OBČASNÍK FARNOSTÍ ŠTĚCHOVICE

O B ČA S N ÍK FA R N O S T Í Š T ĚC H O V I C E - S LAPY • K V ĚT E N 20 0 5
Papež Jan Pavel II.
18. 5. 1920 – 2. 4. 2005
2
slovo na úvod
MILÍ BRATŘI
A SESTRY,
v životě každého člověka jsou takové okamžiky, na které se zvlášť připravuje. K jedním z nich patří například svátost manželství, potom se začíná normální život, ale
přece i v tom normálním životě si připomínáme výročí svatby, někdy jen kulaté, ale
někteří si připomínají tento den každý rok.
Někdo předem vybírá dárek pro manžela,
někdo plánuje předem oslavu. Obdobně je
to i s člověkem věřícím. Jednou za rok je
DNE 19. 4. 2005 ZVOLILO KONKLÁVE NOVÉHO
PAPEŽE. STAL SE JÍM NĚMECKÝ KARDINÁL
JOSEPH RATZINGER ( 78 ). RATZINGER BYL
BLÍZKÝM SPOLUPRACOVNÍKEM JANA PAVLA II., PŮSOBIL JAKO PREFEKT KONGREGACE
PRO NAUKU VÍRY. NOVÝ PAPEŽ SI ZVOLIL
JMÉNO BENEDIKT XVI.
K OSOBĚ SVATÉHO OTCE BENEDIKTA XVI.
SE VRÁTÍME V PŘÍŠTÍM ČÍSLE PROUDŮ.
taková veliká oslava, kdy si připomínáme
největší dar lásky Pána Boha člověku. Jsou
to svátky velikonoční, svátky, kdy se za nás
Bůh obětoval, kdy nás spasil. Na počátku ta
příprava byla krátká, trvala řádově pouze
čtyřicet hodin, potom trvala týden a od poloviny čtvrtého století už čtyřicet dnů. Letos
se děti zavázaly, jako důvod vděčnosti za
jeho dar, že se nebudou dívat v pátek na televizi, jíst sladkosti a hrát si na počítači. Někomu se to zdá málo, ale myslím si, že i to
málo stačí k tomu, že se může o Velikonocích z těchto darů radovat. Pamatujme
na tuto přípravu a pokud nám to letos nevyšlo, snažme se ji naplnit příští rok, aby
naše radost byla plná.
ze staré kroniky
Dnešní nahlédnutí do Pamětní knihy
kostela a fary ve Štěchovicích dokládá, jaký význam byl připisován oslavě Vzkříšení za dob první republiky.
Radost ze vzkříšeného Krista tenkrát
nebyla interní záležitostí hrstky „podívínů“, kteří se za soumraku scházejí na kopci Nad Pískovnou, nýbrž
důvodem k obecné radosti a k setkání snad všech obyvatel Štěchovic. Obdobně tomu bylo i o slavnosti Božího
Těla.
3
na osvětlena, hudba Rajchardova doplňuje
nadšení a plesání věřících nad Vzkříšením
Spasitelovým.
Imposantní průvod kráčí od kostela směrem k Suchomelovům, pak středem celých
Štěchovic až k Chroustovům. Jarní deštíček
Inu, historie. Bylo to dávno, psal se tenkrát
rok 1932…
Krásné slavnosti prožívala Štěchovická osada o Vzkříšení a Božím Těle. Poprvé konána slavnost vzkříšení – ne jako dříve – po
kostele, neb kol kostela a na hřbitov(!),
nýbrž do obce Štěchovické za obrovského
počtu věřících. Imposantní průvod za hlaholu zvonů a hudby prošel hlavní ulicí Štěchovickou, jež četnými světly v domech ozářena, a Peškovem vrátil se celý ten průvod
za nesmírného nadšení do chrámu Sv. Jana
Nep., kdež zakončen sv. požehnáním. Hudbu obstarali místní věřící.
Podobně i o Božím Těle se šlo do Štěchovic, kdež postaveny 4 oltáře ochotou místních osadníků. První u kříže pod farou,
druhý „u Branných”, třetí u Šopejstalů, čtvrtý u Radů na Peškově. Družiček přes 100,
účast imposantní, hudba opět hlaholila Vítěznému Kristu Králi čest a slávu!
O rok později slavila štěchovická farnost
Vzkříšení brzy zjara – 31. 3. 1933. Obřady
svou slávou a pompou snad ještě předčily
nadšení roku předchozího…
Slavnost vzkříšení zůstane nesmazatelným
písmem zaznamenána v srdcích všech věřících i duchovní správy. Účast ohromná, ok-
Oprava kostela sv. Kiliána
nedovede zaplašit radost ze srdcí věřících,
kteří vytrvávají až do konce celé slavnosti
a za tmy rozcházejí se k blízkým i vzdáleným domovům.
Sbírkami obstarávají si Štěchovičtí hudbu, hlavní mecenáškou je ovšem pokaždé
pí. Chroustová, vdova po staviteli lodí. Zaplať jí vše Bůh i všem ostatním!
4
ze staré kroniky
Velikonoční vigilie – obnova křestních slibů
Jaro našim předkům nepřinášelo jenom velikonoční radost, ale také hrozbu přírodních
katastrof. Jarní tání ledů na Vltavě se na jaře roku 1937 stalo příčinou rozsáhlé ničivé
povodně.
Na rozdíl od velkolepých slavností Vzkříšení se nám vzedmutá Vltava nepřipomíná
jenom ze zažloutlých stránek kroniky…
Odchod ledů na Vltavě byl letos (rok 1937)
spojen s velikými škodami na majetku občanů. Nad Ostrovem ve Sv. Kiliáně se utvořila
zácpa, takže se Vltava vzedmula a ledy zaplavily Štěchovice až k Buku a podél Kocáby.
Most k faře byl pod vodou. Ploty byly krami
rozbity a stromy až po koruny odřeny. Převozníkovi na Brunšově to odplavilo velkou
chatu. Nejvíce byla postižena budova měšťanské školy, která byla vodou podemleta a
podlahy v chodbě a ve třídách v přízemí se
propadly. Rovněž kotelna byla až po strop
pod vodou. Smutný to byl pohled na vysoké
kupy ker na polích podél Kocáby.
Občané žádali náhradu škody, neboť přikládají vinu Vranské přehradě, která odchod ledů zdržuje povýšeným stavem vody.
Abychom nekončili v smutku… Dřenice-nedřenice, ledy-neledy, vltavské plémě to jen
tak nevzdá!.. Slavnost Vzkříšení v povodňovém roce 1937 snad symbolizovala opravdové vzkříšení celého kraje po ničivé katastrofě a rozhodně dostála své slavné tradice.
(Nezapomeňte si všimnout zmínky o mediální prezentaci slavnosti v katolickém tisku!)
Letošní Vzkříšení bylo velmi slavné. Tolik
lidu ještě v pravdě prý nebylo. Místní kolportérka katolického tisku prodá nyní hodně katolických novin. Dej Bůh, aby tak bylo
i nadále!
in memoriam
5
PAPEŽ JAN PAVEL II. –
IN MEMORIAM
Pro věřící, kteří dětství prožívali ještě v předválečných a válečných letech,
býval papež vzdáleným představitelem církve, kterého na vlastní oči málokdo v životě spatřil. Žil ve Vatikánu jakoby izolován, mimo Itálii mluvil pro
většinu lidí nesrozumitelným jazykem a protože to ani vývoj komunikačních prostředků neumožňoval, docházela k nám jeho slova prostřednictvím
církevní hierarchie. Papež zkrátka býval nástupcem apoštolů téměř tak nedosažitelným, jako jejich dávní nástupci na Petrově stolci.
Po válce se však svět bouřlivě měnil a na změny reagovala i církev. Během pontifikátu papeže Jana XXIII. se sešel druhý vatikánský koncil (1962
až 1965), který pro další život církve přijal zásadní rozhodnutí. Jejich přípravy se již zúčastnil mladý polský biskup Karol Wojtyła, který po smrti
papeže Jana Pavla I. překvapivě stanul na apoštolském stolci.
Kdo tedy byl papež Jan Pavel II.?
JAN PAVEL II., vlastním jménem KAROL WOJTYŁA, se narodil 18. 5.
1920 ve Wadowicích u Krakova.
Otec Karol byl důstojníkem,
matka Emilie se starala o domácnost, avšak zemřela, když
bylo druhorozenému synu
Karolovi devět roků. Ve dvanácti pak ztratil i staršího bratra Edmunda.
Středoškolské vzdělání získal na
gymnáziu. Byl výborným a všestranným studentem, při studiu hrál divadlo a
sportoval (v horách pak trávil dovolenou
i během pontifikátu). Po maturitě
r. 1938 se zapsal na Jagellonskou
univerzitu v Krakově, kde se při
studiu polské filologie zabýval
i vlastní literární tvorbou (mj.
skládal básně).
V září 1939 vtrhla do Polska
nacistická vojska a z východu
ještě Rudá armáda. To byl konec
studií – všichni lidé mezi osmnácti
až šedesáti lety podléhali pracovní povinnosti. Karol nastoupil do kamenolomu a
6
in memoriam
později vystřídal několik zaměstnání v chemické továrně firmy Solvay u Krakova. Jeho
otec v té době umírá….
Začíná se rýsovat Wojtyłova církevní kariéra – Karol se přihlásil do řádu a rozhodl
se stát knězem. Ale do kláštera z chemičky
odejít nesměl a ilegální bohoslovecký seminář tedy navštěvoval tajně a současně začal
studovat filozofii na ilegální teologické fakultě Jagellonské univerzity. Byl činný i v polském protinacistickém odboji.
Po skončení II. světové války byl 1. listopadu 1946 vysvěcen na kněze a odešel na další studia do Říma. Po dvou létech pak, jmenován profesorem, přednášel etiku a morální
teologii na krakovských a lublinských vysokých školách.
Wojtyłova církevní kariéra začala r. 1958,
kdy byl ve věku 38 let vysvěcen na biskupa
a jmenován titulárním biskupem krakovské arcidiecéze. V roce 1960 se stal vikářem
a 1962 kapitulním vikářem krakovského arcibiskupství. V letech 1964 až 1978 byl pak
metropolitou a arcibiskupem krakovským.
Mezitím se v roce 1967 stal kardinálem.
Dne 16. října 1978 byl Karol Wojtyła zvolen papežem a přijal jméno Jan Pavel II., pod
kterým se nesmazatelně zapsal do dějin katolické církve i světa. Byl prvním papežem
slovanského původu a zároveň prvním neitalským papežem od roku 1522 i nejmladším
papežem od poloviny 19. století.
Jan Pavel II. setrval v čele katolické církve
téměř 27 roků. Přežil i atentát, spáchaný na
něho v roce 1981 Turkem Mehmetem Ali
Agcou. Ke sklonku života trpěl Parkinsonovou nemocí, přesto však až do poslední chvíle setrval v úřadě.
Jan Pavel II. zemřel ve Vatikánu dne 2. dubna 2005.
„Člověk neexistuje pro smrt. Každý z nás je
osobně povolán. Tajemství utrpení, smrti a
zmrtvýchvstání Ježíše Krista se týká celých
lidských dějin, působí změnu lidské bytosti
a má moc přinést nový život, po kterém
všichni toužíme, když se chceme realizovat
a být šťastni”.
(Jan Pavel II. „Překročit práh naděje”)
Jaký tedy byl papež Jan Pavel II.?
Jan Pavel II. byl neuvěřitelně ochotný vést
dialog a to nejen napříč náboženskými směry. Jeho osobnost provázelo uznání a modlitby většiny světových náboženství a církví.
Jako první papež poklekl v synagoze i v mešitě.
Měl pozitivní vztah k mládeži. Hlásal: „Ten,
kdo nevidí v mladých lidech budoucnost, nepřekročí stín vlastního života.” On mladým
lidem rozuměl, organizoval pro ně i světová
setkání, kterých se osobně zúčastnil. Dosah
jejich vlivu je nedocenitelný.
Byl úplně jiný. Přestože jako představitel
církve a státu byl svázaný mnohými předpisy a protokoly, dokázal dělat více. On, nemocný papež, neodmítl cestovat. Do poslední chvíle chtěl létat a posilovat ty, o nichž se
domníval, že jeho podporu potřebují. Mnohokrát se omluvil za křivdy a chyby církve a
prosil za odpuštění ty, jimž církev v minulosti ublížila.
Byl zastáncem lidské důstojnosti a svobody. Toužil po míru a tvrdil „Válkou míru nikdy nedosáhneme”. Nekompromisně tento
názor hlásal během různých ozbrojených
konfliktů v různých částech světa.
Byl hluboce ovlivněn II. vatikánským koncilem (1962 – 1965). Jeho jednání se již jako
biskup zúčastnil. Osobní znalostí života prostých pracujících lidí a zkušenostmi ze dvou
in memoriam
totalitních režimů, spolu s obratnou formulací názorů, již tehdy na sebe při diskusích
upozornil. Později zdůrazňoval, že „….koncilu celý život zůstal dlužen – dlužen udržovat tradici a zároveň naplňovat obrat církve
k modernímu světu”. Zásadně však nepřistoupil na otevření církve snahám, které podle něho nejsou slučitelné se základními články víry.
Byl jedním ze strůjců pádu komunismu.
Jeho slova „Nebojte se!” měla přímo hmatatelný ohlas na sebevědomí Poláků a vznik
Solidarity. Pocit vlastní důstojnosti a sebeúcty, spolu s odhodláním nedat se více zastrašit, zasáhl i ateisty. Duchovní revoluce,
kterou Jan Pavel II. inspiroval, změnila tak
model revolucí krvavých, který byl od doby
revoluce francouzské r. 1789 součástí evropské politiky.
Jan Pavel II. významně demokratizoval církev. Rozšířil sbor kardinálů a dal mu skutečný poradní hlas (dříve kardinálové volili jen
papeže). V církevním zákoníku z roku 1983
se poprvé v dějinách katolického zákonodárství výslovně uvádějí základní práva laických
křesťanů. Papež ve svých encyklikách nikdy
nepřestal hájit práva prostých lidí a důstojnost pracujících. Sociální nauka církve by
mohla být modelem pro sociální učení většiny politických stran.
Papež Jan Pavel II. byl jednou z největších
postav dvacátého století. Za jeho humanistické působení mu Nobelova cena udělena
nebyla, ale historie ho zařadí mezi osobnosti, které ovlivnily lidské dějiny. A my jsme
po dlouhých staletích měli poprvé to štěstí,
že jsme v naší zemi mohli s papežem mluvit
česky.
Z různých mediálních zdrojů a článku
Petrušky Šusterové „Zemřel sluha sluhů Božích”
sestavil J. Schröffel sen.
7
Nebojte se!
Poselství Velikonoc pro každého z nás
Jan Pavel II.
Nebojte se!
Moc Kristova kříže a vzkříšení
je větší než veškeré zlo,
z něhož by člověk mohl
a musel mít strach.
Nebojte se toho,
co jste sami vytvořili,
nebojte se ani všeho,
co člověk vyrobil
a čím je den ode dne
více ohrožován!
A konečně, nebojte se
sami sebe!
Kristus po svém zmrtvýchvstání řekl
apoštolům a ženám: „Nebojte se!”
Tato slova potřebujeme dnes možná více,
než kdy jindy.
Je nutné, aby zesílila jistota,
že existuje ten, kdo drží v rukou osudy
tohoto pomíjivého světa,
kdo má v rukou klíče od smrti a podsvětí,
kdo je alfou i omegou.
A tento někdo je Láska...
Jen on se může plně zaručit za slova
„Nebojte se!”.
8
popeleční středa
Letošní doba postní přišla opravdu
rychle. Po kratičkém mezidobí do
bílé zimy, chvílemi do putování
sněhovou „pouští”… Někoho překvapila, někoho zaskočila, někoho
jenom vtáhla do své rozjímavé atmosféry…
Zcela nečekaně a neplánovaně se
nám v redakci sešly tři příspěvky
na téma Popeleční středy. Snad
svědčí o tom, že dobu postní a vše,
co po ní následuje, vnímáme. Každý
po svém, někdo horečnatě a útržkovitě, někdo důsledně s pokorou.
On si to Hospodin a nakonec i laskavý čtenář nějak přeberou…
9. ÚNORA – POPELEČNÍ STŘEDA
Ten den byl jiný než obvyklé středy. Velká
změna byla již u farního stolu, když se rozhodovalo, co na zahřátí – zda kávu či čaj.
U mnohých zvítězilo zřeknutí se všeho. I voňavé boží milosti zůstaly panu faráři na druhý den.
Dobrovolně jsme se odpoutali od všech
pozemských pochutin a zaostřili pozornost
na výzvu našich biskupů pro společné zamyšlení a diskusi ke smyslu gest a postojů
v obnovené liturgii církve. Vždyť občasné připomenutí sjednocujících zásad napomáhá
k tomu, aby se liturgie, kterou slavíme, stala
nejen naším osobitým projevem, ale i autentickou liturgií církve, abychom neupadli do
rutiny profesionálních obřadníků či nepřítomných účastníků.
Mši svatou toho dne nás přišlo slavit tolik,
že farní kaple (jindy ve středu poloprázdná)
praskala ve švech. Pan farář měl neskrývanou
radost. Největší radost mu však udělaly děti,
no aby ne, vždyť ony jsou určitou zárukou,
že farnost nevymře po meči ani po přeslici.
V kázání nám všem bylo připomenuto,
že Popeleční středou začíná období, ve kterém bychom měli opustit světské zábavy,
přestat se přejídat, abychom nepřišli o to, co
Pán slíbil dobrým a spravedlivým. Vše nám
bylo připomenuto ještě slovy „Čiňte pokání a
věřte evangeliu – pomni, že prach jsi a v prach
se obrátíš”, a tentokrát také viditelným znamením na čelo, které bylo patrné u mnoha
lidí ve večerních hodinách i v pražském metru.
Lída Dobrus8ká
MOJE POPELEČNÍ STŘEDA
Už mám za sebou období radikálnosti dospívání, kdy bratránek upravil pravidla církevního půstu na jednoznačné – napít jednou
dosyta a dvakrát míň než obvykle – tehdy
bylo pro nás věcí cti nesníst vůbec nic, a pak
jsme se ve čtvrtek nad ránem poprali u ledničky… Ne ne, o to při postu přece nejde. Jak
strávíme letošní postní dobu, o tom jsme
přemýšleli už nejmíň týden předem. Zase
vypneme na čtyřicet dní televizi… A co na
Popeleční středu?
Začala mi celkem netradičně: Ráno se
otevřely dveře u kanceláře, přišla moje kolegyně, celá rozzářená, na talířku tři vdolečky
s povidly a se šlehačkou, měla radost, že je
včera stihla utrhnout vnučkám od tlamiček a
může se s námi rozdělit… A sněz je rychle,
Martí, než ta šlehačka spadne. Copak jsem jí
mohla říct, ať si je naloží do octa a udělat jí
přednášku o církevních předpisech? Hezky
jsem poděkovala a jen se po nich zaprášilo. A
myslela jsem při tom na učedníky, co v sobotu drolili zrní z klasů a farizeové to Ježíšovi
vyčítali. Pak už jsem na sebe byla tvrdá.
A v rámci pokání jsem ani jednou nezabrousila na internet. Bylo to skoro těžší než být
o hladu, zvlášť když u toho počítače člověk
trčí celý den.
9
popeleční středa
JAK JSME DOHÁNĚLI POPELEC
Světlo Kristovo…
Můj muž si půst taky užil. Celé odpoledne
strávil na veletrhu Pragotherm, a u každého
stánku (ti neřádi) nabízeli takovou spoustu
občerstvení, jakou tam ještě nezažil. („Kdybych to věděl, jak sis dnes debužírovala, ty
vopice”, povzdechl si, když jsme si večer sdělovali duchovní zážitky.) Popel se mu už
setřel do čepice, ale vzpomínal si, jak jako
dítě trval na tom, že by mu ten křížek na čele
měl vydržet do Velikonoc, a jeho rodiče pro
to neměli pochopení.
Snad nám až do Velikonoc vydrží aspoň
ten pocit prachu a popele, ze kterého pak
s radostí můžeme vstát spolu se Vzkříšeným…
Marta Dobruská
Do letošní postní doby jsme opravdu vlítli
neobvyklou rychlostí. V našem případě to
vůbec nebylo způsobeno faktem krátkého
mezidobí, ale jen a pouze mým milým synkem. Na Popeleční středu se trochu oteplilo
a led na hradištském rybníku se chystal roztát. Bylo tudíž potřeba využít poslední možnosti bruslení a já jsem (s příznaky začínající
nemoci) docela uvítala, že Honza chce strávit
odpoledne s přáteli a já si snad na chvilku
lehnu. Popelec jsem ráda odložila na neděli.
Jaké však bylo mé překvapení, když se v 17.45
ozvalo výstražné bušení na dveře a „něco”
obalené ve zbytky sněhu a ledu s mokrými
bruslemi v ruce na mne křičelo: „Rychle, mamí! Musíme do Štěchovic na mši!” Patnáct
minut do začátku, kompletně promočené
dítě, bolavá hlava, manžel s jediným autem
(a jediným řidičákem) v práci… „To nepůjde,
Honzíku, nemáme jak jet, pěšky to nestíháme a autobus ujel.” To nevíte, co dokáže mše
chtivý ministrant! Zburcoval babičku, ta přesvědčila dědu a ten (v pracovním oděvu, jak
se v garáži připravoval k odjezdu na chalupu)
musel chtě nechtě vézt vnuka a snachu na
mši z Hradištka do Štěchovic, příjezd 17.59.
Co si pomyslel manžel, když ho při vstupu
do bytu uvítaly sníh, brusle, čepice, rukavice
a jiné mokré svršky rozházené po podlaze, to
nevím. Nás uvítala farní kaple praskající ve
švech. Následovala mše svatá na začátek doby
postní a křížek z popela na zpocené čelo…
Dostali bychom ho i neděli, v klidu, bez narychlo zandávaných podolků, shonu a chvatu, ale to by už nebyla Popeleční středa. Nevím, co to kluka najednou popadlo, kde se
vzala ta náhlá touha po mši svaté, ale byla
jsem mu nakonec vděčná, že jako jediný
z rodiny chvátal vstříc tajemství postní doby
a neopomenul mne vzít s sebou…
danasch
10
stalo se
4. 12. 2004 Adventní duchovní
obnova
V sobotu 4. 12. 2004 proběhla na faře ve Štěchovicích duchovní obnova farnosti.Vedl ji
otec Koutecký ze Zbraslavi. Program začal
v 9 hodin ve farní kapli recitací ranních chval
z Denní modlitby církve (breviáře). Poté jsme
přešli do horní místnosti, kde pokračovala
duchovní obnova přednáškou, při které jsme
si ověřovali, jak na tom jsme s naší vírou ve
srovnání se starozákonním Jákobem. Víra
Jákoba byla podmíněna Božím zásahem do
jeho života. Naskýtá se otázka: „Nejsme náhodou jako Jákob, nevěříme v Boha jenom
když...Tedy neklademe Bohu podmínky?” Po
přednášce následovala živá diskuse, do níž se
zapojil i náš farář otec Pawel, který s námi
celou obnovu absolvoval. Ve druhé přednášce, která byla po výborném guláši, jsme více
zaměřili svůj pohled na pokrm, který živí
naši duši, na Eucharistii a na úctu k ní. Z celé
diskuse myslím vyplynulo, že duchovní obnova farnosti, národa, světa začíná obnovením vztahu s Bohem u každého z nás. Sám
jsem musel dát za pravdu slovům otce Kouteckého, který nazval čas sobotní duchovní
obnovy časem Boží milosti a není naší zásluhou, že jsme přišli, nýbrž si nás Bůh sám pozval. Jsem rád, že jsem toto pozvání společně
s asi dvaceti farníky přijal, neboť jsem mnohá
pozvání v posledních letech odmítal.
Petr z Měchenic
Účast byla rekordní – 25 lidí. Může za to asi
originální marketingová metoda otce Pawla,
který dva týdny předem v kostelech oznámil,
že se ho P. Koutecký ptal na počet přihlášených, a on mu řekl, že tam bude 30 lidí. „To
Velký pátek 2005 – P. Jan žehná nové liturgické oděvy
stalo se
jsem tedy lhal, mám zapsaných jen pět, a budu se z toho muset vyzpovídat,” dodal pater.
Tak jsme dělali, co jsme mohli, aby se zpovídat nemusel, a počítám, že těch pět lidí tvoří
přípustnou toleranci.
Pater Koutecký měl pro nás nachystány
dvě dlouhé přednášky na solidní teologické
úrovni, pokud to mohu posoudit, neboť teologii jsem nikdy nestudovala. Oslovilo mě
v nich zejména povídání o Nejsvětějším Srdci Ježíšovu, které představuje velkou výzvu
pro toto nové tisíciletí, a hlavně celkem odvážné tvrzení, že Nejsvětějším Srdcem Ježíšovým se stává srdce každého člověka po sv.
přijímání, a že Kristus po nás chce, abychom
jeho láskou milovali svět, a ten Ho má skrze
nás poznat. Někteří z nás (i já) reagovali na
záplavu všech těch hodnotných myšlenek po
vzoru apoštolů, kteří rovněž když se účastnili
něčeho, co se jim líbilo a čemu příliš nerozuměli, pro jistotu usnuli. Ještě štěstí, že je na
faře dost židlí, a nikdo nemusel sedět na okně jako Eutychos z Troady ( Sk 20,9 – vzpomínáte?), co tak pozorně poslouchal kázání
sv. Pavla, až usnul, schrastnul a zabil se, a sv.
Pavel pak měl plno práce vzkřísit ho z mrtvých. Nechci podceňovat ani jednoho z přítomných paterů, ale přece jen…
Tentokrát jsme se rozešli dřív, neboť
P. Koutecký měl své povinnosti, a na faru se
už trousily děti, aby se připravily na večerní
návštěvu sv. Mikuláše… Ale o té se píše zas
někde dál, ne?
Marta Dobruská
4. 12. 2004 Setkání se
sv. Mikulášem
Tak jako v minulých letech, tak i letos v sobotu 4. 12. 2004 měl přijít do kostela sv. Jana
Nepomuckého ve Štěchovicích svatý Mikuláš. Kostel byl zaplněn hlavně rodiči s dětmi
a také tak dětsky šuměl. Prostě velké napětí a
11
Táta Marek, syn Mareček a sv. Mikuláš
těšení, jestli se opravdu „ten“ Mikuláš, anděl
a hlavně čerti na konci mše objeví. Nadešla ta
chvíle a Mikuláš, anděl a dva čerti už přicházejí, tedy čerti vbíhají s velkým rámusem. Na
výzvu pana faráře se všechny děti postavily
do půlkruhu kolem Mikuláše a nastalo velké
rozdávání. Děti jsou překvapeny, že dostaly
to, co si přály, některé plakaly (snad trochu
zlobily), ale ti starší se jen usmívali. Mikulášův koš se pomalu vyprázdnil, děti i dospělí se
rozešli. A nakonec velké poděkování všem,
kteří se zasloužili o tak krásný zážitek, jakým
mikulášská nadílka v kostele bezpochyby je.
M.J.
Třetí ročník výstavy betlémů –
Vánoce 2004
Výstavy betlémů v naší farnosti se pomalu
začínají vžívat do myslí lidí v blízkém i vzdálenějším okolí. Loňský ročník byl již dlouho
avizován a byla vyhlášena soutěž o nejhezčí
betlém. Byl o to zajímavější, že pan farář
oslovil i některé paní učitelky v místní škole,
12
stalo se
5. 12. 2004 Adventní koncert
To je kříž, na kterém umřel spasitel světa…
zda by se nechtěly do výstavy zapojit, a také
paní učitelky ve školce. Větší část výstavy
tvořily betlémy zapůjčené od pana Mrůzka
z Modřan. Byla připravena i kronika, do které mohli návštěvníci napsat svoje názory na
výstavu.
Vystavovali jsme kolem padesáti betlémů
a všechny byly moc krásné. Dlouhou dobu
mezi sebou soupeřily se svým vyrobeným betlémem děti z 5.A. a děti z MŠ. Nakonec se
umístily na druhém a třetím místě a první
místo získal betlém paní Zemanové z Pikovic.
Soutěžit budeme ještě dva roky, „ nebo si
to prodloužíme,” jako v jedné známé reklamě.
Je však úplně jisté, že letos se výstavy a
soutěže zúčastní i škola ze Slap a Hradištka.
Ptáte se, jak to asi vím? Když viděli výstavu,
bylo jim líto, že jsme je také neoslovili, a tak
jsem jim rovnou řekla, že už můžou začít
přemýšlet, jaký betlém do soutěže vyrobí.
K. N.
Druhou neděli adventní byla ve slapském
kostele pěkná zima, a tak jsme byli rádi, že
kromě Božího slova o blízkosti příchodu Mesiáše nás zahřálo i vystoupení komorního pěveckého sdružení Cantus Jaroměř, které bezprostředně navazovalo na mši sv. Vystoupení
desetičlenného sboru začalo velmi netradičně – účinkující procházeli za zpěvu africké
poutní písně mezi lavicemi kostela od vchodu k oltáři a mnohé odcházející účastníky
mše to zaskočilo tak, že čekali, co bude dál a
pak už zůstali. V první části, kdy v programu
zazněly skladby převážně barokních autorů,
si někteří z nás připomněli svá působení
v různých pěveckých souborech, neboť tyto
skladby patří většinou ke kmenovému repertoáru. Druhá část byla věnována černošským
spirituálům a na závěr byly uvedeny méně
známé koledy, které navodily atmosféru blížících se Vánoc. A jak jsem osobně alergický
na melodie koled, které na nás už během
adventu útočí ze všech stran, aby podpořily
koupěchtivost národa, zde jsem si je vyslechl
s opravdovou chutí, protože tak byly i předvedeny – citlivě a s láskou. Z celého programu
mě snad nejvíce zaujala ukolébavka původem z Bahamských ostrovů, při které vynikl
jak cit pro dynamiku skladby, tak hlasový
rozsah jednotlivých členů souboru. Myslím,
že málokdy dokáže sbor navázat během krátké chvíle tak úzký kontakt s publikem, a to
dík nejen výbornému výkonu celého souboru, ale i díky srdečnosti, s jakou členka sboru
uváděla jednotlivé skladby.
Jiří Suk
6. 12. 2004 Koncert zpěvačky
Michaely
Čas adventu je jako stvořený pro různá vzájemná setkávání, společenské a kulturní příležitosti. Využijeme-li této nabídky a udělá-
stalo se
me-li si v této zaneprázdněné době čas také
na nějaký podobný zážitek, je to obvykle právě ten vzácný dotyk, který nám připomene
výjimečnost tohoto času. Netřeba sedět v první řadě prestižní premiéry, neboť i v mrazivě
osvěžujícím klimatu štěchovického kostela se
s ním teple oblečený návštěvník může setkat.
Tak tomu také bylo v pondělí 6. prosince,
kdy pod secesní klenbou zazněly nejen vánoční koledy, ale i zcela světské moderní písně v podání mladé zpěvačky Michaely Pobudové. Tato štěchovická rodačka své současné
Ježíšku, panáčku, já tě budu kolébati…
působiště našla v hlavním městě, jen pár dní
po koncertu ji například čekala premiéra muzikálu Miss Saigon, kde účinkuje. Přesto se
(nejen) hudebně do svého rodiště pravidelně
vrací, ani tento koncert nebyl jejím prvním
domovským vystoupením.
Za doprovodu bravurního klavíristy Petra
Berkiho Michaela zazpívala několik písní ze
své připravované desky a potom se již naplno
zaměřila na vánoční témata. Nechybělo Gou-
13
nodovo Ave Maria ani americký spirituál
Amazing Grace či vánoční umělé písně současných skladatelů pop music.V několika
písních se představil také sbor žáků místní
základní školy, se kterými se Michaela podělila o interpretaci českých vánočních koled.
Pomyslné hlediště bylo plné do posledního místa a důvody k návštěvě koncertu byly
určitě různé – rodiče a příbuzní přišli podpořit své pějící ratolesti, jiné sem přivedla
zvědavost, jakpak se nám ta malá Míša vybarvila a příchozí věřící a pravidelní návštěvníci bohoslužeb možná zprvu očekávali čistě
religiózní charakter repertoáru.
Michaela Pobudová svým temperamentním projevem a nezaměnitelnou interpretací
přesvědčila, že prostředí štěchovického kostela snese i uvolněnější výběr písní a přinesla
všem přítomným radostný zážitek.
Nejeden přítomný posluchač si možná
(stejně jako autorka tohoto článku) poprvé
doopravdy uvědomil, že se blíží ono nepopsatelné, jež se opisuje jednoduchým slovem
„Vánoce”.
Vzácný dotyk se podařil. Přispěl k němu
svým známým vstřícným a laskavým přístupem také pan farář Debek.
Nezbývá než si přát, abychom se všichni
při podobné milé události opět za rok ve
zdraví sešli.
Denisa Kubová
22. 12. 2004 Štědrý večer na faře
Dohodli jsme se s P. Pawlem, že letos oslavíme Štědrý večer trochu s předstihem v kruhu
našeho farního společenství. Nakoupilo se
vše potřebné, diky našemu P. Pawlovi a paní
Kafkové, ale i všem ostatním, aby byla hostina se vším, co bývá v rodinách.
V podvečer jsme začínali tuto slavnost ve
farní kapli mší svatou. Na vánoční svátky
přijel z Říma i „náš student” – P. Jan, a tak
14
stalo se
že je už vlastně ani nelze nějak radikálně inovovat. Lze! Na vlastní oči jsem viděla a na
vlastní uši slyšela, co dokážou dětské hlásky a
prostá čistá duše. Děti z MŠ ve Štěchovicích
předvedly v kostele sv. Jana Nepomuckého
dílko vskutku vydařené. Nápad inscenovat
koledy s malými roztomilými „herci-zpěváky”, přivést k lidem pastýře, svatou rodinu
i „pacholátko” v jeslích, sklidil zasloužený
úspěch. Paní učitelky odvedly s dětmi kus
práce, která nepřinesla jenom pár chvilek radosti početnému publiku, které představení
Betlémského příběhu zhlédlo, ale určitě zasela do dětských dušiček semínko touhy hledat
a nalézat krásu a radost ve Vánoční tradici,
která je konec-konců živena tradicí křesťanPotkali se na faře: babička Beranová z Tře- skou.
danasch
benic a P. Jan z Říma
2. 1. 2005 Sbírka na oběti tsunami
sloužili oba dva, byla to skutečně slavnost. ve východní Asii
Při promluvě nás otec Pawel vyzval, aby- Tragické důsledky přírodní katastrofy, která
chom všechny starosti a problémy nechali na na sklonku loňského roku postihla východní
oltáři našemu Pánu a radovali se z narození Asii, zvedla vlnu celonárodní solidarity se
Ježíše Krista, i když o dva dny dříve.
statisíci postižených, kteří se v pár minutách
Přestože byl pracovní den, sešlo se nás po- stali ubožáky bez prostředků a střechy nad
měrně dost. Farní sál byl k modlitbě před ve- hlavou. Naše farnosti se k celonárodnímu
čeří obsazen do posledního místa. Po modlit- snažení pomoci připojily účelovou sbírkou,
bě jsme zazpívali „Narodil se Kristus Pán” a jejíž výtěžek činil 13 140 Kč. Z toho se 3
pak zasedli ke slavnostní večeři. Někteří se 407 Kč vybralo ve Štěchovicích, 6 463 Kč
museli přemístit i do kuchyně, aby měli u Sv. Kiliána a 3 270 Kč ve Slapech.
rr
všichni dost místa na jídlo, hlavně rodiny
s dětmi. Pak následovala volná zábava, vždyť 8. 1. 2005 Tříkrálová sbírka
tak často není příležitost sejít se s farníky ze Přiznám se, že do letošní Tříkrálové sbírky se
všech koutů našich farností. Díky patří všem, mi ale vůbec nechtělo. Ne že by mne ta loňkdo se o tuto krásnou slavnost zasloužili.
ská vyděsila nebo znechutila, to ne, jenom
M. Beranová
snad trochu vyčerpala. Představa nutného
hlášení sbírky, pečetění kasiček, počítání a
27. 12. 2004 Živý betlém dětí
odesílání výtěžku… Prostě moje horší líné já
z mateřské školky ve Štěchovicích
si říkalo, že letos teda ne! Jenomže ignorovat
Všichni jsme bezpočet krát slyšeli české kole- celostátní akci České katolické charity, navíc
dy v různých úpravách a možná si myslíme, v době, kdy se v našich farnostech již stala
stalo se
organizací zcela viditelnou, konkrétní a prospěšnou, to prostě nejde. Vedoucí místní
Charity Katka Nožinová si navíc v předstihu
(při hlídání výstavy betlémů ve štěchovickém
kostele) vykoledovala několik nemocí najednou, a tak jsem chtíc nechtíc musela jít do
akce! Nejdřív sbírku nahlásit, potom navštívit
opravdu milou a ochotnou paní Sůvovou –
štěchovickou matrikářku, zapečetit kasičky
a… Ale až se Katka uzdraví, vybírat už letos
opravdu nebudu!!! Katka se naštěstí uzdravila a já? To víte, že jsem vybírala a nakonec
strašně ráda. Ono se nám totiž podařilo dát
do kupy skupinku koledníků, které Kateřina
patřičně ustrojila, a tak byli Tři králové jak
mají být. Terezce Novákové, Katce Šedivé a
Honzovi Schröffelovi to opravdu slušelo
My tři králové jdeme k vám…
15
i hlasově ladilo dohromady. Koledování doslova propadli a sobotní odpoledne zpříjemnili sobě, nám (dospělým vedoucím skupiny
koledníků) a především téměř všem, koho
jsme toho dne navštívili. Zazvonit u cizích
dveří a požádat o příspěvek totiž není tak
docela jednoduché. Ono totiž nevíte, s čím se
ty dveře otevřou. S pochopením nebo s odmítnutím? Obojí jsme zažili, i když bohudík
velikánskou převahu mělo pochopení a štědrost. A hořká slina? I tu je potřeba naučit
se spolknout. Pro naše „náctileté” koledníky
byla Tříkrálová sbírka jedinečnou šancí jít
s kůží na trh pro dobrou věc a pro farní společenství jedinečnou příležitostí ukázat místním obyvatelům, že Tři králové nejsou jen
postavy ze zpráv v TV! Kolik jsme nakonec
16
stalo se
vybrali? Celkem 9 522,– Kč oproti loňským
4 053,– Kč. Pán Bůh zaplať všem štědrým
dárcům a upřímný dík našim koledníkům.
A příští rok v našich farnostech určitě znova
zazní: „My tři králové jdeme k vám!” danasch
30. 1. 2005 Sbírka na nemocnici
Milosrdných sester sv. Karla
Boromejského
Neutěšená situace v našem zdravotnictví je
bohužel již situací tradiční. Radostnější tradicí se v plynutí času stala i sbírka na provoz
nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského pod Petřínem. Tato sbírka ulehčuje zmíněné nemocnici nesnadnou situaci
financování potřebné péče o nemocné a udr- Oprava střechy na sakristii
žení vysokého standardu poskytovaných služeb. K zmíněnému účelu se vybralo celkem 2
130 Kč. Z toho 570 Kč přispěli věřící ve Ště- horkým svařeným vínem z farních sklepů
chovicích, 860 Kč u Sv. Kiliána a 700 Kč ve našeho pana faráře. Ani pes Bart nepřišel
Slapech.
rr zkrátka a z rukou ministrantů tajně spořádal
(přes přísný zákaz) hezkou řádku buřtů.
5. 2. 2005 Opékání buřtů
Bylo to příjemně strávené odpoledne. Náš
na farní zahradě
dík patří především otci Pawlovi, který celé
Odpoledne každé první soboty v měsíci se již setkání naplánoval a postaral se o to, aby
tradičně koná společenství našich dětí – mi- bylo co opékat a abychom se všichni na faře
nistrantů na faře ve Štěchovicích.Tady se, mi- a farní zahradě cítili jako doma.
T.N.
mo jiné, naši ministranti zdokonalují ve své
službě kolem oltáře. První únorovou sobotu 20. 2. 2005 Haléř svatého Petra
však toto setkání proběhlo poněkud netra- V obecném povědomí veřejnosti je církev
dičně. Otec Pawel pozval nejen děti, ale i os- vnímána jako organizace až záviděníhodtatní farníky k zimnímu táborovému ohni, ně bohatá a finančně zabezpečená. Opak je
spojenému s opékáním buřtů a jiných po- pravdou. Aby církev mohla přispívat na huchutin, aby se naše žaludky ještě před nad- manitární účely, mírnit bídu tam, kde je to
cházející postní dobou naposledy dobře po- nejvíce zapotřebí, podílet se na zmírňování
měly. Sešla se nás jen hrstka statečných, zima důsledků přírodních katastrof a v neposlední
byla jak se patří, oheň ne a ne hořet. Dříví řadě taky hlásat radostnou zvěst evangelia
bylo mokré a řádně kouřilo, že pozorovatel i těm nejbídnějším a nejvíce opomíjeným,
zpovzdáli musel nabýt dojmu, že hoří ště- potřebuje finanční zdroje. Proto se každochovická fara. Nám to ale na náladě neubra- ročně organizuje sbírka, jejíž výtěžek putuje
lo. Zvláště když jsme vše zapíjeli dobrým do Říma. Letos jsme v našich farnostech
stalo se
17
vybrali 2 900 Kč – 680 Kč ve Štěchovicích, vé, pro děti přitažlivé. Organizačně měla jako
1 350 Kč u Sv. Kiliána a 870 Kč ve Slapech. vždy vše pod palcem paní Dana. Úkol to
rr nelehký. Např. vybrat termín s ohledem na
vytíženost školáků, rozdílnost jarních prázd27. 2. 2005 Křížová cesta –
nin, a doba postní je časově omezena. Terdětská, aneb není cesta jako cesta
mín se přece jen našel, bylo to odpoledne 3.
Na začátku nebylo slovo, ale snaha P. Pawla neděli postní.
vybrat mezi farníky odvážnou duši, která by
Malá zkouška předem a pak již křížek,
se ujala vedení pobožnosti křížové cesty. svíčky v rukou Jakuba, Barborky, Míši a
Ukázalo se, že pro slapský kostel pár duší je, modlitby s rozjímáním s úst Honzíka, Terezale pro štěchovický zůstává jen pan farář.
ky a Katky nenechaly nikoho na pochybách,
Tak vznikl nápad – zkusíme to s omladi- že berou svěřený úkol velmi vážně. A tak
nou. Odpovědnost velela dětem v přípravě s důvěrou a se slovy „Stůj při nás, Otče, když
pomoci. Což znamenalo zajistit texty, které procházíme křížovou cestu. A dej, ať na ní
by oslovily především děti. Některé texty potkáme Ježíše a pookřejeme nadějí” jsme se
byly získány z kobyliské farnosti, ale žhavila vydali projít jednotlivá zastavení.
Byli jsme asi až moc usebraní a málo bdělí,
se i linka Hradištko – Řím. (Na vysvětlenou,
požádali jsme i P. Jana Kotase o vypracování nebo nám Ježíš chtěl ukázat, jak se dá rychle
textů, to aby vyplnil pohodový studentský změnit jeho cesta za naši. Stalo se, že s texčas.) Texty přišly e-mailem, pěkné, rozjíma- tem devátého zastavení jsme to namířili
Velký pátek 2005 – křížová cesta
18
stalo se
přímo k desátému. Zasáhlo však bdělé oko
P. Pawla a my se s pokorou vrátili o pár kroků zpět na cestu kolem sloupu, kde bylo to
správné zastavení s prosbou „Prosíme Tě,
Ježíši, podrž nás, až se nám bude chtít utéct.”
Probuzenou bdělost jsme si pak již uchovali
až ke čtrnáctému zastavení.
Závěrem pobožnosti P. Pawel udělil požehnání a poděkoval především dětem. Těm si
myslím, že patří i slova Jana Pavla II. z Květné neděle: „Pokračujte ve svém započatém
putování, aniž byste se unavili, abyste se stali
svědky vítězného Kristova kříže.”
Teplé zahřátí a hezké posezení na nás če- Dnes už půjdeme k oltáři v novém
kalo na faře. Škoda jen, že škodlivé vlivy v podobě chřipkové epidemie či mimořádné sněV dopolední části jsme se po ranních
hové nadílky nedopřály některým farníkům
chválách
a úvodním slově P. Vladimíra sporozšířit naše řady.
Lída D. lečně zamýšleli nad podobenstvím o milosrdném Samařanu z 10. kap. Lukášova evan6. 3. 2005 Sbírka na arcidiecézní
gelia. Hned poté jsme měli příležitost nad
charitu
touto pasáží v tichosti rozjímat, každý dle své
Arcidiecézní charita se už i v našich farnos- potřeby. Meditace nad otázkou „kdo je můj
tech stala organizací, která se svým dílem bližní” a nad větou „miluj svého bližního jazapojila do péče o potřebné, zvláště přestárlé ko sám sebe” byla pro nás velice inspirativní
a nemocné obyvatele přifařených obcí. Její a obohacující. Ale odhalila nám i naši nedočinnost vyžaduje kromě ochoty pomoci a statečnou lásku, lidskou slabost a nedokonalidského soucitu s bližním i nemálo financí. lost.
Příspěvkem k různým zdrojům financování
V odpoledních hodinách jsme se zamýšleli
charitativních projektů se stal výtěžek sbírky, nad podobenstvím o marnotratném synu,
který ve všech našich farnostech činil celkem taktéž z Lukášova evangelia, kap.15. Násle1 600 Kč. Ve Štěchovicích se vybralo 550 Kč, dovalo rozjímání nad osobou milujícího,
u Sv. Kiliána 640 Kč a ve Slapech 410 Kč. rr trpělivého a milosrdného otce, nad osobou
navráceného marnotratného syna a jeho, nám
12. 3. 2005 Postní duchovní obnova svým postojem tak podobného, bratra. Tato
Krátce před vyvrcholením postní doby pro- úvaha nám otevřela pohled na nový rozměr
běhla v naší farnosti ve Štěchovicích celoden- odpuštění, pokory a lásky. Během dne byl
ní duchovní obnova pod vedením P. Vladimí- dostatek času i na duchovní rozhovor s P.Vlara Málka na téma „Tvůj otec vidí, co je skryté” dimírem i s P. Pawlem a bylo možno vykonat
(srov. Mt 6, 6). Obnova byla rozložena do i svátost smíření.
dvou částí, přerušených výborným gulášem
Jsme vděčni Pánu Bohu i P. Vladimírovi,
pocházejícím z kuchyně paní Kateřiny.
že jsme měli příležitost meditovat a zamýšlet
19
stalo se
se nad slovy Ježíše Krista a smyslem Jeho
smrti. Kéž by nám to bylo ku prospěchu a
posilou do dalších dnů a kéž bychom dokázali intenzivněji vnímat velikonoční poselství
právě se blížících svátků.
T.N.
Když se rozhodovalo, koho pozvat na tuto
duchovní obnovu, napadlo pana faráře, aby
pověřil posluchačky kurzu pro pomocníky
v pastoraci prvním velkým úkolem: oslovit
patera Vladimíra Málka, který řídí Pastorační středisko při Arcibiskupství pražském a
zmíněné kurzy vede, zda by k nám nezavítal.
Jak mi neprozřetelně přiznala jedna z nich,
celou dobu pak trnuly, jaká bude účast našich farníků. „Jestli tam bude klimbat pět babek, můžeme ty zkoušky rovnou zabalit…”.
Naštěstí pro ně (i pro naši farnost) účast byla
hojná a nikdo nelitoval. Otec Vladimír má
totiž DAR. Dovede říct věci, které jsme každý
x-krát slyšeli, takovým způsobem, že to člověka zasáhne až do hloubi duše. Pro připomenutí – rozjímali jsme nad podobenstvími
o milosrdném Samaritánovi a o marnotratném synu. Tentokrát mezi přednáškami nebyly žádné diskuse, ale rozjímání v pravém
slova smyslu. Kdybych měla parafrázovat
Karla Poláčka, sešli jsme se tam my křesťané,
co spolu nemluvíme. Každý chtěl být sám se
sebou a s Hospodinem. Jako mnoho ostatních jsem byla u sv. zpovědi a fakt jsem si to
užila. (Doteď jsem měla tu smůlu, že kamkoliv jsem přišla, přede mnou byl na řadě kajícník, který zpovědníka patnáct minut zaměstnával, a když jsme se dostala na řadu já, pater
se podrbal za uchem, řekl dobře dobře, a byla
jsem po dvou minutách venku i s rozhřešením.) Snad neprozradím zpovědní tajemství,
když zveřejním, že jsem se kála (mimo jiné)
i z nepozornosti při modlitbě. Pater Vladimír
mi na to řekl, že důležitá je SNAHA, a že
moje lopotění je Bohu milejší, než kdybych
zaklekla, vznesla se půl metru nad zem a bez
nejmenší námahy setrvala s myslí pozdviženou. Ne že by to pro mě bylo něco nového,
tohle mi říkala kolikrát i naše babí, i jsem to
mnohokrát četla. Ale pater to řekl takovým
způsobem, že jsem měla chuť odpovědět
Provedu, generále! Aby si nemyslel, že si
z něho dělám srandu, pípla jsem, že ju, že se
tedy budu lopotit. A ejhle – už je to skoro
měsíc, a kdykoliv se mi při mši zatoulají
myšlenky k vaření oběda či jinam, najednou
na mě z ledničky nebo z trouby vykoukne
otec Vladimír a ptá se: Tak co jsem říkal? Snažíš se?
Takže prosím pěkně – já se po letošní duchovní obnově snažím. A co vy ostatní?
Marta Dobruská
25. 3. 2005 U oltáře v novém…
Už ani nevím, jak je to dlouho, co jsem byl
ještě malý štěchovický ministrant, který
věčně ministroval sám, se svou albou, kterou
dostal ke křtu.
Pak náhle dosud „mizerný” počet ministrantů vzrostl a s tím také bylo potřeba více
dětského oblečení na mši. Pěkných pár měsíců jsme museli ministrovat v těch různě velikých, už přece jen trochu starších albách, ale
potom, přesněji na Velký pátek 2005, jsme
dostali nové jednotné ministrantské oblečení.
Aby to pánům farářům nebylo líto, dostali
taky čtyři nové ornáty ve všech liturgických
barvách, které pan farář Kotas na Velký pátek požehnal.
Je dobře, že u oltáře slouží více ministrantů, protože „ministrování si do hrobu nevezmu” a každý si musí včas vychovat nástupce.
Také bych rád poděkoval jménem všech
ministrantů za nové, hezké oblečení.
Jan Schröffel
20
kalendář
P R AV I D E L N É D Ě N Í V E FA R N O S T I
Bohoslužby:
Svátost smíření:
úterý:
středa:
čtvrtek:
pátek:
sobota:
15 min. před mší svatou v kostele, nebo jindy a jinde
po předchozí domluvě s knězem
18:00 Štěchovice – farní kaple Svaté rodiny
18:00 Štěchovice – farní kaple Svaté rodiny
18:00 Slapy – kostel sv. Petra a Pavla
18:00 Davle – kaple Navštívení Panny Marie
18:00 Štěchovice – kostel sv. Jana Nepomuckého
(s nedělní platností)
neděle: 8:00 sv. Kilián, Davle – kostel
10:00 Slapy – kostel sv. Petra a Pavla
Svátost manželství:
Způsob a délku přípravy domluvit osobně s knězem
Pohřeb:
Domluvit předem s knězem, osobně nebo telefonicky
Telefonický kontakt:
Setkání ve farnosti:
SPOLEČENSTVÍ STARŠÍCH
– každou středu v 16:30 na faře ve Ště-
chovicích
SPOLEČENSTVÍ DĚTÍ
– každou 1. sobotu v měsíci v 15:00 na faře ve
Farní úřad Štěchovice, kancelář: 257 740 112
P. Adam Pawel Debek – farář: 776 788 848
Ing. Daniela Schröffelová, CSc. – místopředsedkyně farní rady,
sekretářka: 721 773 644
Prezentace farností na internetových stránkách:
Štěchovicích
www.stechovice.cz
Výuka náboženství:
Přímý vstup na stránky farnosti:
úterý:
14:00 – nejmladší děti, příprava
na I. svaté přijímání
úterý: 15:00 – starší děti
vyučování probíhá na faře ve Štěchovicích
www.stechovice.info/pages/fara.htm
Příprava na křest dospělých:
Úřední hodiny pro veřejnost:
sobota: po mši svaté, na faře ve Štěchovicích
středa: 19:00 – Farní úřad Štěchovice
1. 5. 2005 (neděle, st. svátek)
Pěší pouť na Rovínek
9:00 odchod od štěchovického kostela
15:00 mše sv. na Rovínku
nedělní mše sv. u Sv. Kiliána – bude
nedělní mše sv. ve Slapech – nebude
5. 5. 2005 (čtvrtek)
Slavnost Nanebevstoupení Páně
18:00 Slapy, kostel – mše sv.
14. a 15. 5. 2005 (sobota, neděle)
Slavnost Seslání Ducha Svatého,
Boží hod svatodušní
18:00 Štěchovice, kostel – mše sv.
8:00 Sv. Kilián, kostel – mše sv.
10:00 Slapy, kostel – mše sv.
E-mail:
Farní úřad Štěchovice: [email protected]
Pan farář P. Pawel Adam Debek: [email protected]
16. 5. 2005 (pondělí)
Svátek sv. Jana Nepomuckého,
hlavního patrona Čech
18:00 Štěchovice,
kostel – mše sv.
22. 5. 2005 (neděle)
Poutní mše sv.
k slavnosti Nejsvětější
Trojice
10:30 Rovínek – mše sv.
nedělní mše sv. ve Slapech – nebude
26. 5. 2005 (čtvrtek)
Slavnost Těla
a Krve Páně
18:00 Slapy, kostel – mše sv.
občasník pro vnitřní
potřebu farností
Š t ě c h ov i c e a S l a p y
27. 5. 2005 (pátek)
Poutní mše sv. – kaple Navštívení
P. Marie
18:00 Davle, mše sv.
29. 5. 2005 (neděle)
První svaté přijímání
10:00 Slapy, kostel – ve mši sv.
14. 6. 2005 (sobota)
Bohoslužba – kaple Nejsvětějšího
Srdce Ježíšova – Masečín
10:00 bohoslužba slova
25. 6. 2005 (sobota)
Pouť na Ostrově u Davle
10:00 mše sv. na Ostrově, doprovodný
program – Sv. Kilián, kostel a okolí
Náklad: 250 ks. Adresa redakce: Štěchovice 213. 257740112.
Šéfredaktor: P. Paweł Adam Dębek. Foto P. Hora, T. Nagy
Grafická úprava: J.+ J. Majcherovi. Tisk: ÚJI Praha-Zbraslav