Sborník - Vydaný 2002 [PDF - 4.76MB]

Vydává občanské sdružení Lašský soubor písní a tanců Ondřejnica
za přispění The UK Department for International Development
a Svazu obcí - Region Poodří
2002
1977–2002 Ondřejnica
Vydává občanské sdružení Lašský soubor písní a tanců Ondřejnica
za přispění e UK Department for International Development
a Svazu obcí - Region Poodří
Fotografie: Vladimír Černošek a archiv
V roce 2002
Sazba a tisk: JK & JK Brušperk
Úvodem
Životní cestu si volíme sami, ale její základ je nám dán místem a časem, ve kterém
jsme se narodili. Měli jsme štěstí, že jsme se narodili ve zpěvném, malebném kraji, v rodinách s muzikantskými, pěveckými, ochotnickými tradicemi a vzory. Dalším naším
štěstím byl ten správný čas – doba, v níž Eliška Krejčíčková soustředila ve staroveské
škole veškeré síly na vybudování základu své myšlenky – začít oživovat téměř zapomenuté písně, tance, zvyky a obyčeje rodného kraje.
Od myšlenky k realizaci je však třeba delšího času, více zapálených lidí pro věc,
mnoho trpělivé práce, pochopení a podporu okolí.
Ve staroveském zámku v souboru Ondřejnica jsme se tedy mnozí sešli. Přicházeli
jsme každý v jinou dobu, s různými vklady, lidé různých věkových kategorií.
Za čím jsme šli? Za prožitkem, radostí, poetickým kouzlem, atmosférou zkoušek,
vystoupení, za veselím na cestách, v šatnách, o přestávkách v amfiteátrech, malých i velkých sálech, na zámku ve Staré Vsi nad Ondřejnicí. Sdělení ukrytá v písních, tancích,
hudbě otvírala nová poznání. Občas jsme se také přistihovali na vážkách: Má vůbec
smysl vytahovat na světlo dávnou minulost? Bude se náš folklór lidem líbit? Má naše
úsilí smysl?
A tak přišla na řadu také Janáčkova slova: „Nepřeceňuj, nepodceňuj, ale poznej!“
Prošla naší myslí v určitém stadiu životního zrání každému z nás.
Lašská lidová poezie nás oslovila každého jinou měrou. Někoho natolik hluboko, že
přes veškeré životní překážky a změny „nevypadl z kola“, některé osud z našeho středu
zavál jinam, někteří nás opustili, aniž by chtěli.
Časem se vytvořilo společenství lidí, které za 25 let trvání národopisného souboru
Ondřejnica přispělo k utváření, modelování této pulzující, živé bytosti. Společenství
neobyčejně různorodé a proměnlivé. Umělecké vedení, choreografové, organizátoři,
muzikanti, tanečníci, zpěváci, technické zázemí, posluchači, instituce, správa obce,
škola atd.
Chceme tímto malým sborníkem připomenout uplynulých 25 let existence souboru, povědět stručně, jak šla léta, nabídnout pár zamyšlení a názorů odborníků, vzpomínek členů souboru, fakta o těch, kteří zůstanou navždy v našich srdcích. A to vše
proto, abychom si mohli utvořit představu, kam bude směřovat cesta současného mládí
Ondřejnice.
Marie Matějová
Úvodem
3
Charakteristika souboru
Na chválu rodného Lašska, v pokoře k písním a tancům našich předků, v úctě k lidovým hudcům, tanečníkům a zpěvákům vznikl v roce 1977 ve Staré Vsi nad Ondřejnicí
lašský soubor písní a tanců „Ondřejnica“. Neměl možnost navázat na tradice vytvořené
lašským souborem – předchůdcem. Od svého počátku se snaží nalézat a oživovat téměř
zapomenuté písně a tance svého regionu na jihozápadním okraji Ostravy. Do širšího
folklórního povědomí soubor vstoupil v roce 1989, když na národní přehlídce v Třinci
uvedl program „Moje Lašsko“, jímž chtěl poukázat, jak Leoše Janáčka ovlivnila lašská
lidová píseň, tance i nápěvky lašské mluvy. Úspěch na národní přehlídce otevřel souboru
cesty na tuzemské i zahraniční festivaly (Anglie, Dánsko, Francie, Nizozemsko, Polsko,
Sicílie, Turecko). Soubor se podílel na projektu Tance z Čech, Moravy a Slezska. Ve spolupráci s vlastivědným muzeem ve Frýdku-Místku v roce 1986 vydal zpěvníček „Hraje
a zpívá Ondřejnica“. K vydání jej připravila Marie Matějová. Od roku 1982 muzika a zpěváci Ondřejnice spolupracují s Čs. rozhlasem v Ostravě, kde zásluhou primáše Kamila
Šperlína, uměleckého vedení Václava Hlosty a hudební režie Jana Rokyty, vznikly nahrávky, které jsou na zvukových nosičích: Už zmy se dosť nazpivali, Moje Lašsko a Lašské
Vánoce. V roce 1993 byla v ostravském studiu Čs. televize natočena jedna z posledních
televizních Voniček z domova „o Ondřejnici“. Soubor má také svou dětskou část „Malá
Ondřejnica“, která se úspěšně zúčastňuje folklorních přehlídek dětských souborů. Spolu
s dospělými se podílí na slavnostech „Staroveské zámecké léto a Staroveská podzimní
slavnost” a ostatních akcích souboru. Vystoupení souboru doprovází cimbálová muzika
Ondřejnica s primášem Kamilem Šperlínem. Vedoucí taneční skupiny je Yvona Voráčová.
Uměleckou vedoucí souboru je od jeho založení paní Eliška Krejčíčková.
4 Charakteristika souboru
Hodně štěstí Ondřejnico!
Dovolte mi, abych na malém příkladu jednoho folklórního souboru severovýchodní
Moravy ukázala, že i dnes existují lidi, pro které folklór a vše s ním spojené, není lhostejné, ale pro které znamená práci i potěšení. Současně můj příspěvek berte jako upřímnou gratulaci a obdiv všem, kdo se na práci souboru sebeméně podílejí a podíleli.
Zakládající členové souboru Yvona a Roman
Úspěch souboru nezáleží jen na výkonu tanečníků a muzikantů, ale hlavně na
dramaturgii a režii. To znamená, že výběr a následné zpracování materiálu je základní kostrou celého repertoáru, který se dotváří přesným a věrohodným předvedením
jednotlivými členy souboru. Ondřejnica se opírá o písňové prameny Františka Sušila,
Františka Lýska, Františka Palkovského a mnoha dalších. Díky této rozmanitosti podkladů je repertoár souboru pestrou přehlídkou písňové a taneční tvořivosti lašského
kraje, která nepostrádá originalitu, důraznost, veselost, ale v největší míře jemnou
a prostou lyriku. Ta je původním prvkem v celém tanci tak typickém pro Lašsko – ve
Starodávném. Spolupráce s odborníky, Františkem Bonušem, Zdenou Kyselou, Janem
Rokytou, Václavem Stuchlým, Věrou Šejvlovou, Věrou Šimkovou a dalšími, dává souboru jistotu věrohodné prezentace lašských lidových písní a tanců (Pilky, Dymak, Kožuch,
Trojak, Zvrtky, Hulan, Kalamajka a další). S činností Věry Šejvlové je mimo jiné spojeno
studium starého mužského tance zvaného „Skok“. Svoje bohaté zkušenosti, šarm a um
předala sólovému tanečníkovi Ondřejnice. Soubor tak získal vzácný a živý pramen
a Skok byl natočen jako instruktážní film k výuce tohoto starého salašnického tance.
Souběžně s tanečním souborem se postupně vytvářela i muzika. Postupem času
Hodně štěstí Ondřejnico!
5
Ondřejnica rozšiřuje svůj repertoár a naštěstí spolu s ním roste hráčská úroveň jednotlivců i muziky jako celku. Muzika hraje ve složení: housle (prim), housle (terc), viola, klarinet, kontrabas, cimbál. V roce 1979 vzniklo při souboru i pěvecké trio. Tvoří je
Jaroslava Hrabovská, Marie Matějová a Věra Závidčáková.
Smyslem práce souboru Ondřejnica není jen prezentace folklóru spojená se sběrem,
vyhledáváním a zpracováním „zapomenutéto“, ale především udržení a předání tradice generacím mladším, které se ve škole i běžném životě s touto složkou společenské
kultury často nesetkají. Proto soubor uchovejme, podporujme a oceňme kritikou, která jej bude neustále popohánět k hlubšímu a dokonalejšímu poznání pramenů lidové
tvořivosti. Hodně štěstí, Ondřejnico!
Helena Titlbachová, etnoložka.
Vybráno z článku k 15. výročí souboru z časopisu Folklór.
6 Hodně štěstí Ondřejnico!
Jak šel čas
Rok 1977
byl ve znamení prvních soutěží a seznámení veřejnosti se souborem
 26. 2. okresní soutěž dětských folklórních souborů (okr. Frýdek-Místek), postup do krajského kola  23. 4. Hlučín – krajská soutěž dětských folklórních
souborů, vznik názvu Ondřejnica  první členové souboru se zapisují do kroniky  1. 5. první máj – účast v průvodu  květen – školní akademie k MDD
– Motorest ve Staré Vsi nad Ondřejnicí, spoluúčast ZDŠ a LŠU Brušperk, ZDŠ Stará Bělá  prosinec – 6. krajská přehlídka dětských souborů z vesnic, KD Staříč, (hodnocení v novinách – vystoupení Anny Zjavkové a Romana Šperlína s Ruskou polkou)
23. 4. 1977 – Hlučín, Krajská soutěž dětských folklórních souborů – první soutěž
Rok 1978
soubor rozšiřuje teritorium svého působení
 vystoupení pro patronátní závod ZDŠ Stará Ves – Hutní montáže  vernisáž
výstavy na zámku ve Frýdku  Den tisku – Černá louka Ostrava (v muzice přibývá Marcel Hýl, zpíval Zdeněk Lýsek a Věra Závidčáková)  přehlídka amatérských
filmů Beskydsky ještěr v Dobré  1. 12. – 7. přehlídka ve Staříči
Rok 1979
velmi příznivý pro soubor, přibývají úspěchy v soutěžích, veřejnost vnímá Ondřejnicu
jako hodnotného reprezentanta Lašska
Jak šel čas
7
březen – MDŽ v Motorestu,
Stará Ves nad Ondř. – pásmo
„Za humnami“ a „Když narodí se maličký“  březen
– postup děvčat III. kategorie
do krajského kola  24. 3.
krajská přehlídka Ostrava – DK
NHKG (Když narodí se maličký,
Dratenik, Řeznik), ze 7 souborů 3.
místo v III. kategorii  20. 4.
koncert k Mezinárodnímu roku
dítěte – DK Vítkovice (režie Ilja
Racek)  27. 5. první samoYvona, Jolana, Alenka, Dáša a Iva – pásmo „Když
statný pořad „Leť, naše holubičko
narodí se maličký“
bílá“, Ondřejnica poprvé uvedena
jako soubor JZD Odra Krmelín při OB Stará Ves nad Ondř., významná organizační pomoc Radka a Leoše Plačkových, prof. Jiřího Jemelky a paní Zdeňky Vijačkové.
Vystoupení hosta pořadu – paní Boženy Peterkové – zpěv  10. 6. Janovice, Ondrášovské slavnosti (v muzice Luděk Kobližka, Pavla Bystřičanová)  16. 6. vystoupení v Olomouci (v časopisu Vlasta obrázek
– Iva Vidličková, Jana Kaločová, Yvona
Černošková, Jirka a Radek Hrabovští,
Lea Maluchová)  17. 6. Staroveské arkády  1. 7. uvítáLegendární „Dráteník“ – 1979, Dalibor
Plaček, Jolana Šperlínová, Alena Chvostková ní ministra kultury M. Klusáka
na Hukvaldech (125. výročí narození L. Janáčka)  2. 9. 90´ program, okresní dožínky Frýdek-Místek Staré
Město  16. 9. Dolní Lomná, pořad Dr. Ivo Stolaříka „Hudební odkaz a příslib.“  17. 11. – 75. výročí založení školy v Proskovicích
Rok 1980
je posvěcen vzácnou návštěvou umělců ND v Praze ve Staré Vsi nad Ondřejnicí, rovněž
návštěvou arménských umělců a naším vystoupením v Praze
 20. 4. vystoupení Ondřejnice v Motorestu ve Staré Vsi nad Ondřejnicí, 70. narozeniny Eduarda Hakena, vystoupení Eduarda Hakena, Václava Zítka, Milady Šubrtové,
Lubomíra Havláka (rodáka z Fryčovic), za klavírního doprovodu Jana Husa Tichého,
recitovala Jiřina Petrovická. Všichni byli přáteli Boženy Peterkové. (úspěch Jirky Hrabovského s písní Dostal sem konička)  květen – vítání arménských umělců
8 Jak šel čas
v myslivně (družný večer na umělecké
úrovni)  červen – Ondrášovské
slavnosti – pořad „Přešel Ondraš přes
dědinu.“  17. 10. primáška muziky Marcela Konečná  21. 11. pan
Radko Pastor – generální ředitel masného
průmyslu ČSR, se zapsal do kroniky souboru, rodák z Krmelína, stal se přítelem,
velkým příznivcem, sponzorem a morální
oporou činnosti Ondřejnice
Rok 1981
1980 – oslava 70. narozenin Eduarda
Hakena, v popředí 1. primáš Dalibor
Plaček
první natáčení v rozhlase, změny v muzice.
 28. 3. okresní soutěž dětských souborů, program s názvem Strašák v zelu, FrýdekMístek  4. 4. okresní přehlídka dospělých souborů, Kozlovice (Taněc z Košatky,
svatební písničky, Ondrašuv skok)  květen – vystoupení k životnímu jubileu
paní Boženy Peterkové v Bašce (účast jejich přátel z ND v Praze – Eduard Haken
aj.)  19. 9. naposled primášuje Dalibor Plaček, odchod na vojnu, primášem muziky se stává Kamil Šperlín  září – natáčení v Čs. rozhlase v Ostravě (Dratenik,
Ej, rano, rano, Lavečka, Taněc z Košatky)
Rok 1982
probíhá ve znamení pětiletého výročí
 29. 1. výročí souboru, setkání členů, slavnostní koncert „Klíč od domova“ (pětiletá
činnost Yvony Černoškové, Romana Šperlína, Dalibora Plačka, Kamila Šperlína, Rosti
Plačka)  3. 4. okresní soutěž v Jablunkově, zařazení do kategorie pokročilých
(u Taňca z Košatky muzika přestala hrát – primáš prof. J. Jemelka), Ondřejnica tančí
a zpívá – zprávy z tisku, ohlas na program Klíč od domova (článek R. Folty), během roku významná pomoc paní Londinové, M. Nyklové – šití, manželů Štětkových a paní M.
Paličkové)  3. 9. dožínky – vystoupení pro členy družstva a ostatní veřejnost
Rok 1983
od začátku roku drží JZD Odra nad souborem ochrannou ruku, velmi dobrá spolupráce s předsedou družstva panem Vl. Majerem, členem představenstva panem Aloisem
Hynečkem a výtvarnicí paní Hanou Sýkorovou (propagace družstva), Ondřejnica má
85 členů
 24. 2. výroční schůze JZD – vystoupení  duben – okresní soutěž dětských
souborů – II. kategorie – 2. místo, III. kategorie – 1. místo  28. 5. vystoupení
ke Kácení máje – účast pana Miroslava Petrovského (výborný tanečník, krmelínský
rodák)  červen – okresní konference SPOZ (v novinách napsáno – „dlouhotrJak šel čas
9
vající potlesk Ondřejnici...“)  19. 8. dožínky v Krmelíně  3. 9. dožínky
v Třinci  září – vernisáž obrazů Vl. Neuwirtha v Ostravě-Porubě  25. 11.
přehlídka (koledy, Mařena, Služebny chlebiček), rozhodnutí poroty – Ondřejnica byla
nejlepší
Rok 1984
tradiční vystoupení v našem regionu, máme nové kroje, poprvé na výstavě Země živitelka
 24. 2. pochovávání basy ve Staré Vsi – pořadatel SPOZ  2. 3. pochovávání
basy pro JZD Odra  3. 3. ples Dolu Paskov (muzikanti se sami vhodně přistrojili,
fotografie – L. Vymětal, Lukša, J. Jarolím)  15. 3. oslava padesátých narozenin
pana Ing. Vl. Majera – JZD  březen – výstava Vl. Neuwirtha – Dílo Opava (muzika)  28. 6. Rok české hudby – amfiteátr DK Ostrava-Vítkovice (70 účinkujících souborů)  8. 7. Ondrašovské slavnosti v Janovicích  nové kroje šila
Divadelní služba Praha, paní Zdenka Fojtíková a Miluška Nyklová  29. 8.–30.
8. Země živitelka – zemědělská výstava v Českých Budějovicích, podpora pana Radko
Pastora, setkání s M. Jakešem – významným politikem  srpen – dožínkové pásmo pro JZD Odra s verši paní L. Kelnerové  září – Mezinárodní konference ARS
84 – vystoupení zajistila Československá vědeckotechnická společnost Ostrava
Ondřejnica v Českých Budějovicích, rok 1984
10 Jak šel čas
Rok 1985
objevují se ve větší míře besedy u cimbálu, opět na výstavě Země živitelka, návštěva
Polska, vystoupení pro hosty z Kazašské republiky, soubor má 105 členů
 23. 2. pochovávání basy, Stará Ves nad Ondřejnicí  23. 3. okresní soutěž
dětských souborů, Frýdek-Místek  30. 3. okresní soutěž dospělých souborů,
Třinec  26. 4. akademie ZŠ ke 40. výročí osvobození  27. 4. krajská soutěž
dětských souborů  28. 4. beseda u cimbálu, Brušperk  3. 5. beseda u cimbálu, Ostrava  5. 6. vernisáž výstavy v Díle Ostrava  28. 6. beseda u cimbálu,
Brušperk  29. 8. Země živitelka, České Budějovice  7.9. dožínky JZD Odra,
Stará Ves nad Ondřejnicí  21. 9. Czechowice – Důl Silesia (PLR)  22. 9.
Dziedzice – Slavnosti léta (PLR)  28. 9. beseda u cimbálu  9. 10. vystoupení v Motorestu pro hosty JZD z Kazašské republiky  22. 11. krajská přehlídka dětských souborů  8. 12. krajská soutěž dospělých v Českém Těšíně  31. 12.
beseda u cimbálu
Rok 1986
poprvé na Moravském bále v Praze, vystoupení v Čechách a na Slovensku
hodnocení z krajské přehlídky v Českém Těšíně – nejlepší soubory jsou Ondřejnica
a Jackové („Služebny chlebiček“)
 8. 2. Moravský bál v Praze – Obecní dům (Moravská beseda), vystoupení „ Na
rychtě“ pro rodáky z Lašska a pana Radko Pastora (Václavské náměstí), autobus
řídí pan Milan Kvak  22. 3. „Přišlo jaro do vsi”, program a beseda u cimbálu ve Staré Vsi nad Ondřejnicí  18. 4. 75 let paní Peterkové, program s Ostravicí, Lučinou, Ondráškem a Lašským pěveckým sborem, uváděl Stanislav Šárský,
Baška  2. 5. oslava padesátin Elišky Krejčíčkové v myslivně ve Staré Vsi nad
Ondřejnicí (bylo to po výbuchu Černobylu), vyšel článek v novinách JZD „Život spojený
s folklórem“  29. 6. Podještědské slavnosti v Hlavici u Českého Dubu, program
uváděl sportovní komentátor Jaroslav Suchánek  16.–17. 8. Beskydské slavnosti v Turzovce (přátelské vztahy se souborem Magura z Kežmaroku)  27.–28. 8.
Země živitelka v Českých Budějovicích, autobus řídí pan Milan Kvak  14. 9. –
17. ročník Dolní Lomné  14. 11. – 15. přehlídka souborů ve Staříči
Rok 1987
probíhá v duchu 10. výročí souboru, rok bohatý na souborové svatby
 30. 1. Řeznický ples – Praha – Vinohrady  31. 1. Moravský bál – Park
kultury a oddechu J. Fučíka, Moravská beseda se tančila v levém křídle paláce,
vystoupení Ondřejnice proběhlo v pravém křídle od 23.30 do 23.45 hod.  12. 3.
okresní přehlídka dětských souborů  28. 3. krajská přehlídka dětí ve FrýdkuMístku  duben – beseda u cimbálu s paní Pituchovou, restaurace U Mostu ve
Staré Vsi nad Ondřejnicí  24. 5. zemědělská výstava v Přerově  6. 6. Písně
Jak šel čas
11
našeho domova, natáčení Čs. rozhlasu Ostrava k výročí souboru, nádvoří
staroveského zámku (článek v Nové Svobodě 3. 8. 1987)  červen – vydán zpěvník Hraje a zpívá
Ondřejnica, výběr připravila Marie
Matějová  20. 6. Ondrašovské
slavnosti  21. 6. výlet do Vranova a Mutěnic, foto pan Vladimír
Černošek  28. 8.–30. 8. Země
10. výročí souboru – mužský sbor na zámživitelka, ubytování v Třeboni, 12
ku. Zleva Radek Hrabovský, Zdeněk Lýsek,
vystoupení!  11. 9. natáčení
Jiří Viteker, Lumír Ševčík, Jirka Lýsek, Roman
v Čs. rozhlase Ostrava  30. 10.
Šperlín, Martin Lyčka, Tomáš Lipovský, Ivo
další natáčení v Čs. rozhlase OstraAdamus, Tomáš Vojtek
va  21. 11. – Slavnostní koncert k 10. výročí Ondřejnice – Motorest Stará Ves nad Ondřejnicí, (článek Kamila
Šperlína v Oderském zpravodaji, pozvání do Japonska na rok 1988)
21. 6. 1987 – výlet do Vranova
12 Jak šel čas
Rok 1988
byl ve znamení 60. výročí úmrtí Leoše Janáčka
 20. 2. Lašský bál v Proskovicích  2. 4. okresní soutěž dospělých souborů,
postup do krajského kola s programem Moje Lašsko  22. 5. krajská soutěž, opět
1. místo, postup do oblastní přehlídky Morava 1  3. 7. Moje Lašsko – samostatný pořad na pódiu Dřevěného městečka  2. 9.–4. 9. Země živitelka  říjen
– článek v novinách, paní Eva Šrámková, kreslířka, jejíž logo používá soubor na propagačních materiálech a tiskovinách  8. 10.–9. 10. oblastní přehlídka v Třinci, zápisy v kronice pan J. Štika a paní E. Rejšková  4. 11. krajská přehlídka ve
Staříči  5. 11. – II. setkání cimbálových muzik v Porubě  10. 12. Vánoční
beseda u cimbálu ve Staré Vsi nad Ondřejnicí  17. 12. koledy v Rožnově pod
Radhoštěm  28. 12. beseda u cimbálu za účasti zástupců JZD, MNV, OKS, ZS,
byly pořízeny videozáznamy
Rok 1989
významný, úspěšný rok, Ondřejnica získává uznání účastí na národní přehlídce s programem „Moje Lašsko“, festival ve Francii (Nice)
 28. 1. Lašský bál v Bašce  11. 2. bál ve Frýdku-Místku (muzika)  17. 2.
bál v Orlové (muzika)  19. 2. soustředění na Gruni  24. 2.–26. 2. Praha,
akce pro spolek Bezručův kraj, Moravský bál v Paláci kultury  18. 3. okresní soutěž dětí, postup na krajskou přehlídku  22. 4. krajská soutěž dětských souborů
– Třinec  19. 5.–21. 5. národní přehlídka Třinec, „Moje Lašsko“  28. 5.
účast na Janáčkově hudebním Lašsku, Hukvaldy  24. 6. Mírová slavnost,
Hukvaldy  1. 7. účast na pořadu Z čistých vod v Rožnově  18. 7.–4. 8. festival ve Francii (Nice)  13. 8. slavnost PZKO v Jablunkově v rámci Týdne beskydské kultury v Polsku  28. 8.–30. 8. Země živitelka (České Budějovice)  9. 9.
Mezinárodní družstevní den, výstaviště Praha  17. 9. slavnosti v Dolní
Lomné (foto barevná příloha)  25. 11. okresní přehlídka cimbálových muzik  9. 12. vánoční program a beseda u cimbálu  15. 12. vánoční setkání
souborů – DK Slezan Frýdek-Místek
Rok 1990
festival v Turecku – Ankara, zrání členů souboru – 7 svateb, samostatná vystoupení
muziky
 leden – muzika v Rožnově, Třinci  únor – muzika v Rožnově, Ostravě-Porubě, Frýdku-Místku, Rožnově, beseda u cimbálu Stará Ves nad
Ondřejnicí.  21. 3. koncert muzik v Ostravě-Porubě  30. 3. natáčení ve
studiu Čs. rozhlasu Ostrava  15. 4. velikonoční pořad ve Staré Bělé  15. 5.–
30. 5. účast souboru na festivalu v Turecku (Ankara)  22. 6.–24. 6. zájezd na Jižní
Moravu  19. 8. Beskydské slavnosti, Turzovka  21. 9.–23. 9. národní přeJak šel čas
13
hlídka „Lidový rok”, Velká Bystřice (pásmo „Služebny chlebiček“)  6. 10. „Prameny života“, host – Jarmila Šuláková, koncert v hale TJ Stará Ves  17. 10. seminář
– Zvrtky – Frýdek-Místek  2. 12. Mikuláš pro děti souboru  8. 12. Zvyky
a obyčeje zimního času, Brušperk  26. 12. Zvyky a obyčeje zimního času, Stará
Ves nad Ondřejnicí
Děti na všeobecné výstavě v Praze 1991
Rok 1991
zaměřený na vánoční, velikonoční koledy, několik natáčení Čs. rozhlasu Ostrava
 6. 1. Tříkrálový pořad – Husův sbor ve Staré Bělé  únor – samostatný zájezd
muziky do Francie (spolupráce Pavla a Renaty Vaňkových)  30. 3. Velikonoce,
Brušperk  31. 3. Šmigrust v Rožnově (celý soubor včetně dětí)  6. 4. okresní soutěž dětí ve Frýdku-Místku  19. 4. 80 let paní Boženy Peterkové, oslava ve
frýdeckém zámku  4. 6.–7.6. Všeobecná výstava Praha – zájezd dětí s vystoupeními  8. 6. natáčení Čs. rozhlasu ve staroveském zámku  31. 8. natáčení Čs. rozhlasu v zámku  15. 9. Dolní Lomná, celý soubor  16. 9. studio Čs. rozhlasu Ostrava – natáčení  16. 11. oslava 50 let Vladimíra Černoška
– kvalitní fotografie souboru jsou převážně jeho zásluhou (U Mostu, Stará Ves nad
Ondřejnicí)  5. 12. dětská přehlídka ve Frýdku-Místku  7. 12. Mikuláš
pro soubor  13. 12. Vánoční program ve Frýdku-Místku  14. 12. Vánoční
program v Krmelíně  26. 12. Vánoce ve skanzenu v Rožnově, program 2×1 hod.
14 Jak šel čas
Rok 1992
je ve znamení příprav na bohaté Zámecké léto,
opět natáčení v Čs. rozhlase Ostrava, 15. výročí
souboru
 5. 1. účast na koncertě v Husově sboru
ve Staré Bělé (koledy)  11. 1. koncert
v kostele v Brušperku (koledy)  31. 1.
15´ vystoupení v Divadle Petra Bezruče
v Ostravě  19. 3. vystoupení pro cestovní kanceláře  11. 4. Jarní program
– Brušperk  19. 4. Jarní program –
Proskovice  16. 5. natáčení v rozhlase (vyplynulo z přehlídky souborů FOSO)  23. 5.
natáčení v rozhlase  24. 5. vystoupení na Obětavý fotograf a dlouholetý spoluoslavě 600 let Nové Bělé  31. 5. dětská pracovník - Vladimír Černošek – jepřehlídka v Porubě  11. 6. vystoupení ho mluvené slovo obohatilo posluFOSO, Kuří rynek v Ostravě  19. 6.–21. 6. chače mnoha programů Ondřejnice
nultý ročník festivalu v Pardubicích a Hradci
Králové  4. 7. Zámecké léto – vystoupení s programem Y. Voráčové  11. 7.
Zámecké léto, hosté – Valašský vojvoda, Grunik  červenec – muzika na zájezdu v Řecku  srpen – seminář učitelů – dirigentů na Bělotínském týdnu zpěvu
v Hranicích (Marie Matějová a muzika)  29. 8. Zámecké léto, hosté – Ostravica
a Jan Rokyta ml.  5. 9. Zámecké léto s Jasénkou  13. 9. pořad v Dolní
Lomné  4. 10. koncert Jana Rokyty ml. a pana Prauseho (cimbál a violoncello)
na nádvoří zámku ve Staré Vsi nad Ondřejnicí  19. 10. natáčení v Čs. rozhlase Ostrava  24. 10. beseda u cimbálu v Proskovicích  14. 11. natáčení
v Čs. rozhlase Ostrava  18. 11. koncert v Divadle hudby  28. 11. koncert k 15. výročí souboru v Brušperku  6. 12. souborový Mikuláš  8. 12.
koncert v kostele sv. Václava v Ostravě – koledy  12. 12. Jarmark v Rožnově  18. 12. koledování s Ostravicí ve Frýdku-Místku
Rok 1993
Festival kvetoucích mandloní na Sicílii, natáčení pro videoprogram Strážnice, natáčení
ČST Ostrava – Vonička z domova
 3. 1. koledy v kostele v Brušperku  2. 2.–17. 2. Agricento, Sicílie – účast na
Festivalu kvetoucích mandloní (Řím, Etna, Florencie a Benátky)  25. 2. porada
pro přípravu videoprogramu „Tance z Čech, Moravy a Slezska“ (projekt Ústavu lidové
kultury Strážnice)  31. 3. dětská přehlídka ve Staříči  9. 5. – natáčení pro
videoprogram Strážnice v Rožnově  13. 6. Janáčkovo hudební Lašsko, Hukvaldy,
program 30´  3. 7. Zámecké léto – soubor Calata a Ondřejnica  10.7. ZáJak šel čas
15
mecké léto – soubory Haná z Velké Bystřice,
Sedmikvítek, cimbálová muzika Lipta  29. 8.
Zámecké léto – soubor Ostravička, cimbálová muzika Gajdušek  31. 8. vystoupení souboru
na Kuřím rynku v Ostravě  4. 9. Zámecké
léto – soubor Mostar z Brezna  11. 9.–12. 9.
Dolní Lomná – pořad Rok na vsi (autorský pořad
Elišky Krejčíčkové)  16. 9.–17. 9. natáčení ČST Ostrava na Hukvaldech, pořad Vonička
z domova, „O Ondřejnici“, dramaturgie a scénář
Naďa Urbášková, režie Petr Šamánek  18. 9.
koncert na zámku – Jan Rokyta mladší s kolegou flétnistou  9. 10. přehlídka dětských
souborů v Třinci  13. 12. Rada souboru
– rozhodnutí o registraci Ondřejnice u Ministerstva vnitra jako samostatného občanského
sdružení  15. 12. pořad v Divadle hudby
„Vinšujem vam ščesti, zdravi“  30. 12. vysílání pořadu „O Ondřejnici“ v ČT
Rok 1994
Eliška Krejčíčková a Miroslav
Petrovský, rok 1993
oslavy nedožitých 90. narozenin Dr. Františka Lýska a 140. výročí narození L. Janáčka
 16. 1. reprezentace okresu Frýdek-Místek, Regiontour GÓ 94 Brno – vystoupení
souboru  17. 1. jednání na Obecním úřadě ve Staré Vsi nad Ondřejnicí, spor
o cimbál  19. 1. opakování pořadu „O Ondřejnici“ v ČT  12. 2. Lašský
bál ve Frýdlantu nad Ostravicí  3. 4. Velikonoce ve skanzenu v Rožnově (2 pořady i s dětmi)  29. 4. – 90. narozeniny Dr. Františka Lýska – koncert v Brně  24. 5. pohřeb paní Zdeňky Fojtíkové, která se zasloužila o krojové vybavení
souboru  28. 5. přehlídka dětských souborů – Hukvaldy  4. 6. přehlídka dětských souborů – Poruba  19. 6.
přehlídka souborů – Hukvaldy Leoši
Janáčkovi

25. 6.–26. 6.
Strážnice – vystoupení v rámci souborů FOS ČR  2. 7.
Zámecké léto – Ondřejnica i s dětmi  3. 7. oslava 725 let
Brušperka  9. 7. Zámecké léto
– Hlubina a Gajdušek  16. 7.–
17. 7. zájezd za souborem Mostar
Zámecké léto s dětmi z Malé Ondřejnice, rok do Brezna  3. 9.–4. 9. festival
1994
v Chrudimi  10. 9. vystoupení
16 Jak šel čas
Na schodech Národního muzea v Praze 1995
na folkovém večeru ve dvoře na Hukvaldech  11. 9. samostatný pořad v Rožnově k 140. výročí narození L. Janáčka (foto barevná příloha)  17. 9.–18. 9. festival
dětských souborů zemí střední Evropy v Luhačovicích  12. 11. koncert věnovaný L. Janáčkovi
v Divadle Jiřího Myrona v Ostravě, vernisáž obrázků Evy Šrámkové  30. 11. koledování Malá
Ondřejnica, Frýdek-Místek  4. 12. souborový Mikuláš  9. 12. natáčení v Čs. rozhlase
Ostrava  10. 12. vystoupení v Ostravě-Porubě – pořad SHS „Slezský rok“  15. 12. natáčení v Čs. rozhlase Ostrava
Rok 1995
je ve znamení 100. výročí Národopisné výstavy
v Praze, krizový rok hledání, zájezd na festival do
Anglie. Co dál?
 14. 1. GO 95 Brno  18. 2. beseda u cimbálu v Brušperku  22. 4. přehlídka dětských
souborů  7. 5. – 50. výročí osvobození
(konec 2. sv. války) ve Staré Vsi nad Ondřejnicí,
program Ondřejnice  17. 5. Praha – Žofín, 100. výročí národopisné výstavy, vystoupení
Marie Matějová – sólová zpěvač- v sále na Žofíně a na schodech Národního muka souboru
zea  28. 5. Hukvaldy – Janáčkovo hudebJak šel čas
17
ní Lašsko  1. 7. Zámecké léto  8. 7. Zámecké léto  22. 7. několik
párů – Janáčkovy Lašské tance, vstupy pro pořad společnosti Bohemia – art Praha  25. 7.–7. 8. zájezd na festival v Middelsbrough v Anglii  26. 8. Zámecké léto se souborem Heleny Salichové  9. 9.–10. 9. úspěšné vystoupení v Dolní
Lomné  11. 9. negativní projevy tanečníků vůči vedení zkoušek, způsobu nácviku  4. 11. Prameny FOSO bez Ondřejnice  19. 11. opakování programu
pro Žofín v divadle v Českém Těšíně  27. 11. valná hromada souboru – nezájem
řešit situaci  2. 12. program v Jistebníku – bez Elišky Krejčíčkové  3. 12.
Divadlo Jiřího Myrona – opakování žofínského programu  9. 12. beseda u cimbálu v Porubě, muzika a mladší děvčata  16. 12. vánoční program ve Štramberku
(před tím zkouška jen 4 hoši, muzika čekala od 18. hod.)
Co dál?
Rok 1996
významný křtem CD „Moje Lašsko“, 65. nedožitými narozeninami Dr. Jar. Gelnara, účastí
na Sochových slavnostech ve Lhotce, Zámecké léto.
 6. 3. vystoupení v Proskovicích (akce ODS s předsedou parlamentu Milanem
Uhdem)  7. 4. Velikonoce v Rožnově pod Radhoštěm  4. 5. vystoupení souboru z Makedonie  7. 5. – 60. výročí
narození E. Krejčíčkové v hasičské zbrojnici  15. a 16. 6.
natáčení v Čs. rozhlase v Ostravě  22. 6. Zámecké
léto  30. 6. vystoupení
v Rožnově pod Radhoštěm  6. 7. zámecké léto,
hostuje soubor Poĺana z Brna  11. 7. natáčení v Čs.
rozhlase v Ostravě  24. 8.
Zámecké léto - děti
Sochovy slavnosti ve Lhotce  31. 8. Zámecké léto  27. 9. vystoupení na Vlčině pro NH Trans  30. 11. koncert k nedožitým
65. narozeninám Dr. Jar. Gelnara v Ostravě  1. 12. Mikulášské vystoupení pro soubor  7. 12. Zvyky a obyčeje zimního času – Rožnov pod Radhoštěm  8. 12.
Zvyky a obyčeje zimního času – Klimkovice  21. 12. Zvyky a obyčeje zimního
času – Krmelín  27. 12. křest CD „Moje Lašsko“ v Brušperku
Rok 1997
významný natáčením a křtem CD „Lašské Vánoce“, zájezdem do Holandska, oslava-
18 Jak šel čas
mi 550 let Krmelína a 725 let Staré
Bělé, rok ničivých povodní, 20. výročí
souboru.
 10. 1. – 1. lašský bál v Ostravě-Proskovicích, hostem je CM
Gajdušek  15. 3. veletrh cestovního ruchu EXPOTOUR v Žilině
(organizuje odbor regionálního rozvoje Frýdek-Místek)  6. 4. Jarní
zvyky v Klimkovicích  25. 4.
Zámecké léto, rok 1997
regionální přehlídka dětských souborů  3. a 4. 5. natáčení koled pro CD v Čs. rozhlasu Ostrava  25.–31. 5.
zájezd do Holandska – festival  7. 6. vystoupení dětí na Hukvaldech  8. 6.
vystoupení dospělých na Hukvaldech  14. 6. vystoupení v Krmelíně – 550 výročí Krmelína  21. 6. Zámecké léto, hostem je soubor z Ankary, zároveň byla
otevřena nová škola – slavnostní akt otevření s vystoupením souboru  5. 7.
Zámecké léto, hosty jsou dvě pěvecké skupiny z Wisly  6. 7. začíná strašná povodeň!  13. a 14. 9. festival v Luhačovicích  15. 9. natáčení ČT na Hukvaldech (video Hukvaldské studánky)  7. 10. vystoupení na Mezinárodní vědecké konferenci – katedra rusistiky (Doc. Lepilová)  17. 10. děti a muzika v hotelu
Imperial pro hosty setkání (raut u příležitosti tenisového turnaje v Ostravě)  9.
11. „U nás na Lašsku” v Klimkovicích  14. 11. oslavy 725 let Staré Bělé  22.
11. koncert k 20. výročí souboru v Brušperku  4. 12. Zvyky zimního času – Stará
Bělá  7. 12. Zvyky zimního času – Klimkovice  12. 12. Zvyky zimního
času – aula PF Ostrava  13. 12. Zvyky zimního času – Kašava  18. 12.
20. výročí souboru – blahopřání starosty obce Václava Sedláčka
Jak šel čas
19
Zvyky zimního času – radnice Ostrava  27. 12. křest CD „Lašské
Vánoce“ v Brušperku
Rok 1998
začal družebními zájezdy v Polsku,
úspěchy zpěváčků v soutěži, účast na
Sochových slavnostech, festivalu ve
Francii – Angers, festivalu v Dolní
Lomné, 150 let by se dožil František
Palacký
 31. 1. – 2. lašský bál v ProskoChoreografové Yvona Voráčová a Pavel
vicích  únor – zájezd do Wisly,
Vaněk, Francie 1998
vystoupení v KD při vyhodnocování
pracovníků kultury  8. 3. vystoupení souboru s vyprávěním paní R. Forgačové
(lašské nářečí), Klimkovice  21. 3. Wodzislav Śl. – vítání jara, děti a muzika  30. 3. regionální soutěž dětských zpěváčků, postup A. Kobližky do Velkých
Losin  18. 4. jarní zvyky ve Staré Bělé  13. 6. Hodslavice, 150 let od narození Františka Palackého – vystoupení ve škole  14. 6. Zámecké léto – děti a Vonička z Havířova  20. 6. Zámecké léto – hostem je soubor z Itálie  22. 8.
Sochovy slavnosti ve Lhotce, dospělí i děti (foto barevná příloha)  29. 8.–6. 9.
festival ve Francii – Angers (M. Zbořil se seznamuje s Benedictou – budoucí man-
Dolní Lomná
20 Jak šel čas
Milan Bosák a Yvona Voráčová, Žofín, 100. výročí národopisné výstavy
želkou)  12. 9. úspěšné vystoupení v Dolní Lomné  20. 9. zemřel Milan
Bosák – zpěvák, muzikant, tanečník, moderátor – významná osobnost kultury našeho regionu  24. 10. Staroveská podzimní slavnost – hostuje soubor z Wodzislawi  28. 10. vystoupení v Kateřinicích  15. 11. Prameny FOSO, náš program „U suseda syneček“ – choreografie Yvona Voráčová  5. 12. Zvyky zimního
času s paní R. Forgačovou ve Staré Bělé
Rok 1999
Zámecké léto
je rokem družebním, účast na festivalu v Pescaře, Beskydy 99 – 36. týden beskydské kultury,
Turzovka – 28. beskydské folklorní slavnosti,
festival v Červeném Kostelci, rok úspěšný pro
Malou Ondřejnici
 30. 1. 3. lašský bál v Proskovicích, hostem je muzika z Krumvíře  12. 2. bál ve
Staříči  19. 2. bál ve Frýdlantě  4. 4.
Jarní zvyky  23. 4. dětská přehlídka
a postup Malé Ondřejnice s programem „Synci
a děvčata“ na zemskou přehlídku  8. 5.
vystoupení v Oprechticích – výročí obce  15. a 16. 5. Zpěváčci Velké Losiny
– postup Gabky Tomečkové  30. 5.
Sokolské dny – Ostrava-Mariánské Hory, dospělí
Jak šel čas
21
a děti  6. 6. přehlídka
dětských souborů v Ostravě-Porubě  12. 6. Zámecké léto, vystupuje Malá
Ondřejnica

13. 6.
Zemská přehlídka Kroměříž
– dětské soubory  19. 6.
Zámecké léto – hosty jsou
Řekové

25.–27. 6.
Strážnice – dospělé soubory –
vystoupení s vojenským pásmem  3. 7. Zámecké
léto, hostem je Slezan z ČesVáclav Krejčíček, Věra Závidčáková – Lašský bál
kého Těšína  3. a 4. 7.
v Proskovicích rok 2000
Mezinárodní festival dětských souborů v Břeclavi (úspěch: 1. místo v párovém tanci – Pavlína Šperlínová
a Vojtěch Kobližka, 1. místo ve zpěvu – duo Gabka Tomečková a Barča Novobilská, 2.
místo v sólovém zpěvu E. Mertová)  22. a 25. 7. Mezinárodní festival v italské
Pescaře  31. 7.–8. 8. 36. týden beskydské kultury v Polsku – Beskydy 99 (účast
55 polských souborů a 21 souborů ze 17 cizích zemí, perfektní organizace – region
Bialsko-Biala)  14. a 15. 8. 28. Beskydské folklórní slavnosti – účast 3 souborů
z Moravy, 1 ze Slovenska a 1 z Polska  18.–22. 8. „U nás na Náchodsku“, mezinárodní folklórní festival v Červeném Kostelci, v pořadí 45. (účast 16 souborů, z toho
4 domácí, gala večer probíhal v divadle J. K. Tyla)  18. 9. děti a muzika vystoupily v Libhošti u příležitosti Spanilé jízdy  25. 9. jednodenní zájezd do Polska na
slavnost Babiogórska jeseň ve významném turistickém centru Zawoja (svatomichalský redyg – uhasínání ohňů na salaších, návrat ovcí do údolí)  29. 9. koncert
na konzervatoři v Ostravě  16. 10. vystoupení v Žabni, vystoupení pro seniory  22. a 23. 10. Frýdek-Místek, Stará Ves – koncert s Ostravičkou a Podjavoříčanem z Telče  12. 11. Stará Bělá, vystoupení pro seniory  17. 11. Brušperk,
vystoupení pro seniory  26. 11. Sviadnov, vystoupení pro pracovníky okresního
úřadu  4. 12. Zvyky zimního času, Ostrava-Proskovice  12. 12. Zvyky zimního času v Klimkovicích
Rok 2000
rok běžné přípravy na mnohá vystoupení, poznamenaný smutkem z úmrtí několika
blízkých přátel
 22. 1. 4. lašský bál v Ostravě-Proskovicích, hostem je muzika
Soláň  28. 3. regionální kolo soutěže ve zpěvu – Zpěváčci 2000 – Lidová
konzervatoř Ostrava  8. 4. vystoupení v Porubě (Soubor Heleny Salichové,
Rusava)  24. 4. beseda U tří lip  26. 4. valná hromada souboru  1. 5.
22 Jak šel čas
festival v Plesné  15. – 16. 5. Zpěváčci 2000, B. Novobilská – postup  20. 5.
beseda u cimbálu V zámeckém sklepě  2. a 3. 6. účast na Dětské Strážnici (foto barevná příloha)  10. 6. vystoupení na Staroveské obecní slavnosti, kde
byl pokřtěn prapor a znak obce  17. 6. Zámecké léto, host – soubor z Bulharska  30. 6.–2. 7. 13. všesokolský slet v Praze  16. a 17. 8. festival v Ostravě  26. 8. Sochovy slavnosti ve Lhotce  21. 10. Staroveská podzimní
slavnost (Lipta, Soubor Heleny Salichové)  11. 11. a 15. 11. smutná data úmrtí
a posledního rozloučení s Pavlem Vaňkem – vynikajícím tanečníkem, choreografem,
dobrým organizátorem, kamarádem)  17. 11. zemřel profesor Jiří Jemelka, asistent katedry hudební výchovy PF Ostrava, který se v letech 1977–1987 obětavě věnoval
naší mladé cimbálové muzice.  4. 12. souborový Mikuláš  15. 12. koledování v Ostravě  20. 12. besídka pro děti, koledování před zámkem  23.
12. zemřel profesor Václav Stuchlý, rodák z Košatky, asistent katedry hudební výchovy
PF Ostrava, dlouholetý přítel a spolupracovník pana Jiřího Jemelky, svým odborným
přístupem, původním provedením instrumentace lašských tanců – především „tańca“
– se stal odborným poradcem Ondřejnice
Rok 2001
rok ve znamení příprav na přehlídky dětí, festival v Dánsku a Prameny 2001
 27. 1. – 5. lašský bál v Ostravě-Proskovicích, hostem je muzika z Kašavy  27. 3. regionální soutěž „Zpěváčci 2001“, postup Vojtěcha Kobližky do
Velkých Losin  4. 4. vystoupení v Přerově nad Labem (jako hosté souboru
Sochovy slavnosti – Lhotka pod Ondřejníkem
Jak šel čas
23
První mezinárodní souborová svatba – Martin a Benedicta
Dykyta)  duben – první „mezinárodní“ souborová svatba – Martin Zbořil
a Benedicta  16. 4. velikonoční program v Brušperku v restauraci U tří
lip  21. 4. přehlídka dětských souborů ve Frýdku-Místku (postup na zemskou
přehlídku)  4. 5. koncert nejúspěšnějších zpěváčků v Divadle loutek v Ostravě
(Vojtěch Kobližka, Kristýna Plačková, Michaela Krpcová)  12. a 13. 5. Zpěváčci
– Velké Losiny – V. Kobližka  3. 6. Staroveská obecní slavnost – „Jízda kole obila“  17. 6. – zemská přehlídka v Kroměříži, starší děti s programem „V tym fojtovym dvoře“  22. 6. Zámecké léto – hostem je soubor z Egypta  23. 6.
mezinárodní festival ve Frýdku-Místku, malé a větší děti  27. 6. vystoupení na
konferenci OU v Ostravě  15. 7. celodenní soustředění v zámku  20.–30. 7.
tábor pro děti v Kunčicích pod Ondřejníkem  30. 7.–5. 8. zájezd souboru do
Dánska – Borris, účast na festivalu  25. a 26. 8. Liptálské slavnosti s mezinárodní
účastí  1. 9. Frenštátské slavnosti – vystoupení dětí  15. 9. Velká Bystřice
– vystoupení dětí, Stará Ves nad Ondřejnicí – vystoupení při předávání titulu vesnice
roku Moravskoslezského kraje  28. 9. Brušperk, vystoupení pro katedru rusistiky  3. 11. soutěž pro choreografy „Inspirace“ – Janáčkova konzervatoř Ostrava
(Yvona Voráčová sklidila uznání za nápaditou choreografii „čepení“)  1. 12. koledování v Novém Jičíně  11. 12. koledování dětí v Ostravě-Zábřehu  15. 12.
koledování v Brušperku  19. 12. koledování před zámkem ve Staré Vsi nad
Ondřejnicí
24 Jak šel čas
Rok 2002
příprava na prameny 2002, 25. výročí souboru, zájezd do Francie
 26. 1. Lašský bál v Proskovicích s cimbálovou muzikou Jasénka  9. 2. – 31.
valašský bál v Lukově  19. 3. „Zpěváčci“ - regionální 1. kolo (Jakub Hranický,
Martina Fialová, Kristýna Plačková, Michaela Krpcová, Vojtěch Kobližka)  24. 3.
Bolatice – vítání jara  27. 3. valná hromada souboru  6. 4. koncert
„Zpěváčci“ 2. kolo v divadle loutek Ostrava – účast všech výše uvedených dětí, výběr
pro národní přehlídku s postupem Michaely Krpcové  13. 4. soustředění Stará
Ves nad Ondřejnicí  20. 4. Prameny – DK NH Ostrava-Zábřeh  26. 4.
benefiční koncert D. Skály (Dům kultury Vítkovice) – „Cimbál jak ho neznáme“  1. 5. Plesná – folklórní slavnost  18. 5. „Jizda kole obila“ - Stará
Ves nad Ondřejnicí  30. 5. Klimkovice „U nás na Lašsku“  31. 5.–1. 6.
Dětská Strážnice - mladší děti s pásmem „Konici“  7. 6. Třiceti minutové
vystoupení dospělých a dětí na 10. výročí Severomoravských vodovodů a kanalizací  21. 6. Zámecké léto s hostem mezinárodního festivalu ve Frýdku-Místku,
Zemská přehlídka v Kroměříži, 2001
srbským souborem Vila z Nového Sadu  6.–13. 7. festival v Chateau – Gombert
– Francie  31. 7.–10. 8. letní tábor v Kunčicích pod Ondřejníkem  24.
8. Sochovy slavnosti Lhotka – medailon k 25. výročí souboru, autorský pořad
Yvony Voráčové  13.–15. – 9. mezinárodní festival dětských souborů v Luhačovicích (děti s cimbálovou muzikou Galán a Michaela Krpcová)  12. 10.
Podzimní slavnost ve Stará Vsi nad Ondřejnicí – hlavní program k 25. výročí založení souboru  9. 11. Inspirace Ostrava – 2. ročník přehlídky nových choreografií  16. 11. setkání bývalých a současných členů souboru Ondřejnica a koncert
Jak šel čas
25
k 25. výročí založení souboru  23. 11. Jihlava – nultý ročník národní přehlídky
nových choreografií  prosinec – zvyky a obyčeje zimního času.
Pásmo „Koníci“
26 Jak šel čas
Vyznání Elišky Krejčíčkové
Můj domov je tady u nás – na Lašsku. Tady jsem
se narodila a vyrůstala v rodinném prostředí, které
určitě ovlivnilo můj vztah k tradicím, poznávání života předků, jejich písní a tanců a všeho ostatního, co
jejich život naplňovalo a utvářelo. Vedle rodiny každého z nás modeluje škola, přesněji učitelé, kteým
jsme ochotni naslouchat. To vše jen shrnuje mé dílčí vzpomínky na písničky, které jsem doma nebo ve
škole zpívala, na mé první otázky, jak se kdysi u nás
tancovalo.
Svůj zájem o folklorní dědictví našeho regionu
jsem se rozhodla zúročit vedením souborů. Zvolila
jsem si obtížnou cestu a ráda využívám této příležitosti, abych poděkovala všem, kteří mě po ní vedli, pomáhali mi svými radami, kritickými připomínkami nebo svou přímou činností. Nejdříve to bylo v mé rodné Staré
Bělé a od sedmdesátých let v sousední Staré Vsi nad Ondřejnicí. A za rok oslaví naše
Ondřejnica pětadvacáté narozeniny.
Už ani nespočítám, kolik dětí a mladých lidí jsem za ta léta blíže poznala, kolik
písní a tanců, říkánek jsem je naučila, kolik času jsem tomu věnovala. Ale nebyl to čas
promarněný. Byla jsem obohacena. To bohatství není na kontech bankovních domů. To
naše folklórní bohatství je i v setkáních s dobrými a moudrými lidmi, v nových přátelstvích, ale především v tom, co rádi a pro radost rozdáváme druhým.
Přemýšlím, jestli se mi podařilo naplnit aspoň něco z odkazu Leoše Janáčka.
Z vlastního nitra jsem rostla. Bylo však mnoho těch, kteří mi v tom růstu pomáhali.
Plahočila, nebo neplahočila jsem se za uznáním? Uznání přece každého potěší. Jenže
k tomu člověk potřebuje, aby ho občas někdo praštil přes prsty. Ta rána bolí, ale očišťuje.
Člověk se zvedá a zase se lopotí. Za uznáním? Za svým cílem?…? Za tím co má rád.
uveřejněno v časopise Folklór č. 2, 2001
Vyznání Elišky Krejčíčkové
27
Pozdravy a vzpomínky
Vážení přátelé,
oslava 25. výročí z pohledu společnosti není výročím nijak významným. Z hlediska
jednotlivce nebo skupiny je to však výročí velmi významné. Vytrvat na stejných názorech, zájmech, oblíbeném zaměstnání, na milovaném místě, je skutečností velice významnou, zasluhující si ocenění.
Domnívám se, že obdobné je to i s výročím Vašeho souboru „Ondřejnica“. Vždyť
první členové mají zajisté v souboru již nejenom své děti, ale i své vnuky a vnoučata. Proč máme rádi folklór v dnešní přetechnizované době? Co nám po celé generace
folklór dává? Myslím, že je to právě to, na co není v současné uspěchané a zmaterializované společnosti čas. Lidové umění se stává takovým čistým pramenem uměleckého
vyjádření citů, nálad i starostí prostých lidí. Toto umění vždy vycházelo ze života a tedy
k životu i bezpochyby patří. K tomu závěru již před lety dospěl náš významný rodák
Leoš Janáček, jehož hudba má své kořeny právě v hudbě lidové, když řekl: „Národní
píseň je lékem na nemoce. Je útěchou, nepřekáží nikde, tanec národní šlechtí pohyb,
postavu i mysl.“ Viděla jsem již několik Vašich vystoupení a vždy na mne zapůsobilo
kouzlo poezie v textech i v nádherných melodiích. V těchto vystoupeních jsem cítila
lásku, pokoru, radost, žal i dobrotu lidu, který je vytvořil. Proto také věřím, že naše národní lidové umění nevyhyne.
Jsem si vědoma, že úspěchy souboru netvoří jen ti, kteří jsou vidět na jevišti, ale je
to výsledek práce širokého týmu, který pracuje v zákulisí i mimo soubor, a to jsou nejčastěji maminky, babičky a další blízcí a známí hlavních aktérů. Osobně jich mnoho neznám. Znám ale paní Elišku Krejčíčkovou a myslím si, že je to takový dlouholetý dobrý
duch celého souboru. Proto bych chtěla právě prostřednictvím paní Krejčíčkové poděkovat celému souboru za jeho úspěšnou a hlavně společensky velmi prospěšnou práci.
Rovněž bych chtěla poděkovat obecnímu
úřadu, ředitelství základní školy a všem
ostatním organizacím, bez kterých by provoz souboru byl podstatně obtížnější.
Tam, kde se takto starají o ušlechtilé
využití volného času, ať už dětí, nebo dospělých, pak nemusí řešit školní problémy s kázní a špatným postojem mládeže
ke společnosti, nebo dokonce problémy
s drogami.
Proto přeji všem lidem, aby jejich lidové zvyky a umění všeho druhu nadále žilo
a vzkvétalo, neboť lidová kultura je významnou součástí našeho národního bohatství.
S pozdravem Věra Vašínková, senátorka.
28 Pozdravy a vzpomínky
Blahopřeji souboru „ Ondřejnica“ a jsem
jako krajan hrdý na to, že na písně, tance
a zvyky mého kraje se nezapomnělo.
Přeji souboru, aby ještě dlouho zpíval na
význačných jevištích, ale také na obyčejných
dědinách, i doma v chalupách.
Radko Pastor
Vážení a milí přátelé,
Přijměte srdečné blahopřání k Vašemu
čtvrtstoletému výročí založení Ondřejnice,
krásného to lašského souboru svérázného
výrazu!
Jasně si pamatuji chvíli, kdy mi Eliška
Krejčíčková s jiskrou v oku sdělovala, že založila dětský folklórní soubor na škole, kde
učí, tj. na Základní škole ve Staré Vsi nad
Ondřejnicí. Vlastně mě to moc nepřekvapilo,
protože jsem Elišku poznala v době našeho
mládí, kdy už vedla soubor Bělan ve Staré
Bělé. Tento účinkoval také na folklórní slavnosti pořádané z iniciativy pana Vincence
Sochy (zemřel v roce 1970) a profesora
Františka Bonuše (zemřel v roce 1999 ) ve
MVDr. Radko Pastor – dlouholetý pří- Lhotce pod Ondřejníkem v roce 1964. Pak
zmizela z mého dohledu. Správně jsem tuznivce a podporovatel souboru – na
šila,
že mateřství, rodina, studium a práce ji
Lašském bále v Proskovicích
na čas pohltily.
Setkání s Eliškou po jedenácti letech – bylo to na Okresním kulturním středisku
ve Frýdku-Místku – mělo i ten klad, že se s chutí přidala k práci v okresním poradním
sboru pro soubory lidových písní a tanců dětských i dospělých.
Děti Ondřejnice se brzy staly známými i v okresním městě, kde účinkovaly na
zámeckých výstavách Klubu přátel výtvarného umění při vernisážích řadu let; mám
dojem, že až do doby, kdy se ta drobotina proměnila v dívky a jinochy. Utkvělo mi
v paměti pár jmen: Yvona Černošková, Dalibor Plaček, Roman Šperlín, Pavel Vaněk (zemřel v roce 2000 ) – srdce zabolí při vzpomínce. Tváře věrných nadšenců, pánů Jiřího
Jemelky a Václava Stuchlého, mám v mysli rovněž ve spojení s Ondřejnicí.
Vidím i milou, pečlivou paní „krojovou“, obětavého pana Černoška, jakož i s Ondřejnicí všude přítomného manžela Elišky pana Václava Krejčíčka.
Na každoročních krajských přehlídkách dětských folklórních souborů ve Staříči bylo vidět, jak se Ondřejnica rozrůstá, jakoby zpívala, hrála a tancovala celá škola. Rostla
Pozdravy a vzpomínky
29
do krásy a vyrůstala z dětských střevíčků, vydala se též na
cesty za hranice naší vlasti.
Uvědomuji si to krásné zvláštní mrazení po těle, když
jsem poprvé slyšela zpívat ženské trio. A později totéž,
když se Ondřejnica zaskvěla na Národní přehlídce v Třinci s pásmem Moje Lašsko, což vyšlo z niterného popudu
Elišky s cílem uctít památku hukvaldského hudebního
skladatele světového významu Leoše Janáčka.
Dobré dílo se podařilo, daří – přeji souboru Ondřejnica, aby se dařilo stejně krásně i v dalších letech. Zdravím
všechny!
Věra Šimková
Milí přátelé z Ondřejnice,
narodila jsem se v Ostravě-Mariánských Horách a Proskovice i zámek ve Staré Vsi
nad Ondřejnicí si pamatuji z útlého dětství. Vaše přání, abych přispěla jednou stránkou
na počest vašeho výročí, mne potěšilo.
Vy jste ti, kdo našemu Lýskovu nadačnímu fondu v Brně připomněli nejen čtvrtstoletí od odchodu Františka Lýska, ale současně i jeho věčný odkaz pro folkloristiku:
vždyť sebral 1250 lašských písní, čekajících nyní na vydání.
Právě Vy udržujete kontinuitu lašské lidové hudební kultury, Vám jako prvním patří
zásluha o oživení lašských písní, uschovaných v Akademii věd v Brně, Vás jsem nejednou vyhledala, když jsem chtěla zahraničním hostům mezinárodních konferencí na
Filozofické fakultě Ostravské univerzity předvést skvost lidové pokladnice regionu!
Můj první kontakt s Vámi vznikl na staroveském zámku díky hodinovému programu ostravského rozhlasu. Byl slunečný jarní den a přečetla jsem tehdy na nádvoří
vzpomínky Františka Lýska na jeho hudební a sběratelské zážitky. Toto téma se nepřímo váže i k Vám:
„Bratrovy housle v dřevěném pouzdře. Jak bylo možné neotevřít je a nevdechnout
podivnou vůni kalafuny a laku. Sáhnout na ně, vytáhnout z pouzdra, rozdrnkat struny,
zatočit kolíčky a táhnout smyčcem po strunách! Bylo možné zahrát na ně písně a melodie, které jsem slyšel od muzikantů, na kůru, na návsi, od rodičů, ve škole. Když se
Václav po čtyřech letech vojny vrátil domů, ustrnul nad samorostlou technikou, vrcholem amatérství podporovaným mou účastí v „štrajchu“ místní kapely, hrající o muzikách – bez not…
…Za války o prázdninách jsem zapsal 45 nápěvů lašských tanců, sháněl jsem je
u starých muzikantů, kteří ještě hrávali zpaměti. Podařilo se mi sehnat 31 lidových
písní a 70 nápěvů ke starým špalíčkům, po nichž jsem pátral, protože se v kraji velmi
zpívaly a jejich melodie převzali muzikanti i k tanečním melodiím.
Nyní se podívám na Kopanice, snad se mi něco podaří ulovit. Je to teď svízelná práce, lidé se bojí a staří vymírají. Zažil jsem mnoho trapných i veselých příhod, ve dvou
30 Pozdravy a vzpomínky
případech jsem musel pracovat i na poli, sekat žito…
Čas spotřebovaný sběrem, opisováním a srovnáváním písní, to je věc vnitřní potěchy a lásky k písni
a hudbě vůbec, a proto na něj ani nemyslím.“
(Úryvek z knihy Františka Lýska: Život s dětským zpěvem, Ostrava 1990)
Nejsem si jistá, zda ještě v chaosu přelomu tisíciletí a boomu multimédií opravdu doceňujeme
sběratelství hudební a taneční činnosti folklórních
skupin, zvláště když vím, že s radostí z této práce je
spojeno hodně sebeobětování. Ale stále věřím, že
právě Vaše úporná, nadšená, i doslova mravenčí
a přitom úchvatná práce folklórní přispívá k povznesení ducha a k podmanění všelidské krásy měrou neobyčejnou.
S přáním všeho dobrého Květuše Lepilová-Lýsková
Dr. Květuše Lepilová – dcera
Františka Lýska na staroveském
zámku v roce 1987. (10. výročí
souboru a současně 10. výročí
úmrtí jejího otce).
„Svaty Juři na koničku jedě
a tu sanuti už z jazera leze
svaty Juři vytahnul kopiju
a prohnal jí hlavu na druhu stranu.
(František Sušil: „Moravské národní písně, 1832
Legenda o svatém Jiří, od Příbora ), (foto barevná příloha)
Moji milí z Ondřejnice,
opět uplynulo pár let od našeho společného díla, zde v „Obrázcích na skle“ jste
společně malí a velcí ztvárnili jako jediní dva oblíbené lidové světce – svatého Jiřího
a Valentýna.
Malá Ondřejnica jako naivní lidovou hru, při níž pracovala dětská fantazie. Mladý
rytíř Jiří na koni s výzbrojí pevně držel zbraň a nic se nebál „sanuti“, vytvořené z krabice,
která strašlivě klapala ozubenými čelistmi. Bezbranná princezna na břehu jezera byla
překrásná, ale u diváků největší ohlas vzbudil sbor dívek, které „buchaly“ prázdnými
nafouklými papírovými pytlíky, aby zvukově napodobily pukající zdi brány i okolních
obranných zdí, když byla „sanuť“ probodnuta.
Ondřejnica překrásně zpívala o Valentinkovi, který podle legendy „…lidi ozdravoval“. K tomu ještě vytvářela „živé opony“ k oddělení jednotlivých obrazů.
Řeknete si, proč jsme byli vybráni právě my? Lašský soubor písní a tanců
„Ondřejnica“ a jeho mladší výborná „Malá Ondřejnica“ ze Staré Vsi nad Ondřejnicí
v rodném Janáčkově kraji pro mne patří k nejlepším folklorním souborům, které přistupují k lidovému odkazu s úctou, láskou a plným uvědoměním jeho nadčasovosti.
Pozdravy a vzpomínky
31
Ke všem číslům svého repertoáru přidávají umělecký přínos nejen po stránce taneční,
herní, ale také vše umocní pěvecky a hudebně. Pečlivě dodržují stylovost svého projevu a jsou vždy pravdiví. Svůj krásný, ale prostý kroj nosí hrdě a s noblesou. Udivují
příkladnou úpravou vlasů, pečlivým barevným sladěním doplňků i programu odpovídajících rekvizit.
Ondřejnica všude rozdává radost a dobrou pohodu. K dvacátým pátým narozeninám blahopřeji a vinšuji mnoho krásných vystoupení, velký ohlas u všech diváků nejen
u nás, ale též při reprezentaci naší republiky v zahraničí.
Ráda bych poděkovala všem vedoucím a hlavně Elišce Krejčíčkové, se kterou vždy
spolupracuji. Přeji jí velkou trpělivost s „živým stříbrem“, mnoho pochopení a vstřícnosti ze strany „učitelů“ – starých pamětníků, stálou tvůrčí fantazii, plno dobrých nápadů s uplatněním zvykoslovného pokladu a stále dobrou náladu. A nakonec zdraví
a opět zdraví.
Tisknu Vám všem ruce
Věra Haluzová
Milí přátelé,
Především přijměte moji upřímnou gratulaci ke krásnému výročí Ondřejnice a současně i přání, abyste i v dalších letech zůstali sví, čistě lašští, jak jste dnes. Upřímně řečeno, překvapuje mne, že máte teprve čtvrt století. Mám pocit, že jste tady odjakživa,
folklórní dění severní Moravy si bez Vás prostě neumím představit.
Hluboce obdivuji Elišku Krejčíčkovou, jak se vcítila do toho, co znamená vlastní
Zdena Kyselá a Věra Šejvlová významné folkloristky lašského regionu, jejich odborné
rady a zkušenosti přispívají k uměleckému růstu souboru
32 Pozdravy a vzpomínky
Lašsko. Lyrika s nádechem melancholie – nikoliv sentiment, zpěvnost, prostá poetičnost i veselost jemně kultivovaná – to jsou charakteristické znaky tohoto kraje i repertoáru Ondřejnice od malých až po ty velké členy.
Když jsem byla pozvaná na zkoušku souboru, nechodila jsem k vám ani tak pomáhat, jak spíš poučit se. A chodila jsem k vám opravdu ráda, za vším, co děláte i za
milými lidmi.
Muzika, tanec i zpěv – to všecko je u vás s láskou a pečlivostí dotaženo do čisté dokonalé podoby. Dneska je Ondřejnica pojem, ze kterého vystupují mnohé výrazné osobnosti – Eliška Krejčíčková, Marie Matějová, Kamil Šperlín, Pavel Vaněk a ještě mnoho
dalších, starších i mladších, kteří v souboru vyrostli a vyrůstají.
Mějte se všichni radostně a těšte se ze společného díla i v dalších letech.
Věra Šejvlová
Mnoho štěstí,
zdraví stálé,
klid, slunečko,
a tak dále …
Přeji Ondřejnici do dalšího čtvrtstoletí veršem Petra Bezruče.
Aby ji i nadále potkávalo takové štěstí, jaké měla už při svém narození, kdy ji pevně
do mateřského náručí uchopila Eliška Krejčíčková.
Aby všem tanečníkům, zpěvákům a muzikantům zdraví opravdu sloužilo, aby mohli plnými hrstmi stále rozdávat radost, pohodu a své úsměvy.
Klid do další tvůrčí práce při hledání nových motivů a rozvíjení dalších nápadů.
(Moc vzpomínám např. na janáčkovské „Moje Lašsko“, ve kterém se Elišce přečistou
„jednoduchostí a prostotou“, dokonalostí obsahu a formy podařilo dosáhnout k samotným kořenům lašského folklóru.)
A tak dále … - to abychom se stále potkávali a při nově vznikajícím mohli zavzpomínat na vydařenou „pětadvacítku“.
Zdena Kyselá
Jak jsem přišla k folklóru
To bylo někdy na jaře roku 1982, kdy jsem tehdy ještě ve slavném Motorestu ve
Staré Vsi potkala slečnu, která mě ve svém pestrobarevném obepnutém tričku s širokým úsměvem, přirozeným elánem a nadšením sobě vlastním lákala do souboru.
Tehdy jsem opravdu ještě netušila, jakou lavinu zážitků během dalších let na mě Yvona
Voráčová strhne. Lavinu kouzla lidové písně, tanců, zábavy, ale i cestování, poznávání,
práce i zodpovědnosti – a to vše proto, abych během dalších let svého života pochopila,
co znamená v praxi pojem folklór.
Lidé kolem Ondřejnice a folklóru vůbec to nemají nikterak snadné – naopak. Ale
vypisovat, co všechno se musí stát, aby vzniklo krásné folklórní vystoupení (od výběru
tématu, dramaturgie, výběru písní, tanců, jejich úprav, šití krojů, pořizování rekvizit,
Pozdravy a vzpomínky
33
atd.), by samo o sobě vydalo na knihu. Každá taková „maličkost“, za kterou stojí především člověk, je neodmyslitelnou součástí celku. A když – byť jen jediná ona maličkost
chybí – celek není celkem a jednoduše nefunguje. Nerada bych na někoho zapomněla, proto ani nechci vyjmenovávat všechny, bez kterých by Ondřejnica a já v ní nebyly
a nestaly se tím, čím jsme.
Chci ale ještě poděkovat Blance Tylečkové-Kubincové, která mě de facto do souboru
přivedla a které tím vděčím za první poznání „společenství Ondřejnica“.
Nezapomenu na všechny mé kamarádky a kamarády, se kterými jsem prožila
a naštěstí ještě občas prožívám pěkné chvíle, ani na ostatní, kteří měli vždy Ondřejnici
a folklóru vůbec co říci.
Eliška Krejčíčková je pro mne pojem – osobnost, která nikdy nic z toho, co souboru ze sebe dala, nedělala ve svůj prospěch, pro svoji osobní popularitu. Veškeré úsilí
a snaha, aby výsledek byl co nejpřesvědčivější, byly plně v područí folklóru. A to je snad
právě ono, co z člověka, který má
koníčka jako práci a naopak, tvoří
při mravenčí píli a zodpovědnosti
osobnost.
Obávám se, že z řady těch, kteří mě ovlivnili, bych na někoho nechtěně zapomněla. Proto mi stačí
a je pro mě zároveň důležité, že si
na mě občas někdo z nich vzpomene. Vzpomínám na všechny ty,
kteří mě byť jen svým postřehem,
kritikou, či vlastní životní zkušeností dali do života alespoň dobBlanka Kubincová a Helena Ondrejičková
rou myšlenku.
Dovolím si zde hlavně poděkovat své rodině, která mě vždy ve folklóru podporovala
a bez níž bych nebyla tím, čím jsem, ani tou, kterou jsem, ani tam, kde nyní jsem.
Veselá historka z vystoupení:
Představte si – veliké pódium ve francouzském Nice a vám zrovinka při tanci
Kameňorka „rupne“ na sukni knoflík (podotýkám, že vám bylo několikrát důrazně
řečeno, abychom si sukně pojistili šňůrkami). Místo toho, abyste se nenápadně dostali tanečními kroky z jeviště, číslo s padající sukní k pobavení všech diváků dokončíte.
V zákulisí poté strhnete doslova zmatek a nesmyslně pošlete jinou tanečnici (snad už
mi to Reňa odpustila) na své taneční místo. Tím samozřejmě odrovnáte už druhý taneční pár (vy jste ta polovina páru prvého). Váš tanečník – nevěda, co se děje, bezradně
chvíli hopská po pódiu, aby pak po chvíli sóla stejně bezradně odhopskal do zákulisí.
Nastává dokonalý chaos, a to nejen na jevišti. Nedivte se proto, že vás Eliška honí po
celém zákulisí mezi dvaceti dalšími soubory a chce vás propíchnout tím, co jí zrovna
přijde pod ruku (v tomto případě to byla státní vlajka upevněná na tyči s legračním
34 Pozdravy a vzpomínky
bodcem na jejím konci). Já bych nejednala jinak, divím se, že to nemám dodnes při každém našem setkání s Eliškou „na talíři“. Na svoji obhajobu mohu jen citovat, že: „I mistr
tesař se někdy utne“, že se to všechno přežije a že to snad pro štěstí zůstane v myslích
některých jako „veselá historka z vystoupení“.
Co mi soubor dal?
Myslím si, že když někdo projde tím, čím jsem prošla já, když prožije všechno to,
co se s folklórem prožít dá, když pozná, jak jej lidová kultura v celé své šíři obohatila
i ovlivnila, paradoxně není schopen pár slovy všechny své pocity a postřehy napsat.
Snad jde spíš o osobní pocity a o víru, že mnohým z vás mluvím z duše.
Co mi soubor vzal?
Spoustu času. Času dobrého, kterého jsem s ním prožila. Mám veliké štěstí – mám
na co vzpomínat.
Helena Titelbachová-Ondrejičková
Jak to bylo s muzikou
Když mi bylo asi 13 let, přišel za mnou Dalibor Plaček, jestli se nechci učit hrát na
cimbál a potom s bráchou Kamilem hrát v cimbálovce Ondřejnici. Proč ne? A tak to
všechno začalo. Přišla jsem do muziky jako poslední. Primášoval Dalibor Plaček, terc
Marcel Hýl, Pavla Bystřičanová, kontry Rosťa a Petr Plačkovi, basa Kamil Plaček a klarinet Petr Palička.
Zkoušky jsme tehdy mívali u Daliborových rodičů doma v Krmelíně v obýváku.
V koutě stál cimbál a kluci seděli jeden vedle druhého na gauči a v křesle, před sebou každý balík not, a zkoušelo se.
Začátky byly dlouhé a těžké. A tak jsme pod vedením pana profesora Jemelky začali hrát první lašské písničky (Pasla barany, Volky, Řeznik, Lavečka, Dratenik). Trvalo
to dlouho, než jsme se jakžtakž sehráli, ale folklórními nadšenci na půdě, kde nikdy
cimbálová muzika nebyla, jsme se stali záhy. Sháněli jsme tenkrát (v 80. letech) LP
desky, tehdy již hodně známých souborů (Jasénka, Ostravica, Břeclavan, Hradišťan,
Kunovjan,…). A chtěli hrát stejně dobře jako oni. Byli jsme pyšní na to, když jsme kromě lašských písní zahráli i nejznámější čardáše, verbuňky, táhlé písně.
Postupem času jsme začali hrát i na souborových oslavách a soukromých oslavách
známých v Krmelíně, Staré Bělé, Proskovicích, ve Staré Vsi a jěště mnohem později
na besedách u cimbálu, bálech, velkých společenských akcích. A jak šel čas, vyměňovali se i muzikanti. Bratři Plačkovi odešli na Vysoké školy, přišla Renáta Šperlínová
– Galásková, bratři Kopičkovi, Ivan Šperlín, Honza Chudík a Petrův bratr Kamil Palička
a Pavel Malucha.
Dalibor odešel na vojnu do Jánošíku, my jsme začali zkoušet v Krmelínské škole
a dlouho přemlouvali mého stydlivého bráchu Kamila Šperlína, aby zkusil primášovat.
Nakonec se mu to podařilo.
K nejvýraznějším oporám naší muziky patřil v počátcích prof. Jiří Jemelka, ing. Jiří Šmíd, později s námi začal spolupracovat i náš kamarád a muzikant Václav Hlosta,
Pozdravy a vzpomínky
35
přišel se na nás podívat i náš folklórní taťka Jan Rokyta. Všichni jmenovaní přispěli
k našemu prvnímu hledání….
Mezi muzikanty se následně objevil i Pavel Rokyta náš dlouholetý přítel a externí
hráč.
A to už byl rok 1989, kdy jsme postoupili na národní přehlídku s pásmem Moje
Lašsko. Máme vydanou 1. audiokazetu, CD Moje Lašsko a později CD Lašské vánoce.
Muzika již v té době měla následnou podobu:
primáš Kamil Šperlín
I. terc Kamil Palička
II. terc Pavel Malucha, později Veronika Zezulková
kontry Marcel Hýl
basa Ivan Šperlín
klarinet Petr Palička
cimbál Jana Paličková-Šperlínová
Myslím, že jsme byli vždycky dobrá parta mladých lidí, že jsme si vždycky měli co
říct, i když se občas přehnaly i bouřky.
Jak to už v životě chodí, někteří z nás si našli v souboru, i v muzice své životní lásky, partnery. Týden před 10. výročím souboru v listopadu 1987 jsme se s Petrem vzali.
Dnes už máme za sebou 23 let společného muzikantského života.
A protože v současné době máme téměř všichni v muzice děti, těšíme se, že jim
jednou své žezlo předáme.
Závěrem chci poděkovat našim rodičům, že nám vytvořili příznivé zázemí pro naše
muzicírování a zdravím všechny muzikanty, kteří s námi kdy v muzice hráli, všechny
naše přátele, příznivce, nadšence a spolupracovníky.
cimbalistka Jana Paličková-Šperlínová s podporou svého manžela klarinetisty Petra Paličky.
Krajská soutěž DZUČ 1977
Hlučín, shora zleva Rosťa a Petr
Plačkovi, Ota Robenek, Dalibor
Plaček, Jana Hýlová, Kateřina
Leoš a Radomír Pchálkovi, rok 1979 – otcové našich prvních muzikantů, první organizátoři, přátelé Stolinská, Radana Pchálková
36 Pozdravy a vzpomínky
Prof. Jiří
Jemelka, Kamil
Šperlín, Pavla
Bystřičanová,
Renáta
ŠperlínováGalásková,
Petr Palička,
Jana PaličkováŠperlínová, Ivan
Šperlín, Petr
Kopička
Václav Hlosta
na zkoušce s muzikou
v Krmelíně
Muzika – primáš Kamil Šperlín
v pozadí Jiří Jemelka
Jan Chudík, Renáta Šperlínová-Galásková, Kamil
a Petr Paličkovi, Jana Paličková-Šperlínová, Ivan
Šperlín, Pavel Kopička, Marcel Hýl – Hukvaldy
Pozdravy a vzpomínky
37
Divadlo
Jiřího Myrona
12.11.1994
– Kamil Šperlín,
Kamil Palička,
Pavel Malucha,Petr
Palička, Jana
Paličková, Ivan
Šperlín, Marcel Hýl
Lašský bál
v Proskovicích
….Snadno si teď vysvětliti, proč hudci tak pečlivě se vybírají do sdružení.
Harmonizují současně a společně nápěv, jenž jim tane na mysli; třeba jim tudiž, aby
hra jejich vyzněla jedním duchem a lahodně stejnorodou vyspělostí hudební …..
Leoš Janáček to věděl; věděl to tak dobře, že jeho slova mají kromě síly autentického
svědectví také až neuvěřitelně přesnou prognostickou jasnozřivost. Hudci se dodnes
dávají dohromady s chutí dobře si zahrát, s úmyslem být dobří - a jejich vlastní radost
z vytvořeného je pro ně tím prvým, nejvyšším, ničím nezastupitelným cílem.
Ondřejnica je právě taková; není bez zajímavosti, že prvá rozhlasová zmínka deklaruje cimbálovku jako „dětskou“ – dává tušit, že ve Staré Vsi nad Ondřejnicí, Krmelíně,
či Proskovicích to začalo ve školách. Však tu také musím uvést paní učitelky Elišku
Krejčíčkovou a Marii Matějovou – obě u toho byly celou duší i bytostí, oběma patří po
právu dík, obě si plně zasluhují označení „kantorka“ od „canto, cantare“ – zpívati.
Hudební folklór moravského Lašska nacházíme na našem kompaktním disku v pře-
38 Pozdravy a vzpomínky
pestré paletě podob; od nepostradatelného strodávného přes figurální tance a milostné
písně až ke žňovému zpívání; doslova vzácná je pak rovina křesťansko – filosofická a na
opačném pólu popěvky zábavného, až krásně rozpustilého charakteru.
Zvrtky; poctivá a důsledná snaha o rekonstrukci „profilového“ dvoudobého točivého tance našeho regionu přinesla do spektra projevů novou rovinu pohledu, novou
kvalitu – pohybovou, pěveckou i muzikantskou. Naše obecné potěšení je o to výraznější,
uvědomíme-li si, že jsme ještě před dejme tomu třiceti léty nic podobného nemohli
slyšet, ani vidět.
Portrét regionu je tu ve výrazných barvách, hloubka obrazu je navýsost poctivá;
to že ryze hudební úroveň – i ty nejvýhodnější podmínky a předpoklady, získané na
hudebních školách, musejí najít obětavého člověka; až on je oživí, coby jejich nositel.
Takových lidí je v Ondřejnici – chvála bohu dost.
Jména všech, kdo se zasloužili o výslednou podobu nového CD „Moje lašsko“ najdete na jiné stránce doprovodné brožury. Nedá se ovšem nepochválit oba sestavovatele
- Kamila Šperlína a Pavla Rokytu – prvý z nich vyniká jako primáš, upravovatel a výrazný pěvecký interpret, druhý se na nahrávce podílí jako violista, cimbalista a šikovný
hudební realizátor - jak komorních písňových podob, tak především zlomku legendy
o „Paně Marii opatřitelkyni“ ze Sušilovy sbírky. Václav Hlosta – primáš a autor třetiny
hudebních úprav – patří ke stálicím života Ondřejnice; a věřte, že i my, ostatní členové
ostravského muziky Technik sledujeme tento život od počátku se zájmem a uznáním.
O pěveckém umění Marie Matějové už jsem psal i mluvil vícekrát – stala se dnes už
klasickou představitelkou, ba symbolem zpívání čistého, procítěného,
přitom kultivovaného a stylového;
Petr a Kamil Paličkovi a výborný
dívčí sbor tvoří podstatnou část již
zmíněné nové kvality, mezi jejichž
představitele počítáme Ondřejnici
na předním místě.
Úvodní text k CD Moje Lašsko
od Jana Rokyty
Jan Rokyta
Naše trio
Bylo mi 28 let, pozvala mě Eliška Krejčíčková, abych si zazpívala známou, krásnou
píseň V kolaji voda. Zpívala jsem ji za doprovodu mladičké cimbálovky, s 18letým tenoristou Vladimírem Zdráhalem ze Staré Bělé. Připadala jsem si příšerně stará mezi
tak mladým osazenstvem. Ale tóny cimbálu mi učarovaly už dávno, už v dětství, takže
jsem nezavřela vrátka.
Pak jsme s kamarádkami učitelkami Věrou Závidčákovou a Jarkou Hrabovskou vytvořily lidové trio. Znaly jsme se už ze školních let, všechny jsme chodily do staroveské
Pozdravy a vzpomínky
39
školy. Jediná Věra byla místní, Jarka z Košatky a já z Proskovic. Zpívaly jsme předtím ve
sborech a můj soprán, Jarčin mezzosoprán a Věřin alt spolu krásně ladily. Takže jsme
s úspěchem začaly zpívat tria – lidové písně z pod Beskyd, pastevecké, taneční, milostné.
Některé patřily paní Boženě Peterkové, její sestře Anně Dřevjané, pak v úpravách profesora Jiřího Jemelky lašské písně ze sbírek Františka Bartoše, Františka Sušila, později
v úpravách pana Vladimíra Studničky písně ze sběrů Františka Lýska. V době výstavy
Země živitelka v Českých Budějovicích jsme zpívaly také jihočeské písně v trojhlasých
úpravách, a ty jsme si odvážně upravily samy. Jako zcela samostatná jednotka jsme se
na vystoupení pro nedostatek času připravovaly o přestávkách na jiných vystoupeních,
v autobusech, v šatnách. Nejhůře naše „rychlovky“ nesla Jarka. Důsledná, přesná a vždy
pečlivě připravená. Mívala jsem často černé svědomí, ale to mě přivádělo k maximálnímu soustředění. Věra nám všechno krásně přepisovala do not, nezapřela své výtvarné
nadání. Při zpěvu jsem si uvědomovala její pevný, sytý alt.
Tím, že Jarka s Věrou učily ve staroveské škole, znaly dobře souborové děti, věděly,
co je během vystoupení třeba – dělaly všechno – česaly děti, oblékaly, myslely na rekvizity, pomáhaly Elišce s organizací. Tyto záležitosti mne obcházely, byla jsem z jiné
školy.
Mám ráda svůj druhý a třetí hlas. Bez doprovodu muziky je průhledný každý tón, je
třeba zodpovědnosti, jistoty. Proto bylo pro mne velkou radostí zpívat s Věrou a Jarkou.
Navíc strýc Jarky Hrabovské – pan profesor Václav Stuchlý byl mým učitelem na PF
v Ostravě, a ten mi otevřel cestu k lidovému umění. Maminka Věry Závidčákové – paní
Libuše Kelnerová, velmi dobrá zpěvačka, mě překvapovala svou schopností psát verše,
volně překládat a jazykově upravovat písně jiných národů.
Souvislosti, vazby spolupráce, myšlenkové sepjetí – v tom je to. Proto jsme se našli.
A dále – pokračuje láska ke zpěvu, lidem, hudbě, přírodě. Všechno tvoří základní
podmínku našeho života.
Marie Matějová
(foto příloha)
40 Pozdravy a vzpomínky
Odešli od nás
V životě souboru, tak jako v životě
člověka jsou chvíle veselé, smutné i ty nejsmutnější, kdy se musíme navždy rozloučit
s tím, kdo nám byl velice blízký.
Oznamujeme všem přátelům a příznivcům folklóru, že 11. listopadu 2000 tragicky
zahynul náš Pavel Vaněk, vynikající taneč-
ník, choreograf, dobrý organizátor a kamarád, v 37 letech.
Pavel Vaněk se stal členem souboru
Ondřejnica v roce 1977 a od této doby
v souboru nepřetržitě působil. Zasloužil se
o rekonstrukci našeho zvrtku a nastavil vysokou laťku provedení lašského mužského
tance – skoku.
V osobě Pavla Vaňka ztrácíme člověka, kterého jsme si vážili nejen po stránce
Renáta a Pavel Vaňkovi
umělecké, ale také lidské. Zůstane navždy
v našich srdcích a myslích.(z článku v časopise Kacabajka)
Ještě neoschly slzy v našich očích, zasáhla nás
další smutná zpráva o náhlém skonu profesora
Jiřího Jemelky (zemřel 17. 11. 2000, v 71 letech).
Členové souboru Ondřejnica se s ním často
setkávali v letech 1977–1987, kdy se obětavě věnoval naší mladé cimbálové muzice. Jako zkušený
muzikant a pedagog vedl cimbálovku k ušlechtilému hudebnímu projevu a souhře. Napsal pro
Prof. Jiří Jemelka
ni mnohé úpravy lašských lidových písní a tanOdešli od nás
41
ců, absolvoval se souborem bezpočet koncertů a vystoupení.
Pan profesor Jemelka byl velice laskavý a citlivý
člověk. Byl nejšťastnější, když se „hraní“ dařilo a lidé
si rozuměli. Vážíme si práce, kterou pro nás vykonal.
Budeme na něj s úctou vzpomínat.(z článku v časopise Kacabajka)
Zdeňka Fojtíková (zemřela 24. 5. 1994, v 59 letech)
– v počátcích existence souboru se věnovala šití a úpravám krojů, obětavě se zúčastňovala kratších zájezdů
a v rámci svých zdravotních možností pomáhala natáčet záznamy folkórních pořadů z rozhlasu. Soubor jí
byl náhradní rodinou, a proto jsme se také podíleli na
důstojném rozloučení s ní.
Vladimír Majer – předseda JZD Odra. Přispěl
svým postojem a poIng. Vladimír Majer – předse- chopením k rozvoji
da JZD Odra
lidového umění v obcích, ke zdravému růstu souboru Ondřejnica. V době,
kdy byl předsedou, se družstvo stalo spoluzřizovatelem
souboru a finančně podporovalo jeho činnost.
Josef Dlouhý - ředitel ZDŠ ve Staré Vsi nad
Ondřejnicí v době, kdy soubor Ondřejnica začínal pracovat. Josef Dlouhý měl radost, že se ve škole ve Staré
Vsi zpívá a tančí, podporoval tyto aktivity a umožnil
souboru užívat prostory školy.
Václav Stuchlý (zemřel 23. 12. 2000, v 86 letech)
– rodák z Košatky, asis- Josef Dlouhý - ředitel ZDŠ ve
tent na katedře HV PF
Staré Vsi nad Ondřejnicí
Ostrava, folklorista, po
celý život se věnoval lidovým písním a muzicírování
převážně na Těšínsku. Ondřejnici pomohl svým odborným vedením tvořit „Taněc z Košatky“, především
s využitím původních zápisů a instrumentace. Stal se
naším odborným poradcem a sledoval stále vývoj a činnost souboru.
Dr. Jaromír Gelnar – redaktor hudební redakce Čs.
rozhlasu v Ostravě. Od samotného počátku existence souboru sledoval jeho vývoj. K 10. výročí souboru
v roce 1987 připravil veřejnou nahrávku rozhlasu ve
Staroveském zámku. Etnograficky zařadil soubor na
Dr. Jaromír Gelnar
42 Odešli od nás
„jihozápad Ostravy“ v rámci Moravského Lašska.
Jeho zájem o naši činnost byl pro nás výraznou
morální podporou.
Vincenc Socha (zemřel v roce 1970, v 67 letech)
– učitel, sběratel lidových písní v oblasti Lhotky
a Kozlovic. Jeho zápisky písní a tanců se staly základem repertoáru souboru. V závěru života Vincence
Sochy měla Eliška Krejčíčková příležitost setkat se
s ním. Jeho rady a zkušenosti se pak snažila uplatnit
v práci se souborem.
Božena Peterková – patřila mezi obdivovatele
souboru Ondřejnica, lidová básnířka, zpěvačka, lidová skladatelka písní z Janovic. Její písně s přírodní, milostnou tématiVincenc Socha
kou se staly součástí
repertoáru souboru. Božena Peterková znala velmi dobře
L. Havláka – pěvce ND, původem z Fryčovic. Tak vznikly širší kontakty s významnými umělci ND (setkání ve
Staré Vsi nad Ondřejnicí u příležitosti sedmdesátin
Eduarda Hakena).
Anna Dřevjaná – sestra Boženy Peterkové z Janovic,
také zpěvačka, lidová skladatelka, autorka několika zpěvníků. Společně se sourozenci (paní Peterkovou a panem
Kozlem) byli zakladateli Ondrášovských slavností v Janovicích, kterých se Ondřejnica pravidelně zúčastňovala.
Jiřina Králová (zemřela 22. 6. 1998, v 86
Božena Peterková
letech) - krojová znalkyně a odborná poradkyně z Českého Těšína. Bydlela
v malém havířském domku, byla radost do něj vstoupit. Citlivý člověk se tu setkal s historií, s tím, jak kdysi žili a jak se oblékali naši předkové. Oceňujeme u ní
především její vztah k souborům z regionu Těšínska
a Lašska. Pro všechny, tedy i pro nás, si našla čas, aby
ze zanikajících pramenů zrekonstruovala náš nížinný
lašský kroj.
Pan Milan Kvak (zemřel v roce 1997, v 51 letech)
–
řidič
autobusu JZD Odra, věrný pomocník a přítel
Milan Kvak – řidič autobusu
Ondřejnice.
JZD Odra
Odešli od nás
43
Seznamy členů
Seznam členů v roce 1977
Irena Bystroňová, Yvona Černošková, Zbyněk Grochol, Táňa Hronová, Petr Jeniš,
Milan Kanclíř, Milan Korpas, Eliška Krejčíčková, Vladimíra Kubíková, Jana Kučová,
Markéta Lýsková, Marie Matějová, Táňa Novobilská, Radana Pchálková, Dalibor
Plaček, Kamil Plaček, Leoš Plaček, Petr Plaček, Radomír Plaček, Rostislav Plaček, Vlasta
Plačková, Eva Polášková, Ota Robenek, Roman Sedlář, Kateřina Stolinská, Jana Stuchlá,
Roman Šperlín, Simona Venclíková, Zdeňka Vijačková, Dagmar Vychodilová, Věra
Závidčáková, Anna Zjavková, fotograf Arnošt Polášek, kronikářka Alena Chvostková,
zpěvák Zdeněk Lýsek.
Členové souboru v letech 1978–2001
Děti: K. Balášová, J. Beránková, D. Bičanovská, P. Bartošková, B. Bernátová,
M. Březinová, H. Černíková, M. Dlabačová, Š. Dostálová, M. Dobiasová, I. Drdová,
V. Drdová, K. Duhanová, P. Filipcová, V. Filipcová, A. Foltová, T. Franková, K. Galásková,
H. Hájíčková, M. Hanzelková, V. Hrušková, J. Havranová, K. Holaňová, B. Hlavková,
M. Hlavková, L. Hýlová, Z. Hýlová, L. Hynečková, G. Janáčková, I. Janáčková,
M. Janečková, K. Janošková, L. Javorková, M. Kantorová, S. Kantorová, R. Klímová,
E. Koutníková, V. Kučerová, L. Kučová, G. Kudělková, H. Kuchařová, E. Kuklová,
M. Londinová, R. Lyčková, A. Máchová, J. Máchová, M. Máchová, L. Maluchová,
P. Maluchová, L. Markovová, J. Martenková, D. Matějová, B. Menšíková, P. Menšíková,
E. Mertová, M. Nelhýblová, P. Nováková, A. Novobilská, B. Novobilská, K. Novobilská,
R. Nyklová, L. Oplerová, K. Oplerová, L. Paličková, R. Paličková, L. Polášková,
L. Procházková, I. Přečková, E. Ryšavíková, K. Sošková, S. Stabravová, E. Strnadlová,
P. Šperlínová, K. Štětková, P. Šupíková, S. Šupíková, G. Tomečková, E. Tošenovská,
J. Tylečková, S. Tylečková, D. Zekuciová, L. Zemánková, J. Holbein, J. Hrabovský,
K. Kantor, T. Klečka, R. Komárek, M. Krivjanský, R. Lička, T. Lyčka, J. Merta, D. Novák,
D. Markov, J. Plaček, P. Polášek, M. Ryšavík, J. Sýkora, M. Sýkora, R. Šebesta, D. Tyleček,
M. Tyleček, P. Vaněk, J. Vidličková, S. Vašíčková, L. Zemánek.
Taneční skupina: L. Balcarová, L. Baručáková, R. Benešová, R. Blinková,
K. Černošková, S. Dostálová, Z. Foltová, P. Hanzelková, E. Harabišová, Z. Hložanková,
K. Holaňová, A. Chvostková, D. Chvostová, E. Chvostková, J. Jančová, M. Javorková,
P. Javorková, J. Kaločová, P. Kanclířová, B. Kubincová, J. Kučerová, D. Kučerová, S. Koutná,
J. Krupová, J. Lazecká, H. Lednická, G. Lišková, A. Máchová, P. Máchová, J. Maralíková,
K. Maralíková, L. Milatová, V. Novobilská, H. Ondrejičková, L. Oplerová, J. Paličková,
L. Paličková, M. Peterová, S. Petreková, E. Polášková, J. Polášková, Z. Polášková,
L. Ranochová, V. Rumianová, M. Stryková, R. Suchánková, S. Svobodová, P. Šebestová,
K. Šebestová, K. Šichorová, Z. Šindelová, D. Škrdentová, R. Škudenková, Jolana
Šperlínová, Milena Šperlínová, Martina Šperlínová, Š. Šprochová, E. Štalmachová,
L. Tomečková, G. Tylečková, P. Tylečková, S. Valová, V. Valová, I. Vidličková, G. Vijačková,
Y. Voráčová, J. Zapletalová, J. Zezulková, M. Zezulková, L. Zubalová, I. Adamus, J. Adamus,
44 Seznam členů
D. Dostál, J. Henčl, R. Hrabovský, J. Chmelíček, M. Chvostek, R. Javora, S. Kalousek,
K. Kantor, O. Káňa, J. Klich, J. Kocián, J. Korpas, M. Korpas, I. Kopetschke, J. Krejčí,
P. Kudělka, M. Laššo, P. Lička, T. Lipovský, V. Lukša, M. Lyčka, J. Lýsek, A. Novobilský,
O. Mlčoch, F. Mravec, J. Polášek, K. Polášek, M. Polášek, R. Quitt, V. Ranocha, A. Smrkta,
M. Staněk, L. Ševčík, P. Špaček, R. Šperlín, B. Tyleček, Z. Vala, P. Vaněk, R. Vidlička,
T. Vijačka, J. Viteker, T. Vojtek, L. Vymětal, M. Zbořil, V. Zetek, P. Zezulka, M. Zezulka.
Cimbálová muzika: P. Bystřičanová, J. Hýlová, J. Paličková, R. Pchálková, K. Stolinská,
M. Šperlínová, R. Šperlínová, V. Zezulková, M. Drabina, V. Hlosta, M. Hýl, J. Chudík,
P a P. Kopičkovi, J. Jemelka, P. Malucha, K. Palička, P. Palička, D. Plaček, P. Plaček,
R. Plaček, O. Robenek, P. Rokyta, I. Šperlín, K. Šperlín, J. Vrtný.
Zpěv: J. Hrabovská, M. Matějová, V. Závidčáková, E. Tošenovská, L. Paličková, M.
Zezulková, P. Palička, K. Palička, K. Šperlín, J. a R. Hrabovští, E. Kuklová.
Spolupracovníci: B. Bičanovská, D. Foltová, Z. Fojtíková, A. Galásková, K. Haas,
M. Harabišová, O. Hofer, manželé Hrabovští, K. Hrubá, J. Hůlka, M. Hýl, manželé Hýlovi,
H. Janošcová, V. Krejčíček, B. Londinová, manželé Máchovi, A. Novobilská, M. Nyklová,
D. Markovová, manželé Oplerovi, K. Palička, E. Paličková, I. Palička, M. Paličková,
J. Pěkniková, J. Sedláček, M. Sýkorová, J. Štětková, O. Štětka, E. Tylečková, Z. Vrbová,
J. Žáková.
Dagmar Foltová a Eva Paličková – správkyně krojů a rekvizit
Zvláštní poděkování patří paní Dagmar Foltové a Evě Paličkové, které obětavě pečují o kroje a rekvizity. Paní Dagmar Foltová vystupovala v programu s dětmi jako hospodyně, byla vždy přítomna všude, kde soubor vystupoval. Obě jmenované jsou nedílnou
součástí souboru Ondřejnica.
Zároveň děkujeme za dlouholetou práci s dětmi Jolaně Tomečkové-Šperlínové, oceňujeme její schopnost taneční a organizátorskou.
Seznam členů v roce 2002
Přípravka: Iva Adamusová, Lucie Adamusová, Kristýna Daňková, Klára Hamalová,
Seznam členů
45
Barča Hankusová, Tereza Hankusová, Vojtěch
Hofírek, Daniela Hofírková, Patricie Hýlová, Klára
Hynečková, Jakub Choleva, Veronika Jahodová,
Karolína Kaová, Jana Kantorová, Kristýna
Kučová, Tadeáš Koval, Hanka Kovalová, Patrik
Lipovský, Vojtěch Matura, Tomáš Navařík, Adam
Novobilský, Veronika Pindorová, Tonda Sedlář,
Radim Sýkora, Martin Šubert, Katka Tomečková,
Eva Tylečková, Romana Venglářová, Monika
Vijačková, Tereza Záhorcová, Denisa Žatková,
vedoucí Pavla Hranická a Lenka Adamusová.
Děti: Tereza Beťáková, Soňa Bičanovská,
Klára Doležílková, Markéta Fialová, Martina
Fialová, Ivona Francová, Veronika Fukalová,
Daniela Hamalová, Vladimír Harabiš, Radka
Hermanová, Kamila Holaňová, Zuzana
Holbeinová, Jakub Hranický, Klára Hranická,
Martina Jagrová, Zuzana Jagrová, David Janečka,
Martin Janečka, Jaroslav Jiříček, Adéla Judasová,
Jolana Tomečková – bývalá taneč- Blanka Kopřivová, Kateřina Korpasová, Veronika
nice, dlouholetá vedoucí nejmen- Koutná, Denisa Materová, Zita Mickertsová,
ších dětí
Adéla Paličková, Vanda Paličková, Kristýna
Plačková, Lenka Sedláčková, Sýkorová Adéla, Stružka Jiří, Špačková Martina, Špačková
Veronika, Šperlín David, Hana Šubertová, Jana Šuláková, Eva Tylečková, Barbora
Vaňková, Tereza Voráčová, Dorota Voráčová, vedoucí Adéla Adamusová, Jana Paličková
a Iva Plačková.
Dospělí: Ivo Adamus, Jiří Adamus, Adéla Adamusová, Svatava Beťáková, Alena
Čechová, Vladimír Černošek, Michal Franc, Jakub Henčl, Pavla Hranická, Lea
Hýlová, Antonín Kobližka, Vojtěch Kobližka, Jaromír Konečný, Markéta Kovalová,
Miloslav Kratochvíl, Eliška Krejčíčková, Tomáš Lipovský, Gabriela Lišková, Kateřina
Nezhodová, Eva Paličková, Jana Paličková, Silvie Paličková, Jiří Polášek, Hana Sošková,
Martin Staněk, Pavlína Sýkorová, Petr Špaček, Šárka Špačková, Elen Šperlínová, Renáta
Vaňková, Tomáš Vojtek, Věra Závidčáková, Petr Zezulka, Marcela Zezulková, Ladislava
Zubalová, vedoucí Yvona Voráčová.
25 let je dlouhá doba a naše záznamy během těchto let nejsou zcela přesné, je možné, že některá jména našim kronikářům vypadla. Proto se omlouváme.
Jak šla léta, společně jsme prožívali svatby členů souboru, narození dětí, úspěšné
ukončení studia a samozřejmě životní jubilea, bohužel také smutné chvíle rozloučení.
46 Seznam členů
Ondřejnica v současnosti z mého pohledu
Ondřejnica? Malebná říčka protékající částí Lašska.
Ondřejnica? Soubor lidových písní a tanců, který čerpá hudební písňovou a taneční
inspiraci na březích výše jmenované řeky.
Ondřejnica? Cimbálová muzika, bez níž by hledání, objevování, zpívání a tancování
souboru Ondřejnica nebylo možné.
Ondřejnica? Jedna z mých životních lásek. Před čtvrt stoletím se stala součástí mého života a já se stala součástí Ondřejnice.
Ondřejnica? Eliška Krejčíčková, zakladatelka souboru. V kraji s narušenou folklórní
tradicí rozdmýchala poslední jiskřičky lidové hudebnosti, zpěvnosti a tanečnosti.
Ve mně probudila novou, do té doby nepoznanou, touhu po hledání a objevování
pocitů ukrytých v textech, melodiích a pohybu u našich předků, ale i v současné generaci a ve mně samotné. Způsob její práce mne velice ovlivnil ve zpracování lidových
materiálů. Stejně jako Eliška bych i já ráda zachovávala původnost a čistotu folklóru
našeho regionu.
Svět se však vyvíjí ve všech směrech. Tak je to také s lidovým uměním. Jde o to, že
obsah zůstává zachován, ale mění se forma sdělení obsahu. Musím počítat s tím, že současný tanečník, či zpěvák chce vložit do interpretace svou osobnost. Nebráním tomu.
Naopak, dělá mi to nesmírnou radost, že při vzniku nového díla se stáváme jednou duší,
jedním tělem. A o to jde! Mít společné potěšení a příjemné pocity z procesu tvoření. To
je současná Ondřejnica.
Ondřejnica? Tanečníci, zpěváci, muzikanti
ale především drazí přátelé a kamarádi. Těžko
se vyjadřuje slovy …. Jdeme společnou cestou
(tou folklorní) a snad v podvědomí každý cítí,
proč tomu tak je. Snad nás spojuje podobné
vnímání světa, hřejivé tóny písniček, pěkné
vzpomínky, společné těšení na časy budoucí …
Co si přát dál do dalších let?
„Ať je veselo, ať je tu živo,
ať se tancuje, ať se tu zpivo!“
(B. Peterková)
S láskou Yvona Voráčová
Yvona Voráčová – zakládající členka souboru
a současná vedoucí taneční skupiny dospělých
Ondřejnica v současnosti z mého pohledu
47
Obec Stará Ves nad Ondřejnicí
Existence obce Stará Ves nad Ondřejnicí je potvrzena roku 1267 v závěti olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku. S osobou biskupovou je spojeno i tehdejší jméno Bruneswerde. Už v roce 1526 byl Staré Vsi olomouckým biskupem Stanislavem
urzem udělen znak a právo pečetit černým voskem. Z této historické podoby vycházejí i moderní obecní symboly, které byly obci schváleny v roce 1999.
Od poloviny 16. století do roku 1904 jsou osudy obce spojeny se šlechtickými rody
Syrakovských a Podstatských. Od roku 1980 připadá k obci místní část Košatka, ležící
v těsné blízkosti jistebnických rybníků. Košatkou protékají řeky Odra a Lubina, staroveská část se rozkládá po obou březích řeky Ondřejnice - pravobřežního přítoku
Odry. Košatka přímo sousedí s hranicí CHKO Poodří a prochází jí cykloturistická trasa
Poodřím. Starou Vsí vede značená turistická trasa Krásné Pole – Paskov.
Malebná příroda okolí Košatky okouzlila básníka Petra Bezruče natolik, že patřil
k jejím častým návštěvníkům a na památku vepsal roku 1947 několik řádků do košatecké kroniky.
Dominantu obce Stará Ves nad Ondřejnicí tvoří zámek. Toto reprezentativní sídlo
venkovské šlechty je vystavěno v renesančním stylu a svou slohovou čistotou i výjimečnou výzdobou se řadí k významným památkám Moravy a Slezska. Byl vystavěn v letech
1560–1570 zřejmě na místě původní tvrze rodem Syrakovských. Renesanční zámek je
nápadně zdoben figurálními sgrafity. Výzdoba zachycuje výjevy ze Starého i Nového
zákona, motivy tureckých válek i scény ze soudobého života. Arkádové nádvoří je využíváno pro koncerty. Severněji leží kostel svatého Jana Křtitele, který byl vystavěn v letech 1587–1589 stejným rodem. Zakladatele Ctibora Syrakovského připomínají erby
a nápis na vstupním kamenném portálu. Historicky cenné jsou čtyři pískovcové reliéfy – náhrobní kameny zobrazující Jaroše a Ctibora Syrakovského s jejich manželkami.
Přilehlá fara slouží jako středisko křesťanské mládeže.
Obec má v současnosti 2450 obyvatel. Její katastrální území hraničí na severu, za
kopci Sakrovcem (273 m) a o něco vyšším Klíncem (281 m), s obcí Proskovicemi, která
se dnes již počítá k Ostravě. Oba kopce od sebe odděluje pravobřežní přítok Ondřejnice
– Jarkovský potok, staroveský katastr sousedí kromě zmíněných Proskovic s Krmelínem,
Brušperkem, Trnávkou a Petřvaldem. Pro úplnost pak ještě na severozápadě s jistebnickými rybníky a katastrem Jistebníku.
Nepřehlédnutelnou moderní dominantou je budova ZŠ, zasazená mezi historické budovy zámku a kostela. Osobnost T. G. Masaryka připomíná socha, umístěná naproti průčelí zámku. Středem obce probíhá hlavní silnice 1/58 Ostrava – Rožnov pod
Radhoštěm, s ní se kříží silnice spojující Ostravu s Brušperkem a vedoucí dále k Hukvaldům. Spojení s oběma důležitými centry, Ostravou i Frýdkem-Místkem, umožňuje
také autobusová doprava.
Základní občerstvení může poskytnout čerpací stanice u hlavní silnice, dále je možno navštívit cukrárnu U Dědoušků, restauraci Myslivna, Hrot, Sokolka,U Dvou babek
48 Obec Stará Ves nad Ondřejnicí
a také Odra v Košatce.
V provozu je také lékařská ordinace a výdejna léků, své služby
nabízí autoservis a cykloservis.
Významným rysem obce je
bohatý společenský život založený na mnohaletých tradicích.
Popularitu si získalo Staroveské
zámecké léto. Lašský soubor písní a tanců Ondřejnica využívá
stylových prostor zámku k přehlídkám folklórních souborů
z domova i zahraničí. Obnovena
byla stará selská tradice tzv. „jízdy kole obila“, kdy jsou na koních
a povozech objížděny hranice
obce. Patronu kostela je věnována místní pouť. Centrem sportovního dění je areál TJ s asfaltovým
hřištěm, krytou halou, s restaurací a zázemím. Družstvo mužů
patří k dlouholetým účastníkům
1. ligy v národní házené.
Slovo starosty
V názvu naší obce se objevuStarosta obce Stará Ves n/O
je slovo Ondřejnice, pojmenování
ing. Dalibor Dvořák
říčky, která má Starou Ves odlišit
od obcí se stejným názvem. Stejně tak se v životě obce zabydlelo slovo Ondřejnica, které
naši obec odlišuje od ostatních tím, že je názvem folklórního souboru, který již 25 let
přináší radost našim spoluobčanům.
Když jakákoliv skupina začne pracovat na společném díle, většinou se jedná o vrstevníky. Dnes však můžeme říct, že činnost tohoto tělesa prochází napříč generacemi.
Děti ze školky se ptají, kdy budou moci navštěvovat soubor, kdy budou moci zpívat
a tančit a zároveň se předvést divákům, a ti starší již sbírají vavříny, nejen na národních
přehlídkách, ale i na mezinárodních festivalech. Stará Ves je obec s bohatou kulturní
historií a určitě je její pýchou to, že se našli obětaví lidé, kteří svůj volný čas věnují rozvíjení a připomínání lidových tradic. Nedovedeme si představit žádnou kulturní akci,
kde by Ondřejnica chyběla, a „Zámecké léto“ se už dlouho řadí mezi to nejlepší na naší
obecní kulturní scéně.
Obec Stará Ves nad Ondřejnicí
49
Byl bych rád, kdyby elán, se kterým byl soubor založen, byl nakažlivý natolik, aby
25 let nyní oslavovaných, bylo jen dílčím úspěchem, který naši obec proslavuje po celém světě, a abychom mohli slavit další pěkná výročí. Pokud jsou oslavy doprovázeny
písničkou a tancem, jsou o to příjemnější.
Závěrem mi dovolte jeden citát: „Radost, kterou působíme druhému, má podivnou
vlastnost: odrazem se neoslabuje, ale vrací se k nám košatější a zářivější“.
Starosta obce, ing. Dalibor Dvořák
Obecní úřad, 739 23 Stará Ves nad Ondřejnicí, telefon: 0658/669 201
e-mail: [email protected]
http://www.staraves.cz
50 Závěrem
Závěrem
Během uplynulých pětadvaceti let jsem v souboru poznala mnoho dobrých lidí
– dětí i dospělých. Bylo nás třicet, padesát, někdy už více než sto. Ve venkovských podmínkách to není málo.
Aby takový soubor mohl existovat, musí mít spolehlivé vedení. Chtěla bych proto
vyslovit své poděkování za velkou obětavost všem svým nejbližším spolupracovníkům.
Děkuji i těm, kteří se mnou začínali a vytvořili dobré základy našeho souboru. Děkuji
také rodičům a známým, kteří nám ochotně pomáhají při zajišťování našich vystoupení a ostatních akcí.
A za nás všechny chci také poděkovat našim rodinám za pochopení, které nám
umožňuje věnovat se ušlechtilé činnosti, o které si myslíme, že není jen pouhým vyplněním volného času, ale že nesmírně obohacuje ty, kteří se jí věnují, že přináší potěšení
a chvíle dobré pohody i těm, kteří jsou nám nakloněni a jsou našimi přáteli.
Nelze v této chvíli díkůvzdání zapomenout na podporu našeho souboru ze strany
obecního úřadu, vedení základní školy ve Staré Vsi a v Krmelíně a našich sponzorů.
A co říci závěrem? Určitě bych chtěla vyslovit neskromné přání, aby staroveská
„Ondřejnica“ neztratila důvěru všech, kteří ji mají rádi, aby měla málo nepřátel, aby se
těšila stále větší přízni vás všech.
Eliška Krejčíčková
51
Obsah
Úvodem ......................................................................................................................... 3
Charakteristika souboru ............................................................................................... 4
Hodně štěstí, Ondřejnico! ............................................................................................. 5
Jak šel čas ....................................................................................................................... 7
Vyznání Elišky Krejčíčkové ........................................................................................ 27
Pozdravy a vzpomínky ............................................................................................... 28
Odešli od nás................................................................................................................ 41
Seznamy členů ............................................................................................................ 44
Ondřejnica v současnosti ........................................................................................... 47
Obec Stará Ves nad Ondřejnicí .................................................................................. 48
Závěrem ....................................................................................................................... 50
Zakládající členové souboru Yvona a Roman
Slavnosti v Dolní Lomné
Porada vedení souboru před vystoupením, rok 1994
22.8.1998 – Sochovy slavnosti
Trio
Umělecká vedoucí a zakladatelka souboru Eliška Krejčíčková
Svaty Juři na
koničku jedě …
Dětská Strážnice
Název: 1977–2002 Ondřejnica
Vydalo: Občanské sdružení Lašský soubor písní a tanců Ondřejnica za přispění
UK Department for International Development a Svazu obcí - Region Poodří
Fotografie: Vladimír Černošek a archiv
Stran: 58
Sazba a tisk: JK & JK, dr. Jaroslav Kunz, Brušperk
Náklad: 500 ks
V roce 2002
e