako my
(nebo u nich nominativus, genitivus, dativus etc., samými artykuli 364 napřed přidanými se dělí,
co u Ţidů, a ne terminací,365 jako u latiníků i u Čechů). Protoţ tak mluviti: podej mi ten nůţ,
podrţ mi ten kůň etc., jest němčinou zatrhati. Vykladač modlitby císařské 1566366 poloţil:
Tvou Boţskou milost k hněvu jsme popudili; měl říci Tvé Boţské milosti etc.
Item, latiníci activo verbo accusativum casum adjiciunt,367 takto říkajíce: porrige hunc
cultrum, da huc cultrum, abjice hunc gladium;368 jako by český řekl: podej sem ten nůţ.
Ale u Čechů, licet quaedam verba accusativum adsciscunt,369 jako zavrţ ten meč,cxxxiv
ztřískej ten hrnec etc.; tamen alia et quàm plurima, ablativum casum regunt, loco
accusativi.370 Jako podej noţe, konve, meče; přiveď koně, podrţ vozu etc. O čemţ jiţ napřed
nemalo dotčeno.371
S. Mat<ouš> 18, ta slova latínská: Voluit rationem conferre cum servis suis372(vulgata
editio habet: rationem ponere373) Beneš vyloţil: Kterýţ se chtěl |(191a) počítaticxxxv
s sluţebníky svými; staří vykládali: Kterýţ chtěl počet klásti etc. Počítati jest obvyklé
povědění české, phrasis bona,374 ale jest phrasis běţná, verštatní; nebo hospodař<,> řemeslník,
359
»aby se větné členy navzájem pojily v náleţitém pořádku a aby tak činily řeč srozumitelnou a jasnou.«
»Dobrá a správná vazba,«
361
»je germanismus«
362
»a je moţno nazvat jej latinismem.«
363
»pádů«
364
»členy«
365
»koncovkou«
366
Jde asi o překlad jedné z modliteb, jejichţ modlení nařídil císař Maxmilián II. v celé zemi pro blíţící se válku
s Turky. Text modlitby se nedochoval.
367
»k aktivnímu slovesu připojují čtvrtý pád,«
368
»podej ten nůţ, dej sem nůţ, odloţ ten meč;«
369
»ačkoli některá slovesa přibírají čtvrtý pád,«
370
»přece jen jiná, a to velmi mnohá, mají rekci ablativní místo akuzativní.«
371
viz fol. 64b-65b
372
Mt 18,23; conferre má Beza
373
»vulgátní vydání má: provést vyúčtování«
374
»dobrá vazba,«
360
s tovarýši, a jinými čeledíny počítá se.375 Kdyţ se pak mluví o pánu znamenitém, nadto o králi,
tuť nesluší té phrasi uţívati, ale takto říci náleţí:cxxxvi chtěl počet klásti s sluţebníky; atque hac
ratione, graviori personae graviora quadrabunt verba.376
Ale poněvadţ ten artykul, t. phrasis, jest znamenitý a velmi široký; zdá mi se býti
uţitečné, nětco o něm tuto šíře a rozloţitěji napsati, ku pomoci milovníkůmcxxxvii jazyka
českého. A to zvláště těm, kteříţ také i jiných jazyků nětco povědomi jsou, a psání kterákoli, z
jiných jazyků do českého překládají etc.
Kaţdý dobrý mluvitel, chce-li aby coţ poví neb napíše to nebylo nepříjemné, i pro
nespůsobnost a nepěknost, i pro nesrozumitedlnost; potřebuje toho aby dobře věděl co má
povědíti jistými a obecně známými phrasibus, způsoby.
Pro snadnějšícxxxviii pak, toho coţ tuto umyslil sem o tom napsati, <porozumění>cxxxix
|(191b) rozdělím nejprvé phrases, způsoby mluvení, na tré.
1. Jsou ti způsobové (ano i slova) kteříţ se v obojím jazyku, i z něhoţ i do něhoţ vykládáš,
dobře trefují; tak ţe snadně jako z formy do formy, věci ty přelívati i slova, můţe vykladač.
2. Ti jenţ v tom jazyku z něhoţ vykládáš (jako u příkladu, v řeckém neb latínském etc.)
výborně znějí, ale do českého se trefiti, a tak jako přeliti vlastně nemohou.
3. Jsou v češtině dobře a pěkně vznějící; ale chtěl-li by je pak přeliti tak do latiny, nihil
ineptius,377 netrefují se, zohyzdí řeč.
4. Nezpůsobní způsobové, phrases, kteříţ ani z jiných jazyků vzati sou, ani z umělých
mluvitelů, neţ tak vešlí ničemností, per incuriam,378 ne obce lidu,379 ale některých, zpletenou
řeč majících, cizozemců etc.
O způsobích rozdílu prvního.
Totiţ, kdeţ se jednoho jazyka s druhým způsobové, phrasescxl výborně srovnávají.|
(192a) A nejprvé latina s češtinou.
Obtulerunt ei aurum 380= obětovali mu zlato; et significatio optime convenit ea ipsa
forma verbi; eaedem enim sunt literae radicales.381 Beneš nepěkně vyloţil: podali mu;
humilius in re tanta ac generalius, quàm debuit et decuit;382 ještě by lépe byl poloţil darovali
mu. Ale prius verbum, t. obětovali, magis theologicum, et ideo magis proprium atque aptum
huic loco.383
1 Ioh<annis> 4. Slyšíť nás384 = poslouchá nás. Audit = obedit, nos fere
significantiuscxli quàm latini.385
Někdy ač ne tak verbum verbo redditur,386 však způsob slova jeden s druhým se pěkně
srovnává. Jako, o člověku drobet skoupém, dobře díš latině tenacior; comparativus iste qui
aliquid de significatione detrahit, eleganter exprimitur bohemice sic: přískoupý, přílakomý.387
375
»dělá účty, účtuje.«
»a takto se k důstojnější osobě hodí důstojnější slovesa.«
377
»není nic nejapnějšího,«
378
»nedbalostí,«
379
»celé společnosti,«
380
Mt 2,11
381
»výborně se hodí jak význam, tak i samo znění slovesa, neboť kořenové hlásky jsou totoţné.«
382
»v tak velké věci skromněji a obecněji, neţ bylo třeba a neţ se slušelo;«
383
»Ale první z obou sloves, tj. obětovali, je teologičtější, a tudíţ na tomto místě správnější a vhodnější.«
384
1 J 4,6
385
»my téměř výstiţněji neţ latiníci.«
386
»překládá se doslovně, slovo od slova«
387
»poněkud skoupý; tento komparativ, který něco ubírá z původního významu [adjektiva], se pěkně překládá do
češtiny takto: přískoupý, přílakomý«
376
A k témuţ podobné jest, říci náblazní, t. drobet blaznový člověk; nemravní lidé říkávají
nábzdí = semistultus.388 Ac in verbis etiam hoc fit:389 cxlii nepřividí,390 přiblazňuje. Est
infirmior, jest drobet nemocný; non debes dicere391 nemocnější. Viţ níţe fol. <200a>.cxliii
Řecká slova s českými.
Příkladové ukazující, kde se slova |(192b) neb phrases jazyku řeckého s českou
výborně srovnávají.
Čehoţ kdyţ se nedopatřili392 vykladači Nového zákona v řeč českou, vlastnosti latiny
šetřivše, řecké řeči vlastnosti na mnohých místech chybili. Jakoţ sem napřed u vysvětlení
Gramatyky Benešovy toho nejdnou dotekl; zvláště ubi tractatur de coniunctionecxliv si.393
Mat<thaei> 2 .394 Vulgata: Futurum est ut Herodes quaerat. Tak Erasmus i
jiní,395 český takto staří vykládali: Neboť budoucí věc jest aby Herodes hledal, a neb ţe
Herodes hledati bude. Noví pak nynější, mnohem hůře vyloţili: Nebo to bude ţe Herodes
hledati bude. Beneš se k starým připodobnil. Vlastnosti slov latínských šetřili dobří muţí; a
podlé toho Beneš dosti dobře poloţil, ale jest ta periphrasis,cxlv bezpotřebná, a i škodná<,>
odporná396 oné o níţ napřed, na listu <128b>.cxlvi Nebo marně nepotřebnými slovy,
pořadnost397 řeči zatemňuje.
Slova ta řecká latiník, kdyby nebylo pro grammatyku, mohl by takto vlastně a právě ad
verbum398 vyloţiti: erit quaerere Herodes, ale |(193a) směšná by to byla latina. Protoţ
latinský vykladač starý, a i Erasmus, i Beza s Kalvínem,399 periphrasi uţili, ač mně se zdá, ţe
bez škody mohli říci, quaeret enim Herodes; a oni pak řeč (zdá mi se bez potřeby) rozmnoţili;
sed habebant forte suas rationes.400 Ale český můţe se tak periphrasi a pěkně i obvykle říci,
servato hellenismo:401 bude hledati Herodes. Item, Luc<ae> 9: Futurum est enim ut filius
hominis tradatur etc.,402 .cxlvii Beneš: Budoucí věc jest ţe vydán bude.
Praţští leta 1558:403 Zajisté státi se má aby byl vydán. Ješto, nepřekáţeje sobě latinou, nejlépe
vyloţíš podlé[,] slov řeckých i smyslu: Syn člověka bude zrazen neb vydán.
Mat<thaei> 28a ,404 ukřiţovaného. Čeští vykladači téměř všickni poloţili:
kterýţ byl ukřiţován; nulla necessitate coacti usi sunt paraphrasi.405
Marci 1,C ,406 lomcovav, anebo polomcovav jím, t. na tu chvíli ještě jim
tu popachtoval.407 Beneš následovav Erazma, inelegantem periphrasin fecit:408 kdyţ jím
lomcoval; amisit haec versio, et significationem propriam et gratiam atque leporem.409 |
388
»přihlouplý.«
»A stává se to také u sloves:«
390
»trochu špatně vidí,«
391
»nemáš říkat«
392
»Nač kdyţ nebrali zřetel«
393
»kde se pojednává o spojce si.«; viz zejména fol. 144a-145a
394
Mt 2,13
395
Beza
396
»odporující, protikladná«
397
»pořádek, řád«
398
»doslovně«
399
viz fol. 144b, 182a
400
»ale snad k tomu měli své důvody.«
401
»se zachováním řeckého způsobu vyjádření:«
402
L 9,44
403
viz fol. 181b
404
Mt 28,5
405
»uţili opisu, aniţ to bylo vůbec nutné.«
389
(193b) Marci 1: , cum resurrexisset410vstav. Beneš: kdyţ byl vstal.
Mat<thaei> 24: , futurum est ut audiatis.411 Lépe česky: budete
pak slyšeti, slýchati a neb uslyšíte pak. A jest u nás ten graecismus obvyklý, vlastnější neţli u
latíníků, nempe simili modo uti infinitivo.412 Jako Luc<ae> 9: Dopusť mi pochovati otce
mého;413 pěkněji vzní neţlicxlviii kdyby řekl: Dopusť mi ať pochovám = pohřbím otce svého.
Item v obecném mluvení: půjdu dělati, chceš-li u mne dělati, půjdeme ţíti, t. abychom ţali etc.
Item, infinitivus activorum apud Graecos,414 čistě se trefuje s češtinou. Jako
Mat<thaei> 26: ,415 přišli ste jímati mne; propriissime sic redditur,416 lépe neţli
bycxlix řekl abyšte mne jali. Beneš vertit k jímání mne Erasmum imitatus.417
Mat<thaei> 13 cl,418 vyšel vzsívati, ut seminaret. Item, nechteţ
obého spolu růsti.419
Mat<thaei> 2420 níţe i v té kapitole i potom často (sexcentis locis occurrit similis
aoristus421) poloţeno to slovo , při němţ tak jako i napřed ukazáno pozbloudili drobet
vykladači naší.422
Neb viděvše Erazma a jiné,423 kteříţ |(194a) pro chudobu v té častce latiny, a
nemohouce jinak reddere aoristum,424 uţili periphrasi, poloţivše: cum audisset; a naší to také
hned vyloţili ad verbum:425 kdyţ uslyšel. Vetus interpres participio praesenti pro praeteriti uti
voluit: audiens.426 A někteří to slovo latinské audiens, opět ad verbum, jako B<ratr> Lukáš,427
vyloţili slyše. Neţ staří psaní, a plzenský tištěný exemplař,428 lépe trefili, davše vlastní a
výborné slovo: uslyšav. Nebo v té častce, opět jest bohatší česká řeč neţli latinská. Nemůţeš
latině tak vlastně aoristum reddere.429 Díš-li audiens, toť není vlastně; pakli díš audito, ut
audita hac re,430 tedy jiţ sejdeš v stranu ad impersonalia.431
Mat<thaei> 4: , cum ieiunasset,432 a kdyţ se postil. Lépe jest však, šetře
řečtiny: a postiv se. A tak433 vykládali i staří, i Beneš, i Praţští anno 1559.434 Ačcli neodpírám
406
Mk 1,26
»třásl, cloumal«
408
»uţil nepěkného opisu«
409
»tento překlad pozbývá jak správného významu, tak půvabu a sličnosti.«
410
Mk 1,35
411
Mt 24,6
412
»totiţ podobným způsobem uţívat infinitivu.«
413
L 9,59
414
»Rovněţ infinitiv aktivních sloves u Řeků,«
415
Mt 26,55
416
»velmi správně se to překládá takto,«
417
»Beneš přeloţil k jímání mne, napodobuje tak Erasma.«
418
Mt 13,3
419
Mt 13,30
420
Mt 2,3
421
»na 600 místech se vyskytuje podobný aorist«
422
Beneš Optát a Petr Gzell; viz fol. 4b
423
Bezu
424
»přeloţit aorist«
425
»doslovně«
426
»Starý překladatel chtěl uţít participia přítomného času místo participia minulého: audiens [slyše].«
427
viz fol. 60b
428
viz fol. 41b
429
»přeloţit aorist«
430
»uslyšev, jako kdyţ to bylo uslyšeno [doslovně]«
431
»k neosobním vyjádřením.«
432
Mt 4,2
433
tj. a kdyţ se postil
434
praţský překlad Nového zákona z r. 1559 není znám; jde asi o písařskou chybu (místo 1558, srov. fol. 181b)
407
by se někdy nemohlo příslušně a uţitečně i té circumlocucí435 uţiti, pro větší oddělení jedné
sentencí od druhé, sequentis a precedente.436 Jako třebas i na tom místě nevelmi bych tomu
odpíral, kdyby takto stálo: a kdyţ se (jiţ) postil. Item Mat<thaei> 4: |(194b) uslyšev pak ţe by
Jan437 etc.; tak vlastně z řeckého, však ut magis hoc quod dicetur distinguamclii a precedenti
narratione,438 mohlo by se říci: a kdyţ uslyšel, anebo, kdyţ pak uslyšel. Ale však vlastněji a
blíţe textu řeckého tak, jakţ sem prvé pověděl prostě, neţ nepěkně by vyloţil, ač vlastně.
Mat<thaei> 6: , tráva dnes jsouci.439 Ač by tak právě vlastně bylo ad
verbum, ale lépe jest na tom místě uţiti periphrasi a říci: kteráţ dnes jest, a nebo ješto dnes
jest.
Mat<thaei> 9: vstaň vezmi loţe tvé.440 Vlastně by řekl vstana, ale ţe není velmi
způsobno, non facit ad gravitatem, et magis sonorum est441 bez toho participium. – A níţe:
kterýţ dal takovou moc;442 řecký: dávajicího takovou moc; ale první lepší, t. periphrasis. –
Níţe: eiecto daemonio.443 Tu vlastně vyloţiti nelze, díš-li po vyvrţení ďabla, dobře jest, ale
per circumlocutionem.444 Pakli díš: a kdyţ vyvrhl ďabla, tutě ovšem periphrasis.
A zase naodpor Mat<thaei> 7 vyloţíš-li to slovo řecké  = |(195a) kteříţ
činíte nepravost,445 bude ne škaredě ale nevlastně, vlastněji by řekl činící; ale ještě lépe bez té
periphrasi říci: činitele nepravosti.
, Luc<ae> 10,446 odpovídaje, a neb odpověděv; jakkoli díš, dobře, ač bude
enallage v tom jednom, podobně jako kdyţ díš: raduje se, neb zradovav se.
Marc<i> 2: , a vida Jeţíš.447 Beneš po erazmovsku: kdyţ pak uzřel, Praţští448 cliii
a kdyţ uzřel. B<ratr> Lukáš:449 kdyţ pak uzřel bíše. Nejlépe viděv, a nebo vida. To slovo uzřev
lépe se trefí lidem prostým, nám kteříţ neviděvše někdy prve, teprv spatříme, ale Pán vzdycky
všecko viděl a věděl. - ,cliv Luc<ae> 2,450 viděvše, lépe neţ uzřevše. Uzřel est subito
transeuntis actionis,451 ale viděvšeclv = shledše, dlouho hleděvše.clvi
K Řím<anům> 3: , osvědčena zákonem i proroky,452 Beneš inepte:453
kdyţ se pojišťuje.
Item Marc<i> 10: , a zastaviv se,454 a stanuv, stáv, nepěkně i
nevlastně. Jiní z potřeby participium in verbum mutarunt,455 Beneš: i zastavil se. B<ratr>
Lukáš:456 stoje Jeţíš; mutato tempore |(195b) participii indecora enallage, t. praesens pro
praeterito.457
435
»opisu«
»následující od předcházející.«
437
Mt 4,12
438
»abych to, co bude řečeno, lépe oddělil od předchozího výkladu,«
439
Mt 6,30
440
Mt 9,6
441
»nehodí se pro důstojný styl, a je zvučnější«
442
Mt 9,8
443
Mt 7,23
444
»pomocí opisu«
445
Mt 7,23
446
L 10,41
447
Mk 2,5
448
viz fol. 181b
449
viz fol. 60b
450
L 2,17
451
»Uzřel vyjadřuje rychle míjející činnost,«
452
Ř 3,21
453
»nejapně«
454
Mk 10,49
455
»participium změnili na sloveso,«
456
viz fol. 60b
457
»změnou času participia [vzniká] nehezká záměna, totiţ přítomný čas místo minulého.«
436
, Erazmus vyloţil (Mat<thaei> 2458 a jinde): quod dictum fuerat,
Hieron<ymus>459 quod dictum est, Beneš pak expressit Erasmum,460 coţ[,] povědíno bylo,
poloţiv; ješto český výborně můţe vyloţeno býti povědění,clvii ač sic ještě vlastněji (ale
neobvykle a tvrdě<,> horridius461) český by se mohlo říci: pověděné od proroka; jako kdyby
takto řekl: Přijdeť na ně pověděné, t. trestání neb zahynutí. Nejvlastněji však měl by
vyloţiticlviii řečení, neb řečené, neţ není obyčeje mluviti tak.
 , nebyvše pokřtěni od něho.462 Latiník nemůţ tak bystře říci a
vlastně; ač Castalio463 napsal: non loti ab illo, ale kde to slovo nebyvše?
1 Pet<ri> 2: , vybraný, výborný kamen;464 na výbor, staří.
, Erasmus: dictum fuerit (Mat<thaei> 5465), Vulgata: dictum est. Beneš po
Erazmovu: povědíno bylo. Ale můţe vlastněji i případně dosti, takto býti vyloţeno, jako naši
staří vykladali: řečeno, et servabunturclix radicales literae, ita ut sit eadem vox prorsus;466
|(196a) jakoţ původ těch obou slov seu thema idem est467 , ryčím, řičeti, t. mluviti,
kdeţ mnoho lidí mluví, v plzenském kraji slovo obvyklé; odtud staré slovo ryk,clx t. zvuk neb
jekclxi od mnohého lidu mluvícíhoclxii (řičícího) slyšel; na Moravě refertur ad aquam,468 ryčí
potok neb voda; a to jest prve z řeckého , fluo;clxiii odtud i to slovo jde: říkám, řekl,
řečeno.469 - Mat<thaei> 7: , řkou mi mnozí v onen den etc.470
Mat<thaei> 26e: jako na lotra etc. ;471 clxiv řek-li by in latronem, inepte
diceres;472 ale u nás říkáme: na lotra, na nedvěda, na pivo etc.
Mat<thaei> 10:  etc.,473 Erasmus: morte afficient. A Beneš hned za nim
chtěl ad verbum, i poloţil nečeský: a smrtí zhubí je; to by byla česká phrasis. Někteří staří téţ
tak vykládali, jiní pak: smrtí je tryzniti budou. Praţští naposledy poloţili474 zmordují; neni zle,
ale vlastně ad verbum ex graeco:475 usmrtí; nebo  jest smrt. Latině kdyby chtěli také
vlastně říci, nešetříce pěknosti, mohli by ad verbum říci mortificabunt.
, přijdu na tě, t. přijdu k tobě nenadále, Apoc<alypsis> 3,476 ačclxv velmi
vlastně a pěkně; latině nemůţeš tak říci, neţ prostě: |(196b) veniam ad te.
 Mat<thaei> 7,477 Beneš za Erazmem jda: protoţ po ovotci jich poznáte; ne zle,
ale vlastněji takto: a tak tedy po ovotcích etc. A takéť by takto pěkně, et quod ad sententiam,
proprie,478 mohlo býti vyloţeno: I zdaliţ jich tedy nemůţete poznati po ovotcích jejich. A
458
Mt 2,15.17
ve Vulgátě; viz fol. 31a
460
»vyjádřil [tj. přeloţil] Erasma«; srov. fol. 4b
461
»kostrbatěji«
462
L 7,30
463
viz fol. 182a
464
1 Pt 2,4.6
465
Mt 5,21
466
»a zachovají se kořenové hlásky, takţe to bude téměř totéţ slovo;«
467
»neboli základ je týţ«
468
»vztahuje se na vodu«
469
srov. fol. 57a
470
Mt 7,22
471
Mt 26,55
472
»nepěkně bys řekl;«
473
Mt 10,21
474
viz fol. 181b, 103b
475
»doslova z řečtiny«
476
Zj 3,3
477
Mt 7,20
478
»a co do smyslu správně,«
459
v obecném mluvení mohl by pěkně říci: I nu hle tedy po ovotci etc. – Noster Lucaš479 in simili
particula aberravit,480 Iacobi 5a: čiňte boháči.481 Sed hac de re tandem.482
Mat<thaei> 6: obraťte oči,483 Beneš vyloţil Erazma následuje, kterýţ dí: vertite oculos,
ale z řeckého velmi vlastně a slušně vyloţíš: popatřte neb pohleďte, ; particula haec
po, addita verbo hleďte, propriissime exprimit graecum verbum.484 – A takţ podobně
Luc<ae> 18g:clxvi , prohledni,485 clxvii latině recipito visum,486 ne tak blízce
k řeckému jako český.
Ibidem níţe, neque graecumclxviii textum neque Erasmum expressit:487 clxix
, quibus operiemur,488 clxx Beneš: kterého byšte oděvu uţívali. Mohl by někdo
přidati, totiţ lindyšového-li či flanderového etc.489, vlaského či českého etc. Ale vlastně podlé
řeckého slova můţe býti řečeno: čím byšte se přiodívali a nebo přioděli. Pakli |(197a) [Pakli]
chceš jinak, več byšte se oblékli, obláčeli, co byšte na se vzali.
Item, to slovo řecké 490 generis masculini, velmi vlastně se můţ vyloţiti u nás
kdyţ díme vorel; nebo to jest  , t. ne nějaká neb lecjakás kaně, ale ten pravý orel
jichţ velmi málo jest v našich koutech; orlice sou kaně, rozdílné od pravého orla, to vše latině
slove aquilla.clxxi – Item, to slovce , velmi vlastně můţeš někdy vyloţiti, servatis literis
radicalibus:491 ale.
Luc<ae> 23f: , stala se tma,492 latině tenebrae, vykladači čeští, následovali
latinského slova, a vykládali tmy; ješto nemluvíváme tak: tmyť sou nám, ale tma tě nám, větší
tmy, bude velmi tma.
Latínská slova (a nebo způsobové mluvení) s českými.
Ablativus Instrumenti.
493
V té věci má řeč česká všudy tak veliký dostatek jako latínská. Nebo říkáme, vlastně
mluvíce, Krystus Pán boţstvím oslaven, smrtí potupen;494 |(197b) někdo uměním zaveden,
čáry a nebo bláznovstvím pomámen.
Mat<thaei> 26g: Bacillis eum ceciderunt, hůlkami jej bili.495 Item v ůbec říkáme:
Ranil ho mečem, vulneravit eum gladio. Item: Proboden jest oštípem, confossus est cuspide
vel hasta.
479
viz fol. 60b
»Náš Lukáš se v podobné částici zmýlil,«
481
Jk 5,1
482
»O této věci jen toto.«
483
Mt 6,26
484
»tato částice po přidaná ke slovesu hleďte velmi přesně vyjadřuje smysl řeckého slovesa.«
485
L 18,42
486
podle Bezy
487
»Tamtéţ níţe nevyjádřil po česku ani řecký text, ani Erasma:«
488
Mt 6,31
489
lindyš (z něm. lündisch = londýnský) byla anglická láta, flander (z toponyma Flandern = Flandry) byla
flanderská látka
490
Zj 4,7
491
»se zachováním kořenových hlásek«
492
L 23,44
493
»instrumentál«; srov. fol. 19a, 64a
494
srov. Kanc. J. Roha, D 19, píseň Lukáše Praţského nebo Beneše Bavoryňského Vesele Bohu zpievejme, jemu
čest chválu vzdávejme: „jiţ jest Boţstvím svým oslaven, přeradostně vzkřiešen. Na kříţi smrtí poníţen“
495
Mt 26,67
480
Ad Rom<anos> 5a: Gloriamur in spe gloriae Dei, , chlubíme se nadějí slávy
Boţí,496 to jest, chlubíme se tím ţe máme naději k slávě. Ač by se tu zdáti mohl někomu byti
rozdíl, uťal mečem, chlubíme se nadějí. Meč jest nástroj sekání neb utětí, ale nástroj chlubení,
jest řeč honosná, a vysokomyslná, a ne naděje. Id est: Chlubíme se mluvením nebo
vypravováním toho tak velikého štěstí, to jest, ţe tudíţ k tomu přijíti má aby nás Bůh do své
slávy přijal, tou svou slavou oslavil a nebo slavné učinil. Sed referatur ablativus iste, non ad
vocem sed ad intellectum ut fit in synthesi;497 i bude tento smysl: ţe sme tak v našich
ouzkostech a pokušeních dobromyslní,498 clxxii a hrdinští, i dosti potěšení v svém srdci čijeme.
Toť není pro spoléhání na nějaké lidské pomoci, ale pro samu které sme došli naději, k věcem
příliš velikým a slavným. Item fide statis, věrou stojíte.499 Ad Hebr<aeos> 11: věrou
Abel obětěl500 etc. |(198a) Atque hac ratione, et illud Rom<anos> 5b eleganter exprimi
potest:501 , salvabimur per vitam ipsius.502 Sic podlé řeckého textu:
v ţivotu jeho, podlé latínského: skrz ţivot jeho. Ale zato mám ţe by se neublíţilo textu,
kdybychom řekli ţivotem jeho; aby sentencí takto stála: Smířeni sme s Bohem smrtí syna jeho
a spaseni budem ţivotem jeho. Ipse enim est vita nostra et longiudo dierum nostrorum.503 A
svatý Ján: v něm ţivot byl etc.504
Podobně jako se můţe říci: ceciderunt in gladio, padli v meči,505 t. zmordováni sou
mečem; Němec by řekl s mečem, s noţem etc.
Rom<anos> 5a: kterouţ stojíme, per quam stamus, .506 – A níţe, b:
ospravedlněni jsouce krví jeho, sanguine,  .507
Někdy participium in nomen mutare possumus:508 Marc<i> 14: zrádce pak (zrazující,
ten jenţ zrazoval) dal jim znamení.509|
(198b)
O způsobích, de phrasi
(imo et Verbis quoque)510
II. Rozdílu.
To jest o těch kteříţ latině nebo řecky etc. dobře vznějí, ale v náš jazyk český
nemohou tak býti přeloţeny vlastně ad verbum, bez nějakých proměn a nebo okolků, sine
circumlocutionibus etc., aut sine mutatione alicuius accidentis.511 Čehoţ nešetřil-li by kdo,
496
Ř 5,2
»Ale tento ablativ nemá být vztahován k určitému slovu, ale k významu, jaký má celek«, tj. nemá být
doslovně překládán
498
»dobré mysli«
499
2 K 1,24
500
Ţd 11,4
501
»A tímto způsobem lze vkusně vyjádřiti onen verš Řím. 5b:«
502
Ř 5,10
503
Dt 30,20
504
J 1,4
505
Ţ 77(78),64
506
Ř 5,2
507
Ř 5,9
508
»Někdy můţeme participium změnit na jméno:«
509
Mk 14,44
510
»o vazbě (ba i o slovesech)«
511
»bez opisů nebo beze změny některé vedlejší okolnosti.«
497
committet latinismum, = ex bonis latinis faciet boëmica inepta, et non interpres sed corruptor
erit.512 A tak své dobré a poboţnéclxxiii práce tím zvoškliví lidem, a sebe připraví o nemalý díl
uţitku, pro kterýţ tu práci před sebe vzal. Jako se tak nejedněm s veliké častkyclxxiv přihodilo;
coţ z níţe poloţených příkladů, jasně se spatřiti bude moci.
Dobře jest povědíno Lucae 4a:  , in puncto temporis.513 Ale český zle
by řekl v maličkém kousku času a neb v mrvě času, v puňktu času etc. Dobře pak díš český:
v okamţení, v velmi malé chvíli, pojednou etc.
Item Lucae 8b: ne credentes salvi fiant;514 obyčejně vykladači čeští vykládali: |(199a)
aby věříce spaseni nebyli. Beza:515 ne quum crediderint serventur, to jest: aby snad kdyby
uvěřili nepřišlo k tomu ţe by spaseni byli, Castalio:516 clxxv ne credant atque ita salvi fiant.517
Erasmus in Paraphrasi:518 Diabolus tollit ex animis illorum quod audierant, et impiis
suggestionibus obsistens ne salutem assequantur.519 A níţe, subito advolans sublegitclxxvi
prius quam inhaerescat animo, ut nihil iam referat audisse.520 Beneš, ne dobře srozuměv
svému Erazmovi, poloţil: aby věříce nebyli spaseni. V Praţské poslední biblí521 dobře poloţili:
aby nevěříce spaseni nebyli. Aníţclxxvii lze jinak lépe toho vyloţiti. Nebo vlastně smysl slov
latínských, těmi českými se předloţí; ačkoli veluti per contraria.522
Ablativus casus participii
sive singularis sive pluralis numericum suo adiuncto nomine vel pronomine, to jest duo
ablativi consequentiam designantes, bohemice proprie et ad verbum reddi non possunt, nisi
per circumlocutionem.523 Caenante ipso, kdyţ on večeřel. Zle by řekl večeřejicího neb
večeřejicímu jemu. Caenantibus eis, kdyţ oni večeřeli, zle by řekl večeřejícím jim. Mat<thaei> 6: clxxviii te faciente elemosynam;524 tebe činícího
almuţnu, ad verbum, ale ne česky, a protoţ musíš circumloqui:525 ty pak kdyţ činíš
al|(199b)muţnu, a neb ty pak čině almuţnu. – Marci 14 et Mat<thaei> 17  
adhuc eo loquente, kdyţ on ještě mluvil.526 Staří: a kdyţ on ještě mluvíše etc., cum adhuc
loqueretur. – Item caenantibus eis, večeřejícím jim, kdyţ oni večeřeli. – Item latině dobře díš:
Erasmo interproete, ale český díš-li Erazmem vyloţený, zles řekl. Item, ab Erasmo
512
»dopustí se latinismu = z dobré latiny udělá nepěknou češtinu, a bude tedy jazyk kazit a nikoli překládat.«;
srov. fol. 132a
513
L 4,5
514
L 8,12
515
viz fol. 144b
516
viz fol. 182a
517
»aby neuvěřili, a nebyli tudíţ spaseni«
518
viz fol. 54b
519
»Ďábel bere z jejich duší to, co uslyšeli, a bezboţnými vnuknutími jim brání dosáhnout spásy.« Erasmus, In
Euangelium Lucae VIII Paraphrasis, str. 112: …venit diabolus, et immissis diversis cogitationibus tollit ex
animis illorum, quod audierant, videlicet invidens illorum saluti, et impiis suggestionibus obsistens, ne salutem
assequantur.
520
»náhle se přiţene a sbírá [slyšená slova], dříve neţ utkví v paměti, aby uţ nezáleţelo na tom, ţe je slyšeli.«
Erasmus, ibid.
521
viz fol. 103b
522
»jakoby opakem.«
523
»Ablativ participia v jednotném nebo mnoţném čísle s připojeným jménem nebo zájmenem, to jest dva
ablativy označující důsledek, se do češtiny nedají náleţitě přeloţit doslova, lze to udělat pouze opisem.«
524
Mt 6,3
525
»pouţít opisu«
526
Mk 14,43; Mt 17,5
restauratum. Erazmem napravený Zákon.527 Philomát tak mluví v své Etymologí, nepěkně,
inepta phrasis in nostra lingua. Sed hacclxxix de re alibi iam dictum est.528 – Nýbř mnohá
participia řecká, nemohou tak ad verbum propriissime býti vykladána.529 Marci 1:
clxxx byl káţe a nebo byl kazaní čině.530 Lépe jest mutare participium in
verbum,531 a říci: I kázal v školách jejich. Neţ někteří toho způsobu často i v obecném
mluvení uţívají, admittentes barbarismum.532 Jako: abychom bděli a dobře činili, abyšte se
neprotivili.
Item, někdy participia nemohou vlastně vykladána býti; ale loco primitivorum musejí
frequentativa býti davána;533 |(200a) Jako accedens, přistupuje, veniens, přichazeje. Ut
Hebr<aeos> 9: ale Krystus přichazeje a neb přistupuje.534Praští535 nevlastně poloţili:
přistojící. Latině: accedens (a ne astans) . – Item Ioan<nis> 8: ,536
velmi nesnadně můţe vyloţeno býti aby vlastnosti se neoblíţilo. Beza vyloţil stans;537 ale tu
jiţ tempus praesens ponitur pro praeterito.538 Castalio539 téţ poloţil astans,540in nostra
versione boh<emica> positum est stojeci.541 A aniţ můţe lépe český býti vyloţeno; neb řek-li
by stojící, to by bylo jiţ ne participium ale nomen participale.542 Ale dí někdo: Proč nedíš
vstavší? R<espondeo>: Et agrestis esset sermo et affectatus, a k tomu non cohaereret.543 Nebo
kdyţ díš: stávši mlčela neb stávši přisahala, plakala etc.; nepřidáš-li tedyť, bude necelá
sentencí. Neţ kdyby řekl postavená uprostřed, to by spíše mohlo státi.
Comparativi qui non tàm augmentum quàm diminutionem quandam significant,
často nemohou neţ per circumlocutionem reddi544 (ač někdy jiným způsobem po našsku
venuste transferuntur545 o čemţ napřed fol. <192a>clxxxi). Beneš vyloţil |(200b) to slovo K
Řím<anům> 15: audacius,  směleji.546 U nás meramclxxxii comparationem et
augmentum significat, et non diminutionem.547 Protoţ lépe by bylo circumlocutione uti548 a
říci: drobet směle. Est infirmior, jest drobet nemocný.
Tempus praeteritum imperfectum,549 také se nechce trefovati. Jako: venerunt ad
eum přišli k němu, veniebant přicházeli. Ale to slovo jest aliunde mutuatum, t. a frequentativo
přicházím.550 Věz o tom napřed.551
527
viz fol. 117b
»v našem jazyce nevhodný obrat. O této věci jsem však jiţ promluvil jinde.«; viz fol. 117b
529
»úplně správně se nedají překládat doslova.«
530
Mk 1,39
531
»změnit participium na slveso,«
532
»dopouštějíce se hrubé jazykové chyby.«
533
»místo základních sloves se musejí uţívat slovesa frekventativní;«
534
Ţd 9,11
535
viz fol. 181b, 103b
536
J 8,9
537
»stoje, stojící«; viz fol. 144b
538
»místo minulého času se klade čas přítomný.«
539
viz fol. 182a
540
»stoje, stojící u něčeho«
541
»v našem českém překladu je poloţeno stojeci.«
542
»participiální adjektivum«, tj. zpřídavnělý přechodník
543
»Odpovídám: byla by to řeč jak nevzdělaná, tak i strojená, a k tomu neměla by náleţitou souvislost.«
544
»Komparativy, které neoznačují vyšší, nýbrţ spíše niţší stupeň vlastnosti, často nemohou být přeloţeny neţ
opisem«
545
»půvabně se překládají«
546
Ř 15,15
547
»označují pouze srovnání a vyšší, nikoli niţší stupeň srovnání.«
548
»uţíti opisu«
549
»Minulý čas nedokonavý«
550
»vypůjčené odjinud, tj. od frekventativního slovesa přicházím.«
551
viz fol. 111b
528
Formae loquendi impersonales, quae apud latinos sunt usitatissimae,552 v češtině
se ne všudy a ne vzdycky trefují. Nebo zle by řekl: Quid agitur? Docetur. Co se dělá? Učí se.
Amphibologia553 by tu byla; neb takţ také vyloţiti by musil jinéclxxxiii slovo, t. indicativum
activi in tertia persona singularem:554 studet učí se. Protoţ musí per circuitionem aut
resolutionem555 takto povědíti: Nu coţ děláte? I odpovíš (místo toho slova učí se): Teď se
učíme a nebo Učíme se. Item percutitur neříkej bije se (neb to slyše někdo, pomyslil by, ţe
sám se kdosclxxxiv bije); ale řekni si vis simili forma uti,556 provodí |(201a) se pranice; pakli
chceš simplicius et usitatius,557 tedy rci pereme se, bijí se etc. Marci 14: ta slova traditur filius
hominis558 vyloţíš-li vydává se, neb zrazujese, jako Beneš; bude nesrozumitedlně, nebo jest to
,559 obrátiti se můţe i jinam. Jako: Svou řečí se ten člověk sám zrazuje. Staří
vykládali per futurum560 zrazen bude, vel vydán bude. Ale nejslušněji by takto vyloţiti se
mohlo, kdyby nebylo o starý zvyk: Aj zrazují Syna člověka. – Item, jeden561 vyloţil ta slova:
A baptismo censetur Christianus,562 hned po křtu drţí se člověk za křesťana;clxxxv est merus
latinismus.563 Lépe díš drţán býti má a nebo mají jej za křesťana.clxxxvi Ač proto někdy některá
mohou i vykladána býti má a nebo mají jej; neb se mluvívá tak. – Bojuje se, luditur, hrá se,
ledaclxxxvii se hrálo. Někteří pak  aut rudiores,564 chtějí sobě formovati locutionem
impersonalem565 beze vší potřeby, z toho slova marně přidaného jeden. Sed haec locutio iam
fere rescribitur,566 pro časté ji od mnohých uţivání. Říkají takto: A coť jeden ví kam jíti kdyţ tam
nebýval. Nemůţ se jeden najísti a napiti aby nebylo svády. Mohl by se jeden zabiti. Div se
jeden nepřetrhne etc. |(201b) Verštatní locutio,567 tam můţe trpína byti, ale ad theologos non
pertinet,568 neb jest to germanismus. Někteří místo toho slova jeden, uţívajíclxxxviii člověk. Coť
člověk ví. Musí člověk snésti etc. Est quidem tolerabilior locutio, at aeque non elegans;569
k běţnému mluvení nezle se hodí. Váţní lidé a rozumní takto říkávají místo toho: Kdoť ví co
je to? Item: Musí to vše snášíno, neb snešeno býti. Item. Nemůţ ani pokrmu ani nápoje
uţíváno byti bez svády etc. Jiní také ani jednoho ani druhého z těch slov uţívají, ale říkají
takto: Nelze se vystříci. Nelze se zdrţeti. Nemůţe (t. nemůţe člověk) se mu vymluviti, tak
předce obdrţuje hostě etc. A tenť způsob není zlý. A však dosti pěkně se dí: Jiţ hle neuslyšíš
téměř o ničemţ dobře rozprávěti, t. neuslyší se. Item: Vejdeš-li do kostela, neuzříš tam mnoho
lidu, půjdeš-li do krčmy, tam divně lidí570 nalezneš; t. vejde-li se, uzří se, půjde-li se, nalezne
se.
552
»Neosobní způsoby vyjadřování, které jsou latiníky hojně uţívány, «
»dvojznačnost, víceznačnost«
554
»tj. oznamovací způsob činného rodu v třetí osobě jednotného čísla:«
555
»oklikou nebo rozvedením«
556
»chceš-li uţít podobného způsobu,«
557
»prostěji a obvykleji«
558
Mk 14,21.41
559
»dvojznačné, víceznačné«
560
»budoucím časem«
561
Vartovský; viz fol. 159b
562
Paraphrases D. Erasmi Roterodami in novum Testamentum. Basileae (Frobenius) 1574 (In Evangelium
Matthaei Paraphrasis, str. 2); viz fol.159a/b
563
»je čistý latinismus.«
564
»špatní napodobitelé nebo méně vzdělaní«
565
»neosobní vazbu«
566
»Ale tato vazba se jiţ víceméně připouští,«
567
»výraz z řemeslnické dílny,«
568
»teologům nepřísluší,«
569
»Je to sice vazba více přípustná, ale rovněţ není vkusná;«
570
»neobyčejně mnoho lidí, aţ napodiv mnoho lidí«
553
Téţ persona tertia passivi571 nechce se dobře trefovati. Jako, Act<orum> 17: colitur
Deus,572 Beneš vyloţil: ctí se Bůh, nedobře; vlastnost zachovati chtěje fecit duram orationem
ac incomptam, et dubiam<,>573 neb by někdo myslil snad, ţe se tu mluví o tom, |(202a) jak
sám se (neb sebe) Bůh ctí; mohl by říci raději, resolvendo orationem:574 aniţ jej ctí ruce lidské.
– A jinde, Mat<thaei> 15: zle se od ďabla trápí.575 Daleko by slušněji per activum576 vyloţil
takto: dceru mou velmi trápí ďábel. - Mat<thaei> 26: Filius hominis traditur, zrazuje se.577
Lépe vyloţíš per futurum:578 zrazen bude a nebo zrazují, ut vulgo loquuntur.579 - Luc<ae> 7:
malomocní se čistí.580 Lépe: očištění přijímají. Ač Beneš řekl: umítá se; ale také by tak mohl
říci: snědlo se. Marci 14: Filius hominis traditur, Syna člověka zrazují;581 inepte by řekl
zrazuje se. - Luc<ae> 3: exciditur, vytíná se;582 lépe podle naší phrasi vytínají. Ego posui
futurum pro praesente,583 pro starý zvyk. – Item, jeden téţ vyloţil: Deus qui a me laudaris,
Boţe jeţ se ode mne chvalíš. – Item, Efes<ios> 5: impleamini, naplňujte se Duchem svatým.584
Lépe: naplněni buďte Duchem svatým; a neb plni buďte Ducha, to jest, darův Boţích
duchovních (jako by řekl) radše neţli vína, neb víno zplozujeclxxxix radost neb lítost a vesselí
hříšné, ale darové ducha Páně, rozmnoţují v srdci člověka radost, lítost, utěšení, a vesselost
svatou, jakoţ příklad na Panu, kterýţ se byl rozvesselil v duchu.585 |(202b) – Item
Korint<hios> 14: arguitur ab omnibus,586 Beneš vyloţil tresce se ode všech, někteří přemahá
se ode všech. Lépe takto: Ale kdyby všickni prorokovali (t. obvyklým jazykem) a všel by mezi
ně někdo nevěřící nebo neučený, i byl by ode všech přemahán (i v své mysli jimán) a ode
všech rozsuzován nebo souzen. – Item Galat<as> 3: Benedicuntur cum fideli Abraham.
Poţehnávají se s věrným Abrahamem.587 Někdo by rozuměl takto: Jakoţ věrný Abraham sebe
poţehnal, tak i oni poţehnávajícxc sebe svatým kříţem etc. Beneš lépe vyloţil: poţehnáni
bývají etc. – Téţ i to slovo obmývají se, neb umývají se, lavantur. Lépe takto: lavant se ipsos,
myjí se sami; lavantur myjí je, aneb obmyváni bývají, a neb docházejí obmytí; bude češtěji a
srozumitedlněji, a nebude ţadná amphibolia.588 Licet ponetur hac ratione frequentativum pro
primitivo per enallagen589 a dobře, v takové potřebě. – Item, Mat<thaei> 26: traditur, Syn
člověka se zrazuje v ruce hříšných. Lépe by řekl Syna člověka zrazují v ruce etc.590 U latiníků
díš-li produnt et subaudies homines,591 bude barbarismus; ale česky se tak mluví obyčejně,
nempe verbum sine nominativo,592 |(203a) obloupili jej, zabili ho, oběsili ho etc. Mistr Jan
Hus v Postilli, v kázanícxci w: toho slova český jedním slovem podobně k rozumu nemohu
vyloţiti, nebo řek-li bych non iudicatur,cxcii nesoudí se, to slovo vztahuje se k jinému rozumu.
571
»třetí osoba trpného rodu«
Sk 17,25
573
»dopustil se výroku těţkopádného a neohrabaného, a nadto ještě dvojznačného,«
574
»rozvedením výroku:«
575
Mt 15,22
576
»činným rodem«
577
Mt 26,24.25
578
»budoucím časem:«
579
»jak se obecně říká.«
580
L 7,22
581
Mk 14,21.41
582
L 3,9
583
»Dal jsem čas budoucí místo přítomného,«; Blah. NZ (viz fol. 103b) má vyťat bude
584
Ef 5,18
585
srov. L 10,21
586
1 K 14,24
587
Ga 3,9
588
»dvojznačnost, víceznačnost«
589
»Ačkoli se v takovém případě bude záměnou klást sloveso frekventativní místo základního «
590
Mt 26,45
591
»díš-li produnt [vydávají] a rozumíš tím lidé,«
592
»totiţ sloveso bez 1. pádu,«
572
Pakli bych řekl není souzen, t. non est iudicatus. Pakli dím nebude souzen, to jest non erit
iudicatus. I zdálo mi se lépe říci, ţe kdoţ věří v něho nesoudí ho.593
I tak summou, vejklad passivi huius ad verbum,594 jest nezpůsobný; dura admodum
expositio, et inelegans ac difficilis intellectu; loquendi genus prorsus non imitandum.595
Také nesnadně můţeš česky vyloţiticxciii tertiam personam imperativi,596 ale musíš
enallagen učiniti, et pro tertia ponere secundam.597 A trefí se dobře takto: faciat quae vult,
učiň co chce. Aut per modum permissivum:598 nechať učiní co chce. O tom šíře napíši při
enallagi etc.599
Item, coniunctivus. Cùm fuerim, kdyţ bych byl, quidam inepte sic reddunt;600 lépe
takto: ješto sem byl při něm a neb při tom člověku. Cum quotidie vobiscum fuerim in templo,
kdyţ na kaţdý den s vámi býval sem601 (tak vyloţil jeden). nempe B<ratr> I<ohannes>
A<ugusta>602
Jiní: poněvadţ na kaţdý den býval sem s vámi; i to nedobře. Nebo |(203b) na tom místě to
slovo cùm mělo vyloţeno byti ješto; a tak by se k řeckému smyslu lépe a vlastněji trefilo etc. I
byl by tento smysl vlastní té řeči Páně ukázan: I coţ se to děje ţe ste ke mně přišli v noci
abyšte mne jímali? Jste-li spravedlivi (to jest, jako v ůbec říkají: jste-li dobří) pročeţ ste mne
ve dne v chrámě nejali? Ješto sem s vámi tam na kaţdý den býval, kazání čině (anebo činiv).
– Item, ta slova Ad Corin<thios> 9: cùm non sim absque lege, kdyţ nejsem bez zákona.603
Lépe jest říci: ješto sic nejsem bez zákona. A nebo verštatním604 způsobem, phrasí a nejsa sic
bez zákona. – A níţe: ut omnino aliquos salvem,605 vyloţil abych naprosto některé spasil.
Lépe takto po česku: Abych vzdy nekteré spasil. Ač můţ to slovo omnino také býti tak
vyloţeno někdy: omnino nihil, naprosto nic, a neb zhola nic. Jako Mat<thaei> 5: Ne iuratis
omnino,606 nepřisahati ovšem a nebo všelikterak, jakýmkoli způsobem, ale dosti míti na
prostém oznamení to jest a není.
Item infinitivus. Jako: exire, exivisse, vel exiisse, řecký jest ,607
Vulgata: quia a te exivi. |(204a) Erazmus lépe: quòd a te exivi. A z toho Beneš dobře a vlastně:
ţe sem od tebe vyšel. Tigurini608 jinou phrasin poloţili, uchylivše se od řečtiny, (quod ad
phrasin609) t. me vero a te exisse. A vykladač, nempe B<ratr> I<ohannes> A<ugusta> chtěv
vlastnost zachovati, a zaveden jsa Tygurských textem,610 i vyloţil takto: a poznali mne vyjíti
od tebe; velmi nevlastně a nesrozumitedlně,cxciv est merus latinismus;611 nesluší latiny tak
593
Jan Hus: Postilla, aneb Vyloţenie svatých čtení nedělních, čtenie 31, U pondělí po světiem duše (S. Jan v 3.
kapitole); rukopis 1413; tisk: Postilla svaté paměti M. Jana Husi, Norimberk (Montan a Neyber) 1563, Knihopis
3261. Erben II, 215-216; Hus, Opera omnia II, str. #; místo se týká J 3,18; viz fol. 180a
594
»doslovný překlad tohoto trpného rodu«
595
»je to překlad příliš těţkopádný, nepěkný a nesnadno pochopitelný; způsob vyjadřování rozhodně nikoli
hodný napodobení.«
596
»třetí osobu rozkazovacího způsobu,«
597
»a místo třetí osoby dát druhou.«
598
»Nebo způsobem přípustkovým«
599
viz fol. 248b
600
»někteří nevhodně vyjadřují takto;«
601
L 22,53
602
»totiţ Bratr Jan Augusta«; viz fol. 173a
603
1 K 9,21
604
»lidovým«
605
1 K 9,22
606
Mt 5,34
607
J 17,8
608
viz fol. 147b
609
»co se týče vazby«
610
Augusta měl ve vězení k dispozici pouze Curyšskou bibli.
611
»je čistý latinismus;«
hrubě šetřiti, zvláštěcxcv pak kdeţ od řečtiny odchází. Item, ta slova Jan 16: Ut arbitretur se
cultum prestare Deo,612 staří vykladali: Domnívati se bude ţe by tím Bohu poslouţil; a nezle.
Pakli vyloţíš takto: tak aby zdál se sluţbu Bohu učiniti, erit latinismus613 a zlá čeština. Zdál se,
vox est ficta ad formam passivam inusitate.614 Daleko, i hláze a pěkněji i vlastněji díš:
domnívati se bude ţe tím Bohu slouţí. Však na některých někdy místech případně by se
mohlo, i toho infinitivumcxcvi uţiti.|
(204b)
Sequuntur615 mnozí příkladové,
zlého vykládání latiny do češtiny.
Ono slovo, Mat<thaei> 18: patientiam habe in me,616 a neb, jakţ Erazmus vyloţil, esto
patiens erga me, Beneš zle vyloţil: měj strpení se mnou, jako by chtěl říci: postrpme oba
drobet, a neb, poněvadţ já trpím, potrpiţ i ty také se mnou. Non est eleganter bohemice
dictum; quia et phrasis bohemica non est, et sententia quoquecxcvii est corrupta.617
Nechybilcxcviii dobře Erazma, kterýţ pilen byl, aby smysl řeckými slovy předloţený, dobrou a
pěknou frazí latinskou, k chodu čerstvého bújného a vycvičeného koníka podobnou, vypsal; a
takţ i Beneš, měl české frazi více šetřiti neţli šetřil; ale učinilcxcix dobrý muţ coţ mohl, pro
suo dono, certe plus quàm multi alii desides et pigri ventres.618 Jiný před Benešem vyloţil:
trpělivost měj nade mnou, i to nepěkně, ač drobet češtěji.cc Sed nimium et ille fuit astrictus ad
latina verba et phrasin;619 někdo převrhlý |(205a) mohl říci, ţe latinu česky mluvil, aut
contra;620 někteří vykládali: Pane počkej mi; to lépe jest (ač prostě) český povědíno. Ale však
nejpěkněji v Biblí benacké621 stojí: pohověj mi. A chtěl-li by pak kdo mohl by ještě i toho
pookřtaltovati622 a říci: poshovějţ mi; ac esset, et proprie et eleganter.623
Starých vykladačů chyb nechci mnoho připomínati, maličko jen dotknu. Ona slova:
voluit et reginam comprimere 624 vyloţil podaviti. Tehdáţ snad se tomu mohlo rozuměti
snadně, nyní by tomu ne kaţdý Čech srozuměl. – Item, co čistšího neb jasnějšího nad slunce,
avšak et hic deficit,625 i to pohyne. 626- Item Ezech<iel> 34: nonne satis vobis erat pascua
bona depasci.627 Vatab<lus>:628 an parum vobis est, quòd pascua bona pascimini. Tigurini:629
cci
an leve vobis est, quòd pascua bona depascitis. Vykladač pak český nový, J<an>
612
J 16,2
»bude to latinismus«
614
»je to slovo vymyšlené neobvyklým způsobem k trpnému tvaru.«
615
»Následují«
616
Mt 18,26
617
»To není vkusně česky řečeno, poněvadţ to není česká vazba a je porušen smysl.«
618
»podle své moţnosti, a to jistě více neţ mnozí jiní zahálčiví a leniví břicháči.«
619
»Ale i on se dal příliš ovlivnit latinskými slovy a vazbou;«
620
»nebo naopak;«
621
viz fol. 64a
622
»ozdobit, formálně zlepšit«
623
»a bylo by to správné i vkusné.«
624
Est 7,8
625
»a tady pochybil«
626
Sír 17,30
627
Ez 34,18
628
Franciscus (François) Vatablus, také Watebled († 1547), významný francouzský grecista a hebraista;
Robertus Stephanus (Estienne) vydal podle Vatablových i jiných poznámek opravenou Vulgátu, známou jako
Biblia Vatabli (1539-1545).
629
viz fol. 147b
613
A<ugusta> ccii následovav Tygurských630 ad verbum reddidit:631 zdaţ jest vám lehká věc ţe
pastvy etc. Kdyby místo toho slova lehká poloţenocciii bylo málo, esset significantius;632 málo
vám bylo, dobrécciv pastvy etc. To slovo lehká na tom |(205b) místě nevlastně stojí; est merus
latinismus.633 V staré Benatské biblí, leta 1488,634 jest lépe vyloţeno: zdali vam nebylo dosti
pastvy dobré etc. – Item Luc<ae> 21: et morte afficient ex vobis.635 Právě podlé slov řeckých
Cyryští636 doplnili takto: et (sunt quos) morte afficient ex vobis. A někteří po nich vyloţili
nezpůsobně takto: a jsou kteréţ z vás usmrtí; velmi nesvětle etc.; lépe takto: a zmordují
(některé) z vás, i bude vlastně podlé řečtiny s náleţitým doplněním, a bude i hladká phrasis. –
Item Mat<thaei> 16a: 637 ohňuje nebe, t. červená se, a nebo rdí jako
oheň. Velmi nezpůsobná vlastnost byla by kdyby řekl ut supra ohňuje; admodum ineptus esset
graecismus.638 - Mat<thaei> 17b:  ccv 639 a nic vám nebude nemoţného;
díš-li podlé vlastnosti a nic se vam neznemoţní, inepte dices.640 - Mat<thaei> 19 et 5 ţivot
věčný dědičně obdrţí,641 ; vlastně, ale nezpůsobně obdědí. |(206a) - Mat<thaei>
20b: Příteli nečiním tobě křivdy, ,642 díš-li, vlastnosti šetřiti chtěje: Druhu
neonespravedlňuji tě, t. nečinímť nepravosti, erit ineptissimus graecismus et barbarismus;643
lépe by řekl: Příteli nečiním tobě křivdy aneb nechovámť se k tobě nespravedlivě. – Item
Mat<thaei> 6: Volatilia caeli,644 létavci nebeští; lépe ptactvo nebeské.
Starý vykladač onen, byl vyloţil Iac<obi> 5: agite nunc divites,645 čiňte nyní boháči.
Item: tuam ipsius animam,646 tvou jeho duši; obé nedobré. – Vide nostram versionem647
Mat<thaei> 15: ,648 zlomluvec, zlořečitel; lépe kdoţ by zlořečil (a nebo lál) otci
etc. – Et Mat<thaei> 6: mnohomluvci,649 inusitatum.650 Ale derivata odtud quaedam sunt
elegantia:651 mnohomluvnost, mnohomluvný, mluvný etc. Jinde: spolu věř;652 lépe doufej. Luc<ae> ccvi při konci: zimnicujíci;653 lépe trpěci zimnici, nebo per indicativum:654 a měla
zimnici. - Mat<thaei> 26: 655 zhymnovavše; lépe sezpívavše. Mat<thaei> 17: mistr
váš neplatí cla,656 solvit, platí, vlastnosti šetřil inconsiderate,657 |(206b) a chybil frazi; lépe
630
viz fol. 173a, 204a
»přeloţil doslova«
632
»bylo by to výstiţnější;«
633
»je to čistý latinismus«
634
asi má být Praţské; Benátská bible vyšla r. 1506, srov. fol. 64a; místo je v obou vydáních přeloţeno stejně
635
L 21,16
636
viz fol. 147b
637
Mt 16,2
638
»byl by to velice nepěkný grécismus.«
639
Mt 17,20
640
»řekneš to nepěkně.«
641
Mt 5,5; 19,29
642
Mt 20,13
643
»bude to velice nepěkný grécismus a hrubý cizomluv;«
644
Mt 6,26
645
Jk 5,1; viz 196b
646
L 2,35
647
»viz náš překlad«; srov. fol. 103b
648
Mt 15,4
649
Mt 6,7
650
»neobvyklé«
651
»Ale jsou odtud odvozena některá vkusná slova:«
652
Mk 10,49
653
L 4,38
654
»způsobem oznamovacím«
655
Mt 26,30
656
Mt 17,24
657
»nerozváţně«
631
staří: nedává cla. - Luc<ae> 13 ,658 id est salvandi, vyloţíš-li spasenci; inepte
facies;659 pakli per circumlocutionem660 spaseni býti mající, bude tvrdě; comodissime, ut nos
transtulimus:661 těch kteříţccvii spaseni byti mají. – Luc<ae> 18b: ,662 dva člověky
stupovala sta etc. Člověci díš-li, téţ nezpůsobně; i musíš aliunde mutari et dicere663 dva muţí
ačkoli to bude ne tak vlastně. - Luc<ae> 2: sláva Páně osvítila je.664 Beneš: ob<b>leskla;ccviii
jest i nevlastní slovo i mrzké,ccix et hiulcum et ineptum.665 - Mat<thaei> 21: ex ore infantium
et lactentiumccx etc.666 V Plzni667 vyloţili: z oust nemluviátek a sancův. Někdo nebystrých uší,
a Zákona nesvědomý,668 myslil by ţe pravíš samcův (ne quid turpius dicam669), a také jest
drobet obscaenaccxi vox,670 lepší circumlocutio honesta671 neţ tak nezpůsobná proprietas;672
téměř by mohl, chtěl by naschvál ineptire,673 říci lactentium mlečníků aneb mlekařů; proč se
nemá, i zvykle i poctivě říci: těch jenţ prsí poţívají. Pakli by se to slovo sanec komu tak
líbilo, nechť ho uţívá však literu s napřed ať odvojí takto: ssancův. - |(207a) Qui non est
contra nos, pro nobis est,674vyloţil-li by: za nás jest, vlastnosti by nevlastně šetřil; diceret
aliquis, te latinae phraseos esse ignarum.675 – Marci 1: ,676 ohlašovati tu
věc. U Poláků dobře by se trefilo říci řeč; nebo usitatum est apud Polonos677 místo toho slova
věc neb věci, říkati řeč, řeči. Béza678 praví ţe jest to hebraismus. Beneš poloţil řeč, ale
peccavit contra phrasin nostram.679 – Parcere = odpustiti, pěkné slovo. Magister Proxenus, jiţ
doktor, latiník dobrý lepší neţ Čech, v Praktyce na leto 1559680 o zemi Uherské psav, phrasin
latinam bohemice protulit, neglecta pulchra phrasi bohemica takto:681 Aby Pan Bůh ostatkům
církve uherské odpustiti a vítězství dati ráčil. Latíně pěkně by řekl parcere; ale na tom a
takovém místě, to slovo parcere máš vyloţiti milostiv býti ráčil, poshověti. To můţ
absolute682 tu státi. Ale díš-li odpustiti, tedy pro českou phrasin, musíš nětco toho jmenovati
co má býti odpuštěno, jako hříchy její, neb provinění její etc. |(207b) Alioqui positum
absolute, ut fecit Proxenus, totam gratiam amittet.683 Neque amico pepercit, ani příteli
neodpustil; tu se zrovnati můţ latínská phrasis s českou v vlastnosti i v ozdobě. Vartovský in
Paraphr<asi> 1 Mat<thaei>684 posteaquam comperissent sese non potuisse etc. vyloţil takto:
poněvadţ by to shledali; měl říci takto: kdyţ sou to jiţ shledali, a neb poněvadţ sou to
658
L 13,23
»učiníš nevhodně«
660
»opisem, oklikou«
661
»nejpřípadněji, jak jsme přeloţili my«
662
L 18,10
663
»vypůjčit si odjinud a říci«
664
L 2,9
665
»kostrbaté i nevhodné«
666
Mt 21,16
667
viz fol. 41b
668
»neznalý«
669
»abych to neřekl ještě hůře«; význam: „S prominutím!“; Blahoslav měl na myslíi vulgární výraz sranci
670
»sprosté slovo«
671
»ušlechtilý opis«
672
»doslovnost, přesnost překladu«
673
»dělat hlouposti«
674
L 9,50
675
»někdo by řekl, ţe neznáš latinskou vazbu.«
676
Mk 1,45
677
»u Poláků je obvyklé«
678
viz fol. 144b
679
»prohřešil se proti naší vazbě«
680
viz fol. 73b
681
»vyjádřil česky latinskou vazbu a pominul krásnou vazbu českou takto:«
682
»absolutně, nespojitě, samostatně«
683
»Jinak, jestliţe je toho uţito absolutně, jak učinil Proxenus, ztrácí to veškerý půvab.«
684
viz fol. 159b; srov. také fol. 201a, pozn. 562 (Erasmus, In Evangelium Matthaei Paraphrasis, str. 2)
659
shledali, a neb shledavše to etc. – Item latíně díš: cum sit homo, ne superbiat,685 vyloţíš-li tak
podle phrázi latinské: poněvadţ by byl člověk nechť nepejchá, zle bude; ale máš říci poněvadţ
jest člověk, mutato modo coniunctivo in indicativum.686 Nadto pak díš-li: cùm sit homo, kdyţ
by byl člověk, tu jiţ budeš gruntovně ineptus.687 - Mat<thaei> 7. Beneš admisit barbarismum
imitando latinam phrasim,688 poloţiv slova takto: vystavil na skálu.689 Erasmus: aedificavit
super petram. Není-li impressorova chyba (t. poloţil-li i ccxii místo ě), jakoţ pak sequens casus
ostendit, non typographum sed interpretem aberrasse; 690 tedy zle vyloţeno velmi. Na skalu
vystaviti praporec, neb oštíp, neb stůl, neb nádobu ně|(208a)jakou, jako kuţelek;691 mohlo by
se říci; ale aedificare jest stavěti, vystavěti neb vzdělati. A toť slovo jiţ nestrpí casum
accusativum, ablativum postulat,692 na skále a ne na skálu; jako by latíně bylo in petra. Nebo
toho slova super nelze tu jinak vyloţiti neţ jako in; leč by kdo tak byl nesmyslný, urgendo
,693 ccxiii chtěl by to slovo super vyloţiti nad, i říci nad skalu. Item přiletěv luňák nad
skalu i spad dolů. A protoţ můţe byti dobře, místo to Mat<thaei> 7 vyloţeno takto: zaloţil
dům svůj na skále, a neb ustavěl dům svůj na skále.- Mat<thaei> 8 s počátku hned
.694 Tu podlé způsobu starých některých, vlastně se mělo vyloţiti: sstupujicímu jemu
shůry; ale šeredná čeština byla by. Staří na pargaméně psaní exemplařové měli někteří: a kdyţ
sjide. A jiní pak per enallagen a kdyţ sstoupí shůry; praesens pro praeterito imperfecto.695 –
Níţe: k vcházejicímu do Kafernaum při|(208b)stoupil centurio,696 proprie sane sed
duriuscule.697 – Alapam impingere,698 impegerit alapam, Erasmus. Beneš pak: vraziti políček,
nespůsobně velmi; dobře by toho slova takto uţil: vrazila do něho nůţ, t. ţena do múţe. Neb
tak to slovo má vlastní vyznamenaní, nětco do něčeho silně vraziti. Neb vůbec se od lidí říká:
dáti políček. Phrasis vero aulica est:699 praštil ho poličkem, etc., vyťal mu políček. Mat<thaei> 9: ať pošle dělníky etc.700 Řecky jest , latíně vlastně ejiciat, jakoţto in
vulgata editione701 poloţeno. Erasmus: ut extrudat. Jehoţ následovav Beneš poloţil: ať
vystrčí; velmi nezpůsobné slovo. Lépe staří: ať pošle; ale není dostatečné ad exprimendam
graecae vocis significationem, de qua vide Erasmum vel Bezam, in Annotationibus.702 Jest
drobet mdlé, a ono Benešovo příliš velmi přísné a tvrdé o nějakého nepokojného hostě
z krčmy po hlavě vystrčení, pěkně by vznělo. Mně se vidí, poněvadţ |(209a) nemáme jiného
případnějšího tu slova, abychom starého obvyklého nechali; leč by kdo chtěl říci: ať vypudí
685
J 10,33
»se změnou konjunktivu na indikativ.«
687
»pořádně nejapný«
688
»Beneš se dopustil hrubého cizomluvu tím, ţe napodobil latinskou vazbu,«
689
Mt 7,24
690
»následující příklad ukazuje, ţe chybu udělal nikoli tiskař, nýbrţ překladatel;«
691
»kuţelku«
692
»nestrpí pád čtvrtý, ale vyţaduje ablativ« , tj. lokál
693
»se zvýrazněním významu slova«
694
Mt 8,1
695
»přítomný čas místo minulého času nedokonavého.«
696
Mt 8,5
697
»zajisté správně, ale poněkud tvrdě.«
698
Mk 14,65
699
»Vpravdě dvořácká vazba je:«
700
Mt 9,38; L 10,2; viz také fol. 187a, pozn. 325
701
»ve vulgátním vydání«
702
»k vyjádření významu řeckého slova, o němţ viz v Poznámkách u Erasma nebo Bezy.«; srov. Erasmus:
Annotationes In Novum Testamentum (1540), str. 45: “Ut mittat operarios.) ὃπωρ ἐκβάλη, id est, ut eiiciat. Ita
scriptum reperi in pervetustis codicibus, ἐκβάβλλειν varie vertit nominatim in aureo, ac Donatianicis, atque ita
vertit paulo superius interpres, Nos maluimus Extrudat, ut intelligamus vel celeriter mittendos, ac vel invitos &
contantes extrudendos in opus dei: id quod alicubi notavit Hieronymus hunc citans locum. Hilarius pro mittat
legit eiiciat.“
686
dělníky, to by nebylo daleko textu řeckého. – Item Luc<ae>: cum protrudunt iam gemmas,703
vystrkují pupence; lépe kdyţ se pučí, a nebo kdyţ vypouštějí pupeny (Moravci říkají pupence)
est enim prior illa vox fere obscaena ac turpis,704 verštatní. – Mnoho jest takových vykladačů,
ješto verbum verbo reddunt.705 Beneš illam metaphoram706 Mat<thaei> 18 šeredně vyloţil:
Aperierunt omnia Domino,707 otevřeli všecko Panu svému. Kdo by tak mluvil? Leč kdyby
bylo vobleţení, a Pán jejich k nim přijel, a oni ho poznali, a hned jemu všecko zotvírali. Item Isai<as> 1: Vae genti peccatrici, populo gravi iniquitate, semini nequam, filiis
sceleratis.708 Obecný výklad: Běda národu hříšnému, lidu těţkému v nepravosti, semeni
nešlechetnému, synům hříšným. Tigurini:709 Heu gentem scelestam, populum iniquitate
onustum, semen maliciosum, filios perditissimos. Vyloţíš-li na česko po Cyry|(209b)ských710
nětco postoupě takto: Ouve národu nešlechetného, lidu nespravedlností břemenatého, símě
zlobošné zatratilých; Transtulit ita711 B<ratr> I<ohannes> A<ugusta> aliquot vicia contra
grammaticam bohemicam admiseris, de quibus et alibi dixi.712 Lépe takto vyloţíš: Běda
národu hříšnému, lidu nepravostí obtíţenému, semeni zlých (lidí), synům nešlechetným, aneb
kteříţ porušili cesty své. – Jeden učený muţ Erith<acus>713 vyloţil ona slova Mat<thaei> 20:
Čili oko tvé zlobochské jest; 714 ineptissima voce usus.715 – B<ratr> J<an> A<ugusta> v Při,716
vyloţil ona slova Erazmova: In eius verba iurantium,717 v jeho slova přisahajících (sic
plerunque fit, ut imperitia generet audaciam718). A níţe: aut ego fallor719, nebť já se klamám,
passivam formam cupiens exprimere ad verbum, admisit barbarismum,720 moha říci pěkně:
nebť já se mejlím.ccxiv – Idem author721 vyloţil: laudandus est Deus, chvalitebný jest Bůh;
inepte prorsus;722 lépe díš: chvaly hodný jest Bůh. Neznal A<ugusta> terminací bilis, co ona
umí. Affectatio proprietatis assecuta est insulsitatem,723 ať kuchyňskou724 ne o lepší češtině
povím. |(210a) – Jan Straněnský,725 slova latinská tato: privatim ergo oportet alere
sacerdotem, tedy sobě musíš oblaštního kněze ţiviti; jiţ tě mohl říci krmiti co vepře; sic měl
říci chovati. Sed nonnulli scriptores data opera latinismos admittunt, dum imitari imprudenter
volunt latinam orationem ac phrases eius. Nae isti puritatem nostrae linguae et ignorant et non
amant, imo et egregie depravant. Omnino vitandum est hoc, nec sunt commiscendae
703
L 21,30
»ono první slovo je totiţ téměř sprosté a neslušné«
705
»překládají slovo od slova«
706
»onu metaforu«
707
Mt 18,31
708
Iz 1,4
709
viz fol. 147b
710
viz. ibid.
711
»Takto přeloţil«
712
»dopustíš se hned několika prohřešků proti české gramatice, o nichţ jsem mluvil také jinde.«; srov. např. fol.
173a
713
»Červenka«; viz fol. 36b
714
Mt 20,15
715
»pouţiv velice nevhodného slova«
716
Augusta, Pře, fol. Z 2b (srov. zde fol. 42a, )
717
D. Erasmus, Paraphrases In Novum Testamentum, tomus I. Basileae (Frobenius) 1541; předmluva Pio
Lectori: „in illius verba iurantium“; srov. také fol. 159a
718
»tak se často stává, ţe neznaost plodí opováţlivost«
719
Erasmus, ibid.
720
»chtěl přeloţit trpný tvar doslova a dopustil se cizomluvu,«
721
»týţ autor«
722
»naprosto nevhodně«
723
»Usilování o doslovnou přesnost dospělo aţ k samé nejapnosti,«
724
o „kuchyňské latině“ viz fol. 57b
725
Jan Straněnský († 1585), zámecký písař v Jindřichově Hradci, pak měšťan a rychtář v Počátkách;
utrakvistický spisovatel, překladatel a vydavatel
704
linguarum proprietates, nisi, quis velit ridiculus apparere.726 Jako onen B<ratr> I<ohannes>
A<ugusta> kterýţ vyloţil takto ono místo: Z té příčiny etc. aby svědčili se ctíti Boha duchem
svým ve ctěníccxv Syna jeho etc. Istis non multis verbis multa insunt vitia. Latine recte
diceres:727 ccxvi ut testarentur se Deum colere spiritu suo; pěkně latíně povědíno, ale český, i
nesrozumitedlněccxvii i nepěkně, tvrdě a nehladce, lépe by takto řekl český: aby to osvědčili ţe
ctí Boha duchem svým; a nebo takto, poodejda od slov: aby to prokazali ţe duchem svým Boha
ctí. B<ratr> J<an> A<ugusta> Ţalm 89: Percussi faedus cum electo,728 udeřil sem smlouvu;
lépe: učinil semccxviii smlouvu, všel sem s nim v smlouvu, |(210b) vel: mám s nim smlouvu. –
Item Mar<ci> 10: confide,729 spolu věř; graece730 , t. doufej, dobré mysli buď. – Jan 17:
já sem je zachovával jmenem tvým,731 nomine tuo, Mat<thaei> 25: (Lucas noster732) tradidit
eis bona sua,733 vydal jim dobré své, (v Benatské biblí734) zboţí své. Můţe se říci statek svůj,
ut ego verti.735 - Mat<thaei> 27:  .736 Někdo vlastnosti neuměle
následovný, mohl by vyloţiti, discipulavit učedlničil; jako říkáme dvořil, kraloval, mistroval;
et quidam audaculus dixit quoque737 knězoval, tak pěkně jako by latině řekl sacerdotavit, jako
regnavit etc. Luc<ae> 1: knězoval.738 Lépe: ouřad kněţský konal Zacharyáš; inepa graecismi
,739 , non recepta moneta.740 Ač sic dobře a obvykle říkáme kraloval. –
Daniel 9: Qui imperavit super regnumccxix Chaldaeorum.741 Ţidovskýccxx ad verbum742
Collín743praví, ţe jest regnavitccxxi a rex fuit.744 My vlastně díme kraloval. Ale mohl by někdo
říci: Protoť sluší pilně šetřiti jazyku toho z něhoţ máš vykladati, aby se k němu pokudţ
nejvíce moţné |(211a) připodobnil; ano někteří dobří vykladači i toho velmi pilně šetřili, aby
jednostejná slova téţ jednostejně vykladali? Odpo<věd>. Takťccxxii jest ţe má býti při tom
obojím veliká bedlivost. Ale však take sluší nezanedbávati hladkosti řeči, ne videaris
agrestior.745 Pročeţ někdy jedno a téţ slovo, na jednom místě tak a na druhém jinak vyloţiti
musíš, tak jakţ kde míti chce filumccxxiii orationis;746 avšak magno cum iudicio747 to se dělati
musí, ne quid facias invitaccxxiv Minerva.748 Dám příklad: to slovo řecké ,749 ptactvo;
726
»Ale někteří spisovatelé se s vynaloţením velkého úsilí dopouštějí latinismů, snaţíce se nemoudře
napodobovat latinský spád řeči a její vazby. Běda, ti čistotu naší řeči ani neznají, ani jí nemilují, ba dokonce ji
znamenitě hyzdí. Tomu je třeba se bedlivě vyhýbat a nesměšovat zvláštnosti jednotlivých jazyků, nechce-li se
kdo zdát směšným.«
727
»V těchto nemnohých slovech je mnoho chyb. Latinsky by se správně řeklo:«
728
Ţ 88(89),4
729
Mk 10,49
730
»řecky«
731
J 17,12
732
»náš Lukáš«, tj. Lukáš Praţský; srov. fol. 103b
733
Mt 25,14
734
viz fol. 64a
735
»jak jsem přeloţil já«; srov. fol. 103b
736
Mt 27,57
737
»a kterýsi odváţlivec řekl také«
738
L 1,8
739
»nevhodná otrocká nápodoba řečtiny«
740
»nikoli běţná (osvědčená) mince«, tj. nikoli běţné slovo; viz fol. 172a
741
Da 9,1
742
»doslova«
743
Matouš Collinus (Kolín) z Chotěřiny (1516-1566), vl. jm. Kalina; učený humanista, univerzitní mistr,
profesor řečtiny a latiny, ţák Melanchthonův; je autorem gramatických a lexikologických děl.
744
»kraloval je od byl králem.«
745
»abys nevypadal jako nevzdělanec.«
746
»spád řeči, kontext«
747
»s velkou rozvahou, soudností«
748
»abys nečinil něco proti vůli Minervině.«, tj. neuměle, násilně; srov. Horatius, De arte poetica (epistula ad
Pisones), v. 385: „tu nihil invita dices facies ve Minerva; id tibi iuducium est, ea mens.“; sousloví invita Minerva
Mat<thaei> 8 dobře díš: Lišky doupata mají a ptactvo nebeské hnízda; téţ by měl říci
Luc<ae> 8: a ptactvo nebeské snědlo aneb szobalo je;750 sed inerudite verteris, sit licet eadem
vox graeca.751 Nebo to slovo snědlo nepěkně vzní, ac fit agrestior oratio;752 lépe díš: ptácí
nebeští szobali je.
Také některá slova řecká neb i latínská, tak sou široká, ţe v sobě jedno z nich tak
mnoho obsahuje jako několik českých. Jako to slovo  etc. Item to slovo , afflictio,
tribulatio, angustia, oppressio, pressura; to jest ssouţení, utišění, ouzkosti. Mělo by se na
všech místech vykládati ssouţení; jakoţ in nostra versione secundae editionis.753 Mat<thaei>
13, 24, Marc<i> 4, 13, |(211b) Ioan<nis> 16,754 a i jinde; však někdy příčinouccxxv euphoniae
etc. jiné slovo musilo býti poloţeno. Jako Act<orum> 7: Vysvobodil ho, ze všech ouzkostí.755
K Řím<anům> 2:  ,756 trápení a ouzkost. Díš-li ssouţení a úzkost, bude se
zdáti, jedna a táţ věc dvěma slovy poloţena, adeóque ociosa .757 Pročeţ i Béza,758
to slovo  někdy oppressio, Ad Rom<anos> 2,759 a nekdy afflictio, t. utištění a trápení, 1
Kor<inthios> 7 et Act<orum> 20,760 et alibi761 vykládá. To místo 1 Kor<inthios> 7, vyloţeno
jest in nostra versione762 trápení těla, nebo nepěkně by tu stálo ssouţení a neb úzkost; causam
prudens lector per se videt.763 Beneš inepte vertit:764 zámutek v těle. Ačkoli řecký jest
, corpore, tělem, t. s strany těla<,> však nejpříhodnější jest tu genitivus: bídu, trápení
těla míti budou; jakţ i staří Čechové vykládali. Item 2 Kor<inthios> 6 v utištěních,765 ccxxvi
quia sequitur766 v ouzkostech. Item Rom<anos> 9ccxxvii: zarmoucení, na straně ssouţení etc.,
quia sequitur ouzkost. Item Coloss<enses> 1d, si vertas:767 ostatky ssouţení Krystových,768
radet aures,769 velmi nehladce a nepříjemně bude; protoţ semccxxviii starého a obvyklého
nechal, utrpení; proprietate graecae vocis in margine expressa.770 |(212a) Item
Thesal<onicenses> 1C:ccxxix ve mnohém ssouţení,771 díš-li, nezpůsobně bude; protoţ idem feci
etc.772 – A ktomu také prudens lector videt evangelistas, non fuisse tam in minimis voculis
curiosos.773 Ano někdy jednu a touţ věc vypravujíce, nejednostejných slov uţívají. Jako
se pak pouţívalo ve smyslu „proti přirozenosti někoho/něčeho“ ▪ Minerva byla římská bohyně mj. i moudrosti a
umění.
749
Mt 8,20
750
L 8,5
751
»ale byl by to neobratný překlad, třebaţe v řečtině je to totéţ slovo.«
752
»a vznikne tak poněkud neohrabaný obrat.«
753
»v druhém vydání našeho překladu«; Blah. NZ; viz fol. 103b
754
Mt 13,21; 24,9.21.29; Mk 4,17; 13,19.24; J 16,21.33
755
Sk 7,10 (Mk 13,24 zarmoucení)
756
Ř 2,9
757
»a k tomu zdlouhavá tautologie«
758
viz fol. 144b
759
Ř 2,9
760
1 K 7,28 a Sk 20,23
761
»a jinde«
762
»v našem překladu«; srov. fol. 211a
763
»příčina je pozornému čtenáři zjevná sama sebou.«
764
»nevhodně překládá:«
765
2 K 6,4
766
»poněvadţ následuje«
767
»přeloţíš-li«
768
Ko 1,24
769
»bude to rvát uši«
770
»s vyznačením smyslu řeckého slova v marginální poznámce.«; srov. Blah. NZ, fol. 276b, pozn. f in marg.:
uzkostí, zámutků, ssouţení
771
1 Te 1,6
772
»učinil jsem totéţ atd.«; srov. Blah. NZ, fol. 281a, pozn. e: ve mnohé úzkosti; in marg. ssouţení
773
»pozorný čtenář bude mít na zřeteli, ţe evangelisté nebyli v tak nepatrných slovíčkách nemístně přesní.«
Mat<thaei> 20, Marc<i> 12: , 774 etc., o čemţ viţ napřed na listu
<182a>.ccxxx
A nechať i toho dotknu. I při těch maličkých slovcích a, i, řecky , latíně et, que, u
nás Čechů musí šetřín býti rozdíl. Někde jest v Zákoně novém drahně nedaleko sebe těch ;
ješto některé dobře se vyloţí per a, a jiné mnohém lépe a vlastněji per i. Příkladů té věci
v Zákoně novém, zvlášť secundae editionis,775 mnoho jest.
A nechať nyní doloţímccxxxi i toho, coţ mi na mysl za jakous příčinou přišlo.
Vykladači svatých Písemccxxxii (z jednoho jazyku do druhého) i tato věrnost776 náleţí, kdyţ
které místo nalezneccxxxiii nesrozumitedlné v tom jazyku z něhoţ vykládá, aby je do druhého
jazyku tak vyloţil aby také tak bylo nesrozumitedlné, a ktémuţ cíli měřiticcxxxiv jako i
v onéccxxxv řeči. Toho Šebestian Castalio777 pilně ostříhal; ano na některých místech na straně
napsal, |(212b) vyloţiv slova ţidovskáccxxxvi v latinu: tomu místu nerozumím. A jistěť mi se i
toho chce přidati. Decorum diligenter servare debet interpres také i v tomto, aby pro tempore
et loco etc. habitum styli proměňoval; věda kdy dávati verba et phrases graviores vel
leviores,778 vesselé, smutné, obecné, běţné etc.: ut alicubi appareat grandiloquentia, jindy
suaviloquentia, variúsque cothurnus.779
O třetím způsobu phraseon et verborum
in nostra lingua.
780
Mohou některé věci pěkně český býti povědíny, pulchra sive phrasi sive verbis
elegantiss<imis>,781 ale nemůţe se tak do latiny přeloţiti bez okolic782 nějakých etc. A v tom
vidí se býti bohatší řeč česká nad latínskou etc. Coţ má-li byti pravě783 spatříno, musí k tomu
byti soud bedlivý, acutum iudicium aurium.784 Jako některá impersonalia při některých
slovích mají Čechové, ješto u latiníků jich není.
Kdyţ díš mluví se, hic deficit verbum latinum loquor;785 nebo nemůţeš říci
impersonaliter786 loquitur, mluví se, quia verbum est deponens etc.787 Ale zase můţeš říci in
verbo activo788 dicitur, praví se, |(213a) garritur, ţve se,789 a nebo štěbetá se, nebo štěbece;
jest tertia persona indicativi790 dicitur de illo, praví se o něm. Pěkněji však český a zvykleji
díš: praví o něm; ješto latiník dobrý nedí dicunt de illo, ale dicitur, leč by vzal jiná slova, jako
aiunt, perhibent etc. – Item, infinitivus per quandam velut enallagen eleganter usurpaturccxxxvii
774
Mt 20,18; Mk 12,18 má , výraz  je v Mt 22,35
»v druhém vydání«, tj. Blah. NZ z r. 1568
776
»svědomitost«
777
viz fol. 182a, pozn. 253
778
»Překladatel má bedlivě dodrţovat náleţitý způsob také i v tomto, aby proměňoval styl vzhledem k místu,
času atd.; věda, kdy dávati slova a vazby váţnější nebo lehčí,«
779
»aby se někdy objevila mluva slavnostní, jinde pak lahodná a aby patos byl proměnlivý.«
780
»vazeb a slov v našem jazyce.«
781
»krásné buď vazbou, nebo velmi vkusnými slovy,«
782
»oklik«
783
»správně, podle pravdy«
784
»bedlivý soud sluchu.«; tento termín má jiţ Augustinus Hipponensis, De Musica, cap. 3; MPL 32, col. 1118,
lin. 11
785
»zde chybí latinské sloveso loquor [mluvím];«
786
»neosobně«
787
»protoţe je to deponentní sloveso atd.«
788
»aktivním slovesem«
789
»ţvaní se«
790
»třetí osoba oznamovacího způsobu«
775
hoc modo:791 slyšeti, ţe by umřel, vel, slyšeti o něm ţe jest zabit, t. slyší se a neb praví o něm;
latíně můţeš tak uţiti toho slova audire.
Item: Nechme ho, však jest nějaký dobrý muţ. V té phrasi to slovo nějaký jest
aptissime positum velut gemma.792 Latiníci té phrasis při tom slově nemají, nec possunt
exprimere phrasim hanc nisi per longas ambages.793 Díš-li kuchyňskou a thomistskou a nebo
škotyskou latinou794 aliqualis, iam es plus quam ineptus;795 díš-li quidam, nihil dixisti.796 Jak
by pak mělo to byti povědíno, dobrý latiník dobře ví.
Jakť sobě vykračuje, pulchra phrasis.797 Latině díš-li ut graditur, bude jakť kráčí, a
ještě bez toho ť, na němţ tu mnoho záleţí. Tu světle viděti, jak (tu v tom) řeč latínská velmi
prostá a nebystrá neb nelepá, proti češtině se zdá.|
(213b) Poţehnaný jenţ se béře ve jmenu Páně.798 Latině: Benedictus qui venit in nomine
Domini. To slovce béře se, pohleď odkud jest? Jak tu ozdobně jako perla sedí, ac quandam
maiestatem conciliat799 všemu tomu promluvení? Ješto latínské slovo venit jest prosté, t. jde
neb jede; hrubé jest, i obecné, i generale, a jako obuté800 proti tomuto. A kdyţ pak rozváţíš
toho slova béře původ et transposití seu metaphoram,801 teprv jeho jadrnost spatříš: accipio
jest beru, accipit béře etc. – Nejste mne zde vděčni, obrátím se do jiných krajin. Latině Cicero
scripsit: Vertes te ad alteram scholam.802 Ale však non tantum gravitatis et gratiae latina
phrasis (seu verbum hoc) quantum bohemica habet.803 – Říká se latíně quorum uni, z níchţ
jednomu dal sem; quorum uni, z něchţ jedni sou nechvalitební.
To slovo latínské candidus et albus, velmi pěkně v češtinu můţe býti vyloţeno, tak ţe
bude et elegantius et significantius804 státi, t. bělostkvoucí; jako by řekl: Tak velmi měl bílý
oděv ten anděl aţ se velikou bělostí skvěl.
Item, habet quoque nostra lingua, quasdam particulas, veluti affixa quaedam,805
s předu i s zadu slova, čehoţ nemají |(214a) latiníci ani Řekové, neţ Ţidé.806 Ty litery buď
z zadu buďccxxxviii z předu podlé náleţitosti poloţené, proprietatem significationis aliquando
augent, nonnumquam minuunt, quandóque mutant, et ad haec mirifice illustrant orationem.807
ccxxxix
Jakoţ se z níţe poloţených příkladů spatří. Comede, tibi est hoc exedendum; jez, sněz,
dojez, pojez. Ono povědění: Co před vas předloţíccxl jezte,808 kdyby kdo vyloţil snězte,
netrefilo by se. Comedi iam, jiţ sem jedl, jiţ sem snědl, jiţ sem se najedl, pojedl, dojedl,
vyjedl, přejedl se, projedl se skrze horu. Bibe, pí, napí se, upí se, opí se, najez se. – Beneš
Act<orum> 16: Páni co já mám učiniti?809 Inepte;810 lépe díš činiti. – Pupugit, ubodl, zabodl,
zbodl, bodl, pobodl, probodl, přebodl. – Morientur, mrou, zemrou, pomrou, domrou. A
791
»Dále se neurčitý způsob vkusně uplatňuje jakousi záměnou slovesných tvarů tímto způsobem:«
»poloţeno velmi vhodně jako perla.«
793
»a mohou tuto vazbu vyjádřit pouze dlouhými oklikami.«
794
viz fol. 57b
795
»jiţ jsi více neţ nejapný«
796
»nic jsi neřekl.«
797
»krásná vazba«
798
Mt 21,9; 23,39; Mk 11,9; L 13,35; J 12,13
799
»a jakou důstojnost propůjčuje«
800
»těţkopádné«
801
»a přenesení [významu] neboli metaforu,«
802
»Obrať se na jinou školu.«; Cicero, In L. Calpurnium Pisonem oratio, § 60, pag. 444, lin. 6
803
»latinská vazba (nebo toto slovo) nemá tolik půvabu a váţnosti jako česká«
804
»vkusněji i výstiţněji«
805
»Dále má náš jazyk také některé částice, jakoby afixy,«
806
Srov. fol. 96b, pozn. Error! Bookmark not defined.
807
»specifický význam [slova] jednou zdůrazňují, jindy potlačují, někdy mění, a nadto činí řeč podivuhodně
názornou.«
808
L 10,8
809
Sk 16,30
810
»Nevhodně;«
792
zase,ccxli latíně můţe se říci emortuus, emortua = téměř umrlý nebo umrtvený, jiţ smrtí
přemoţený. Item, demortuus, post demortuum etc. – Vulneratus, raněn, zraněn.
Vide similia iis,811 u figuře prosthesis. Schod, vzchod, schází na paměti, vzchází
slunce, vychází, vyšlo, vzešlo slunce etc., nachází, dochází, přichází. Ale tu latíně teţ se říká
accedit, incedit, discedit etc. |(214b) Peccavit, shřešil;ccxlii zdá se jako by chtěl říci spolu
hřešil; ale jest to přidání té litery podobné slovu tomuto činím, učinil sem, hřeším, shřešil sem,
hřešil sem. Někteří píší zhřešil. Zblaznil se, dobře díš, a ne sbláznil. Zpět, zpačil,812zčernal,
zsinal, zlil, slil, zpili se, a ne spili se, setřel, zetřel, utřel, protřel, klamati, sklamati. Sklamati =
mentiri; zklamati, fallere,813 moudře lest jeho zklamal. Sklamati jest tolikeţ jako selhati, jen
ţe drobet poctivěji se dí, a ne tak zůřivě.814 Seklamal, někteří říkají, ţertujíce ho; est puerilis
vox,815 podobně jako selhal, sesmilnil vox theologica, rarissime, et non nisi a senibus ac
gravibus viris usurpanda;816 nemůţe se říci slhal, ssmilnil, propter euphoniam.817 – Nětco
v častce nějaké nalézá se toho i u latiníků jako hauri, vaţ, exhauri, vyvaţ, ale my víc můţeme
říci: dovaţ, navaţ, převaţ, přivaţiti misu k jedné straně. – Assumo, consumo, insumo etc.
ujímám, přijímám, najímám, zajímám, dojímám, přejímám, rozjímám, pojímám.
Neumělé však spatřuje se u některých uţívání těch přídanků. Jako Marc<i> 1: i lekli se
všickni.818 Beneš nepěkně poloţil: i zlekli se; voluit subitum |(215a) terrorem exprimere,819 i
zkazil slovo české; mohl by byl říci zlekali se, ita non corrupisset vocem bohemicam.820
Neumělý čtenař snad by řekl: i zlekly, t. ryby zemřely. Zbuditi, zbudil ho ze sna, vzbudil mu
símě, vzbudil Bůh mládence, Danyele proroka. Sklátil hrušky, sklácen co hruška, zklácen u
víře, t. zvrtkán, zemdlen, zkormoucen.
Mat<thaei> 13: 821 etc. Quia videntes non vident, ţe vidouce nevidí =
hledíce nepřicházejí k tomu aby uhlídali,ccxliii uzřeli, spatřili zrakem svým toho pravě
chopili.ccxliv
O 4. způsobu.
Verba et eorum positus
seu phrases vitandae.822
Proxenus v Praktyce na leto 1559823 nazad dí: Jestli jest se kde jaký omyl trefil;
nepěkně, lépe takto: Trefil-li se pak kde; nam radit aures dura haec locutio:824 jestli jest se etc.,
horridior |(215b) sonus et agrestior locutio.825 – Quidam dixit: O tom sobě teď připomínáme;
811
»viz podobné případy« na fol. 256a-257b
»zvrátil, změnil v opak«
813
»oklamat, obelstít«
814
»přísně«
815
»je dětinské/školácké slovo«
816
»teologické slovo, lze ho uţít velmi zřídka, a to pouze starci a váţnými lidmi;«
817
»kvůli libozvuku«
818
Mk 1,27
819
»chtěl vyjádřit náhlý děs«
820
»nepokazil by tak české slovo.«
821
Mt 13,13
822
»Slova a jejich postavení ve větě neboli vazby, jimţ je třeba se vyhnout.«
823
viz fol. 73b
824
»neboť tento drsný obrat rve uši:«
825
»dosti nelibý zvuk a poněkud hrubý obrat.«
812
eruditius dixisset et magis proprie:826 To sobě nyní připomínáme. Ač se nezdáccxlv tu býti
přílišný rozdíl, nebedlivě to spatřujícímu. Proč nic? Cur non? Quid ni? (ač ad verbum latíně
musil by říci: Cur nihil?) i latíně i český prostěji a celeji, ut sic dicam applicative;827 jako
Proč by nešel? Proč by neřekl? Beneš poloţil to slovo do textu Zákona, Mat<thaei> 21, moha
na tom místě uţiti toho slova i ovšem,828 ješto tu hned i ta sic nepěkná phrasis nedobře stála.
Z německého obyčeje pochlebnou phrasis někteří vzali, říkat per ineptissimam
enallagen personarum,829 mluviti k osobě přítomné v způsobu třetí osoby takto, maje říci: Co
chcete pane? i dí: Co chce pan můj? a neb: Proč pan nejí?Ač tak jest, ten způsob davno prve
býval uţívan od starých; ale to bylo podle jejich tam ţidovskýchccxlvi obyčejův, a to při lidech
znamenitých a velikých, králích, kníţatech etc. Jako: audiat dominus meus. Item: nescit
servus tuus. V obecném mluvení, neslušné jest uţívaticcxlvii |(216a) toho způsobu. Ale o tom
viţ šíře, ubi de enallage personarum in verbo agitur.830 Item viţ nazad farraginem831
šerednýchccxlviii phrasi jichţ se varovati máš.832
Příčiny takových nevlastností,833 přiházejícíchccxlix se, i vykladačům i jiným tyto
nalezám:
I. Ţeccl mnozí tomu nerozumějí, a toho tak souditi a na drobno rozbírati neumějí a
nemohou. Protoţ, vlastně-li čili nevlastně mluví neb píší, oni sami nic nevědí. Na ty není co
horliti, nebo tu není naděje k nápravě.
II. Jiní pro svou nějakou nepečlivost, a nedbalost to činí; ne tak nerozumějíce, jako
lenivou myslí a nepracovitou, jakţ mnohé jiné tak i to pomíjejíce, jako by jim do toho nic
nebylo. A z těch někteří za to se hned nic nestydí.
III. Někteří tím chtí, t. nevlastnostmi neb neobvyklými a teţ nezpůsobilými (usu non
receptis834) vlastnostmi, barviti a ošlechtiti svou řeč. Zdá se jim to pěkná byti řeč, kdyţ nějaké
slovičko v své řeči poloţí, jako by nějaký kvítek na zelenou louku, modrý neb červený,
přisadili; ano pak bývá podobně jako by kousek ţidkého blata na plachtu nějakou bílou
|(216b) vykydl; totíţ, místo ozdobovaní, ohyţďují mluvení svá. Takováť sou ta slova
Filomatesova, v jeho předmluvě na tu českou Etymologí: Dobré jest zlým obyčejům za času
bújnost zastaviti835 (plane ineptus color836 pravá motanina). Nebo jak se tu trefují ta slova dvě
bůjnost zastaviti, dobrý Čech rozumí. Omnino affectata est oratio, et inepte quidem affectata;
neque enim verba sunt hic apta, neque phrasis bona; quasi de lana caprina837 severe et graviter
quis detonaret eloquio, lingua tamen titubante.838 A za těmi slovy i hned dále, k témuţ
podobný kvítek stojí; neb v tom slovu nezměnili jest téţ insulsa gravitas;839 a ještě i to
nevlastně a neslušně postavené. Kdyby byl aspoň řekl neproměnily; ale on poloţil
nezměnili,ccli aby vţdy bylo, nihil ad rem.840 – A tolikeţ i ta slova jeho: kterýchţ obyčej zle
826
»Kdosi řekl [...] jemněji, jakoţ i správněji by byl řekl:«
»abych tak řekl přiléhavě;«
828
srov. Mt 21,16; Beneš má Proč nic?
829
»velmi nepěknou záměnou osoby«
830
»kde se pojednává o záměnách slovesných osob.«; viz fol. 248b-250b, zejména 249b
831
»směsici, soubor, sbírku«
832
viz fol. 329b-340b
833
»nesprávností, nepatřičností, chyb«
834
»které nevešly do uţívání«
835
viz fol. 58b
836
»úplně nejapný styl«
837
srov. Horatius, Epistulae, lib. 1, epist. 18, vers. 15 (pag. 284): alter rixatur de lana saepe caprina <et> /
propugnat nugis armatus: „scilicet ut non / sit mihi prima fides?“ et „vere quod placet ut non / acriter elatrem?
pretium aetas altera sordet“.
838
»Je to mluva příliš násilná, a to nejapně; ani zde totiţ není pouţito vhodných slov, ani vazba není dobrá; jako
kdyby někdo hřímal přísnou a důstojnou řečí o kozím chlupu a přitom by se mu pletl jazyk.«
839
»nevkusná váţnost«
840
»nic společného s tou věcí.«
827
uţívá,841 est inepta prosopopaeia;842 mohl i mělcclii takto prostě říci: kterýchţ mnozí přivykli zle
uţívati.
IV. Mnohé k tomu  vede, kdyţ mali jsouce, velicí býti chtějí; jako ona ţába
kteráţ volu se přirovnati chtěvši, tak dlouho se nadýmalaccliii aţ se rozpukla, i |(217a) nebyla
ani ţabou ani volem,843 coţ u někoho spatří z znamenitých, hned se domnívají ţe jím to také
sluší. Jeden kazatel (t. Hynek Perknovský844) horlivosti Luterovy chtěje následovati, i jakţ
způsob Luterů spatřil tak se k němuccliv formoval, totiţ také jako Luter častokrat karkuli845
s hlavy, stoje na kadedře, horlivě smekl a zase potom zšíleně vstavil; a však s tím se všem
posluchači ne Luterova ducha poznali.
Jiný spatřiv při jednom znamenitým oratoru, an lehoučky mluví,  sancti viri
M<atthaei> E<rithaci>846 tíše, slova jedna po druhých velmi jadrná vypouštěje, někdy jako
zívaje, jako by nepečlivě a nedbale mluvil, mysl mezi tím bystrou, vtipným sloţením slov, a
řemeslným jich vyříkáním prokazuje, summa enim ars est artem celare;847 i takţ tento prosták,
naučil se také tomu, aby i o velikých a znamenitých věcech mluvě s lidmi nešpatnými (nelepý
jsa v řeči z přirození, slov jadrných nemaje, ani způsobu jemného jako onen, nadto toho
umění) nelepotu a lenost mysli častým zívaním,cclv neforemným se i tak i onak na stůl
kladením, hlavou kejvaním, a nebo jí sem i tam kydaním etc. prokazoval; domnívaje se ţe tak
nelepotou onomu umělému jsa podoben, take i za rozumného a moudrého jmín bude. |(217b)
A toţťcclvi psota lidé,848 kdyţ v smetech perel nenalézali, ale ţe se blata k louţi přilévá,
porozuměli; i počali ho za nejapného a léního blouda míti. A protoţ není dobré v cizích
škorních choditi849 (i v té věci malé, ovšem výše) ale radějicclvii své vlastní přirození850 cvičiti,
a jakţ co komu přirození dalo, tak toho uţívati; a však jako říkávali staří, člověk má svým (t.
tím coţ má) dělaje, cizím omastiti, a jako sukni pěknou ještě aksamítem spremovati. Nebo
,851 kteráţ při lidech všetečnost rozplozuje, nesnadně bývá bez tovaryškycclviii své,
kteráţ slove ;852 a o té co Duch svatý skrze Pavla svatého pověděl, není neznámé.853
Ale na techť slušné a poboţné jest aby takové věci snášíny byly, kteříţ mnohými a
rozličnými pracemi a zamestknaními osuti854 jsouce, na to ani mysliti času nemají. Illi enim,
dum intenti sunt in res ipsas, negligunt verba,855 povědíti toliko to coţ jest v mysli jejich
usilujíce, jakýmiţ se kdy trefiti můţe slovy. Tiť nečiní toho naschvál, z ţadosti jakés novoty;
ale nemohouce se toho ušetřiti, někdy prve neţ zvědí něčeho se toho dopustí. Quandoque
bonus dormitat Homerus; jakoţ i nahoře toho prve dotčeno.856|
841
viz fol. 58b
»je nevhodná personifikace;«
843
srov. Phaedrus, Fabulae, I,24: Rana rupta et Bos; Horatius, Sermones (Saturae), lib. 2, sat. 3, vers. 314-320;
srov. níţe fol. 291a
844
Hynek Perknovský z Perknova, horlivý luterán, po r. 1529 studoval ve Wittenbergu; patřil k tzv. Malé stránce
Jednoty bratrské (amosencům). S Václavem Perknovským vydal tiskem Chelčického Siet viery v klášteře ve
Vilémově (Chval Dubánek) 1521, Knihopis 3303.
845
»čapku, čepici«
846
»špatní napodobitelé svatého muţe Matěje Červenky«; viz fol. 36b
847
»největším uměním je totiţ umět skrýt své umění«; srov. Walther n. 1374
848
»bídní, mizerní lidé«
849
srov. níţe (Přísloví) 290b: Pravá opice = ; Obul se v cizí škorně jakť laškuje; 291a: Nechť se
neobouvá ještě v mé škorně.
850
»přirozenou povahu«
851
»špatná nápodoba, opičení se po někom«; viz fol. 121b
852
»sebeláska«; viz také fol. 170a, pozn. 88
853
viz 2 Tm 3,2
854
»zavaleni, zasypáni«
855
»Oni totiţ jsou zaměřeni na věci samé a slova ponechávají stranou,«
856
srov. Horatius: De arte poetica (epistula ad Pisones), v. 359: ... et idem / indignor quandoque dormitat
Homerus; / verum operi longo fas est obrepere somnum; viz i fol. 5b, 103b
842
(218a)
Zavírka primi libri
857
cclix
totiţ, všech těch příkladných
naučení,
de verborum et phraseon proprietate.858
Potřebí jest tedy, i těm jenţ dobře, srozumitedlně totiţ i ozdobně mluviti chtějí, na
rozlíčné způsoby jazyku svého popatřiti, a nebo sobě vtipu i paměti pobrousiti.
Tomu pak jenţ chce vykládati z cizého jazyku do svého, kterékoli věci, zvláště ea
quae maioris sunt momenti;859 potřebí jest velmi pilně šetřiti, co jest tam toho jazyka slovy,
z něhoţ vykládati máš, povědíno, a jak. Potom opět s bedlivostí mnohou na to mysliti, jak by
táţ věc jazykem tvým, srozumitedlně, vlastně i ozdobně povědína ne suam gratiam amittere
dum in manibus tuis tractatur, videricclx possit.860 A to ještě tak, ut quandam tenuscclxi fieri
potest, proxime ad textum accessisse videaris.861 Jiţ pak buď ţe podobná bude phrasis v tvé
řečicclxii onéno, buď nepodobná. Nebť toho ani ušetřeno býti můţe, ani šetřeno všudy býti má.
O čemţ D<octor> M<artin> Luter, z latíny do němčiny, svatých Písemcclxiii výborný vykladač,
pěkně napsal, v knize své o tlumačení.862 Jest pak obláštní umění (eruditio et praesentia
interpretum863) vykladačů, uměti jednu a touţ věc, |(218b) třebas i prostěji a ozdobněji
(simplicius vel coloratius864) vypraviti neb vyloţiti. Ale o tom by široko bylo psati. Dosti jest
pilným a vtipným mladencůmcclxiv navrci; ne nimis sapere velle videar.865
Snad by někdo et hoc dramate866 i příkladu tohoto dobře mohl uţiti.
slova
jednoho
jazyku
druhého
jazyku
Jakoţ ti kvadratové (totiţ kamenové dvěma těmi řady spojení) nejsou jednostejní, ale jedni
širší jiní uţší, tak ţe některý quadrat poloţený v svrchním řadu, jest tak veliký ţe v druhém
řadu k vyplnění místa toho musilo několik quadratů býticclxv poloţeno; a však předce jest
jeden i druhý řad vyplněn. Podobně tak bude, kdyţ jednu stránku řeči jazyku jednoho
postavíš, a podle něho druhou; jako řecky a český nebo latíně. Nalezneš na řecké strance slova
některá velmi summovní867 a široká; voces, varias habentes significationes.868 Jako jest to
slovce . Zase také nalezneš mnohá slova, málo v sobě moci obsahující; jako ty particulas
 etc.; na druhou stranku popatře, nalezneš rovně tolikéţ, t. nejednostejné moci, váhy a
857
»první knihy.«
»o správném pouţívání slov a vazeb.«
859
»závaţnější věci«
860
»aby se nemohlo zdát, ţe věc ztrácí ve tvých rukou svůj půvab.«
861
»aby ses pokud moţno zjevně co nejvíce přiblíţil k textu.«
862
M. Luther, Ein Sendbrief vom Dolmetschen, 1530; WA 30, 2, str.632-646
863
»vzdělání a pohotovost překladatelů«
864
»prostěji nebo i barvitěji«
865
»aby se nezdálo, ţe chci vědět příliš mnoho.«; srov. Ř 12,3: dico enim per gratiam quae data est mihi
omnibus qui sunt inter vos non plus sapere quam oportet sapere sed sapere ad sobrietatem unicuique sicut Deus
divisit mensuram fidei [Neboť skrze milost, která mi je dána, říkám kaţdému, kdo je mezi vámi, aby o sobě
nesmýšlel více neţ se má, ale aby smýšlel střízlivě podle toho, jak Bůh kaţdému udělil míru víry.]
866
»i tímto schématem«
867
»souhrnná, obecná, obsaţná«
868
»slova mající více různých významů«
858
širokostí, a nebo zase úzkosti slova. A z tohoť přijde, ţe musíš, ne verbum de verbo869
přelévati |(219a) z jedné řečicclxvi v druhou; ale široké slovo řecké nebo latínské mnohými
českými neširokými vymalovati. Aby obojí řeči, i té z níţ vykladáš, i té do níţ vykládáš a neb
vkladáš, dosti učinil, v vlastnosti buď moci nebo ozdoby.
Ale o totoť jest, ţe soud při moci slov,870 zvlaště českých, není u všech Čechů
jednostejný etc. A však na umělé a dospělé múţe, jakţ v jiném tak i v tom zření býti má. Leč
by kdo býti chtěl cornicula Aesopica,871 a nebo Nos poma natamus.872 Jakoţ se někdy zdá
člověku, ţe něčemucclxvii dostatečně rozumí, ano bývá mejlka. Jeden štrafoval873 cclxviii in
nostra versione874 ono slovo , t. síti a nebo vrše; zdálo mu se ţe sem zle poloţil,
na straně síti a do textu vrše.875 Ale mohl bych mu říci: Ne sutor ultra crepidam;876 aby potom
bedlivěji soudil co a proč potupiti a nebo zchváliti má, a nebo i pokud komu sluší neb nesluší.|
i
pronunciationis ] pronuncationis
příčinou ] přjcinau
iii
někerých ] někte|rich
iv
centones ] cantones
v
následovati, ] náſledowati. Swaty muţ a slaw,
vi
Svatý múţ .. mučedlník Boţí u Hr-Jir vypuštěno
vii
při ] pri
viii
měšťané ] měſſtané
ix
ţidovské ] zidowſké
x
tréroţku ] trérózku
xi
řeč ] reč
xii
excusos ] exe|usos
xiii
Graecam ] Groecam
xiv
peritiam ] pritiam opraveno interlineárně na peritiam
xv
quae ] qua
xvi
respondeo ] respon|do
xvii
fit ] ſit
xviii
poenas ] paenas
xix
necessitatem ] neceſitatem
xx
infantiae ] in fatiae opraveno na in fantiae vloţením litery n
xxi
v rkp. vynecháno
xxii
ut vepsáno dodatečně
xxiii
příčiny ] přjčjny
xxiv
mi ] my
xxv
Sepsal ] Sepſal čoz
xxvi
Nepochybujiť ] Nepochybujit
xxvii
ouhony ] auhonj
xxviii
potřebné ] potrebně
xxix
obláštně ] oblášſſtni
xxx
catalògum ] Catològū
xxxi
fugiendarumque locutionum ] fugendarumq3 locutiomū
xxxii
neb v spojování u Hr-Jir vypuštěno
xxxiii
příklad dám ] přjklad, dám
ii
869
»slovo od slova«
»významové hodnoty, kvality«
871
»ezopská kavka«; srov. bajku o kavce, orlu a pastýři, Corpus fab. aesop. I, 1, 2; viz také fol. 158a
872
»[Jak pěkně] my, jablka, plujeme!«; srov. Friedrich Dedekind, Grobianus (1549); tak volají „jablka“
koňských kobliţek, kdyţ plují v potoce se skutečnými jablky, které déšť shodil ze stromů; srov. i fol. 158b
873
»káral«
874
»v našem překladu«; viz fol. 103b
875
srov. Blah. NZ, Mt 4,18 a Mk 1,16
876
»Švec ať neposuzuje víc neţ střevíc.«; srov. fol. 12a; viz i Plinius maior, Naturalis historia, lib. 35, § 84/85,
vol.5, pag. 260, lin. 9: ...ne supra crepidam sutor iudicaret...
870
xxxiv
obrátil ] orátil
marginální ekvivalent ţivé hlavičky
xxxvi
Ţidé ] zidé
xxxvii
V záhlaví strany je ţivá hlavička o wlaſtnoſti. Na řádku pod ní je škrtnutá ţivá hlavička Liber .Ī.
xxxviii
však ] wſſak wſſak
xxxix
Exinanivit ] původní, nyní nečitelné slovo přepsáno na Exinaniuit
xl
mu ] mů
xli
šetření ] ſſětřenj
xlii
V záhlaví strany je škrtnutá ţivá hlavička o wlaſtnoſti.
xliii
νςγπ. jde asi o chybný zápis části řeckého slova  na fol.172a, na něţ se tu odkazuje
v souvislosti s vynechávkou a dodatečným dopsáním textu; u Hr-Jir vypuštěno
xliv
V rkp. byla zde omylem vypuštěna část textu. Za slovem míti je písařská značka vsuvky „ “ a na okraji jinou
xxxv
rukou poznamenáno: „verte folium, videbis tale signum Ꝏ.“ Na fol. 171 a 172 je pak dopsána scházející část.
v záhlaví strany ţivá hlavička Liber .Ī.; v levém rohu nahoře znak Ꝏ
v záhlaví strany ţivá hlavička o wlaſtnoſti.
xlvii
neţ ] nez
xlviii
milovníci ] mylownjcy
xlix
cacozelia ] cocozelia
l
jako ] Gako za prwnjch
li
věcí ] wěčy
lii
peněţník ] peneţnjk
liii
Lestněukladník, lestněpochlebník, zpupněmluvník ] Leſtne vkladnjk: Leſtnepochlebnjk: zpupnemluwnjk:
liv
v záhlaví strany ţivá hlavička o wlaſtnoſti.
lv
Lestněukladník ] Leſtnevkladnjk
lvi
v záhlaví strany ţivá hlavička Liber .Ī.
lvii
ţízniví ] zjzniwj
lviii
točenice ] to činice
lix
plelior ] melior opraveno podle kontextu
lx
zde končí nepravidelnosti ve foliaci (viz pozn.xliv)
lxi
piae memoriae ] prae|memoriae
lxii
zvláštní ] zwláſſtinj
lxiii
nebo ] nebo bo
lxiv
inpropriam ] in pro priam
lxv
nalezti ] nalzti
lxvi
zazřel ] zaziel
lxvii
díte ] djtě
lxviii
tys ] tis
lxix
favete ] fa|ciete
lxx
ťa ] ta
lxxi
přestupovati ] preſtupowati
lxxii
interpolován vynechaný nadpis podle záhlaví na fol. 176b a násl.
lxxiii
jenţ ] genz
lxxiv
v záhlaví strany ţivá hlavička Archaiſmi.
lxxv
hýskoví ] hýſkowý
lxxvi
Robýnku ] Robýrku
lxxvii
nunc ] mine opraveno podle smyslu
lxxviii
H 16 ] has. b. opraveno podle Kanc. J. Roha
lxxix
kterýţ hřiechy s lidí ] kteřyţ hřjchy Slidy
lxxx
list z sexternu b ] liſt.| z. ſextrenu B,
lxxxi
proměňujíce ] proměnrgjce
lxxxii
Nebudeme-liť ] Nebudemelit
lxxxiii
ţeť ] zeť
lxxxiv
s nimiţ ] snimţ
lxxxv
přeřídcí ] přěřjdčý
lxxxvi
ţiv sem ] ziwſem
lxxxvii
ta hnutí ] Tah|nutj
lxxxviii
Husovi ] Huſowy
xlv
xlvi
lxxxix
Pondělí ] pondelj
dicitur ] dicit
xci
formulis ] formuls
xcii
tuetur ] tuet
xciii
videtur ] videt u Hr-Jir tuetur, torvum videtur vypuštěno
xciv
dobré ] dobřé
xcv
příjemnější ] přjgemneyſſj
xcvi
v češtinu ] w čaſſtinu
xcvii
k smyslu ] kſmjslu
xcviii
mohli by ] mohly|by
xcix
Marek 12 ] Marek 22 opraveno podle Vulgáty
c
marginálie u Hr-Jir vypuštěna
ci
diminutivum ] diminu|tūū
cii
Neb sama … křtaltují. u Hr-Jir vypuštěno
ciii
ţidovskými ] zidowſkými
civ
váţnější ] wázněyſſj
cv
čísti ] cjſti
cvi
z shromáţdění ] ſhromáţdění doplněno podle smyslu
cvii
učiní ] včnj
cviii
římské ] Rjmſké
cix
emendováno podle smyslu
cx
neb … zákoně u Hr-Jir vypuštěno
cxi
náboţník ] náboznjk
cxii
ţidovské ] zidowſké
cxiii
o ta slova ] o to ſlowo opraveno podle větného kontextu
cxiv
jsouť ] gſaut
cxv
neděsil ] nedeſyl
cxvi
u ţáků a kněţí ] v| ţiáku a knězj
cxvii
za něţ by ] zaneţ|by
cxviii
bene ] │′ bene
cxix
kuři ] kuri
cxx
příleţí ] přiloţj
cxxi
jaké ] gako
cxxii
krále nebeského ] Krále, nebeſkého interpunkční čárka radována
cxxiii
shromáţděnými ] shromáţděnӯ
cxxiv
proměněním ] poměněnjm
cxxv
emendováno podle kontextu
cxxvi
řečených ] rečených
cxxvii
zdrţuje ] zdrţugy
cxxviii
vzácnější a váţnější ] wzácneyſſj a wáţneyſſj
cxxix
jiţ ] giz
cxxx
vyloţil ] wylozil
cxxxi
emendováno podle skutečného stavu v rkp.
cxxxii
Potuď ] Poťud
cxxxiii
aperta ] aparta
cxxxiv
meč ] mecţ
cxxxv
počítati ] počjtať opraveno podle textu překladu Beneše Optáta
cxxxvi
náleţí ] nálezj
cxxxvii
milovníkům ] milownykům
cxxxviii
snadnější ] ſnadneyſſj
cxxxix
emendováno podle smyslu
cxl
phrases ] phrasis
cxli
significantius ] signifigantius
cxlii
fit ] ſit
cxliii
emendováno podle skutečného stavu v rkp.
cxliv
coniunctione ] cuniunctione
cxlv
periphrasis ] priphrasis
cxlvi
emendováno podle skutečného stavu v rkp.
cxlvii
 ] soj
xc
cxlviii
neţli ] něţli
neţli by ] neţlybj
cl
 ] 
cli
Ač ] Ac
clii
distinguam ] distinctam
cliii
Praţští ] Prazſſtj
cliv
 ] 
clv
viděvše ] wěděwſſe opraveno podle kontextu
clvi
hleděvše ] hledewſſe
clvii
povědění ] powědenj
clviii
vyloţiti ] wylozitj
clix
servabuntur ] ſeruabunt opraveno podle kontextu
clx
ryk ] rył
clxi
jek ] jeł
clxii
mluvícího ] mluwycýho
clxiii
fluo ] Fli,| Fluo w;
clxiv
 ] 
clxv
ač ] at
clxvi
18g ] 8. g. opraveno podle Vulgáty
clxvii
prohledni ] pohledni opraveno podle Blah. NZ
clxviii
následuje škrtnutý text: uerbum. Atakţ podobně Luc. 18. g. , prohledni, latine,
clxix
expressit ] expereſsit
clxx
operiemur ] opriemur
clxxi
aquilla ] Aquila
clxxii
dobromyslní ] dobromiſlnj
clxxiii
poboţné ] pobozné
clxxiv
častky ] čaſky
clxxv
Castalio ] Caſttalio
clxxvi
sublegit ] ſublgit
clxxvii
Aníţ ] Anýţ
clxxviii
 ] 
clxxix
hac ] has
clxxx
 ] 
clxxxi
interpolováno podle skutečného stavu v rkp.
clxxxii
meram ] moram
clxxxiii
jiné ] jmè
clxxxiv
kdos ] kdo^
clxxxv
křesťana ] Křeſtiana
clxxxvi
křesťana ] křeſtiana
clxxxvii
leda ] lěda
clxxxviii
uţívají ] vzjwaj
clxxxix
zplozuje ] zple|zuge
cxc
poţehnávají ] poţehnáwgj
cxci
v kázaní ] wzkázanj litera n nadepsána
cxcii
iudicatur ] uideatur opraveno podle kontextu
cxciii
vyloţiti ] wyloziti
cxciv
nesrozumitedlně ] nerozumitedlně
cxcv
zvláště ] zwláſtě
cxcvi
infinitivum ] In|finitvum
cxcvii
quoque ] quo|quae
cxcviii
Nechybil ] Nechibil
cxcix
učinil ] včinyl
cc
češtěji ] čeſſtegi
cci
Tigurini ] Tiguvini
ccii
marginálie u Hr-Jir vypuštěna
cciii
poloţeno ] poleţeno
cciv
dobré ] dobře
ccv
  ] 
ccvi
Luc. 1 – chybný údaj místo Luc. 4
cxlix
ccvii
kteříţ ] kterjţ
obbleskla ] Obleſkla emendováno podle textu Optátova překladu
ccix
mrzké ] mezké
ccx
lactentium ] lectentium
ccxi
obscaena ] ob|ſcana
ccxii
i ] j opraveno podle kontextu
ccxiii
 ] 
ccxiv
mejlím ] meljm
ccxv
ctění ] čtenj
ccxvi
diceres ] de|cores
ccxvii
nesrozumitedlně ] neſrozumitedně
ccxviii
sem ] ſe
ccxix
regnum ] regnūu
ccxx
Ţidovský ] Zidowſký
ccxxi
regnavit ] Regi|auit
ccxxii
Takť ] Takt
ccxxiii
filum ] filium
ccxxiv
invita ] in uita
ccxxv
příčinou ] prjčinau
ccxxvi
v utištěních ] Wytiſſtěných
ccxxvii
Rom. 9 - chybný údaj místo Rom. 8
ccxxviii
sem ] ſe
ccxxix
1C ] 1,5,
ccxxx
emendováno podle skutečného stavu v rkp.
ccxxxi
doloţím ] dolozjm
ccxxxii
Písem ] pjſen
ccxxxiii
nalezne ] nalezné
ccxxxiv
měřiti ] mě řjcy
ccxxxv
v oné ] wono
ccxxxvi
ţidovská ] zidowſká
ccxxxvii
usurpatur ] usurbatur
ccxxxviii
buď ] bud
ccxxxix
orationem ] orati|nem
ccxl
předloţí ] předleţj opraveno podle Blah. NZ
ccxli
zase ] zazſe
ccxlii
shřešil ] z hřeſſil opraveno podle smyslu
ccxliii
uhlídali ] vhlydali
ccxliv
chopili ] chopoli
ccxlv
nezdá ] wzdá
ccxlvi
ţidovských ] zidowſkých
ccxlvii
uţívati ] vzjwati
ccxlviii
šeredných ] ſſerdných
ccxlix
přiházejících ] přichazegjcých
ccl
Ţe ] Ze
ccli
nezměnili ] Neproměnili opraveno podle textu na fol. 58b
cclii
měl ] miel
ccliii
nadýmala ] nadýwala
ccliv
k němu ] kniemu
cclv
zívaním ] ţzywanjm
cclvi
toţť ] tozť
cclvii
raději ] radegi
cclviii
tovaryšky ] towaryſky
cclix
příkladných ] prjkladných
cclx
videri ] uidere opraveno podle smyslu
cclxi
quandam tenus ] qudam eius opraveno podle smyslu
cclxii
řeči ] reči
cclxiii
Písem ] pjsen
cclxiv
mladencům ] mladencůw
cclxv
býti polţeno ] býti, poloţeno
ccviii
cclxvi
řeči ] reči
něčemu ] ničemu opraveno podle kontextu
cclxviii
štrafoval ] ſtrafowal
cclxvii