Leden - Časopis Život v Kristu

Časopis Apoštolské církve
ŽIVOT V KRISTU
15
odzaložení
zalozeníVOŠMT
15 let
let od
Ročník 20
Navštivte nás na www.apostolskacirkev.cz
Číslo 1 / 2008
ŽIVOT V KRISTU
Úzkou cestou
Úvodník
Vejděte těsnou branou; prostorná je brána
a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána
a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo
ji nalézá. (Mt 7,13–14)
2
D
razí čtenáři,
srdečně vás vítám při čtení našeho
časopisu a zároveň vás zdravím na
prahu nového roku. Tento rok je v několika ohledech rokem výjimečným: Za prvé
vstupujeme do dvacátého roku existence naší církve jako státem registrované
a rovnoprávné s ostatními církvemi (byli
jsme povoleni na počátku roku 1989)
a za druhé se během tohoto roku změní
vedení církve. Bratr Rudolf Bubik, který
stál u zrodu církve, provedl ji nejtěžšími
léty totality a vtiskl jí charakter a identitu,
odejde v dubnu do důchodu a já, z Boží
milosti, zaujmu jeho místo. Díváme-li
se do minulosti, je toho mnoho, za co
můžeme Pána slavit: Církev se rozrostla
na více než sedm tisíc lidí (včetně dětí
a všech ostatních pravidelných účastníků sborového života), založili jsme 41
sborů a několik dalších desítek misijních
stanic a diaspor. Máme vlastní biblickou
školu, v níž můžeme připravovat další
služebníky, vlastní nakladatelství, máme
rozsáhlou práci s dětmi a mládeží, lidem
v závislostech se věnuje Teen Challenge,
máme přístup do škol, nemocnic, věznic
i dalších institucí. Mohli bychom samozřejmě mluvit o řadě věcí, které se nepodařily, jsou lidé, které jsme ztratili, šance, které jsme nemohli či neuměli využít,
b
bitvy, které jsme proh
hráli. To vše je důležité
vvidět a umět zhodnotit,
aale radostné je, že jako
ccírkev rosteme. Chceme
b
být církví, jež má svůj
h
hlas ve společnosti, zakkládá nové sbory a má
p
podíl na světové misii.
P
Především však chceme
b
být církví, na níž spočívvá Boží zalíbení. A myslím si, že to poslední
přání je nejdůležitější. Vždyť i Bible hodnotí úspěch zcela jinak než lidský úsudek.
Vždyť růst, vliv, úspěch – to jsou v biblickém myšlení relativní pojmy. Důležité je,
abychom konali za všech okolností Boží
vůli. Právě z tohoto důvodu jsem vybral
jako úvodní text slova z Ježíšova kázání
na hoře.
Ježíšova slova o dvou cestách a dvou
branách představují závěr jeho slavného kázání. Náš Pán v tomto kázání, někdy označovaném jako „programové
prohlášení Ježíšovy veřejné služby“, vytyčil nejdůležitější zásady křesťanova života. Dotýká se postupně různých oblastí křesťanského života, od vysloveně
duchovních jako jsou modlitba a půst
až k praktickým, jako například starosti o živobytí. Velmi mu záleželo na tom,
aby posluchači pochopili smysl jeho
slov – proto volí velmi silný a působivý
závěr – čtyřnásobné varování: Za prvé je
to již zmíněné varování o dvou cestách
a dvou branách, dále pak varování před
falešnými proroky, varování před nepravými učedníky (zvlášť aktuální pro nás
jako letniční: Ježíš ukazuje, že poslušnost
Bohu a zázraky mohou existovat odděleně od sebe) a nakonec varování před lehkovážně položenými základy stavby. Každý z předložených obrazů má své místo
a svůj důraz a je naprosto jasné, že Ježíš
využil maximálně všech prostředků, aby
položil důraz na obsah svého poselství.
Nás nyní zajímá první varování: Dozvídáme se v něm, že k cíli (nebeský život)
je možno volit jednu ze dvou cest. První, která se nabízí, je široká a pohodlná
dálnice, po které cestuje mnoho aut. Pak
je zde nenápadná, úzká cestička, na které
není až tak veliký provoz. Ježíš nás nenechává na pochybách, která ze dvou možných tras je ta správná.
Myslím si, že jako člověk, který tráví mnoho hodin za volantem, vím něco
o cestách. Raději volím široké a bezpečné cesty, než úzké, hrbolaté a nepřehledné cestičky. Také očekávám, že hlavní
tahy, spojnice mezi velkými městy, budou dostatečně pohodlné a sjízdné. Jedu-li z Prahy do Brna, pochopitelně volím
dálnici. Bible mi ukazuje, že Boží logika
je jiná. Hlavní tah mezi nebem a zemí
není až tak frekventovaný a co hůř, nejen
že je značení nepřehledné, ale zdá se, že
někdo záměrně cestu mate. V mém duchovním autoatlase není žádná široká
cesta vůbec vyznačena – ptám se ostatních řidičů, ale všichni mne odkazují na
širokou dálnici, značenou velkými zelenobílými cedulemi přesvědčivě označujícími směr. Tím směrem jede většina vozidel, všechny mají na kapotě nalepenou
rybičku. Jen tu a tam nějaký řidič nečekaně odbočí a zmizí kdesi na nějaké polní
cestě, ale tomu zde nikdo nevěnuje pozornost.
Tak nějak bychom mohli dnešními slovy popsat Ježíšovo varování. Je zajímavé,
že podobných varování je v evangeliích
(a vůbec v celé Bibli) řada. Kdyby se dala
všechna dohromady, zcela jistě by z nich
mohla být samostatná kniha. Berme je
proto vážně. Je velmi jednoduché ztratit
pozornost, nechat se opít dočasnými (či
zdánlivými) úspěchy či zpohodlnět. Ďábel dobře ví, že když nepochodí s pronásledováním, útlakem a nepřízní světa, s velkou pravděpodobností bude mít
úspěch, použije-li opačnou strategii: Materiální blahobyt, možnosti, o kterých se
dříve ani nesnilo, přízeň světa. Najednou
je člověku nepříjemné jít proti proudu.
Je lepší být zticha, než vyvolávat konflikty, volí raději být přátelský, než být vyhraněný. Vzájemné poplácávání po ramenou
s ostatními cestujícími širokou cestou
nám dává falešný pocit bezpečí.
S obavami si uvědomuji, že naše církev
v tomto ohledu není výjimkou. Jednak je
to způsobeno tím, že žijeme ve svobodě,
nemusíme se skrývat a za svou víru bojovat, a jednak i tím, že nám vyrůstá nová
generace – mladí lidé nepokřivení životem v totalitní společnosti, na druhou
stranu často neznalí toho, co to znamená čelit pronásledování. S pohodlím pak
přichází i ochabnutí, se svobodou i nová
nebezpečí, nové nástrahy. Není však jediný důvod, proč by právě nám Bůh měl
tolerovat věci, které v historii nikdy nikomu netoleroval. Proto vezměme vážně
varování o dvou cestách a dvou branách.
Vím, že tato slova budou v následujících
letech ještě mnohem aktuálnější. Jsem
přesvědčen, že Bůh chce dát naší církvi
růst, ale neztrácejme ze zřetele, že růst
sám o sobě není cílem. Kdybych měl v tuto chvíli naší církvi něco přát do tohoto
roku i do let následujících, bylo by to jediné: „Ať nás Bůh zachová s pokorným
srdcem a v naprosté poslušnosti a poddanosti jemu.“ Více nepotřebujeme.
Varování o dvou cestách a dvou branách je namířeno k srdcím jednotlivců.
Říká nám asi tolik, že i v rostoucí a vzkvétající církvi nese odpovědnost každý sám
za sebe. To, co je nejdůležitější, je osobní
vztah s Bohem na každý den. Ten si za
každou cenu udržujme, veďme k němu
bratry a sestry v našich sborech, vyučujme tomu naše děti. Jen tak budeme slyšet
tichý hlas Ducha svatého, toho nejlepšího Navigátora na našich cestách!
Martin Moldan, zástupce biskupa
Ročník 20, leden 2008
Úvodník
Úzkou cestou
15 let VOŠMT
Naše pomoc je ve jménu Hospodina
15 let založení naší biblické školy
Rozhovory s absolventy
Rorzovor s Jimem Sabellou
2
4
6
8
10
Dal jsem jim tvé slovo, ale svět k nim pojal nenávist,
poněvadž nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa.
Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od
zlého. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda. Jako ty jsi mne
poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. Sám
sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli v pravdě posvěceni.
(J 17,14–19)
M
ilí bratři a sestry, vážení čtenáři,
pokoj vám. Jménem redakce vám děkuji
Izrael
za vaši spolupráci v celém předcházejícím
Trvale palčivé téma: Šíité versus Sunnité
11
roce 2007.
Osobně jsem rád, že můžeme letošní ročník
Ze života církve
otevřít
tématem klíčovým – naší biblickou školou.
Sjezd mládeže
12
Ohlédnutí za patnácti léty jejího trvání je povzbuKQ Drugfree
13
zující – stovky žáků, které jí prošly, množství služebníků, kteří z nich postupně vyrostli či vyrůstají.
Diakonie
Modli se a pracuj
13
Nechejme se oslovit následnými články i reportáží
Kdo je vlastně můj bližní?
14
vzniklou na sklonku minulého roku v souvislosti
Marta nebo Marie?
15
s oslavou výročí trvání školy.
Nejen klesajícím počtem žáků na evropských
Křesťan a peníze
biblických školách se projevuje v současné době
Křesťan a peníze
15
určitá únava křesťanů. Růst evangelikálních církví
se buďto zpomalil nebo zcela zastavil, lidové církČtenáři píší
Symboly a svátky - ano, či ne?
16
ve ztrácejí členy po tisících.
Nezapomeň
17
Hledají se recepty na růst sborů a prosperitu
Silvestr 2006
17
církevních organizací. Nedávno jsem se jednoho
Někdy je dobré kácet
18
takového setkání zúčastnil. Na jeho závěr jsem pří...a se svým Bohem v dobrém i ve zlém?
19
tomným bratřím řekl: „Toto jednání se mohlo klidČtyřnohý anděl
19
ně
odehrát v kterékoliv světské organizaci.“ (TěžDůvěra v Pána Ježíše se vždy vyplatí
20
ko se dalo z něčeho soudit, že se sešli křesťané.
Cestování
20
– Velké intelektuální nasazení při hledání řešení,
Kvíz
stejné manažerské metody jako ve světě, shodný
Ctnostný politik
21
slovník…) Když jsem zmínil, že biblickou cestou
k řešení problémů je půst, modlitba a osobní oběť,
Dětem
byla má poznámka ohleduplně přejita mlčením…
Ahoj děti
22
Protože výše uvedená zkušenost pro mne není
ojedinělá, chci vás na tomto místě (možná zbytečSvědectví
Moje cesta za Pánem Ježíšem
23
ně) povzbudit: Náš Bůh je stejný včera, dnes i navěky – je Bohem živým, jednajícím.
Komiks
Vyslýchá modlitbu spravedlivého,
Muž, který objevil El Dorado
24
slitovává se nad tím, který k němu volá.
Hřích je překážkou vyslyšení
modliteb.
Život v Kristu - časopis Apoštolské církve
Nejednou jsem slyšel, že se nám
Šéfredaktor: Martin Moldan
Redakce: Mgr. Jiří Bartík, Petr Skřičil, MUDr. Aleš Navrátil
„rozvody vtlačují do církve“. PřipoSazba a grafická úprava: Ing. Jindřich Novák
míná mi to tragikomický příběh,
Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu redakce:
kdy bratr shrnul svůj hřích slovy:
Život v Kristu, U Podjezdu 12, 772 00 Olomouc
tel.: 585 150 455, e-mail: [email protected]
„Tak se mi to také stalo…“ A odpoUzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce,
věď zněla: „Tobě se to nestalo, ty
respektive poslední pracovní den předtím.
jsi to udělal!“
Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství
Pokud hřešíme, děje se nám totéž co vyvolenéKřesťanský život, 735 43 Albrechtice 504
tel. & fax: 558 761 571, 558 761 572, e-mail: [email protected]
mu lidu, když napadl město Aj, přičemž v jejich
Ročně 11 čísel, cena jednoho čísla 20 Kč,
řadách byl hřích. Byli na hlavu poraženi a Bible
pro předplatitele 19 Kč, poštovné 10 Kč,
říká (v kralickém překladu): I rozpustilo se srdce lidu,
pro hromadný odběr slevy podle počtu výtisků.
a bylo jako voda. (Joz 7,5)
Podávání novinových zásilek povoleno Oblastní správou pošt v Ostravě
č. j. 2725/92-P/1 ze dne 1. 12. 1992
Od té doby se nic nezměnilo a křesťané žijící ve
Jak objednat časopis
hříchu taktéž ztrácejí víru i odvahu.
Stačí libovolným způsobem napsat objednávku na adresu:
Žehnám vám v tomto novém roce, abyste se pevNakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504.
S prvním číslem časopisu obdržíte složenku, kterou použijete k zaplacení buď ně drželi Božího slova, které je pravda!. Ono vás
určitého období, např. do konce roku, nebo budete platit zvlášť každé jednotlivé posvětí a uschopní k vítěznému modlitebnímu žičíslo.
votu.
Veškeré objednávky časopisu pro Slovenskou republiku
AN
Pavel Vimpel, Zvolenská 16/34, 036 01 Martin, tel.: 043/42 89 234
Sloupek
Obsah
3
15 let VOŠMT
ŽIVOT V KRISTU
Naše pomoc je ve jménu Hospodina
Š
4
kola, kterou nám dal Bůh
Když jsme si na školních modlitbách
četli Žalm 124,8: „Naše pomoc je ve
jménu Hospodina; on učinil nebesa i zemi“, řekl jsem si: „Člověče, to už jsi někde
slyšel.“ A vzpomněl jsem
si,
s že podobná slova použil
u Duch svatý, když si
mě
m povolal do služby
na
n biblické škole v Kolíně.
Řekl mi: „Tato škol
la
l je moje dílo (‚já jsem
tuto
školu učinil‘) a ty
t
jsi
j jeho součástí.“
Hospodin učinil nebesa
i zemi i biblickou
b
školu
š
v Kolíně.
Kořeny biblické školy
v Kolíně sahají do totality. Tehdy bratr biskup Bubik organizoval
semináře, na kterých vyučovali učitelé ze
zahraničí. Semináře byly samozřejmě ilegální. Po sametové revoluci nám Hospodin dal biblickou školu v Kolíně, která se
nejdříve jmenovala Letniční biblická akademie a od roku 1996 má název Vyšší odborná škola misijní a teologická.
doktríny a křesťanské služby v Apoštolské církvi.
Hospodin nám dal biblickou školu Bakalářské vzdělání jako budoucí misijv Kolíně, aby zachoval jednotu Apoštol- ní aktivita
ské církve. Proč si to myslím? Když jsme
Někteří mi říkají, že jakmile začneme
se za komunismu scházeli po horách, nabízet bakalářské studium, hned k nám
byli jsme izolováni od různých teologic- přijdou studovat nebo pošlou svoje děti.
kých proudů známých ve světě. Byli jsme Odpovídám, jestli si uvědomují, že bakanesvobodni, ale zároveň chráněni před lářské studium je studium vysokoškolské.
myšlenkami, které by naší rodící se círk- Museli bychom mít mnohem širší platvi ublížily. Bratr biskup zval jen učitele, formu učitelů a vědeckých pracovníků,
o kterých věděl, že učí pravdu. Za totality abychom mohli nabízet bakalářské stubylo snadnější udržet doktrinální jedno- dium.
tu, než je tomu dnes.
Vysoká škola má svá specifika, klade
V dnešní době máme přístup ke všemu. důraz na hluboké teoretické vzdělání
Dnes biskup sotva ovlivní, koho si pastor a na rozvoj vědecké činnosti. Vyučující
pozve do sboru nebo na jakou si zajede musejí být zapojeni do akademického
konferenci nebo co zhlédne přes satelit dialogu s kolegy na jiných vysokých škoči internet. Jednota v podstatných otáz- lách v České republice a v zahraničí.
kách učení a služby je pro Apoštolskou Musí psát odborné články do vysokoškolcírkev životně důležitá. Vynikající kazate- ských periodik, sami musí vydávat odborlé z celého světa přijíždějí do České re- ný bulletin, musí absolvovat doktorandpubliky a naši služebníci jim nasloucha- ská studia a usilovat o vyšší akademické
jí. Avšak někteří pastoři nemají dostatek stupně.
zkušeností ani pevný teologický názor
Osobně jsem zastáncem toho, aby naše
a příliš podlehnou kouzlu zahraničního škola nabízela bakalářské studium. Když
řečníka.
mluvím s pastory o jejich dětech nebo
Biblická škola má systematicky budo- přímo mluvím s mladými lidmi v Apošvat konsenzus v základních otázkách tolské církvi, zjišťuji, že v našich řadách
Statistika
absolventů
V letech 1994 až 2007 jsme z Kolína vyslali
• celkem 194 absolventů,
• z toho 147 maturantů
• a 47 nematurantů.
• Absolventů z AC bylo 153
(116 + 37),
• z jiných církví v ČR 26 (20 + 6),
• ze zahraničí 15 (11 + 4).
přibývá vysokoškoláků: bakalářů, magistrů, doktorů. Když se jich ptám, co studují, říkají mi: počítače, jazyky, pedagogiku atd. Když se zeptám, jestli někdo
studuje teologii, slyším, že nikdo. A když
se někdo najde, tak studuje teologii bez
vize, že by se měl připojit k biblické škole v Kolíně.
O tom, jestli bude biblická škola v Kolíně nabízet bakalářské vzdělání, rozhodne zřizovatel – Rada Apoštolské církve.
Pak si zřizovatel položí otázky: „Kolik
máme v církvi teologů s magisterským
a doktorským vzděláním? Kolik z nich
je schopno nebo ochotno zasvětit svůj
život Bohu formou teologického bádání a vyučování? Kdo zaplatí jejich životní náklady, aby se nemuseli jako levité
‚rozprchnout ke svým polím‘ (Neh 13,10),
aby uživili své rodiny?“
Současný stav vzdělání v Apoštolské
církvi je nevyvážený: členové s neteologickým vysokoškolským vzděláním nejsou dostatečně vyvažováni členy s teologickým vysokoškolským vzděláním. Proto
si myslím, že k bakaláři stejně jednou dospějeme. Jsme misijně zaměřenou církví
a Pán si nás chce použít i mezi vzdělanci. Apoštolská církev má zdravý kořínek
a přijde doba, kdy bude bakalářské vzdělání jednou z našich misijních aktivit.
Vyšší odborné vzdělání jako plnohodnotná životní alternativa
Vyšší odborné vzdělání má specifika,
kterými se odlišuje od vzdělání vysokoškolského. Především je zaměřeno na
praxi. Na „voškách“ se absolventi středních škol připravují na výkon náročných
odborných činností. Proto klademe v Kolíně tak velký důraz na praktický výcvik
studentů.
Vyšší odborná škola misijní a teologická má vizi činit učedníky ze všech národů. K této vizi směřují veškeré vědomosti,
dovednosti a návyky, které u nás studenti získají. Vědomosti jsou rozděleny podle oborů biblické, systematické, praktické a historické teologie. Studenti se také
intenzivně učí angličtinu, protože to je
misijní jazyk.
Dovednosti jsou rozděleny podle praxe
první církve (Sk 2,42). Cvičíme studenty,
aby dovedli zůstávat v Božím slově, aby
dokázali žít ve sboru, aby uměli evangelizovat a aby se uměli modlit. Snažíme se
ze všech sil, aby si studenti tyto dovednosti osvojili natolik, že se pro ně stanou
návykem – životním stylem.
Vyšší odborná škola misijní a teologická v Kolíně nabízí teologické vzdělání a intenzivní výcvik v klíčových dovednostech, které potřebuje každý služebník
církve.
Vyšší odborná škola misijní a teologická je plnohodnotná studijní a životní alternativa.
15 let VOŠMT
Ročník 20, leden 2008
Megatrendy a Boží vůle
Jedním z megatrendů naší doby je
vzdělání. Zatímco se totalita bála převzdělanosti a regulovala počty vysokoškoláků, naše doba otevírá vysokoškolské
vzdělání všem. Děti si po maturitě mohou vybrat z široké nabídky programů
vysokých škol.
Naše církev tomuto megatrendu také
podléhá. Kdo z rodičů by nechtěl svoje dítě zajistit pro budoucnost, dát mu
vzdělání, aby si mohlo lépe získat práci?
Na tom není nic špatného.
Na druhou stranu se církev neobejde
bez levitů. Bůh si v Izraeli povolal levi-
5
15 let VOŠMT
ŽIVOT V KRISTU
ty, aby zajišťovali bohoslužby, a ostatní
izraelské kmeny se měly postarat o jejich živobytí. Díky Bohu za naše současné pastory, ale ti nebudou pastory věčně.
Jednoho dne předají úřad svému nástupci a „kdo ví, bude-li moudrý nebo pomatený“
(Kaz 2,19).
Nemohu jinak než konstatovat, že studium na vysoké škole není Boží vůlí pro
každého, kdo má maturitu. Bůh si rozhodně povolává mnohé věřící maturanty
ke studiu na vysoké škole, ale ne všechny. Některé si povolává do duchovní levitské služby, na kterou se mají připravit
v Kolíně.
Megatrend je jedna věc, ale Boží vůle je
rozhodující. Kdo je povolán studovat na
vysoké škole, ať tam studuje.
Kdo je povolán studovat v Kolíně na
Vyšší odborné škole misijní a teologické,
ať si podá přihlášku do 31. května.
Boží vůle je důležitější než megatrend.
Naše pomoc je ve jménu Hospodina
Vyšší odborná škola misijní a teologická v Kolíně prožívá zlom ve svém vývoji.
Na jednu stranu zde Bůh zformoval
tým kmenových učitelů, rozvíjejí se nové
misijní aktivity, chceme při škole založit
nový sbor.
Na druhou stranu jsme v takové finanční tísni, že se nám vtlačují myšlenky,
jak bychom si mohli někde ve světě přivydělat, abychom se vůbec uživili.
• Nemáme peníze na nájem a majitel
budov, Rada Apoštolské církve je na
tom stejně. Konkrétně nám chybí asi
60.000,- Kč měsíčně na provoz budov
V Zídkách 402 a Kmochova 248.
• Nemáme peníze na platy. A to splácíme půjčky, které jsme si museli vzít
na bydlení. Konkrétně nám chybí minimálně 40.000,- Kč na pokrytí mezd,
které se už několik let nezvyšují.
• Nemáme peníze na zařízení nové budovy. Knihovna, učebny, šatny, kanceláře – většina z těchto místností je bez
nábytku.
• Naše učitelka angličtiny Vladimíra Lasotová nemá kde bydlet, k 31. prosinci
2007 se musí vystěhovat ze služebního
bytu.
• 31. květen 2008 je nejzazší termín, kdy
potřebujeme vědět, zda nastoupí alespoň 10 nových studentů s maturitou.
To je minimální počet studentů daný
zákonem.
Modlíme se: „Pane Ježíši, zasáhni, vždyť
jsme tvoje dílo, nedej mu padnout.“
6
Milan Buban, ředitel VOŠMT
[email protected]
www.vosmt.cz
15 let založení naší biblické školy
S
chválně jsem uvedl v názvu naší,
protože je naše, je od Pána pro nás.
A takovou školu nemá hned tak někdo! Pán Bůh promluvil k našemu bratru
biskupovi a tehdy se bratři pustili do nelehkého úkolu: Z ničeho postavit biblickou školu, která bude sloužit především
nám i jiným církvím. Mělo vzniknout
vzdělávací zázemí pro budoucí pastory,
služebníky, ale také pro všechny, kteří si
chtějí upevnit své základy v Kristu. Z vyprávění bratra biskupa mi utkvěla historka o samotné přestavbě kolínské budovy. Ministerstvo školství dalo souhlas
ke vzniku školy, ale podmínkou bylo její
otevření následující školní rok. „To je nemožné,“ prohlásil majitel stavební firmy,
„vždyť bude sněžit, mrznout, to nestihneme.“ Tehdy pod pomazáním Ducha svatého bratr biskup prohlásil: „Vy stavějte,
my se budeme modlit, aby bylo dobré počasí.“ A opravdu, tehdy v Kolíně nesněžilo a k prvnímu září se škola otevírala...
Od začátku stál za naší školou Bůh
a počet absolventů a akcí, které škola kdy
zaštiťovala, toho jsou důkazem. Vše utíká velmi rychle a je tu patnácté výročí založení školy! Patnáct let! Určitě bylo na
místě, aby se uspořádala oslava, ne školy,
ale Boží. Tak to také vypadalo. Byl jsem
velice mile překvapen průběhem. Nejprve, po dosti náročné cestě, kdy nás kromě
objížděk čekala i sněhová nadílka, jsme
dorazili do zaplněné modlitebny. Na podiu stála chválící skupina „Naboso“ z Havířova, v čele seděli vzácní hosté: bratr
biskup, zástupce biskupa Martin Moldan
s manželkou, ředitel školy Milan Buban
s manželkou, biskup slovenské církve
Ján Lacho, vedoucí misie AoG pro střední Evropu bratr Jim Sabella s manželkou
a také misionář AoG v České republice
Jason Morrison. Nesmím opomenout
také ředitele Global university, ředitele Global university v Evropě, Daryela
Ericksona, a v České republice, pastora
AC Český Těšín, bratra Bohuslava Wojnara. Kromě toho tam byl celý učitelský
sbor VOŠMT, mnoho absolventů a také
přátel školy.
Mezi ně jsem se s fotoaparátem vmáčkl i já a byl jsem ihned stržen proudem
nádherných chval a uctívání našeho
Boha jako vyjádření vděčnosti za vše, co
pro nás skrze školu udělal. Celé odpoledne i večer úchvatně moderoval jeden
z učitelů, bratr Radek Smetana. Oslavy
se tak neměly šanci přelít v organizovanou akci, na které je duchovní program
jen přívěskem. Naopak, celou dobu bylo
nasměrování na Krista více než patrné.
Chvály, modlitby, příspěvky pozvaných
hostí. Nejprve vystoupil biskup Apoštolské církve na Slovensku. Všechny mile
pozdravoval od našich slovenských bratří. Vždyť škola původně vznikala s nimi
napůl, to až politické dění nás na čas odloučilo, ale i nyní existuje vůle ke společnému pokračování. To zaznělo právě
v jeho povzbudivém slově, ve kterém nás
nabádal, abychom neztratili cíl zvěstování evangelia a víru v toho, který je mocen
provést přes všechny překážky.
Pak promluvil bratr Jim Sabella, který
v České republice působil jako misionář
deset let, z toho několik z nich také na
biblické škole. (V soukromém rozhovoru mi řekl: „Cítíš tu divnou vůni tady ve
škole? Je divná, ale vždy ve mně probudí
spoustu vřelých vzpomínek.“) Bratr Jim
zde působil jako zástupce AoG USA, které dlouhá léta školu podporovalo jak finančně, tak i vysíláním pedagogů. Jejich
pomoc byla a je neocenitelná.
Bratr Martin Moldan nastínil výzvy,
kterým škola v současné době čelí. Povzbudil k usilovným modlitbám s výhledem do budoucnosti. Vždyť každé hnutí potřebuje svou školu, jinak hrozí, že
bude zmítáno kdejakým učením...
Jako poslední vystoupil bratr biskup,
který ve svém kázání poukázal na fakt, že
Bůh si vyvolil maličké, použil nepatrné,
vyzbrojil slabé, aby se mohla zjevit jeho
sláva, jeho moc a mohl být vyvýšen. Jednou uslyšel: „Vždyť já bych ty vaše chvály ani nepotřeboval, v nebi mám přece
lepší. Ale rozhodl jsem, že oslavím své
jméno před celým nebem na tom, co vypadá tak slabě, jako je člověk.“ I škola
může mít období, kdy se cítí slabě, ale je
to chvíle, kdy může zasáhnout sám Bůh
a oslavit, jako už kolikrát před tím, své
svaté jméno.
Závěr patřil opět skupině Naboso, pak
už se dal prostor volnějšímu programu.
Do modlitebny se stěhovaly stoly na raut,
ke kterému byli všichni pozváni. Pro zájemce probíhala prohlídka nové školní
budovy na ulici Kmochova, já jsem se
zúčastnil slavnostní večeře pro pozvané
hosty ze zahraničí a ty, kteří byli škole
dlouholetou oporou. Tam také bratr Daryel Erickson, ředitel Global University,
informoval o další chystané spolupráci
s VOŠMT. Global University disponuje
vyučujícími programy jak pro bakalářské,
tak i pro magisterské studium, které jsou
v mnoha zemí uznávané. Ne tak v naší zemi, kde se na tom pracuje. Jednou
z novinek je i to, že do kurzů byl začleněn praktický prvek, takže ti, kdo chtějí
studovat, se musí nahlásit svému místnímu pastorovi na praxi. Výsledkem bylo
mnoho tisíc nově obrácených, stovky potom vydal na lov rozhovorů, nenašel
evangelizačních akcí, desítky založených jsem nikoho, kdo by opravdu nebyl nadsborů po celém světě. Jednoduše teorie šený a kdo by na školu vzpomínal nerad.
Kolem desáté již většina hostů musespjatá s praxí. Nejde tak jen o nabírání
la odjet, zůstali jen ti, kdo přespávali do
vědomostí daleko odtržených od praxe.
S hosty jsme navštívili i novou budovu, neděle, na kterou byla připravena slavkterá nás mile překvapila svým krásným nostní bohoslužba společně s kolínským
interiérem. Pro studenty zde tak vznikly sborem AC. Tu vedl místní pastor braopravdu důstojné prostory k vyučování. tr František Flek, chválila jak jinak než
Jsou tu pravé třídy s celým zázemím pro skupina Naboso, kázal Jim Sabella. Jeho
studenty i pro učitelský sbor. Přesto však kázání bylo zaměřeno na verš: Nestaví-li
ještě chybí mnohé zařízení, a tak mě pře- dům Hospodin, nadarmo se namáhají stakvapily cedulky na mnohých dveří s mo- vitelé. Nestřeží-li město Hospodin, nadarmo
biliářem a jeho cenou v korunách. Proč bdí strážný. (Ž 127,1). Škola je důkazem
to tam je? Zjistil jsem, že pokud by rád toho, že nebyla stavěna člověkem, a kdyněkdo sponzoroval určité vybavení dané by se i teď člověk snažil udržet ji svou simístnosti, má tam k dispozici soupis věcí lou, nadarmo by se snažil. Naše naděje
i číslo účtu, kam může peníze zaslat. Moc je v Ježíši, že si školu i do budoucna zadobrý nápad. Velice hezká je i prostorná chová. O něj se musíme opřít. Promlouknihovna, která je do budoucna nachys- val tak opět k plnému sálu, kde byli jak
taná na spoustu studijních materiálů. Po- hosté, tak i místní sbor. Bylo moc hezké
čítá se s tím, že bude přístupná i veřej- vidět, kolik lidí stojí za naší školou.
Milí bratři, milé sestry, možná jste nenosti, což jistě stojí za pochvalu.
Když jsem se vrátil do modlitebny, ve- měli se školou prozatím nic co do činění,
čer oslav ještě pokračoval. Pouštěly se tam a tak ani nevíte, kolik práce v zákopech
nahrávky rozhovorů s absolventy, promí- už vykonala. Tak si vezměte, že jí už protaly se fotografie bývalých žáků i učitelů, šlo kolem 250 lidí, kteří měli možnost
zazněly i legrační historky. Když jsem se jak zbudovat své základy, tak hledat Boží
perspektivu pro svůj život. Škola připravuje i vyučování pro celou církev, je
zdrojem mnohých vynikajících vzdělávacích programů. Pastoři a misijní pracovníci jsou díky ní celoživotně vzděláváni
v rámci Ezdráše. Tak jsou mnozí vyzbrojováni pro službu, aby byla kvalitnější.
Navíc tlak ze strany vlády je zřejmý, aby
se odklánělo od laiků směrem k teologicky vzdělaným vedoucím. My tak již můžeme být připraveni. Kdybychom školu neměli, asi by se nám nelíbilo navštěvovat
školy, kde je kázán křest Duchem svatým
jako věc dávno minulá, do současnosti
nepatřící...
Jsem nadšen výborným týmem vyučujících, kteří se na škole sešli. Je v tom vidět
zřetelný Boží zásah. Prostě řečeno: Máme
doma poklad, jehož cenu si sami neuvědomujeme, ale v žádném případě bych
nechtěl, abychom ji poznali tehdy, až poklad ztratíme.
Jak řekl Radek Smetana: „Věřím, že
se znovu uvidíme na oslavách dvacítky.“
Amen.
15 let VOŠMT
Ročník 20, leden 2008
Jirka Bartík
7
ŽIVOT V KRISTU
15 let VOŠMT
Perlička jedné
absolventky
T
a doba tu nebyla strávená zbytečně,
protože mi to dalo spoustu věcí do
života, nejenom do křesťanského, ale
i rodinného, pracovního atd. Nastupovala jsem vlastně rok po Radkovi Smetanovi, takže jsem ho zažila jako učitele. Potom, když jsem skončila biblickou školu,
šla jsem na „pajdák“, jsem učitelkou na
prvním stupni. A jednu věc jsem si odnesla. Radek totiž, když nás učil, tak nosil
pantofle. Pamatuji si jednu hodinu, z té
hodiny nevím absolutně nic, akorát si
pamatuji, že měl díru na palci, a jak tak
seděl, tak pořád palcem v pantofli hýbal.
Doteď si dávám pozor, když jdu před děti
ve škole: pozor, nemám někde díru na
patě? Perlička ze života, co si člověk ze
školy taky může odnést.
Mirka Smetanová
M
irko, vy patříte mezi takové nejslavnější absolventy biblické školy, pověz mi, jak na ni vzpomí-
náš?
Jenom v dobrém, pokaždé když se
podívám na manžela, jenom v dobrém
(smích).
Leoš Cásek
K
dy jsi absolvoval?
Myslím, že jsem zakončil studium v roce 1999.
Jak vzpomínáš na tu školu? V dobrém?
Ano, velice v dobrém, pozitivním, jenom v dobrém.
Kdyby ses měl znova rozhodovat?
Kdybych znovu stál před rozhodnutím,
zda sem mám jít, nebo ne, tak bych šel.
Marie Tesárková
absolvovala v roce 2007 a teď studuje na
Vysoké škole pedagogické v Praze.
P
8
ovažuješ ty dva roky za ztracené
nebo ne?
Určitě to nepovažuji za ztracené
roky, mně se tady líbilo. Teď jsem tady
i zůstala, učím hudebku, a to prostředí
mě povzbuzuje dál v cestě za Bohem.
jsme měli každý den vyučování do půl
šesté, a z toho jsme měli rozvrh, kdy
jsme v pondělí nevěděli, co v úterý bude.
Nebo třeba s bydlením. Na jednom pokoji nás spalo osm, což dnes studenti už nezažijí. Ale vzpomínám na to
v dobrém.
Utkvěl ti v paměti nějaký zajímavý oka- A otázka na tělo: Šla bys znovu na bibmžik?
lickou školu?
To se musím zamyslet. Zajímavé byly
Šla.
naše rozvrhy, to byl jeden velký zážitek, protože jsme měli čtrnáct dnů, kdy Děkuji.
Petr Berdar
,
Rasto Pankrác
rok absolutoria 2005
nástup v září r. 1996 a ukončení 1998
ak vzpomínáš na ta léta strávená na
škole?
Spíš veliký přínos do života. Já jsem
školu považoval za krok dopředu víc, než
za krok zpět.
Marcela
Pankrácová,
J
jako studentka Kapounová
Co děláš teď?
Teď jsem tady v Kolíně, a dělám v telekomunikacích, v Telefónice.
Děkuji mockrát.
Zdeněk Zapletal
V
y jste se na škole poznali a asi jste
se tam potom i vzali?
Ano. Já jsem skončil dřív, a nevěděl jsem, co bude dál, tak jsem ji nechal studovat a odcestoval jsem do
Izraele.
Jak hodnotíte ty roky strávené tady, jako
ztrátu nebo požehnání?
Určitě požehnání. Naučili jsme se nové
ak vzpomínáš na ta léta tady strá- věci, pro mě úplně nová kultura, jiný rozvená? Bereš to pro sebe jako zisk, hled, úplně jiní lidé. Já jsem z východnínebo…
ho Slovenska. Tam je takový velice silný
Určitě to beru jako zisk. Mně se tady náboženský duch, kde lidé žijí jenom pro
hodně líbila ta duchovní atmosféra školy. náboženství, ale charakter je jiný: nemají
Nejvíc vzpomínám na večerní modlitby, problém jít do kostela a po kostele chlast,
které tady bývaly, a taky mi hodně dalo cigarety a podobně. Tady v Čechách to je
vyučování.
úplně jiné. Veliký rozdíl je v tom, že tady
je hodně zakořeněný materialismus. PoA kde jsi teď?
kud člověk má peníze, tak je jedno, jak
Momentálně jsem v Žatci, bydlím tam žije. Hlavně že má peníze, to je důležité.
už asi šest let.
Tam na východě je hlavní, jestli jsi v kostele.
A zapojil ses do církve
Jsem zapojený v Apoštolské církvi Kde jste teď?
v Lounech, v Žatci vzniká misijní stanice.
Teď jsme v Kolíně, dostali jsme se Boží
milostí ke koupi bytu. Začalo to tím, že
Děkuji za rozhovor.
jsem opravoval nástěnku ve sboru. Bůh
absolvoval v roce 2000
J
mi poslal člověka, který se přišel do sboru zeptat, jestli sbor zkrachoval, že si čítával nástěnku. To bylo neuvěřitelné, že
Bůh poslal tohoto člověka do sboru, lidé
ze sboru ho pozvali na skupinku, tam
jsme se s ním seznámili i my. Tak vlastně
přátelství rostlo, až nám asi po roce nebo
dvou, nabídl o hodně levnější byt.
Takže teď už bydlíte…
Teď už máme svůj vlastní byt.
To je zázrak pro Kolín. Buďto jste milionáři, nebo je to zázrak.
Je to Boží zázrak. Protože jsme na to
neměli peníze, ten kluk nám řekl, že mu
to nevadí. Rozhodl se, že nám byt dá a až
budeme mít peníze, tak mu byt zaplatíme. Uzavřeli jsme smlouvu u notáře, že
až nám skončí za pět let stavební spoření, takže mu to potom dáme. Boží milost! A on v té době věděl, že Toyota už
odklepla pozemky, v tom momentě vylétly ceny bytů asi o dvě stě tisíc. Říkal, že
mu stačí ta nižší cena. Takže v tom vidím
Boží vedení a jednání. A to byla na začátku jedna obyčejná nástěnka ve sboru.
Ještě nám Pán požehnal, že nám zbylo
i na auto. Ten byt jsme dostali i s nábytkem a vším vybavením. On si vzal jen pár
knih, pár osobních věcí, ledničku, pračku a odešel. Takže my jsme přišli a jenom
založili knihy do poliček. Nábytek, postele, lustry, záclony… to všechno nám nechal. Bůh si ze mě možná udělal takovou
legraci, protože já jsem si sbíral desky.
Viděl jsem majetnější truhláře, jak vyhazují staré desky. Tady v Kolíně je hodně
truhlářství, a to, co se prostě pro zákazníky nevyužije, se odkládá u kontejnerů.
Kdo chce, tak si to vezme: šaty, věci. A já
jsem si nasbíral desky, abych si vyráběl
sám pro sebe nábytek, a Bůh nám daroval byt i s nábytkem. Takže ty desky jsme
potom rozdávali dál, protože jsme je ani
nevyužili. To bylo takové moje plánování:
musím, co kdyby náhodou, a Bůh si udělal takový Boží šprým.
15 let VOŠMT
Ročník 20, leden 2008
Renata
Brablencová
R
enčo, ty jsi absolvovala kdy?
Devadesát devět.
A jak ty vzpomínáš na ta léta strávená
tady? Pozitivně?
Myslím, že to bylo nejúžasnější období v mém životě. Jsou to léta, která bych
v životě neměnila, a nelituju ani vteřiny,
kdy jsem tady byla.
9
ŽIVOT V KRISTU
James Sabella
J
ime, nejprve bych ti chtěl znovu poděkovat za veškerou pomoc naší biblické škole. Vím, že máš zkušenosti
s mnohými biblickými školami po světě,
Pavel Zvířecí
P
což je dobré, protože je zde nová generaavle, ty jsi studoval kdy?
ce učitelů, studentů i svět se mění. MysV roce 93 až 95.
lím, že přichází doba, kdy se škola zaměří
ještě více na misii, což je životně důležité. A jak bys zhodnotil zpětně ta léta tady
Čím více se zaměříme na ztracené, tím strávená?
více naplňujeme Boží povolání.
Určitě to je přínos a určitě to dopoCo se týká těch ostatních škol, vidím ručím lidem, kteří prostě chtějí být blíž
dramatickou změnu na každé z nich. Vi- Pánu. Je to moc dobré.
dím tu obrovskou změnu, která se v poslední generaci udála. Ti studenti, kteří
(Zvláště pro budoucí řidiče biskupa ideáltu byli se mnou, jsou od těch současných ní – pozn. redaktora)
tak odlišní!
Vidím tuto školu jako velmi pevnou a silnou. Milan Buban je vynikající ředitel a vedoucí. Věřím, že škoirko, ty jsi absolvovala kdy?
la bude mít ještě větší přínos pro
Asi 1998.
svět.
Mirka Cásková
James Sabella
M
15 let VOŠMT
A vzpomínáš na ta léta tady strávená pozitivně nebo negativně?
Hodně pozitivně.
10
jak ty vidíš období, kterým právě škola Můžeme počítat s vaším partnerstvím
a pomocí i pro budoucnost?
prochází?
(smích) Jasně že ano. Promiň, že se
Škola je klíčovým prvkem pro budoucnost církve tím, že pečuje o budoucí uči- směju, ale to je samozřejmé. I mé srdtele, pastory a ostatní služebníky. Jak ce tu zůstalo, i když už dlouho žiji ve A kdybys byla znovu před situací sem jít
nebo nejít, tak bys řekla: jdu?
jsem uvedl dříve, Boha můžeme zažívat Vídni.
Určitě bych šla. Jednak jsem věděla, že
na dvou rovinách: Intelektuálně a emoto
Bůh po mně chce, a jednak nikdy necionálně. Ideální je, když jsou obě složky Jak na ta léta tady na škole vzpomínáš?
No moc dobře, bylo to nádherné! Sa- zapomenu na ten vztah, který jsem s Bov rovnováze. To pomáhá budovat dobré
vedoucí. Škola se teď nachází v přecho- mozřejmě některé chvilky byly horké, ale hem získala. To bylo pro mě hodně cenné.
dovém období, to je vidět, i když už tu to je život. Kdyby to chtěl Bůh, moc rád Ty základy, které mi škola dala, mě postadlouho nejsem. Sám jsem takových ob- bych se vrátil. Milujeme s manželkou vily na skálu.
dobí zažil hodně. To, kterým právě škola Českou republiku.
prochází, je období potencionálního růstu. Bůh jemně mění nasměrování školy,
Trvale palčivé téma:
Šíité versus sunnité
N
ejen z národnostních, ale i z náboženských důvodů jsou sunnitští
Arabové odvěkými nepřáteli Peršanů. Převážná většina muslimů jsou sunité. „Sunnu“, cvičení proroka Mohameda
v řeči, jednání a zdrženlivosti, pokládají
za doplňující výklad ke koránu. Sunna
je předávána v „hadítu“, vyprávění o prorokových činech. Přitom se nevěnuje pozornost jenom závažným výrokům o zásvětnu nebo o vezdejších povinnostech,
nýbrž i tomu, jak si kde odkašlal nebo
odplivl. Sunnité se pokládají za lidi, kteří
„následují Prorokův příklad až do nejmenších podrobností“.
Šíité představují druhou největší větev islámu a v celosvětové 1,5miliardové muslimské populaci jsou zastoupeni asi 10 až 15 procenty. Většina Íránců
patří k šíitům, stejně jako značná část
libanonského obyvatelstva. Podstatná
je pro ně „Šia Ali“, následovnictví Aliho.
Božské zjevení nespatřují pouze v učení
Mohamedově, pramenem inspirace jsou
jim i přímí potomci Prorokovi – takzvaní Šia imámové. Zvlášť významné místo
mezi nimi zaujímají potomci Mohamedovy milované dcery Fatimy Záry a jeho
bratrance Aliho. Kromě toho proklínají
šíité ve svých pátečních modlitbách už
po staletí tři první sunnitské kalify – tato
praxe sice ve společném boji proti imperialismu ustoupila do pozadí, ale je přesto stále ještě aktuální. Sunnité podezírají
šíity z polyteizmu, protože imámům přiznávají božskou autoritu. Mnohobožství
počítá korán mezi nejtěžší hříchy.
Saúdsko-wahábistický svazek arabského poloostrova z r. 1744 se definoval
jako protišíitský. Když pak v r. 1979 s islámskou revolucí převzali moc šíitští aja-
tolláhové, oživilo to především v Saúdské Arábii pradávnou strategickou můru.
Persie zase jednou vyvolává otazníky nad
regionální nadvládou Arabů, jmenovitě
dynastie Ibn Sauda. Toto napětí se projevovalo v polovině devadesátých let při
každoroční pouti do Mekky srážkami
mezi íránskými poutníky a saúdskoarabskými pořádkovými silami. Mlčení Arabské ligy k druhé libanonské válce v létě
2006 bylo velice výmluvné. Arabové totiž odsuzujícími výroky na adresu Izraele nemají ve zvyku šetřit. Jenže Saúdská Arábie, státy kolem Golfského zálivu,
Jordánsko a Egypt pozorují světovládné
a jaderné ambice šíitského Íránu s velkou nedůvěrou.
V Saúdské Arábii se vyslovovaly docela
otevřeně obavy, že pokud se vítěznému
tažení Hizballáhu neučiní přítrž, přejde
k šíitům ještě více sunnitů. Hizballáhu
(„straně Alláhově“) se přezdívalo Hizb-al-šejtan („strana ďáblova“). Při demonstracích sekulárního Fatáhu v pásmu
Gázy proti radikálně islámskému Hamásu se hamásovcům nadávalo do „šíitů“.
A v Kuvajtu se dokonce mluvilo o tom, že
jestli ty horké brambory nevytáhne z ohně Západ, bude nutno proti Íránu zakročit vlastními silami. Íránský vliv na územích Palestinské autonomie, v Libanonu
a v Iráku činí z Íránu pro západní cizinu
obtížného partnera. V očích sunnitského
arabského světa se šíitská Persie jeví stále více jako vážná hrozba.
Lybijský president Muammar Kaddáfí
přilil do sílícího ohně koncem dubna
další olej, když požadoval v jednom svém
projevu zřízení šíitské říše v severní Africe. V Arabské lize tento občas spíše
jako politický klaun vystupující pohla-
vár z vlastní milosti působí tradičně jako
osamělý výstředník. Prohlašoval, že rozdělení muslimů na sunnity a šíity je kolonialistickým spiknutím, a pranýřoval
nevraživost Arabské ligy vůči Íránu. Za
hlubokou propast mezi šíity a sunnity,
mezi Araby a Peršany je podle něj odpovědná jedině cizí okupace a sionistické
osídlování.
Popravu Sadáma Hussaina právě
v předvečer jednoho z největších islámských svátků, obětní slavnosti „Id al-Adha“, urážlivé výroky jeho soudců a skutečnost, že obrázky z jeho popravy se
dostaly na veřejnost, je nutno posuzovat
v této souvislosti. Nejhlubší rozhořčení sunnitsko-arabské veřejnosti vyvolalo,
když Hizballáh Iráku k Hussainově popravě blahopřál. Tím se Hizballáh uvnitř
arabského světa identifikoval jako výrazně šíitské seskupení.
Kdo je s palestinským osvobozeneckým bojem proti Izraeli obeznámen, nemůže zapomenout, že to byl především
Sadám Hussain, kdo ho nejen ideově,
ale hlavně finančně podporoval. Finanční vliv Íránu zdaleka nestačí k tomu, aby
mezi hrdiny uctívané palestinskou veřejností byl povýšen Ahmadínežád nebo
Chomejní. I nadále je vedle Jásira Arafata, Gamala Abdula Násira a Adolfa Hitlera uznáván především Sadám Hussain
za vůdce, který by byl mohl změnit bídný
úděl palestinského obyvatelstva.
S velkým znepokojením pohlíží sunnitští Arabové na možnost, že by se americká vojska z Iráku stáhla. Jen tak lze
pochopit zvýšenou politickou angažovanost Saúdské Arábie. Už dnes si vyžadují
sebevražedné sunnitské atentáty nesčetné šíitské oběti na iráckých ulicích. Také
skutečnost, že v poslední době je do práce Arabské ligy zapojován i sunnitský Hamás, naznačuje horečnou snahu učinit
přítrž šíitskému vlivu. Desetiletí trvající
ohrožení sekulárních arabských režimů
radikálně islámskými bratrstvy, k jejichž
nástupnickým organizacím patří i Hamás a Islámský džihád, jakoby ztrácelo
na významu tváří v tvář propasti, která
dělí sunnity a šíity.
Aby tuto frontu uklidnil, hraje Ahmadínežád jedinou kartu, která na sunnity
platí: nenávist k Izraeli. Tím, že se profiluje jako bojovník proti sionistickému
spiknutí a dekadentní západní kultuře,
doufá íránský president přetáhnout sunnitské Araby na svou stranu.
Izrael
Ročník 20, leden 2008
© Johannes Gerloff,
Křesťanský mediální svaz KEP
přeložil Pavel Mareš
www.israelnetz.de
30.11.07
11
ŽIVOT V KRISTU
Ze života církve
Sjezd mládeže
12
L
etos jsem se sjezdu poprvé účastnila deže inspiroval k nápadité evangelizaci.
trochu i z pozice organizátora. Kom- Jako většina jsem si užila také chválící
binace užívání si seminářů a té tro- koncert. Všimla jsem si, že někteří mláchy zodpovědnosti mi příjemně vyhovo- dežníci nebyli příliš spokojeni s tím, že
vala. Na jedné straně jsem mohla vidět, děláme nějakou práci pro město. Já si ale
kolik je schopná naše mládež dohromady myslím, že je dobré, aby lidé z města věudělat, a na druhé straně jsem se mohla děli, že nejsme jen ti, kdo se někam zavínechat povzbudit semináři v oblastech, rají, aby si balzamovali to svoje křesťankteré mě speciálně zajímají. Nevím, jak se ství. Chtěla bych poděkovat hlavám, ve
sjezd líbil ostatním (hodnotící anketu vy- kterých vznikla myšlenka sjezdů, a těm,
plnilo jen pár obětavých jedinců), ale pro kteří se každý rok odvážně pouštějí do
mě byl jednou z těch akcí, které mě, dou- organizace. Moc mě povzbuzuje tímto
fám, že trvale, oslovily. Co zvlášť oceňuji, způsobem si připomínat, že mládež naší
je povzbuzování k misii – např. seminář církve neznamená jen to nejbližší okolí.
o islámu nebo o misii v zemích bývalé A děkuji Bohu, protože On je ten, který
Jugoslávie. Úžasný byl také tým z Vídně dává sjezdům smysl.
a věřím, že jejich program některé mláZdenka Mrkvičková, AC Břeclav
L
etošní sjezd byl pro mě druhým v pořadí. Musím říct, že to byla opravdu
pecka už jenom proto, že to bylo poprvé na čtyři dny, tím pádem jsem měla
více možností, jak trávit čas s úžasnými
lidmi a s Bohem.
Všechno začalo ve čtvrtek 25.10., kdy
asi od 14.00 začaly přijíždět první skupinky mladých lidí, aby se zaregistrovaly. Čtvrtek byl takovým volnějším dnem,
program začínal v 18.00 večerním shromážděním. Následoval večerní program
a čajovna. Druhý den dopoledne byla dvě
kola seminářů a po obědě proběhl úklid
města. Vytvořili jsme několik skupinek.
Každá skupinka měla za úkol vysbírat
odpadky z určité části Břeclavi. Občas to
bylo faaakt nechutné, ale přežili jsme to.
V podvečer bylo zase shromáždění, večerní program a čajovna. V sobotu dopoledne probíhaly semináře, avšak tentokrát nás po obědě nečekal úklid, ale
tělocvična.
Sobotní večer hodnotím jako nejlepší
z celého sjezdu. Nejdříve jsme měli v kině malé shromáždění, a pak nás čekal naprosto fenomenální koncert kapely New
Collection. Hráli opravdu skvěle, až se
celé kino otřásalo. Všichni se náramně
bavili, někteří skákali, jiní zase tleskali.
Po koncertě jsme se odebrali zpátky do
modlitebny. Nedělní shromáždění otevíralo poslední den sjezdu. Sešli jsme se
v kině, ale nebylo to ledajaké shromáždění. Slovo měl totiž Ed Traut, což je prorok. Po velmi povzbuzujícím slovu také
pár lidem prorokoval. Kolikrát jsem měla
pocit, jako by prorokoval mě. Jeho slova se mě velice dotýkala. Bylo to super.
Jenom co shromáždění skončilo, většina
lidí se rozjela domů. Mrzelo mě, že jsem
se s některými ani nestihla rozloučit.
Na sjezd velice ráda vzpomínám, byly
to naprosto úžasně prožité čtyři dny, na
které jen tak hned nezapomenu.
Klárka Huňařová, AC Břeclav
Ročník 20, leden 2008
oslovit. Budu se snažit získat v našem sboru
alespoň 5 lidí, abychom si byli schopni sami
posloužit.“
Free. Jedná se o program protidrogové
Program této protidrogové prezentace
prevence určený pro 1. stupeň základ- je přizpůsoben dětem od cca 6–10 let. Jde
ních škol. Chtěla bych zdůraznit, že na o hodinovou přednášku na téma drogy,
tento program je potřeba pouze 5 lidí. nebo alkohol, která zábavnou a přitom
Proto vás vyzývám a povzbuzuji, abyste poučnou formou vtáhne děti do problevyslali ze svého sboru nejen jednoho zá- matiky závislosti. Na závěr děti obdrží
stupce, ale i ty, kteří jsou výborní herci barevný sešit s dobrodružným příběhem
a rádi by obsadili role hrdinů (dva klau- a gumový náramek, který jim má připoni a tygr TJ). Ideální bude, když si jako menout, že je důležité dělat v životě ta
sbor vystačíte z vlastních zdrojů a per- správná rozhodnutí.
sonálně zabezpečíte zmíněný program.
Tomuto programu budeme věnovat
Dovolila bych si použít slova jednoho i letošní jarní seminář pro pracovníky
kolegy:
s dětmi v Kolíně. Ten bude složen ze
„Myslím si, že je to skvělý nápad. ZŠ mě dvou částí tak, aby vás seznámil s celým
často oslovují, jestli nemám přednášku i pro projektem.
menší děti a já je musím zklamat. Ale poPřihláška přiložena v časopise.
mocí tygra TJ a klaunů to může malé děti
Modli se a pracuj
aneb služba (diakonia) a její místo v církvi
3. díl
V
předchozích dvou dílech tohoto miniseriálu článků o diakonii jsme se
zabývali praktickou službou Pána
Ježíše a prvotní církve světu, jak o tom
můžeme číst v Písmu. Viděli jsme, že
služba byla životním posláním Ježíšovým a také jeho následovníků. Také jsme
si mohli uvědomit, že služba, kterou lidem poskytoval Pán Ježíš a jeho učedníci,
se kvalitativně lišila od „pouhé“ sociální
práce, a to především tím, že pomoc lidem byla poskytována v moci Ducha svatého. I v tomto by měla církev následovat
Pána Ježíše.
Tentokrát se podíváme, jak vypadá
praktická služba českých evangelikálních
církví světu v současnosti. Pochopitelně zde není možné postihnout veškerou
praktickou službu křesťanů svým bližním, protože ve skutečnosti jedině Bůh
ví o všech skutcích, které jeho děti konají a žádný z těchto skutků není před Bohem skryt ani zapomenut.
Co můžeme a chceme v tomto článku zhruba zmapovat, jsou spíše institucionálně ukotvené projevy diakonie
– tedy organizované formy poskytování
sociální práce, které v jednotlivých církvích fungují. Při tvorbě tohoto příspěvku jsme vycházeli z informací uvedených
na internetových stránkách jednotlivých
církví či církevních organizací a také
z některých tištěných materiálů těchto
organizací. Jedná se nám o to informovat o škále diakonických činností, které
konají naši sourozenci v Kristu z ostat-
ních evangelikálních církví a inspirovat
naše čtenáře.
Jak asi většina čtenářů ví, církve (někdy
i jednotlivé sbory) si ke koordinaci praktické služby světu často ustanovují specializované organizace, pro které se v evangelikálním prostředí vžil název diakonie
(katolická církev užívá pojem charita).
V ČR tak můžeme najít cca 10 diakonických organizací, zpravidla působících
při jednotlivých církvích. Od roku 1991
zastřešuje činnost jednotlivých diakonií
Diakonie v ČR. Jak je uvedeno na webových stránkách této organizace (www.
diakonie.cz): „V současné době existuje
v rámci členských organizací Diakonie
v ČR více než 70 diakonických zařízení,
v nichž pracuje přes 1000 zaměstnanců,
kteří pečují v lůžkových zařízeních o více
než dva tisíce lidí a ambulantně poskytují pomoc nezjištěnému počtu lidí. O další stovky a možná tisíce potřebných lidí
pečují v jednotlivých církevních sborech
(v rámci sborové diakonie) desetitisíce
dobrovolných spolupracovníků.“
Rozsahem poskytovaných služeb patří mezi nejvýznamnější diakonické organizace u nás Slezská diakonie (zřízena
Slezskou církví evangelickou) a Diakonie
Českobratrské církve evangelické (ČCE).
Jak název napovídá, Slezská diakonie působí především na území Moravskoslezského kraje, kde rozvíjí svou práci prakticky v každém větším městě, celkem má
více než 50 středisek. Škála činností této
organizace je poměrně široká – od azy-
lových domů, přes denní stacionáře pro
osoby se zdravotním postižením, poradenská střediska až po mateřská centra
(více viz www.slezskadiakonie.cz).
Diakonie ČCE působí na území téměř celé České republiky (bez dvou krajů), kde je rozeseto celkem 33 středisek
této diakonie a navíc 8 speciálních škol.
I tato organizace se věnuje široké škále cílových skupin a poskytované služby jsou
velmi rozmanité. Navíc Diakonie ČCE
pořádá řadu vzdělávacích kurzů pro pracovníky v sociální oblasti (podrobnosti
na www.diakoniecce.cz).
Specifické místo mezi diakonickými organizacemi zaujímá Armáda spásy, protože spíše než o církev se jedná
o hnutí křesťanů výrazně zaměřené na
misii a sociální práci. Armáda spásy
v současnosti působí již ve více než sto
zemích světa. V ČR má Armáda spásy zastoupení v devíti městech, kde funguje
Diakonie
M
ilí bratři a sestry,
vánoční shon, nákupy, vaření, ale
i čas, kdy se rádi obdarujeme, je za
námi. Před námi je rok překvapení, zkušeností, dalších možností, jak Bohu sloužit.
Pokud máte odhodlání a touhu vstoupit do nových věcí, tak čtěte pozorně dál.
Jak většina z vás ví, snažíme se v poslední době nabídnout sborům nové způsoby, jak zasáhnout evangeliem děti. Máme
tu projekt KidsQuest, který však díky organizační náročnosti zaujme spíše větší
sbory.
Tento rok pro vás chystáme takového „mladšího (a menšího) bráchu“ KidsQuestu, který se jmenuje KQ Drug
Ze života církve
KQ DrugFree
celkem 35 středisek. Hlavní, i když ne jedinou, cílovou skupinou Armády spásy
jsou lidé bez domova, pro které zřizuje
noclehárny a azylové domy (více na www.
armadaspasy.cz).
13
Diakonie
ŽIVOT V KRISTU
Další, rozsahem své práce men- ru, navzdory administrativním a mnoha V SAMÉM ZÁRODKU), ABY SE CO
NEJDŘÍV ZCELA NEZÁVAZNĚ OZVALI
ší, diakonie fungují při Církvi bratrské jiným překážkám.
(www.cb.cz/diakonie), Jednotě bratrské
Příští díl tohoto miniseriálu bude vě- A DALI O SOBĚ VĚDĚT. Napište, prosím,
(www.jbcr.cz), Bratrské jednotě baptis- nován Diakonii AC a jejím jednotlivým nejlépe e-mailem ([email protected]) nebo dopisem (Jana Rozehnatů (www.diakonie.bjb.cz) a při Evange- členům.
lová, Určice 328, 798 04) své představy,
lické církvi metodistické (www.umc.cz/
diakonie).
Závěrem dovolte výzvu: Jelikož hledá- touhy, vize, nápady nebo popište již exisDoporučujeme čtenářům navštívit me další koncepci pro rozvoj diakonic- tující aktivity a směr, kterým byste vaši
výše uvedené webové stránky, protože ké práce v rámci AC, potřebujeme zjistit, práci rádi dále rozvinuli. V rámci Diakoje opravdu povzbudivé uvědomit si, co jaký je potenciál v našich sborech či jed- nie AC budeme s vámi dále komunikovat
všechno naši sourozenci v Kristu podni- notlivcích. PROSÍME PROTO ČTENÁŘE, a hledat cesty k rozvoji diakonické práce
kají, jak prakticky slouží světu v místech, KTEŘÍ BY RÁDI ROZVÍJELI PRAKTIC- v AC právě skrze vás.
Ve spolupráci s ředitelem Diakonie AC
kde žijí, a to navzdory nedůvěře české KOU SLUŽBU SVĚTU (DIAKONII), KTEPetrem Bartošem
společnosti k církvi, navzdory problema- ŘÍ VNÍMAJÍ, ŽE JE K NĚČEMU TAKOtickému financování neziskového sekto- VÉMU VEDE PÁN (I KDYBY TO BYLO
zpracovala Mgr. Jana Rozehnalová, AC Prostějov
Kdo je vlastně můj bližní?
„A jak chcete, aby se lidé chovali k vám,
stejně tak se chovejte i vy k nim“
(Lk 6,31)
D
14
razí bratři a sestry v Kristu,
není to tak dlouho, co jsme se
v nedělním slově zabývali otázkou: „Kdo je vlastně můj bližní?“ Na
příběhu, popsaném v 10. kapitole Lukášova evangelia, který vyústil v podobenství o milosrdném Samařanovi, jsme
se mohli přiučit tomu, jak budovat ve
svém srdci vztahy, které se líbí našemu
nebeskému Otci. Zdaleka jsme však nevyčerpali všechno, co je nám k našemu
poučení dáno. Zvu vás, abychom se alespoň krátce vrátili k tomuto příběhu ještě
jednou.
Jakýsi muž znalý Zákona si chtěl ověřit,
zda je Ježíš skutečně moudrým učitelem
– mistrem – v Izraeli. Ptal se ho proto na
něco, na co on sám odpověď znal. Nečekal, že by se mohl dovědět něco nového.
V tom se ovšem hluboce mýlil. A to i přesto, že na rozdíl od jiných zákoníků on
se dobral poznání, že si věčný život nelze
ničím zasloužit. Dokonce ani pečlivým
dodržováním Zákona. Lze ho obdržet jen
a jen z milosti. Doslova jej zdědit. Před
ním však nestál jen člověk, ale také zpytatel lidských srdcí. A ten věděl, že jeho slabým místem byl postoj vůči lidem mimo
úzký okruh těch, kteří mu byli nejbližší.
V srdci tohoto Boha hledajícího muže
prostě dosud neměli místo, ač v hloubi
duše věděl, že to není v pořádku. Proto
také, když v odpověď na Ježíšovu otázku, co je napsáno v Zákoně, citoval dvě
naprosto zásadní přikázání, cítil potřebu
sám sebe před Ježíšem ospravedlnit filozofickou otázkou: „A kdo je můj bližní?“
(Lk 10,29). Na to přece lze mít rozdílné
názory!
Pán Ježíš by mu v té chvíli mohl připomenout knihu Genesis, kde je psáno,
že prapředky každého žijícího člověka
byl Adam s Evou, a po potopě pak Noe
a jeho tři synové. Ale na to by onen muž
mohl namítat, že už Šém, Chám a Jefet
byli spolu se svými potomky proroctvím
rozděleni do rozdílných rolí a tím i vzájemných vztahů. Zdá se, že byl tento Zákona znalý muž právě na takovou debatu
připraven, aby si především sám před sebou obhájil svoji nechuť vzdát se svého
niterného pohodlí tím, že by otevřel své
srdce víc, než jen pro svůj úzce vymezený
okruh lidí. Znalci Zákona byli v debatách
zběhlí.
Všimli jste si někdy toho, že pokud
zasáhne Boží slovo pouze lidskou mysl,
člověk si okamžitě najde dost argumentů k tomu, aby sám sebe, a pokud možno i Pána Boha a lidi, na nichž mu nějak
záleží, přesvědčil, že se ho to slovo z nějakých důvodů netýká? Náboženští lidé
se dokonce nejenom postaví do obranného postoje, ale mohou i proti tomu,
kdo jim takové slovo přinesl, vzplanout
až nezvladatelným hněvem. To naštěstí
nebyl případ tohoto zákoníka. On miloval Boha. Proto u něho bylo pouze třeba dosáhnout k jeho srdci. To náš Pán
Ježíš věděl. A tak mu vyprávěl ono známé podobenství o milosrdném Samaritánovi, který byl pohnut soucitem ke zcela neznámému muži, jenž dokonce patřil
k národu, s nimiž se Samařané ani nestýkali. A nebyl to žádný mělký a laciný soucit. Byl to soucit, který ho stál čas, námahu i nemálo peněz.
Závěrem tohoto příběhu se náš Pán
obrací na znalce Zákona překvapivě postavenou otázkou: „Kdo z těch tří se ti
tedy zdá být bližním toho, který upadl
mezi lupiče?“ Jinými slovy: „Podívej se
na situaci v tomto podobenství očima
toho, kdo byl postižen a odkázán na pomoc zvenčí. Představ si sám sebe na jeho
místě.“ Rázem měl zákoník jasno. Zde byl
konec všemu mudrování, všem diskusím
a zpochybňujícím argumentům. Proto-
že kdyby on sám byl na místě oloupeného polomrtvého muže, byl by závislý
na tom, zda se jeho situace dotkne srdce
někoho z těch, kdo se s ní setká. Někoho, komu nebude jeho nouze lhostejná,
kdo se mu v srdci nevyhne, ale kdo s ním
bude soucítit. A ať už by to byl kdokoliv, bude mu v té chvíli tím nejbližším
člověkem.
Moji drazí, nevím, jak vás, ale mne,
když si jen letmo pomyslím, že by mě minula ta předivná a nádherná Boží milost
spasení, jímá doslovně hrůza. A stejně
tak je pro mne hrozivé pomyšlení, že by
minul věčnost v nebi někdo z mých nejdražších. Ale cožpak tady má končit náš
soucit, když dobře víme, že Bůh miluje
všechny lidi a že nás vyvolil a povolal,
abychom byli jeho velvyslanci právě tam,
kde žijeme, protože je to naše nezastupitelné místo?
Prosím našeho drahého Otce v nebesích, aby se nás dotkl a vložil do našeho
srdce milosrdný soucit především k hynoucím duším, protože lidé okolo nás,
jdoucí do záhuby, jsou těmi nejpotřebnějšími. Soucit nás povede k modlitbám
za tyto lidi, k vynalézavosti v projevech
zájmu o ně a k odvaze zvát je tam, kam
podle svého zaslíbení přichází Bůh a kde
se s ním tedy i mohou setkat. Představujme si, že bychom byli na jejich místě
(nebyli jsme lepší než oni!) a šli bychom
slepě do propasti… „Jelikož tedy známe
Pánovu hrůzu, přivádíme lidi k víře“ (2K
5,11).
A závěrem? Kéž máme víc a víc Boží
milosti ke všem lidem. K našim nejdražším, k našim sourozencům v Kristu i cizím lidem okolo nás.
V lásce našeho drahého Pána Ježíše
František Apetauer,
pastor AC Brno
Sborové listy 10/2007
„A když šli, stalo se, že vešel do jedné vesnice a jistá žena jménem Marta ho přijala
do svého domu. Ta měla sestru jménem Marie, která si sedla u Ježíšových nohou a poslouchala jeho slova. Ale Marta byla zaneprázdněna množstvím služby. Ta přistoupila
a řekla: „Pane, tebe nezajímá, že mě má sestra nechala sloužit samotnou? Proto jí řekni, ať mi pomůže.“ Ježíš jí tedy odpověděl:
„Marto, Marto, staráš se a trápíš se mnoha
věcmi. Jen jedno je však potřeba. A Marie si
vybrala dobrou část, která jí nebude odňata.“
(Lk 10,38–42)
N
a první pohled to vypadá, že aktivní Marta dělala něco špatně, zatímco pasivní Marie se chovala správně. A jak by ne? Vždyť Marii chválí sám
Mistr. Zkusme se však na tuto biblickou
pasáž podívat i z jiného úhlu pohledu.
Kdo pozval Ježíše do svého domu? Kdo
měl zásluhu na tom, že se Marie vůbec s Ježíšem setkala? Uvědomme si, že Marta
jednala podle tehdejšího židovského zvyku, pohostit hosta byla její svatá povin-
nost. Samozřejmě, Martě bychom mohli vytknout, že v jejích očích byl Pán ten,
kdo je potřebný, což ve skutečnosti bylo
obráceně. Jakmile promluví, tak se stává
z hosta hostitelem. To On štědře rozdává
ze svého Slova.
Přesto všechno z kontextu Nového
zákona plyne, že služba lidem je i službou Bohu. To je nepochybné. Tak proč ta
výtka? Zdá se, že Ježíš tímto příběhem
v podstatě říká to nejdůležitější. Služba
bez naslouchání Bohu totiž ztrácí smysl!
V současnosti je takovým trendem propagovat misii beze slov, evangelizaci bez
evangelia, službu lásky bez Krista. V této souvislosti si nelze nevšimnout změny
některých křesťanských služeb budovaných s misijními záměry na sociální instituce, jejichž hlavním cílem je pomáhat lidem z nepříznivé situace. Ptám se: „Není
to trochu málo?“
Právě evangelizační neefektivnost diakonické služby bývá často příčinou toho,
že sbor ztratí o tuto bohulibou činnost
zájem. Ale mohla by uslyšet Marie bez Mar-
,
Křestan a peníze
Díl I.
Žádný nemůže dvěma pánům sloužiti.
Nebo zajisté jednoho nenáviděti bude, a druhého milovati, aneb jednoho přídržeti se bude,
a druhým pohrdne. Nemůžete Bohu sloužiti
i mamoně. (Matouš 6,24, Bible Kralická)
M
ilí sourozenci,
v poslední době jsem se setkal
s několika nejasnostmi ohledně
peněz v životě křesťana, a to jak u nově,
tak i déle věřících sourozenců. Vzhledem
k tomu, že finance obecně doslova hýbou světem a upřímně si přiznejme, že
mnohdy i námi křesťany, rozhodl jsem
se sepsat sérii několika zamyšlení o penězích. Nebudu zde psát však jako ten,
který je vůči penězům imunní, ale jako
ten, kdo si v této oblasti prošel mnohými
boji, proměnami, a věřím, že ještě mnohými projde. Vím o mnohých sourozencích, kteří umí používat peníze k Boží
slávě, mají ochotné srdce k dávání a jsou
pro mě vzorem. Přeji si, abychom se společně i v oblasti majetku učili žít podle
Božího slova. Chci zdůraznit slovo „ŽÍT“,
protože je rozdíl znát Boží slovo, rady
a principy jen teoreticky, nebo je skutečně uplatňovat ve svém každodenním životě.
Možná přemýšlíte o tom, co by pro vás
bylo lepší. Někdo by raději neměl maje-
tek žádný, aby ho nerozptyloval a mohl být lepším křesťanem, druhý si zase
může myslet, že kdyby měl dost peněz,
nemusel by se starat o zabezpečení života a mohl se věnovat jen Bohu a službě. I v historii církve můžeme vidět dva
extrémní pohledy. Někteří, ve snaze se
Bohu co nejvíce přiblížit, se vzdali téměř
všech materiálních potřeb a mysleli si, že
dobrý křesťan musí být chudý. Na druhé
straně se objevuje názor, že dobrý křesťan je finančně prosperující, protože součástí jeho života s Bohem musí být i finanční požehnání a bohatství.
Na základě Božího slova jsem přesvědčen, že ani jeden z těchto názorů není
normativní. Proč? Bůh v celé historii proměňoval životy chudých i bohatých. Dokáže zjevit svoji slávu jak v životě chudé
vdovy, tak bohatého krále. Vždyť král David byl velmi bohatý, a přesto je mužem
podle Božího srdce. Naopak Jan Křtitel
neměl víc než velbloudí srst a kožený
pás, potravou mu byly kobylky a med divokých včel, a přesto ho Pán Ježíš nazývá
největším z lidí.
A tak není rozhodující tvůj majetkový
poměr či stav, ale tvůj postoj k majetku a
k Bohu. Můžeš být chudý i bohatý a přitom mít majetek na prvním místě před
Bohem, sloužit této modle a nechat se jí
ty? Může růst církev, která nekypí touhou
a nadšením sloužit bližnímu svému?
Troufám si říci, že v každém z nás je
trocha Marty i Marie. Slyšením Božího
Slova získáváme stejně jako Marie víru,
tedy úděl, který nám nebude odňat. Na
druhou stranu nás zdravá víra nezbavuje povinnosti nebýt slepými a hluchými
vůči potřebám druhých. Jde však o to,
aby obě tyto složky byly přinejmenším
vyvážené.
Kristus však chválí Marii ještě za jednu
věc. Tím, že poslouchá jeho Slovo, se tak
stává učedníkem. Učí se jej zachovávat
a žít. Jen sloužit Bohu nestačí. Věřící by
neměl umět jen dávat, měl by být schopen i přijímat.
Největší pomocí je dovést člověka
k víře v Krista. To je nepochybné. A víra
přichází ze slyšení díky hlásání evangelia. Na druhou stranu však dobré skutky
pomáhají připravit živnou půdu tak, aby
semínka Dobré zvěsti mohla zapustit kořeny i tam, kde přirozeně nejsou pole
úrodná. Když Ježíš chodil po světě, zastával roli doktora, učitele i sluhy. Samé pomáhající profese.
Ivo Kraus, AC Louny
zotročovat. Jsem si jist, že s tímto postojem nikdy nebudeš ve svém životě spokojený. Pán Ježíš nás ve výše uvedeném
verši varuje, že nemůžeme sloužit dvěma
pánům – Bohu a zároveň majetku. Buďme těmi, kdo mají na prvním místě Pána
Boha a slouží mu. Hospodin je dobrým
Bohem, který tě miluje a má pro tebe připraven hojný a věčný život. Pán Ježíš sám
také říká, že je dobrým pastýřem, což platí i pro oblast materiálního zabezpečení.
Naopak majetek se jako dobrý pán tváří,
ale dobrým pánem určitě není. Svoje služebníky vede k závislosti, pýše, lakomství,
chamtivosti a věčnému zatracení. A tak
záleží na tobě, co si zvolíš?!?
Ing. Viktor Baláž, 2. pastor AC Vyškov
Křesťan a peníze
Marta nebo Marie?
Diakonie
Ročník 20, leden 2008
15
ŽIVOT V KRISTU
Čtenáři píší
Symboly a svátky – ano, či ne?
„Kotvu mi dala a srdce a kříž, že prý mě
ochrání, až budu v poli…“ pohrával si Karel
Kryl ve své písni Srdce a kříž se symboly
pro víru, naději a lásku.
P
rvní křesťanské symboly vznikaly v době prvního pronásledování křesťanů v Římě. V podzemních
stavbách – katakombách, v nichž se první
křesťané tajně shromažďovali a v nichž
pochovávali své zesnulé, lze až do dnešního dne spatřit vedle zobrazení biblických výjevů mnoho nápisů, znamení,
monogramů a znaků jako kříž, rybu, beránka a jiné. I dnes se stále používá mnoho takových symbolů, obrázků, kterými
si křesťané připomínají věci, většinou nehmatatelné, abstraktní, na které si nelze
sáhnout, a přesto tu jsou: Kristova oběť,
víra, láska, Duch svatý, Boží Slovo… Ačkoli si v naší letniční tradici na symbolech
příliš nezakládáme, máme
i my v neděli před očima
znak AC se třemi symboly
(kříž, knihu s řeckými písmeny alfou a omegou, holubici), které nějakým způsobem vyjadřují naši víru.
Podívejme se na nejčastější
symboly
Kříž: V katolické tradici s ukřižovaným Kristem,
v protestantské tradici
prázdný, vyjadřující že Kristus nezůstal na kříži, ale byl
vzkříšen a je živý. Obě verze mají svůj smysl – připomínají nám, že Ježíš Kristus
zemřel za naše hříchy a že byl vzkříšen
a že díky této zástupné oběti budeme
i my s ním vzkříšeni.
Rybička: Lepíme si ji na auta a na Bible, děti na sešit do besídky . Víme proč?
Ryba je starý symbol pro jméno Ježíše
Krista. Řecky se ryba řekne ICHTHYS.
A jednotlivá písmena tohoto řeckého slova tvoří začáteční písmena řeckého označení IESUS CHRISTOS THEOY (H)YOS
SÓTÉR – Ježíš Kristus, Boží Syn, Spasitel.
Říká se, že v dobách pronásledování věřící při setkání s neznámou osobou nakreslil na zemi hůlkou oblouk. Pokud byl
neznámý také věřící, nakreslil druhý oblouk tvořící rybu a tak se nenápadně navzájem poznávali.
Otevřená kniha: Znázorňuje Bibli, Boží
Slovo, často s prvním a posledním písmenem řecké abecedy alfou a omegou
– vyjadřujícím počátek i konec, kterým je
Bůh (Zj 1,8; 21,6; 22,13)
16
Kalich, často stojící na Bibli: Bývá často v evangelických kostelech, připomíná
Večeři Páně – reformační přijímání pod
obojí způsobou, tj. chléb i víno, jak jsme
zvyklí. Zároveň připomíná Kristovu prolitou krev. Lze také vztahovat k verši ze
Žalmu 116,13: „Zvednu kalich spásy a budu
vzývat Hospodinovo jméno.“
Holubice: Symbolizuje Ducha svatého. Při Ježíšově křtu sestoupil Duch svatý právě v podobě holubice (Mt 3,16; Mk
1,10; Lk 3,22; J 1,32).
Beránek nesoucí vítěznou korouhev:
Starý znak Jednoty bratrské. Je na něm
také latinský nápis, který v překladu znamená: „Zvítězil Beránek náš, následujme
jej“.
A mohli bychom pokračovat… V poslední době o těchto „obrázcích“ víc přemýšlím a zjišťuji, že jsou pro mě důležité.
Ne, nevyřeší mé problémy, a když si jimi
vyzdobím byt, nebudu
proto zbožnější. Jenže
když se zamyslím nad
tím, kolik jiných podnětů během dne vnímám – billboardů, reklam, nápisů, které se
proti mé vůli vrývají
do mého podvědomí,
kolik zpráv, informací,
filmů, příběhů a novinek, které vstřebávám,
začínám mít strach
o svou mysl. Jistě, jediný způsob, jak ve
zdraví přežít, je zůstávat s Pánem. To všichni
víme, ale ruku na srdce, jak je to někdy v tom chaosu a shonu,
který nás vleče s sebou, těžké.
Ale když padne můj zrak na kříž – u kostela, u silnice, na budově modlitebny… jakoby všechny vnější podněty ustaly a je
tu jen jedna myšlenka: můj Pán za mě zemřel, abych já mohla žít.
Když uvidím na autě rybičku, mám tendence začít na osádku vozu mávat a jásat
(většinou se ovládnu a chovám se civilizovaně ) – jsou tu nějací křesťané. Možná
je neznám, nevím, odkud jsou, ale kdyby
byli křesťany jen podle jména a Pán Bůh
je nezajímal, snad by si tam tu rybičku
nelepili.
Doma mám na zdi dřevěný křížek, který jsem dostala kdysi od svého muže. Je
na něm duha, Noemova archa a spousta
veselých zvířátek, která z ní právě vystoupila. Když ho mám před očima, vzpomenu si na smlouvu, kterou se svým lidem
uzavřel Hospodin po potopě, a znovu
si uvědomím, že On je věrný a dodržuje
smlouvu, kterou s námi uzavřel, a zaslíbení, která nám dal.
V kuchyni na zdi máme v rámečku desatero Božích přikázání. Každý den je jen
tak přeletím očima a připomínám si, jak
Pán Bůh očekává, že k němu budu projevovat svou lásku – poslušností jeho Slova.
Jistě, můj vztah s Bohem se neodvíjí od
toho, co mám doma na zdi. Ale to, co si
stavím před oči, mi může v tomto vztahu
pomáhat, anebo ho naopak bořit. „Hospodina stále před oči si stavím, je mi po pravici, nic mnou neotřese,“ říká král David (Ž
16,8).
Nebezpečí symbolů
Uvědomuji si, že se symboly mohou
stát někomu úskalím. Známe přece druhé přikázání: „Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na
zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se
ničemu takovému klanět ani tomu sloužit.
Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující“ (Ex 20,4–5). Jako křesťané z pohanů nejsme sice pod Zákonem, ale víme,
že Desatero nám ukazuje, jak žít, abychom se Bohu líbili. V Matoušově i Lukášově evangeliu je zaznamenáno, jak Ježíš
odpověděl satanovi, který jej pokoušel na
poušti: „Je psáno: Budeš se klanět Hospodinu, Bohu svému, a jeho jediného uctívat“ (Lk
4,8). Uctívat cokoliv nebo kohokoliv kromě Boha (Otce, Syna či Ducha svatého)
je hřích. Je třeba zůstat v těchto věcech
střízliví a moudří.
Také mě bolí, když vidím, že se pro
mnohé kříž stal módním doplňkem, přívěškem, kterým se „zdobí“ nevěřící lidé.
Je mi to velmi proti srsti, ale přesto… Přesto se však jeho smysl nemění. Stále platí, že „slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo
jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke
spáse, je mocí Boží“ (1K 1,18). Díky Bohu
za to.
A svátky?
Kdo mě lépe zná, ví, že nejsem velkým
příznivcem svátků a oslav, zvláště pak
těch, kdy člověk něco dělá jen proto, že
se to má, že je to slušnost, ale vnitřně se
s tím neztotožňuje. Někdy je to dilema.
Uklidňuje mě apoštol Pavel v listu Římanům, když říká, že „někdo rozlišuje dny, jinému je den jako den. Každý nechť má jistotu svého přesvědčení. Kdo zachovává určité
dny, zachovává je Pánu“ (Ř 14,5–6). Nejjasnější je to asi v kontextu celé 14. kapitoly.
Pavel nás dále vybízí, abychom se nedívali spatra na ty, kteří určité dny dodržují, anebo naopak, pokud my některé dny
slavíme, abychom se nepovyšovali nad ty,
kteří je neslaví. Už proto, abychom ne-
Ročník 20, leden 2008
Nezapomeň
U
ž je to dosti dávno, co jsem četla příběh napsaný podle skutečné
události. Nepamatuji si jeho přesné
znění, ale podstatu tohoto příběhu bych
vám ráda tlumočila.
Byla to úplně běžná letecká linka, spojující dvě velká americká města. Toho
rána se letu účastnili většinou samí podnikatelé, kteří cestovali za svými četnými
obchodními záležitostmi. Byli to lidé sebevědomého vystupování, v perfektních
oblecích, s nepostradatelnými pracovními kufříky. Zdálo se, že je to pro většinu cestujících zcela všední zážitek. Ale
tentokrát mělo být všechno jinak. Už nedlouho po startu začalo mít letadlo nějaké problémy. Místo plynulého letu sebou
podivně házelo. Pilot oznámil technické
potíže a začal vypouštět palivo vzhledem
k předpokládaným těžkostem během přistání.
Cestujícím došlo, že zřícení letadla
je dosti pravděpodobné. Vypukla panika. Lidé stojící tváří tvář smrti začali odhazovat své masky. Někteří se schoulili
sami do sebe a tiše naříkali, jiní propadli
zoufalství a hystericky vykřikovali. V tom
všeobecném zmatku bylo slyšet klidný
a pevný ženský hlas. Byla to matka, která
promlouvala ke svému dítěti. Ujišťovala
ho o své lásce, o tom, že ať se stane cokoliv, má si dítě pamatovat, že všechno
bude dobré. Pak si ho připevnila pásem
k sobě, objala ho a byla připravena na
havárii. Dále bylo už jen slyšet, jak se tato
žena nahlas modlí. Ten klid a odvahu jí
mohla dát jen hluboká víra. Nakonec vše
dobře dopadlo. Tragédie byla odvrácena,
protože letadlo v pořádku přistálo.
Možná, že po přečtení tohoto příběhu budete čekat, že vás vybídnu k tomu,
abyste začali zkoumat svou víru. Ke mně
však ten příběh promluvil trochu jinak:
Ať se kolem nás děje cokoliv, ať se vlny
života zdvihají sebevíce, jsou kolem nás
neustále obepnuty ruce našeho Otce,
který nás poponáší ve svém náručí. Nezapomínáme občas na tuto jistotu?
„Jako pastýř stádo své pásti bude, do náručí svého shromáždí jehňátka a v klíně svém
je ponese, březí pak poznenáhlu povede“ (Iz
40,11).
Eva Hasmandová
AC Valašské Meziříčí
Čtenáři píší
byli bratru kamenem úrazu a nevznikalo
mezi námi zbytečné napětí kvůli druhořadým věcem.
Nicméně…
Ve Starém zákoně Bůh svému lidu přímo přikázal slavit určité svátky. Ačkoli
se nás to přímo netýká a židovské svátky
neslavíme (ale zakázáno to nemáme ), je
dobré vědět, proč jim to přikázal.
Jde o princip. Viz třeba pokyny ke slavení svátku nekvašených chlebů: „Až se
tě tvůj syn v budoucnu zeptá, co to znamená, odpovíš mu: Hospodin nás vyvedl pevnou
rukou z Egypta, z domu otroctví“ (Ex 13,14).
Kdybychom si procházeli jednotlivé svátky, zjistili bychom, že jejich smysl je stále
tentýž: připomínat si, co pro nás Hospodin udělal.
V Novém zákoně je přikázáno slavit
jen jeden svátek – Večeři Páně. To také začala prvotní církev dělat. Začali se scházet první den po sobotě k lámání chleba. „První den v týdnu jsme se sešli k lámání
chleba a Pavel promluvil ke shromáždění“
(Sk 20,7). Proč měli/máme slavit tento
svátek? Ježíš řekl: „To čiňte na mou památku!“ (Lk 22,19; 1K 11,24–25) „Kdykoli tedy
jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde“ (1K 11,26).
Princip je stejný: připomínat si, co pro
nás Bůh, Pán Ježíš udělal.
Stejně tak můžeme slavit i jiné křesťanské svátky, které nebyly přímo přikázány,
ale které mají tentýž smysl: připomenout
si, co pro nás Pán udělal a také stále dělá.
A tím se vlastně vracíme také k symbolům. Jejich smysl je podobný: připomínat
si Pána.
Silvestr 2006
N
a Silvestra jsem se moc těšila, že čer, plný ujištění o tom, jak mu záleží na
půjdu do sboru a společně s bratry každém z nás.
a sestřičkami vzdám Bohu chválu
Z okna pokoje vidím na naši budovu,
a dík za celý minulý rok.
kde už se scházela moje Boží rodina. SvíAle od rána se děly věci, kterým jsem tila tam okna a já najednou pocítila tak
Na závěr ještě několik kvízových otázek vůbec nerozuměla. Ráno jsem si po- silnou touhu být s nimi. Bůh mi dal proze života:
stavila vodu na čaj, neboť se mi vrátila žít, jak je nádherné někam patřit. Začanemoc, která mě trápila už od 18. pro- la jsem zpívat píseň „Spoj nás v jedno,
1) Který mobilní operátor má reklamu se since. Když jsem chtěla vzít hrnec z plo- Pane...“, bylo mi to tak líto, že nejsem s ničtyřmi psy?
týnky, nějak se mi v ruce stočil a ce2) Na který nápoj bývá reklama s ledními lý obsah vařící vody mi protekl levou
medvědy?
dlaní a skončil na koberci. Rychle pod
3) Které veselé zvíře dělá reklamu na sýr? studenou vodu a pak mastičku. Modli4) Proč je „blaze těm, kdo mají čisté srd- la jsem se a děkovala, že se nestalo nic
ce“? Co je čeká?
horšího. Celá dlaň byla opařená a bole5) Co se stane, když Boží lid nemá vidění la. Stále jsem však věřila, že večer, tedy
(vizi)?
v 16:00 hodin, půjdu do sboru. Jednou
6) Kdo může vyrvat ovce z Otcovy ruky? rukou jsem si umyla vlasy a sedla spo(V kontextu Ježíš, dobrý pastýř, a jeho kojeně do křesla. Ruka pálila, ale už ne
ovce.)
tolik.
S díky v srdci jsem byla před Pánem
Pokud vám přijdou první tři otázky a najednou se vrátily bolesti v podbřišku
jasné, zatímco dalšími třemi si nejste jis- a nesnesitelné bodání. Ten zánět tu byl
ti, pak je opravdu čas „přepnout“ a začít znovu. Byla jsem vyčerpaná bolestí. Ne- mi a v slzách jsem prosila Pána o blízkost
si připomínat Boží zaslíbení. Kéž nám mohla jsem jít nikam. Po Bohunce jsem s každým, kdo ve jménu Božím přišel na
v tom Pán požehná .
vzkázala, co se děje, a zůstala sama doma. to místo. Modlitby plynuly z úst a srdce
Ruka už byla skoro v pořádku, díky ti, se utišilo. Zůstalo ujištění, že On je všuJana Kopová, Bože. Nevím, proč se to všechno stalo, de tam, kde je zván. A tak, i když jsem
AC Zlín ale jedno vím určitě. Bůh nás neopus- byla doma, cítila jsem, jak má duše jásá
Kapky 6/2007 tí, když na něho nezanevřeme. Byl i se v Pánu a Duch svatý mě ujišťoval, jak bymnou a připravil pro mne nádherný ve- tostně i duchovně patřím do těla Kristo-
17
Čtenáři píší
ŽIVOT V KRISTU
18
va. Děkuji. Nebyl to však konec, Pán měl
pro mne ještě jednu radostnou zprávu.
Jsem nejmladší z trojice sourozenců.
Oni nežijí s Bohem. Léta se modlím, aby
Bůh obměkčil jejich srdce, neboť prostřední bráška Josef je v hlubokém neodpuštění vůči staršímu bráškovi Ondřejovi. Bylo by to na dlouhé vyprávění. Bůh
mi dal tu milost, abych o těch věcech
s Josefem mnohokrát mluvila. Někdy
si myslím, že se nic neděje, ale to není
pravda. Vidím, jak se mění názory mého
brášky, jak Pán zjemňuje ty hrany, které jsou ostré jako dýka, ta slova vyřčená
proti bratru. Modlím se za ně stále. Miluji je oba a říkám jim to. Toužím, aby nás
Pán spojil, abych mohla hovořit s oběma
o tobě, Pane.
Večer se ozval Josef a řekl mi mimo
jiné, jakoby mimochodem, jen tak: „Tak
jsem poslal SMS zprávu tomu „mamlasovi“ (myslel tím svého staršího bratra
Ondřeje). Napsal jsem mu, aby se na mě
nezlobil a aby mi odpustil.“ Byla to pro
mne rajská hudba. Říkám mu: „Josefku
můj, ty jsi tak fajný, že jsi to udělal, Bůh
to vidí a má z tebe nesmírnou radost, neboť, jak jsme se bavili, když my neodpustíme, ani nám nebude odpuštěno“. Ještě
dlouho jsme spolu mluvili. Byla jsem naplněná Boží láskou. Připadala jsem si, že
se rozplynu a kohokoliv zasáhnu slovem,
se též rozplyne.
Po chvíli ztišení jsem zavolala Ondrovi.
Bydlí v Bohumíně. Též jsem s ním mohla
mluvit o Bohu a našich životech už dávno. Měla jsem pokojnou mysl, ale něco
ve mně se trochu bálo. Můj bráška zvedl
telefon a byl nadšen, že mě slyší. Řekl mi
mimo jiné, že jsem moc hodná, a že to
ví, a že nemá nic proti Josefovi. Povídali
jsme si přes půl hodiny a nakonec jsem
ho poprosila, aby zahodil pýchu a zavolal bratrovi, aby mu poděkoval za SMS
zprávu a řekl mu osobně, že proti němu
nic nemá. Neslíbil mi to, jen mne ujišťoval, že opravdu nic proti němu nemá.
Řekla jsem, že toužím, abychom se sešli a dali vše do pořádku. Byl pro. Moc
pěkně jsme se rozloučili. Modlila jsem se,
aby mu Bůh dal sílu, aby zavolal bratrovi
a udělal ten druhý krok, když Jožko udělal první. Nevím, jestli to učinil, ale jedno
vím jistě, že Bůh je zná mnohem lépe než
já a miluje nás a učiní vše, aby se děla
jeho vůle, proto se za ně modlím.
Vím z vyprávění známých, jak mnoho
rodin je znesvářených. Jak mnoho rodičů
a dětí je uvězněno v poutech neodpuštění, jak mnoho sourozenců žije jeden bez
druhého a nenávist jim nedovoluje sejít
se a odpustit si. Nezvládají to a ani nevěří, že by to šlo. Všem těm nevěrcům bych
chtěla vzkázat: Přestaňte se upevňovat
v tom, že vy nic, že on je ten, který má
přijít první, neboť by se mohlo stát, že už
nebudete mít šanci odpustit mu. Ať už
matce, otci, bratru či sestře, své dceři či
synovi, či komukoliv, komu jste cokoliv
neodpustili.
Teď se rozhodněte, dnes, a učiňte ten
první krok, jako můj bráška Josef.
Ať vám Bůh žehná v každém dalším
kroku, protože poznáte, jak z vás padají
okovy a budete svobodní. Svobodu nám
připravil Ježíš na kříži, tak proč se nechávat zotročovat neodpuštěním. Když
my nemáme ten problém, děkujme Bohu
a modleme se za ty, kdo ho mají a neumí
s ním sami bojovat.
Přeji nám všem, kdož jsme se rozhodli
jít za Pánem Ježíšem, aby slzy, které prolijeme, byly nakonec slzami radosti, aby
bolest a trápení, kterými procházíme,
byly k budování našeho vztahu s Bohem,
aby každý, kdo touží, slyšel, co Duch svatý k nám mluví, a aby každý donesl ten
svůj kříž, který je někdy těžký, až k cíli.
Helena Kudrnová, AC Karviná
Sborové noviny 1/2007
Někdy je dobré kácet
P
roč myslíte, že dal Bůh zákaz jíst ze
stromu poznání dobrého a zlého?
Jednou z možných odpovědí je, že
Bůh jednoduše chtěl, abychom se na něj
s naprostou důvěrou a ve všem spolehli.
Abychom neřešili, zda to či ono je pro mě
dobré nebo zlé, ale jako nemluvně se vložili do jeho rukou, do jeho péče ve víře,
že On ví, co je pro nás nejlepší. Konec
konců nás stvořil – vyvolil. Ví, za jakých
podmínek budeme fungovat nejlépe (třeba i kolik tlaku uneseme a kdy bude důležitý).
Satan přišel za člověkem: „Nezemřete,
ale budete JAKO Bůh znát dobré a zlé“.
Člověk dostal možnost být v něčem jako
Bůh. Že to nebylo pro něj nic skvělého,
nám může být jasné: Kdypak ďábel chtěl
pro lidi něco dobrého? Nicméně neposlušnost zvítězila a my se začali zakrývat.
Nejen oděvem. Nejsme totiž Bůh a špatné volby se na odiv staví těžko. Nebo
hřích…
Přesto o sobě a svých věcech rádi rozhodujeme sami. Vždyť přeci dobře víme,
co je pro nás dobré a zlé. Nechceme „slepě“ následovat svého Stvořitele. My… Já
o sobě rozhodnu. Já vím. Já. Naštěstí většina z vás čtenářů spolu se mnou poznala, kam ta naše sebevláda zhruba vedla,
a pustila se do každodenního boje s vykořeňováním stromu poznání dobrého
a zlého ze svého života.
Dalo by se říci, že podstata víry je
v tom, že uzavřeme vztah s Bohem takový, jaký byl, než si člověk smlsnul na
onom zakázaném ovoci. Budeme Pána
následovat a necháme jeho rozhodovat
o nás samých.
Bez důvěry to půjde těžko. Čím víc
Boha milujeme a poznáváme, že i On nás
velmi miluje a opravdu chce pro nás jen
dobré, tím snadněji se mu odevzdáváme.
Nejvíce pokušení vzít věci do svých rukou bývá, když se nám nedějí věci příjemné anebo je ohrožena naše důstojnost,
čest, postavení či přízeň u ostatních lidí.
V takových situacích se snažím myslet na
Marii, matku Ježíše. Pro ni její: „Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova…“ znamenalo v tu chvíli ztrátu
pověsti čistého děvčete, možná (protože
nemohla tušit, jak se věci vyvinou) lásku
milého snoubence – o nevraživosti rodičů, potažmo okolí, kvůli nemanželskému
dítěti snad ani není třeba psát.
No, anebo rvát si pro přístup do nebe
ruku či oko … (Jistě, narážím na různé
věci libé smyslům, ve kterých by naše já
také rádo uplatnilo SVOU vůli). Věřte,
že činit vůli Otce se nám postupně stane sladší a dražší nade všechny zkoušky
a pokušení.
Jedná se zde o lásku a důvěru. Bůh je
mnohem víc než tatínek a maminka dohromady. Svět ani ďábel nám neudělají nic bez Božího svolení. Bez Boží vůle
nespadne z naší hlavy vlas na zem (Mt
10,29–31). Ježíš přemohl svět a On chce
prokazovat svou sílu v naší slabosti. Stačí mu to dovolit a těšit se, jaké divy pro
svého věrného vykonává. Občas se může
jednat o pořádné zázraky. Možná uvidíte,
jak se vaši nepřátelé bijí navzájem anebo
jsou raněni slepotou – pokud na ně zrovna neprší oheň z nebe. V peci vám neshoří ani vlásek či v klidu usnete se smečkou
lvů. O přežití hadích kousnutí, vyvedení
z vězení se ani nerozepisuji. Apropó, on
už je zázrak, když prožíváte klid a pokoj
tam, kde jiní propadají panice, nebo cítíte lásku ve chvíli, kdy by si druzí nejraději
„vjeli do vlasů“.
Bůh nás pro sebe stvořil. Zná nás
mnohem lépe, než se známe. V jeho
péči pokveteme nejlépe a i naše ovoce
bude nejsladší. Mimochodem, zkoušky
také přinášejí ovoce těm, kteří jimi prošli (Žd 12,11). Zkrátka, Ježíš nám řekl, že
být jeho učedníkem, znamená zapřít sám
sebe, vzít svůj kříž a následovat ho. Tak
nám přeji ostré sekery ke kácení stromu
poznání dobrého a zlého v našich životech.
Dita Wanglerová,
AC Chomutov
Ročník 20, leden 2008
Věřím…
I kdybych se rozvztekal,
nebo vzplanul ve vzpouře proti němu
není to pořád stále On,
jenž mými ranami krvácí?
to takto vyřešit, ne?“ reagoval on. ZopaPřesto vše v mém nářku
koval jsem mu slova o nevěře a manželsvou chválu mu vzdám.
ském slibu: … a budeme spolu v dobrém i ve I nyní se mohu rozhodnout v něj nevěřit.
zlém! Nakonec jsme si spolu dlouho poAvšak jenom k němu, jen k němu
vídali o Božích věcech. Jemně pod vlivem
mohu úpěnlivě volat
vínka ke konci však vyznal: „A dobře to
z nejhlubších útrob svého nitra.
říkáš, Pepíku…“
Protože On žije a prahne,
Ovšem, je to tak i v našich životech. neboť On nespí ve zkostnatělém zákoně.
Jednou jsme Bohu slíbili věrnost, rozJeho skutky nedovedu pochopit.
hodli se jít za ním, dokonce jsme to poU jeho nohou leží můj prach.
tvrdili veřejným křtem ve vodě, že s ním
Jeden druhého nemůžeme opustit.
budeme navždy, a to v dobrém i ve zlém!
Ani On mne, ani já jeho…
Avšak někdy je dnes ono spasení bráno
Říkáš Izrael,
jako levná vstupenka do zábavního parkdyž vyslovíš Elohim, Elohim.
ku, pouze jakési soužití s Bohem – partVěřím, že On trpí se mnou,
nerem, ale už ne jako manželství! Vždyť
když proti němu vzplanu.
Bůh ale volá: „Navraťte se, odpadlí synoOn pláče se mnou, pláče se mnou…
vé, je výrok Hospodinův, neboť já jsem váš
Ten, který dává příkaz žháři,
manžel. Přijmu vás, po jednom z města, po
aby ohněm sežehl můj dům
dvou z čeledi, a uvedu vás na Sijón.“ (Jr
také touží mě odměnit a korunovat
3,14). Ve skutečnosti náš vztah s Bohem
tou jeho korunou nejskvostnější,
není jen hra, navštěvování kroužku, fanejskvostnější korunou…
nouškovství, zábava, kamarádění, ale je
to spíše vztah manželský. „Ano, Bože,
Buďme tedy Pánu Ježíši nadále a stábudu s tebou v časech dobrých i zlých“. le věrni, a to jak v časech dobrých, tak
A podobně k nám promlouvá i náš drahý i zlých!
Pán. Tak nějak rozuměl vztahu s Bohem
Josef Ledvoň, AC Karviná
i Daniel, když vyznal: „Jestliže náš Bůh,
Sborové noviny 7–8/2007
kterého my uctíváme, nás bude chtít vysvobodit z rozpálené ohnivé pece i z tvých rukou, králi, vysvobodí nás. Ale i kdyby ne, věz,
králi, že tvé bohy uctívat nebudeme a před
zlatou sochou, kterou jsi postavil, se nepoBylo mi myslím sedmnáct, když jsem
kloníme.“ (Da 3,17–18). A prorok Abakuk jednou pojala úmysl pravidelně běhat
ve zlých časech říká: „I kdyby fíkovník ne- po nocích. Nechám teď motivy stranou,
vypučel, réva nedala výnos, selhala plodnost kromě toho, že noc měla být plášť, v něolivy, pole nevydala pokrm, z ohrady zmizel mž jsem se chtěla ukrýt před zraky cizích
brav, ve chlévech dobytek nebyl, já budu já- lidí, mých spolužáků apod. Vůbec mě nesotem oslavovat Hospodina, jásat ke chvále lákala představa, jak se mou funící a baBoha, který je má spása. Panovník Hospodin tolící se figurkou bude někdo bavit… Běh
je moje síla. Učinil mé nohy hbité jako nohy v pozdních hodinách (pěkně ve tmě) se
laně, po posvátných návrších mi dává šla- mi zdál jako ideální řešení.
pat“. (Abk 3,17).
Když se zešeřilo, odhodlaně jsem si
Nevyzývám nás k nějaké předuchovně- pevně zavázala tkaničky u bot a vyběhla.
losti, ale k prostému uvědomění, že i se Dům, v němž jsme tehdy bydlely (čtyři
svou velkou zkouškou, těžkostí, slabos- holky, spolužačky na střední škole) stál
tí, či strachem se můžeme rozhodnout v kopci téměř na kraji města. V okolBohu důvěřovat. To je pravá bázeň před ních ulicích bylo lamp pomálu a většina
Pánem. Písmo nás varuje i potěšuje:
domů sloužila svým majitelům jen coby
„Ať nikdo není nevěrný a bezbožný jako občasná víkendová sídla, takže tmy bylo
Ezau, který prodal prvorozenství za jediný toho večera na mé cestě habaděj. Dlouhé
pokrm.“ (Žd 12,16)
úseky cesty lemovala pouze řada starých
Zaženu tvou nevěru jak mračno a jako ob- domů s temnými mlčícími okny. Zpolak tvé hříchy. Navrať se ke mně, já tě vykou- čátku mi ponurá opuštěnost ulic vůbec
pím.“ (Iz 44,22)
nevadila. Supěla jsem si to spokojeně
pomalu do kopečka a naslouchala hlasiNa závěr zde uvádím nádhernou bá- tému dusotu vlastních bot.
seň Aarona Zeitlina, kterou překrásně
Najednou jsem uslyšela další kroky.
přezpíval a zhudebnil křesťanský umělec Nejprve byly vzdálené a spíše šlo o rychAdrian Snell:
lou chůzi. Uvnitř jsem se zakabonila, ne-
„Jsem Bůh, jenom když jsem blízko? je výrok Hospodinův; jsem-li daleko, Bůh už nejsem?“ (Jr 23,23)
J
iž delší dobu rozvažuji nad těmito slovy z Písma. S bázní zkoumám
svůj vlastní život s Bohem, ale i životy jiných. To, čeho se opravdu v posledních letech obávám, je nebezpečí života
v určitém druhu podivné nevěry. Když
již mnozí opravdu z milosti Boží prožijí pokání ze svých hříchů, což je vskutku skvostné, po čase se jejich křesťanský
život jaksi začne zadrhávat. Přicházejí
pochybnosti a často unáhlená, nezralá
a podezřelá rozhodnutí i stížnosti, a dokonce odpadnutí. „Jak to, že už neprožívám to, co kdysi? Nedaří se mi o nic
moc lépe! Bojuji více než předtím! Život
je nyní tak složitý a mám vážné problémy! Kde je ten Bůh a jeho pomoc?“ Když
vidím, kolik lidí se v tomto všem nachází, stále motá a nechápe, že je to vlastně
vcelku běžné, je mi z toho smutno. Ano,
jak říká Kazatel 3,1–8: „Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj
čas: Je čas rození i čas umírání, čas sázet
i čas trhat; je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat; je čas plakat i čas smát se,
čas truchlit i čas poskakovat; je čas kameny
rozhazovat i čas kameny sbírat, čas objímat
i čas objímání zanechat; je čas hledat i čas
ztrácet, čas opatrovat i čas odhazovat; je čas
roztrhávat i čas sešívat, čas mlčet i čas mluvit; je čas milovat i čas nenávidět, čas boje
i čas pokoje“. Jsou prostě časy příjemnější,
ale jsou i ty méně příjemné. Ale znamená to, že přestaneme Bohu prostě důvěřovat, když je zle? „Jsem Bůh, jenom když
jsem blízko? je výrok Hospodinův; jsem-li daleko, Bůh už nejsem?“ (Jr 23,23). Ale ano,
Bože, jsi! Bůh je naším Bohem nad všemi situacemi našeho žití. Chvála jemu za
to!
Žel, dosti často se stává, že náš život
s Bohem v oněch těžkých časech poněkud ochladne a my se stáváme nevěrnými. Před několika dny jsme byli s pedagogy a dalšími pracovníky školy na
dvoudenním výletě na konci školního
roku na jižní Moravě. Samozřejmě se degustovalo i víno. Po nějakém čase si ke
mně přisedl náš údržbář a otázal se mě,
jestli jsem již určitým nemravným způsobem popíjel s cizí ženou vínko. Řekl jsem
ne a vysvětlil mu, že jsem jednou před
Bohem své ženě slíbil věrnost a toho že
se hodlám nadále rozhodně držet. „Ale
když cítíš něco nového, nějaké vzplanutí, doma jsou problémy, tak je to v klidu
Čtenáři píší
...a se svým Bohem v dobrém
i ve zlém?
Čtyřnohý anděl
19
Čtenáři píší
ŽIVOT V KRISTU
líbilo se mi běžet někomu rovnou před toho večera dostal roli ochránce přímo
nosem. Trochu jsem tedy zrychlila a vy- shora…
hlížela nějakou odbočku, abych se nežáPS: Od té doby se po tmě toulám jen,
doucího nohsleda zbavila. Konečně. Od- když musím. Jo, v poslední době občas
bočila jsem do ulice, která byla opravdu i jen tak, modlit se o samotě na čerstvém
opuštěná a bylo tedy silně nepravděpo- vzduchu. Mám s sebou však „hrůzostrašdobné, že by onen člověk mířil právě tam,
mezi polorozpadlé barabizny a neudržované ploty.
sem vděčná Pánu, že mi po delší době
Kroky se stočily za mnou. Lekla jsem se.
umožnil opět pracovat. Mám zajímaJak to, že jde za mnou? Je to taky nějaký
vou práci s čísly, doklady apod. V pracvok-běžec jako já a chce závodit? Nebo
provokuje? Nevěděla jsem. Nyní bylo sly- covním týmu zpracováváme projekty
šet, že neznámý přešel z chůze do poma- Evropské unie po ekonomické stránce.
lého klusu. Moje srdce také začalo klusat, Nyní v dubnu letošního roku končil další
ba cválat, ale strachem… Věděla jsem, že projekt, který jsem s dvěma kolegyněmi
pokud by měl ten člověk zlé úmysly, ne- zpracovávala. K tomuto projektu jsme si
uteču mu. Jsem čistokrevný nesportovec byly na ústředí v Českém Těšíně vyzveda ani v sedmnácti jsem neuměla běhat nout potřebné doklady. Sestavení konečrychle. V mysli jsem si bleskově přehrála né účetní podoby projektu nám trvalo
všechny příběhy o Božích andělech, které jeden týden. Ke konci týdne, při sčítání
Pán poslal v nouzi svým lidem na ochra- a kontrole dokladů, jsme zjistily, že chybí
nu. V duchu jsem začala úpěnlivě volat: pět důležitých dokladů, které prý prošly
„Pane Ježíši, prosím, pošli mi svého an- v Českém Těšíně mou rukou. V tu chvíli
děla!“ Běžec za mnou zrychloval a slyšela by se ve mně krve nedořezal. Začalo se
jsem, jak se vzdálenost mezi námi zkra- mi dělat nevolno a ve 21 hod. po neúcuje. Okolo nebyl jediný dům, v kterém spěšném hledání jsme jely domů. Už cesby se svítilo, žádný náhodný kolemjdoucí. tou jsem se modlila a volala k Pánu Ježíši
„Prosím, Pane Ježíši, pošli mi anděla!“ kři- o pomoc. Doma jsem pak znovu v pokočela jsem v duchu. Moje srdce uhánělo ře na kolenou volala k Pánu a s důvěrou
mu vše vložila do rukou s tím, že Pánu
daleko rychleji než mé nohy.
Najednou se to stalo. Zpoza zarostlých bezmezně důvěřuji, že mě nenechá platit
křovin se vynořil pořádný hafan. Psi patří částky obsažené na dokladech. Po modlitmezi má nejoblíbenější zvířata, možná to bě ze mě vše spadlo a já jsem s důvěrou,
mám v genech, jsem dcerou veterináře.
Jako bych ho k tomu měla vycvičeného,
připojil se k mé noze a běžel vedle mě
stylem, za nějž by se nemusel ani zkušený kynolog-cvičitel stydět. Běžec za mými
ilí čtenáři! Ráda bych se s vámi
zády okamžitě zpomalil, až zastavil úplpodělila o nedávný zážitek a douně. Opravdu. Odpadl. Nejprve v duchu
fám, že i pro vás bude stejně jako
a pak nahlas jsem užasle chválila Pána.
pro mě povzbuzením! Od 1. října mi naK našemu domu však chyběl ještě pěk- stal nový školní rok a pevně věřím, že už
ný kus cesty. Pes však nezaváhal a běžel to bude ten poslední. A s tímto začátse mnou všemi zákruty a zastavil se tepr- kem mělo přijít logicky opět cestování
ve přede dveřmi – se mnou. Naprosto tam a zpátky a tam a zpátky,
předpisově, aniž bych mu dala povel, si až se to zdá časem neúnossedl vedle mé nohy a čekal, až mi Magda, né, ale okolnosti vás, resp. mě
moje spolubydlící (a také sestra v Kristu), donutí si prostě a jednoduše
odemkne. Konečně cvakl zámek, z chod- zvyknout. Ale změna!!! Jedna
by se světlo vykulilo ven. Zároveň vy- z mých drahých sester našekoukla ven Magda sama: „Co to je!?“ ze- ho sboru, Jana L., mi na konptala se udiveně, jako by nikdy neviděla ci září oznámila, že každou
pěkného urostlého sedícího psa. „An- neděli a každý pátek jezdí tu
děl“, vydechla jsem, protože nic lepšího stejnou trasu jako já. Tato
se odpovědět nedalo. Seděl tam dál a če- zpráva mě ohromně potěšila!
kal, i když jsem už vešla dovnitř. Vystrčila Konečně bude cesta ubíhat
jsem tedy hlavu ven: „Dík, můžeš už jít“. rychleji a budu jezdit s něZvedl se a elegantně odběhl do tmy.
kým ‚normálním‘... Poté přišla další poziNikdy jsem v okolí takového psa ne- tivní věc, spíš taková materiální, že jako
viděla (a věřte mi, že si psů všímám). průvodce nemusím za cestu platit! Další
Na tuláka také nevypadal, ti bývají hu- bezva zkušenost, kterou jsem ani jednou
bení. Tento vypadal zdravý, sebevě- za pět let neprožila.
domý a dobře živený. Přesto si mysVěřím, že společné cestování s Janou
lím, že to byl opravdu pes. Jenom zrovna je od Boha! Hned při první cestě jsme
ného“ psa (ten je ale docela určitě pozemský, potrpí si na granule).
Veronika Kmetová,
AC Lysá nad Labem
Důvěra v Pána Ježíše se vždy vyplatí
J
že Pán tuto věc kladně vyřeší, šla spát.
Ráno jsem v práci vše prohledala, doklad
za dokladem, avšak nic jsem nenašla. Kolegyně již vymýšlely, jak tuto věc vyřešit,
mezitím jsem stále prohlašovala, že Ježíš
je vítěz a já mu bezmezně věřím, On vše
dobře vyřeší. V pátek v poledne byl projekt uzavřen s tím, že chybí pět dokladů
a já budu za tuto věc zodpovědná.
Začalo se uklízet na stolech, práce pomalu končila, ale já stále věřila, že se ty
doklady určitě najdou. Najednou kolegyně vzala papíry se stolu na vyhození a vykřikla: „Ty doklady jsou tady! Haleluja!“
V Českém Těšíně je převzala ona! Měla
to u sebe ve složkách, všichni jsme byli
přesvědčeni, že jsem doklady vyzvedla já.
Vše se dalo do pořádku. Díky za to Pánu!
Přiznal se k mým modlitbám, k mé plné
důvěře v něho. Pán Ježíš mě přesvědčil,
že plná důvěra a odevzdání se jemu přináší ovoce Božího požehnání.
Milada Kožinová, AC Karviná
Sborové noviny 7–8/2007
Cestování
M
20
z Olomouce nasedly s jednou slečnou, se
kterou jsme se, jak už to tak bývá, daly
hned do řeči. A po chvilce jsme se bavily o Bohu, jak jsme se k němu dostaly,
co to pro nás znamená atd. Najednou
byly Nezamyslice a já musela vystupovat.
Měla jsem smíšené pocity. Cítila jsem povvzbuzení z evangelia a zárovveň mi bylo líto, že už mussím vystoupit. V duchu jsem
uvažovala, za jak dlouho se
u
aasi naskytne další příležittost k něčemu podobnému.
A hle! Další pátek jsme se
vvracely s Janou z Prahy zárovveň s jejím spolužákem, kterrý se nás zeptal, jak jsme se
vvlastně poznaly… Jsem Bohu
vvděčná, že cestování pro mě
kkonečně může být požehnáním a povzbuzením. Takže až budete někdy znechuceni při nastupování do dopravního prostředku, vězte, že ne vždy
bude cesta nudná! Bůh vám žehnej!
Markéta Pektorová, AC Vyškov,
Apolletin 11/07
Hledáme služebníka do kovovýroby, který by měl
ochotu se přestěhovat. Nabízíme možnost se podílet
na vzniku malé firmy TECpro, jejímž cílem je podpora provozu střediska TC ve Šluknově a dalších misijních
aktivit. Firma se zabývá především výrobou atypických
výrobků z nerezu, mosazi, mědi či železa, prvků pro interiéry i exteriéry, kuchyně, repasemi kovových konstrukcí atp. Předmětem činnosti by byla práce v dílně na zakázkách a vedení klientů při práci. Požadavky: vzdělání
– zámečník, obráběč kovů, pasíř, s praxí alespoň 3 roky.
Dále – osobnostní zralost, křesťanská víra, motivace pro
službu. Pokud Vás tento inzerát zaujal a chcete se dovědět více podrobností, prosím obraťte se na Petra Krále,
tel: 777180549
bych vás, Židé, vyslechl. Poněvadž se
to však týká sporů o slova či nějaká
jména a váš vlastní zákon, vyřiďte si
to sami mezi sebou. Tím se já jako
Ano. Bylo to skoro vzrušující. Po- soudce zabývat nebudu.“ A dal jsem
chopil bych to v Aténách, tam filoso- rozkaz, aby je vyvedli ze soudní síně.
fie kvete, ale u nás s naší nemravnos- A tu se všichni chopili představeného synagógy, toho Sosthena, a bití? Nechápu ten jejich úspěch.
li ho přímo před mými zraky. Ale já
Pane, co se vlastně dělo? Vím, že jste jsem tomu nevěnoval pozornost.
spravedlivý. Bylo to těžké rozhodnuTěšila mne nestrannost tohoto polití?
Židé vystoupili společně proti tika. Dál už jsem neposlouchal. Vyté cestě. Přivedli jejich apoštola na dal jsem se za Akvilou v naději, že se
soud a takto ho obžalovali: „Tento dozvím víc.
člověk přemlouvá lidi, aby uctívali
Martin Kop, AC Zlín
Boha v rozporu se Zákonem.“ Když
se ten apoštol chtěl začít hájit, řekl
Správná odpověď z minulého čísla:
jsem Židům: „Kdyby šlo o nějaký přeapoštol Petr
čin nebo dokonce zločin, náležitě
Inzerát
Ročník 20, leden 2008
Poznáš hledanou osobu?
N
edávno jsem v Acháji vyslechl
rozhovor, o který se s vámi podělím. Mluvil sluha se svým pá-
nem.
Díky Afroditě, že jste zpátky, pane.
Jaký jste měl den?
Bylo to vzrušující. Už se těším, až
o tom napíši bratru Senekovi. To ho
bude zajímat. Vždy ho potěší, když se
dozví něco nového. Zvláště z jeho milované filosofie. A především, když je
kolem toho pěkný rozruch. A ti Židé
tomu nahrávají.
Zase pobuřovali, pane?
e
poklad
nííka AC nou částku
Havířov
Kvíz
Ctnostný politik
Kč
Datum
:
APOŠT
Pod Červenkami 504, 735 43 Albrechtice
Tel.: 558 742 323, 558 711 436
E-mail: [email protected]
www.krestanskyzivot.cz
Nakladatelství Křesťanský život
O
LSKÁ C
Sel
e sskká 2
ÍRKE
9/39
Tel.: 59
6 812 8 4, 736 01 Ha V, SBOR H
víř
67, 739
A
600 14 ov-Bludovice, VÍŘOV
1, E-ma
IČ 6302
il: acha
virov@ 4829
centrum
.cz
149,- Kč
21
ŽIVOT V KRISTU
Dětem
Ahoj děti,
22
zima je a správní sněhuláci si ji
umí užívat. Tady ten sněhulák, co
nám hlídá ptačí budku, aby byla
vždycky plná dobrot pro sýkorky a jiné ptáčky, kteří k ní létají
pro něco do zobáčku, je ale úplně jiný, než všichni ostatní sněhuláci. Jen se na něj dobře podívejte. On vás chce naučit něco moc
krásného, co najdete jenom v Bibli. A protože listovat v Bibli a najít tam takový poklad je pro malé
děti ještě moc těžké, tak vám postavil iglú, a když budete koukat,
jak jsou jednotlivé sněhové cihličky k sobě spojené, tak si to budete moct také přečíst. Napoví vám
i ptáček. Ono mu to trochu trvalo, než našel cestu ke krmítku. Ale
jenom na té cestě ke krmítku najdete to pravé, co nás učí i Bible.
Všude jinde najdete jenom takové
malé ptačí brebentění . Tak se do toho
pusťte, ať sněhulákovi
uděláte radost, a jestli to půjde, tak si postavte také takového
sněhuláka venku. Ať
vám u toho moc nemrznou ruce, to vám
přeje
teta Dana
Moje cesta za Pánem Ježíšem
P
oprvé jsem začala přemýšlet nad duchovními věcmi po smrti otce. Smuteční obřad probíhal v klidu do té
doby, než farář řekl, že mzdou za hřích je
smrt. Dotklo se mě to a vnitřně jsem nadávala, že můj otec zase nebyl tak hříšný
člověk, s lidmi vycházel dobře. Jak to farář může říct, když ho vůbec neznal, a co
si to dovoluje. Později zazněl verš „Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek“.
Což se mě dotklo jinak, než „mzdou za
hřích je smrt“.
Po pohřbu jsem měla strach, že mě bude
zesnulý otec navštěvovat, strašit a takové
ty záhadné věci, které se stávají a o kterých se dost často Romové
baví.
Začala jsem hledat, co je
po smrti, co bude s námi
dál, jaký je smysl našeho života. Proč jsme zde a kam
jdeme. Slovo Bůh jsem už
slyšela vícekrát, ale nevěděla jsem o něm nic. Přemýšlela jsem často o Bohu.
Chtěla jsem navštívit kostel
a hledat tam odpovědi na
své otázky. Věděla jsem, že
existují nějaké sbory, ale byla jsem stydlivý člověk. Říkala jsem si, že když půjdu
do kostela, začne se mnou někdo mluvit a já nebudu schopna odpovídat. Kostel i sbor jsem zavrhla a dál přemýšlela
sama nad sebou, co se to ve mně vlastně děje. Proč ten zvláštní neklid? Nevěděla jsem, co hledám, a něco mi říkalo:
„Co ještě víc v životě chceš?“ Vždyť přece:
„Máš chlapa, čtyři děti, můžeš si dovolit
něco koupit, máš mnoho známých, kamarádů a vlastně ti nic zvláštního nechybí“. Ve mně však něco křičelo, že takový
život není všechno. Chtěla jsem něco víc,
ale nevěděla co. Dnes už to vím, hledala
jsem Pána Ježíše!
Po nějakém čase (asi za dva měsíce)
přijeli na ubytovnu Průkopník křesťané
z Apoštolské církve. Bylo teplo a program měl být venku na hřišti. Končila
jsem s vařením, když za mnou přišla sousedka a řekla mi, že křesťané budou rozdávat i nějaké věci a hračky. Moc se mi
tam nechtělo jít, neboť jsem měla ještě
nějakou práci. Později za mnou přišly
(dnes už sestry v Kristu) dvě ženy a zvaly
nás, ať se přijdeme podívat a poslechneme si pár slov. Tak jsme šly.
Na hřišti se už zpívalo, chválilo Boha,
a já nechápala, že se ti lidé vůbec nestydí mluvit a chválit Boha. Překvapila mě
jejich zvláštní jistota, že Bůh je s nimi.
Potom bylo svědectví Věrky o uzdravení z cukrovky. Lidé kolem se smáli a ří-
kali, že to je blbost a že to není možné.
Kamarádka začala brečet a vyznávat, že
i ona věří, ale její chlap o tom nechce ani
slyšet. Byla další svědectví a já se vracela
o nějaký ten měsíc nazpět a říkala si, že
by mě Bůh vyslyšel a poslal mi odpovědi
zrovna skrze tyto křesťany? Dále se zase
zpívalo a začaly se rozdávat věci. Pak měl
svědectví Jančo, který mluvil o tom, jak
nenáviděl svou ženu, ale také o proklínání a odpuštění. Nechápala jsem, jak mu
mohla jeho žena odpustit a jak mohou
být v dnešní době zase spolu. Pro mě to
bylo nepochopitelné. Šla jsem k poloprázdným krabicím, vzala nějakou věc,
a jen proto, abych se doale
s
stala
blíž k Jančovi a mohl s ním mluvit o Bohu.
la
B
Bylo
to zvláštní, vůbec se
m nechtělo domů, chtěla
mi
j
jsem
slyšet víc a víc. Nakon křesťané řekli, že zase
nec
p
přijedou.
Odcházela jsem
d
domů
v očekávání jejich
n
návratu.
Po nějaké době jsem přij
jala
Pána Ježíše do svého
s
srdce,
určité věci se začaly měnit, hlavně v myšlení. Pořád jsem se
Boha ptala, jestli to je to, co jsem hledala.
Jednou jsem si četla z Bible a pak vyšla
na chodbu ubytovny. Bylo už dost pozdě
večer a já vešla do vedlejšího pokoje, kde
se sousedky ještě bavily, a jak už to bývá,
mluvily o mrtvých, o čarování a vykládání z karet. To všechno jsem dělala taky.
Já jsem řekla, že už takové věci nedělám,
že věřím Bohu. Ony zůstaly překvapené
a já zároveň s nimi, že jsem to vůbec řekla. Postupem času se toho začalo dít více.
Začala jsem se modlit za děti, neboť moje
mladší dcera byla po těžké operaci a měla problémy, v noci se budila. Po několika modlitbách už spala dobře. Jednou
jsme se s přítelem dost pohádali, v nadávkách nepřestával a já mu to vracela
taky stejně, pak mě ale napadlo, neoplácej stejnou mincí, a tak jsem ho nechala,
ať se vymluví a nevšímala jsem si ho. On
mi pořád nadával, a já už se chtěla ozvat,
když zase přišel ten hlas, neoplácej stejnou mincí. Když přítel viděl, že se vůbec
neozývám a nevšímám si ho, zaraženě se
ode mě vzdálil.
Po nějakém čase jsem se žel zapletla
s lichváři. Když už toho bylo moc, nehledala jsem pomoc u Boha, ale u lidí, a dluhy rostly. Jednou se mě švagrová zeptala,
proč mi Bůh nepomůže, když mu tak věřím, proč mám dluhy? Tenkrát jsem jí jen
řekla, že to je lidská blbost, když si půjčujeme na úroky a děláme si dluhy. Vysmáli
se mi. Časem jsem začala více přemýšlet,
kde jsem udělala chybu. Chtěla jsem to
změnit a navrátit se k Bohu. Činila jsem
pokání a ptala se Boha, proč tak žiji. Nechápala jsem, proč jsem tak dopadla. Po
několika měsících, jsem šla zase do sboru a zrovna byla Večeře Páně. Nedokázala jsem si ji vzít, cítila jsem se tak špinavá.
A pak bratr řekl, že by Večeři Páně neměl
brát ten, kdo si myslí, že ještě nemá něco
vyřešeného s Bohem.
Když kolem mě procházeli s těmi tácky, chtělo se mi brečet. Sedla jsem si a jako bych se ocitla najednou v kině, proběhl mi den, který mě dostal do dnešních
finančních problémů. Cítila jsem takovou vinu a stud před Bohem. Začala jsem
neovladatelně brečet, třást se, cítila jsem
velkou potřebu omluvit se bratru Pavlovi,
který mi stále pomáhal, a já si stejně chodila půjčovat. Vyšla jsem ven, každý se
mě ptal, co se mi stalo, ale já nedokázala
mluvit, nedokázala jsem se uklidnit. Šla
jsem zpátky do sboru, bylo mi jedno, že
se na mě lidé dívají. Nestačila jsem utírat
oči. Pak ke mně přišla jedna sestra a řekla
mi, že bude zase na ubytovně evangelizace a že bych měla vydávat svědectví. Začala jsem ještě více brečet a uvědomila si,
že Bůh o mě ještě stojí, přestože jsem ho
tak zklamala. Celý den jsem probrečela.
Když jsem se pak lidem omluvila a činila pokání, znovu jsem nalezla pokoj pro
svou duši. Věděla jsem, že na ubytovně
musím svědčit o lásce a trpělivosti Boha
k nám. Že i když ještě nerozumíme mnoha věcem, Bůh nás miluje a záleží mu na
nás. Děkuji ti Pane Ježíši!
Sním o tom, že jednou budu stát před
lidmi s mikrofonem v ruce a budu vydávat svědectví o Bohu. Zatím to dokážu
jen na papíře.
Anna Slepičková, AC Karviná
Sborové noviny 10/2007
Svědectví
Ročník 20, leden 2008
23
Výpravu očekával exponovaný sestup do hluboké
pralesní kotliny, která dělila cestovatele od jejich cíle.
Často jim trvalo celé hodiny, než našli cestu, kudy
bylo možno v sestupu pokračovat.
Konečně měli horský hřeben za sebou a opět se
ponořili do dusna a vedra plného moskytů. Pomalu se probíjeli zeleným přítmím kolem četných říček
a potoků, které dostávaly stále více podobu horských
bystřin. Bylo jasné, že opět někam stoupají. Po týdenním pochodu stáli konečně u cíle.
Před nimi se vypínaly kolmé skalní stěny vyrůstající přímo z pralesa. Jejich vrcholky jako by jim někdo
zurážel. Ze shora se řítily vodopády křišťálově čisté
vody. Impozantní podívaná brala cestovatelům dech.
David byl nádhernou přírodní scenérií ohromen
stejně jako všichni ostatní, ale vzápětí se dostavilo
zklamání. Tak tohle je tedy to Antoniovo El Dorado…! Cítil se unavený a podvedený. Teď je pro něho
Helén navždy ztracená!
„Vy jste věděl, že zde žádné El Dorado není!“ vyjel
David na přírodovědce zostra.
„Máš pravdu,“ přisvědčil Griffen. „Antonio nebyl
jediný, kdo přinesl zprávy o zvláštních útvarech připomínajících stavby dávných indiánských civilizací.
Byl však první, kdo k nim dovedl ukázat cestu.
Griffen byl natolik moudrý, že se nesnažil Davida
přesvědčovat o tom, jak velký objev se jim podařilo
uskutečnit. Věděl, že na to musí přijít on sám. Jedno
však nechápal; proč prožívá tak hlubokou krizi. Že
by ho špatně odhadl a on skutečně tolik toužil po
bohatství?
Indiáni, kteří de Griffenovu výpravu doprovázeli,
postavili pod skalním převisem několik chýší. Záhy
nato se v malé vesničce rozeběhl vědecký výzkum.
Každý den byly objeveny nové rostliny i živočichové
nebývalých tvarů a barev. David se do práce zapojil
také, ale bez někdejšího nadšení.
Jednoho večera procházel David kolem Griffenovy chýše a zaslechl jeho hlas. Teprve až po chvíli si
uvědomil, že se přírodovědec modlí. Chtěl odejít, ale
cosi jej přinutilo zůstat. „Bože, mám Davida rád jako
vlastního syna!“ naslouchal zaraženě mladík. „Učiň
z něho svého služebníka, který by…!“
Déle David nevydržel. Doběhl do své chýše, kde
padl na lůžko a rozplakal se. Uvědomil si, že podobnými slovy se za něho modlila i jeho matka.