TECNOCAP SRO

6. číslo podnikového časopisu
TECNOCAP SRO
Slovo
generálního ředitele
Dott. Alfonso D’Agostino
Milé kolegyně a kolegové, vážení čtenáři,
předkládáme Vám další číslo našeho časopisu, v němž
přinášíme informace o novinkách z firmy, podíváme se
do dávné historie závodu na Rozkoši a také na slunný
jih Itálie.
Nejprve mi však dovolte krátké ohlédnutí za uplynulým
rokem, který znamenal další milník v historii firmy počet vyrobených víček totiž přesáhl hranici 850 mil.
kusů, čímž jsme splnili ambiciózní plán. Tento výsledek
by nebyl myslitelný bez společného úsilí všech zaměstnanců a já Vám za něj a za práci pro Tecnocap děkuji.
Realizovali jsme řadu projektů zaměřených na růst
efektivity, získali jsme nové zákazníky a zvýšili prodej
téměř ve všech státech, kam exportujeme naše výrobky. Mezi nejvýznamnější odběratele patřilo Německo,
Polsko, Maďarsko, Rakousko, země Beneluxu
a pochopitelně Česká republika. Nejvýraznější nárůst
jsme zaznamenali v sousedním Polsku, navíc pronikáme na nová teritoria, např. do států bývalé Jugoslávie.
Posílení obchodních týmů se tak ukázalo jako správný
krok, který nyní přináší ovoce. Personálně jsme posílili
prakticky všechny úseky firmy a proto se u nás objevila
řada nových tváří. Zkrátka loňský rok jednoznačně
potvrdil rostoucí strategický význam střížovického
závodu ve skupině Tecnocap.
V letošním roce chceme překročit hranici 900 mil.
kusů a přiblížit se k miliardové hranici. Z tohoto důvodu
pokračujeme v investicích do rozšíření a modernizace
výroby. Některé projekty, např. nový mixer na těsnící
hmotu, jsou již dokončeny, zatímco další jako instalace
nové linky a lisu právě finišují. Zásadní význam bude
mít rozšíření kapacity střediska lakovna-tiskárna,
s jehož přípravou chceme letos začít.
Ze strany zákazníků očekáváme stejně jako loni důraz
na kvalitu výrobků, dodací termíny a flexibilitu, stále
důležitější bude koordinace obchodních a výrobních
aktivit s mateřským závodem v Itálii. Prioritou zůstává
využití každé úspory při přípravě zakázky a vlastním
výrobním procesu.
Přál bych si, abychom i letos potvrdili dobrý trend z let
minulých, upevňovali naši pozici na trhu a prezentovali
se také jako stabilní a spolehlivý zaměstnavatel, který
nabízí v krásném koutě jižních Čech jistotu zajímavé
práce. Přeji Vám i Vašim blízkým krásný závěr jara
a slunečné léto.
Váš Alfonso D’Agostino
880 384 057
2011
682 291 033
2010
2009
2008
2007
počty vyrobených kusů v letech 2007-2011
611 975 629
593 542 367
472 572 000
Míchárna těsnící hmoty v novém
V minulém čísle jsme Vás informovali
o očekávané instalaci nového mixeru na
přípravu těsnící hmoty. Nyní k tomuto
zařízení přinášíme další podrobnosti.
Jak je patrné z fotografií, instalace mixeru a jeho usazení
na základovou desku nebylo jednoduché, neboť zařízení
dopravil do míchárny autojeřáb pomocí otvoru ve
střeše. Po připojení elektroinstalace a dalších přídavných zařízení byl zahájen zkušební provoz. Hlavní
přednosti mixeru pro nás shrnul ing. Fleišman: „Nový
mixer představuje zlepšení v několika ohledech. Jednak
nám umožní výrazně zvýšit naši kapacitu při přípravě
těsnící hmoty – jestliže staré zařízení umožnilo vyrobit
za směnu 2 tuny hmoty, s novým můžeme vyrobit
minimálně 3 tuny.
Pohled na část zařízení
Při míchání hmoty dosahujeme vyššího podtlaku, což má
pozitivní vliv na kvalitu, a celý proces je nyní více
automatizován, čímž je výrazně eliminována chyba
lidského faktoru. Výrazně se ulevilo i samotné obsluze –
každá nádoba s olejem má nyní samostatná míchadla,
není tudíž nutné míchadla přenášet jako doposud. Pytle
se sypkou surovinou se zvedají pomocí vakuového
zvedáku na pásový dopravník, který je dopraví až
k míchací nádobě. Dávkování olejů je automatické
a zcela odpadá manipulace s míchací nádobou, protože
hotová těsnící hmota je přímo z ní odčerpávána do
připravených sudů“.
Připomeňme, že současně s instalací mixeru byla
v přípravně a sousedním skladu těsnící hmoty opravena
podlaha. Zvolené řešení tzv. epoxidové stěrky (závěrečná povrchová úprava aplikovaná na betonovou podlahu)
vyhovuje náročným hygienickým normám, provedení
beze spár umožňuje lepší údržbu a povrch je odolný vůči
nejrůznějším agresivním látkám.
Stěhování mixeru v říjnu 2011
Lis pro linku č. 5 a příprava linky č. 9
V úterý 24. dubna k nám dorazil nadměrný transport s upraveným lisem pro
linku č. 5.
Manipulace s desetitunovým kolosem byla náročná,
nicméně pracovníci nástrojárny pod vedením Karla Vítka
si s tímto úkolem poradili na výbornou. Jak upřesnil
technický ředitel ing. František Kopeček, lis byl modernizován firmou Alfons Haar, která nově vyrobila nakladač,
nakládací stůl, podávací osy a mazačku plechu. Stroj je
vybaven řídícím systémem Mark V s českým komunikačním prostředím a spolu s lisem na lince č. 2 se zařadí
mezi nejrychlejší stroje na dílně TWIST. Instalace lisu
a zkoušky proběhnou v květnu.
Kromě modernizace stávajících linek však plánujeme
v květnu dokončení další, tentokrát již deváté linky.
Podle Pavla Sidora, zástupce výrobního ředitele, poslouží nová linka zejména ke zpracování menších a náročněj-
Záběry ze stěhování lisu pro linku č. 5
ších zakázek. Umožní nám eliminovat ztrátové časy při
přestavbě rychlých linek a tím plně využít jejich kapacitu
v období sezóny. Zároveň budeme schopni nabídnout
zákazníkům vyšší flexibilitu.
Úspěšná recertifikace systému
managementu dle ISO 22000:2005
Letos v dubnu jsme prošli úspěšně
auditem dle norem ISO. Jistě proto
nebude na škodu shrnout základní principy a smysl certifikace.
Tvorbou norem se zabývá mezinárodní společnost ISO
(International Standard Organisation). Jednou z nejznámějších norem je norma ISO 9001, jež stanovuje požadavky na systém řízení kvality. Vznik normy si vynutil
požadavek na udržení neměnné kvality výroby, aniž by
každý výrobek musel být testován.
ISO 9001:2008
Norma sleduje principy řízení dokumentace, infrastruktury, lidských zdrojů, snaží se upozornit na důležitost
komunikačních procesů se zákazníky, měření výkonnosti
procesů a zajištění zpětné vazby prostřednictvím
interních auditů. Norma ISO 9001 má velmi rozsáhlou
působnost, sahá do různorodých odvětví společnosti
produkujících kvalitní výrobky a služby.
ISO 22000:2005
Norma ISO 22000 se zabývá sledováním bezpečnosti
potravin. Tomuto sledování předcházela státní kontrola
zaměřená na hygienu a kvalitu potravin. Poprvé se
objevily tyto kontroly v 19. století v USA. V rámci řízení
bezpečnosti potravin specifikuje norma požadavky na
řízení rizik ohrožujících kvalitu potravin od okamžiku
výroby až po okamžik spotřeby. Přestože naše firma
neprodukuje žádné potraviny, do potravinářského řetězce se zapojuje, neboť svými výrobky ovlivňuje kvalitu
a zdravotní nezávadnost potravin. ISO 22000 spojuje
výhody standardů ISO 9001 a HACCP (Certifikát kritických bodů, jejíž název je odvozený od anglického názvu
Hazard Analysis and Critical Control Points), v současné
době je nejvíce se rozvíjející potravinářskou normou.
Interní a externí audity 2012
V rámci zkvalitňování systému společnosti byl v měsících únor až duben proveden interní audit. Tým interních
auditorů tvoří ing. Hana Beranová, ing. Klára Zdeňková
a ing. Michaela Fiedlerová. Auditován byl soulad procesů
s normami ISO 9001:2008, 22000:2005 v rámci oddělení obchodního, nákupního, personálního, technického,
výrobního, technické kvality, IT a managementu společnosti. Interní audit byl proveden interními zaměstnanci
společnosti, kteří absolvovali všechna povinná školení.
V rámci tohoto auditu byla revidována interní dokumentace společnosti (směrnice, postupy), probírány změny
v procesních přístupech a řešeny neshody z minulých
let. Většina kontrolovaných oddělení velmi zodpovědně
napravila neshody z minulých let a snaží se o další
zlepšování. Pro každé oddělení byla vypracována zpráva
shrnující doporučení a příležitosti pro zlepšování v rámci
prováděných procesů a vymezeny silné stránky každého
oddělení. Zprávy z interních auditů byly také jedním
z podkladů recertifikačního a kontrolního externího
auditu a byly velmi pozitivně hodnoceny.
Dne 12. dubna 2012 probíhal ve společnosti
Tecnocap s.r.o. kombinovaný recertifikační audit systému managementu dle ISO 22000:2005 a druhý dozorový audit dle ISO 9001:2008. Auditujícím subjektem byla
opět společnost Bureau Veritas, se kterou společnost
Tecnocap s. r. o. dlouhodobě spolupracuje v rámci
auditorských služeb. Celodenní kontrola všech certifikovaných oblastí nepřinesla ani tentokrát žádnou neshodu
s normou, pouze byly vymezeny doporučení a příležitosti
pro zlepšování. Audit byl zahájen i ukončen za účasti
vrcholového managementu, kterému byly sděleny všechny informace a potvrzeno vydání certifikátu.
Společnost Tecnocap s.r.o. tedy úspěšně prošla recertifikačním auditem 22000:2005 a dozorovým auditem
9001:2008 a prokázala tak znovu svou kvalitu a nezávadnost prodávaných výrobků. Za tento pozitivní výsledek je potřeba poděkovat všem oddělením společnosti,
jejichž zástupci ochotně spolupracovali při interních
i externích auditech a zastupovali firmu v nejlepším
světle.
V roce 2013 čeká společnost Tecnocap s.r.o. recertifikační audit ISO 9001:2008 a první dozorový audit
22000:2005. Věříme, že stejně jako v minulých letech
i tento audit dopadne ve prospěch Tecnocapu s.r.o.
Zeptali jsme se nových zaměstnanců
Od loňského roku posílila náš tým řada nových zaměstnanců. Všem jsme položili
dvě stejné otázky, a to zda-li o už Tecnocapu slyšeli před nástupem do firmy a co
je na firmě příjemně překvapilo. Zde jsou jejich odpovědi:
Ing. Tomáš Fleišman, specialista kvality, 28 let, Ratiboř
1. Firmu jsem znal z minulého zaměstnání jako dodavatele.
2. Pracovní podmínky a dobrá týmová atmosféra na
oddělení kvality.
Ing. Pavel Muzikář, specialista nákupu, 34 let, J. Hradec
1. Znal jsem Obal Rozkoš, nikoli Tecnocap.
2. Vstřícnost kolegů a příjemné prostředí.
Markéta Musilová, specialistka prodeje, 31 let, J. Hradec
1. Firmu jsem znala, věděla jsem, že jde o velkého
zaměstnavatele v regionu.
2. Od prvního dne mi kolegyně pomáhaly se zapracováním a proto jsem se rychle aklimatizovala. Vím, že se na
ně mohu kdykoli obrátit s dotazem, což už dnes nebývá
samozřejmostí a vážím si toho.
Ing. Klára Zdeňková, controller, 26 let, J. Hradec
1. Ve firmě už pracovala moje babička, navíc pocházím z Kunžaku, takže jsem o Tecnocapu věděla.
2. Líbí se mi pracovní prostředí a oceňuji příjemnou
spolupráci s vedením firmy.
Ing. Jan Kundrát, výrobní dispečer, 25 let, Lodhéřov
1. O Tecnocapu jsem nikdy předtím neslyšel, matně si
vybavuji název Strojobal.
2. Překvapil mě objem výroby a rozsáhlý sortiment,
který se vyváží do celé Evropy i mimo ni.
Dagmar Kalinová, mzdová účetní, 44 let, Počátky
1. Věděla jsem o Obalu Rozkoš, protože zavařuji, ale
jméno Tecnocap jsem neznala.
2. Líbil se mi první dojem z firmy a to, jak mi kolegyně
a kolegové pomohli při zapracování.
Jan Konášek, elektrotechnik, 27 let, Kunžak
Ing. Michaela Fiedlerová, specialistka kvality, 26 let, J. Hradec
1. Firmu jsem znal dobře, pracuje tu moje maminka a byl
jsem zde i na brigádě.
1. Firmu jsem znala od známých, kteří zde pracují.
2. Velmi se mi líbí mezinárodní charakter firmy a široké
spektrum činností, které práce obnáší.
2. Překvapila mě rozmanitost výroby, líbí se mi, že jde
o mezinárodní firmu.
Lakovna-tiskárna má novou šatnu
a umývárnu
S rostoucí výrobou se zvyšuje i počet zaměstnanců a tomu je nutné
přizpůsobit zázemí firmy.
Z tohoto důvodu byla v únoru na středisku lakovna-tiskárna zahájena přestavba společenské místnosti
na šatnu a umývárnu. V nově opravených prostorách nalezne zázemí až 48 zaměstnanců střediska,
kromě tří sprchových koutů a toalet mají k dispozici
též kuchyňský koutek.
Zvolené řešení výrazně uleví stávajícím šatnám,
navíc budou zaměstnanci lakovny chodit z vrátnice
přímo na pracoviště. V další etapě se zaměříme na
rekonstrukci umýváren a toalet v hlavní budově.
POČÁTKY ZÁVODU
(část 1.)
V dnešním čísle se společně podíváme na období
od počátků výroby na Rozkoši až do konce druhé
světové války.
Přesné datum vzniku továrny neznáme, podle jedné
verze začala výstavba již za napoleonských válek asi
v roce 1804, jiné prameny uvádí léta 1813 nebo 1818.
Historie nám z té doby zachovala jméno Ludvíka Langa,
majitele továrny, za něhož byl podnik již v plném rozkvětu. Kmenová továrna rodiny Langových se měla nacházet ve Vídni.
První bezpečné zprávy máme z roku 1839, kdy se
Langova továrna představuje veřejnosti jako prosperující textilní podnik, přesahující významem místní rámec.
Své výrobky uvádí na výstavě průmyslu v Praze jako
jediná z Jindřichohradecka. V katalogu výstavy čteme,
že „Langerova továrna na Rozkoši vyrábí tkaniny, které
daleko převyšují obyčejnou jakost svým bezvadným,
hustým a čistým tkanivem a zasluhují plně čestné
uznání“. V bývalém Rakousko-Uhersku patřila již tehdy
továrna ke špičce textilní výroby. Publikace „Průmysl
v Čechách“ z roku 1851 uvádí, že se v Rozkoši vyrábí
lněné látky a sukna na 360 stavech, přádelnu uvádí do
pohybu parostroj o síle 8 koní.
V roce 1865 přádelna zaměstnávala jednoho ředitele,
4 úředníky, 5 mistrů, 15 řemeslníků a 314 dělníků.
Tehdejší mzdy činily 35-74 krejcarů pro muže, 28-35
krejcarů pro ženy a 13-17 krejcarů pro děti. Pracovalo
se 10-14 hodin denně, pro dělníky byl zřízen nemocenský fond s továrním lékařem, který léčil celé rodiny
zdarma.
Tehdejší historik J. Duhovský v díle „Čechy“ zdůraznil
význam továrny nezapomenutelnými slovy: „Množství
chudého lidu z města Strmilova a okolí nalézá hlavní
obživu v přádelně Rozkoš nazvané, velkolepém to
závodu průmyslovém, jenž k největším a nejstarším
v Čechách náleží. Pěkné budovy tovární ladně vynikají
ze zeleného stromoví při rybníku Hejtmanském“.
Asi nejstarší dochovaný snímek továrny, začátek 20. století
NA ROZKOŠI
V roce 1897 začala jezdit úzkokolejná dráha z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice. I když se doprava
zdržovala překládáním zboží do malých vagónů, bylo
zahájení železniční přepravy přínosem. Do továrny
přicházely dělnice nejen z blízkého okolí, ale i ze vzdálenějších míst. Přespávaly po dvou u tzv. noclehárek ve
Střížovicích a Vlčicích. Samy si zařídily v továrně kuchyni, kde si vařily a v létě se jedlo v Aloisovce – v zahradě
u továrny. Správa závodu do kuchyně dodávala zdarma
dříví a nechávala ji uklízet.
V roce 1914 se ustavila ve Střížovicích organizace
Sociálně demokratické strany dělnické. Vedl ji kovář
Smrž, který se v mládí ve Vídni seznámil s marxismem.
Ve Střížovicích již kovářství neprovozoval a proto mu
říkali „studený kovář“. K založení vlastní odborové organizace však nedošlo.
Válečná léta měla na závod negativní vliv. Nejprve byla
práce nepravidelně zastavována a v roce 1916 byla
zastavena úplně. Dělnictvo, zvláště ženy, dostávaly
státní podporu a 3-4 dny byly zaměstnávány výrobou
rohožek a bačkor. V roce 1918 zakoupili továrnu bratři
Novotní, ale ani oni ji už nedokázali povznést na úroveň
konce 19. století. Dne 19.12.1923 zachvátil závod
požár, který zničil celý objekt. Příčinou byla pravděpodobně jiskra ze špatně chráněného komína lokomobily,
kterou se tehdy vytápělo.
Budovy po požáru v roce 1923.
Bratr továrního majitele, arch. Novotný z Počátek,
provedl novostavbu předního traktu, ale zadní zůstal od
požáru jen přikryt. Nadbytek pracovních sil zajišťoval
rozběh závodu, takže se zdálo, že nastává nová éra.
Pracovalo se ve dvou až třech směnách a zboží se
prodávalo do Brna, Liberce a Zlína. Vodní turbína postavená v roce 1901 obstarávala pohon a aby vypouště-
ním rybníka Hejtman továrna netrpěla, rybník se raději
nenasazoval, neboť s právem vodním patřilo továrně až
do roku 1926 i právo rybolovu. Postupně však přicházela krize a v létech 1931-1935 pracovalo v továrně jen
20-40 dělníků, kteří dostávali výplaty nepravidelně.
Už v roce 1933 bylo zahájeno dražební jednání, které
se protáhlo do roku 1936, kdy Jan Satrapa koupil továrnu za 1.158.000 Kč. Dne 6. 2. 1936 usnesením soudu
v Třešti byla továrna předána novému majiteli, Janu
Satrapovi. Ten vyráběl v Krahulčí od roku 1928 vlastní
plechové krabice na konzervy a rozhodl o přemístění
výroby konzervových obalů do Střížovic. V dubnu 1936
schválil okresní úřad v J. Hradci provozní prostory
a v květnu byla uzavřena dohoda se správou státních
lesů a statků o odběru vody náhonem 180 m dlouhým
pro dvě turbíny. Pro případ nedostatku vody nebo
poruchy turbín byla zabezpečena dodávka elektřiny
z jihočeských elektráren. Byl upraven park, zavedeno
ústřední topení a 2. 6. 1936 zahájila nová provozovna
FERREMBA, továrna na plechové obaly v Rozkoši,
částečnou výrobu. Do konce června byl přestěhován
i zbytek zařízení z Krahulčí a od 1. 7. 1936 běžel závod
naplno. Zaměstnával přes 100 dělníků, většinou žen
a nezaměstnanost doléhající v posledních létech na
obyvatelstvo v této oblasti zmizela. Ještě v témže roce
přistoupila Ferremba do kartelu Obal, sdružující všechny hlavní výrobce plechových obalů.
Strojní zařízení bylo stále modernizováno, byl získán
stroj na gumování víček tekutou hmotou a automatické
letovací stroje. Vyráběly se krabice z pocínovaného
plechu pro potravinářský průmysl, pro barvy a laky,
dále lisované hračky a formičky. V roce 1940 se projevuje nedostatek cínu a začíná se proto pracovat
s černým, chemicky zušlechtěným plechem. Důsledky
druhé světové války na sebe nedávají dlouho čekat,
19. 3. 1942 je pro válečné účely zkonfiskován tovární
zvon a místo obalů na potraviny, které jsou stále nedostupnější, chrlí stroje obaly na náboje, masky apod.
Po skončení druhé světové války je zvolena závodní
rada a již v létě 1945 pomáhá první brigáda dělnictva
Ferremby při sklizni obilí a sena. Vzhledem k nízkému
počtu zaměstnanců nedochází v říjnu 1945 ke znárodnění, avšak v průběhu roku 1946 je jmenován národní
správce. Tím začíná další, poválečná etapa historie
závodu. O ní ale zas příště.
AMALFSKÉ POBŘEŽÍ
V minulém čísle našeho zpravodaje jsme se pokusili přiblížit vám historii
i současnost města, v němž sídlí náš mateřský závod. Také tentokrát zavítáme na jih
Itálie do provincie Salerno, ale z Cavy se vypravíme „ na dovolenou“ o pár kilometrů
jihozápadněji na pobřeží Tyrhénského moře, abychom vám představili alespoň
letem světem jedno z nejkrásnějších a nejromantičtějších míst Itálie, Amalfské
pobřeží (Costiera Amalfitana).
Putování začneme v největším městečku oblasti,
v samotném Amalfi. Amalfi bylo založené již ve 4. století
tohoto letopočtu patrně vojáky římského císaře Konstantina. Díky strategické pozici ve Středomoří se záhy stává
centrem obchodu s Orientem a dochází k jeho prudkému
rozmachu. V roce 839 zde po odtržení od knížectví
Neapolského vzniká jedna ze čtyř tzv. Námořních republik (dalšími byly významné přístavy a centra obchodu
Janov, Pisa a Benátky). Amalfské válečné lodě hrají
důležitou úlohu v obraně proti Saracénům i Turkům.
Obchodní loďstvo Republiky Amalfi křižuje vody Středozemního moře s náklady koření, drahokamů a vzácných
látek z Orientu, do arabských měst na africkém pobřeží
dopravují amalfské lodi dřevo, které je draze placeno
zlatem. Podle zde vytvořeného námořního zákoníku
(Tabula de Amalpha, Tabula Amalphitana – kopie ze 16.
století je uložena v Městském muzeu) se dokonce řídila
veškerá lodní doprava ve Středomoří až do 16. století.
Nejslavnější a nejbohatší období končí v roce 1131
ztrátou nezávislosti a připojením k normanskému
Sicilskému království. Další ránou rozvoji města bylo
v roce 1343 zemětřesení, kdy následná vlna smetla do
moře velkou část útesu na němž bylo Amalfi vybudováno
a zničila loděnice i přístav.
Kromě loďařství a mořeplavby bylo v minulosti Amalfi
proslaveno také výrobou ručního papíru. Jednalo se
o papír vyráběný podle receptur dovezených z Číny
a arabských zemí z konopí, lnu a bavlny (tzv. bambagina). Z původních sedmi velkých papíren ve Valle dei
Mulini (Údolí mlýnů), které zde byly ve 13. století jako
jedny z prvních v Evropě, se do dnešní doby dochovala
funkční jediná, patřící rodině Amatruda. V současnosti se
specializuje na výrobu luxusního papíru, používaného
například k tisku svatebních oznámení. Období Námořní
republiky Amalfi je připomínáno tzv. Regatou. Každý rok
v červnu se tento závod veslic koná v jednom ze čtyř
měst bývalých Námořních republik. Je spojen s průvodem v historických kostýmech a s mnoha dalšími doproSprávné odpovědi:
vodnými akcemi připomínajícími slavnou námořní minulost města. S mořem je také spjata jedna místní kuriozita: náměstíčku před zdejším přístavem dominuje socha
vynálezce lodního kompasu Flavia Gioi. Bronzová socha
v blízkosti přístavu je sice pěkná, menší potíž je snad jen
v tom, že tato osoba ve skutečnosti neexistovala…
Největší a nejznámější památkou je rozhodně katedrála
sv. Ondřeje (Cattedrale Sant‘ Andrea) z 9. století. Průčelí, k němuž nás od Fontana del Popolo vede impozantní
schodiště, bylo zrekonstruováno ve století třináctém,
kdy byly v místní kryptě uloženy ostatky sv. Ondřeje
dovezené z Konstantinopole.
Ani obdivovatelé přírodních krás zde nepřijdou zkrátka –
azurové moře, malebné skalnaté pobřeží, kouzelná
středověká městečka vystavěná na skalách jako vlaštovčí hnízda, stupňovitá políčka s vinnou révou, citroníky,
olivovníky a nad tím vším blankytné nebe… Obrázky na
pohlednicích se zdají až kýčovité. Pobřežní silnice spojující městečka od Vietri sul Mare přes Amalfi, Maiore,
Minore, Praiano, Positano až do Sorrenta nabízí úchvatné scenérie, což by ovšem pro řidiče mohl být problém
(jen zkuste neustále točit volantem tam a zpět na poměrně úzké silnici vysoko nad mořem a přitom se kochat tou
nesmírnou krásou vůkol!) Proto se spíše doporučuje
zapomenout na auto a vydat se poznávat místní přírodní
krásy pěšky. Podmínkou jsou ovšem dobré pevné boty,
v sandálech riskujete mnohem více než banální puchýře
nebo podvrknutý kotník. Stezky po úbočích vysoko nad
mořem totiž kromě romantiky mohou být i dost nebezpečné – příkré srázy, ostrá skaliska, klouzající štěrk či
setkání s jedovatou zmijí nebo štírem by mohly příjemné
putování kouzelnou krajinou změnit v nepříjemnou pouť
po místních zdravotnických zařízeních.
Jednou z nejhezčích stezek pro pěší túru je určitě
Sentiero degli Dei (Stezka bohů) mezi Praianem a Positanem – pohledy na moře nebo třeba na západ slunce nad
1) Jaterník podléška 2) Blatouch bahenní 3) Bledule jarní 4) Kandík psí zub 5) Hlaváček jarní 6) Koniklec jarní 7) Violka lesní 8) Šafrán jarní 9) Dymnivka dutá
COSTIERA AMALFITANA
mořskou hladinou jsou tu skutečně božské. Pokud jste
zdatnými turisty, můžete se klidně vydat až do Sorrenta,
proslulého citrusovými a olivovými háji, nebo zdolat
třeba vrchol Capo Muro (1072 m.n.m).
Další možností jak poznávat zdejší krásy je použití lodní
dopravy. Můžete využít pravidelné lodní linky, které tu
prakticky nahrazují městské autobusy a z mořské
hladiny se tak kochat malebnými zátokami a rozeklanými útesy, porostlými tu a tam stříbřitě zeleným kobercem „macchie“ (název pro křovinatý porost zejména na
skalnatém pobřeží ve Středomoří).
U vesničky Conca dei Marini můžete na loďce navštívit
také Smaragdovou jeskyni (Grotta dello Smeraldo.
Možná není tak proslulá jako její větší sestřička Azurová
jeskyně (Grotta Azzurra) na ostrově Capri, ale i tak vám
fantastická hra barev vyrazí dech.
Pravda, chybí tu nekonečné řady slunečníků na dlouhých
plážích jak je zvykem třeba na Jadranu. Zdejší pláže jsou
spíše malé, mnohdy dostupné jen z moře nebo po
příkrých schodech v útesech, o to je však zdejší koupání
romantičtější. I když v plné turistické sezoně už i tady
romantika ustupuje komerci a masovosti, turismus se
pomalu stává „průmyslovým“ odvětvím a pryč jsou časy
z konce 19. a začátku 20. století, kdy sem jezdila
převážně anglická šlechta. Spisovatelé a skladatelé,
mezi jinými třeba Henrik Ibsen, André Gide, Victor Hugo,
John Steinbeck, Richard Wagner zde hledali nejen odpočinek, ale i inspiraci pro svá díla.
Amalfské pobřeží (zdroj: www.giovis.com)
A co si odtud dnes běžní turisté nejčastěji kromě vzpomínek na azurové moře odvážejí ?
Místní keramiku (na níž kralují mořské a námořní motivy
a také žluté citrony), ale hlavně a především zdejší
citrony v tekuté podobě - tedy jako likér limoncello.
Zvláště vychlazený (podává se nejčastěji v namražených
skleničkách) chutná skvěle, pije se jako aperitiv i digestiv, místní si jej dávají dokonce i do kávy, používá se také
jako příchuť při přípravě mnoha typických krajových
moučníků.
Co dodat závěrem našeho letmého putování krajem
vonícím citrusy, sluncem a mořem ?
Snad nejraději Arrivederci a presto! – tedy Na brzkou
shledanou!
Katedrála sv. Ondřeje v Amalfi. Foto: Alain Tougas
Jak jste na tom se znalostí
jarní květeny?
Po zimě konečně přišlo jaro a my máme příležitost zopakovat si běžné i vzácnější
druhy jarních rostlin, s nimiž se setkáváme v přírodě nebo na zahrádce. Zkuste to
s námi. Správné odpovědi naleznete na předcházející dvoustránce.
1) rostlina s květy modrými, vzácně
růžovými nebo bílými, která se
v minulosti využívala při onemocnění
jater či žlučníku.
2) hojný na vlhkých a stinných
místech; mladé listy prý sloužily
v minulosti jako zelenina, šťáva
z květů se používala na barvení másla.
3) známá jarní bylina z čeledi
amarylkovitých, dnes bohužel ve
volné přírodě ubývající.
4) bylina z čeledi liliovitých, kterou
dnes najdeme divoce pouze na vrchu
Medník u Sázavy, v minulosti ovšem
prodávána v Praze po nůších.
5) krásná dekorativní bylina s velkými
květy, rostoucí na výslunných kopcích
a stráních, zákonem chráněna.
6) vzácný a chráněný druh, dnes už na
jediné lokalitě na Třeboňsku a dále
v Krkonoších a Jeseníku; příbuzné
druhy nejčastěji s fialovými květy.
7) vytrvalá bylina hojná v listnatých
i smíšených lesích; k rozšiřování jejich
semen přispívají mravenci.
8) rostlina z čeledi kosatcovitých
rostoucí hlavně na horských loukách,
často se objevuje v různých barevných variacích; příbuzné druhy
užívané jako koření.
9) bylina s proměnlivou barvou květů
(od bílé po fialovou) rostoucí časně na
jaře v listnatých lesích ještě před
olistěním stromů.