červenec 2015

„Protože jsem poznal trýzeň žízně, chtěl bych vykopat studnu, ze které by mohli pít i jiní“ - E.T. Seton
STUDÁNKA
Každý, kdo pije tuto vodu, bude opět žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu dám já,
nebude žíznit navěky, a stane se v něm pramenem vody tryskající do věčného života - Jan 4,13-15
▌červenec 2015  č. 149 ▌
Vychází od března 2003
V
těchto
dnech
slavíme
slavnost
svatých
Cyrila
a
Metoděje. Co tito dva světci nám mohou v dnešní
době říct? V mešních textech je napsáno, že přišli
hlásat evangelium srozumitelným jazykem. A to je to
podstatné, co bychom si měli z jejich odkazu vzít.
Když přišli na velkou Moravu, tak už tady křesťanství
bylo. Oni nepřinesli něco nového, ale přinesli nový
způsob, jak evangelium předat svému okolí. A to je to,
co by pro nás mělo být přínosem. My žijeme také
v době, kdy vlastně křesťanství v okolí je. Je, i není:
říkáme si, že máme křesťanské základy, ale kolik lidí žije opravdu jako
křesťané? A na nás je, když jsme dostali ten dar víry, tak abychom
dokázali tak jako ti svatí věrozvěstové, Cyril a Metoděj, zvěstovat evangelium
srozumitelným jazykem, aby lidé, kteří jsou okolo nás, poznali lásku Boží, poznali Ježíše
Krista. A co to je ten srozumitelný jazyk? V dnešní době těch slov je až moc. Ve
sdělovacích prostředcích - v novinách. Především ten srozumitelný jazyk musí být to, že
žijeme podle své víry a že lidé vidí, že jsme stejní jako oni, a přesto jiní. Právě jiní svou
vírou a láskou k Pánu Bohu a k bližnímu. To je to srozumitelné hlásání evangelia.
✙ 5. 7. – Slavnost sv. Cyrila a Metoděje
P. Jiří Hladík, probošt litoměřické kapituly
❉ ❁ Mistr Jan Hus. Myslím, že jen málo Čechů a Moravanů, kteří by na
Mistra Jana Husa, jehož svátek slavíme, neměli svůj názor. A to je
dobře. K tomu nás Jan Hus vede – mít svůj názor. Abychom se nechali
druhými inspirovat, ale nepodlehli nátlaku skupiny. Za svou osobu mohu
říci, že jsem se s Janem Husem seznámila, když jsme se v mých šesti
letech přestěhovali do Brna a moji rodiče mne začali vodit na dětské
bohoslužby a následnou nedělní školu do Husova sboru v Králově Poli.
Tam jsem poprvé uslyšela Husova slova: Proto věrný křesťane: Hledej pravdu; slyš
pravdu; uč se pravdě; miluj pravdu; mluv pravdu; drž pravdu; braň pravdu až do smrti.
Tato slova na mne velmi zapůsobila, takže jsem se je naučila zpaměti. Na chodbě tam
také visel velký obraz Jana Husa na hořící hranici, jak sklání hlavu k prozářené postavě
Krista, který ho líbá na skráň. Takto vyjádřená realita života mně tenkrát děsila,
neodpovídala mé každodenní zkušenosti, a proto jsem jí při vší úctě k Husovi vnitřně
odmítala. Nicméně se prokázala jako pravdivá. Díky Bohu mně zatím nikdo neupálil, ale
různých horkých a pálivých konfrontací jsem si užila, jako ostatně každý člověk, dost a
dost. Do školy jsem chodila v době, kdy se brutální výpady komunistického systému
vůči jednotlivcům a určitým skupinám, začaly měnit ve frontální útok vymývání mozků,
počínaje školou. A v nesmlouvavé represi vůči všem, kdo se nehodlali úplně a naprosto
podrobit ateistické totalitě. Příklad Jana Husa mne tenkrát posiloval, když jsem se
zástupcem ředitele diskutovala na hodinách občanské výchovy o tom, co jsem znala od
své babičky, o osobnostech a životě za první republiky a samozřejmě o víře a vztahu
k Bohu. Je výrazem Boží milosti, že z celé třídy nevzali do SSM - Svazu socialistické
mládeže, jen mne a mou nejlepší kamarádku. Ale naopak jsme se obě dostaly na
gymnázium - tehdy střední všeobecně vzdělávací školu, a mohly bez problému
pokračovat na Vysoké. Olga na medicíně a já na teologii. Nechat se od Krista objímat a
políbit na skráni, jsem se pak v životě učila, jak to jen šlo. Ne že bych prožila něco až
příliš dramatického, ale víte jak to je: Rodina, duchovenská služba, politická situace,
vztahy s přáteli… Když chce být člověk věrný Kristu a sám sobě, tedy poslání, které od
Boha obdržel, vždycky je co řešit. A rozhodnout se člověk musí sám - na vlastní riziko.
Jan Hus se pro mne stal ikonou, tedy oknem, skrze které vidím Krista. Ukázal mi, že se
mám držet na cestě poznávání Krista, že se mohu mýlit a svůj názor na základě diskuze
s druhými korigovat. Ale to, o čem jsem se přesvědčila, tedy o čem jsem byla Kristem
přesvědčena, za tím si mám s láskou k Bohu i lidem věrně stát. A pak je i neúspěch
cestou vpřed. A trpět neznamená prohrávat.
Světluše Košíčková, duchovní Církve československé husitské, Proglas
Kdo jsem?
Autor: P. Gaston Courtois 1897–1970, záznam z Proglasu
▌Jsem
věčný Syn Otce, odlesk jeho božské slávy. Jsem nevyzpytatelný,
neprobádatelný, ale nikoliv nepoznatelný. Jsem nekonečný, ale ne cizinec. Čím více
mne kdo zná, tím více nových obzorů ve mně objevuje: Znát mne, znamená žít pravý
život ✙ Znát mne, znamená obohatit se pravým bohatstvím ✙ Znát mne, znamená znát
tajemství lásky a štěstí. Jsem začátek a konec všeho bytí. Jsem svrchovaná skutečnost
nad lidské pomyšlení, nad lidská slova a označení.
▌Myslíš,
že mně znáš, ale neznáš mne. Mé bohatství nekonečně přesahuje tvou
obrazotvornost. Ale čím více mně poznáš, tím více budeš chtít poznávat mně neustále.
Jsem především přítel, ten, který chtěl sdílet váš život, abyste mohli sdílet život jeho.
Ten, který chtěl přebývat mezi vámi, a učinit se chlebem vašich duší. Ten, který je tichý a
pokorný srdcem, trpělivě čeká, až ho zavoláte, aby vás prostoupil.
▌Jsem
přítel, který odpouští. Nikdo, kdo ke mně přichází se srdcem oddaným a plným
lítosti, není odmítnut. Odpouštím sedmdesátkrát sedmkrát. Jsem přítel, který dává.
Není pro mne větší radost než dávat. Protože respektuji vaši svobodnou vůli, udílím své
dary podle síly a naléhavosti vaší prosby. Jsem přítel, který dává. Co více mohu dát, než
co jsem dal? Svůj život, své Srdce, svou Krev, celé své lidství a celé své božství - sám
sebe, abyste mně nyní vlastnili zahaleného, a později zjeveného ve slávě. Jsem váš
Bůh, váš Pán, a stal jsem se vaším přítelem, vaší potravou.
▌
Jsem velmi zneuznaný. Tolik křesťanů mne špatně zná, a často mně znetvořuje nebo
zkresluje. Proto mně tak málo lidí zná.
Saulova zloba dovršena.
1 Sam
Saul mluvil svému synu Jonatanovi a svým dvořanům o tom,
že je třeba Davida zabít. Protože však Saulův syn Jonatan
Davida velmi miloval, sdělil mu to slovy: Můj otec Saul usiluje
tě zabít; prosím tě, měj se proto zítřejšího rána na pozoru!
Jdi se schovat a zůstávej v úkrytu. Já pak vyjdu a budu stát
vedle svého otce na poli, kde budeš, a budu o tobě mluvit svému otci. Uvidím, co je, a
oznámím ti to.
Jonatan tedy mluvil svému otci Saulovi o Davidovi dobře a řekl mu: Nechť se král
neprohřeší proti svému služebníku Davidovi! On se přece proti tobě neprovinil, ano, jeho
činnost je ti velmi užitečná. Vydal svůj život v nebezpečí, zabil Filišťana a Hospodin dopomohl skrze něho celému Izraeli k velkému vítězství. Sám jsi to viděl a měl jsi z toho
radost. Proč by ses tedy proti nevinné krvi prohřešoval tím, že pro nic za nic chceš dát
Davida zabít? Saul si dal od Jonatana říci a přísahal: Jakože je živ Hospodin, nebude
zabit! Potom Jonatan zavolal Davida, oznámil mu všechny ty věci a uvedl Davida k
Saulovi. Stál tedy v jeho službě jako dříve.
Když nastala zase válka, David vytáhl, bojoval proti Filišťanům a způsobil jim velikou
porážku, takže před ním utekli. Zlý duch posedl Saula, jak seděl ve svém domě s kopím
v ruce a David sám hrál na harfu. Saul se pokusil přibodnout Davida kopím ke stěně.
David však uhnul před Saulem a kopí udeřilo do stěny, aniž by ho poranilo. David se té
noci zachránil útěkem.
Benediktův odkaz - k v ý r o č í 8 8 . n a r o z e n i n
Svět na emeritního papeže Benedikta XVI. nezapomíná.
Nezapomínejme ani my na něj. Výběr z jeho myšlenek z
knihy Radost z víry.
Čím více člověk roste v pravdě o Bohu, tím zřetelněji
setrvává v jeho lásce, tím více je schopen být s Ježíšem, tím jasněji je opravdový a
také štědřejší vůči ostatním.
Na kříži je to sám Bůh, kdo žebrá o lásku svého tvora. On má žízeň po lásce každého
z nás.
Příroda je nám k dispozici ne jako hromada náhodně rozházených odpadků, nýbrž
jako dar od Stvořitele, který také určil její vnitřní uspořádání, aby ji mohl člověk
střežit a obdělávat.
Člověk byl stvořen pro vztah k Bohu, a proto Boha nutně potřebuje.
Pro Boha je srdce člověka, které mu odpovídá, důležitější než celý nesmírný
materiální kosmos, který nám umožňuje spatřit něco z nezměrné Boží velkoleposti.
Člověk má napodobovat Mariinu prostotu, pokornou a odvážnou víru, díky níž se stává
Božím příbytkem.
Vydávat svědectví živoucímu Bohu je naším společným úkolem, který máme
uskutečňovat v právě probíhajícím okamžiku.
Svátosti jsou vstupní branou k víře i k životu církve.
Ježíš stojí stále před Otcem a přimlouvá se za nás, také v této hodině je mezi námi a
chce nás vtáhnout do své modlitby.
Žízeň po nekonečnu je v člověku přítomna a nelze ji ničím vykořenit ani nahradit.
Existuje jen jeden Bůh, jenž je Stvořitelem nebe a země, a proto je také Bohem všech
lidí.
Bůh je skutečně Stvořitelem, může nám dát život navěky. Radost ze stvoření,
vděčnost za stvoření a odpovědnost za ně kráčejí společně ruku v ruce.
Pokud by byl člověk jen nahodilým produktem evoluce na nějakém odlehlém místě v
kosmu, pak by jeho život neměl žádný smysl.
Jedině služba bližnímu mi otvírá oči, abych byl schopen vnímat to, co Bůh dělá pro
mne, a to jak mne Bůh miluje.
Bůh učinil svět, aby existovalo nějaké místo, kde by on mohl rozdávat svou lásku a
odkud by mohla zaznívat láskyplná odpověď na tuto jeho lásku.
Pravou, velkou nadějí člověka, která obstojí při setkání s jakýmkoliv zklamáním, může
být jedině Bůh.
Bůh nás miluje a vede nás k tomu, abychom jeho lásku vnímali a zakoušeli.
Láska roste prostřednictvím lásky.
Všechno, co člověk jako tvor je a co má, je Božím darem. Je to tudíž tvor, kdo ve všem
potřebuje Boha.
Kristus mě přitahuje k sobě, abych se tak naučil milovat bratry jeho láskou.
Svobodu může člověk nalézt jedině tehdy, když se jeho bohatstvím stane sám Bůh.
Nad zlem můžeme zvítězit jedině silou dobra, a nikoli oplácením zla dalším zlem.
Žít ve víře v Ježíše Krista, prožívat pravdu a lásku, to s sebou přináší každodenní
odříkání a utrpení.
Na stvoření musíme nahlížet jako na dar, který nám byl svěřen ne proto, abychom
ho zlikvidovali, nýbrž proto, abychom z něho učinili Boží zahradu.
Neseme v sobě pečeť Otcovy lásky vůči Ježíši Kristu, jíž je Duch svatý.
Eucharistie je Kristus, jenž se nám daruje, a tak nás ustavičně utváří jako svoje tělo.
Člověk potřebuje velkou naději, aby mohl prožívat svou přítomnost. Onou velkou
nadějí je Bůh, jenž má lidskou tvář a který nás miloval až do konce.
Laici jsou povoláni vydávat svědectví evangeliu v každodenním životě, ať už se
nacházejí kdekoli.
Sv. František z Assisi - 20
Adorace a něžná láska
Františkovým Kristem je Ježíš Ukřižovaný a Vzkříšený. Vítěz nad všemi silami smrti.
Žije. Důkaz? Velká radost, která zaplavuje Františkovo srdce. Ptají se Františka po
identitě. Jsem herold, hlasatel, vyslanec velikého Krále, odpovídá po své konverzi.
▌Ježíš
je mu vším. Pán mně dal bratry… Pán mne přivedl… Pán mne
osvítil… A se všemi se chce podělit o svou radost. Proto chodí po
cestách, necestách a nepřestává zapalovat srdce: Podrž si Ježíše Krista
v hloubi své duše a přilni k evangeliu. Tato láska ke Kristu se neobejde
bez toho, aby se František nepodílel i způsobu jeho života, na jeho lásce
k Otci, na lásce k lidem. František volí chudobu. Ne z toho důvodu jako
hinduističtí jogíni, aby nepadl do léčky žádostí, tedy z jakési duševní
hygieny. Jde ve stopách Toho, kdo neměl ani kámen, na kterém by
mohla spočinout jeho hlava. Je smířen s tím, že bude zesměšněn,
ponížen, pokořen, sveden - kráčeje cestou ve stopách Ježíšových.
▌Copak
se tím změní, staneme-li se křesťany? - ptávají se dnes mladí lidé. František
jasně ukazuje, co se stane v životě člověka, který tam nechal vstoupit Boha: Ježíš je
cesta, která vede k Otci. František nám ji ukazuje, řekla Klára z Assisi. Kolika omylům ve
svém životě bychom se vyhnuli, kdybychom četli evangelium očima Božích svědků, jimiž
světci jsou! Čteme-li evangelium jansenisticky, stává se nástrojem pokořování. Ale pro
Františka je Ježíš nejbližším přítelem.
▌Adorace
a něha se nevylučují, jedna druhou vyvolává. Františkův Kristus je od
věčnosti Otcem milován. Otcův velmi milovaný syn, píše František, Otcovo Slovo, už
ne smrtelný, nýbrž na věky živoucí a provždy oslavený… Bůh je Láska…
❉ ❉ ❉
Bože, dopřej mi, ať se nesnažím být milován, ale ať miluji Opravdový pokrok kráčí tiše
a vytrvale kupředu, bez povšimnutí Kdo pracuje rukama, je dělník. Kdo pracuje
rukama a hlavou, je řemeslník. Kdo pracuje rukama, hlavou a srdcem, je umělec Sv. František z Assisi
Posvěcujte sebe a posvětíte svět.
Zranění při početí.
Autor: P. Elias Vella, exorcista
▌Jedno
z největších zranění můžeme získat už ve chvíli početí. Proto
první otázka, kterou si musíme položit, zní: Bylo moje početí úkonem
lásky, nebo jen úkonem tělesné vášně? Vím, že je to krutá otázka, ale je
velmi důležité, abychom během modlitby okamžik vlastního početí očistili.
Jestliže manželský úkon je více důsledkem tělesné vášně než lásky,
stává se, že plod, který byl počat, je provázen zraněním už od prvních chvil. Když
očistíme chvíli početí a poprosíme Boha, aby do tohoto momentu našeho života vstoupil,
často se tak dotkneme kořene všech našich problémů. I když nikdy nebudeme moci
získat o chvíli našeho početí jistotu, vždy je dobré požádat Pána Ježíše, aby do něho
vstoupil a naplnil ho svou láskou. Je to důležité i proto, abychom mohli rodičům odpustit
případné provinění, pokud tento okamžik nebyl prožitý v lásce.
▌Početí
v lásce. Pokud jsem byl počat během aktu lásky, už v tu chvíli jsem přijímal
atmosféru lásky. Pokud jsem byl počat v okamžiku tělesné náruživosti, už v první
chvíli, na začátku své existence jsem byl zraněn. To je důvod, proč musíme během
procesu vnitřního uzdravování neustále předkládat před Boha okamžik našeho početí.
Musíme Pánu neustále říkat: Pane, předkládám ti moment svého početí, a pokud je tam
temnota, vnes tam světlo. Když je to místo, kde chybí láska, tak tě, Pane, prosím, abys
zasáhl a přinesl tam skutečnou lásku.
▌Bůh
je věčný. Právě proto nemá minulost ani budoucnost. Pro něho je všechno nyní,
teď, všechno je současností. Pro mne je mé početí něčím, co se odehrálo v minulosti.
Ale pro Boha je to neustále přítomný moment. Takže před něho předkládám něco, co
pro něho není minulostí, ale přítomností. To je důvod, proč to Bůh dokáže uzdravit.
▌Zranění
při zjištění těhotenství. Další otázka, která se týká našeho početí a narození,
zní: Jak reagovali moji rodiče, když zjistili, že jsem byl počat? Prožívali oba radost?
Nebo to byla pro některého z nich chvíle znepokojení, hněvu a strachu? Přijali mě oba
jako nové stvoření, nebo mě úplně odmítli? Bylo mé početí pro rodiče šokem, nebo to
byla chvíle radosti nebo sebeodmítnutí? Projevy nebo postoje vyjadřující, jak se stavíme
sami k sobě, mají často svůj kořen právě v tom, jestli jsme byli přijati nebo odmítnuti,
když se rodiče dozvěděli o našem početí.
▌Meditace
s dvojím cílem. V první řadě chceme položit svou ruku na své rány. Ale je tu
i druhý motiv, který se týká rodičů, zejména matek, aby pochopili, jak je důležité
přijmout těhotenství s radostí a nikdy neodmítat novou bytost, kterou jim Pán dává. My
ale v této věci jdeme ještě hlouběji a tvrdíme, že dítě vnímá a přijímá od matky všechno
ještě před narozením. Dítě už od okamžiku početí začíná absorbovat matčin strach,
lásku, odmítnutí i radost. Pokud má matka během těhotenství v sobě ducha odmítání,
nějakým způsobem to ovlivní její dítě na celý život. Proto říkáme, že nejhlubší kořeny
problémů a zranění sahají až do prvních okamžiků našeho života. To jsou chvíle, o
kterých se nikdy nemusíme dozvědět, jak skutečně proběhly. Není vždycky jednoduché
získat informace o tom, co se tehdy stalo. Ale Bůh to ví. Bůh ví, jestli to byl moment
pozitivní, anebo to byla negativní chvíle v mém životě. To je důvod, proč volám Boha,
aby tento okamžik uzdravil.
▌Důležitá
otázka. Je to otázka, na kterou možná nikdo z nás nebude umět odpovědět:
Jak dlouho mě matka během těhotenství odmítala? Jednalo se jen o několik dní nebo
několik týdnů, několik měsíců? Jistě, byly chvíle, kdy jsem byl matkou odmítán, ale určitě
byly i chvíle, kdy jsem byl přijímán. Teď žiji a ptám se: Jak dlouho jsem byl odmítán a
kdy jsem byl přijat? Je možné, že existovala doba, během které jsem byl odmítán, a je
možné, že následující období bylo zase naplněné láskou, kterou jsem přijal, možná jako
náhradu za předešlé období.
Jeden člověk měl dva syny - Lk 15,11.
Máme proč se radovat - Charism. konference
Angelo Scarano, S.S.L.Th.D.- katedra biblických věd Mladší syn odešel z domova a najednou v sobě nemám ten Kristův pokoj,
Kristův ráj. Zakouší tři etapy degradace sebe - pošlapání. Nejprve má
hlad, pak musí pást vepře, a pak třetí konečná etapa: on nemá ani to, co
mají vepři, je na tom hůř než oni vepři. Mladší syn, který měl úplně
všechno, je najednou u vepřů a nemá ani to, co mají tato nečistá zvířata.
Ten, který byl u bohatého otce, je najednou u vepřů.
▌Milosrdný
Bůh zná moje srdce. Jednou mně oslovila anglická píseň, ve které byla
slova, že i my se můžeme nějakým způsobem ocitnout u vepřů, když máme nečisté
myšlenky: V skrytých komůrkách mé mysli chovám myšlenky, které se nehodí ani pro
prasata. Tajemství, o kterých se neodvažuji mluvit, ale ty je znáš dobře. Pláštíkem
nevinnosti zakrývám svou dekadenci - úpadek, rozpad… Něco podobného udělal i Adam
s Evou: zakryli svou nahotu fíkovým listem. Tyto masky známe asi i my. Náš Bůh je ten,
který zná, dává a proměňuje, i tehdy, když se nacházím u prasat.
▌I
pro mne má Bůh dávku milosrdenství. Nebeský Otec má právě pro mne, který se
nacházím u vepřů, přichystanou tu pořádnou dávku milosrdenství, pořádnou injekci,
která mně může vzpružit, postavit na nohy, právě pro mě. A už už se těší, aby mně mohl
obejmout a očistit svým pohledem, svým dotykem a objetím.
Je svým způsobem dobré, že máme takové životní zkušenosti u těch vepřů. A je dobré si
občas na to vzpomenout.
▸ Stejnou strategii používá i prorok Jeremiáš, když říká Izraeli, který byl nevěrný a
poznal, jak je hořké a trpké opouštět Hospodina: uznej sám, jak je trpké a hořké
opouštět Boha. Přiznej si to a uznej. - Stejnou strategii používá i sv. Pavel v listu
Římanům, když říká: Jaký užitek jste tehdy měli z toho, že jste žili podle svého,
egoisticky? - Je dobré si tuto otázku vztáhnout na sebe a zodpovědět si: co jsem vlastně
z toho měl, že tehdy jsem udělal tuto hloupost? Jaké byly plody, jakou hořkost jsem pak
zakoušel? Je dobré si to přiznat a uvědomit. Tak se může tato vzpomínka stát vlastně
určitou protilátkou a očkováním, že už nebudu chtít stejnou chybu, stejnou hloupost
podruhé a potřetí. Díky této vzpomínce na to zlé a trpké vlastně zakusím to, co se zpívá
ve velikonočním chvalozpěvu Exultet: šťastná to vina, protože vzpomínka na tu vinu mně
prostě vyburcuje k tomu, abych se odrazil, abych se vyvaroval takových slepých cest a
odboček. Je dobré mít takové špatné vzpomínky, protože jsou právě určitým důležitým
očkováním a varováním i novým odrazovým můstkem.
Ďábel je vytříbený teolog
- říká sicilský exorcista o. Benigno Palilla FMR
Papež František mluví o ďáblu, avšak církev všeobecně se o něm zmiňuje
stále méně, prohlašuje sicilský exorcista o. Benigno Palilla. Františkánský
kněz se zúčastnil kurzu, který proběhl na Evropské univerzitě v Římě. Již
po desáté jej organizuje institut Sacerdos, tentokrát na téma: Exorcismus a
modlitba za osvobození. Seminář pro kněze i laiky seznamuje s exorcismem
z teologického a vědeckého pohledu, avšak zároveň varuje před masovým
šířením okultismu, esoterismu a satanismu.
▌Ďábel
skutečně existuje. Možná se v církvi málo mluví o zlém duchu, protože to
neděláme my kněží a řeholníci, ani v těch případech, kdy nám to liturgie povoluje.
Ďábel skutečně existuje, jak to učí také Katechismus katolické církve, publikovaný za
pontifikátu Jana Pavla II. Když katechismus komentuje poslední prosbu Otčenáše: zbav
nás od zlého, vysvětluje, že zlo v této prosbě není nic abstraktního, nýbrž naopak
označuje osobu, satana, zrádce, o kterém Ježíš mluví. Uvědomuji si, že když někdo není
v přímém kontaktu s ďáblovou existencí, je to pro něj zjevně namáhavé. Pamatuji si na
jednoho biblistu, který se účastnil tří exorcismů. Nikdy je sám nedělal a potom se mi
svěřil: Něco jiného je o tom studovat v knihách, něco jiného je setkání s realitou.
Nejnebezpečnější zbraní v ďáblových rukou není posedlost v jejích různých stupních, ale
pokušení k hříchu. Hříchem nás ďábel skutečně ovládá, vstupujeme do jeho moci.
◩ Co je to exorcismus? Stejně jako se často popírá ďábel, nemluví se také o
modlitbě za osvobození a obřadu exorcismu…
Exorcismus je veřejná modlitba církve, a tudíž liturgie. Exorcista v oné chvíli zastupuje
celou církev, a to prostřednictvím přesně daného obřadu. Něco jiného je naopak
modlitba za osvobození, což je soukromá modlitba, kterou pronáší jednotlivec. Není to
modlitba stanovená církví, a proto může být spontánní, nebo si věřící může kupříkladu
vybrat nějaký biblický žalm a soukromě se ho pomodlit.
◩ K exorcismu se jistě dospívá pouze v mimořádných případech…
Samozřejmě! Především nelze začít s exorcismem, pokud neexistuje jistota, že se
jedná o skutečný případ posedlosti. Exorcismus ve své invokativní formě - nemluvím
nyní o imperativním vymítání - může být použit také jako diagnostický nástroj. Určité
prvky, typické pro posedlost ďáblem, se totiž objevují především v průběhu exorcismu.
Tedy, pokud zde démon působí, při exorcismu vyjde na povrch. Potom především
nakládáme s odporem dané osoby vůči všemu posvátnému. Osobně navíc používám
jeden prvek, který mne naučil můj učitel, P. Matteo La Grua. Vyžaduji odpovědi od jedné
z osob. Lékař by řekl, že se tu jedná o případ rozdvojené osobnosti. A tyto odpovědi jsou
mnohdy teologicky velice hluboké…
◩ Je ďábel vybroušený teolog? Ano, a člověk proto začíná chápat, že se tu nejedná o
patologii či rozdvojenou osobnost, nýbrž právě o osobu zlého ducha, o kterém bible
hovoří. Vzpomínám si na jeden konkrétní případ, kdy mi ona osoba řekla: Tento člověk
je můj a nedám ti ho. Reagoval jsem: Podívej, kdyby to řekl Ježíš, tak bych to pochopil,
protože Ježíš za něj dal život. Co tys dal tomuto člověku, abys mohl říci, že je tvůj?
Odpověď: Nenávist. - Když nenávidíš, máš z toho alespoň nějaký prospěch?, ptal jsem
se dále. Žádný prospěch, zněla odpověď. Z teologického hlediska by nemocný člověk
nikdy nemohl takto odpovědět. Protože jako Bůh nezná nic jiného než lásku - a jeho
láska mu nepřináší vůbec žádný zisk, protože je šťastný, nekonečně šťastný - tak ďábel
neumí než nenávidět. A ze své nenávisti naprosto nic nevytěží, protože je sám čirá
nenávist.
◩ Jak se bránit před zlem? Myslím tak, jak říkají biskupové, tedy hlásáním evangelia.
Už kvůli tomu, že mnoho lidí, kteří se účastní okultních praktik, dokonce zároveň chodí
do kostela. To znamená, že naše evangelizace není dostatečná, že je nutné vytrvat a
pokračovat! - Uvedl pro naše mikrofony sicilský exorcista fra Benigno Palilla z řádu
reformovaných menších bratří Frati Minori Rinnovati.
Přeložila Jana Gruberová 14.4.2015
✙ Kolikrát do roka se zpovídáš? ……….........
 Jen jednou v roce!?
Svatý apoštol Pavel připomíná Boha, který ospravedlňuje,
Boha, který dává svého Syna, aby nám otevřel celou věčnost s
ním. Na nás už je pouze toho využít. Máme se dnes s Učící se
církví zamyslet nad povinností alespoň jednou v roce se
zpovídat. Je to důležitý a pro nás závazný příkaz. A přesto
víme, že v každé farnosti jsou lidé, kteří nepřijdou ke zpovědi
ani jednou za rok.
▌Zkusme
se zamyslet proč. Jedním z důvodů, proč člověk nechodí ke zpovědi, může
být defekt v oblasti víry. Ježíš jasně říká, že jsou hříchy, které ze šťastné věčnosti
člověka vylučují, a říká, že nikdo si hříchy sám neodpustí. Dokonce ani kněz ne. Někdy
se děti ptají, jestli si kněz může hříchy odpustit sám. Nemůže! Ať už kněz nebo nekněz,
všichni potřebujeme službu jiného kněze. Podobně jako ani
zubař si sám zuby nespraví. Na to potřebuje jiného kolegu.
Ježíš to řekl jasně: Komu hříchy odpustíte, tomu jsou
odpouštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.
Takže nikdo si neodpustí sám, nikdo si to s Bohem nevyřídí
sám. To je omyl.
▌Další
důvod, proč člověk nechodí ke zpovědi, může být pýcha:
Já se nemám z čeho zpovídat! Arcibiskup Jan Graubner těmto
lidem říkává: Takže to znamená, že už jsi svatý? - No to ne! Tak co ti ještě chybí k dokonalosti?… Vidíš: A to máš materiál
ke zpovědi… Jiným důvodem, proč se člověk vyhýbá zpovědi,
může být to, že se hříchu nechce vzdát, že hřích je mu milejší
než Bůh. A to je škoda. Žádný hřích nestojí za to, abych si
zničil věčnost.
▌ Pak
je tu samozřejmě strach. A přitom není čeho se bát. Pojďme si říct, proč se
nebát zpovědi: Každá zpověď je krytá zpovědním tajemstvím. Nikdy za žádných
okolností ani nejmenší hřích, který zazněl ve zpovědi, nesmí kněz o člověku vyzradit.
Navíc, každý kněz už těch hříchů slyšel… Lidem, kteří mají ze zpovědi ostych, říkávám:
Myslíš si, že po 17 letech kněžství mě ve zpovědnici ještě něčím překvapíš - po těch
dneska už tisících hodinách ve zpovědnici?
▌I
my kněží, se zpovídáme. A je to dobře, když kněz zná zpovědnici i takzvaně z druhé
strany mřížky. Hezky to řekl jeden kněz: Pro tebe jsem zpovědníkem, ale s tebou jsem
hříšníkem. I my kněží můžeme mít zkušenost, že ne všechno se vyznává snadno. A
můžeme tak lépe pochopit kajícníka, který přichází třeba i s určitým třesením.
▌Vlastní zkušenost. Ještě jednu věc vám chci říct, aby to nevypadalo, že se do někoho,
kdo se zpovědi vyhýbá, jen tak navážím. Já jsem tu zkušenost udělal sám: Když mně
bylo 8 roků, tak jsem byl u první svaté zpovědi a u prvního svatého přijímání. A když mi
bylo 10, tak jsem přestal chodit ke zpovědi. Úplně. Proto, že jsem o těch hříších mluvit
nechtěl, protože jsem se za ně styděl. A bylo to docela drsné. Chodil jsem ministrovat,
všichni kluci aspoň na svátky šli ke svatému přijímání. A já jsem nešel. Cítil jsem se
strašně blbě, tak jsem raději o svátcích nechodil ministrovat, po svátcích jsem se zase
vrátil. Tři roky to trvalo, než jsem pochopil, že to, co dělám, je vlastně obrovská blbost. A
našel jsem znovu odvahu jít ke zpovědi. Ještě dneska si vybavuji, jak to všechno ze mě
nádherným způsobem spadlo. Ale nebylo to jednoduché. Rozhodnutí k tomu kroku mi
trvalo hodně dlouho. A říkám si: Možná mi Bůh tuto zkušenost dal, abych více chápal ty,
kteří se těžko odhodlávají ke zpovědi a abych je přijal ještě s otevřenější náručí.
▌Otázka
k rozjímání, zvláště pro ty, kdo ke zpovědi nechodí nebo chodí málo: Proč
vlastně? Je tam pýcha - myslím si, že jsem svatý? Nebo mi schází víra - porozumění
hříchu a odpuštění a věčnosti? Myslím si, že si to s Bohem vyřídím sám, i když on mi
říká opak? Nebo je mi hřích milejší než Bůh? Nebo je to jenom ten obyčejný strach?
Není k němu důvod. Ať se Duch svatý tady a teď dotkne našich srdci a pomůže nám
překážky odstranit.
Farnost Pustá Polom
◩ Mluvíte spolu doma? Je smutné, když spolu sourozenci v rodině nemluví
kvůli hlouposti, protože ďábel se chápe hloupostí
a vytváří z nich svět. Nepřátelství někdy trvají celé roky a rodinu ničí. Rodiče trpí, protože
děti spolu nemluví anebo manželka jednoho syna nemluví s druhým… A tak se rodí
zášť, závist… Je to setba ďáblova. Jediný, kdo vyhání démony je Ježíš. Jediný, kdo to
uzdravuje, je Ježíš. Proto jsou každému z vás určena slova: Nechte se uzdravit Ježíšem!
▌Všichni
si nosíme zranění - rány duchovní, hříchy, nepřátelství, žárlivosti.
Každý ví, kde je raněn. Každý z vás má zranění a nejenom jedno, dvě, tři, čtyři i více.
Každý to ví. A Ježíš je hojí. K tomu je však třeba otevřít srdce, aby přišel. A jak jej
otevřu? Modlitbou. K tomu je zapotřebí Ježíši naslouchat.
▌Na
jakém televizním kanále mluví Ježíš? - překvapil papež otázkou. Mluví v evangeliu.
Musíme si zvyknout naslouchat Ježíšovu Slovu, naslouchat Ježíšovu Slovu v
evangeliu. Přečíst si kousek, přemýšlet trochu o tom, co říká a co říká mně. Pokud
necítím, co mi říká, přejdu dál. Je však důležité mít s evangeliem denní kontakt. Modlit
se s evangeliem. Takto totiž Ježíš káže mně. Říká evangeliem to, co chce říci mně.
Papež František
◩ Uzdrav mě, Pane - novinka P. Eliase Velly
Ještě jsem nepotkal člověka, který by řekl: Mám zlomenou nohu - no a
co? Hlavní je, že nemám zlomené obě. Co se mě týká, mám raději v
pořádku obě nohy. Připouštím však, že mnoha lidem asi nezáleží na
tom, aby byli úplnými. Potkáváte například takové, kteří dbají jen na
inteligenci, ale nedělají nic pro to, aby ovládli svou agresivní povahu.
Další zase usilují o to, aby měli krásnou rodinu a nic jim nechybělo, ale
nechtějí se obtěžovat s trpícími lidmi ze svého okolí. Ještě jiní se honí
jen za penězi a úspěchem v zaměstnání, ale nelámou si hlavu s
duchovním životem. Lidé tohoto druhu jako by trpěli křivicí - nejsou úplní.
Oblíbený autor P. Elias Vella provádí čtenáře postupně všemi oblastmi lidské osobnosti,
které potřebují uzdravení. Přitom zdůrazňuje, že k úplnému uzdravení dojde tehdy, když
se člověk setká s Kristem. Svým srozumitelným, prostým způsobem, postupně, vede
čtenáře krok za krokem k Ježíšovi, který chce uzdravit každého člověka, a to podle jeho
konkrétních potřeb. Na konci každé tematické kapitoly jsou uvedeny otázky k zamyšlení,
které pomohou čtenáři v konkrétní modlitbě. Vždyť kdo může říct, že nepotřebuje žádné
uzdravení? Ať je tato kniha setkáním s Boží láskou, ve světle poznání, že skutečné
uzdravení spočívá ve víře v Ježíše Krista a v životě s ním.
110 stran, 119 Kč, karmelitánské nakladatelství
◩ V mém srdci bydlí Bůh.
Ježíš nám říká, že v nás bydlící Bůh vidí to, co je skryté.
Hledí do našeho srdce a zná všechny záhyby naší duše,
do nichž se rádi ukrýváme před Bohem i před lidmi. On umí prohlédnout egoistické
motivy naší modlitby. Před jeho očima nezůstane nic skryté. Nezbude nám nic jiného
než mu nastavit celou naši pravdu. Dovolím-li Bohu pohlédnout na vše, co je ve mně,
pak se cítím skutečně svobodný. Jedině pravda nás osvobodí, říká Ježíš v Janově
evangeliu. Nemusím-li nic skrývat před Bohem, pak sám sebe přestanu za cokoliv
odsuzovat. Vím, že přes všechno, co je ve mně zlé a temné, hořké a otrávené,
v posledních propastech mého srdce přebývá Boží láska. Proto si nemusím skrývat nic
sám před sebou. I já mohu obývat celý svůj dům, neboť v každé místnosti, dokonce i
v tmavých sklepích, bydlí Bůh a prosvětluje hřejivým teplem své lásky. Mnozí obývají
svůj dům jen na půl. Ale všechny ty neobývané prostory domu škodí a hlodají v něm. Co
skrýváme před sebou i před Bohem a před sebou navzájem, to nám nahlodává vitalitu.
Anselm Grün
3.7.- svátek sv. Tomáše, apoštola, první pátek v měsíci * 5.7.
slavnost sv. Cyrila, mnicha, a Metoděje, biskupa, patronů
našeho kostela, hlavních patronů Moravy * 11.7.- svátek sv. Benedikta, opata, patrona
Evropy * 15.7.- památka sv. Bonaventury, biskupa a učitele církve * 22.7.- památka sv.
Marie Magdaleny * 23.7.- svátek sv. Brigity, řeholnice, patronky Evropy * 25.7.- svátek sv.
Jakuba, apoštola * 27.7.- památka sv. Gorazda a druhů * 29.7.- památka sv. Marty * 31.7.památka sv. Ignáce z Loyoly, kněze.
▍z Liturgického kalendáře ▍
**
**
**
Papež jmenoval kardinála Vlka
Mše svaté
St/1.7.- za† Cyrila krčka, rodiče, sourozence a duše
v očistci
Pá/3.7.- za† Františku a Antonína Krčkovy ,
sourozence, rodiče a živ. rodinu
Ne/5.7.- za budov. kostela P. Jana Bartoše, kněze,
kteří zde sloužili a slouží, a za živé
a† dobrodince kostela
St/8.7.- za† Cyrila Tkadlece, manželku a syna
Ne/12.7.- za živé a† farníky
St/15.7.- za Ludmilu Šírovu, Marcelu Sekulovou a
nenarozené děti
Ne/19.7.- za živé a† rodiny Kozubíkovu, Surovcovu
a duše v očistci
St/22.7.- za† Jiřího Hejtmánka, zetě Antonína
a synovce Oldřicha
Ne/26.7.- za† Annu a Františka Jochovy
St/29.7.- za† rodiče z obou stran a jejich děti
svým vyslancem na oslavách Jana
Husa. Vatikán. Papež František
jmenoval kardinála Miloslava Vlka,
emeritního pražského arcibiskupa
svým
zvláštním
legátem
na
připomínce 600. výročí smrti Jana
Husa, která proběhne v Praze ve
dnech 5. – 6. července. V předvečer
Velkého jubilea roku 2000 označil
Jan Pavel II. Jana Husa za českého
reformátora a vyjádřil hluboké
politování nad krutou smrtí, k níž byl
Jan Hus odsouzen a která se pak
stala zdrojem konfliktů a rozdělení
v myslích a srdcích českého lidu.
Tehdejší prezident Václav Havel,
který byl v Římě přítomen, prohlásil
na setkání s papežem, že Jan Pavel
✙ Pořad bohoslužeb: Neděle: 10:30 hStředa: 17 h.
II. svými slovy sňal z beder českého
národa staletou křivdu. Tehdejší
První pátek v měsíci: 18:00 hod. 1/2 hod. přede
Petrův nástupce tak učinil v
mší sv. je příležitost ke svátosti smíření (zpověď).
promluvě k tzv. Husovské komisi,
smíšené katolicko-protestantské komisi znalců dějin a teologie z České republiky, o jejíž vznik
se zasloužil právě kardinál Miloslav Vlk. Na mnoha místech naší vlasti proběhnou k letošnímu
600. výročí Jana Husa národní slavnosti.
radiovaticana.cz
**
**
**
Kanada: Obhájkyně nenarozeného života, praktikující katolička Linda Gibbonsová a
spolupracovnice mediálně známé Mary Wagnerové, byla opět zatčena. Před potratovou
klinikou v Torontu držela transparent s nápisem: Proč maminko? Vždyť ti mohu dát tolik lásky!
Linda Gibbonsová během posledních 20 let strávila téměř polovinu z nich ve vězení.
Kanadské soudy ji viní, podobně jako Mary Wagnerovou z poškozování soukromého
podnikání, jehož se údajně dopouští tím, že klienty potratových klinik odrazuje od nabízených
Nasz Dziennik
služeb.
**
**
**
Bude farář Byles kanonizován? Thomas Byles 1870-1912, katolický duchovní, který zahynul
na Titaniku, by podle přání své obce měl být kanonizován. Nynější
farář jeho obce, Chippingu Ongaru v hrabství Essex, řekl: Doufám, že
se k němu modlí lidé v nouzi po celém světě. Byles roku 1912
cestoval za svým bratrem do New Yorku a na lodi sloužil mše sv. pro
cestující 2. a 3. třídy. Když začala loď klesat, odmítl nastoupit do záchranného člunu a zůstal se zbylými cestujícími, s nimiž se modlil
a zpovídal je. S nimi také zahynul.
15. 04. 2015, ICN
7. červen – Slavnost Těla a Krve Páně
Ve většině měst a vesnic,
naší nevyjímaje, proběhla
Slavnost
Božího
Těla.
Předsedal jí P. Arnošt Červinka s pomocí jáhna Josefa, za s účasti několika desítek
farníků. Otec Arnošt udělil monstrancí požehnání celé naší vesnici.
❁ Každá větší akce nebo slavnost se neobejde bez obětí. Poděkování si zaslouží rod.
Jochova za zhotovení a výzdobu externího oltáříku, spolu s interiérem kostela.
❁ Děkujeme Michalovi a Cyrilu Strakovým za dovoz břízek.
 Informace farníkům.
V polovině srpna roku 2012, jsem byl požádán administrátorem naší farnosti P. Ing. Mgr.
Jindřichem Peřinou, sestavením podkladů k restituci (navrácení) majetku
Římskokatolické farnosti Bratřejov. V tomto roce byl totiž schválen zákon č. 428/2012
Sb. O majetkovém vyrovnání s církvemi.
V podkladu k restituci byly vypsány všechny pozemky, které naše farnost vlastnila v roce
1948. Přílohami tohoto dokumentu byly: soupis církevního majetku, kopie pozemkové
knihy, výpis z pozemkové knihy, soupis majetku z LV č. 192-notářství Gregůrková,
evidence nemovitosti –Singulární společnosti Bratřejov, opatření k převodu nemovitosti
č.p. 137 (Domovina), dům č.p. 137 a parcela 233-dopis likvidátora JZD Lutonina.
Rovněž byl použit program GIS promeba na OÚ Bratřejov. Vše předáno do rukou
administrátora dne 28.8.2012.
Po dvou letech jsem byl opět požádán o spolupráci při navracení majetku. Obdržel jsem
dvě Rozhodnutí Státního pozemkového úřadu o navrácení majetku. Jedno nabylo právní
moci 6.1. a druhé 13.1.2015. Jednalo se o vydání zemědělských nemovitostí. Další
Rozhodnutí Státního pozemkového úřadu nabylo právní moci 5.5.2015. V tomto
Rozhodnutí se jednalo o navrácení lesních porostů.
Ještě pár informací. Naše farnost vlastnila několik nemovitostí a pozemků, které jí
nebyly odebrány. Jednalo se o kostel, faru, hřbitov, márnici a okolní pozemky. Rovněž
několik travních porostů. Výměra činila necelé 2 hektary. Rovněž zůstaly podíly
v Singulární společnosti Bratřejov.
Velmi malá část pozemků byla v minulosti prodána na výstavbu rodinný domů. Jednalo
se o zahradu pod Domovinou, pole pod kostelem a zahradu za hřbitovem. Znárodněna
byla budova Domoviny a pozemek kolem ní.
Navrácení církevního majetku řídí a koordinuje Odbor správy církevního majetku a
restitucí, zřízený Arcibiskupstvím olomouckým. Tento odbor poskytuje všechny rady,
doporučení a vzory tiskopisů k dané problematice. Velmi dobrá pomoc.
Jaký je dosavadní postup. Po obdržení Rozhodnutí o navrácení zemědělských
nemovitostí (cca 12 hektarů) byly rozeslány nájemníkům pozemků, kteří měli nájemní
smlouvy s Pozemkovým úřadem, nebo farností, výpovědi z nájmu. Nové pachtovní
smlouvy budou se zájemci sepsány od 1.10.2015.
Lesních porostů bylo doposud z celkové výměry cca 9 hektarů vráceno pouze cca 5
hektarů. Zůstatek se nachází v koridoru rychlostní silnice R49. Jelikož výstavba této
komunikace je zatím v nedohlednu a proces vlivu na životní prostředí zrušen, požádali
jsme Pozemkový úřad, prostřednictvím Odboru správy majetku OA o vydání i těchto
lesních porostů. Zatím je vše v jednání a rozhodnutí je v nedohlednu.
Navrácení majetku je jedna věc, ovšem údržba a starost o něj ještě důležitější. Mějme
na paměti!
Bohužel, máme všichni asi krátkou paměť. Údržbu a rekonstrukci farního areálu
provádíme již několik desítek let. Ochota pomoci je čím dál menší. Z tohoto důvodu jsem
požádal Úřad práce Zlín o poskytnutí příspěvku na mzdy ze státního rozpočtu a
Evropského sociálního fondu, k vytvoření dvou pracovních míst. Úřad práce má dané
podmínky, které uchazeč o toto zaměstnání musí splňovat.
Římskokatolická farnost Bratřejov, zaměstnává od 1.5. do 31.10.2015 dva pracovníky
v rámci veřejně prospěšných prací (VPP). Je to pan Karel Sochora a Petr Černík. Dle
dohody s ÚP budou zaměstnanci provádět úklid a údržbu farního areálu, opravy
kamenné zdi kolem fary a přípravu vybudování chodníku kolem kostela. Pracuje se od
7,00 do 15,30 s polední přestávkou. Uvítáme jakoukoliv fyzickou, materiální či finanční
pomoc.
Antonín Tomšů
❉ Ten, který je sám Pravda. Hle, já jsem s vámi až do skonání světa, praví Pán.
Tak mluví ten, který je sám Pravda, a proto říká
pravdu a neklame. Ó člověče, ten, který tě tolik miluje, nechce ani od
tebe být klamán. Tohle všechno dělá pro tebe. On chce zůstávat s námi,
abychom my byli s ním. Každý den k nám pokorně přichází, a my se
k němu neznáme ❉ Každý den sestupuje s Otcovy náruče na oltář
v rukách kněze, a my o něm nevíme ❉ Každodenně se snižuje k nám,
jako když s královských sídel sestoupil do panenského lůna, a my jej
zatvrzele ignorujeme. On sám praví: Kdo jí mé tělo a pije mou krev,
zůstává ve mně a já v něm. Jak v něm však chceš zůstávat, když zlými skutky
zneuctíváš a špatnými mravy trápíš toho, jenž je svatý, a nemůže zůstávat v tom, co
není svaté? Chceš tedy jíst Tělo Syna člověka, abys měl věčný život. Abys toho byl
hoden, měj na paměti, co všechno pro tebe vytrpěl, a stále si připomínej jeho utrpení tělesná i duševní, až k smrti kříže. Povzbuzuj se tak jeho vzorem, a napodobuj ho, aby
se tvé tělo a tvá duše samy staly obětí živou, svatou a jemu milou - jako se on sám vydal
cele v oběť pro tvé vykoupení. A především věř pevně a bez sebemenšího zaváhání, že
tento svatý chléb a svaté víno, se podle učení svaté církve vpravdě stává v rukou kněze
Kristovým tělem a krví. A s příslušnou úctou, svatou bázní, dobrým svědomím, čistou
láskou a nelíčenou vírou je přijímej.
sv. Bernard z Clairvaux



Pokračování- 4. Zvolil jsem datum 8. prosince, které nabylo významu v nedávných dějinách
Bula vyhlašující
církve. Otevřu totiž Svatou bránu v den padesátého
Mimořádný Svatý rok
výročí zakončení Druhého vatikánského ekumenického
Milosrdenství - 25 bodů
koncilu. Církev cítí, že je třeba onu událost mít v živé
paměti. Tehdy začala nová etapa jejích dějin. Otcové
shromáždění na koncilu pocítili silně a jako opravdové vanutí Ducha požadavek mluvit k
lidem svojí doby o Bohu srozumitelněji. Byly zbořeny hradby, které bohužel příliš
dlouhou dobu uzavíraly církev v privilegované pevnosti, a nadešel čas zvěstovat
evangelium nově. Nová etapa neustálé evangelizace. Nový závazek pro všechny
křesťany, aby s větším nadšením a přesvědčením dosvědčovali svoji víru. Církev pocítila
odpovědnost, že má být ve světě živým znamením Otcovy lásky.
Misericordiae Vultus
Vybavují se významná slova svatého Jana XXIII. při zahájení koncilu, kterými ukázal,
kudy je třeba jít: Kristova nevěsta chce nyní raději podat lék milosrdenství než sahat po
těžkých zbraních… Katolická církev pozvedající tímto ekumenickým koncilem pochodeň
katolické pravdy se chce ukázat jako nejlaskavější matka všech, dobrotivá, trpělivá,
pohnutá milosrdenstvím a dobrotou vůči těm dětem, které jsou od ní odloučeny. Ke
stejnému horizontu odkázal také bl. Pavel VI., který při zakončení koncilu řekl: Chceme
podotknout, že vyznáním našeho koncilu byla především láska caritas… Starobylý
příběh Samaritána byl paradigmatem spirituality tohoto koncilu… Modernímu světu se
od koncilu dostalo proudu sympatií a úžasu. Ano, poukázalo se na omyly, protože si to
žádá láska neméně než pravda, ale lidem se dostalo jen povzbuzení, úcty a lásky. Koncil
vyslal soudobému světu namísto deprimujících diagnóz povzbuzující pomoc a namísto
neblahých předpovědí poselství důvěry. Jeho hodnoty nejenom respektoval, ale ctil, jeho
snahy podpořil, jeho očekávání očistil a požehnal… Měli bychom zdůraznit ještě něco.
Veškeré věroučné bohatství bylo zaměřeno jediným směrem, totiž tak, aby sloužilo
člověku. Člověku ve všech jeho situacích, ve všech jeho slabostech a ve všech jeho
potřebách.
S těmito pocity vděčnosti za to, co církev obdržela, a s odpovědností za úkol, který nás
očekává, projděme Svatou Branou v plné důvěře, že nás provází Zmrtvýchvstalý Pán,
který je nám v našem putování stálou oporou. Duch svatý, jenž vede kroky svých
věřících, aby spolupracovali na díle spásy uskutečněné Kristem, ať vede a podporuje
Boží lid a pomáhá mu kontemplovat tvář milosrdenství.
5. Jubilejní rok bude zakončen liturgickou slavností Krista Krále 20. listopadu 2016. V
tento den, po uzavření Svaté brány, budeme naplněni pocity vděčnosti a díků k
Nejsvětější Trojici, že nám darovala tak mimořádný čas milosti. Svěříme život církve,
celé lidstvo a nezměrné veškerenstvo Kristu Pánu, aby udělil své milosrdenství jako jitřní
rosu dějinám, o jejichž plodnost budou všichni usilovat. S přáním, aby budoucí roky byly
prostoupeny milosrdenstvím, šly vstříc každému člověku a přinášely dobrotu a Boží
něhu! Kéž ke všem, věřícím i vzdáleným, dojde balzám milosrdenství jako znamení
Božího království, které je již mezi námi.
6 Je vlastní Bohu, že prokazuje milosrdenství, ve kterém se obzvláště projevuje Jeho
všemohoucnost. Slova svatého Tomáše Akvinského ukazují, že božské milosrdenství
není vůbec znamením slabosti, nýbrž spíše kvality Boží všemohoucnosti. A proto liturgie
v jedné z nejstarších vstupních mešních modliteb praví: Bože, který zjevuješ svoji
všemohoucnost především v milosrdenství a odpuštění. Bůh bude navždy v dějinách
lidstva tím, který je přítomný, blízký, prozíravý, svatý a milosrdný.
Trpělivý a milosrdný je dvojí přívlastek, který se často ve Starém zákoně objevuje v
popisech přirozenosti Boha. Jeho milosrdná existence se odráží v mnoha událostech
dějin spásy, kde Jeho dobrota převažuje nad trestem a záhubou. Žalmy obzvláště
vyjevují tuto velkolepost božského jednání: On odpouští všechny tvé viny, on léčí
všechny tvé neduhy. On vykupuje tvůj život ze záhuby, on tě věnčí láskou a slitováním Žl
103,3-4. Ještě výslovněji potvrzuje konkrétní znaky milosrdenství další Žalm: Zjednává
právo utlačeným, dává chléb lačným. Hospodin vysvobozuje vězně, otvírá oči slepým,
napřimuje sklíčené, miluje spravedlivé, chrání přistěhovalce, podporuje sirotka a vdovu,
ale mate cestu bezbožníků Žl 146, 7-9. A naposled další slova Žalmisty: Uzdravuje ty,
jimž puká srdce, a jejich rány uzdravuje… Pokorné Hospodin pozvedá, bezbožné však
ponižuje k zemi Žl 147,3.6. Boží milosrdenství zkrátka není abstraktní idea, nýbrž
konkrétní skutečnost, která zjevuje Jeho lásku, podobně jako otce a matku hluboce
dojímá jejich dítě. Opravdu je na místě říci, že jde o niternou lásku. Pramení v nitru jako
hluboké, přirozené cítění tvořené něhou, soucitem, shovívavostí a odpuštěním.
*
*
*
❉ Jaké jsme ratolesti? Být živou ratolestí znamená, být v milosti posvěcující. Být
suchou ratolestí, znamená žít v hříchu. Jsou lidé, kteří si myslí, že milost posvěcující
mají, že ani nepotřebují svátost smíření, chodí ke svatému přijímání při každé mši svaté,
a přitom mohou žít v hříchu. Mohou někoho nenávidět, někomu nedokázali odpustit nebo
nechtějí odpustit. Srdcem mohou být velmi daleko od Boha, a přitom si říkat: já jsem
dobrý katolík: večer a ráno se modlím, do kostela chodím, nikoho jsem nezabil, chodím i
k svatému přijímání… Milost posvěcující je veliký dar, který jsme dostali ve křtu, a pak je
i dána svátostmi, a měla by nás provázet celým životem. Jsme ale raněni dědičným
hříchem, a je přirozené, že padáme a tu milost posvěcující můžeme velmi snadno ztratit.
Máme dělat vše, aby ta milost opět byla posvěcující, abychom zažili ve svátosti smíření
to objetí Bohem. To je živá ratolest. Pokud se nebudeme snažit být živou ratolestí,
budeme ratolestí druhou, která se odřezává… Zlé a nedobré věci se mají ostříhávat. Tím
ostříháním je právě svátost smíření - svatá zpověď. Znovu pak povstat a stát se živou
ratolestí. Jinak to bude jako s ratolestí, která uschne, seberou ji, hodí do ohně a hoří…
Každý z nás může vyhořet, jak se dnes mluví o syndromu vyhoření, pokud nechce hořet
na živém kmeni, pokud nechce žít s Kristem, ne jen jako, ale opravdově. A to je
každodenní růst a znovu povstávání z chyb a hříchů, které děláme… Buďme těmi živými
ratolestmi, prožívejme radost z toho, že jsme naroubováni na Krista. Radost máme i
z toho, když se ji snažíme dělat druhým. Kéž bychom měli tu touhu dělat radost druhým.
Předpokladem k tomu je být živými ratolestmi.
Homilie na Tv Noe
.Po stopách strhujícího příběhu sv. Cyrila a Metoděje.
.Vyhraj unikátní svitek projektu Cyril a Metoděj.
Zapoj se i ty do projektu Cyril a
Metoděj, po stopách strhujícího příběhu
a vyhraj jeden z unikátních svitků!
Projekt Cyril a Metoděj, po stopách
strhujícího příběhu se představí na 40
místech České republiky, ale i v
Rakousku, Polsku a na Slovensku.
Součástí akce v každém městě je
čtyřhodinový
program
sestávající
z divadelních obrazů, historického průvodu Cyrila a Metoděje,
středověké hudby, ukázky dobových řemesel kovotepec, hrnčíř,
zemědělec, voják, ochutnávky regionálních potravin a předání
speciální knižní publikace zástupci města nebo informačnímu
centru.
300 kusů unikátních svitků v sobě ukrývá ilustrativní mapu Velké
Moravy, kterou má možnost získat každý, kdo nasbírá do
poutního pasu 10 razítek z různých jednotlivých atraktivit.
Razítko do pasu získáte: po otevření červené skříňky je razítko,
kterým si sami označíte pas. Pas si můžete vyzvednout v místě realizace
roadshow a také na vybraných poutních místech: u nás v sakristii nebo u Fr.
Chromčáka. Na roadshow máte možnost získat první razítko, pokud správně odpovíte
soutěžní otázky.
Razítka získáte na nejrůznějších místech České republiky, kde lze nalézt odkaz
slovanských věrozvěstů. Tato místa naleznete vypsané na stránkách www.cmstory.cz
v sekci: o poutní cestě, nebo na akci v daném městě. Další podrobnosti na plakátku ve
vitríně.
V informačním centru si můžete vyzvednout poutní pas, do něhož si můžete dát razítko.
Po nasbírání celkem 10 razítek z různých míst, získá prvních 300 poutníků originální
svitek vyrobený z ručního papíru s mapou Velké Moravy.
Originální svitky k vyzvednutí jsou jen na pěti vybraných místech: na Velehradě v
Mikulčicích v Olomouci ve Fulneku v Praze 2
.Přehled míst, kde naleznete razítko do svého pasu ve Zlínském kraji.
Bratřejov u Vizovic - kostel sv. Cyrila a Metoděje - u vchodu do kostela
Staré město - Památník Velké Moravy - prodejna
Modrá - Archeoskanzen Modrá - pokladna u prodejny suvenýrů
Velehrad - infocentrum Velehrad
Nedachlebice - kostel sv. Cyrila a Metoděje - vnitřní prostory kostela
Štípa - vnitřní prostory
Svatý Hostýn - poutní dům č. 3 – recepce
Kroměříž - turistické informační centrum Kroměříž
Radhošť - kaple sv. Cyrila a Metoděje - vnitřní prostory
Dobré rady na
každý den
Zubní pasta čistí
i léčí.
Zubní pastou snadno vyčistíte gumové části tenisek. Naneste ji na špinavá místa starým
zubním kartáčkem a vydrhněte hadříkem. Výborně s ní vyčistíte i žehličku nebo šperk.
Její pomocí zbavíte košili skvrn od rtěnky a odstraníte otisky po sklenkách na nábytku. A
pomůže vám vyléčit i hnisanou vyrážku.
Rebarbora na vosy, vratič na mušky atd.
Bodavý hmyz nemá rád rebarboru, vadí mu i její vůně. Používejte proto listy k jejich
odpuzení. Dvanáct větších listů nejlépe roztrhejte a nechte louhovat ve dvou litrech vody.
Potom dejte do rozprašovače a používejte jako odpuzovač. Pamatujte, že stonky
rebarbory lze použít k jídlu jen do konce června. Pak už obsahují mnoho látek škodících
kloubním chrupavkám.
Na obtížné mouchy, masařky, mušky je výborný vratič, stačí na
průměrnou místnost 2 kytičky této žluté bylinky a mouchy zmizí.
Působí i sušená! Určitě ji znáte, roste běžně v příkopech jako
plevel. http://bylinky.atlasrostlin.cz/vratic-obecny
Samolepka na skle.
Pokud chcete nalepit samolepku na sklo tak, aby šla později snadno odlepit, nejprve ji
několikrát nalepte a sundejte na oblečení, které máte právě na sobě. Nachytá malé
částečky látky, které zabezpečí, že jí potom ze skla sundáte bez poškození. Drobné
chloupky nijak neovlivní to, jak bude držet. Doporučuje se to u nalepování dálniční
známky, nikdy nevíte, zda nebudete muset měnit přední sklo nebo auto.
Špinavé tapety.
Tapety vyčistíte tak, že smícháte trošku vody se škrobem. Do škrobu dejte ale jen pár
kapek vody, aby zůstal hustý, ale přitom se dal na tapetu natřít. Nesmí stékat dolů. Pak
potřete skvrnu a nechte zaschnout. Jakmile nános škrobu zaschne, vezměte kartáček,
nejlépe starý zubní a opatrně škrob vykartáčujte. Spolu s ním zmizí i špína.
Dva muži chodí po parku a beze slov odplivávají na zem: Hele, Pepku, měli
bychom změnit téma a přestat se konečně bavit už o té politice Dnes
bude studená večeře? – Jak jsi to poznal? – Protože necítím žádnou
připáleninu Lord svému sluhovi: Jamesi, dnes mám mimořádnou chuť
pracovat. Vajíčko si proto oloupu sám Pane doktor, ta dietní léčba bude
muset počkat. Zrovna včera jsme se ženou vyjeli na velký zlevněný nákup masných
výrobků Na lavičce: Slečno, kolik je vám let? – No, kolik myslíte? – To je těžké, ale na
svůj věk vypadáte báječně Číšník objednává u kuchaře: Dva buřty tam pro toho vzadu
– Tomu stačí jeden. Ten už vidí všecko dvakrát V hospodě: pane vrchní, napište mi
pro moji ženu potvrzení, že jste zase zdražili pivo. Jinak mi tu útratu doma spočítá Sousedko, kde jedete letos na dovolenou? - Do Itálie, na Capri – Tak daleko? Můj chlap
chodí na kapry hen, pod most.