Asijské země včera, dnes a zítra

Komentáře

Transkript

Asijské země včera, dnes a zítra
Asijské země včera, dnes
a zítra
kolektiv autorů
OBSAH
ÚVOD ............................................................................................................................... 5
1
2
GEOGRAFIE ................................................................................................................ 7
1.1
Rozloha Číny ............................................................................................................................ 7
1.2
Počet obyvatel ......................................................................................................................... 8
1.3
Hlavní město ............................................................................................................................ 8
1.4
Administrativní členění............................................................................................................ 9
1.4.1
Hongkong ...................................................................................................................... 10
1.4.2
Macao ............................................................................................................................ 11
1.4.3
Taiwan ........................................................................................................................... 11
1.5
Povrch .................................................................................................................................... 12
1.6
Vodstvo.................................................................................................................................. 12
1.7
Podnebí.................................................................................................................................. 13
1.8
Zemědělská půda .................................................................................................................. 14
1.9
Nerostné zdroje ..................................................................................................................... 15
1.10
Fauna a flóra .......................................................................................................................... 16
EKONOMIKA .............................................................................................................18
2.1
Velikost čínského HDP ........................................................................................................... 18
2.1.1
3
Dvě Číny ......................................................................................................................... 19
POLITOLOGIE A MEZINÁRODNÍ VZTAHY ....................................................................22
3.1
Politický systém v Číně .......................................................................................................... 22
3.1.1
Orgány státní moci ........................................................................................................ 22
3.2
Čínská ústava ......................................................................................................................... 23
3.3
Politické strany ...................................................................................................................... 24
3.3.1
Komunistická strana Číny .............................................................................................. 25
3.4
Zahraniční politika ................................................................................................................. 26
3.5
Vztahy se sousedními zeměmi .............................................................................................. 27
3.6
Vztahy s rozvojovými zeměmi ............................................................................................... 28
1
3.7
4
5
6
7
8
Čína a Evropská unie.............................................................................................................. 29
MEZILIDSKÉ VZTAHY A RODINA .................................................................................30
4.1
Rodina v Číně, Japonsku a Koreji dnes .................................................................................. 30
4.2
Výchova dětí .......................................................................................................................... 32
4.3
Politika jednoho dítěte v ČLR ................................................................................................ 33
4.4
Svatební zvyklosti .................................................................................................................. 35
JAZYKY V ČÍNĚ ...........................................................................................................37
5.1
Mandarínština versus putonghua ......................................................................................... 38
5.2
Čínské znakové písmo ........................................................................................................... 39
5.2.1
Reforma čínského znakového písma ve 20. století ....................................................... 41
5.2.2
Čínské znaky .................................................................................................................. 43
5.2.3
Nejvýznamnější čínské jazyky (skupiny dialektů) .......................................................... 43
VZDĚLÁVACÍ SYSTÉM V ČÍNĚ .....................................................................................45
6.1
Čínská úcta ke vzdělanosti..................................................................................................... 45
6.2
Systém vzdělávání ................................................................................................................. 46
6.3
Povinná školní docházka........................................................................................................ 48
6.3.1
Školy pro dospělé .......................................................................................................... 49
6.3.2
Soukromé školy ............................................................................................................. 49
6.3.3
Církevní školy ................................................................................................................. 50
6.3.4
Speciální pedagogika ..................................................................................................... 50
6.4
Investice do vzdělávání, aktivní spolupráce se světem v oblasti vzdělávacích výměn ......... 51
6.5
Vědecký a technický rozvoj Číny ........................................................................................... 51
ČINSKÝ STYL PRÁCE ...................................................................................................53
7.1
Přidělování pracovních míst v komunistické Číně ................................................................. 53
7.2
Vedlejší produkt ekonomického boomu – nezaměstnanost................................................. 54
7.3
Platové ohodnocení............................................................................................................... 55
7.4
Pracovní doba ........................................................................................................................ 57
ROVNOST POHLAVÍ V ČÍNĚ ........................................................................................59
8.1
Ženy v minulosti .................................................................................................................... 59
8.2
Emancipace žen v čínské společnosti .................................................................................... 61
2
8.3
Ženy a zaměstnání ................................................................................................................. 62
8.4
Problémy spojené s postavením žen ve společnosti ............................................................. 63
8.5
Ženy v Japonsku a Koreji ....................................................................................................... 64
9
OCHRANA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ............................................................................68
9.1
Vážným problémem je znečištění ovzduší ............................................................................ 68
9.2
Voda a životní prostředí ........................................................................................................ 69
9.3
Čínská vláda přikládá velkou důležitost ochraně životního prostředí ................................... 71
9.4
Povědomí veřejnosti o ochraně životního prostředí ............................................................. 71
9.5
Zájmy rozvojových zemí při vyjednávání dohod o změně klimatu........................................ 73
10
ČÍNA A MÉDIA .......................................................................................................74
10.1
Tisk......................................................................................................................................... 74
10.2
Televize a rozhlas................................................................................................................... 75
10.3
Internet.................................................................................................................................. 77
10.4
Cenzura .................................................................................................................................. 78
10.5
Film ........................................................................................................................................ 80
11
ŽIVOTNÍ STYL A ZÁBAVA ........................................................................................82
11.1
Noční život v Číně .................................................................................................................. 82
11.1.1
Karaoke bar ................................................................................................................... 82
11.1.2
Pekingské divadlo .......................................................................................................... 83
11.2
Park ........................................................................................................................................ 84
11.3
Kořeny fotbalu jsou v Číně..................................................................................................... 85
11.4
Bojová umění......................................................................................................................... 86
11.5
Závody Dračích lodích............................................................................................................ 87
12
ČÍNSKÁ KUCHYNĚ ..................................................................................................89
12.1
Čínská kuchyně je považována za kulturní umění ................................................................. 89
12.1.1
Jednotná „čínská kuchyně“ ........................................................................................... 90
12.1.2
Severní oblasti – Pekingská kuchyně ............................................................................. 90
12.1.3
Jižní oblasti - Kantonská kuchyně .................................................................................. 92
12.1.4
Východní oblasti - Šanghajská kuchyně ......................................................................... 92
3
12.1.5
Západní oblasti - Sečuánská kuchyně ............................................................................ 93
12.1.6
Japonská a korejská kuchyně ........................................................................................ 94
12.2
Čínské restaurace .................................................................................................................. 95
12.3
Zajímavosti čínské kuchyně ................................................................................................... 97
4
ÚVOD
Čína - tajemná a neznámá, obestřená rudou barvou komunistické ideologie. Do nedávné
doby dění v Číně zajímalo jen odborníky a nadšence. Většinu laické veřejnosti odrazoval fakt
(nejen) geografické nedostupnosti, ale i ona skutečnost, že Čína je „rudou“ zemí. Dnes je
situace jiná: kurzy čínštiny jsou stále víc a víc žádané, studenti místo studia na Oxfordské
univerzitě upřednostňují Peking a Šanghaj, titulky v novinách se předbíhají v použití slov Čína
a čínský. Ve velice krátké době třiceti let se z agrární společnosti a rozvojové země stala
průmyslová velmoc a ekonomický gigant globálního měřítka. Tak jako se dvacáté století
označuje jako „Americké“, je už nyní jednadvacáté století označováno jako „Čínské“. To, že
Čína za nedlouho dobu bude udávat takt celosvětovému dění, je nezpochybnitelným faktem.
Mnoho z nás se ovšem nestihlo připravit, Čína díky své dlouhodobé politice izolovanosti a
ekonomické nevýznamnosti byla mimo hlavní úhel zájmu. Povědomí, které o Číně máme, je
mnohdy pozůstatkem třeba i přes padesát let starých učebnic. Z novin se na nás hrne
nepřeberné množství informací, majících často apokalyptický charakter: nezvladatelná
demografická situace, invaze komunistického režimu, levné produkty postavené na otrocké
práci dětí apod. Mezi veřejností koluje mnoho nezodpovězených otázek, které často
nahánějí strach. Otázkou zůstává, jestli je tento postoj opodstatněný.
Naším úkolem bylo některé z těchto otázek zodpovědět, nebo alespoň vyjasnit pozadí, které
jim dalo vzniknout. Publikace není vytvořená jako vyčerpávající zdroj informací, ale jako
„rozcestník“ pomáhající se zorientovat a utřídit si základní informace o této zemi. Čína,
Japonsko a Korea (Jižní) jsou si země blízké a přece vzdálené. Pro zajímavost, odlehčení, ale i
jako lepší zasazení do kontextu se věnujeme všem třem zemím s tím, že největší pozornost je
5
věnována Číně (pokud není uvedeno jinak, informace se týkají jen kontinentální Číny nikoli
Taiwanu). Pro zopakování a utřídění čteného textu jsou za každým oddílem umístěny otázky.
Díky velké rozmanitosti a neobvykle rychlému tempu vývoje ve východní Asii není v moci
žádné publikace podat úplný obraz, a tak se o to nesnažíme ani my. V důsledku komparace
velkého množství informací jen do několika málo stránek bylo možné načrtnout jen základní
problematiku, ale věříme, že Vám v dalším studiu pomůže citovaná literatura a zdroje
uvedeném na konci publikace.
Brožura bude v průběhu času zdokonalována a doplňována o další informace, ale i tak
doufáme, že Vám toto první vydání pomůže najít informace, které hledáte.
Učení je jako plavání proti proudu - ustaneš na chvíli a vrátíš se o míli.
čínské přísloví
6
Je bláznem ten, kdo se dívá na prst, jež mu ukazuje Měsíc.
čínské přísloví
1 GEOGRAFIE
1.1 Rozloha Číny
Nemusíme o Číně vědět mnoho, ale jedno se nám vybaví snad vždycky, a to, že Čína je veliká.
Hned po Rusku a Kanadě je rozlohou třetím největším státním celkem na světě. V číselném
vyjádření má Říše středu 9 560 980 km2 (bez Taiwanu). Číslo je to veliké, ale bez kontextu nic
neříkající. Pro přiblížení a správné pochopení velikosti Číny uveďme příkladem rozlohu celé
Evropy, která se svými 10 180 000 km2 zabírá téměř stejné území jako ČLR. A jako méně
úměrný příklad si můžeme na pomoc vzít naši „malou“ Českou republiku, protože jejích
79 000 km2 se musí vedle Číny cítit jen kapkou v moři.
Mapa Čínské lidové republiky1
1
http://www.irantour.org/china/china_map.html
7
1.2 Počet obyvatel
Ač je Čína třetím největším státem světa, rozhodně to neplatí pro počet obyvatel, kde její
prvenství může ohrožovat snad jen Indie. Je to další všeobecně známá informace: Čína je
nejlidnatějším státem světa. Co to vůbec znamená? Další obrovské číslo - 1 338 612 968 osob
(údaj uveřejněný k roku 2009). Pro srovnání, Evropa s přibližně stejnou rozlohou má
odhadem „jen“ 700 000 000 obyvatel. Stejně jako kdekoli jinde na světě můžeme i v Číně
najít místa s větší hustotou osídlení, ale i s menší. Nejvíce lidí je soustředěno ve městech
v přímořských oblastech na východě, kde může žít více jak 400 obyvatel na km2. A protože
Čína byla vždy zemí velkých kontrastů - opakem přelidněného východního pobřeží jsou
západní oblasti hor a pouští, kde se hustota osídlení snižuje až na méně než 10 lidí na km2.
Na dnešním území Čínské lidové republiky žije mnoho národnostních skupin. Pokud tedy
mluvíme o Číňanech, můžeme tím buď myslet člověka jakéhokoli etnika žijícího v ČLR,
nebo lidi žijící krátkodobě i dlouhodobě mimo území ČLR, ale udržující si čínské
občanství. V užším slova smyslu se k označení „Číňan“ pojí příslušníci národu Chan.
Národ Chanů je nepočetnějším etnikem a jeho příslušníci nejčastěji patřili k vládnoucím
dynastiím v Číně.
1.3 Hlavní město
Dalším oblíbeným encyklopedickým heslem je hlavní město. Kdo by už někdy neslyšel
o Pekingu, Bej-jingu či snad Pej-ťingu. Jak to vlastně je, které z těch tří měst je to hlavní, je to
jedno město, dvě nebo tři? V laické veřejnosti občas v této otázce panuje nejistota
a neshody. Bej-jing je přepis názvu hlavního města z čínských znaků do latinky, který se čte
8
jako Pej-ťing. A právě z Pej-ťingu vzniklo naše všeobecně uznávané evropské označení
Peking.
Peking je považován za jedno z nejkrásnějších měst světa. Přestože byl starobylý a malebný
charakter Pekingu do značné míry zničen v době industrializace po roce 1949, zůstalo zde
mnoho odkazů na dávnou kulturu. Od drobnějších budov až po monumentální staré
restaurace a centra tradičních čínských umění. Nejimpozantnější z těchto památek je však
beze sporu Zakázané město, respektive Císařský palác z 15. století a taoistický komplex
Chrámu Nebes, který je od roku 1918 přístupný veřejnosti. Vše staré a tradiční je zde
vystaveno působení moderních vlivů, kde si vedle monumentálních mrakodrapů a moderní
architektury musí hledat své nové místo.
Ačkoli je Peking hlavním městem Číny, není městem největším. Tím je Šanghaj. Toto kdysi
malé rybářské město v ústí Velké řeky se rozrostlo v obrovskou metropoli a jedno
z největších stavenišť světa. Šanghaj dnes představuje finanční a hospodářské centrum
země.
1.4 Administrativní členění
Řízení tak obrovského území jako je ČLR je založeno na řadě správních úrovní. Na první
úrovni se nachází dvacet dva provincií, posléze pět autonomních oblastí, čtyři města pod
ústřední správou a dvě zvláštní administrativní oblasti (Hongkong a Macao).
9
1.4.1
Hongkong
Problém ostrovní oblasti Hongkongu nastal v 19. století, kdy se po opiových válkách stal
britskou kolonií. Roku 1898 byla mezi Velkou Británií a tehdejší čínskou říší sepsána smlouva,
která na 99 let toto území pronajala a dala do správy Britům. V roce 1997 bylo toto území
oficiálně a s velkou slávou navráceno zpět pod správu ČLR. Navrácení Hongkongu nebylo
vůbec jednoduchou záležitostí, protože na každém území probíhal vývoj v posledních 99
letech odlišně. Po dlouhých jednáních se celé území Hongkongu pod britskou koloniální
vládou 1. července 1997 stalo „Hongkongem, zvláštní administrativní zónou ČLR“. V tomto
společném prohlášení se ČLR zavázala, že podle zásady „jedna země, dva systémy“, kterou
navrhl pokrokový čínský politik Ten Siao-pching, socialistický ekonomický systém Číny
nebude v Hongkongu praktikován a že současný kapitalistický systém a životní styl zůstane
nezměněn po 50 let, tedy až do roku 2047.2
2
http://cs.wikipedia.org/wiki/Hongkong
10
1.4.2
Macao
Situace v Macau, byla obdobná jako v Hongkongu. Po první opiové válce v letech 1839 – 42
se Portugalci usazení v přístavu Macao rozhodli využít situace oslabené čínské vládnoucí
dynastie. Byla podepsána pro Čínu nevýhodná smlouva, která stanovila, že „Portugalsko
bude spravovat Macao a přilehlé oblasti na věky jako kterékoliv jiné jim ovládané území“.
Tato situace trvala až do roku 1999, kdy po vzájemné dohodě čínské a portugalské vlády
došlo k prohlášení, kterým se Macao navrátilo zpět pod nadvládu ČLR. Stejně jako
v Hongkongu je i zde uplatňována zásada „jedna země, dva systémy“.
1.4.3
Taiwan
Není Čína jako Čína. Pokud dnes chceme mluvit o Číně, je důležité specifikovat o které. Buď o
Čínské lidové republice, nebo jen o Čínské republice. ČLR představuje kontinentální území
spolu se zvláštními administrativními oblastmi Hongkongem a Macaem. Čínská republika je
naopak ostrovním státem na dnešním Taiwanu a k němu přilehlých ostrovech. Taiwan byl
tradičně pokládán za část území Číny, ale na přelomu 19. a 20. století se dostal pod nadvládu
Japonska, která trvala až do konce druhé světové války. Japonsko jakožto poražený stát
muselo Taiwan vrátit Číně. Jednota ale netrvala dlouho. Roku 1949 byla tamější čínská vláda
(nazývaná Kuomitang) poražena v občanské válce komunisty a musela se stáhnout právě na
Taiwan. Od této chvíle počíná poněkud kontroverzní vztah mezi Čínskou lidovou a Čínskou
republikou. ČLR považuje Taiwan za svou odpadlou provincii a neuznává zdejší vládu, kdežto
Čínská republika tvrdí, že ona je reprezentací Číny, ale jen dočasně ztratila kontrolu nad částí
svého území. Oběma vládám šlo vždy o sjednocení celé Číny, ale poslední dobou je
diskutována i otázka Taiwanské samostatnosti.
11
Pro Číňany z ČLR je otázka Taiwanu vysoce citlivým tématem. Pokud chcete o Číně
mluvit, je vždy důležité zdůraznit, že mluvíte o Čínské lidové republice. Kdybyste řekli jen
Čínská republika, odkazovali byste se tak na Taiwan, jehož samostatnost ČLR neuznává.
Mohli byste tím své přátele či kolegy značně urazit. Je dobré na toto pravidlo
pamatovat i v písemném styku, pro který platí stejné zvyklosti. Pokud se přeci jen
chcete svých čínských kolegů zeptat na jejich názor, není to nemožné, ale vždy dbejte
na uvolněnou a přátelskou atmosféru, nejlépe při soukromém hovoru. Přesto jestli tak
učiníte, je více než pravděpodobné, že se vám stejně žádné odpovědi nedostane.
1.5 Povrch
Na území Číny se nachází štíty velehor stejně jako hluboké kotliny, rovinaté plošiny a dlouhá
pohoří i rozsáhlé a úrodné nížiny. Z ptačí perspektivy se povrch čínské pevniny stupňovitě
svažuje od západu k východu, a to ve čtyřech základních stupních. Nejvýše na tomto
"schodišti" se nalézají velehorská pásma Čching-chaj - Tibetská náhorní plošina. Pro svou
nadmořskou výšku, přesahující 4 000 metrů, je tato oblast často nazývána "Střechou světa".
Zde se nachází Ču-mu-lang-ma (Mount Everest), vrchol Himálaje a nejvyšší hora světa (8 850
m.n.m.).
1.6 Vodstvo
V Číně se nalézá více než 1 500 říčních toků. Většina velkých řek pramení v oblasti Čchingchaj Tibetské náhorní plošiny. Povodí vnitrozemských řek, vlévajících se do jezer nebo
mizejících v pouštích či slaných bažinách, představuje 36% čínské pevniny. Nejdelší
vnitrozemskou řekou je řeka Tarim (Tcha-li-mu-che), která je dlouhá 2 179 km a největší
čínskou řekou je Jang-c'-ťiang, nazývaná také Dlouhá řeka. Jang-c'-ťiang, známá jako "zlatá
vodní cesta", je dopravní tepnou, spojující západ země s východem. Druhou největší řekou je
12
Chuang-che (Žlutá řeka), dlouhá 5 464 km. Vedle těchto přírodních toků se v Číně také nalézá
člověkem vytvořený proslulý Velký kanál, spojující severočínský Peking s jihočínským městem
Chang-čou. Práce na této vodní cestě začaly již v 5. století př.n.l. a Velký kanál (nazývaný také
Velký průplav) spojuje pět velkých řek: Chaj-che, Žlutou řeku, Chuaj-che, Jang-c' a Čchientchang. V Číně je také mnoho jezer, hlavně na severozápadě země a v oblasti Tibetské
náhorní plošiny. Největším sladkovodním jezerem je Pcho-jang-chu o rozloze 3 583 km2 při
dolním toku Jang-c'-ťiang
a největším jezerem se slanou vodou je jezero Čching-chaj
(Kukunor) o rozloze 4 583 km2 v téže provincii.
Čína je zároveň jednou z oblastí s nejmenšími zásobami pitné vody na světě. Sever Číny
má kritický nedostatek pitné vody a trpí jím 2/3 čínských měst. Ekologickým
problémem je kontaminace valné většiny řek. Kvalita vody je také ohrožována
rizikovými průmyslovými provozy v blízkosti zdrojů pitné vody.
1.7 Podnebí
Rozsáhlost čínského území a jeho členitý půdní reliéf se podílí na rozdílech v podnebí
jednotlivých oblastí země, přičemž určující vliv na čínské podnebí má monzunová cirkulace. V
zimě převažují severní větry, zatímco v létě větry jižní. Mezi čtyřmi ročními obdobími jsou
citelné rozdíly, období dešťů je spojeno s horkým počasím. Od září do dubna dominují suché
a studené sibiřské a mongolské zimní monzuny, které postupně k jihu slábnou. Jsou příčinou
studených a suchých zim a velkých teplotních rozdílů. Letní monzuny, vanoucí od jihu,
převládají od dubna do září. V důsledku různorodosti klimatických podmínek existují velké
rozdíly v teplotních pásmech a v suchých a vlhkých zónách. Pokud jde o teplotní podmínky,
13
země se dá rozčlenit od jihu k severu do rovníkového, tropického, subtropického, teplého,
mírného a studeného pásma.
1.8 Zemědělská půda
V Číně, i přes její velkou rozlohu, je díky topografickým a klimatickýcm rozdílům plocha pro
pěstování malá. Orná půda zde tvoří pouze 10 % z celé plochy země. Z těchto deseti procent
je polovina využívána pro pěstování rýže a druhá pro závlahové zemědělství. Rozhodující je i
oblast, protože kvalita půdy se může v různých lokalitách diametrálně lišit. Přestože se
v zemědělství prosazuje stále větší využívání hospodářských strojů, převážná část rolníků se
stále musí spoléhat na tradiční nemechanický způsob obdělávání svých polí. Západní Čína,
zahrnující i oblast Tibetu, nemá pro zemědělství moc velký význam, kromě chovu dobytka.
Úrodný jih Číny bývá označován za „světovou sýpku rýže.“ Ta tu dominuje veškerému
zemědělství a místy se sklízí až dvakrát ročně. Pro sever je charakteristické pěstování
pšenice, jež v některých severovýchodních provinciích nahrazuje proso. Taktéž ze severu
pochází většinová produkce sojových bobů a kukuřice. V centrálních oblastech se pěstuje
mimo rýže a pšenice také bavlna a tabák. Brambory, luštěniny a zeleninu bychom našli po
celé zemi.
Druhou nejvýznamnější složkou zemědělské produkce je chov dobytka. Ve světě tak Čína
zaujímá první příčky v chovu vepřů a kuřat. Velká stáda koz, ovcí, ale i koní a oslů bychom
našli spíše na severu a severozápadě čínského území.
14
Terasovitá rýžová pole v jižním Yunnanu jsou stále obdělávána tradičním způsobem3
1.9 Nerostné zdroje
Čína má velké zásoby minerálních zdrojů. Našli bychom zde snad všechny významné druhy
nerostů: uhlí, ropu, zemní plyn, břidličný olej a radioaktivní minerály jako uran a thorium.
Významná je také produkce antimonu, mědi, olova, zinku, manganu a stříbra, z nerudných
surovin zejména barytu, tuhy a fosfátů. Nejvýznamnějším minerálním zdrojem Číny je ovšem
uhlí, jak černé tak hnědé. Snad každá provincie má nějaké menší nebo větší naleziště, klíčový
význam však mají severní oblasti s více než 50% roční čínské uhelné produkce. Přestože je
Čína na nerostné zdroje bohatou zemí, musí většinu z nich dovážet.
Tento paradox je způsoben geografickým rozmístěním nalezišť, která jsou většinou ve velké
vzdálenosti od svých průmyslových spotřebitelů. Také dopravní infrastruktura není na
dostatečné úrovni, aby zvládla efektivní přepravu tolika tun materiálu. Dalším faktorem je
zastaralá těžební technologie, která neumožňuje efektivní těžbu ani adekvátní bezpečnostní
podmínky pro horníky.
3
http://www.sherwoodinstitute.org/wp-content/uploads/2010/09/China_rice_paddies2.jpg
15
1.10 Fauna a flóra
Díky tomu, že většina čínského území nebyla ovlivněna pevninskými ledovci v dobách
třetihor a čtvrtohor, zachovala se zde spousta zvláštních odrůd. Podle statistik žije pouze v
Číně 476 druhů suchozemských obratlovců. Žije zde přes sto druhů světoznámých vzácných
divokých zvířat, jako je bambusová panda, zlatá opice, jihočínský tygr 4, červenokoronový
jeřáb, červený ibis, delfín s bílými ploutvemi a krokodýl čínský.
V Číně lze najít také skoro všechny druhy základních rostlin studeného, temperovaného a
tropického pásma severní polokoule. Některé druhy stromů se vyskytují ojediněle v Číně,
například metasekvoje, čínský cypřiš, cathaya argyrophylla, čínská jedle, modřín,
tchajwanská jedle, fokienia hodginsii, kakostovité dřeviny, eucommia a campotheca
acuminaa.
4
http://3.bp.blogspot.com/_-z5CDZfrG4k/S-1JXpkDL1I/AAAAAAAAAhU/_SXrdUFv700/s1600/south-chinatiger.jpg
16
Tip: Pokud se chcete nejen o čínské fauně a floře dozvědět více, doporučujeme
shlédnout několikadílný dokumentární cyklus od BBC – Divoká Čína.
Otázky k zopakování
1) Je Taiwan součástí Čínské lidové republiky?
2) Čína ve světovém žebříčku nevytěžených zásob uhlí zaujímá třetí příčku,
jak je možné, že musí velkou část své spotřeby uhlí pokrývat z cizích
zásob?
3) Jakým označením nazýváme nejpočetnější etnickou skupinu v Číně?
17
Je možné omylem koupit, je nemyslitelné omylem prodat.
čínské přísloví
2 EKONOMIKA
2.1 Velikost čínského HDP
Čína přes svou velikost a počet obyvatel byla do první poloviny dvacátého století ekonomicky
nevýznamnou zemí, zemědělským státem, který v technologickém vývoji za Západním
světem zaostával. Tato skutečnost trvala až do poloviny dvacátého století. Opravdu
skutečného obratu se Čína dočkala až v sedmdesátých letech, kdy začala uplatňovat reformy
v rámci politiky otevření se světu. Reformy byly založeny na myšlence „Vybereme si z
kapitalismu jen to, co se nám bude hodit, a ve všem ostatním půjdeme řízenou čínskou
socialistickou cestou“. Díky tomuto přístupu se v Číně postupně začaly rozvíjet prvky
kapitalistického ekonomického systému. Byly zakládány daňově zvýhodněné ekonomické
zóny pro západní společnosti. Zahraniční firmy nepřinesly jen investiční kapitál, ale i moderní
technologie. Stát přestal regulovat celou řadu ekonomických odvětví, přiznal právo na
soukromé vlastnictví, předal více pravomocí místním samosprávám, umožnil lidem
v omezené míře cestovat nejen po Číně, ale i do zahraničí, "zprivatizovaly se" některé
problémové státní podniky, západním investorům byly prodány podíly v největších čínských
bankách a taktéž bylo umožněno čínským státním i soukromým společnostem podnikat
"akviziční nájezdy" (skupování zahraničních podniků) kdekoliv po celém světě.
Díky všem těmto změnám se mohla čínská ekonomika se svými 5,75 bilionů dolarů za rok
2010 probojovat na druhou příčku hned za Spojené státy. Čínský HDP tak za rok 2010 vzrostl
o 10, 3 %.
18
O něco hůře je na tom Čína s ekonomickým výkonem přepočteným na jednu osobu. Oproti
Japonsku, které předběhla a nechala mu třetí příčku v růstu ročního HDP, činí čínský HDP na
osobu 4 500 dolarů, kdežto v Japonsku je to 40 000 dolarů na osobu. V Číně tak stále většina
lidí žije v chudobě, a tak pokud pozorujeme nárůst čínského HDP, je nutné si tuto skutečnost
vždy uvědomit.
Karikatura reflektující zhoršující se stav sociální nerovnosti mezi lidmi v Číně5
2.1.1
Dvě Číny
Z údajů výše popsaných jasně vyplývá, že je Čína země s neobvykle vysokým ekonomickým
růstem. Ale s reformami a zapojením Číny do globalizované ekonomiky nepřišel jen
všeobecný rozkvět. Čína taktéž stojí na prvním místě v rozdílu mezi chudými a bohatými.
Rozdíl je nejpatrnější mezi pobřežím a vnitrozemím. V přímořských oblastech, které jsou
přístupnější zahraničnímu obchodu, vzniká 64% národního HDP. Díky tomu jsou zde zajištěny
lepší platové podmínky i příležitosti. Tři nejbohatší oblasti se nacházejí podél jihovýchodního
pobřeží s centrem v deltě Perlové řeky, podél východního pobřeží s centrem na dolním toku
Velké řeky a kolem Pochajského zálivu v severovýchodní oblasti Číny. Rozvoj těchto oblastí
5
http://i806.photobucket.com/albums/yy345/letteradicorsa/Comics%20and%20Animation/poorvsrichcomicstrip.jpg
19
určuje velkou měrou celkový ekonomický růst země. Vláda tak upřednostňuje a podporuje
vývoj v těchto bohatších oblastech.
Čína ještě do poloviny dvacátého století byla čistě agrárním státem, kde přes
80% obyvatelstva bylo zaměstnáno v zemědělství. I když dnes v zemědělství pracuje přibližně
30 % obyvatel. Stále je to velké množství nekvalifikované pracovní síly. Lidé z venkovských
oblastí přecházejí za lépe placenými místy do měst a tím způsobují nekonečnou nabídku
pracovní síly, která snižuje mzdy dělníků s nižší kvalifikací. Čínská vláda se tomuto problému
snaží čelit kladením většího důrazu na školní docházku a vzdělávání i v odlehlých oblastech,
zvyšováním minimálních mezd či novými sociální programy poskytující např. levné bydlení
pro městskou chudinu.
Kolekce bankovek čínské měny Žen-min-pi6
6
http://www.statnivlajky.cz/data/currency/cny/yuan-collection.jpg
20
Otázky k zopakování
1) Čínská ekonomika je založená na plánovaném hospodářství nebo na
tržním systému?
2) Proč se přímé zahraniční investice v Číně uskutečňovaly především
v pobřežních oblastech?
3) Jak je možné, že v komunistické Číně vedle městské chudiny existují lidé
s milionovými bankovními účty?
21
Snadno se naverbuje deset tisíc vojínů, obtížně se hledá jeden vojevůdce.
čínské přísloví
3 POLITOLOGIE A MEZINÁRODNÍ VZTAHY
3.1 Politický systém v Číně
Oficiální název - Čínská lidová republika – která podle ústavy z roku 1982 je “socialistický stát
demokratické diktatury lidu vedeného dělnickou třídou, založený na svazku dělníků a
rolníků”.
3.1.1
Orgány státní moci
Nejvyšším zákonodárným orgánem Číny je Národní shromáždění (Všečínské shromáždění
lidových zástupců), které je parlamentem. Má přes 3000 zastupitelů z celé země a všech
národností. Prezident je nejvyšším představitelem Číny a má spolu se Státní radou nejvyšší
výkonnou moc. Tímto je oficiálně státní moc oddělena od vedení Komunistické strany Číny.
Ve skutečnosti je tomu, ale trochu jinak. Úřad prezidenta zastává stejná osoba jako úřad
generálního tajemníka KS Číny, což znamená, že současný čínský prezident Chu Ťin-tchao je
zároveň generálním tajemníkem KS Číny. Ostatní nejvyšší představitelé Komunistické strany
Číny soustředěni v ústředním výboru si obyčejně mezi sebe rozdělí ostatní funkce, které
odpovídají ústřednímu stupni moci: předseda vlády (premiér), předseda Všečínského
shromáždění lidových zástupců, předseda Čínského lidového politického poradního
shromáždění, předsednictví Ústřední vojenské komise (jež je nejvíce strategické, i když
významnější je Ústřední vojenská komise KSČ, která je jejím dvojníkem).
22
Význam Všečínského shromáždění lidových zástupců, které dříve v podstatě jen ratifikovalo
rozhodnutí učiněná Státní radou, se dnes již zlepšuje a zvyšuje se jeho podíl na utváření
státní moci.
Všečínské shromáždění lidových zástupců7
3.2 Čínská ústava
Ústava je nejvyšším zákonným ustanovením státu. Obecně stanoví společenský systém země
a základní myšlenku státního systému a uspořádání státních orgánů a jejich činnosti, základní
práva a povinnosti občanů. Stanovuje státní vlajku, hymnu, státní znak a hlavní město. Po
založení ČLR 1. ledna 1949 byly v roce 1954, 1975 a 1982 vypracovány a zveřejněny 4 ústavy
ČLR. Čtvrtá ústava je platná do současnosti. Byla schválena a zveřejněna 4. prosince 1982.
Ústava převzala základní myšlenky ústavy z roku 1954, shrnula zkušenosti čínského
socialistického rozvoje a také zkušenosti z mezinárodního prostředí.
Ústava jasně stanovila politický systém ČLR, její hospodářský systém, práva, zájmy občanů a
jejich povinnosti. Také zřízení státních orgánů a jejich základní úkoly. Jejím hlavním
charakterem je, že byl stanoven základní čínský systém, kterým je socialismus s čínskými
7
http://www.npc.gov.cn/englishnpc/Special_11_3/attachement/jpg/site141/20100314/001fd0462f110d06d69
41a.jpg
23
specifiky, do kterých jsou zapracovány směrnice reforem a otevírání se světu. Stanovila také,
že lid všech národností země a všechny organizace musejí považovat ústavu za základní
právo. Žádná organizace a jednotlivec nesmí překročit nebo porušit ústavu a zákony z ní
vyplývající.
Čínský státní znak
Státní vlajka Čínské lidové republiky
Všichni občané ve věku osmnácti let a starší, kteří nebyli zbaveni svých politických práv,
smějí volit a přímé všeobecné hlasovací právo se používá k vybírání poslanců do shromáždění
lidových zástupců až na úroveň okresu. Od okresu výše volí vždy delegáti na jednotlivých
úrovních ty, kteří budou působit ve shromáždění lidových zástupců na nejbližším vyšším
stupni.
3.3 Politické strany
V ČLR vedle KS Číny působí dalších osm tzv. demokratických stran. Je to Revoluční výbor
Kuomintangu (založen v lednu 1948), Čínská demokratická liga (založena v říjnu 1941),
Čínské sdružení pro demokratickou národní výstavbu (založeno v prosinci 1945), Čínské
sdružení pro rozvoj demokracie (založena v prosinci 1945), Demokratická strana čínských
rolníků a dělníků (založena v srpnu 1930), Čínská strana snahy o spravedlnost (založena roku
1925), Společnost 3. září (založena v prosinci 1944) a Liga pro demokratickou samosprávu
24
Tchaj-wanu (založena v r. 1947 na Tchaj-wanu). Jak jste si jistě povšimli, všechny tyto strany
vznikly ještě před rokem 1949 – tedy před vyhlášením Čínské lidové republiky. Oficiálně,
podle čínských vysvětlení je to historická volba učiněná v procesu dlouhodobé spolupráce
s KS Číny a jejich společného boje. Navenek jsou ostatní strany v organizační činnosti
samostatné a požívají politické svobody v rámci Ústavy. Mají organizační nezávislost a
rovnoprávné legislativní postavení. Základní směrnicí KS Číny a těchto stran je dlouhodobě
společně existovat, vzájemně se kontrolovat a pomáhat si. Všechny politické strany se
účastní konzultací o státní politice a o volbách státních vedoucích představitelů. Když stát
podnikne důležité opatření, nebo projednává důležité otázky týkající se státu a obyvatel, KS
Číny vše prokonzultuje s politickými stranami a vyslechne si jejich názory a připomínky.
Demokratické strany a nestraníci mají určitý podíl svých zástupců v parlamentu země, jeho
stálém výboru a v místních shromážděních lidových zástupců. Hrají také svoji roli v lidovém
politickém poradním shromáždění. Demokratické strany a nestranící zastávají vedoucí funkci
ve vládních a justičních orgánech. Díky tomuto oficiálnímu čínskému stanovisku by se mohlo
zdát, že Komunistická strana Číny nemá tak úplně jednoznačný mocenský monopol, ale asi je
všem jasné, že to tak není. Ve skutečnosti je moc těchto menšinových politických stran velice
omezená, prakticky žádnou moc skoro nemají. Popřípadě jsou s vládní stranou tak úzce
svázány, že je lze považovat jen za jakousi odnož KS Číny.
3.3.1
Komunistická strana Číny
Nejvyšším ideálem a konečným cílem KS Číny je uskutečňování komunismu. Pro většinu
Evropanů je toto tvrzení největší pákou proto, aby k Číně cítili odpor a odmítali se, kromě
levného zboží, zajímat o cokoli čínského. Nutno podotknout, že čínský komunismus je
diametrálně vzdálený od systému, který ovládl v druhé polovině dvacátého století východní
Evropu. Dnes by se tato strana dala bez nadsázky označit za standardní nacionalistickou
25
stranu s totalitárními tendencemi ve výkonu své moci, ale zároveň se silným sociálním
programem, který je smíšený i s pragmatismem o ekonomickém vývoji země. KSČ je sice
státostranou, která má ovšem přísná pravidla výběru a mohou se do ní dostat skutečně jen
velmi kvalifikovaní lidé. V KS Číny dnes působí nejznámější nejvyšší představitelé úspěšných
firem a podniků, ale také finančníci a bohatí lidé, kteří již dnes skupují celé nadnárodní
společnosti v Evropě i ve světě. Jejich členy jsou i venkovští učitelé, hodnostáři, ale i vědci.
Přestože politika strany a státu je identická, jejím hlavním cílem je zachování stability státu a
zvýšení hospodářského růstu.
Podle vidění zvenčí je Komunistická strana Číny klasickou totalitní stranou, která má v rukou
prakticky veškerou politickou moc v zemi. Ve skutečnosti můžeme současné struktury KSČ
označit za polo-demokratické, protože volby na nejnižších místech (obec, malá města, okres)
jsou opravdu demokratické a lidé si skutečně mohou vybrat své zástupce. Čím vyšší, tím je
strana řízena více shora a na vysoké stranické a vládní funkce, které se překrývají, jsou
předem vybráni kandidáti. To neznamená, že v rámci KS Číny neexistuje vnitřní boj a různé
názory, právě naopak. Je známo, že v rámci strany je více skupin. Nejznámější z nich je tzv.
Šanghajská skupina (lidé žijící v největším městě Šanghaji), kteří se snaží být co
nejdemokratičtější a prozápadní. Boj mezi Šanghajskou a Pekingskou skupinou probíhá
dodnes, i když to není navenek vidět.
3.4 Zahraniční politika
Čína se dle vlastních slov uchází o navázání diplomatických vztahů se všemi zahraničními
vládami, které jsou „ochotny respektovat zásadu rovnoprávnosti a vzájemných výhod a
vzájemného respektování územní nedotknutelnosti a suverenity“.
26
V zahraniční politice preferuje ČLR jako hlavní metodu řešení sporů jednoznačně dialog.
Klade důraz na pragmatismus a tzv. vzájemně výhodné řešení, i když v mnoha případech
reaguje na případy „dotčení jejích klíčových zájmů“ přecitlivěle.
Čína stejně tak prohlašuje nezávislý princip, kdy nebude tvořit aliance s jakýmikoli velkými
zeměmi či organizacemi, stejně jako nebude formovat vojenské bloky a rozšiřovat armádu.
Zkazka o nerozšiřování armády je ovšem nepravdivá. Čína aktivně zbrojí, podle oficiálních
prohlášení v zájmu bezpečnosti a obrany země, ale mnohým zahraničním státům toto
chování dělá velké starosti. Čína se v rámci své zahraniční politiky snaží přerozdělit moc ve
světě, od bohatých k chudým. Otázkou zůstává, zda jí jde o dobro lidstva nebo o snížení moci
svých soupeřů.
3.5 Vztahy se sousedními zeměmi
Vztahy Číny se všemi ostatními zeměmi Dálného východu jsou plné napětí, ale hospodářská
soutěž postupně nahrazuje diplomatické střety. V 90. letech byla Čína svými sousedy
vnímána jako centrum stability pro Dálný východ. Dnes se situace poněkud proměňuje a
z Číny se stává velký konkurent. Zastíněni byli především tzv. „Tygři“ (Thajsko, Malajsie,
Indonésie a Filipíny), kteří svůj úspěch založili na přímých zahraničních investicích. ČLR je na
tomto poli již značně převyšuje a investice, které by v nedávné minulosti šly do těchto zemí,
jsou stále víc a víc směřovány právě do Číny. Dalším, napětí vyvolávajícím faktem, je čínské
nárokovaní Čínského moře a snaha rozšířit své teritoriální vody o 1600 km od břehu a dostat
se tak k naftovým ostrůvkům.
Poněkud jiné vztahy panují mezi Čínou, Japonskem, Indií a Ruskem. Čínsko-japonské vztahy
byly vždy kapitolou samou pro sebe, ale po druhé světové válce se staly extrémně
chladnými. Přesto čínská ekonomická transformace a mnohé japonské investice na čínském
27
území nutí obě země k hledání společné cesty, ale napětí stále přetrvává. Stejně jako
s Japonskem, jsou vztahy Číny s Ruskem a Indií ve znamení napětí zděděných z historie. Vůči
Rusku vyvstává obrovský problém územního odtržení, který musela Čína v nevýhodné
smlouvě z let 1858 – 1864 podepsat. V šedesátých letech 20. století došlo k odpoutání Číny
od SSSR a k obnovení diplomatických vztahů došlo až v devadesátých letech. Hlavním
důvodem pro spojenectví bylo vytvoření opozice vůči USA, ale hrozí, že toto spojenectví
vystřídají územní neshody.
Vztahy mezi Čínou a Indií jsou naopak poznamenány požadavky Dillí, týkajících se sporného
území Aksai Chinu nacházející se v severozápadní oblasti Tibetské náhorní plošiny. Tato
oblast je od roku 1962 okupována čínskými vojáky, i když si ji nárokuje i Indie jako součást
svého vlastního území – má velký strategický význam. Na druhé straně Indie podporuje ideu
nezávislého Tibetu, který by tvořil štít proti čínské moci. Obě země normalizovaly své vztahy
v devadesátých letech, ale jejich společná hranice zůstává místem koncentrace vojsk.
3.6 Vztahy s rozvojovými zeměmi
ČLR vždy přisuzovala velký význam přátelským vztahům spolupráce se zeměmi Třetího světa.
Touto zásadou se důsledně řídila a aktivně prohlubovala ekonomické, obchodní, vědecké
a technologické styky s těmito zeměmi a posilovala vzájemné konzultace a spolupráci. Čína
držící se své zásady nikdy se nevměšovat do vnitřního uspořádání žádné jiné země, tak
obchoduje i se zeměmi, které porušují základní lidská práva, jako jsou například Zimbabwe
nebo Barma.
Čínský zájem v těchto oblastech není způsoben jen snahou o rovnoprávnější postavení
rozvojových zemí, ale jde i o snížení vlivu velký mocností jako je USA nebo Rusko a zároveň
posílení vlastního vlivu. Nehledě na to, že většina rozvojových zemí nabízí možnosti získání
28
nerostného bohatství. Podstatnou roli hrají nejen země se zdroji ropy a zemního plynu, ale
také země důležité pro přepravní trasy těchto surovin (podél Indického oceánu, v Adenském
zálivu, v Latinské Americe např. Ekvádor apod.)
3.7 Čína a Evropská unie
Spolupráce ČLR s Evropskou unií je založena na strategickém partnerství rozvíjeném v
různých oborových směrech a formátech. Každoročním politickým vyvrcholením spolupráce
je summit EU-ČLR. Těžiště spolupráce je především v oblasti ekonomické; Evropská unie je
od roku 2007 největším obchodním partnerem ČLR. Posiluje se ale také důraz na spolupráci v
oblasti politiky především v zájmu řešení průřezových globálních problémů, jako prevence a
snižování dopadů klimatických změn a ekologických katastrof, boj proti organizovanému
zločinu, pašování narkotik a terorismu apod.
Otázky k zopakování
1) Který čínský vládní orgán má podle ústavy nejvyšší zákonodárnou moc?
2) Kolik vládních funkcí zastává současný čínský prezident Chu Ťin-tchao?
3) Jakými historickými událostmi jsou poznamenány diplomatické vztahy
s Ruskem?
29
Poklona je jako mince. Má dvě strany.
čínské přísloví
4 MEZILIDSKÉ VZTAHY A RODINA
Čínská společnost je v oblasti rodinných vztahů poměrně konzervativní, v mnohém si i
v dnešní době zachovává své tradiční rysy. Soubor tradičních sociálních (ale i finančních)
závazků a povinností vůči rodičům a příbuzným je nadále uznávanou neoficiální
společenskou normou, silnější než kterákoliv jiná norma moderní společnosti. Přestože
mnoho mladých Číňanů přechází k západní formě rodiny, stále se zde zachovávají základní
postuláty konfuciánského etického systému, zaměřeného na dodržování správných vztahů
v rodině a ve společnosti8.
4.1 Rodina v Číně, Japonsku a Koreji dnes
V propagaci západního stylu života jsou na tom nejdále Japonci a Japonky. Je to dáno nejen
odlišným historickým vývojem, mentalitou, ale především díky odlišnému přístupu ke
konfuciánským pravidlům. Nejlépe se tento rozdíl projeví při srovnání s Koreou, kde
Konfuciovy myšlenky zapustily nejhlubší kořeny. Nenarodí-li se japonské rodině syn, není to
taková tragédie jako v Koreji. Je to dáno odlišným systémem zajištění živobytí na stáří –
Japonci se spoléhají sami na sebe a již před důchodovým věkem se snaží ušetřit co nejvíce
peněz. Korejci stále dodržují konfuciánské ustanovení, kdy se synové musí postarat o své
rodiče, zatímco v Japonsku se kult předků udržuje jiným způsobem, který nevyžaduje péči
nejstaršího syna, který by předky udobřoval. V Koreji nenarodí-li se do rodiny syn, je to stále
velkým neštěstím, protože není nikdo, kdo by se o rodiče ve stáří postaral. Touha po synovi
8
Obuchová, L´ubica. Číňané 21. století: dějiny – tradice – obchod, Praha: Academia, 1999, str. 238
30
se v Číně a Koreji vystupňovala do té míry, že v momentě, kdy za pomoci ultrazvuku bylo
možné určit pohlaví nenarozeného dítěte, docházelo k častým potratům, prokázalo-li se, že
budoucím potomkem bude děvče. V důsledku takového jednání v obou zemích bylo
následně nutné řešit problém nedostatku žen na počet mužů. V Číně i Koreji je v dnešní době
v platnosti zákon, který zakazuje podávat informace ohledně pohlaví dětí a situace se začíná
pomalu zlepšovat.
Na počátku 20. století bylo tradiční uspořádání společnosti, ale i rodiny v Číně napadáno
mladými intelektuály, prosazujícími demokratický ideál společnosti. Odsuzovali především
konfuciánské podřízení mladších členů starším, žen vůči mužům a propagovali i volné soužití
partnerů a jejich odloučení od rodiny. Šlo především o zrušení „feudální rodiny“ 9. Tradiční
čínské uspořádání rodiny prožívalo další krizi v šedesátých letech dvacátého století za vlády
Mao ce-tunga, kdy byly děti odváděny od svých rodin a vychovávány v revolučním smýšlení.
Po této epizodě se ovšem čínské rodiny začaly opět postupně vracet ke svému původnímu
stavu. Pravdou je, že v Číně je stále populárnější západní forma soužití dvou lidí mimo
několikagenerační domy. S vlivem západního smýšlení a zvyšováním životní úrovně
nepospíchají mladí lidé tolik se zakládáním rodin. Přesto stále přetrvává silný vliv tradice,
která ukládá za povinnost postarat se o své rodiče a prarodiče a udržovat tak celou rodinu při
„životě“, i když spolu již nežijí pod jednou střechou.
V Japonsku rodina nepodléhala tak přísným pravidlům jako v Číně. Nebylo žádnou výjimkou,
aby vedle sebe fungovaly tří a dvougenerační rodiny. Zásadní obrat nastal v roce 1898, kdy
9
Z této doby pochází i zákaz obvazování dívčích nohou (tato tradiční praxe byla brána jako symbol
ekonomického zotročení žen). Tento zvyk ovšem nebyl praktikován u všech čínských národů, vyznačovali se jím
především chánové. Ale ani u chánů si nemrzačily nohy všechny ženy, pouze příslušnice bohatých a vznešených
rodin, které si mohli dovolit platit pro svou obsluhu a provoz domácnosti celé šiky komorných a služek. Rovněž
venkovanky, brodící se po kolena ve vodě rýžovišť, si nemohly dovolit tzv. „liliové nožky“, vyžadující denní
převinování obvazů. (citováno: Obuchová, L´ubica. Číňané 21. století: dějiny – tradice – obchod, Praha:
Academia, 1999, str. 239)
31
Japonsko formálně přešlo na konfuciánský systém tří generačních rodin, s povinností dětí,
především nejstaršího syna, se o své rodiče postarat. Po druhé světové válce přišla nová
ideologie, která propagovala rovnost mezi muži a ženami a stejná dědická práva pro všechny
děti. S tímto obratem přišla i možnost dobrovolné volby partnera a díky tomu je většina
japonských manželství založena na vzájemných sympatiích. Naproti tomu Korea měla vždy
velice přísný systém, co se týče rodinného soužití (obdobný jako v Číně). Větší důležitost byla
přikládána vztahu syna a jeho rodičů, nežli vztahu mezi mužem a ženou. Manželství bylo
spíše praktickou záležitostí než citovou. Ovšem i Koreu začal nahlodávat zub západní
civilizace, sice s poměrným zpožděním oproti Japonsku a Číně, ale přece. O rovnosti mezi
manželi, možnosti svobodného výběru partnera a bydlení jen v dvougeneračních
domácnostech se dá mluvit až od roku 1990.
4.2 Výchova dětí
V minulosti se dostávalo chlapcům a dívkám rozdílného vychování. Dnes již rozdíly nejsou tak
patrné. Děti jsou ve všeobecnosti vedeny k mírnosti, přátelskému chování a přizpůsobení se
kolektivu. Rodiče přísně trestají projevy agresivity, nesnášenlivosti, vydělování se z kolektivu.
Pozornost je věnována i sexuální oblasti, vlastně sexuálním tabu. Ani nejmenší děti se
nepouštějí ven neoblečené, jsou vedeny k stydlivosti a potlačování sexuálních projevů.
Čínské děti nejsou rodiči povzbuzovány k tomu, aby odplácely křivdu. Důraz je v duchu
konfuciánské výchovy stále kladen na disciplínu a správné chování, na bezpodmínečnou
podřízenost autoritám, tj. rodičům a nadřízeným, méně na nezávislost, tvořivost, vyjadřování
vlastních názorů. Mají se vyhýbat nebezpečným situacím, aby neriskovali své zdraví či
dokonce život, čímž by nedodrželi jeden z hlavních principů synovské úcty – totiž fakt, že
tělo, vlasy, kůži dostali od rodičů a musí si je udržovat ve stejném stavu, v jakém je obdržely.
32
U Číňanů je velice zdůrazňována vzájemná závislost v rodině, děti jsou vedeny k tomu, aby
na vše nahlížely z hlediska mezilidských vztahů, jsou tradičně orientovány – „žijí ve stínu
svých předků“.10
Vštěpování těchto všeobecných zásad pro život se děje ve dvou fázích, kdy první trvá do
šestého až sedmého roku věku dítěte a druhá je uplatňována od nástupu dítěte do školy. Do
šestého roku dítěte se v očích Evropana o žádné výchově mluvit nedá. K dětem v tomto věku
je přistupována s velkou benevolencí a ohleduplností. Dětem je dovoleno prakticky všechno,
jedí, spí, kdy chtějí a nic na nich není vynucováno vůlí. Tento přístup vyvěrá z přesvědčení, že
takto malé děti ještě ničemu nerozumí a tudíž nejsou zodpovědné ani za své činy. Jde
především o uspokojování dětských potřeb naprosto bezprostředně, proto se o dítě stará
především jeho matka nebo nejbližší ženská příbuzná.
Zlomový okamžik nastává
v momentě, kdy dítě nastoupí do školy. Vedoucí úlohu ve výchově přebírá otec nebo jiný
mužský příbuzný a dětem nastává opravdová disciplína. Po období, kdy si děti mohly
bezstarostně užívat života, je to skok do světa, kde vládne tvrdá ruka a je po nich vyžadována
bezpodmínečná kázeň.
4.3 Politika jednoho dítěte v ČLR
Tato politika byla v Číně zavedena v sedmdesátých letech jako reakce na přelidňování, které
mělo vliv na ekonomickou nestabilitu země. Znamenalo to, že každá rodina, pod hrozbou
vysokých pokut mohla mít vždy jen jedno dítě. Na venkově, pokud prvorozeným byla
holčička, bylo po čtyřech letech povoleno druhé dítě.
Výjimky jsou povolovány také v případech, kdy jsou rodiče jedináčky nebo pocházejí z rodin,
jejichž sourozenci nemohou mít vlastní děti. Číňané žijící nějakou dobu mimo ČLR si zpátky
10
Obuchová, L´ubica. Číňané 21. století: dějiny – tradice – obchod, Praha: Academia, 1999, str. 244
33
do vlasti mohou přivést více než dvě děti a nebudou pokutování, stejně to platí i pro nové
přistěhovalce, kteří získali občanství ČLR. Další výjimku tvoří národnostní menšiny, které
mohou mít dvě až tři děti (pokud nežijí ve městech).
Často se dočteme o vynucených potratech ve vysokém stádiu těhotenství nebo o nucené
sterilizaci. K tomu lze pouze podotknout, že byť je to pravda, není to všeobecný jev
vyskytující se v Číně, ale v senzacechtivých zahraničních novinářských kruzích. Rovněž
bychom si měli uvědomit, že v ČLR existuje trochu jiná administrativně řídící struktura než u
nás. Kromě ústavy a několika dalších nejvýznamnějších zákonů má každá provinční vláda
právo vynášet vlastní zákony nebo „upravovat“ provádění celorepublikových zákonů a
zákonných opatření. Takže často záleží na místní interpretaci pekingských představ. Metody
jsou různorodé – přesvědčování na bázi „duchovní i materiální kultury“, kampaně ve
sdělovacích prostředcích i svérázná „názorná agitace“ (většinou jde o všeobecné zaškolování
v používání antikoncepčních prostředků a vychvalování jejich bezesporných výhod) přímo na
ulicích a vesnických návsích, kde na vás ze všech plakátovacích ploch a billboardů útočí heslo
„jedna rodina- jedno dítě“. A k tomu kolorované obrázky šťastné vzorové tříčlenné rodiny
s nasládlými úsměvy.11
Taktéž zákon z let 1961 – 65, který stanovoval minimální věk novomanželů u dívek na 25 let a
u mužů na 30 let, byl roku 1981 nahrazen novým, který věkovou hranici u žen snížil na dvacet
let a u mužů na dvaadvacet roků. Přesto je stále propagována porodnost ve vyšším věku.
11
Obuchová, L´ubica. Číňané 21. století: dějiny – tradice – obchod, Praha: Academia, 1999, str. 190, 191
34
Billboard hlásající heslo „jedna rodina jedno dítě“ 12
4.4 Svatební zvyklosti
Čína má dlouhou historii a obrovské území. Čínské společenství klade velký důraz na správné
provedení tradičních zvyků. Od dávných časů až do současnosti se svatební zvyklosti v Číně
stále mění. I když jsou svatby dnes mnohem jednodušší než v minulosti, jejich vřelé,
radostné, slavnostní a šťastné ovzduší zůstává zachováno. V den svatby si nevěsta obléká
červený svatební úbor či podle světové módy bílé svatební šaty. Odchod dcery z domu je pro
rodiče smutná událost. Sourozenci i rodiče doprovází nevěstu ve smutném loučení z domu.
K domu ženicha musí nevěsta dorazit sama. Po příchodu nevěsty do ženichova domu, začíná
oficiální svatební obřad. Vrcholem svatby je svatební hostina, která by měla být co
nejokázalejší a v minulosti trvala několik dní. Během hostiny nevěsta osobně nabízí hostům
alkohol a lahůdky a vyslovuje jim úctu a vítání. Po jídle odchází mladý pár do svatební
komnaty. Jejich soukromí narušují často zvědaví mladí svatebčané, kteří zpravidla různými
způsoby vtipkují a provokují nevěstu a ženicha.
Svatba od začátku až do konce bývá doprovázena veselou atmosférou. Japonská svatba se
odehrává v šintoistické svatyni s příslušnými rituály a ženich s nevěstou jsou oblečeni do
12
http://www.brianmicklethwait.com/images/uploads/ChinaOneChildPoster.jpg
35
tradičních japonských kimon. Japonská záliba ve všem západním se projevuje i ve svatebním
obřadu, který se může odehrávat v umělé křesťanské kapli s nepravým křesťanským knězem.
Tradiční kimona ustupují stále oblíbenějším západním bílým svatebním šatům a tmavému
pánskému obleku. Po svatebním obřadu se svatebčané odeberou do blízké restaurace. Před
vstupem na hostinu musí každý host odevzdat u vchodu obálku s finančním obnosem, který
odpovídá jeho vztahu ke svatebčanům. (přátelé platí nejméně, poté zaměstnavatel a nejvíce
přispívají rodinní příslušníci).
Korejské svatby se odehrávají ve speciálních „svatebních“ domech, v těchto objektech se
nachází vše od kadeřnictví, půjčovny šatů, obřadní síně až po specializovaný personál.
Korejský svatební obřad probíhá ve dvou fázích. První je na evropský způsob a druhá se
odehrává v tradičním korejském duchu v sedě, kdy jsou svatebčané oděni do tzv. hanboků,
tradičního korejského oděvu.
Společným znakem pro všechny tři země je nákladnost a velkolepost, se kterou zde svatby
pořádají. Bez zajímavosti jistě také není, že oproti našim poměrům, zde o svatbě mnohem
častěji hovoří muži. Je to dáno jednak tím, že ženatý muž má vyšší postavení ve společnosti a
zrovnoprávnění ženám nabídlo nové možnosti seberealizace, kterého se nechtějí jen tak
vzdát tím, že se vdají. Proto dochází především v Japonsku ke kuriózním situacím, kdy se
mladý muž snaží přesvědčit svou partnerku ke sňatku, ale ta ho neustále odmítá.
Otázky k zopakování
1) Co označuje čínské slovo guanaxi?
2) Který z východoasijských národů má nejpropracovanější systém jinotajné
mluvy?
3) Systém „trojí podřízenost“ hrál důležitou roli v životě žen, jakou?
36
Zaléváš-li květiny, zalévej kořeny. Poučuješ-li člověka, mluv k jeho srdci.
čínské přísloví
5 JAZYKY V ČÍNĚ
Od samých počátků nebylo obyvatelstvo v Číně etnicky ani jazykově jednotné. Jako úřední
jazyk se už na počátku společných dějin prosadil jazyk nejpočetnějšího národa, později
pojmenovaného jako Chanové (běžně jsou označovaní termínem etničtí Číňané). Ani zde se
však nejedná o jednotný jazyk, spíše bychom měli mluvit o soustavě velice odlišných jazyků
spojených jednotným grafickým vyjádřením, tedy prostřednictvím čínských znaků. Právě tato
existence jednotného psaného jazyka, společného pro celou oblast čínského vlivu, vytvořila v
průběhu staletého soužití v rámci jednoho státního celku představu o existenci jednotného
čínského národa bez ohledu na to, že jeho uživatelé se dodnes výrazně odlišují v mluveném
projevu, kulturních i sociálních zvyklostech, častokrát rovněž antropologickými rysy či
dokonce rasovou příslušností. Po staletí je jediným prostředkem komunikace mezi obyvateli
z různých oblastí Číny psaný jazyk známý jako klasická čínština wen-jen. Od počátku 20.
století se na čínském území postupně vytvářel standardní jazyk (v minulosti často označován
jako mandarínština), což je mluvená forma psaného jazyka založená na pekingském dialektu,
dnes v ČLR nejčastěji nazývaná státní jazyk/obecná čínština. Standardní čínštinou mluví asi
70 procent obyvatel ČLR a je také dobře srozumitelná pro mluvčí ze skupiny tzv. severních
dialektů i jižních dialektů.
V Japonsku a Koreji je jazyková situace poněkud odlišná. V Japonsku je vědecky prokázána
existence „starojaponštiny“. Tito lidé měli vlastní mýty a legendy, ale vlastní písmo jim
chybělo. Seznámeni s ním byli až někdy na přelomu 4. a 5. století. Tímto písmem se stala
37
čínština, která byla zprostředkována za pomoci Korejců. V Koreji na základě rekonstrukce
vlastních jmen z 1. tisíciletí n.l. je evidentní, že zdejší obyvatelé mluvili odlišným jazykem
od čínštiny. Přesto je velice sporné a nejasné, zda se dá mluvit o „starokorejštině“ jako je
tomu v Japonsku. Lidé žijící na Korejském poloostrově přišli do kontaktu s čínskými znaky již
někdy v 1. století př.n.l., ale k jejich masovějšímu užívání došlo až ve 4. – 5. století n. l.
Přestože v počátku svého vývoje převzala japonština i korejština znakové písmo z Číny, dnes
se o příbuznosti těchto dvou jazyků mluvit nedá. Odlišnosti těchto dvou jazyků postavených
na stejném základě je nutno hledat právě v čínštině. Jak je to možné? Čínština patří mezi tzv.
jazyky „izolující“. Významová slova jsou většinou jednoslabičná, slovo ve stejné zvukové
podobě může zároveň plnit funkci podstatného jména, slovesa i přídavného jména,
gramatické funkce vyjadřují pomocná slova, která jsou rovněž jednoslabičná. Právě pro
jazyky tohoto typu (částečně sem patří i angličtina) je užití znakového písma velmi vhodné.
Japonština a korejština jsou ale jazyky téměř čistého „aglutinačního“typu, kdy se na obvykle
několikaslabičné slovní základy navěšují různé koncovky označující slovesný čas, obdobu
našich pádů atd. – a pro ně jsou znaky naprosto nevhodné13. Díky tomuto „handicapu“ si
každý jazyk vytvořil svůj vlastní systém tvorby písma i jazyka.
5.1 Mandarínština versus putonghua
Dle názoru většiny badatelů není čínština jednotným jazykem, ale sestává se z několika
menších jazyků. Často je uváděn počet sedm, podle sedmi velkých skupin dialektů (viz dále).
Přesto je tento názor přes svou rozšířenost sporný, a proto neexistuje dodnes v čínském
jazykovém prostředí přesný a jednoznačný standard. Určitý standard nacházíme jen ve
sdělovacích prostředcích či u některých intelektuálů a částečně ve školách. Pojem Mandarin
13
Janoš, jiří. Japonsko a Korea - dramatické sousedství, Praha – Academia, 2007, str. 227
38
Chinese (mandarínština), který označuje tento standard, je dnes v akademických kruzích
nahrazován pojmem Modern Standard Chinese (současná standardní čínština), čínsky
putonghua14. Mandarínština je pojem, který vznikl v 16. století a označoval úřednický styl,
„úředničina“byla do západních jazyků přeložena jako mandarínština. Pokud člověk použije
toto označení, odkazuje ke stylu, používanému před začátkem 20. století, a proto se dnes
dává přednost označení putonghua. Putonghua vzniklo z čínského pchuj – tchung- chua (tj.
obecně srozumitelný jazyk).
5.2 Čínské znakové písmo
Čínské znaky jsou nejstarší dosud užívaný grafemický systém na světě. První doklady čínských
znaků pocházejí už z 2. tisíciletí př. n. l. Nejstarší znaky piktografického charakteru
znázorňující stylizované obrázky věcí, které označují např. slunce, měsíc, strom apod., jsou
vyryty na tzv. věšteckých destičkách, což jsou nápisy na zvířecích kostech, krunýřích želv
a bronzových nádobách. Znaky byly na destičky vyrývány, a proto se jejich tvar odlišuje od
pozdějších znaků, které byly psány štětcem na bambusové destičky.
tzv. věštecké kosti, jejichž znaky jsou považovány za základ písma používaného v
Číně15
14
http://lingvistika.mysteria.cz/china_abeceda.htm
15
http://www.ikaros.cz/images/200907/cina01.jpg#
39
Psaní štětcem nahradilo zaoblené formy tahů tahy přímými či zalomenými. V důsledku toho
v dnešních znacích již stěží poznáte původní stylizované formy obrázků. Tvar čínských znaků
byl v roce 221 př. n. l. unifikován a jejich podoba se v podstatě užívá dodnes. Pokud čínské
znaky neměnily během staletí příliš svůj tvar, odlišná situace panuje s jejich výslovností, která
se v průběhu času značně lišila. Výslovnost jediného znaku se může proměňovat i na základě
různých dialektů, avšak význam, který je konvenčně ke znaku vázán, zůstává stále stejný,
proto se Číňané znalí písma a pocházející z různých oblastí mezi sebou písemnou formou
dorozumějí, přestože v mluveném projevu mohou nastat potíže.
Dnešní čínské znakové písmo nezachycuje zvukovou podobu, ale význam slov, i když u většiny
znaků je alespoň přibližně naznačena i jejich výslovnost. Každý znak zachycuje jednu slabiku
mluvené řeči, která je obvykle nositelem určitého pojmového významu a může vystupovat
buď samostatně jako celé slovo, nebo se spojovat s jinou, většinou též plnovýznamovou
slabikou či slabikami ve dvou nebo víceslabičné slovo16. Samotný čínský znak se sestává ze
dvou částí tzv. radikálu, který je nositelem významu a fonetika, určujícího výslovnost celého
znaku. Tradiční znaky se psaly shora dolů a zprava doleva, to znamená, že se psalo ve
sloupcích. Od roku 1956 bylo zavedeno psaní v řádcích a zleva doprava, přesto se dnes
v některých čínských novinách můžete setkat s oběma formami zápisu.
Jak již bylo výše řečeno, Japonci a Korejci se museli vypořádat s problém jak skloubit znakové
písmo se svým vlastním mluveným jazykem. Zpočátku se nabízely dvě varianty. Buď čínských
znaků používat jen pro úřední styk a literární texty a vlastní jazyk používat jen pro běžnou
komunikaci – tohoto způsobu využila Korea, a tak zde čistá čínština hrála velkou roli až do
konce 19. století. Druhý způsob, který byl praktikován v Japonsku, spočívající na vlastní
úpravě znaků.
16
Obuchová, L´ubica. Číňané 21. století: dějiny – tradice – obchod, Praha: Academia, 1999, str. 32
40
Díky této bizarní situaci můžeme v Japonské i Korejské slovní zásobě najít výrazy, které byly
přejaty z čínštiny a mají ve všech jazycích obdobnou podobu, ale i slova domácí, která jsou
od sebe velice odlišná. Mnoho čínských slov bylo v obou jazycích jen mírně „pokorejštěno“ či
„pojaponštěno“, těmto slovům se odborně říká sinokorejská a sinojaponská. Sinokorejština
je poměrně „snadná“, protože čtení jednotlivých znaků je vždy stejné. Poněkud
problematičtější je situace u japonštiny, kde čínské znaky byly přebírány v několika vlnách
(jak jsme již zmiňovali, v Číně se čtení jednotlivých znaků v průběhu doby velice měnilo), a
proto v japonštině jeden znak může mít i několikerou podobu znění. Abychom ovšem
korejštině nekřivdili – má sice pro jednotlivé znaky vždy jedno čtení, ale používá samohlásky
a souhlásky, které v češtině neznáme a kromě toho má velké množství „opozitních“ slovních
dvojic. To znamená, že používá výrazy, které se liší svým významem, ale pro „nekorejce“
(dokonce i pro Číňany a Japonce) zní jejich výslovnost úplně stejně. Oproti tomu japonská
výslovnost je ze všech tří hlavních východoasijských jazyků pro Evropany nejjednodušší.
5.2.1
Reforma čínského znakového písma ve 20. století
Potřeba zjednodušování čínských znaků je známa již z historie, většinou šlo o nahrazení
náročnějších znaků jejich rychlopisnými formami. Do konce 20. století byla znalost písma
dopřána jen bohatým vrstvám. Znaky byly složité, deseti a víceletému každodennímu studiu
se mohli věnovat jen vyvolení a dobře zajištění Číňané. Na přelomu 19. a 20. století
s prosazováním myšlenek modernizace země přišly i první cílené jazykové reformy.
Především šlo o sjednocení čtení jednotlivých znaků. Větší a významnější reforma byla v ČLR
přijata v padesátých letech 20. století za vlády Mao Ce-tunga. Šlo především o to, vzdělat
několikamilionové masy negramotných rolníků. Řešení této otázky bylo hned několik.
Východiska se hledala v nahrazení složitého systému znakového písma abecedou, vzorem se
měla stát latinka nebo třeba azbuka. Znakové písmo však patří k velkému kulturnímu dědictví
41
Číny, a tak bylo rozhodnuto, že reforma proběhne jen v rámci zjednodušení jeho znaků.
Nebyly zjednodušeny všechny znaky, ale jen ty nejčastěji používané. Tato změna spočívala
především ve snížení potřebných tahů k vytvoření znaků a jejich počtu.
Přesto, že je tato reforma v Číně platná dodnes, není nemožné spatřit i dnes texty psané
nezjednodušenou formou. Rozdílná situace vznikla v v Hongkongu, Macau a na Taiwanu, kde
se z politických důvodů používá výhradně nezjednodušená forma čínského znakového písma.
S reformami z padesátých let souvisí i vznik dalšího systému písma, nazývaný Pchin-jin
(formoval se již od 17. století, ale oficiálního uznání se mu dostalo až v roce 1958). Pchin-jin
je tedy dlouhodobým výsledkem snah o fonetický zápis čínských znaků za pomoci
latinkového systému. Pchin-jin byl oficiálně přijat roku 1958 a v 70. letech byl uznán jako
jediná transkripční podoba čínštiny v cizojazyčných dokumentech. V Číně je pchin-jin běžně
používán, názvy obchodů mají za povinnost kromě klasických znaků uvádět název
i v transkripční podobě, stejně tak bychom našli i knihy, jejichž titul je v obou formách, apod.
Bohužel tento systém není zcela snadný a bezproblémový. První potíže nastávají
u samotných Číňanů, ne všichni dovedou pchin-jin používat bez chyb a správně. Další úskalí
najdeme na Taiwanu, v Hongkongu a Macau, kde jsou používány vlastní latinkové systémy. A
třetím velkým problém je v tom, že pchin-jin ne zcela přesně zachycuje výslovnost v daném
jazyce. Jako příklad uveďme známé jihočínské město Kanton, správně čtený jako Kuang-Čou,
ale do latinky zapsaný jako Guangzhou. Stejný problém nastane i u města Bej-jing, které se
správně čte jako Pej-ťing (což je podoba Pekingu ve standardní čínštině). Za mnohé jiné
můžeme uvést ještě jeden příklad známého města Hongkongu, který ve správné výslovnosti
zní Siang kang a zapsán v pchin-jinu jako Xianggang.
42
5.2.2
Čínské znaky
V 18. století byl vydán největší čínský slovník všech dob, který obsahoval přes čtyřicet tisíc
znaků (rozmezí počtu znaků toho slovníku je různými zdroji uváděno od 40 000 až po 85 000
znaků). Zvládnutí všech znaků ze slovníku spolehlivě leží za časovými i mentálními
možnostmi člověka, přesto není nutné hned zoufat. Znaky jsou od určité hranice dál už jen
jinak psané varianty znaků z jejich prvních deseti tisíc (pomůžeme si přirovnáním z češtiny,
filosofie - filozofie - je to jedno slovo, ale píše se dvěma způsoby), pak archaická slova, která
se používala jen v určité době (kyrysník), znaky používané jen v určitém dialektu (šalinkarta,
dřyst17).
V dnešní době je v běžném užívání kolem sedmi tisíc znaků, za jejichž užití a skládání lze
obsáhnout současnou čínskou slovní zásobu. Hranice gramotnosti je určena znalostí 1 500 až
2 000 znaků, ale opravdu velmi důkladně vzdělaný a sečtělý člověk jich může umět okolo
4 000 – 5 000.
5.2.3
Nejvýznamnější čínské jazyky (skupiny dialektů)
Jak již bylo výše uvedeno, odborníci si nejsou jistí, zda je čínština jazykem s mnoha dialekty,
či jestli jde o soubor několika jazyků, které se jen jednotně zapisují. Tradiční rozdělení je do
sedmi základních skupin či do dvou velkých skupin: severní a jižní. Mezi severními dialekty
nejsou velké rozdíly a obyvatelé se zde mezi sebou poměrně snadno dorozumí. Jižní dialekty
se historicky ocitly v jazykové a geografické izolaci, proto je zde mezi jednotlivými dialekty
značná rozdílnost.
17
http://www.cinstina.cz/?page=efc0d0c71cbac3ade7d41c47cacf64f7&section=2
43
Kromě velké skupiny dialektů existují v Číně i jazyky, u kterých na základě odlišností od
čínštiny byla uznána jazyková samostatnost. Čtyři z nich dostaly status menšinového jazyka:
tibetština, mongolština, ujgurština a čuangština.
Mapa skupin čínských dialektů18
Otázky k zopakování
1) Jaké jsou hlavní rozdíly mezi čínštinou, japonštinou a korejštinou?
2) Používá se ve všech částech Číny stejné znakové písmo?
3) Čínský přepis do latinky jména Guangzhou označuje jaké známé město?
18
http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8C%C3%ADn%C5%A1tina
44
Vzdělanec je pokladem své země.
čínské přísloví
6 VZDĚLÁVACÍ SYSTÉM V ČÍNĚ
6.1 Čínská úcta ke vzdělanosti
První den ve škole, představuje velkou událost pro Číňany. Jsou dychtiví po vědění
a domnívají se, že je to nikdy nepřestane bavit a že do školy budou chodit vždycky rádi. Jak je
známo, s přibývajícím věkem a dokončenými ročníky tato euforie odchází a nahrazuje jí
nechuť a kolaborantské myšlenky na sabotáž výuky. Mnoho studentů z Východu toto chování
překvapuje. Není divu, přišli z prostředí, kde vzdělání a vzdělancům byla vždy prokazována
veliká úcta.
Jako většinu čínského života i vzdělání prostupuje duch konfucianismu. Podle tohoto učení
nešlo jen o pouhé shromáždění vědomostí, ale zároveň o prostředek zdokonalující morální
charakter. Stejně tak Konfucius hlásal i to, že vzdělání by mělo být poskytnuto všem lidem
bez rozdílu a každý student by měl být vyučován podle svých schopností – s nadsázkou by se
dal označit čínským J. A. Komenským. Učitelem se mohl stát pouze člověk obdivovaný pro
svou morálku, protože jedině tak mohl sloužit jako vzor svým studentům a přivézt je na
správnou cestu. Škola v Konfuciově pojetí neměla pevný program ani budovu, učitel se svými
žáky chodil od jednoho dvora ke druhému - výuka probíhala formou polemik a otázek.
Zvláštností oproti jiným starověkým říším bylo neobvyklé postavení intelektuálů, kteří stáli
na nejvyšším hodnotovém žebříčku, pod nimi bylo rolnictvo, řemeslníci a na posledním
stupínku stáli obchodníci. Chtěl-li někdo ve starověké Číně udělat „kariéru“, jinak nežli skrze
školu a vzdělání to nešlo, protože postup po služebním žebříčku byl umožněn pouze
45
vzdělancům. Pro konfuciánskou Čínu byla proto vždy typická snaha učit se bez ohledu na věk
– pokud to umožňovaly prostředky. Tento trend můžeme v Číně pozorovat do dnešních dnů.
Se stejným zápalem studují mladí i staří, pro ty nejstarší jsou otevírány univerzity třetího
věku. Oblíbené jsou i kurzy tradičního čínského umění – kaligrafie, malba, hudba.
6.2 Systém vzdělávání
V Evropě jsme si zvykli, že monopol na vzdělání držela v rukou většinou církev nebo vysoká
aristokracie. Vzdělaní lidé mají vždy klíčový význam pro společenství a dobu, ve které žijí.
Proto není divu, že mít monopol na vzdělání bylo vždy velkou výhodou. Pokud odhlédneme
od základního principu předávání etických, morálních a celkově užitečných informací pro
život, je tu druhý aspekt udržování společnosti prostřednictvím vzdělání v takové formě
vědomí, která je pro vládnoucí skupinu nejméně konfliktní. Pro Čínu se na dlouhá staletí
skupinkou kontrolující vzdělání stali konfuciánci. Ve výsledku to znamenalo, že systém
národního vzdělávání přizpůsobovali svým cílům – neučili žáky myslet, posuzovat,
analyzovat, ale pouze trénovat paměť vkládáním již hotových vzorů moudrosti, které bylo
nutno slepě přijímat jako dogma. Učenci vychovaní tímto systémem bez kritického
zhodnocení brali naučené pravdy za bernou minci a sebe za nejvzdělanější osoby, jež se
nemohou mýlit a tudíž, by měly vládnout méně vzdělaným lidem pod sebou. Tento přístup
byl na hony vzdálený prvním konfuciancům, kteří hlásali přesný opak:
Moudrý se stále vyznačuje ctnostným jednáním a činy, pokud však jde o uplatnění v úřední
službě, nemá stálého štěstí. Zda se někdo stane moudrým či nikoli, to záleží na jeho jednání;
zda se však šťastně uplatní nebo ne, to záleží na době … Každá doba má svůj způsob výběru
zdatných lidí a každý zdatný muž má svůj způsob uplatnění. Uplatnění je pak ovšem založeno
46
na štěstí a odmítnutí na jeho nedostatku. Ctění a věhlasní lidé nemusejí ještě patřit
k moudrým, protože jejich postavení záleží na náhodě, zatímco lidé s nižším postavením než
ostatní nemusejí být ještě pošetilými, protože i toto postavení záleží na nedostatku štěstí.19
Tělocvik je nedílnou součástí každodenní výuky20
Schopnost Číňanů „biflovat“ se velké množství informací z nich dělá ideální studenty pro
obory s jazykovým zaměřením, kde mají obecně dobré výsledky. Systém v dnešní Číně
víceméně neustále těží z principu memorování a učení se nazpaměť. Žáci tak postrádají
analytické myšlení, které je nezbytným požadavkem pro zvládnutí nehumanitních
technických oborů a pro orientaci ve složitém světovém trhu. Čínská vláda je si tohoto
nedostatku vědoma a dala si za úkol reformu školství a přerod na západní styl výuky.
Výrazným rysem mladých studujících lidí z Číny je také jejich odhodlání, se kterým ke studiu
přistupují. Studijním úspěchům jsou ochotni podřídit svůj osobní život a vzdát se veškeré
zábavy.
19
Wang Čchung: Kritická pojednání (Lun – cheng), (překlad: T. Pokora), Academia, Praha 1971, s. 79 - 80
20
http://augbeck.files.wordpress.com/2010/03/shenzhen-middle-school-exercise1.jpg
47
6.3 Povinná školní docházka
Do roku 1949 panovala mezi čínským obyvatelstvem veliká negramotnost, která ve
venkovských oblastech dosahovala až 90%. Přistoupilo se tedy k alfabetizační kampani po
celé zemi, se kterou souviselo i nové vybudování celé školské soustavy. Pokrok byl narušen
v době „kulturní revoluce“. Velké množství učitelů i studentů bylo označeno za „buržoazní
intelektuály“ a v důsledku toho byli pronásledováni a ponižováni. Školy byly rušeny a jejich
zařízení rozebíráno. Ze studentů se rekrutovali mladí „rudogardisté“ a po skončení „kulturní
revoluce“ byly posílání na nucenou převýchovu na venkov.
Zároveň s uplatňováním politiky „otevření se světu“ na konci 70. let byl školský systém znovu
rehabilitován a situace se začala zlepšovat. V současnosti přes 91% země praktikuje
povinnou školní docházku, která je stanovena na 9 let. To znamená, že pokud je průměrný
věk žáka nastupujícího do první třídy šest let, povinnost chodit do školy mu skončí
s patnáctými narozeninami. Vzdělávací systém je víceúrovňový – děti začínají v mateřské
školce, kde jsou od tří do šesti let, následuje základní typ vzdělání. Tento základní stupeň
bývá jistým sítem, protože ne všichni studenti, kteří nastoupí do školy, ji také zdárně
dokončí. Především ve venkovských chudých oblastech je tento problém značný. Děti musí
chodit pomáhat svým rodičům na pole, aby zajistily obživu celé své rodině. Výuka tak není
kontinuální a mezery se dětem špatně dohánějí. Nedostatek je i kvalifikovaných učitelů,
mladým lidem se do neperspektivních oblastí moc nechce a pomůcky pro výuku jsou
nevyhovující. Pro zlepšení situace čínská vláda udělala revizi zákona o povinné školní
docházce, která má zajistit lepší přísun financí do těchto oblastí. Na základní stupeň navazuje
nižší a vyšší střední škola a vysoká škola. Nižší střední školy odpovídají naší 7. - 9. třídě ZŠ. Při
přechodu ze základní na nižší střední školu nemusí žáci skládat postupové zkoušky.
48
Vyšší střední škola odpovídá našemu gymnáziu. Žáci skládají zkoušky, kdy otázky i bodové
ohodnocení je v kompetenci místních úřadů školství. Vysoké školy se dělí na 3leté akademie,
4-5leté studium a doktorandské studium. V současné době je stále větší zájem jak z řad
studentů tak i zaměstnavatelů o odborné školství, mezi které patří střední odborné
a technické školy, bakalářské obory a nadstavby na VŠ.
6.3.1
Školy pro dospělé
Vzhledem k tomu, že pouze 4% absolventů středních škol jsou přijati na univerzitu, snaží se
čínská vláda vyvinout jiné způsoby, jak pokrýt poptávku po vzdělání. Vzdělávání dospělých se
stává více a více důležité, protože pomáhá splnit vytyčené cíle modernizace. Toto
„neformální“ vzdělání je alternativní formou vysokých škol. Oblíbená je výuka jazyků
a všeobecné zvyšování kvalifikace. Čas těchto alternativních univerzit je přizpůsoben
časovým možnostem dělníků i rolníků – naším nejbližším označením by byla večerní škola.
Tyto školy jsou velice oblíbené u tzv. „opožděné generace“, která za dob „kulturní revoluce“
přišla o možnost adekvátního vzdělání.
6.3.2
Soukromé školy
Historicky hrály soukromé školy klíčovou roli v čínském intelektuálním dědictví. Po roce
1949, kdy se Čínská komunistická strana chopila moci, soukromé školy na další tři desetiletí
zmizely. Místo toho vznikly veřejné školy, které dodnes dominují čínskému vzdělávacímu
systému.
Od roku 1978, kdy Čína začala praktikovat politiku otevření se světu a s tím zvolila související
diverzifikaci hospodářství a umožnění soukromého sektoru. Tento krok umožnil
znovuzaložení soukromých škol, které se neustále co do počtu a rozsahu rozšiřují. Celá Čína
se ocitá v obrovské sociální transformaci, která se odráží i ve zřizování těchto soukromých
škol, kterých na konci roku 2004 bylo více jak 70 000.
49
6.3.3
Církevní školy
Během kulturní revoluce se náboženství v Číně stalo terčem útlaku. Nicméně od konce
sedmdesátých let začíná být náboženství opět akceptováno a jsou neustále hledány formy,
jak by náboženství ve spolupráci se socialismem mohlo účinně přispět k modernizaci státu.
Přesto stejně jako v jiných zemích světa se i Čína řídí principem oddělení náboženství od
vzdělání. Ve veřejném vzdělávání se neprovádí náboženská výchova studentů. U některých
vysokých škol a výzkumných institucí se rozvíjí výuka a výzkum náboženství. Ve školách
zřízených náboženskými spolky se podle jejich potřeb provádí odborná náboženská výchova.
6.3.4
Speciální pedagogika
Od vzniku Čínské lidové republiky v roce 1949 klade čínská vláda velký důraz na speciální
vzdělávání. Stát vydal celou řadu zákonů a předpisů, které byly výslovně ustanoveny
k ochraně osob se zdravotním postižením a jejich vzdělávání. Formuloval řadu obecných
i specifických postupů pro reformu a rozvoj speciálního vzdělávání a vyčlenil pro tento účel
zvláštní finanční prostředky. V důsledku toho se rychle vyvinula speciální pedagogika. Ve
velkých městech byly otevřeny speciální školy pro děti s mentální retardací a se zrakovým či
sluchovým postižením. Ačkoli v polovině osmdesátých let byla již většina studentů se
zdravotním postižením vzdělávána ve speciálních školách, byly dále projednávány další
možnosti, které zahrnovaly především integraci dětí s postižením do všeobecného vzdělávání
s dětmi bez postižení. Statistické údaje z roku 1987 (z průzkumu Národního postavení
zdravotně postižených) ukázaly, že téměř 55% dětí se zdravotním postižením chodilo do
školy.
50
6.4 Investice do vzdělávání, aktivní spolupráce se světem
v oblasti vzdělávacích výměn
Čína věnuje velkou pozornost lákání zahraničních posluchačů ke studiu na svých vysokých
školách, což považuje za jeden z kanálů zvýšení mezinárodního postavení svého školství
a vytvoření prvořadých vysokých škol na světě. Jako jedno z opatření ke zvyšování počtu
zahraničních studentů například povoluje bydlení mimo univerzitní koleje, aby studenti
mohli být v užším kontaktu s prostými Číňany a ještě více poznávali Čínu. Při studiu na titul
magistra a doktora mohou cizinci v Číně používat jak čínštinu, tak angličtinu s cílem umožnit
studium i studentům, kteří dobře nemluví čínsky. Dle prohlášení čínské vlády je v plánu
podnikat další opatření k zlepšení studijního prostředí s cílem přitahovat ještě více
zahraničních studentů, zejména stážistů.
6.5 Vědecký a technický rozvoj Číny
V posledních letech čínská vláda uplatňuje strategii „rozvoje státu pomocí vědy a techniky“.
Věnuje velkou pozornost pokroku vědy a techniky a uvolňuje ještě více finančních částek na
vědecký výzkum a využívání techniky. Čínský plán ohledně základního výzkumu se nazývá
„Státní plán na rozvoj výzkumu ve vybraných základních oborech“. Začal se plnit v březnu
1997 a byl nazván „plán 973”. K plánu 973 patří výzkumné položky, které se týkají
zemědělství, energetiky, informací, zdrojů, životního prostředí, populace a zdraví, materiálu
a dalších důležitých vědeckých otázek v národním hospodářství, sociálním rozvoji a rozvoji
samotné vědy a techniky.
51
Otázky k zopakování
1) Kdo položil základ čínskému školnímu systému?
2) Od kolika do kolika let mají děti v Číně za povinnost navštěvovat školu?
3) Jakým nejvhodnějším slovem či slovním spojením byste označili formu
učení se čínských studentů?
52
Úspěch dne je v jeho ránu, úspěch roku je v jeho jaru.
čínské přísloví
7 ČINSKÝ STYL PRÁCE
7.1 Přidělování pracovních míst v komunistické Číně
Jedním z ekvivalentů komunismu je i práce na příděl. V tak rudé zemi, jakou byla Čína
v padesátých letech, tomu nemohlo být jinak. Po ukončení vzdělání bylo každému občanovi
přiděleno pracovní místo. Všem je jasné, že od neosobního systému se nedá čekat žádný
individuální přístup zkoumající vhodnost daného kandidáta – jednalo se spíše o takové
chladné strojové obsazování pracovních míst. Nastoupil-li jste jako dělník do továrny na boty,
mohl jste si skoro na 99% být jist, že i jako dělník z továrny na boty odejdete do důchodu.
Systém doživotního pracovního poměru byl neúprosný. Jediné změny mohly probíhat jen
v rámci podniku, kde jste pracovali. Přesun z továrny na boty do skladu potravin nebo služeb
byl téměř nemožný. Dnes je tento systém již v značném stádiu rozkladu, protože od počátku
devadesátých let Čína přešla k systému volného pracovního trhu. Firmy a podniky si mohou
své zaměstnance vybírat samy, podávat inzeráty a vypisovat konkurzy. Další novinkou se
stalo právo zaměstnavatele nového pracovníka dle svého uvážení nejen přijmout, ale dle
svého uvážení ho i propustit. Mladí lidé tak mohou za svůj život vystřídat několikeré
zaměstnání, což je pro starší generaci, která na jednom místě strávila přes padesát let,
poněkud nezvyklé.
53
7.2 Vedlejší produkt ekonomického boomu –
nezaměstnanost
Čína byla tradičně zemědělsky orientovanou zemí, ale v devadesátých letech 20. století se
začala prudce rozvíjet i nezemědělská výroba. Velké množství lidí přešlo od zemědělství do
služeb a výroby. S touto velkou společenskou změnou nastal i značný odliv obyvatelstva ze
zemědělských oblastí do velkých měst.
Migrující pracovníci hledají své nové zaměstnavatele v ulicích města Chengdu21
Aby se zabránilo nekontrolovatelné přelidněnosti městských aglomerací, byly zakládány
menší venkovské továrny. Tyto podniky se tak často stávávají základním příjmem vesnic,
který ovšem není moc vysoký. Výroba bývá méně kvalitní, je energeticky i materiálově
náročná a technicky velice zaostalá. Tento problém přispívá k velkému rozdílu životní úrovně
lidí na venkově a ve městech. Mnoho venkovského obyvatelstva odchází do měst s vidinou
lepšího výdělku, ale protože práce v metropolích je na povolení, způsobuje to značné
problémy. Kolem měst vznikají chudinské čtvrti, lidé tu často pracují ilegálně, dostává se jim
21
http://graphics8.nytimes.com/images/2009/02/02/world/china.600.1.jpg
54
špatného ubytování, nízkých výdělků a životního zklamání. Časté jsou i sebevraždy
z neschopnosti obstarat dostatečný obnos peněz pro svou rodinu na venkově. Díky
obrovskému populačnímu růstu v minulých desetiletích je nezaměstnanost obecně velkým
problémem. Způsobuje to velký tlak na mladé lidi, pro které je nutností dobré vzdělání
a především znalost angličtiny - tato schopnost vždy zajišťuje vyšší platovou příčku. Školy
jsou v Číně obecně drahou záležitostí, leckterá rodina si musí půjčit značnou částku, aby
mohla své děti/dítě na škole financovat a doufá, že jim to jejich potomek po dostudování
vrátí. Pro studenty z chudých rodin je to značný psychický tlak, který mnohdy vyústí do
depresí. Stále častější jsou i případy násilného chování vůči svým spolužákům a učitelům.
7.3 Platové ohodnocení22
Za dob tuhého komunismu byly mzdy kontrolované státem. Od poloviny osmdesátých let
došlo k jistému uvolnění, kdy si většina závodů mohla stanovit vlastní mzdovou úroveň.
V roce 1990 došlo k další liberalizaci a podnikům bylo povoleno založit své vlastní vnitřní
mzdové struktury v mezích celkového mzdového rozpočtu stanoveného vládou.
Průměrná roční mzda se od roku 1980 pravidelně zvyšuje. Problém je ovšem v tom, že
dochází k stále větším rozdílům nejen mezi venkovem a městy, ale i mezi jednotlivými
průmyslovými odvětvími nebo méně a více kvalifikovanou prací. Do nejnižší příjmové
kategorie patří zemědělství a rybolov, o něco výše jsou na tom základní průmyslová odvětví
22
Statistické a číselné informace byly převzaty z těchto zdrojů: http://www.chinapost.com.tw/business/asiachina/2011/01/27/289231/China-ups.htm
http://www.clb.org.hk/en/node/100206
http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika/cina/1000539/
55
a služby. Nejvyšší průměrné mzdy jsou zaznamenány ve finančnictví a počítačovém
průmyslu. Zvláštní vysoce hodnocenou kategorií jsou lidé s aktivní znalostí angličtiny.
Doporučená minimální mzda je 40 – 60 % z průměrného měsíčního výdělku. Ve skutečnosti
je ale minimální mzda ve většině provincií nižší nebo stěží dosáhne doporučené úrovně 40
procent.
Velkým problémem s adekvátním vyplácením mezd je odečítání nákladů na ubytování
a stravování z již tak malých výplat. V některých případech bylo strženo přes 300 juanů ze
mzdy menší než 700 juanů. Aby zaměstnavatel vyplatil minimální mzdu, diktuje si velké
množství přísných požadavků jako například: nikdy si nebrat žádné volno. Velkým nešvarem
v zaměstnáních, která jsou placená paušálně za kus, je nucení pracovníků dělat ve dne
i v noci za mzdy nižší než je minimální úroveň. Lidé v zoufalých situacích přistupují kolikrát
k extrémnímu řešení – sebevraždě. Zákon o pracovních smlouvách, který vstoupil v platnost
v lednu 2008, se pokusil o řešení těchto problémů. Je stanoveno, že mzdy na částečný
úvazek a na základě hodinové práce by neměly být nižší než minimální mzda na úrovni.
Zaměstnanci, kteří nepodepsali pracovní smlouvu, mají být chráněni zákonem.
Největším problémem jsou migrující pracovníci většinou pocházející z venkovských oblastí.
Mnozí pracují ilegálně a nemají povolení k pobytu v městských oblastech: žijí v hrůze, že je
odhalí policie a pošle zpátky na venkov. Jsou proto zranitelní a vydaní na pospas vydírání
a zneužívání. Každý Nový rok noviny pravidelně přinášejí zprávy o přistěhovalcích
připravených o výdělek, kteří spáchali sebevraždu z bolesti, že se nemohou o svátcích vrátit
domů s trochou úspor pro svou rodinu.
56
V zemědělství pracuje stále méně a méně lidí, především mladí odcházejí do měst hledat
lépe placenou práci23
7.4 Pracovní doba
Pokud hledáte povahovou charakteristiku lidí na východě, jistě bude vždy na jednom
z prvních míst jejich proslulá pracovitost. Příjemným zjištěním může být také to, že kromě
čínských restaurací (které u nás začaly vyskakovat jak houby po dešti) máme s Číňany
společného i něco jiného – délku pracovní doby. Ano, v Číně se dělá standardně osm hodin
denně a od devadesátých let má pracovní týden, stejně jako ten náš, místo jednoho dva dny
volna. (Samozřejmě, že s výše popsanými problémy nezaměstnanosti a migrujících
pracovníků, může být pracovní doba delší než 12 hodin.)
Představte si krásné slunečné nedělní odpoledne v Pekingu – máte volno - a spolu s vámi
dalších deset milionů obyvatel města. Krásná idylicko-romantická představa se náhle změní
ve vidinu obrovské konzervy sardinek uvězněné v ulicích. Ale jelikož Číňané myslí skoro na
všechno, i tady bylo vymyšleno vhodné řešení. Jeden průmyslový závod má volno v úterý
a jiný třeba ve čtvrtek nebo v pátek. Zaměstnanci mají dny volna rovnoměrně rozdělené tak,
aby to nenarušovalo provoz. Opět se můžeme vrátit k romantickým představám, protože
díky tomuto systému má kterýkoliv den v týdnu sto tisíc Číňanů neděli.
23
http://earthobservatory.nasa.gov/Newsroom/NasaNews/ReleaseImages/20021219/ricefields.jpg
57
Otázky k zopakování
1) Je systém danwei v dnešní Číně stále aktuální?
2) Proč jsou lidé ve velkých čínských městech často nuceni pracovat
ilegálně?
3) Kolik hodin má pracovní týden v Číně?
58
Sto mužů může vytvořiti tábor, ale jenom jedna žena může vytvořit domov.
čínské přísloví
8 ROVNOST POHLAVÍ V ČÍNĚ
Pro člověka žijícího v kusých představách o Číně, získaných náhodným přečtením titulků
v novinách apod., máme další šokující zprávu: Od založení Čínské lidové republiky v roce 1949
panuje v Číně oficiální rovnost mezi muži a ženami. V rámci nastolení této rovnosti mezi
pohlavími vznikla v roce 1949 Všečínská demokratická federace žen, která měla za úkol
sdružovat ženy všech čínských národností. Mezi její základní funkce patří sjednocovat
a mobilizovat ženy k účasti na ekonomické výstavbě a společenském rozvoji. Reprezentovat
a chránit zájmy žen a podporovat rovnost mezi muži a ženami. Dnes je tato organizace
označována jako Všečínská federace žen.24 Je to tak, už přes padesát let se ženy v Číně těší
oficiální rovnoprávnosti.
8.1 Ženy v minulosti
Struktura celé čínské společnosti se vždy odvozovala od konfuciánské filozofie. Díky tomu
měl každý jasně vymezené místo ve společnosti – odvozené od jeho postavení v rodině,
funkce, kterou vykonává, nebo věku. Ženám vždy připadala úloha podřízenosti muži. Nejprve
otci, poté manželovi a jako vdova nejstaršímu synovi. Úkolem žen bylo „porodit svému muži
co nejvíce synů“ a starat se o chod domácnosti. Pravidla byla velice přísná a ženy v tomto
systému byly velice znevýhodněny, počínaje neustálou podřízeností vůči někomu,
nemožností vybrat si partnera, účastnit se veřejného života, neměly právo na dědictví.
Pokud byla rodina chudá, mohlo se stát, že otec některou ze svých dcer prodal do veřejných
24
http://czech.cri.cn/chinaabc/chapter12/chapter120201.htm
59
domů. Dle dalšího konfuciánského pravidla bylo zcela samozřejmé, že muž má právo pobavit
se i jinde, než jen se svou manželkou. Nejen, že zakládání „zábavných zařízení“ bylo výhodné
(platila daně), ale jejich návštěvy nebyly pokládány za nic nepatřičného. Odmítavé stanovisko
v tomto směru, chtěl-li si muž udržet společenské postavení a úctu, jistě nebylo na místě.
Přespřílišné setrvávání v rodinném kruhu bylo pokládáno za příliš ctnostné, ba dokonce za
nevkusné. Pokud žena nemohla splnit svou „funkci“ a neporodila svému manželovi syna,
mohl se s ní muž rozvést – nikdy tomu nemohlo být naopak, právo na žádost o rozvod měli
jen muži. Pokud se muž se svou ženou rozvedl, již se nemohla znovu provdat a většinou se
vracela ke své rodině. Za velkou ctnost či skoro povinnost byla považována rituální
sebevražda ženy v případě, když její muž zemřel a byla bezdětná. Z tohoto širokého výčtu
příkladů je jasné, že žena v
čínské společnosti byla vysoce znevýhodněna. Pro
tradicionalisticky smýšlející Čínu nebyl přerod přespříliš jednoduchý. V odlehlých
venkovských oblastech, kde nové myšlenky a změny potřebují na své vstřebání delší čas než
je tomu ve městech, zůstává tradiční rozdělení, kde ženy stále prioritně obstarávají rodinu.
Přesto i na venkově výše zmíněné „středověké“ praktiky chování jsou již také minulostí.
tzv. liliové nožky jsou v dnešní Číně již přežitkem, najdeme je už jen u nejstarší
generace25
25
http://cdn.thegloss.com/files/2010/10/lotusfoot.jpg
60
8.2 Emancipace žen v čínské společnosti
První ženské hnutí přišlo do Číny na počátku 20. století. S tímto hnutím přišly myšlenky
moderního vzdělání pro ženy a vznikly také první speciální školy, kde mohly čínské dívky
studovat. Ze začátku bylo ženské hnutí v Číně záležitostí jen malých skupin intelektuálek
nebo studujících dívek z „osvícených“ rodin. Posléze se však nedalo ubránit masovému
rozšíření i mezi velké počty pracujících žen. Ve 20. letech 20. století byly tyto postupné
změny reflektovány účastí několika žen v provinčních vládách a vyšších orgánech moci. Pro
30. a 40. léta je typické vstupování žen do armády. Díky tomu mohly uniknout z rodinných
pout a získat určitou samostatnost. Tato léta se také nesla v duchu protestu proti předem
domluveným manželstvím, bigamii, konkubinátu a prostituci.
První oficiální zrovnoprávnění ženy v čínské společnosti se uskutečnilo v roce 1949. Nová
práva žen byla zapsána v prozatímní ústavě nazvané: Všeobecný program Lidového
politického poradního shromáždění Číny. V roce 1950 byla tato ústava rozšířena o další
články. V důsledku tohoto kroku ženy získaly stejná práva v politice, hospodářství, vzdělání
a celkově ve všech oblastech společenského života. Byla zavedena svoboda manželství.
Svobodný výběr partnera, monogamie, právo rozvodu, atd. Bylo uznáno právo žen na vlastní
jméno a na mateřskou dovolenou. V 50. letech to bylo 45 dní. Dnešní ženy pobírají placenou
mateřskou dovolenou tři měsíce a do prvního roku života dítěte mají nárok na hodinu volna
denně na kojení. Vývoj v ČLR na konci 50. let a během tzv. „kulturní revoluce“ způsobil, že
v čínské společnosti se znovu začaly objevovat, často ve velkém rozsahu, tendence ponižovat
ženy a poškozovat jejich zájmy. V mnoha směrech došlo i k návratu ke starým názorům na
postavení ženy v rodině a ve společnosti. Souviselo to s celkovou společenskou situací
a zpochybňováním institutu manželství a rodiny. Koncem 70. let začaly čínské orgány věnovat
61
více pozornosti nejenom ekonomickým reformám, ale též celkovému zlepšení sociálního
ovzduší v zemi, tudíž i postavení a potřebám žen.26
8.3 Ženy a zaměstnání
V tradiční čínské společnosti jsou pro ženy omezené možnosti výdělečné činnosti, což snižuje
vnímanou hodnotu dcer ve srovnání se syny. Ženy jsou na pracovní pozice přijímány až po
mužích a zároveň jsou mezi prvními propuštěnými. Nezaměstnané ženy jsou totiž
považovány za méně „společensky destabilizující“ než nezaměstnaní muži. Ženy z vesnic
často odcházejí za prací do velkých měst, kde jsou nabírány pro práci v továrnách, kde může
být pracovní doba i sedm dní v týdnu. Tyto ženy pak všechny své peníze posílají domů, aby
tím zlepšily finanční zajištění své rodiny. Obecně platí, že ve většině případů se ženám
dostává o stupeň horšího zaměstnání než mužům. Na druhou stranu, bylo by velice
nesprávné na Čínu hledět jako na stát, kde jsou ženy jen diskriminovány a utlačovány. Není
nemožné najít ženy v politice či na vysokých manažerských postech, ale jsou to spíše
ojedinělé případy.
Čínským ženám se obecně dostává míst hůře finančně ohodnocených než mužům,
například v textilním průmyslu27
26
Obuchová, L´ubica. Číňané 21. století: dějiny – tradice – obchod, Praha: Academia, 1999, str. 242
62
Pro ilustraci situace uvedeme trochu statistických údajů: Procentuální podíl žen
v manažerských pozicích se zvýšil z 2,9 % v roce 1990 na 6,1% v roce 2000. Stejně tak došlo
ke zvýšení ženských pracovnic v profesně nebo technicky zaměřených odvětvích z 17,4 % v
roce 1990 na 22,8 % v roce 2000 (informace uveřejněné v souladu s Národním statistickým
úřadem Číny).
8.4 Problémy spojené s postavením žen ve společnosti
Chlapec má lepší šanci než dívka, že se mu dostane potřebné výživy, podnětů k vývoji
a včasného lékařského ošetření v případě potřeby. Toto chování je způsobeno především
obecně vyšším postavením muže ve společnosti, který je vnímán jako živitel a ochránce celé
rodiny, pokračovatel rodu a jako pracovníkovi jsou mu přidělována lepší místa, čímž se stává
nositelem většího ekonomického přínosu pro stát.
V roce 2007 byla v Číně úmrtnost dívek během prvního roku života dvakrát vyšší než
úmrtnost chlapců (na čínském venkově zemřelo během prvního roku života třikrát více dívek
než chlapců). Mnoho nastávajících rodičů se uchyluje k interrupci, když se při zkoušce
ultrazvukem dozví, že čekají holčičku (v minulosti bylo také rozšířené vraždění či odkládání
čerstvě narozených dívek). Čínská vláda chce k eliminování tohoto nežádoucího chování
zavést zákaz určování pohlaví dítěte před tím, než se narodí.
V Číně se tak rodí až 130 chlapců na 100 dívek, což se přičítá na vrub především přísné čínské
populační politice povolující pouze jedno dítě v rodině. Tím roste nepoměr mezi pohlavími.
Milionům mladých čínských mužů chybí partnerky (což vede k černému obchodu s ženami
a dívkami).
27
http://images.businessweek.com/ss/08/04/0403_bestforwomen/image/11_chinesewomen.jpg
63
Čínská vláda si je vědoma problémů v této oblasti a dala si závazek zvrátit nerovnováhu mezi
pohlavími - osvětou a sociálními dávkami (v chudých oblastech Číny stát vyplácí finanční
podporu manželským párům, které mají dvě dcery, invalidní děti anebo děti nemají vůbec).
8.5 Ženy v Japonsku a Koreji
Postavení žen ve starém Japonsku nebylo vždy tak nerovné a nevýhodné jako například
v Číně. Ženy se těšily poměrné volnosti, mohly studovat a celkově nebyly svázány přílišnými
omezeními. Obrat nastal s formováním samurajské kultury v 17. a 18. století. Ženy ustoupily
ve společnosti do pozadí a měnila se i ideologie celého národa. Do popředí se dostal
konfucianismus, který zdůrazňoval postavení otce, převahu starších nad mladšími a muže
nad ženou. Konfucianismus formoval vztahy v Japonsku po léta, ale v osmnáctém století jim
dal korunu neokonfuciánský učenec Kaibara Ekken v závazném spisku Vysoká škola pro ženy,
v němž vylíčil obraz ideální ženy. A ačkoli doba je dnes přirozeně zcela jiná, to, co Ekken
zformuloval, stále se do japonského chápání žen promítá. A jak by měla podle Ekkena
vypadat:
„ Žena nikdy nesmí selhat v úkolu, který jí dal manžel. Vše musí snášet trpělivě a nikdy nesmí
odporovat jeho příkazům. Neustále musí zkoumat jeho přání a přizpůsobit jim vlastní
chování...
Pokud se na manžela obrací, musí být zdvořilá, pokorná a mírná. Nikdy nesmí být hrubá – to
musí být první a hlavní její snaha. Požaduje-li něco manžel, nikdy nesmí neuposlechnout,
a není-li si úkolem jista, vypátrá, co manžel požaduje, aby mohla pokorně splnit jeho pokyny.
Pokud se manžel na něco táže, musí důkladně odpovědět, nikdy ho nesmí odbýt neúplnou
64
odpovědí, to je známka hrubosti. Pokud se manžel rozzlobí, vyslechne ho ve strachu a chvění,
v žádném případě mu neoponuje ve zlosti…“28
Rovnoprávnost mezi muži a ženami byla v Japonsku oficiálně ustanovena v roce 1947. Ženám
se tak otevřely nové možnosti. Bylo uznáno jejich právo na studium, mohly pracovat
v různých společenských organizacích či si dobrovolně vybrat partnera. Ovšem stejně jako
v Číně byla tato země dlouho ovládána konfuciánskými zvyklostmi, které lze vystopovat
i dnes. Ženám v Japonsku byla ještě dlouho po uznání rovnoprávnosti přidělována jen funkce
matky a pečovatelky o domácnost a manžela. V dnešní době je po mladých Japonkách
vyžadováno vzdělání, čím vyšší tím lepší. Ne proto, aby mohly být adekvátně zaměstnány
nebo platově ohodnoceny, ale proto, aby před svým budoucím manželem mohly dokázat, že
budou schopny své syny vést ke vzdělání, a že jim budou moci pomáhat s učením. Ještě
v sedmdesátých letech vysokoškolsky vzdělané Japonky často zastávaly pozice tzv. „Office
Lady“, které byly v práci hlavně pro ozdobu, vařily čaj a kávu, ale jinak je nikdo nebral moc
vážně. Dnes bychom našli ženy i ve vedoucích postaveních, ale je to většinou na úkor toho,
že se nevdají a nezaloží rodinu.
„Japonské gejši“ jsou vedle samurajů snad nejznámějším pojmem z japonské kultury.
Tento pojem je však ve světě velice často mylně vykládán. Slovo gejša spojuje dva
znaky: gei – talent, ša – člověk. Gejša tedy znamená talentovaná žena. Samotné
označení gejša v Japonsku existuje, ale až od poloviny 18. století. Je to tedy pojem
relativně pozdní. Obecně jsou gejši charakterizovány jako: nejvzdělanější ženy
v Japonsku. Jsou vtipné, vynikajícím způsobem ovládají literaturu, jsou veselé
a vynalézavé, předvedou vám všechno své kouzlo. Gejša vám kultivovaně zazpívá
28
http://macuchova.blog.idnes.cz/c/141260/Co-muzu-cekat-v-japonske-firme-Zeny-a-strach-a-chveni.html
65
i zarecituje nejlepší verše a úryvky z nejlepších dramatických děl klasického umění. A po
celou dobu je nenuceně vtipná a koketní, přičemž neztrácí svou ženskou důstojnost.
Gejša vůbec není nezbytně prodejná žena; to v žádném případě nespadá do jejich
povinností; je to spíše umělkyně, kterou zvou za pevnou hodinovou mzdu pro
uměleckou zábavu. Chce-li nějaký Japonec pohostit přátele, připraví pohoštění
v čajovém domku; jeho žena a dcery zůstanou doma a ke stolu jsou pozvány gejši. 29
V momentě, kdy gejša splnila program, který byl předepsán a hostitelem zaplacen, byla
pokládána za volnou a mohla se chovat podle svého uvážení. Skutečná gejša obvykle
nenavazovala intimní vztahy s muži, které bavila. Tento mýtus v Evropě hojně rozšířený
u cestovatelů vzbuzovaly dívky, které neměly skutečný talent gejš a často byly nazývány
„gejšami do postele“.
Postavení žen v Koreji není tak pokrokové jako například v Japonsku. Stále je tu kladen velký
důraz na tradiční konfuciánský vztah mezi mužem a ženou. Pokud budeme citovat autorku
knihy Korejcům se v Koreji nevyhneme, M. Lö-wensteinovou: Nikde necítím příliš znatelný
posun v obecném vnímání ženy, společnost nemá zájem na uspokojování jejích potřeb,
pokud už nějaké artikuluje. Ženy se tak mohou realizovat ve svém světě, jako matky, později
v rámci komunity stejně starých žen. Nejčastější jsou náboženské spolky, také se scházejí ke
společnému sportování, cestování a v nejrůznějších kroužcích. Ženy ovšem i pracují, pokud to
rodinná situace vyžaduje, nejčastěji ve sféře služeb. Jako asistentky, průvodkyně, tlumočnice,
učitelky na základních a středních školách. Přes rovnocennost vzdělání jsou šikana
a diskriminace platová i kariérní natolik běžnou záležitostí, že se nad nimi málokdo
29
Pronnikov, V. A.; Ladanov, I. D. Japonci jak je neznáme. (přeložila)Krtičková Dagmar. Praha: Lidové
nakladatelství, 1989. str. 41
66
pozastavuje. Jistěže se najdou rebelky, ale vzpoury většinou vycházejí ze skutečné osobní
krize a velkého zklamání. Aféry korunující křiklavé případy diskriminace pochopitelně brzy
zapadnou a společnost, a to i ta ženská část, je nechápe jako příležitost k širší diskuzi.
Feminismus západního typu v Koreji nemá patřičné podloží, a proto zůstává pouhou teorií.
Vzhledem k zažitému údělu stát se manželkou je také nejmladší generace potencionálních
rebelek připravována i připravená na klasické stereotypy svých předchůdkyň. Jediná změna,
a to nepříliš pozitivní vzhledem k budoucí populaci, se týká přání mít jedno nebo maximálně
dvě děti. Tento trend nepramení z přání realizovat se, ale z představy o blahobytu západního
typu.
Otázky k zopakování
1) Kdy došlo v čínské společnosti k zrovnoprávnění žen s muži?
2) Proč se v Číně rodí více děvčat než chlapců?
3) Mají v Číně ženy nárok na mateřskou dovolenou?
67
Chceš-li být šťasten jeden den, opij se. Chceš-li být šťasten jeden rok, ožeň se.
Chceš-li být šťasten celý život, založ si zahradu.
čínské přísloví
9 OCHRANA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ
Obdiv a chválu sklízí v posledních letech Čína za neuvěřitelně rychlý rozvoj hospodářství.
Ekonomický růst v posledních dvou desetiletích dosahoval ročně přinejmenším osmi procent.
Stamilióny obyvatel se vymanily z chudoby. Odvrácenou stranou čínského hospodářského
zázraku je ale jen obtížně představitelné znečištění životního prostředí. Rozšiřuje se rozloha
pouští, zmenšuje se plocha lesů, je vážně narušený ekosystém a biologická různorodost, ale
také kvalita ovzduší a vody.
9.1 Vážným problémem je znečištění ovzduší
Nenasytná čínská ekonomika stojí na uhlí, hltá ho ve velkém, každoroční spotřeba energie
stoupá a snaha nasytit tento chřtán si bere svou daň na životním prostředí. Ze všech druhů
paliva je uhlí tím rozhodně nejtoxičtějším. Uvolňuje se z něho víc oxidu uhličitého než z ropy,
ať už je spalováno při vyhřívání domů, výrobě oceli nebo na výrobu elektřiny v elektrárnách.
Nemluvě o tom, že v atmosféře zanechává rtuť a částice síry, které se vracejí na zemi
v podobě kyselých dešťů. Mezi příčinami vzniku skleníkového efektu, který vyvádí podnebí
planety z rovnováhy, zaujímá spalování uhlí jednu z prvních příček. Stejně, jako tomu bylo
v průmyslové Anglii 19. století, uhlí v dnešní Číně dominuje celým krajinám. Barva této země
není žlutá ani červená z její vlajky. Je to čerň sazí, která zatemňuje nebe při západu slunce,
zatahuje nad městy kouřovou deku, barví vody v řekách a zavlažuje venkovská rýžoviště
68
kyselými dešti.30 Autor knihy Čínské století nám tu vylíčil poetický obraz, jedinou jeho škodou
je, že naše duše neplesá nad krásou, ale spíše ji zamrazí. Bohužel této smršti výtek
a ekologického apelu nebylo ještě dost, protože dalším výrazným činitelem znekvalitňujícím
ovzduší nejen Číny, ale i celé planety, je nezvladatelná motorizace v čínských přelidněných
městech. Smog vznikající nad několikamiliónovými metropolemi je smrtící - podle údajů
Světové banky umírá v Číně ročně 400 000 lidí na přímé následky znečištění ovzduší.
Vážným problémem snižujícím kvalitu života ve velkých čínských městech je nezvladatelná
motorizace31
9.2 Voda a životní prostředí
Voda, základ všeho živého, je v Číně také vážně ohrožena. Těžký průmysl vypouštějící
nekontrolované odpadní a toxické vody ze své výroby již zničil nebo vážně ohrožuje život ve
většině čínských řek. Pro ilustraci uvedeme část článku uveřejněného na enviwebu
specializujícího se na životní prostředí: Vesnicí Šang-pa v severočínské provincii Kuang-tung
30
Rampini, Federico. Čínské století, Praha: nakladatelství Dokořán, 2008, str. 192
31
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/50/Chang'an_avenue_in_Beijing.jpg
69
teče říčka, která na první pohled není v pořádku. Má totiž barvu rzi. Zdání v tomto případě
neklame. Úroveň toxických látek ve vodě čtyřiačtyřicetkrát přesahuje povolenou hranici.
Místní rolník si novináři z časopisu Economist stěžuje, že po práci ve vodě na rýžovém políčku
jej svědí nohy. Jeho žena si musí každý měsíc kupovat novou pánev, protože voda
s agresívními látkami způsobuje korozi kovu. Čtrnáct z jednatřiceti obyvatel, kteří loni ve
vesnici Šang-pa přišli o život, zemřeli na rakovinu. Šang-pa si proto vysloužila přezdívku
Rakovinová vesnice. Šang-pa je krajní případ, ale se špatnou kvalitou vody se potýká většina
obyvatel Číny."Přibližně 700 miliónů osob tam denně pije kontaminovanou vodu," řekla
Economyová. Jak je to možné? Odpovědní úředníci na venkově za prioritu považují vytváření
pracovních míst a zvyšování státních příjmů z odváděných daní. Proto chrání továrny, které již
léta znečisťují prostředí, napsal deník The New York Times32. Nezbývá než jen dodat, jak již
bylo naznačeno, že toto rozhodně není ojedinělý případ. Další poněkud kontroverzní otázkou
je stavba největší vodní elektrárny na světě – Tři soutěsky, postavené na Velké řece (Jang-c´).
Po Velké čínské zdi další lidské (čínské) dílo viditelné z vesmíru. Tato obrovská přehrada byla
stavěna, aby ulehčila čínskému hladu po elektřině, zmírnila spotřebu spalovaného uhlí,
regulovala povodně Velké řeky. Všechny plusy tohoto kolosu jsou však draze vykoupeny,
muselo být vystěhováno přes milion lidí, zatopeno 13 velkoměst, 140 měst, 1352 vesnic
i s jejich kulturním dědictvím, nehledě na klimatické změny, které v této oblasti nastanou –
jen čas ukáže, jak tato hra s matkou přírodou dopadne.
32
http://www.enviweb.cz/clanek/obecne/50351/cina-plati-za-ekonomicky-rust-znecistenim
70
9.3 Čínská vláda přikládá velkou důležitost ochraně
životního prostředí
Již počátkem 70. let minulého století, po Zasedání OSN o lidském prostředí, čínská vláda
začala věnovat větší pozornost ochraně životního prostředí. Po 20tiletém rozvoji bylo v Číně
nastoleno právní a politické řízení prevence znečistění a ochrany zdrojů a investice na
ochranu životního prostředí se každým rokem zvyšují. Ale oproti rozvinutým státům není
čínské právní a politické řízení ochrany prostředí ještě kompletní. Mnoho opatření se nedaří
naplnit v praxi, což přímo ovlivňuje ekologii. Čínská vláda v současnosti vypracovala strategii
posílení ochrany životního prostředí, aby Čína dosáhla nejenom rychlého sociálního
a ekonomického rozvoje, ale udržela harmonii i rovnováhu mezi člověkem a přírodou. Po
obrovském boomu čínské ekonomiky, který byl uskutečněn na úkor velké devastace
životního prostředí, jehož následky pociťuje již většina obyvatel, se tento vliv začíná promítat
i do ekonomiky země a snižovat její růst. Světová banka odhadla, že škody způsobené
znečištěním životního prostředí dosahují osmi až dvanácti procent hrubého národního
produktu. Jde o ztracené pracovní dny, kontaminovanou úrodu, uzavírání podniků kvůli
nedostatku vody způsobenému znečišťováním, odlesňováním a rozšiřováním pouště 33.
To znamená, že chtě nechtě se důležitost ochrany životního prostředí přesouvá stále víc na
pozice nejvyššího zájmu.
9.4 Povědomí veřejnosti o ochraně životního prostředí
Ochrana životního prostředí nezávisí jen na vládních opatřeních, ale i na samotné
angažovanosti obyvatel. Proto se čínská vláda snaží o co největší osvětu v tomto směru.
Čínské zpravodajské služby denně hlásí informace o kvalitě ovzduší v konkrétních lokalitách.
33
http://www.enviweb.cz/clanek/obecne/50351/cina-plati-za-ekonomicky-rust-znecistenim
71
Byla zřízena speciální telefonní linka podávající zprávy o životním prostředí Číny. Neméně
důležitým krokem bylo zavedení výuky zabývající se ochranou životního prostředí do škol,
pořádají se speciální tábory. Dobrovolníci jsou školeni k dalšímu šíření povědomí o tom, jak
se správně chovat a chránit život kolem sebe. Vytvořit zelené školy a zelené obytné čtvrti se
stalo důležitým úkolem. Po celé Číně se objevují lidé pečující o vážně ohrožené druhy
živočichů a rostlin, dobrovolníci, především studenti, chodí vysazovat nové lesní porosty.
K dobru musíme Číně připsat i její snahu začít co nejvíce využívat solární či větrnou energii.
Demonstrací tohoto nového přístupu má být zcela ekologické město v severozápadní Číně.
Ekologické město Tianjin by se mělo po
dokončení rozkládat na ploše více jak 30
kilometrů čtverečních na toku říčního kanálu
řeky Ji. Poloha města byla vybrána záměrně,
neboť 10 minut jízdy od města se nachází
obchodní a ekonomické parky zaměstnávající tisíce lidí. Pro maximální osamostatnění bude
využívána jak solární energie pomocí panelů, tak větrná energie. Mořská voda má být
odsolována na pitnou a odpadní zpětně recyklována pro co nejmenší dopad na životní
prostředí. Doprava ve městě má být omezena na hromadnou, a to až z 90 procent. Po
dokončení v roce 2020 by mělo město být určeno až pro 350 tisíc obyvatel34.
Kromě informování veřejnosti se čínská vláda snaží podporovat technický pokrok
a restrukturalizaci průmyslu nezbytnou pro rozvoj nízkouhlíkové a energeticky úsporné
průmyslové oblasti. Snaží se snižovat vypouštění škodlivin zavíráním podniků nesplňujících
ekologické normy.
34
http://www.designmagazin.cz/architektura/20856-cina-stavi-obrovske-zelene-ekologicke-mesto-tianjin.html
72
9.5 Zájmy rozvojových zemí při vyjednávání dohod o
změně klimatu
Čína vždy usilovala o ochranu životního prostředí a zastává názor, že rozvinuté země by na
sebe měly brát více odpovědnosti za zlepšení ochrany životního prostředí než rozvojové
země. Čína se rozhodně staví proti hegemonismu v oblasti životního prostředí a proti
vměšování do vnitřních záležitostí jiných zemí. Vyplývá to z historie a skutečnosti, že
rozvinuté země nesou odpovědnost za současný zhoršující se stav životního prostředí,
kterým jsou ale rozvojové země také postiženy. Proto by měly rozvinuté země pomáhat
rozvojovým zemím v ochraně životního prostředí. Od roku 1992 Čína využívá finanční
prostředky od mezinárodních finančních institucí (Globální fond životního prostředí - GEF 230 milionů dolarů poskytováno ve prospěch Číny na ochranu životního prostředí). Úmluva
OSN, která vstoupila v platnost v roce 1994.
Otázky k zopakování
1) Na jakém zdroji je závislý energetický průmysl v Číně?
2) Jak se nazývá největší vodní přehrada světa postavená na Velké řece?
3) Jakými způsoby se čínská vláda snaží zlepšit ekologickou situaci své
země?
73
Dobré zprávy se z domu nedostanou, špatné se rozletí tisíce mil.
čínské přísloví
10
ČÍNA A MÉDIA
10.1 Tisk
Po roce 1978, kdy se začala realizovat politika reforem a otevření se světu, došlo k velikému
rozkvětu medií. Čína měla dvě tiskové agentury: Xinhua – Nová Čína a Zhongguo Xinwenshe
– China News Service. Xinhua je jednou z vládních institucí, která je zodpovědná přímo
čínské komunistické straně. Stejně tak je hlavním mediem pro získávání informací
o venkovním světě a předávání informací o Číně. Kdežto čínská zpravodajská agentura China
News Service je zaměřena především na čínský lid žijící mimo zemi a obyvatele Hongkongu,
Macaa a Taiwanu.
Mezi další stranická periodika patří Renmin Ribao (Lidový deník),
Guangmin Ribao (deník zabývající se osvětou) a Jiefangjun Bao (deník Čínské osvobozenecké
armády). V dnešní době je v Číně vydáváno víc než 2 200 žurnálů a 7 000 různých časopisů.
Výrazně se zvyšuje různorodost publikací, přičemž se v zájmu dalšího rozvoje celé
společnosti sleduje zájem na rozšiřování vědeckých poznatků, kulturních hodnot
a obohacování kulturního života obyvatelstva.
Pokud jde o periodika, důraz je položený na vědecké a technické časopisy, jejichž úroveň
neustále roste. Poslední dobou je v nich každoročně publikováno na 260 tisíc článků, které
mají stále větší ohlas i v zahraničí. Aplikace moderních technologií, zvlášť pak elektronických
a počítačových, se odráží v růstu ediční úrovně i tiskařské kvality těchto periodik, které se
často vyrovnají současné světové úrovni.
74
Pokud jde o místní ranní a večerní noviny, jsou zaměřeny na zprávy a příběhy místních lidí,
popřípadě se zabývají událostmi těšícími se všeobecné popularitě. Často se stane, že noviny
jsou vyprodány hned poté, co dorazí do stánku.
První noviny pro turisty či cizince žijící v Číně byly vydány v roce 1981 v angličtině. Jisté
oblíbenosti se jim dostává i u místních lidí, protože si na nich mohou procvičovat svoji
angličtinu. Pokud jde o zahraniční informace a jejich cenzuru, probíhá stále. Čínská vláda
dohlíží, aby se k lidem dostaly jen ty „správné“ informace. Orgánem, který přináší oficiální
nezkreslené zpravodajství, je Cankao Xiaoxi – Reference News, která vše přeloží do čínštiny
a v čisté podobě předává k dispozici jen nejvyšším komunistickým kádrům, popřípadě i jejich
rodinám.
10.2 Televize a rozhlas
Na jaře 1958 byla založena a v září téhož roku začala vysílat první čínská televizní stanice Pekingská televize, která se později stala Centrální čínskou televizí (China Central Television CCTV). Zlatý věk televize začal v osmdesátých letech, kdy se počet televizních diváků zvyšoval
každoročně o 61 milionů. S nárůstem diváků se měnil i televizní program: z politických
přednášek a statistických údajů z minulých let se postupně přešlo k populárnějším pořadům
– celovečerní filmy, zábavné pořady, sport, drama, muzika tanec, ale i speciální dětské
programy. Statistické průzkumy zabývající se poměrem jednotlivých pořadů v týdenním
horizontu ukazují, že přes polovinu vysílacího času zabírají zábavné pořady, 24% vzdělávací
a 15% zprávy. Každý den je divákům nabízen široký průřez mezinárodním zpravodajstvím,
který je přebírán od zahraničních zpravodajských organizací. Samozřejmě, že zprávy ze světa
nejdou k čínským divákům ve svém „syrovém“ stavu, ale jsou řádně upraveny a vše
nevhodné vyškrtnuto – tento čínský souhrn se k divákům nečastěji dostává skrze dabing.
75
S rozhlasovým vysíláním to bylo podobné jako s ostatními medii. Ač první rozhlasová stanice
začala vysílat již v roce 1949, k masovějšímu rozšíření a rozvoji došlo až v osmdesátých letech
dvacátého století. První vysílací stanicí byla: Central People's Broadcasting Station – CPBS.
Dnes existuje již přes sto vysílacích stanic. Oblíbené jsou pořady tzv. Mýdlových oper,
povídky založené na populárních románech, ale neopominutelnou součástí je i široký výběr
hudby, jak domácí, tak i zahraniční. Nejznámější a nejpopulárnější, nejen v Číně, je stanice
China Radio International – CRI. CRI je jedinou čínskou rozhlasovou stanicí, která vysílá do
celého světa. Má čilé styky s rozhlasy ve více než 60 zemích a regionech, s nimiž si vyměňují
programy, zkušenosti a vzájemně realizují pobyty pracovníků. Vysílá v 38 cizích jazycích, ve
standardní čínštině a čtyřech čínských dialektech a zaujímá třetí místo na světě co do
vysílacího času a počtu jazyků.
http://www.cri.cn/index1.htm, internetová adresa CRI, která vysílá každý den 30 minut
i v češtině (20:00 – 20:30). Tematické zaměření v jednotlivých dnech je následující:
pondělí - kurs čínštiny
úterý - čínská kultura, etnické skupiny v Číně
středa - čínská společnost, věda a školství
čtvrtek - čínská ekonomika a finance, sport
pátek - cesty po Číně
sobota - čínská pop-music a koncerty
neděle - rozhlasový časopis
76
10.3 Internet
Čínská média se vyvíjejí podobně jako ve světě - roste komercionalizace médií (honba za
aktuálními a zajímavými novými informacemi). Také je dobré si uvědomit, že čínská vláda
Internet podporuje i finančně. Počet uživatelů Internetu se v Číně neustále zvyšuje. Rychle se
rozšiřuje dostupnost širokopásmového připojení. Již v roce 2005 bylo uváděno, že rozvoj
Internetu v Číně navíc není pouze záležitostí velkých měst, ale i mnohé čínské venkovské
oblasti mají k dispozici pokročilejší telekomunikační infrastrukturu než odlehlé kraje
„vyspělého světa“.
Příkladem emancipace Číny a jejího všeobecného rozvoje může být i úspěšný podnikatel
Ma Yun, známý také jako Jack Ma – zakladatel webu Alibaba.com. Alibaba se stává
konkurentem známých webových magnátů jako je eBay, Yahoo i Amazon a z Ma Yuna se
stává jeden z nejbohatších Číňanů. Abychom si přiblížili, jak Alibaba.com funguje, vezmeme
si na pomoc článek z knihy Čínské století: Alibaba je virtuální místo, kde se setkává „sedm“
milionů dovozců ze dvou stovek zemí a denně uzavírá obchody se dvěma miliony čínských
podniků. Poplatek je mírný: 5 000 dolarů na hlavu ročně. Na Alibaba.com může italský nebo
španělský obchodník srovnávat a nechat mezi sebou soutěžit různé výrobce myček nádobí,
hrnců na vaření nebo džínsů „Made in China“, aby si pak vybral svého oblíbence a uzavřel
koupi, aniž by musel podstupovat nákladné mezikontinentální cesty. Existuje dokonce proud
západních podniků, které prostřednictvím Alibaby delokalizují do Číny svou produkci. Státní
čínská televize CCTV korunovala Ma Yuna na „ekonomickou celebritu roku“ a zavedla tak
novou formu kultu osobností (těch bohatých). Světové ekonomické fórum v Davosu ho
označuje za jednoho z budoucích světových lídrů. Je prvním čínským podnikatelem, jemuž
věnoval americký časopis Forbes titulní stránku. Šest let po svém vzniku má Alibaba 2000
zaměstnanců a různé pobočky v Silicon Valey, Londýně, Tokiu a Latinské Americe.
77
Úspěch Alibaby není produktem jen správného načasování a využití příležitosti, ale zajisté i
skromností jejího zakladatele, který spojuje americký manažerský jazyk s konfuciánskou
morálkou.
Prestižní americký časopis Forbes věnoval celé číslo zakladateli webu alibaba.com35
Pokud se chcete alespoň trochu seznámit se zákulisím vzniku tohoto nového
ekonomického giganta, nabízíme odkaz na interwiev s jejím zakladatelem Ma Yunem:
http://resources.alibaba.com/article/19867/Interview_with_Alibaba_com_s_CEO_Jack
_Ma.htm
10.4 Cenzura
Nespornou cenzuru u většiny médií jsme již načrtli výše. Hlavní mediální instituce jsou státní
a zbytek je kontrolován příslušnými úřady. Nepříliš odlišná situace je s internetem, který se
na první pohled snad ani kontrolovat nedá. Jelikož už jsme řekli, že čínská vláda internet
35
http://english.cri.cn/mmsource/images/2009/09/23/4635mayun.jpg
78
podporuje, nejde o zamezení přístupu, ale jen zamezení nevhodnému obsahu. Čína klade
důraz na budování vlastní čínské sítě, která se zahraničím komunikuje jen omezeným
způsobem, aniž to ovšem brání jejímu fungování jako akcelerátoru domácí ekonomiky.
Čínská vláda si úzkostlivě chrání mocenský monopol, nijak však neomezuje internetové
podnikání, nebrání lidem zbohatnout – příkladem Yun Ma. V Číně jsou využívány
technologie, které známe ze škol a podniků, které zabraňují žákům a zaměstnancům
v pracovní době a během výuky navštěvovat nevhodné stránky. Stejného principu lze využít
nejen v podnikovém rámci, ale v celostátním měřítku. Poskytovatelům připojení jsou tak
dodávány seznamy zakázaných IP adres a doménových jmen, ke kterým je následně v Číně
zamezen přístup. Vám jako uživateli se tak zobrazí jen informace o nedostupnosti, nikoli
upozornění, že se na stránkách vyskytuje nevhodný materiál. Tímto jsou nepřímo
podporovány domácí sítě, protože obyvatelstvo více věří domácím sítím, které fungují, než
těm zahraničním, které jsou neustále nedostupné. Ale ani tak si nemůžeme představovat, že
Číňané sedí po večerech doma a snaží se jakýmkoli způsobem dohledat informace například
o lidských právech. Stejně jako na jiných místech ve světě většinu obyvatel nejvíce zajímá
domácí obsah, domácí zprávy, kulturní nabídka, či jestli bude pršet nad vlastním políčkem,
což má rozhodně větší prioritu než déšť v Norsku. Takže se tu a tam setkáte
s necenzurovanými zahraničními deníky.
Fenoménem v oblasti cenzury a jejího jistého uvolnění se v Číně stává televizní pořad Focus
interview, který každý den vysílá televizní stanice CCTV. Jde o příklad moderní investigativní
žurnalistiky, reportéři se přestrojují za dělníky, podnikatele, studenty či nájemníky a se
skrytými kamerami a mikrofony se snaží odhalovat zkorumpované úředníky. Pořad si ihned
získal obrovskou popularitu. Vládou je respektován a podporován, je to jeden z kroků v boji
proti korupci, která je v Číně opravdu veliká.
79
Zatím jsou to ale jen první vlaštovky, protože „odhalování“ probíhá jen na nižších úrovních,
vládnoucím představitelům se důsledně vyhýbá. Lidé jsou tak alespoň vychovávání v určitém
standardu, který již nebudou chtít snižovat.
10.5 Film
Kinematografie se v Číně objevila již v roce 1896, ale první film byl natočen až v roce 1917.
Během dvacátých let dvacátého století vzniklo významné filmové centrum v Šanghaji, kde
byli místní lidé školeni odborníky z USA. Americkým vlivem byly poznamenány i další dvě
dekády. Většího rozmachu se filmový průmysl dočkal až po roce 1949. Tento rozkvět, který
trval až do období Kulturní revoluce, vyprodukoval 603 celovečerních filmů a nepřeberné
množství dokumentárního a zpravodajského materiálu. Tak jako téměř vše v Číně i film
v době kulturní revoluce upadl v nemilost a skoro všechny filmy předešlé éry byly zakázány.
Uvolnění řady omezení v osmdesátých a devadesátých letech dovolilo vyniknout celé řadě
talentů, kteří se proslavili i mimo Čínu a dnes dobývají žebříčky mezinárodních filmových cen.
Velice oblíbeným se v posledních letech stal historický revizionismus. K tomuto typu filmů se
jistě řadí světově proslulý snímek z roku 2002 – Hrdina, režiséra Zhang Yimoua.
Nejnákladnější film z celé historie čínské kinematografie se odehrává na historickém pozadí
království Čchin z 3. st. př. n. l. Kromě bravurně zvládnutých akčních scén a malebného
pozadí je tento film odkazem k událostem ze 4. června 1989, které se odehrály na náměstí
Nebeského klidu. Jde o legitimizaci (zjednodušeně řečeno) postoje odvolávajícího se
k lidským obětem ve prospěch ušlechtilého a vyššího cíle, kdy je lepší použít zla menšího, aby
se zamezilo zlu mnohem většímu.
Dalšími zajímavými snímky tohoto režiséra jsou např. Rudé pole – 1987, a Zavěste červené
lucerny – 1992, které se zabývají tématem útisku žen v patriarchální společnosti.
80
Neméně významným a populárním režisérem je Ang Lee, jehož nejvíce proslavil celovečerní
film Tygr a drak z roku 2000. Snímek dostal cenu Americké filmové akademie za nejlepší
cizojazyčný film roku. Divácky náročný děj je především ukázkou tradičního čínského
bojového umění, vše je za pomoci kinematografické techniky spojeno do pozoruhodného
celku.
Jedním z posledních filmových velkolepých čínských počinů je film Kletba zlatého květu –
2006 režiséra Zhang Yimou. Snímek vyvolává v západní společnosti poněkud protichůdné
reakce. Tento snímek, jak mu mnozí vyčítají, není jen typem bezduchého hollywoodského
filmu, ale vyžaduje i trochu znalosti čínské mentality, protože byl natočen spíše pro čínské
diváky než pro ty západní.36
Otázky k zopakování
1) Která organizace se skrývá pod označením Xinhua?
2) Kdo má v Číně přístup k necenzurovanému tisku?
3) Nejznámější film režiséra Zhang Yimoua je?
36
Srozumitelný a pěkný výklad k tomuto filmu nabízejí tyto stránky:
http://www.cinsky.cz/index.php?page=clanek&id=391&lang=cs
81
Radost je plamenem hořkosti.
čínské přísloví
11 ŽIVOTNÍ STYL A ZÁBAVA
11.1 Noční život v Číně
V dřívějších dobách v Číně znamenalo jít se ven bavit, že půjdete se svými přáteli na dobrou
večeři. Jídlo je slavností a potěšením, lidé se u něho uvolní a pak nastává vhodná příležitost
k osobnějším neformálním hovorům. Bývalo zvykem, že vše oficiální bylo dohodnuto na
formální půdě a následně dopilováno v přátelštější a osobnější atmosféře nad dobrý jídlem.
Večeře se většinou protáhla do jedenácté hodiny noční a pak se všichni odebrali zpátky do
svých domovů. Dnes je situace ve velkých městech diametrálně odlišná – jestli ještě
v osmdesátých letech noční život v Číně prakticky neexistoval, zrodil se v posledních třiceti
letech v čínských metropolích nový svět neonových zářivek a mladých lidí, nechodících domů
před půlnocí. Bohatost nočního vyžití je proslulá již i na Západě. Mnoho turistů kromě
prohlídky historických památek přijíždí především za exotickou noční zábavou – nikdo tu
nepřijde zkrátka. Našli byste zde vše, od jazzových klubů, přes diskotéky až po irské bary. Být
v Číně a nezkusit si místní karaoke je jako Čínu nikdy nenavštívit.
11.1.1 Karaoke bar
Japonský vynález zvaný karaoke si na konci osmdesátých let Čínu zcela podmanil. Většina
dnešních čínských podniků vám nabídne seznam písní, které mají na kompaktních discích,
a vy si můžete vybrat, kterou zazpíváte. Lepší podniky mívají v archivech písně v čínštině,
kantonštině i v tchajwanském dialektu, ale také v angličtině či japonštině, takže si každý
najde něco pro sebe. Dobrá věc je, že nemusíte být nikterak dobrými zpěváky, abyste byli při
82
karaoke dobrými baviči. Uvědomíte si to při poslechu ostatních. Nadšení a upřímná snaha
vrchovatě vynahradí nedostatky v rytmu či intonaci. V případě formální obchodní zábavy je
také pravidlem, že strana, která pořádá večeři, organizuje i karaoke a hradí pití i pronájem
místnosti a poplatky za skladby. Upozornění - karaoke vás může i zruinovat. Pokud plánujete
večer vy, je moudré zjistit ceny předem.
11.1.2 Pekingské divadlo
Pokud chcete svůj čas v Číně trávit v tradičnějším duchu, nabízí se proslulá pekingská opera.
Číňané měli vždy rádi různá jevištní představení, nejenom divadlo, ale též akrobatická
vystoupení, dialogy komiků, tanec a povídky vypravěčů – čínská opera pak spojuje všechny
tyto prvky dohromady.
Představení Pekingské opery37
37
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Fearther03.jpg
83
Když mluvíme o Pekingské opeře, nemyslíme tím jen divadlo předváděné v Pekingu, ale
obecně typ divadla, který se hraje po celé Číně (může se objevit i označení Čínské či Východní
divadlo). Své označení si získal od typu divadla, které se v 18. století hrálo v Pekingu a jeho
znalost se postupně rozšířila i do jiných oblastí. Toto divadlo je neiluzivní, nepoužívá kulis
a vystačí si s minimálním počtem rekvizit. Ve svých prvopočátcích se divadlo hrálo zpravidla
na malém čtvercovém podiu bez kulis, které se mohlo nacházet venku. Nedostatek prostoru
a příslušných pomůcek bylo nutné nahradit jiným sdělným způsobem, a tak se časem
vyvinula poměrně náročná symbolika kostýmů, masek i předmětů používaných během
představení. Pokud se na scéně objeví svíčka, představuje to noc, bič v ruce zase jízdu na
koni a vesla loď, apod. Důležitý je i kostým a nalíčení herce, které udávají jeho povahu,
postavení a charakter. Ke všem těmto zevním znakům se druží hlas a mimika. Pohyby těla,
údů i prstů jsou pro každou situaci přesně předepsány. Pokud řešíte otázku, jak se k této
příležitosti nejvhodněji obléknout, klidně to pusťte z hlavy. Pro tradiční lidové divadlo nejsou
stanovena žádná extra společenská pravidla jako u nás. V divadle se pije, jí i hovoří a nikdo to
nepovažuje za nevhodné.
11.2 Park
Stejně jako všude jinde na světě i v Číně chodí lidé rádi odpočívat a relaxovat do parků. Jenže
v Číně žijí parky svým vlastním životem. Do parku se lidé ze Západu chodí relaxovat, vyvenčit
pejsky. V Číně je situace poněkud odlišná, lidé sem také chodí venčit své domácí mazlíčky, ale
pejskové to rozhodně nejsou. Každé poledne přicházejí (především starší muži) s klecemi
svých zpěvných ptáků, rozvěsí je po stromech, aby alespoň touto cestou vykompenzovali
„opeřencům“ jejich uvěznění a navzájem hodnotí jejich zpěv. Mimo jiné je toto každodenní
setkání příležitostí ke sdělení novinek či k partii čínských šachů.
84
Park většinou žije již od časných ranních hodin, kdy sem chodí všechny věkové skupiny cvičit.
Cvičit v Číně rozhodně neznamená obléknout si teplákovou soupravu a s funěním oběhnout
tři kolečka kolem parku, cvičení je zde poněkud „sofistikovanější“ záležitostí. Lidé tu cvičí
jednotlivě i ve skupinkách, protahují všechny partie těla. Věnují se tradičním dechovým
cvikům čchi – kung nebo cvičí s meči, holemi či jinou zbraní, které známe z akčních filmů
s východní tématikou. Díky tomuto zvyku tu není problém potkat i osmdesáti a víceleté
Číňany a Číňanky, ve skvělé kondici.
11.3 Kořeny fotbalu jsou v Číně
Fotbal je snad nejoblíbenější evropská kolektivní hra. Není snad nikoho, kdo by si jako dítě
nekopl do balonu a nepostavil se do branky. Fotbal, to je společenská událost, národní
hrdost, volný čas a zábava. Nejeden evropský stát by kopanou označil za národní sport. Koho
by kdy napadlo, že zrovna tolik na Západě oblíbený fotbal bude mít své kořeny v Číně.
Ostatně jako mnoho dalšího. Toto (pro mnohé možná šokující sdělení) potvrzují nejen
historikové, ale i samotná FIFA věří, že kořeny kopané se nacházejí na asijské půdě. Míč, se
kterým tehdejší hráči hráli, byl oproti dnešním míčům menší a byl vyroben ze zvířecích vaků,
chlupů, bambusu a tkanin. Tento prehistorický fotbal byl nazýván: Cchu-ťü a podle většiny
Číňanů vznikl v době před 2500 tisíci lety. Objev Cchu-tü vzbudil v Číně obrovské nadšení
a mnoho fanoušků se snaží tuto hru znovu oživit. Samozřejmě, že pokud Cchu-tü
označujeme slovem kopaná, nemůžeme si představit dnešní formu fotbalu, která vznikla až
v 18. století v Anglii. Pravidla Cchu-tü byla poněkud odlišná už jen tím, že místo sítě byla
používána velká obruč visící ze stromu. Ovšem to nebylo překážkou, a tak byla Čína roku
2004 oficiálně uznána jako rodiště tohoto ve světě velice oblíbeného sportu.
85
11.4 Bojová umění
Východní kultury jsou pro západní vždy exotikou. Jsou zvyky, místa, věci a lidé, které
Evropany přitahují více či méně, ale je jedna oblast, kterou byl celý svět fascinován snad
vždycky, a to jsou tradiční východní bojová umění. Bojová umění nejsou jen souborem
fyzické kondice a schopností, ale jde především o celkovou duševní i tělesnou harmonii.
Vznik bojových umění se datuje přinejmenším dva tisíce let do minulosti, do doby, kdy
soupeřící váleční magnáti a bandité kontrolovali rozsáhlé území Číny a zakázali obyvatelstvu
vlastnit zbraně. Z čínských umění jsou nejznámější tchaj -ťi - čchüan (pro nás známe spíše
jako tai-chi/ tchaj-ti) a umění šaolinu známé také jako kung-fu. Tai-chi neboli umění útoku
a obrany si získalo velkou popularitu po celém světě. Vychází z taoistického učení, zahrnuje
harmonizaci jing a jang – pasivního a aktivního principu. Při cvičení se vychází z plynulých,
rytmických, promyšlených pohybů a detailně předepsaných postojů a pozic. Existuje mnoho
škol tchaj-ťi- čchüan, z toho pět populárních a osobitých. V závislosti na škole a mistrovi se
počet předepsaných cviků liší od dvaceti čtyř do sto osmi nebo i více. Jednotlivé formy jsou
pojmenovány podle podoby dosažené jejich provedením jako „Bílý čáp roztahuje křídla“
a „ Stáhnout se a kroutit jako opice“. Všechny vycházejí z jednoho ze tří postojů, váha
vepředu, váha na patě a jízda na koni.38
Tradiční bojová umění, obecně označována jako wu-šu, se dělí na dvě kategorie: se zbraní
a bez ní. Čínské kung-fu se během doby vyvinulo do mnoha stylů a našli bychom varianty se
zbraní i beze zbraně. Již v 5. století př. n. l. bylo toto cvičení provozováno taoisty. Jeho
předepsané postoje a úkony jsou založeny na pečlivém studiu anatomie a fyziologie lidské
kostry a svalstva a vyžadují značnou svalovou koordinaci.
38
Moderní čína : komplexni průvodce novým světovým ekonomickým gigantem. (přeložila)Funioková, Naďa.
2009. Brno: Jota, 2009
86
Různé pohyby v kung-fu, z nichž většina imituje bojové styly zvířat, začínají u jedné z pěti
základních pozic chodidel: normální vzpřímený postoj a čtyři polohované drak, žába, jezdec
a had.39 Popularitu tomuto bojovému umění bezesporu vyšlapala moderní kinematografie
akčních filmů.
11.5 Závody Dračích lodích
Dračí lodě se objevily před více než 2000 lety a jejich každoroční festival je jednou
z nejdelších sportovních tradic Číny. Slavnosti Dračích lodí se pořádají jako vzpomínka na den
smrti slavného básníka Čchü Jüana, který v době nepokojů nemohl dále snášet korupci,
úpadek a porážky milované země. Frustrovaný z neúspěchů a možné ztráty suverenity státu
se vrhl do řeky. Lidé na břehu, kteří to spatřili, spěchali básníka zachránit. Bubnovali a plácali
vesly do vody, aby odplašili zlé duchy. Později házeli do vody rýži, to aby Čchü Jüan byl
ochráněn před hladem. Přes všechnu snahu vesničanů básník nakonec utonul. V noci se jeho
duch zjevil jeho přátelům a řekl jim, že rýži sežral velký říční drak. Aby se to již nestávalo,
poradil jim zabalit rýži do hedvábné látky ve tvaru trojrohého balíčku. Od té doby se v den
výročí jeho smrti pořádá na uctění památky vlasteneckého básníka Festival Dračích člunů.
K této slavnosti patří i pojídání rýžových kuliček zabalených do listu bambusu – místo
hedvábí, které mají trojcípý tvar.
Dračí loď je dlouhá 12,5 metrů, bez posádky váží kolem 250 kg, má tvar otevřené kanoe
s dračí hlavu na špici a dračím ocasem na zádi. V sestavě je maximálně 20 vsedě pádlujících
závodníků (10 nalevo a 10 napravo) s bubeníkem, který sedí na špičce čelem k posádce a
udává rytmus údery do bubnu, a kormidelníkem stojícím na zádi a řídícím směr. Zpravidla se
jede vždy v sudém počtu, jelikož by lichý počet závodníků mohl vychýlit loď.
39
Moderní čína : komplexni průvodce novým světovým ekonomickým gigantem. (přeložila)Funioková, Naďa.
2009. Brno: Jota, 2009
87
Závodí se v drahách na vzdálenosti 250, 500 a 1000 m. Dlouhá trať na 2000 m se jezdí na
kola s otáčkami. Kategorie se dělí dle věku a pohlaví (jezdí se i mix).40
Tento tradiční čínský sport si získal velkou oblibu po celém světě. Aktivně se mu věnuje přes
50 milionů sportovců z více než 50 zemí světa.
Závody dračích lodí na Taiwanu41
Otázky k zopakování
1) Ze které země pochází karaoke?
2) Který druh bojového umění se skrývá pod označením wu-šu?
3) Jaký je rozdíl mezi Čínskou a Pekingskou operou?
40
http://dragons-cz.webnode.cz/co-je-draci-lod/
41
http://newshopper.sulekha.com/taiwan-dragon-boat_photo_826035.htm
88
Není to víno, co činí člověka opilým - je to on sám.
čínské přísloví
12 ČÍNSKÁ KUCHYNĚ
12.1 Čínská kuchyně je považována za kulturní umění
Čínská kuchyně je jednou z nejznámějších kuchyní světa. Jídlo je pro člověka důležité
nejenom ze svého fyziognomického hlediska, ale zároveň se stává neoddělitelnou součástí
každé kultury. Jako v Číně vše, i stolování, stravování a příprava má své typické zvyklosti.
Čínská kuchyně je stejně jako čínská filozofie uspořádána podle taoistických zásad protikladu
a změny: horké je vyváženo chladným, kořeněné jemným, čerstvé konzervovaným.
Postihnout charakter čínské kuchyně je stejně obtížný úkol jako se snažit obecně vyjádřit styl
vaření v celé Evropě. Je jasné, že na tak obrovském území jako je Čína se musí lokální
kuchyně měnit, když už ne ničím jiným, tak rozhodně dostupností ingrediencí. Přesto celé
Číně je společná úzkostlivost a péče, kterou přípravě jídla věnují. Pokrm nemá jen dobře
chutnat, vonět, vypadat, ale musí být i správně naporcován – všechny smysly jím musí být
okouzleny. Nejeden Číňan by se zděsil při vstupu do některé z našich restaurací čtvrté
cenové kategorie, kde by mu na umaštění flekatý ubrus přinesli přetékající talíř nelibě
vonícího guláše. Pokud vám Čína jako cizinci nenabízí moc jistot, potom jedno můžete
očekávat určitě, a to, že se dobře najíte i v restauracích čtvrté cenové kategorie.
Důležitost čínské kuchyně v životě lidí není dána jen vlastním potěšením z jídla, ale i faktem,
že potrava je zde považována za prostředek udržení duševní i fyzické zdatnosti, gastronomie
se zde mísí s medicínou i náboženstvím.
Význam jídla v čínské kultuře a každodenním životě odráží také pozdrav - místo toho,
abychom se zeptali: "Jak se máš?", je běžné se zeptat: "Už jsi jedl?"
89
12.1.1 Jednotná „čínská kuchyně“
Jak již bylo řečeno, čínská kuchyně je velice regionální. Ve starověké Číně se potrava
získávala převážně lovem a sběrem. S postupným rozvojem zemědělství byl každodenní
pokrm určován dostupnými přírodními zdroji v daných částech země, odtud značně odlišné
způsoby přípravy a vznik rozličných regionálních kuchyní. Nejčastěji se čínská kuchyně dělí na
čtyři základní oblasti: severní, jižní, východní a západní. Samozřejmě, že toto rozdělení je jen
orientační. V Číně žije mnoho národů, které mají své vlastní zvyklosti týkající se stravování,
a rozdílné nuance je znát v každém regionu. My se tu ale budeme držet již osvědčeného
rozdělení do oněch čtyř kategorií a přiblížíme si základní charakteristiky. Závěrem pro
zajímavost uvedeme něco málo z korejské a japonské kulinářské oblasti.
12.1.2 Severní oblasti – Pekingská kuchyně
Obecně tímto termínem označujeme kuchyni severních oblastí v okolí Pekingu. Pro severní
oblasti jsou typická dvě dlouhá a odlišná období – léto a zima a jen krátké dvě přechodné
sezóny mezi nimi. Zimy jsou suché a chladné s teplotami často pod bodem mrazu a s létem
přichází teplo a déšť. Kopcovitý terén s údolími nabízí různé možnosti zemědělského
obdělávání. Místní podnebí nenabízí příliš možností k pěstování rýže – ta je hojně nahrazena
pšenicí. Pšenice je nejcharakterističtější plodinou této oblasti a také je důležitou
ekonomickou komoditou. Mimo pšenice se tu hojně pěstuje i kukuřice, méně pak ječmen,
proso, sója, kapusta, jablka – všechny tyto plodiny hrají významnou roli i v místní kuchyni.
Tradiční místní pokrmy jsou tak připravovány z pšeničné mouky: nudle, plněné bochánky,
knedlíčky, chleba vařený v páře atd. Plněné „knedlíčky“ jiaozi jsou známé nejen v Pekingu,
nejčastěji jsou naplněny vepřovým masem a zeleninou, ale výjimkou není ani ovoce či jedlé
kaštany.
90
Nejznámějším pokrmem tohoto regionu je samozřejmě pekingská kachna. Toto složité, po
celém světě proslulé jídlo vyžaduje dlouhou přípravu a servíruje se ve třech samostatných
chodech. Při jeho přípravě se nafoukne kůže na kachně tím, že se mezi ni a maso vpraví
vzduch. Kachna se pak zavěsí a nechá sušit minimálně čtyřiadvacet hodin, nejlépe v ostrém
chladném vánku. Tím se kůže oddělí od masa. Pak se kachna peče, až je kůžička křupavá a
hnědá. Kůže se odstraní, natře omáčkou hoisin (sladkou kořeněnou omáčkou ze sójových
bobů) a zabalená do bochánků se servíruje jako první chod. Kachní maso se oddělí od kostí
a pečlivě nakrájí na kousky. Ke kachnímu masu se přidá osmažená cibulka, zázvor a paprika
a vaří se s bobkovými výhonky nebo proužky bambusu. To představuje druhý chod. Třetím
chodem je polévka. Kachní kosti se rozdrtí a pak se přidáním vody, zázvoru a cibule připraví
vývar. Směs se povaří, pak scedí a zbytek se vaří se zelím a cukrem až je zelí měkké.42
Pekingská kachna; snad nejznámější a nejvyhledávanější čínské jídlo43
42
Moderní Čína: Komplexni průvodce novým světovým ekonomickým gigantem. (přeložila) Funioková, Naďa.
2009. Brno: Jota, 2009
43
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/f9/Gastronomia_china-Pato_a_la_pekinesa5251.JPG
91
12.1.3 Jižní oblasti - Kantonská kuchyně
Velká část jižní Číny se nachází v subtropickém pásmu a je tudíž „zelená“ po celý rok. Díky
vysokým teplotám, vydatným dešťům a vysoké vlhkosti je ideální oblastí pro pěstování
náročných plodin jako je například rýže, tropické ovoce a zelenina (ananas, liči, pomeranče,
banány). Jižní kuchyně je jednoduchá a elegantní, proslulá svou lehkostí, chutí a typickou
přípravou – vařením v páře a „míchaným“ smažením, které uchovává co největší čerstvost
použitých surovin. Z masa se nejčastěji používá kuřecí, popřípadě ostatní drůbež. Díky
hojnosti a rozmanitosti ovoce a zeleniny jsou zdejší pokrmy nápadné i svou barevností.
Pokrmy se dochucují jen lehce a používané koření je decentní. Charakteristickými chutěmi
této oblasti jsou sladkokyselé pokrmy.
Kantonská kuchyně je proslulá svou lehkostí a barevností44
12.1.4 Východní oblasti - Šanghajská kuchyně
Východní region Číny je geograficky složen z vysočin a nížin. Nejúrodnější částí jsou rozlehlá
plochá pole podél řeky Jiang-c´. Stejně jako v jižních provinciích i zde zemědělství dominuje
pěstování rýže a subtropický charakter podnebí dovoluje pěstování rozmanitých druhů
44
http://en.wikipedia.org/wiki/File:Pak_kanaa_moo_krob.jpg
92
zeleniny. Charakter kuchyně je velice podobný tomu jižnímu s tím rozdílem, že
nezastupitelnou složkou v přípravě pokrmu jsou ryby a další vodní živočichové (jsou
využívány nejen mořské plody, ale i sladkovodní druhy ryb, protože oblast je bohatá i na
velké vodní toky ústící do moře). V oblastech více na sever přibývá pšeničných polí a pokrmy
jsou připravovány více z pšeničné mouky než z rýže. Příprava pokrmů je obdobná jako
v Kantonské oblasti – vaření v páře a rychlé smažení, uchovávající čerstvost surovin. Chuť je
jemná a málo mastná, případně doplněná lehkou nasládlou příchutí korýšů. Známými
pokrmy jsou vajíčkové bochánky na vrchu křupavé a uvnitř jemné, ovocný džus s krevetami,
pirožky vařené v páře, dušené ravioly, dušené mořské okurky atd.
Neodmyslitelnou součástí Šanghajské kuchyně jsou dary moře45
12.1.5 Západní oblasti - Sečuánská kuchyně
Geografická různorodost západních oblastí s množstvím srážek dovoluje širokou produkci
různého sortimentu plodin, včetně rýže, zeleniny a ovoce. Kromě rýže je sečuánská oblast
známá pro své využití bambusu, hub, mandarinek a především pro své sečuánské chilli
papričky, které jsou považovány za jedny z nejpálivějších na světě. Chuť této kuchyně by se
45
http://kaleidoscope.cultural-china.com/chinaWH/upload/upfiles/2008-12/17
93
dala charakterizovat jako kořeněná, ostrá a horká, specialitou co do přípravy je vaření
v tzv. hot pot hrnci (velký kovový hrnec stojící uprostřed stolu, v němž si každý stolovník
uvaří některou z ingrediencí položenou na stole). Typickým pokrmem sučuánské oblasti je
tzv. mapo doufu/tofu, což je pokrm připravený z tofu sýra zamíchaného v pikantní chilli
omáčce, jejímž základem jsou fazole. Mapo doufu bývá často kombinován ještě s mletým
masem – vepřovým nebo hovězím.
Pokrm zvaný mapo doufu – připravovaný v západních oblastech Číny46
12.1.6 Japonská a korejská kuchyně
Čína, Japonsko a Korea jsou si země geograficky a některými svými zvyklosti blízké
a některými naopak velmi vzdálené. Pokud bychom se podívali na odlišnosti v jednotlivých
národních kuchyních, všimli bychom si kontrastu mezi jemnou japonskou a velice výraznou
korejskou kuchyní. Někde mezi těmito dvěma póly se nachází již výše popsaná čínská
kuchyně. Japonská odlišnost závisí na faktu, že tato země byla již od 9. století pod velkým
vlivem buddhismu, který zakazoval jíst maso. Povolená byla rýže, zelenina, proso a jiné
obiloviny. Mezi maso se nepočítaly ryby. Stejně tak jako Francouze občas častujeme
pejorativním označením „žabožrouti“, obdobně bychom mohli Japonce, s jistou nadsázkou
46
http://en.wikipedia.org/wiki/Mapo_doufu
94
a bez záměru urazit, označit jako „rybožrouty“. Maso se začalo v Japonsku konzumovat až
na konci 19. století, oblíbenosti se dostalo hovězímu masu a především západním biftekům.
Snad nejznámějším tradičním japonským jídlem je suši – válečky ochucené rýže za zvláštního
způsobu hnětené, na nichž jsou uloženy nejčastěji plátky syrových ryb, chobotnic, krevet
apod. Jako jedna z výjimek se suši v Japonsku může jíst rukama – požívání jídla za pomoci
rukou je jinak považováno za nekulturní. Jak již bylo zmíněno, japonská kuchyně bývá jemná,
pro cizince možná místy až nevýrazná. Tento fakt způsobuje jakákoli absence česneku,
papriky a výrazných koření v jídlech. Tím se nejzásadněji odlišuje především od korejské
kuchyně, pro kterou je česnek naprosto neodmyslitelnou součástí. Česnekové kuličky se zde
podávají skoro ke každému jídlu. Pokud mluvíme o korejské kuchyni, nesmíme opomenout
zmínit nejznámější místní specialitou – kimčchi. Je to ostře kořeněný salát, který se zhotovuje
z nakrájeného čínského zelí, bílé ředkve a spousty koření a různých dochucovadel. Dá se sice
koupit v obchodech, ale každá rodina má svůj zaručeně nejlepší recept.
Pokud vám váš čínský host na otázku „co si dáte k pití“ odpoví, že horkou vodu,
nemyslete si, že žertuje. Pro Evropany poněkud nezvyklý obyčej, ale na východě je to
zcela běžná praxe. Lidé pijí horkou vodu z finančních či zdravotních důvodů, nebo prostě
jenom tak ze zvyku.
12.2 Čínské restaurace
V Číně není problém sehnat restauraci s kvalitním a chutným jídlem, nesmíte se ovšem
nechat odradit prvním dojmem. Mnoho podniků má jen skromnou výzdobu a nepříjemné
osvětlení. Pokud si ale nejste jisti, která je ta pravá, je nejlepší hledat restaurace plné
a hlučné – svědčí to o kvalitě místního podniku. Mnoho restaurací má před vchodem
95
umístěna akvária s rybami či mušlemi a želvami. Nenechte se splést, není to turistická
atrakce, ale váš budoucí oběd nebo večeře. Stačí ukázat na exemplář, který se vám líbí,
a bude vám s ochotou připraven. Krom akvárií s vodními živočichy se lze setkat i s klecemi
živých slepic, kachen, zajíců a kuřat. Pokud máte vybráno, stačí se již jen usadit. Ve většině
čínských restaurací se stoluje u kulatého stolu s posuvným skleněným kotoučem. Typické
čínské jídlo má více chodů (obvykle 12), otočný kotouč napomáhá, aby se všichni stolovníci
mohli pohodlně dostat ke všemu co je na stole. V dobrých restauracích je hostům před
začátkem a po skončení stolování přinesena ohřátá rouška (v zimních měsících teplá
a naopak). Mnohý nepoučený cestovatel si nad touto rekvizitou již lámal hlavu a přemýšlel,
k čemu slouží. Příkladem použijeme vyprávění Františka Nepila:
Naštěstí vešly servírky a přivedly nás na jiné myšlenky: začaly nám rozdávat mokré bílé
ubrousky. Část skupiny se domnívala, že si jimi máme umýt misky na stole, druhá část tvrdila,
že mokrý ubrousek se má položit pod sklenici s nápojem kvůli jejímu chlazení a další odmítali
ten klůcek vůbec, protože nevěděli co s ním. Servírky nám naštěstí předvedly, že si jím máme
omýt ruce, a to se nám líbilo. Venku i v restauraci bylo totiž velké dusno jako v prádelně a mít
osvěžené mokré ruce bylo příjemné. Část výpravy naopak funkci klůcku vylepšila a použila je
jako osvěžující obklad na čelo, což uvedlo do rozpaků servírky, protože ubrousky musely
vrátit47.
Snad je již jasné k čemu bílý ubrousek slouží a jak s ním nakládat. Nejlepší restaurace
najdete ve velkých městech v hotelových restauracích. Tam však neochutnáte typicky čínské
jídlo, většina hotelových restaurací připravuje totiž jídla světové kuchyně a rádoby západní
jídla.
47
Nepil, František. Malý atlas mého srdce, Horní Bříza: nakladatelství Granát, 1998
96
Ve stáncích na ulici můžete ochutnat nefalšované čínské speciality, jako například olejové
tyčky, sójové mléko, placky s pórkem, sladké brambory, smažené tofu nebo nejrůznější
druhy ovoce. Pokud se chcete vyhnout zdravotním problémům, je vždy důležité dávat pozor,
aby pokrmy ve stáncích byly ještě teplé nebo přímo připravované před vámi. Pokud už všeho
toho exotického jídla budete mít dost a zatoužíte po něčem známém, aniž byste museli
utratit horentní částku v hotelové restauraci, nabízí se typicky západní alternativy např. obří
řetězce rychlého občerstvení McDonald´s nebo KFC, které si v Číně zvláště u mladých lidí
vydobyly značnou oblibu.
V Číně se tradičně stoluje u otočného kulatého stolu; zajišťuje to každému stolovníkovi
pohodlný přístup ke všem pokrmům48
12.3 Zajímavosti čínské kuchyně
Číňané se ve své kuchyni snaží využít vše, co jim příroda nabízí. Do jídel se tak přidávají
bambusové výhonky, lotosové kořínky, mořské řasy, houby, lišejníky a snaží se zužitkovat vše
z domácích i divokých zvířat. Ničím neobvyklým proto nejsou rybí hlavy, vepřové nožičky,
48
http://www.askbennychinese.com/uploads/1/Image/dining_in_china.jpg
97
kachní plovací blány, býčí varlata, plži či kuřecí střeva. Pro Evropana mohou být některé
pokrmy doslova odpudivé, ale Číňané je považují za opravdové delikatesy.
Snad nejtypičtějším čínským pokrmem je rýže, která je tu dostupná v nepřeberném
druhovém množství. Podává se rozvařená, jde ji tak lépe konzumovat hůlkami.
Čínské jídlo se sestává z několika chodů. Zvláštností je, že polévka se podává jako úplně
poslední chod menu nebo jako předěl mezi jídly různých chutí.
Neopomenutelnou rekvizitou čínského stolování jsou hůlky. Nejčastěji jsou vyrobeny
z měkkého dřeva či plastu. V lepších restauracích dostanete hůlky z tmavého santalového
dřeva či bambusu – na požádání jsou mnohé restaurace vybaveny standardním příborem.
Z historie jsou též známy hůlky z achátu, nefritu, slonoviny a velmi ceněné na císařském
dvoře byly hůlky ze stříbra, které změnou barvy do černa mohly upozornit na přítomnost
jedu ve stravě. Dobré zacházení s hůlkami vyžaduje trochu tréninku. Vždy záleží na šikovnosti
dané osoby, takže obstojné používání hůlek bez zbytečného bryndání, hodinového lovení
nudlí a podobných excesů se pohybuje mezi několika dny až dvěma týdny (ale to byste
museli být extrémně nešikovní).
Upozornění na závěr - nikdy žádné jídlo na hůlky
nenapichujte. Jídlo ze společné mísy vždy nabírejte externími hůlkami k tomu určenými nebo
druhým koncem svých hůlek, který nestrkáte do úst. Velkým prohřeškem je také zapíchnutí
hůlek do misky s rýží – evokuje to způsob, jakým je předkládána rýže při obřadech na
památku mrtvých, a tudíž to není moc vhodné.
Otázky k zopakování
1) Pro které oblasti je rýže typickou plodinou?
2) K čemu slouží akvária umístěná před čínskými restauracemi?
3) Který pokrm se skrývá pod označením kimchi?
98
POUŽITÁ LITERATURA
Labus, David. Japonsko, Praha: nakladatelství Libri, 2009
Halászová, Věra. Devět bran k tajemství hory Kóra, Praha: Academia, 2006
Reischauer, Edwin (a kolektiv). Dějiny Japonska. Praha: Lidové noviny, 2006
Pronnikov, V. A.; Ladanov, I. D. Japonci jak je neznáme. (přeložila)Krtičková Dagmar. Praha:
Lidové nakladatelství, 1989
Löwensteinnová, Miriam. V Koreji se Korejcům nevyhneme, Praha: Nakladatelství Lidové
noviny, 2010
Hong, Gi-Bum. The national atlas of Korea, Suwon-si : National Geographic Information
Institute, Ministry of Land, Transport and Maritime Affairs, 2009
Ecker, J. Carter (a kolektiv). Dějiny Koreje, Praha: Lidové noviny, 2001
Čína. Velvyslanectví Čínské lidové republiky v České republice, Praha: Futura, 2000
Silná, Nataša. Čínská lidová republika, Praha: nakladatelství Svoboda, 1988
Swann, C. Peter. Umění Číny, Koreje a Japonska, Praha: Odeon, 1963
Pelikán, František. Devět návštěv Číny, Harmanec: CentroMedian, 2005
Nepil, František. Malý atlas mého srdce, Horní Bříza: nakladatelství Granát, 1998
Rampini, Federico. Čínské století, Praha: nakladatelství Dokořán, 2008
Wang Čchung: Kritická pojednání (Lun – cheng), (překlad: T. Pokora), Praha: Academia, 1971
Obuchová, L´ubica. Číňané 21. století: dějiny – tradice – obchod, Praha: Academia, 1999
Janoš, Jiří. Japonsko a Korea: dramatické sousedství, Praha: Academia, 2007
Seligman, D. Scott. Čínská obchodní etiketa, Praha: BB/art s. r. o., 2007
Čína ve 21. století. (přeložil) Kybal, Tomáš, Praha: Levné knihy, 2003
Moderní Čína: komplexní průvodce novým světovým ekonomickým gigantem. (přeložila)
Funioková, Naďa. Brno: Jota, 2009
99
Kamenarovid, P. Ivan. Klasická Čína. Praha: Lidové noviny, 2001
Liščák, Vladimír. Čína, Praha: nakladatelství Libri, 2002
Fairbank, John King. Dějiny Číny, Praha: Lidové noviny, 1998
Liščák, Vladimír. Dějiny Číny, Taiwanu a Tibetu, Praha: Libri, 2008
Bailey, Alison. Čína, v Praze: Euromedia Group – Knižní Klub, 2008
100
WEBOVÉ STRÁNKY
Všeobecné informace
http://www.volny.cz/nipp/japonsko.htm
http://cina.orbion.cz/
http://lcweb2.loc.gov/frd/cs/cntoc.html
http://cina.yin.cz/
http://www.ecesty.cz/zeme/cina.htm
http://cs.wikipedia.org/wiki/Čína
http://czech.cri.cn/chinaabc/
http://cz.china-embassy.org/cze/zggk/
http://www.chinatoday.com/data/data.htm
http://www.korea.cz/
http://acc6.its.brooklyn.cuny.edu
http://www.cinsky.cz/index.php?page=slovnik&lang=cs
http://www.stats.gov.cn/english/
Ekonomika
Moderní Čína: komplexní průvodce novým světovým ekonomickým gigantem. (přeložila)
Funioková, Naďa. Brno: Jota, 2009
http://www.project-syndicate.org/commentary/fan20
http://www.businessinfo.cz/cz/sti/cina-investicni-klima/9/1000539/#sec2
http://www.euroekonom.cz/analyzy-clanky.php?type=jz-cina
http://www.project-syndicate.org/commentary/fan20/Czech
http://aktualne.centrum.cz/tema/cina_20/
101
Politika
Moderní Čína: komplexní průvodce novým světovým ekonomickým gigantem. (přeložila)
Funioková, Naďa. Brno: Jota, 2009
Čína ve 21. století. (přeložil) Kybal, Tomáš, Praha: Levné knihy, 2003
http://www.1sg.sk/www/data/01/projekty/2010_2011/neptunes/cina/PD%20P
http://countrystudies.us/china
http://blisty.cz/art/54356.html
http://www.e-polis.cz/komparace/241-analyza-cinske-lidove-republiky.html
Mezilidské vztahy
http://www.suite101.com/content/business-etiquette-in-japan-a274959
http://www.kwintessential.co.uk/etiquette/doing-business-japan.html
http://blog.etrend.sk/made-in-china/2008/06/02/ako-podat-cinanovi-vizitku/
http://www.vieraevents.cz/blog/index.php/2009/ve-svatby/ve-svatby-kazda-zeme-jiny-zvykjaponsko/
Jazyk
http://www.cinstina.cz/
http://kulturnistudiaciny.webnode.cz/studium/zimni-semestr/gramatika-cinstiny-i/
http://www.cinske-znaky.cz/data/27548_chj_1.gif
http://lingvistika.mysteria.cz/china_abeceda.htm
http://www.cinsky-rychle.ic.cz/category/hsk/gramatika/
Vzdělání
http://czech.cri.cn/321/2010/08/18/1s114293.htm
http://www.rozhlas.cz/leonardo/svet/_zprava/vzdelani-neni-v-cine-zadarmo--239104
102
http://ktv.mff.cuni.cz/IFORUM-1970.html
http://www.stredniskoly.cz/student/stredni-skoly-ve-svete-cina.html
Práce
http://www.cechoamerican.com/2010/09/29/nad-dopisy-ctenaru-vyroba-v-cine/
http://czech.cri.cn/321/2010/11/17/1s117090.htm
http://www.24hod.sk/Nezamestnanost-v-cinskych-mestach-dosiahne-12-milionovcl27447.html
http://zpravy.rozhlas.cz/zpravy/asieaustralie/_zprava/637979
Rovnost pohlaví
http://www.fordham.edu/halsall/women/womensbook.html#China
http://factsanddetails.com/china.php?itemid=365&catid=9&subcatid=60
http://www.rozhlas.cz/svet/portal/_zprava/110713
http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/asie-a-oceanie/cinske-zeny-pracuji-tvrde-prestonemaji-sanci_163784.html?showTab=diskutovane
Životní prostředí
http://www.enviweb.cz
http://whc.unesco.org/en/statesparties/cn
http://www.springerlink.com/index/050p5262548mv2x8.pdf
http://news.xinhuanet.com/zhengfu/2002-11/18/content_633191.htm
http://czech.cri.cn/321/2009/08/20/1s95908.htm
Media
http://english.peopledaily.com.cn/90002/95766/6537507.html
103
http://zpravy.idnes.cz/v-cine-je-cim-dal-slozitejsi-udrzet-pod-poklickou-rozvratnickeinformace-1q6-/kavarna.asp?c=A101110_162608_kavarna_chu
http://www.chinaview.cn/
http://www.cfr.org/china/media-censorship-china/p11515
http://www.rozhlas.cz/digital/ostatni/_zprava/743588
Zábava
http://www.japonsko.tnet.cz/budo.htm
http://carlesjeni.blogspot.com/
http://www.czechpress.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=2367%3Ainska-opera&Itemid=4
http://www.auria.cz/index.php?main_page=document_general_info&cPath=67_68&produc
ts_id=397
http://dragonboatbc.ca/
Kuchyně
http://lukasnachtigall.com/jidlo-v-cine-asie-ne-restaurace.html?pid=24
http://www.cuisinenet.com/glossary/china.html
http://www.muztagh.com/chinese-food/index.html
http://chinesefood.about.com/
104

Podobné dokumenty

11-2010 - VLAK-SITE

11-2010 - VLAK-SITE 04. 11. 2010 Dráhy od prosince zdraží o 22 procent víkendové jízdenky (SONE+) Zdroj: iDNES.cz (http://ekonomika.idnes.cz/drahy-od-prosince-zdrazi-o-22-procent-vikendovejizdenky-pju-/eko-doprava.asp...

Více

antologie textů k hospodářským dějinám

antologie textů k hospodářským dějinám Stromy, plody a traviny se velmi liší od těch, jež rostou na ostrově Juaně; na tomto ostrově i na všech ostatních, které jsem objevil nebo se o nich doslechl, chodí úplně nazí – muži i ženy -, tak ...

Více