Vajakhel-F e kudej 5772 - Modrá, purpurová a šarlatová látka
Transkript
Vajakhel-F e kudej 5772 - Modrá, purpurová a šarlatová látka
23. adar 5772 / 17. březen 2012 Modrá, purpurová a šarlatová látka Vajakhel-Fekudej / A shromáždil-Spočítání Šemot / 2. Mojžíšova (Exodus) 35:1-40:38 Bemidbar 19:1-22 Jechezke’l / Ezechiel 36:16-38 Ivrim / Židům 9:13-14 Na tento týden, jak můžete z hlavičky nahoře vypozorovat, připadá dvojnásobné čtení. Rozhodl jsem se, že tentokrát z každé z obou PARAŠIJOT (oddílů čtení z Tóry) vyberu po jednom úryvku tak, aby tyto dvě vybrané části spolu nějak souvisely a mohl jsem je tedy také společně vyložit. Musím zde přiznat, že velký díl zásluhy na vzniku následujícího výkladu má rabín Jonathan Cahn, z jehož vyučování jsem čerpal. Nejprve úryvek z paraši Vajakhel: Šemot (Exodus) {36:35} Udělali také oponu z modré, purpurové a šarlatové látky a ze soukaného kmentu; udělali ji s umně vetkanými cheruby. {36:36} K ní udělali čtyři sloupy z akáciového dřeva, obložili je zlatem, udělali k nim zlaté háčky a ulili k nim čtyři stříbrné patky. {36:37} Pro vchod do stanu pak udělali vyšívaný závěs z modré, purpurové a šarlatové látky a ze soukaného kmentu {36:38} a k němu pět sloupů s háčky. Jejich hlavice a příčky obložili zlatem, jejich pět patek však bylo z bronzu. (Překlad 21. století) A nyní úryvek z paraši Fekudej: Šemot (Exodus) {39:1} Z modré, purpurové a šarlatové látky zhotovili bohoslužebná roucha pro službu ve svatyni. Připravili také svatá roucha pro Árona, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. (Překlad 21. století) Všichni víme, že Bůh nedělá nic bezúčelně. Tato skutečnost obzvláště platí v případě toho, co nechal zaznamenat v Bibli, a také toho, co a jak se mělo dít v miškanu (svatém příbytku). To, co by mělo na výše uvedených úryvcích na první pohled upoutat naši pozornost, je výčet tří barev: modrá, purpurová a šarlatová. Další zajímavou věcí je skutečnost, že samotný MIŠKAN (svatý příbytek) má spojitost s územím rozděleného na tři části: vnějším nádvořím a samotným stanem, jenž byl rozdělen na svatou a nejsvatější část. Té nejsvatější části se říkalo KODEŠ HA-KODAŠIM (nejsvětější svatyně, velesvatyně). Modrá barva je barvou nebes – to je ta, kterou uvidíme, vyjdeme-li ven a podíváme se nahoru na oblohu. Proto modrá v tomto případě představuje nebe jako takové. Šarlat (hebrejsky ŠANI) je naproti tomu jasně červený a jiné hebrejské slovo pro červenou barvu je ADOM (doslova „červený, červenohnědý“). Z výrazu adom je odvozeno jméno ADAM (doslova „člověk“). Pokud bychom se ocitli na Středním Východě, zjistili bychom, že tamní půda je na rozdíl od té naší, na kterou jsme zvyklí v našich podmínkách, zbarvena dočervena. A první člověk Adam byl vytvořen z půdy Středního Východu – odtud tedy jeho jméno. Ale Adam ve skutečnosti není jen pouhým jménem prvního člověka. Slovem adam je totiž v hebrejštině označováno i lidstvo jako takové. Takže ať už barva červená (hebrejsky „adom“) či šarlatová (hebrejsky „šani“) – obě se vztahují k člověku. A tak nám teď z těchto zmíněných barev, tzn. modré a červené, vlastně celkem dosti zajímavým způsobem vznikla jakási souvislost mezi nebem a zemí – spojení mezi Bohem a člověkem. A přesně o tomhle je celý miškan, protože jde o místo, kde se setkává, či chcete-li, se spojuje Bůh s člověkem a stejně tak člověk s Bohem. Je zde spojitost mezi tím, jak měl být postaven samotný miškan, v němž byla kodeš ha-kodašim, kde byl přítomen Bůh, a vnější nádvoří, kde přebýval člověk, a tím, jak měly být užity zmíněné dvě barvy, tzn. modrá a červená. Prostřední barvou, o níž se zmiňují naše výše uvedené úryvky, je purpur (hebrejsky ARGAMAN; sytě červené barvivo fialového odstínu). Jak víme, purpurová barva může vzniknout tak, že se smíchá dohromady modrá s červenou. A co je v souvislosti s touto barvou přinejmenším velice zajímavé, je ta skutečnost, že jiný název pro miškan je označení OHEL MO‘ED (stan setkávání), jakožto místo setkání modré s červenou. Nejen, že i tyto barvy samotné jsou vždy uváděny v přesně daném sledu – modrá vždy první, červená vždy poslední a mezi tím purpurová, ale také v případě vztyčení miškanu se postupovalo v přesně daném pořadí – nejprve byla vztyčena modrá (nebesa nebo-li kodeš ha-kodašim), a jako poslední bylo postaveno vnější nádvoří (červená, jež představuje člověk). Tam, kde se spolu tyto dvě části setkávaly, stálo vždy obětiště nebo-li oltář, jenž byl uprostřed. A tak i ten určitý pohyb, který zde v tom všem můžeme snadno vidět, byl vždy od nebes k člověku. Do vnitřní opony miškanu byli vetkaní cherubové (tajemní tvorové s křídly a lidskou tváří) rovněž v těch samých barvách – modré, purpurové a šarlatové – a z látek těch samých barev byl utkán také vstupní závěs do nádvoří a do stanu. I zde byly tři barvy – modrá, purpurová a šarlatová. Podíváme-li se na to, jakým způsobem vykonával v miškanu svou službu KOHEN HA-GADOL (velekněz), pak přinejmenším zjistíme, že vždy chodil nádvořím až ke kodeš ha-kodašim. Člověk se tedy přibližoval k Bohu od obětiště (oltáře) k schráně (truhle) svědectví, nad níž trůnila Boží přítomnost. Tohle je velmi důležité, protože se jedná o nástin toho, jak JEŠU‘A (Ježíš) postupoval na pouti kříže. Nejprve sestoupil k člověku a sám se stal člověkem. Poté prošel obětištěm v podobě kříže a tím otevřel cestu k Otci, který je v nebesích. Písmo říká, že jsme oděni do Ješuovy spravedlnosti. To znamená, že na sobě máme Boží oděv z modré, purpurové a šarlatové látky. „Kdo nás tedy může oddělit od lásky Mašiacha (Mesiáše)?“ O tomhle je celé naše žití v Bohu a Boha v nás – radovat se v jeho radování, vidět jeho očima a kráčet v jeho šlépějích. Pro toho, kdo žije v Bohu, nejsou dveře, které by se před ním samy od sebe neotevřely. Ano, budeme-li kráčet v Bohu, pak každá opona strachu bude zničena jeho mocí a bude to on, kdo nám bude dávat sílu. Vše půjde tak snadno jako se z modré a červené barvy stává purpurová. Baruch ha-Šem („Pochválen buď Hospodin“)! Rabi Ya‘acov Farber Zdroj: http://cmy.on.ca/woven-with-blue-purple-and-scarlet/ Překlad: Jaldej ha-Derech, http://www.derech.cz/