Jan Chaloupek

Transkript

Jan Chaloupek

Jan Chaloupek
Nakladatelství Vltavín
Jiří Siblík
Stanko Špoljarič
Koláž s názvem „Pitva malíře Jana Chaloupka“ vytvořená Prof. Dr. Jiřím Siblíkem v průběhu práce na textu.
Jan Chaloupek
Praha 2005
Nakladatelství Vltavín
© Jan Chaloupek 2005
Texty:
Jiří Siblík
Stanko Špoljarič
Jiří Siblík
Kdo je malíř Jan Chaloupek
Brilantní slovní ohňostroj proslovený na výstavě nebo vytištěný v katalogu
výstavy může okouzlovat diváka obrazů, ale neřekne mu často nic ani
o obraze, ani o malíři. Může vyvolávat u diváka obdiv pro jeho malířský
projev, může naplňovat duši malíře sebevědomím a pýchou, avšak není ani
pomocí, ani poučením a přístupem k pochopení díla. Proto výběr obrazů
pro výstavu bývá vždy pro malíře problémem, neboť tu předstupuje na
veřejnost souhrnem svého snažení, vyvolává buď její zájem nebo naopak
lhostejnost a propad do neznáma. Před výstavou Jana Chaloupka v únoru
2004 jsem si říkal: „Jak vlastně ten Chaloupek maluje? - Jak pokročil od
své první tak slibné výstavy dále?"
Odpověď mi dala asi desítka obrazů, vykazujících jednotný styl a kontinuitu a návaznost na první výstavu v roce 1999. Tehdy jsem si vybral a konto
honoráře jednu olejomalbu, která mě zaujala a o níž mi Chaloupek řekl:
jako chlapce mě bral otec, lesník, do lesa. Často řekl „počkej tu na mně“
a vzdálil se na obhlídku a já osaměl. Temná noc, černé stíny stromů,
9
hluboké ticho nevzbuzovaly v mé duši strach, ale naopak klid a napjaté
očekávání nějakého zjevení. Tento dětský prožitek provází malíře
i v dalším životě a je prvním inspiračním popudem k malování. Očekával,
že se mu podaří přenést na plátno něco z onoho kouzelného a nezapomenutelného dětského zážitku. Byla to černá noci, ticho a mlčení,
tajemné světelné záblesky na černé ploše, žádný skutečný jev, pouze
snění a očekávání něčeho, co třeba přijde. To vše bylo na jednom vystaveném obraze, který jsem získal na první výstavě tohoto malíře a pak
na dalším na této přehlídce a asi desíti z dalších ukrytých v ateliéru. Tyto
obrazy určovaly dominující znak malířské tvorby J. Chaloupka: není
malíř kolorista.
Zatím co malíři dvacátého století usilovali o osvobození barvy, její
odpoutání od kresebného obrysu a všech od renesance užívaných zákonitostí, jež ji stavěly do služebného poměru jako byla lokální barva
k napodobení formy, barevná perspektiva k vyvolání prostorového dojmu,
tak několik malířů našeho století naopak hledalo novou výpověď v užití
černé nebarvy. Už se neinspirovali, ani neopájeli skvělostí a zářivostí
pestrých barev, naopak hledali nové hodnoty v kontrole intelektu a podvědomí užitím barvy, považované za nebarvu, přestože je souhrnem všech
pestrých barev barevného disku. Barva, která až doposud vyhrazena
grafickému umění, stává se vševládnoucí i v olejomalbě.
Těžkost a zemitost této nebarvy nezeslabuje J. Chaloupek štětcovou virtuozitou, naopak vtiskuje jí znak zdrženlivosti, diskrétnosti a nepatetičnos10
ti. V užití černé barvy druží se J.Chaloupek k malířům jako byl Hartung,
který uvádí na obrazovou plochu trsy liniových chomáčů, nebo Soulages,
který na obrazovou plochu pokládá černé masivní křížové trámce. Oproti
těmto umělcům oživuje J.Chaloupek monochromní formace na monochromním podkladu lehkými vysvětlovanými a prosvětlenými pruhovými
stíny, které se jako jemné síťoví někdy zatáčejí do spirálovitého pohybu.
Černá plocha,v další vývojové fázi modrá, je přesně ohraničena ve svém
nepravidelném tvaru a rozkládá se na bílé půdě jako těžký mrak, kterým
prosvítá slabý měsíční svit vyvolávající naše očekávání tajemného sdělení.
Tím se J. Chaloupek přiřazuje k malířům, které označuje M. Ragon jako
abstraktní krajináře. Krajina je inspiračním zdrojem jeho malířské posedlosti.
Na počátku to byly stromy a nyní obrací své zraky vzhůru k obloze, aby sledoval plující mnohotvárné formace těžkých mraků. Ale Chaloupek je
nepřevádí na obrazovou plochu jako transformace nebo transkripce, ale
pouze jako imaginární analogie.
Na české výtvarné scéně nemá Chaloupek nikoho, s kterým by soutěžil
anebo přidružil a proto jeho ojedinělý a asketický projev nenachází
v široké veřejnosti dostatečný ohlas a podporu. A to je snad příčina proč
opouští svůj tak v jeho psyše zakotvený výtvarný názor a hledá nové cesty
výpovědi. Není to ojedinělý případ v české výtvarné obci. Brněnský vysoce
talentovaný malíř, Foltýn, jako abstraktní malíř se zapsal významně
i v cizině.Avšak ochota Foltýna vyhovět tlaku tehdy socialistického realismu ho navracely do realistické malby, která byla jedním slovem hrozná.
11
Pro Chaloupka je realistický projev naprosto nemyslitelný, neboť je rozený
abstraktní malíř a když odbíhá od své potemnělé malby, pak jedině aby se
pokoušel o složitější a podle svého domnění o zajímavější a přitažlivější
ikonografický námět, vyvolal větší zájem veřejnosti. Avšak je rozený
monoteista, který v temnotě myslí a žije. Obraz zbaven pozemské tíže
vypovídá mlčení, pohyb a rytmus, vznáší se v atmosféře . Povrchová barva
je hladká, bez struktur, neodráží světelné paprsky, ale sama je vyvoláva. Je
zajímavé, že černá patří především grafice. Chaloupek se k tomuto oboru
výtvarného podání zatím nepřiklonil, neboť jak sám říká „malba je pro
něho životem“ a přistupuje k ní bez příprav, k malířskému stojanu pak
jako ke stolu, na němž jsou rozloženy příbory, jídlo a víno. Pouze jídelní
příbory zaměňuje za malířský štětec. Tak jako u jídla nemyslí na to jak
zacházet s příbory, tak i nemyslí na vedení štětce, ten automaticky
vypovídá jeho skryté myšlenky a nápady, tím se dostává do blízkosti surrealistického automatismu.
Většina malířů po počátečním hledání dospívá k osobitému stylovému
podání, které je charakterizuje, stává se jejich poznávacím znakem. Jiní
jsou stále na cestě hledání a vývojové periody střídají jako košile.
Příkladem může být Picasso, jehož životní dílo tvoří dokonale protikladné
periody od realismu k abstrakci od kubismu k surrealismu. Je to u tohoto
umělce pochopitelné, protože dovedl vtisknout každé své uzavřené sérii
obrazů všechny své osobité znaky a štětcovou virtuozitu. Byl stále na cestě
hledání, ale jak sám řekl on „nehledal, ale nacházel“. Navštěvoval výstavy
12
svých kolegů v uzavírací den, aby v klidu mohl studovat a „nacházet“.
Nelitoval dokonce ani cestu do Simiane, aby se podíval na rostoucí slávu
jména Kubín-Coubine. Ale našel jen „nelidskou krajinu“.
V dosavadním díle J. Chaloupka lze vysledovat určité zárodečné prvky
jednotného výtvarného názoru. V této vývojové fázi nahrazuje černou
tmavomodrá, která je černé nebarvě nejvíce příbuzná, vypovídá stejné
vlastnosti, ticho, klid, a odpoutání od vnějších zmatků, avšak má daleko
mnohotvárnější a pozoruhodnější vlastnosti. Je zpřízněna s temnotou
i světlem. Modrá je ohnisko dění, výchozím bodem barevné harmonie, má
vztah k hloubce a chladu, ke světlu i temnotě, sjednocuje prostor
s hloubkou, blízkost a dálku, je zbavena závislosti na lokálním tónu, stává
se prostředkem expresivní informelní mluvy, volné asociativní formy,
atmosférického tónování. Frenetický pokřik pestrých barev počátku
minulého století pod vlivem poimpresionistické francouzské malby, je
překryt diskrétnosti této barvy. Její hluboký význam pochopili a plně
rozvedli američtí malíři jako byli Pollock, de Kooning a další.
Avšak stejný tón může být smart, statický a nepřehledný. Tomuto
nebezpečí se vyhnul J.Chaloupek ve jmenované poslední sérii obrazů zásahem světla.To nedopadá na povrch obrazu zvenčí, ale vychází z vnitřku,
prosvětluje povrch volně improvizované malby, vyvolává vibraci barevné
plochy na jednotný a nesmazatelný účin v hrozivé své důslednosti. Tato
hybnost nemá však nic společného s gestem, i když je vyvolána gestem
ruky jak můžeme sledovat na detailech malby.
13
Goethe zjišťuje, že modročerná barva má zvláštní a téměř nevysvětlitelný
účin. Je to barva energie, stojí osamocena na negativní straně barevné
polarity, tam kde se nalézá temnota, chlad, chudoba, stín a slabost, studenost a vzdálenost, ojedinělá přitažlivost. V její největší čistotě a půvabné nicotě sledujeme pohybující se předmět. Rádi se díváme a vnímáme
kouzlo této zvláštní barvy. J. Chaloupek plně pochopil její vlastnosti.
Chápe ji svým podvědomím, dětskou vzpomínkou vyvolanou nezapomenutelnými dojmy nočního ticha. J. Chaloupek není z těch umělců,
kteří každý tak štětce kontrolují rozumem. Je to impulzivní typ, který
spoléhá a řídí se pouze podvědomím. To je seismografem jeho tvůrčí síly,
přebírá vedení, aby začalo mluvit k tomu, kdo chce a dovede slyšet.
Modročernou barvou neobjevuje J. Chaloupek zátiší nebo figuru, k zápisu
ho inspiroval přírodní zážitek a filtrovaný vzpomínkou. Lidské pocity
a vzpomínky raného dětství jsou výsledkem pozorování přírodního divadla v krajním soustředění a v odpoutání od všeho co by toto soustředění
rušilo. Dracoulides (Psychoanalýza umělce, Ženeva 1952) zjišťuje,
že „děcko ve styku s přírodou prožívá šok, který se promítá buzením
výjimečně živé duchovní radosti. Je to objev světa v celé jeho svěžesti
a novosti. Děcko pociťuje jen část důvěrné věci, jež ho obklopuje v potlačení detailů. Dětská duše pociťuje pohotovost, jež dovoluje smísit přání
s akcí, dítě vidí svět pod závojem své duše, idealizuje si jej přetváří ve svůj
obraz". Anglický badatel R.W. Bond to potvrzuje výrokem „every child is
an invidual artisté with soul that is in oné way oř another unique“- A to
14
jsou kořeny uměleckého projevu J.Chaloupka a ty zdůvodňují jeho zaujetí
pro umělecký projev.
Přesně vyhraněný tvar se klade na plochu bez rušivých doplňků, přídavků
nebo atributů, představuje se ve své nahotě, mluví jen sám sebou, přitahuje
veškerou pozornost diváka. Monolitní forma J. Chaloupka se vznáší
v neurčitém prostoru, na pozadí, které se nezúčastňuje souhry, které není
dopovědí ani nápomocí k jejímu pochopení. Ani monochromní barva
neupřesňuje tuto abstraktní formu, naopak ji zjednodušuje a ponechává volnost divákovi, aby se domýšlel, vymýšlel a burcoval svoji fantazii. Pozorovatel
obrazu J. Chaloupka nekoriguje, nedoplňuje jeho obraz s tím co viděl ve
skutečnosti, protože realita vnějšího světa je transponována do reality obrazové a odrazový můstek pro tuto obrazovou realitu je tajemstvím malíře, jeho
skrytého snu. A ten nechce prozradit ani napovědět pojmenováním obrazu.
Přesně obrysem definovaná forma mluví svojí elegancí, noblesou, monochromní jednobarevnou plochou v černé nebo modré. Avšak obě barvy nejsou tak jednoznačné, jak napovídá jejich pojmenování. Černý akryl probleskuje temně modrými záblesky, modrá načernalými odstíny. Přitom obě
barvy vypovídají stejné symbolické hodnoty a stavy: klid, mlčení, osamocení.
V jedné sérii obrazů, v jedné tvůrčí fázi by se měly tyto znaky opakovat
v novém a obměny plném přeskupení, v nápodobě hudební varia-ce na jedno
téma. Tím všechny inspirační podněty dojdou svého naplnění a teprve po
jejich plném rozvedení a uvedení na plochu obrazů, může malíř hledat nové
podněty nové stylové prvky a rozvádět je v nové sérii obrazů.
15
Ovládání řemesla tak jako jednotný výtvarný názor přenáší modely a typy
v konstruktivní schémata osobité kompozice. Taktické dobové vlivy estetické, řemeslné, duchovní příbuzenství mohou být umělci nápomocí
v hledání osobitého stylu, asi tak jako to řekl J. Brahms Sukovi, když mu
přišel ukázat své skladby: předpokládám, že jste si dal mé skladby před
sebe a říkal si, tak takhle nesmím komponovat. A jestliže jsem připomenul
jména Hartung a Soulages, pak si zřejmě J. Chaloupek opakoval „nesmím
malovat jako oni“ a snažil se o odlišnost svého podání, i když společným
znakem byla barevnost, tak jako i formální přísnost a strohost formy.
Do svých „skladeb“ vnáší J. Chaloupek rytmus svého fyzického světa,
symbol duše a celé přírody. Oscilografická koncepce mezi malířem
a subjektivním pozorováním obrazu divákem, odráží poetické,
filosofické, kulturní nápovědi.
Ovšem je tu jeden handicap. Existenční zajištění nachází J.Chaloupek ve
vedení své grafické dílny a k malování mu zůstává málo času. To ovšem
brání soustředěnému náporu na prosazování výtvarného nápadu, neboť
v odstupu mezi jeho zjevením v mysli mělce a jeho přenesením na obrazovou plochu žhavé jádro nápadu někdy zchladne nebo pozbývá své síly.
G. Kars říká, že všichni velcí malíři byli synkové bohatých rodičů, mohli
volně malovat, nemuseli se starat o prodej svých obrazů. V. van Gogh prodal za svého života jeden jediný obraz, žil a pracoval za podpory svého bratra.
Umění nebylo nikdy předpokladem dobrého bydla a když van Gogh ve
svých počátcích přišel žádat o podporu svého strýce, již uznávaného
16
malíře, ten ho odmítnul slovy „máš bídu? tak buď šťastný, to je záruka, že
budeš slavný“. Jenže málokdo se chce smířit s tímto výhledem do budoucna, žije v přítomnosti a pak má rodinu. Stejně tak J. Chaloupek. Maluje,
protože je to smysl jeho života. Malířské cítění prokázal již v dětských
letech. Patří mezi ty malíře, kteří uplatňují svůj talent i ve zralém věku.
Osobitost umělce a jeho díla je dána subjektivitou žité skutečnosti
a prožité zkušenosti. Jeho podání musí obsahovat původnost, avšak
nemusí být podáním, které přitahuje veřejnost, zajišťuje úspěch. Toto
osobité umění se stává srozumitelnější, když se zbaví figurativní sublimace, aby se vyslovilo symboly ve stavu zrodu, které vyvstávají z podvědomí způsobem blízkým snu. Dílo je zpovědí, u Chaloupka krystalizující
v apologii nebo apoteózu ticha a mlčení. J. Fris-Wittman doplňuje
„Umělecká tvorba je výmysl (fikce) podvědomí, snu nebo symbolu“. Tyto
fenomény jsou si blízké a vyrůstají z přání prosadit je ve skutečnosti.
Mají kořeny v době, kdy chlapec Chaloupek žil v harmonii s přírodou,
jako dospělý člověk si je vybavuje štětcem a barvou, v nich hledá absolutní smyslnost lidského života.
Prof. PhDr. Jiří Siblík
Praha 2004
17
Stanko Špoljarič
Jan Chaloupek
Malířský povrch přetvořený v energetické pole s tvary odhalených siločar
je charakteristickým znakem díla Jana Chaloupka, který ve složitosti scény
nebo v redukci formy nachází možnosti pro zkoumání charakteru i míry
tvaru. V části tvorby jsou viditelné figurální doteky, buď v doslovnosti
skutečného, nebo na asociativní úrovni. V rozvedené struktuře plochy se
střídá zhuštěnost s transparentností významových skvrn. Jsou to základní
charakteristiky, které lze aplikovat i v příkladech vrstevnaté ikonografie
nebo v hledání znaku. Elementy realistického postoje existují
v kolážových citacích fotografického charakteru, postavené proti gestikulaci tahu pestrých skvrn, zažitého také jako lemu nebo způsobu potenciálního rozboru vloženého příběhu. Různé stupně formativní krásy vytvářejí
napětí, promyšlená zápletka staví předmětnost do nového kontextu.
Ucelenost historického dění, které nabízí odůvodněně vybraná fotografie,
se relativizuje svéráznými informelními pihami, především chromatického
charakteru. Citáty figurativního třpytu nesou obsah s přízvukem symbo18
lického. Orientace v porozumění. Šipky nasměrované ke světlu těla jsou
znakem martýria sv. Šebestiána, obrys hudebního nástroje je zastavená
hudba, ozvěna duchovnosti, náznak křídel v pozdvihnutí postavy, to je
rozhovor s Ikarem, v dílech s charakterem koláže. S výjevy, které někdy
vypadají, jako by se nacházely pod epidermem obrazu nebo jako scéna
pozorovaná rentgenovými paprsky. Vrstevnatost v redukci tvarů, v opusu
mnohoznačných významů, to je specialita Chaloupkovy umělecké
hloubavosti s invencí výrazů, které nepodléhají schématu, ale odrážejí
postoj. Šířka palety je tady jinými party opusu silně redukovaná, černá,
bílá, šedá dominuje, ačkoliv nemůžeme popřít důležitost barvy v dialogu
s nuancovanými hloubkami černě. Chaloupek v pořadí fází mění vztah
k barvě i ke stupni popisnosti, od marného citování předmětného k předtuše tvaru, od precizního detailizování k abstrakci tvaru. Nejde o pravé
pořadí, protože komponentem díla se stávají dřívější zkušenosti. Epizoda
s realistickými fragmenty je relativně krátká, ale v náznacích se překvapivě objevuje i později. Důvod leží v Chaloupkově názoru na tvorbu, podle
něhož je vzrušení okamžiku vůdcem v konceptu výkladu. Ale všímáme si
i celků děl, která vznikla v koncentrátu času, podobná i různorodá
zároveň. Variace motivů jsou nepřetržitým prohlubováním výchozí formy,
obecných míst malířských rysů, kde i minimální pohyb dovádí zdánlivou
jednoduchost k výtvarnému zemětřesení. Chaloupek například, v nahromadění černě, ve svérázné amorfnosti skvrny nachází smysl tvaru. Nebo
je způsob obrácený: jasnou myšlenku tvarové přehlednosti vnáší do pulzu19
jící stavební skvrny obrazu. Uskutečněno na bělobě podkladu, více rovnoprávné, přesto neutrální strany v dialogu krajních mezí chromatických
hodnot. Bílá získává potřebnou aktivitu skrze vibraci dominantní černé
hmoty, obzvláště z přímosti rukopisu, postupu vypisování a malby díla spojeného s psychogramovou spontánností. Na první pohled by se mohlo říci
i s procesem přítomným v narůstání skvrny zrozené malířským automatismem. Téměř paradoxně se cesta zpředmětnění formy může vyčíst
i jinak, s výchozím místem na racionálních premisách. Exaktnost
geometrizované formy, křivka organizovaná do spirály, s víceméně zpřítomněným pravidelným rytmem. Volnost je spojena s pořádkem, zákonitosti se poznají v tvarovém bujení, v neklidu nepředvídatelného existují
pravidla malířského chování. Ta ovšem v Chaloupkově umění vůbec nejsou omezujícími faktory, spíše se stávají mírou stylu, mírou malířovy osobnosti výrazu. Kompoziční logika je sledována od prvního tahu v obrazu,
vyplývajícím z promýšlení, vzniká ale v urychleném chodu gesta,
s průběhem uctívání počátečních tahů. Křivka spojených grafismů, jejichž
dotyky vytvářejí plochu s viditelnými stopami pohybu. Poukázání na jádro,
nebo v konečnosti vzdalování se od něho. Ve výměně centrifugální a centripetální síly. S důležitostí světelných úderů. Samotné jádro je místo
maximálního záblesku, kde je i tečka dostatečná pro plnost kumulované
světelné energie, podstaty obsahu abstraktního obrazu. Tvar kruhové,
eliptické nebo rozšířené siluety, kontury zopakované v tkáni hmoty nebo
rozjařené neočekávaností vztahů vzniklých proplétáním konstruktivních
20
linií. Pevných až k monumentální dojímavosti, ale i s odvážným způsobem
občasného rozbíjení monolitní jednoty obrazu. Záseky do spirál,
rozdělování, zhuštěnost znásobených linek, nuancování černého k průhlednosti šedi vedou do sugerované prostornosti, pobídnuté i častou
diagonální pozicí spirály nebo formy pořadí paralelních kruhových pásů.
Objektivnost geometrizovaných tvarů, u kterých není vyloučena asociativnost organického. Jako doslovnost obsahové vitality, výtvarným
přetvořením utkaném i do nepředmětnosti tvaru. Existujícím v prostoru
běloby, potentní v možnosti pohybu mimo fyzická omezení pole. Rám je
hranice, a například spirála, jako směr, se šíří do nekonečna. Ve střetnutí
definovaného a teoretické otevřenosti formy, stává se obrazem kontrolované fantasknosti i pitoresknosti řádu. Ve snaze o zdrženlivost se octne
i kaligrafická malebnost písmene, slov i příhod. Ovšem v přeneseném
smyslu. Vytušené jsou krásy v syntéze tradice a osobní náchylnost k harmonii, prezentované vlastní eruptivností výrazu. Výlet ke kaligrafickému
je náhodný, protože Chaloupek tvoří bez kalkulování. Podstata, nadšení
a talent vedou jeho ruku. Tímto způsobem obohacuje architektoniku
popisu a čerň subtilním opatrováním tónů, přísnost kompozic zušlechťuje
šarmem skicované lehkosti kresby. Intervence intenzivní barvou v rozmělnění skvrny, taktilnost červených pruhů je důvodem k obratům, novým
akcentům, povzbuzených rozličností. Hmotnost barvy je pojata minimalisticky, sotva se dotýká plátna, nebo zabírá každé jeho zákoutí. S reliéfností a plošností barvy emanačního světla formálního elementu, kontinuity
21
Chaloupkova opusu. Světlo identického a rozlišného, existujícího v bělosti
papíru, v záhybech spirál, v probleskování tektoniky skvrn a v rozkládání
koloristického žhavení. V malířství silných emocí, nezredukovaných do
koordináty banálního, nese Chaloupkova tvorba výpovědní notu, svěžest
hledání a v každé částečce vysokou úroveň umělecké senzibility.
Prof. Stanko Špoljarič
Zagreb 2005
22
Jiří Siblík
Tko je slikar Jan Chaloupek
Briljantni vatromet riječi izgovoren na izložbi ili
ispisan u katalogu na izložbi može često gledatelja očarati, no neće mu često reći ništa niti
o slici niti o slikaru. Može kod gledatelja izazvati divljenje zbog slikarskog izraza, može
ispunjavati slikarevu dušu samosviješću i ponosom, no ne predstavlja niti pomoć, niti pouku
i prilaz u cilju shvaćanja djela. Zbog toga uvijek
predstavlja za slikara odabir slika za izložbu
problem, jer tamo stavlja javnosti na raspolaganje cijeli svoj trud izazivajući ili njeno interesiranje ili u obratnom njenu ravnodušnost i pad
u nepoznato. Prije održavanja izložbe Jana
Chaloupeka veljače 2004.godine sam sebi govorio, kako ustvari taj Chaloupek slika?
- kako je napredovao od svoje prve tako
obećavajuće izložbe do danas?"
Odgovor mi je pružilo oko desetak slika koje
pokazuju jedinstveni stil i kontinuitet
i nadovezanost na prvu izložbu održanu
1999.godine. Tad sam odabrao na kontu honorara jednu sliku u ulju koja me je zainteresirala
i o kojoj mi je Chaloupek rekao: Kao dječaka me
je otac, lugar, vodio u šumu. Često je izgovorio
"čekaj me ovdje" i udaljio se na osmatranje i ja
sam ostao sam.Tamna noć, crne sjene drveća,
duboka tišina nisu u mojoj duši izazivale strah,
već obratno - mir i napeto iščekivanje neke
prikaze.Ovaj dječiji doživljaj prati slikara
u narednome životu i predstavlja prvi inspiracijski poticaj za slikanjem. Očekivao je da će uspijeti na platno prenijeti nešto od onog čarobnog
i nezaboravnog dječijeg doživljaja. Bila je to
crna noć, tišina i šutnja, tajanstveno svjetlosno
treperenje na crnoj površini, nikakva stvarna
pojava, samo sanjarenje i iščekivanje nečega,
što će možda doći. Sve se je nalazilo na jednoj
izloženoj slici koju sam dobio na prvoj izložbi
ovog slikara i poslije na sljedećoj i na otprilike
desetak drugih koje su skrivene u ateljeu. Ove
23
su slike određivale dominirajući znak slikarskog
djela J.Chaloupeka: nije slikar kolorist.
Dok su se slikari dvadesetog stoljeća borili za
oslobođenje boje, njeno odvajanje od slikanog
uokvirivanja i svih do renesanse korištenih
zakonitosti koje su je stavljale u službeni odnos
kao što je bila lokalna boja za imitiranje forme,
perspektiva u bojama koja treba izazvati osjećaj
prostora, tako je nekoliko slikara našeg stoljeća
obratno tržilo novi izraz korištenjem crne neboje. Nisu se inspirirali niti oduševljavali krasotom i sjajem šarenih boja, no tražili su nove vrijednosti u kontroliranju intelekta i podsvijesti
korištenjem boje smatrane nebojom, iako ona
predstavlja skup svih šarenih boja diska u boji.
Boja koja je do tada bila namijenjena samo za
grafičku umjetnost postaje preovladavajuća
i u slikanju u ulju.
Težinu i zemljastost ove neboje ne oslabljuje
J. Chaloupek virtuoznošću četkice, već obratno
- utiskuje joj oznaku suzdržanosti, diskretnosti
i nepatetičnosti. Korištenjem crne boje
pridružuje se J.Chaloupek slikarima kao što je
bio Hartung koji donosi na plohu slike snopove
linija, ili Soulages koji na plohu slike stavlja
crne masivne grede u obliku križa. U odnosu na
ove umjetnike J. Chaloupek oživljava monokromne formacije na monokromnoj podlozi
lakim prosvijetljenim prugastim sjenama koje
se kao neka fina mreža nekad uvijaju u spiralno
24
kretanje. Crna ploha, u sljedećoj fazi razvoja
plava, točno je uokvirena u svom nepravilnom
obliku i razlaže se na bjeloj zemlji kao težak
oblak kojim se prodire slabo mjesečevo svjetlo
koje izaziva kod nas iščekivanje tajanstvenog
saopćenja. Time staje J.Chaloupek u niz slikara
koje M. Ragon označava kao apstraktne
pejzažiste. Pejzaž predstavlja inspiracijski izvor
njegove slikarske opsjednutosti. Na početku to
je bilo drveće, a sada okreće svoj pogled gore
prema nebeskom svodu da bi pratio ploveće formacije teških oblaka s mnogo oblika. No
Chaloupek je ne prenosi na plohu slike kao
transformacije ili transkripcije, već samo kao
imaginarne analogije.
Na češkoj umjetničkoj sceni ne postoji za
Chaloupeka nitko s kime bi se takmičio ili kome
bi se pridružio i zbog toga njegovo jedinstveno
i asketsko izražavanje ne nalazi u široj javnosti
dovoljan odziv niti podršku. I to je valjda baš
uzrok tome, što napušta umjetničko viđenje
koje je u njegovoj psihi tako ukotvljeno i traži
nove puteve izražavanja. To nije osamljeni
slučaj u češkoj umjetničkoj sredini. Brnjanski
talentirani slikar Foltýn upisan je kao značajni
apstraktni slikar i u inozemstvu. No spremnost
Foltýna zadovoljiti tlak tadašnjeg socijalističkog
realizma vraćala ga je realističkom slikanju koje
je jednom riječju bilo grozno. Za Chaloupeka je
realističko izražavanje potpuno nazamislivo, jer
je on rođeni apstraktni slikar i ako se udaljava
od svog potamnjelog slikanja, onda jedino zbog
toga da isprobava složeniji i prema njegovom
mišljenju interesantniji i privlačniji ikonografski
sadržaj u cilju izazivanja većeg interesiranja kod
javnosti. No rođeni je monoteist koji u tamnoći
razmišlja i živi. Slika oslobođena od zemaljske
težine govori o ćutanju, kretanju i ritmusu, lebdi
u atmosferi. Površinska je boja glatka, bez
struktura, ne odbija svjetlosne zrake, već ih
sama izaziva. Interesantno je da crna pripada
pretežno grafici. Chaloupek se ovoj grani umjetničkog izraza do sada nije okrenuo, jer kako
sam kaže, "slikanje je za njega život" i prilazi joj
bez pripreme, slikarskom stalku kao stolu na
kojem je raširen pribor, jelo i vino. Samo ovog
puta pribor za jelo zamijenjuje slikarskom četkicom. Isto kao što jedući ne razmišlja o tome,
kako postupati s priborom, ne razmišlja ni
o tome, kako vući četkicu, ova automatski
iskazuje njegove skrivene misli i ideje i tako se
približava surealističkom automatizmu.
Većina slikara nakon početnog traženja dolazi
do jedinstvenog stilskog izražavanja koje im
daje karakter i postaje njihov znak za prepoznavanje. Drugi ostaju stalno na putu traženja
i periode razvoja mijenjaju kao košulje.
Primjerom može biti Picasso, čije životno djelo
sučinjavaju savršeno proturječni periodi od realizma do apstrakcije, od kubizma do surealizma.
Kod ovog umjetnika to je shvatljivo, jer je znao
svakoj zatvorenoj seriji slika utisnuti sve svoje
jedinstvene znake i virtuoznost četkice. Stalno
se nalazio na putu traženja, no kako je sam
rekao, "on nije tražio, već je nalazio". Posjećivao
je izložbe svojih kolega u dane zatvaranja da bi
na miru mogao studirati i "nalaziti". Nije žalio ni
zbog puta u Simiane da pogleda kako raste slava
imena Kubín-Coubine. No našao je samo
"neljudski pejzaž".
U dosadašnjem djelu J.Chaloupeka mogu se
pronaći određeni embrionalni elementi jedinstvenog umjetničkog izražavanja. U ovoj fazi
razvoja zamijenjuje crnu tamno plava koja je
s crnom nebojom najsrodnija, pokazuje iste
atribute, tišinu, mir i odvajanje od vanjskih zbrka,
no ima mnogo zanimljivijih atributa u više oblika.
Srodna je s tamnoćom i sa svjetlom. Plava predstavlja žarište zbivanja, izlaznu točku harmonije
boja, teži dubini i hladnoći, svjetlu i tami,sjedinjava prostor s dubinom, bli-zina i daljina, oslobođena je ovisnosti od lokalnog tona, postaje sredstvo
ekspresivnog informacijskog govora, slobodne
asocijativne norme, atmosferskog toniranja.
Frenetičan poklik šarenih boja početka prošlog
stoljeća pod utjecajem postimpresionističkog
francuskog slikanja prekriven je diskretnošću ove
boje. Njeno duboko značenje shvatili su i u potpunosti razvili američki slikari kao što su bili
Pollock, de Kooning, i drugi.
25
No isti ton može biti smart, statičan i nepregledan. Od ove opasnosti se oslobodio
J.Chaloupek u imenovanoj posljednjoj seriji slika
djelovanjem svjetla. Ono ne pada na površinu
slike izvana, već izlazi iznutra, osvjetljava
površinu slobodno improvizirane slike, izaziva
vibraciju šarene plohe jedinstvenim i neizbrisivim djelovanjem u svojoj zastrašujućoj dosljednosti. Ova pokretljivost nema ništa zajedničko
s gestom, iako je izazvana gestom ruke kako
možemo pratiti na detalju reproducirane slike.
Goethe dolazi do zaključka da plavo-crna boja
ima posebit i skoro neobjašnjiv učinak. To je
boja energije, nalazi se sama na negativnoj
strani šarenog polariteta, tamo, gdje se nalazi
tamnoća, hlad, siromaštvo, sjena i slabost,
hladnoća i udaljenost, rijetka privlačnost.
U njenoj najvećoj čistoći i dražesnom ništavilu
pratimo predmet koji se kreće. Rado promatramo i osjećamo čari ove posebite boje.
J.Chaloupek je potpuno shvatio njena svojstva.
Shvaća je svojom podsviješću, dječijom
uspomenom izazvanom nazaboravnim dojmovima noćne tišine. J.Chaloupek nije od onih
umjetnika koji svako povlačenje četkice kontroliraju razumom. On je tipom impulzivan
čovjek koji se oslanja i upravlja se samo
podsviješću. To predstavlja seizmograf njegove
stvaralačke snage, preuzima vodstvo da počne
govoriti onome tko ga želi i umije čuti.
26
Plavo-crnom bojom ne otkriva J.Chaloupek
mrtvu prirodu ili figuru, na zapis ga je inspirirao
prirodni doživljaj filtrirani uspomenom. Ljudski
osjećaji i uspomene ranog djetinjstva rezultatom su posmatranja prirodnog teatra u kranjem koncentriranju i u odvajanju od svega što bi
ovo koncentriranje moglo ometati. Dracoulides
(Psihoanaliza umjetnika, Ženeva 1952) je došao
do zaključka da "dijete u dodiru s s prirodom
doživljava šok koji se manifestira pojavom
izuzetno žive duševne radosti. To je otkriće svijeta u cijeloj njegovoj svježini i novosti. Dijete
osjeća samo dio intimne stvari koja ga okružava
u potiskivanju detalja. Dječija duša osjeća
spremnost koja dozvoljava mješanje želje s akcijom, dijete vidi svijet pod ,koprenom svoje
duše', idealizira ga i pretvara ga prema svom
liku". Engleski istraživač R.W. Bond to potvrđuje opaskom "every child is an invidual artiste
with soul that is in oné way or another unique",
A to su korjeni umjetničkog izraza J.Chaloupeka
i oni objašnjavaju njegovo interesiranje za
umjetničko izražavanje.
Točno uokvireni oblik se stavlja na plohu bez
ometajućih dopuna, dodataka ili atributa, predstavlja se u svojoj nagosti, govori samo sam od
sebe, privlači svu pažnju gledatelja. Monolitna
forma J.Chaloupeka lebdi u nenastanjenom
prostoru, na pozadini koja ne učestvuje u zajedništvu, koja ne predstavlja odgovor ni pomoć da
bi bila shvaćena. Ni monokromna boja ne pravi
ovu apstraktnu formu, čak je pojednostavljuje i
ostavlja gledatelju slobodu da domišlja, izmišlja
a i pobuđuje svoju fantaziju. Posmatrač slike
J.Chaloupeka ne korigira, ne dopunjava njegovu
sliku time što je vidio u stvarnosti, jer stvarnost
vanjskog svijeta transponirana je u realnost
slike i odskočna ploha za ovu realnost slike
tajnom je slikara, njegovog skrivenog sna.
A slikar je ne želi otkriti niti došapnuti davanjem imena slici.
Točno uokvirenjem definirana forma govori
svojom elegancijom, noblesnošću, monokromnom jednobojnom plohom u crnoj ili plavoj
boji. No obje boje nisu tako definitivne kako
govori njihovo imenovanje. Crni akril svjetluca
tamno plavim odsjajima, plava boja crnim sjenama. Pri tome obje boje iskazuju iste simbolične vrijednosti, šutnju i usamljenost.
U jednoj seriji slika, u jednoj fazi stvaranja ovi
bi se znaci trebali ponavljati u novom
preuređenju s puno promjena, u imitiranju
muzičke varijacije na jednu temu. Tako će se
svi inspiracijski poticaji napuniti i tek nakon
što se potpuno razviju i stave na plohu slika
slikar može tražiti nove poticaje, nove stilske
elemente i razvijati ih u novoj seriji slika.
Poznavanje zanata isto kao jedinstveni umjetnički izraz prenosi modele i tipove u konstruktivne
sheme jedinstvene kompozicije. Taktični vre-
menski utjecaji, estetska, zanatska, duhovna
srodnost mogu umjetniku biti od pomoći u
traženju jedinstvenog stila, slično kao što je to
rekao J.Brahms Suku, kada mu je donio pokazati svoje kompozicije: nadam se da ste stavili
moje kompozicije ispred sebe i rekli sebi, dakle,
ovako ne smijem komponirati. Ako sam pomenuo imena Hartung i Soulages, onda je vjerojatno J.Chaloupek ponavljao "ne smijem slikati kao
oni" i trudio se razlikovati se svojim izražavanjem, iako je zajedničkim znakom šarenost, isto
kao formalna strogost i strogost forme.
U svoje "kompozicije" unosi J.Chaloupek ritam
svog fizičkog svijeta, simbol duše i cijele
prirode. Oscilografička koncepcija između
slikara i subjektivnog promatranja slike od
strane gledatelja sadrži poetične, filozofske, kulturne crte.
No nalazi se tu i jedan hendikep. Egzisten-cijalnu sigurnost nalazi J. Chaloupek u vođenju
svoje grafičke radionice i za slikanje mu ostaje
malo vremena. Upravo to brani koncentriranoj
težnji da iznese na površinu svoju stvaralačku
ideju, jer uslijed vremenskog razmaka između
pojave njegove ideje plitko u mislima i njenog
prenošenja na plohu slike vruće se jezgro ideje
nekad ohladi ili izgubi svoju snagu. G. Kars kaže
da su svi veliki slikari bili sinovima bogatih
roditelja, mogli su slobodno slikati, nisu morali
brinuti za prodaju svojih slika. V.van Gogh je
27
u svom životu prodao jednu jedinu sliku, živio
i radio je uz podršku svoga brata. Umjetnost
nikad nije bila temeljem za dobar status i kada
je van Gogh u svojim počecima došao tražiti
pomoć od svoga strica, tada već priznatog
slikara, taj ga je odbio riječima "siromašan si?
Budi onda sretan, to je garancija da ćeš postati
slavan". No samo rijetko tko će se pomiriti
s ovim izgledima za budućnost, jer živi u sadašnjosti i onda ima i porodicu. Isto tako
i J. Chaloupek. Slika zato što je to smisao njegovog života. Slikarsko osjećanje pokazao je već
u dječjim godinama. Spada među one slikare
koji dokazuju svoj talenat i u zrelim godinama.
Jedinstvenost umjetnika i njegovog djela data je
subjektivnošću proživljene stvarnosti i proživljenog iskustva. Njegovo izražavanje mora
sadržati originalnost, no ne mora biti izražavanjem koje privlači javnost i osigurava uspjeh. Ova
jedinstvena umjetnost postaje razumljivija kada
se oslobodi figurativne sublimacije da se izrazi
simbolima u stanju rađanja koji proizilaze iz
podsvijesti na način sličan snu. Djelo predstavlja ispovijest, kod Chaloupeka kristalizirajuću
u apologiji ili apoteozu tišine i šutnje. J.FrisWittman dopunjava "Umjetničko stvaralaštvo je
izmišljotina (fikcija) podsvijesti, sna ili simbola".
Ovi su fenomeni uzajamno bliski i stasaju iz
želje plasirati ih u stvarnosti. Njihovi su korjeni
u vremenu kada je dječak Chaloupek živio u har-
28
moniji s prirodom, kao odrasli čovjek ih se sjeća
koristeći za to četkice i boje, traži u njima apsolutnu čulnost ljudskog života.
Prag 2004
Stanko Špoljarič
Jan Chaloupek
Slikarska površina pretvorena u energetsko
polje, s oblicima pokrenutih silnica zančajka je
djela Jana Chaloupeka, koji u složenosti scene
ili redukciji forme nalazi mogućnosti za
istraživanje karaktera I mjene oblika. U segmentima opusa vidljivo je dodirivanje figurativnog, bilo u doslovnosti činjeničnog bilo na
asocijativnoj razini. U razvedenoj strukturi
plohe izmjenjuje se zgusnutost I transparentnost gradivnih mrlja. Osnovne su to karakteristike primjenjive I u primjerima slojevite ikonografije I u približavanju znaku. Elementi realističnog postoje u kolažiranim citatima fotografskog, suprostavljeni gestualnosti mrljolikog
poteza, doživljenog i kao obrubnice I načina
potencijalnog rastakanja umetnute priče.
Različiti stupnjevi oblikovne raskoši stvaraju
napetnost, intrigantnost isčitavanja kod postavljanja prizora u novi kontekst. Zaokruženost zbivanja povjesnog koje nudi razložno odabrana
fotografija relativizira se svojevrsnim enformelnim pjegama, uglavnom akromatstog karaktera.
Citati figurativnog blistavosti, nositelji sadržaja
s prizvukom simboličkog. Orijentacija u razumjevanju. Takto strelice upućene ka svjetlosti
tijela znak su martirija sv. Sebastijana, obris
glazbala zaustavljenja je glazba, odjek duhovnosti, naznaka krila u uzdignuću lika razgovor je
s Ikarom, u djelima kolažnog karaktera. S prizorima koji se kad kad čine sa se nalaze nalaze
ispod epiderme slike, scene promatrane rondgenskim zrakama Slojevitost u reduciranosti
oblika, u opusu višeznačnih značenja posebnost
je Chaloupekove umjetničke misaonosti u inventivnosti izrara, koji ne podliježe shemi ali
odražava stav.
Širina palete Tu drugim dionicama opusa praktično je dokinuta, erno, bijelo, sivo dominira
jako se ne može nergirati važnost boje u dijalogu s nijansiranim dubinama ernila. Chaloupek
29
u slijedu faza mjenja odnos I prema boji I stupnju opisnosti, od marnog navodenja predmetnog do slutnje oblika, od preciznog
detaljiziranja do apstraknosti oblika. Ne radi se
o pravolmijskom slijedu jer ranija iskustva
postaju sastavnica djela. Epizoda s fragmentima
realističnog relativno je kratka no u naznakama
iznenadno pojavljuje se I kasnije. Razlog za to
leži u Chaloupekovom stavu prema slici po
kojem uzbudenje trenutka vodilja je u konceptu
prikaza. No I uočavaju se cjeline, djela nastalih
u koncentratu vremena, istovremeno sličnih
I raznorodnih. Varijacije motiva nepreklidno su
produbljivanje ishodišne forme, općih mjesta
likovnog znaka gdje I minimalni pomaci prividnu jednostavnost dovode do likovnog potresa.
Chaloupek primjerice u nakupinama crnila,
u svojevrsnoj amorfnosti mrlje nalazi smislenost oblika. Ili je je put obrnut, jasnu ideju
oblikovne preglednosti unosi u pulsirajucu
gradivnu mrlju slike. Ostvarenu na bjelinu podloge, više ravnopravne no neutralne strane
u dijalogu krajnjih točaka akromatskih vrijednosti. Bijelo dobiva potrebiti aktivitet kroz
vibrantnost dominantne crne mase, pogotovo iz
direktnosti rukopisa, postupka ispisivanja
I islikavanja djela. Povezanog s psihogramskim
spontanitetom. Na prvi pogled moglo bi se reći
I slučajem prisutnim u rastu mrlje, u procesu
slikarskog automatizma. No pomalo paradoksal-
30
no put opredmećenja forme može se I drugačije isčitavati, s polazištem na racionalnim
premisama. Lgzaktnosti geometrizirane forme,
krivulja organiziranih u spiralu, s manje ili više
uprisutnjenim pravilnim ritmom. Sloboda je
povezana s redom, zakonitosti se prepoznaju
u oblikovnom bujanju, u nemiru nepredvidljivog
postoje pravila slikarskog ponašanja. No koja
u Chaloupekovoj umjetnosti nikako msu
ograničavajući faktor već postaju mjera stil,
slikara osobnosti izraza Kompozicijska logika
prati se od prvog poleza, u slici proizišloj iz
promišljaja no nastale u ubrzanom hodu geste,
s tijekom poštivanja početnih zakrivnjenja.
Krivulja ukrupljenih grafizama kojih dodiri
stvaraju plohu s vidljivim tragovima kretanja.
I upoćenosti ka jezgri, ili u konačnici udaljavanja od nje. U izmjeni centrifugalne I centriptalne
sile. S važnošću svjetlosnih udara. Sama jezgra
mjesto je maksimalnog bljeska, gdje je I točka
dostatna za puninu kumulirane svjetlostne
energije, osnove sadžaja apstraktne slike.
Oblika kružne, eliptoidne ili razvedenije silhuete, obrismee ponovljene u tkivu mase ili
razigrane u neočekivanosti odnosa u prepletima
konstruktivnih linija. Cvrstih do monumentalne
dojmljivosti, no I s primjenom curaža, načina
povremenog rastakanja monolitnosti slike.
Usjeci u spirale, razdvajanja, zbijenost
umnoženog crtovlja, nijansiranje crnog prema
prozirnosti sivila dovode do sugerirane prostornosti, potaknutoj I čestim dijagonalnim
položajem spirale ili forme slijeda paralelnih
kružnih pojaseva. Objektivo geometriziranih
oblika kod kojich asocijativnost organičkog nije
isključena. Kao doslovnost sadržajnog vitaliteta,
likovnom preobrazbom utkanom I u nepredmetnost oblika. Egzistirajućem u prostoru bjeline,
potentnom u mogućnosti kretanja izvan fizičkih
organičenja polja. Okvir je granica, a primjerice
spirala, poput pravca, širi se do beskraja.
U srazu definiranog i teoretske otvorenosti
forme dogada se slika kontrolirane maštovitosti
I pitoresknosti reda. U težnji za odmjerenošću
dogodi se I kaligrafska slikovitost slova, riječi
I zgoda. Dakako u prenesenom smislu.
Naslućene su ljepote u sintezi tradicije, osobne
sklonosti skladu, prezentirane vlastitom eruptivnošću izraza. Izlet kaligrafskom tek je
usputan jer Chaloupek stvara bez kalkuliranja.
Gro, zanos, talent vode njegovu ruku. Tako
arhitektoniku prikaza, gramene crnila obogaćuje suptilnim njegovanjem tona, strogoću zdanja
oplemenjuje šarmom krokijevske lakoće orteža.
Zagreb 2005
31
Jiří Siblík
Who is painter Jan Chaloupek
Brilliant verbal fireworks delivered at an exhibition or printed in a show catalogue can enchant
viewers but often tell them nothing about the
picture or even the painter. These words can
elicit admiration in the viewers for the painter's
artistic expression; they can infuse the soul of
the painter with self-confidence and pride, but
this is all of little help or guidance in understanding the work. That is why the selection of
pictures for an exhibition is always difficult for
a painter because he is stepping forward to the
public with a collection of his attempts which
can either evoke interest or, on the other hand,
indifference and a plunge into the unknown.
Before Jan Chaloupek' exhibition in February,
2004, we asked ourselves: "How does that
Chaloupek actually paint? Has he progressed
from his first promising exhibition?"
I found my answer in a group of ten pictures
which demonstrate the singular style, continu32
ity, and connection to his first exhibition in
1999. At that time I purchased one oil painting
that had captivated me, and about which
Chaloupek told me: "As a boy my father, a
forester, took me to the woods. He often said,
"wait here for me," and he went away on an
inspection walk and left me alone. The dark
night, black shadows of trees, and the deep
silence didn't raise fear in my soul, but instead
evoked peacefulness and the tense expectation
of some revelation." This childhood experience
accompanies the painter through his life and is
the first inspirational impulse toward painting.
He expected that would be able to put something on canvas from those magical and unforgettable childhood experiences. It was a dark
night, silent and hushed, mysterious luminous
flashes on a black surface; no true phenomenon, only a daydream and the expectation of
something that might come. This was all
exposed in a picture I bought at the first exhibition of this painter, in the other paintings from
that show, and in an additional dozen paintings
in his atelier. These pictures determined the
dominant mark of the artistic creations of
J. Chaloupek: the painter is not a colorist.
While painters at the beginning of the 20th century tried to liberate colors, their departure
from drawing contours and all the conventions
used since the Renaissance that had put colors
in service, such as local color for imitating
form, colored perspective for evoking a feeling
of space; on the other hand, several painters
from the 20th century searched for a new statement in the use of black. They were no longer
inspired, they were not intoxicated by the beauty and radiance of multifarious colors; instead
they looked for new values in the control of the
intellect and subconscious by using color that
was considered a non-color, even though it is a
composition of all the colors of the color spectrum. A color, which had previously been the
domain of graphic arts, becomes all powerful in
oil painting.
The heaviness and earthiness of this non-color
doesn't weaken J. Chaloupek's brushstroke virtuosity; rather it impresses a character of
restraint, discretion, and gravity. With the use
of black J.Chaloupek joins the group of painters
such as Hartung, who introduces patches of line
on the picture surface, or Soulages, who lays
down massive black cross-hatchings. Unlike
these artists J.Chaloupek animates monochromatic formation on a monochromatic foundation with light illuminating and brightening
stripes of shade which as fine webs sometimes
wind into spiral motion. The black surface, in
further phases blue, is precisely outlined in its
irregular shape and spreads out on the white
ground as a heavy cloud through which filters
weak moonlight evoking our expectations of a
mysterious revelation. In this way J.Chaloupek
joins painters which M. Ragon labels as
abstract landscapists. The landscape is an inspirational source of his painterly obsession. At
the beginning these were trees and now he
turns his sights above to the sky in order to follow the polymorphous formations of heavy
clouds. But Chaloupek doesn't transpose them
onto the painting surface as a transformation or
transcription, but merely as imaginary analogs.
Chaloupek has no one on the Czech artistic
scene with whom he can compete or associate
and therefore his singular and aesthetic expression doesn't reach in the broad public adequate
reception and support. And that is probably why
he is leaving his anchored creative opinion and
is looking for new roads of expression. It isn't
the only case in the Czech artistic community.
The highly talented painter from Brno, Foltyn,
33
has exhibited as an abstract painter abroad. But
the willingness of Foltyn to bend to the pressures of socialist realism returned him to realistic paintings which, in a word, were awful. For
Chaloupek realistic expression is simply
unthinkable because he is a natural abstract
painter, and when he digresses from his dark
paintings, then only to try something more difficult and, according to his ideas, a more interesting and attractive iconographic theme, he
draws greater public interest. But he is a natural monotheist that lives and thinks in the dark.
A picture deplete of mundane gravity declares
silence, movement and rhythm; it floats in the
atmosphere. The surface color is smooth, without structure, doesn't reflect rays of light but
elicits them on its own. It is interesting that
black belongs mostly to graphics. Chaloupek
has not yet been drawn toward this field
because as he says, "painting is life," and he
approaches it without preparation; he approaches his easel as if it were a dining table on which
are set out utensils, food and wine. Only the
utensils change into a brush. With food he doesn't think about what to do with the utensils and
likewise with his brushes he automatically
declares his hidden thoughts and ideas; in this
way he approaches surrealistic automatism.
The majority of painters after their initial
searching arrive at a distinctive style which
34
characterizes them and becomes their identifiable feature. Others are forever looking and
they exchange developmental periods like
shirts. Picasso is an example; his body of work
is made up of distinctly defined periods from
realism to abstraction and from cubism to surrealism. It's understandable with such a painter
because he was able to imprint all of his series
of paintings with all of his distinctive characteristics and brushwork virtuosity. He was forever
looking, but as he said, he did not search, he
found. He visited his colleagues' exhibitions on
closing days so that he could study and "find" in
peace. He didn't even regret a trip to Simiane to
have a look at the growing fame of Coubine. But
he found only an "inhuman landscape."
In the existing works of J. Chaloupek one can
follow certain embryonic elements of a singular
creative opinion. In this development phase he
replaces black with dark blue, which is closest
to the black non-color and expresses the same
characteristics: silence, serenity, and escape
from external confusion, but has far greater
multi-faceted and remarkable features. It is
joined with both dark and light. Blue is the epicenter of events, the starting point of color harmony, it has a relationship with depth and coldness, to light and dark, it unifies space with
depth, proximity and distance, is free from
dependency on local tone, becomes the means
of expressive informal speech, free associative
form, and atmospheric tinting. The frenetic cry
of bright colors at the beginning of the 20th
century under the influence of post-impressionistic French painting hides the discretion of this
color. American painters like Pollock, de
Kooning and others understood and fully developed the deep significance of this color.
But the same tone can be static, and chaotic.
J.Chaloupek avoided this danger in the last
series of paintings with the intervention of
light. This doesn't appear on the surface of the
painting from the outside, but comes from the
interior; it brings light to the surface of a freely
improvised painting, it elicits vibration of the
colored surface to a singular and indelible effect
frightening in its thoroughness. This dynamic
has nothing to do however with gesture, even
though it invokes by the gesture of a hand how
we can follow details in a reproduced painting.
Goethe found that the bluish black color has a
special and nearly inexplicable effect. It is the
color of energy; it stands on its own on the negative side of color polarity where darkness,
coldness, poverty, shadow, weakness, frigidity,
distance, and isolated attraction are found. In
its greatest purity and appealing nothingness
we follow a moving subject. We like to watch it
and we sense the magic of this special color.
J.Chaloupek completely understood its charac-
teristics. He understands this by his own subconscious childhood memories awakened by
unforgettable impressions of nocturnal serenity. J.Chaloupek isn't an artist who controls each
of his brushes with his intellect. He is an impulsive type who relies on and manages himself
only through his subconscious. This is the seismograph of his creative power; he assumes
leadership so he can start to speak about who
wants and is able to listen.
J.Chaloupek doesn't use the bluish-black color
in still lifes or figures; for the record natural
experiences and filtered memories inspired
him. Human feelings and memories from early
childhood are the result of observing the natural theater in the landscape in extreme concentration and from avoiding everything that would
disrupt this concentration. Dracoulides
(Psychoanalysis of the Artist, Geneva, 1952)
says that "a child in contact with nature experiences shock which is projected by the arousal of
exceptional lively spiritual joy. It is the discovery of the world in all of its vigor and novelty.
Children sense only part of intimate matters
that surround him in the suppression of detail.
A child's soul senses a readiness that allows
him to mix wishes with actions; children see the
world under the veil of their souls, they idealize
the world and change it into their own picture."
The English researcher R.W. Bond confirms
35
this with his statement: "Every child is an individual artist with a soul that is in one way or
another unique." These are the roots of the creative expression of J.Chaloupek and rationalize
his passion for his artistic view.
A precisely defined shape is set down on the
surface without any disruptive accessories,
additions, or features; it represents itself in its
nakedness, speaks only for itself, and attracts
all interest of the observer. The monolithic
forms of J.Chaloupek levitate in unspecified
spaces, in the background where there is no
interplay, and provides no definition or help in
understanding the work. Not even the monochromatic color elaborates this abstract form;
rather, it simplifies it and leaves room for the
viewers to think out, think up, and awaken their
fantasies. A viewer of a picture by J.Chaloupek
doesn't revise or supplement this picture with
something he has seen in reality because reality of the external world is transposed to the
reality of the picture and the reflective bridge
for this pictorial reality is the artist's secret,
his hidden dream. And he doesn't want to
betray or even give hints about the meaning of
the picture.
A form precisely defined by outline speaks its
elegance, noblesse, monochromatic single-colored surface in black or blue. But both colors
aren't as unequivocal as their names suggest.
36
Black acrylic flashes with dark blue rays and
blue has black shades. At the same time both
colors declare the same symbolic values and
conditions; serenity, silence, and solitude. In
one series of pictures, in one creative phase
these characteristics should repeat anew and in
modifications full of realignment, like a simulation of a musical variation on a single theme. In
this way all inspirational impulses are fulfilled
and just after their full elaboration and unveiling on the surface of the picture the painter can
just then start to look for new stimuli of new
stylistic elements and develop them in a new
series of pictures.
Commanding a craft as a singular creative opinion introduces models and types in constructive
schemata of distinct compositions. Tactical aesthetic period influences, craft, and spiritual kinship can be help to an artist in looking for a distinct style as perhaps J. Brahms said to Suk
when he came to present his compositions: "I
assume that you took my compositions and told
yourself that I'm not allowed to compose like
this." And since I brought up the names
Hartung and Soulages, then apparently
J.Chaloupek repeated to himself: "I mustn't
paint like they do," and tried to differentiate his
presentation, even though the common characteristics were color, formal severity, and an austerity of form.
J.Chaloupek puts the rhythm of his physical
world, the symbol of the soul and of all nature
into his "compositions". The oscillographic conception between the painter and the subjective
observation of the picture by viewers reflects
poetic, philosophical, and cultural allusions.
Of course, there is one handicap here.
Existential security is the reason for
J.Chaloupek's graphic studio and he has little
time for painting. This naturally prevents a concentrated pursuit to establish a creative idea
because the distance between its vision in shallow thoughts and its delivery to the surface of
the picture as a burning core of idea sometimes
cools or saps his strength. G. Kars says that all
big painters were the sons of rich parents; they
could paint freely and didn't have to worry
about selling their paintings. V. van Gogh sold a
single painting in his lifetime; he lived and
worked only with the support of his brother. Art
has never been the foundation of a good livelihood and at the beginning when van Gogh went
to ask his uncle for support, this unknown
painter was turned down with the words: "Are
you poor? Then be happy, it's a guarantee that
you'll be famous." But few people want to reconcile themselves to such an outlook for the
future; they live in the present and then have a
family. Such is the case with J. Chaloupek. He
paints because it is the meaning of his life. He
had already shown a sense for painting as a
child. He belongs among those painters who
use their talents even at a mature age.
The distinctiveness of an artist and his work is
given by the nature of his life and his collected
experiences. His expression must contain originality, but it needn't be an interpretation that
attracts the public and brings success. This distinctive art becomes more comprehensible
when it is liberated from figurative sublimation
in order to express the symbols in the condition
of its birth which arises from the subconscious
in a method similar to dreaming. With
Chaloupek work is a confession crystallizing in
an apology or apotheosis of quiet and silence.
J.Fris-Wittman adds: "Artistic creation is a fabrication (fiction) of the subconscious, a dream,
or symbol." These phenomena are close to each
other and grow from the desire to express them
in reality. They have their roots in the period
when as a boy Chaloupek lived in harmony with
nature; as an adult he recalls them with brush
and paint, which he uses to search for the
absolute meaning of human life.
Prague 2004
37
Stanko Špoljarič
Jan Chaloupek
The canvas becomes a field of energy, with
shapes of accelerated field lines; this is the
characteristic movement of the works of Jan
Chaloupek, who sees the complexity of the
scene and the reduction of form as perfect
opportunities for researching character and
morphing shapes. Some segments of his opus
bridge upon the figurative, both factually and
associatively. His planes are parted, featuring
the richness and the transparency of paint constructions. These basic characteristics may be
used for layered iconography as well as for moving closer to the portrayed symbol. Elements of
realism can also be found in collage photograph
snippets, confronting the movement of the
brush, representing both the enveloping agent
and a means of diluting the overwhelming story.
Various degrees of rich shapes make for excellent tension, the intrigue of setting a scene in a
new context. The historic field offered by a well38
chosen photograph gains a relative prospect
through a certain flash of enformell taints, usually achromatic in character. Quotes of a figurative glow go hand in hand with content holders,
reinforced with hints of symbolism.
Orientations in cognisance abound. The arrow
aimed at the light surrounding the body is the
sign of St. Sebastian; the hint of instruments
points to suspended music, the vibration of spirituality, and the wings lifting the body simulate
a conversation with Icarus within the collage
character. His scenes sometimes seem to be
existing beneath an epidermal layer, like Xrayed levels of reduced shape, a surrounding of
multiple meanings which are Chaloupek's specialty; an artistic thought of inventive expression which does not fall in line, but represents
a sure stand.
The scope of his palette is practically non-existent in this opus; black, white and grey are fully
dominant, although the importance of colour
nuances in a dialogue with deep black areas cannot be ignored. Chaloupek changes his stance
toward the colour and the degree of description
as he travels through his phases. He levitates
between a workman-like presentation of objects
to mere hints of shape, from precise details to
abstracts of shape. This is by no means a
straight line of transformation, since his earlier
experiences merge with his new works. The
episode featuring realistic fragments was relatively short, but sporadically springs up in later
times. The reason for this can be found in
Chaloupek's stance toward painting, where the
exhilaration of the moment is the leading light
of the concept of the works. But areas of concentrated time portions, both similar and varied, can be ascertained upon examination.
Motif variations are a constant deepening of the
intended form, general locations of the artistic
sign where even minimal shifts transform surface calm into artistic chaos. For example,
Chaloupek finds the purpose of shape in the
build-up of black, a certain amorphous quality
of the smear. Or he can turn around and translate a clear idea of compact shapes into a pulsating stain that forms the picture. The white canvas seems to be a coequal side in the dialog of
opposite points of achromatic values. White
achieves an active role through the vibrancy of
the dominant black mass, especially through
the direct process of work completion, tied in
with psychogram-like spontaneity. At first
glance, one might say that his "blots" grow from
chance, as artistic automatism. However, as paradox would have it, the shaping of the form can
have a starting point in rational premises - the
precision of geometric form, curves forming a
spiral, the regularity of rhythm. Treedom is tied
in with order, principles can be found in the
budding of shapes, and the chaos of the
unknown actually houses the rules of artistic
expression. These are certainly not a limiting
factor in Chaloupek's art; they become a measure of style, a specific expression of the painter.
The logic of composition starts with the first
brush stoke, in a painting surfacing within a
hurried frenzy of thought, but progressing
through initial curvatures with regulative
motion. The said curvature of the graphic
entries constructing an area with visible
motion, whether moving toward the crux of the
painting or away from it, trading centrifugal and
centripetal forces. The importance of light
blasts envelops the core, where the strongest
light point stands as cumulative energy, the
basis of abstract content - whether the shapes
are circular, elliptical or of flowing silhouettes,
repeated shapes within the mass or spontaneously placed in a construction of playful lines.
39
The expression is strong, almost monumental,
but contains hints of daring through which the
otherwise monolithic painting gains a semblance of a more serene nature. He features spirals, separations, collecting multi-line systems,
the progression of hue from pitch black to
transparent grey, often fortified by the diagonal
lay of the spiral or the form of a number of parallel circular strips; there are also objectively
geometrical shapes bordering on the associatively organic. As a literal vitality of content, the
artistic metamorphosis is an integral part of the
lack of object shape. It exists within the white
space, pregnant with the possibility of movement outside the physical confines of the field.
The only boundary must be the canvas frame,
but the spiral, much like the simplicity of a
straight line, expands endlessly. This is a collision of the defined and theoretical expanse of
form, an image of controlled imagination and
picturesque order. And while the longing for
balance grows, we bear witness to the calligraphic artistry of letters, words and stories.
Furthermore, the beauty of the synthesis of tradition and personal liking for harmony presented through the artist's own fury of expression is
limitless. The inlet of calligraphy is only a passing whim, since Chaloupek works without cold
calculation. Inspiration, furore and talent guide
his hand. This is how he is able to lavish the
40
architectonic and the planes of black with subtle caressing tones of colour, and enrich the
strictness of composition with a charm stemming from an almost sketch-like ease of drawing.
Interventions using intensive hues as planted
seeds of colour and tactile red lines are only
excuses for new plot swings, new accents
spurred by variance. The actuality of colour is
either minimalist, barely touching the canvas,
or omnipresent in all its pores; interacting with
the relief structure and the flatness of colour
and light of the formal element, a continuing
standpoint of Chalaupek's opus. The light is
identical yet differing, existing on the whiteness
of paper, in the ridges of his spirals, it seeps
through the dark spots and spreads like a wildfire of colouristic expression. Within the genre
of emotive painting which cannot be held by the
banal, Chaloupek's opus holds both a confessional note and a freshness of exploration,
bringing to each layer a high degree of artistic
sensibility.
Zagreb 2005
Studijní práce z let 1975 - 1979
41
Rybník, olej, plátno, 1984
Rozhovory s Ikarem I. a II., koláž, 1985
43
44
Cyklus les I. - III., olej, plátno, 1993
Ztráta reality, olej, plátno, 1993
Ztráta reality I. - V., akryl, plátno, 1998
47
Sbohem Versace I. - II., akryl, plátno, 1998
49
Ztráta reality VI., akryl, plátno, 1998
Romantická sbírka, akryl, plátno, 1998
51
Stromy I. - III., akryl, plátno 1998
53
Rezonance duše I. a II., akryl, asambláž, 1998
55
Akt I. a II., akryl, plátno, 1998
57
Ztráta reality, koláže, akryl, plátno, 1998
Don Quijote, akryl, plátno, 1998
59
60
Levá ruka - ďáblova, akryl, plátno, 1999
Portréty, akryl, plátno, 2000
63
Ztráta reality 1 - 4, akryl, plátno, 2000
Jezírko v japonské zahradě, akryl, plátno, 2000
64
Japonská zahrada v Monacu, akryl, plátno, 2001
66
Hledání absolutní smyslnosti, akryl, plátno, 2001
67
Japonská zahrada v Monacu, akryl, plátno, 2001
68
Z cyklu „Ztráta reality“, plátno, akryl, 2001
69
O krajině I. a II., suchá jehla, 1982
Zápisky, akryl, plátno, 2001
70
Z cyklu poznámky, akryl, plátno, 2001
72
Z cyklu poznámky, akryl, plátno, 2001
74
75
76
Z cyklu „Hledání smyslnosti“, akryl, plátno, 2001
77
78
Bárka, akryl, 2003
Puberta, akryl, 2002
79
Pevnost u moře, akryl, plátno, 2001
Zima, akryl, plátno, 2001
80
82
Kresby cyklu „Hledání smyslnosti“, akryl, papír, 2002
Autoportrét, akryl, papír, 2002
84
85
86
87
88
90
Kresby z cyklu „Hledání absolutní smyslnosti“, akryl, papír, 2002
92
Obraz z cyklu „Hledání absolutní smyslnosti“, akryl, plátno, 2004
95
96
98
101
102
Obrazy z cyklu „Hledání absolutní smyslnosti“, akryl, plátno, 2004
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
129
130
131
Mošule I. a II., akryl, plátno, 2005
132
133
134
135
136
137
138
139
140
142
143
144
145
146
147
148
157
Kresby z cyklu „Hledání absolutní smyslnosti“, tuž, papír, 2005
158
159
Curriculum vitae
1958 Narodil se v Novém Městě na Moravě.
Nové Město a okolní krajina byly zdrojem
prvních výtvarných impulzů.
Odborné vedení se mu dostává nejprve od
Marie Roštinské a později za středoškolských
studií na místním gymnáziu ve skupině
mladých výtvarníků při Horácké galerii výtvarného umění pod vedením Petra Brázdy
a Jindřicha Zezuly.
V tomto období je dominantní prací studium
kresby a pobyt v plenéru.
1977 Po neúspěšném pokusu o přijetí na AVU
v Praze začíná studia na Pedagogické fakultě
v Brně. Intenzivním podnětem pro výtvarnou
práci byl krátký pobyt u akademického
sochaře Arnošta Košíka v Praze (také rodák
z Nového Města). Přínosná byla i studia
v Brně. Pozorností a poznatky ho obdařili
zejména Vladimír Otáhal, Vladimír Drápal
a další výtvarníci.
1984 - 1985 Po absolvování studia zůstává na fakultě
jako asistent.
Připojuje doktorát z výtvarné výchovy.
1985 Od tohoto roku se přestěhoval na Šumavu
a připravuje se na systematickou výtvarnou
práci. Vytváří několik cyklů grafik a drobné
skulptury ze dřeva.
1990 Končí pedagogickou práci a věnuje se
reklamní grafice a volné výtvarné tvorbě.
1997 Mezníkem ve výtvarné práci se stává cyklus
Ztráta reality.
1998 Výstava v Galerii Vltavín v Praze.
1998 - 2000 Čas zrání v okruhu přátel z Galerie
Vltavín a dalších.
Setkání s profesorem Jiřím Siblíkem, ke
kterému došlo při práci na publikacích
o Otakaru Kubínovi, Emilu Fillovi a vzpomínkách Jiřího Siblíka.
2000 - 2005 Rozsáhlý cyklus "Hledání absolutní
smyslnosti".
2004 Setkání s chorvatským malířem Niko Ančičem.
Výstavy
1986 Vimperk
1988 Čkyně
1989 Vimperk
1990 Prachatice, Vimperk
1991 Netolice
1998 Galerie Vltavín, Praha
2000 Galerie Vltavín, Praha
2002 Galerie Oliva, Praha
2003 Galerie Vltavín, Brno
2004 Galerie Jiřího a Běly Kolářových, Praha
Dům Módy, Praha
2005 Galerie Oliva, Praha
Galerija Ranjina, Dubrovník
Evropské kulturní centrum Záhřeb
Curriculum vitae
1958 Born in Nové Město in Moravia.
Nové Město and the surrounding countryside
was the source of his first artistic impulses.
First artistic conduction is led by Marie
Roštinská. While studying at his local grammar school, he joined a group of young
artists from the Horácká gallery of visual art,
led by Petr Brázda and Jindřich Zezula.
During this period of time he concentrates
on drawing and studies in the open air.
1977 After an unsuccessful attempt for studies at
AVU in Prague, he started studying at the
pedagogical faculty in Brno.
An immense impulse on his work was caused
due to a short stay by the academical sculptor Arnošt Košík in Prague( who also is
a Nové Město native). As he then realized,
his studies in Brno were also a contribution.
There he benefited from Vladimír Otáhal,
Vladimír Drápal and many other artists.
1984 - 85 After taking his degree, he stays in the
department, working as an assistant. Later
he attains a doctorate in art.
1986 In this year he moves to Šumava and concentrates on his work. He creates some small
sculptures made of wood and completes a few
graphic cycles.
1990 He finishes with pedagogical work and starts
to work on commercial graphics and dedicates his time to his own artwork.
1997 Turning point in his artwork becomes the
cycle called "Loss of Reality".
1998 Exhibition in Gallery Vltavín in Prague.
1998 - 2000 Developing and maturing within the
circle of friends from the galleries of Vltavín
and others.
During his work on the publications about
Otakar Kubín, Emil Filla and the memoirs of
Jiří Siblík he had the pleasure of meeting professor Jiří Siblík.
2000 - 2005 extensive cycle "Searching for absolute
sensuality".
2004 meeting with Croatian painter Niko Ančič.
Exhibitions
1986 Vimperk
1988 Čkyně
1989 Vimperk
1990 Prachatice, Vimperk
1991 Netolice
1998 Gallery Vltavín, Prague
2000 Gallery Vltavín, Prague
2002 Gallery Oliva, Prague
2003 Gallery Vltavín, Brno
2004 Gallery of Jiří and Běla Kolář, Prague
Dům módy, Prague
2005 Gallery Oliva, Prague
Galerija Ranjina, Dubrovnik
European cultural centre, Zagreb
„Děkuji za setkání s Jiřím Siblíkem a Stankem Špoljaričem.“
Jan Chaloupek
Jan Chaloupek
Texty
Jiří Siblík, Stanko Špoljarič
Grafická úprava Výtvarné studio Jan Chaloupek
Fotografie archív autora
První vydání
Náklad 1000 ks
Vydalo Nakladatelství Vltavín
Edice Monografie
Svazek č. 6
Praha 2005
ISBN 80-86587-13-4

Jan Chaloupek

Transkript

Podobné dokumenty

HBOGO week schedule