Bermudský trojúhelník

Bermudský trojúhelník
Jako bermudský trojúhelník anebo také ďáblův trojúhelník je označována
oblast ležící mezi Miami na Floridě, Portorikem a Bermudami na pomezí
Mexického zálivu a západního Atlantiku.
Oblast bermudského trojúhelníku má pověst oblasti s výrazně zvýšeným
výskytem „záhadného“ mizení lodí a letadel nebo případy lodí nalezených
bez posádky bez logického důvodu pro opuštění plavidla.V druhé
polovině 20. století, kdy technické možnosti sledování letadel i plavidel
byly na značně vysoké úrovni, bylo registrováno několik událostí, které
vyvolaly zvýšený zájem o tuto část Atlantiku.
Vše to začalo Letem číslo 19:
Letka odstartovala na běžný cvičný let z vojenské základny ve Fort
Lauderdale na Floridě s úkolem proletět zadanou trasu s nácvikem
bombardování a návrat na základnu.
Po svržení cvičných bomb došlo zřejmě k obtížím s orientací. Velitel
letky, zkušený instruktor Charles Tailor, hlásil rádiem základně podivné
chování obou palubních kompasů, problémy s hodinami a výrazně
zhoršenou viditelnost. Podle příkazů velitele letěla letadla dál společně
do doby, kdy začalo docházet palivo, a poté vydal Tailor příkaz přistát na
mořské hladině.
Od té doby byl kontakt se základnou přerušen a ihned byla započata
pátrací akce leteckých i námořních sil na záchranu posádek letky. Tato
akce však nepřinesla nejmenší stopy po zmizelých letadlech, naopak
došlo ke ztrátě dalšího velkého letadla s třináctičlennou posádkou PMB
Mariner, jehož vrak také nebyl nikdy nalezen.
Dál to pokračovalo:
Zmizením lodi Cyclops
Americká nákladní loď Cyclops beze stopy zmizela 4. března roku 1918
s nákladem manganové rudy a s 309 členy posádky při cestě z
Barbadosu do Norfolku ve Virgínii. Loď byla vybavena vysílačkou, avšak
nebyl zaznamenán žádný pokus o radiové spojení nebo volání o pomoc.
Dál:
Zmizení lodi Marine Sulphur Queen
Nákladní loď Marine Sulphur Queen o délce 142 metrů s nákladem
15 000 tun roztavené síry zmizela beze stopy začátkem února roku
1963 při cestě z Beaumontu v Texasu do Norfolku ve Virginii. Na palubě
lodi byla v době zmizení posádka 39 mužů. Nebyl zaznamenán žádný
pokus o radiové volání o pomoc.
Zmizení posádky plachetnice Mary Celeste
Dvojstěžník Mary Celeste vyplul z New Yorku 5. listopadu roku 1872 s
cílem evropský přístav Janov. Na palubě bylo celkem 10 lidí včetně
kapitánovy manželky a malé dcery.
Přibližně o měsíc později, 4. prosince, byla Mary Celeste nalezena britským
plavidlem Dei Gratia mezi Azorským souostrovím a Portugalskem zcela bez
posádky, avšak plně schopná plavby. Na palubě bylo dostatek potravin i
pitné vody a alkoholu, zůstaly zde i šperky a cennosti kapitána a členů
posádky. Chyběl však sextant a záchranné čluny a vše svědčilo o tom, že
posádka opustila loď ve velkém spěchu. Zápisy v nalezeném lodním deníku
končily datem 24. listopadu a údaj o tehdejší poloze lodi dokládal, že se v
té době nalézala v bermudském trojúhelníku. Od té doby opuštěné plavidlo
urazilo přibližně 800 km do místa, kde bylo nalezeno.
Určitá skupina odborníků, zabývajících se fenoménem bermudského
trojúhelníku tvrdí, že ve skutečnosti o žádnou záhadu nejde. Podle tohoto
tvrzení se všechny uváděné jevy dají vysvětlit přirozeným způsobem a
vyplývají například z následujících skutečností:
1. Oblast bermudského trojúhelníku je dopravně mimořádně
frekventovaná, vede zde velké množství lodních dopravních tras,
přelétá přes ni spousta dopravních i soukromých letadel a je proto
zákonité, že zde dochází i celkově většímu výskytu havárií a
ztroskotání.
2. Uvedená oblast se vyznačuje vysokým výskytem hurikánů a tornád a
současně se na styku Golfského proudu s oceánskou vodou vyskytuje
řada anomálních jevů spojená s kontaktem vodních mas o výrazně
odlišné teplotě a salinitě – mlhy, vzdušné turbulence apod.
3. Hloubka moře ve velké části této oblasti dosahuje více než 6000
metrů a je proto velmi obtížné nalézt vrak ztroskotané lodi nebo
zbytky zmizelého letadla. Jde zde především o Sargasové moře
(známé jako místo tření úhořů), které se vyznačuje stojatou vodou s
velkými plochami pokrytými mořskými řasami a chaluhami, jež ztěžují
plavbu především malým lodím.
4. V další části této oblasti je podmořský terén naopak velmi členitý,
vedle ostrovů se vyskytují hluboké mořské příkopy a podmořské
vápencové útvary. Především podmořské jeskyně a dlouhé tunely se v
době přílivu a odlivu stávají příčinami vzniku velkých vírů a vln, které
mohou potopit nebo poškodit malé plavidlo.
5. Zvýšený zájem veřejnosti zákonitě přitahuje senzacechtivé novináře i
osoby, které ve snaze o vlastní zviditelnění poskytují falešné nebo
zkreslené údaje.
Určitou část výše uvedených úkazů lze vysvětlit přítomností velkého
množství hydrátu methanu na mořském dně, kde je díky vysokému tlaku
vody udržován v pevném stavu. Občas se však oddělí část této stlačené
látky a zvolna vystupuje k hladině. Jak klesá tlak okolní vody, začíná se
hydratovaný methan přeměňovat na plyn, takže při dosažení mořské
hladiny jde o obří bublinu tohoto plynu o průměru i několika set metrů.
Pokud by nad takovým místem proplouvala loď, mohla by se náhle bez
varování potopit díky snížené hustotě vody, případně by mohlo dojít k
explozi uvolněného plynu iniciovaného nějakým ohněm na lodi nebo
elektrickou jiskrou. Stejný osud by mohl potkat i menší letadlo, které by
vlétlo do oblasti koncentrovaného plynného methanu s odlišnou hustotou
než má vzduch. Navíc je methan nedýchatelný a lidé by se v kritické oblasti
začali okamžitě dusit.