docPROBLÉMOVĚ ORIENTOVANÁ POLICEJNÍ ČINNOST Úvod do
download 
Stížnost Transkript
PROBLÉMOVĚ ORIENTOVANÁ POLICEJNÍ ČINNOST Úvod do
Sborník č. 55 PROBLÉMOVĚ ORIENTOVANÁ POLICEJNÍ ČINNOST Úvod do teorie a příklady z praxe Sborník studentských prací vědeckého semináře trestního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze Igor N. Barilik a kol. Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta Praha 2014 Sborník vyšel v rámci řešení projektu financovaného Grantovou agenturou Univerzity Karlovy v Praze, č. 309711. © Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, 2014 Vydala Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, ediční středisko v nakladatelství Eva Rozkotová, Na Ptačí skále 547, 266 01 Beroun ISBN 978-80-87975-03-9 elektronická Věnováno paní Phyllis Schultze, nejochotnější knihovnici, jakou jsem kdy potkal. Dedicated to Mrs. Phyllis Schultze, the most accommodating librarian I have ever met. OBSAH Obsah 5 Igor N. Barilik Problémově orientovaná policejní činnost 7 Igor N. Barilik a kolektiv POP v praxi 28 Miroslav Zetek Moppin up Dodge 30 Miroslav Zetek Operation DEFACE 38 Igor N. Barilik Eliminace pouličních trhů s drogami 45 Zuzana Petrů Renaming Terror Avenue 54 Michaela Dufková Shiregreen Alliance – Aliance sídliště Shiregreen 62 Anežka Pudilová “Safe As Houses” – Projekt zaměřený na snížení počtu krádeží vloupáním 72 Lucie Trojanová Homeless Outreach Team (HOT) – Bezdomovecká terénní hlídka 80 Ondřej Vokál Safer Travel at Night 87 Tereza Blšťáková Underage Drinking: More than a MINOR Issue – Zamezení konzumace alkoholu nezletilými 95 Lenka Valešová Operation Pasture – Prevence dopravních nehod na venkovských komunikacích 105 Rudolf Bicek Redukce krádeží bicyklů v Londýně 115 Michaela Dufková Snížení počtu krádeží na seniorech v nákupní zóně 125 5 PROBLÉMOVĚ ORIENTOVANÁ POLICEJNÍ ČINNOST Igor N. Barilik Vznik, rozvoj a nedostatky profesionální policejní činnosti Historie moderní policie, tedy policejní služby v podobě, jak ji známe dnes, sahá do roku 1829, kdy britský ministr Sir Robert Peel založil Metropolitní policii v Londýně. Základní myšlenkou Peelova počinu bylo vybudovat centrálně řízený, uniformovaný a disciplinovaný sbor strážců pořádku ve městě, s civilním charakterem a předcházením kriminality jako hlavním účelem činnosti.1 V příštích desetiletích převzaly model státem organizovaného ozbrojeného sboru, resp. sborů sloužících k zabezpečování veřejného pořádku a k boji proti kriminalitě v podstatě všechny země světa. V 19. století a v první polovině 20. století se činnost policie obecně považovala za diskrétní záležitost státní moci, jinými slovy byl boj se zločinem svěřen seniorním vládním úředníkům a praktikům systému trestní justice.2 To neznamená, že by, alespoň v demokratických zemích, nebyla policie podrobována kritice za konkrétní selhání. Nemůžeme však ani říct, že by politika zabezpečení pořádku a boje se zločinem, respektive fungování policejní služby jako takové byly důležitým tématem veřejné politické diskuze a odborné vědecké kritiky. Ve společnosti panovala určitá zažitá představa o tom, jak má policie fungovat a čeho má dosahovat. Očekávalo se, že bezpečnosti a pořádku se dá dosáhnout zefektivněním managementu policejních organizací a zlepšením jejich personálního složení a materiálního vybavení.3 Policejní organizace, zejména ve Spojených státech, postupně přecházejí k tzv. profesionálnímu modelu, který je založen na principech operační efektivnosti a standardizaci operačních postupů, centralizaci řízení, přísné disciplíně a technologické modernizaci. Za největší úspěch zavedení profesionálního modelu ve své době můžeme považovat posílení principu zákonnosti při vykonávaní policejních pravomocí a posílení respektu k lidským právům a rovnosti občanů. Profesionální, neutrální a apolitický charakter policie se nepromítal jenom vně organizace, ale pozitivně ovlivnil i vnitřní procesy náboru a tréninku nových policistů či povyšování a obsazování funkcí. Profesionální model také přinesl důraz na dodržování etických standardů. 1 2 3 Srov. EMSLEY, C. The birth and development of the police. In NEWBURN, T. (ed.). Handbook of Policing. 2. vyd. Cullompton: Willan, 2008. s. 72-89. LOADER, I., SPARKS, R. Situating Criminology: On the Production and Consumption of Knowledge about Crime and Justice. In MAGUIRE, M., MORGAN, R., REINER, R. The Oxford Handbook of Criminology. 5. vydání. Oxford: Oxford University Press, 2012. s. 3-38. V tomto duchu psali nejvýznamnější autoři z první poloviny 20. století jako Leonhard Fuld, Raymond Fosdick, August Vollmer, Bruce Smith a O. W. Wilson. Viz GOLDSTEIN, H. Problem-oriented policing. New York: McGraw-Hill, 1990, s. 6. 7 V období následujícím po konci druhé světové války dochází ke změně situace. V západních zemích se policejní organizace otevírají svobodné diskuzi a kritice, začínají spolupracovat s vědeckými a společenskými organizacemi. Nyní již v policejních činnostech (zejména amerických policejních sborů) zcela převažují principy profesionálního modelu. Policie používá k dosahování svých cílů tři téměř výhradní strategie: náhodné preventivní hlídkování, rychlou reakci na tísňové volání a vyšetřování trestných činů. Náhodné hlídkování ve spojení s rychlou reakcí se obecně považuje za účinný prostředek k zastavení probíhajícího trestného činu, resp. k zadržení pachatele na útěku bezprostředně po spáchání činu a taktéž působí na možné příští pachatele odstrašujícím dojmem a zvyšuje pocit bezpečí u občanů.4 Tyto hypotézy však začaly vyvracet studie policejních činností v 70. letech, z nichž nejvýznamnější je tzv. experiment preventivního hlídkování v Kansasu.5 Experimenty postupně ukázaly, že náhodné hlídkování ve služebních autech, okamžitá reakce na každý tísňový hovor a kriminální vyšetřování mají velmi limitovaný přínos pro kontrolu a prevenci kriminality Zároveň experimentální snížení intenzity těchto standardních strategií ani nebylo zaznamenáno veřejností.6 Americký profesor trestního práva Herman Goldstein přichází v reakci na nedostatky profesionálního modelu s myšlenkou policie, která se nemá orientovat primárně na aktivity v rámci trestní justice, ale má být službou, která předchází a zamezuje událostem ohrožujícím život a majetek občanů, poskytuje pomoc lidem v ohrožení a těm, kteří si nemohou pomoci. Dále navíc zabezpečuje plynulost pohybu lidí a dopravy, pomáhá řešit konflikty mezi jednotlivci i mezi skupinami lidí, chrání ústavní práva a svobody a vytváří a zabezpečuje pro lidi žijící v místních komunitách pocit bezpečí.7 Podle Goldsteina 8 poznatky a zkušenosti z těchto výzkumů otevírají cestu nové éře fungování policie, která se musí vypořádat s následujícími kritikami: 1) Policejní organizace jsou přespříliš zaneprázdněny vlastní administrativou a řízením. Zaměřují se na dosahování efektivity vlastních operativních procesů místo toho, aby řešily substantivní problémy. Dochází tak k záměně orientace na cíle s orientací na prostředky k jejich dosahování. Kromě skutečnosti, že policie věnuje velkou část svého času a zdrojů svému vlastnímu managementu, k uvedenému stavu přispívá i to, že při všech činnostech a nárocích je pro policii náročné určit, co vlastně je jejím cílem neboli „výsledným produktem.“ Z povahy věci navíc plyne, 4 5 6 7 8 8 GOLDSTEIN, H. Problem-oriented policing and environmental criminology. In WORTLEY, R. & MAZEROLLE, P. (eds.). Environmental Criminology and Crime Analysis. Cullompton: Willan, 2008, s. 222. KELLING, G. a kol. The Kansas City Preventive Patrol Experiment. Washington, D.C.: Police Foundation, 1974, 42 s. ECK, J., SPELMAN, W. Problem-solving: problem-oriented policing in Newport News. Washington, D.C.: U.S. Department of Justice, National Institute of Justice, 1987, 136 s. Citován v GOLDSTEIN, H. Problem-oriented policing, s. 12-13. GOLDSTEIN, H. Policing a free society. Cambridge, Massachusetts: Ballinger, 1977, 371 s. GOLDSTEIN, H. Problem-oriented policing, s. 14-15. 2) 3) 4) 5) že základní cíl policie – tedy potlačení kriminality a jiných protispolečenských jevů – je vlastně v absolutním smyslu nedosažitelný. Pro policejní organizace je přirozeně snazší splnit administrativní úkol (např. reorganizovat či personálně posílit oddělení boje s drogovou trestnou činností), než substantivní úkol (např. potlačit obchod s drogami ve vybraných lokalitách). Policie je více reaktivní než proaktivní. Většinu svého času a zdrojů věnuje reakcím na oznámení od občanů či institucí (tísňová volání, trestní oznámení), místo aby sama iniciovala prevenci výskytu problémů v jednotlivých komunitách a řešení těch, které již existují. Za touto skutečností stojí modernizace technologií (zavedení motorizovaných hlídek, dostupnost policie na telefonu, zavedení tísňového volání atd.) a typická charakteristika profesionálního modelu spočívajícího v závazku promptně reagovat na každý podnět, čímž by se mělo posílit vědomí občanů o tom, že policie je vždy připravena okamžitě zasáhnout na jejich ochranu. Policie se zároveň dostává do situace, kdy musí řešit akutní problémy a incidenty, přičemž jí nezbývá dostatečný prostor pro řešení problémů dlouhodobějších. To pak vede k jistému paradoxu: policie, která je typicky zvenčí nazírána jako mocná a vlivná organizace, často není podle vlastních členů nadána silou řešit ani triviální problémy. Policie nedostatečně využívá potenciál a zdroje, které jsou vlastní komunitám, kterým má sloužit. Zavedení profesionálního modelu mimo jiné způsobilo, že se policie postupně rozešla s komunitami občanů, ve kterých působí, místo toho, aby působila pro ně. Důraz na profesionální a nestranný výkon policejních pravomocí vedl k odosobnění policistů, jejich odčlenění od vlastních komunit a též k uniformizaci postupů řešení problémů bez ohledu na rozdíly v kultuře a životním stylu jednotlivých občanů. Goldstein uvádí, že snahy o překonání propasti mezi policií a menšinovými komunitami často selhávaly pro svoji naivitu a omezenost. Jediným cílem projektů často bylo, aby cílová skupina začala mít policii „ráda“, přičemž zcela opomenuly podstatné problémy způsobující danou propast. Policejní organizace nedostatečně využívají potenciál příslušníků své největší a nejdůležitější složky – policistů v terénu. Běžný policista je v očích policejních manažerů spíše objektem jejich činnosti, vyškoleným a vycvičeným „automatem“, kterému je zapotřebí organizovat čas a činnost spíše než využívat jeho individuální vědomosti a schopnosti a dát mu prostor pro jeho vlastní iniciativu při řešení problémů, které z celé organizace zná nejlépe. Pokusy o reformu policie často selhávají pro svoji izolovanost od širší reality, dynamiky a komplexnosti policejní organizace, zejména její tzv. „policejní subkultury“. Policejní subkultura je a bude přítomna v každé policejní organizaci kvůli specifikům policejní práce. Reformátoři často přicházejí s návrhy, které ignorují přirozené frustrace a obavy policistů a selhávají v tom, že nedokážou řešit jejich dvě základní příčiny – nedostatek (zákonem limitované) autority a nedostatek materiálních zdrojů. Pokusy o reformy jsou též kritizovány pro svoji útržkovitost a neschopnost přicházet s komplexními a koherentními řešeními. 9 Nová policejní strategie orientovaná na problémy V reakci na nedostatky a limity standardních policejních činností přichází Herman Goldstein v roce 1979 s novou strategií, kterou nazývá policejní činností zaměřenou na problémy (problem-oriented policing neboli dále „POP“). Zaměření na problémy vyžaduje „identifikaci těchto problémů preciznějším způsobem, výzkum každého problému, dokumentaci povahy dosavadní policejní reakce, vyhodnocení adekvátnosti existujících pravomocí a zdrojů, vyhledání širokého spektra alternativ k dosavadnímu přístupu, přezkoumání kvality těchto alternativ a výběr mezi nimi.“ 9 Dle Goldsteinovy definice je POP „přímým zaměřením na podstatu policejních činností – na problémy, které tvoří předmět zájmu policie, a na způsob, jak s nimi nakládat. Toto zaměření zakládá lepší vyváženost mezi reaktivními a proaktivními aspekty policejních činností. Taktéž vytváří prostor pro lepší využití komunity a policistů v aktivní službě při dosahování cílů policejní práce. V nejširším kontextu je POP souhrnným plánem pro zlepšení policejních činností, kde prioritní zaměření na podstatné problémy utváří charakter policejní instituce, ovlivňuje změny v jejím personálu, organizaci a postupech. Z těchto důvodů POP nejenom posouvá policejní činnosti za hranice současných snah o vylepšení policie, ale také volá po zásadní změně v směřování těchto snah.“10 POP tedy vzniká v kritické reakci na nedostatky profesionálního modelu, nevolá však po návratu do doby před tímto modelem, který byl sám reakcí na předchozí závažné nedostatky a selhání policie. POP zdůrazňuje největší výdobytky profesionálního modelu – etický a odpovědný přístup k policejní práci, ale současně vyžaduje, aby se profesionální potenciál policejních složek orientoval na identifikaci, analýzu a řešení problémů.11 Goldstein 12 své návrhy shrnul do následujících základních pilířů POP: 1) Jednotlivé incidenty se mají spojovat do problémů. Policisté se příliš zaměřují na řešení incidentů a podle toho jsou hodnoceni. Incidenty jsou však jenom vnějšími, povrchními projevy hlubších problémů. Místo zaměření na izolované události je zapotřebí hledat mezi nimi souvislosti a hlavně hledat důvody a okolnosti jejich existence. 2) V centru pozornosti policie mají být podstatné problémy. Podstatnými problémy rozumí Goldstein ty, které za důležité považuje komunita, ve které se vyskytují. Policisté totiž mají tendenci za problémy označovat nedostatky v organizaci, vybavení a managementu policejní služby. Problém komunity se má stát „jednotkou policejní práce.“ 9 10 11 12 GOLDSTEIN, H. Improving Policing: a Problem-oriented Approach. Crime & Delinquency, 1979, 25(2), s. 236. GOLDSTEIN, H. Problem-oriented policing, s. 32. BULLOCK, K., TILLEY, N. Introduction. Problem-oriented policing: the concept, implementation and impact in the UK and USA. In BULLOCK, K., TILLEY N. (eds.). Crime reduction and Problem-oriented Policing. Cullompton: Willan, 2003, s. 1-19. GOLDSTEIN, H. Problem-oriented policing, s. 32-49. 10 3) Konečným cílem policejní činnosti má být efektivita (effectiveness) v nakládání s podstatnými problémy. Příliš mnoho energie a zdrojů se investuje do neustálých organizačních reforem policie, přičemž jejich pozitivní dopad na podstatné problémy je náročný na vyhodnocení, pokud vůbec nějaké pozitivní dopady mají. Efektivita neznamená jenom odstranění problému, ale taktéž snížení počtu incidentů v rámci jednoho problému nebo jejich závažnosti, nalezení lepší metody jejich zvládání anebo delegování řešení konkrétního problému instituci, která je pro to vhodnější než policie. 4) Adresování problémů vyžaduje od policie systematický přístup k sběru a analýze potřebných dat. Ta nemají sloužit jenom k odhalení konkrétních pachatelů, ale zejména k získání vědomostí o podmínkách, které vedly k dané trestné činnosti. Hloubkový sběr a analýza informací se tak mají zaměřit nejen na pachatele, ale také na oběti, jiné zainteresované osoby a organizace, jakož i na jejich podíl na věci a různé motivace, charakteristiky místa a času páchání analyzované trestné činnosti, její historie v daném místě atd. 5) Rozčlenění a správné označení problémů. Prvním krokem přístupu POP je spojení podobných incidentů do skupin, které se označují jako problémy (viz definici výše). Na druhou stranu je potřebné mít na paměti, že problém není totožný s typickými označeními kriminálních nebo protispolečenských činností, proti nimž policie bojuje. Pojmy jako „pouliční kriminalita,“ „výtržnictví,“ „sexuální útoky“ atd. mají v POP jenom velmi limitované využití, protože jsou příliš vágní, široké a nepřesné. Problém musí být definován specificky, aby byl způsobilý k reakci „šité na míru.“ 6) Potřeba zkoumat rozličné zájmy při řešení problému. Přestože primární zájem na policejní reakci je dán jejím posláním potlačovat jednání, které je protiprávní, z praxe víme, že policie je příliš limitována na to, aby dokázala účinně reagovat na veškerou protiprávní činnost. Pro zjištění důležitosti problému, který má řešit, musí rozeznat, jaké oblasti přitahují největší zájem komunity na řešení problémů, které se jí dotýkají, z čeho má největší obavy a co považuje za prioritní problémy. 7) Potřeba kriticky zkoumat současné metody nakládání s incidenty, které tvoří konkrétní problém. Teoretici POP v žádném případě nedovozují, že veškerá dosavadní činnost policie je neefektivní. Naopak, jsou to právě policisté v aktivní službě „na ulicích“, kteří mají nejlepší dispozice a zkušenosti k tomu, aby dokázali popsat základní charakteristiky problému v oblastech svojí působnosti. Problém je v komunikaci směrem výš, ke strategickému vedení policejní organizace, která je často policistům v terénu vzdálená natolik, že nedokáže využít jejich bohaté poznatky a vědomosti. Policisté jsou zároveň přesvědčeni o tom, že jejich znalosti jsou příliš omezené a pro policii jako takovou nevyužitelné. Proto se často omezí na to, že mechanicky plní představy „shora“ – naplnit očekávání veřejnosti, dodržovat právní normy a zejména formální pokyny. Pro POP je využití poznatků a zkušeností policistů v terénu klíčové. 11 8) Nalezení reakce šité na míru problému. Rozpor mezi formálními požadavky na práci policistů na jedné straně a reálnými problémy, kterým čelí při výkonu služby, může vést k tomu, že si policisté vytvářejí jakási improvizovaná řešení pro řešení specifické situace aplikací standardních postupů, které mají k dispozici (např. provádí dopravní kontroly v místech, kde se provozuje prostituce). POP nabízí podněty k tomu, aby pro specifický problém bylo nalezeno specifické, efektivní a hlavně problému odpovídající řešení. 9) Osvojení si proaktivního postoje. Tento požadavek působí vzhledem k známým případům zneužití policejní moci kontroverzně, avšak pro POP je charakteristické, že policie musí přicházet s novými iniciativami řešení problémů komunity. Iniciativa se má vztahovat na identifikaci problémů v jejich zárodečném stádiu, než přerostou v zásadní problém komunity, dále též na způsob, jak před veřejností komunikovat svoji činnost a zapojovat ji do rozhodování, a do třetice také na to, jak policie vystupuje v komunitě jako její představitelka; ovšem ne v politickém diskurzu, ale v tom smyslu, že policista zosobňuje zájem komunity na bezpečí a pořádku. 10) Posílení rozhodovacích procesů a zvýšení odpovědnosti. Implementace přístupů POP je možná jedině tehdy, když policie dostane širší pole působnosti pro adresování problémů komunity, ovšem za situace, že se zprůhlední její rozhodovací procesy a umožní se jejich větší kontrola veřejností. Policie vynakládá mnoho energie na to, aby ospravedlnila své jednání před veřejností. Pokud si však vybuduje pověst skutečné služby veřejnosti, členové komunity budou více s to přijmout podíl odpovědnosti za rizika, která jsou přirozeně spojena s rozhodováním o řešení problémů. 11) Vyhodnocování výsledků nově zavedených reakcí. POP je trvající iniciativa, která klade důraz na potřebu neustálého vyhodnocování zvolených postupů při analýze a reakci na identifikované problémy. Model SARA Goldsteinovy představy o problémově orientované policejní činnosti byly na celo-organizační úrovni mezi prvními implementovány policejním sborem města Newport News ve státě Virginia.13 Sestavený tým pro implementaci POP vyvinul tzv. proces řešení problémů (problem-solving process). V první řadě zavedl definici problému jako „skupinu incidentů vyskytujících se v komunitě, které jsou si podobné jedním nebo vícerými způsoby a které představují předmět zájmu policie a veřejnosti.“14 Následně prezentoval a uplatnil v praxi na několika rozličných problémech v městě Newport News model čtyř kroků procesu řešení problému, který podle prvních písmen označili jako „model SARA“: 1. Sběr informací (Scanning) – zjištění, jestli je záležitost problémem; 2. Analýza (Analysis) – sběr a studium dat pro zjištění povahy, šíře a příčin problému; 13 14 Viz studii ECK, J., SPELMAN, W. Problem-solving: problem-oriented policing in Newport News. Washington, D.C.: U.S. Department of Justice, National Institute of Justice, 1987, 136 s. ECK, J., SPELMAN, W. Problem-solving: problem-oriented policing in Newport News, s. 42. 12 3. Reakce (Response) – vhodná reakce, do které je zapojená také komunita a instituce mimo klasických policejních sil; 4. Vyhodnocení (Assessment) – zjištění, jaký měla intervence dopad na problém a jestli je zapotřebí problém opětovně analyzovat nebo zvolit intervenci jinou.15 Tento proces dále teoreticky rozpracoval samotný Herman Goldstein a po něm řada dalších autorů. V publikaci představím model odpovídající současnému stavu poznání a jeho aplikaci v praxi, zejména jak jej definuje a vykládá Institut pro vědu o kriminalitě v Londýně.16 1. Sběr informací Prvním krokem při realizaci POP je identifikace problému, tedy „shluku podobných, vzájemně souvisejících a opakujících se incidentů, které působí podstatné potíže v komunitě a jsou předmětem policejní činnosti.“17 Problémy mohou být identifikovány na základě protiprávního jednání (např. prodej drog, krádeže motorových vozidel...), určitého konkrétního místa (ulice, park, noční klub…), osob, kterých se týkají (pachatelé, oběti, stěžovatelé…), nebo určitého času, v kterém se vyskytují (páteční večer, čas po fotbalovém utkání, období zimních prázdnin…). Kriminologové Ronald Clarke a John Eck 18 vytvořili přehledné klasifikační schéma obvyklých problémů, kterými se zabývá místní policie. Schéma je založeno na kombinaci dvou proměnných charakteristik problému. Chování pachatele se týká motivace a samotného jednání pachatele ve vzájemných stazích s ostatními lidmi. Prostředí jsou rozdělena podle vlastníků a manažerů daných míst: – Chování: predátorské, konsenzuální, konfliktní, výtržnické, ohrožovací, zneužití policie. – Prostředí: obytné, rekreační, kanceláře, obchody, průmyslové, zemědělské, vzdělávací, služby, veřejné, komunikace. Při identifikaci problému je zapotřebí se zaměřit na jeho klíčové vlastnosti: zdali jde o jeden typ trestného činu, nebo vícero druhů; zdali byl zaznamenán jeho nárůst, nebo se drží ve stejném rozsahu; zdali jde o sezónní, dlouhodobý, nebo nedávno vzniklý problém; kdo jej způsobuje a kdo je jeho obětí; kde, jak a v jakém čase se děje atd. Zkušenosti ukazují, že je vhodné se zaměřovat spíše na užší charakteristiky problému, poněvadž při širším zaměření se může setřít kontext, ve kterém se konkrétní problém vyskytuje. Na druhé straně je nezbytné, aby si policejní organizace vyměňovaly 15 16 17 18 Podle BRAGA, A. Problem-oriented policing and crime prevention. 2. vydání. New York: Criminal Justice Press, 2008, s. 15. University College London Jill Dando Institute of Crime Science je multidisciplinárním institutem zaměřeným na výzkum nových metod pro snižování kriminality a zvyšování bezpečnosti (http://www.ucl. ac.uk/jdi). Poznatky prezentované v této práci jsou přebrány z kurzů analýzy kriminality, které autor absolvoval. GOLDSTEIN, H. Problem-oriented policing, s. 66. CLARKE, R. V. & ECK, J. 2005. Crime Analysis for Problem Solvers in 60 Small Steps. Washington, D.C.: U.S. Department of Justice, Office of Community Oriented Policing Services, s. 42-43. 13 zkušenosti z realizací opatření proti lokalizovaným problémům mezi sebou, jelikož problémy řešené různými policejními útvary či organizacemi často vykazují velmi podobné znaky. Problém je nezbytné identifikovat v komunikaci s komunitou, která je zasažena kriminalitou, i přes známou skutečnost, že informovanost členů komunity o kriminalitě a potažmo policejních prioritách je omezená. Pokud však policie s komunitou nekomunikuje, jen stěží může rozpoznat podstatné problémy způsobující potíže jejím členům. Na úrovni policejní organizace se mají problémy identifikovat jednak shora dolů, tj. prací s daty od operativních složek na centrální úrovni managementu organizace a cílením pozornosti podřízených složek na identifikovaná problémová místa a osoby,19 tak zdola nahoru, tj. využitím jedinečných a bohatých znalostí, které mají o místních podmínkách policisté sloužící v terénu. Goldstein navíc spatřuje velký potenciál v situaci, kdy budou policisté „orientováni nejen na identifikaci problému, ale též na to, aby učinili prvé kroky pro zjištění, jestli se vůbec podle nich něco děje.“20 V neposlední řadě je nutné rozhodnout, do kterých problémů má policie investovat svůj omezený personál a zdroje. Často se totiž stává, a to obzvlášť na úrovni městského či celostátního policejního vedení, že policie identifikuje víc problémů, než je schopna smysluplně analyzovat. K posouzení „důležitosti“ problému mohou pomoci tyto ukazatele: – dopad problému na komunitu co do rozsahu a nákladů – přítomnost život ohrožujících podmínek – zájem komunity a úroveň její možné podpory při identifikaci problému a souvisejících doporučeních – potenciální ohrožení základních práv a svobod – úroveň negativního vlivu problému na vztah mezi policií a komunitou – zájem policistů v terénu o problém a úroveň jejich podpory řešení – konkrétnost problému – potenciál progresu při řešení problému.21 Po tom, co se shromáždí dostatečné informace sloužící k tomu, aby byl problém jasně a detailně identifikován, je zapotřebí přistoupit k analytické fázi procesu SARA. 2. Analýza problému Většině policejních organizací nepůsobí identifikace problémů nepřekonatelné potíže; v podstatě jde o to nahlédnout na náplň jejich každodenní činnosti shora popsaným úhlem pohledu. Na druhé straně je analýza identifikovaného problému perma19 20 21 Autor používá přirovnání s prací pojišťovny, která za účelem snižování výdajů identifikuje okolnosti, které přispívají k výskytu pojistných událostí, a též „rizikových“ pojištěnců. Ovšem toto přirovnání je pouze ilustrační. Viz GOLDSTEIN, H. Problem-oriented policing, s. 73. GOLDSTEIN, H. Problem-oriented policing, s. 74. GOLDSTEIN, H. Problem-oriented policing, s. 77-78. 14 nentně nejproblematičtějším krokem většiny policejních projektů, které v posledních dvaceti letech aplikovaly metodu SARA. Pro kvalitní analýzu je v první řade potřebné nalézt správné zdroje informací, které se budou následně analyzovat. Dobrým výchozím zdrojem informací je literatura o již realizovaných projektech. V současnosti je nejucelenějším internetovým zdrojem databáze Centra pro POP www.popcenter.org, která obsahuje tři skupiny návodů pro implementaci POP a rozsáhlou sbírku realizovaných projektů POP a projektů situační prevence zločinu. Návody jsou rozděleny do těchto skupin: 1. Návody pro policii zaměřené na specifické problémy (Problem-Specific Guides for Police) poskytují znalosti pro snižování negativních dopadů specifických trestných činů a jiných problémů. 2. Návody pro reakci (Response Guides) shrnují poznatky z výzkumu a praxe o tom, které policejní intervence a za jakých podmínek mohou fungovat a které ne. 3. Návody k použití nástrojů na řešení problémů (Problem-solving Tool Guides) vysvětlují jak určité analytické metody a techniky umožňují důkladnější porozumění problémů souvisejících s kriminalitou. Pro analýzu konkrétního problému jsou zdrojem informací data v policejních spisech, poznatky policistů sloužících v terénu, obětí kriminality a širší komunity či též jiných komunit s podobnými problémy, dalších organizací, kterých se problém dotýká, a v neposlední řadě osob podezřelých z působení zkoumaného problému.22 Základními účely analýzy problému jsou (1) interpretace kriminálního prostředí, (2) porozumění příčinám způsobujícím problém a (3) identifikace možných řešení. Analýza problému pozůstává (1) z uplatňování systematických procesů, pomocí kterých se identifikují určité vzorce a korelace mezi informacemi z kriminálních statistik, z operativních poznatků policie a dalších relevantních zdrojů ohledně problému na konkrétním místě, (2) dále z produkce poznatků a jejich interpretace pro adresáty ve vhodné a srozumitelné formě, (3) a konečně z pomoci činitelům s plánováním preventivní intervence rozvržením priorit a vhodnou alokací dostupných zdrojů. Z takto vymezených účelů a úkolů analýzy problému vyplývá, že analýza nespočívá jen v monitorování situace a podoby dosavadních reakcí policie na ni, což by mohlo vést k produkci nadbytečných map, grafů a reportů, ale namísto toho spočívá v pochopení základních podmínek a okolností jednoduchých i komplexních problémů a jejich vysvětlení. Netkví tedy jen v popisu. V tom se liší od první fáze sběru dat za účelem identifikace problému. Častým nedostatkem preventivních projektů je nedostatečná analýza, resp. úplné přeskočení fáze hledání odpovědí na otázky typu kdy, kde a hlavně proč se daný problém vyskytuje, přičemž se po sběru dat a informací hned přistupuje k intervenci. Taková intervence je ovšem často problematická a náročná na následné vyhodnocení. Jako dobrá analogie může posloužit medicínská oblast: představuje-li identifikace problému vyšetření 22 GOLDSTEIN, H. Problem-oriented policing, s. 84-88. 15 pacienta, pak analýza problému tkví ve stanovení správné diagnózy a intervence je pak analogií vhodné léčby. Klíčovým procesem při analýze konkrétního problému je tvorba a testování hypotéz, tedy formulace výroků poskytujících vysvětlení důvodů způsobujících problém a zjišťovaní jejich pravdivosti.23 Hypotézy vysvětlují shora uvedené otázky: kdy, kde a hlavně proč se daný problém vyskytuje a kdo jej způsobuje. Někdy zodpovězení těchto otázek nemusí činit větší potíže. Informacemi např. o problémových osobách v určité lokalitě nebo o čase, kdy se problém vyskytuje, běžně disponují policisté v terénu. Je ovšem nevyhnutelné tyto informace spojit a interpretovat spolu s poznatky jiných subjektů majících podíl na řešení problému a dospět tak k jasnějšímu porozumění okolností, za kterých se problém vyskytuje, což následně umožní lépe identifikovat, jaké postupy pro potlačení nebo alespoň omezení problému budou fungovat. Goldstein 24 navrhuje položit si čtyři otázky, které mají určit, jestli byl problém analyzován do dostatečné hloubky: 1. Bylo dostatečně přezkoumáno, jaké jsou zájmy komunity a veřejné správy ohledně analyzovaného problému? 2. Došlo k tomu, že institucionální zájmy (policie) postupně nahradily zájmy komunity a správy ohledně problému? 3. Existuje faktický podklad pro tvrzený zájem na daném problému? Jsou často identifikované problémy skutečnými problémy? 4. Když důkazy podporují zapojení policie do řešení problému, jaká priorita by se měla připsat každému zájmu při plánované policejní intervenci? Práce policejních (nebo obecně bezpečnostních) analytiků má v tomto bodu spočívat jednak v interpretaci kriminálního prostředí a jednak v pozitivním ovlivňování orgánů, které rozhodují o opatřeních dopadajících na dění v tomto prostředí. Tím pak analytické poznatky umožňují lépe stanovit strategické priority a ve spolupráci s analytikem a ostatními zainteresovanými subjekty připravit vhodnou a účinnou intervenci. Jak pregnantně vyjádřil Fletcher, analýza problému má usilovat o doručení „správných informací správným lidem ve správném čase.“25 Environmentální kriminologové a analytici kriminality již po několik desetiletí vyvíjejí rozličné techniky sběru a vyhodnocování dat o distribuci příležitostí pro spáchání trestných činů a vztazích mezi pachateli a cíli v prostoru a čase, které usnadňují analytickou fázi a posilují hodnověrnost jejích výsledků.26 Integrací tzv. trojúhelníku 23 24 25 26 Viz CHAINEY, S. Improving the Explanatory Content of Analysis Products using Hypothesis Testing. Policing. 2012, 6 (2), s. 108-121. GOLDSTEIN, H. Problem-oriented policing, s. 99-101. FLETCHER, R. An intelligent use of Intelligence; Developing Locally Responsive Information Systems in the Post-Macpherson Era. In MARLOW, A. & LOVEDAY, B. (Eds.) After Macpherson; Policing after the Stephen Lawrence Inquiry. Lyme Regis: Russell House Publications, 2000, s. 114. BRAGA, A. Problem-oriented policing and crime prevention. 2. vydání. New York: Criminal Justice Press, 2008, s. 21. 16 analýzy problému se tyto techniky zaměřují na analýzu dat ohledně (1) pachatelů, (2) obětí nebo předmětů útoků (tzv. cílů) a (3) míst páchání kriminality. O technikách bude pojednáno níže v pasáži o trojúhelníku analýzy problému. Pro shrnutí, fáze analýzy problému má pozůstávat z těchto základních činností: – „identifikovat události a podmínky předcházející a doprovázející problém a porozumět jim, – identifikovat relevantní data, která se mají sebrat, – zkoumat, co je o typu identifikovaného problému již známo, – zjistit, jak je v současnosti problém řešen, a jaké jsou přínosy a nedostatky dosavadního přístupu, – zúžit rozsah problému tak specificky, jak to je možné, – identifikovat různé zdroje, které mohou napomoci při nalézání hlubšího porozumění problému, – vytvořit rozumnou hypotézu o tom, proč se problém vyskytuje.“27 3. Reakce Otázka výběru nejvhodnější a nejefektivnější reakce na identifikovaný a analyzovaný problém je pro POP klíčová. Goldstein tento proces nazývá „hledáním alternativ“ neboli „vyvíjením reakce šité na míru.“ Aby byla policejní organizace v této činnosti úspěšná, musí v první řadě dojít k několika zásadním změnám v uvažování o policejních činnostech. Hledání alternativních řešení se musí pokládat za plně legitimní, vhodnou a podporovanou činnost v rámci policejní práce, na rozdíl od jeho vyčlenění na periferii jako nějakého experimentu. Tato činnost se má vztahovat nejen na boj se zločinem, ale také na další policejní aktivity. Zároveň musí implementaci alternativního řešení předcházet pečlivá analýza problému a policejní intervence musí být naplánovaná jako specifická reakce na specifický problém, na rozdíl od uplatňování příliš obecných postupů na rozličné problémy anebo ještě hůř aplikace jednoho postupu na rozmanité problémy.28 Následně Goldstein 29 uvádí a popisuje řadu možných alternativních přístupů, které může policie zvažovat při plánování nejvhodnější intervence: 1. Koncentrovat pozornost na ty jedince, kteří se v neproporčně vysoké míře podílejí na existenci problému. 2. Propojit svou činnost s ostatními veřejnými i soukromými službami. 3. Ve vhodných situacích nasměrovat jedince na jiné organizace, které jsou lépe vybaveny pro řešení konkrétního problému než policejní služba. 4. Koordinovat policejní činnost s činností ostatních organizací a složek veřejné správy. 27 28 29 BRAGA, A. Problem-oriented policing and crime prevention. 2. vydání. New York: Criminal Justice Press, 2008, s. 22. GOLDSTEIN, H. Problem-oriented policing, s. 103-104. GOLDSTEIN, H. Problem-oriented policing, s. 104-141. 17 5. Poskytovat konstruktivní kritiku místních služeb a navrhovat jejich zlepšení nebo zavedení nových služeb. 6. Využívat mediační a dohodovací (negotiation) schopnosti. 7. Poskytovat informace veřejnosti. 8. Mobilizovat komunitu. 9. Využívat existující formy sociální kontroly. 10. Upravovat fyzické prostředí tak, aby došlo k snížení příležitostí pro vznik problémů. 11. Využít zákonnou nebo správní regulaci okolností, které podmiňují vznik nebo přispívají k trvání problémů. 12. Uplatňovat limitované pravomoci při fyzickém vynucení žádoucího jednání nebo zamezení další škodlivé činnosti. 13. Uplatňovat princip ultima ratio a princip oportunity trestního stíhání, používat prostředky trestní justice subsidiárně k jiným způsobům řešení problémů. 14. Přímé a efektivní vyšetřování a stíhání trestných činů. 15. Cílené prosazování zákonů (law enforcement) s předem artikulovanými kritérii. 16. Prosazovaní veškerého obsahu trestního zákona. Policie musí být způsobilá vyšetřovat všechny zákonodárcem definované trestné činy. 17. Nutnost definovat jednání zakládající trestný čin nebo přestupek s větší specifičností. 18. Účinně zasáhnout i v situaci, kdy není zapotřebí zadržet jedince. 19. Ve vymezených situacích zadržet jedince bez potřeby následného stíhání (policejní zadržení). 20. Využívat specifické podmínky podmíněného propuštění s dohledem, podmíněného odložení výkonu trestu nebo probačního dohledu. 21. Využívat prostředky soukromého práva pro omezování výtržností, asociálního chování a podmínek podporujících zločinnost. Samozřejmě jde jenom o příkladmý výčet možných přístupů a strategií. Jak bylo již uvedeno, reakce musí být „šitá na míru“ vytipovanému problému, a zároveň je nutno zvažovat potenciální přínos těch kterých alternativ pro potlačení stávajícího problému a prevenci jeho opětovného výskytu, nárůstu nebo výskytu jiných podobných problémů v budoucnu. Je rovněž třeba tyto alternativní přístupy vhodně kombinovat. Při volbě vhodné strategie se musí dále zvážit dopad na jednotlivce i komunitu, jakož i na reputaci policie, finanční nákladnost a dostupnost policejních zdrojů, náročnost implementace a celkově zákonnost a civilnost policejní reakce na problém. Do fáze reakce procesu SARA byly taktéž inkorporovány poznatky tzv. situační prevence kriminality, kterou teoreticky vybudoval zejména kriminolog Ronald Clarke.30 Situační prevence se zaměřuje na modifikaci fyzického prostředí za účelem snížení 30 CLARKE, R. Situational Crime Prevention: Theory and Practice. British Journal of Criminology, 1980, 20 (2), s. 136-147. 18 výskytu příležitostí ke zločinu, které prostředí vytváří nebo usnadňuje. Pro situační prevenci je důležitá dostatečná specifičnost problému, která umožňuje vytvářet pro potenciální pachatele nevhodné podmínky v situacích, kdy by mohlo k trestnému činu dojít. V současnosti situační přístup formuluje pět základních technik pro prevenci kriminality na konkrétních místech a v konkrétních časech, z nichž každá je dál konkretizována pěti dílčími technikami:31 1. Zvýšení úsilí potřebného k provedení činu – posílením odolnosti předmětu útoku, kontrolováním přístupu a monitorováním východů z ohrožených prostor, rozmístěním možných pachatelů a obětí a kontrolou nebo úpravou zbraní a jiných možných prostředků k páchání trestné činnosti. 2. Zvýšení rizika dopadení – zabezpečením přítomnosti ochránce nebo ochranných prostředků, posílením přirozeného (např. noční osvětlení) a formálního (např. bezpečnostní kamery) dozoru míst, omezováním anonymity u možných pachatelů a využíváním správců a jiných osob odpovědných za místa. 3. Snížení výnosů z trestné činnosti – skrýváním nebo odstraněním možných předmětů útoku, identifikací majetku, narušením nelegálních trhů, odepřením přínosů ze spáchané trestné činnosti. 4. Omezení podnětů k páchání trestné činnosti – snižováním míry frustrace a napětí, předcházením sporů, omezováním pokušení a vzrušení plynoucího z páchání trestné činnosti, neutralizací vlivu vrstevníků a odrazováním od nápodoby. 5. Znemožnění výmluv – stanovením a zviditelněním jasných pravidel, probouzením svědomí, ulehčováním dodržování pravidel, kontrolami užívání alkoholu a drog. Při užívání těchto technik jsou též nápomocné strategie prevence kriminality prostřednictvím designu prostředí (CPTED) vytvořené kriminologem C. Ray Jefferyem 32 na základě myšlenek architekta Oscara Newmana o hájitelném prostoru 33 a kupříkladu i design produktů s preventivními prvky.34 4. Vyhodnocení Řada iniciativ a projektů prevence kriminality často končí ve fázi realizace, přičemž z důvodu personálních nebo finančních limitací schází vyhodnocení jeho dopadů na situaci po ukončení samotné realizace. Když však vyhodnocení absentuje, není zcela 31 32 33 34 CLARKE, R. V. & ECK, J. 2005. Crime Analysis for Problem Solvers in 60 Small Steps. Washington, D.C.: U.S. Department of Justice, Office of Community Oriented Policing Services, s. 88-99. JEFFERY, C. Crime Prevention Through Environmental Design. Beverly Hills: Sage, 1971. 290 s. Viz též CROWE, T. Crime Prevention Through Environmental Design: Applications of Architectural Design and Space Management Concepts. 2. vydání. Oxford: Butterworth-Heinemann, 2000. 360 s. NEWMAN, O. Defensible Space, People and Design in the Violent City. London: Architectural Press, 1973. 264 s. EKBLOM, P. (ed.). Design Against Crime: Crime Proofing Everyday Products. Crime Prevention Studies, Volume 27. Boulder, CO: Lynne Rienner, 2012. 293 s. Viz též stránku Výzkumného centra pro design proti kriminalitě (Designing Out Crime Research Centre) v Sydney: www. designingoutcrime.com. 19 možné dospět k závěrům o úspěšnosti projektu, byť by se pozorovalo, že se kriminalita snížila. Důkladné vyhodnocení je čtvrtým pilířem procesu SARA, který slouží dvěma účelům. V první řadě prezentace výsledků projektu napomáhá k udržování odpovědnosti policie před veřejností, která má zájem na vlastním povědomí o tom, jak policie využívá svěřené prostředky a pravomoci. Vyhodnocení zároveň umožňuje policii poučit se o tom, které metody efektivně potlačují problém a jak může zlepšit své postupy do budoucna.35 Hloubka a rigoróznost vyhodnocení bude opět záležet na závažnosti a rozsahu problému, který musí být určen dostatečně specificky. Při jednoduchém problému postačí nenáročné vyhodnocení, nikdy však nesmí být upuštěno od cíle zkoumat dopady policejní preventivní intervence. Řečeno lapidárně, nesprávná intervence je horší než žádná intervence. Když Goldstein načrtl strategii POP, jedním z pilířů bylo taktéž sdílení výsledků preventivních projektů policejních služeb s veřejností a mezi sebou samými. Clarke k tomu uvádí, že pokud se policejní služby po celém světě nenaučí poučit se z chyb druhých a získat inspiraci z toho, co se jinde povedlo, budou pořád vynalézat kolo.36 Právě z tohoto důvodu bylo založeno Centrum pro POP s internetovou stránkou www. popcenter.org, které za dobu své existence nashromáždilo množství zdrojů užitečných pro teorii i praxi POP, včetně návodů pro jednotlivé specifické druhy trestné činnosti a příspěvků do soutěže o Cenu Hermana Goldsteina (viz dále). Závěrem je nutné uvést, že čtyři kroky procesu SARA nejsou lineární sekvencí ale rekurzívním procesem. Při analýze je možné dospět k potřebě přehodnotit správnost a důslednost identifikace problému. Během reakce se získávají nové informace, které napomáhají dotvořit poznatky získané analýzou. Po vyhodnocení reakce jako neúspěšné nebo nedostatečné se proces SARA vrací do fáze identifikace nebo analýzy. Nové poznatky tak napomohou k navržení a implementaci vhodnější reakce. Cykličnost a vzájemnost jednotlivých kroků procesu SARA zobrazuje tento obrázek: 35 36 BRAGA, A. Problem-oriented policing and crime prevention. 2. vydání. New York: Criminal Justice Press, 2008, s. 29. CLARKE, R. V. Defining Police Strategies: Problem Solving, Problem-Oriented Policing and CommunityOriented Policing. In O’CONNOR SHELLEY, T. & GRANT, A. C. (eds.). Problem-Oriented Policing: Crime-Specific Problems, Critical Issues, and Making POP Work. Washington, DC: Police Executive Research Forum, 1998. Citován v BRAGA, A. Problem-oriented policing and crime prevention. 2. vydání. New York: Criminal Justice Press, 2008, s. 30. 20 Proces SARA 37 Model trojúhelníku analýzy problému Druhým modelem využívaným v POP je tzv. trojúhelník analýzy problému, který koresponduje s tzv. trojúhelníkem zločinu popsaným teorií rutinních aktivit autora Marcuse Felsona.38 Dle této teorie se má na zločin na mikroúrovni, tedy na úrovni jednotlivých kriminologicky relevantních skutků, nahlížet jako na interakci pachatele a jeho cíle na konkrétním místě. Základní trojúhelník analýzy problému 39 John Eck 40 koncept rozšířil o tři prvky, které naopak brání spáchání skutku. K pachateli náleží tzv. dohlížitel, který ho dobře zná a dokáže ho usměrnit, např. rodič, 37 38 39 40 Převzato z CLARKE, R. V. & ECK, J. 2005. Crime Analysis for Problem Solvers in 60 Small Steps. Washington, D.C.: U.S. Department of Justice, Office of Community Oriented Policing Services, s. 26. Původní teorie rutinních aktivit byla prezentována v COHEN, L. & FELSON, M. Social Change and Crime Rate Trends: A Routine Activity Approach. American Sociological Review, 44 (4), 1979, s. 588-608. Felson následně teorii propracoval do dnešní podoby, z které čerpá POP. Viz kupř. FELSON, M. & BOBA, R. Crime and Everyday Life. 4. vydání. London: Sage, 2010. 264 s. Převzato z definice hesla „The Problem Analysis Triangle“ na webstránce Centra pro POP <http://www. popcenter.org/about/?p=triangle> ECK, J. Police Problems: The Complexity of Problem Theory, Research and Evaluation. In KNUTSSON, J. (Ed.) Problem-Oriented Policing: From Innovation to Mainstream, Crime Prevention Studies, Volume. 15. Monsey, N.Y.: Criminal Justice Press, 2003. s. 79-113. 21 manžel, přítel nebo učitel. Cíl nebo oběť před viktimizací může ochránit tzv. ochránce, který je osobě nablízku nebo chrání své věci, např. rodinní příslušníci, sousedé či kolegové. Strážcem místa je tzv. manažer, který má svěřenou určitou odpovědnost za dění na místě, např. strážce parkoviště, řidič tramvaje, učitel ve škole atd. Podle Eckova trojúhelníku analýzy problému pak problém můžeme definovat jako interakci (1) motivovaného pachatele (motivated offender) a (2) vhodné oběti nebo cíle (suitable target), a to za absence určitého prostředníka (intermediary), ať už je to ochránce schopný bránit cíl (capable guardian), nebo blízký dohlížitel pachatele (intimate handler), to vše (3) na určitém místě a v určitém čase, kdy není místo chráněné správcem (place manager). Rozšířený trojúhelník analýzy problému 41 Trojúhelník má vícero využití. V první řadě umožňuje posouzení problému z několika perspektiv, čímž se oslabuje zaužívaná tendence zaměřovat se pouze na pachatele. Dále umožňuje identifikovat styčné body mezi pachatelem a jeho cílem, resp. porozumět, za jakých okolností dochází k jejich střetu, a na tyto body pak zaměřit pozornost při intervenci. Analýza problému pomocí uvedeného trojúhelníku vede k vyšší systematičnosti při sběru a práci s daty, tvorbě a testování hypotéz o možných příčinách problému a následně umožňuje vhodně strukturovat výsledky analýzy (např. strategická hodnocení, profily problému atd.). Prevence kriminality na problémových místech Poznatky policistů z terénu i výsledky empirických zkoumání kriminologů konstantně poukazují na to, že kriminalita se typicky shlukuje do problémových míst,42 typicky do částí ulic nebo do konkrétních budov či pozemků, které můžeme označit jako tzv. horká místa (hot spots). Na základě těchto poznatků byla vytvořena inovativní policejní strategie orientovaná na problémová místa (hot spots policing). 41 42 Převzato z CLARKE, R. V. & ECK, J. 2005. Crime Analysis for Problem Solvers in 60 Small Steps. Washington, D.C.: U.S. Department of Justice, Office of Community Oriented Policing Services, s. 28. Srovnej BRAGA, A. Problem-oriented policing and crime prevention. 2. vydání. New York: Criminal Justice Press, 2008, s. 41 a násl.; BRAGA, A., WEISBURD, D. Policing Problem Places: Crime Hot Spots and Effective Prevention. Oxford: Oxford University Press, 2010. s. 23. 22 Kriminologové Braga a Weisburd na základě vyhodnocení projektů nabídli důkazy o tom, že zaměření policejních zdrojů na problémová místa je efektivní metodou prevence kriminality, která nejenom nevede k odklonu kriminality do okolních míst, ale dokonce má pozitivní preventivní efekt i na prostředí v okolí místa, kde intervence proběhla.43 Při zaměření na horká místa uplatňuje policie různé strategie, které autoři44 seřadili do kontinuální posloupnosti od tradičních po inovativní. Nejtradičnější strategie označují jako vedené nahodilými případy (incident-driven), kam spadají preventivní (nahodilé) hlídkování, rychlá reakce a zadržování podezřelých s následovným vyšetřováním. Tyto strategie se z povahy věci koncentrují na problémových místech, kde je největší počet incidentů, avšak není to jejich primární strategický účel, čímž jsou limitovány ve své preventivní kapacitě. Inovativnější přístup je patrný u represivních strategií POP (enforcement POP), jakými jsou např. cílené hlídkování, policejní zátahy, pátrací a bezpečnostní akce či bezpečnostní prohlídky osob a míst. Již tyto strategie mohou mít pozitivní dopady na potírání kriminality v problémových místech, avšak často za cenu negativních dopadů na již tak komplikované vztahy mezi policií a členy komunity žijícími v problémových místech, kam náleží jak podezřelí, tak i oběti zvýšené kriminality. Nejvíce se k ideálu Hermana Goldsteina přibližují inovativní situační strategie POP (situational POP) spočívající v pochopení kauzálních mechanizmů problému existujícího na místě, v implementaci alternativních reakcí a ve spolupráci s partnery, zejména formálními i neformálními správci problémových míst, a s širší komunitou. Tyto strategie se ukazují nejen jako efektivní pro prevenci kriminality, ale zároveň jsou způsobilé posílit legitimitu a důvěru v policii před komunitami, ve kterých dochází k jejich implementaci. Dobrými příklady situačních projektů jsou například projekt zaměřený na závažnou kriminalitu v sociálních domech v Jersey City,45 bezpečnostní projekt v prostředí barů a klubů v letovisku Surfer’s Paradise,46 projekt v autobusové stanici v New York City,47 nebo projekt prevence krádeží z aut v městě Charlotte.48 43 44 45 46 47 48 BRAGA, A., WEISBURD, D. Policing Problem Places: Crime Hot Spots and Effective Prevention. Oxford: Oxford University Press, 2010. s. 99-149. Viz graf v BRAGA, A., WEISBURD, D. Policing Problem Places: Crime Hot Spots and Effective Prevention. Oxford: Oxford University Press, 2010. s. 159. MAZEROLLE, L., READY, J., TERRILL, B., GAJEWSKI, F. Problem-Oriented Policing in Public Housing: Final Report of the Jersey City Project. Washington, DC: U.S. Department of Justice, 1998, 83 s. HOMEL, R. a kol. Preventing alcohol-related crime through community action: The Surfers Paradise Safety Action Project. In HOMEL, R. (ed.). Policing for prevention: Reducing crime, public intoxication, and injury. Crime Prevention Studies, Volume 7. New York: Criminal Justice Press, 1997. s. 35-90. FELSON, M. a kol. Redesigning Hell: Preventing Crime and Disorder at the Port Authority Bus Terminal. In CLARKE, R. V. (ed.). Preventing Mass Transit Crime. Crime Prevention Studies, Volume 6. Monsey, NY: Criminal Justice Press, 1996. s. 5-92. CLARKE, R., GOLDSTEIN, H. Thefts from Cars in Center City Parking Facilities: A Case Study in Implementing Problem-Oriented Policing. In KNUTSSON, J. (ed.). Problem-Oriented Policing: From Innovation to Mainstream. Crime Prevention Studies, Volume 15. Monsey, NY: Criminal Justice Press, 2003. s. 257-298. 23 Braga a Weisburd na základě svého výzkumu navrhují, aby se radikálně změnila paradigmata policejní činnosti z orientace na pachatele směrem k orientaci na předcházení a kontrolu kriminality v problémových místech.49 POP v praxi V předchozích pasážích byla představena základní teoretická východiska POP, jak se postupně formulovala v posledních třiceti letech. V tomto období taktéž dochází k implementaci východisek POP v praktických činnostech policejních služeb, zejména ve Spojeném království 50 a částečně též ve Spojených státech a jiných zemích. Ve Velké Británii se pro popsaný přístup k problémům používá taktéž označení „Partnerství orientovaná na problémy“ (Problem-Oriented Partnerships), které více zdůrazňuje význam spolupráce mezi policií a místními partnery – veřejnými institucemi, třetím sektorem atd. – při zaměření svých aktivit na problémy v komunitách, na které sama policie nedostačuje.51 Jednou z nejambicióznějších britských iniciativ založených ve své podstatě na východiscích POP byl tzv. Program redukce kriminality (Crime Reduction Programme), který byl zahájen ve Velké Británii v roce 1999 s výhledem desetiletého výzkumu a implementace preventivních projektů s rozpočtem 400 milionů liber. Program však byl předběžně ukončen po třech letech z důvodu změn politických preferencí.52 Preciznější zaměření na POP měla iniciativa cílených policejních činností (Targeted Police Initiative), která financovala 38 projektů britských policejních služeb ve výši 30 milionů liber. Studiem devíti z těchto projektů se zjistilo, že největší potíže způsobuje replikace úspěšného projektu v jiných podmínkách a též schopnost souběžně analyzovat informace a vyhodnocovat dopady projektu během jeho implementace v praxi.53 Výrazným posunem k proaktivnímu a strategickému přístupu policejních služeb ve Velké Británii při identifikaci, analýze a reakci na vyskytující se a vznikající problémy bylo zavedení tzv. Národního informačního modelu (National Intelligence Model) – business modelu, který inkorporoval východiska problem-oriented policing, community policing a intelligence-led policing do systému organizace toku poznatků a informací v rámci britských 49 50 51 52 53 BRAGA, A., WEISBURD, D. Policing Problem Places: Crime Hot Spots and Effective Prevention. Oxford: Oxford University Press, 2010. s. 245-246. Zkušenostem z třiceti let fungování POP ve Velké Británii se podrobně věnuje publikace BULLOCK, K., EROL, R., TILLEY, N. Problem-oriented Policing and Partnerships. Implementing an evidence-based approach to crime reduction. 2. vydání. Cullompton, UK: Routledge, 2012, 222 s. BULLOCK, K., EROL, R., TILLEY, N. Problem-oriented Policing and Partnerships. Implementing an evidence-based approach to crime reduction. 2. vydání. Cullompton, UK: Routledge, 2012, s. 7-8. Viz MAGUIRE, M. The Crime Reduction Programme in England and Wales: Reflections on the vision and the reality. Criminal Justice, 2004, 4(3), 213-237. Tyto projekty jsou detailně popsány v kapitole BULLOCK, K., TILLEY, N. Introduction. Problemoriented policing: the concept, implementation and impact in the UK and USA. In BULLOCK, K., TILLEY N. (eds.). Crime reduction and Problem-oriented Policing. Cullompton: Willan, 2003, s. 8 a nasl. 24 policejních útvarů za účelem vzájemné koordinace policejních činností a efektivnějšího vynakládání zdrojů.54 Mezi dnes už klasické POP projekty, které jsou příklady v metodice výzkumu, způsobu implementace a vyhodnocení a celkové úspešnosti, patří například projekt prevence krádeží vloupáním v Kirkholtu,55 projekt snížení krádeží na stavbách 56 nebo tzv. operace Ceasefire – projekt snížení násilí se střelnými zbraněmi v Bostonu.57 Rozšíření POP v tradičním policejním prostředí však naráží na řadu problémů. Hodnocení projektů poukazuje na nedostatky plynoucí ze zaužívaných zvyků policejních institucí – upřednostňování pohotové reakce na každý incident, odpor vůči reformním snahám a jejich odklon na periferii policejní činnosti, potřeba okamžitých výsledků za cenu obětování pečlivého přístupu k analýze problému, důkladné přípravy vhodné reakce a spolehlivého vyhodnocení výsledků projektu.58 Překážkou jsou též určitá zásadní nepochopení konceptu a praxe POP, například že POP je určen výhradně k řešení lokálních problémů. Problémy činí i jeho zaměňování s konceptem community policing a intelligence-led policing a také nepochopení rozdílu mezi „orientací na problémy“ (problem-orientation) a řešením problémů (problem-solving).59 Jak uvádí Clarke,60 v policejní praxi často dochází k redukci komplexního přístupu orientovaného na problémy (POP) na velmi limitované snahy o „vyřešení“ problému malého rozsahu, například činnosti jednoho pachatele nebo násilí v konkrétním podniku, anebo se na druhé straně problém definuje příliš široce a obecně na to, aby se mohla vykonat důkladná analýza a vytvořit efektivní intervence. Po prvních dvaceti letech fungování strategie POP v praxi policejní konzultant Michael Scott 61 publikoval hodnotící zprávu, podle které se POP integroval mezi známé a roz54 55 56 JOHN, T., MAGUIRE, M. Rolling out the National Intelligence Model: key challenges. In BULLOCK, K., TILLEY N. (eds.). Crime reduction and Problem-oriented Policing. Cullompton: Willan, 2003, s. 38-68. FORRESTER, D. a kol. The Kirkholt Burglary Prevention Project, Rochdale. Crime Prevention Unit: Paper 13. London: Home Office, 1988, 51 s. CLARKE, R., GOLDSTEIN, H. Reducing Theft at Construction Sites: Lessons from a Problem-Oriented Project. In TILLEY, N. Analysis for Crime Prevention. Crime Prevention Series. Volume 13. Monsey, NY: Criminal Justice Press, 2002, s. 89-130. 57 KENNEDY, D., BRAGA, A. a kol. Reducing Gun Violence. The Boston Gun Project’s Operation Ceasefire. Washington, DC: U.S. Department of Justice, 2001, 71 s. 58 BULLOCK, K., TILLEY, N. Introduction. Problem-oriented policing: the concept, implementation and impact in the UK and USA. In BULLOCK, K., TILLEY N. (eds.). Crime reduction and Problem-oriented Policing. Cullompton: Willan, 2003, s. 6-7. BULLOCK, K., TILLEY, N. Introduction. Problem-oriented policing: the concept, implementation and impact in the UK and USA. In BULLOCK, K., TILLEY N. (eds.). Crime reduction and Problem-oriented Policing. Cullompton: Willan, 2003, s. 8. CLARKE, R. V. Defining Police Strategies: Problem Solving, Problem-Oriented Policing and CommunityOriented Policing. In O’CONNOR SHELLEY, T. & GRANT, A. C. (eds.). Problem-Oriented Policing: Crime-Specific Problems, Critical Issues, and Making POP Work. Washington, DC: Police Executive Research Forum, 1998. Citován v BRAGA, A. Problem-oriented policing and crime prevention. 2. vydání. New York: Criminal Justice Press, 2008, s. 35. SCOTT, M. Problem Oriented Policing: Reflections on the First 20 Years. Washington D.C.: U.S. Department of Justice, Office of Community Oriented Policing Services, 2000. 187 s. 59 60 61 25 šířené policejní strategie a demonstroval svou efektivitu při kontrole a prevenci kriminality na úrovni konkrétních úspěšných projektů, čímž prokázal potenciál pro větší využívání v policejních činnostech do budoucna. POP si získal přízeň řady seniorních důstojníků policejních služeb i běžných policistů, jakož i kriminologů a vědců v oblasti policejních věd zejména ve Spojených státech a ve Spojeném království. A stejně tak i v dalších zemích. Na institucionální rovině uplatňuje problémovou orientaci ve výzkumu, výuce a konzultantství policejních činností a policejního managementu Jill Dando Institute of Crime Science při University College v Londýně. Strategii se dále věnuje zejména Centrum pro POP, které sdružuje akademiky z několika amerických univerzit, pořádá soutěž o Cenu Hermana Goldsteina a na svých internetových stránkách www.popcenter.org zpravuje rozsáhlou databázi zdrojů pro studium a uplatňování POP. Internetová knihovna obsahuje obecnou literaturu o POP, manuály pro implementaci POP, analýzu kriminality a analýzu operativních informací a tři druhy příruček: – Příručky pro specifické problémy (Problem-Specific Guides).62 V současnosti tato databáze obsahuje 72 příruček pro řešení specifických problémů v kategoriích problémů s alkoholem a drogami, se zvířaty, s vloupáními a krádežemi, s loupežemi, s podnikáním, s výtržnostmi a obtěžováním na veřejnosti, se seniory, s podvody, s gangy, se zneužitím policie, s problémy na školách a univerzitách, se sexuálními problémy, s problémy v dopravě a souvisejícími s dopravními prostředky, s násilím a s problémy s mladistvými a proti mládeži. – Příručky pro reakci (Response Guides).63 10 příruček shrnujících teoretické a praktické poznatky o tom, které postupy v určitých situacích fungují a které ne, kupř. policejní zátahy a razie, uzavírání ulic, bezpečnostní monitorování veřejných míst, vylepšení osvětlení veřejných míst, řešení trestných činů a přestupků ve veřejných parcích, preventivní kampaně, přiřazování policejních důstojníků ke školám, zajišťování peněz a věcí, nebo zastírací operace policie. – Příručky pro používání nástrojů na řešení problémů (Problem-Solving Tool Guides).64 10 příruček analytických metod a technik, např. rozhovory s pachateli, analýza opakované viktimizace, partnerství s podniky, pochopení rizikových zařízení, využívaní strategie prevence kriminality prostřednictvím designu prostředí (CPTED), analýza přemístění kriminality (crime displacement), rozšíření pozitivních dopadů opatření (diffusion of benefits) atp. V současné době je náročné odhadnout, jaký podíl činností policejních služeb ve světě je inspirován nebo přímo implementuje principy POP. Někdy dochází k situacím, kdy policejní sbor deklaruje intervenci podle principů POP, tyto však uplatní jenom povrchně (zejména fázi analýzy a vyhodnocení). POP se též v praxi zaměňuje s jinými koncepty, např. community policing, hot spots policing, intelligence-led policing atp. 62 63 64 Viz http://www.popcenter.org/problems. Viz http://www.popcenter.org/responses. Viz http://www.popcenter.org/tools. 26 Přesto strategie POP přitahuje stále víc expertů v oblasti policejních věd a uplatňuje ji rostoucí počet policejních služeb ve světě, i když se zatím nedá říct, že by se orientace na problémy stala dominantní strategií, byť i jen ve vyspělých zemích. Adopce principů POP je postupný a zdlouhavý proces, který vyžaduje podporu ze strany řídících funkcionářů policejních služeb směrem k policistům se zájmem zaměřovat se na problémy a jejich řešení. Podstatné je v něm zaměření na problémy většího rozsahu, nejen na lokální nebo nahodilé problémy, kladení většího důrazu na precizní analýzu problému a vyhodnocení policejních iniciativ, posilování spolupráce mezi policejními službami a akademiky v oblasti trestní justice a policejních činností, využívání nástrojů situační prevence kriminality a zdrojů POP (zejména z internetové stránky Centra pro POP) a zdokonalování vzdělávání a tréninku policistů při uplatňování strategie POP v praxi. Pro uplatnění POP jako základního modelu fungování policie je však nevyhnutelné, aby tento požadavek vzcházel z řad informované veřejnosti, která musí od policejní služby vyžadovat odpovědný a efektivní výkon svěřených pravomocí.65 65 TILLEY, N., SCOTT, M. S. The Past, Present and Future of POP. Policing. 2012, 6 (2), s. 122-132. 27 POP V PRAXI Igor N. Barilik a kolektiv autorů V druhé, obsáhlejší části tohoto sborníku kolektiv autorů z řad studentů Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze představí několik vybraných praktických projektů používajících POP a jeho metodu SARA. Tyto projekty byly vybrány z řad finalistů prestižní celosvětové soutěže o Cenu Hermana Goldsteina (Herman Goldstein Award) v posledních několika ročnících. Na počest zakladatele POP každoročně uděluje Cenu Hermana Goldsteina výbor složený z předních teoretiků policejních věd a praktiků z policejních organizací. Způsobilými k podání přihlášky jsou pracovníci veřejných policejních organizací z celého světa, kteří předloží projekt POP o rozsahu do 4 000 slov, popsaný v souladu se čtyřmi kroky procesu SARA. Projekty se hodnotí podle toho, nakolik se projektu podařilo implementovat principy POP, tedy prokázat výběr reálného a uchopitelného problému, provést dostatečně hlubokou a kreativní kvalitativní a kvantitativní analýzu problému, navrhnout a provést vyváženou, efektivní a kreativní reakci a pečlivě vyhodnotit, jestli měl projekt pozitivní dopady na redukci problému a škod s ním spojených. Do sborníku byly zařazeny projekty týkající se rozmanitých druhů kriminálních problémů nebo jiných sociálně-patologických jevů. Samozřejmě tyto příklady ani z daleka nevyčerpávají všechna témata, na která lze principy POP a SARA uplatnit. Projekty zpracované ve sborníku však zcela jistě mohou sloužit jako inspirace pro domácí teoretiky a praktiky policejních činností. Autoři ve svých příspěvcích volně následují strukturu SARA, přičemž teoreticky čerpají zejména z publikace Analýza kriminality v 60 krocích.1 Policejní strategii POP při řešení obecné kriminality v obytných čtvrtích představí Miroslav Zetek ve dvou po sobě implementovaných projektech policie v anglickém hrabství Lancashire „Moppin up Dodge“ a „Operation DEFACE“. Policejní iniciativy ve spolupráci s místní komunitou při potírání pouličních trhů s drogami představí Igor Barilik v projektu policie města High Point a Zuzana Petrů v projektu „Renaming Terror Avenue.“ Zaměření na krádeže vloupáním na sídlištích představí Michaela Dufková v projektu „Aliance sídliště Shiregreen“ a Anežka Pudilová v projektu „Safe As Houses“. Iniciativu pro řešení problému bezdomovectví představí Lucie Trojanová v projektu „Homeless Outreach Team.“ Další prezentace se budou věnovat speciálním druhům nebo způsobům páchání kriminality. Ondřej Vokál v projektu „Safer Travel at Night“ popíše intervenci za účelem redukce počtu sexuálních útoků řidičů neregistrovaných taxíků. Tereza Blšťáková přestaví projekt určený k zamezení konzumace alkoholu nezletilými. Lenka Valešová 1 CLARKE, R. V. & ECK, J. 2005. Crime Analysis for Problem Solvers in 60 Small Steps. Washington, D.C.: U.S. Department of Justice, Office of Community Oriented Policing Services. Česká verze Analýza kriminality v 60 krocích. Praha: Open Society, 2008. Přeložil M. TOŠOVSKÝ. 28 popíše v projektu „Operation Pasture“ možnosti prevence dopravních nehod na venkovských komunikacích. Rudolf Bicek prezentuje projekt dopravního podniku a metropolitní policie v Londýně zaměřený na snížení počtu krádeží bicyklů v britské metropoli. Michaela Dufková představí intervenci za účelem snížení počtu krádeží zaměřených na seniory v nákupních zónách. 29 Název projektu: Moppin up Dodge1 Autor projektu: Policie v hrabství Lancashire (Lancashire Constabulary) Místo a rok: Preston, Velká Británie, 2008 Zpracoval: Miroslav Zetek 1. Úvod V tomto článku chci popsat a kriticky rozebrat způsob, jakým si policie Spojeného království poradila s kriminalitou v jedné z obytných čtvrtí Prestonu, v hrabství Lancashire. Tento projekt byl realizován v letech 2005 – 2007. Poté byl přihlášen do Herman Goldstein Award for Excellence in Problem-oriented policing 2008, kde se umístil mezi nejlepšími sedmi. Problem-oriented policing (dále jako POP 2 ) můžeme rozdělit na čtyři základní fáze. První je fáze sběru informací a hledání souvislostí. V druhé fázi podrobujeme zjištěná fakta pečlivé analýze, s důrazem na zjištění příčin vzniku daných problémů. Třetí fází je hledání odpovídajících opatření, která mají zabránit opakovanému vzniku problému. Poslední, čtvrtou fází je vyhodnocení přijatých kroků. Tyto fáze se skrývají pod zkratkou SARA (anglická slova: Scanning, Analysis, Response, Assesment). Tohoto dělení se bude držet i má práce. 2. Využití modelu „SARA“ 2.1 Sběr informací (Scanning) Lokalita Farrington Park je typickou obytnou zónou, sestávající z jednopatrových domků s malou zahrádkou, které jsou pronajímány jako celek a z menšího množství apartmánů 1+1. Farrington Park byl postaven jako dvě uzavřené, neprůjezdné soustavy obytných domů. S městem je spojuje komunikace New Hall Lane, z druhé strany obklopuje tuto lokalitu les – Brockholes Wood. Vlastníkem většiny ubytovacích kapacit je soukromá společnost Community Gateway Association (CGA), která předmětné nemovitosti převzala od města v roce 2005. Dle výzkumu z roku 2003 se Farrington Park se dostal mezi 10% nejhorších oblastí pro bydlení v celém Spojeném království. Mezi místními se pro lokalitu ujal název „Dodge City“ symbol divokého západu a působiště slavného šerifa Wyatta Earpa. Pro vypracování řešení je nezbytná podrobná analýza dat popisujících stav oblasti. Začalo se s policejními statistikami za poslední dva roky, tedy 2004/5. Nejčastější 1 2 LANCASHIRE CONSTABULARY. ‘MOPPIN’ up Dodge, 2008. Dostupné online: http://www.popcenter.org/library/awards/goldstein/2008/08-27(F).pdf Tento pojem poprvé použil právě Herman Goldstein v roce 1979, když se snažil upozornit na důležitost preventivní činnosti policie při potírání kriminality na lokální úrovni. 30 konflikt ze zákonem tak spočíval v poškození cizí věci, krádeži vloupáním a Anti-social behaviour (dále jako ASB, doslova přeloženo znamená „protispolečenské chování). Považuji za důležité zde pojem ASB vysvětlit. Criminal Justice Act z roku 1998 definuje ASB jako chování které způsobuje obtěžování, strach a utrpení nad rámec jediné domácnosti. S touto poněkud vágní definicí se odborná veřejnost však neztotožnila a můžeme nalézt definici ASB jako chování které zahrnuje jak nežádoucí chování, které nicméně nedosahuje intenzity kriminálního činu, tak i méně závažnou kriminalitu. Andrew Millie dále ASB dělí na tři druhy: A) Osobní ASB, které míří proti fyzickým a právnickým osobám i skupinám. B) ASB poškozující životní prostředí v širokém významu tohoto pojmu, tedy nejen přírodu, ale i veřejná prostranství v městech, např. graffiti, černé skládky, nepovolené emise hluku atd. C) ASB omezující přístup k veřejným prostorům, jako je veřejné požívání alkoholu a jiných drog, podobně jako vyhrožující chování místních gangů.3 Posuzoval se také počet výjezdů policejních hlídek k nahlášené trestné činnosti v oblasti. V letech 2004/5 se tento počet pohyboval od 60 do 120 výjezdů měsíčně, s relativně velkými výkyvy, které však nejsou ve zprávě vysvětleny, ani snad nebyly analyzovány. Ohledně problémových míst a nežádoucího chování byli dotazováni představitelé samosprávy i řadoví obyvatelé oblasti. Policie však chtěla získat informace i od lidí, kteří se komunitních setkání neúčastní a také od lidí, kteří nebydlí přímo v této lokalitě, a proto přišla s velmi originálním nápadem. Místní děti dostaly ve škole za úkol vytvořit model Farrington Parku. Další krok spočíval v tom, že děti dostaly několik vlaječek různých barev, které měly po konzultaci s rodiči umístit na model. Barvy vlajek se týkaly různých problémů, například žlutá pro prodej drog, šedá pro černou skládku atd., zároveň byly určeny i bílé vlajky pro positivní hodnocení veřejného prostranství. Celkem bylo na model umístěno 676 vlajek, z toho 112 bílých – positivních. Nejvíce negativních vlaječek bylo umístěno do lesa, Brockholes Wood a to 226, z toho 93 pro nebezpečí v noci a 64 pro prodej drog. Na druhém místě byla ulice Crummock Road s 159 vlaječkami z toho 73 pro prodej drog. Jde o slepou ulici, která končí uvnitř „podkovy“ tvořené obytnými domy. Bohužel se ve zprávě neuvádí, kolik dětí se do přípravy zapojilo, nebo kolik vlajek bylo dětem rozdáno, aby bylo možno odvodit, jak velký podíl obyvatel se na označování problémových míst modelu podílel. Přesto si myslím, že tento originální způsob zisku informací zaslouží pochvalu. Jednak byly informace získány od širšího počtu obyvatel, než který se účastní komunitních setkání, dalším kladem je anonymita informátorů, která na shromážděních chybí. 69 vlaječek bylo dokonce umístěno přímo na adresy údajných drogových dealerů. 3 Srov. MILLIE, A. Anti-social Behaviour: Concerns of Minority and Marginalised Londoners. Internet Journal of Criminology, 2006. Dostupné online: http://habibrehman.org/resources/Millie-Antisocial-Behaviour-CONCERNS%20OF%20MINORITY%20AND%20MARGINALISED%20 LONDONERS.pdf. 31 Zaznamenána byla také skupina mladistvých, kteří si říkali Farrington Park Original Gangsters (FPOG), velmi často spojovaná s porušováním zákona. Obyvatelé této lokality zdůrazňovali, že většina členů pochází odjinud, nicméně policejní analýza prokázala, že tato skupina byla tvořena takřka výhradně místními mladistvými. Ti se dle policejních statistik podíleli na všech objasněných vloupáních a vykrádáních automobilů v lokalitě za rok 2005. Vážným nedostatkem statistiky je absence jasného absolutního počtu evidovaných a objasněných trestných činů v lokalitě. 2.2 Reakce (Response) 2.2.1 Přijaté cíle Realizace projektu začala 1. ledna 2006. Cíle byly stanoveny za pomoci tzv. SMART modelu. Kde S – Specific – tedy konkrétní cíle: snížení celkové kriminality o 15%, snížení vloupání a ASB o 20%, eliminace gangu mladistvých a prodeje drog v lokalitě, snížení strachu ze zločinu atd. Bohužel není ve zprávě uvedeno, proč byla zvolena právě taková míra dosažení cílů. M – Measurable – měřitelnost. Pro vyhodnocení projektu měla být porovnána data policejní statistiky z let 2004/5 proti roku 2007. A – Achievable – provedení. Cílů mělo být dosaženo za spolupráce s obyvateli lokality, s důrazem na princip Community Policing,4 kdy se zvyšuje účast veřejnosti na řešení lokálních bezpečnostních problémů a posiluje se partnerství mezi občany, samosprávou i státní správou při potírání kriminality. Souvisí to s konceptem Neighbourhood Policing Teams, který aplikuje policie spojeného království. Spočívá v dlouhodobém přidělení určitého teritoria dané jednotce policistů. Účelem je prohloubit spolupráci veřejnosti s policií a co nejvíce omezit „strach z uniforem“. Zároveň se mělo co nejvíce využívat poznatků odborníků na kriminologii. R – Relevant – relevance. Cíle vychází jednak ze závěrů vyplývajících z policejních statistik, tak i ze zájmů veřejnosti. T – Timed – načasování. Doba provedení programu byla nastavena na 2 roky, tedy do 31. prosince 2007. Obecně vycházel přístup policie z kombinace principů POP a NIM (National Intelligence Model 5 ) za použití trojúhelníku analýzy kriminality. 4 5 Blíže k pojmu Community Policing viz NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL J. a kol. Kriminologie. 3. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2008. s. 221. Jedná se o model fungování policie v Anglii a Walesu, který se soustředí na prevenci a podrobnou analýzu a řešení přetrvávajících a rodících se problémů. 32 Trojúhelník analýzy kriminality:6 Trojúhelník analýzy kriminality stojí na předpokladu, že k trestnému činu dojde, pokud se na určitém příhodném místě (PLACE) ve stejný čas sejde vhodný cíl/oběť (TARGET/VICTIM) a pravděpodobný pachatel (OFFENDER). Zvnějšku přiléhá trojúhelník kontrolních prvků. Pro cíl/oběť je to ochránce (Guardian), kterým mohou být blízcí, přátelé a samozřejmě policie. Nad pachatelem by měl bdít dohlížitel (Handler), tedy rodiče, partner, ale i probační úředník. Za místo odpovídá správce (Manager), například majitel restaurace, učitelka ve škole, průvodčí atd.7 2.2.2 Konkrétní opatření A. Situační prevence Na základě dostupných informací byl Brockholes Wood určen jako kritická oblast celé lokality. Proto se policie rozhodla co nejvíce ztížit přístup do tohoto lesa. Dále byla instalována brána u ústí Crummock Road, aby byl pokud možno vyloučen přístup lidí, kteří na této ulici nebydlí. Celá lokalita prošla velkým úklidem, bylo opraveno či nainstalováno nové osvětlení veřejných prostor, důležitým cílem bylo také sehnání peněz na pořízení a provoz bezpečnostního kamerového systému. B. Sociální prevence Cílena především na mladistvé, byly zavedeny programy volnočasových aktivit, programy aktivní pomoci pro mladé. Na druhé straně byl při trestání provinilých položen důraz na restorativní pojetí trestů a působení probačních úředníků. Vybudování společné zahrady na pozemku školy mělo nejen zaplnit volný čas a zvelebit veřejný prostor, ale i podpořit identifikaci mladých se svým životním prostředím. Zavedení 6 7 Zdroj obrázku: http://www.popcenter.org/learning/pam/help/theory.cfm. Srov. ECK, J, CLARKE, R. Analýza kriminality v 60 krocích. Praha: Otevřená společnost o.p.s., 2010, s. 27. 33 programu pro drogově závislé. Pro nově přistěhované byl otevřen systém tutorů/sousedů. Tito mají nově příchozí uvést do života komunity, ukázat jim všechny důležité věci a upozornit je na místa či aktivity, kterým je lepší se vyhnout. Úzká spolupráce s místními médii se ukázala jako velmi důležitá. Jednak šlo o publikování rad, jak předcházet trestné činnosti, jak se zachovat jako oběť, ale zároveň i jako prostředek pro zveřejňování úspěchů v boji s kriminalitou. V přílohách projektu nalezneme články místního tisku o výkonu obecně prospěšných prací, o vypovězení odsouzeného zloděje z lokality, odsouzení drogových dealerů atd. 2.3 Vyhodnocení (Assessment) Provedení všech opatření si vyžádalo určitý čas, a proto se výsledky začaly ukazovat až ke konci roku 2006. 2.3.1 Hodnocení na základě kvantitativních údajů Registrovaná kriminalita za rok 2007 – 110 skutků, zatímco v letech 2004/5 bylo registrováno v průměru 257 skutků za rok. To je pokles o 57%. V letech 2004/5 se uskutečnilo v průměru 977 výjezdů ročně, v roce 2007 to bylo 529, tedy o 46% méně. K poklesu došlo i ve třech sledovaných druzích kriminální činnosti. U vloupání klesl průměr z 24,5 na 11 za rok, u poškození cizí věci to bylo ze 122 na 52 a u ASB z 207,5 v průměru let 2004/5 na 131 v roce 2007. Pro ověření údajů je nutné provést srovnání s kontrolní oblastí. Pro tuto kontrolu byla vybrána lokalita The Trees v Prestonu, která má obdobné parametry jako Farrington Park a byla také zařazena do 10% nejhorších lokalit pro bydlení ve Spojeném království. Při porovnání dat vyplynulo, že mezi údaji za roky 2004/5 a rokem 2007 došlo v kontrolní oblasti k mírnému nárůstu kriminality z 308 skutků na 318. Počet výjezdů naopak mírně poklesl a to z průměru 1307 za rok z let 2004/5 na 1254 za rok 2007. Podobně je nutné také zmapovat vývoj situace v přímo i vzdáleně sousedících lokalitách pro zaznamenání, či případné vyloučení prostorového přesunutí kriminality. V okolní oblasti bylo registrováno 177,5 kriminálních činů za rok na základě dat z let 2004/5 a tento počet klesl na 157 v roce 2007. Podobně mírně klest i počet výjezdů a to z 654 na 644. Nicméně není ve zprávě vůbec uvedeno, jak velká měla tato sousední oblast být, kolik v ní žije obyvatel, ani jaké druhy kriminality v této oblasti převažovaly, či převažují. Výsledky tak mohou být výrazně zkresleny. V další části zprávy jsou jednotlivé údaje použity pro výpočet „Čistého dopadu opatření“.8 Kdy se mají porovnat a sečíst jednotlivé dílčí výsledky (pro Farrington Park, pro kontrolní oblast i pro sousední oblast) pro výpočet celkového dopadu opatření. Vzorec 8 Je potřeba vyjádřit dynamiku kriminality za sledované období v dané oblasti (Farrington Park), kontrolní oblasti (The Trees) a sousední oblasti. Tak je možno vysledovat skutečný účinek opatření. V porovnání s kontrolní oblastí můžeme identifikovat případné obecné změny v dynamice kriminality, v porovnání s okolní oblastí můžeme sledovat případné přesunutí, či rozšíření problému. Jde o možnost jak kvantitativně vyjádřit změny v míře kriminality v jednotlivých oblastech tak, aby bylo možno jednotlivé výsledky porovnat. Viz http://www.popcenter.org/tools/assessing_responses/6. 34 pro dílčí výpočet je počet kriminálních činů po aplikaci opatření (pro Farrington Park tedy 110) mínus počet kriminálních činů před aplikací opatření (257 nebo 207 – vyskytují se obě hodnoty vedle sebe, je velmi pravděpodobné, že se jedná o překlep, bohužel není možno z kontextu dovodit, která hodnota je správná, dále budu počítat s hodnotou 207, protože se ní pracuje při výpočtech) a tento součet se vydělí počtem kriminálních činů před přijetím opatření. Tedy: (110 - 207) / 207 = - 0,469. Ve výpočtech se bohužel vyskytuje několik chyb, kdy první příklad je špatně jak po stránce dosazení, tak i po stránce výsledku a v následujících případech i přesto, že je do vzorce špatně dosazeno, výsledná hodnota vychází správně. To ovšem nemění nic na chybném celkovém součtu. Který uveden jako: - 0,882 za Farrington Park, - 0,115 za sousední oblast a + 0,032 za kontrolní oblast, s výsledkem součtu jako - 1,029. Správný součet má vypadat takto: - 0,469 - 0,115 + 0,032 = - 0,552. Chybami ve výpočtech a v dosazení tak dochází ke zkreslení výsledných hodnot a k znehodnocení kontrolního porovnání výsledků výzkumu. Budeme-li pracovat se správnými výsledky, můžeme dovodit následující. V kontrolní oblasti, kde nebyla přijata žádná obdobná opatření, došlo k mírnému nárůstu kriminality, můžeme proto počítat s tím, že by i ve sledované oblasti Farrington Park došlo bez zásahu k obdobnému vývoji. Naopak v sousední oblasti kolem Farrington Parku byl zaznamenán mírný pokles, který můžeme přičítat positivnímu vlivu opatření přijatých ve Farrington Parku, který překročil hranice dané lokality. Co je však velmi důležité, můžeme vyloučit prostorové přesunutí problému do nejbližšího okolí. Bohužel není ve zprávě uvedena vzdálenost sledované lokality od lokality kontrolní, proto nemůžeme posoudit otázku přesunutí kriminality právě z Farrington Parku do kontrolní oblasti The Trees. Na základě předložených dat však můžeme konstatovat výrazný pokles kriminality v samotné oblasti Farrington Parku. Tedy hlavního cíle projektu bylo dosaženo a to ve velmi vysoké míře. Zpráva dále vypočítává odhady ušetřených částek. Vychází z vyčíslení škod způsobených trestnou činností v letech 2004/5 a porovnání s částkami za rok 2007. U vloupání, poškození cizí věci a u ASB mělo být předejito škodám za více než 186 000 dolarů. Do úspor jsou také zahrnuty výdaje společnosti CGA na údržbu prázdných, tedy nepronajatých domů a bytů. Tím, že se počet prázdných nemovitostí snížil více než o polovinu, společnost CGA měla ušetřit 220 000 dolarů. 2.3.2 Hodnocení kvalitativních změn Problém Crummock Road pramenil především z toho, že se na ní nacházely nevyhovující a málo obydlené byty, bez náležitého dohledu tvořily příhodné prostředí pro koncentraci nezákonné činnosti. Časem se podařilo společnost CGA přesvědčit k ráznému řešení situace. Ústí ulice bylo přehrazeno bránou, zbývající nájemníci byli přestěhováni a celá budova byla podrobena demolici. V době mezi vystěhováním nájemníků a samotnou demolicí bylo místo dáno k dispozici místnímu hasičskému sboru, který zde provedl několik cvičení. Dalším plánovaným krokem je přestavění 35 Crummock Road ze slepé na průjezdnou ulici. Mají zde být vystavěny rodinné domky jako ve zbytku Farrington Parku. Na úseku protidrogového boje se podařilo zadržet a obžalovat tři nejdůležitější dealery, dva z nich již odpykávají trest odnětí svobody, třetí čeká na soudní jednání ve vazbě. Tato trojice tvořila jádro skupiny Farrington Park Original Gangsters, která se po jejich zatčení rozpadla. Zbylým členům bylo uloženo ASBO (Anti-Social Behaviour Order 9 ), což výrazně omezilo jejich trestnou činnost. Důraz byl položen především na roli dohlížitele (viz výše trojúhelník analýzy kriminality), kdy se kombinuje práce probačních úředníků a policejních orgánů za účelem odvedení delikventa od dalšího páchání trestné činnosti. Tento přístup byl později pojmenován Offender Management Unit a stal se běžnou praxí policie ve Spojeném království. Došlo také k výrazné změně životního prostředí v lokalitě. Po generálních úklidech se podařilo udržet vysoký standart veřejných prostranství a to i díky pravidelným „uklízecím“ dnům. Velký kus práce také odvedla dobrovolnická skupina Friends of Brockholes Wood, která přivádí zanedbaný les zpět k původní kráse. Důležitou roli hraje také komunitní centrum, které obstarává mnoho volnočasových aktivit a účinně tak předchází zahálce u velkého množství mladistvých. Velmi se také osvědčil přístup restorativní justice. Mnoho provinilých se přímo podílelo, jak na odstraňování škod své kriminální činnosti, tak i na vylepšování veřejného prostoru v okolí svého bydliště. Prestonská policie hlásí velmi pozitivní zkušenosti s touto koncepcí trestního rozhodování. 2.4 Poslední kontrola Policejní data byla podrobena ještě jednomu výzkumu. Pro ověření stability výsledků vyly porovnávány údaje z lokality Farrington Park za první tři měsíce roku 2008 proti údajům za první čtvrtletí roku 2007. Ukázalo se, že zatímco v prvních třech měsících roku 2007 bylo registrováno 34 trestných činů, za leden, únor a březen roku 2008 jich bylo registrováno pouze 18. Lze tedy dovodit, že trend snižování kriminality v lokalitě pokračuje a přijatá opatření ukazují svou účelnost a efektivitu i po delším časovém úseku. 3. Hodnocení projektu Projekt je zpracován na 22 stranách, dalších 24 stran obsahuje přílohy, které sestávají z grafů, fotografií, ale i velmi dobrého slovníčku odborných pojmů. K pojetí některých grafů lze mít oprávněné výhrady. Jak co do přehlednosti, například příloha číslo 18, kdy je v jednom grafu porovnáván počet kriminálních činů a počet policejních výjezdů ve sledované oblasti a kontrolní oblasti ve čtvrtletích od ledna 2004 do ledna 2008. Tyto čtyři křivky, přičemž hlavně počet policejních výjezdů je v obou oblastech velmi nevyrovnaný, v jediném grafu působí poněkud zmateně a zamýšlený efekt, kterým 9 Jedná se institut podobný výchovnému opatření. V drtivé většině postihuje mladistvé pachatele, a to tím, že jim zakazuje buď návštěvy konkrétních míst, stýkání s určitými lidmi nebo určité činnosti např. pití alkoholu, zdržování se v restauracích po určité hodině atd. Tyto příkazy vydávají magistrátní soudy. 36 bylo nejspíše demonstrovat pokles sledovaných činitelů v běhu času, tak lze vysledovat jen s obtížemi. Zde by bylo na místě zvolit větší celky, například pololetí, čímž by se poněkud ztratily velké výchylky a změnit typ grafu třeba na sloupcový, z kterého by pokles kriminálních činů i výjezdů byl evidentní. Takto bohužel není jasné, na který fenomén chtěl tvůrce právě tímto grafem upozornit, když možností může být i zdůraznění velkého kolísání uvedených hodnot. Toto je velmi zajímavá skutečnost, která ovšem není nikde ve zprávě analyzována, přičemž by se zde mohly hledat například jisté cyklické opakující se vzorce. Z grafu lze vyčíst, že v měsíci lednu ve všech čtyřech letech bylo zaznamenáno relativně málo policejních výjezdů, přičemž měsíce jako srpen jsou v běhu let velmi nevyrovnané. Z grafů tak vyplývají skutečnosti, které jistě stojí za bližší analýzu, která zde však zpracována není. Dále například z grafu v příloze č. 4 je evidentní významný propad policejních výjezdů v červenci 2004 a lednu 2005 – proč právě tyto měsíce? Proč se v souvislosti s tím počet registrovaných ASB výrazně propadl v červenci 2004, ale v lednu 2005 zůstal v normě? Absence postupu analýzy informací, vytyčování cílů a navrhování opatření je asi největší slabinou této zprávy o projektu. Pro inspiraci a načerpání zkušeností jsou právě tyto myšlenkové postupy, praxe práce s informacemi, konstrukce struktur trestných činů a tvorba modelů pro vyloučení jejich opakování snad tím vůbec nedůležitějším. Chybí zde také alternativy opatření, od kterých bylo upuštěno, která byla zamítnuta atd. Vždyť i na vyloučených opatřeních je možno sledovat ubírání myšlenek i práci uvnitř týmu. Absentuje teoretické odůvodnění přijatých opatření, ve zprávě není uvedeno, kterými příklady se policie řídila, které zkušenosti si ověřila, či vyvrátila atd. Z tohoto důvodu jsem nemohl dodržet dělení článku dle modelu SARA, jak jsem předeslal v úvodu této práce. Analytická část projektu prostě chybí. Není zde popsána typická struktura trestných činů, ač k tomu vybízí jak takřka stejné místo, tak stejný druh pachatelů – mladiství. Bylo by to velmi poučné jak pro teorii, tak i praxi, pokusit se popsat a uchopit rutinní úkony mladistvých, od kterých se odvíjí jejich kriminální činnost. Mopp in up Dodge je úspěšný projekt, uveřejněná čísla mluví jasně, došlo k výraznému poklesu sledované trestné činnosti, zvedla se kvalita životního prostředí v lokalitě a významně poklesl i počet nepronajatých nemovitostí. Nicméně chybí zde rozbor jedné ze základních částí přístupu environmentální kriminologie, a to analýzy. Tato absence značně omezuje použití projektu jako inspirace, či vzoru pro jiné policejní útvary ve zbytku Spojeného království i mimo ně. Je to nejen velká škoda, ale i chyba, která zbytečně kazí dojem z dobře odvedené práce. 37 Název projektu: Operation DEFACE 1 Autor projektu: Policie v hrabství Lancashire (Lancashire Constabulary) Místo a rok: Preston, Velká Británie, 2009 Zpracoval: Miroslav Zetek 1. Úvod Tento článek je zpracován na základě projektu „Operation Deface“ Prestonské policie, který se zúčastnil soutěže Herman Goldstein Awards v roce 2009. Tento projekt jsem si vybral s ohledem na předchozí zpracovaný projekt Moppin up Dodge, který byl vytvořen stejným autorem, tedy prestonskou policií, o rok dříve. Chtěl bych se podívat, jak se za rok změnila a vyvinula práce s preventivními projekty, především analýza kriminality. Stejně jako v předchozím případě bych se chtěl co do struktury článku držet teoretického dělení přístupu environmentální kriminologie, tedy členění na čtyři základní části: sběr informací, analýzu, přijatá opatření a vyhodnocení. 2. Využití modelu „SARA“ 2.1 Sběr informací (Scanning) Tento projekt se zaměřil na „Univerzitní okrsek“. Tento se nachází v centru města Preston a protíná jej několik důležitých dopravních komunikací. Charakter okrsku však určuje Prestonská universita, která je s více jak 35 000 studenty a zaměstnanci šestá největší ve Spojeném království. Okrsek má asi 3 500 obyvatel, kteří převážně žijí v řadových domcích z počátku 20. století, dalších 5 000 studentů zde žije na kolejích. K získání informací bylo použito klasických metod. Šlo o pečlivou analýzu registrované trestné činnosti, dále komunitní setkání a kontrolu stavu životního prostředí 2 v okrsku. Komunitní sezení se konala každý měsíc za účasti představitelů samosprávy, policejních orgánů a samotné veřejnosti. Je uvedeno, že škody způsobené kriminální činností byly vždy ve třech nejdůležitějších prioritách, na kterých se přítomní shodli. Bohužel neuvádí se, jaké byly ostatní priority, ani jak se během času měnily a hlavně není uvedeno, kolik obyvatel čtvrti se konkrétních setkání účastnilo. Absence těchto údajů výrazně relativizuje přijaté závěry. Vyšetřovatele je však třeba pochválit, že se měsíční setkání konala i v domech pro seniory. Dokázali tak pokrýt názory skupiny obyvatel, 1 2 LANCASHIRE CONSTABULARY. Opreation deface, 2009. Dostupné online: http://www.popcenter. org/library/awards/goldstein/2009/09-11%28f%29.pdf. Pojem životní prostředí zde budu používat v jeho širokém významu. Tedy nejen příroda, ale i vzhled, čistota a kultura veřejných prostranství, hromadné dopravy atd. 38 které nejspíše nebylo slyšet na komunitních setkáních. Znovu však chybí počet lidí, kteří se těchto setkání účastnili. Je zde na místě položit otázku, proč se senioři neúčastnili komunitních setkání a bylo tak nutné pořádat speciální setkání speciálně pro ně? Bylo to ze strachu před kriminalitou, že raději neopouštěli zdi svých domovů? Myslím, že nikoliv, nicméně podrobnějším rozborem situace by se vyšetřovatelé vyhnuli podezření, že tyto setkání pořádali proto, aby získali alespoň nějaké informace od veřejnosti, když už jim na ty klasické meetingy nikdo nechodí a domovy seniorů skýtají dostatek případných respondentů vděčných za jakékoli vytržení z denní rutiny. Na základě těchto setkání se ukázalo, že veřejnost velmi citlivě vnímá velké množství graffiti, které výrazně zhoršuje kvalitu životního prostředí v okrsku. Za výrazného původce dalších škod byli veřejností označeni studenti pod vlivem alkoholu či jiných drog, kteří se v noci vracejí na koleje. Tento druhý názor však nemá oporu v důkazní evidenci policie. Přistoupilo se k podrobné analýze registrované trestné činnosti. Bylo zjištěno, že objasněnost se v letech 2005/63 pohybovala kolem 13%. Rozbor registrované trestné činnosti se odvíjel od druhu způsobené škody, dále se porovnávala denní doba spáchání, místo, kde byl trestný čin spáchán, a způsob jeho provedení. Tento analytický přístup nepřinášel žádné podstatné informace, dokud v roce 2007 nedošlo k výraznému nárůstu registrované trestné činnosti a v návaznosti na to i způsobených škod. Na základě kontroly úrovně životního prostředí v okrsku, byl potvrzen výrazný výskyt graffiti. Představitelé samosprávy se zavázali k odstranění všech graffiti, jednak jako pozitivního signálu vůči veřejnosti, ale také jako rázné upozornění pro sprejery, že jejich počínání nebude déle tolerováno. V letech 2007/2008 byl v universitním okrsku zaznamenán velký nárůst škod způsobených kriminalitou, a to o 71%. Mimo jiné byl tento nárůst spojen s velmi se rozmáhajícím graffiti podpisem (dále jako „tag“) MLM, což je zkratka pro Marsh Lane Massive, jak níže vysvětlím šlo o předstupeň zločinecké skupiny. 2.2 Analýza (Analysis) V okrsku byly identifikovány dvě oblasti zvýšeného výskytu graffiti, které byly označeny jako 2W a 3W. Je jim společné, že se tam nacházejí převážně služby, obchody, relativně málo domů se stálými obyvateli, a proto i nízká úroveň přirozené kontroly. Tyto oblasti také přiléhají k dopravní tepně Marsh Lane. Podrobná analýza zaměřená na škody způsobené graffiti odhalila množství zajímavých informací. Registrovaná kriminalita je zde dělena dle předmětu útoku, tedy obytné domy, jiné stavby, vozidla a ostatní. V oblasti 2W se 17 z 29 registrovaných trestných činů uskutečnilo na dvou z deseti ulic. Dominantní bylo poškození vozidla 3 Všechny statistické údaje v projektu Operation Deface vychází z BCS (viz níže), která je založena sběru informací od respondentů formou interview, kdy předmětem dotazů je období 12 měsíců před konkrétním interview. Vzhledem k tomu, že se interview provádí delší dobu, nelze tuto statistiku ukotvit v jediném kalendářním roce, proto jsou všechny uvedené statistické údaje citovány z rozpětí dvou let. 39 – 12 případů z 29 registrovaných. Podobně vysoká koncentrace kriminality se ukázala i v oblasti 3W, kde se 47 z registrovaných 85 trestných činů uskutečnilo na 6 z celkem 27 ulic. I zde se nejčastěji jednalo o poškození vozidla, a to v 38 případech z 85. Můžeme tedy shrnout, že 75% trestné činnosti (po zaokrouhlení) se koncentrovalo v oblasti 3W a to především na 6 ulicích, kde bylo evidováno 41% veškeré trestné činnosti v celém universitním okrsku. Dalším důležitým bodem analýzy byla doba, kdy měl být trestný čin spáchán. Zatímco v oblasti 2W byly trestné činy registrovány vcelku rovnoměrně od 14:00 do 05:00, v oblasti 3W byla zřetelná křivka s vrcholem mezi 18:00 a 19:00 kdy bylo evidováno 14 trestných činů (což činí asi 16% všech trestných činů spáchaných v oblasti 3W), přičemž 90% činů bylo spácháno mezi 16:00 a 01:00. Byla zde tak potvrzena platnost „pravidla 80-20“. Teorie toto pravidlo vykládá jako jakýsi zákon koncentrace, kdy asi 20% činitelů ovlivňujících určitý jev odpovídá za 80% výskytu tohoto jevu.4 Zde tímto činitelem myslíme jednak ulice, tak i denní doby, ve kterých se soustředila trestná činnost. V letech 2007 a 2008 byl za hlavní zdroj škod identifikován tag MLM. Tento se objevoval velmi rychle po každém přemalování, což byl jasný důkaz o existenci velmi živé skupiny stojící za tímto tagem. Vyšetřovatelům se podařilo zjistit, že jádro asi třicetičlenné skupiny, která si tagem MLM vymezovala území, tvořilo 6 stabilních členů v čele s bratry Deanem M. (16 let, nezaměstnaný) a Jakem M. (15 let, student). Tito pocházeli z neuspokojivých rodinných poměrů. Policie dokázala při vyšetřování případu velmi úspěšně využít internetu. Podařilo se najít internetovou stránku skupiny MLM, na které byly umístěny videozáznamy a fotografiemi s pácháním trestné činnosti, zjevně za účelem naverbovat nové členy. Ohledně teoretického vymezení této skupiny používají vyšetřovatelé termín Delinquent Peer Groups (dále jako DPGs, volně přeloženo jako skupiny delikventních vrstevníků) což má být zárodek pravého a daleko nebezpečnějšího gangu. Tento fenomén byl již v Prestonu zaznamenán a byla i vytvořena typologie DPGs, které zpravidla vznikají na základě kamarádských vztahů, profilují se méně závažným porušováním zákona, jsou spjaty s teritoriem, které je vymezeno právě tagy a tvoří je děti v rozmezí 12 až 17 let. DPGs se časem zpravidla začínají věnovat podstatně nebezpečnější trestné činnosti, a proto byl na likvidaci těchto skupin již v zárodku přiložen v rámci prevence kriminality velký důraz. Tyto závěry podkládají vyšetřovatelé medailonky dvou bývalých prestonských gangů, které vyrostly z DPGs a jejichž členové se dopouštěli i těch nejvážnějších trestných činů. 2.3 Reakce (Response) Ukázalo se, že největším zdrojem škod a zároveň největším nebezpečím pro bezpečnost v okrsku byla skupina mladých delikventů MLM. Pro rozbití této struktury se přikročilo k pečlivému rozboru a charakteristice členů. Za pomoci mediátorů a sociálních pracovníků pak byly připraven postup, který měl odradit členy MLM od dalšího 4 Srov. ECK, J., CLARKE, R. Analýza kriminality v 60 krocích. Praha: Otevřená společnost o.p.s., 2010, s. 47. 40 pokračování v trestné činnosti. Hlavní cestou byla snaha zmobilizovat tradiční záchranné sítě – tedy rodinu a školu. Na základě nebezpečnosti byli členové MLM rozděleni do tří skupin, když v nejnebezpečnější šlo až o možnost na delikventa uvalit ASBO,5 či s ním uzavřít ABC 6 (Acceptable Behaviour Contract), v méně nebezpečných případech šlo hlavně o konzultace s rodiči a spolupráci se školou. V případě bratrů M. se jejich rodiče po několika sezeních rozhodli odstěhovat a umožnit svým dětem nový start do života. Dále byl vytvořen vnitřní infomační systém ohledně situace v universitním okrsku, ze kterého čerpala nejen policie, ale i sousedské hlídky. Byl posílen kamerový systém, mimo jiné i díky darům místních podnikatelů. Také samotná universita přispěla jednak odbornou osvětou, ale i šířením informací o policejním postupu mezi veřejnost a pomocí při vypracování hlídkových oblastí a mapy míst nejdostupnějších k tvorbě graffiti. Městská rada se zavázala odstraňovat nové graffiti tak rychle jak to jen bude možné. Opatření zde však jsou vymezena jen v heslech, které jsou až příliš obecná, např. v přehledu preventivních opatření je uvedeno jen target hardening (tedy znesnadňování trestné činnosti situačními opatřeními), jaké konkrétní opatření se pod tímto skrývá je otázkou, bohužel nezodpovězenou. 2.4 Vyhodnocení (Assessment) Přijatými opatřeními se podařilo zvrátit výrazný nárůst škod způsobených trestnou činností z let 2007/2008. Dle BCS 7 (British Crime Survey) došlo k poklesu páchané trestné činnosti o 51% v celém universitním okrsku. Dle oficiální statistiky rady hrabství Lancashire,8 která však není součástí projektu, založené právě na údajích BCS začal počet trestných činů vzhledem k počtu obyvatel v oblasti Prestonu klesat již v roce 2007, kdy se uvádí 87,8 trestného činu na 1000 obyvatel. V následujících letech se pokles výrazně zrychlil a trvá až do posledního měření za období 2010/2011, kdy statistika ukazuje 50,0 trestného činu na 1000 obyvatel. Lze prohlásit, že přijatá opatření přidala poklesu v trestné činnosti na intenzitě, ale proč tento pokles začal již před 5 6 7 8 Viz výše. Je zpravidla o předstupeň ASBO. Tato třístranná „smlouva“ se zpravidla uzavírá mezi osobou do 18 let, místní autoritou a policií. Musí být z logiky věci uzavřena dobrovolně, jsou v ní vymezeny povinnosti, ale i práva mladého delikventa. „Smlouvu“ podepisuje sám delikvent, ovšem za přítomnosti rodiče, či zákonného zástupce. Tato „smlouva“ není právně závazná, nicméně její porušení je jedním z důležitých podkladů pro uložení vážnějších opatření, např. zmiňované ASBO. Jedná se o kriminologický výzkum pod záštitou vlády, kdy je asi 50 000 obyvatel Anglie a Walesu starších 16 let dotazováno, zdali se za poslední rok stali obětí trestného činu, a pokud ano, jakého. Tento výzkum je cílem kritiky jednak proto, že nezasahuje všechny druhy trestné činnosti, ale pouze segment majetkové trestné činnosti spojený s domácností a některé trestné činy, jejichž předmětem je osoba oběti (např. krádež vozidla, vykradení vozidla, poškození cizí věci, loupež, vloupání, obecný útok atd., ale nejsou tam vraždy, znásilnění, ani podvody a jiné trestné činy) a dále, že nečiní rozdíl mezi trestnou činností, která byla policii ohlášena a tou, která ohlášena nebyla. Tímto tak může proniknout do latentní kriminality, ovšem na druhou stranu tento průnik nelze identifikovat jako kriminalitu, která není registrována, protože tento průzkum tyto dvě kategorie jednoduše nerozeznává. Viz http://www.lancashire.gov.uk/office_of_the_chief_executive/lancashireprofile/main/bcscomparator.asp. 41 uvedením zde uvedených opatření v život a jaké faktory jej ovlivňovaly, zde uvedeno není, což vnímám jako velký deficit. Protože pro správné vyhodnocení dopadů přijatých opatření je nutné zohlednit trendy a vývoj kriminality vůbec nejen ve sledovaném okrsku, ale v celém regionu. Policie nadále sledovala bývalé členy MLM, především bratry M., kterým bylo uděleno ASBO poté, co policie získala důkazy o jejich zamýšleném návratu do Prestonu. Toto opatření spočívalo v zákazu zdržovat se v Prestonu, držet sprejerské náčiní a zákazu protispolečenského jednání na území Anglie a Walesu. Tento tvrdý postup byl odůvodněn jak pokračujícím protispolečenský chováním obou bratrů, tak opakovaným porušováním uzavřených ABCs. Své plody však přinesl hned následující rok. Zatímco v období 2007/2008 byli oba bratři dohromady více než třicetkrát zadrženi, v období 2008/2009 šlo pouze o jediný incident. Zde však policie neuvádí, zdali se jedná o záznamy pouze z Prestonu, či veškeré záznamy bratrů, tedy i ty z nového bydliště. Pokud se jedná o záznamy pouze z Prestonu, je vysoce pravděpodobné, že pokles počtu zadržení má na svědomí právě změna bydliště obou bratrů. Tag MLM se z Prestonu vytratil spolu s bratry M. Jak se dále kriminálně profilovali ostatní členové MLM je možno odhadnout z přílohy A, ve které je uvedena kriminální aktivita dvanácti členů MLM za rok 2007 ve srovnání s rokem 2008. Obecně bylo těmto pachatelům v roce 2008 přičteno méně porušení zákona než v roce 2007, nicméně u Marleyho K. došlo jako u jediného k výraznému nárůstu protizákonné činnosti, u dalších čtyř členů došlo k poklesu, ale stále počet protizákonného jednání překročil individuálně 20 případů za rok. Pokud příloha A zachycuje jádro LML kromě ústřední bratské dvojice můžeme tabulku shrnout i takto: v roce 2007 stejně jako v roce 2008 překročilo 5 členů hranici 20 spáchaných skutků za rok. Zatímco v roce 2007 to bylo v případě Jordana Y. až ke stovce útoků a u Liama J. přes 60 za rok, tak v roce 2008 nikdo z pětice, která překročila hranici 20 případů včetně obou výše jmenovaných, nespáchal více jak 40 registrovaných protizákonných skutků. Proto je na místě zdůraznit, že výše popsaný postup sice vedl k rozpadu skupiny mladých delikventů MLM, nicméně někteří jednotlivci, proti kterým nebylo zasaženo tak tvrdě jako proti bratrům M., dále pokračují v protizákonné činnosti, byť již ne s takovou intenzitou. 3. Hodnocení projektu Ve všech grafech ve zprávě jsou porovnávány obě oblasti 2W i 3W. Tyto grafy jsou však pouze orientační a konkrétní hodnoty počtu trestných činů dle CBS ani výše škod způsobených trestnou činností nelze dohledat ani v textu samotném. Konkrétní údaje poskytují pouze tabulky, které porovnávají protizákonné jednání v oblasti 2W a 3W za roky 2007/2008. Ve shrnutí projektu jsou uvedena poněkud zavádějící čísla, když místo procentuálního dělení nápadu kriminality mezi oblasti 2W a 3W v poměru 25% a 75% jak vyplývá z tabulek je uvedeno 20% a 80%. 42 Environmentální kriminologie počítá s neustálou prací s daty jejich ověřováním a dalšími a dalšími analýzami s cílem zachytit a úspěšně čelit měnícím se kriminogenním situacím. V tomto projektu je nutno pochválit dobrou práci v analytické fázi, velmi přehledné zpracování map, tabulek i grafů, zde ovšem za cenu jejich přesnosti. Co je nutno odsoudit, je absence kontrolních prvků, které principiálně environmentální kriminologie vyžaduje. V tomto projektu se tak nedozvíme nic o situaci v sousedních okrscích, ani v kontrolní oblasti. Vůbec tak nelze posoudit přítomnost fenoménu přesunutí a zasazení tohoto projektu do širších souvislostí vývoje kriminality v daném regionu chybí také. Dohledání těchto obecných souvislostí, ze kterých vyplývá obecný pokles kriminality v regionu, pak nutně relativizuje výstupy tohoto projektu. Fáze analýzy prodělala od předchozího projektu pozitivní vývoj. S informace mi je pracováno, jsou konstruovány premisy, na jejichž základě jsou pak provedena opatření. Nicméně pokud má tento projekt sloužit i jako vodítko pro další policejní útvary je nutno fázi analýzy provést ještě o něco podrobněji. Podařilo se rozrušit DPG MLM, s čímž je spojen pokles kriminální činnosti, nicméně z povahy přijatých opatření je evidentní, že k rozpadu této skupiny došlo hlavně díky zdůraznění funkce dohlížitelů nad pachateli a osobními opatřeními proti ústředním členům. Nemalá část substrátu skupiny MLM však nadále pokračuje v kriminálních kariérách a zůstává tak, dle mého názoru, jen otázkou času, kdy se znovu spojí v nové skupině delikventních vrstevníků. V tomto projektu se pouze okrajově dozvídáme o dalších preventivních opatřeních, jako jsou změny v programu policejních patrol a umisťování kamer. Tyto kroky by zasloužily podrobnější rozpracování, zvláště nakolik klesla kriminalita v místech střežených kamerovým systémem, dále jak se změna v policejním hlídkování odrazila v dobách páchání kriminální činnosti atd. Tento projekt se zaměřil hlavně na osobní prevenci, jsem nicméně přesvědčen, že absolutní soustředění pouze na osoby pachatelů nemůže vést samo o sobě k úspěchu. Jedna ze základních premis environmentální kriminologie je právě kombinace různých opatření pro dosažení nejlepšího výsledku. Zde byl kvalitním sběrem informací vytvořen prostor pro účinnou aplikaci situačních opatření. Je proto velkou škodou, že tvůrce projektu neprovedl řádné vyhodnocení dopadů těchto situačních opatření, které tak mohlo být prvkem, který významně doplní positivní dopady tohoto projektu. Úspěch tohoto projektu tkví ve výrazném poklesu kriminality díky rozbití jedné skupiny delikventních vrstevníků. Z medailonku uvedeného v projektu je zřejmé, že se policie v Prestonu již nějakou dobu s těmito skupinami v různých podobách potýká. Zde byl představen projekt, který mapuje analýzu a likvidaci jedné takovéto skupiny, ale nejsou zde žádná opatření, až na okrajové zmínění situační prevence, která by předcházela dalšímu vzniku skupin delikventních vrstevníků. Je to jistě daleko širší a ambicióznější cíl, než pokles kriminality a s tím spojených způsobených škod v jednom z okrsků Prestonu. Dle mého názoru je to však cíl zcela nezbytný pro sku43 tečně preventivní projekt. Osobní opatření uložená některým bývalým členům MLM mohou mít jistý generálně preventivní dopad na ostatní případné pachatele, nicméně tento dopad je dle mého názoru velmi nejistý, vzhledem k tomu, že pachatel zpravidla při páchání protizákonného jednání vůbec nepočítá s tím, že bude chycen a podroben trestu. Tento návrh také překračuje hranice tradiční environmentální kriminologie, když by se jistě muselo být předmětem zkoumání formování těchto sociálních skupin, podrobná struktura členů, včetně jejich rodinného zázemí atd. 44 Název projektu: Eliminace pouličních trhů s drogami (Eliminating Overt Drug Markets Project)1 Autor projektu: Policie města High Point (High Point Police Department) Místo a rok: High Point, Severní Karolína, Spojené státy, 2006 Zpracoval: Igor N. Barilik 1. Úvod Policie města High Point (HPPD) ve spolupráci s profesorem Davidem Kennedym, renomovaným kriminologem na John Jay School of Criminal Justice v New Yorku, vytvořila a vyzkoušela v praxi nový přístup k potlačování drogového trhu ve městě High Point v Severní Karolíně v roce 2003. Projekt „Eliminace pouličních trhů s drogami“2 byl vybrán jako finalista soutěže o Cenu Hermana Goldsteina v roce 2006 a taktéž vyhrál Cenu pro inovace v americké veřejné správě udělovanou Ashovým centrem na Harvardově univerzitě v roce 2007. V jádru je popsán jako „unikátní, udržitelná a kooperativní iniciativa, která prospívá občanům města High Point, umocňuje komunitu a sousedství a redukuje obchod s drogami a výskyt souvisejících zločinů“. Projekt následuje kroky procesu SARA a uplatňuje nástroje problémově orientované policejní činnosti. V příspěvku představím sběr dat a analýzu problému s důrazem na proces tvorby hypotéz a jejich ověřování, zrovna tak jako teoretický podklad hodnoceného projektu. Dále vyhodnotím výsledky zvolené intervence a zamyslím se nad možnostmi, které mohly posílit tuto iniciativu. 2. Sběr informací a analýza problému Kontrola pouličního dealerství drog v rozličných částech města se stala jednou z hlavních priorit HPPD v roce 2003, když začala být situace po letech častých, ale neefektivních policejních zásahů, razií a zatčení neudržitelná. Určité oblasti se staly nechvalně proslulými chronicky vysokou úrovní kriminality. V první řadě bylo zapotřebí tyto oblasti přesně vymezit a zacílit na ně vhodnou intervenci. HPPD usoudila, že pro boj se zločinem v těchto oblastech bude hlavním úkolem zastavení pouličního obchodování s drogami, kterému připisovala odpovědnost i za související kriminální problémy, jakými byly např. výroba, prodej a užívání drog ve starých a opuštěných domech (tzv. crack houses), vraždy a jiné násilné delikty, páchané též se zbraněmi, pouliční 1 2 HIGH POINT POLICE DEPARTMENT. Eliminating overt drug markets project, 2011. Dostupné online: http://www.Popcenter.Org/library/awards/goldstein/2006/06-20(f ).Pdf. Dále jen „projekt“. Projekt se zaměřuje na pouliční obchodování s drogami – overt znamená otevřený, zjevný, veřejný. Druhým typem jsou trhy uzavřené před veřejností, v místech (typicky bytech), jejichž pravý účel je utajován – covert drug markets. 45 kriminalita a prostituce. Policie tedy předpokládala, že eliminace otevřeného drogového trhu povede k zásadnímu snížení související kriminality. Problémové oblasti, na které se měla zaměřit intervence, byly vytipovány pomocí geografické analýzy. HPPD mapovala zatčení pro drogovou trestnou činnost, telefonáty na tísňovou linku, místa určená policejními informátory, delikty s použitím zbraní, sexuální útoky a místa provozování prostituce. Na mapě hustoty kriminality (crime-density map) bylo zaznačeno několik horkých míst (hot-spots). Tato místa se dále zkoumala speciálně s ohledem na drogovou trestnou činnost, taktéž pomocí kriminálně-zpravodajských informací od řadových policistů, detektivů z protidrogových útvarů a policejních informátorů. Konečně bylo zjištěno, že obchod s drogami je vysoce prostorově koncentrovaný do tří sousedství charakterizovaných vysokým podílem chudých obyvatel a příslušníků menšin – West End, Daniel Brooks a Southside. Dalším krokem bylo identifikovat osoby, které se podílely na obchodování s drogami v těchto lokalitách. Autoři projektu se zaměřili výhradně na dealery nižší úrovně. Jako lokalita první intervence byl zvolen West End. V rozporu s očekáváním, že v lokalitě bude operovat větší počet dealerů, bylo identifikováno jen šestnáct podezřelých. Toto zjištění je nicméně v souladu s poznatkem vícerých kriminologů, zejména kolektivu kolem profesora Farringtona, kteří ve známé Cambridgeské studii zjistili, že většina zločinů je spáchána velmi malým zlomkem populace.3 Druhým důležitým zjištěním HPPD byl původ účastníků trhu s drogami. Zatímco většina dealerů patřila v dané lokalitě mezi místní obyvatele, zákazníci (trhu s drogami a sexuálními službami) často přicházeli odjinud.4 Jak již bylo uvedeno, existence pouličního drogového trhu byla považována za příčinu rozmachu násilné kriminality a dalších sociálně-patologických jevů v těchto zranitelných komunitách. Přes známou spojitost mezi pouličním dealerstvím drog a násilnými trestnými činy, se domnívám, že analytická fáze měla obsahovat otestování několika různých, konkurujících hypotéz, aby se autoři ujistili, že obchodování s drogami na veřejnosti není pouhým vedlejším produktem podstatnějších dimenzí sociální disorganizace v zasažených komunitách.5 Projekt však nevěnoval žádnou pozornost alternativním příčinám vysoké úrovně trestné činnosti ve vybraných lokalitách 6 ani se nezaměřil na analýzu drogové scény v jiných částech města. 3 4 5 6 FARRINGTON, D. P., LAMBERT, S., WEST, D. J. Criminal Careers of Two Generations of Family Members in the Cambridge Study in Delinquent Development. Studies on Crime and Crime Prevention. 1998, 7(1). s. 85. Projekt, s. 3. Viz též MARTÍNEZ, R. Jr., ROSENFELD, R., MARES, D. Social Disorganization, Drug Market Activity, and Neighborhood Violent Crime. Urban Affairs Review. 2008, 43(6). s. 846-874; JACQUES, S., WRIGHT, R. The Relevance of Peace to Studies of Drug Market Violence. Criminology. 2008, 46(1). s. 221-253. Je možné uvést následující příklad. Bylo zdokumentováno, že vybrané tři oblasti trpí také pouliční prostitucí. Taktéž se zjistilo, že většina kupců drog nebyla rezidenty těchto oblastí, v kterých existoval pouliční trh s drogami. Lze rovněž předpokládat, že přítomnost klientů, kteří cestovali do lokalit vyhledávat se- 46 O pouličních trzích s drogami se tvrdí, že způsobují více škod než trhy diskrétní, protože vytvářejí a udržují dynamiku veřejného nepořádku a související kriminality. Z tohoto důvodu byla jako cíl projektu upřednostněna eliminace otevřených drogových trhů před vyřešením drogového problému jako celku. Ronald Clarke7 uvádí, že úspěch projektu situační prevence může být dosažen jenom tehdy, když je určitý kriminální problém dostatečně specifikován. Zároveň však platí také to, že řešení projektu dosahuje vyšší efektivity, když jsou přijata opatření zaměřená na více aspektů problému najednou. Přesto, že můžeme ocenit specifické zaměření projektu na určitý kriminální problém, do úvahy mohly být podle mého názoru vzaty též další související problémy drogových trhů.8 A konečně dlouholeté zkušenosti s protidrogovou činností přesvědčily důstojníky HPPD, že místní trhy s drogami mohou být eliminovány jedině tehdy, když budou všechny zasaženy naráz ve stejnou dobu.9 Opačný názor, že kolapsu trhu s drogami je možné dosáhnout intenzivními a ustavičnými policejními zásahy a raziemi,10 byl autory odmítnut, jelikož se jim neosvědčil v praxi před touto intervencí. Skutečná efektivita inovativního přístupu musela být nakonec otestována v praxi. 2. TEORETICKÁ VÝCHODISKA INTERVENCE 2.1 Součásti trojúhelníku zločinu Jak naznačila Lorraine Mazerolle a kolegové,11 „potlačování pouličního prodeje drog orgány trestní justice by se mělo (1) zaměřit na vytváření produktivních partnerství 7 8 9 10 11 xuální služby, vytvářela příležitosti pro pouliční prodejce drog. V takovém případě měla intervence směrovat rovněž na pouliční prostituci. Kriminologové se obecně domnívají, že pouliční trhy se sexuálními službami a trhy s drogami jsou vzájemně propojeny a podporují se navzájem. Taktéž osoby vykonávající prostituci často vstupují na pouliční drogovou scénu s již vyvinutou závislostí, jiné se stávají závislými v rámci životního stylu pouliční prostituce. Obě tyto skupiny jsou velmi zranitelným generátorem příležitostí pro prodej drog, což mělo být během přípravy intervence bráno v potaz. Viz CUSICK, L. Widening the harm reduction agenda: From drug use to sex work. International Journal of Drug Policy. 2006, 17. s. 6; SCOTT, M. S., & DEDEL, K. Street Prostitution. 2. vydání. U.S. Department of Justice, Office of Community Oriented Policing Services: Problem Oriented Guides for Police Problem- Specific Guides Series No 2, 2006. s. 11-12. CLARKE, R. V. Situational crime prevention. In WORTLEY, R., MAZEROLLE, L. (eds.). Environmental Criminology and Crime Analysis. Cullompton: Willian Publishing, 2008. s. 178-194. Např. viz vyjmenované na straně 3 v HAROCOPOS, A., HOUGH, M. Drug Dealing in Open-Air Markets. Center for Problem-Oriented Policing. Guide No. 31. 2005. Dostupné online: http://www. popcenter.org/problems/drugdealing_openair. Viz příklad v CURTIS, R., WENDEL, T. You’re Always Training the Dog: Strategic Interventions to Reconfigure Drug Markets. Journal of Drug Issues. 2007, 37(4). s. 874. Viz KORT, P. M., FEICHTINGER, G., HARTL, R. F., HAUNSCHMIED, J. L. Optimal Enforcement Policies (Crackdowns) on an Illicit Drug Market. Optimal Control Applications & Methods. 1998, 19. s. 170; MADENSEN, T. D., SKUBAK, M. K., MORGAN, D. G., ECK, J. E. Open-Air Drug Dealing in Cincinnati, Ohio: Executive Summary and Final Recommendations. 2005. s. 16. Dostupné online: http:// criminaljustice.cech.uc.edu/docs/research_reports/FINAL_RECOMMENDATIONS.pdf. MAZEROLLE, L., SOOLE, D. W., ROMBOUTS, S. Street-level drug law enforcement: A meta-analytic review. Campbell Systematic reviews. 2007, 2. s. 3. 47 s třetími stranami, (2) zacílit na drogová horká místa před rozšiřováním intervence přes celá sousedství a (3) snažit o změnu základních kriminogenních okolností existujících na místech s problémem pouličních drogových trhů.“ Projekt Eliminace pouličních trhů s drogami obsáhl všechny tři závěry ve své analýze. Až do přípravy nové strategie bylo potlačování drogové kriminality policií v High Point vnímáno výhradně jako souboj mezi policisty a dealery drog. V novém přístupu byly přehodnoceny všechny elementy Eckova 12 trojúhelníku zločinu. Teorie rutinních aktivit říká, že „zločin nastane, když pachatel unikne krotitelovi, najde cíle bez ochránců v místě nestřeženém manažerem.“13 Za cíl v tomto případě můžeme považovat bezpečnou transakci mezi dealerem a zákazníkem. Pro drogovou trestnou činnost je typické její soustředění v horkých místech, což způsobuje opakovanou viktimizaci lidí žijících v těchto místech.14 Drogové trhy obecně devastují kvalitu života a ovlivňují úroveň kriminality.15 HPPD si byla vědoma toho, že nejvíce viktimizovaní a nejzranitelnější lidé vyžadují speciální ochranu a zacílení prevence na sebe. Přesto však přiznala, že výrazně podcenila význam krotitelů pachatelů a manažerů postižených míst. Projekt počítal s premisou, že rozhodovací proces jednotlivce je ovlivněn členy jeho sociální sítě, kam patří rovněž ochránci, pečovatelé a manažeři prostředí, ve kterém se pohybuje.16 HPPD se v intervenci spoléhala na sílu a způsobilost komunity pomoci a přijít s řešeními. Docenila i nezastupitelnou úlohu rodin a vrstevníků podezřelých jako jejich krotitelů, zrovna tak jako úlohu volených zástupců, duchovních a sociálních pracovníků jako manažerů komunity. Autoři vyslovili hypotézu, že nejlepším způsobem, jak podezřelé přesvědčit, aby zanechali kriminální aktivity, bude, když jim lidé, kteří na ně mají vliv, doporučí, aby přestali a přijali nabídnutou pomoc. Zároveň musí policie jako ochránce vyslat komunitám jasný signál, že jí skutečně záleží na prosperitě rasových menšin a nechce jim působit újmu. 12 13 14 15 16 ECK, J. Police Problems: The Complexity of Problem Theory, Research and Evaluation. In KNUTSSON, J. (Ed.) Problem-Oriented Policing: From Innovation to Mainstream, Crime Prevention Studies, Volume 15. Monsey, N. Y.: Criminal Justice Press, 2003. s. 89. FELSON, M. Routine activity approach. In WORTLEY, R., MAZEROLLE, L. (eds.). Environmental Criminology and Crime Analysis. Cullompton: Willian Publishing, 2008. s. 74. Jacobs k tomu uvádí: „Ilegální obchody představují kontext, ve kterém je právo nedostupné z povahy věci. Absence možnosti právní nápravy je definující charakteristikou všech činností podsvětí. Ti, kteří porušují právo, nemohou být ‘obětmi’ jako takovými, ztrácejí privilegium justiční ochrany.“ Citován v JACQUES, S., WRIGHT, R. The Relevance of Peace to Studies of Drug Market Violence. Criminology. 2008, 46(1). s. 236. Pouliční dealeři drog se vystavují vysokému riziku napadení nebo oloupení. Zároveň jsou neustále ozbrojeni, zápasí o teritorium, hádají se o zboží a peníze, jsou podezíraví. A z toho všeho plyne, že atmosféra nebezpečí a strachu je v zasažených komunitách neustálá a neodvratitelná. Srov. MARTÍNEZ, R. Jr., ROSENFELD, R., MARES, D. Social Disorganization, Drug Market Activity, and Neighborhood Violent Crime. Urban Affairs Review. 2008, 43(6). s. 849. Viz BRANTINGHAM, P., BRANTINGHAM, P. Crime pattern theory. In WORTLEY, R., MAZEROLLE, L. (eds.). Environmental Criminology and Crime Analysis. Cullompton: Willian Publishing, 2008, s. 81. 48 2.2 Poskytnutí lepší možnosti Jednou z klíčových vlastností projektu je jeho spolehnutí se na alternativní policejní činnost a její upřednostnění před tradičním reaktivním přístupem.17 Policie sice použila operativně-technické prostředky k odhalení a zdokumentování ilegálních aktivit, místo okamžitého trestního stíhání však dala vybraným podezřelým 18 férovou nabídku. Teoretický rámec projektu spočívá v teorii racionální volby, ačkoliv v něm vzhledem k jeho výraznému prostorovému zaměření můžeme spatřit i prvky teorie struktury zločinu.19 Projekt je přizpůsoben charakteristikám konkrétních lokalit v High Point, cílí na rutinní ilegální aktivity pouličních prodejců drog a jeho největší taktická výhoda spočívá v jednom „úderu,“ který má zasáhnout celý trh v jednom momentu. Teorie racionální volby 20 předpokládá, že v situaci, kdy se pachatel vystaví riziku okamžité a neodvratitelné sankce a zároveň se mu nabídnou lepší a legální možnosti, se sám rozumně rozhodne pro zanechání kriminální aktivity. Projekt pamatoval na obě tyto „strany mince“ a zaměřil se na to, aby podezřelí přehodnotili svou současnou situaci a přestali s prodejem drog. Proto můžeme označit tento přístup jako orientovaný na motiv pachatele. Aby byla strategie úspěšná, musí autoři přezkoumat a zhodnotit mínění, motivy, cíle a touhy, které vedou pachatele k spáchání zločinu. Dále musí intervence pachatelům umožnit, aby si vybrali legální možnosti, u nichž budou přesvěd17 18 19 20 Hypotéza o tom, že strategie konkrétně cílené na odstrašení určitých pachatelů (focus-deterrence strategies) přináší v boji s násilnou kriminalitou vyšší užitek než konvenční necílené a reaktivní policejní činnosti, které se používají od 80. let 20. století (MAZEROLLE, L., SOOLE, D. W., ROMBOUTS, S. Street-level drug law enforcement: A meta-analytic review. Campbell Systematic reviews. 2007, 2. s. 2), se potvrdila taktéž v městě High Point ve výsledcích Strategie prevence násilí ukazujících 47% pokles kriminality od roku 1997. Popisovaný projekt se nespoléhal na intenzivní a okamžité stíhání zjištěných trestných činů, jež bylo považováno za neefektivní. Na druhé straně je možné tvrdit, že standardní stíhání by bylo méně rizikové a spravedlivější vůči ostatním obviněným, obzvlášť v situaci, kdy měla policie k dispozici silné důkazy proti dealerům vybraným pro intervenci. Z pohledu našeho trestního práva je zcela zásadní otázka legality trestního stíhání. Je možné uzavřít, že ani o jednom z těchto přístupů se nedá mluvit jako o zcela správném. Srovnej taktéž CURTIS, R., WENDEL, T. You’re Always Training the Dog: Strategic Interventions to Reconfigure Drug Markets. Journal of Drug Issues. 2007, 37(4). s. 874; HAROCOPOS, A., HOUGH, M. Drug Dealing in Open-Air Markets. Center for Problem-Oriented Policing. Guide No. 31. 2005. s. 24-27. Dostupné online: http://www.popcenter.org/problems/drugdealing_openair. Analýza ukázala, že v části West End bylo šestnáct podezřelých z prodeje drog. U všech se zjistila jejich kriminální minulost a v případě čtyř z nich byla vzata v potaz jedna jejich společná vlastnost – předchozí odsouzení za násilnou trestnou činnost. Tito čtyři dealeři byli okamžitě zadrženi, jednak proto, aby se minimalizoval jejich možný negativní vliv na průběh projektu, a též aby se tím udělala výstraha zbylým dvanáct podezřelým, pro které byl projekt určen. Autoři patrně vycházeli ze základního typologického rozdělení pachatelů dle Cornishe a Clarka (viz WORTLEY, R. Situational precipitators of crime. In WORTLEY, R., MAZEROLLE, L. (eds.). Environmental Criminology and Crime Analysis. Cullompton: Willian Publishing, 2008. s. 58) na antisociální predátory (anti-social predators) a obyčejné pachatele (mundane offenders). BRANTINGHAM, P., BRANTINGHAM, P. Crime pattern theory. In WORTLEY, R., MAZEROLLE, L. (eds.). Environmental Criminology and Crime Analysis. Cullompton: Willian Publishing, 2008, s. 78-83. CORNISH, D. B., CLARKE, R. V. The rational choice perspective. In WORTLEY, R., MAZEROLLE, L. (eds.). Environmental Criminology and Crime Analysis. Cullompton: Willian Publishing, 2008. s. 21-47. 49 čeni, že mohou naplnit jejich cíle a touhy, protože se pachatelé snaží vybrat si pro sebe nejlepší dostupnou možnost k jejich dosažení. Posílení intervence spočívá ve zvýšení pachatelova úsilí potřebného ke spáchání zločinu, snížení odměny za zločin, zvýšení rizika dopadení a potrestání, redukci provokací a pokušení a konečně odstranění pachatelových výmluv. Pro policii bylo prvořadým cílem vystavit dealery v podstatě neodvratitelné hrozbě přísných sankcí. Policisté proto vykonávali intenzivní operativní činnost a obstarali důkazy usvědčující vytipované osoby z drogové trestné činnosti. Následně byla těmto osobám doručena ultimativní výzva, aby se dostavily na setkání se zástupci policie, státního zastupitelství a komunity, a přijaly nabídku komunitní pomoci – sociálních služeb (včetně zdravotního, bytového a vzdělávacího poradenství), mentorství v rámci církevních společenství a také nabídek práce – jinak čelily neodvratitelnému trestnímu stíhání. To vystihuje myšlenku Cornishe a Clarka,21 že ekonomické aspekty mohou být zásadní pro rozhodování o setrvání v drogovém byznysu. Jak dále uvádějí Kort a kolegové,22 „[d]ealeři vstupují na trh v momentu, kdy zisk z prodeje drog minus hrozba z chycení převýší příjem, kterého by dealer mohl dosáhnout v alternativním zaměstnání“. V situaci, kdy se se tato hrozba stává bezprostřední, ba až neodvratitelnou, se vidina jednoduchého zisku rozplývá. Akutní hrozba nutí pachatele vynakládat dodatečné úsilí na změnu modu operandi, aby se tak vyhnuli odhalení v době intenzivní policejní operativně-pátrací činnosti. K tomuto kroku se však často pachatelé neodhodlají.23 Na druhé straně Harocopos a Hough 24 uvádějí, že „drogové trhy jsou schopny se rychle adaptovat na snahy policejních složek.“ Posílení odrazujícího účinku zvýšením rizika (neodvratitelnosti) trestu můžeme považovat jenom za krok na půli cesty k úspěchu intervence. Pokud se neposílí ochranné faktory v takzvaném „bodu obratu,“25 pachatel ze sociálně slabého a znevýhodněného prostředí se nejspíš dříve nebo později navrátí k předchozímu kriminálnímu životnímu stylu. Pokušení z návratu k starým zvykům je možné snížit institucionálním zapojením rizikového jedince.26 V hodno21 22 23 24 25 26 CORNISH, D. B., CLARKE, R. V. The rational choice perspective. In WORTLEY, R., MAZEROLLE, L. (eds.). Environmental Criminology and Crime Analysis. Cullompton: Willian Publishing, 2008. s. 27. KORT, P. M., FEICHTINGER, G., HARTL, R. F., HAUNSCHMIED, J. L. Optimal Enforcement Policies (Crackdowns) on an Illicit Drug Market. Optimal Control Applications & Methods. 1998, 19. s. 179. CORNISH, D. B., CLARKE, R. V. The rational choice perspective. In WORTLEY, R., MAZEROLLE, L. (eds.). Environmental Criminology and Crime Analysis. Cullompton: Willian Publishing, 2008. s. 37. HAROCOPOS, A., HOUGH, M. Drug Dealing in Open-Air Markets. Center for Problem-Oriented Policing. Guide No. 31. 2005. s. 10. Dostupné online: http://www.popcenter.org/problems/drugdealing_openair. Bod obratu (turning point) v životní dráze (life course) je ústředním motivem teorie vývojové kriminologie autorů Sampsona a Lauba. Z pohledu této teorie můžeme za bod obratu považovat právě oslovení vybraných pouličních dealerů drog. Viz SAMPSON, R., LAUB, J. A general age-graded theory of crime: Lessons learned and the future of life-course criminology. In FARRINGTON, D. P. (ed.). Vol. 14 Integrated Development and Life-Course Theories of Offending. New Brunswick, NJ: Transaction Publishers, 2005. s. 165-181. SAMPSON, R., LAUB, J. A general age-graded theory of crime: Lessons learned and the future of life-course 50 ceném projektu jde o zapojení do sociálních a církevních mentorských programů. Podaří-li se intervencí a jasnou zprávou od jejich komunity zasáhnout celou skupinu drogových dealerů v daném sousedství, lze tak odstranit to, co je k trestné činnosti provokuje, i jejich výmluvy.27 3. Vyhodnocení výsledků iniciativy V analytické fázi bylo vytvořeno několik hypotéz ohledně drogových trhů v High Point, na základě kterých byla následně projektována intervence. Navržené teorémy byly následně podrobeny praktickému testu. Jeho vyhodnocení ukázalo, že tyto hypotézy byly do určitého rozsahu potvrzeny: intervence dosáhla eliminace otevřeného drogového trhu a následně došlo k poklesu registrované násilné kriminality v daných oblastech (a tedy i celkové registrované kriminality ve městě). Většina z dealerů, kteří obdrželi výzvu, zůstala ve svých sousedstvích, zanechala kriminální dráhy a přijala pomoc. Rozhodli se sami na základě své tehdejší situace a prospektů do budoucna 28 a přijali zákonem aprobovaný životní styl a způsob obživy. HPPD byla nucena po setkáních s pozvanými podezřelými vykonat jenom několik málo zadržení (s následným trestním stíháním) a ani po určité době nezaznamenala „přesun kriminality“ (displacement) u podezřelých, který se zúčastnili schůzek. Životní standard v uvedených komunitách se výrazně zvýšil, stejně jako vztahy mezi občany a policií. V neposlední řade intervence umožnila policistům z protidrogového oddělení a oddělení násilné kriminality zaměřit své aktivity a zdroje na stíhání zvlášť nebezpečných překupníků drog.29 Jako určitý nedostatek projektu se jeví přílišné spoléhání na jedinou intervenci, přičemž obecné zkušenosti naznačují, že potírání pouliční drogové kriminality vyžaduje dlouhodobější strategii, komplexní přistup a průběžné hodnocení.30 Mohly tak být současně řešeny další problémy související s drogami (ať už v rámci projektu, nebo simultánním spuštěním navazujících iniciativ). Jelikož se projekt nezaměřoval na snížení množství omamných látek v držbě lidí a počtu drogově závislých v této oblasti, nemůžeme předpokládat, že drogové trhy zcela zmizely. Tuto skutečnost připouští i samotný projekt.31 27 28 29 30 31 criminology. In FARRINGTON, D. P. (ed.). Vol. 14 Integrated Development and Life-Course Theories of Offending. New Brunswick, NJ: Transaction Publishers, 2005. s. 175. Viz hlavní pilíře situační prevence kriminality. Autoři Cohen a Rabinovitch považují tyto dva důvody pro rozhodování o zanechání trestné činnosti za klíčové ve vztahu k zneužívání drog. Viz COHEN B.-Z., RABINOVITCH, R. V. Outcomes of the Decision to Terminate Drug Abuse: An Application of Rational Choice Theory. Journal of Social Work Practice in the Addictions. 2005, 5(4). s. 58. Projekt, s. 13-16. MADENSEN, T. D., SKUBAK, M. K., MORGAN, D. G., ECK, J. E. Open-Air Drug Dealing in Cincinnati, Ohio: Executive Summary and Final Recommendations. 2005. s. 21. Dostupné online:http:// criminaljustice.cech.uc.edu/docs/research_reports/FINAL_RECOMMENDATIONS.pdf. Projekt, s. 13. 51 Je pravděpodobné, že eliminace otevřených trhů vypudila zákazníky, kteří místem jenom projížděli. Na druhé straně musíme počítat s domácí klientelou, která udržuje poptávku na místním trhu s drogami. Je racionální předpokládat, že v místech s dlouhotrvající tradicí obchodu s drogami každý úspěšný zásah zaměřený na konkrétní prodejce drog uvolňuje prostor a zvyšuje příležitosti pro nové dealery32 přicházející s pokročilejšími metodami trestné činnosti; v tomto případě lze očekávat přechod na skrytý donáškový prodej drog. Snížení násilných trestných činů o něco mezi jednou čtvrtinou a jednou třetinou33 lze také interpretovat jako přechod k nenásilné formě výměny34 spíše než jako redukci obchodu s drogami. Nicméně takový posun může mít pozitivní vliv na snížení užívání drog v oblasti, protože „činí nákupy drog obtížnějšími a méně atraktivními pro běžné uživatele a nalézání drog obtížnějším pro nové uživatele.“35 Upuštění od trestné činnosti u dealerů, kteří byli zapojeni do intervence, má být věrohodně prokázáno vícenásobnými neúspěšnými pokusy o zakoupení drogy agentem policie a běžnou monitorovací činností. Bude nepochybně zajímavé ptát se, proč k upuštění došlo. Nemusíme pochybovat o tom, že komunikace ze strany příbuzných a přátel může mít pozitivní vliv na rozhodnutí skoncovat s trestnou činností, avšak očekávání policie se v tomto směru zdají být nadhodnocená. Je běžnější, že prosby a výtky rodiny adresované svým členům zapojeným do drogové kriminality zůstávají nevyslyšeny a že pro rozhodování těchto osob jsou důležitější neformální normy dodržované pachateli v kriminálním prostředí.36 Proto bude adekvátnější považovat komunikaci od rodiny za podpůrný, nikoli základní prvek intervence. Jelikož hlavní myšlenka společného návrhu ze strany policie a komunity již byla popsána, nezbývá než uzavřít, že to byl zejména strach z téměř jistého uvěznění ve spojení s nabídkou nových životních příležitostí, které vedly k úplnému upuštění od prodeje drog u některých pachatelů.37 Je ovšem na místě připustit, že se ostatní mohli pouze stát obezřetnějšími,38 aby se vyhnuli odhalení během intenzívního monitoringu, který policie spustila hned po po32 33 34 35 36 37 38 HAROCOPOS, A., HOUGH, M. Drug Dealing in Open-Air Markets. Center for Problem-Oriented Policing. Guide No. 31. 2005. s. 2. Dostupné online: http://www.popcenter.org/problems/drugdealing_ openair. Projekt, s. 14. JACQUES, S., WRIGHT, R. The Relevance of Peace to Studies of Drug Market Violence. Criminology. 2008, 46(1) s. 223. MADENSEN, T. D., SKUBAK, M. K., MORGAN, D. G., ECK, J. E. Open-Air Drug Dealing in Cincinnati, Ohio: Executive Summary and Final Recommendations. 2005. s. 14. Dostupné online:http:// criminaljustice.cech.uc.edu/docs/research_reports/FINAL_RECOMMENDATIONS.pdf. Projekt, s. 6. Srovnej CORNISH, D. B., CLARKE, R. V. The rational choice perspective. In WORTLEY, R., MAZEROLLE, L. (eds.). Environmental Criminology and Crime Analysis. Cullompton: Willian Publishing, 2008. s. 31. JACQUES, S., WRIGHT, R. The Relevance of Peace to Studies of Drug Market Violence. Criminology. 2008, 46(1) s. 242. 52 psané intervenci. Jak tvrdí Curtis a Wendel,39 tyto osoby mohou nahradit anonymní prodej drog „intimnějšími vztahy“ a orientovat se na „donáškový servis drog,“ zvláště potom, co byly poučeny policií: „Tím, že násilí a pouliční prodej drog byly jasně označeny jako chování, které vyvolá okamžitou a tvrdou odpověď ze strany orgánů činných v trestním řízení, ti drogoví dealeři, kteří nepatřili mezi oněch pár nešťastných [odhalených a odsouzených], obdrželi jasnou zprávu: na to, abyste pokračovali v prodeji drog, se musíte vyhnout násilí a zůstat mimo ulice.“40 4. Závěr Projekt Eliminace pouličních trhů s drogami můžeme vyhodnotit jako iniciativu zaměřenou na problémy v konkrétní lokalitě a komunitě, která byla úspěšná z vícera hledisek. Vyhodnocení ukázalo významné snížení drogové a násilné trestné činnosti v nejvíce znevýhodněných oblastech města High Point. Progresivní přístup přiměl většinu odhalených pachatelů k ukončení pouličního prodeje drog a zároveň jim dal šanci vést slušný a z hlediska společenských norem obecně akceptovatelný život, i když je zároveň pravděpodobné, že na trhu s drogami došlo zároveň k určitému přesunu k jiným způsobům prodeje. Navíc účinná spolupráce s třetím sektorem posílila vzájemné vztahy mezi policií a veřejností a došlo k snížení strachu z kriminality. Ve výsledku je projekt mimořádnou ukázkou kvalitní práce policie a dobrým příkladem pro ostatní policejní organizace. 39 40 CURTIS, R., WENDEL, T. You’re Always Training the Dog: Strategic Interventions to Reconfigure Drug Markets. Journal of Drug Issues. 2007, 37(4). s. 875. CURTIS, R., WENDEL, T. You’re Always Training the Dog: Strategic Interventions to Reconfigure Drug Markets. Journal of Drug Issues. 2007, 37(4). s. 885. 53 Název projektu: Renaming Terror Avenue1 Autor projektu: Okresní státní zastupitelství v Nassau (Nassau County District Attorney‘s Office) Místo a rok: Mineola, New York, Spojené státy, 2009 Zpracovala: Zuzana Petrů „Špatná pověst nezmizí sama od sebe.“ 1. Úvod 1.1 Hempstead před rokem 2008 Hempstead, město ležící v okrese Nassau County, státě New York, stejně jako spousta jiných měst bojuje s kriminalitou. Se svými přibližně 70 000 obyvateli představuje asi 4% populace okresu, nicméně v roce 2007 tu bylo spácháno v průměru více než 15% násilných trestných činů. Hempstead se stal domovem pro nejvyšší počet podmínečně propuštěných osob, osob s podmínečným trestem odnětí svobody; rovněž množství udání a stížností podaných u policie, míra nezaměstnanosti či počet nedokončených studií je zde na špici okresního žebříčku. Velkou zásluhu na této statistice lze připsat místní oblasti Terrace-Bedell. Celkově 10% násilných trestných činů, více než polovina vražd a skoro polovina (44%) deliktů spojených s narkotiky spáchaných v roce 2007 v Hempstead se odehrála na těchto šesti blocích. Předchozí léta se nesly v podobném duchu, kdy například v roce 2005 tu bylo vyšetřováno 169 závažných trestných činů jako například zabití, ozbrojená přepadení, loupeže, sexuální útoky, prostituce. Většina trestných činů byla úzce spjata s trhem s drogami na Terrace Avenue a Bedell Street – hlavním problémem města. Místní dealeři ani jejich zákazníci k bezpečnosti oblasti rozhodně nepřispívali. Trh zde byl po více než tři desetiletí, takže tu zapustil kořeny opravdu hluboko. Dobře prosperoval a stal se obživou nezřídka pro celé rodiny, a to někdy i po více generací. Zřejmě mimo jiné proto tak úspěšně odolával předchozím snahám o jeho zlikvidování. Také mezi ostatními obyvateli města se existence zdejších ilegálních aktivit stala přijatým (i když rozhodně ne vítaným) faktem. Terrace Avenue („ulice řadových domů“) dostala přezdívku Terror Avenue („ulice hrůzy“). Nálepka Terrace-Bedell jako čtvrti kriminálníků samozřejmě ovlivňovala její obyvatele. Ovlivňovala, jak žili, kde pracovali i co si mysleli sami o sobě. Mnozí z nich nebyli 1 NASSAU COUNTY DISTRICT ATTORNEY’S OFFICE. Renaming Terror Avenue, 2009. Dostupné online: www.popcenter.org/library/awards/goldstein/2009/09-52(f ).pdf. 54 díky své adrese přijati do zaměstnání, nebo jim na jejím základě neschválili půjčku… Negativní stigma spojené s touto částí města tak logicky vyústilo v pesimismus, slabou sebedůvěru, rasové napětí2 či dokonce paranoiu. A samozřejmě i nedůvěru v místní autority, které po dlouhou dobu nebyly s to situaci v Terrace-Bedell změnit. 1.2 Do boje – tentokrát jinak Snahy o snížení kriminality se opakovaly po mnoho let, avšak neúspěšně. Jejich výsledky byly buď nulové, nebo trvaly po krátkou, maximálně několikatýdenní dobu. Když v roce 2006 také nejnovější projekt – operace Family Affair („Rodinná záležitost“) – zkrachoval, a již během jediného týdne místní trh převzal příbuzný jednoho z odsouzených dealerů, byl nejvyšší čas najít nový způsob řešení. Řešení, které by konečně bylo efektivní. Začátkem roku 2007 si proto okresní státní zastupitelství Nassau County (dále jen DA 3 ) přizvalo na pomoc Jeremyho Travise, děkana John Jay College of Criminal Justice.4 Ten s sebou na návštěvu do Hempstead přivedl Davida Kennedyho, kriminologa, který zkoncipoval a uskutečnil úspěšný projekt ke snížení drogové kriminality v městě High Point, Severní Karolíně. „High Point model“ spočíval na vyhledání a rozsáhlém vyšetřování předních drogových dealerů, kteří byli následně souzeni. Nenásilničtí prodejci však byli pozváni na společné setkání občanů města, kde byli obklopeni nejen policisty, sociálními pracovníky, představiteli města, ale zejména rodinou a kamarády. Ti je přesvědčovali, že mohou vést lepší životy, že jsou pro společnost důležití, nicméně musejí zanechat svých ilegálních aktivit. Byla jim k tomu nabídnuta pomoc, a to především v oblasti zaměstnání, vzdělání či zdravotních a sociálních služeb. Suspendování jejich stíhání stejně jako nabízená pomoc byly samozřejmě podmíněné zákazem pokračování v kriminální činnosti, při jehož porušení se nabídka tohoto „mírového řešení“ stahovala. Vzhledem k velkému úspěchu Kennedyho projektu v High Pointu, se Nassau County DA rozhodlo pokusit se jít podobnou cestou také v Hempstead. Do boje proti trhu s drogami a související kriminalitou proto spojilo síly s místní policií a představiteli obce. Nový přístup k problému, včetně využití dialogu s obyvateli města a netradičními metodami pak skutečně pomohl k rapidnímu zlepšení situace. Výskyt trestných činů souvisejících s drogami se podařilo snížit o 87%, k tomu o 10% poklesla i míra páchání závažných trestných činů proti životu a zdraví, osobní svobodě a majetku. Celkově se v průběhu jediného roku podařilo snížit kriminalitu o celých 74%. (Blíže viz Vyhodnocení.) Díky důvěře nabyté mezi policií a občanskou společností v Hempstead se navíc spolupráce mezi nimi i nadále rozvíjí a přináší nové a nové pozitivní výsledky. 2 3 4 V současné době 58% vězňů USA tvoří Afroameričané a Hispánci, přičemž tyto národnosti představují pouze čtvrtinu celkové americké populace. Podle: Statistika uvedená NAACP (the National Association for the Advancement of Colored People), dostupná online: http://www.naacp.org/pages/criminal-justicefact-sheet District Attorney. Fakulta trestní justice na City University of New York. 55 2. Použité teorie Problém Terrace-Bedell lze vysvětlit za pomoci všech tří hlavních teorií environmentální kriminologie. 2.1 Teorie racionální volby V průběhu vyšetřování byla prokázána vysoká výnosnost tamního trhu s drogami, což pachatele utvrzovalo v pokračování v trestné činnosti i za cenu případného dopadení. Bylo pro ně výhodnější strávit nějaký pátek ve vězení a pak se ke svému obchodu vrátit, než ho zanechat – obzvlášť když měli v rodině někoho, kdo by je v případě jejich dočasné nepřítomnosti zastoupil… (viz dále). Proto bylo důležité zvýšit rizika takového obchodování, ať už např. posílením hlídek v oblasti, nasazením tajných agentů (a tedy zvýšením rizika dopadení), či preventivního působení v rámci dlouhodobých programů (a tedy odstřihnutí dočasných „zástupců ve funkci“, kteří by v případě potřeby udržovali ilegální trh v běhu). 2.2 Teorie vzorců kriminality Tato teorie presumuje, že pachatelé neustále hledají příležitosti k páchání trestných činů, přičemž při hledání se většinou nepouštějí daleko od míst, kde se běžně pohybují a dobře je znají. Místa se zvýšenou kriminalitou, tzv. hot-spots, vznikají z různých důvodů, z nichž většinu (ne-li všechny) bylo v Terrace-Bedell možné najít. Vysoká hustota osídlení čtvrti, a tedy poměrně velké množství lidí, znamená velké množství příležitostí pro páchání trestných činů. Pověst čtvrti, jako místa vhodného pro obchod s drogami a prostituci, mohla lákat další a další pachatele. Navíc zde chyběla silnější sociální kontrola. S hustotou osídlení DA ani hempsteadská policie samozřejmě nic dělat nemohla. Rozhodně dobrým tahem však bylo soustředit se na tamní drogovou kriminalitu za současného potlačení prostituce. Vzhledem k prokázané spojitosti drogového trhu s další kriminální činností v oblasti se dalo předpokládat (a následně se i prokázalo), že jeho potlačením se míra kriminality sníží i v dalších odvětvích. Zapojení místních občanů do kontroly nad čtvrtí se ukázalo být rovněž efektivním a dobře koresponduje s výše uvedenou teorií vzniku hot-spots. 2.3 Teorie rutinních činností „Podle této teorie, se kterou přišli Lawrence Cohen a Marcus Felson, dochází k tzv. predátorskému činu v okamžiku, kdy se pravděpodobný pachatel a vhodný cíl ocitnou ve stejné době na stejném místě za absence účinného potenciálního ochránce.“ 5 Jelikož se podařilo zjistit, že polovina kupců nežije v Hempstead, zvýšila policie kontroly osobních automobilů ve čtvrti a zavedla i další opatření, která kupcům znesnadnila přístup na trh. Dále výše zmíněným zapojením občanů podpořila jak ochranu místa a případných obětí, tak i roli příbuzných a přátel při odrazování pachatelů 5 CLARKE, R., ECK, J. Analýza kriminality v 60 krocích. Praha: Otevřená společnost, o.p.s., 2010, s. 27. 56 od trestné činnosti. Tím se zaměřila na tzv. vnější trojúhelník analýzy kriminality a posílila kontrolní prvky jednotlivých aspektů trestných činů.6 3. POP v Hempstead Způsob řešení problémů zvolený v Hempstead, se řadí mezi projekty tzv. problémově orientované policejní činnosti (problem oriented policing, zkráceně POP). „Nový styl policejní práce vyžaduje, aby policie důkladně zkoumala nejrůznější typy lidského jednání, které musí řešit, a zároveň aby byla schopna nalézt nejlepší strategie pro prevenci, redukci a eliminaci těchto nežádoucích jevů. Policie by také měla umět zhodnotit účinnost svého postupu dříve, než svou pozornost přesune k řešení jiného problému. A to je podstata problémově orientované policejní činnosti (…).“ 7 „Problémově orientovaná policejní praxe (...) kombinuje použití různorodých přístupů s cílenou akcí. (…) Existuje velké množství hodnotících dat, z nichž opakovaně vyplývá, že tato kombinace skutečně snižuje míru zločinnosti a výtržností.“ 8 Podstatnou součástí problémově orientované policejní činnosti je postupování ve čtyřech fázích označovaných zkratkou SARA. Jednotlivé fáze řešení problémů jsou Sběr informací, Analýza, Intervence a Vyhodnocení (z anglického Scanning, Analysis, Response, Assessment). Následující část textu je z důvodu větší přehlednosti rozdělena právě podle nich. 4. Uplatnění modelu „SARA“ 4.1 Sběr informací (Scanning) Před jakoukoliv intervencí je vždy třeba si nejdříve najít a vyhodnotit potřebné informace o daném problému. Pro policejní účely jsou snad po celém světě tradičním zdrojem informací vnitřní data a statistiky. V Hempstead tomu nebylo jinak a hned začátkem roku 2007 se DA spolu s policií pustili do zkoumání záznamů o zadržených, stejně jako o stížnostech občanů týkajících se Terrace-Bedell za posledních 5 let. Rozšiřující zprávy o velikosti a struktuře trhu s drogami pak byly získány za pomoci tajných informátorů a výslechy obviněných, resp. podezřelých. Poněkud netradičním způsobem čerpání informací byly rozhovory a meetingy s obyvateli města. DA a policisté se nejprve setkali s mnoha zainteresovanými osobami, včetně předních představitelů města, duchovních, sociálních pracovníků, podnikatelů, advokátů; jednali například i s oblastními družstvy nájemníků či školami. Po úvodních setkáních se od října do prosince roku 2007 začaly pořádat pravidelné, každotýdenní schůze. Týden od týdne se počet zúčastněných rozrůstal a ke konci roku s DA a policií na projektu spolupracovalo již 90 dobrovolníků. Dialogem s veřejností tak bylo docíle6 7 8 Blíže viz tamtéž, kapitola 8, s. 27 a násl. Tamtéž, s. 7. Tamtéž, s. 17. 57 no nejen získání řady užitečných informací, ale především se podařila vybudovat důvěra mezi obyvateli města a místní policií i DA. Díky tomu se stali skutečnými partnery v boji proti kriminalitě a snaze o udržení bezpečnosti v Hempstead. Poznámka: Zpráva o hempsteadském projektu nijak rozsáhleji nerozvádí, jaké konkrétní informace byly shromažďovány a proč, avšak vyplývá z ní, že se zaměřili především na pachatele, kdy bylo zkoumáno odkud a z jakého prostředí pocházejí, jak jsou staří, jaké všechny delikty spáchali a podobně. Dle mého názoru by stály za bližší prozkoumání (pokud se tak nestalo) také vazby a vztahy mezi jednotlivými dealery v rámci trhu, včetně motivů, které je vedly k odstartování jejich „dealerské kariéry“ či které jim bránily v zastavení jejich ilegálních činností. Rovněž si myslím, že by bylo užitečné provést bližší rozbor u obětí doprovodných trestných činů (krádeží apod.) – zda neměly nějaké společné rysy, které zvyšovaly riziko jejich viktimizace, a pokud ano, zaměřit se na i na jejich eliminaci. 4.2 Analýza (Analysis) Informace získané výše popsanými postupy jasně potvrdily dlouhodobě přetrvávající drogovou kriminalitu v oblasti Terrace-Bedell i její přímou souvislost s další tamní trestnou činností (přepadení, krádeže, vloupání ad.) Vyhodnocením získaných dat bylo rovněž zjištěno, že místní pouliční trh s drogami se stal obživou často pro celé rodiny, a to někdy i po více generací. V předchozích (neúspěšných) projektech se dokonce ukázalo, že v případě postihu současných dealerů na jejich místo někdy okamžitě nastoupili jejich příbuzní. Výnosnost prodeje se zdála být tak vysoká, že problémy přetrvávaly, respektive vyvstávaly znovu a znovu. Zpráva o projektu nevěnuje příliš pozornosti hypotézám vysvětlujícím příčiny zvýšené kriminality v Terrace-Bedell. Nicméně lze dovodit, že policie považovala za hlavní příčinu problému právě jeho dlouhé trvání (více než 30 let). Jak pachatelé, tak i okolí již bylo na existenci místního trhu zvyklí. Dokonce se ukázalo, že polovina kupců nepocházela z Hempstead a do čtvrti dojížděla jen za nákupy do známé destinace. Jak již bylo řečeno, získaná data ukázala také na přímou spojitost mezi drogovou kriminalitou a dalšími trestnými činy páchanými v této oblasti – přestřelkami, krádežemi, přepadeními apod. Projekt se proto zaměřil zejména na potlačení pouličního trhu, jehož prostřednictvím byl očekáván i pokles související kriminality. 4.3 Reakce (Response) Vyhodnocování dat získaných výše popsanými cestami šlo ruku v ruce s dalším vyšetřováním. Celkem bylo prověřováno přes 100 lidí a za pomoci tajných agentů byly pořízeny videozáznamy zachycující jejich ilegální drogové aktivity. Podařilo se tak identifikovat a následně i poslat za mříže přes 50 pachatelů, kteří stáli v čele místního obchodu s drogami a byli i přímo spjati s většinou dalších trestných činů spáchaných v Terrace-Bedell. 58 U dalších 18 obviněných, kteří se nikdy nedopustili žádného násilného trestného činu, byla zvolena jiná taktika. Osobně doručeným dopisem byli vyzváni k účasti na zvláštním setkání obyvatel města, jejich rodiny a přátel. Byla jim nabídnuta pomoc při odolávání svodům kriminálního života a začlenění zpět do společnosti. Výměnou za účast na setkání dostali slib, že nebudou zatčeni, pokud v trestné činnosti nebudou pokračovat. Zejména tímto netradičním přístupem se nová snaha o snížení kriminality v Terrace-Bedell odlišila od předchozích neúspěšných pokusů. 4.3.1 Setkání (the Gathering) Setkání místních občanů se skupinou obviněných bylo plánováno do posledního detailu. Nejen dobrovolníci, se kterými se DA a policii podařilo navázat úzkou spolupráci, přemýšleli nad každou maličkostí, jež by mohla pomoci zefektivnit společný plán. Například jako místo setkání bylo upřednostněno Muzeum Afroamerické historie před Městskou knihovnou přímo sousedící s policejní stanicí, což by nemuselo na pozvané obviněné, resp. podezřelé působit nejlépe. Dále byl pro meeting zaveden název „the gathering“ místo „comunity intervention“ (Shromážení, setkání namísto intervence komunity) a skupince pachatelů začali zúčastnění obyvatelé říkat „bratři a sestry“. Účelem setkání totiž nebylo jejich pranýřování, ale naopak dát „bratrům a sestrám“ najevo, že místní obyvatelé je mají rádi, budou je podporovat v jejich snažení o normální život a že je uvítají zpět mezi svými řadami. Bylo dohodnuto vytvoření pozvánky na shromáždění, její forma i další náležitosti. Obsahovala všechny důležité informace, včetně upozornění, že v případě neúčasti na setkání budou zatčeni a naopak, že na něm samotném zatčeni nebudou. Samozřejmostí bylo i informování jejich rodin, protože účast blízkých na setkání byla pro jeho kýžený efekt klíčová. Pečlivě přichystané setkání proběhlo 8. ledna 2008. 13 z 18 obviněných se podařilo dopis s pozváním doručit a všech 13 jich přišlo. Celkem se shromáždění zúčastnilo přes 250 lidí, z nichž všichni zúčastnění byli nějakým způsobem ovlivněni tím, co se v Terrace-Bedell po léta dělo – byli tu oběti i pachatelé, jejich rodiny a přátelé, stejně jako veřejní činitelé, DA, policie. Hned v úvodu setkání byly promítnuty videozáznamy zachycující nelegální činnost přítomných 13 pachatelů. „Bratři a sestry“ tak jasně viděli, že existují důkazy pro jejich usvědčení, a byli upozorněni, že v případě opětovného páchání jakékoliv trestné činnosti bude jejich trestní stíhání obnoveno. Rovněž byli blíže seznámeni s pro ně sestaveným programem, který zahrnoval zejména pomoc se zajištěním základních potřeb, tzn. jídla, oblečení a střechy nad hlavou. Dále jim byla nabídnuta (nepovinná) účast na doplňujících programech zaměřených na vzdělávání, přípravu na zaměstnání aj. sociální služby včetně týdenních sezení (Council for Unity meetings) vedených bývalým, již napraveným delikventem, který jim pomáhal zvyknout si na nový život a dodržování zákonů. Jednoznačným cílem setkání bylo vybrané skupince pachatelů ukázat, že společnost to s nimi opravdu myslí dobře a je skutečně ochotná jim nabídnout pomocnou ruku. 59 4.3.2 Policejní zásahy aj. Již při plánování setkání bylo započato rovněž s širokou škálou policejních zásahů v Terrace-Bedell. Po tři měsíce, 24 hodin denně, 7 dní v týdnu byly v oblasti přítomny hlídky hempsteadské policie. Dále byly například prováděny kontroly motorových vozidel projíždějících čtvrtí, zavedeny speciální kódy pro parkování ve čtvrti ad. Policie se zaměřila také na kupce žijící mimo Hempstead a potlačení prostituce v oblasti. 4.4 Vyhodnocení (Assessment) 4.4.1 Úspěch v číslech Projekt zaznamenal obrovský úspěch. Nejenže se podařilo vymýtit pouliční trh v Terrace-Bedell, také ostatní trestná činnost tu byla velmi omezena:9 • Drogová kriminalita se snížila o celých 87%,10 • o 10% poklesla i míra páchání závažných trestných činů proti životu a zdraví, osobní svobodě a majetku (např. počet hlášení přestřelek ve čtvrti se snížil o 76%). • Celkově se v průběhu jediného roku podařilo snížit kriminalitu ve čtvrti o celých 74%. Přitom bylo zjištěno, že nedošlo k přesunutí problému do jiných čtvrtí, resp. měst. Efektivita netradičního setkání skupiny drogových dealerů s obyvateli města byla také velmi vysoká. Všichni zúčastnění pachatelé se přihlásili do dobrovolných doprovodných programů (viz výše), 10 z nich (ze 13) se už k trestné činnosti nevrátilo a 9 dokonce začalo pracovat. 4.4.2 HRRC DA vytvořilo pro účely projektu speciální centrum pro pomoc pachatelům při jejich snaze o napravení (the Hempstead Redevelopment and Redirection Center, dále jen HRRC či Centrum). Centrum zajišťuje odborné vedení a asistenci při shánění bydlení, obživy, ošacení, zdravotní péče, kvalifikační programy, mentoring ad. Původně bylo HRRC vytvořeno jako dočasné, pouze pro „bratry a sestry“, díky získanému grantu se však podařilo zakotvit jako stálé. Pomáhá zejména bývalým delikventům vracejícím se do Hempstead začlenit se zpět do společnosti, získat (a udržet) si práci atd. HRRC pořádá množství programů jako například každotýdenní sešlosti, kde si bývalí delikventi vyměňují zkušenosti a pomáhají si navzájem (pod odborným dohledem) žít život s dodržováním zákonů. Zaměřuje se však i na předcházení vzniku delikvence. Příkladem takové prevence je Soud pro mladistvé na místní střední škole (dále jen Soud), který je vedený samotnými studenty pod dozorem DA a Právnickou Fakultou Univerzity Hofstra.11 U studentů, kteří se dostanou za své prohřešky až před Soud, je pak 9 10 11 Uvedená procenta jsou vyjádřením poměru stavu v roce 2007 a v roce 2008, tedy před a po zavedení popisovaných opatření. V roce 2007 bylo 124 zatčených osob pro drogovou trestnou činnost, za rok 2008 jich bylo jen 16 a v první polovině roku 2009 (tj. do doby zpracování zprávy o projektu) žádná. Maurice A. Dean School of Law, Hofstra University. Long Island, Hempstead, New York, USA. 60 dále zvažováno, zda by ještě měli využít služeb HRRC a zúčastnit se některých jeho projektů, či bylo dostatečné nápravy dosaženo již u Soudu. Centrum si získalo podporu široké veřejnosti, což ulehčilo jeho další fungování i růst – již v době zpracování zprávy o projektu využívalo služby HRRC přes 200 lidí. 4.4.3 Důvěra a bezpečnost Zřejmě nejvýznamnějším výsledkem projektu je vytvoření oboustranné důvěry mezi policií a DA na straně jedné a obyvateli města na straně druhé. Díky ní se změnil postoj obyvatel k činnosti policie, a ta má nyní přístup k mnohem většímu množství informací. Má tak lepší přehled, co se ve městě děje, a jednodušeji i získává představu, proč tomu tak je, což vede k prokazatelně stále efektivnějším intervencím. Bohužel ještě nelze s jistotou tvrdit, že projekt vyřešil problém s pouličním trhem s drogami na Terrace-Bedell na dobro. U předchozích pokusů se ho vždy také podařilo potlačit, ale vždy se vrátil. Proto jen čas ukáže, zda se konečně na trvalo prolomila ona třicetiletá tradice zdejších kriminálních činností. Již dnes však můžeme říci, že „Renaming Terror Avenue“12 je v tomto směru dosud nejúspěšnějším projektem Hempstead. Na ulicích Terror-Bedell se místo dealerů, drogově závislých a prostitutek procházejí rodiny s dětmi, začal se sem vracet legální obchod a strážníci jsou dnes vítanými partnery v boji za udržení bezpečnosti čtvrti. 5. Možnost aplikace v České republice Přestože se projekt pyšní velmi vysokou efektivitou a i u nás v České republice máme na nemálo místech podobné problémy, nejsem si jistá, zda by tu podobný model uspěl. Důvodů je hned několik. Za prvé, velmi podstatným prvkem tohoto postupu je spolupráce policie a státního zastupitelství s obyvateli. Obávám se, že Češi nejsou tolik „aktivní“ jako občané USA, a aby se do něčeho takového zapojili, muselo by existovat dostatečně silné pouto mezi nimi a daným problémem (např. starostliví příbuzní nebo přátelé). S aktivní podporou širší veřejnosti tu myslím nelze moc počítat. Možnost zapojení obyvatel vidím případně v menších městech, kde obyvatelé dodnes žijí více pospolu a zmíněné pouto mezi nimi a problémem by tu proto mohlo být snad i dostatečné. Dále by byl, myslím, vhodný sociologicko-psychologický rozbor dopadů případného zavedení obdobných opatření v našich podmínkách – zda by nevedlo namísto pomoci společnosti pachatelům napravit se spíše k jejich pranýřování a déletrvající stigmatizaci. Další překážkou by zřejmě byly peníze – zpráva o projektu nezastírá, že např. na podporu fungování centra HRRC bylo nutné využít zvláštního fondu a i samotný „The Gathering“ musel být jistě dost drahý. V dnešní době, v našem státě, se hledá spíše kde ušetřit, a proto získat dostatečnou finanční podporu na podobné projekty, předpokládám, nebude nejsnazší. Přesto jsem přesvědčená, že vzhledem ke skutečně mimořádně vysoké efektivitě tohoto projektu by možnost jeho aplikace v České republice stála za bližší prozkoumání. 12 Oficiální název projektu, k významu názvu viz výše. 61 Název projektu: Shiregreen Alliance – Aliance sídliště Shiregreen1 Autor projektu: Policie v hrabství Jižní York (South Yorkshire Police) Místo a rok: Sheffield, Velká Británie, 2010 Zpracovala: Michaela Dufková 1. Popis projektu V roce 2007 Sanctuary Housing Association2 (dále jen SHA) nakoupila 2 500 bytů na jednom z největších evropských sídlišť Shiregreen ležícího v anglickém městě Sheffield. Toto sídliště bylo sociálně velmi slabou oblastí. Cílem SHA bylo vytvořit z něj bezpečnější a příjemnější místo k životu i práci a zvýšit kvalitu života jeho rezidentům. Proto zahájila pětiletý projekt renovace. Během oprav ale začalo docházet k vloupáním do bytů, které jejich nájemníci kvůli rekonstrukcím opustili. Původní problém spočíval v krádežích kovového šrotu a starých topných těles v bytech, z nichž byli nájemníci vystěhováni kvůli renovacím. Později docházelo navíc i ke krádežím nově nainstalovaných boilerů do již zrekonstruovaných bytů. Míra těchto krádeží dosáhla podílu 6 % na celkovém počtu krádeží kovů v celém hrabství South Yorkshire. Prudký nárůst krádeží kovů a následný nárůst i další kriminality a problémů s prostředím na sídlišti, si vyžádaly rychlou reakci policie, která se rozhodla řešit nastalý problém cestou problémově orientované policejní činnosti. K dosažení účinných preventivních opatření nestačila pouze práce policie. Ta se proto rozhodla navázat spolupráci s místní komunitou i dalšími partnery, čímž vzniklo tzv. Shiregreen Alliance Partnership. Subjekty zapojené do programu: • Policie hrabství South Yorkshire (South Yorkshire Police dále jen SYP) • Sanctuary Housing Association • Stavební společnost Keepmoat Homes (dále jen KH) • Místní úřady 1.1 Environmentální kriminologie Autoři projektu sestavili trojúhelník analýzy kriminality vycházející z konceptu rutinních činností, jehož základním východiskem je, že ke spáchání trestného činu do- 1 2 SOUTH YORKSHIRE POLICE. Shiregreen alliance, 2010. Dostupné online: http://www.popcenter. org/library/awards/goldstein/2010/10-06(f ).pdf. Asociace zabývající se renovací sociálně vyloučených oblastí, webové stránky: http://www.sanctuary-group.co.uk/Housing/Pages/home.aspx. 62 chází v okamžiku, kdy se pravděpodobný pachatel a vhodný cíl ocitnou ve stejné době na stejném místě za absence účinného potenciálního ochránce.3 Při přesunu problému i na krádeže nových boilerů využili 9 z 10 pravidel teorie příležitosti: 1. Posílit cíle 2. Odstranit cíle 3. Odstranit prostředky vedoucí k páchání trestné činnosti 4. Minimalizovat prospěch 5. Dohled 6. Environmentální design 7. Zavedení pravidel 8. Zvýšení rizika 9. Odradit pachatele 2. Uplatnění modelu „SARA“ Autoři projekt zpracovávali metodou tzv. akčního výzkumu, která spočívá ve spolupráci policejních analytiků a praktiků a sestává ze 4 základních kroků: 2.1 Sběr informací (Scanning) Zdroje informací byly různorodé. K zjištění problému vedlo hlášení rezidentů, KH a SHA. Další informace byly získávány od místních úřadů a prostřednictvím průzkumů veřejného mínění. V mnoha ohledech bohužel nebylo možno získat přesná data. Policie používala k identifikaci problému a získávání dalších informací tzv. Crime Management System (software používaný policií ke získávání informací o trestné činnosti). Celkový nárůst kriminality zvýšil nároky na zdroje místní policie. Kvůli prudkému nárůstu krádeží boilerů a následně i další kriminality a problémů s prostředím, bylo rozhodnuto, že je třeba jednat rychle, a proto se rozhodli využít metody problémově orientované policejní činnosti. Policie potřebovala spolupráci partnerů a komunity, aby dosáhla těchto vytyčených cílů: • „Snížit krádeže boilerů dlouhodobě udržitelnými opatřeními. • Zlepšit kvalitu života obyvatel sídliště Shiregreen. • Vybudovat důvěru a jistotu v komunitě. • Zlepšit prostředí na sídlišti.“4 2.2 Analýza (Analysis) Od ledna do listopadu 2008 bylo ukradeno celkem 41 boilerů. Náklady SHA vzniklé krádežemi byly v roce 2007 180.000 liber. Pokud by to vydrželo celých 5 let renovací, náklady by dosáhly 900.000 liber. To SHA vyhodnotila jako významný finanční 3 4 Více viz. ECK, J., CLARKE, R. Analýza kriminality v 60 krocích. Praha: Otevřená společnost o.p.s., 2010, s. 27. Projekt, s. 3. 63 důsledek, který chtěla omezit a použít peníze z rozpočtu na benefity pro rezidenty a celé sídliště. Projekt revitalizace měl za cíl zlepšit kvalitu života rezidentů. Aby mohli vyhodnotit, jak se cítí komunita, provedla SYP průzkum nazvaný Your Voice Counts. Dle odpovědí se přes 70 % rezidentů obávalo vloupání a více než 60 % rezidentů bylo toho názoru, že by řešení vloupání mělo být pro policii prioritou. Z průzkumu dále vyplynulo, jak důležité jsou otázky týkající se prostředí. Komunita byla znepokojena vysokým počtem volných skládek a nedostatečným pouličním osvětlením. Autoři projektu sestavili trojúhelník analýzy kriminality a zaměřili se na jeho tři složky: 2.2.1 Oběti • SHA: Kvůli krádežím kovového šrotu přicházela SHA o příležitost ho sama prodat a reinvestovat peníze do projektu renovace. Dále nesla náklady na koupi nových boilerů a topení. Museli najmout další pracovníky, aby neměli prodlení oproti plánu. Sídliště bylo vnímáno jako oblast s vysokou kriminalitou a kvůli nedůvěře lidí zbývali SHA neobydlené byty, což způsobovalo další finanční ztrátu. • Rezidenti: Asi polovina rezidentů sídliště je nezaměstnaná a téměř 30 % domácností dostává sociální podporu, a proto si mnoho z nich nemůže dovolit koupit místo zničeného majetku nový. V bytech byly škody na kobercích a nábytku způsobené vodou. Zloději prohledávali byty, aby našli peníze a věci, které se dají ukrást. Finanční následky to mělo zejména na nepojištěné oběti, které neměly na stěhování nebo opravu svých bytů. Oběti vloupání dále trpěly vědomím, že se někdo cizí dostal do jejich domu, cítily se zranitelné a často měly strach, že se zloději vrátí. Museli strpět návštěvy pojišťovacích agentů, kteří sepisovali škody. Často byli bez teplé vody a topení řadu dní, což jim způsobovalo další útrapy. • Poskytovatelé veřejných služeb: Neodbornou demontáží boilerů pachatelé ohrozili zásahem elektrickým proudem a případným požárem nejen sami sebe, ale i každého, kdo po nich do bytu vstoupil. Odříznutí boilerů od zásob vody a energie mělo finanční vliv na poskytovatele těchto služeb. • Kupci kradeného majetku: Nevědomě koupili kradené boilery na kterých nebylo možné poznat, že jsou majetkem SHA. Navrhovaná doporučení: • „Zvýšit povědomí o krádežích boilerů skrze media. • Kampaň zaměřená na zranitelné oběti a starší rezidenty, nabízející pomoc a rady. • Cílený přístup k vyšetřování a sdílení informací s partnery.“5 5 Projekt, s. 4. 64 2.2.2 Pachatelé O pachatelích zjistila policie pouze omezené informace. Prázdné nemovitosti byly vždy vykradeny ještě ten den nebo během několika málo následujících dní po vystěhování nájemníků. Policie proto vyslovila hypotézu, že pachateli museli být buď někteří místní rezidenti nebo pracovníci zaměstnaní na renovacích. Pachatelé totiž buď předem věděli, že bude byt opuštěn a připraven k vyklizení, anebo museli vidět nájemníky, jak se vystěhovávají. Stejně tak v renovovaných bytech byly boilery ukradeny bezprostředně poté, co byly namontovány, což naznačuje, že pachatelé sledovali průběh prací, a mohli jimi být rovněž místní obyvatelé nebo pracovníci. Policii se podařilo zjistit, že kov a boilery jsou skladovány v prázdných domech nebo zahradách na sídlišti a odneseny až později. Další informace značily, že kov byl prodáván v místních sběrnách, ale nové boilery nikoli. Bohužel výkupny kovů s policií nespolupracovaly natolik, aby bylo možné pachatele identifikovat. Na sídlišti se v průběhu renovačních prací pohybovala řada vozidel. Vozy pachatelů se tak snadno vmísily mezi automobily místních a bylo těžké identifikovat podezřelá vozidla. Navrhovaná doporučení: • „Posilnit sběr operativních informací od místních sousedských policejních týmů ohledně pachatelů a vozidel, která používají. • Zajistit sdílení informací s jednotlivými partnery. • Aktivně se zaměřit na pachatele a vozidla v lokalitě. • Omezit pachatelům možnost krást boilery, udělat pro ně boilery bezcennými využitím 10 pravidel redukce kriminality.“6 2.2.3 Lokalita Autoři nenašli žádnou šablonu, podle které by ke krádežím docházelo. Domy, které procházely renovací byly na různých úrovních dokončení, různě rozmístěné po celém sídlišti. Nebyly vypozorovány žádné konkrétní dny nebo časy, ve kterých by byly krádeže častější než jindy. Pachatelé mohli strávit dlouhý čas v domech, kde byli ukrytí před pozorností veřejnosti. Sídliště mělo nedostatečné osvětlení, byly zde staré lampy se žlutým světlem a mnohé z nich nefungovaly nebo byly schválně zničeny. Během zimních měsíců byla na některých ulicích úplná tma. Na ulicích byly postaveny stavební buňky, aby bylo kam dát stavební vybavení. Během dne po sídlišti jezdilo mnoho nákladních vozů, dodávek údržby a dalších vozidel stavebních firem. Tím se lokalita stávala ideálním místem pro pachatele, kteří se vmísili a nevypadali podezřele. Bylo zde hodně volných skládek, odpadků v zahradách a na ulicích, což dávalo sídlišti vzhled opuštěného místa a usnadňovalo pachatelům krádeže. 6 Projekt, s. 5. 65 Navrhovaná doporučení: • „Posílit spolupráci s SHA a KH, zejména sdílení informací o tom, na jakých domech zrovna pracují a v jaké fázi renovace jsou. • Vymyslet strategii, která vyřeší problém skládek a odpadků. • Zahájit vyjednávání o opravě osvětlení. • Posílit spolupráci, zkrášlit prostředí sídliště během renovací, a tím zlepšit kvalitu života rezidentů.“7 Autoři projektu došli k závěru, že je třeba, aby se zapojilo více institucí a každá z nich přistoupila ke svým úkolům zodpovědně. Také rezidenti museli být součástí procesu, zejména je bylo třeba vzdělat o prevenci kriminality a osobní odpovědnosti za nepořádek a odpadky na ulicích, zpravovat o incidentech a trestných činech. Bylo důležité se o komunitu v průběhu projektu starat, vytvářet její důvěru a posilovat pocit jistoty. 2.3 Reakce (Response) Byla zahájena v lednu 2008, kdy se zainteresované osoby setkaly, aby prodiskutovaly výsledky analýzy sebraných informací a rozhodli se jak bude probíhat fáze řešení problému. Naplánovaná opatření byla rozdělena na krátkodobá, střednědobá a dlouhodobá. Okamžitým zákrokem zastavilo SAP krádeže kovů z prázdných bytů. KH souhlasila, že bude demontovat všechny kovy a topná tělesa z bytů, ze kterých se vystěhují nájemníci. Také byly v den opuštění bytu dveře a okna překryty univerzální krytinou Sytex a opatřeny cedulemi s informací, že v bytě už není žádný kov. Pachatelé na opatření ale rychle zareagovali, změnili metody a soustředili se na vloupání do nově zrekonstruovaných bytů, kde kradli nové boilery a topná tělesa. SAP přehodnotilo problém a využilo 9 z 10 principů snižování kriminality (viz. tabulka 3) a tzv. princip ARC (achievable, realistic and cost effective – dostupné, reálné a hospodárné řešení). 2.3.1 Krátkodobá opatření Zahájena od ledna 2008: • „Byl opatřen aktuální seznam prázdných bytů. • KH poskytovala každý týden seznamy bytů, které jsou v rekonstrukci, což umožnilo přímé nasazení hlídek dohlížejících na ohrožené byty. • Nasazení hlídek, které nabízely pomoc rezidentům a fungovaly jako prostředek shromažďování informací. • Vydávání tiskových zpráv zveřejňovaných v Shiregreenském newsletteru a rozesílaných rezidentům, které informovaly o krádežích a nebezpečí koupě kradených boilerů.“8 7 Projekt, s. 6. 8 Projekt, s. 7. 66 2.3.2 Střednědobá opatření Byla zaváděná od června 2008 po přehodnocení plánů, když došlo k přesunu pachatelů na krádeže boilerů: • „Vytvoření pracovní skupiny pro sdílení a získávání informací a zkušeností. • Naplánování různých operací založených na využití stopovacího zařízení. • Zřízení mobilní telefonní linky z bezpečnostních místností na staveništích, která umožní rychle reagovat na příchod pachatelů. • Instalace alarmů do prázdných bytů v den vystěhování. • Přidělávání Sytexu do vnitřních rámů místo vnějších, za účelem zvýšení bezpečnosti (Sytex je lehce odnímatelný). • Všechny boilery označeny UV identifikačním logem unikátním pro SHA. To umožnilo identifikaci ukradených boilerů a odrazovalo pachatele od krádeží i lidi od koupě těchto boilerů. • Zorganizování sběrných dnů, kdy lidé mohli vyhodit, co už nepotřebovali. • Výsypné kontejnery byly přemístěny z ulic do zahrad, ploty opraveny, graffiti odstraněno, keře sestříhány, lampy pouličního osvětlení opraveny.“9 2.3.3 Dlouhodobá opatření Zahájení v listopadu 2008: • „Každý boiler má unikátní identifikační kód od výrobce. Zákon stanoví, že každá osoba instalující boilery musí mít kvalifikaci a být registrovaná. Všechny nainstalované boilery musí být registrovány. Každá osoba, která chce koupit kontrolní panel od výrobce musí poskytnout unikátní sériové číslo boileru a jeho registrační číslo. • Nové boilery mají jasné identifikační známky a jsou vystopovatelné; to by mělo být rozšířeno na všechny boilery v zemi. • Po instalaci boilerů a jejich testování se hlavní kontrolní panely odstraní a skladují zvlášť, znovu jsou namontovány až v den, kdy se nájemníci nastěhují zpět do svých bytů. Panel sám o sobě stojí 70 % ceny celého boileru a bez něj je boiler bezcenný. • Výrobce boilerů Vaillant oznámí SYP každou osobu, která se pokoušela zakoupit kontrolní panel k boileru, který byl ukraden. Nikdo bez kvalifikace nesmí kupovat součásti boileru. • SHA přešla na bezpečnostní dveře zabraňující vloupání. Navíc byla přijata bezpečnostní opatření u již osazených dveří. • Vylepšený Sytex. • Vylepšení cedulí informující pachatele, že jsou byty zabezpečené alarmem, monitorované a hlavní součásti boileru byly odstraněny, čímž je boiler bezcenný. • LA okamžitě opraví rozbité pouliční lampy 9 Projekt, s. 7. 67 • SHA zaplatí úplnou výměnu celého pouličního osvětlení, která přispěje k omezení veškeré kriminality na sídlišti. • Rychlé zavedení kamerového systému na hlavní tepně v Shiregreenu, kde se schází místní mládež. Komunita se bude cítit bezpečněji, když ví, že policie jejich sídliště aktivně sleduje. • Strategické hlídkování SYP na místech jako jsou prostory obchodů, školy, církevní místa a veřejná místa, kde se lidé scházejí. Zaměstnanci spojující komunitu, přispívající k veřejné bezpečnosti a vnímání kriminality, získávající informace o oblastech zájmu.“10 SAP pokračovalo v péči o informování rezidentů skrze newslettery, webové stránky a setkání komunity. Informovali komunitu o průběhu a výborných výsledcích, které byly dosaženy, a lidé se tak cítili bezpečněji ve svých domovech a méně se obávali je opouštět a nechávat nehlídané. 2.4 Vyhodnocení (Assessment) Dle dostupných informací bylo přímým důsledkem práce SAP celkové snížení kriminality a také změna vnímání lidí. Byly dosaženy všechny vytyčené cíle. K vyhodnocení vlivu na komunitu byl proveden srovnávací průzkum. • Omezení krádeží boilerů Došlo k omezení krádeží boilerů ze 41 v roce 2008 na 8 v roce 2009 po zavedení preventivních opatření (viz. tabulka č.1) a k zatčení skupiny zlodějů boilerů, kteří byli všichni odsouzeni. To posloužilo také jako výstraha ostatním zlodějům ve městě. Omezení krádeží bylo velkou finanční úsporou pro SHA, která investovala ušetřené peníze do dalšího zabezpečení boilerů. Tabulka č. 1 – Počet ukradených boilerů od ledna 2008 do prosince 2009 11 Pozn.: Červená křivka značí zahájení protiopatření 10 11 Projekt, s. 7-8. Převzato z originálu, upraveno. 68 • Zlepšení kvality života rezidentů Podle ankety provedené mezi rezidenty, jsou se změnami spokojeni. Sídliště je tišší, čistší, na ulicích je více policistů a lidé se zde cítí bezpečněji. • Vybudování důvěry a spokojenosti V průběhu realizace projektu byla sledována míra důvěry a spokojenosti místních obyvatel a z výsledků vyplývá, že díky řešení zdejších problémů tato míra roste. Z tabulky č. 2 je patrné, že po provedené intervenci má o 8 % více respondentů průzkumu pocit, že se policie zabývá problémy, které vznikají. Tabulka č. 2 – průzkum provedený mezi rezidenty 12 • Zlepšení prostředí SHA se rozhodla nahradit všechna pouliční světla novými, bílými světly. Lepší osvětlení přispělo k tomu, že se zde místní cítili bezpečněji a odrazovalo mládež od scházení na tmavých místech. Celé sídliště vypadá lépe a došlo zde ke snížení trestné činnosti. Také se začaly řešit problémy s odpadky a nepořádkem na ulicích a péče o okolní prostředí se stalo každodenní záležitostí. 3. Použitelnost projektu v České Republice Také u nás existují sociálně slabé oblasti, kde se setkáváme s obdobnými problémy. Příkladem bych uvedla mostecké sídliště Chanov, které je zavalené odpadky, potýkají se zde se zloději kovů a je tu řada zdevastovaných městských bytů. Ačkoli problém na tomto sídlišti tkví trochu v něčem jiném – byty totiž často vykrádají a devastují sami jejich nájemníci – dala by se některá opatření přijatá v rámci projektu Shiregreen Alliance využít i zde. I když se i na tomto sídlišti již některé prevenční projekty uplatňují, jsou snahy zlepšit místní prostředí a potlačit kriminalitu teprve v počátcích. Například v rámci projektu Úsvit13 zde byly nasazeny hlídky sestavené z osob z místní 12 13 Převzato z originálu, upraveno. Více např. zde: https://docs.google.com/viewer?a=v&q=cache:6E7GK14zpvgJ:www.mvcr.cz/soubor/ 69 komunity a asistent prevence kriminality, probíhají zde vzdělávací programy a osvěta i zavádění technických bezpečnostních opatření. Fotografie ze sídliště Chanov, zdroje: http://www.mostecky.denik.cz, http://www.denik.cz 4. Závěr SAP se potýkala s dvěma problémy zároveň, s krádežemi kovů a později boilerů. Hypotéza, že pachateli jsou lidé, kteří se buď podílí na přestavbě nebo ti, kdo sami na sídlišti bydlí, je vzhledem k okolnostem pravděpodobná. Pachatelé byli velice dobře informováni, kdy se kteří nájemníci vystěhují. Výsledkem bezpečnostních opatření bylo mj. i zadržení skupiny pachatelů. Je škoda, že autoři v projektu nezmínili, zda v oné skupince byli i někteří rezidenti či zaměstnanci stavební společnosti, a zda se tedy jejich hypotéza potvrdila. Autoři dosáhli všech cílů, které si na počátku i v průběhu vytyčili, a proto projekt vyhodnotili v obou bodech jako úspěšný. V obou případech se zaměřili zejména na prevenci skrze ochranu cílů, znesnadnili pachatelům krádeže a v případě boilerů novejsi-leden2012-iii-strategie-pk-2012-2015-09-11-2011-vlada-doc.aspx+III_Strategie_ pk_2012_2015_09_11_2011_vlada&hl=cs&gl=cz&pid=bl&srcid=ADGEESiIYtU6hTSKTXENUSVhwDW_dF1IGOU83nbFG6yXdkZuBAf7AdBIXylQx1CHtBppkHced5KXeqLki5NLGMyRwiwvVcfCbHYn7568JsVkfl9ZEPTG5NopwwfK1gS6__uvMoQaaRK-&sig=AHIEtbR0hVPJDjKzkLlOcjm8XyAPLBG5HA 70 i jejich následný prodej. Co se týče krádeží kovového šrotu, neposkytují autoři informace o tom, jaká byla úspěšnost opatření. Ohledně krádeží boilerů došlo k poklesu asi o 80 %. Díky projektu bylo také zlepšeno prostředí na sídlišti a posílena důvěra místní komunity. Obojí přispělo k celkovému poklesu kriminality a zvýšilo úroveň života obyvatel, jak bylo cílem tohoto projektu a celé práce SHA na sídlišti. Aby projekt dosáhl ještě většího úspěchu, mohli se autoři zabývat také aspektem sociálního vyloučení a vysoké nezaměstnanosti rezidentů. Nezaměstnanost mohli řešit například zaměstnáním některých členů komunity na renovačních pracích. Vzhledem k tomu, že na sídlišti byly také problémy s místní mládeží, mohl projekt mířit i na ní, například zapojením místních škol. Podle informací a fotografií dostupných na internetu se dá říci, že byl projekt úspěšný a sídliště Shiregreen je dnes příjemným místem k bydlení, jak je vidět na fotografiích. Zdroj: http://www.primelocation.com, http://property.mitula.co.uk 71 Název projektu: “Safe As Houses” – Projekt zaměřený na snížení počtu krádeží vloupáním1 Autor projektu: Londýnská čtvrť Enfield (London Borough of Enfield) Místo a rok: Enfield, Londýn, Spojené království, 2011 Zpracovala: Anežka Pudilová 1. Úvod Londýnská čtvrť Enfield se v roce 2008/2009 potýkala s enormním nárůstem v počtu případů krádeží vloupáním. Autoři projektu uvádejí, že zatímco v předchozích čtyřech letech se počet vloupání v této oblasti držel na stabilní úrovni, v roce 2008/2009 zaznamenali nárůst o 24%, což představovalo druhý nejvyšší výskyt v rámci Londýna a osmý nejvyšší celostátně. Tato situace znepokojovala nejen místní obyvatele, ale zabývala se jí také média, vláda a parlament. Dosavadní opatření v podobě posílených hlídek v problémových oblastech se nejevila jako dostatečná a ani zatčení některých pachatelů nepůsobilo odstrašujícím způsobem. Vzhledem k těmto skutečnostem bylo třeba vypracovat speciální strategii pro danou problematiku. Zatímco se doposud pro zkoumanou problematiku v rámci Enfieldu nevyčleňovaly speciální finanční prostředky, rok 2009/2010 přinesl změnu a umožnil realizaci projektu s názvem „Safe as Houses“. Řešením bylo použití postupů problémově orientované policejní činnosti. Významnou roli hrála spolupráce policie s veřejností a důkladná analýza za použití metody SARA. 2. Přihlédnutí k teoriím enviromentální kriminologie Ačkoli nelze podceňovat vliv výchovy a osobnostní složky člověka na jeho delikventní chování, teorie racionální volby se zaměřuje na konkrétní prostředí, ve kterém se potencionální pachatel pohybuje. Typické je porovnávání rizik a výhod, které podmiňují následné jednání. Toto porovnávání říká mnohé o opakované viktimizaci. Pokud je totiž určitý objekt snadným cílem útoku a tento útok přináší odpovídající užitky, je pravděpodobné, že pokud se neučiní změny, jež by snižovaly atraktivitu pro pachatele, bude docházet k opakované viktimizaci. Kriminální jednání je účelové. V daném případě bylo zjištěno, že k nárůstu v počtu případů krádeží vloupáním došlo v období, ve kterém se zvyšovala nezaměstnanost a nedocházelo k nárůstu mezd dané oblasti. Kriminální jednání je racionální. K vloupáním docházelo nejčastěji v oblastech, které byly snadno přístupné. Pro Enfield je typická bezproblémová přístupnost prostřednictvím veřejných komunikací, sítě veřejné dopravy a řada uliček v zadní části domů, 1 LONDON BOROUGH OF ENFIELD. Safe as Houses, 2011. Dostupné online: http://www.popcenter.org/library/awards/goldstein/2011/11-09(F).pdf. 72 kterými mohli pachatelé nepozorovaně opustit místo činu. K vloupáním docházelo v nejvyšší míře v zimních měsících, kdy se v ulicích nepohybovalo velké množství lidí. Cílem byly domy pracujících dobře zaopatřených rodin, jejichž obyvatelé byli v době útoků v zaměstnání. Pachatelé dokázali využít slabin v zabezpečení obydlí (např. nedostatečných zámků). Zapojení do trestné činnosti se uskutečňuje v několika stadiích. Pro počáteční zapojení jsou významné především motivy pachatele, jež vyplývají ze situace, v níž se nachází (v daném případě mohlo jít o ztrátu zaměstnání). Významnou roli hrají také zkušenosti pachatele a schopnost přizpůsobit se daným podmínkám a těžit z nich. Další fází je tzv. „navyknutí si“. Zde jsou důležité užitky, jež dané jednání přináší. Upuštění od páchání dané trestné činnosti je způsobeno především neúspěšností. Cílem tohoto projektu bylo odstranění dané trestné činnosti bez možnosti přesunu. Z hlediska teorie rutinních činností byla velkým přínosem koncepce tzv. trojúhelníku analýzy kriminality, jejímž autorem je John Eck. Jedná se vlastně o dva trojúhelníky: vnitřní a vnější. Vnitřní trojúhelník charakterizují tři prvky, které jsou předpokladem trestné činnosti: potencionální útočník, oběť/cíl a vhodné místo útoku. Vnější trojúhelník popisuje tři typy dozorců: ochránce, dohlížitele a správce. K trestné činnosti dochází v okamžiku, kdy se potencionální pachatel ocitne bez dohlížitele, narazí na cíl/ oběť nestřeženou ochráncem, a to v místě, které nehlídá správce. V daném případě se pachatelé zaměřili na určité místo a vzhledem k neexistenci správce útok úspěšně dokonali. Policejní složky v následném projektu zaměřeném na kriminalitu krádeží vloupáním věnovaly pozornost právě kvalitnějšímu zabezpečení místa. Významnou roli sehrálo také působení na veřejnost a rozsáhlá mediální kampaň, jež měla posílit obezřetnost lidí v dané lokalitě a zároveň zvětšit riziko pro pachatele. Autoři zabývající se teorií struktury trestné činnosti vycházejí z předpokladu, že každodenní aktivity lidí jsou rutinní záležitostí. Člověk vykonává naučené rutinní činnosti, jež se koncentrují do tzv. „uzlů“ specifických pro každého jedince. Těmito uzly mohou být např. škola, zaměstnání, nákupní centrum apod. Tyto uzly jsou spojeny cestami, jež vymezují oblasti, v rámci kterých jednici vykonávají běžné rutinní činnosti. Osoby páchající trestnou činnost se stejně jako ostatní lidé pohybují v rámci takto vymezených oblastí a právě v tomto prostoru či jeho blízkosti se obvykle dopouštějí trestné činnosti. Generátory zločinnosti jsou uzly, které přitahují větší masu lidí. Pachatel se zde nemusí ocitnout s úmyslem páchat trestnou činnost, ale určitý sled okolností způsobí, že k této činnosti dojde. Trestná činnost je zde podmíněna příležitostí. „Poutače zločinnosti“ jsou naopak místa, o nichž pachatelé vědí, že přinášejí možnost páchání trestné činnosti, a proto mohou překonávat relativně velké vzdálenosti, aby se na tato místa dostali. Samozřejmě z tohoto hlediska existují i neutrální oblasti. Dané poznatky jsou významné pro vytipování rizikových oblastí a předvídaní přesunů. 73 Enfield byl evidentě tzv. poutačem zločinnosti. Tým zaměřený na řešení daného problému mohl předvídat, že intervence pravděpodobně povede k přesunu problému do jiné lokality, k čemuž také později došlo. 3. Uplatnění modelu „SARA“ 3.1 Sběr informací (Scanning) Jak již bylo zmíněno výše, policisté se zaměřili na nárůst v počtu případů krádeží vloupáním, kdy se v předchozích čtyřech letech před kritickým rokem 2008/2009 tato data nijak zásadně neměnila, a bylo proto nutné zjistit, co způsobilo tento zlom. Cílem projektu bylo zabránit dalšímu nárůstu a ideálně také dosáhnout snížení počtu krádeží vloupáním pro rok 2009/2010. Zásadní bylo vzrůstající znepokojení obyvatel dané oblasti a tlak ze strany médií. Druhá Enfieldská čtvrť zaznamenala až 37% nárůst počtu případů krádeží vloupáním v inkriminovaném roce. Podíl této trestné činnosti představoval 13% veškeré trestné činnosti v rámci Enfieldu. Znepokojivé nebyly jen finanční ztráty (7-10 miliónů liber v roce 2008/2009 v rámci dané oblasti), ale také dopady na psychiku místních obyvatel, jež ztráceli pocit bezpečí. Zásadní bylo přihlédnutí k objemu finančních zdrojů, jež mohly být použity pro řešení problému. Pro danou problematiku se doposud nevyčleňovaly zvláštní finanční prostředky a docházelo pouze k nasazování policejních hlídek v oblasti. Toto opatření evidentně nebylo dostatečné, neboť i přes zatčení některých pachatelů stále nedocházelo k poklesu případů této trestné činnosti. Přelomový byl rok 2009/2010, ve kterém byla poprvé vyčleněna určitá částka z rozpočtu pro řešení problému krádeží vloupáním . Předpokládalo se, že poznatky získané při realizaci projektu, budou významným zdrojem informací použitelným i při řešení jiných druhů trestné činnosti. Klíčovými zainteresovanými subjekty byly kromě obětí a enfieldských domácností také policejní orgány a registrovaní majitelé pozemků a domů. 3.2 Analýza (Analysis) Před vymezením cílů a reakcí bylo třeba zpracovat hloubkovou analýzu případů krádeží vloupáním v dané oblasti. Použit byl tzv. trojúhelník analýzy kriminality. Analýza byla zaměřena na oběti/cíle trestné činnosti a na osobu pachatele. Přehled poznatků z posledních let poukázal na neměnnost následujících skutečností. • Opakovaná viktimizace představuje méně než 10% případů. • K nárůstu v počtech této trestné činnosti dochází především v zimních měsících (říjen-únor). • Pět oblastí s nejvyšším výskytem případů krádeží v loupáním se nezměnilo během posledních pěti let. K vniknutí do objektu docházelo zejména v zadních částech budov. Nejproblémovější byl tzv. „A-10 koridor“, jež představuje pouze 4.6% území Enfieldu. • Změny týkající se způsobu útoků byly zanedbatelné. 74 Analýza způsobů vniknutí do objektů přinesla následující informace. • Ve 34% případů došlo k vniknutí do objektu předními dveřmi (dveře měly často nedostatečné zámky). • Ve 23% případů vnikli pachatelé do objektu zadním vchodem (pachatelé často vnikali do objektů uličkami mezi domy a používali zahradního náčiní). Klíčovou oblastí byl především „Koridor A-10“. • Ve 24% případů došlo k vniknutí do objektu rozbitým oknem (obvykle v zadní části domu). • V 18% případů se jednalo o násilné vniknutí do objektu oknem bez jeho vysklení (v přední i zadní části domu). Byl vytvořen seznam ulic s nejvyšším počtem případů krádeží vloupáním, který byl doplněn o další informace (počet útoků, způsob vniknutí do objektu aj.). Monitorovány byly i ulice s méně významným počtem případů této trestné činnosti, jež se vyskytovaly v blízkosti kritických oblastí. Analýza bylo použita také pro zjištění nejvíce ohrožených potencionálních obětí a cílů trestné činnosti. Bylo zjištěno, že se útoky nejčastěji dotkly pracujících rodin s dostatkem finančních prostředků. Pro pachatele byla také nesmírně výhodná lokalita Enfieldu, jež jim prostřednictvím napojení na hlavní komunikace, sítí veřejné dopravy, a dále řadou podchodů a uliček mezi domy, poskytovala možnost nepozorovaně opustit místo činu. Během dne byly navíc domy pracujících prázdné. Při krádežích vloupáním docházelo především k odcizení hotovosti (27%), šperků (19%), laptopů a mobilních telefonů. Vzhledem k nízkému počtu objasněnosti případů této trestné činnosti se nepodařilo odhalit trh, na který v Enfieldu směřovaly odcizené položky. Informace o pachatelích nejsou dostatečné, v roce 2008/2009 bylo zadrženo jen 9% nich. Objevovaly se případy skupinové trestné činnosti, jež byla zaměřena především na odcizování drahých vozidel z garáží. Počet drogově závislých pachatelů nebyl významný. Situace v oblasti mohla být ovlivněna ekonomickými problémy. V daném období došlo k nárůstu v počtu nezaměstnaných a ke stagnaci příjmů z pracovní činnosti. Také zadržení pachatelé uváděli, že jejich finanční situace byla důležitým faktorem pro páchání trestné činnosti. Vzhledem k tomu, že se nejvíce nashromážděných informací týkalo obětí/cílů trestné činnosti a inkriminovaných oblastí, následná reakce směřovala také tímo směrem. V plánu bylo posílení zabezpečení ohrožených objektů v nejrizikovějších místech, mělo dojít k odstraňování možností trestné činnosti a stížení jejího páchání. Celý projekt byl zaměřen především na „A-10 koridor“ a na historicky nejproblémovější ulice. Naplánováno bylo snížení počtu krádeží vloupáním v daných ulicích o 7,5% do konce roku 2009/2010. 75 Mezi dva potenciální nepříznivé vedlejší efekty byl zařazen možný přesun trestné činnosti do blízkých podobně strukturovaných oblastí a možný nárůst pokusů trestné činnosti, jež by zkresloval statistiky úspěšnosti projektu. 3.3 Reakce (Response) Vzhledem k tomu, že lokality v nichž docházelo k této trestné činnosti zůstávaly neměnné, vhodným řešením bylo posílení cílů útoků, jež mělo znemožnit či alespoň snížit možnost útoku. Projekt nebyl mířen na pachatele vzhledem k nedostatku poznatků o nich. Do projektu se zapojila řada partnerských iniciativ, jež měly zdarma nabízet preventivní doporučení, nástroje určené k prevenci a také zdarma poskytovat zařízení zvyšující úroveň zabezpečení domácností v kritických oblastech. Využity byly také poznatky teorie rozbitých oken, která říká, že řešením kriminality v problémových oblastech může být také zlepšení prostředí, v němž se lidé pohybují. V souvislosti s tímto poznatkem bylo součástí strategie také např. odstraňování odpadu a grafitti z ulic. Ke koordinaci složek zapojených do projektu docházelo v rámci pravidelných informačních schůzek, na kterých si jednotlivé subjekty vyměnovaly poznatky získané při aplikaci opatření. Obyvatelé byli o možnostech, které daný projekt přinášel, předem informováni prostřednictvím letáků. Finanční prostředky byly využity na implementaci bran, dalších zabezpečovacích zařízení (zámky, závory), produktů zaměřených na prevenci, na inzerci, nájem dodávky a další doplňkové aktivity. Dále bylo přikročeno k následující podpůrné činnosti. • Zabezpečení oken a dveří, jež bylo následováno poučením o možnostech prevence. • V oblastech, v nichž docházelo ke vniknutí do objektu vstupem v jeho zadní části byly implementovány brány oddělující soukromé pozemky od veřejných uliček. Předpokladem pro toto opatření byl souhlas majitelů nemovitostí. Ačkoli se toto opatření mělo původně vztahovat pouze na nejproblémovější oblasti, významný dopad na kriminalitu přispěl k dalšímu rozšíření oblastí implementace a to zejména tam, kde pachatelé využívali zadního přístupu do objektu. • Pro odstrašení pachatelů byly také především v zimních měsících používány úsporné žárovky s časovými spínači. Do dolních podlaží byly umístěny alarmy citlivé na otřesy a zejména seniorům byly poskytnuty řetězy na dveře. • Důležité bylo také snížení možnosti dosáhnout užitků z trestné činnosti. Došlo k použití tzv. „selectorů DNA/SmartWater Kits“ , které sloužily k označení majetku, jež mohl být odcizen. Tato technologie spočívá v aplikaci speciální tekutiny, jež dokáže zaznamenat po otisku na povrchu daného předmětu DNA vlastníka, což usnadňuje navrácení odcizených věcí a identifikaci pachatele. 76 Doporučeno bylo označit dané věci tak, aby bylo jasné, že došlo k použití zmíněných metod. Dále bylo přistoupeno k následujícím formám podpůrné činnosti. • Šíření potřebné literatury a doporučení do každé domácnosti. • Varování prostřednictvím médií (zaměřená na aktuálně hrozící rizika). • Po předchozí žádosti byly zdarma poskytnuty a implementovány kouřové alarmy. • Pozornost byla věnována také celkovému zlepšení prostředí (teorie rozbitých oken). Podmíněně odsouzení a mladiství pachatelé byli zapojeni při odstraňování grafitti, odpadků, natírání zábradlí, zdí a provádění dalších podobných prací. Zatímco předchozí finančně náročné posílení hlídek nemohlo přinést dlouhodobější výsledky, tato opatření přinášejí nadějnou perspektivu i pro budoucnost. Nedostatkem daných opatření je nicméně fakt, že nebyla věnována dostatečná pozornost možnostem přesunu trestné činnosti, ačkoli se tento vývoj vzhledem k povaze místa (tzv. poutač pozornosti) dal očekávat. 3.4 Vyhodnocení (Assessment) Pro každou domácnost, které se dotkla daná opatření, byl zpracován jejich seznam. K měření přínosů opatření bylo třeba sledovat změny v jednotlivých ulicích, jež se projevily po stanoveném časovém úseku (od data první návštěvy do konce finančního roku). Vzhledem k tomu, že se poskytnutá pomoc lišila budovu od budovy v závislosti na tom, jaká byla počáteční úroveň zabezpečení, je těžké stanovit efekt každého použitého mechanismu. V rámci ulic, kterých se dotkla daná opatření, byl zjištěn pokles případů krádeží vloupáním o 46,7%. V rámci celé čtvrti byl zaznamenán pokles této trestné činnosti o 7,2%. Pokud bychom se zaměřili čistě na budovy, v nichž byla použita opatření zamezující páchání trestné činnosti, došli bychom k poklesu případů až o 78,7%. Zaznamenány byly také nepředvídané přínosy intervence v oblastech, kde nebyla implementována zabezpečovací zařízení (-2,1%). Významnou roli sehrálo také rozmístění bran (-36.8% z počtu vniknutí zadní částí domu). Zároveň ale došlo k nárůstu kriminality v okolí, na které daná opatření nebyla zacílená. Pro další rozšíření tohoto typu zabezpečení byly vyčleněny nové finanční prostředky. V okolí „A-10 koridoru“, kterému byla věnována největší pozornost byly zaznamenány nepředvídané přínosy opatření. To mohlo být vyvoláno medializací, či větším počtem osob v ulicích, jež souvisel s probíhající implementací opatření. Na severovýchodě Enfieldu došlo paradoxně k nárůstu počtu případů krádeží vloupáním o 22%. Struktura této oblasti se v mnohém shodovala s jižní částí, na kterou byl celý projekt zaměřen. Docházelo zde opět ve značném rozsahu ke vnikání do objektů zadní částí domu a svou roli opět sehrály zadní uličky mezi baráky. 77 Dalším zajímavým dopadem byl také pokles dalších druhů trestné činnosti v inkriminovaných oblastech. Dosažené výsledky se v roce 2010/2011 jevily jako dlouhodobé. K poklesu této trestné činnosti docházelo dokonce i v kritickém zimním období. Statistiky ukazují, že počet případů se dostal na nejnižší úroveň za posledních pět let. Pozornost byla věnována rovněž zpětné vazbě od místních obyvatel. V oblastech, v nichž došlo k instalaci bran byly do všech domácností doručeny dotazníky, jež měly poskytnout informace týkající se spokojenosti obyvatel; 73% osob tyto dotazníky skutečně vyplnilo a na základě toho bylo možné dovodit převládající spokojenost. V 93% případů toto opatření přineslo pozitivní odezvu a pouze 3% respondentů uvedla, že se i nadále necítí bezpečně ve svém obydlí. Zvýšené množství osob v ulicích, způsobené tím, že se jednotlivé složky zapojené do projektu pohybovaly samostatně rovněž působilo preventivně. Prvotním záměrem byla dokonce činnost těchto osob především během dne, kdy bylo nejpravděpodobnější, že dojde k další trestné činnosti. To ale nakonec nebylo možné realizovat vzhledem k pracovním povinnostem obyvatel. Zaznamenány byly také některé stížnosti seržantů jednotlivých oblastí, ve kterých došlo k náhlému a krátkodobě trvajícímu nárůstu této trestné činnosti. Nebylo možné vyhovět jejich požadavkům na přijetí odpovídajících opatření, projekt „Safe as Houses“ byl totiž dlouhodobým projektem. Shrneme-li nejpodstatnější údaje, dojdeme k tomu, že v prvním roce došlo ke snížení počtu krádeží vloupáním v Enfieldu o 7.2% a v následujícím roce tento pokles představoval dokonce 10%. V oblastech, na které byla daná opatření přímo mířena, došlo v roce 2009/2010 k poklesu o 40% a v následujícím roce až o 70%. Konečné náklady opatření byly vyčísleny na 231.000 liber, zatímco ušetřené finance představovaly 934.000 liber. 4. Další možná opatření, jež projekt nezmiňuje Pro další přínos opatření by bylo dle mého názoru vhodné věnovat se dalším faktorům, mezi které řadím zkvalitnění veřejného osvětlení v dané oblasti, jež by dále zamezilo nepozorovanému pohybu osob zejména v kritickém zimním období. Pozornost bych věnovala rovněž zeleni v oblasti, jejíž neupravenost a rozmístění může také hrát určitou roli při nepozorovaném úniku z místa činu. Z textu daného projektu není zcela jasné v čem spočívala doporučení adresovaná místním obyvatelům. Užitečná doporučení poskytuje městská policie jednotlivých měst v rámci ČR na svých internetových stránkách. Ze studia těchto zdrojů je možné vyčíst postupy, jejichž dodržování napomůže snížit riziko krádeže vloupáním.2 2 Prevence kriminality, dostupné online na stránkách Městské policie Kyjov http://mp.mestokyjov.cz/ Prevence/kriminalita.html 78 • Zvýšené zabezpečení dveří, oken a dalších potencionálních vstupů do domu či bytu (nejen zámky, vložky štíty apod., ale také kukátka, elektronická signalizace atd.). • Po přestěhování do nového obydlí či ztrátě klíčů ihned provést výměnu zámků. • Nezakrývat příliš dům zelení. • Maskovat dlouhodobou nepřítomnost např. za pomoci příbuzných (plná schránka, neodklizený sníh apod.). • Neponechávat v okolí domu nářadí, které by zloděj mohl použít. • Vhodné je uvádět na zvonky příjmení v množném čísle a bez titulů. • Zachovat obezřetnost při zveřejňování informací o majetku a o přítomnosti osob v obydlí. • Pro případ krádeže se doporučuje dokumentace cenných předmětů. Další opatření, jež teoreticky připadá v úvahu, je obtížně realizovatelné, ale pakliže hrála roli i ekonomická situace a především nezaměstnanost, výsledky by mohl přinést i větší důraz kladený na politiku zaměstnanosti, zejména na vytváření nových pracovních míst. 5. Potencionální realizace projektu na území ČR Použití daných postupů na našem území by bylo problematické zejména z hlediska finančních nákladů. Představa financování zabezpečení z veřejného rozpočtu se jeví jako téměř nereálná. Pakliže by došlo k uvolnění určitých finančních prostředků, jednalo by se nejspíše jen o příspěvek v řádu několika procent a ne o kompletní zabezpečení rizikových oblastí. Implementace jednotlivých zabezpečovacích zařízení by tedy spíše záležela na ochotě investovat v případě jednotlivých domácností. Na druhou stranu, pakliže budeme vycházet z toho, že pro pachatele jsou nejatraktivnější oblasti, v nichž bydlí lépe finančně zajištěné rodiny, neměl by pro tyto být až takový problém vyčlenit určitou část z jejich rozpočtu na posílení své vlastní bezpečnosti. Ta část programu, která se týkala doplňkových činností (mám na mysli zejména informování o možnostech preventivních opatření, větší pozornost médií a zaměření na celkový vzhled v jednotlivých oblastech, vycházející z teorie rozbitých oken), by se u nás jistě uplatnit mohla. 79 Název projektu: Homeless Outreach Team (HOT) – Bezdomovecká terénní hlídka1 Autor projektu: Policie v Colorado Springs Místo a rok: Colorado Springs, Spojené státy, 2010 Zpracovala: Lucie Trojanová 1. Úvod Homeless Outreach Team (HOT), volně přeloženo jako Bezdomovecká terénní hlídka, je vítězný projekt ceny Herman Goldstein Award (za rok 2010). Cenu získali policisté z města Colorado Springs ve Spojených státech amerických za svůj počin na poli řešení problému bezdomovectví, který se ve městě roku 2008 vymkl kontrole. 2. Představení problému V červnu 2008 se ve městě Colorado Springs dramaticky zvýšil počet bezdomovců volně stanujících na veřejných pozemcích přiléhajících k rekreační zóně (parku) a údolí potoka. Toho času jich zde tábořilo přes pět set. Jistý podíl měly na docílení tohoto stavu rovněž aktivity zájmových skupin obhajujících bezdomovce a organizace American Civil Liberties Union (ACLU, lze přeložit jako Americká Unie za Občanské Svobody). Ty požadovaly zastavení úklidu táborů, které bylo provozováno neziskovými organizacemi ve spolupráci s policií města Colorado Springs. Namítaly zasahování do práv bezdomovců, které mělo spočívat v porušování jejich občanských práv a ve vyhledávání a zabavování jejich majetku. Policie tou dobou stíhala osoby bez domova za neoprávněný vstup do parku. Městský právní zástupce však následně rozhodl o nevykonatelnosti vyhlášky vzhledem k tomu, že tábory nebyly umístěny přímo na pozemku parku. Vzhledem k patové situaci, kdy nebylo možné tábořící bezdomovce v souladu s právem vystěhovat ani provádět úklid, vyvstal problém s produkcí velkého objemu odpadu (včetně odpadních látek produkovaných lidským tělem), který byl zdraví ohrožující. Řešením nakonec bylo vytvoření Bezdomovecké terénní hlídky sestávající ze tří policistů. Hlídka se jala koordinovat úsilí početných zájmových skupin a organizací poskytujících bezdomovcům nezbytné služby. Za současného využití zájmu veřejnosti na řešení problému bylo nakonec dosaženo naplnění účelu vyhlášky o zákazu táboření a pomoci bezdomovcům k nalezení trvalejšího bydliště a zapojení do programů pomoci. Hlídka si získala důvěru bezdomovecké komunity a napomohla k uspokojivému řešení jejích problémů. Většina kempů byla vyklizena a nikdo nemusel být zadržen pro porušení zákona. Za přispění Bezdomovecké terénní hlídky ubytovaly místní nezis1 COLORADO SPRINGS POLICE DEPARTMENT (2010). Homeless Outreach Team (HOT), 2010. Dostupné online: http://www.popcenter.org/library/awards/goldstein/2010/10-37(W).pdf. 80 kové organizace 229 rodin, 117 osobám pomohly navázat kontakt s jejich rodinou. Zaznamenaly též, že si 100 osob našlo práci a stalo se soběstačnými. 3. Využití modelu „SARA“ 3.1 Sběr informací (Scanning) Na začátku žilo na veřejných pozemcích odhadem na pět set osob bez domova. Dramatický nárůst jejich počtu byl přičitatelný mimo jiné dvěma změnám v práci městské policie. Městská policie původně ve spolupráci s neziskovou organizací zajišťovala úklid míst, kde se bezdomovci zdržovali. V rámci úklidu ovšem docházelo k zabavování opuštěných věcí (kupříkladu stanů, přikrývek či krabic s rozličným obsahem), které nebyly opatřeny štítkem s informací, komu patří. Takové praktiky se staly terčem kritiky skupin vyslovujících se ve prospěch bezdomovců a ACLU (viz výše) jako protiprávní. Výsledkem kritiky bylo zastavení úklidových akcí. Policie zároveň kvůli změně kritizované vyhlášky přestala bezdomovce stíhat za neoprávněný pobyt v parku. Vlivem těchto okolností získal problém produkce odpadu nebezpečný rozměr ohrožující veřejné zdraví. Právě zdravotní závadnost celé situace způsobila volání veřejnosti po zákroku policie. Občané města byli znepokojeni problémy s odklízením odpadu a vyslovovali svou nelibost nad nevzhledností improvizovaných bezdomoveckých táborů. V městském parku se přestávali cítit bezpečně. Zatímco někteří obhájci práv bezdomovců se pozastavovali nad neuspokojivou situací v otázce jejich zdraví a celkových životních podmínek, jiní prosazovali pasivní přístup s poukazem na jejich právo pobývat na veřejném pozemku. Policisté se ocitli mezi dvěma proudy – museli odstranit zdravotní závadnost trvajícího stavu, zajistit bezpečnost všech obyvatel města a zároveň nezasahovat do občanských práv bezdomovců. 3.2 Analýza (Analysis) Policie města Colorado Springs sestavila tříčlennou Bezdomoveckou terénní hlídku (dále angl. zkratka HOT). Každý člen hlídky byl již dříve seznámen s principy problémově orientované policejní práce (angl. zkratka POP), stejně jako s problematikou bezdomovectví. Jedním z prvních úkolů hlídky bylo porovnat sebrané informace se zkušenostmi jiných měst, která se s bezdomovectvím potýkala. Několik týdnů strávili policisté studiem podkladů z jiných měst, zaměřili se na možnost vynutit odchod bezdomovců i na další možnosti reakce na daný problém. Rovněž se setkávali s bezdomovci i s dalšími zainteresovanými subjekty (kupř. s poskytovateli služeb, kteří dříve s policií spolupracovali na úklidu táborů). Důležitým krokem v činnosti HOT bylo zjištění rozsahu problému bezdomovectví v Colorado Springs – spočítání bezdomovců. K dispozici měli statistiku z roku 2006, která ale rozsah dost možná podceňovala. Podstatné bylo i zjištění, že podle statistiky 81 trpělo 21 % bezdomovců mentální chorobou a 23 % jich užívalo drogy. Přes 35 % z nich nemělo žádné přístřeší (přechodné nebo nouzové v to nepočítaje). Přínosem bylo i použití statistiky volání na policii z dané lokality. Důvody volání byly typicky oznámení intoxikace, žebrání nebo nedovoleného vstupu na pozemek. Policisté během jednoho měsíce udělali průzkum mínění se stovkou osob bez domova. Průměrný dotázaný žil v Colorado Springs sedm a půl roku, z toho něco přes tři roky na ulici. Podle očekávání uváděli dotazovaní různé důvody svého bezdomovectví, mezi nimi ztrátu práce, rodinné důvody, závislost na drogách/alkoholu, zranění, duševní choroby a právní důvody. Uváděli rovněž různé důvody, pro něž nevyužívali možnosti spát v městských ubytovnách – vadila jim krátká doba povoleného pobytu, bylo proti nim vedeno trestní stíhání, byli evidováni jako poskytovatelé sexuálních služeb, vadilo jim, že se v ubytovně cítí jako vězni, vadil jim i nedostatek svobody a nemožnost mít s sebou domácí zvíře. Když byli dotázáni, jaké znají možnosti pomoci, ukázalo se, že o většině poskytovaných služeb nemají tušení. Členové HOT si uvědomili, že ve městě sice funguje dostatek vzájemně spolupracujících poskytovatelů služeb, ale že právě nejpodstatnější spolupráce – tzv. „spolupráce na úrovni ulice“, kde je třeba servis zajistit – poněkud vázne. Členové HOT se dále rozhodli pro spolupráci s odborníkem na bezdomoveckou problematiku. Srovnávali místní problém s podobným, který řešili policisté na Floridě – povedlo se jim totiž najít způsob, jak prosadit právo, což se v Colorado Springs kvůli nevykonatelné vyhlášce nedařilo. Organizovali diskusní fóra pro občany, zastupitele, právníky i bezdomovce – nechali všechny, aby se vyjádřili k podstatě problému a navrhli možná řešení. Vyslovena zde byla řada nápadů od doporučení nechat celou věc být až k návrhu na násilné vystěhování bezdomovců. Díky veřejným fórům se rozeběhla čilá diskuse v médiích a na internetu. 3.3 Reakce (Response) Nejdůležitějším poznatkem, který členům HOT předala zkušenost z Floridy, byla skutečnost, že jakékoli pokusy o řešení musí být provázeny celospolečenským úsilím a vymáhání práva je jen jednou částí celku a samo o sobě nepřinese uspokojivý výsledek. Hlídka měla ambice realizovat komplexní řešení, které by překonalo všechny dosavadní dílčí pokusy. Chtěla dosáhnout zvýšení životní úrovně lidí bez domova, zlepšení kvality životního prostředí, jakož i estetického dojmu, který se k ní váže, zajistit bezpečnost občanů a konečně nezasahovat do občanských práv. Zvažovala mnoho různých postupů, mezi nimi vyslání sociálního pracovníka do bezdomoveckých táborů, vydání nové vyhlášky nebo obnovení úklidových akcí. Výsledky analýzy směřovaly Hlídku směrem k pokračování v budování důvěry a ke spolupráci s poskytovateli služeb, jež by mohly bezdomovcům ulehčit existenci. Důvěra byla klíčová a podmiňovala úspěšnost případné nové legislativy. 82 Kromě složení Bezdomovecké terénní hlídky zareagovala policie v Colorado Springs na výsledky analýzy i snahou rozvíjet spolupráci poskytovatelů služeb mezi sebou navzájem a dostat jejich pomoc přímo na ulici. Členové HOT se snažili získávat důvěru lidí bez domova a zprostředkovávat jejich kontakt s poskytovateli služeb. Postupně je také přesvědčovali pro stálejší bydlení. Během času chtěli prosadit zakázat táboření na veřejných pozemcích, a to ve spolupráci se zájmovými skupinami podporujícími bezdomovce. Když v článku píši o poskytovatelích služeb, mám na mysli následující: devět ubytovacích agentur, jedenáct poskytovatelů potravin, šest psychologů, několik dalších organizací poskytujících lékařskou péči a protialkoholní a protidrogovou léčbu, jiné, kteří poskytovali šatstvo, a další. Členové HOT se každý týden účastnili pravidelných setkání zastánců bezdomovců, obhájců lidských práv, organizací poskytujících služby, zainteresovaných občanů a bezdomovců. Před vznikem HOT měla tato setkání chabou účast, po založení HOT tomu bylo naopak – zájem o setkání vzrostl. HOT svou činnost začala hlídkováním v místech, kde bezdomovci tábořili, a tím, že se jim během hlídek policisté představovali, aby tak položili základy vzájemné důvěry. Konkrétně si získávali důvěru opakovaným kontaktem s týmiž jedinci, kteří byli ochotni nahlédnout, že HOT tu není proto, aby je obtěžovala, ale aby jim pomohla. Členové HOT se společně s lidmi bez domova snažili pojmenovat okolnosti, které způsobily, že se ocitli na ulici. Přitom našli dost problémů, které byly mnohým bezdomovcům společné. Kontakty, které HOT získala, zprostředkovala poskytovatelům služeb. Náhle měli bezdomovci šanci dostat se k pomoci, kterou nezbytně potřebovali, aby se z ulice dostali. Dík snaze se začaly objevovat příběhy úspěchu. Například: Jeden z nezaměstnaných mužů získal zaměstnání na stavbě vzdor skutečnosti, že neměl vybavení potřebné k práci. HOT mu pomohla si nezbytné nářadí opatřit a on díky tomu mohl začít pracovat následujícího dne. Stal se následně soběstačným a začal bydlet v bytě. Během hlídek zjistili policisté z HOT, že někteří bezdomovci mají rodiny ve vzdálenějších městech. Nadace El Pomar věnovala na nákup jízdenek do těchto měst 5000 $ a HOT se zasadila o zprostředkování předání peněz. Takové pomoci ještě předcházela aktivita HOT, která ve všech případech zjišťovala, zda je rodina ochotna dotyčnému pomoci. V případě, že ano, postarala se HOT o nákup autobusových lístků a dopravu až k rodině. Vzdor popsaným pokrokům nebyl problém s odpadem a tábory stále zcela vyřešen. Městská policie spolupracovala s Úřadem městského právního zástupce, zájmovými skupinami podporujícími bezdomovce a s ACLU na návrhu vyhlášky vztahující se na táboření na veřejných pozemcích, která by byla spravedlivá a vynutitelná. Po delším vyjednávání byl návrh postoupen městské radě a schválen. V účinnost vstoupil 9. února 2010. Přijetí vyhlášky provázelo písemné varování, které dávalo všem, kdo vyhlášku svým pobytem na veřejném pozemku porušovali, čtyřicet osm hodin na to, aby tak přestali činit. Současně byla všem doporučována ubytovací zařízení ve městě a další možnosti, 83 kam se odebrat. Nikdo nesměl být zadržen, pokud by ubytovací kapacity ve městě byly nedostatečné! V případě, že by porušitel vyhlášky nestihl využít volné kapacity ubytovacích zařízení během osmačtyřiceti hodin po vyzvání, byla by mu na vyklizení veřejného pozemku poskytnuta dodatečná lhůta dvaceti čtyř hodin. Následně by byl vyzván podruhé. Pokud by opět nereagoval, byl by jeho stan a spací pytel považován za důkaz a ostatní osobní věci by byly umístěny do skladu, na který dohlížela jedna z organizací hájících práva bezdomovců. Všichni byli na účinnost vyhlášky upozorněni s dvoutýdenním předstihem. HOT vše ochotně vysvětlovala a podporovala bezdomovce v hledání bydlení. Nejbližší bydlení za přijatelnou cenu mohl poskytnout blízký motel. Možnost zaplatit si zde na přechodnou dobu ubytování zajistila pro některé bezdomovce svou finanční pomocí již zmíněná nadace El Pomar. HOT je sem začala umísťovat v čase před účinností vyhlášky. Podmínkou byla jejich snaha najít si vlastní bydlení. Po dvou týdnech vstoupila vyhláška v účinnost. HOT byla posílena třemi řadovými členy a seržantem, aby měla možnost dodržování vyhlášky efektivně prosazovat. Hlídka zvolila metodický přístup a zaměřil se vždy právě na jeden tábor. Po uplynutí poskytnuté osmačtyřicetihodinové lhůty se do něj vydala s organizací Keep the Colorado Springs Beautiful (volně přeložitelné jako Udržujme Colorado Springs Krásné), provedla nezbytné kroky (viz výše) a místo uklidila. Celou věc značně usnadnilo dřívější úsilí získat důvěru lidí bez domova. Mnoho z nich už se na místě nezdržovalo, zanechané věci byly zjevně opuštěné a jejich odklizení nepředstavovalo zásah do práv. Území přiléhajícímu k parku se vrátila jeho původní podoba. Navíc nebylo třeba v souvislosti s vystěhováváním zadržet ani jednu osobu. 3.4 Vyhodnocení (Assessment) Podle hodnocení samotné HOT a policie města Colorado Springs je to hlavně vlastní iniciativa a odvaha být inovativní, co činí projekt úspěšným. Členové HOT byli vytrvalí a byli ochotni práci věnovat svůj čas, kdykoli to bylo nezbytné. Autoři projektu ho hodnotí též vykreslováním jednotlivých příběhů úspěchu, což sice nemá zásadní význam pro pochopení problému v obecném měřítku, ale nemyslím si, že by bylo nevhodné příklad uvést pro ilustraci (mimo to by každý příběh měl vyjadřovat závažnost potenciálního porušování lidských práv stejně a každému by měla být věnována stejná pozornost): Příběh páru alkoholiků žijícího v bídných podmínkách ve stanu. HOT poblíž jejich stanu pravidelně hlídkovala. Byly Vánoce a teploty klesly hluboko pod nulu. Bezdomovecký pár hlídku oslovil a popsal jí, jakým trpí chladem, úzkostí a hladem. HOT oběma nabídla převoz do místního zařízení pro osoby závislé na návykové látce, což svorně odmítli s vysvětlením, že chtějí ke zlepšení svojí situace pouze alkohol. V následujících měsících s nimi hlídka HOT pravidelně komunikovala a po jisté době je skutečně přesvědčila k protialkoholní léčbě. Ta proběhla úspěšně a v současnosti žijí dotyční ve skutečném bytě a jsou zaměstnaní organizací na pomoc bezdomovcům. 84 Celkový úspěch projektu ovlivnil život v dotčené části Colorado Springs opravdu zásadním způsobem – víc než pět set lidí bez domova se z ulice odstěhovalo a přilehlý park se opět stal navštěvovanou rekreační zónou. Od léta 2009 navázala HOT přes dva tisíce kontaktů a podala víc než osm set hlášení. Ve spolupráci s Keep Colorado Springs Beautiful realizovala čtyřicet úklidových akcí opuštěných tábořišť. Dvacet devět osob zadržela pro zločin a osmdesát pro přečin (když se výše uvádí, že nebylo třeba nikoho zadržet, míní se tím za přestoupení vyhlášky zakazující táboření na veřejných pozemcích). HOT také vedla statistiku volání na policejní stanici – ukázalo se, že nejvíc volání z postižených oblastí bylo v srpnu 2009, kdy přešla od analýzy k řešení situace. Výsledek akce vyhovoval místním občanům, lidskoprávním aktivistům, obhájcům bezdomovců i bezdomovcům samotným (oceněn byl za nezasahování do lidských práv i snahu léčit jejich závislosti) – HOT sklidila potlesk ze všech stran. Nová městská vyhláška byla bez problémů aplikovatelná díky tomu, že brala v úvahu námitky ACLU a její přípravě předcházela diskuse s obhájci lidských práv, bezdomovců a i s bezdomovci samotnými. ACLU již dříve žalovala jiná města pro jejich snahu právním předpisem zasáhnout do lidských práv. V Colorado Springs k rozporu s ústavními normami nedošlo a do lidských práv vyhláška nezasahovala. Vytvoření HOT je vytvořením dobrého příkladu – napovídá, že je esenciální určit strany problému a vyjednávat s nimi řešení. Členové HOT se vrátili ke svým obvyklým hlídkám, nicméně jsou připraveni se k problému bezdomovectví vrátit, bude-li to třeba. Nadále pokračují ve vedení statistiky volání na policejní stanici z oblastí dotčených bezdomovectvím. Všichni policisté v Colorado Springs jsou školeni o bezdomovectví. Všichni zaměstnanci budou mít seznam kontaktů, který poskytnou každému, kdo se ocitne bez práce a bez domova. Po úspěchu projektu začala HOT pořádat na téma bezdomovectví školení. Do budoucna si klade za cíl udržet vyhovující stav. 4. Vlastní závěr Zkušenosti Bezdomovecké terénní hlídky názorně ukazují nezbytnost efektivní komunikace s osobami zasaženými problémem. Zatímco pokusy o řešení shora selhávaly, snaha nahlédnout problém ve všech jeho rovinách, otázku pocitů a názorů lidí bez domova nevyjímaje, se ukázala být klíčem k úspěšnému řešení. Nejdůležitější bylo získat si co nejdříve důvěru bezdomovců, jakož i ostatních zainteresovaných osob (občanů, organizací…), propojit jedny s druhými a podporovat jejich vzájemnou spolupráci a dialog. Bezchybné dodržení metodologie SARA není nejpodstatnější, řekla bych. Je ale vhodným nástrojem, je způsobem, jak problém uchopit. Zejména v počáteční fázi každého projektu je dobré mít pojmenování pro první krok, které je pevným bodem, od něhož se lze odrazit. 85 Díky usilovné snaze komunikovat přímo s bezdomovci zjistila HOT, že zásadním nedostatkem, bez jehož nápravy nelze s bezdomovci spolupracovat, byla jejich neinformovanost a z ní plynoucí bezradnost. První dílčí úspěchy motivovaly obě strany k pokračování v práci a otevřely cestu k přijetí nové vyhlášky – samotná snaha zavést novou legislativu by se v jiném ovzduší mohla setkat s velmi negativním přijetím. Podstatné bylo i to, že nová vyhláška vzešla ze spolupráce obhájců bezdomovců s městským právním zástupcem a stalo se tak až po delší době, během níž se HOT snažila bezdomovcům všemožně pomoci najít si práci a ubytování a stát se soběstačnými nebo se spojit se svojí rodinou. Dobrým preventivním opatřením do budoucna je vytvoření seznamu kontaktů, které mohou zaměstnanci policie předat osobám řešícím bezdomovectví. Nemám dojem, že úspěch projektu tkvěl v jakékoli záhadné či převratně nové skutečnosti. Poukázat na důležitost komunikace (a i trpělivosti a jisté nezbytné míry nasazení) není zásadně inovativní přístup. Je ale skvělé, že existují skutečná opatření, která komunikaci nejen diskutují, ale i realizují. Vytvoření Bezdomovecké terénní hlídky bylo inspirativním projektem a při odhlédnutí od místních specifik, je, myslím, velmi podobná strategie široce aplikovatelná. 86 Název projektu: Safer Travel at Night 1 Autor projektu: Dopravní podnik města Londýn (Trasport for London) Místo a rok: Londýn, Spojené království, 2006 Zpracoval: Ondřej Vokál 1. Stručná prezentace projektu Iniciativa Safer Travel at Night vznikla ve spolupráci londýnské policie (Metropolitan Police Service), starosty města a další orgánů veřejné moci (úřady registrující taxikáře, dopravní podniky), ale také soukromých subjektů (taxislužby, velké londýnské noční podniky atd.), a právě pod hlavičkou starosty si vzala za svůj cíl především redukovat počet sexuálních útoků řidičů neregistrovaných taxíků. Skupina operovala od roku 2002 do roku 2006, kdy získala první místo v Herman Goldstein Award for Excellence in Problem Oriented Policing. V závěru písemně zpracovaného projektu je velice dobře zdůrazněno, že v dosažených výsledcích a v naučených pracovních postupech je nutno pokračovat, aby nevyšly naprázdno a aby se boj se „sexuálními dravci“ vedl úspěšně i nadále. Zda tomu tak je, nemůžeme zodpovědně posoudit, nicméně internetové stránky londýnského starosty, kam odkazuje projekt pro více informací, už se o této iniciativě vůbec nezmiňují a jako priority na toto volební období v oblasti dopravy představují úplně jiné problémy, než je bezpečnost v noční dopravě. 2. Využití kriminologických teorií Environmentální perspektiva v kriminologii čerpá zejména ze tří teorií: teorie racionálního výběru,2 teorie běžných činností 3 a teorie struktury trestné činnosti.4 Dle mého názoru využili organizátoři STaN prvky všech tří hlavních teorií a spíše než by se záměrně inspirovali jimi konkrétními, dbali na poznatky environmentální kriminality a Problem Oriented Policy 5 jako takové, tedy na dodržování trojúhelníku 1 2 3 4 5 TRANSPORT FOR LONDON. Safer Travel at Night, 2006. Dostupné online: http://www.popcenter. org/library/awards/goldstein/2006/06-49(W).pdf. Zakladateli Rational choice theory jsou Derek Cornish a Ronald Clarke (1986). Nosnou myšlenkou teorie je, že existenci zločinu významně ovlivňuje příležitost k němu, tedy že pachatel jedná racionálně, zvažuje poměr rizik (ztrát) a zisků a podle toho se rozhoduje páchat, nebo nepáchat ttrestnou činnost. Zakladatelem Routine Activities Theory je Marcus Felson (1979) a teorie říká, že struktura zločinů je ovliněna denní rutinou a životním stylem jedinců a zločin nastává především, když chybí tyto rutinní činnostii, pachatel tedy nemá svého „krotitele“ (jeden ze tří základních prvků zločinu podle environmentální kriminality). Zakladateli Crime Pattern Theory jsou Patricia a Paul Brantingham (1981) a vychází z toho, že pachatele i oběti mají své vzory a místa chování, pokud dojde k jejich překřížení (místo zločinu), dojde ke zločinu. Problem-Oriented Policing je nový pohled na činnost policie ve vztahu ke kriminalitě pocházející 87 zločinu (oběť, pachatel a místo zločinu), a snažili se svými konkrétními kroky (kapitola response) obsáhnout každou z těchto tří složek. První teorii, příležitosti, nebo volby můžeme spatřovat především v tom, že se organizátoři zaobírají otázkou, zda se tzv. „sexual predators“ vyplatí pracovat jako řidiči neregistrovaných taxíků, tedy zda jsou restrikce a rizika odhalení natolik vysoká, aby od této volby upustili. Více zastoupená teorie v uvažování organizátorů je dále teorie struktury trestné činnosti, když je zřejmé, že jsou si vědomi toho, že noční prostředí, centrum města a anonymní způsob dopravy jako jsou taxíky, tvoří ideální kombinaci pro zločin a je to tak místem, které zločin přitahuje. 3. Uplatnění modelu „SARA“ Metoda SARA sestává ze čtyř na sebe navazujících fází: Scanning (sběr dat), Analysis (jejich analýza), Response (reakce, samotné řešení), Assessment (vyhodnocení výsledků). 3.1 Sběr informací (Scanning) a Analýza (Analysis) Projekt STaN se zaměřil na několik kriminologických poznatků z policejní statistiky i z jiných zdrojů. V této práci jsou prvky metody SARA, a to Scanning a Analysis, zachyceny ve společné kapitole, aby byly tak blíže samotnému britskému projektu, jež o nich v závěrečné zprávě pojednává též společně. V první řadě je konstatováno, že za období od října 2001 do října 2002 bylo na území Londýna sexuálně obtěžováno 212 žen,6 což představuje průměrně 18 útoků měsíčně. 54 z těchto napadených žen se stalo dokonce obětí znásilnění. Oproti stavu zachycenému za rok 1997, kdy se tehdy stalo obětí podobného jednání 66 žen, došlo za několik málo let k výraznému navýšení sexuálních útoků v neregistrovaných taxi vozech. Tvůrci projektu si byli vědomi, že skutečný počet sexuálně obtěžovaných žen bude jistě vyšší, neboť tento druh sexuální kriminality trpí obecně nejvyšší latencí.7 Tvůrci projektu dále zkoumali tento jev obecněji a definovali související a snad i nadřazený problém – nelegální trh na poli taxi vozů v Londýně. Ten má s sebou kromě sexuálních útoků na ženy v nočních hodinách přinášet i další společensky škodlivá a trestně postižitelná jednání a v praxi jsou tato provinění proti jakémukoliv společenskému řádu hodnocena jako dopravní přestupky a jiné správní delikty. Dále bylo konstatováno, že problém ilegálního trhu s přepravou osob je nejpříznačnější pro londýnskou čtvrť West End. 6 7 od Hermana Goldsteina (1979). Policie se nemá omezovat na svou standardní činnost (vyšetřování, pochůzky, spolupráce s justičním systémem), ale má být iniciativnější a snažit se řešit problémy s trestnou činností v součinnosti s dalšími veřejně činnými subjekty a za využití metody SARA. Statistika pochází ze zdrojů Project Sapphire, který je součástí londýnské Metropolitan Police Service. Jde o obecně známý fenomén, u nás viz: NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. a kol. Kriminologie. 3. vydání. Praha. ASPI – Wolters Kluwer. 2008. 88 Z pohledu dopravních možností po Londýně v nočních hodinách jsou neregistrovaná taxi pro cestující finančně nejvýhodnější. Tehdejší nabídka „legálních“ alternativ byla shledána nedostatečnou. Další fakt, který si projekt STaN vzal jako vstupní data do svého projektu byla nedostatečná informovanost veřejnosti o rizicích cestování neregistrovanými taxi vozy a nechuť k předběžnému plánování svých zpátečních cest z nočních zábav. Data byla organizátory dále zkoumána a podrobena analýze, aby se zaměřila na tři hlavní pilíře kriminologického problému – oběť, pachatele a místo páchání trestné činnosti. K pachatelům těchto útoků bylo toliko uvedeno, že se jedná o řidiče neregistrovaných taxi vozů, obvykle recidivisty sexuální deliktů, a že se místní policejní jednotky snažili potýkat s touto trestnou činností několika možnými způsoby, ale metody zaměřené na pachatele nebyly vesměs úspěšné. Jako místo v Londýně nejpostiženější těmito útoky byl, jak je výše uvedeno, určena čtvrť West End, ale stran zájmu nezůstala ani jiná „hotspots“ v jiných čtvrtích londýnského katastru. Nejdetailněji se projekt věnoval analýze oběti sexuálního napadení v neregistrovaných taxi vozech. Bylo tak zjištěno, že typickou obětí útoku je mladá žena, pod vlivem alkoholu nebo jiných omamných látek, která si cestu domů neplánuje předem. Téměř 50% obětí bylo ve věku 24 let a mladších, celých 91% potom ve věku 35 let a nižším. Fáze sbírání dat a jejich analýzy je shrnuta do nejdůležitějších čtyř poznatků: 1) nedostatečné společenské povědomí o předpisech a právní úpravě týkající se taxi dopravy, 2) nedostatečné společenské povědomí o rizicích spojených s neregistrovanými taxi vozy, 3) rostoucí a prosperující trh neregistrovaných dopravců a pouze minimální restrikce a postihy ze strany veřejné moci, 4) nedostatečné „legální“ dopravní prostředky v nočních hodinách a jejich špatná propagace. Prostor pro zlepšení fáze sběru a analýzy dat vidím v oblasti statistik samotných sexuálních útoků. Chybí mi srovnání roku 2002 a jeho maximální míry této kriminality i s jinými lety než jen rokem 1997. Dále by bylo pro ucelenější představu lepší zařadit i větší přehled kriminality v Londýně, tedy jaká část sexuálních útoků je provedena právě v neregistrovaných taxi vozech, či zda s těmito vozy není spojena i širší kriminalita mravnostní, která by se mohla stát součástí projektu. Vhodné by bylo i uvést, zda jsou tyto útoky spojené i s jinou kriminalitou, a to například násilnou či majetkovou. 3.2 Reakce (Response) Na základě výše nastíněné analýzy sebraných dat, kterou provedli organizátoři projektu Safer Travel at Night, byla stanovena strategie, kdy se zapojené složky měli zaměřit na všechny tři prvky zločinu definované environmentální kriminologií (oběť, pa89 chatel, místo spáchání) a ne jen na pachatele, jak tomu bylo doposud. Byly stanoveny následující tři hlavní cíle:8 1) snížit počet sexuálních útoků v neregistrovaných taxi vozech, 2) zvýšit povědomí Londýňanů a návštěvníků Londýna o rizicích tohoto způsobu dopravy, 3) snížit zájem o tento způsob dopravy a snížit jejich dostupnost. K těmto cílům byly vytvořeny čtyři skupiny nástrojů k jejich dosažení: zvýšení povědomí veřejnosti o rizicích, zajištění lepší veřejné noční dopravy po městě, poskytování lepších informací o bezpečné noční dopravě, zvýšení bezpečí větší regulací „private hire vehicles“9 (PHV) a dbáním na dodržování předpisů v této oblasti. Konkrétní formy intervence jsou popsány v následujících řádcích a jejich implementaci měla na starosti skupina vytvořená z odborníků všech zapojených veřejných složek. 3.2.1 Zvýšení povědomí veřejnosti (Raising public awareness) Tato skupina představuje především mediální kampaň zaměřenou na potenciální oběti. Jejím shrnujícím názvem, pod kterým ji registrovala veřejnost, je „Know what you’re getting into.“ Kampaň byla vedena prostřednictvím reklam v televizi a kinech, plakátů na vhodných místech (vysokoškolské koleje a kluby, vyhlášené noční podniky centrálního Londýna, stanice taxíků apod.) a jejím spojujícím prvkem byly šokující obrázky a informace o sexuálních útocích v taxících. Autorem videí je renomovaný britský režisér Mike Leigh. 3.2.2 Zlepšení služeb noční dopravy (Delivery of improved late night travel services) Nástroji v této oblasti chtěli organizátoři zvýšit počet možností bezpečné dopravy po nočním Londýně a povzbudit využívání především nočních autobusů a licencovaných taxi vozů. Byly zavedeny nové autobusové linky, posíleny jejich kapacity v nočních hodinách a navrch bylo všech osm tisíc londýnských autobusů vybaveno kamerami. Zájem o licencované, a pro Londýn typické „black taxis“ byl posílen především úpravou nočních cenových tarifů, zaměstnáním dalších taxikářů, kteří mohli pracovat i v nočních hodinách, a zřízením centrálního stanoviště pro taxi vozy. Toto stanoviště se nachází na Cranbourn Street a v nočních pátečních a sobotních hodinách je hlídáno příslušníky policejních sborů. Pro hlídkování v jednotlivých autobusech a v inkriminovaných místech, pro poskytování informací a pro případnou pomoc byl ve spolupráci skupiny Transport for London a londýnské policie vytvořen speciální sbor Transport Operational Command Unit, který byl tvořen celkem 1300 policisty a pomocnými úředníky. 8 9 Cílům by mohlo být vytknuto, že nejsou stanoveny podle obecné SMART metody stanovování cílů jakéhokoliv projektu, tedy především že tyto cíle nejsou měřitelné. Těžko přeložitelný termín, který nemá v češtině ekvivalent, jelikož se jedná o specifický druh londýnské dopravy. Nejpřiléhavějším překladem by byla soukromá taxislužba. 90 Dalšími konkrétními kroky pro zlepšení noční dopravy v Londýně bylo například rozšíření přepravních hodin metra, nainstalování informačních tabulí s polohami a kontakty taxíků do nejnavštěvovanějších nočních podniků. 3.2.3 Zlepšení poskytování informací o dopravě (Enhanced travel information) Největšími úspěchy této kategorie jsou zřízení internetového portálu, kde si mohou návštěvníci dopředu naplánovat svou cestu domů a vyhledat si snadno noční spoje, a zřízení služby informačních SMS. Pokud zájemce pošle zprávu s textem „home“ na číslo 60835, dostane odpověď obsahující čísla nejbližších taxíků a „minicabs“. Dalšími kroky bylo: instalování informačních tabulí v klubech a barech, zřízení „freefones“ pro kontaktování taxíků ve studentských podnicích, zřízení jednoho centrálního telefonního čísla pro zarezervování taxíku, rozdávání map s místními dopravními možnostmi v noci. 3.2.4 Posílení bezpečnosti pomocí regulace, vynucování pravidel a bezpečnostních opatření (Improve safety through industry regulation, enforcement and safety measures) Společným cílem této poslední kategorie opatření iniciativy STaN bylo zvýšit riziko pro potenciální útočníky. Na základě The Private Hire Vehicles Act z roku 1998 byl ustanoven orgán, který má na starosti registraci těchto vozidel, jejich řidičů a operátorů (Public Carriage Office). Od roku 2001 probíhá proces registrace vozidel, řidičů i operátorů a dokončen měl být v průběhu roku 2006. Registrováno bylo cca 40.000 vozidel, 30.000 řidičů a přes 2.000 jejich operátorů. Příslušné složky policejních sborů prováděly i další kroky k potírání nelegálního trhu. Například využívání služeb těchto vozů v přestrojení a další. Během období 2002 – 2006 se tedy úředníci zaměřili na důsledné dodržování předpisů týkajících se provozování soukromých taxislužeb a provedli více než 2.750 zatčení pro jejich nedodržování. Taxi touting 10 bylo díky snahám iniciativy STaN uznáno jako trestný čin, byly rozšířeny možnosti postihu jeho pachatelů a také usnadněno opatřování důkazního materiálů. Např. pomocí vzorků DNA a otisků prstů se podařilo některé případy dovést k trestnímu stíhání. 3.3 Vyhodnocení (Assessment) Vzhledem ke skutečnosti, že tento projekt se stal vítězem ročníku 2006, dá se odůvodněně předpokládat, že v dosahování svých cílů byl úspěšný. O prvním a nejprimárnějším cíli ze tří, které si organizátoři stanovili, tedy snížit počet sexuálních útoků v neregistrovaných taxících, sami hlásí, že byli v dosahování výsledků vysoce efektivní. 10 Ilegální obtěžování potenciálních klientů taxikáři. 91 Ze statistik vyplývá, že počet sexuálních útoků v neregistrovaných taxících nasadil sestupnou tendenci. Od hodnoty 212 útoků kleslo toto číslo v roce 2006 na cca 120 útoků. Z 54 znásilnění, kterých se řidiči neregistrovaných taxíků v roce 2002 dopustili, se tento počet podařilo snížit během dvou let na hodnotu 32. S přihlédnutím k latenci, jaké tento druh kriminality dosahuje, k faktu, že značná část populace je vůči kampaním, změnám a pomoci strážníků imunní a své návyky nemění, můžeme vyslovit, že 40% snížení je jednoznačně úspěchem. Pokud zněl cíl neambiciózně „snížit počet útoků“, konstatuji jeho dosažení. Dalším cílem iniciativy STaN bylo snížit počet využívání neregistrovaných taxi vozů. Ze statistik vyplývá, že bylo do uzávěrky projektu provedeno celkem 7 vln výzkumů, ve kterých se mimo jiné zjišťovalo právě, jak moc je tento způsob dopravy využívaný. Vidíme, že od 14% z celého trhu „veřejných“11 dopravních prostředků v roce 2003 se tato hodnota snížila na pouhá 4% v roce 2006. Další radikální snížení zaznamenáme, když se zaměříme pouze na cestovní návyky žen. Před spuštěním kampaně volilo 18% žen právě neregistrované taxíky, zatímco výsledky sedmé výzkumné vlny v roce 2006 ukazují, že tento způsob dopravy preferuje už jen 7% žen. Procentní hodnota mužské preference (10%) se během kampaní iniciativy STaN nezměnila. Bohužel nám organizátoři nenapovídají, zda a jaký vliv na tato čísla má agenda registrace dosud neregistrovaných taxislužeb, tak jak ji organizovali a jak je popsána výše. Pokud tato skutečnost v grafu není zohledněna, výsledek tím bude velice zrelativizován. Nicméně bez těchto doplňujících informací můžeme opět konstatovat úspěch. Posledním cílem iniciativy bylo zvýšit povědomí Londýňanů a návštěvníků Londýna o rizicích nočního cestování neregistrovanými taxi vozy. K vyhodnocení tohoto cíle předkládají organizátoři následující fakta: V září 2003 (první vlna výzkumů) si 24% respondentů vybavilo, že vidělo nějaký produkt kampaně „Know what you´re getting into“ nebo StaN obecně. V sedmé vlně testování se toto číslo zvýšilo na 55%. Sami organizátoři přiznávají, že tato část jejich projektu byla velice náročná, protože v dnešním mediálním světě je náročné někoho upoutat reklamou. Reklamní šoty v kinech musely být nasazovány opakovaně, protože zprvu neměly takový efekt. Do budoucna cítí iniciativa STaN prostor pro zlepšení především v tom, že videa a plakáty musí být ještě více šokující a musí se zaměřovat i na rodinné příslušníky potenciálních obětí, nejen oběti samotné. Dále si pokládají otázky, jak oslovit tzv. „hardcore users“, tedy ty, co své nebezpečné cestovní návyky nezměnili ani po tom, co zaregistrovali kampaň iniciativy. Přes všechna negativa výše vymezená se dá říci, že i tento cíl byl úspěšně naplněn. Byť podle mého názoru ne tak výrazně jako ty předchozí. 11 Rozuměj cokoliv jiného než vlastní dopravní prostředek (vlastní automobil, motocykl, kolo atd.). 92 4. Návrhy na zlepšení projektu V prvních řádcích této kapitoly se sluší vyjádřit obdiv tvůrcům celé iniciativy Safer Travel at Night. Změnit cestovní návyky několika milionů lidí, kteří můžou být pod vlivem alkoholu v anonymním městě jako je Londýn takovým způsobem, jakým se to podařilo podle výzkumů, je jednoznačně úspěchem. Mám-li však nastínit možnosti vylepšení projektu, nebo poodhalit jeho nedostatky, začnu u stanovování cílů celého projektu a způsobu jejich vyhodnocování, tedy k hodnocení, zda byl projekt jako takový úspěšný. Myslím si totiž, že v první fázi mohli být organizátoři pečlivější a stanovit si cíle konkrétnější a měřitelnější. Pokud je totiž cílem snížit počet útoků, tak je tento splněn i při snížení tohoto počtu o jeden jediný čin. A to je při nákladech na projekt ve stovkách milionů liber, uznejme, velice nepatrný úspěch. Proto mohl být tento cíl stanoven například takto: snížit počet útoků na 50% úroveň. Další poznámka se opět váže k organizaci práce celé skupiny. Praxe vedení náročných, obsáhlých a několikaletých projektů ukázala, že je daleko přehlednější a efektivnější stanovit si nástroje k dosažení cílů přímo podle těchto cílů. V tomto případě měl STaN tři hlavní cíle, ale čtyři skupiny intervenčních nástrojů, kterými chtěli cílů dosáhnout. Kromě malého nedostatku tohoto syntetického myšlení a plánování by bylo možno ještě vytknout zmiňované malé ukotvení v kriminalitě jako celku (souvislosti, sexuální útoky v jiných dopravních prostředích a registrovaných taxících, příbuzná kriminalita atd.). Další nedostatky si pak vytnuli organizátoři sami, tedy především větší propracovanost a širší zacílení mediální kampaně. 5. Návrh na zapojení projektu v našem prostředí Abychom mohli uvažovat o zapojení podobného projektu do reality českého prostředí, musíme nejdříve vědět, zda je takového zásahu potřeba. Využití by našel zjednodušeně řečeno ve všech městech, kde fungují taxislužby a registrují alespoň jeden sexuální útok na cestující, kteří tuto službu využívají. Takových měst je v České republice mnoho (tedy těch, která mají své taxislužby). Pokud bychom měli uvažovat v podobných rozměrech jako organizátoři iniciativy STaN, zredukujeme samozřejmě tento seznam pouze na Prahu a pravděpodobně dojdeme k podobnému závěru, že nejkritičtější místa budou centrum Prahy a centra nočního života (např. historické centrum města, Anděl, Žižkov, I. P. Pavlova atd.). Otázkou však zůstává, zda je problém sexuálních útoků v taxících natolik palčivý, aby se organizoval projekt podobného rozsahu. Z policejních statistik12 vyplývá, že za rok 2011 bylo na území Prahy spácháno celkem 233 mravnostních trestných činů (s nejvyšším zastoupením znásilnění a pohlavního zneužívání). Chybí však statistika, jaká část z těchto deliktů byla spáchána v souvislosti s veřejnou dopravou, nebo kon12 Viz http://www.policie.cz/clanek/statisticke-prehledy-kriminality-za-rok-2011.aspx. 93 krétněji taxi dopravou. Nepodařilo se mi dohledat ani jinou podobnou iniciativu nebo statistiku kdekoliv jinde v České republice. Z tohoto vyvozuji závěr, že tento problém není v naší zemi tak palčivý, aby se řešil podobným způsobem. Můžeme usuzovat, že je tomu z několika důvodů: Praha je výrazně menší a méně multikulturní město než Londýn, taxi doprava zde není tak populární, existuje lepší systém noční veřejné dopravy, lepší dohled nad taxislužbami, takže existuje menší počet těch neregistrovaných/ nelegálních. Pokud by se někdy v budoucnu tento problém objevil ve větší míře a bylo třeba jej řešit, jsou zkušenosti z Londýna rozhodně výborným základem pro možnou práci s touto tématikou. 94 Název projektu: Underage Drinking: More than a MINOR Issue – Zamezení konzumace alkoholu nezletilými 1 Autor projektu: Policie v městě Plano, Texas (Plano Police Department) Místo a rok: Plano, Texas, Spojené státy, 2003 Zpracovala: Tereza Blšťáková 1. Popis projektu V průběhu roku 2001 zaznamenal policista Richard L. Glenn z texaského města Plano narůstající počet stížností a telefonátů, které se týkaly incidentů spojených s konzumací alkoholu nezletilými. Hlášení se obvykle týkala rušení nočního klidu hlukem z oslav, výtržností na veřejných místech (včetně ničení zaparkovaných vozidel), dopravních nehod způsobených pod vlivem alkoholu a dalších problémů mladistvých. K většině těchto událostí došlo v přímé souvislosti s konzumací alkoholu nezletilými (mezi oběma nežádoucími jevy byla podle Glennovy hypotézy silná spojitost). V průběhu vyšetřování a během rozhovorů s podezřelými, Glenn zjistil, že pro ně není nejmenší problém opatřit si alkohol v téměř jakémkoliv obchodě. Glenn tedy zahájil speciální vyšetřování zaměřené právě na prodej alkoholu nezletilým. Jeho cílem bylo zamezit tomuto prodeji, tím předejít výtržnostem a zajistit obyvatelům Plana větší klid a bezpečí.„Věřil, že pokud dokáže omezit přístup mladistvých k alkoholu, dokáže tím zároveň zamezit množství činů vyplývajících právě z konzumace alkoholu.“ 2 Do svého projektu zapojil další kolegy z policejních stanic, školy, vlastníky obchodů a konečně i Texaskou komisi pro alkoholické nápoje (TABC – Texas Alcoholic Beverage Commission). 2. Uplatnění metod „SARA“ Policista Glenn už za svého působení v okrsku zastával metody práce policie orientované na problémy a navazoval vztahy a spolupráci s místními obyvateli. Díky „sousedské síti“, kterou zde zavedl, se mu dařilo řešit každodenní problémy čtvrti s okamžitou zpětnou vazbou a zároveň zvýšil zájem rezidentů o dění ve své čtvrti. Právě znalost okolí a obyvatel mu umožnila získat první informace pro jeho projekt. Nezletilí z „jeho“ čtvrti mu prozradili, ve kterých obchodech mohou sehnat alkohol a kde se koná party, na které hrozí konzumace alkoholu nezletilými. 2.1 Sběr informací (Scanning) Právě domy, kde se konaly oslavy a party, byly prvním vodítkem pro zjištění rozsahu a závažnosti zkoumaného problému. Během rozhovorů s podezřelými zjistil Glenn 1 2 PLANO POLICE DEPARTMENT. Underage Drinking – More Than A Minor Issue, 2003, Dostupné online: http://www.popcenter.org/library/awards/goldstein/2003/03-27%28F%29.pdf. Tamtéž, s. 2. Vlastní překlad autorky. 95 klíčové skutečnosti, zejména to, že si mladiství běžně opatřovali alkohol sami a že to pro ně nebyl téměř žádný problém (nemuseli se prokazovat občanským průkazem, většinou ani nebyli tázáni na svůj věk). Navíc podle nich nebylo potřeba znát speciální obchod, kde by jim alkohol prodali, téměř žádný obchod v Planu nedodržoval striktní zákaz prodeje alkoholu nezletilým. Glenn se tedy zaměřil na kontrolu obchodů, několik prodejců zadržel při činu a z jejich výpovědi vyšlo najevo, že neměli obavy z následků takového chování, nebo k nim byli zcela apatičtí. První průzkum, který Glenn prováděl, byl spíše menšího rozsahu, týkal se oslav v okolí, nezletilých, které znal z předchozího působení a náhodných kontrol v obchodech. Cílem tohoto prvotního vhledu do momentální situace bylo hlavně zjištění rozsahu problému, se kterým se bude potřeba vypořádat. Z původně okrajového problému se stal komplexní problém mnohem většího rozsahu, než se původně předpokládal. „Nezletilí zkrátka chtěli alkohol nehledě na nelegální prostředky jak jej získat, bez ohledu na to, že mohli být zadrženi a jejich chování oznámeno policii. Prodejci riskovali své místo, zatčení či pokutu. Majitelé riskovali pokutu od TABC a zároveň možnost ztráty licence k prodeji alkoholu. Policejní oddíl na řešení problémů vynakládal cenné zdroje pracovníků ve službě. Konečně i bezpečnost obyvatel města byla v ohrožení kvůli chování podnapilých nezletilých.“ 3 I přes vyjmenované překážky a hrozby prodej alkoholu mladistvým probíhal bez větších obtíží, ani jedna ze skupin (mladiství – obchodníci) se totiž neobávala následků, které hrozily, jelikož nebyly v posledních letech příliš tvrdě vynucovány. Glenn se po konzultaci s nadřízeným rozhodl, že bude třeba učinit systematičtější průzkum, aby získal kompletní data pro následnou analýzu. V policejních záznamech neexistovala specifická složka pro hlášení a trestní oznámení týkající se explicitně tohoto problému. Sám tedy musel projít řadu záznamů a telefonních stížností a vytvořil počítačovou databázi, kde shromažďoval záznamy o jednotlivých prodejnách ve městě. Databáze obsahovala popis zásahů, které provedl, výpovědi svědků, čestná prohlášení, soudní příkazy a podobné informace, které se měly do budoucna rozšiřovat a poskytovat tak komplexní a aktuální přehled o stavu problému. Prvním krokem bylo zkoumání podmínek dostupnosti alkoholu v městě Plano – počtu obchodů nabízejících alkohol a počtu mladistvých obyvatel, tedy případných kupců. Podle informací Rady vlády Severního Texasu se počet obyvatel ve věku 16-20 let (tedy cílové skupiny pro zkoumání užívání alkoholu nezletilými) pohyboval přibližně okolo 15 000. Ve městě Plano se nacházelo 159 obchodů s licencí k prodeji alkoholu od Texaské komise pro alkoholické nápoje (TABC). Problém byl o něco složitější, jelikož většina okolních měst byla označena jako „suchá“ (v originálním textu „dry“), což znamená, že zde neexistovaly obchody, kde by se alkohol prodával. Nezletilí z těchto „suchých“ měst museli pro alkohol do Plana, což zvyšovalo místním obchodníkům poptávku. „Vzhledem k tak velkému počtu nezletilých snažících se koupit alkohol, byli obchodníci vázáni svým zájmem o zisk, aby se stali netečnými při prodeji alkoholu mladist3 Projekt, s. 3. 96 vým.“ 4 V roce 2001 se ve městě Plano událo celkem 48 dopravních nehod souvisejících s konzumací alkoholu mladistvými ve věku 16-20let. Přestože žádná z nich neměla oběť na životě, mnohé z nich zapříčinily těžké ublížení na zdraví. Glenn zjistil, že tento úkol sám nezvládne, bylo mu proto přiděleno místo v sektoru pro policejní činnost orientovanou na problémy a dostal k dispozici více lidí pro sběr podkladů a vyřešení situace. Strategie, kterou vymyslel, spočívala v tom, že s pomocí mladistvých figurantů (informátorů – v originálním textu „informants“) navštěvoval obchody, kde se najatí mladiství snažili zakoupit alkohol. Používal pouze nezletilé ve věku do 18 let, kteří neměli žádný záznam ve spojitosti s alkoholem. Žádal po nich, aby u sebe měli platný občanský průkaz (ID) a prokázali se jím na požádání prodavače. Aby zamezil nařčení z toho, že se prodavače pokusil podvést či zmást, sepsal jednoduchá pravidla, kterými se měli figuranti řídit (například na položenou otázku museli odpovědět pravdu, nezamlčovat svůj věk apod.). Mladiství informátoři dostávali za noc plat 25 dolarů bez ohledu na to, zda se jim podařilo prodavače usvědčit či nikoliv. Glenn využil hlavně mladistvé, které znal z předchozího působení v okrsku, dále pak ty, které mu doporučili jeho kolegové. Od srpna 2001 provedl celkem 22 zásahů. Během prvního navštívil 28 obchodů, v pěti z nich došlo k nezákonnému prodeji alkoholu mladistvému. V dalších měsících navštívil 594 obchodů a odhalil 102 případů nelegálního prodeje. Podle svých záznamů zjistil, že tři obchody porušily zákaz celkem čtyřikrát, pět z nich třikrát a dvacet jedna z nich dvakrát. 2.2 Analýza (Analysis) Během sběru dat se policisté setkali s mnoha různými typově odlišnými typy činů. Všechny by se daly shrnout pod problém spojený s konzumací alkoholu mladistvými – šlo například o držení a přechovávání alkoholických nápojů, samotnou konzumaci, řízení pod vlivem alkoholu, prodej a poskytování alkoholu mladistvým. Všechny tyto přečiny měly v zásadě stejnou podstatu a víceméně spolu souvisely. Každá z vyjmenovaných činností byla bezpochyby schopna způsobit újmu či škodu. Šlo jednak o fyzická zranění a újmy na zdraví nezletilých a ostatních osob v souvislosti s dopravními nehodami způsobenými pod vlivem alkoholu a dále škodu obyvatelům Plana, jejichž majetek se stával objektem vandalství. Podobné činy a jejich hlášení na policejní stanici zabíraly čas pracovníkům policie, čemuž by se vyřešením problému dalo předejít či alespoň snížit jeho míru. Glenn se rozhodl, že pokud bude chtít omezit počet mladistvých, kteří budou mít přístup k alkoholu, bude nejefektivnější zaměřit se na obchody, které jim přístup umožňují. Byl přesvědčen, že právě prodej alkoholu mladistvým je skutečným jádrem problému a zavázal se jeho potlačením snížit škody, které přinášel. Situace měla v podstatě dvě strany – ani mladiství, ani prodejci neměli strach z následků svého protizákonného konání. Prodejci byli do té doby zřídka přistiženi při činu a praxí nebyly 4 Projekt, s. 3. 97 ani dostatečně popsány žádné následky pro opakované porušování zákona. Na druhé straně se u prodejců prokázal nedostatek znalostí zákonné úpravy a jistý druh apatie vzhledem k otázce prodeje nezletilým. „Glenn věřil, že pokud by prodejci odmítli prodávat alkohol nezletilým, zmizely by tím incidenty způsobené jejich chováním pod vlivem alkoholu.“ 5 Z analýzy dat tedy víceméně jasně vyplynula přímá souvislost mezi konzumací alkoholu a určitým druhem trestných či společensky nežádoucích činů. Vysvětlení kriminality mládeže ve zkoumaných případech tedy spočívalo zejména ve dvou faktorech. Prvním byla relativně snadná dostupnost, mladiství mohli alkohol koupit sami bez nutnosti používat falešné průkazy totožnosti či starší osobu, která by jim alkohol zakoupila. Druhým bylo chování obchodníků, kteří zvážili své možné výhody a rozhodli se porušovat zákon a prodávat alkohol nezletilým, aby zvýšili své zisky. Dále bylo třeba vzít v potaz roli vrstevníků, alkohol neodmyslitelně patřil k oslavám a pátečním večerům, bylo tedy jasné, že tento trend bude napodobovat čím dál tím více mladistvých, zejména v důsledku vlivu kamarádů. 2.3 Reakce (Response) Glenn byl pověřen řízením celého projektu, byli mu přiřazeni dva spolupracovníci a jeden agent z TABC. Podle jejich rozhodnutí měl mít projekt tři hlavní složky: i. „Zvýšení vynutitelnosti a stíhání všech přečinů spojených s konzumací alkoholu nezletilými. ii. Zjištění co nejvíce specifických informací (místo, čas) pro odhalení typových shod a předcházení budoucím přečinům. iii. Vyškolení prodejců a obchodních manažerů a motivace k dobrovolné spolupráci.“ 6 Z předchozího sběru dat a informací bylo zjištěno, že existuje celá řada prevenčních programů pro školy, které varují studenty před škodlivými následky konzumace alkoholu. Jeho zásah měl směřovat více do sféry prodejců, ale i tím vyslal zprostředkovaně signál nezletilým, že se problém řeší a jejich chování nebude nadále přehlíženo bez následků. Zásah byl částečně spojen se sběrem dat (viz. bod A), kdy se za pomoci mladistvých figurantů Glenn pokoušel zakoupit alkohol. Pokaždé, když obchodník mladistvému alkohol prodal, ho Glenn okamžitě kontaktoval a na místě mu sdělil obvinění. Později vyplnil zprávu a žalobní návrh, který předal soudci. Většina z nich vyústila v pokutu pohybující se okolo 1000 dolarů. Glenn poté telefonicky kontaktoval obchodníka a navrhl mu, aby spolupracoval, přiznal se, poskytl polici potřebné informace a zmírnil si tak trest. Celá složka případu se pak založila pro evidenční účely a postoupila TABC. Glenn nespoléhal jen na mladistvé figuranty, obchody kontroloval i sám a odhalil tak několik dalších případů (u kterých postupoval obdobně). Stejný postup vyžadoval i po ostatních policejních hlídkách. Glenn se do problému snažil zapojit celou komunitu včetně škol, o jeho projektu dokonce vyšly dva články v místních novinách. 5 6 Projekt, s. 3. Projekt, s. 4. 98 Z výslechů obviněných obchodníků získal přínosné informace, ze kterých vytvořil seznam nejčastějších důvodů, proč zákon porušují. Častým důvodem bylo nepochopení zákonné úpravy, mnozí prodejci si pletli věk pro prodej alkoholu (21) a cigaret (18), někteří dokonce neuměli počítat nebo číst. Druhým důvodem bylo, že prodejci byli často ve spěchu a neobtěžovali se kontrolou průkazů. Někteří mladiství používali falešné průkazy a někteří prodejce prostě přemluvili. Znepokojujícím důvodem bylo to, že mnoho prodejců prodávalo alkohol mladistvým záměrně s cílem většího zisku a jiným to bylo zkrátka jedno. Nadřízení či vlastníci obchodů o těchto praktikách často ani nevěděli, o to větší však měli snahu spolupracovat a problém odstranit. Glenn tedy zařídil setkání manažerů či majitelů obchodů („vlastníků problému“ 7), kde je informoval o problému konzumace alkoholu nezletilými a zároveň jim osvětlil policejní zásahy a kontroly. „Věřil, že když je získá pro dobrovolnou spolupráci, problém vyřeší daleko efektivněji než pouhým striktním vynucováním, které sloužilo jako odstrašující prostředek.“ 8 Pro předcházení neporozumění zákonu navrhl jednoduché samolepky, které si měli prodejci umístit na viditelné místo a které jim umožnily rozlišit věk pro prodej cigaret a alkoholu. Dále prosazoval interní školení zaměstnanců a celkové rozšíření povědomí o problému. 2.4 Vyhodnocení (Assessment) Výsledky problému, se kterým se Glenn potýkal, byly relativně snadno změřitelné. Pro srovnání poklesu míry protizákonného chování postačilo porovnat statistické údaje o činech před zásahem a po něm. V roce 2001 se událo celkem 48 případů, v roce 2002 jich bylo 42. Po zahájení projektu, tedy v roce 2003, klesl počet případů na 19. Spojitost s Glennovým projektem byla zřejmá, neexistoval zde žádný jiný důvod, kterým by se pokles dal vysvětlit. Porovnáním výsledků zásahu na začátku a na konci projektu (srovnal počet případů porušení zákona, které u obchodníků odhalil) dospěl k 75 % poklesu prodeje alkoholu nezletilým. Statistika je však pouze jedním ukazatelem míry úspěšnosti, dalšími faktory byly například: i. „Zvýšení povědomí obyvatel Plana o problému konzumace alkoholu nezletilými. ii. Zdůraznění role manažerů a vlastníků obchodů při školení zaměstnanců a zabránění prodeje alkoholu mladistvým. iii. Vzdělávací školení pro mládež ve spolupráci se školami a neziskovými organizacemi.“ 9 Aby mohl být Glennův projekt řádně zhodnocen podle metody SARA, bylo potřeba zjistit, zda naplnil cíle při řešení projektu. Legitimní očekávání od řešitele problému jsou: „odstranění problému, snížení jeho míry, náprava, odstranění škody či přesunutí problému“.10 Glennovi a jeho týmu se očividně podařilo snížit míru problému a jeho 7 8 9 10 ECK, J, CLARKE, R. Analýza kriminality v 60 krocích. Praha: Otevřená společnost o.p.s., 2010, s. 99. Projekt, s. 5. Projekt, s. 6. Projekt, s. 7. 99 škody. Není jistě možné odstranit tento problém úplně, vždy se najde nějaký mladistvý či obchodník, který nastavené administrativní překážky zdolá, problém se však už nebude vyskytovat v takové míře. Je zřejmé, že projektem akce nekončí, Glenn pozoroval, že jakmile klesla intenzita policejních zásahů, navýšil se počet porušení zákazu prodeje. Bylo tedy třeba dodržovat plán soustavně do budoucna, ukázat obchodníkům i mladistvým, že bdělost policie se nezmenšila a vynucování dodržování zákona stále trvá ve stejné intenzitě. Jelikož byl Glenn proškolen v policejních činnostech orientovaných na problémy a znal metodu SARA i teoretická vysvětlení kriminality, musel počítat s problémem přesunutí kriminality.11 „Teorie racionální volby předpokládá, že se k přesunu pachatelé uchýlí, pokud jeho výnosy budou lákavější než s ním spojená rizika.“ 12 Glenn postupoval podle zásady, že „…přesuny lze předvídat a reagovat na ně,“ 13 snažil se tedy postupovat systematicky a nezaměřovat se pouze na jednu oblast, čímž by možnosti přesunu usnadnil. „Jelikož delikventi konají své činy v prostředí, které znají, budou je pravděpodobně opakovat jen v podobných podmínkách.“ 14 Projekt by ztratil smysl, pokud by se Glenn zaměřil na jeden okrsek či síť obchodů, pro delikventy by nebylo nic snazšího než přejít o obchod vedle. Projekt byl zaměřen na celé město i okolí, zahrnoval systematicky obchody a jejich manažery i druhou skupinu – tedy mladistvé. Glenn také předvídal předčasný propad v míře kriminality, způsobený zejména publikací článků v novinách a větším výskytem policejních zásahů v obchodech. Aby zabránil návratu k předchozímu „normálnímu“ stavu, nesměl projekt ukončit a musel ho stále udržovat v chodu, i když už ne v takové intenzitě jako na začátku. 3. Využití teorie environmentální kriminologie Vysvětlení problematiky konzumace alkoholu nezletilými je částečně možné podle teorie racionální volby (RCT – Rational Choice Theory 15 ). Tato teorie bere v potaz běžné rozhodování jedince podle aktuálních příležitostí, vlastních tužeb a preferencí. Kriminální čin není způsoben jakousi vrozenou predispozicí, jde o normální a běžný způsob rozhodování, kdy jedinec kalkuluje poměr mezi riziky a zisky a mezi pravděpodobností úspěchu či selhání. „Výchova a povaha hrají určitou roli v delikvenci, hlavní příčiny jsou však ty stimuly pocházející ze současného prostředí.“ 16 Tato teoretická konstrukce by mohla posloužit i k vysvětlení konzumace alkoholu mladistvými. Jistě nešlo o vrozený pud či predispozici danou výchovou, šlo o napodobení chování vrstevníků, touhu zkusit něco nového, zakázaného, co však nebylo nijak razantně nedostupné. Právě absence vnějších zábran a překážek pro získání alkoholu vedla k tomu, že byl 11 12 13 14 15 16 ECK, J, CLARKE, R. Analýza kriminality v 60 krocích, s. 36. ECK, J, CLARKE, R. Analýza kriminality v 60 krocích, s. 35. ECK, J, CLARKE, R. Analýza kriminality v 60 krocích, s. 36. WORTLEY, R., MAZEROLLE, L. Environmental Criminology and Crime Analysis. Portland, OR: Willan publishing, 2008, s. 23. Vlastní překlad autorky. WORTLEY, R., MAZEROLLE, L. Environmental Criminology and Crime Analysis, s. 21 a násl. WORTLEY, R., MAZEROLLE, L. Environmental Criminology and Crime Analysis, s. 22. 100 v tak velké míře užíván právě mladistvými. Glenn a jeho tým se tak zaměřili více na „okolnosti než osobu porušitele kriminálníka.“ 17 V souladu s teorií racionální volby postupovali tak, že místo „…aby se pokoušeli komplexně vysvětlit kriminální chování, zaměřili se na jeho prevenci a potlačení.“ 18 Postupovali podle podstaty teorie racionální volby a snažili se omezit podmínky natolik, aby se poměr rizika a možného zisku vychýlil ve prospěch rizika. „Pro opatření situační prevence je proto důležité pochopit, jaké výhody každá jednotlivá kategorie trestné činnosti přináší, a najít způsob jak tyto výhody omezit nebo úplně odstranit.“ 19 Výhodou pro obchodníky byl jistě větší zisk a rozšíření stálé klientely. Tento zisk policisté snížili zavedením striktních opatření, pokut a možného soudního řešení. Riziko pro obchodníky se tím zvýšilo a podobné chování pro ně přestalo být výhodné. Výhoda u mladistvých se jeví jako poněkud problematičtější. „Podle teorie racionální volby pachatelé za všech okolností usilují ze svého trestného činu získat nějaký prospěch. Tento prospěch nemusí být jen materiální povahy jako v případě krádeže, existuje i řada dalších možných „výnosů“ včetně (…) respektu vrstevníků.“ 20 Pro mladistvé porušitele byl tímto ziskem pocit sounáležitosti se skupinou vrstevníků, na druhé straně rizikem pro ně byly například problémy doma či ve škole, které mohli z porušení zákony mít. Cílem bylo zvýšit jejich motivaci a zpřísnit tresty za porušení zákona (včetně jejich vynucení). Vysvětlení zkoumaného jednání je možné nalézt i v dalších teoriích. Pokud se zaměříme na teorii rutinních činností, podle které „…dochází k tzv. predátorskému činu v okamžiku, kdy se pravděpodobný pachatel a vhodný cíl ocitnou ve stejné době na stejném místě za absence účinného potenciálního ochránce“ 21 můžeme i v ní vypozorovat popis daného chování. Tato teorie se spíše zaměřuje na jiný druh kriminality (loupeže, napadení apod.), některé znaky se však shodují i s naším případem. Absence potenciálního ochránce je nesporná, pokud by policie lépe hlídala prodej alkoholu, k problematickému chování by nedocházelo. Sporná však může být role pachatele a oběti, v případě prodeje alkoholu nezletilým nejsou tyto role jasně definovány. Jako pachatele si totiž lze představit jak nezletilého, který se snaží oklamat prodejce, tak i obchodníka, který páchá nelegální čin prodeje alkoholu nezletilému. Teorie vzorců kriminality problematiku prodeje alkoholu nezletilým příliš neobjasňuje, spíše se jí jen okrajově dotýká. Je to též způsobeno tím, že tento problém není chápán vysloveně jako vysoce společensky nebezpečný trestný čin. Tato teorie počítá s tím, že pachatelé se „…většinou (…) nepouštějí daleko od důvěrně známých míst“.22 V tomto případě to však neplatí, nezletilí nakupovali v různých obchodech a jejich činnost nebyla tak častá, aby se mohl vytvořit podobný vzorec. Tato teorie používá tzv. 17 18 19 20 21 22 ECK, J, CLARKE, R. Analýza kriminality v 60 krocích, s. 38. ECK, J, CLARKE, R. Analýza kriminality v 60 krocích, s. 38. ECK, J, CLARKE, R. Analýza kriminality v 60 krocích, s. 93. ECK, J, CLARKE, R. Analýza kriminality v 60 krocích, s. 93. ECK, J, CLARKE, R. Analýza kriminality v 60 krocích, s. 27. ECK, J, CLARKE, R. Analýza kriminality v 60 krocích, s. 43. 101 „mapy kriminality“,23 které spojují specifické trestné činy s denní dobou či místem. Místem v tomto případě budou prodejny, kde je možné získat alkohol, co se týče denní doby, půjde pravděpodobně o páteční či víkendové večery, nelze však příliš zobecňovat. 4. Jak docílit lepších výsledků? Výsledky, kterých dosáhla skupina policisty Glenna, byly velice uspokojivé. Podařilo se snížit míru porušování zákazu prodeje alkoholu nezletilým o téměř 75 %. Je jisté, že v tomto čísle se odráží jistá míra optimismu, který zavládal po nasazení opatření a který se postupem času oslabí. Je třeba počítat s tím, že po prvotní vlně obav z represe nastane částečné uvolnění a situace se jistě vychýlí směrem k původnímu stavu. Glenn s tímto trendem počítal a plánoval dohled udržovat i do budoucna, což by tento trend mohlo oslabit. Lepších výsledků by se dle mého názoru dalo dosáhnout masovějším provedením celé akce. Glenn začínal svůj projekt sám, postupně mu byl přidělen větší tým, avšak kdyby byla akce již od začátku plánována ve větším rozsahu, jistě by byla úspěšnější. Dalo by se zapojit ve větší míře do spolupráce školy a studentské spolky, zorganizovat více přednášek a distribuovat informační materiály. Projekt se zaměřoval zejména na podmínky zakoupení alkoholu, nikoliv na motivaci mladistvých. Pokud by město Plano zařídilo více volnočasových center pro mládež (např. horolezecká stěna, oddíly, paintball), nemuselo by se s problémem konzumace potýkat v takové míře. Jde o to nalézt pro mládež atraktivnější způsob trávení volného času než konzumaci alkoholu. Dalším možným řešením je zvýšit strach mladistvých z porušení zákona (např. zavést tresty s odrazujícím efektem – uklízení veřejných prostranství apod.). Jedna z dalších oblastí, na které se projekt mohl zaměřit, byla otázka prevence. Pokud by se zjistilo co je příčinou konzumace alkoholu nezletilých (nápodoba vrstevníků, nedostatek aktivit, snaha upozornit na sebe apod.), bylo by snazší problému předcházet či zcela zamezit jeho vzniku. Tento cíl je však dlouhodobějším projektem a nepochybuji, že se podobné návrhy v amerických městech řeší i realizují. 5. Použitelnost projektu v České Republice „V patnácti letech údajně pravidelně popíjí alkohol třetina populace, což řadí ČR spolu s Ukrajinou do čela nelichotivého světového žebříčku nezletilých pijanů.“ 24 Je vidět, že problém s konzumací alkoholu nezletilými existuje i v České Republice, dokonce ve větší míře než v USA. „Je to právě alkohol, se kterým se v poslední době bohužel setkáváme až příliš často. Ať již to je podnapilá mládež, která se následně dopouští různých drobných přestupků proti majetku nebo veřejnému pořádku, nebo nezodpovědní podnapilí řidiči. Bohužel se v poslední době setkáváme i s případy, kdy usednou za volant podnapilí mladiství, nemají řidičák a mnohdy ani majitelé vozidel (často rodiče) o jejich noční jízdě 23 24 ECK, J, CLARKE, R. Analýza kriminality v 60 krocích, s. 43. Zdroj http://www.novinky.cz/domaci/180328-tretina-nezletilych-v-cesku-pravidelne-kouri-tri-petiny-piji-alkohol.html. 102 nemají ani tušení.“ 25 V ČR problém řeší policie, dále zvláštní Vládní výbor pro práva dítěte, školy, a existují i různé další projekty profesionálních či neziskových organizací.26 Inspirace Glennovým projektem je možná, podle informací, které jsem našla na internetových stránkách policie ČR27, se podobné řešení aplikuje i u nás, avšak ne tolik systematicky. Zásahy a kontroly obchodů či barů jsou na denním pořádku, sporné však je využití mladistvých figurantů. Jejich zapojení by projekt odhalování nepoctivých prodejců urychlilo, avšak nejsem si jistá, kdo by tito figuranti měli být. Vztahy mezi policií a veřejností nejsou na takové úrovni jako v Planu a policejní činnosti orientované na problémy zde nejsou tolik rozšířeny. Určitě by bylo zajímavé se projektem inspirovat, použití mladistvých figurantů není až tolik nereálné jak se na první pohled zdá a podle mého názoru by se jistě našli někteří dobrovolníci pro tuto činnost. „Prevence by měla začít ještě před pubertou, měla by být systematická a dlouhodobá, jednotliví aktéři by měli spolupracovat. Kromě toho se doporučuje omezovat prodej alkoholu na určitých místech, zákaz sponzorování akcí pro mládež alkoholovým průmyslem, striktní dodržování zákonů, které zakazují prodeje alkohol nezletilým, omezování reklamy a zvýšení ceny alkoholu pro dospívající. Cenou alkoholu se nemyslí jen finanční stránka, ale i nižší dostupnost, tedy i větší námaha spojená s opatřováním a také větší riziko postihu ze strany rodičů nebo společnosti. Důležité je také vytvářet pro nezletilé bezpečná prostředí bez alkoholu.“28 Zásady texaského projektu se dodržují i u nás, zejména snaha o znesnadnění přístupu mladistvých k alkoholu. Podle mého názoru bylo přínosem Glennova projektu hlavně jeho provedení na lokální úrovni. Obchodníků v městě Plano nebylo mnoho a zanedlouho o projektu všichni věděli a byli nuceni změnit své chování. Díky vlivu novinových článků i přednášek ve školách se zvýšilo povědomí obyvatel o tomto problému, což usnadnilo práci policie. Řekla bych, že by texaský projekt mohl být inspirací pro policii v České Republice a jeho zavedení by bylo účelné zejména na úrovni okresů či samotných větších měst. Dokáži si představit, že by se například na úrovni obvodních oddělení policie vyčlenila specializovaná skupinka několika policistů, kteří by měli problematiku přístupu nezletilých k alkoholu ve své kompetenci. Tito policisté by mohli koordinovat různé projekty na lokální úrovni, spolupracovat se školami a zaměřovat se na monitorování a vyhodnocování informací. Na vyšší úrovni (krajská ředitelství) by se pak mohly konat pravidelná setkávání těchto pracovníků, kde by si vyměňovali poznatky a vzájemně spolupracovali. Masové zavedení podobného projektu a odpovídající medializace by jistě brzy odradila potenciální prodejce i nezletilé kupující a pomohla by snížit výskyt konzumace alkoholu nezletilými v České Republice. 25 26 27 28 Zdroj http://www.policie.cz/clanek/podavani-alkoholu-mladistvym-a-nezletilym.aspx. Např. www.pijtesmirou.cz, www.pobavmeseoalkoholu.cz, www.cepros.cz. Zdroj http://www.policie.cz/clanek/kontroly-podavani-alkoholu-detem-a-mladistvym.aspx. Prim. MUDr. Karel Nešpor CSc. – Psychiatrická léčebna, Oddělení léčby závislostí (muži), PhDr. Ladislav Csémy – Psychiatrické centrum Praha. Dostupné na http://www.cepros.cz/rodice/nazory-odborniku/vyzva-hlavniho-lekare-usa-k-narodni-akci-pro-prevenci-a-omezovani-piti-alkoholu-u-nezletilych.html. 103 Název projektu: Operation Pasture – Prevence dopravních nehod na venkovských komunikacích1 Autor projektu: Policie v hrabství Lancashire (Lancashire Constabulary) Místo a rok: Hrabství Lancashire, Velká Británie, 2008 Zpracovala: Lenka Valešová 1. Úvod Projekt nazvaný poněkud poeticky „Operation Pasture“, tedy „Operace pastvina“ uskutečnila policie v hrabství Lancashire ve Spojeném království v roce 2007 a stal se vítězem Herman Goldstein Award v roce 2008. Tvůrce projektu, strážník Keith Collins, se v něm zaměřil na prevenci dopravních nehod na venkovských komunikacích. Při analýze problému a hledání řešení byl aplikován model SARA. Řešitel používá teorii rutinních činností (routine activity approach) – tedy teorii, že k trestnému činu dochází v okamžiku, kdy se pravděpodobný pachatel a vhodný cíl/oběť ocitnou ve stejné době na stejném místě za absence účinného potenciálního ochránce2. Ve zprávě projektu se tato teorie projevuje v trojúhelníku analýzy kriminality – ve fázi analyzování problému byli identifikováni pachatel, oběť a místo. Prvky vnějšího trojúhelníku – dohlížitel, ochránce a správce však určeni nebyli. V průběhu celého projektu bylo využito i myšlenek community policing – spolupráce se zainteresovanými orgány a veřejností. Zemědělci, ostatní uživatelé silnic a místní obyvatelé byli zapojeni při sběru dat, hledání řešení i při závěrečném hodnocení. Ve zprávě je několikrát zdůrazňována snaha nejen reálně snížit počet dopravních nehod, ale především zajistit spokojenost veřejnosti. Autor projektu se, jak sám uvádí, řídil heslem, že úspěch je subjektivním měřítkem, jehož ukazatelem je spokojenost společnosti. 2. Využití modelu „SARA“ 2.1 Sběr informací (Scanning) Ke sběru dat byly využity jak údaje úřadů, tak nezávislých organizací. Ve zprávě je uveden kompletní seznam informačních zdrojů – databáze lancashirské policie, ministerstvo životního prostředí, National Farmers Union (NFU, pojistitel 87 % zemědělců), Health & Safety Executive (nezávislý kontrolní orgán bezpečnosti práce), rada hrabství Lancashire, trhy North West Farmers Auctions, Meteorologický úřad, Independent Maize Growers Association (Nezávislá organizace pěstitelů kukuřice), Institute of Advanced 1 2 LANCASHIRE CONSTABULARY. Operation Pasture. Reducing road casualties in the rural communities of Lancashire, United Kingdom, 2008. Dostupné online: http://www.popcenter.org/library/awards/goldstein/2008/08-28(W).pdf. FELSON, M.: Routine Activity Approach. In WORTLEY, R., MAZEROLLE, L. Environmental Criminology and Crime Analysis. Portland, OR: Willan Publishing, 2008, s. 70. 104 Motorcyclists (IAM – Institut zodpovědných řidičů – nezisková organizace), European Road Assessment Programme (EuroRAP – nezisková organizace zaměřená na systematické monitorování a hodnocení bezpečnosti pozemních komunikací v Evropě) a English Nature (vládní organizace zabývající se ochranou přírody a geologie, působící mezi lety 1990 – 2006). Významným informačním zdrojem pak byly průzkumy mezi zemědělci, dalšími uživateli silnic a místními obyvateli. Bylo osloveno 250 zemědělců, další účastníci silničního provozu, především motocyklisté, jichž na anketu odpovědělo 70, v potaz byly vzaty také stížnosti místních obyvatel. Policisté se zúčastnili místních shromáždění, kde s obyvateli o problému diskutovali a také informační letáky (popsané podrobněji v části Řešení) vyzývaly občany k předkládání vlastních připomínek a podnětů. Z tohoto hlediska se mi šíře zjišťovaných dat jeví jako komplexní. Jako pozitivní vnímám především široké zapojení dotčených osob, protože právě ony poskytly asi nejpodnětnější informace a srovnání jejich původních výpovědí s tvrzeními v rámci hodnocení projektu pomohlo posoudit, do jaké míry došlo či nedošlo ke zlepšení situace. Jak je uvedeno ve zprávě projektu, sběr informací o dopravních nehodách s účastí zemědělských vozidel poněkud komplikovala skutečnost, že druh vozidla není policisty ve zprávách o dopravní nehodě označován jednotně vzhledem k tomu, že nepanuje úplná shoda o tom, co vše vlastně patří mezi zemědělská vozidla. Sběr dat probíhal v oblasti Lune Valley v hrabství Lancashire. Místní venkovské komunikace dle hodnocení Euro-RAP zaujaly z hlediska závažnosti dopravních nehod třetí nejhorší místo ve Spojeném království, přičemž hlavní podíl na těchto statistikách měla zemědělská vozidla. K nárůstu nehod docházelo hlavně v období sklizně, což dokládá vztah mezi nehodami a zvýšeným pohybem zemědělských vozidel. Ze shromážděných dat vyplynulo, že ve zkoumané oblasti došlo v roce 2006 k 48 nehodám, jejichž příčinami byly bláto na silnici a zemědělská vozidla vyjíždějící z pole za omezené viditelnosti. Likvidace následků těchto nehod si vyžádala náklady 29.440 am. dolarů a 250 hodin práce policistů a techniků. Dále bylo zjištěno, že zemědělci nepoužívali značky upozorňující na práci na poli a nečistoty na silnici a nebyli si vědomi škodlivých následků tohoto počínání. Místní úřady a NFU upozornily na dalších 31 škodných událostí s účastí zemědělských vozidel, při kterých nedošlo ke zranění a jejichž příčinami byly bláto na silnici a omezená viditelnost. Narůstala i nespokojenost veřejnosti – v roce 2006 bylo zaznamenáno 23 stížností místních obyvatel a uživatelů silnic, především motocyklistů. 2.2 Analýza (Analysis) Na základě shromážděných informací byl k hledání příčin problému použit trojúhelník analýzy kriminality: 2.2.1 Místo Místem je oblast Lune Valley v hrabství Lancashire na severozápadě Velké Británie, která se vyznačuje především pěstováním kukuřice a chovem hovězího dobytka. 105 Specifikem tohoto místa je převážně zemědělská krajina, což je spojeno se zvýšeným pohybem zemědělských strojů, především v období sklizně. 2.2.2 Oběť Obětí jsou sami zemědělci. Obětí jsou i ostatní účastníci silničního provozu, především motocyklisté. Vzhledem k nákladům, které si nehody vyžádaly (pojistné plnění, práce policie, likvidační práce), je obětí také každá domácnost ve Spojeném království. Jak můžeme vidět, obětí bylo identifikováno hned několik, přičemž každá ze skupin vykazuje jiné charakteristiky. Společná jim je účast na dopravních nehodách, byť v případě domácností pouze finanční. 2.2.3 Pachatel Dle průzkumů jsou místní zemědělci z 98% muži ve věku 29-81 let. Problém, kterému musel tvůrce projektu čelit, byla především jejich neochota cokoli měnit, když sami zemědělci si neuvědomovali, že zde vůbec nějaký problém je. Pozoruhodné je, jak vnímala zemědělce veřejnost. Místní obyvatelé sice oceňovali jejich pracovitost, v jejich očích však byli místní zemědělci jasným původcem uvedených dopravních komplikací. Ostatně v průběhu roku 2006 se množily stížnosti na bláto na silnicích, kdy stěžovatelé si byli neochvějně jisti, kdo je viníkem. Řešitel projektu se domníval, že situaci nelze takto zjednodušovat a že řešení si žádá poněkud komplexnější přístup. Bylo také třeba obě znesvářené skupiny smířit. Zajímavá zjištění přinesl průzkum mezi zemědělci, ze kterého vyplynulo především následující: • „respondenti si nebyli vědomi své povinnosti odstraňovat nečistoty ze silnice, • respondenti neužívali značky oficiálně schválené Highway Authority (vládní organizace při ministerstvu dopravy), protože tyto jsou příliš těžké, drahé, a obtížně se s nimi manipuluje, • jen 2% oslovených byla obeznámena s dopravními předpisy týkajícími se zemědělských vozidel, • 92% respondentů vyjádřilo nezájem nebo nechuť ke zvýšení bezpečnosti na silnici, a to jak své vlastní, tak i bezpečnosti ostatních účastníků silničního provozu, • respondenti nebyli přesvědčeni o tom, že by zanechávání nečistot na silnici bylo nezodpovědné, ani nevěřili, že by odklízení bylo jejich odpovědností.“3 Na základě údajů Meteorologického úřadu, statistických dat a konzultací s agronomy bylo zjištěno, že jedním z důvodů zvýšeného množství bláta na silnicích jsou klimatické změny. Přibývá množství srážek, přičemž léto 2007 bylo v dané oblasti vůbec nejvlhčí od doby, kdy se vedou meteorologické záznamy. Kukuřice je sklízena z promočených polí a dochází k většímu zanášení nečistot na silnice. 3 Projekt, s. 7. 106 Jako možná příčina dopravních nehod by nás logicky mohl napadnout také špatný technický stav vozidel. Toto vysvětlení policisté v Lancashire prověřili již před uskutečněním Operation Pasture. V roce 2004 proběhla rozsáhlá kontrola zemědělských vozidel, přičemž v 90 % případů z celkem 210 uskutečněných kontrol byly odhaleny vážné závady. O rok později bylo při 195 kontrolách odhaleno jen 24 méně závažných závad, což znamenalo 64 % zlepšení. Navzdory tomu však došlo pouze k nevýznamnému snížení dopravních nehod zemědělských strojů a problém tak vyřešen nebyl. Ukázalo se tedy, že je třeba hledat jinou příčinu, než špatný technický stav vozidel. Na tomto případě můžeme vidět, že někdy je po vyhodnocení přijatého opatření nutné vrátit se opět na začátek a aplikovat model SARA znovu a jinak. Shrneme-li tedy dosavadní poznatky, jako základní příčiny problému byly identifikovány bláto na silnici, k jehož odklízení se nikdo necítil povinen, nepoužívání varovného označení, neochota zemědělců k přijetí nových bezpečnostních opatření, nepřehledné výjezdy z polí a klimatické změny. Zamysleme se nyní krátce nad tím, jestli bychom nenalezli možná alternativní vysvětlení. Daný projekt se soustřeďuje především na zemědělce a jejich dopravní prostředky. Jistý podíl však mohli mít i ostatní řidiči. Traktory, kombajny a další zemědělská technika se obvykle pohybují pomaleji než ostatní provoz, což může některé netrpělivé řidiče pudit k nebezpečnému předjíždění. Takové chování je často připisováno právě motocyklistům, kteří jsou při nehodách zemědělských vozů jednou z nejohroženějších skupin. Vzhledem k rozměrnosti zemědělských vozidel řidiči nemusí mít při předjíždění vždy dobrý výhled a navíc venkovské komunikace bývají užší než „městské“ silnice. Špatný stav vozovky také nemusel být způsoben pouze nečistotami na silnici. Zemědělská technika je těžká a její zvýšený pohyb v oblasti mohl způsobit výmoly na místních silnicích. Ve zprávě projektu však o stavu vozovky informace nejsou, tudíž je to jen spekulace. Postrádám i zhodnocení kvalifikace zemědělců. K obsluze zemědělské techniky je zapotřebí jistých řidičských schopností a zkušeností s tímto typem vozidel. Nemohly být tedy nehody způsobeny i neodbornou manipulací s traktory, nákladními vozy a dalšími stroji? Berme navíc v úvahu i další lidské faktory jako je únava – v období žní přijíždějí zemědělci na pole už za svítání a odjíždějí domů večer za tmy. Ať už si příčiny nehod zdůvodníme jakkoli, když uvážíme definici problému postavenou na šesti prvcích4 – událost (v našem případě zmíněné nehody), opakování události, podobnost, tedy určité společné znaky opakujících se událostí (zde jsou společným jmenovatelem zemědělská vozidla coby účastník nehody a především bláto a nebezpečné polní výjezdy coby příčiny), újma (zranění, škody na majetku i stovky hodin práce policistů a techniků), kterou pociťuje alespoň část veřejnosti a očekávání veřejnosti, že se policie zaměří na příčiny škodlivých událostí, zjistíme z předestřených dat, že je zde skutečně problém, který je třeba řešit. 4 CLARKE, R., ECK, J. Analýza kriminality v 60 krocích. Praha: Otevřená společnost, o.p.s., 2010, s. 39. 107 2.3 Reakce (Response) Při řešení problému byty vytyčeny následující hlavní cíle: • „spolupráce mezi partnery, • snížit počet dopravních nehod, • snížit počet tísňových volání, • změnit postoj zemědělců k bezpečnosti na silnicích, • přijmout neformální pravidla bezpečnosti práce, • uklidnit veřejnost a povzbudit její důvěru v bezpečnost na silnicích. Sekundárním cílem pak bylo: • „snížit dopady na životní prostředí a zachovat krajinný ráz.“5 Zvolené řešení bylo rozděleno do 3 tematických skupin: 2.3.1 Povědomí (Awareness) • Informační letáky pro zemědělce Bylo vytištěno na 1.500 letáků, které byly zdarma distribuovány zemědělcům. Tyto letáky nabádaly ke zvýšené opatrnosti při vjezdu nebo výjezdu z polí, k respektování ostatních účastníků silničního provozu, především upozorňováním na nečekané manévry na silnici včasnou a jasnou signalizací a s tím související kontrolou funkčnosti blinkrů a světel, odstraňováním nečistot ze silnice s upozorněním, že v případě, že tak nebude učiněno, může policie úklid silnice zajistit na náklady viníka. Zemědělcům bylo doporučeno používání přenosných značek poblíž výjezdů z pole upozorňujících na práci na poli a s tím spojený zvýšený pohyb zemědělských vozidel. • Informační letáky pro motocyklisty Ve spolupráci s IAM bylo motocyklistům v daném regionu rozdáno 1.000 letáků upozorňujících na problém nehod se zemědělskými vozidly a bahna na silnicích a informujících o přenosných značkách, jimž měli motocyklisté věnovat zvýšenou pozornost. • Informační brožury Do místních prodejen bylo distribuováno celkem 1.000 výtisků informační brožury obsahující právní otázky a srozumitelné rady pro řidiče. Tím měla být zaplněna mezera v portfoliu literatury o bezpečnosti na silnicích. • Zapojení veřejnosti Stěžovatelům a místním obyvatelům byly rozdány letáky informující o celé akci s ujištěním, že se obyvatelé mohou na policii obracet s vlastními připomínkami a podněty. Zástupci policie se dále zúčastnili schůzí místních obyvatel v daném regionu a snažili se uklidnit jejich znepokojení a vyvrátit názor, že lze nastalou situaci přičítat pouze zemědělcům. • Přehled zemědělských vozidel 5 Projekt, s. 12. 108 • Byl zpracován praktický průvodce, který měl pomoci policistům s výkladem, co vše lze pro účely dokumentace dopravních nehod považovat za zemědělská vozidla. Mediální kampaň V zemědělských časopisech, místních novinách, zpravodajích a na místních internetových stránkách byly zveřejněny tematické články, odvysílalo se 8 rozhovorů v rozhlase a uskutečnily se prezentace pro více než 500 lidí. Do iniciativy se osobně zapojil i profesionální motocyklový závodník John McGuiness. 2.3.2 Vzdělávání (Education) • Dny bezpečnostní informovanosti (Safety Awareness Days) Tato setkání se uskutečnila celkem dvakrát na místních dobytčích trzích, přičemž každého setkání se zúčastnilo 70-100 zemědělců. Mezi hlavní témata patřilo bezpečné řízení traktoru, používání varovných značek, udržování polních výjezdů i příslušná legislativa. • Prezentace F. A. R. M. R. (Farm Accidents on Rural Main Roads) Tato prezentace byla zemědělcům nabízena zdarma a týkala se bezpečného řízení traktoru s důrazem na předcházení příčinám dopravních nehod, používání varovných značek, hodnocení rizik a správu venkova. Celkem se prezentace zúčastnilo na 120 osob. Prezentace F. A. R. M. R. byla zpřístupněna také na internetu. Onlinová prezentace byla otevřena celkem 50krát. 2.3.3 Spolupráce (Partnership) • Přenosné značky Ve spolupráci se zemědělci byly navrženy lehké přenosné značky a po jednáních s Highway Agency bylo dovoleno jejich používání. Prvních 30 značek bylo následně distribuováno zemědělcům pracujícím v místech nejčastějších nehod. Zemědělcům bylo také rozdáno 250 reflexních vest. • Čistící vůz Z průzkumů vyplynulo, že by zemědělci uvítali techniku na čištění silnic, ale takovéto zařízení je příliš nákladné. Díky dotaci byl pořízen výkonný čistící vůz v hodnotě 40.000 dolarů. • Hodnocení Zemědělci, provozovatel čistícího vozu, policie a další náhodně vybíraní řidiči a motocyklisté následně hodnotili účinek značek a čistotu silnic v tříměsíčním zkušebním období. • Úprava vegetace a polních výjezdů Nutno podotknout, že přijatá řešení byla realizována za podpory NFU, místních úřadů i samotných zemědělců. To, že došlo k širokému zapojení veřejnosti tak mělo pomoci zvýšit účinnost přijatých opatření (je např. pravděpodobnější, že zemědělci budou používat dopravní značky, na jejichž návrhu se podíleli, 109 protože tyto nejvíce vyhovují jejich požadavkům) a zároveň bylo samo o sobě řešením, když došlo k „usmíření“ zemědělců s úřady a místními obyvateli. 2.4 Vyhodnocení (Assessment) V roce 2007 poklesla poprvé za 3 roky nehodovost zemědělských vozidel v oblasti. Výjezdy policistů a silničních techniků k dopravním nehodám způsobeným bahnem na silnici se snížily o 96% – oproti 48 nehodám v roce 2006 došlo v roce 2007 pouze k 3 nehodám. Výsledkem jsou úspory 240 hodin práce a 28.236 dolarů. Vážná zranění, jako důsledek těchto nehod, poklesla o 100% až na nulu, lehká zranění z 8 na 1. Nehody, jejichž důsledkem byly pouze hmotné škody, se snížily z 31 na 5. Celkově tak v porovnání s rokem 2006 došlo k úsporám 680.000 dolarů. Informační letáky, brožura i průvodce se setkaly s pozitivní odezvou a byly použity i v dalších oblastech Lancashire. Úspěch zaznamenaly také dny bezpečnostní informovanosti a uskutečněné prezentace, jež se staly poměrně populární a pomohly změnit postoj zemědělců. Díky pozitivnímu hodnocení varovných značek bylo získáno 8.000 dolarů, za které bylo pořízeno dalších 250 přenosných značek a reflexních vest. Značky byly v roce 2007 v lokalitě skutečně používány. Zemědělci navíc přijali neformální pravidla bezpečnosti práce. Kladné ohlasy na čistící vůz vedly k dalším jednáním mezi místními úřady a technickými službami o poskytování dalších čistících služeb v oblasti. Také zemědělci vzájemně spolupracují a sdílejí kapacity při čištění silnic. Dva nebezpečné výjezdy z pole byly uzavřeny, další výjezdy byly zpevněny stavební sutí, na základě dohod mezi zemědělci byly vytvořeny štěrkové cesty spojující pole a farmy a tak se snížil pohyb traktorů na silnicích. Materiál byl získán ze zbouraných nebo opuštěných budov a tak byly použity látky recyklovatelné a šetrné k životnímu prostředí. 23 původních stěžovatelů bylo znovu kontaktováno a ukázalo se, že všichni kromě jednoho jsou nyní spokojeni a zaznamenali výrazné zlepšení čistoty silnic a chování řidičů. Pozitivní ohlasy byly přijaty také od místních úřadů, které kampaň podpořily a tlumočily i kladné reakce místních obyvatel. 239 zemědělců, kteří odpovídali v původním průzkumu, poskytlo zpětnou vazbu i při hodnocení projektu. 95% prohlásilo, že díky dnům bezpečnostní informovanosti jsou si více vědomi bezpečnosti své i ostatních účastníků silničního provozu. Všichni respondenti označili neformální pravidla bezpečnosti práce za přínosná a napomáhající vytvoření bezpečnějšího pracovního prostředí. Všichni dotazovaní souhlasili s tím, že přenosné značky jsou účinný nástroj při předcházení nehodám a uvedli, že díky uskutečněným prezentacím nyní znají své právní povinnosti. Byly přijaty 2 pochvalné dopisy a jen 2 respondenti prohlásili, že by tuto iniciativu nedoporučili ostatním. 75 náhodně vybraných uživatelů silnic prohlásilo, že jsou nyní silnice mnohem čistější a výstražné značky je nutí dbát zvýšené pozornosti na znečištěných úsecích. 110 Jak můžeme z předložených výsledků vidět, projekt zaznamenal velký úspěch. Musíme si však položit otázku, jestli pro pozitivní změny neexistuje také jiné vysvětlení a jestli měla všechna řešení pro příznivé výsledky stejný význam. Osobně přikládám největší váhu těm nejhmatatelnějším prostředkům – úpravě výjezdů z polí a mechanickému odstranění bláta ze silnice. Dobrým nápadem bylo též vytvoření cest mezi poli a odklonění části zemědělské dopravy ze silnic. Velmi prospěšné mohlo být také zapojení zemědělců a místních obyvatel do celého projektu. Nejen, že se tím zvýšila jejich informovanost, ale vzali si problém za svůj a snažili se přičinit o jeho odstranění (byť v případě zemědělců po dlouhém a jistě vyčerpávajícím přesvědčování, že nějaký problém vůbec existuje). Poněkud skeptická jsem ale k reálnému dopadu používání varovných značek. Skutečně mají tak velký význam? Nevěděli by řidiči i bez nich, že v období žní se mohou na silnici častěji potkat s traktorem a neviděli by, že silnice je silně znečištěna? Mohou značky skutečně ovlivnit ukázněnost řidičů? Idylicky vypadá také změna chování zemědělců – od počátečního odmítavého postoje k jakýmkoli bezpečnostním opatřením se změnili v odpovědné uživatele místních komunikací, používající výstražnou signalizaci a spolupracující při čištění silnic. Nezpochybňuji, že k něčemu takovému skutečně došlo, jen podotýkám, že je třeba doufat, aby tento stav byl trvale udržitelný a po počátečním nadšení nepřišel opět útlum. Operation Pasture nicméně prokazatelně podpořila dobré vztahy mezi zemědělci, veřejností, policií a místními úřady, přinesla finanční úspory a pomohla předejít dalším obětem. Je nejen dobrým příkladem, jak lze úspěšně předcházet dopravním nehodám, ale také příkladem navázání spolupráce mezi různými zájmovými skupinami. 3. Možnosti zlepšení Na tomto místě je vhodné zmínit, že pro problem oriented policing je typické, že řešení, které úspěšně řeší problém na jednom místě, nemusí úspěšně řešit podobný problém na jiném místě. Důvodem je, že přestože důsledky problému se projevují stejně, příčiny se mohou v místě a čase lišit a proto i řešení musí být ušito na míru místním podmínkám. V roce 2002 obdržel cenu Hermana Goldsteina projekt zaměřený na prevenci dopravních nehod zemědělských vozidel v Kalifornii. V době sklizně se zde také začaly množit dopravní nehody, jejichž účastníky byla zemědělská vozidla a oběťmi zemědělci jedoucí na nebo z pole. Vzhledem k tomu, že v době sklizně se počet zaměstnanců farem v dané oblasti ztrojnásobil (přibližně na 300.000 dělníků), nebylo na tom ostatně ani nic podivného. Nehodovost se v době sklizně zvýšila až o 42 % v porovnání se zbytkem roku. Do této míry popsaná situace připomíná události v Lancashire. Policisté na obou stranách Atlantiku řešili některé stejné komplikace – např. stejně jako v Lune Valley, tak i v Kalifornii byl sběr dat ztížen nejednotným označováním zemědělských vozidel pro účely dokumentace nehod. 111 Přijaté řešení se však od Operation Pasture podstatně lišilo, protože v Kalifornii byly zjištěny jiné určující faktory. Hlavní příčinou tragédií zde byla skutečnost, že na zemědělská vozidla se nevztahovala povinnost mít při jízdě zapnutý bezpečnostní pás. Zemědělští dělníci tak často jezdili na pole v dodávkách bez jakýchkoli bezpečnostních opatření, což mělo za následek např. nehodu v roce 1999, při které zemřelo 13 pasažérů dodávky po srážce s jiným osobním vozem. Řada řidičů vůbec neměla řidičské oprávnění, nebo jim bylo odňato, nebyly vzácné ani případy řízení pod vlivem alkoholu. Technický stav mnohých vozidel byl velmi zanedbaný. Většinu pracovníků na farmách tvořili migranti, převážně Hispánci, často nevzdělaní, nedůvěřiví k policii a k veřejné správě obecně a s nízkými nároky na bezpečnost a pohodlí při dopravě do práce. Kalifornští policisté se tedy museli vyrovnat i s kulturními a jazykovými bariérami. Řešením zde byla v první řadě změna zákonů – byla odstraněna výjimka z povinnosti používat bezpečnostní pásy. Dále byla uskutečněna rozsáhlá kontrolní činnost – kontrolovalo se, zda řidiči mají řidičské oprávnění, zda jsou vozidla technicky způsobilá. Třetí oblastí bylo vzdělávání a zvyšování povědomí o problému. S ohledem na hispánskou komunitu tím byly pověřeny osoby se znalostí španělštiny a byly vydány informační letáky a brožury také ve španělštině. Opatření i v tomto případě byla velice úspěšná a nehodovost a především tragické následky nehod se podstatně snížily. Tento příklad dokládá, že úspěšné opatření nemusí být univerzálním lékem. Přesto bezpochyby můžeme uvažovat o tom, jestli bylo možné dosáhnout ještě lepších výsledků třeba i za využití myšlenek jiných podobných projektů. Co tedy v případě Operation Pasture mohlo být dle mého názoru ještě podniknuto? Domnívám se, že spíše než značky na silnici by bylo efektivnější používat výraznější označení samotné zemědělské techniky. Na silnici více než kde jinde platí, že je nutné především vidět a být viděn. Nebylo by určitě od věci zaměřit některou z osvětových nebo kontrolních akcí na údržbu světel, blinkrů a dalšího osvětlení, a to ať už jde o funkčnost či čistotu od bláta popř. jejich zakrytí nadměrným nákladem, používání výstražných majáků a zvýraznění obrysů vozidel. Zemědělci nejsou na silnici sami, na vině mohou být též neukáznění řidiči předjíždějící traktory v nepřehledných úsecích. Rovněž na ně by se tedy měla zaměřit preventivní a i případně sankční činnost policie. V neposlední řadě mě překvapilo, jak malý důraz byl ve zpracovaném projektu kladen na donucující opatření. Jistě lze namítnout, že zvýšené kontroly policie přinášejí další náklady a že je lepší, když se o změnu budou snažit samotní občané, ale více policistů na silnicích by možná mohlo přinést i vedlejší účinky opatření, totiž, že by se snížil počet i ostatních nehod, tedy nesouvisejících se znečištěnými silnicemi či výjezdem traktorů z polí, tak, jak k tomu došlo ve zmíněném americkém projektu. 112 4. Možnosti využití v České republice Myšlenky projektu mohou být, s jistými úpravami zohledňujícími odlišnosti místa a času, jak bylo uvedeno výše, úspěšně realizovány i v jiných oblastech. Principy Operation Pasture byly úspěšně uplatněny i v jiných částech Spojeného království a jistě by její postřehy mohly být využity i u nás. Podobný problém s podobnými příčinami totiž v současné době postihuje většinu evropských zemí. Také v České republice se dopravní nehody s účastí zemědělské techniky stávají stále větším problémem, zejm. nehody s traktory. V době sklizně však nejsou vzácné ani střety s kombajny (např. nehoda v srpnu 2010 na Domažlicku 6 ). Vzhledem k tomu, že pojišťovny v ČR vyřizují každoročně několik set takových pojistných událostí, začaly se právě pojišťovny o daný problém zajímat. Centrum pro technologie pojišťovny Allianz vypracovalo v roce 2011 studii na téma nehod zemědělské techniky. Podle ní jsou nejčastějšími příčinami otáčení zemědělské techniky v nepřehledných úsecích a křižovatkách, nedání přednosti zprava nebo při vyjíždění z vedlejší na hlavní silnici, nedostatečné zviditelnění strojů, nedostatek zkušeností řidičů zemědělských strojů či nebezpečné předjíždění ze strany netrpělivých řidičů osobních aut a nejčastějšími místy nehod bývají křižovatky a výjezdy z vedlejší na hlavní silnici.7 Dle studie nastal v roce 2010 v Německu i České republice jeden z největších nárůstů počtu nehod právě v kategorii traktorů a dalších strojů, a to meziročně o 27 %. Tyto nehody přitom bývají vážné vzhledem k větší velikosti a délce zemědělských vozidel oproti osobním automobilům či motocyklům, přičemž právě nehody s motocyklisty patří mezi ty vůbec nejzávažnější. Podle realistických nárazových testů motocyklista, který se srazí s traktorem při rychlosti 70 km/h, nemá prakticky žádnou šanci na přežití.8 Prostor pro změny tak v ČR určitě je a myšlenky Operation Pasture by byly využitelné i zde, a to především lepší správa polních výjezdů a vozovky, ale i větší informovanost veřejnosti a osvětové akce. Stejně jako všechny projekty POP však i tento vyžaduje značné úsilí a práci. Jak lze číst mezi řádky zprávy projektu, britští policisté strávili sběrem dat, analyzováním, uskutečňováním i hodnocením spoustu hodin. Osobně navštěvovali shromáždění místních občanů a promlouvali s nimi, účastnili se prezentací pro zemědělce, mluvili s ostatními řidiči. Z dlouhodobého hlediska se však tato snaha vrátí zpět, neboť jak bylo ukázáno, snížení nehodovosti přineslo finanční a časové úspory a zabránilo se zbytečným ztrátám na životech. Jak je uvedeno ve zprávě, lancashirská policie se dlouhodobě řídí principy problem oriented policing, policisté se účastní seminářů a workshopů a jsou povzbuzováni k takovým iniciativám, součástí policejního týmu jsou i analytici. Právě v této oblasti vidím v rámci ČR mezery, které je třeba v budoucnu zaplnit. 6 7 8 Viz online: http://www.qap.cz/zpravy/zpravy-domazlicko/object/dopravni-nehody-na-domazlicku-kombajn-znicil-multivan-6363/article.htm. Viz online: http://www.novinky.cz/finance/235044-pribyva-tezkych-dopravnich-nehod-s-traktory-varuje-studie.html. Viz online: http://www.allianz.cz/o-spolecnosti/tiskove-centrum/tiskovy-archiv/?id=310. 113 Název projektu: Redukce krádeží bicyklů v Londýně1 Autoři projektu: Veřejná hromadní doprava v Londýně (Transport for London) a Metropolitní policie v Londýně (Metropolitan Police Service) Místo a rok: Londýn, Velká Británie, 2011 Zpracoval: Rudolf Bicek 1. Popis projektu V roku 2011 sa v rámci udeľovania cien Godstein Awards víťazným projektom stal projekt založený na spolupráci orgánu londýnskej samosprávy zodpovedného za dopravu v oblasti Veľkého Londýna (Transport for London) a londýnskej metropolitnej polície (Metropolitan Police Service). Cieľom projektu bolo znížiť počet krádeží v oblasti Veľkého Londýna. Práve v správnej oblasti Veľký Londýn, ktorej populácia sa v súčasnej dobe odhaduje na 7,7 milióna je bicykel obľúbeným a rýchlym spôsobom dopravy. Krádeže bicyklov, ktorých počet sa podľa záznamov londýnskej metropolitnej polície v medziobdobí rokov 2009/2010 vyšplhal až na 23.317, znamenajú pre londýnskych cyklistov veľkú hrozbu. Tento údaj je o to alarmujúcejší, že podľa dohadov z British Crime Survey predstavuje len približne štvrtinu skutočného počtu krádeží tohto dopravného prostriedku. Na základe analýzy sa zistilo, že k tomuto vysokému číslu prispievajú najmä tieto faktory: • „Cyklisti nepoužívajú dostatočné dobré opatrenia na zamknutie bicykla; • Cyklisti si neponechávajú doklady o kúpe bicykla, čo sťažuje dokazovanie vlastníctva; • Bicykle predstavujú atraktívny predmet krádeže z dôvodu jednoduchého ukradnutia a následného predaja; • Internet ponúka mnoho jednoduchých a dovolených spôsobov následného predaja bicykla; • Malá šanca vypátrania a potrestania delikventa“.2 Vzhľadom na tieto skutočnosti sa rozhodol orgán Transport for London vypracovať v spolupráci s londýnskou políciou plán prevencie a ochrany bicyklov pred krádežami (Cycle Security Plan). Vytvorili špeciálnu cyklistickú jednotku skladajúcu sa z tridsiatich policajtov, ktorí dostali za úlohu poradiť si s krádežami bicyklov v meste. 1 2 TRANSPORT FOR LONDON & METROPOLITAN POLICE SERVICE. Reducing Cycle Theft, 2011. [online] Dostupné z: http://www.popcenter.org/library/awards/goldstein/2011/11-54(W).pdf. Ibidem, s. 2. 114 Spoločne zamerali svoje aktivity na 3 základné oblasti: • „Vedenie kampane na zlepšenie úrovne označovania bicyklov, ich registráciu a lepšie opatrenia na ich zamkýnanie; • Spolupráca s on-line predajcami bicyklov v snahe zvýšiť mieru zdieľania informácií o predajoch s cieľom zvýšiť riziko pre delikventa pri predaji kradnutého bicykla; • Zameranie sa na „horúce miesta“, kde dochádza ku krádežiam najčastejšie“.3 V dôsledku týchto aktivít poklesol počet nahlásených krádeži bicyklov vo Veľkom Londýne v medziobdobí rokov 2010/2011 o 5,4%, čo predstavuje o 1253 krádeží menej ako v predošlom medziobdobí. Počas aktivít bolo špeciálnou cyklistickou jednotkou označených 13 000 bicyklov. 2. Teórie použité pri projekte 2.1 Teória racionálneho výberu (The rational choice theory) Pri vypracovaní tohto projektu pracoval Transport for London a polícia hlavne s teóriou racionálneho výberu. Vychádzalo sa z toho, že páchateľ uvažuje racionálne a bilancuje s výhodami a rizikami, ktoré krádež bicykla so sebou nesie. Správne sa autori zamerali na zvýšenie rizika odhalenia páchateľa pri predaji kradnutého bicykla, ktoré bolo pred zavedením projektu minimálne. Opatrenia ako označovanie bicyklov a spolupráca polície s on-line predajcami jazdených bicyklov nielenže zvýšili riskantnosť predaja kradnutých bicyklov, ale aj povedomie, opatrnosť a podozrievavosť ľudí, čím sa bicykel stal menej atraktívnym predmetom krádeže. Môžeme povedať, že príležitosti pre krádež, ktoré teória racionálneho výberu považuje za najdôležitejšie dôvody páchania zločinu, sa týmito opatreniami obmedzili. Vzhľadom na to, že sa projekt zameral na „horúce miesta“, nevieme presne ako sa situácia vyvíjala v ostatných oblastiach Veľkého Londýna. I keď opatrenia boli komplexnej povahy a týkali sa viac-menej celého mesta, ponúkaná tabuľka (3.4.2) nám ukazuje pokles krádeží iba v šiestich mestských častiach. Napriek tomu, že autori uvádzajú, že ostatné mestské časti nezaznamenali zvýšenie počtu krádeží bicyklov,4 ako dôkaz neponúkajú žiadnu štatistiku, ktorá by ich tvrdenie potvrdila. 2.2 Teória bežných činností (The routine activity theory) Na základe tejto teórie dochádza k predátorskému činu v okamihu, kedy sa pravdepodobný páchateľ a vhodný cieľ ocitnú v rovnakej dobe na rovnakom mieste za absencie potenciálneho ochrancu. Účinným ochrancom môže byť ľudský činiteľ, alebo akékoľvek bezpečnostné zariadenie. V tomto prípade je ochrancom predovšetkým polícia (konkrétne 30-členná cyklistická jednotka), ktorá je zodpovedná za označovanie bicyklov a ich evidenciu v špeciálnej databáze, samotné vyšetrovanie krádeže a v neposlednom rade aj za osvetu ľudí o spôsoboch prevencie pred krádežou. Ďalším ochrancom sú potom on-line 3 4 Ibidem, s. 2-3. Ibidem, s. 16. 115 predajcovia jazdených bicyklov, ktorí majú s políciou spolupracovať a čo najviac preverovať údaje o predávajúcich osobách ako aj údaje o predávaných bicykloch. Autori projektu sa prostredníctvom týchto ochrancov snažili eliminovať počet krádeží v Londýne. Rovnako sa autori sústredili na analýzu typickej obete, priemerného páchateľa a miesta, kde dochádzalo ku krádežiam (3.2), z čoho správne zistili, že najviac krádeží prebehlo v centrálnej časti Londýna, a to predovšetkým na parkoviskách pred budovami škôl a administratívnych budov, kde ľudia strávia väčšinu dňa a ich bicykel tak ostane bez dozoru i niekoľko hodín. Z toho dôvodu sa špeciálna cyklistická jednotka zamerala hlavne na parkoviská v centre Londýna pred týmito budovami. 2.3 Teória štruktúry zločinu (The crime pattern theory) Táto teória skúma, ako páchatelia nachádzajú svoje ciele v závislosti na svojom každodennom programe. Vychádza sa z toho, že páchateľ sa rutinne pohybuje v trojuholníku medzi domovom, prácou a odpočinkovými aktivitami. V okolí týchto bodov môže objavovať a nachádzať príležitosti. Niekedy ich síce nájde mimo svojej trasy, ale väčšinou sa nepúšťa ďaleko od svojich dôverných miest. V projekte autori poukazujú na to, že páchateľ je ochotný prejsť za vhodným predmetom krádeže 5 až 6 kilometrov, čo pravdepodobne súvisí s faktom, že na ukradnutom bicykli nie je ťažké prejsť väčšiu vzdialenosť od miesta činu. 3. Použitie metódy „SARA“ 3.1 Zber informácií (Scanning) Autori projektu vychádzali z toho, že stále sa zvyšujúci počet obyvateľov hlavného mesta Veľkej Británie so sebou nesie aj rastúce požiadavky na riešenie zložitej dopravnej situácie, ktorá v meste denno-denne nastáva. Londýnska radnica si preto dala za cieľ vytvoriť z Londýna tzv. cyklomesto a do roku 2026 dosiahnuť podiel ľudí prepravovaných bicyklom až 5%. V roku 2009 bol priemerný počet jázd na bicykli v Londýne až 500.000 za deň. V ceste londýnskej radnici však stál neustále sa zvyšujúci počet krádeží bicyklov. Len v medziobdobí 2008/2009 to bolo 18 216 nahlásených krádeží ročne, čo znamenalo zvýšenie oproti obdobiu 2007/2008 o 6%, a v medziobdobí 2009/2010 až 23 317, čo predstavuje zvýšenie až o 28%. Spomínané údaje však predstavujú iba asi štvrtinu skutočného počtu krádeží, ktorý podľa bol odhadov metropolitnej polície v medziobdobí 2008/2009 až 93 000. Prieskum ukázal, že: • „Každý štvrtý z 93 000 obetí prestane bicyklovať • Pri predstave, že každá z 93 000 obetí krádeže urobila za deň aspoň jednu jazdu bicyklom, poklesne priemerný počet jázd bicyklom v Londýne o 23 250 denne • To znamená o 4,7% menej jázd na bicykli v oblasti Veľkého Londýna“5 5 Ibidem, s. 5. 116 Toto všetko samozrejme stojí v ceste vyššie spomínanému plánu radnice. Tieto nie práve najšťastnejšie výsledky v spojení s tlakom verejnosti a médií na príslušné orgány dopomohli k tomu, aby sa rozbehol projekt na potlačenie krádeží bicyklov. 3.2 Analýza (Analysis) 3.2.1 Obete/ciele Obete krádeží bicyklov pochádzajú z celej populácie cyklistov. Typickou obeťou je muž vo veku 30-50 rokov, vlastniaci bicykel v hodnote £ 400 a viac (cca. 11 945,- Kč a viac), dochádzajúci do centrálnej časti Londýna za prácou. Zaujímavé je, že niektoré bicykle sú predmetom krádeže častejšie než iné. Napríklad krádeže bicyklov značky „Brompton“ (v Londýne veľmi populárnych) predstavovali až 16% všetkých krádeží bicyklov. Prieskum metropolitnej polície v Londýne ukázal, že z 836 opýtaných cyklistov, až 76% nemalo žiaden doklad o evidenčnom čísle uvedenom na ráme bicykla a z 24% cyklistov, ktorí mali doklad o evidenčnom čísle, iba 40% si ho zaregistrovali do on-line databázy. Dôvodom, prečo sa len malé percento majiteľov bicyklov zaregistrovalo v on-line databáze, bola hlavne ich nízka informovanosť o možnosti zaregistrovať svoj bicykel. Ďalším dôvodom bola mnohosť on-line databáz a ich nejednotnosť. Projekt skúmal aj správanie obetí po krádeži. Zistilo sa, že asi 70% obetí vynakladá úsilie pri vyšetrovaní krádeže. Zaujímavé je aj poznanie, že až dve tretiny respondentov tvrdilo, že po tom, čo im ukradli bicykel, bicyklujú menej. 3.2.2 Páchatelia Analýza odhalila, že páchateľmi sú prevažne muži, belosi vo veku 16-25 rokov, operujúci v neviazaných gangoch, ktorí sú ochotní prejsť 5 až 6 kilometrov do miest, kde sú zaparkované bicykle bez dozoru. Ďalej sa zistilo, že až 90% z páchateľov sú recidivisti, ktorí v minulosti už spáchali nejaký delikt a mali skúsenosť s políciou. Pri analýze sa zaoberali aj otázkou, prečo sa títo zlodeji rozhodli práve pre bicykel. Dôvodov je viac. Predovšetkým je to jednoduchý a zároveň výhodný následný predaj bicykla, v ktorom priemerný zisk predstavuje približne £ 275 (asi 8 200,- Kč). Ďalším dôvodom je, že takýto druh krádeže je pre zlodeja málo riskantný a existuje len malá šanca na odhalenie. Ak by aj k odhaleniu došlo, sankcie sú nízke. Súdy majú malé pochopenie pre hodnotu bicykla a aj po odhalení sa krádež končí najčastejšie pokutou (až 92% prípadov), pričom jej priemerná výška je £ 150 (asi 4 500,- Kč). Na prvý pohľad je jasné, že výška tejto pokuty nepredstavuje ani výšku priemerného zisku z predaja kradnutého bicykla. Krádež bicykla sa teda naozaj oplatí. 3.2.3 Miesto Analýzou sa zistilo, že väčšina krádeží sa udiala v centrálnej časti Londýna, kde sa nachádza veľa „parkovísk“ bicyklov. Ľudia, ktorí dochádzajú najmä za prácou či ško117 lou, nechávajú svoje bicykle zaparkované pred administratívnymi či univerzitnými budovami aj niekoľko hodín bez dozoru, čo predstavuje pre zlodeja vhodnú príležitosť. Uvedená mapa6 ukazuje najviac postihnuté mestské časti Londýna. Až 30% ohlásených krádeží sa udialo len v 4 centrálnych častiach (Westminister, Camden, Islington, Hackey). 3.2.4 Čas Bicykle sa podľa analýzy najviac kradli v období, kedy bolo vonku príjemné počasie, keď sa najviac ľudí vydalo na cestu bicyklom. Najčastejšia hodina ohlasovaných krádeži bola 18:00, kedy sa mnoho ľudí vracia z práce či školy na miesto, kde nechali zaparkovaný bicykel. Tento údaj však o presnom čase krádeže nič nevypovedá. To priznali aj sami autori projektu. Stanoviť presný čas krádeže bicykla nie je jednoduché a možno ho viac-menej iba odhadnúť. 3.2.5 Iné faktory Analýza sa venovala aj tomu, prečo sa bicykel tak ľahko predáva. Zistilo sa, že internetové stránky, ktoré poskytujú predaj jazdených bicyklov nevyžadujú žiadne informácie o predajcovi (teda okrem telefónneho čísla a e-mailovej adresy) a ani žiadne detailnejšie informácie o bicykli (napr. evidenčné číslo na ráme). Internetové obchody sú tak pre zlodeja najľahším a najbezpečnejším spôsobom ako ukradnutý bicykel predať. Ďalším spôsobom je aj predaj na trhovisku, ktorých je v Londýne veľa. Tu sa predaje odohrávajú bez akejkoľvek kontroly údajov. 3.3 Reakcia (Response) Na základe analýzy sa ukázalo, že znížiť počet krádeží je možné len spoluprácou. Londýnska radnica tak začala v spolupráci s políciou pracovať na pláne prevencie a ochrany bicyklov pred krádežami, ktorý v roku 2010 zverejnili ako „Cycle Security Plan“. 6 Ibidem, s. 21. 118 Na základe tohto plánu bola vytvorená špeciálna jednotka (Cycle Taskforce), zložená z 30 policajtov, všetko nadšených cyklistov. Tí mali za úlohu presadzovať nasledujúce opatrenia: 3.3.1 Označovanie a registrácia bicyklov – uľahčenie dokazovania vlastníctva Najväčším problémom, s ktorým sa obeť krádeže bicykla stretne, je dokazovanie vlastníctva k svojmu bicyklu. Práve kvôli tomuto problému sa väčšina ľudí rozhodne krádež neoznámiť. Zaužívané praktiky ako označovanie UV perom (ktoré sa po čase zmazalo alebo stalo nečitateľným) a rôzne nejednotné databázy bicyklov, v ktorých väčšina chýbala, sa ukázali ako málo efektívne. „Cycle Security Plan“ preto obsahoval jednoduchý postup ako registrovať jednotlivé bicykle a sprehľadniť ich evidenciu: • „Na rám bicykla malo byť jednoduchou metódou za pomoci chemickej látky policajtmi vyleptané jedinečné evidenčné číslo bicykla • Policajti pri tom zozbierali jednotlivé dáta o bicykloch vrátane evidenčných čísel • Z týchto údajov vytvorili jednotnú databázu, vďaka ktorej sa maximalizovali šance identifikovať bicykel v prípade krádeže“7 Polícia na základe plánu organizovala mnohé akcie na ktorých bolo možné zadarmo označkovať a zaregistrovať svoj bicykel. Akcie organizovali hlavne na „horúcich miestach“, kde sa sústredilo mnoho potenciálnych obetí krádeží, tzn. na veľkých pracoviskách, u maloobchodníkov, v areáloch univerzít atď. Rovnako sa začala táto prax propagovať na rôznych univerzitných akciách ako aj internetových stránkach polície, kde začali poskytovať informácie nielen o možnostiach označovania a registrácie, ale aj vhodnom spôsobe zamykania bicyklov a ostaných možnostiach ako redukovať riziko ukradnutia bicykla. 3.3.2 Letáčiky s radami ako predísť krádeži bicykla Polícia ďalej v akcii pokračovala vytvorením letáčikov so sloganom „Zamkni ho alebo o neho príď“ (Lock it or lose it), ktoré obsahovali detailné rady o prevencii pred krádežou bicykla. Tieto letáčiky následne distribuovali na miestach, kde organizovali svoje akcie. Spolu s letáčikmi vytvorili nálepky (viď. obr.)8 s rovnakým sloganom, ktoré znázorňujú, ako bicykel správne zamknúť. Tie potom distribuovali na „horúcich miestach“. 7 8 Ibidem, s. 11. Ibidem, s. 23. 119 3.3.3 Zvýšiť u ľudí dôveru v to, že sa ich kradnutý bicykel nájde V neposlednom rade si dal plán za cieľ zlepšiť vnímanie tohto problému medzi ľuďmi. Vysoká nedôvera v odhalenie delikventa a nájdenie bicykla mala za následok to, že ľudia krádež bicykla častokrát neohlásili. Preto súčasťou plánu bolo aktívnejšie prezentovať prípady s dobrým koncom a zároveň zjednodušiť systém ohlasovania krádeže bicykla na polícii, čo prilákalo viac ľudí ohlásiť krádež. 3.3.4 Spolupráca internetových obchodníkov s políciou Jednou z najdôležitejších úloh plánu bolo zvýšiť riskantnosť krádeže bicykla pre páchateľa. Preto je potrebné, aby internetoví predajcovia jazdených bicyklov spolupracovali s políciou a zdieľali niektoré dáta a v prípade podozrenia z predaja kradnutého bicykla uvedomili políciu. Je dôležité, aby internetové obchody žiadali a overovali viac osobných údajov toho, kto bicykel cez ich stránky predáva (doposiaľ stačilo telefónne číslo, resp. e-mail). 3.3.5 Zvýšiť záujem celej polície o problém s krádežami bicyklov Ďalším z krokov, ktoré polícia podľa plánu podnikla, bolo organizovanie spoločných seminárov a workshopov, a to aj pre ostatné policajné tímy, čím sa zvýšil záujem o tento problém a zároveň sa zvýšila aktivita policajtov zameraná na krádeže bicyklov. 3.3.6 Zmena štandardov parkovísk pre bicykle Projekt sa taktiež zmieňuje o vzhľade parkovísk pre bicykle. Okrem plánu vytvárať nové stojany na bicykle, vďaka ktorým by sa mali dať zamknúť obe kolesá, plánuje zvýšiť kontrolovateľnosť odložených bicyklov tým, že sa parkoviská budú budovať na viditeľných miestach, kde budú podliehať prirodzenému dozoru, čím sa opäť zvyšuje riziko pre delikventa. 3.4 Vyhodnotenie (Assessment) Aktivity polície začali eskalovať vo februári 2010 a samotný „Cycle Security Plan“ sa začal realizovať v júni 2010. Počas prvého roka sa ukázali tieto výsledky: 3.4.1 Zníženie počtu ukradnutých bicyklov Na základe údajov londýnskej polície sa počet ukradnutých bicyklov znížil o 5,4%. Zatiaľ čo za medziobdobie 2009/2010 to bolo 23.317 ohlásených krádeží, za medziobdobie 2010/2011 len 22 064. I keď tento výsledok nie je zarážajúci, je potrebné zohľadňovať nasledujúce fakty: • „Pominulé roky bol trend krádeží bicyklov rastúci: v 2008/2009 o 6% a v 2009/2010 dokonca 28%; • Podľa prieskumu sa priemerný počet denných jázd na bicykli v Londýne v období 2010/2011 zvýšil o 14%; 120 • Prieskum British Crime Survey ukázal, že v pomere ku roku 2009, v roku 2010 nahlásilo krádež polícii o približne 4% viac ľudí“. 9 3.4.2 Výsledky na tzv. „horúcich miestach“ Po zameraní sa na 6 mestských oblastí, kde boli počty krádeží bicyklov najvyššie, sú výsledky, ktoré naznačuje tabuľka, veľmi priaznivé. Až na mestskú časť Tower Hamlets bol všade zaznamenaný pokles krádeží:10 Mestská časť Apríl – Marec Apríl – Marec Zmena v % 2009/2010 2010/2011 Islington 1833 1607 12% pokles Camden 1923 1492 22% pokles Westminster 2145 1839 14% pokles Hackney 1548 1517 2% pokles Tower Hamlets 1348 1362 1% nárast Kensington and Chelsea 920 885 4% pokles 3.4.3 Zvýšená dôvera v políciu Vďaka projektu pribudlo v médiách (napr. BBC, denník Guardian) viacero pozitívne ladených článkov a reportáží týkajúcich sa práce a výsledkov špeciálnej cyklistickej jednotky, čo zvýšilo dôveru ľudí v prácu polície. 3.4.4 Označovanie bicyklov a registrácia Viac než 13.000 bicyklov bolo označených a následne zaregistrovaných v databáze, čo pomohlo hlavne pri dokazovaní vlastníctva k bicyklu. Vďaka označovaniu sa vrátilo majiteľom už 130 bicyklov. 3.4.5 Zatknutia Špeciálna jednotka metropolitnej polície zatkla po realizácii projektu 149 ľudí, z ktorých 46% bolo trestne stíhaných za krádež bicykla. 9 10 Ibidem, s. 15. Ibidem, s. 16. 121 3.4.6 Náklady a prínosy za 1. medziobdobie realizácie projektu 2010/2011 Náklady:11 Špeciálna jednotka (30 policajtov) £ 1 200 000 (cca 35 836 800,- Kč) Zamestnanci orgánu Transport for London £ 33,500 (cca 1 000 444,- Kč) Potreby na značkovanie bicyklov £ 13 000 (cca 388 232,- Kč) Letáčiky na propagáciu – 100 000 kusov £ 5 000 (cca 149 320,- Kč) Špeciálne nálepky na rámy bicyklov £ 1 255 (cca 37 480,- Kč) Celkové náklady £ 1 252 755 (cca 37 412 276,- Kč) Prínosy: O 1253 obetí krádeží bicyklov menej ako v predchádzajúcom roku. Podľa štatistických výpočtov jedna ohlásená krádež bicykla vyšla (ak rátame celkovú škodu spôsobenú obeti a s tým spojené náklady na vyšetrovanie) priemerne na £ 611 (asi 18 247,- Kč). Po jednoduchom výpočte zistíme, že sa ušetrilo celkovo £ 765 583 (£ 611 x 1253 = £ 765 583), čo predstavuje asi 22 863 370,- Kč. 4. Čo by sa dalo urobiť, aby projekt dosiahol lepšie výsledky V rámci udeľovania cien Goldstein Awards, kde projekt na potlačenie krádeží bicyklov (Reducing Cycle Theft) obsadil prvé miesto, boli ocenené jeho kvality a prínos pre prevenciu a znižovanie krádeží bicyklov. Projekt je skutočne prepracovaný a premyslený do detailov a autori sa snažili neopomenúť nič ani po stránke teoretickej ani po stránke praktickej. V budúcnosti by určite dopomohlo lepším výsledkom rozšírenie špeciálnej policajnej jednotky, aby mohli byť podchytené viaceré mestské časti Londýna, nielen tie centrálne a takisto prípadná inštalácia kamerových systémov na najkritickejšie miesta, ktoré by neslúžili len na stráženie bicyklov odložených na parkoviskách, ale aj na kontrolu a ochranu ulíc pred inými druhmi kriminality. 5. Využitie projektu na pomery hl. mesta Prahy Napriek faktu, že Praha je niekoľkonásobne menšie mesto ako Londýn a tomu, že bicykel nie je v Prahe až tak populárnym dopravným prostriedkom ako v hlavnom meste Veľkej Británie, zvyšujúce sa nároky na ochranu životného prostredia a moderný trend zdravého životného štýlu znamenajú, že čoraz viac ľudí v Prahe mení dopravu autom či MHD za bicykel. Preventívne kroky zavedené v Londýne by sa dali aplikovať v Prahe o to jednoduchšie, že by stačilo vytvoriť menšiu policajnú jednotku, ktorá by sa tomuto druhu krimi11 Ibidem, s. 18. 122 nality venovala. Ďalej by bola evidencia bicyklov jednoduchšia ako v Londýne, vzhľadom na ich nižší počet a rovnako by bolo jednoduchšie kontaktovať a spolupracovať s tými pár on-line predajcami, ktorý predaj jazdených bicyklov v ČR sprostredkovávajú. Treba dodať, že v Prahe už podobná centrálna evidencia bicyklov existuje.12 Vedie ju mestská polícia. Tá okrem iného využíva túto evidenciu aj pri kontrolách bazárov. Čo sa však týka internetových predajcov jazdených bicyklov, tí vo svojich inzerátoch uvádzajú okrem fotky a parametrov konkrétneho bicykla nanajvýš telefónne číslo alebo kontaktný e-mail predávajúceho.13 Evidenčné údaje bicykla tam uvedené nie sú. V prípade, ak by sa polícia s internetovými predajcami dohodla, že každý inzerát musí okrem iného obsahovať aj evidenčné číslo bicykla, pod ktorým je bicykel v centrálnej evidencii vedený, zjednodušila by sa na jednej strane práca polície a na druhej strane by sa sťažila „práca“ zlodejom, ktorý by sa pokúšali ukradnutý bicykel predať. Pri predaji bicykla by sa vždy vopred musel kontaktovať jeho majiteľ uvedený v centrálnej evidencii. To by mohlo mnohých potenciálnych zlodejov od krádeže odradiť. V Prahe by mohli ďalej pribudnúť bezpečnejšie stojany na bicykle, ktoré by umožňovali zafixovať obe kolesá bicykla, a to hlavne na miestach ako sú školy, knižnice, školské ubytovacie zariadenia a administratívne komplexy, kde ľudia dochádzajú na bicykli. Tieto stojany by zároveň mohli byť dizajnovým kúskom a plniť okrem bezpečnostnej aj estetickú funkciu. Ako príklad uvádzame dva projekty súťaže CityRack Design Competition. (viď. obr. hore)14 Možno práve väčší pocit bezpečnosti by ľudí podnietil k tomu, aby ako dopravný prostriedok viac využívali bicykel, čo by určite dopomohlo nielen k lepšiemu životnému prostrediu v meste, ale aj zdravšiemu životnému štýlu ľudí. 12 13 14 Viď Centrální registr jízdních kol. Městská policie hlavního města Prahy [online]. Dostupné z: http:// www.mppraha.cz/evidence-kol. Viď napr. http://www.cyklobazar.cz; http://www.kolbazar.cz; http://cyklobazar.info alebo http://www. ivelo.cz/bazar/#all/all. Viď CityRack Design Competition [online]. Dostupné z: http://nycityracks.wordpress.com. 123 Název projektu: Snížení počtu krádeží na seniorech v nákupní zóně1 Autor projektu: Policie v Merseyside Místo a rok: Southport, Velká Británie, 2010 Zpracovala: Michaela Dufková 1. Úvod Policie se zabývala problémem nárůstu krádeží v nákupní zóně ve městě Southport v okrese Sefton. Městečko na pobřeží Irského moře je známo jako klidné a bezpečné a místní ekonomika je založena na turismu. Mezi místními obchodníky a podnikateli panovala obava, že nárůst kriminality zkazí městu dobré jméno a turisty od návštěvy odradí. Navíc se místní senioři začali cítit méně bezpečně a tím klesla jejich spokojenost. Dřívější snahy problém vyřešit měly jen krátkodobý vliv. V roce 2009 se proto řešení problému stalo prioritou Neigbourhood Policing Team.2 Vzhledem k vytíženosti policejních zdrojů kvůli vyšetřování závažných trestných činů v Seftonu nebyly k dispozici žádné jiné síly než právě jeden NPT složený z 15 osob. Na základě získaných informací a jejich analýzy policejní tým stanovil sedm kroků, jejichž realizace měla vést ke snížení počtu krádeží v nákupní zóně. Podle hodnocení autorů byl projekt úspěšný a krádeže v nákupní zóně se podařilo podstatným způsobem trvale omezit. Navíc nejen, že nedošlo k přesunu problému do jiných lokalit, ale projekt naopak přilehlým oblastem prospěl. 2. Environmentální kriminologie Autoři projektu při řešení problému využili východiska environmentální kriminologie. Ta považuje příležitost k trestnému činu za základní příčinu trestné činnosti. Teorie příležitosti je založena na 10 pravidlech,3 která vzali za své i autoři projektu a zaměřili se zejména na tyto teze: • Příležitosti k trestným činům jsou vysoce specifické - pachatelé kradli pouze peněženky. 1 2 3 MERSEYSIDE POLICE DEPARTMENT. Reducing theft from elderly victims in shopping areas, 2010. Dostupné online: http://www.popcenter.org/library/awards/goldstein/2010/10-24(F).pdf. Neigbourhood Policing Team, dále jen NPT („Sousedská policie“) – koncept vytvořený ve Velké Británii, malé policejní týmy složené obvykle z 10-15 policistů, které se zaměřují na jednotlivé, poměrně malé lokality. Účelem je blízký kontakt policie s veřejností, který přináší řadu výhod. Jednak je policie lidem na očích a ti mají větší pocit bezpečí, jednak má policie díky každodenní interakci možnost získat od občanů množství cenných informací. CLARKE, R., FELSON, M. Opportunity Makes the Thief. London: Research, Development and Statistics Directorate, 1998. Dostupné online: http://www.skywallnet.com/data_server/CA/OMT_PP_CP.pdf. 124 • • • Pachatelé upřednostňují některé produkty. Rozhodujícími vlastnostmi jsou zejména hodnota (kterou pachatel předmětu přikládá), přenosnost (daná zejména velikostí, váhou, případně tím, zda má věc kola, na kterých je možné ji přemístit), viditelnost a přístupnost předmětu. V Southportu se zloději zaměřili na krádeže peněženek z kabelek zákaznic v obchodech. Kabelky pro ně byly viditelné a přístupné. Upřednostnili peněženky, protože peníze lze lehce směnit za drogy nebo alkohol, zatímco mobilní telefony či zakoupené zboží ponechávali bez povšimnutí. Příležitosti se koncentrují v určitých lokalitách a časech. Svou intervenci autoři projektu založili na poznatcích teorie běžných činností, která je jednou z tzv. nových teorií příležitosti. Ta vychází z toho, že aby mohlo dojít ke spáchání deliktu, je třeba časový a prostorový souběh tří základních prvků - pravděpodobný pachatel musí za nepřítomnosti schopného ochránce/dohlížitele/ hlídače najít vhodný objekt. To je znázorňováno tzv. trojúhelníkem analýzy kriminality (viz trojúhelník na obrázku). Prevenci kriminality lze provádět omezováním příležitostí. Z toho vychází hned několik koncepcí prevence kriminality: zacílené hlídkování, o uspořádání prostoru umožňující ochranu (tzv. defensible space architecture), o situační prevence, která zahrnuje zejména zvyšování úsilí vynakládaného na trestnou činnost, zvyšování rizik trestné činnosti, snižování zisků z trestné činnosti a odstraňování záminek k trestné činnosti, o prevence kriminality pomocí přizpůsobení vzhledu prostředí (tzv. environmental design). 125 • 3. Všechny tyto modely se snaží zamezit trestné činnosti praktickými a jednoduchými způsoby, které nemají vysoké náklady. V tomto projektu byla využita hlavně situační prevence (co nejvíce znesnadnit pachatelům jejich činnost) a uspořádání prostoru tak, aby byl méně vhodný pro krádeže (open space uspořádání, které nenutí všechny zákazníky projít obchod stejnou trasou a neumožňuje zlodějům do ostatních vrážet a tlačit se na ně). Omezení příležitosti nemusí vést k přesunu trestné činnosti, naopak sousední lokality a blízké časy z vyřešení problému profitují (to se dle hodnocení projektu potvrdilo). Využití modelu „SARA“ Na zpracování projektu byla využita metoda tzv. akčního výzkumu, která je založena na spolupráci analytiků s praktiky. Zkratka SARA označuje čtyři fáze řešení problémů: 3.1 Sběr informací (Scanning) Zdroji prvotních informací o nárůstu krádeží v centru Southportu byly zejména pravidelná kontrola zpráv zaznamenávajících hlášení krádeží a informace zveřejněné na webech místních médií. Dále byly informace získávány ze záznamů místních obchodníků. Navíc ze záznamů tzv. „Homewatch koordinátora“ 4 vyplývá, že se kvůli častým krádežím z kabelek místní občané cítí méně bezpečně než dříve. Policejní tým také shromažďoval řadu informací o městu samotném, zejména počet obyvatel centra města: 12.407 a procentuální podíl obyvatel starších 55 let: 44,1% oproti průměrným 32,1% v celém okresu Sefton, počet turistů a další informace (týkající se např. historie města, místní ekonomiky, počtu obchodů, hotelů a dopravních prostředků a další data, která pro řešení daného problému nepovažuji za podstatná). Policie dospěla k závěru, že k vytvoření příležitostí pro zloděje vedlo velké množství turistů ve spojení s tím, že je město považováno za bezpečné, tudíž si zde lidé nehlídají své věci tak, jak by to dělali jinde. Žádné dosavadní iniciativy policie snížit počet krádeží zaměřené na pachatele nebyly úspěšné. Průzkum ukázal, že většina potencionálních obětí vnímá Southport jako bezpečné místo a proto necítí potřebu dávat si na své věci pozor, jako by to dělaly jinde. Další snahy krádeže omezit proběhly v roce 2008 v rámci projektu nazvaného „Chelsea clips,“ spočívající v instalaci plastových háčků na spodní stranu desky stolů v kavárnách sloužících k odkládání kabelek, které tak zůstanou pod dohledem majitele. Tento projekt byl ale příliš malý na to, aby měl patrný vliv na míru kriminality. 4 Osoba, která je součástí programu prevence kriminality, je prostředníkem mezi občany a policií a přispívá tak k bezpečnosti sousedství. 126 V roce 2009 provedlo CDRP 5 průzkum, jehož cílem bylo zjistit spokojenost a důvěru občanů v jednotlivých volebních obvodech. Mezi lednem a květnem 2009 byl v Southportu zaznamenán 40%-ní pokles u osob starších 55 let oproti ostatním skupinám občanů, u nichž spokojenost a důvěra v tomto období vzrostly. 3.2 Analýza (Analysis) Mezi 1.4. a 30.6. 2009 došlo k 15 nahlášeným krádežím peněženek. Analýzou těchto případů bylo zjištěno, že všechny oběti byly ženy a jejich průměrný věk byl 74 let. Okradených turistek bylo přibližně stejně jako okradených místních obyvatelek. K žádné krádeži nedošlo v neděli, pondělí ani úterý. Všechny krádeže se udály v nebo poblíž charitativních obchodů a kaváren. Tato analýza byla doplněna analýzou zpráv zaznamenávajících ztráty peněženek, ke kterým ve stejném období došlo 21krát. Od osob, které peněženky ztratily byly získány informace o tom, jaké tři obchody navštívily jako poslední. Věk obětí i časový profil odpovídal profilům krádeží, k již identifikovaným lokalitám přibyly i další. Ke krádežím docházelo pouze v některé dny v týdnu a zejména v denních dobách, kdy je v nákupních centrech nejvíce lidí. Tým využil metodu analýzy pomocí trojúhelníku analýzy kriminality, díky němuž byli policisté schopni identifikovat rizikové faktory a příslušné hlídače, kontrolory a ochránce. 3.2.1 Oběti Jak již bylo řečeno, všechny oběti byly ženy, jejich průměrný věk byl 74 let (v rozmezí 38 – 91, kromě jedné byly všechny starší 52 let). Z analýzy vyplynuly dvě odlišné metody okrádání. Zatímco na severním konci Lord Street byly peněženky kradeny z kabelek a nákupních tašek, když se oběť tlačila v davu, na jižním konci pachatelé kradli z nehlídaných nákupních vozíků, zatímco byla odvedena pozornost oběti. Ve všech případech brali zloději jen peněženky a nic jiného, přestože u sebe oběti měly i jiné atraktivní věci, jako mobilní telefony či již koupené zboží. Žádná z peněženek nebyla vrácena a žádná z ukradených kreditních karet nebyla zneužita (nicméně to mohlo být z toho důvodu, že policie poskytla obětem detailní informace o tom, jak karty zneplatnit). Obě z metod kradení vyžadovaly, aby byla peněženka na viditelném místě nebo na místě snadno dosažitelném zlodějem. 3.2.2 Lokality Analýza odhalila dva hotspoty (klíčová místa): 1. Severní konec Lord Street, kde jsou všechny krádeže spojeny se třemi charitativními obchody a jednou kavárnou. Ačkoli je ve městě 21 takových obchodů, z nichž 8 jich leží na Lord Street, v žádném jiném ke krádežím nedochází. Proto si policie položila otázku proč je tomu tak a přišla na následující: 5 A Crime and Disorder Reduction Partnership – sdružení několika agentur založené zákonem za účelem řešení zločinů, problémů s drogami a antisociálního chování. 127 • Kamerový systém v obchodech nevyhovuje současným bezpečnostním standardům a zloděje neodrazuje, zatímco zákazníkům dodává pocit bezpečí, a ti si tak dostatečně nechrání své věci. • Zaměstnanci jsou zejména dobrovolníci, kteří se nepovažují za strážce obchodu ani ochránce zákazníků a navíc vypomáhají jen krátkodobě, což vede k nekonzistentnímu přístupu k prevenci rizik. • Na Lord Street se vyskytuje nejvíce návštěvníků z jiných měst. • K činům dochází v nejrušnějších hodinách, kdy jsou obchody přeplněné a personál zaneprázdněný. • Nejvýznamnějším zjištěním bylo asi to, že v těchto 3 obchodech je jiný systém uspořádání zboží. Zatímco v ostatních charitativních obchodech je volné uspořádání, v těchto jsou úzké uličky, které nutí všechny zákazníky projít stejnou trasu a umožňuje zlodějům se nenápadně tlačit a narážet do ostatních lidí. Co se týče kavárny, ta se od ostatních 17 kaváren na Lord Street příliš neliší. Ke krádežím dochází na její zahrádce, která ale nemá žádná specifika, problémem je podle autorů projektu její lokace. Když se dotazovali obětí, proč se zastavily právě v této kavárně, odpovídaly, že je přesně na místě, kde si potřebovaly odpočinout. 2. Jižní konec Lord Street, kde se zloději zaměřili hlavně na místní supermarket a butik. Oba tyto obchody cílí na starší klientelu. Problémem v této lokalitě je podle autorů blízkost uličky vedoucí k místu obývanému množstvím uživatelů drog a alkoholu. Tato ulička jim poskytuje rychlou únikovou cestu domů s možností vyhnout se kamerovému systému. 3.2.3 Pachatelé Policie prošla záznamy o předchozích krádežích a zatčeních a starší rozsudky a zjistila, že v posledních třech letech bylo odsouzeno jen pár pachatelů, ale všichni toho času buď seděli ve vězení nebo se ve městě již nezdržovali. Dle analýzy docházelo ke krádežím dvěma různými metodami, což značí vysokou pravděpodobnost, že kradli dva různí pachatelé nebo jejich skupiny. Pomocí kamerového systému byly zachyceny dvě události. První záznam zachycoval muže, který kradl na severním konci a kradl z otevřených kabelek obětí, do kterých nejdříve strkal a tlačil se na ně. Na druhém záběru byla skupina žen, které kradly z kabelek zanechaných v nákupních vozících. Žádný z pachatelů nebyl identifikován. Ačkoli je v úterý ve městě nejvíce turistů, nedošlo v úterý k žádné krádeži. V Southportu jsou dvě centra pomoci drogově závislým – jedno na jižním konci Lord Street a druhé 400 metrů východně od severního konce. Uživatelům drog jsou předepisovány týdenní dávky náhražek drog, a to vždy v pondělí. Dle evidencí center jsou předepsané léky buď užívány ve větším množství, než je předepsaná dávka či směňované za jiné drogy. Tyto poznatky byly potvrzeny výsledky povinného testování na přítomnost drog. Většina uživatelů drog je zároveň závislá na alkoholu. Výzkum svědčí o tom, že uživatelé drog své předpisy prodávají, aby získali alkohol či jiné drogy. 128 Po dvou nebo třech dnech, kdy jim dávky dojdou, přejdou ke krádežím, aby na drogy a alkohol získali finance. Poté, co autoři vymezili hypotézu páchání krádeží členy „drogové komunity“ žijící poblíž jižního konce Lord Street, mohli ke sběru dalších informací využít také komunikaci s touto komunitou, o což se podle informací uvedených v projektu nepokusili. 3.3 Reakce (Response) Na základě analýzy bylo stanoveno sedm klíčových aktivit: 1) Naučit personál (obchodů i turistických agentur) rozpoznat a řešit rizika krádeží (zejména krátkými přednáškami doplněnými denním vysíláním místního rádia). 2) Vychovat návštěvníky a obyvatelé města bezpečnostním opatřením (byly uspořádány roadshow zaměřené na informování o prevenci krádeží, informování osob v domovech seniorů, turistické agentury informovaly své klienty apod.) 3) Prevence kriminality prostřednictvím posilování bezpečnostních opatření – tzv. Chelsea clips (stejně jako v roce 2008). Myšlenka využití poznatků z projektu Trolley Safe (tedy změna vzhledu nákupních vozíků tak, aby byly bezpečnější) byla zamítnuta z ekonomických důvodů. 4) Pomoc tisku, zejména publikací článků poskytujících rady, jak se před krádežemi chránit a zveřejněním pachatelů zachycených kamerovým systémem, díky kterému byl dopaden jeden z pachatelů. 5) Tzv. alley gating – tedy instalace vstupních bran v ulicích vedoucích k domům, které jsou v blízkosti klíčových míst. Tato metoda je dle mnoha projektů velice úspěšnou v oblasti prevence kriminality. V Southportu byla prosazena až v roce 2010, takže na efektivitu projektu neměla vliv. 6) Poskytování náhradních léků za drogy. Možnost vydávat předpisy dvakrát týdně byla zamítnuta, protože by vyžadovala více lékařů a vyšší náklady. 7) Změna designu obchodů na bezpečnější volné uspořádání. Byly zvažovány i další možnosti intervence jako posílení dobře viditelných policejních hlídek, které bylo ale rovněž zavrženo, protože by podle autorů pravděpodobně nemělo valný význam. Sledovací akce byly odloženy poté, co intervence zaznamenala pokles krádeží již v prvních dnech po zavedení ostatních kroků. 3.4 Vyhodnocení (Assessment) K hodnocení intervence využili autoři porovnání s odpovídajícím obdobím na počátku roku 2010. Pro srovnání využili vhodný kontrolní vzorek Chapel Street, ulici pro chodce, vedoucí paralelně s Lord Street, na které jsou obdobné obchody a kavárny. Oproti 1.1. až 31.3. roku 2009, kdy došlo celkem ke 12 krádežím peněženek (z toho 7 v hotspotech) byly ve stejném období roku 2010 spáchány pouze 4 krádeže, přičemž k žádné z nich nedošlo v žádném z hotspotů, tedy míst na která byla intervence zaměřena. Ještě výraznější úspěch byl zaznamenán u hlášených ztrát peněženek 129 – z 21 na pouhou 1 peněženku za první tři měsíce roku 2010. Oběťmi zůstaly ženy, ale věkový profil se snížil na průměr 55 let, s tím, že žádná oběť nebyla starší 69 let. Nezávislá analýza spokojenosti a důvěry místní komunity zaznamenala u skupiny osob starších 55 let oproti předešlým obdobím výrazně lepší výsledek. Nejvýraznější nárůst pozorovali v červenci a na přelomu listopadu a prosince, předpokládají, že to souvisí s publikováním článků týkajících se krádeží v tisku a s roadshow zaměřenými na rady potencionálním obětem, které v tomto období proběhly. Intervence tedy celkově snížila majetkovou kriminalitu v dané lokalitě. Nejen, že nedošlo k přesunu problému na jiná místa či jiné časy, ale naopak v bezprostředně přilehlých oblastech, kde se přesun očekával, došlo ke snížení počtu krádeží. Důvod bonusového efektu nebyl tak úplně zjištěn. Mohlo to být tím, že by se pachatelé bydlící v blízkosti jižního konce Lord Street necítili dostatečně jistě, kdyby museli projít oblastí hustě protkanou kamerovým systémem anebo jen tím, že byli příliš líní dojít do vzdálenějších míst. Stejně tak nedošlo ani k přesunu pachatelů na jiný typ trestné činnosti. Krádež je trestná činnost, jejíž páchání vyžaduje manuální zručnost a plánovací schopnosti. Při zahajování projektu se objevovaly spekulace, že pachatelé mohou začít páchat loupeže. K tomu ale nedošlo, pravděpodobně proto, že oproti krádežím vyžadují konfrontaci s obětí a hrozí zde vysoké riziko zatčení a vysokého trestu odnětí svobody, což pachatele odradilo. Schopnosti zlodějů jsou snadno použitelné i při jiných druzích krádeží, jako např. při kradení zboží v obchodech. Nicméně nebyl zaznamenán žádný odpovídající nárůst takových činů. Pachatelé navíc nevěděli nic o konceptu hotspotů, který nebyl zveřejňován, a tak je možné, že když viděli narůstající aktivity policie, nesprávně předpokládali, že budou stejná opatření přijata i v okolních nákupních zónách. Pozitivní výsledek projektu je nesporný. Skutečně se podařilo vymýtit krádeže z problémových míst a omezit ohrožení starších žen. Hypotéza, že kriminalitu páchají drogově závislí a závislí na alkoholu byla přesvědčivá a reálná. Odpovídala i rozložení krádeží v týdnu. Přesto byl jediný krok intervence založený právě na této hypotéze, tedy poskytovat drogově závislým náhražky drog častěji po menších dávkách, vyloučen pro vysokou finanční náročnost. Přestože projekt neměl řešit drogovou kriminalitu, ale zabývat se pouze úzkou problematikou krádeží na starších ženách v obchodních zónách, oceňovala jsem tento nápad právě proto, že by měl i vedlejší pozitivní efekt. Vhodnou intervencí se také ukázala být spolupráce s tiskem. Poté, co se setkala s pozitivním ohlasem (průzkumy zaznamenaly nárůst pocitu bezpečí mezi osobami staršími 55 let) by mohlo být prospěšné média zapojit více. Co se týče informování veřejnosti o rizicích a prevenci, je to nejsnazší cesta, jak počet krádeží snižovat. Přestože autoři zmiňují, že k takové intervenci docházelo již dříve, ale bez úspěchu, sami na ní kladou velký důraz. Varování potencionálních obětí bylo tentokrát provedeno velice důkladně a jak naznačují výsledky, bylo úspěšné. 130 Celá efektivita projektu spočívala tedy v tom, že si lidé začali dávat větší pozor na své věci (zejména ti starší, kteří to dosud nedělali, a proto byli nejčastějšími terči útoku). Úspěchem autorů bylo zejména to, že našli cesty, jak k tomu lidi přimět, což se dosud nedařilo. 4. Použitelnost v České Republice Tento projekt jsem si vybrala zejména proto, že jsem očekávala jeho využitelnost v českém prostředí. V nákupních zónách u nás jsou krádeže velice rozšířené. Nejsnadnějším řešením je právě snižování příležitostí ke krádežím tím, že si zákazníci budou lépe hlídat své věci a znesnadňovat zlodějům jejich práci. Kampaně proti krádežím jsou poměrně rozšířené, ale vzhledem k počtu krádeží pravděpodobně nejsou tak účinné jak by mohly být. Většina obyvatel větších měst si je vysokého počtu krádeží vědoma, a tak jsou zvyklí činit určitá bezpečnostní opatření (nedávat cennosti do batohů, zapínat kabelku, všímat si lidí okolo). Oběťmi jsou tak často turisté, kteří na takové chování nejsou zvyklí. Tento projekt by mohl českou policii inspirovat právě možnostmi, jak upozornit na krádeže tak, aby si i tito lidé rizika skutečně uvědomovali. Zajímavým nápadem je tzv. alleygating, které spočívá v oplocení uliček přiléhajících k zadním částem domů, kde se někdy koncentrují skupinky lidí a to nejen k běžným, neškodným aktivitám. Pokud zde například pijí alkohol či užívají drogy, vyvolávají strach v obyvatelích okolních domů, kteří se lokalitě začnou vyhýbat. Někdy jsou tyto méně viditelné části obcí obyvateli užívány jako skládky. Hromadění odpadků způsobí zápach a přitahuje škůdce jako jsou holubi nebo krysy. Zanedbané prostředí může přitahovat kriminalitu a vytvářet příležitosti k trestné činnosti. Alleygating omezuje přístup do těchto lokalit a tím předchází kriminalitě a napomáhá zlepšení zdejšího prostředí. Tato metoda prevence kriminality není ve Velké Británii novinkou a v mnoha městech funguje mimo jiné i jako velmi účinný prostředek snížení počtu vloupání, krádeží, ale i jiných trestných činů.6 Na fotografii jedna z ulic před a po instalaci alleygate ve městě York (zdroj: http:// www.saferyork.org.uk/alleygating.html) 6 Více informací např. na: http://www.belfastcity.gov.uk/communitysafety/Docs/Alleygatingmanual.pdf. 131 V České republice se vstupní brány zatím příliš neprosadily a můžeme se s nimi setkat jen zřídka u nových zástaveb. Vzhledem k efektivitě, která je jim podle některých úspěšných projektů přisuzována, by mohly být zajímavým podnětem při řešení některých druhů kriminality také u nás. Jistě by se daly využít také Chelsea clips, instalace těchto plastových či jiných háčků pod stoly kaváren a restaurací by pravděpodobně nestála mnoho a možnost pověsit si kabelku na bezpečné místo je pohodlné. Já jsem se s tímto jednoduchým zařízením zatím nesetkala, ale nevylučuji, že již někde v České republice funguje. Zdroj: http://www.selectadna.co.uk/ Velice mě oslovil model „sousedské policie,“ který již funguje v řadě zemí. Ačkoli nebyl součástí projektu, je určitě také bodem, nad kterým se lze zamyslet při hledání cest prevence kriminality u nás. 5. Závěr Řešení problému v nákupní zóně v Southportu bylo tedy úspěšné. Pravděpodobně by obstálo i v jiných lokalitách zabývajících se stejným problémem. Hypotéza byla vyhovující, ale víceméně nevyužitá. Těžiště intervence spočívalo v informování veřejnosti a zdůrazňování rizik, které vedlo k tomu, že si lidé více hlídali své věci a tím snižovali příležitosti pro zloděje. Vzhledem k tomu, že řada potencionálních obětí jsou turisté, bude třeba tyto intervence neustále opakovat. Prozatím se ve městě neobjevily ani známky přesunu kriminality do jiných lokalit ani přechod pachatelů na jiný typ trestné činnosti. Protože ale nebyl vyřešen základní problém, který naznačila hypotéza – že krádeže páchají zejména drogově závislí, kteří již vyčerpali svou dávku náhražky drogy (ať už tím, že jí užívali více, než měli předepsáno nebo tím, že ji vyměnili za jinou drogu), dá se předpokládat, že dříve nebo později najdou alternativu, jak si finance na další drogy a alkohol obstarat a je velice pravděpodobné, že tento způsob obživy bude mít základ v trestné činnosti. Nicméně tento projekt byl zaměřen na úzký problém omezení krádeží v nákupní zóně, ke kterému došlo, proto jej hodnotím jako úspěšný. 132
Podobné dokumenty
„Dokážu to ?” - londýnské zkušenosti Práce s uživateli návykových
FOUNDATION66 je jedním z největších poskytovatelů služeb v oblasti zaměřené na
zneužívání alkoholu a jiných návykových látek ve Velké Británii. Poskytuje různé typy
služeb pro osoby, které potřebuj...
HYUNDAI i10
JE MI POTĚŠENÍM představit vám další číslo našeho časopisu
Na cestě, který pro vás pravidelně vydáváme již od roku 2003,
když přicházíme na trh s novým modelem. Tentokrát vám přinášíme zajímavé inf...
Šlapeme spolu. Instituce pouliční prostituce
budovy tak, jak byla definována a postavena jinými, a věnoval se samotné hře, jsem musel
prostor divadla v této práci na mnoha místech sám stavět, ohraničit, definovat, případně
restaurovat. Věřím,...
maharashtra veřejné služby provize
„Program podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi“, popisuji projekty, programy
a jiné aktivity, kde se Policie ČR a nevládní organizace potkávají, aby společně přispívaly
k zamezení nebezpečnéh...
