o šišince, světle, serotoninu a depresi o šišince, světle

Komentáře

Transkript

o šišince, světle, serotoninu a depresi o šišince, světle
Pøehledné èlánky
P S Y C H I A T R I E  ROÈNÍK 9  2005  ÈÍSLO 2
O ŠIŠINCE, SVÌTLE, SEROTONINU A DEPRESI
ABOUT PINEAL GLAND, LIGHT, SEROTONIN, AND DEPRESSION
ANNA STRUNECKÁ1, JIØÍ PATOÈKA2
Katedra fyziologie živoèichù a vývojové biologie, Pøírodovìdecká fakulta, UK v Praze
Katedra toxikologie, Fakulta vojenského zdravotnictví Univerzity obrany, Hradec Králové
a Katedra radiologie a toxikologie Zdravotnì sociální fakulty Jihoèeské univerzity, Èeské Budìjovice.
1
2
SOUHRN
Šišinka je u èlovìka aktivní endokrinní žlázou po celý život. V historii byla spojována s úvahami o lidské mysli a jejích poruchách. Moderní výzkumy z posledních let ukazují, že šišinka ovlivòuje nejenom biologické rytmy, ale i celou øadu fyziologických funkcí. Implikace
jejího vlivu na mozek a chování jsou diskutovány v kontextu kritického pøehledu historické i souèasné literatury.
Klíèov
íèová
íèov
ová slova: šišinka, deprese, svìtlo, serotonin
SUMMARY
The pineal body in man is an active endocrine gland throughout life. Historically the gland has been associated with speculation on
the nature of mind and its disorders. Modern research is now demonstrating it to be an endocrine gland capable of affecting not only
the biological rhytms but also many physiological functions. The implications of its role for the brain and behaviour are discussed in
the context of a critical review of historical and current literature.
Key words: pineal gland, depression, light, serotonin
Strunecká A, Patoèka J. O šišince, svìtle, serotoninu a depresi. Psychiatrie 2005;9(2):???–???
Úvod
Nedostatek serotoninu na synapsích serotoninergních nervù je považován za jednu z patofyziologických poruch u pacientù s depresí (Höschl, 1998). Úspìchy v terapii a souèasnì
potvrzení této hypotézy pøinášejí pøedevším antidepresivní
léky III. i IV. generace, které zabraòují zpìtnému vychytávání
serotoninu a mají tak schopnost prodloužit pùsobení serotoninu v mozku.
S cílem stimulovat zvýšení syntézy serotoninu se v poslední
dobì pacientùm doporuèuje fototerapie, obzvláštì v zimì,
kdy je zkrácená doba sluneèního svìtla. Fototerapie depresivních pacientù byla velmi rychle pøijata a praktikována na
desítkách klinických pracovišś (Wirz-Justice a Graw, 2000;
Sher et al., 2001; Philips 2003). Souèasná vìda však neposkytuje vysvìtlení molekulárnì-biologického mechanizmu
úèinnosti terapie svìtlem u deprese. V posledních 30 letech
biologie nashromáždila poznatky o úloze svìtla v regulaci
cirkadiánních rytmù prostøednictvím šišinky (Illnerová, 1991;
1994). Oba hlavní hormony šišinky – melatonin a serotonin
jsou v posledních dekádách v centru pozornosti desítek
badatelù i farmaceutických firem, protože mají dalekosáhlé
úèinky na stav celého organizmu (Guardiola-Lemaitre, 1997;
Karasek a Pawlikowski, 1999). Jejich produkce je regulována
prvoøadì svìtlem (Ebadi at al.,1993; Meissl, 1997). V šišince
je mnohonásobnì vyšší koncentrace serotoninu než v jiných
oblastech mozku nebo v jiných orgánech (Ebadi et al., 1993).
Abnormální funkce šišinky byla dávána do souvislosti napø. se
schizofrenií (Sandyk a Kay, 1990; Rajarethinam et al., 1995).
Zcela nedávno bylo zjištìno, že porucha šišinky spojená
s nedostateènou tvorbou melatoninu je spojena s autizmem
(Tordjman et al., 2005). Nejnovìjší poznatky vìdy pøinášejí
nezvratné a mnohoèetné dùkazy o tom, že funkèní význam šišinky je znaèný, i když naše znalosti nejsou úplné. Do mozaiky
pøedstav souèasné vìdy pøispìlo nesmírné množství pozorování moderních laboratoøí. O tom, jak sledovaná je to otázka,
svìdèí fakt, že pro heslo pineal gland je možno v databázi
MEDLINE nalézt v souèasné dobì témìø 11 tisíc referencí.
V našem èlánku nabízíme úvahy o možných souvislostech
vlivu svìtla na hormonální produkci šišinky a o jejím vlivu
na mozek a poruchy nálady v kontextu kritického pøehledu
historické i souèasné literatury.
111
Pøehledné èlánky
Šišinka a vnímání svìtla
Lidská šišinka je tìlísko o rozmìrech 8–10 mm na délku
a 6–7 mm na šíøku, tvoøené lalùèky vzniklými z pinealocytù
a gliových bunìk. Podle tvaru podobného malé borovicové
šišce ji øeètí anatomové pojmenovali corpus pineale (anglicky
pineal gland, nìmecky Zilberdrûse). U vìtšiny obratlovcù leží
na povrchu mozku, u èlovìka je pøekryta hemisférami mozku
a nachází se na stropì 3. mozkové komory, kde je souèástí
epitalamu a je také nazývána jako epifýza (epiphysis cerebri).
Malièká šišinka má spojení jak s periferním, tak s centrálním
nervovým systémem a je stopkou pøipojena v místì, kde
mozkové cévy a artérie vytváøejí rozvìtvenou síś kapilár, tzv.
choroidní plexus.
V embryonálním vývoji se šišinka vyvíjí z nervové tkánì
mezimozku, ze které vzniká i sítnice v oku a zrakové nervy.
U primitivních obratlovcù má také strukturu podobnou sítnici a u mnoha druhù (napø. u kruhoústých, u nìkterých žab
a ještìrek) funguje jako fotosenzorický orgán – tzv. temenní
oko (Concha a Wilson, 2001). Uèebnicovì známým pøíkladem vývojovì nejvýše postaveného obratlovce s funkèním
temenním okem je novozélandská ještìrka haterie (Sphenodon
punctatus), která žije noèním životem a dožívá se údajnì velmi
vysokého vìku (kolem 100 let) (Tosini et al., 2001).
Švédský anatom Niels Holmgren nalezl r. 1918 v šišince
žab fotosenzitivní buòky podobné èípkùm v sítnici (LeBaron,
1972). V šišince poikilotermních obratlovcù byly pomocí
imunocytochemických metod prokázány stejné molekuly,
jaké zprostøedkují pøíjem svìtelných signálù v sítnici oka,
jako jsou napøíklad opsin, vitamin A, transducin a arestin.
Na membránách pinealocytù byly rovnìž namìøené elektrofyziologické zmìny podobné zmìnám v buòkách sítnice
(Meissl, 1997). Specifickými fotopigmenty v šišince kuøete
jsou pinopsin a melanopsin (Holthues et al., 2005). Pinopsin
zprostøedkovává inhibièní vliv svìtla na syntézu melatoninu,
zatímco melanopsin reguluje posun cirkadiánních hodin.
Avšak lidská šišinka nepøijímá podle fyziologických
mìøení svìtelné signály pøímo. Informace o svìtle a tmì je
pøijata a zpracována v oku, pøevádìná zrakovými nervy a posléze pøichází i do suprachiazmatických jader hypotalamu,
uložených po obou stranách tøetí komory mozkové poblíž
køížení optických nervù. Informace ze suprachiazmatických
jader pøichází sympatickými nervy v podobì sérií akèních
potenciálù do šišinky, kde výsledný výlev neurohormonù
reguluje prostøednictvím receptorù v membránách pinealo-
PSYCHIATRIE  ROÈNÍK 9  2005  ÈÍSLO 2
cytù syntézu hormonù šišinky. Lidská šišinka je považována
za transduktor fotoperiodické informace, protože pøevádí
informace o svìtle z vnitøních biologických hodin (suprachiasmatických jader), do hormonálních oscilací (Illnerová,
1991; 1994; Jáè et al., 2000). U obratlovcù tedy slouží šišinka
pøedevším k adaptaci organizmu na denní a noèní svìtelnou
periodicitu (Berger 2004).
Hormonální produkce šišinky
Novodobá medicína šišinku dlouho považovala za endokrinní žlázu s nejistou funkcí. Dokonce ještì uèebnice lékaøské
fyziologie z 90. let 20. století poskytují o šišince pouze skoupé
informace v nìkolika málo vìtách (Silbernagel a Despopoulos, 1993; Pocock a Richards, 1999). Když v r. 1898 popsal nìmecký pediatr Otto Heubner pøedèasnou pubertu u chlapce
s pineálním nádorem (LeBaron, 1972), nebylo pro možnou
endokrinní funkci šišinky žádné vysvìtlení. Teprve v r. 1958
Aaron B. Lerner izoloval z hovìzích šišinek melatonin – látku,
která vyvolávala zesvìtlení žabí kùže. Avšak ani v této dobì se
ještì nic nevìdìlo o endokrinní funkci šišinky u obratlovcù
(Illnerová, 1996). Experimenty s rùznými živoèichy a pozorování u èlovìka v dalších letech prokázaly, že šišinka ovlivòuje
prostøednictvím vyluèovaných hormonù nesmírné množství
fyziologických funkcí a pochodù v organizmu.
Šišinka synchronizuje cirkadiánní (denní) rytmy prostøednictvím sekrece hormonu melatoninu, který vzniká ze
serotoninu za tmy, zatímco ve dne (za svìtla) se tvoøí serotonin (obr. 1). Kromì melatoninu a serotoninu bylo v šišince
nalezeno mnoho dalších neurotransmiterù a biologicky
aktivních látek, jako napø. dopamin, noradrenalin, kyselina
glutamová, kyselina γ-aminomáselná, rùzné neuropeptidy
i alkaloidy. Mnoho experimentù demonstruje, že aktivita šišinky je regulována prvoøadì svìtlem. Svìtlo inhibuje syntézu
melatoninu, noradrenalinu a acetylcholinu, zatímco syntézu
serotoninu, kortisolu, dopaminu, kyseliny γ-aminomáselné
a nìkterých neuropeptidù stimuluje (Ebadi et al., 1993). Takto indukované zmìny potom mohou vyvolat zmìny nálady,
spánek a bdìlost, modulovat èinnost imunitního systému,
ovlivòovat sexuální aktivitu a mnohé další dìje. Vysokou
koncentraci melatoninu a serotoninu v cerebrospinálním
moku v prostoru III. mozkové komory, vysvìtluje objevení
tubulárního útvaru (pineální reces), který je evaginací stìny
III. komory do šišinky. Pineální reces, kterým procházejí
Obrázek 1: Biosyntéza melatoninu ze serotoninu je dvoustupòová. V prvém stupni se serotonin acetyluje úèinkem serotonin-N-acetyltransferázy za
vzniku N-acetylserotoninu, který se ve druhém stupni metyluje úèinkem hydroxyindol-O-metyltransferázy a vzniká melatonin. Syntéza a sekrece
melatoninu je øízena svìtlem.
112
P S Y C H I A T R I E  ROÈNÍK 9  2005  ÈÍSLO 2
i myelinizovaná vlákna o dvojím prùøezu (tenká a silnìjší),
byl prokázán na elektronmikroskopických snímcích øezù
šišinky (Tricoire, 2002).
Serotonin a deprese
Dùkazy potvrzující serotoninovou hypotézu deprese jsou
založeny pøedevším na klinických pozorováních prominentních antidepresivních úèinkù specifických blokátorù zpìtného pøíjmu serotoninu do synaptických zakonèení (SSRI).
Serotoninová hypotéza je rovnìž konzistentní s depresogenním úèinkem tryptofanové karence, s facilitaèním pùsobením
serotoninu na spánek a pozorováním dalších úèinkù serotoninu na cirkadiánní rytmy (Höschl, 1998; Stastny et al., 2003).
Nadìje pro získání pøímých dùkazù potvrzení serotoninergní
hypotézy deprese je vkládána do moderních vyšetøovacích
metod jako je PET (pozitronová emisní tomografie) a SPECT
(jednofotonová emisní tomografie), které umožòují monitorování prùtoku krve jednotlivými strukturami. Na základì
pozorování mozku tìmito technikami se v souvislosti s depresí uvažuje o funkèním propojení nìkterých mozkových
struktur (hypotalamus, pøední talamus, prefrontální kortex,
hippokamus, amygdala a cingulum), kde byly pozorovány
zmìny v prokrvení (Grof, 1997). PET mùže mapovat rozložení
neurotransmiterù v piko- nebo nano-molárních koncentracích a proto se oèekává, že by se pomocí této metody mohly
vizualizovat, sledovat a vyhodnocovat zmìny na synapsích
serotoninergních nervù v mozku živých osob. Studie s použitím ligandù pro serotoninové receptory zatím nepøinášejí
konzistentní výsledky o rozdílech mezi zdravými osobami
a pacienty, avšak ukazují, že SSRI zvyšují vazbu ligandu na
serotoninový receptor (Dhaenen, 2001). Zatímco PET byla
velmi úspìšná napø. pøi odhalování patofyziologických zmìn
u Alzheimerovy a Parkinsonovy nemoci, pro zmìny v syntéze,
transportu a vazbì serotoninu u chorobných poruch nálady
zatím dùkazy nepøinesla (Gjedde, 2001).
Nìkteøí psychiatøi také upozoròují na to, že serotoninová
hypotéza nevysvìtluje uspokojivì, jak mùže zmìna v produkci
jednoho neurotransmiteru vyvolat tak rozmanitý klinický
obraz (Grof, 1997). Jak se mùže nedostatek serotoninu na
synapsi promìnit v chorobný smutek a beznadìj, v depresivní
bludy nebo sebevražedné myšlenky? Teoreticky nám možné
vysvìtlení poskytují poznatky na molekulárnì-bunìèné a molekulárnì-genetické úrovni, kde existuje nesmírná variabilita
molekul a reakcí a nabízí se tak možnost, že zpráva, byś
v podobì jedné molekuly, mùže být v buòce pøekládána do
rozmanitých fyziologických èi patofyziologických odpovìdí
(Strunecká a Øípová, 1999). I na úrovni buòky se uplatòují
principy konvergence a divergence, známé z fungování celého mozku. Možný podíl šišinky a její hormonální produkce
pøi vzniku chorobných poruch nálady však není v souèasné
dobì zvažován.
Šišinka a psychedelické drogy
Odvážné spekulace o funkci šišinky se objevují ve vztahu
k pùsobení psychedelických drog (McClay, 1996). LSD mùže
napodobit serotonin a zdá se, že ovlivòuje také šišinku, což
vedlo k hypotézám o jejím možném vztahu k psychickým pochodùm. Také melatonin má indolovou strukturu jako LSD.
V šišince byly nalezeny deriváty harmanu, které se vyskytují
v nápoji zvaném ayahuasca, používaném jako „víno duše“
Pøehledné èlánky
zejména v jižní Americe. Ayahuasca je nejrozšíøenìjší název
pro nápoj pøipravovaný z liány Banisteria caapi Spruce extrakcí
vroucí vodou. Patøí do skupiny drog, které oznaèujeme jako
eidetika, halucinogeny, psychoaktivní látky, psychotropní
látky apod. Na omezenou dobu vyvolávají smyslové pøeludy,
bludy, odosobnìní, poruchy myšlení a zmìny emocionality.
Pùsobí euforicky a mìní vnímání reality, ale èlovìk pod vlivem
takovéto drogy zùstává v kontaktu s okolím, je místnì i èasovì
orientován a mùže své prožitky hodnotit a sdìlovat druhým.
Osoby se sklonem k mysticizmu udávají, že pod vlivem této
drogy získávají „nové pohledy na svìt“, že jsou schopni vidìt
pøes jinak neprùhledné pøekážky, „pronikají do mystéria
kosmu“ a mohou vcházet ve styk s dušemi zemøelých a duchy
pøírody (Liška, 2004).
Hlavními obsahovými látkami jsou tzv. beta-karboliny,
deriváty harmanu: zejména harmin, harmalin a nìkteré další,
napø. deriváty tryptaminu. Obsahové látky nápoje ayahuasca
patøí do stejné skupiny drog jako LSD, meskalin èi psilocin
a psilocybin, ale mechanizmy jejich biologického úèinku
jsou rozdílné. Pro harmin a harmalin je charakteristické, že
pùsobí jako inhibitory enzymu monoaminoxidázy, zejména
typu A (MAO-A) (McKenna et al., 1984), podobnì jako celá
øada látek používaných v moderní medicínì jako antidepresiva – z tìch nejnovìjších napø. moclobemid (Andreeva et al.,
1991) èi befloxaton (Curet et al., 1998). Harmin a harmalin
také stimulují uvolòování dopaminu, což by øadilo ayahuscu do skupiny látek vhodných pro terapii parkinsonizmu
(Schwarz et al., 2003).
Ohlédnutí za dávnými názory o vztahu šišinky a mysli
Je pozoruhodné, že zatímco souèasná vìda nashromáždila poznatky o funkci šišinky teprve v posledních dekádách
20. století, znali tuto tkáò již antiètí uèenci. Její funkce byla
námìtem pojednání a výkladù mnoha významných osobností od antiky do pozdního støedovìku (Kappers, 1979;
Strunecká, 2004).
Reminiscence dávných disputací o šišince souvisí s pøedstavami dávných filozofù a lékaøù o vztazích mysli, tìla a duše.
Myšlenka o tom, že funguje v mozku jako „propusś myšlenek“
bývá v uèebnicích i v pøehledných èláncích pøipisována
velkému øeckému lékaøi Galénovi. Avšak Galén považoval
toto tìlísko „„pøipomínaj
í íc
ínaj
í í borovicovou ši
šiš
išku
šku“ (corpus pineale)
a vyplòující bifurkaci cévy vena cerebri magna (Galeni), ze které
vzniká témìø celý choroidní plexus, za pouhou podpìru cévy
(May, 1968). Potøeba fungující záklopky v kanále mezi mozkovými komorami vyplývala z obecnì pøijímané pøedstavy
o tom, že mozek funguje jako jakási rafinérie pro pneuma
(quintessence) – zdroj všech vjemù a pocitù. Øeètí anatomové
se domnívali, že pneuma postupuje z hrudi karotidami do
mozku, tam je v mozkových dutinách proèištìno, zjemnìno
a poté je z mozku vedeno dutými nervy do všech orgánù. Podle
tìchto pøedstav se pneuma dostávalo do mozku IV. komorou,
která je propojena se III. komorou úzkým tunelem. Šišinka
svojí polohou na stropì III. komory provokovala patrnì øecké
anatomy k pøedstavì, že funguje jako záklopka, propusś,
která reguluje prùtok pneumatu spojovacím kanálem. Tato
„ventrikulá
ventrikulárn
ventrikulá
ární teorie o sídle
íídle inteligence v mozkový
mozkov ch dutinách
á “ se
ách
udržela až do 17. století (Strunecká, 2004).
V návaznosti na vývoj teorií o funkci šišinky je zajímavý
spis arabského uèence Ibn al- Jazzara z 10. století (Bos, 1995).
Také on považoval za zdroj myšlení, porozumìní, reflexe,
rozlišování a inteligence, psychické pneuma, které v jeho
113
Pøehledné èlánky
podání vzniká složitými procesy v mozkových komorách.
Tento autor napsal: „V
„Vynikajíc
í í doktoøi vìd
ì í,í žee pr
ìd
prùchod pneuma
do ètvrt
ètvrté
tvrté komory reguluje mozkov
mozkový fragment v podobìì èèerva,
naz vaný
nazý
van anatomy pineal gland. Avšak
ššak k otevøen
ø í prù
øen
prùchodu docház
á í
áz
pouze tehdy, když se snažíme
žíme vzpomenout na vììci
ží
ci zapomenut
zapomenutéé nebo
na minulost. Pokud neníí pasáž do IV. komory otevøen
ø áá, nemùžeme si
øen
vzpomenout na nic, a odpovìdi
ììdi na položené otá
otáázky
zky náám nepøicházej
á í
ázej
na mysl. Z toho dùvodu, ve vztahu k otevír
írá
ír
rán
ání tohoto pr
prùchodu, jsou
rozdíly
ííly mezi lidmi napøí
øíklad v rychlosti a pomalosti myšlen
š íí.. N
šlen
Nììkte
ìkteøí
lidé jsou byst
bystøí a rychle si vybavují odpovìdi,
ììdi,
di, zat
zatííímco
mco u jin
jinýých to jde
pomalu, dlouho si vzpomínaj
í í a odpovídaj
ínaj
í í pomalu.“
ídaj
Descartovy názory na funkci šišinky
Funkcí šišinky se také intenzivnì zabýval filozof a matematik, jeden ze zakladartelù moderního vìdeckého analytického
myšlení, René Descartes (1596–1650).
Descartes považoval šišinku za orgán, který má dùležitou
funkci pro veškeré psychické schopnosti mozku. O tom,
že Descarta funkce šišinky mimoøádnì zajímala, svìdèí
nejenom krátké pasáže v jeho slavné Rozpravì o metodì
(1637) a v Meditacích (1641), ale pøedevším korespondence
s paøížským pøítelem Marinem Mersennem. O šišince se
rozsáhle rozepisuje v pìti dopisech z let 1640–41 (pøevzato
z Lokhorst a Kaitaro, 2001). Z této korespondence je zøejmé,
že Descartes byl dobøe seznámen s tehdejšími znalostmi
anatomie mozku. Porovnával dokonce funkèní anatomii
hypofýzy a šišinky. Vysvìtloval, že vzhledem k cévnímu spojení a anatomickému uložení lze šišinku považovat rovnìž
za žlázu a oznaèil ji za orgán, kde se zpracovávají veškeré
smyslové informace, Aristotelùv –“ sensus communis, což je
vlastnì mysl a v dùsledku toho je ši
šiš
iššinka
inka síídlem duše
še;
e; není totiž
možné separovat jedno od druhého.
éého. Jinak bychom museli pøipustit,
že duše
šše není bezprostø
bezprostøedn
øednì spojena s žá
žádnou pevnou èást
èástí
stí tì
tììla,
la, ale
pouze s „psychic spirits“ v mozkový
mozkov ch komor
komorááách,
ch, jež do nich plynule
vstupují a je opoušt
štì
št
tìj
ìjí jako voda v øøece, což by bylo pøíli
øíliš
øíli
liš absurdní.í.í
Kromì toho je poloha pineáln
á í žlá
áln
láázy
lá
zy takov
takováá,
á, že mùžeme velmi dobøe
ø
øe
pochopit, jak pøedstavy,
øøedstavy,
edstavy, kter
kteréé pøicházej
á í z obou oèí
ázej
èí jsou kombinov
kombinováány
ány
v jednom míst
ístì
íst
stì.
ì.“ Na konci svých Principù filozofie (1644) pak
Descartes napsal: „„Je
Je ttøøøeba
eba vidìt,
ì že lidská duše,
šše, aèèkoliv vyplòuje
celé tì
tììlo,
lo, pøøece jen má své zvláš
zvláštn
áštní sídlo
íídlo v mozku, v nìm
ì ž nejen
ìm
poznáv
ává
áv
vá a obraznì si pøedstavuje,
øøedstavuje,
edstavuje, ale ttéž
éž pociśuje...
ś
śuje...
“
Jeho odhodlání spojit duši s jedním místem v tìle bylo
zcela originální a bezprecedentní. Problémy ohlednì výkladu
o èinnosti duše, se kterými se musel racionálnì uvažující
Descartes potýkat, podrobnì analyzuje Vopìnka (2000).
V Descartovì pojetí byla šišinka místem, kde dochází ke
kontaktu tìla a duše. Karteziánské pøedstavy zahrnovaly
„spiritus animales“, jenž mohou ovlivnit šišinku a vyvolat
reakce tìla. Analýzou karteziánského pohledu na vztahy tìla
a duše (Descartes, 1649) z pohledu souèasné psychiatrie se
zabývá Albuquerquea et al. (2003).
S odstupem nìkolika století mùžeme konstatovat, že pod
vlivem karteziánsko – newtonovského paradigmatu byly
pøedstavy o existenci duše z pøírodních vìd zcela vyøazeny.
Biomedicínské vìdy pøijaly o funkci šišinky na další tøi
století názor, který vyjádøil Descartùv souèasník Ysbrand
van Diemerbroeck (1609–1674). Tento utrechtský profesor anatomie shrnul døívìjší rozmanité pøedstavy o funkci
šišinky se zvláštní pozorností k Descartovým názorùm a svùj
pøehled (Van Diemerbroeck,1672) ukonèil takto: „Každý
d mùže
dý
mít
íít svù
ùj vlastní názor,
áázor, ale já si myslím,
í že její funkce je zcela neím,
znám
á á a obskurní a že o ní nemùžee bbýt øe
ám
ø èèeno nic, kromì nejistý
nejist ch
114
PSYCHIATRIE  ROÈNÍK 9  2005  ÈÍSLO 2
argument a tudíž si myslím,
argumentù
í že duchaplné spekulace o ttéééto
ím,
to vììci jsou
sice chv
chváályhodn
ályhodnéé, ale to neznamená,
á že je nutné je akceptovat jako
svat evangelium nebo jako èl
svaté
èlá
láánky
nky víry.
í ”
Šišinka a svìtlo jako symbol
Carl Gustav Jung (1875–1961) ve svém komentáøi k nìmeckému pøekladu starého èínského textu Tchaj-i śin-chua
cung-è’ (Jung a Wilhelm, 1997) uvádí, že úèinek zážitkù svìtla
„ je pøekvapiv
øekvapivý
øekvapiv
ekvapivý potud, žee ttéém
émìø vždy
dy vyvol
vyvolááv
ávváá øøeešen
š í duševn
š ích
ševn
í
komplikací a ttííím
m uvolnìn
ì í vnitø
vnit ní osobnosti z chronický
chronick ch emocionáln
á íích a myšlenkov
áln
šlenkový
lenkových problém
é ù
ém
ù,, a navozuje ttííím
m bytostnou jednotu,
pociśovanou
śśovanou obecnì jako osvobození“.
í“. Jung objasòuje svìtlo jako
í“
„magicky pùsobíc
í í symbol,...které
íc
symbol,...kteréému
mu rozumí nevìdom
ì
ìdom
íí... Symbol je
na jedné stranì primitivním
íím projevem nevìdom
ì
íí, na druhé stranì je
ideou, kter
která odpovíd
í á nejvyššímu
íd
ššímu tušen
šší
š í vìdom
ì
ìdom
í.“ Svìtlo je symbolickým ekvivalentem vìdomí. „Toto svìtlo
ììtlo sídl
í í mezi oèima,
è
èima,
“
píše ve svém komentáøi Jung.
Podle uvedeného èínského textu vysvìtluje taoistický
mistr studentovi dùvod koncentrace na bod mezi oèima
takto: „Lao-æ ho naz
nazývá
v brá
bráánou
nou do nebe a zemìì, proto se èlov
è ììk má
koncentrovat na toto místo,
íísto, aby dosááhl uvìdom
ì
ì í jednoty. V tomto
ìn
centru je perla velikosti rrýžového
éého zrnka, jež je centrem mezi nebem
(makrokosmos) a zemí v lidském
éém
m ttìììle
le (mikrokosmos). Nestaèí jenom
vìd
ì ììt, kde leží
ìd
ží, takovéému by neodhalila úžasné esenciá
esenciáln
ální svìtlo,
ììtlo,
tlo, kter
kteréé
je symbolizov
symbolizováááno
no kruhem, jež Konfucius nazval èist
èistá
istá dokonalost.
Kniha Promìn
ììn
n ho naz
nazýývá
v nekoneènem,
èènem, Buddha poznán
á íím
m a taoist
taoistéé
elixírem
íírem nesmrtelnosti nebo duchovníím svìtlem...
ì
“
LeBaron (1972) zmiòuje ve své v uèebnici endokrinologie
tento starý esoterický text jako první historickou zmínku
o šišince.
Fototerapie – léèba sezónního afektivního
onemocnìní a zimní deprese
Fototerapie má dávnou historii. Myšlenka o tom, že zmìny
svìtla souvisí se zmìnami nálady pochází již z antiky. Návrhy
na terapii svìtlem nacházíme v díle islámského lékaøe Avicenny (980–1037) (Green, 1998). V minulém století se objevily
zprávy o úspìšné léèbì svìtlem u vojákù, kteøí trpìli depresemi v severní Skandinávii a od roku 1980 byla léèba svìtlem
zkoumána na øadì vìdeckých pracovišś (biografie viz Philips,
2003; Lewy et al., 1987; Webe et al., 2001). Byl zkoumán vztah
k cirkadiánním rytmùm a produkci melatoninu (Lewy et al.,
1998), serotoninu (Rosenthal et al., 1998), vliv tryptofanové
deplece (Stastny et al., 2003) a celá øada dalších ukazatelù.
Centrem výzkumu této problematiky je National Institute of
Mental Health v Bethesdì (USA). Pøehled mnoha prací vysoce
pøesahuje možnosti rozsahu tohoto èlánku. Nicménì, souèasné výzkumy poukazují na více než 80% efektivnost u pacientù
se sezónní depresí a na význam fototerapie v prevenci deprese.
Philips (2003) doporuèuje, že osvìtlení svìtlem o intenzitì
10 000 luxù má trvat 30 min dennì, 2500 luxù 1–2 hodiny
dennì, pokud možno ráno po probuzení.
Biofotony: odvážná hypotéza?
Z fyzikálního hlediska jsou fotony kvanta elektromagnetického pole, jejichž základní vlastností je schopnost interakcí
mezi elektrickými náboji elektronù, atomù, molekul i makromolekul (Feynman, 1988). Slovo „biofoton“ se používá
Pøehledné èlánky
P S Y C H I A T R I E  ROÈNÍK 9  2005  ÈÍSLO 2
k oznaèení permanentní emise fotonù z veškerých živých
systémù Popp (2003). V posledních letech nìkteøí autoøi
prokázali, že emisi biofotonù lze prokazatelnì pozorovat
z neøedìné lidské krve (Voeikov et al., 2003). Emise fotonù
a možnost bunìèné komunikace prostøednictvím svìtla
byla diskutována nìkterými autory v prùbìhu minulého
století (pro pøehled Grass et al., 2004). Podle tìchto názorù
jsou zdrojem svìtla v buòkách hlavnì metabolické procesy.
Uvažuje se zejména o oxidaci NADH v mitochondriích (Albrecht-Buehler, 1992; 2000; Blinova et al., 2004), ale také
o schopnosti DNA fungovat jako „laserový systém“, který
shromažïuje fotony a emituje je jako koherentní svìtlo
(Popp et al., 1984). Bajpai (2003) vyjádøil názor, že kvantová
koherentní distribuce biofotonù je dùležitou vlastností biofotonové signalizace v živých organizmech.
Autoøi z katedry obecné psychiatrie Vídeòské univerzity
(Grass et al., 2004) se domnívají, že signál fotonù v CNS mùže
být znaènì vysoký vzhledem k tomu, že mozek je chránìn od
okolního svìtla bariérou z kostí a spojovacích tkání. Neurony
mají aktivní metabolizmus, který vytváøí fotony, jsou bezbarvé
a mají cytoskeletální struktury, vytváøející duté mikrotubuly.
Všechny biogenní aminy fungující jako neurotransmitery
v regulaci nálady (serotonin, dopamin a noradrenalin) vykazují silnou fluorescenci (Grass et al., 2004). Gostkowski et
al. (2004) studovali multifotony vyvolané reakce serotoninu,
pøi kterých vzniká fotoprodukt emitující široce ve viditelné
oblasti spektra. Také mnohé halucinogeny, jako napø. LSD,
psylocybin a harmin vykazují silné fluorescenèní vlastnosti.
Grass et al. (2004) vyslovili hypotézu, která vyzývá k úvahám o významu biofotonových signálù ve fyziologii CNS.
Takový pøístup by, podle uvedených autorù, mohl vést
k novým pohledùm na mechanizmus kognitivních procesù
a podstaty vìdomí. Mozek by v tomto pojetí mohl fungovat
jako „optokybernetický systém“ nebo jako „holografický
poèítaè“. Hypotézu o tom, že individuální lidský mozek
mùže fungovat podle holografických principù, rozpracoval
ve svých pracích neurofyziolog Karl Pribram (Pribram, 1974;
1991). Vìdci hledají nové metodické pøístupy, které by byly
adekvátní k testování této odvážné hypotézy (Baruchi a Ben-Jacob, 2004). Cohen a Popp (2003) mìøili emisi biofotonù
u 200 osob. Uvádìjí korelaci získaných výsledkù s biologickými rytmy a domnívají se, že emise fotonù se stane novou
neinvazivní diagnostickou metodou.
Závìr
Úloha šišinky v regulaci cirkadánních rytmù byla v posledních dekádách dostateènì prokázána. Úvahy o tom, zda má
šišinka funkèní význam v regulaci nálady a stavù lidské mysli
však zùstávají stále spekulativní. Není vylouèené, že další studium podílu šišinky na mezibunìèné komunikaci prostøednictvím biofotonù a nevizuálních fotoreceptorù v mozku
(Brainard et al. 2001; Vigh et al., 2002) pøinese nové pohledy
na úlohu šišinky. Lze oèekávat, že hlubší pochopení významu
šišinky pro èlovìka je otázkou nedaleké budoucnosti.
prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc.
Katedra fyziologie a vývojové biologie
Pøírodovìdecká fakulta UK v Praze
Vinièná 7, 128 00 Praha 2
e-mail: strun@natur.cuni.cz
LITERATURA
Albrecht-Buehler G. Rudimentary form of cellular vision. Proc Natl Acad
Sci USA 1992; 69:8288–8292.
Concha ML, Wilson SW. Asymmetry in the epithalamus of vertebrates.
J Anat 2001; 199: 63–84.
Albrecht-Buehler G.Reversible excitation light-induced enhancement
of fluorescence of live mammalian mitochondria. FASEB J 2000;
14:1864–1866.
Curet O, Damoiseau-Ovens G, Sauvage C, Sontag N, Avenet P, Depoortere H, Caille D, Bergis O, Scatton B. Preclinical profile of befloxatone, a new reversible MAO-A inhibitor. J Affect Disord 1998;
51:287–303.
Albuquerquea J, Deshauera D, Grof P. Descartes’ „ Passions of the soul“
– seeds of psychiatry? Journal of Affective Disorders 2003 76:285–291.
Andreeva NI, Golovina SM, Faermark MF, Shvarts GI, Mashkovskii
MD. The comparative influence of pyrazidol, inkazan and other antidepressant monoamine oxidase inhibitors on the pressor effect of tyramine
(Article in Russian). Farmakol Toksikol 1991; 54:38–40.
Bajpai RP. Quantum coherence of biophotons and living systems. Indian
J Exp Biol 2003; 41:514–527.
Baruchi I, Ben-Jacob E. Functional holography of recorded neuronal
networks activity. Neuroinformatics 2004; 2:333–352.
Berger J. Regulation of circadian rhytms. J Appl Biomed 2004; 2:131–140.
Blinova K, Combs C, Kellman P, Balaban RS. Fluctuation analysis of
mitochondrial NADH fluorescence signals in confocal and two-photon microscopy images of living cardiac myocytes. J Microsc 2004;
213:70–75.
Bos G. Ibn al-Jazzar on Forgetfulness and Its Treatment: Critical Edition
of the Arabic Text and the Hebrew Translations with Commentary and
Translation into English. The Royal Asiatic Society of Great Britain and
Ireland, London 1995.
Brainard GC, Hanifin JP, Greeson JM, Byrne B, Glickman G, Gerner E,
Rollag MD. Action spectrum for melatonin regulation in humans:
evidence for a novel circadian photoreceptor. J Neurosci 2001; 21:6405–
6412.
Cohen S, Popp FA. Biophoton emission of human body. Indian J Exp
Biol 2003; 41:440–445.
Descartes R. (1637) La dioptrique. In: Discours de la méthode, Leiden,
Ian Maire. In: Adam C, Tannery P (eds). Oeuvres de Descartes (13 vols.),
Vrin. vol. VI, Paris 1964–74.
Descartes R. (1649) Les passions de l’âme, Amsterdam, Lodewijk Elsevier, and Paris, Henry le Gras. In: Adam C, Tannery P (eds.) Oeuvres de
Descartes (13 vols.), Paris 1964–74.
Descartes R. Princípy filozofie. Pøeložil J. Španár. Pravda, Bratislava
1987.
Dhaenen H. Imaging the serotonergic system in depression. Eur Arch
Psychiatry Clin Neurosci 2001; 251: Suppl 2, 76–80.
Ebadi M, Samejima M, Pfeiffer RF. Pineal gland in synchronizing and
refining physiological events. News Physiol Sci 1993; 8:28–33.
Feynman RP. QED – the strange theory of light and matter. University
Press, Princton 1988.
Gjedde A. Receptor mapping in living human beings by means of positron
emission tomography. Ugeskr Laeger 2001; 163:5199–5205.
Gostkowski ML, Allen R, Plenert ML, Okerberg E, Gordon MJ, Shear
JB. Multiphoton-excited serotonin photochemistry. Biophys J 2004;
86(5):3223–3229.
Grass F, Klima H, Kasper S. Biophotons, microtubules and CNS, is our
brain a “holographic computer”? Med Hypotheses 2004; 62:169–172.
Green CD. Classics in the History of Psychology. York University, Toronto 1998.
115
Pøehledné èlánky
Grof P. Proè propadáme depresím? Vesmír 1997; 76:665–669.
Guardiola-Lemaitre B. Toxicology of melatonin. J Biol Rhythms 1997;
12:707–708.
Holthues H, Engel L, Spessert R, Vollrath L. Circadian gene expression
patterns of melanopsin and pinopsin in the chick pineal gland. Biochem
Biophys Res Commu 2005; 326:160–165.
Höschl C. Teorie deprese. Psychiatrie 1998; 2(2):78–84.
Illnerová H. Blížíme se poznání podstaty biologických hodin? Vesmír
1994; 73:425–427.
Illnerová H. Mammalian circadian clock and its resetting. News Physiol
Sci 1991; 6:129–134.
Illnerová H.: Melatonin a jeho pùsobení. Vesmír 1996; 75(5):266–269.
Jáè M, Kiss A, Sumová A, Illnerová H, Ježová D. Daily profiles of arginine
vasopressin RN in the suprachiasmatic, supraoptic and paraventricular
nuclei of the rat hypothalamus under various photoperiods. Brain Res
2000; 887:472–476.
Jung CG, Wilhelm R. Tajemství zlatého kvìtu. Vyšehrad, Praha 1997.
Kappers JA. Short history of pineal discovery and research. Prog Brain
Res 1979; 52:3–22.
Karasek M, Pawlikowski M. Pineal gland, melatonin and cancer. NEL
Review. Neuroendocrinol Lett 1999; 20:139–144.
PSYCHIATRIE  ROÈNÍK 9  2005  ÈÍSLO 2
May MT. Galen: On the usefulness of the parts of the body I.-II., Cornell
University Press Ithaca 1968; 1:419–420.
McClay R. The pineal gland, LSD and serotonin. 1996. h
http://serendipity.
nofadz.com/mcclay/pineal.html
McKenna DJ, Towers GH, Abbott F. Monoamine oxidase inhibitors in
South American hallucinogenic plants: tryptamine and beta-carboline
constituents of ayahuasca. J Ethnopharmacol 1984; 10:195–223.
Meissl H. Photic regulation of pineal function. Analogies between retinal
and pineal photoreception. Biol Cell 1997;½89:549–554.
Philips. Fototerapie. Philips Brigit Light Energy 2003. Pøíruèka. www.
brightlightphilips.de/noflash.asp
Pocock G, Richards CD. Human Physiology. The Basis of Medicine. Great
Britain, Oxford University Press, 1999.
Popp FA.Properties of biophotons and their theoretical implications.
Indian J Exp Biol 2003; 41:391–402.
Popp FA, Nagl W, Li KH, Scholz W, Weingartner O, Wolf R. Biophoton
emission. New evidence for coherence and DNA as source. Cell Biophys
1984; 6:33–52.
Pribram KH, Nuwer M, Baron R. The holographic hypothesis of memory
structure in brain function and perception. In: Atkinson RC, Krantz KH,
Luce RC, Suppes P (eds). Contemporary Developments in Mathematical
Psychology San Francisco 1974; 416–467.
LeBaron R. Hormones, a Delicate Balance. New York, Regasus 1972.
Pribram K. Mozek a mysl. Holonomní pohled na svìt (výbìr prací).
Gallery, Praha, 1999.
Lewy AJ, Sack RL, Miller LS, Hoban TM. Antidepressant and circadian
phase-shifting effects of light. Science 1987; 235(4786):352–354.
Rajarethinam R, Gupta S, Andreasen NC. Volume of the pineal gland in
schizophrenia; an MRI study. Schizophr Res 1995; 14:253–255.
Lewy AJ, Bauer VK, Cutler NL, Sack RL. Melatonin treatment of winter
depression: a pilot study. Psychiatry Res. 1998; 77(1):57–61.
Rosenthal NE, Mazzanti CM, Barnett RL, Hardin TA, Turner EH, Lam
GK, Ozaki N, Goldman D. Role of serotonin transporter promoter repeat
length polymorphizm in seasonality and seasonal affective disorder. Mol
Psychiatry 1998; 3(2):175–7.
Liška J. Zkusil jsem liánu smrti. Geografický magazín Koktejl 2004;
13:47–56.
Lokhorst GJC, Kaitaro TT. The originality of Descartes’ theory about
the pineal gland. J History Neurosci 2001; 10:6–18.
116
Sandyk R, Kay SR. Pineal melatonin in schizophrenia: a review and
hypothesis. Schizophr Bull 1990; 16:653–662.
Sher L, Matthews JR, Turner EH., Postolache T, Katz KS, Rosenthal

Podobné dokumenty