18. PSYCHOANALÝZA A ANALYTICKÁ PSYCHOLOGIE Sigmund

18. PSYCHOANALÝZA A ANALYTICKÁ PSYCHOLOGIE Sigmund

18. Psychoanalýza a analytická psychologie
18. PSYCHOANALÝZA A ANALYTICKÁ PSYCHOLOGIE
Sigmund Freud (1856 – 1939) – zakladatel psychoanalýzy
- narodil se na Moravě, většinu života strávil ve Vídni
- Žid
- lékař, zabýval se neuropatologií – zkoumal u mrtvých příčiny duševních chorob, hledal vady
na mozcích; dříve panovala domněnka, že psychické poruchy mají organický původ
- Freud si ale uvědomil, že jsou psychogenní = základ je pouze duševní
- otevřel si ordinaci ve Vídni, studijní pobyty ve Francii u Martina Charcotta – hypnoterapeut,
léčil často tanečnice z Moulin Rouge (obrna, dařilo se mu sugescí dočasně končetiny
rozhýbat) → Freud ve své ordinaci také zavedl hypnózu
- dělal ale jen symptomatickou psychoterapii, tudíž byly jeho výsledky omezené, tak
hypnoterapie zanechal
- přešel na metodu volných asociací – povídání si
knihy:
Studie o hysterii (1895) – vydal ji spolu se svým přítelem Josefem Breuerem – vídeňský
lékař, jeden ze spoluzakladatelů psychoanalýzy
- společně s Breuerem léčil své pacienty s hysterickými poruchami (přev. ženy) tak, že
je zhypnotizoval a ve změněném stavu vědomí se jich ptal, co se jim zlého přihodilo
- byl přesvědčen, že hysterie je následkem psychického traumatu, který jeho nositel
chce zapomenout, což se mu sice svým způsobem daří, ale afekty s traumatem spojené
zůstávají v jeho mysli „uskřiknuty“ → to je příčina hysterických obrn, ztrát vědomí
apod.
- když se pacientky v hypnóze na traumata rozpomněly, ulevilo se jim (mohly ale přijít
i další příznaky, které vyvolalo oživené trauma) – abreaktivní léčba
(abreakce = odreagování se)
Výklad snů (1900)
- v této knize Freud hovoří o psychickém aparátu, který srovnává s aparátem optickým
- rozlišuje:
Nevědomí = jedinec si neuvědomuje (spodní vrstva ledovce); bludiště představ a
přání; silný motivační vliv na chování člověka
Předvědomí = zapomenuté nebo vytěsněné myšlenky, zážitky, konflikty; lze si znovu
vybavit
Vědomí = jedinec si plně uvědomuje (vrchol ledovce); primárně vázáno na proces
vnímání vnějšího světa
- Freud tvrdil, že k nevědomí se lze dostat prostřednictvím snů
Psychopatologie všedního života (1901)
- o zapomenutí, přeřeknutí, omylech a dalších chybných výkonech – může za ně nevědomí
Tři studie k teorii sexuality (1905)
- zde se zabýval dětskou sexualitou
Mimo princip slasti (1920)
- o našich dvou pudech – sexuální pud – libido (eros)
- pud smrti – destrudo (thanatos)
18. Psychoanalýza a analytická psychologie
Freudův strukturální model lidské duše
- jako ledovec, nad hladinou je jen špička
- 3 složky osobnosti
- dítě se rodí jako id, ego se tvoří kolem 3.
roku
- ego i superego jsou částečně vědomé a
částečně nevědomé
ID (ono) - pudy
-Freud tvrdí, že vše je založeno na
uspokojování slasti a id tento rys našeho
nevědomí představuje a zastupuje. Je
složkou vrozenou, primární je pro něj
dosahování slasti; funguje v oblasti
podvědomí (nevědomí, chcete-li) a to bez výjimky iracionálně. „Idem v akci“ můžeme
označit novorozence.
EGO (já)
-se řídí principem reality a vyrovnává působení složky sociální (superego) a pudové (id), je
vědomé i předvědomé, a výsledkem jeho činnosti je naše chování
SUPEREGO (nadjá)
-Řídí se principem dokonalosti: „Chce“ být dokonalé z hlediska společnosti a působí vědomě
i nevědomě. Vzniká působením výchovy, neboli okolí, které na nás má vliv a snaží se nás
civilizovat do standardů společnosti, ve které vyrůstáme. Je naší zažitou vnitřní morálkou
neboli svědomím.
Freudův psychosexuální vývoj
- podle toho, kde je umístěno libido (tělesná energie, sexuální pud)
1) orální stadium – 1. rok života
- libido je v našich ústech, dítě se uspokojuje tím, že vše cucá – s dudlíkem dítě
blaženě usíná, když mu vypadne, tak řve
- nebezpečí:
- frustrace dítěte, že jeho potřeba dudlání není naplněna
- jestliže je dítě příliš saturované, vede to ve fixaci – v pozdějších stádiích se
libido do dalších částí těla nepřesune celé
- vášnivé líbání, stálé jezení = uvízli jsme v orálním stádiu
- kdyby vznikla frustrace, byly by poruchy příjmu potravy, sebetrestání
z přílišného příjmu potravy
2) anální stadium – 2., 3. rok
- děti se uspokojují drážděním konečníku, vyprazdňují se podle libosti a prohlíží si
svůj „výtvor“
- je jim příjemný pocit plného konečníku a vytlačování exkrementu
- maminka zkouší dítě posazovat na nočník, je zde první konflikt mezi superegem
(maminkou) a ID (dítě = vyprazdňování)
- dítě se to rychle naučí, ale hrozí zde frustrace, že budou v budoucnu posedlí úklidem
záchodu
- pokud by se dítě nechalo zafixované v tomto období, vyvinul by se z něj člověk,
který rád hromadí (sbírají věci od popelnic, mají doma různé krámy)
18. Psychoanalýza a analytická psychologie
- v těchto 2 obdobích je dítě autokratické, samo si způsobuje rozkoš
3) falické stadium – 3., 4. a 5. rok života
- hlavní roli hrají genitálie, především penis
- tzv. závist penisu – děvčátka mají pocit, že jim něco chybí – prý si nevědomě myslí,
že jsou vykastrovaní chlapci – fixace na to znamená pocity méněcennosti těch dívek
po celý život
- chlapci se naopak bojí možnosti vykastrování – kastrační úzkost
- OIDIPOVSKÝ KOMPLEX = chlapec se nevědomky zamiluje do matky a nesnáší
svého otce (rival, sok) → odmítání otce
chlapec se pak otce bojí (jelikož je silnější), bojí se, že jej vykastruje
nakonec se (asi v 5. roce) se svým otcem identifikuje
- ELEKTŘIN KOMPLEX = děvčátko „závidí penis“, proto se přimkne k otci
vznikne emoční napětí mezi matkou a dcerou
nešťastný vztah matky a dcery, trvalý
- na budoucí problémy (neurózy, fóbie) je podle Freuda „zaděláno“ v prvních pěti letech
života
4) latentní období – 6 - 12 let (do puberty)
- období klidu sexuálních funkcí
díky vývoji oidipovského a kastračního komplexu, resp. jejich zániku, směrem k
identifikaci s rodičem stejného pohlaví a vytěsnění agrese a sexuálních přání je k dispozici
prostor pro rozvoj těch komponent osobnosti, které nejsou tangovány přímo sexuálním a
agresivním pudem - v období latence se jedná především o období školní, kdy dominují
vztahy k vrstevníkům a otázka výkonu, zdatnosti
5) genitální období – puberta
- pak už se člověk nemění, libido se orientuje mimo rodinu
Psychoanalýza po Freudovi
Melanie Kleinová a britská škola objektivních vztahů
- Melanie Kleinová – dětský psychoanalytička
- stejně jako Freud věřila ve vrozený pud smrti – touha ničit
- považuje jej za základ závisti
- rozštěp matky na dobrou a zlou při kojení (dítě má jeden prs jako dobrý a jeden jako
špatný, chce ten dobrý) – kousání bradavky (když matka dostatečně nesaturuje
potřeby dítěte)
- negativní emoce dítěte by se měly kontejnovat, „vylít“ do rodičů, rodiče by měli o
děti pečovat, uklidňovat je – při bolestech, hladu apod.
- pokud to rodiče nedělají, z dětí vyrostou mrzouti, vzteklouni
= o tom, jaké dítě bude, se rozhoduje frustrací či saturací dětských potřeb
- britská škola objektivních vztahů (zakl. Kleinová) a americká škola objektivních vztahů
(zakl. Horneyová)
- nedávají takový důraz na vrozenost, srážka libida se společenskými normami není
nevyhnutelná, odklon od pudů ke vztahům
!!! článek v potítkových materiálech !!!
Anna Freudová a obranné mechanismy Já
- Freudova vlastní dcera
18. Psychoanalýza a analytická psychologie
- další představitelka britské školy objektivních vztahů, byla však sokyní Kleinové
- kniha Já a obranné mechanismy
- o tom, jak se naše Já brání před nějakým znehodnocením (ztrapnění)
obranné mechanismy:
popření = prostě to popřeme
vytěsnění = záměrné zapomenutí
znehodnocení = nepodařilo se nám něčeho dosáhnout (třeba přijetí na školu)
tak se prostě přesvědčíme, že náš cíl nestál za nic
racionalizace = nějak si to rozumně vyložíme
projekce = připíšeme to jiným lidem, budeme to hledat u druhých
únik = abych něčemu nemusel čelit, uteču
agrese = nejlepší obrana je útok
regrese = při přistižení se rozpláčeme → regrese do nižšího stavu (dítěte)
Karen Horneyová a kulturní psychoanalýza
- zakladatelka americké školy objektivních vztahů
- kritizovala Freudovy formulace o psychosexuálním vývoji, hlavně ty, které se týkaly žen.
Na základě svých klinických pozorování prověřovala problémy feminity, frigidity,
monogamního ideálu, zabývala se vzájemnou důvěrou a nedůvěrou mezi pohlavími, konflikty
v mateřství. Psychologické faktory rovněž vyhodnocovala v kulturním kontextu. Zabývala se
postoji dominance, sebezapírání, závislosti a rezignace
- kulturní psychoanalýza = teorie, která se psychoanalyticky snaží vysvětlit vznik a vývoj
lidské psychiky
Carl Gustav Jung (1875 – 1961) – zakladatel analytické psychologie
- spor mezi Jugnem a Freudem = spor mezi dvěma protichůdnými způsoby myšlení. Na
jedné straně to byl Freudův konkretistický přístup, tíhnoucí k doslovnému,
naturalistickému pojetí psychických jevů, na druhé Jungův symbolický,
metaforický přístup, směřující k pochopení vnitřního, duchovního smyslu i
takových zdánlivě čistě osobních psychických jevů, jako je incest
- Švýcar, mladší než Jung
- filosoficky, idealisticky zaměřen
- lékař, psychiatrie v Curychu
- byl přesvědčen, že Freudovými teoriemi nelze vysvětlit psychózy
- byl přesvědčen, že naše duše existuje již před naším narozením jako tzv. kolektivní
nevědomí
- něco nás spojuje s ostatními – i s našimi předky i s dalšími, zatím nenarozenými generacemi
- tyto společné neviditelné systémy se nazývají ARCHETYPY
- archetyp = prázdná schránka, která se u každého jedince během života naplní různými
obsahy
= je to vrozená tendence vytvářet univerzální mytologické obrazy
- Jung naslouchal blábolům schizofreniků a objevil, že v tom klábosení se objevují prvky
antické mytologie, to samé pozoroval ve snech amerických černochů – jedná se o kolektivní
nevědomí, obsahy toho nevědomí jsou archetypy
Životní dopoledne – budování persóny
- první polovina života – cca 40 let, někdy ale i celý život
- persóna = společenská maska, archetyp role jedince
- v tomto období je naším úkolem socializovat se, najít svoji roli ve společnosti – vybudovat
si personu
18. Psychoanalýza a analytická psychologie
- zároveň se snažíme vyrovnat se s ARCHETYPEM STÍNU = naše druhé já, naše živočišné
já, máme tendenci jej popírat, a to i sami sobě; je to zvíře v nás
v první polovině života se s ním obvykle nedovedeme vyrovnat, tak ho promítáme na
druhé
- asi od 35 let bychom měli začít s osobním zráním – pomalu se se stínem začínáme
vyrovnávat, po čtyřicítce už bychom to měli zvládnout
- také se snažíme vyrovnat se s ARCHETYPY OPAČNÉHO POHLAVÍ
- žena je v nevědomí mužem, ovládá ji arch. ANIMUS
- muž je v nevědomí ženou, ovládá jej arch. ANIMA
- zamilovat se = projekce
anima muže zapadne do ženy – setká se s animální představou
Životní odpoledne – cesta k individuaci
- úkolem je stát se jednotlivcem, pokud možno až bytostným Já, úkolem je stahování projekcí
- muži se ve stáří musí vyrovnat s archetypem moudrého starce a ženy s archetypem velké
matky země
Moudrý stařec či starý mudrc je personifikací duchovního principu, je univerzální postavou ve
světových náboženstvích a v mytologii. Jeho protějškem je velká matka země, která představuje chladnou a
hmotnou přírodní podstatu. Tyto archetypy mají podle Junga odrážet vlastní podstatu muže a ženy: muž je svou
podstatou duchovní, žena materiální.
Archetyp matky se vyskytuje v podobách matky země, pečující a ochraňující nebeské matky, bohyně
plodnosti, či temné mateřské bohyně, která pohlcuje, svírá a omezuje.
- ve stáří bychom se ale již s těmito archetypy identifikovat neměli
ARCHETYP MOUDRÉHO STARCE – pokud se s ním muž identifikuje, má
tendenci poučovat, být nejchytřejší – tito lidé se neumějí vyrovnat se svou smrtí
ARCHETYP VELKÉ MATKY ZEMĚ – pokud se s ní žena identifikuje, má
tendenci pečovat, ovládat druhé lidi, jsou to „baby generálové“, nechtějí se vzdát
svých mateřských práv
- BYTOSTNÉ JÁ = představuje ústřední bod veškeré osobnosti
V jungovské psychologii je self „pravé já“, „úplné bytostné já“, jímž se završuje proces osobnostního
zrání. Je to celost, která je nadřazena vědomému „já“ a zahrnuje jak vlastní bytost vědomou („já“ –
ego), tak složku nevědomou.
- pro Junga je bytostné já jako živé něco, co je napjato mezi 2 obrazy světa a jeho silami
- rovněž to můžeme odrazit jako boha v nás, je to archetyp, který představuje úsilí člověka o
jednotu
SATURACE – uspokojování potřeb
SENIUM – fyziologické stárnutí
SIGNIFIKANTNÍ – příznačný, důležitý
SITUACIONISMUS SOCIÁLNÍ PERCEPCE – společenské vnímání
SOCIOMETRIE – měření neformálních stavů a skupin
SOMATICKÝ - tělesný
SOMNABULISMUS - náměsíčnost
SOMNOLENCE – snížená bdělost, ospalost, chorobná dřímota
STEREOTYP – jednotvárný, ustálený, navyklý vzorec chování a myšlení
STIMULACE - povzbuzení
STRES – zátěž, napětí, tlak