Programová brožura Slavnostního koncertu

Programová brožura Slavnostního koncertu

P
R
O
G
R
A
M
Pražská konzervatoř
a Sdružení rodičů a přátel Pražské konzervatoře
uvádějí
SLAVNOSTNÍ KONCER T
k zahájení cyklu oslav
200. výročí založení Pražs ké konzer va toře
DVOŘÁKOVA SÍŇ R UDOLFIN A
Pa l achovo náměs tí, Pra h a 1
29. dubna 2008
v 19:30 hodin
200.
Par tn erem kon c e r tu j e Č e s k á te l ev i ze.
Z ázn a m kon ce r tu b u d e vy s í l án 12. 7. o d 2 0 :0 0 ho d i n
na ČT 2.
Ko ncer t finančně podpořily:
– Hu debn í n a d ac e OSA
– N ada čn í fond A n ton í n a D vořáka p ro m l a d é i nte r p ret y
výročí
anniversary
jahrestag
P R A Ž S K Á
T H E
P R A G U E
D A S
P R A G E R
K O N Z E R V A T O Ř
C O N S E R V A T O I R E
K O N S E R V A T O R I U M
S L A V N O S T N Í
K O N C E R T
ZAKLÁDACÍ
PRAŽSKÉ
2 5. 4. 18 0 8
LISTINA
KONZER VATOŘE Z
Ú
V
O
D
N
Í
S
L
O
V
O
200 let od zahájení provozu školy. Mohu prozradit, že v roce
2011 má Symfonický orchestr Pražské konzervatoře zahajovat
mezinárodní festival Pražské jaro a Česká filharmonie přislíbila dva ze svých koncertů (na podzim 2010 a na jaře 2011)
věnovat právě Pražské konzervatoři. Na nich by měli vystoupit
nejlepší žáci školy, nejlepší umělci z řad pedagogů a také
z řad nedávných úspěšných absolventů. Na jaro 2011 je také
plánována výstava o historii a současnosti Pražské konzervatoře, kterou ve spolupráci s Knihovnou konzervatoře připraví
České muzeum hudby. Předpokládá se celá řada dalších
akcí, konferencí, pozváni budou významní domácí
i zahraniční hosté ...
Na celé období oslav, to jest na roky 2008 – 2011, se ale
připravuje mnoho akcí. Cyklus orchestrálních a komorních
koncertů a jevištních představení školy, mj. ve spolupráci
s FOKem, Českou filharmonií, Českým spolkem pro komorní
hudbu, Přítomností, společností pro soudobou hudbu a dalDnešní slavnostní koncert v Dvořákově síni
šími významnými institucemi. Již v závěru tohoto roku bude
Rudolfina zahajuje cyklus oslav 200 let trvání
vytvořena putovní výstava o škole, jejíž prezentace se předpo-
Pražské konzervatoře, který vyvrcholí v roce
kládá nejen po celé České republice, ale i v zahraničí. Škola
2011. Předcházela mu 25. dubna 2008 tisková
také připravuje výpravnou publikaci o historii a současnosti
konference v Rezidenci primátora Hlavního
školy, pracuje se na vzniku vícedílného filmového pořadu,
města Prahy. Toto datum nebylo vybráno
ve spolupráci s Hudebními rozhledy vzniká série článků
náhodně. Toho dne totiž uplynulo přesně 200
o historii školy z pera pracovníků Archivu školy, probíhá
let od vydání slavného prohlášení, ve kterém
spolupráce s Českým rozhlasem i Českou televizí. Vstříc
byla hudbymilovnými šlechtici konstatována
konzervatoři vycházejí i další rozhlasové a televizní stanice,
potřeba vzniku ústavu, který by vzdělával pro-
tisková periodika, ale též některé významné subjetky
fesionální orchestrální hráče. Tím byl uveden
podnikatelské sféry.
v pohyb sled událostí, který posléze vyústil
v založení Pražské konzervatoře a zaháhájení
Smyslem cyklu oslav bude připomenout české i světové
výuky 24. dubna 1811. Proto se také hlavní
veřejnosti význam Pražské konzervatoře jakožto prvořadé
část oslav uskuteční v roce 2011, kdy uplyne
kulturní a kulturně vzdělávací instituce, která měla a dodnes
P
má klíčovou roli v rozvoji umění a hudební vzdělanosti v zemi,
instituce, jejíž vznik o desítky let předcházel založení mnoha
dalších významných kulturních zařízení, jakými jsou např.
Národní divadlo nebo Česká filharmonie. Pražská konzervatoř
je také školou, která sloužila jako vzor při zakládání dalších
konzervatoří u nás (a mnohých i v zahraničí) a též vysokého
R
O
G
R
A
M
K O
N
C
E
R
T
U
A N T O N Í N DVO Ř Á K
Koncert pro violoncello a orchestr h moll, op.104
– Allegro
– Adagio, ma non troppo
– Finale. Allegro moderato
Ivan Vokáč – violoncello
uměleckého školství v zemi (AMU např. navázala přímo na tzv.
mistrovskou školu Pražské konzervatoře). Naším záměrem
je představit Pražskou konzervatoř nikoliv ovšem pouze jako
~~~ přestávka ~~~
ústav s bohatou i poučnou historií, ale především jako školu,
která dnes aktivně funguje a úspěšně působí na poli vzdělávání hudebníků, zpěváků a dramatických umělců a má svoji
vizi do budoucna.
Proto věříme, že právem je možno na tyto oslavy pohlížet jako
na svátek celé kulturní veřejnosti. Ostatně svoji záštitu nad
celým cyklem oslav již převzali mj. pražský primátor Pavel
Bém a ministr kultury Václav Jehlička. Předpokládá se (a připravuje) také jejich zařazení do světového výročí UNESCO.
Vážení a milí hosté, přeji Vám krásný zážitek z dnešního koncertu a věřím, že to bude zároveň pozvání k dalším vystoupením našich studentů, s nimiž budete mít nyní možnost více
než dosud se setkávat i v rámci abonentních cyklů realizovaných ve spolupráci s uvedenými významnými pořadateli.
PAVEL TR O JAN
Missa Solemnis per soli, coro,
orchestra ed organo (premiéra)
– Kyrie
– Gloria
– Credo
– Sanctus
– Benedictus
– Agnus Dei
Lívia Vénosová a Yukiko Kinjo – soprán
Michaela Kapustová a Edita Viskotová – alt
Martin Šrejma a Ondřej Socha – tenor
Jan Hora – varhany
KÜHNŮV SMÍŠENÝ SBOR
sbormistr – Marek Vorlíček
SYMFONICKÝ ORCHESTR PRAŽSKÉ KONZERVATOŘE
dirigent – Miriam Němcová
Pavel Trojan, ředitel Pražské konzervatoře
Violoncellista Ivan Vokáč byl vybrán jako sólista dnešního koncertu
na základě vítězství v konkurzu o nejlepší interpretaci koncertu
A. Dvořáka, uspořádaného na Pražské konzervatoři 7. 12. 2007.
Předsedou konkurzní poroty byl Mistr Josef Suk, Dr. h. c., který jako
čestný předseda Společnosti Antonína Dvořáka předá v průběhu
koncertu I. Vokáčovi věcnou cenu.
Ú
IVA N VO KÁČ
VIO LO NC EL LO
začal hrát na violoncello ve čtyřech letech pod
vedením prof. Oldřicha Kavaleho. O dva roky
později se též začal učit hře na klavír. V září
2003 nastoupil na Pražskou konzervatoř do třídy prof. Miroslava Petráše, kde nyní studuje
v 5. ročníku. Zúčastnil se violoncellových kurzů
Akademie Kronberg v Německu (Steven Isserlis, Boris Pergamenščikov) a Mezinárodní hudební akademie v Plzni (Rafael Wallfish). V interpretačních soutěžích
pro mladé hudebníky získal tyto ceny: Heranova violoncellová soutěž
v Ústí nad Orlicí - 2. cena (1997 a 2003), Mezinárodní violoncellová
soutěž Liezen – 1. cena (2002), Dotzauerova soutěž v Drážďanech –
3. cena (2001) a 1. cena (2005), Soutěž konzervatoří České republiky v Teplicích – 2. cena (2005), Beethovenova soutěž v Hradci nad
Moravicí – 3. cena (2005). Roku 2006 se Ivan Vokáč stal nejmladším českým účastníkem Mezinárodní hudební soutěže Pražské Jaro.
Vystupuje též společně s houslistou Jakubem Junkem, se kterým
získal v roce 2006 1. cenu v rozhlasové soutěži Concertino Praga.
L ÍV IA V ÉN O S OVÁ
S O PR ÁN
se narodila v Košicích, kde vystudovala
gymnázium a též navštěvovala ZUŠ – obory
klavír, zpěv a flétna. Na Pražské konzervatoři
absolvovala klasický zpěv ve třídě prof. B. Šulcové, v současné době je studentkou 1. ročníku na HAMU v Praze u prof. Ivana Kusnjera.
Má za sebou řadu soutěžních úspěchů, např.
v roce 2003 získala 2. cenu na Mozartovské
soutěži na Bertramce a 1. cenu v Mezinárodní soutěži Imricha
Godina. V roce 2004 jí byla udělena 1. cena na soutěžní přehlídce
českých konzervatoří a 3. cena (v kategorii Junior) a 1. cena (v kategorii Píseň) na Mezinárodní pěvecké soutěži A. Dvořáka v Karlových Varech. V témže roce získala i 3. cenu na Mezinárodní soutěži
M. S. Trnavského.
V roce 2005 debutovala v pražském Národním divadle ve Čtyřtónové
opeře T. Johnsona a dále zde hostovala v roli Bareny v Jej Pastorkyni. V roce 2006 zde spolupracovala na inscenaci The Angels
Lukáše Hurníka. Jako Donna Elvíra vystoupila na operních festivalech ve Znojmě a v Gdaňsku. Pravidelně hostuje v liberecké opeře
Č
I
N
K
U
J
Í
C
Í
jako Cizí kněžna v Rusalce. V letošním roce se představila též
v DJKT v Plzni v titulní roli Pucciniho Sestry Angeliky. L.Vénosová se
věnuje se též koncertní činnosti, např. s Karlovarským symfonickým
orchestrem. K životnímu jubileu Ilji Hurníka provedla vloni pražskou
premiéru jeho díla Verba Sancta.
Y UK IKO K INJO
SOPRÁ N
se narodila na Okinawě v Japonsku.
V roce 1998 se účastnila pěvecké soutěže Ryukyusinpou v Japonsku, kde se umístila na druhém místě. V roce 2000 úspěšně dokončila
studia na Univerzitě Ryukyu, kde se též po celou dobu zaměřovala na zpěv a studium hudby.
V roce 2002 vyhrála konkurz Japonské vlády
o stipendia pro studium zpěvu v Itálii. V Itálii se
zdokonalovala na hudební akademii v Miláně a od roku 2003 též
na konzervatoři v Parmě u profesorky Lucetty Bizzi a Eugenia Furlottiho. Od října 2005 žije v Praze, kde pokračuje ve studiu na Pražské
konzervatoři u profesora Jiřího Kotouče. V roce 2007 se zúčastnila
Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech
kde získala 3. místo a zvláštní cenu Opery Mozart. Zpívá na koncertech v Japonsku, v Itálii, v Německu a též v Čechách. Její repertoár
obsahuje díla od baroka po současnost.
MICHAELA KAPUSTOVÁ
A LT
se narodila v Brně. V současné době je studentkou 6. ročníku Pražské konzervatoře ve třídě
prof. Yvony Škvárové.
V roce 2005 se umístila na 3. místě v Mezinárodní
pěvecké soutěži o cenu Leoše Janáčka (JAMU,
Brno, EMCY). Dále pak získala v roce 2007
1. místo na Mezinárodní pěvecké soutěži Pražský
pěvec a dále v témže roce zvítězila na Soutěžní
přehlídce konzervatoří České republiky v Pardubicích. V roce 2006
absolvovala Mistrovské kurzy u Petera Dvorského v Jaroměřicích nad
Rokytnou. V roce 2006 se účastnila série koncertů pořádaných Jednotou českého divadlo pro nejlepší účastníky Burzy mladých talentů.
V posledních dvou letech absolvovala celou řadu úspěšných koncertních vystoupení. Věnuje se jak písňové tak operní tvorbě.
Ú
E D ITA VIS KOTOVÁ
A LT
pochází z Moravských Budějovic, kde navštěvovala i Základní uměleckou školu. Studovala zde
hru na flétnu, klavír a zpěv u Blanky Chalupské.
Stala se vítězkou mnoha oblastních pěveckých
soutěží. Nyní studuje v absolventském ročníku
na Pražské konzervatoři ve třídě prof. Jarmily
Krásové.
Pravidelně vystupuje na festivalu v rakouském
Kautzenu. V roce 2006 se zúčastnila mezinárodního hudebního
festivalu Young Prague, kde nastudovala altové sólo v Mozartově Korunovační mši. V loňském roce nastudovala pro představení konzervatoře roli Cherubína z opery Figarova svatba. V letošním roce byla
přijata na Akademii múzických umění v Praze.
O ND Ř EJ S O C H A
T ENO R
se narodil v roce 1981 v Praze. Hudbě a zejména
zpěvu se věnuje již od dětství. V roce 2003 byl
na prvním místě přijat na Pražskou konzervatoř
do třídy prof. Jiřího Kotouče.
Již velmi záhy během studia začal aktivně vystupovat. Ve Státní opeře Praha hostuje od roku
2004 jako Pong v Turandot, Danieli v Sicilských
nešporách, Borsa v Rigolettovi a Lampář v Pucciniho Manon Lescaut. Na mezinárodním jevišti debutoval ve stejném
roce na irském Wexford Opera Festival jako Torquemada v Ravellově
Španělské hodince. Z početných dalších zahraničních vystoupení
patří k nejvýznamnějším Trójan v Idomeneovi na Mozart Festival
La Coruna 2005, Dvořákovo Requiem v Paříži 2006 a Haydnovo
Stvoření na festivalu Septembre Musical de L´Orne ve francouzském
Alençonu. Je opakovaně zván na festival Rassegna Internazionale
Capolavori di Musica Religiosa v italském Bergamu.
Věnuje se též koncertní činnosti. Vystoupil s většinou českých
orchestrů včetně Pražské komorní filharmonie a Pražského komorního
orchestru, po boku Pražského filharmonického sboru, Českého
filharmonického sboru Brno, Paris Choral Society aj., v hudebním
nastudování Johna Shea a pod taktovkou dirigentů jako Philip
Auguin, Enrico Dovico, Caspar Zehnder nebo Marco Zambelli
v ČR, Německu, Francii, Itálii, Holandsku, Španělsku, Irsku a Velké
Británii.
Č
I
N
MAR TIN A ŠREJMA
K
U
J
Í
C
Í
TENOR
se narodil v Praze. Zpíval již v dětství jako
sólista dětských sborů v téměř všech světadílech. Již při studiu na Pražské konzervatoři, ve třídě prof. Jiřího Kotouče, hostoval
ve Státní opeře Praha jako Alfredo (La Traviata)
a Edgardo (Lucia di Lammermoor) a účinkoval
na mnoha koncertech doma i v zahraničí. Při
studiích se účastnil různých soutěží, např.
Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech v roce 2002 a 2004 jejímž je laureátem a kde získal i cenu
Národního divadla v Praze. V sezóně 2003 /4 se zúčastnil turné
po Německu a Švýcarsku se švýcarskou operní společností jako
Alfréd ve Straussově Netopýru. V roce 2004 pobýval v italské Parmě
na konzervatoři Arriga Boita, kde studoval zpěv u prof. Lucetty Bizzi
a zúčastnil se mistrovských interpretačních kurzů Eugenia Furlottiho.
Na jaře 2005 zpíval na turné s Torontskou filharmonií pod vedením
Kerryho Strattona v Kanadě. Po ukončení studia v roce 2005 se stává sólistou Statní opery Praha, kde kromě již zmíněných rolí zpívá též
postavy Tamina (Kouzelná flétna), Ferranda (Cosi fan tutte), Almavivi
(Lazebník Sevillský), Duca di Mantova (Rigoletto) a Edmonda (Manon
Lescaut). Byl též přizván k účinkování na koncertě Lea Nucciho
v sále na pražském Žofíne. Spolupracuje s Operou Mozart, kde pravidelně od roku 2006 ztvárňuje roli Dona Ottavia v Donu Giovannim
ve Stavovském divadle. Působí také koncertně (Händel – Rinaldo,
Alcina, oratorium Mesiáš; Bononcini – Astarto; Mozart – Requiem,
Davide penitente; Haydn – Die Schöpfung aj.). V Národním divadle
v Praze, jako stálý host, vystupuje v roli Jeníka (Prodaná nevěsta),
Tamina (Kouzelná flétna), Ottavia (Don Giovanni) a v dalších. Na podzim roku 2007 se zúčastnil spolu se Státní operou Praha turné
po Japonsku s operou La Traviata (Alfredo).
Ú
M I R I A M N Ě M C OVÁ
DIR IGENT K A
absolvovala Pražskou konzervatoř a Akademii
múzických umění v Praze – obor kompozice
a dirigování.
V letech 1987 – 1988 byla stipendistkou České
filharmonie u Pražských madrigalistů a několikrát obdržela stipendium ve Stuttgartu na Bach-Akademie u prof. H. Rillinga. Po návratu z půlroční stáže v Paříži (1989) působila Miriam
Němcová v Komorní opeře Praha a v Divadle F. X. Šaldy v Liberci,
kam se v roce 1991 vrátila jako šéf opery. V roce 1993 jí byla nabídnuta dirigentská i sbormistrovská smlouva ve Státní opeře Praha.
Od září 1995 je M. Němcová profesorkou dirigování na Pražské
konzervatoři, kde současně vede i symfonický orchestr. Kromě
toho se neustále věnuje koncertní činnosti u nás i v zahraničí jako
hostující dirigent či jako umělecký šéf orchestru Praga Sinfonietta
a pěveckého sboru Vox Pragae. Od roku 2001 je stálým dirigentem
Filharmonie Hradec Králové, v následujících letech byla též častým
hostem u Pražského filharmonického sboru. Z jejího zahraničního
působení jmenujme např. koncerty a operní představení v Jižní
Koreji (Soul Art Centrum – Mozartovo Requiem, Daegu City Opera –
Lazebník sevillský), Španělsko (Madrid, Barcelona – Haydnovo
Stvoření), Německo (Strassbourg a Mnichov).
Do spektra dirigentských aktivit Miriam Němcové patří též práce
v nahrávacích studiích při natáčení filmové hudby pro mezinárodní
produkce.
Č
I
N
MAREK VORLÍČEK
K
U
J
Í
C
Í
SBORMISTR
absolvoval v roce 2004 obor dirigování na Pražské konzervatoři,
v současné době ve studiu pokračuje na pražské Akademii múzických umění.
Jako dirigent hostoval u Komorní filharmonie Pardubice, Filharmonie
Hradec Králové a pravidelně spolupracuje s Plzeňskou filharmonií,
s níž také realizoval několik nahrávek pro Český rozhlas.
Zkušenosti s vedením sborového tělesa získával nejprve od roku
1994 jako sbormistr domažlického dětského sboru a od roku 1997
vede domažlický smíšený sbor Čerchovan. S tímto tělesem absolvoval desítky koncertů doma i v zahraničí a natočil dvě CD s duchovní
hudbou. Za tuto práci obdržel národní sbormistrovskou cenu Unie
českých pěveckých sborů.
Několik let působil jako sborový zpěvák a měl možnost spolupracovat nejen s vynikajícím sbormistrem Pavlem Kühnem, ale i řadou
předních českých i světových dirigentů a orchestrů.
KÜHNŮV SMÍŠENÝ SBOR
vznikl v roce 1959 připojením mužských hlasů k ženskému komornímu sboru, který založil v roce 1958 Pavel Kühn. Navázal tím na práci
svých rodičů Markéty a Jana Kühnových, zakladatelů novodobé české
sborové tradice.
Sbor byl průkopníkem uvádění děl a cappella světového romantismu
v koncertních sálech i nahrávacích studiích. Své kvality prokázal
i v repertoáru oratorním a kantátovém.
Sbor spolupracuje s předními symfonickými tělesy domácími (Česká
filharmonie, Pražská komorní filharmonie, SOČR, Symfonický
orchestr hlavního města Prahy FOK) i zahraničními (Concertgebouworkest, Tonhalleorchester Zürich, Izraelská filharmonie a další).
Neméně výraznou a důležitou aktivitou sboru byla též účast na nahrávání původní filmové hudby.
Kühnův smíšený sbor se dodnes řadí mezi špičková pěvecká tělesa.
Jeho zakladatel Pavel Kühn (1938-2003), který výrazně ovlivnil zvukově barevný ideál sborového zpěvu, s ním pracoval nepřetržitě takřka 45 let až do svého předčasného úmrtí. Poté se role sbormistra
na tři roky ujal Jan Rozehnal, od ledna 2007 pokračuje v kühnovské
interpretační tradici sbormistr a dirigent Marek Vorlíček.
Ú
SYMFONICKÝ ORCHESTR PRAŽSKÉ KONZERVATOŘE
vznikl krátce po založení této školy. Ostatně, již v dubnu 1808 se
v provolání „Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách“, šlechtického
spolku, který konzervatoř založil a desítky let spravoval, zdůrazňuje
školení orchestrálních hráčů jako hlavní úkol nově založené instituce. Orchestr se poprvé představil publiku na třech koncertech na jaře roku 1815. Po dalších několik desítek let hrál velmi významnou
úlohu v pražském koncertním životě. V březnu 1827 provedl poprvé
v Čechách Beethovenovu 9. symfonii. Doprovázel řadu proslulých
koncertních umělců (F.Liszta, F.Lauba, Kl.Schumannovou, O.Bulla,
H.von Bülowa aj.). Na jeho koncertech ve 2. polovině 19. století zaznívala díla nových hudebních směrů ve skladbách F.Liszta, H.Berlioze, R.Wagnera, G.Mayerbera a dalších. Když např. v lednu 1846
konzervatoř navštívil Hector Berlioz, „byl ve velkém údivu a mocně
dojat když slyšel orchestr školy hrát svou ouverturu Král Lear ohnivě a přesně.“ Na jaře 1896 premiéroval tento orchestr symfonické
básně A.Dvořáka Vodník, Polednice a Zlatý kolovrat. Do počátku
20. stol. pracoval orchestr pod vedením ředitelů konzervatoře, dále
pak s řadou významných skladatelů a dirigentů. V současné době je
složen ze studentů 4., 5. a 6. ročníku konzervatoře. V jeho čele stojí
od roku 1994 prof. Miriam Němcová. Orchestr pravidelně zkouší
a koncertuje. V Praze má zpravidla 3 – 4 veřejná vystoupení ročně.
Kromě toho uskutečnil v poslední dekádě řadu zahraničních zájezdů. Vystoupil v např. ve Francii, Německu, Itálii, Švýcarsku a Anglii.
V roce 2006 s tímto orchestrem jako host spolupracoval dirigent
Leoš Svárovský, v květnu loňského roku nastudoval a provedl
ve Dvořákově síni Rudolfina program složený z francouzské hudby
světově proslulý dirigent Serge Baudo. K cenným úspěchům orchestru a jeho dirigentky patří též trojnásobné absolutní vítězství v soutěži
Českého rozhlasu Concerto Bohemia.
Č
I
N
1.housle
Jakub Fišer – koncertní mistr
Martin Balda
Boris Goldstein
Ladislav Hintnaus
Jana Hrbková
Markéta Janoušková
Lukáš Novotný
Jakub Macháček
Michael Romanovský
Markéta Říhová
Ondřej Tengler
Libor Vilímec
2. housle
Lenka Bosnovičová
Chuhei Iwasaki
Kristýna Kočová
Veronika Kršková
Natalita Lysniak
Samuel Mikláš
Gabriela Pokludová
Daša Savič
Evženie Staneva
Martina Štillerová
Viola
Tomáš Hanousek
Zdeňka Hůlková
Christos Ioannou
Jana Jelínková
Zuzana Kořenová
Ondřej Martinovský
Son Jeong Min
Aneta Novotná
Edita Podstawková
K
U
J
Violoncello
Viktoriya Bogdanová
Karin Černá
Štěpán Drtina
Jiří Gráf
Petr Chudoba
Benjamin Klinecký
Petr Letmajer
Jonáš Lhotka
Jakub Michl
Simona Nováková
Taisia Sergejeva
Petr Špaček
Jan Zvěřina
Kontrabas
Martin Brádle
Jiří Hilgart
Ruben Lang
Jan Vokoun
Ondřej Zadák
Flétna
Jana Jarkovská
Michaela Kouřilová
Marie Kroužková
Michaela Roubalová
Hoboj
Radka Prokopová
Erika Suchochlebová
Kristina Štanclová
Klarinet
Vladimír Brablec
Zuzana Drašarová
Daniel Mourek
Vojtěch Pospíšil
Fagot
Jaroslav Dvořák
Ondřej Šindelář
Jana Vávrová
Í
C
Í
Trubka
Martin Jůzl
Jiří Pohnán
Marek Stříteský
Jakub Ševčík
Petr Táborský
Yasuko Tanaka
Lesní roh
Pavla Blatoňová
Petr Dražil
Štěpán Jasenovec
Hana Kučerová
Hana Lišková
Hana Pujmanová
Trombón
Martin Homolka
Pavel Chaloupka
Jan Ries
Petr Šrejma
Kateřina Štainerová
Tuba
Ladislav Ščurek
Bicí nástroje
Martina Balcarová
Jan Čejka
Jan Čep
Markéta Hořejší
Gabriela Chovancová
Martin Kuzma
Celesta
Jiří Rožeň
M
KYRIE
Kyrie eleison. Christe eleison. Kyrie eleison.
GLORIA
Gloria in excelsis Deo
et in terra pax hominibus bonae voluntatis.
Laudamus te. Benedicimus te.
Adoramus te. Glorificamus te.
Gratias agimus tibi propter magnam gloriam tuam.
Domine Deus, Rex caelestis,
Deus Pater omnipotens.
Domine Fili unigenite, Jesu Christe,
Domine Deus, Agnus Dei, Filius Patris.
Qui tollis peccata mundi, miserere nobis,
qui tollis peccata mundi, suscipe deprecationem nostram.
Qui sedes ad dexteram Patris, miserere nobis.
Quoniam tu solus Sanctus, tu solus Dominus,
tu solus Altissimus, Jesu Christe
cum sancto Spiritu, in gloria Dei Patris.
Amen.
CREDO
Credo in unum Deum,
Patrem omnipotentem, factorem cali et terra,
visibilium omnium et invisibilium.
Et in unum Dominum Iesum Christum,
Filium Dei unigenitum,
et ex Patre natum ante omnia sacula.
Deum de Deo, Lumen de Lumine, Deum verum de Deo vero,
genitum non factum, consubstantialem Patri,
per quem omnia facta sunt.
Qui propter nos homines et propter nostram salutem
descendit de calis. Et incarnatus est de Spiritu Sancto ex Maria Virgine,
et homo factus est.
Crucifixus etiam pro nobis sub Pontio Pilato,
passus et sepultus est,
et resurrexit tertia die, secundum Scripturas,
et ascendit in calum, sedet ad dexteram Patris.
Et iterum venturus est cum gloria,
iudicare vivos et mortuos,
cuius regni non erit finis.
Et in Spiritum Sanctum, Dominum et vivificantem,
qui ex Patre filioque procedit.
Qui cum Patre et Filio simul adoratur et conglorificatur qui locutus est per prophetas.
Et unam, sanctam, catholicam et apostolicam Ecclesiam.
Confiteor unum baptisma in remissionem peccatorum.
Et expecto resurrectionem mortuorum, et vitam venturi saculi. Amen.
I
S
S
A
S
O
L
E
M
N
I
S
KYRIE
Pane, smiluj se. Kriste, smiluj se. Pane, smiluj se.
GLORIA
Sláva na výsostech Bohu
a na zemi pokoj lidem dobré vůle.
Chválíme tě. Velebíme tě.
Klaníme se ti. Oslavujeme tě.
Vzdáváme ti díky pro tvou velikou slávu.
Pane a Bože, nebeský Králi,
Bože, Otče všemohoucí.
Pane, jednorozený Synu, Ježíši Kriste.
Pane a Bože, Beránku Boží, Synu Otce.
Ty, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi,
ty, který snímáš hříchy světa, přijmi naše prosby.
Ty, který sedíš po pravici Otce, smiluj se nad námi.
Neboť ty jediný jsi Svatý, ty jediný jsi Pán,
ty jediný jsi Svrchovaný, Ježíši Kriste,
se svatým Duchem, ve slávě Boha Otce.
Amen.
CREDO
Věřím v jednoho Boha,
Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země,
všeho viditelného i neviditelného.
Věřím v jednoho Pána Ježíše Krista,
jednorozeného Syna Božího,
který se zrodil z Otce přede všemi věky.
Bůh z Boha, Světlo ze Světla, Pravý Bůh z Pravého Boha,
zrozený, nestvořený, jedné podstaty s Otcem,
skrze něhož všechno je stvořeno.
On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil s nebe.
Skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny
a stal se člověkem.
Byl za nás ukřižován, za dnů Pontia Piláta,
byl umučen a pohřben
a třetího dne vstal z mrtvých podle Písma,
vstoupil do nebe, sedí po pravici Otce.
A znovu přijde, ve slávě,
soudit živé i mrtvé
a jeho království bude bez konce.
Věřím v Ducha svatého, Pána a Dárce života,
který z Otce i Syna vychází.
S Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován a mluvil ústy proroků.
Věřím v jednu svatou, všeobecnou a apoštolskou Církev.
Vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů.
Očekávám vzkříšení mrtvých a život budoucího věku. Amen.
SANCTUS
Sanctus, Sanctus, Sanctus Dominus Deus Sabaoth.
Pleni sunt caeli et terra gloria tua.
Hosanna in excelsis.
Benedictus qui venit in nomine Domini.
Hosanna in excelsis.
SANCTUS
Svatý, svatý, svatý, Pán, Bůh zástupů.
Nebe i země jsou plny tvé slávy.
Hosana na výsostech.
Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně.
Hosana na výsostech.
BENEDICTUS
Benedictus qui venit in nomine Domini.
Hosanna in excelsis.
BENEDICTUS
Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně.
Hosana na výsostech.
AGNUSDEI
Agnus Dei, qui tollis peccata mundi, miserere nobis.
Agnus Dei, qui tollis peccata mundi, miserere nobis.
Agnus Dei, qui tollis peccata mundi, dona nobis pacem
AGNUS DEI
Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.
Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.
Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, daruj nám pokoj.
Z
Výzva ke zvelebení hudby v Čechách z 25. 4. 1808.
Na počátku 19. století byl hospodářský i kulturní život v Evropě
ovlivněn napoleonskými válkami. Poznamenán byl i pražský hudební
provoz.
V roce 1803 byla založena Jednota umělců hudebních k podpoře
vdov a sirotků (zvaná též Societa). Na programech koncertů této
společnosti byla velká vokálně instrumentální díla (mše, oratoria,
requiem, apod.) Tehdy se ukázalo, že sestavit v Praze všemi nástroji
obsazený velký orchestr je značně obtížné. Základem byl divadelní
orchestr, který byl posílen hudebníky šlechtických kapel apod.
Ve šlechtických kruzích byly hudební aktivity časté a není tedy divu,
že právě odtud vzešla snaha o nápravu. V dubnu 1808 vydala skupina hudbymilovných šlechticů následující výzvu:
„Jelikož umění hudební v Čechách jindy kvetoucí nyní tak bylo pokleslo,
že i v Praze jen s tíží lze jest sestaviti dobrý úplný orchestr a mimo to mnoho
nástrojů buď jen nedostatečně aneb vůbec ani obsaditi se nedá, spojili se
nížepsaní k tomu účelu a s tím úmyslem, aby umění hudební v Čechách opět
povznesli a zvelebili.
Prvním a nejpřiměřenějším k tomu prostředkem jest dle mínění jejich, aby
pro každý jednotlivý nástroj nalezen a ustanoven byl výborný umělec, který
by zvláštní smlouvou se zavázal k té povinnosti, že po několik roků bude nejenom na svůj nástroj v orchestru hráti, než i několik jemu přidělených žáků
na nástroji tomto vyučovati a cvičiti.
Pro ty nástroje, pro které by zde v Praze nebylo lze nalézti umělců vynikajících, povolati se mají umělci z ciziny a vyjednati se má s nimi totéž s týmiž
podmínkami.
Aby se výlohy k tomu potřebné uhradily, zavázali se nížepodepsaní k určitým
ročním příspěvkům na 6 let po sobě jdoucích a zvou tímto i veškeré milovníky a přátele umění hudebního, aby se s nimi k témuž účelu spojili a upsáním
příspěvků, nejméně 100 zl. stříbra obnášejících, co zakladatelé k dosažení navrhovaného účelu, totiž ku zvelebení umění hudebního v Čechách
napomáhali.“
Dáno v Praze, 25. dubna 1808.
František Josef hrabě z Wrtby, František hrabě Šternberg, Jan hrabě Nostitz,
Christian hrabě Clam-Gallas, Bedřich hrabě Nostitz, Karel hrabě a pán
z Firmian, Jan hrabě Pachta, František hrabě Klebelsberg.
(Český překlad původně německého textu byl převzat z knihy Josefa
Srba-Debrnova Stručné dějiny konservatoře pražské, Praha, 1878)
H
I
S
T
O
R
I
E
Š
K
O
L
Y
Výzva nezůstala bez odezvy. Postupně přispělo 55 dárců a bylo
vybráno celkem 12 000 zl. V roce 1810 tak mohl být založen Spolek
pro zvelebení hudby v Čechách (Verein zur Beförderung der Tonkunst in Böhmen) a v roce 1811 pak započala svou činnost konzervatoř v Praze. Vyšlo odtud veliké množství hudebníků, pěvců, skladatelů, později i herců a tanečníků. Škola značnou měrou přispěla
k věhlasu české hudební a divadelní kultury v Evropě i ve světě.
Nejznámějším z dlouhé řady ředitelů a rektorů Pražské konzervatoře
byl bezesporu hudební skladatel Antonín Dvořák (1841 – 1904), jenž
působil na škole nejprve v roli vyučujícího skladby (v desetiletí 1891 –
1901 avšak s tříletou pauzou od podzimu 1892 do jara 1895, kdy
pobyl v Americe) a posléze (od 1901 do 1904) i v roli uměleckého
ředitele. O nastoupení na školu byl Dvořák požádán po svých domácích i zahraničních skladatelských úspěších usnesením výboru
„Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách“ v lednu 1889. Skladatelův
dochovaný dopis poslaný jako odpověď (dat. 13.9.1889) však dokládá, že se k této práci nejprve nechtěl uvázat. Jako důvod uvedl:
„že bych snad přec svým povinnostem zadost učinit nemohl tak,
jak bych si přál, a jinak jsa svými pracemi a velkými cestami do ciziny přetížen, obávám se, že by ústavu i mně jen starosti z toho
vzrůsti mohly ...“ Zanedlouho však své stanovisko změnil, a začal
s výukou kompozice na pražské konzervatoři od nového roku 1891.
Na „druhou kolej“ začal postupně přesouvat naopak zahraniční návštěvy u příležitosti provedení svých děl; z několika se záhy omluvil.
Od svých předchůdců, zvl. Karla Steckera, pak převzal do své třídy
nejtalentovanější studenty, z nichž se právě ti první: Josef Suk,
Oskar Nedbal, budoucí skladatel pochodů Julius Fučík, a později
Vítězslav Novák, začali záhy úspěšně prosazovat. K. Stecker později
uvedl, že se stalo Dvořákovi učení nutností. „Rukama“ Antonína Dvořáka v roli profesora instrumentace, nauky o formách, praktických
návodů ke skladbě a – v některých ročnících – i řízení sborů prošlo
v oněch sumárně cca devíti letech vyučování na pražské konzervatoři na šedesát studentů. Pro některé bylo sice studium skladby
pouhým doplňkem studia hlavního oboru (hry na nástroj), avšak
i toto číslo je překvapivě vysoké. Zvláště po návratu Dvořáka z Ameriky se hlásilo na školu velké množství zájemců o studium skladby,
a to i ze zahraničí.
Dvořák byl údajně výborným učitelem pro talenty, méně nadaní žáci
jeho hodiny opouštěli, protože jeho podání nerozuměli, nechápali,
a tak se jej báli. Ti, kteří jeho výukou prošli, na něho vzpomínali
s úctou a obdivem, a často i humorně. Z odstupem času lze éru
T
Dvořáka profesora na pražské konzervatoři hodnotit jako výraznou,
hovoří se přímo o „pražské Dvořákově kompoziční škole“. Faktem
je, že byl přísný, a na rozdíl od předchůdců vracel skladby studentů
k několikerému přepracování. Vedl je k velkému rozhledu po hudební
literatuře, kterou sám od mládí intenzívně především z partitur studoval. Talentované žáky nechal ale aplikovat i jejich vlastní kompoziční
postupy, s nimiž sám nesouhlasil, pokud je dokázali zdůvodnit.
Ředitelské období A. Dvořáka na pražské konzervatoři nebylo dlouhé,
už po třech letech slavný skladatel náhle zemřel. Jeho jmenování
do funkce (nově ustavené) artistického ředitele bylo ale spíše záležitostí prestižní a reprezentativní. Školu tehdy vedl současně nově
ustavený administrativní správce (posléze administrativní ředitel)
skladatel Karel Knittl, který po Dvořákově úmrtí kontinuálně v řízení
školy pokračoval. Antonín Dvořák předsedal některým schůzím pedagogů, zkouškám posluchačů a účastnil se absolventských a jiných
koncertů. U studentů budil velký respekt. Dvořákův význam si uvědomili všichni zvláště při skladatelově náhlém odchodu, kdy přicházeli
na konzervatoř kondolence z celého světa.
K nejslavnějším dílům Antonína Dvořáka patří jeho Koncert pro
violoncello a orchestr h moll op. 104, který napsal jako své
sedmé dílo za pobytu v Americe, ač nutno podotknout, že jeho
závěr po návratu do Čech ještě přepracoval. Je posledním ze čtyř
instrumentálních koncertů, které věnoval: klavíru (g moll, op. 33),
houslím (a moll, op. 53) a violoncellu. Pro violoncello je koncertem
druhým, i když prvý A dur sine op. vznikl jako prvotina a jen s klavírním doprovodem (instrumentován později J. Burghauserem). Záměr
zkomponovat Koncert pro orchestr, v němž by v každé větě některý
nástroj dominoval (skica v Americkém skicáři pravděpodobně
z roku 1893) však už Dvořák neuskutečnil.
Koncert h moll je vrcholným skladatelovým opusem, mistrovským
dílem, jež mají v repertoáru dnes všichni světoví violoncellisté. Dvořák jej psal, jak již řečeno, za svého pobytu v Americe od 8. listopadu
1894 do 9. února 1895. Dedikoval jej svému kolegovi z pražské konzervatoře Hanuši Wihanovi (později mj. členu Českého kvarteta). Ten
také stvořil ke koncertu svou sólovou kadenci (dochovanou), s níž
však Dvořák nesouhlasil a proto se nehraje. Poprvé koncert zazněl
19. března 1896 v Londýně za skladatelova řízení orchestru Philharmonic Society s violoncellistou Leo Sternem.
R
O
J
A
PAVEL TR O JAN
N
S
K
L
A
D
A
T
E
L
SKLA DATEL
je absolventem Pražské konzervatoře, kde v letech 1977 – 1982 studoval skladbu pod vedením Ilji Hurníka a Hudební akademie muzických umění (HAMU), kde v letech 1982-89 studoval ve třídě profesora
Jiřího Pauera, a kde absolvoval Koncertem pro klavír a orchestr.
Od roku 1986 působí na Pražské konzervatoři nejprve jako pedagog
hudebně teoretických předmětů, od roku 1991 vyučuje skladbu.
Od roku 1992 zastával místo zástupce ředitele, od prosince 2004
působí ve funkci ředitele Pražské konzervatoře.
První významnější skladby složil již během studia. Jeho Houslová
sonáta získala čestné uznání v soutěži Generace 84, skladba
Musica per archi byla v roce 1986 odměněna II. cenou v soutěži
Generace 86. Roku 1990 se Trojanův Koncert pro housle a orchestr v podání houslisty Jaroslava Svěceného probojoval do semifinále ve skladatelsko interpretační soutěži The Concerto Prize
v Londýně. V roce 1999 byla dokončena rozsáhlá Missa solemnis
pro sóla, sbor, varhany a orchestr, která je věnována Univerzitě Karlově. Variace na téma Astora Piazzolly Astoriana z roku 1998 vznikly
nejprve pro sólový akordeon. Později byly zpracovány pro různá
obsazení a jsou jednou z nejuváděnějších autorových kompozic.
Podobně v roce 2000 vzniklá skladba Cantabile a capriccio pro
housle a klavír je často uváděnou autorovou kompozicí. O rok později představil Trojan v italském Trentu v premiéře svou skladbu pro
orchestr Omaggio al Duomo di Trento (Pocta trentské katedrále).
V díle Pavla Trojana má zastoupení i tvorba pro děti. Především se
jedná o dětské sbory – např. Střípky (1999) a operu Bylo nás pět
(2000 – 2002) na motivy Karla Poláčka. Posledně jmenované dílo
bylo premiérově uvedeno v rámci festivalu Pražské Jaro v květnu
2003. Pavel Trojan je také autorem řady povinných skladeb různých
interpretačních soutěží. V roce 2006 zkomponoval Capriccio pro
akordeon, povinnou skladbou pro seniorskou kategorii světové
soutěže v Castefidardu a pro 59. ročník Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro 2007 skladbu Sólo pro lesní roh. V roce 2006
vznikly orchestrální Variace na téma a počest Václava Trojana
(komponované k stému výročí narození V. Trojana). Nejnovější Trojanovou skladbou je Sinfonia giocosa. Jeho skladby vyšly na řadě
CD a přes dvacet jich je natočeno v Českém rozhlase. Součástí Trojanovy kompoziční činnosti je také scénická a filmová hudba (např.
k filmu Nepočestná režiséra Jiřího Krejčíka). Je členem Společnosti českých skladatelů, Předsedou sdružení pro soudobou hudbu
Přítomnost, členem skladatelského sdružení Harmonie a vicepresidentem České hudební rady.
Missa solemnis pro sóla, sbor, varhany a symfonický orchestr
vznikala v letech 1996 – 1999, definitivní podobu získala v letech
2007 – 2008. Dílo je věnováno Karlově Univerzitě a jeho dnešní
první uvedení lze chápat i jako dárek studentů Pražské konzervatoře
Karlově Univerzitě k 660. výročí jejího založení. Skladba vznikla
z potřeby zásadnějším rozsáhlým vokálně instrumentálním dílem
vzdát hold trvalým civilizačním hodnotám. Text mešního ordinária tyto
přetrvávající hodnoty a principy symbolizuje a zároveň odkazuje k civilizačním kořenům. I obnova demokratického uspořádání poměrů
v naší části světa je takovým návratem. Asi nejvíce se radost z této
skutečnosti obráží v části Gloria. Do kompozici se ale promítly
i dramatické události provázející konec totality na jihu Evropy. Ty byly
v druhé polovině devadesátých let ve velmi živé paměti. Snad i proto
je závěrečná část Agnus Dei spíše než vroucím a pokorným vyjádřením touhy po míru a pokoji, naléhavým emotivním apelem: “dona
nobis pacem!” – „dej nám mír!“.
Jádro hudebního sdělení je svěřeno sboru, sólisté vstupují do hry
v některých klíčových okamžicích, když podstatnější samostatná úloha
je jim svěřena zejména v Credu a v závěru celé skladby, kde se
ovšem zúčastňuje celý provozovací aparát. Významnou roli mají varhany, zejména v Agnu Dei. V celkové výstavbě díla je důležitá barevná
složka a v této souvislosti “režie” vstupů sólových hlasů a varhan, ale
třeba také použití celesty (pouze) v Credu, či pizzicata v Sanctu.
Autoři textů:
Mgr. Pavel Trojan
MgA. Aleš Kaňka
PhDr. Markéta Hallová
Miroslav Richter
Copyright © Pražská konzervatoř 2008
Grafika, zlom: VIG Design s. r. o.
ZAKLÁDACÍ
LISTINA
PRAŽSKÉ
KONZER VATOŘE Z
2 5 . 4 . 18 0 8