červenec 2008 - Městys Křemže

Transkript

Ročník 18
I
ČERVENEC 2008
při letošním ročníku Křemežského veletrhu zůstanou
badmintonisté místní TJ Sokol věrni letité tradici
a budou propagovat svůj oblíbený sport na třech frontách.
Opět představí některé z trofejí ve vitrínách na ochozu
školy. Vystaví trofeje, které členové oddílu vybojovali při
svých soutěžních kláních během více než tři desítky let
trvající historii oddílu. Novinkou budou poháry získané „A“
a „B“ družstvem dospělých v letošním krajském přeboru
smíšených družstev.
KŘEMEŽSKO
Cena Kč 10,-
Návštěvníci veletrhu si opět budou moci vyjednat trénink
či přátelský zápas v tělocvičně místní ZŠ, kde denně
/kromě soboty/ budou trénovat místní hráči pod vedením
pana Podpěry. Rádi poradí s prvními badmintonovými
krůčky, či pomůžou vylepšit techniku již zkušenějších hráčů.
K dispozici bude tělocvična i odborná rada denně od l0.00 do
16.00 hodin.Stačí si přinést vlastní sportovní obuv, vhodné
je i sportovní oblečení /věřte, že při badmintonu se určitě
zapotíte/ a potřebná je i chuť do hry.
Vrcholem badmintonových aktivit při veletrhu bývá vždy
turnaj dvojic o „Veletržní pohár“. Ten se bude opět hrát
o veletržní sobotěб tedy 26. července od devíti hodin
v tělocvičně ZŠ. Pořadatelé opět očekávají atraktivní
strana 1
Druzí skončili domácí hráči V. a M. Koudelkové
startující. Vždy předvádějí své umění vynikající hráči
z Českého Krumlova, zdatně jim sekundují domácí hráči
i odchovanci a tradičními účastníky bývají hráči Gmündu.
Zveme tedy všechny příznivce badmintonu z Křemže
i širokého okolí. Přijďte se přesvědčit, že „badminton je
krásný“ nejen pasivně, ale i aktivně, přijďte se přesvědčit,
že již řadu let patří badminton nejen ke Křemži, ale
i k veletrhu.
Těšíme se na Vás.
MUDr. Václav Koudelka
Desetiboj mixů
Ondra Hlavačka, Magda Bínová (nejmladší účastníci)
Společné foto (závěr soutěže)
B
admintonisté místní TJ Sokol Křemže uspořádali
začátkem června další ročník tradiční soutěže nazvané
„Desetiboj mixů“.
Smíšené dvojice – muž a žena – se při tomto sportovním
klání utkávají v deseti druzích sportů. Sehrají zápasy
v tenise, nohejbalu, odbíjené, stolním tenise, badmintonu,
absolvují přespolní běh, vrhají koulí, skáčí do dálky a na závěr
„soutěžního víkendu“ si zahrají petangue.V letošním ročníku
se takto utkalo devět soutěžních dvojic. Své zastoupení
tu měli i členové pořádajícího oddílu. Nejmladší účastníci
soutěže – domácí dorostenci Magda Bínová a Ondra
Hlavačka teprve sbírali zkušenosti a ač soupeřům nedali nic
zadarmo, na lepší než deváté místo to nestačilo. Tradičním
účastníkem soutěže je Zdeněk Podpěra. Tentokrát mu byla
za partnerku Klára Ferenci a ač dlouho celou soutěž vedli,
závěrečné discipliny je odsunuly těsně až na čtvrtou příčku.
Vítězství si již po několikáté pro svůj mix zajistil další stálý
účastník soutěže Libor Schrenk /vlastně též hráč domácího
oddílu – hostuje v jeho barvách, ač je z Prachatic/. Jemu
strana 2
Závěrečné foto po vyhlášení vítězů v roce 2007
zdatně pomáhala „domácí“ účastnice Barbora Ježková,
která naopak tuto soutěž absolvovala poprvé a prokázala
všestranný sportovní talent.
KŘEMEŽSKO
POHÁR ROZHLASU A ATLETICKÁ OLYMPIÁDA
Ve dnech 2. až 4. června se nejlepší sportovci naší školy
zúčastnili okresní atletické olympiády, která byla současně
okresním kolem Poháru rozhlasu.
V pondělí odjelo do Českého Krumlova 8 žáků 1. stupně.
Soutěže probíhaly v běhu na 50 metrů, hodu míčkem
a skoku do dálky. Hodnotily se jak výsledky jednotlivců, tak
výsledky celého školního družstva.
Nejlépe se dařilo podle očekávání Petru Beranovi ze
3. třídy, který zvítězil v běhu na 50 metrů a ve skoku do dálky,
takže získal 2 zlaté medaile. Další dvě medaile, tentokrát
bronzové, získal Matyáš Janda v hodu míčkem a ve skoku
do dálky. Poslední medaili pro naši školu vybojovala Nikola
Velíšková ze 3. třídy v hodu míčkem. Protože i výkony
ostatních žáků byly velmi dobré, získali žáci 1. stupně pro
naši školu velmi pěkné 6. místo v okrese, což je jedno
z nejlepších umístění ZŠ Křemže v celé historii této
soutěže.
V úterý nastoupili na stadion Slavoje žáci druhého stupně,
aby soutěžili v kategorii družstev o Pohár rozhlasu
a v jednotlivých disciplínách bojovali o olympijské medaile.
Naše škola vyslala pouze družstva starších žákyň, mladších
žákyň a starších žáků. Výkony mladších žáků v tělesné
výchově nadávaly naději na důstojnou reprezentaci školy.
Nejlépe si vedly starší žákyně, které získaly pohár za
3. místo v soutěži družstev. V jednotlivých disciplínách
zvítězila Lenka Pavlíčková ve skoku do dálky výkonem
454 cm - pouze 1 cm za školním rekordem, na 3. místě
skončila Tereza Linhová ve skoku vysokém výkonem 140 cm
a štafeta 4x60 metrů ve složení Kailová, Linhová, Kolářová
a Pavlíčková.
Starší žáci doplatili na závodnickou nezkušenost Martina
Jakubce, kterému se vůbec nevydařil skok daleký, a jako
družstvo získali 5. místo pouhých 42 bodů za 3. příčkou.
I v této kategorii dosáhli naši žáci na medaile: v běhu na
1500 metrů byl druhý Matyáš Bušta a rovněž druhé místo
obsadil Tomáš Kolenský v běhu na 60 metrů. Bronzovou
medaili přidala štafeta 4x60 metrů ve složení Kolenský,
Bušta, Šandera a Jakubec.
Mladší žákyně získaly v soutěži družstev 7. místo, protože
pokazily štafetu, což je připravilo přibližně o 400 bodů, které
ani výbornými výkony v ostatních disciplínách nemohly
dohnat. Získaly však nevídaný .xíouble“ ve skoku do dálky,
kde zvítězila Michaela Koubová a na 2. místě skončila její
spolužačka Denisa Postlová.
Nakonec bylo vyhodnoceno pořadí podle součtu výsledků
jednotlivců a i v tomto hodnocení dopadla naše škola na
výbornou - 5. místo v okrese před mnoha daleko většími
školami. Všem reprezentantům školy děkujeme a věříme,
že jim jejich sportovní výkonnost vydrží i do dalších let.
Z. Podpěra, foto Soukup
SOUBOR USNESENÍ
ze zasedání Zastupitelstva městyse Křemže dne 17. 06. 2008
Usnesení č. 79/06/2008
Zastupitelstvo městyse:
I. bere na vědomí zprávu o všeobecném dění v obci
I. bere na vědomí zprávu o činnosti Rady městyse v
období od 26. 02. 2008 do 17. 06. 2008
KŘEMEŽSKO
I. schvaluje rozpočtové opatření č.1 a č.2/2008/příloha č.1
a č.2/.
II. ukládá hospodářce zapracovat rozpočtová opatření dle
bodu č. I do rozpočtu městyse.
strana 3
I. schvaluje závěrečný účet městyse Křemže bez
výhrad.
I. schvaluje prodej pozemku KN p. č. 1283/5 v k. ú.Chlum
u Křemže v části Loučej dle geometrického plánu
č. 556-116/2008 o výměře 45 m2 manželům Petrovi
a Marii Šejnohovým, bytem Loučej 40, za 100,-Kč/m2
a administrativní náklady a prodejem spojené.
II. pověřuje starostu podpisem kupní smlouvy.
I. schvaluje prodej pozemku KN p. č. 722/41 v k.
ú. Křemže v části Mříč dle geometrického plánu
č. 1234-115/2008 o výměře 86 m2 manželům Františkovi
a Růženě Rolníkovým, bytem Mříč 62, za 100,-Kč/m2
a administrativní náklady s prodejem spojené.
II. bezplatné zřízení věcného břemene uložení
a přístupu k vodovodnímu řadu na pozemku dle bodu I.
pro Svazek obcí - Vodovod Křemže.
III. pověřuje starostu podpisem smlouvy dle bodu
I. a II.
I. schvaluje prodej pozemku KN p. č. 687/20 v k. ú. Chlum
u Křemže o výměře 12 m2 odděleného geometrickým
plánem č. 530-493/2007 z pozemku PK p. č. 667/33
v k. ú. Chlum u Křemže a prodej pozemku KN p. č. 306/2
v k. ú. Chlum u Křemže o výměře 38 m2 odděleného
geometrickým plánem č.530-493/2007 z pozemku PK
p. č. 1759 v k. ú. Chlum u Křemže za cenu dle úředního
znaleckého odhadu Zemědělské vodohospodářské
správě, Oblast povodí Vltavy, Rudolfovská 80,
370 21 České Budějovice.
II. pověřuje starostu podpisem kupní smlouvy dle bodu
č. I.
Usnesení č.86/06/2008
I. schvaluje prodej pozemku KN p. č. 167/3 v k. ú.
Křemže o výměře 102 m2 paní Marii Rozboudové,
bytem Krumlovská 31, Křemže, za cenu 100,-Kč/m2
a administrativní náklady s prodejem spojené.
II. pověřuje starostu podpisem smlouvy dle bodu č. I.
VRTOCHY POČASÍ
červenec
Výpis z kronik
Po roce 1620 byla taková neúroda ve zdejším kraji,
že nastal velký hlad. Například v Horní Plané se ještě ve
dvacátých letech minulého století tradovalo, že byl prodán
dům č.p. 50 za pouhý jeden bochník chleba. Jsou dochovány
záznamy o výměně pozemků za stejnou cenu.
13. 7. 1693 uhodil při zvonění před blížící se bouřkou
do věže farního kostela v Horní Plané kostela blesk, který
zabil zvonícího zednického tovaryše V. Prixe. Tato bouře
způsobila mnoho škod.
Okolo r. 1720 byly dobré úrody a dokonce se dařilo i lnu
1816 byla velmi špatná úroda. Jedl se hlavně chléb
z ovesné mouky, která byla nastavená mletou kůrou ze
stromů.
1817 dostalo obilí, kterého se nedostávalo k setbě, a proto
bylo dovezeno odjinud a nebylo zvyklé na zdejší podnebí
tzv. žlutou sněť.
1. 7. 1833 zničily kroupy všechnu úrodu včetně lnu,
takže nebyl k použití.
Léto 1843 bylo chladné a mokré. Po krátkém období tepla
přišly kroupy, které vše zničily.
2. a 3. 7. 1856 zničil mráz veškerou sadbu brambor.
Brambor pak bylo málo, byly malé a vodnaté. Sena a obilí
bylo dost.
29. 7. 1857 okolo poledního byla bleskem usmrcena
paní Magdalena Friepesová.
V létě 1859 byla skutečně tropická vedra. Úroda však byla
dobrá.
20. 7. 1863 silný mráz poškodil brambory. Pro
nedostatek vláhy nastala nouze o vodu.
Jaro 1869 bylo velmi mírné a teplé, ale 2. a 10. až
12. 7. byly silné mrazy. Sena bylo dost, zrna málo,
brambory shnily. (Tyto náhlé a silné mrazy a následná
neúroda brambor byly dokonce zmíněny účastníky setkání
bývalých obyvatel farnosti Svéráz dne 29. 6. letošního
roku. Mluvilo se o katastrofě, o jejímž dopadu se zpráva
ústně předávala mezi tamním obyvatelstvem z generace na
generaci. pozn. autora)
19. 7. 1871 přišla velká bouře s krupobitím, které trvalo
celou noc a ještě druhý den.
4. 7. 1886, bylo to v neděli po požehnání, přišla
z východu velká bouře. V Černé shořelo po úderu bleskem
pět domů, v Horní Plané zapálil blesk dům č.p. 150 a zabil
čtyřicetiletou majitelku Elisabeth Müllerovou. Blesky dokonce
zapálily narychlo skopené seno na louce. Ve Vyšším Brodě
zabil blesk dvaatřicetiletého syna sedláka Johanna Planka
a zapálil jeho dům č.p. 4. Další blesk zapálil rovněž ve
Vyšším Brodě statek č.p. 2 a zabil dva voly. Od hořícího
statku se požár rozšířil na hospodářské budovy dalších osmi
sedláků. Ve Zvonkové svítilo slunce a z bouřky nebylo moc
vidět.
14. 7. 1890 byla v údolí Vltavy velká povodeň.
Další osobností, která mimo jiné koncem letošního
června byla jednou americkou prestižní společností
zahrnuta do seznamu sta největších současných
osobností, je exprezident Václav Havel. Zde je několik
jeho výroků ke globální klimatické změně:
„Jsme-li na počátku vážných globálních klimatických
strana 4
KŘEMEŽSKO
změn, jak prokazují vědecké studie, hrozí-li změny teploty
a celoplanetárních energetických koloběhů, může to
znamenat všeobecnou hrozbu. Podle zveřejněných
výzkumů je rovněž zřejmé, že příčinou změn je i lidská
činnost, nevíme pouze, jaký je její konkrétní podíl...
Je nepochybné, že si euro-americký svět přinejmenším
posledních sto let půjčoval na dluh a nyní se přidávají
a následují ho i další části světa. nemá valného smyslu se
ptát, zda jsme si nepůjčili příliš mnoho, či co by se stalo,
kdybychom splátky odložili...
Větší klimatické změny mohou mít v globálním ekosystému
zcela neodhadnutelné následky. V případě naplnění
pesimistických prognóz si musíme položit otázku, zda by
ony nové podmínky byly vůbec k životu. A právě proto,
že existuje tolik nejasností, je na místě nesmírná pokora
a obezřetnost.
Nesouhlasím s těmi, kteří možné ohrožení zjednodušují na
varování před omezováním občanských svobod. Pokud by
se měly naplnit předpoklady některých klimatologů, pak by
naše svobody byly spíše srovnatelné se svobodou člověka
visícího z římsy dvacátého patra...
Konec světa byl v minulosti očekáván mnohokrát
a nikdy samozřejmě nenastal... O planetu jako takovou se
nemusíme obávat. Ale to neznamená, že nemůže nastat
vážné ohrožení existence lidského rodu...
Nemůžeme se donekonečna obelhávat, že svým konzumním
způsobem života můžeme žít vesele dál, klimatické hrozby
přehlížet a řešení odkládat.“
Tolik k opatrnosti a obezřetnosti vyzývající Václav
Havel.
Další výroky, které spadají do přihrádky „burcující“
pocházejí od Jamese Loveloka. Než si příště povíme
něco o jeho až katastrofických vizích, krátce si jej
představíme:
Sir James Ephraim Lovelock se narodil v Letchworth
Garden City v Anglii. Získal nejdřív titul bakaláře chemie,
později získal titul Ph.D. v medicíně a nakonec 1959 titul
D.Sc. v oboru biofyzika. V NASA spolupracoval na programu
výzkumu Marsu (sondy Viking 1 a Viking 2). Srovnání mezi
podmínkami na Marsu a na Zemi ho přivedlo k formulování
„Teorie Gaia“. Ta chápe planetu Zemi a život na ní jako jeden
sám sebe regulující superorganismus. Lovelock interakci
mezi Zemí a živou přírodou chápal jako seberegulující
mechanismus. Tato teorie však byla používána některými
ekologickými hnutími nevhodným způsobem a v nepřiměřené
míře. Nikdy netvrdil, že by veškerý život na Zemi společně
tvořil jediného živého tvora a už vůbec ne to, že by tento tvor
měl dokonce i vědomí, jak se mu někdy podsouvá.
Lovelock patří mezi vědce, kteří už dlouhou dobu varují
před globálním oteplením. Domnívá se, že systém zpětných
vazeb způsobí jeho masivní urychlení, které může do konce
21. století způsobit smrt miliardy lidí.
Lovelock je rovněž vynálezcem řady přístrojů a technických
zlepšení.
Příště si k dochovaným zprávám o neobvyklých výkyvech
počasí ocitujeme několik výroků tohoto univerzálně
nadaného vědce.
P.R.
Jak jsme jeli do Budějc pro lihoviny
U
strejdy v loučejský hospodě se nečepovalo jenom pivo.
Někdy po vysilující práci na poli si některý Loučeják
poručil i něco silnějšího, v neděli odpoledne, když se rozšoupli
loučejští furianti, přešlo se často z krumlovský desítky na rum,
borovičku nebo jinej bolehlav. Čert, kontušovka, ořechová,
světlušky, kmínka, rosolka a já už nevím, jak se všechny ty
likéry a destiláty jmenovaly, ale co mě v těch prvních letech
po válce, ještě před únorem fascinovalo, že strejda sice
měl v poličkách ve výčepní kuchyni půllitrový, sedmičkový
ba i litrový láhve s barevnejma nálepkama jako to bylo
v koloniálech kdekoli v republice, ale na čem jsem moh
oči nechat, byly obrovský snad pětilitrový lahve, ale můžu
to koneckonců přesně změřit, mám ji jako ozdobu, trofej
i nostalgickou vzpomínku, na svým psacím stole, a pokud si
někdo vzpomene na předválečnej film s Vlastou Burianem
a Františkem Smolíkem U Snědeného krámu, tak jednak se
v tom filmu poprvní v českých zemích objevil pozdrav, kterej
se dnes stal pozdravem vpravdě národním, a sice „Čao“
a neobjevil se, což patří mezi obecně uznávaný omyly, až
v padesátých letech, kdy na stránkách Mladého světa tento
pozdrav proslavila Daniele Dušková v románu Neobyčejná
třída otiskovaném na pokračování, a pak tam rytmistr Burian
lemtá likéry právě z takovejch flašek. Tak i tyhle obdélníkový,
nádherný flašky měl hned čtyři strejda na tý poličce ve
výčepní kuchyni a byly v nich nápoje roztodivných barev
a netušených morálně volních a gravitačních účinků.
KŘEMEŽSKO
A jednoho dne strejda prohlásil, že dochází základní
suroviny, dočasně umístěné v poličce v šenku, najmě pak
ty fluoreskující kapaliny ve zmíněných již hranatých láhvích.
„Vezmu, Terčo, tady Pepíka s sebou. Jedu do Budějc k…“ jméno toho velkododavatele jsem už zapomněl. „A jak tam
pojedete?“ zeptala se maminka, jako kdyby se v Loučeji
křižovalo pět železničních tratí a v Křemži za Sokolovnou
přistával dvakrát denně Concord na pravidelné lince
Mříč-Vráto. No, tam vlakem, jak jinak, odtušil strejda Petr
a zpátky nás vezme Ruda. Veze nějaký zvířata na trh do
Budějc. Nic lepšího jsem si nemoh přát. Rudu jsem měl
moc rád pro jeho prostinkou životní filozofii, nezatíženou
módními filozofickými směry, natož marxismem, o leninismu
ani nemluvě. Koneckonců, nebylo ještě po únoru. Ale můžu
odpřísáhnout, že ani ten pak na Rudovo životní krédo neměl
pražádný vliv.
Nejsem si docela tak jistej, že žije, kromě mě a mýho
kamaráda Jacka, v Evropě ještě někdo, kdo ví, jakej
odér, jakou sílu vyluzujou příslušný žlázy zvířete, který se
jmenuje kozel. Tedy kozel na vrcholu svý rozmnožovací
kariéry, nemyslím tím zoufalce, kterej v touze po reprodukci
si utrh vercajkt při překonávání ohrady, která ho dělila od
roztoužený snoubenky, nebo na kterýho zavolali v útlým
věku myškaře.
Já jsem ten výraz tady u nás nikdy neslyšel, ale Ruda pro
tohle zvíře neměl jinej název než Puk. Tedy tenhle název
strana 5
používá i Shakespeare v jedné ze svých taškařic a my
jsme tak říkali gumovýmu karbanátku, se kterým jsme jako
kluci hrávali hockey, ale to nemá s tím, s čím kromě jiného
obchodoval Ruda, nic společnýho.
Maminka sice při týhle informaci trošku znejistěla, ale co,
řekla si, do konce prázdnin ještě daleko, snad do tý doby
vyčichneme. Strejda se vohák do toho nejlepšího, co šatník
dal, na vestu připnul masívní řetízek se stříbrnejma cibulema
od firmy Fr. Sklář, hodinářský, zlatnický a optický závod
Křemže, Čechy, na hlavu si nasadil černej klobouk se snad
nejširší krempou, jaká se na jih od Křemže vyskytovala, ale
nebyla zas tak široká, aby ho považovali za socana, kromě
samo domo baleniko cigaret měl i několik viržinek, či jak
se to jmenuje, neb od dob mejch drastickej zkušeností s
americkejma Camelkama, mám doživotní pavlovovskej
reflex, takový to jsou hnědý, hubený a dlouhý doutníčky se
slámkou uprostřed, ale to se zapalovalo jen při obchodním
jednání, aby bylo na první pohled patrno, že nepřijel nýmand,
holej zadek, povl a lumpenproletariát.
Cesta vlakem do Budějc proběhla bez komplikací, strejda
strávil celou cestu v družném rozhovoru s ostatními
cestujícími, protože tam se tehdy znali snad všichni, od
Kletě až po Bezdrev. Před nádražím v Budějcích byl ještě
kráter po bombě, tedy kráter přímo ne, ten už zahrnuli, ale
bylo tam pár zřícenin, jak se Spojenci za války snažili trefit
nádraží, dnes bych ten kšeft, velkoobchod s lihovinama,
asi nepoznal, ale bylo to v jedné z uliček mezi divadlem
a náměstím. Zvenku nic moc, ale jak jsme vešli do kvelbu,
majitel se rozzářil tak, že jsem se bál, že vyzáří foton, začal
švitořit a poplácávat strejdu po zádech a pojďte dozadu,
taková vzácná návštěva, a co tady mladý pán, to jako já
toho taky nenecháme žíznit, a mám tady novinku, pane
vinárníku, no to tedy byla síla, vybavila se mi petrolejka,
mucholapky i plivátka v rohu šenku, ale popravdě řečeno,
o mnoho let později jsem měl v Praze možnost navštěvovat
ty nejprominentnější podniky co jich jen Praha měla,
a několik dalších roků i po celé Evropě a dokonce i v Minsku,
Kyjevě ba i v Matičce Moskvě bělokamenné, ale nic z toho, a
z toho neslevím ani slabiku, se nevyrovná hostinci U Jindrů,
Loučej č. 12. Teď je v módě říkat „Genius Loci“.
Měl jsem kromě nikotýnovýho reflexu i reflex na jemný
destiláty, díky světoběžníkovi bratranci Bohoušovi
z Krumlova, šíleně jsem se tam díky jemu opil, v hostinci
v Krumlově, snad ještě existuje ulice U Tavírny, tak v tý
ulici byly krčma s asi pěti schodama směrem dolů, když se
vycházelo z tý nálevny, což byla zrada i ve střízlivým stavu.
Takže jsem s díky odmít i tenhleten nejjemnější likér, který
pijí i ty ty nejinteligentnější slečinky tady, v Budějovicích,
okoštujte, švitořil majitel palírny, ale já s díky odmítl
a postihl mě ten malér, jak by pravil Švejk, že jsem do sebe
lil jednu limonádu za druhou. Strejda se taky nešetřil, měl to
ostatně v popisu práce, musí přeci vědět, co bude v Loučeji
nalejvat hostům!
Když strejda prozkoumal, dnes se tomu říká investigativní
reportáž, veškeren sortiment páně velkoobchodníka
a hrozilo, že bude druhé testovací kolo, strýc se podíval
na hodinky od firmy Fr. Sklář, Křemže, Čechy, a s podivem
zjistil, že už jsme měli být půl hodiny na rohu Budějckýho
náměstí, kde nás měla očekávat ekipáž, drožka, Ruda.
Tedy do ekipáže to mělo daleko, ba i do taxíka o výkonu
1 HP, s tím jsme počítali, ale nepočítali jsme s tím, že se
obchodní sortiment podepíše na dopravním prostředku
a koneckonců i na oděvu samotného Rudy tak výrazným
strana 6
způsobem. Už tehdy, s předstihem jsem si moh ověřit, co
o půl století později pojmenoval náš celkem nejvyšší politik
jako „neviditelnou ruku trhu“. Neviditelnou, to jo, ale o to víc
byla cejtit.
Orietovali jsme se, i přes přímý sluneční svít, spíše po čichu.
Ruda stál uprostřed náměstí a kolem něho se vytvořilo
vakuum. Nebyli tam ani japonský turisti a ty jsou přeci po
celým světě. Jen Ruda, Černá věž a bludnej kámen. Byl
rozrušenej až ouvej, ale jak jsme lapali po dechu, nechali
jsme konverzaci na pozdějš až budeme za branami města,
zadoufali jsme v skrytu duše, tou nejtajnější z abeced,
že větry nám budou příznivy a jak je snad dodnes v tom
bohulibém kraji zvykem, vanou převážně od jihozápadu
a parfém pučiny, to zní jako ten slavnej italskej skladatel, ale
ten se píše trošku jinak, nás nebude předcházet, to by se
tutově na každý z těch osvěžoven, v každém tom slavném
hostici z Budějc do Chuma, objevil inkoustovou tužkou
kvapně naškrábanej nápis „Pro nemoc dočasně zavřeno“
nebo něco podobného.
Až ke branám města se za námi táhla smečka potulnejch
psů a dětí, který si myslely, že jsme předvoj potulnýho
cirkusu, neb živýho kozla v životě neviděly, natož cítily
a trochu jim ta pučina připomínala dlouho nečištěnou klec
uleželýho mandžuskýho tygra.
Nebyli jsme mocni slova, já se strejdou, jak jsme jeli na
kyslíkovej dluh, Ruda pak dojetím. Až před hradbami
Litvínovic, nebo jak se to jmenovalo, se trošku zmátořil
a začal vyprávět, jak služební cesta za účelem koz byla
veleúspěšná, ale protože s transportem kozlů nechtěl mít
nikdo z trhovců ani přepravců nic společnýho, hojně Rudovi
zaplatili a on, když předal v Budvajzu ten parfumerovej
koncentrát nějakýmu překupníkovi, a jsa náhle odporně
bohat, usoudil, že má na víc, než si dát dršťkovku s rohlíkem
v pochybný knajpě někde ve Vrátu nebo dokonce ve
Čtyřech Dvorech. Zamířil tedy s věrným kořistným šimlem
do samého středu města, zaparkoval u kašny a vypravil se
buď do hotelu Zvon, nebo do hotelu Slunce, dodnes si je
pletu, jako si pletu dvojice filmovejch herců, kterej je kterej,
Laurela a Hardyho, Lasicu a Satinskýho, jeden z těch nóbl
hotelů to ale určitě byl. Bylo mi sice divný, povídá Ruda, že
několik hostů se zvedlo a platilo u kasy, ač to v tak hogofogo restauracích není zvykem, pak mu taky bylo divný,
že si havrani, tedy číšníci, něco šuškají a že vyslali k jeho
stolu zjevně učedníka, pikolíka, jak se tehdy říkalo, páč
zaměstnávat se smělo už od útlýho věku, a ten vytřeštěnej
a pučinou zjevně dezorientovanej pikolík, přestože už měl
první sexuální zkušenosti s pokojskýma, uklizečkama,
fickama, jo s těma taky, s těma, jak mají „l“ navíc, a když
se konečně tím odérem probojoval k Rudově stolu, tak co
si jako pán bude přát. Ruda měl klenutý plány, hodlal to
hodně, ale vopravdu hodně roztočit, takže si pro začátek
poručil „Bouillon a la Richeliu“, vyslovoval to jak se to píše,
což dezorientovalo pikolíka podruhý , navíc byl promodralej,
jak úpěnlivě tajil dech, aby si pak doma nemysleli, že trinkl,
zpropitný, prohýřil ve fujtajblovým veřejným domě, tehdy
jich i Budějovicích bylo až ouvej, ostatní personál mu
dával znamení utěrkama, aby trefil zpátky k pokladně a tak
nedočkavýmu šéfkuchaři vyjevil pánovo přání. „Bouillon
a la Richeliu“ nebylo nic jinýho, než voda z vyvařenejch
uzenejch kolen, naservírovaná na stříbrným podnosu
a cibuláči, v prominentním pražským hotelu Jalta zápaďáci,
ještě za totality, taky hýkali blahem nad Special Saussage
don Giovanni di Praga, což byl ve skutečnosti ausgerechnet
ten samej špekáček, kterej dvacet čtyři hodin non stop
vopíkali ve stánku na Václaváku jen o dvacet metrů níž,
KŘEMEŽSKO
jen s impozantní oblohou a spoustou doprovodnejch talířků
a mističek, ale svět chce být klamán a každé zboží si najde
svého kupce.
Tak mu přinesli tu uzenou vodu a Ruda se napral rohlíkama
jak polskej zájezd, o ty říkat nemusel, neboť je při úprku
kvapně odhazovali původní hosté, stačilo jen sesbírat.
Syt a blažen vychutnával siestu, v blahé předtuše lukulských
hodů, jež měly následovat. Jenže k opulentním bakchanáliím
se zjevně neschylovalo, ale naopak bylo znát, jak se
personál stahuje do předem připravených pozic. Když na
ně dělal Ruda posunky, jako že co je?, tak se poštuchovali
a i poslední z posledních, nezletilý pikolík se vzepřel a
zvolal, že to dá odborům, jestli ho budou ještě jednou
nutit. To se samo zalek i majitel - národní správce, číšnický
odbory byly tehdy po těžkým průmyslu nejsilnější odbory v
celý osvobozený Evropě. Tak si tedy havrani musel střihnout
nůžky - kámen - papír a vylučovací metodou to odnes ten
služebně nejstarší, kterej tedy musel jít, to bylo jako čestnej
dluh v kartách, nasadil profesionální úsměv a předkloněn
do pravého úhlu a s utěrkou s logem hotelu elegantně
přehozenou přes levé předloktí přikvačil k Rudovi. Celou tu
cestu se nadýchával, že u cíle vypadal jako horkovzdušnej
balon a na břichu mu povolila náprsenka, kterou jinak bez
úrazu nosil od tovaryšskýh let..
Ruda pootevřel ústa, aby mu vyjevil první z osmi chodů,
desert v to nepočítaje, které si v duchu sesumíroval.
Vrchní začal ucházet, ústy, a proudu unikajícího vzduchu
využil k artikulaci, k tomu, že Rudovi sdělil, že by jejich
podnik uvítal, kdyby opustil restauraci a nestal se nikdy
pravidelným, ba ani občasným zákazníkem jejich podniku.
A tu polévku, pane, pravil už hodně splasklý hotelový
mluvčí, tu polévku platit nemusíte. Tím se ovšem Rudy dotkl
na nejcitlivějším místě. To by neskousli ani borci ze Lhotky
a ty sou známý svou tolerancí vůči cizincům, vždyť snesli
kolik let v nedalekým mlejně zasloužilýho umělce a lureáta
snad dokonce Gottwaldový ceny.. Ruda zařval tak silným
hlasem, že několik sebevrahů na ochozu Černý věže si to
rozmyslelo.
„Já se na to, no to se na to, fakt …,“ a jak byl rozrušenej
a potupenej, tak si to sloveso nemoh ani za zlatý prase
vzpomenout, ačkoli jindy ho sice nezneužíval, ale bezpečně
znal, já ho tedy nezapomněl, ale noviny nemají hvězdičku
jako TV programy, takže jedeme dál.
„Hebrlinka, toho byste žrali plnejma drškama, ale puk, ten
vám smrdí!“ a udělal výhružnej krok směrem k nim a v tu
vteřinu bylo slyšet, jak se v kuchyni kácí šteláře s talířema
a podobným vybavením, takovej to byl úprk. Ani ne tak před
mstitelem Rudou, jako před pučinou.
Jeli jsme přes Planou, Homole, Nový Homole, Vrábči.
V Křemži u Stanků i u Jungwirtů a u Bednářů v Chumě,
jestli jsem za ty roky ty názvy nepoplet, už nevím, jak se
všechny ty vísky vůkol a i přímo na silnici z Budějovic do
Loučeje jmenovaly, v každý hospodě, která v tý vesnici byla,
si dal Ruda pivo, ale všechna čest, v každý jen jediný. Koník
šimlíček byl za ty léta tak vytrénovanej, že si vybudoval nějaký
biologický hodiny, a když se do pěti minut Ruda neobjevil,
vydal se na cestu k domovu sám. Na druhý straně, když
Ruda na kozlíku náhodou usnul, koník sám zastavil přesně
před vchodem do hospody, předstih Američany o nejmíň půl
století, musel mít v sobě zabudovaný nějaký koňský GPS,
jinak pro to nenacházím vysvětlení.
Strejda dostal od majitele palírny na cestu litrovku něčeho,
co hrozilo samovznícením, jakmile se to odšpuntovalo,
nebo že nám to propálí sváteční kalhoty, kdyby to na ně
náhodou ukáplo, barvu pak to mělo jako kardinálský roucho.
Přesto jsme ale zastavili v každý z těch osvěžoven a soudě
podle toho, jak byli oba rychle zpátky, nevyhodili je sice, ale
obsloužili s absolutní předností. I tak jsme se domů dostali až
k večeru, pár kluků co denně dojížděli do Budějovic za prací
už doma zvěstovalo tu novinu, jak Ruda pokořil budějovický
hotel Slunce. Výčepní kuchyně u Jindrů už byla narvaná
k prasknutí a Petr si moh nohy ulítat, jak kmital pro točený
piva do lochu. Bylo zřejmé, že zastávka u Jindrů přesáhne
count down koníkových biologických hodin, a tak plácnutím
přes zadek mu dal Ruda najevo, že nemusí ztrácet ani
minutu. V takových případech trčel valníček na dvoře před
stájí, protože Rudův kůň, ač dokázal neuvěřitelný kousky,
sám se odkšírovat nedokázal. A zvěstoval lakedaimonským,
že Ruda...….
V našich končinách by se mu okamžitě začalo přezdívat Puk,
Kozel, Prk, což je naše varianta pro plemeníka s bradkou,
ale pozor! Se čtyřma nohama, dnes jsou politici hákliví,
nebo něco podobnýho, na to jsme tady vopravdu machři,
ale v Loučeji nic, jen když zábava dostala patřičný grády, tak
jen: „Vypravuj, Rudo, jak sis dal ve Zvonu polívku.“ A i když
jsem ji slyšel za ta léta aspoň dvacetkrát, nikdy jsem si to
kouzelný vyprávění nenechal ujít. I proto, po tolika létech, si
myslím, že by bylo škoda se o ně nepodělit.
J. Mašek
Výsledky přeboru ČOS v sokolské všestrannosti
a zamyšlení nad cestou Křemežského Sokola pro děti neboli zamyšlení a výsledky …
T
ak nám uběhl další školní rok a v sokolské všestrannosti
dětí ve Křemži to byl tentokrát rok jubilejní, desátý.
Naši historicky první cvičenci sice už středeční hodiny
většinou nenavštěvují, někteří z nich nejen odmaturovali
nebo dokonce studují vysokou školu, ale stále se k nám
hlásí a doufáme, že láska ke sportu a radost z pohybu je
bude provázet i bez našich povelů a dopomoci. Některé děti
s námi strávily rok nebo dva, jiné tři, čtyři, pět, … a máme
dokonce tři cvičenky, které s námi vydržely celých deset
let. Ale místo jistých privilegií, které by očekávaly, jim spíše
přibyla starost o mladší „bratry a sestřičky“, jakási morální
povinnost pomoci starým cvičitelům, když nám docházejí
síly.
Tento článek má za úkol zveřejnit „výsledky přeboru ČOS,”
KŘEMEŽSKO
protože mne o to požádal bratr sokol Martin. Jenže za
těmi výsledky je tři čtvrtě roku práce a já jsem tak dostala
příležitost o ní (bohužel poněkud subjektivně) napsat.
Sokolská všestrannost ve Křemži je určena pro všechny
děti, které se přihlásí bez ohledu na to, zda mají talent
na gymnastiku, atletiku, míčové hry nebo si prostě
chtějí jen zacvičit, vybít energii nebo jdou do tělocvičny
s kamarádkou nebo kamarádem, se kterým chtějí být i ve
středu odpoledne. Na jedné straně jsme rádi, že děti projeví
zájem, na druhé straně nám děti, které si pletou cvičení
v sokole s volnou hrou venku, přidělávají zbytečné starosti
a trpí tím především ty děti, které se chtějí něco naučit
a jsou ukázněné. Je jistě věcí cvičitele, aby si zjednal
pořádek, ale chtěla bych apelovat na rodiče, aby si cvičení
strana 7
v Sokole nepletli s družinou, a děti, které si tam jdou vybít
pouze své emoce a předvést, jak „vytočit“ cvičitele nebo
pošťuchovat ostatní děti, tam neposílali.
Sokolská všestrannost dětí se skládá z gymnastiky,
atletiky, šplhu a plavání. U dívek prověřuje i smysl pro
rytmus a hudbu. Protože tělocvičnu máme k dispozici jen
jednou týdně ve středu od 16:45 do 19:30, zaměřujeme se
tam především na cvičení gymnastiky, v jarních a letních
měsících jdeme před závody v atletice ven. Při nejlepší vůli
nelze v tomto „krátkém čase“ rozdělit děti podle výkonnosti,
věku a zájmů. Je to vždy kompromis. Děti, které jedou na
závody v gymnastice, pak jdou většinou cvičit ještě v sobotu
nebo v neděli v době, kdy není tělocvična obsazená.
Šplhat většina dětí umí už z hodin tělesné výchovy ve
škole. Šplh je v sokolské všestrannosti zvláštní disciplína.
Není problém dětem vysvětlit pravidla a několikrát to s nimi
v tělocvičně vyzkoušet. Zbývá plavání. Tady většinou
musíme nechat na rodičích, aby tuto dovednost děti naučily.
Malé děti mají na závodech na čas uplavat 25 metrů, větší
50, dorostenci a dorostenky 100 metrů.
Většina rodičů je velmi vstřícná a jsou ochotní nám pomáhat,
poskytnout nám v den závodů nejen vlastní dopravní
prostředek, ale i svůj čas a pomoc s ostatními dětmi. Bohužel
se však najdou i takoví rodiče, kteří perfektně připravené
dítě na závody nepošlou, a myslíme si, že je to hlavně
k jeho škodě. Nehledě k promarněnému času cvičitele, který
při nácviku sestav dítěti věnuje individuálně mnoho hodin.
To pak trochu ubírá z pocitu radosti této dobrovolné práce.
Ještě bych rodičům a dětem, kteří se na cvičení nebyli nikdy
podívat, ale přemýšlí o tom, že by do „Sokola“ jejich dítě od
září chodilo, chtěla ve stručnosti nastínit, jaké nářadí máme
pro cvičení k dispozici. Nezbývá mi tady než přiznat, že
v podstatě všechno zařídil a obstaral ve svém volném čase
bratr sokol Martin Janda. Jsou to malé žíněnky (bílé, modré),
velké prouhaté žíněnky, duchny (dokonce i takové, které
se dají spojit:o), dva odrazové můstky Reuter, dvě kladiny
včetně snadného zařízení k manipulaci, dvě trampolínky,
koza a jako vrchol všeho pružná podlaha Reuter důvěrně
zvaná Rojtrovka.
No a teď ty slíbené výsledky z přeborů ČOS:
Republikové přebory České obce sokolské mladších
a starších žáků proběhly na začátku června v Plzni
a v Praze.
Na přebor mladších žáků a družstev za Jihočeskou župu
nás jel reprezentovat do Plzně Matyáš Janda z Křemže.
Z 27 dětí z celé republiky se umístil na 1. místě. Z výsledků,
kterých dosáhl, byl nejlepší v plavání (25m za 20,4s)
-1. místo, ve šplhu na tyči (3,5m za 2,56s) - 1. místo,
v atletice (běh na 50m za 8:20s - 2. místo, běh na 300m
za 1:01,4 min - 6. místo, hod kriketovým míčkem 32,75m 1. místo, skok daleký 3,42m - 4. místo) celkově 2. místo.
V gymnastice (prostná, přeskok, hrazda a kruhy) se umístil
na 9.-10. místě. V soutěži družstev, které se skládaly ze dvou
děvčátek a dvou kluků z jedné sokolské župy, se umístil také
na 1. místě. Blahopřejeme mu a držíme palce do dalších
mnoha závodů.
Na přeboru starších žákyň v Praze nás reprezentovala Iva
Machová z Vrábče. Z 44 dívek z celé republiky se umístila
na 12. místě. V plavání (50m za 46,3s) byla devátá, ve
šplhu na tyči (4,5m za 4,34s) byla šestá, v atletice (běh na
60m za 9:53s, běh na 600m za 2:23,41min, hod kriketovým
míčkem 36,31m, skok daleký 3,63m) se umístila na 12.-13.
místě a v gymnastice (prostná, přeskok, hrazda a kladina)
na 20. místě. Také jí blahopřejeme a pokud Ivě závodnický
elán vydrží, věříme, že se má talent se umístit ještě mnohem
lépe.
Tak to je vše, přejeme všem našim dětem krásné
prázdniny a těšíme se na ně asi od půlky září opět
každou středu odpoledne.
Helena Šebestová
cvičitelka
OTEVŘENÍ TRATI KÁJOV – ŽELNAVA
V
ážení čtenáři, loni touto dobou jsme vzpomínali 115-cté
výročí otevření tratě Č. Budějovice – Kájov. Rok poté
zavzpomínáme na to, jak o tehdejší slavnosti psal časopis
Budivoj ze 7.7. 1892. Článek přinášíme v plném znění i s
tehdejšími dobovými výrazy. Možná stojí za povšimnutí, kolik
pozornosti věnoval tehdejší tisk události, kterou by možná
dnešní noviny přiblížili jen fotografií s krátkým textem.
V neděli odevzdána veřejné dopravě druhá část trati
budějovicko-želnavské, pro český jih tak veledůležitá.
Dráhou tou otevřeno světové dopravě zapomenuté
Jihočeské zákoutí, slynoucí krásami přírodními a velikým
přírodním bohatstvím. V krajích těch vznikne zajisté nový
čilý ruch obchodní a průmyslový a tisíce lidí naleznou zde
nové obživy. Do nových krajů zavítají však také bohdá četní
turisté z vnitra země, aby se tu pokochali pohledem na
mohutné pošumavské obry, zdobící vřídla Teplé i Studené
Vltavy a četných jejich přítoků, v nichž se nalézá hojnost
chutných pstruhů, sivenů a raků. O uskutečnění této dráhy
mají hlavní zásluhu kníže Schwarzenberg a bývalý poslanec
prof. Dr. Woldřich.
Otevření dráhy dálo se velice slavným způsobem. Před
10. hodinou shromáždili se na nádraží hosté, pokud z
strana 8
Českých Budějovic ve velice skrovné míře byly zváni:
generalmajor šl. Fleck, místodržitelský rada p. Manschinger
a okresní komisař p. Bozděch, president obchodní komory
cís. rada p. A. J. Effmert, purkmistr a rada městský pp. Kneissl
a
Taschek,
starosta
okresního
zastupitelstva
dr. Miegl; císařský tajný rada, panující kníže Jos. Ad. ze
Schwarzenbergu, říšský poslanec dědičný princ Jan ze
Schwarzenbergu, říšští poslanci Leopold Pollak a Schier,
zástupci žurnalistiky, přednosta stanice p. Weber, přednosta
trati p. Pražák a přednosta topírny p. inženýr Šedivý. Dále
zde očekávali vzácné hosty podnikatelé stavby lokální trati
pp. František Schön sen. Frant. Schön junior a Hubert Schön
se svými inženýry.
Krátce po 10. hodině přibyl zvláštním vlakem z Prahy
J. Ex. Pan místodržitel hrabě Thun s místodržitelským
radou p. Maškem, dále s vládním radou a řiditelem dráhy
p. Reichertem a inspektorem panem Pallou z Prahy, v jejichž
průvodu nalézali se též poslanci řiditel Emanuel Tonner
a univers. Prof. Dr. Sachs a dále správní rada místních
drah baron Portheim z Prahy. J. Exc. pana místodržitele
uvítali místodržitelský rada p. Manschinger, princ Jan
Schwarzenberg, generálmajor Fleck, purkmistr budějovický
KŘEMEŽSKO
p. Kneissl, předseda obchodní komory cís. Rada p. Effmert,
řiditel dráhy z Plzně p. Paďour a ostatní přítomní pánové.
Brzy na to přibyl zvláštním vlakem z Vídně J. Ex. Ministr
Baguehem, J. E. bar. Bilinski, president c. k. rak. stát. drah,
odborný náčelník v ministerstvu rytíř Wittek, dvorní radové:
Bischof, Lihařík a Lilienau, ministerský rada Gerstel,
ministerský sekretář Grünbaum, sekretář od vrchní inspekce
dr. Kniažolucki, řiditel místních drah Lazar, president
místních drah rakouský baron Born, správní rada baron
Seillern aj. Po krátkém uvítání ministra a ostatních právě
přibylých hodnostářů odebrali se všickni zvaní hosté do
nádražní restaurace I. a II. tř. , kdež připraveno bylo opulentní
dejeuner: studený zákusek, filet de boeuf po anglicku,
telecí filet se zeleninou, jemné sýry, jahody, mělnické víno
a budějovický ležák. Kuchyně pana restaurateura Šebesty
vyhovovala hostům plnou měrou.
Mezitím byl na nádraží sestavován slavnostní vlak, který
pozůstával z 10 vagonů salonních a I. třídy, z vozu pro uhlí
a lokomotivy, ozdobené bohatě chvojím, bouquety a kvítím
jakož i prapory říšskými a českými. V čele lokomotivy vypínal
se říšský dvojhlavý orel a nápisem „Viribus unitis“, boky
její zdobil český lev s korunou, dále znaky knížecí rodiny
Schwarzenbergů měst Čes. Budějovic, Čes Krumlova,
a městeček Čes. Křemže, Hořic a Horní Plané. Vlak řídil
přednosta topírny p. inženýr Šedivý. Po snídani za veselé
nálady zasedli státní hodnostáři a hosté do připravených
vagonů a o 10 h 39 min. hnul se vlak ku předu za srdečných
pozdravů obecenstva, jehož se na nádraží četně dostavilo.
Slavnostní jízda
Salonní vlak a četné zlatem lemované uniformy budily po
celé cestě již samy sebou velikou pozornost obecenstva,
jehož se zvláště hojnost shromáždilo na všech nádražích.
Budovy nádražní byly vesměs bohatě rakouskými a českými
prapory, chvojím a kvítím dekorovány. Nádražní úřednictvo
ve slavnostních uniformách a venkovské obyvatelstvo všady
vítalo sympaticky vysoké státní a zemské hodnostáře. První
velké uvítání bylo v České Křemži.
K uvítání slavnostního vlaku za příčinou zahájení jízdy na
trati Kájov – Želnava dostavili se na stanici Křemežskou
zástupcové obce, školy a c. k. pošty pp. Stanko, Schneider,
Lekeš aj., stanice četnické, knížecí Schwarzenbergský
správce pan Bedřich Ullmann a četný zástup obecenstva.
Po příjezdu vlaku do stanice vystoupil mimo mnohé
hodnoty též Jeho Excelence pan ministr Baquehem a
Jeho Excelence pan Místodržitel hrabě Thun. První byv
pozdraven od deputací zmínil se česky o důležitosti dráhy
pro krajinu zdejší, vyptával se na poměry obchodní, jak velká
obec Křemže jest, mnoho-li obyvatelů čítá a jaké čelnější
živnosti se zde provozují. Jeho Excelence pan místodržitel
vyptával se laskavými slovy českými na stav osení v krajině
této, velice pochvalně vyslovil se o krásách její přírodních a
přeptal se dále též na poměry národnostní Křemže a okolí
a jak daleko jest do nejbližších měst okresních a krajských.
Na to byv upozorněn na zvláštnost krajiny zdejší a zejména
na rozhlednu na Kleti a na velký viadukt Adolfovský
poroučel se pan místodržitel vřelými slovy deputaci a vlak
po 3 minutovém pobytu za hlučného provolávání „Sláva“
odjížděl dále ke Krumlovu. Ke chloubě obcí Křemže a osad
okolních musíme konstatovati, že se dovedou velmi dobře
repraesentovati, což nebylo ovšem možno říci o všech
obcích německých, nalézajících se v dosud zapomenutém
kraji šumavském.
Také v Zlaté Koruně vítalo vlak četné obecenstvo a též na
všech stráních a cestách podél trati až ke Krumlovu zdravil
hodný ten český lid velice úctivě hodnostáře ve slavnostním
vlaku.
Krajina od Křemže až ke Krumlovu jest rozkošná. Západní
stranu věnčí skupina blánských hor, v jejíž středu starobylý
Kleť hrdě vztyčuje hlavu svou, v pravo rozkošné údolí
holubovské a výletní stanicí Adolfovým, jež při vtoku potoka
křemežského do Vltavy zdobí památná zřícenina Dívčího
kamene, v levo stříbrným pruhem uprostřed strání a lesů
vine se mohutná Vltava, vroubena řadou útulných chatrčí a
vísek, uprostřed nichž vévodí Zlatá Koruna, kdež zříceniny
staroslavného kláštera dosud světu hlásají slávu Otakarovu
a vítězství Čechů u Kressenbrunu r. 1260 nad zpupnými
Maďary a Kumány. V pozadí na jižní straně Kleti uzavírá
překrásnou tuto vyhlídku starobylé sídlo pánů z Růže,
Český Krumlov, Gotický arciděkanský chrám, po jehož
levé straně směle vypíná se krásný dům české besedy
jesť zajímavému tomuto městu velikou ozdobou. Mohutně
nad městem se vypínající starožitný hrad pánů z Růže
a vévodů Krumlovských, nemá co do velkoleposti a malebné
polohy na světě žádný jiný sobě rovný. Ve starobylém slohu
zařízený zámek vroubený na polední straně budovami
jízdárny a belarie v slohu renesančním rovněž poutají
pozornost divákovu.
Malí podnikatelé mohou usilovat o krajské granty
Do 15. července 2008 do 12:00 hodin mohou malí podnikatelé předkládat na Krajský úřad v Českých Budějovicích
své projekty a žádosti o finanční podporu z grantového programu Rozvoj malých podnikatelů ve vybraných
regionech.
V pořadí už druhé kolo výzvy k předkládání žádostí o grant na realizaci investičních záměrů, a to investic do
hmotného investičního majetku nebo stavebních úprav, vyhlásil kraj počátkem června t.r.
Dotace je určena firmám do 5 zaměstnanců s minimálně dvouletou historií.
Uznatelné náklady projektu se vztahují na zpracovatelský průmysl, za dotační prostředky mohou být provedeny přístavby
stávajících provozoven, či pořízeny stroje pro zpracování např.dřeva, výrobu potravinářských produktů, výroba textilií,
elektroopravy atd. Z tohoto grantu je možné pořídit i starší stroje.
Min. výše dotace: 25 000,- Kč
Max. výše dotace : 200 000 ,- Kč
Finanční spoluúčást žadatele: 50% uznatelných nákladů
Více informací:
www.kraj-jihocesky.cz (sekce Granty, Fondy EU, rubrika Granty a příspěvky Jihočeského kraje
KŘEMEŽSKO
strana 9
Čtení a besedování o knihách - zima 2008
etošní „Čtení a besedování o knihách“ proběhlo od
L
15. 1. 2008 do 6. 5. 2008.
Scházeli jsme se vždy v úterý od 15.30 do 17.00. a společně
jsme strávili celkem
sedmnáct úterních odpolední. Četli
jsme z knihy Alois Jirásek – Staré pověsti české.
V tomto roce se k nám připojila i paní Doubravka Kopecká,
která nás vždy seznámila se skutečnými historickými
událostmi, vztahujícími se k jednotlivým pověstem.
„Čtení a besedování o knihách“ jsme zakončily dne 17. 6.
2008 výletem do Českého Krumlova, kterého se zúčastnily
posluchačky „Čtení“ a také členky Klubu důchodců ve
Křemži. Nejprve jsme se prošly kolem kláštera svaté Kláry
a potom jsme navštívily klášter minoritů, v doprovodu
spisovatelky paní Heleny Braunové, která nás seznámila
s historií obou klášterů a spoustou dalších zajímavostí
o Českém Krumlově.
Miroslava Průchová a
Ludmila Dvořáková
Seznam novinek ČERVEN 2008
Knihovna městyse Křemže
Signatura
Autor
Název
18244 M
Blobel, Brigitte
Čekání na lásku
18279 641.55 Bottari, Cristina Prostřený stůl
18250
Brabcová, Eva
Baculky jsou prima
18231 M
Bryant, Bonnie
Dívky v sedlech
25.
18232 M
Bryant, Bonnie
Dívky v sedlec
26.
18263 001.94 Bürgin, Luc
Světelné signály z Měsíce
18280 177.6 Byrne, Rhonda Tajemství
18311
Cartland, Barbara Láska zvítězí
18309
Cartland, Barbara Navěky
18310
Cartland, Barbara Panna v Paříži
18308
Cartland, Barbara Ráj na zemi
18305 635.9 Ciereszko, Barbara Pokojové rostliny
18316 M 629.78 Clarke, Penny
Dobývání vesmíru
18304 M
Clarke, Penny
Příběhy prvních objevitelů
18275 69.059.3 Cohen, Sacha Bytové úpravy bez problémů
18270
Cook, Robin Planeta Interterra
18255
Courths-Mahler,
Hedwiga
V dáli za mořem
18312
Crichton, Michael Případ dívky v tísni
18281 908(437) David, Petr 1000 divů Česka
18297 94(100)“1Delattre, Lucas Fritz Kolbe - špion uvnitř Třetí
18276
Desai, Karan
Dědictví ztráty
18252
Doušová, Gabriela Vidlačka z Chytrova
18293
Dumas, Alexandre
Madame Lafarge
18239 0:001.94: Farkas, Viktor Nechte nás vyrábět lidi
18278
Fielding, Joy
Zachráníš mě ráno
18251
Fišerová, Miroslava Posun v čase
18245 M
Francková, Zuzana Odvrácená tvář lásky
18247 M
Francková, Zuzana Střípky štěstí
18264
Garwood, Julie
Vražda podle seznamu
18296 94(100)“1Goss, Chris Krvavý Biskaj
18269
Grisham, John
Poslední porotce
18295 355/359 Grünberg, Karol SS Hitlerova černá garda
18243 M
Hejnic, Otto
Nebe na dosah
18303 M
Heyduk, Richard Návštěva u čaroděje
1.
18230
Higgins-Clark, Mary Děvčátka v modrém
18259
Hunter, Jillian Hon na manžela
18241
Jašová, Jana
Babí slet
18288 177.6 Jellouschek, Hans Pravidla lásky
strana 10
Část
Signatura
Autor
Název
Část
18287 M
18286 M
18289 177.6 18242 M
18271
18277 2
18234 M
18254 M
18315
18260
18257
18261
18265
18267 643 18258
18298 635 18272 74 18240 133.52 18283 636.3/.4 18282 M
18233 M
18236 M
18273 599 18237
18253 M
18246 M
18256 M
18268 598.2 18266 635.9 18290 M
18313
18248
18249 M
18314
18299
18294
18300
18302 M 929 Kimpton, Diana Eliška a toulavá Hvězdička 4.
Kimpton, Diana Eliška má tajný plán
2.
Kirschner, Josef Trénink pro partnerský život
Komendová, Jitka Srdce a růže
Kost, Elizabeth
Historička
Kriele, Alexa
Modleme se s anděly
Kühnl, Daniel
Správná parta a zrušená kletba 2.
Lažanská, Iveta Poník Terezka a tři Veroniky
Mac Call Smith,
Alexandre Žirafí slzy
MacDougal, Bonnie Zklamaná důvěra
Martin, Kat Dokonalý hřích
MacDougal, Bonnie Úhel dopadu
McLaughlin, Emma Děvče k dětem
Meyer, Hermann
Harmonický život s feng-šuej
Michaels, Fern Všechny barvy lásky
Mojžíšek, Mirko Jehličnaté stromy a keře
Nave Cerutti, Patrizia Kouzelný provázek z papíru
Noé, Winfried Horoskop vašeho dítěte, aneb
Ochodnický, Dušan Ovce, kozy a prasata
Owen, James A.
Indigový drak
Pechová, Ladislava Nejkrásnější české hádanky
Pol, Anne-Marie
Taneční střevíčky
7.
Reichholf, Josef Savci
Roberts, Nora
Zakletá země
2.
Řeháčková, Věra Mary, ty jsi mazaná
2.
Řeháčková, Věra My tři ve sněhu a vánici
Řeháčková, Věra Ty jsi ale strašpytel, Mary! 1.
Sauer, Frieder
Ptáci lesů, luk a polí
Search, Gay Zahradníkem bez zahrady
Stine, R.L. Půlnoční přízrak
Svejkovský, Jiří Mrtvý ze Zlaté stoky
Swann, Carolyne Azurové slunce
5.
Štáflová, Vlasta Dobrodružství zvědavého kamzíčka
Štorkán, Karel Vražda kočky domácí
Švandrlík, Miloslav
Blanka, oběť sexuálního harašení
Švandrlík, Miloslav Starosti korunovaných hlav
Švandrlík, Miloslav Stařec a moře piva
Tereščuk, Andrej V. Panovníci Ruska
KŘEMEŽSKO
Signatura
Autor
Název
Část
18274 597.2/.5 Terofal, Fritz
Sladkovodní ryby v evropských vodách
18301 M
Tomšů, Kateřina Jak Oskar ke štěstí přišel
18235
Vavřincová, Fan Taková normální rodinka se vrací! 2.
18291 327 Veselý, Zdeněk Smlouvy, pakty, dohody
18262
Victor, Cynthia Krutá daň
18238 796.52 Vranka, Milan
Za výzvou velehor
18284 94(436) Weissensteiner,
Friedrich
Osudové ženy korunního prince
18285 92 Windgassen, Antje Spojeny s mocí
18306
Wodehouse, P. G. Snadné peníze
18307
Wodehouse, P. G. Rajský plyn
POZVÁNKA
soukromá
„GALERIE U SENÍKU“
SOBOTA 26. 7. 2008
MŘÍČ u KŘEMŽE
12.00
ZAHÁJENÍ VÝSTAVY FOTOGRAFIÍ
Sušický dětský sbor
(SDS)
S
borové zpívání v Sušici má dlouholetou tradici. Zpěvácký
spolek (původně výhradně mužský) „Svatý Václav“ vznikl
již v roce 1860. Dětský sborový zpěv na své založení čekal
dalších 109 let. V roce 1969 založil Josef Baierl „Sušický
dětský sbor - SDS“ jako školní sbor při ZDŠ Nejedlého
v Sušici. Během následujících let byly založeny také
přípravky sboru.
Dnes má sbor tři přípravná oddělení (Broučci, Sluníčka,
Včelky) a oddělení koncertní - Hlavní sbor. Specialitou SDS
jsou choreografická ztvárnění sborových kusů. Nejúspěšnější
byla choreografie Otvírání studánek (B. Martinů). Hlavní
sbor vystupuje jako jednolité těleso, ale svůj program mají
obvykle také jeho jednotlivé skupiny - Nováčci, Dívčí sbor,
Chlapecký sbor.
Největším úspěchem novodobé historie sboru bylo první
místo na Sligo choral festival v Irsku na podzim 2007. Část
přípravy na tuto mezinárodní soutěž absolvovali zpěváci na
loňském soustředění v Podkletí a svou práci předvedli na
koncertě ve Křemži.
Letošní koncertní vystoupení se koná 8. srpna 2008 od
18:00, v sále Radnice Křemže. Zpěváci by měli mimo jiné
předvést část dětské opery Ferda mravenec, kterou bude
Sušický dětský sbor (tentokrát už celou) premiérovat na
40. výročí založení sboru v Sušici na konci dubna 2009.
Veřejnost je srdečně zvána, vstupné je dobrovolné.
Za sušický dětský sbor Jan Pelech,
sbormistr
ČLENŮ FOTOKLUBU ČESKÝ KRUMLOV
19.00
VYSTOUPENÍ C+W SKUPINY
COBYDUP Z PLZNĚ
22.00
PROMÍTÁNÍ FILMŮ Z DOB
AGROFILMU JZD KŘEMŽE
Na závěr pro zájemce promítání současných filmů:
„Očarované kameny“
„Čmelák“
Vstup volný.
Z DŮVODU
REKONSTRUKCE
BUDE
KNIHOVNA
MĚSTYSE KŘEMŽE
14. 7. - 14. 9. 2008
ZAVŘENA
KŘEMEŽSKO
strana 11
Fotbalisté Sokola Křemže v červnu 2008
Oblastní I. B třída
23. kolo: Křemže – Římov 3:2 (2:2). Křemežští do
souboje se zachraňujícím se soupeřem nastoupili bez opor
Edelmana a brankáře Linhy, kterého mezi tyčemi zastoupil
po delší pauze se vracející matador Ševčík. Ten ale neměl
příliš práce. Až po půlhodině fotbalového podprůměru
přišel zajímavý závěr půle. Nejprve v 34. minutě domácí
otevřeli skóre, když centr K. Rolníka z levé strany pustil
Bartoš za sebe na Štindla, který tváří v tvář Bartizalovi
nezaváhal – 1:0. Jenomže hosté už za dvě minuty trefou
Šafránka srovnali a ve 41. minutě z dalšího brejku po
ukázkovém vyšachování domácí obrany dokonce gólem
Mesároše otočili na 1:2. Naštěstí domácí v poslední minutě
půle dali gól do šatny. Tentokrát zprava pronikl znovu
K. Rolník, zpětnou přihrávkou našel Štindla, který z voleje
dal na 2:2. Ve druhé půli měli Křemežští velkou převahu, ale
dlouho bez efektu. Rozhodnutí padlo až deset minut před
koncem. Po křídle utekl s chutí hrající Štindl, z úhlu propálil
vybíhajícího Bartizala, završil svůj hattrick a rozhodl o tom,
že všechny body zůstaly doma – 3:2 (pozn. – byla to už třetí
vítězná trefa křemežského univerzála z posledních šesti
zápasů). Sestava Křemže: Ševčík – Brabec, Matoušek,
Filip, Chaloupka – L. Rolník, K. Rolník, Chromý, Bartoš –
Štindl (89. Novák), P. Kouba (65. Anderle).
24. kolo: H. Planá – Křemže 1:1 (0:0). V první půli derby
měli více ze hry domácí, ale do vyložené šance se nedostali,
a tak se šlo do kabin za bezbrankového stavu. Od 53.
minuty se hostům naskytla možnost přesilovky, když byl za
udeření L. Rolníka vyloučen Gajdoš. Nad Lipnem se poté
strhla bouřka a za průtrže mračen přišel zajímavý závěr.
Nejprve domácí v 79. minutě otevřeli skóre, když Linha
vyrazil prudký centr jen do Filipa a hrající domácí trenér
Kastenmajer zblízka doklepl na 1:0. Už tradiční remíza
v soubojích těchto okresních rivalů (z posledních šesti zápasů
se body 5x dělily) se zrodila v 83. minutě, kdy sražený centr
Edelmana pohotově poslal pod břevno domácí svatyně
K. Rolník – 1:1. Sestava Křemže: Linha – Chaloupka, Filip,
Brabec, Stráský – L. Rolník, Edelman, Chromý, Š. Opekar
(73. Mandát) – Anderle (46. Klinkl), K. Rolník.
25. kolo: Křemže – Čtyři Dvory B 2:4 (1:0). Křemežští začali
v brance opět s matadorem Ševčíkem, který mezi tyčemi
zaskočil za absentujícího Linhu. V bezstarostné dopolední
partii zaujal v první půli snad jen vedoucí gól domácích, ale
ten stál za to. Ve 20. minutě zahrával Matoušek z dobrých
čtyřiceti metrů trestný kop a bombou překvapil brankáře
Končoka – 1:0. Pět minut po pauze měl pojistku na noze
Štindl, ale při samostatném nájezdu jen ranou do obličeje
na chvíli knokautoval hostujícího brankáře. Pak ale domácí
zcela vypadli z konceptu a během deseti minut nechali
hosty rozhodnout. Střela Jircháře ještě skončila na tyči, ale
další nedorozumění domácí obrany už Sýkora potrestal.
Pak se trefili ještě Daněk, Píša a znovu Daněk z penalty za
faul Brabce. Domácí stačili už jen čtvrt hodiny před koncem
korigovat proměněnou desítkou Matouška za sražení
K. Rolníka – 2:4. Sestava Křemže: Ševčík – Stráský (62.
Šulc), Matoušek, Filip, Chaloupka – L. Rolník, Edelman
(21. Novák – 69. P. Kouba), Chromý, Štindl – K. Rolník,
Brabec.
Poslední 26. kolo: Frymburk – Křemže 2:2 (2:2). Na hřišti
jasného postupujícího nastoupili Křemežští opět bez brankáře
Linhy i další opory – zraněného Edelmana. Už z prvního
útoku ve 2. minutě vybojovali domácí roh, centr prolétl až
k neobsazenému Andrejcovi, který hlavou pohodlně otevřel
strana 12
V počtu branek za první tým a rezervu se klubovým králem kanonýrů za
sezonu 07/08 stal Václav Anderle (na snímku vpravo), který nastřílel celkem
15 gólů a v součtu má už na kontě 216 branek v křemežském dresu. Je
tak už v těsném závěsu za historicky nejúspěšnějším kanonýrem oddílu
Václavem Novákem, který má aktuálně po této sezoně v kolonce uveden
počet 220.
skóre – 1:0. Jenomže už po deseti minutách hry měli navrch
hosté. Nejprve v 6. minutě obral Bartoš u rohového praporku
o míč Račáka, před brankou našel Štindla, který do prázdné
srovnal na 1:1. Za další čtyři minuty pak Brabec z trestného
kopu ze 30 metrů překvapil Vítka a otočil na 1:2. Hra se pak
uklidnila. Domácí srovnali po půlhodině hry, kdy po centru
Skípaly opět trestuhodně volný Andrejco zblízka doklepával
na 2:2. O chvíli později ještě Micák nastřelil z úhlu břevno,
ale tím bylo prakticky po fotbale. V jen průměrném zápase
pak měli po obrátce k výhře blíže hosté. Ti se nejprve zlobili
v 60. minutě, když sudí neviděl penaltový zákrok na
pronikajícího Štindla. Sedm minut před koncem pak už
hosté po tečované střele Nováka zvedali ruce, ale Vítek
zázračně vyškrábl na roh a nepovolil přerušení více než tři
roky dlouhé domácí série Frymburských bez prohry (pozn.
– naposledy hráči Šumavy vyšli doma naprázdno v dubnu
2005 právě v derby s Křemží). Sestava Křemže: Ševčík –
Novák, Filip, Brabec, Stráský – L. Rolník, Chromý, P. Kouba
(85. Mandát), Bartoš – Štindl (89. Stejskal), K. Rolník.
Bilance áčka v sezoně 2007/08:
První tým mužů Sokola Křemže obsadil v konečné tabulce
čtrnáctičlenné A skupiny oblastní I. B třídy solidní deváté
pořadí, čímž zopakoval loňské umístění. Křemežští z
šestadvaceti zápasů nasbírali 35 bodů (loni 32), když
9x vyhráli, 8x remizovali (pozn. – stejně jako loni jsou
remízovým králem skupiny) a 9x prohráli. Dosáhli celkového
mírně pasivního skóre v poměru 38:40. Nejlepším střelcem
KŘEMEŽSKO
áčka se po výborném jaru stal Pavel Štindl, který nasázel do
sítě soupeřů 8 branek (z toho 7 v jarních odvetách). Další
branky áčka: 7 – Matoušek, 4 – M. Chromý, Anderle, 3 –
Edelman, Novák, L. Rolník, 2 – K. Rolník, 1 – P. Kouba,
Filip, Š. Opekar, Brabec.
Okresní soutěž muži
21. kolo: V. Brod B – Křemže B 4:1 (0:1), za hosty:
Stejskal.
22. kolo: Křemže B – Benešov 4:1 předehráno.
Bilance béčka 07/08:
Rezervní tým Křemže v desetičlenné okresní soutěži
vybojoval výsledné velmi dobré čtvrté pořadí, čímž si oproti
loňsku o jedno místo v konečném účtování polepšil. Béčko
v osmnácti zápasech nasbíralo 31 bodů (loni 32), když 9x
zvítězilo, 4x remizovalo a 5x odešlo ze hřiště poraženo.
Dosažené skóre je vysoce aktivní, a to v poměru 58:32.
Kanonýrem týmu se v této sezoně stal Václav Anderle, který
dal za béčko 11 gólů. Další branky: 9 – P. Kouba, 8 – Klinkl,
Stejskal, 6 – Šulc, 4 – M. Opekar, 3 – Novák, 2 – Neuberg,
Čižmar, Schuster, J. Chromý, 1 – J. Stráský, Benda, Štindl
(pozn. – započteny jsou i branky z anulovaného zápasu se
Zdíky, které po podzimu ze soutěže odstoupily).
Okresní přebor žáci
Naši nejmenší – tým žáků – pod vedením trenérského
triumvirátu L. Rolník, Čižmar, J. Reitinger ml. obsadili
v sedmičlenné skupině B okresního přeboru výsledné
4. místo, když dosáhli bilance pěti výher, jedné remízy
a šesti porážek (skóre 28:34).
Text a foto: Karel Vosika
Dětský šachový turnaj
7. června-Krasetín-U Lišků. Bylo hezké slunečné počasí
a dětem se venku líbilo. Začala se hrát simultánka pod
slunečníky. Na terasu pražilo slunce a teplota se pohybovala
mezi 30 – 40°C. František Korostenski měl velmi ztížené
podmínky. Brodil se mezi dvěma stoly dětí hlubokou
rozpálenou vrstvou křemínků. Stejně jako znáte plážový
volejbal, zde byly položeny základy zcela novému sportu,
a tím jsou „plážové šachy“. Po simultánce začal vlastní
turnaj. Sedm věcných cen v hodnotě 1.600,- Kč (šachy, hry,
hlavolamy) do turnaje věnovala paní Ing. Eliška Richtrová
WGM (ELO 2282) mezinárodní velmistr. Osmou cenu
pěknou šachovou knihu přinesl dětem pan Korostenski.
Pořadí: 1. Matěj Vačkář, 2. Lukáš Dolanský, 3. Lukáš
Martinovský, 4. Noor van Horik, 5. Martin Dobrovodský,
6. Adam Novák, 7. Steffie van Horik, 8. Hanička Kováčová.
Vyhráli všichni, proto každý získal cenu. Akce se vydařila
a většina účastníků přijde i v příštím roce.
-wjFoto: Hůlka, Dolanský
Gambit Petra Voka 2008
14. června
Český Krumlov - Restaurace Plešivec.
V kategorii A zvítězila dvojice Martin Cuhra a Miroslav
Vacek 13,5 bodu, vítězství v kategorii B získala dvojice
Bohumír Frčka a Jan Německý 9,5 bodu. Nejlepší dva
jednotlivci Lacina Adolf a František Korostenski, oba
7,5 bodu.
Prázdninový
provoz
Na přání maminek bude klub Křemílek
opět otevřen
i během letních prázdnin.
Schůzky jsou každý čtvrtek
od 9.00 do 11.30.
Přijďte si pohrát!
KŘEMEŽSKO
strana 13
Osmičky v dějinách 20. století - 1. pokračování
ÚNOR 1948
Poválečná republika se představila v r. 1945 jako svého
druhu nacionálně socialistický stát, v němž se uskutečnilo
rozsáhlé znárodnění 60 % veškeré průmyslové výroby,
vyvlastnění půdy a odsun Němců a Maďarů. Během
10 měsíců po válce vzrostl počet členů KSČ z 27 tisíc na
víc jak 1 milion. Volby v květnu 1946 v českých zemích
vyhrála KSČ s 40,2 % před národními socialisty, lidovci a
sociálními demokraty. Zpívat ódy na maršála Stalina, našeho
osvoboditele, bylo v módě po smutných zkušenostech
z r. 1938 i u prezidenta Beneše.
Znárodněný průmysl však ztrácel tempo, v létě 1947
nás postihlo velké sucho, odsunem ubyly pracovní síly,
zásobování vázlo, rozšířila se šmelina. Komunisté už
věděli, že rozdali všechno k uspokojení vrstev potřebných
k prosazení revolučních změn a že volby v r. 1948 už
nemusí vyhrát. Gottwald s ministrem vnitra Noskem vyvolali
vládní krizi usnadněnou neobratným postupem zbývajících
stran a demisí 12 ministrů, které navrhli doplnit svými lidmi.
K úspěchu potřebovali jen „hlas lidu“ a souhlas Beneše.
S jejich postupem se ztotožnilo 5327 rezolucí a jen 150
bylo proti. 25. února 1948 tehdy už nemocný Beneš návrh
na doplnění vlády podepsal. Omezená demokracie v
Československu skončila, milicionáři se mohli vydat na
vítězný pochod.
Samozřejmě nové změny nenechaly na sebe dlouho čekat
ani u nás v Křemži. Byl vytvořen akční výbor a doplněn
MNV. Bližší informace je možné získat z publikace „40 let
budování obce Kremže”, vydané v roce 1984.
Z kronik obce vybral František Sarauer
Jak loučejská třezalka pokořila moderní lékařskou vědu
M
oje maminka se dožila požehnaného věku osmdesáti
sedmi let. A nebýt banální záležitosti, pádu na
umělohmotném linoleu v kuchyni, zlomeném krčku
a následnému zápalu plic, asi by dodržela slib, že s ní
oslavíme stovku.
O mnoho let předtím, v období normalizace, měla jeden ze
svých pádů a ošklivě si poškodila vazy v koleně. Sanitka ji
odvezla do rakovnické nemocnice.
Těsně předtím se v naší nemocnici objevil nový pan primář.
V osmašedesátém roce, kdy Pražské jaro plnilo první
stránky i těch nejprestižnějších světových novin se dohodl
s ostatními spolužáky v VUMLu, tedy Večerní univerzity
marxismu-leninismu, že navzdory osnovám zmíněné
instituce je socialismus s lidskou tváří jedinou možnou
cestou, a tak houfně zahodili stranické legitimace a stranické
odznaky na klopě nahradili smaltovanými výkřiky typu Jsme
s vámi, buďte s námi! Jenže Velký bratr nám pomocí tanků
připomněl, kde je naše místo a pan primář, kterému se
na rozdíl od mnoha jiných kolegů už nepodařilo najít ani
rudou legitku ani pavouka, tak se přezdívalo stranickému
odznaku, jediné, co mu zbylo, co nezapomněl, byl pozdrav
Čest práci!, zkráceně Čest, ale to bylo na post primáře
prominentní pražské nemocnice, na který už se třásli mladší
a politicky prozíravější asistenti, málo. Ale zase měl kliku
v tom, že ho nepřeložili někam do pohraničí, kde by jako
obvoďák měl dost času se kochat, jako pan Hrušínský v tom
kultovním filmu. Mezi jeho pacienty patřili světově proslulí
čeští sportovci, sám jsem tu viděl medailemi ověnčené
sourozenecké krasobruslaře, samo, že na jednolůžkáči
s televizí. Ti slavní reprezentanti se zřejmě přimluvili,
měli dost známých v Ústředním výboru ČSTV a potažmo
v jiných ústředních výborech a kromě toho, v Rakovníku jste
z Prahy za hoďku, kdežto do Kašperských hor, například,
byste tehdy jeli půl dne.
Pan primář byl ras, na pacienty i na personál svým tuřím
hlasem seřval na místě jak prvního asistenta, tak sestřičky
strana 14
nebo dokonce uklízečky, a to bylo co říct. A samo, že měl tu
profesní deformaci chirurgů, řezat, řezat, řezat.
Všechny tři sestry, tedy moje maminka Terča, teta Eva i teta
Albína, bylinky hojně používaly. Teta Eva míchala roztodivné
čaje z listů ostružiny, maliní a lesních jahod, květů hluchavek
i listů jitrocele, teta Albína zas tu slavnou mast z květu
bodláku a maminka nedala dopustit na třezalku. Sušila ji
o prázdninách u strejdy na půdě a těsně předtím, než jsme
odjížděli domů, donesli jsme na křemežskou poštu obrovský
balík se sušenou třezalkou a odeslali na rakovnickou
adresu. Doma pak maminka koupila ten nejlepší stolní
olej, co byl k mání a do láhve se širokým hrdlem nasypala
několik hrstí sušených květů, zalila olejem, převázala
celofánem a postavila v kuchyni na světlé místo. A co mě
vždycky zaskočilo bylo to, že i když květy třezalky byly žlutooranžové, tak po třech až čtyřech týdnech byla v láhvi temně
rubínově zabarvená kapalina.
A byla skutečně léčivá, žádné placebo, varianta na biblické
vstaň a choď, víra tvá tě uzdravila, odřeniny, řezné rány
i spáleniny se hojily lepší než po penicilinovým zásypu.
Pro třezalkový olej si chodili lidé i ze vzdálených končin
Rakovníka, a tak se zásoby třezalky musely doplňovat
i z místních zdrojů. Táta vyrazil s kolem do okolí, měl už
svoje místa a vracíval se plátěnými taškami, naplněnými
k prasknutí natrhanou třezalkou. A celá naše půda, dnes
přestavěná na obytné prostory, byla provoněná sušícími se
bylinkami.
Kromě prominentních sportovců reprezentantů se
v nemocnici před koncem semestru objevovaly i skupiny
mediků z vyšších ročníků a pan primář se rád předvedl,
že špičková medicína se dá dělat i v okresním špitálu, že
nezáleží na jehle, ale na krejčím. A právě v takovém období
se maminka se svým zraněným kolenem dostala do naší
nemocnice. Byla dvojnásob velká vizita, tedy v tom smyslu,
že pan primář kromě rutinních úkonů a zpovídání pacientů
KŘEMEŽSKO
předběžně určoval, jaké metody léčby se u pacienta v
následujících dnech použijí. V rámci zápočtů na zkoušky pak
měli medici určit diagnózu a sami navrhnout, jak by pacienta
léčili.Tedy vizita jak hrom, krom rutinní suity, skládající se
z prvního sekundáře, asistentů a vrchní sestry i početná
skupina pražských mediků.
Pan primář, ve výjimečně dobrém rozmaru, protože
přítomnost krásných studentek mu dělala dobře, ale kterýmu
pak chlapovi v tom věku ne, a že jako: „Paní Mašková, co
byste říkala tomu, že bychom to po neděli odoperovali?“
Což byl tehdy módní výraz, který přetrval do dneška. „Ale
to nebude zapotřebí,“ povídá maminka, „pusťte mě domů,
a já už si to vyléčím sama, mám na to takovej speciální
lék.“ To pana primáře trošku zaskočilo. Ale jen trošku,
trošinku. Rozhlédl se po zbožně naslouchajících studentech
a zejména studentkách, trošku se i jako naparoval, ale to
už tak stárnoucí pánové v přítomnosti krásnejch mladejch
holek dělají: „Tak nám tedy povězte, co to je za zázračný lék,
který vás zase postaví na nohy.“ A samo, že si myslel, že asi
má maminka někoho známého v zahraničí, čekal nějakou
prominentní farmaceutickou firmu, Cibu ze Švýcar, Bayera
z Německa nebo aspoň Gedeona Richtera z Maďárie, ale
maminka pravila prostě: „Mám doma třezalku, třezalkovej
olej.“ Vážnost okamžiku i doprovodné suity začínala být
vážně ohrožena.
Ale pan primář byl borec. Zahrál to bravurně do autu. Odešel
z bojiště se ctí. „To se nedá nic dělat, milá paní Mašková,
povídá, každý máme svoje léčebné metody.“ „Sestro,“
obrátil se k vrchní, „napište paní Maškové propouštěcí
papíry.“ Pokynul suitě k odchodu, ale maminka zavolala:
„Pane primáři,“ a když se otočil, takhle prstíčkem si ho
přivolala zpátky, jako že mu chce něco moc důležitého
sdělit. Podíval se po už znovu zbožně naslouchajících
studentkách a jak byl toho dne mimořádně dobře naložen,
udělal i několik symbolických kroků zpátky do pokoje.
A s ním i celý doprovod.
„Třezalka, pane primáři, roste všude, ale nejlepší, co může
bejt, ta roste na pláních v Loučeji.“ „A kde je,“ povídá pan
primář, „ta Loučej?“
„No přeci pod Kletí, nedaleko Krumlova, spíš blíž ke
Křemži.“
„Tak tedy třezalka z Loučeje,“ na to pan primář, „budu si to
pamatovat.“
„A vy, kolegyně a kolegové,“ obrátil se k ohromenému
doprovodu, z nichž mnozí předstírali, že si zavazují tkaničku
na bílých pantoflích, aby nebylo vidět, že mají pusu od ucha
k uchu, „si to laskavě zapište, že kdybyste se někdy ocitli v
nouzi, kdybyste byli s lékařskou vědou v koncích a nevěděli,
jak dál, stačí si zajet do Loučeje, na pláně, pro třezalku. Je
to pod Kletí, nedaleko Krumlova, spíš blíž ke Křemži.“
- AM –
MEZINÁRODNÍ JIHOČESKÝ HUDEBNÍ FESTIVAL
Koncertů v sále Radnice ve Křemži se koná do roka
několik. Zásluhou místní pobočky ZUŠ, Českobudějovické
konzervatoře i univerzity mají Křemežšťáci nezvykle bohatou
nabídku skvělých hudebních vystoupení.
Ale celý festival – to tu ještě nebylo. A hned mezinárodní…
Když přišla Marta Vávrová-Vašíčková s tímto nápadem,
řeklo si pár dalších nadšenců, že ji podpoří. Bylo proto
založeno občanské sdružení, kterému se podařilo získat
podporu z grantů i od místních sponzorů. Festival byl ještě
rozšířen o výstavu tří umělců (MUDr. P. Vandas, M. Bürger,
J. Buriová) .
Všechny koncerty ve Křemži, ale také ve Zlaté Koruně,
Kardanově Řečici a v Brloze své posluchače nezklamaly –
pozvaní umělci byli opravdovými mistry. O to více si ceníme
vystoupení místních umělců, kteří se těmto profesionálům
naprosto vyrovnali: o kvalitě hlasu Marty Vávrové-Vašíčkové
KŘEMEŽSKO
strana 15
není potřeba někoho přesvědčovat, Sbor od sv. Michaela
pod vedením Olgy Thamové známe často jen z vánočních
a velikonočních vystoupení – tentokrát se představil v hlavním
odpoledním programu a bylo to vystoupení nádherné. Po
něm však nastoupil Krumbrumchór pod vedením sbormistra
Lukáše Holce, a to byl další trumf v celém programu. Lidová
píseň je všude doma – tu moravskou nám zahrála cimbálová
muzika Jožky Kubíka – a určitě udělala všem přítomným
dobrou náladu.
Vynikající klavírista Christian Kälberer (Berlín) zahrál na
křídle Beethovena a Dvořáka. Také koncert Barokního tria
(Brno/Holandsko) v Kardanově Řečici byl pohlazením pro
duši. Cembalistka Barbara Maria Willi přednesla nádherný
koncert v Brloze a druhý den po mši zahrála krátce na
varhany i v křemežském kostele.
Závěrečný koncert festivalu patřil našemu přednímu
souboru – vystoupila zde Musica Bohemica pod vedením
Jaroslava Krčka. Kdo přišel, nejen že nelitoval, ale jak je
s Musicou Bohemicou zvykem – radostně si zazpíval, třeba
tu písničku Ze Zlaté Koruny... Největší kompliment nám
udělil Jaroslav Krček: „V sále s takovou akustikou je radost
hrát a zpívat…“
První ročník festivalu skončil a byl opravdu skvostný.
–CIJ–
DIXIELAND NA RADNICI
Přestože si uvědomuji, že v kraji, kde nejoblíbenější kapelou
jsou Babouci, se nenajde mnoho příznivců dixielandu –
jednoho ze stylů jazzové hudby, pokusím se tuto muziku
několika větami přiblížit a snad čtenáře našeho měsíčníku i
přilákat k bližšímu seznámení.
Na začátku, to znamená na přelomu 19. a 20. století, byla
takto označována bělošská jazzová hudba hraná v New
Orleansu na jiho USA. Později se rozšířila i do dalších míst
v Americe (zejména Chicaga a New Yorku) a po celém
světě. Je zajímavé, že u nás její rozvoj nastal zejména
po 2. světové válce zásluhou australské kapely Graeme
Bella, která účinkovala na Světovém festivalu demokratické
mládeže a studentstva v Praze.
Dixielandové orchestry mají základní obsazení trubka,
klarinet, trombon a rytmika (banjo nebo piano, basa nebo
tuba, bicí). Metodické nástroje posiluje často tenor saxofon,
rytmiku kytara, uplatňuje se i zpěv. Stylově ovlivnila dixieland
zejména swingová hudba 30. a 40. let minulého století.
Dneska hrají dixieland muzikanti staří i mladí, profesionálové
i amatéři, bílí i barevní po celém světě. Některé soubory se
snaží o projev co nejvíce se přibližující historickému, hrají
podle starých úprav a používají staré nástroje, jiné prezentují
technický pokrok v nástrojích i jejich ovládání a pořizují nové
úpravy, až jsou někdy k nerozeznání od původních skladeb.
Všichni muzikanti však chtějí své posluchače zaujmout
a zprostředkovat jim radost z této pěkné a zajímavé muziky.
-JM-
Zveme všechny příznivce dixielandu a swingu na vystoupení nové kapely
DIXIE OUTSIDERS CB
v úterý, 15. 7. 2008 od 20:00 hodin v sále Radnice ve Křemži.
Pozvání na zájezd zahrádkářu
Křemežští zahrádkáři pořádají dne 2. srpna 2008 – sobota – zájezd do Telče na
výstavu květin s prohlídkou zámku a města, do Slavonic a na hrad Landštejn.
Zveme všechny zájemce, odjezd je ráno 2. 8. 2008 v 7:00 hodin z Chlumu a z Křemže.
Ceny jsou: pro členy 150,- Kč, nečlenové 250,- Kč, děti do 15 let 100,- Kč, do 6 let zdarma.
Závazné přihlášky u pana ing. Štibice, tel. č. 732 722 579, nebo pí Dudová,
tel. č. 380 741 032 Loučej, pí Mikešová Chlum.
Předpokládaný návrat asi v 19:00 – 19:30 hodin.
Platbu za zájezd je třeba učinit předem při závazném přihlášení.
strana 16
KŘEMEŽSKO
FARNÍ OSADA KŘEMŽE V ČECHÁCH
– pokračování –
Farní chrám Páně v Křemži
Uprostřed náměstí, na němž lípy v několika řadách vysázeny
jsou, vypíná se farní chrám Páně, zasvěcený sv. Michalu
arch.
Kdy tento postaven byl a při něm fara zřízena, nemožno
na jisto určiti pro nedostatek starých pramenů. Jisto však
jest, že kostel tento stával již koncem 13. století – nedáť se
nikterak mysliti, aby krajina zdejší, v níž tolik samostatných
statků a sídel panských se nalézalo, byla úplně bez chrámu
Páně. R. 1351 připomíná se již plebán čili farář Dětrich
(Theodoricus). Fara zdejší uvádí se v seznamech z r. 1384,
dle nichž odevzdával se papežský desátek, pode jménem
fary Chlumské a zdejší farář platiti musel 15 grošů půlletního
desátku. Desátek ten určován byl dle příjmů farních
a stejně veliký jako zdejší fara desátek platily fary Boršovská,
Chvalšinská, v Blánském a Benešově. Dle této musely býti
příjmy zdejší fary v dobách tehdejších dosti veliké; vždyť
Č. Krumlovská fara odváděla jen 50 grošů půlletního desátku
Presbyterium vystavěno bylo za vlády pánů Dubenských
z Chlumu. Jak o tom svědčí znak rodiny této v presbyteriu
nakreslený. Loď kostelní r. 1557 od Jana Častolara z Dlouhé
Vsi, dědice a nástupce pánů Dubenských, nejspíše pro malý
prostor rozšířena byla.
Když však nekatolictví hojně zde se ujalo, vypuzení byli
katolíci z farního kostela a vykázán jim dle starého podání
ku bohoslužbě hřbitovní kostel sv. Voršily r. 1557 postavený.
Farní chrám Páně zažil po celou dobu svého trvání různých
oprav. V poslední době svatyně tato sešla a hrozila
spadnutím, takže strop podepřen býti musel. Z příčiny té
nemohla zde r. 1887 generální biskupská visitace býti
odbývána a osada zdejší do blízké Zlatá Koruny odebrati
se musela.
Proto starali se zdejší duchovní správcové, aby svatyně
žádoucí opravy došla. Když v poslední době se vší určitostí
mělo se ku opravě přikročiti, seznalo se, že oprava by příliš
mnoho stála, a proto ujednáno postaviti úplně novou svatyni.
Presbyterium ze starého kostela kvůli své gotické klenbě
bylo zachováno. Útraty touto stavbou vzešlé uhraženy byly
jednak dary, jednak sbírkami mimoosadními, hlavně však
200 % přirážkou mezi osadníky zdejšími
Kostel čistě gotický má podobu obdélníku od východu
k západu položeného. Hlavní vchod na straně západní má
nad sebou vysokou věž, v níž tři zvony visí, aby zbožný lid ku
bohoslužbě svolávaly. Na věži té umístěny jsou nové hodiny,
které proti východu, severu, západu a jihu čas ukazují.
Nad samým vchodem postavena jest pod věží kobka a za
ní kruchta s novými varhanami dobře sladěnými v ceně
2.800 zlatých. Vedlejší strany svatyně opatřeny jsou po pěti
dosti vysokých gotických oknech, která dostatečné světlo
do svatyně vpouštějí. Pod třetím oknem po každé straně
nalézá se vedlejší vchod. Presbyterium, stará to stavba, jest
nižší ostatní budovy a opatřeno jest pěknou vížkou plechem
pobitou se zvonem. K němu těsně přiléhá sakristie proti
severu ležící. Z obou stran v presbyteriu postavena jsou
oratoria.
Celá svatyně pokryta jest taškami, věž břidlicí, sakristie
plechem. Vnitřní zařízení a ozdobení chrámu Páně odpovídá
úplně zevnějšku svatyně, Hlavní oltář, svatému archanděli
Michalu zasvěcený, jest znamenitá práce a darován byl od
J. Jasnosti Jana Adolfa, knížete ze Švarcenberku, vévody
Č. Krumlovského, spolu i patrona kostela zdejšího. Obraz
světce toho maloval akademický malíř Rudolf Vácha
z Hluboké za 400 zlatých. A truhlářskou práci na oltáři tam
obstarala továrna Schinkova z Č. Krumlova za 980 zlatých
60 krejcarů.
Postranní oltáře a sice na pravé či evangelní straně oltář
Bolestné Panny Marie, po druhé straně oltář sv. Anny jsou
cenné. Oba obrazy pro tyto oltáře maloval Bedřich Kamarýt,
zasloužilý děkan a známý horlivý vlastenec v Deštné.
Práci truhlářskou obstaral Martin Kabrda, truhlář v Písku,
pozlacovačskou pak Ludvík Tilp z Prachatic. Oba tyto
oltáře daroval zdejší svatyni arciděkan a infulovaný praelat
Č. Krumlovský Monsignore Jan Bakula, s. Sv. papeže Lva
XIII. Praelat domácí, čestný kaplan basiliky Lauretanské v
Itálii, Božího hrobu Jeruzalémského komandér, biskupský
střídník atd., čestný měšťan Křemžský, který již po 52 léta
blahodárně na vinici Páně působí, záslužným křížem od
Jeho Veličenstva jsa ozdoben.
- pokračování příště -
Poděkování
Touto cestou chceme poděkovat paní Velíškové, učitelce 1. třídy základní školy v Křemži, za
upřímný zájem o zdraví naší dcery při jejím náhlém onemocnění. Ceníme si její laskavosti a ochoty,
s kterou podpořila naši víru v její uzdravení. Naše dcera radostně přijímala každé její přítomnosti ať
v nemocnici nebo v domácím ošetření a v současné době se těší na opětovné shledání se všemi
svými spolužáky i třídní paní učitelkou.
V úctě k ní s velkým poděkováním
rodina Matouškova z Křemže
KŘEMEŽSKO
strana 17
ZÁLOHA
NA VODNÉ A STOČNÉ
se vybírá ve dnech
středa až pátek:
CENA ŽETONU
ZA ODVOZ POPELNICE:
Žlutý žeton - 55,- Kč
Oranžový žeton - 70,- Kč
Zelený žeton
- 80,- Kč
ČERVENEC: SRPEN:
ZÁŘÍ:
ŘÍJEN:
LISTOPAD: PROSINEC: Tímto opravujeme chybný údaj
v minulém Křemežsku.
Omlouváme se.
09. – 11. 07. 2008
13. – 15. 08. 2008
10. – 12. 09. 2008
15. – 17. 10. 2008
12. – 14. 11. 2008
10. – 12. 12. 2008
Středa: 12:30 – 17:00 h, čtvrtek: 12:30 –
16:30 h, pátek: 12:30 – 14:30 h - v přízemí
Radnice Křemže, č. dveří 11.
Služby městyse Křemže
přijmou řidiče
nákladního automobilu.
Znalost oboru elektrikář výhodou.
736 672 410, p. Cipín
vítání občánků
Ve středu 23. června 2008 se v našem městysu konalo slavnostní vítání nových občánků. Zúčastnilo se 8 dětí se svými
rodiči a to 4 chlapci a 4 děvčata.
Slavnostní atmosféru vytvořily děti z MŠ Křemže pod vedením paní učitelky Vejvodové a paní učitelky Touškové. Poté
pozvané děti přivítal starosta obce pan Ing. Josef Troup.
Fotografie z vítání občánků si rodiče mohou vyzvednout na matrice ÚM.
Dana Bartošová
matrikářka ÚM
strana 18
KŘEMEŽSKO
PRODEJNA
„ELIŠKA“
dětské a kojenecké zboží
Matyáš BARTOŠ
Mříč – 11. 06. 2008
Patrik VORÁČEK
Křemže – 22. 06. 2008
zahájí prodej v nově otevřeném obchodě,
ve Spojovací ulici (naproti Policie ve Křemži)
14. 7. 21008 v 9:00 hodin.
Těšíme se na vaši návštěvu!
Věra LITVANOVÁ
Mříč – 75 let
Růžena HODIÁNKOVÁ
Křemže – 75 let
Věra VOKURKOVÁ
Křemže – 75 let
Marie POSTLOVÁ
Chlum – 75 let
Marie JANKOVSKÁ
Křemže – 80 let
Marie KOPRNOVÁ
Mříč – 69 let
Bedřich KRÁKORA
Chlum – 53 let
Marie KOUBOVÁ
Mříč – 88 let
Marie PFEFRLOVÁ
Chmelná – 86 let
Ludmila SOUKUPOVÁ
Chlum – 82 let
Věra WINZIGOVÁ
Křemže – 61 let
KŘEMEŽSKO
strana 19
TANEČNÍ ZÁBAVA
POD LIPAMI
9. srpna 2008
ve Lhotce v 19:30 hod.
k tanci a poslechu hraje kapela
LUNA
KROUPY
Ve čtvrtek 3. 7. 2008 zasáhly náš městys kroupy, které dosahovaly velikosti až 2,5 cm.
strana 20
KŘEMEŽSKO
Další srovnávací foto
KŘEMEŽSKO
strana 21
Rovyna s.r.o.,
Rojšín 42,
382 03 Křemže
výroba rotačních
výsekových
nástrojů
hledá pracovníky
do výroby+CAD
pracoviště.
Vyžadujeme hlavně
manuální zručnost
a flexibilitu.
Vyučení v oboru
zámečník apod.
vítáno+středoškolské.
Nástup
možný ihned.
Informace
na tel. čísle:
380 745 315
( p .M. Zimmermannová).
www.rovyna.cz
strana 22
KŘEMEŽSKO
KŘEMEŽSKO
strana 23
inzerat:Layout 1
23.6.2008
13:11
Page 1
Uzávěrka:
strana 24
30. 6. 2008
www.posekany.cz
KŘEMEŽSKO

červenec 2008 - Městys Křemže

Transkript

Podobné dokumenty