1/2010 - Hlas mučedníků

HLAS MUÈEDNÍKÙ
Č L E N
M E Z I N Á R O D N Í
K Ř E S Ť A N S K É
A S O C I A C E
I C A
1 / 2010
Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty,
kdo trpí, vždyť i vás může potkat utrpení. – Židům 13,3
Je nám pøikázáno naøíkat
Úvaha Toma Whita
Nacházet odvahu žít Zprávy ze svìta
Nakladatelství STEFANOS nabízí:
Rasooli & Allan – Lékaø z Kurdistánu
Pøíbìh o obrácení muslimského mullaha.
A5, 134 stran, cena 77 Kè.
Richard Wurmbrand – Vítìzná víra
Inspi rující ètení na téma køesanské ví ry a svìdectví. 12×18 cm, 176 stran, cena 120 Kè.
Ken Anderson – Smìlý jako beránek
Životní pøíbìh známého èínského køesanského
disidenta. A6, 170 stran, váz. 137 Kè.
Pavel Rejchrt – Dvanáct kázání
Sbírka kázání èeského malíøe, básníka a literáta z posledních deseti let, ve kterých se autor
zamýšlí nad duchovní situací souèasného køesanstva i spoleènosti.
Váz. brožura, 14×19 cm, 96 stran, 147 Kè.
John Bunyan – Milost pøehojná
Duchovní autobiografie Johna Bunyana.
11,5×17,5 cm, 192 stran, cena 157 Kè.
John R. Weinlick – Hrabì Zinzendorf
životní pøíbìh hrabìte Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa, nejvýznamnìjšího pøedstavitele
Obnovené Jednoty bratrské.
Vázaná brožura, 12×19 cm, 232 stran,
cena 175 Kè.
Hermann Hartfeld – Víra navzdory KGB
Autentické vyprávìní o pronásledování køesanù
v Sovìtském svazu v šedesátých letech.
12×19 cm, 304 stran, cena 177 Kè.
Richard Wurmbrand –
Kristus na židovské cestì
Autor sám židovského pùvodu uvažuje na židovské téma. 12×18 cm, 248 stran, cena 175 Kè.
Sam Wellman – William Carey
Kniha o životì anglického misionáøe v Indii.
Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran, cena
167 Kè.
Milena Kolmanová – Kruh z malièkých
Povídky evangelické spisovatelky z prostøedí
ly rické ji hoèeské krajiny z období vá leèných
a pováleèných let.
Vázaná, 11,5×17,5 cm, 160 stran, cena 147 Kè.
Mike Fearon – Martin Luther
Beletrizovaná biografie jedné z klíèových postav
historie køesanství.
Vázaná brožura, 12×19 cm, 112 stran,
cena 165 Kè.
Anatolij Granovskij – Byl jsem agentem
NKVD
Memoáry agenta sovìtské tajné služby, pùsobícího krátce také v pováleèném Èeskoslovensku.
Vázaná s pøebalem,
12×19 cm, 288 stran, cena 245 Kè.
Tom White – Akce Kuba
Po sedmnácti mìsících vìzení na Kubì vypráví
autor vzrušující pøíbìh církve trpící za „tøtinovou
oponou“.
A6, 230 stran, cena 83 Kè.
Darlene Deiblerová-Roseová –
Ve stínu vycházejícího slunce
Podivuhodný pøíbìh americké misionáøky
v japonském zajetí za druhé svìtové války.
Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 288 str.,
cena 248 Kè.
Richard Wurmbrand – Vìzeòské zdi kdyby
promluvily
Autorova kázání, sestavená na samovazbì, která
jsou pozoruhodným a jedineèným dokumentem
o hlubi nách køesanské víry uprostøed nelidského teroru a zoufalství.
Vázaná, 12×18 cm, 136 stran, cena 185 Kè.
Sam Wellman – Jan Kalvín
Biografie slavného reformátora.
Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran,
cena 225 Kè
Bratr Andrew – Pašerákem ve službách
Nejvyššího
Kniha popisuje zaèátky služby bratra Andrewa.
Díky této knize se mnozí západní køesané zaèali
zajímat o utr pení svých spoluvìøících v totalitních zemích a mnohým rovnìž pomoh la nalézt
víru v Ježíše Krista.
Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 262 str.,
cena 245 Kè
Nabízené knihy z nakladatelství STEFA NOS si mùžete objednat na naší adrese, uvedené na zadní stranì obálky.
Poštovné ani balné není úètováno. Ukázky knih naleznete na internetové adrese mucednici.prayer.cz (nebo
www.mucednici.prayer.cz)
HLAS MUÈEDNÍKÙ 1 / 2010
FOTO NA PRVNÍ STRANĚ VAZBY:
Křesťanská rodina v pákistánském městě Gojra prchá ze svého domu, který zapálili muslimští radikálové.
RICHARD WURMBRAND NAPSAL
Je nám pøikázáno naøíkat!
„Nuže tedy boháèi; plaète a naøíkejte nad
strastmi, které na vás pøijdou.“ (Jakub 5,1)
Naši milovaní!
Každý obyvatel Západu je ve srovnání s tøetím svìtem boháèem. Nu, a naøíkali jsme
nìkdy? Naøíkat je ovšem právì takové pøikázání od Boha jako vìøit nebo modlit se, èi
studovat Písmo.
Jsme vyuèováni, abychom byli dokonalí stejnì,
jako je dokonalý Bùh. K jeho dokonalosti patøí
i naøíkání. V knize Jeremiáše Hospodin prohlašuje: „Proto naøíkám nad
Moabem“ (Jeremiáš 48,31).
Mnozí si žádají, aby slyšeli Boží hlas. Jak to, že nikdy nezaslechli jeho
naøíkání? Moab byl nepøítelem Božího lidu. Boží bolest nad høíšníky je
tak veliká, že ho pøivádí k naøíkání!
Bùh však také pøikazuje: „Dejte se nad ním (Babylonem) do náøku“
(Jeremiáš 51,8). Babylon byla starovìká øíše na území dnešního Iráku,
kde jsou v souèasnosti køesané vraždìni. Babylon byl úhlavním nepøítelem Božím i starozákonního Izraele.
Jsme povoláni, abychom kvíleli, abychom naøíkali nad nejhoršími
nepøáteli evangelia. Proè? Prorok nám dává nadìjnou odpovìï. „Možná
že se vyhojí.“
Z nenávisti uzdravení fanatiètí nepøátelé køesanù jsou lepší než nepøátelé poražení. Lékem pro nì je naše naøíkání.
Nepøátelé evangelia potøebují nìco více než jen kázání a literaturu.
Všichni køesané jsou povoláni ke svaté službì, jejíž souèástí jsou vroucí
modlitby a srdcelomné náøky za spásu nejhorších nepøátel Krista.
Náøek – tajná zbraò
Komunismus utrpìl ve Východní Evropì velkou porážku. Jak se to
mohlo stát?
Tak tedy, byl jsem v Rumunsku ètrnáct let vìznìn v komunistickém
žaláøi. Obèas nás drželi spoutané v øetìzech, v naprosté tmì, v ledových
celách, které byly jako mrazák. Nikdo nedokázal zadržet náøek, kterým
se naši muèitelé oèividnì bavili.
Neznali však naše tajemství. Naøíkali jsme sice kvùli své bolesti, ale
souèasnì jsme vždy svými náøky pøinášeli Bohu živou obì za své milované trýznitele. Bùh naøíkal nad Babylonem. A stejnì tak my. Výsledkem
toho byli mnozí komunisté uzdraveni.
Všichni jsme oproti jiným bohatí možnostmi poznávat Boha. Všichni
jsme bohatí tím, že i v pøípadì opravdové nouze máme stále nìjakou tu
1
minci navíc, kterou lze použít, aby se tohoto poznání dostalo i jiným. Ale
sobeckému bohatství je øeèeno, že má naøíkat pøi pomyšlení nad tresty,
které na nìho pøijdou.
Je nepochybné, že zármutek není vyjadøován v Orientì týmž zpùsobem jako na Západì. Všichni jsme však voláni k náøku nad svým sobectvím.
Purim v Sovìtském svazu
V roce 1990 odešlo ze Sovìtského svazu 150 000 Židù a stovky tisíc dalších je hodlají následovat. Jde o masový exodus pøipomínající vyjití Izraelcù z Egypta pøed tøemi tisíci lety. Také tito lidé potøebují evangelium.
Dùvodem k tak rozsáhlému odchodu Židù je vzrùstající antisemitismus. Pøi nedávném sociologickém prùzkumu bylo zjištìno, že se každý
ètvrtý Moskvan prohlašuje za èlovìka nenávidìjícího Židy.
Bìhem tøicátých let nechal Stalin povraždit tisíce Židù, mezi nimiž byli
i jeho nejbližší soudruzi. Po nich pøišli na øadu židovští básníci a umìlci.
Pak byl vydán pøíkaz k perzekuci Židù v satelitních zemích. V roce 1953
Stalin prohlásil, že odhalil spiknutí židovských lékaøù, kteøí údajnì usilovali o jeho život. Ti pak byli obìšeni na Rudém námìstí v Moskvì. Tato
událost se následnì stala signálem k zabíjení Židù ve všech velkých mìstech. Ti, kteøí pøežili, skonèili na Sibiøi.
Stalin zemøel 8. bøezna 1953 a pohøben byl o den pozdìji. Toto datum
bylo pro tohoto hubitele Židù symbolické, nebo na nì pøipadal židovský svátek Purim, který Židé slavili na oslavu vysvobození z Hamanova
komplotu (viz kniha Ester). Podobnì i tehdy zachránila Stalinova smrt
mnohým sovìtským Židùm život.
Legenda o Ahasverovi
Nyní je v Rusku na postupu podobnì zuøivý antisemitismus. Židé jsou
obviòováni za minulý teror, nedostatek potravin, alkoholismus a všechny
další zloøády. Mnozí se obávají nových pogromù. To nutí další a další Židy
k vystìhování. Ostatnì tohle Židé zakoušejí celých dva tisíce let. Bloudící
Žid nenachází pokoje.
Dávná legenda praví, že když Ježíš kráèel obtìžkán køížem na Golgotu,
požádal židovského ševce Ahasvera, aby ho nechal odpoèinout ve stínu
svých veøejí. Ten však odmítl. Ježíš mu pak øekl: „Ani ty nedojdeš odpoèinku, dokud mì nepøijmeš jako Spasitele.“
Vypráví se dále, že Ahasver nikdy nezemøel, ale také nedošel odpoèinku. Dodnes bloudí svìtem.
Tato legenda znázoròuje údìl židovstva. Nicménì ani Izrael není pro
židovské vystìhovalce útìšným místem, pøestože jsou zde vítáni. Je to
malá zemì. Na nové pøíchozí zde èekají mnohé sociální problémy.
Pokud jde o tamní muslimy, vyjádøil to výstižnì egyptský èasopis Rose
-al-Yussef: „Pokoj nastane pouze, až celý Jeruzalém bude svobodný a budou v nìm vládnout muslimové. V židech a køesanech vidíme úhlavní
nepøátele Arabù. Korán muslimùm zakazuje pohlížet na židy a køesany
2
jako na pøátele. Kdokoli tak èiní, ztrácí obecenství s Bohem. Musíme
nastražit ještì více náloží a použít ještì více Molotovových koktejlù a spálit všechno, co jim patøí. Musíme je definitivnì znièit meèem islámu.“
Komunistické insignie na svatých místech
Na kupoli pravoslavného chrámu, který byl vystavìn nad Ježíšovým
hrobem, vlaje vlajka palestinské teroristické organizace. Tato vlajka
rovnìž nese komunistický symbol – srp a kladivo. Nikdo se neodváží
vlajku odstranit z obavy pøed muslimskou odvetou. Komunistické a teroristické insignie tak vlají nad nejsvìtìjším místem køesanstva!
Sovìtští Židé jsou jako celek na nové okolnosti totálnì nepøipravení.
Sedmdesát let se uèili pouze Boha nenávidìt. Za Gorbaèova se sice ateistická propaganda stala o nìco subtilnìjší, ale zase o to nebezpeènìjší.
Dnes ateisté pøipouštìjí, že marxistická kritika náboženství a brutální
útlak ve svých cílech selhaly. Proto opouštìjí marxismus nejen v ekonomických otázkách, ale také v jeho postoji vùèi náboženství. Nicménì stále
zùstávají plni nenávisti k Bohu a pøijímají dokonce ještì více vulgárních
ateistických pøedstav než døíve.
Za státní peníze (tedy i za peníze vìøících) vydávali ruští komunisté
knihy v rámci edice „Knihovna ateistické literatury“. Hlavním titulem
edice pak byl spis Antikrist od nìmeckého filosofa a syna evangelického faráøe Nietzscheho. Ten psal ještì rouhavìjším zpùsobem než sám
Marx. Nietszche byl rovnìž oblíbeným filosofem Hitlera, kterého právì
on inspiroval k vyvraž?ïování lidských bytostí.
Nietszche nazýval toto své uvažování „filosofií kladiva“. Hlavním terèem
jeho nenávisti je pak Ježíš, kterého považuje za pouhého èlovìka a který
prý pøinesl nejhorší, nejnebezpeènìjší a nejzhoubnìjší náboženství lásky
ke všem lidem. Nietszche považuje za špatné být dobrým a pozvedat padající. „Popostrète ty, kteøí padají,“ bylo jeho sloganem. Jeho kniha oslavuje
bezbožnost a je to v pravdì „satanistická bible“.
Takové myšlenky propagoval ve své zemi Gorbaèov, kterého Západ
chválil za jeho „liberálnost“. Nìco z takových myšlenek pak pøinášejí
židovští emigranti z Ruska do Izraele. Nìkteøí se mohou ve své nové
vlasti stát propagátory vulgárního ateismu nejhrubšího zrna.
Mnozí èlenové komunistických organizací zažili veliké rozèarování
a trauma, když byly strhávány sochy jejich boha Lenina. V roce 1990
opustilo v Rusku komunistickou stranu na tøi sta tisíc èlenù. Mnozí z nich
veøejnì spálili svou stranickou legitimaci. Jejich životní filosofie se rozpadla, ale nemají nic, èím by jí nahradili.
Opravdoví mesiánští Židé
Existují dva druhy vìøících: ti, kteøí pouze v Ježíše vìøí (Jan 6,26) a ti,
kteøí vìøí a znají ho (Jan 6,69).
Navzdory všem podivnostem existují mezi sovìtskými emigranty skuteèní hebrejští køesané. Nìkteøí z nich strávili v Sovìtském svazu pro svou
víru øadu let ve vìzení. Tito jsou jistì mezi ostatními emigranty horlivými
3
svìdky pro Krista. Musejí však hodnì vysvìtlovat, jaký je rozdíl mezi Kristem a tím, co se samo nazývá køesanstvím. Musejí dosvìdèovat, že Kristus je opravdový Spasitel, který ochotnì odpouští lidem všechny jejich
høíchy, pokud èiní pokání – a to i høích dezinterpretace jeho uèení.
Neznalost Kristových muèedníkù
Rovnìž v Albánii nièilo v lidech nejtvrdší komunistické diktátorství po
dlouhých ètyøicet let veškeré poznání Boha. V této pùvodnì muslimské
zemi žilo pøed komunistickým pøevratem 160 000 pravoslavných a 124 000
katolických vìøících. Protestantù tam byla jen nepatrná hrstka.
Jistá žena, která uprchla z komunistické Albánie, na Západì prohlašovala, že je katolièka, ale že ve své zemi nemohla dát pokøtít své dítì.
Vyprávìla, že jistý knìz jménem Steven Kurti byl popraven za to, že pokøtil
svého synovce. A tak zmínìná žena pokøtila pøed obrázkem Ježíše a Panny
Marie své dítì sama.
Když se jí novináøi ptali, zda vlastnila doma Bibli a zda si ji mohla koupit, žena se udivenì zeptala: „A co je to Bible?“ Øekli, jí, že je to svatá kniha
køesanù, podobnì jako mají muslimové korán. Žena ale nikdy nic neslyšela ani o koránu.
Jiný uteèenec, který v Albánii strávil pro svou køesanskou víru nìkolik
let ve vìzení, uvedl že sice o Bibli slyšel, ale nikdy ji na vlastní oèi nevidìl.
Byl tím podobný muèedníkùm víry prvního století církve.
Bible jako kompletní kniha existuje až od roku 321. Do té doby obíhaly
mezi vìøícími pouze její èásti. Nebyla pøekládána do jiných jazykù, také
kvùli tomu, že pergamen, na který se tehdy psalo, byl velmi drahý. Velkou
vìtšinu populace tvoøili negramotní otroci. Pøesto v této dobì zemøely
pro svou víru tisíce køesanù, aniž by kdy Bibli vidìli.
Starat se anebo naøíkat
Apoštol øíká, že bychom mìli naøíkat. Máme k tomu dobré dùvody.
Jsme bohatí tím, že máme Bibli, máme svobodu i peníze. Jednotlivci, kteøí
nikdy Bibli nevidìli, obìtovali svùj život pro její pravdu. My však èasto
nejsme hotovi pøinášet Bohu ani nepatrné obìti. Jak nepatrný obnos
tøeba stojí jeden Nový Zákon.
Mnozí bývalí albánští vìzni víry vstoupili poprvé v životì do kostela
až v Nìmecku nebo v jiné západní zemi. Nìkteøí se ale svobody nikdy
nedoèkali. Jako napøíklad páter Peter Meschkalla, který zemøel ve vìzení,
kde pøedtím strávil osmatøicet let.
Prosíme, modlete se za všechny pronásledované køesany, a již ze
strany komunistù nebo muslimù. My jsme na vlastní oèi vidìli, co takové
modlitby dokážou.
Váš
[Richard Wurmbrand (1909–2001) – rumunský luterský faráø, který byl pro svou víru vìznìn ètrnáct let v komunistickém žaláøi. Po odchodu na Západ založil se svou manželkou Sabinou v roce 1967 mezinárodní misijní organizaci,
jejímž cílem je pomáhat pronásledovaným køesanùm. Tento èlánek pochází z amerického zpravodaje Hlasu muèedníkù z listopadu 1990 – zkráceno.]
4
ÚVAHA TOMA WHITA
Jít až na konec svìta
Minulý rok jsem navštívil rumunské mìsto Jilavu,
kde byl vìznìn náš zakladatel Richard Wurmbrand.
Podmínky v tomto vìzení byly hrozivé a faráø Wurmbrand zde nesmírnì strádal. Na mnohé by toto vìzení
pùsobilo jako konec svìta.
Jednoho dne dozorci odvedli jistého vìznì, rovnìž
køesana, aby ho uvrhli do kázeòské cely, kde mnozí vìzni zemøeli následkem podchlazení. Rovnìž faráø Wurmbrand nìkolikrát v této cele pobýval.
Když tedy tohoto spoluvìznì odvádìli, Richard se k nìmu otoèil a øekl:
„Až se vrátíš, povíš nám, co ses tam nauèil.“
Taková slova nám mohou pøipadat podivná. Mohlo by se zdát mnohem
pøirozenìjší øíci tøeba v takové situaci, „budeme se za tebe modlit, abys
pøežil“. Avšak faráø Wurmbrand pochopil, že Bùh nás nikdy neopouští,
a že pøežijí všichni køesané. Naše duchovní existence pøece nemá konec.
Byli jsme stvoøeni k tomu, abychom byli uchváceni ke Kristu a zùstali
s ním navìky.
Snad až se setkáme s Ježíšem v nebi, nebude se nás ptát, èeho všeho
jsme se zøekli, nebo co všechno jsme vytrpìli nebo èím vším jsme prošli
pro jeho jméno. Možná, že pùjde se svou otázkou dál za tohle všechno
a øekne nám: „Váš život nemìl žádný konec, to jste byli jen v mé škole. Co
všechno jste se nauèili?“
Nìkolik mìsícù po návštìvì Rumunska jsem cestoval do Jižní Koreje,
kde jsem se setkal s bratrem Choi, vedoucím naší tamní kanceláøe. Bratr
Choi mi vyprávìl o zjevení, které obdržel v èínském vìzení, kam se dostal
kvùli své evangelizaèní èinnosti mezi uprchlíky ze Severní Koreje. Ve
chvíli hlubokého zoufalství si vzpomnìl na modlitbu, kterou pronesl jako
mladý student. „Bože,“ modlil se tehdy, „chci jít pro tebe až na konec svìta.
Prosím, pošli mì až na konec svìta.“
Jednoho rána se bratr Choi ve vìzení probudil a náhle si uvìdomil, že
jeho „konec svìta“ není kdesi v odlehlé džungli, ani ve stanech v uteèeneckých táborech na hranicích Mongolska. Když tehdy vstal ve své cele,
porozumìl, že Bùh vyslyšel jeho modlitbu. Chladný vìzeòský beton a kov,
to byl jeho „konec svìta. Posílen tímto novým porozumìním zaèal Choi
vyprávìt o Ježíši svým spoluvìzòùm a dokonce i dozorcùm.
Pøi své návštìvì Jižní Koreje jsem se rovnìž setkal s lékaøkou Rebekou,
která pracuje v Indonésii, kde se dostala do vìzení kvùli tomu, že pro dìti
ve svém okolí zorganizovala nedìlní školu. V této aktivitì pokraèovala
i po svém propuštìní.
Po návratu domù jsem s manželkou Ofélií navštívil malý sbor ve vesnici Vinita v Oklahomì, kde jako duchovní správce pùsobí pastor Eddie
Wrinkle. Ten zaèal svoji køesanskou službu tím, že se pøihlásil do jed5
noho biblického korespondenèního kurzu.
Svùj sbor již vìrnì spravuje dvaadvacet let.
Každoroènì rovnìž cestuje na Filipíny, kde
jeho sbor podporuje køesanské rozhlasové
vysílání na ostrovì, který je znám množstvím
muslimských extrémistù. Ale bratr Eddie se
vždy vrátí zase do svého malého oklahomského mìsteèka, protože ví, že to je „konec
svìta“ pro nìho i celou jeho rodinu.
Pastor Eddie dobøe rozumí tajemství
bratra Choi, sestry Rebeky a dalších. Když
známe Pána Ježíše Krista, mùžeme se na
této zemi ocitnout v oblastech, které vypadají jako „konec svìta“, ale kde je pro nás Bratr Choi z Jižní Koreje ukapøesto pøipravena služba. Ale když na tako- zuje jeden z dopisù, který napsal
v èínském vìzení.
vém konci zaèneme svìdèit o Ježíši, vzniká
zde zaèátek. Spoleèenství s Ježíšem je zaèátek života. On je zaèátek i konec. Znal nás ještì pøedtím, než jsme se narodili a svou krví nám vydobyl vìèný život.
Bez ohledu na to, jaký stupeò vzdìlání jsme dosáhli, jak jsme nebo
nejsme lidem známi, máme všichni ve svìtle vìènosti jen nepatrný èas
k tomu, abychom své životy nabídli Kristu ke službì. Považujme to za
svou pøíležitost, vydat se do nejistého a nebezpeèného svìta a øíci, „ano,
Pane, co chceš, abych se zde nauèil?“
Hlas muèedníkù, USA, únor 2010
PRONÁSLEDOVANÁ CÍRKE V DNES
Nacházet odvahu žít
Pákistán – Útok na køesany v Pandžábu
Køesané v pákistánské provincii Pandžáb musili bìhem jediného
mìsíce èelit hned tøem útokùm. Ty mìly svùj zaèátek ve vesnici Bahmani v èervnu 2009, kdy tamní muslimové oznámili køesanùm, že urazili proroka Mohameda. 30. èervna pak køesany napadl zástup 150 muslimských radikálù. Útoèníci vypalovali a rabovali domy a nièili všechno,
na co pøišli. Dokonce se pokoušeli upálit jednu køesanskou ženu, kterou
polili benzínem a pak ji chtìli zapálit. Ženì se naštìstí podaøilo zavèas
uprchnout. Pøi útoku znièili radikálové na šestnáct domù a dalších šedesát poškodili.
Ještì téhož dne se nepokoje pøenesly do další pandžábské vesnice
Korian, kde jistý køesanský mladík údajnì znesvìtil korán tím, že spálil
6
nìkolik stran z této svaté knihy. Ve chvíli, kdy rozhnìvaný zástup plenil
a zapaloval domy, pøedstavený místní mešity zapøísahal vìrné muslimy,
aby uštìdøili øádnou lekci kafirùm, tedy lidem kteøí odmítají islám a proto
si zasluhují smrt. Útoèníci v této vesnici vypálili 57 køesanských domù.
Z muslimských domù byly poškozeny dva.
O dva dny pozdìji propuklo nejhorší násilí v nedalekém mìstì Gojra.
Zde nìkolik tisíc muslimù zaútoèilo na oblast, která je známá jako køesanská enkláva. S pokøikem „Allahu akbar!“ a „zabíjejte kafiry“ útoèníci vyplenili a podpálili na 122 domù. Pøi tomto útoku pøišlo o život sedm lidí a devatenáct dalších utrpìlo vážná zranìní. Pákistánské úøady vydaly následnì
prohlášení, že se žádné obvinìní o znesvìcení islámu ze strany køesanù
nezakládalo na pravdì.
Radikální muslimská ideologie se šíøí napøíè celým Pákistánem. Tatáž
ideologie popouzí sebevražedné atentátníky k útokùm na islámskou univerzitu, podnítila militanty k útoku na velitelství pákistánské armády a vybízí èleny Talibanu, aby bojovali s pákistánskou vládou o kontrolu nad
územím jižního Vazíristánu.
Šestaosmdesátiletý Baba Qadar ze zmínìné vesnice Korian zakusil
sám na sobì plnou váhu tohoto násilí. Horda muslimských radikálù se
ho snažila pøimìt k tomu, aby pronesl „kalmu“, muslimské vyznání víry.
Baba Qadar to ale odmítl. Radikálové ho pak tøi dny zadržovali a bili.
Nakonec byl osvobozen až policií.
Když po nìkolika týdnech jeden z pracovníkù Hlasu muèedníkù pøišel, aby Qadara povzbudil, byl ještì tento starý køesan velmi slabý a nedokázal ani chodit. Pøesto však byl plný radosti, když se s naším pracovníkem spoleènì modlili a vyprávìli si o Boží ochranì.
Zástupce Hlasu muèedníkù Qadarovi rovnìž
øekl, že na nìho bude myslet spousta køesanù po
celém svìtì.
Jeho rodinì spoleènì
s 557 dalšími, kteøí
ve ves nicích Bahmani,
Korian a mìstì Gorja pøišli doslova o všechno,
poskytl Hlas muèedníkù
finanèní pomoc. Vedle toho
jsme v této oblasti rozdali
996 souprav, obsahujících
základní životní potøeby.
Je tøeba zmínit i tu povzbu- Dùm Baba Qadara zcela znièili muslimští útoèníci.
zující skuteènost, že nìkteøí Dùvodem byla skuteènost, že tento starý køesan
odmítl zapøít Ježíše. Jeho rodina patøí k 557 postižemuslimští sousedé jim ným pákistánským domácnostem této oblasti, které
sami poskytli jídlo a další od Hlasu muèedníkù obdržely finanèní a materiální
pomoc. Tito køesané však pomoc.
7
nemají, kde by pøeèkali
následující zimu. Zástupci
naší misie proto rozdali
mezi vesnièany 358 velkých teplých pøikrývek,
koupili osly a vozíky tìm,
kterým byly ukradeny a 294
dìtem poskytli kompletní
obleèení a školní potøeby.
Hlas muèedníkù stojí
pøi vìøících v Bahmani,
Korian a Gojra a bude stát
i pøi všech køesanech v Pá- Køesané v Bahmani právì obdrželi materiální
kistánu, kteøí pro svou víru pomoc
zakoušejí pronásledování.
V minulém roce zajistila naše misie literaturu, traktáty i biblické kursy
pro øadu pákistánských evangelistù, kteøí pracují na nejnebezpeènìjších
místech své zemì. Vedle toho Hlas muèedníkù poøádá pro pákistánské
køesany profesní kursy, jejichž cílem je získání ekonomické nezávislosti
ve vìtšinovém muslimském prostøedí.
Somálsko – Pøežít džihád
Když Musa Mohammed Yusuf daroval jisté ženì Bibli, ani ve snu ho
nenapadlo, že za to zaplatí dva z jeho synù životem. Musa, jako vedoucí
domácího církevního spoleèenství v somálské vesnici Yonday, ležící
poblíž mìsta Kismayo, vìdìl, že ho Bùh povolal, aby sdílel pravdu evangelia s muslimy ve svém okolí. Zmínìná žena jménem Mubayyad byla
navíc skuteènì otevøená evangeliu.
Záhy poté, co Mubayyad dostala Bibli, pøijala Ježíše Krista za svého
Spasitele. Pøestože byl její manžel pøedákem somálské radikální muslimské milice, byla pevnì rozhodnuta Krista následovat.
Po nìjaké dobì si manžel Mubayyad všiml, že se s jeho manželkou
udála nìjaká zmìna. Proto se snažil bitím z manželky vymámit, o co
jde. Mubayyad pøiznala, že ji zmìnila její víra, že Kristus zmìnil její
srdce.
V èervenci 2009 dorazila k Musovì domu skupina muslimských militantù, kteøí na Musu køièeli kvùli obrácení Mubayyad. Radikálové se Musy
rovnìž vyptávali, kde by mohli najít jistého vlivného køesanského pøedstavitele jménem Mberwa.
„Dáváme ti dva dny,“ prohlásili radikálové. „Až pøijdeme, chceme, aby
byl Mberwa tady u tebe.“
Místo èekání na tyto militanty se Musa radìji tajnì uchýlil do uteèeneckého tábora v Keni. Když se radikálové vrátili, zastihli Musovu ženu
Helimu jak právì pøipravuje obìd. V domì byli také jejich tøi synové,
Ali (11), Omar (12) a Salat (7). Nejmladší syn Salat se pak mohl již jen dívat,
jak útoèníci oba jeho starší bratry svázali a se zavázanýma oèima je odvezli
8
neznámo kam. O nìkolik dní pozdìji byli oba
chlapci nalezeni s uatou
hlavou. Hrùzný èin byl
trestem „za høíchy jejich
otce“.
Musova žena i s nejmladším synem Salatem uprchli
z vesnice a nakonec se pøipojili k Musovi do uteèeneckého tábora. Islamistická skupina al Shabaab,
která v zemi provádí džihád však po Musovi stále
Somálský køesan Musa (napravo) se zástupcem ještì pátrá. Hlas muèedHlasu muèedníkù. Naše misie mu pomáhá s budová- níkù pomohl Musovi se
ním nového domova.
stavbou nového domku
na bezpeèném místì.
Celých tøicet let se islámské milice snaží v Somálsku získat kontrolu
a terorizují vlastní spoluobèany snahou vytvoøit výhradnì muslimskou
zemi. Musùv pøíbìh je však pouhým drobkem stále narùstající krvelaènosti somálských muslimských radikálù, a to zejména pøíslušníkù sekty
al Shabaab. Køesané jsou zde štváni a zabíjeni se zámìrem odstranit ze
zemì „skvrnu“ jejich náboženského pøesvìdèení.
V témže mìsíci, kdy byli zavraždìni Musovi synové, bylo v Somálsku
pro své pøesvìdèení umuèeno osm dalších køesanù. Podle zprávy agentury Compass Direct byl v srpnu 2009 zastøelen jednaètyøicetiletý Ahmad
Matan.
V záøí 2009 pak islámští militanti zastøelili Mariam Husseinovou ve
vesnici Marerey, když u ní pøedtím objevili šest Biblí. Dalším zastøeleným
køesanem byl Omar Khalafe, v jehož zavazadle našli teroristé Bible (viz
Hlas muèedníkù 5–6/2009, str. 28). Prosíme, pamatujte ve svých modlitbách na naše spoluvìøící v Somálsku, kteøí procházejí život ohrožujícími
protivenstvími.
Írán – Ulice plné demonstrantù jako pole pøipravená
ke žni
Rok 2009 se v Íránu nesl ve znamení rozsáhlých politických nepokojù,
ale znamenal také další rok, kdy zdejší církev rostla. Rovnìž protivenství
bylo na vzestupu. Køesané byli zatýkáni a vláda se všemožnì snažili udusit jakoukoli aktivitu církve.
Svìt byl v minulém roce svìdkem, jak se íránský lid pokoušel povstat
a své politické vùdce volat k odpovìdnosti. A svìt uvidìl, jak tito vùdci lidu
odpovìdìli: bití demonstrantù, zatýkání po tisících a nekoneèné lhaní.
Mezi tìmi, kteøí tyto události sledovali, byli rovnìž i køesané. Jelikož
politické otìže drží v Íránu islámští náboženští vùdci, odcizení se vládním
9
náhledùm souèasnì znamená odcizení se islámu. A kde svìt vidí tisíce
rozhnìvaných demonstrantù, tam vidí íránští køesané pole pøipravená
ke žni, vidí muslimy, kteøí jsou pøipraveni slyšet pravdu o Ježíši Kristu.
Íránští vìøící se odvážnì pouštìjí do této mimoøádnì riskantní práce.
Vìøící vycházejí do ulic a nabízejí demonstrantùm potraviny a vodu.
Jejich zámìrem však nejsou politické proklamace, ale duchovní žnì. Když
dva z tìchto odvážných køesanù konali svou službu mezi demonstranty,
setkali se se studentem Arashem. V okamžiku, kdy policie zaèala demonstranty bít a udeøila rovnìž na studenty Teheránské univerzity, potøeboval se Arash nìkam uchýlit. Zmínìní dva køesané Arashovi nabídli, aby
se radìji uchýlil do jejich bytu, než se bude moci vrátit domù.
Køesané pak s Arashem hovoøili takøka celou noc. Vyprávìli mu
o Boží lásce zjevené v Ježíši Kristu, vydávali mu svìdectví o svém vlastním setkání pravdou a jak se z muslimù pøemìnili na následovníky Krista.
Nakonec se nìkdy k ránu také Arash rozhodl, že se chce stát Ježíšovým
uèedníkem.
Tito tøi muži se pak spoleènì plní radosti nasnídali a oba evangelisté si
chtìli odpoèinout. Arash je ale nenechal, a naléhal na nì, aby mu znovu
vyprávìli svùj pøíbìh.
Takový duchovní hlad není mezi íránskými muslimy nikterak neobvyklý. Je mezi nimi mnoho tìch, kteøí horlivì touží poznat Ježíše. Pro
tuto duchovní touhu pracuje Hlas muèedníkù již nìkolik let na vydání
studijní Bible v jazyce farsí, které obsahuje øadu vysvìtlujících poznámek
pod èarou. Nic takového dosud v Íránu není k dispozici.
Riziko, kterému se íránští køesané vystavují, je naprosto reálné. Jejich
smìlost a odvaha jsou však silnìjší. Když nedávno provedla tajná policie
zátah na jedno ilegální shromáždìní, požadovali pøíslušníci jméno vedoucího spoleèenství. Ještì než se onen vedoucí staèil pøihlásit, postavil se
jakýsi mladík a prohlásil: „Já jsem vedoucí.“
Po výsleších celé skupiny se policisté nakonec dozvìdìli, kdo byli
skuteènými pøedstavenými
a koho mají také zatknout.
Když se pozdìji onoho
mladíka, který vystoupil
dopøedu a riskoval tak
vìzení nebo dokonce i život, ostatní udivenì ptali,
proè to udìlal, odpovìdìl:
„Vedoucí je pøece v evangelizaci mnohem úèinnìjší
než já. A to je dùležité. Kdybych šel do vìzení místo
nìho, mohl by dál pokraèovat v hlásání evangelia.
Íránští vìøící tajnì slaví Vánoce v domácím spoleèenTato smìlost a horlivost, ství. Pro tuto nezvyklou pøíležitost si vytvoøili nezvyklý
se kterou se lze mezi írán- dort v podobì køíže.
10
skými vìøícími setkat, bere svoji sílu z rùstu íránské církve, rùstu, který
nemùže omezit žádný politický vùdce nebo pochod protestujících anebo
policejní násilí.
Indie – Požehnaní jsou pronásledovaní…
Svìt již ví o devastujících dùsledcích protikøesanského násilí, které
v této zemi probìhlo v roce 2008: 121 pastorù a vìøících bylo usmrceno,
znièeno více jak 5 000 domù patøících køesanùm, vypáleno 235 modliteben a kostelù a 70 000 lidí muselo uprchnout ze svých domovù. Ale tyto
útoky nepøekazily úsilí smìlých køesanù, kteøí i navzdory tuhé opozici
nepøestávají zvìstovat Krista. Pozoruhodnou úlohu v hlásání evangelia
v oblastech, které jsou úzkostlivì støeženy hinduistickými radikály, pak
hrají køesanské vdovy a také nìkteøí indiètí pastoøi.
Vdovy
Manžel Lydie Digalové pøišel o život zpùsobem bohužel v Indii až pøíliš èastým. Lydie, její manžel Akabar a jejich pìtiletý syn Oved spolu žili
v domeèku hned kousek od jejich kostela. Pastor Akabar založil tento sbor
pøed deseti lety, a pøestože to nebyl nejvìtší sbor ve vesnici (èítal kolem
osmdesáti rodin), pozvolna a trvale rostl.
26. srpna 2008 dorazil do této vesnice zástup asi 4000 hinduistických
radikálù. V té dobì obcházeli radikálové v indickém státì Urísa jednu
vesnici po druhé a hledali køesany a zejména pak køesanské pastory.
Nejdøíve se podaøilo Akabarovì rodinì ukrýt v kurkumovém poli, ale za
nìjakou dobu øekl Akabar své manželce, aby vzala jejich syna a našla pro
nìho a sebe nìjaký lepší úkryt. Bylo to naposled, kdy Lydie vidìla svého
muže živého. Když se k nìmu pozdìji vrátila, našla jeho vysvleèené tìlo
s množstvím bodných ran.
O rok pozdìji patøila
Lydia k 225 postiženým
ženám ze státu Urísa, které
se setkaly, aby se navzájem povzbudily ve víøe.
Toto setkání organizovala
indická kanceláø Hlasu
muèedníkù, která rovnìž
pøedala tìmto ženám
pomoc. Lydia se pevnì
drží biblického zaslíbení
z Kázání na hoøe (Matouš
5,10). A pøestože pøišla tragicky o manžela, cítí se být
duchovnì požehnána.
„Poté, co zabili mého
Jedna z postižených v indickém státì Urísa sedí na
hledali rovnìž
troskách svého domu. „Èekáme na další útok. Nevíme, mu že,
kdy pøijde, ale víme, že to ještì neskonèilo.“
mì a mého syna, ale
11
neúspìšnì,“ vzpomíná Lydia. A jaké chová pocity k tìm, kteøí mají tento
brutální èin na svìdomí? „Odpustila jsem jim,“ prohlašuje Lydia. „Snad
pøijdou i oni jednoho dne ke Kristu. V to doufám.“
Boj s nespravedlivým zákonem
Tøebaže vlna násilí ve státì Urísa zeslábla, hinduistiètí radikálové se dál
snaží útoèit na køesanské pastory. Jiným zpùsob, kterým se tito extrémisté snaží zabránit šíøení køesanství, spoèívá v jejich snaze prosadit za
každou cenu zákon proti náboženským konverzím. Tím by mohli misijní
práci pastorù kriminalizovat a tak i zásadnì omezit.
Osmapadesátiletý pastor Prabhu Dass patøí k tìm církevním pracovníkùm, kteøí své postoje nemìní, a se dìje cokoli. Již dvacet let spravuje
malý sbor v jedné vesnici ve státì Ándhrapradéš. V dubnu 2009 byl pastor Dass na návštìvì v domì jistého køesana. Protože dceru dotyèného
vìøícího èekala operace, spoleènì se za tuto situaci modlili. Náhle vtrhla
do domu skupina hinduistických nacionalistù, kteøí pastora Dasse hrubì
fyzicky napadli. Muži ho obvinili, že se „modlí za uzdravení nemocné
dívky, a nutí ji pøestoupit ke køesanství“. Pastor Dass byl následnì zatèen
a uvìznìn na základì paragrafu 153A indického trestního práva. Zmínìný paragraf zakazuje podnìcovat nemocného ke zmìnì náboženské
skupiny. A tak se interpretací hinduistických nacionalistù stal pastorùv
skutek milosrdenství kriminálním èinem. Hlas muèedníkù opatøil bratru
Dassovi právního zástupce, kterému se podaøilo dosáhnout pastorovo
propuštìní. Hlas muèedníkù již takto pomohl více než padesáti indickým
køesanùm, kteøí se dostali do obdobných potíží.
Nepøátelé evangelia jsou v Indii vlivní, rozzlobení a velmi ostražití.
Avšak Bùh je svrchovaný. Stùjme pøi
takových indických vìøících, jako je Lydia
nebo pastor Dass, kteøí èelí pronásledování odvahou a odpouštìním, když žijí
ve víøe v Ježíše Krista, kterého chtìjí hlásat ostatním. Hlas muèedníkù tyto vìøící
podporuje tištìním køesanské literatury,
lékaøskou péèí, právní pomocí a øadou
dalších zpùsobù. Pamatujme ve svých
modlitbách na pronásledované køesany
v této druhé nejlidnatìjší zemi svìta.
Kolumbie – Nelehký køíž
Sedm mladých køesanù ze Spojených
státù, Kanady a Austrálie podniklo cestu
do kolumbijské džungle, aby pomohli
tamním vìøícím pøi hlásání evangelia.
Byl mezi nimi i Brad z australského Hlasu
muèedníkù, který o tomto výletì podává
následující zprávu:
12
Osmapadesátiletý pastor Prabhu
Dass po útoku extrémistù, kteøí ho
napadli kvùli tomu, že se modlil za
nemocnou dívku.
Abych byl upøímný, byl jsem se svou manželkou z této cestu dosti nervózní. Slyšeli jsme vyprávìt o této zemi hrozné pøíbìhy. A když náš minibus pøejíždìl pøes kontrolní stanovištì kolumbijské armády, mìli jsme
všichni v mysli tìch ètyøicet let plných bolesti a násilí, které v zemi rozpoutaly Revoluèní ozbrojené síly Kolumbie (FARC) a další povstalecké
skupiny. Guerilly FARC mají na svìdomí vraždy pastorù, únosy misionáøù, násilné zavírání køesanských sborù a vysídlení celých køesanských
komunit. Cílem FARC je svrhnutí legitimní vlády a vytvoøení komunistického a tedy programovì ateistického státu.
Po osmihodinové cestì, která zapoèala v mìstì Bogotá, jsme bezpeènì
dorazili k našemu cíli v kolumbijské džungli. Ubytovali jsme se v budovì,
kterou kdysi vlastnila misijní spoleènost Wycliffe Bible Translators (Viklefovy pøekladatelé Bible), a která je také poblíž domu Chet Bittermana,
jednoho èlena této spoleènosti, který byl v roce 1981 umuèen pøíslušníky
povstaleckých guerill.
Ještì tentýž den se náš tým setkal s kolumbijskými evangelisty, kteøí
se zrovna pøipravovali na rozdávání Biblí mezi pøíslušníky FARC v odlehlých venkovských oblastech. Tyto Bible a další køesanskou literaturu
pro nì vytiskl Hlas muèedníkù.
Ještì než se nákladní automobily vydaly na svou dlouhou cestu do hor,
hovoøil jsem s jedním z tìchto odvážných evangelistù, kterému ostatní
øíkají Henry. Vyprávìl mi, že on sám byl kdysi pøíslušníkem tìchto guerill a spáchal tehdy mnoho zlých skutkù.
K víøe v Krista tento bratr pøišel prostøednictvím jednoho misionáøe,
který právì pùsobil mezi povstaleckými vojáky. Když Henry uvìøil, pochopil, že nalezl nìco, co si zaslouží jeho plné nasazení a oddanost. V Ježíši
Kristu našel odpuštìní i svobodu od všech násilností a špatností, kterých se døíve dopouštìl. A získal rovnìž nadìji, že jeho zemì bude jednou opìt pokojným místem k životu. A tak Henry odešel od guerill, tøebaže tím riskoval život.
„Tahle práce, kterou konáme je velmi nebezpeèná,“ øekl mi Henry.
„Pokaždé, když dojedeme
na místo, nemám zrovna
nejlepší pocit. Dùvìøuji
však Bohu, že tím konám
Jeho vùli.“ Po setkání
s lidmi, ja ko je Henry, jsem
zaèal praktickým zpùsobem chápat, co znamená
Ježíšùv požadavek, abychom milovali své nepøátele.
Hovoøil jsem rovnìž
s
teprve osmnáctiletým
Pøíslušníci povstaleckých guerill FARC se uèí nenávidìt køesany, protože ti odmítají jejich marxistic- evangelistou Luisem Carlokou ideologii.
sem, který neváhá navštì13
vovat ty nejnebezpeènìjší oblasti Kolumbie, aby v nich hlásal Boží slovo.
Luis ví, že pøi své práci riskuje život. Stydím se, když si pomyslím, s jakými
rozpaky ve své svobodné zemi èasto hovoøím s lidmi o Kristu, aniž bych
tím cokoli riskoval. Ale když jsem Luise sledoval, vidìl jsem, že to není
nìjaký superhrdina. Je to jen obyèejný hoch, který následuje neobyèejného Boha. A to mì naplòuje radostí, že Bùh si mùže použít i mne. Povolání následovat Ježíše je podle vlastního biblického vyjádøení povoláním
nároèným – znamená to, že musíme zapøít sami sebe, vzít svùj køíž a následovat ho. A kdykoli zase hledáme pohodlí, bezpeèí, zdraví, proslulost
a moc, Ježíš nás nabádá, abychom to opustili, a dùvìøovali v nìho, jako
jedinou cestu do života vìèného. Kolumbijští evangelisté nám poskytují
vynikající pøíklad toho, co znamená následovat Ježíše, co znamená nést
svùj køíž s radostí.
Nepál – Pomoc zranìným
Bylo to èasnì ráno 23. kvìtna 2009, když se Shyam Kumar jako
obvykle úèastnil bohoslužeb ve svém sboru. Shyam jen letmo zaregistroval, že jakási mladá žena položila kousek od nìho nìjakou tašku a kohosi požádala, zda by ji nepohlídal. ¯ena pak odešla na toaletu a potom
sbor opustila. O chvilku pozdìji uslyšeli lidé ve sboru jakési tikání, které
vycházelo ze zanechané tašky. Patnáctiletá dívka jménem Celesta zvìdavì nahlédla dovnitø. Uvidìla tam hlinìnou nádobu a dvì plastové láhve
naplnìné benzínem. Následnì došlo k výbuchu. Tlaková vlna Celestu
vymrštila do vzduchu. Jeden chlapec a žena jménem Deepa byli na místì
mrtvi. Matka Celesty zemøela téhož dne veèer v nemocnici. Více jak ètrnáct lidí utrpìlo zranìní vèetnì Shyama, který sedìl oné tašce s podomácku vyrobenou náloží nejblíže a utrpìl tìžké popáleniny. Policie zatkla jako
organizátora útoku jistého pøedstavitele
Nepálské osvobozenecké armády, hinduistické extrémistické organizace.
„Myslím, že jsem byl blízko smrti,“
prohlašuje Shyam. Díky našemu programu lékaøské péèe o pronásledované køesany se nyní Shyam zotavuje
ze svého zranìní. V nemocnici strávil dva mìsíce a prodìlal množství
operací vèetnì øady kožních náhrad.
V rámci našeho programu lékaøské
pomoci pomáháme mnohým zranìným køesanùm, aby se uzdravili a zotavili po útocích, jejichž cílem se stali.
Tento program zahrnuje financování
složitých operací, protéz, pøevozù na
specializovaná pracovištì a další lékaø- Nepálský køesan Shyam se zotavuje
ské péèe.
po bombovém útoku na jeho sbor.
14
ZPR ÁV Y ZE SVĚTA
ÈÍNA
Armáda nièí církevní budovy
Tøi týdny pøedtím než èínská vláda oslavila šedesát let komunistické vlády, pocítil
na sobì velký církevní sbor Fushan v mìstì Linfen (provincie Šan-si) plnou váhu
kulturního odkazu „velkého“ Mao Ce-tunga. 13. záøí 2009 probudil èleny sboru hluk
buldozerù a dupot holínek ètyø set uniformovaných èínských policistù. Policisté obsadili rozsáhlé hospodáøské budovy sboru
a zahájili jejich úplnou demolici. Rovnìž pøitom tloukli pøítomné èleny sboru. „Ani prasata, kuøata a králíci nebyli ušetøeni,“ prohlásil jeden z oèitých svìdkù. „Zeleninové
záhony podupali a kvìtinové truhlíky naházeli na jednu hromadu. Rovnìž pobrali
všechny Bible, sborové peníze, mobilní telefony pøítomných èlenù.“ V dùsledku této
restriktivní akce bylo zranìno asi sto køesanù, z nichž dvacet muselo být hospitalizováno. Celkem bylo znièeno 17 stavení
a pastor Yang Rogli byl se svou manželkou
a dalšími devíti èleny sboru odveden na policejní stanici. „Tím, co se stalo, se zastrašit nedáme. Když se již nemùže scházet zde,
najdeme si nìjaké jiné místo,“ prohlásil jeden z pøedstavitelù sboru. V Èínì je takovéto strhávání kostelù a církevních budov
stejnì bìžné, jako je citování Mao Ce-tunga. Avšak pøi tomto útoku se pøesto stalo
nìco nezvyklého. Sbor Fushan již existuje
více než tøicet let a má oficiální registraci.
Tento sbor èítající na 50 000 èlenù se také
snažil na sebe co nejménì strhávat pozornost úøadù. Pøesto se stal terèem policejní
razie, což èínští vìøící oznaèují za bezprecedentní útok na køesanství v Èínì. Zasvìcení pozorovatelé také prohlašují, že tato
demolice a následné represe pøedstavitelù
sboru jsou souèástí snahy èínské vlády po-
sílit kontrolu nad domácími církvemi. „Pokoušeli se svalit vinu za tuto demolici na
samotnou církev. Pozatýkali pøedstavitele sboru a lživì je obvinili z podnìcování
‚násilné vzpoury‘,“ prohlašuje Bob Fu, prezident organizace China Aid Association.
„Jsou to jen výmluvy, aby mohli použít hrubou policejní sílu k potlaèení náboženské
svobody!”
– Hlas muèedníkù, USA, leden 2010
IRÁK
Násilí vùèi køesanùm nadále
roste
Køesané v hlavním mìstì Mosulu zakoušejí v posledních týdnech hrozivý nárùst násilí proti své komunitì. 24. února
zastøelili tøi útoèníci iráckého køesana
Aiechoa Metoku a jeho dva syny Mukhlose a Base. Dvacetiletý student Wissam
George zmizel bìhem své cesty do školy.
Jeho mrtvé tìlo s nìkolika støelnými ranami bylo nalezeno 17. února. Jen o den døíve pøišel násilnì o život jednadvacetiletý
student Zia Toma a dále dvaadvacetiletý
Ramsin Shmael, kterého rovnìž zastøelil
neznámý útoèník. 15. února byl ve svém
obchodì zastøelen køesanský zelináø Fatuchi Munir a 14. února pøišel násilnì pøed
svým domem o život køesan Rayan Salem
Elias. Ozbrojení útoèníci téhož dne zavraždili ještì dalšího køesana, jehož jméno
zdroje neuvádìjí. Hlavní církevní pøedstavitelé v Iráku naléhavì volají po zastavení tohoto vraždìní køesanù a vyjadøují
obavy, že by se køesané mohli stát terèem
útokù rovnìž bìhem nadcházejících voleb.
Jeden církevní pøedstavený k tomu uvedl:
„My nechceme volby… my chceme pouze
zùstat naživu.“
– Barnabas Fund, 1. bøezna 2010
15
MAROKO
Vládní akce vzbuzují pochybnosti
o dodržování náboženské svobody
Maroko je jednou z nejmírnìjších arabských muslimských zemí. O to vìtší pøekvapení vyvolala vlna násilného vypovìzení cizincù z této zemì. Od 6. bøezna bylo
více než 40 cizincù, kteøí v této zemi žili,
neoèekávanì vypovìzeno nebo deportováno. Mnozí byli ještì pøed deportací zadrženi policií a vyslýcháni. K tìmto pøípadùm
došlo navíc souèasnì v rùzných èástech
zemì a postižení cizinci jsou minimálnì z osmi rùzných národností. Tìm, kteøí
byli vypovìzeni, úøady neposkytly jakékoli odùvodnìní. Bylo jim pouze sdìleno,
že jejich povolení k pobytu bylo zrušeno.
11. bøezna marocká vláda vydala oficiální
prohlášení, že vypovìzení cizinci se provinili proselytismem. Nìkteøí z nich pracovali jako humanitární pracovníci, napø.
v sirotèinci v Ain Leuh. Ostatní pracovali
v podnikatelské sféøe. Mnozí mìli své marocké partnery v podnikání a byli ve svém
oboru velmi vážení. Úøední obvinìní tìchto lidí z proselytismu pøišlo souèasnì s tvrzením, že Maroko toleruje všechna vyznání a zachovává „svobodu náboženství“.
Obvinìní z proselytismu naznaèuje vládní
obavy, že vypovìzení lidé porušují zákon
používáním lákadel nebo nátlaku, aby takto pøimìli marocké obèany ke zmìnì náboženství. Úøady však souèasnì neuvedly
jediný konkrétní pøípad, na kterém by své
tvrzení demonstrovaly. Jejich prohlášení
tak zùstává vágní a neopodstatnìné. Mnozí z postižených cizincù navíc žili v Maroku po mnoho let a nikdy nebyli obvinìni
z èehokoli nezákonného. Policie si souèas-
nì pøedvolala nìkteré marocké køesany
k výslechu. Panují proto obavy, že policie
se mùže v budoucnu zamìøit na marocké
køesany, kteøí touží ve své zemi svobodnì praktikovat svou víru. Odhaduje se, že
v Maroku žije asi 1 000 až 3 000 domorodých køesanù. Aèkoli vypovìzení cizinci
mìli v Maroku svobodu se spoleènì shromažïovat, maroètí køesané tuto svobodu nemají. Mnozí vyjadøují obavy, že poslední události jsou pøedzvìstí vìtšího
tlaku úøadù na tamní køesanskou komunitu. Øada otázek zùstává nezodpovìzena.
Mají maroètí obèané, kteøí pocházejí z muslimských rodin právo vyznávat a praktikovat jiné náboženství než islám? Znamená
úøední zákaz proselytismu, že osoba jiného než muslimského vyznání nesmí hovoøit o svém pøesvìdèení pøed muslimem,
zatímco muslim mùže køesanovi svobodnì vysvìtlovat své náboženské pøesvìdèení? Tyto poslední akce marocké vlády je
tìžké pochopit zejména v souvislosti s jejími prohlášeními na mezinárodní úrovni,
které uèinila právì v dobì, kdy zaèala s vyhošováním cizincùm. Marocký premiér
vydal spoleènì s evropskými lídry prohlášení, ve kterém Maroko znovu potvrdilo
svou „ochotu respektovat, chránit a podporovat lidská práva a základní svobody
a zvláštì potvrdila své „závazky vùèi svobodì náboženství a víry, tolerance a pokojné koexistence rùzných kultur“. Toto
spoleèné prohlášení bylo vydáno 7. bøezna v Granadì na závìr summitu Maroka
s Evropskou unií.
– Middle East Concern,
16. bøezna 2010
Další prùbìžnì aktualizované zprávy ze svìta v èeštinì naleznete
na internetových adresách
www.prayer.cz a mucednici.prayer.cz
16
BIBLICKÉ ZAMYŠLENÍ
Škola trpìlivosti
Šimon… odpovìdìl… „Mistøe, celou noc jsme se namáhali, a nic jsme
nechytili. Ale na tvé slovo rozestøu sítì. (Lukáš 5,5)
William Chalmers Burns se v roce 1847 vypravil jako misionáø do Èíny.
Po sedmi letech napsal: „Nevím o jediné duši, která by skrze mì pøišla ke
Kristu.“ Pán ho nechal procházet školou trpìlivosti.
Na Støedním východì mùžeme stále ještì vídat rybáøe, jak nahazují své
sítì stejnì primitivním zpùsobem, jako tomu bylo pøed 2000 lety. Je to tvrdá
práce. Házeli bychom bezvýslednì celou noc znovu a znovu sítì do vody?
Rozum i touha po odpoèinku by byly proti tomu. Existuje však dùležité
slovo, „ale“. Šimon Petr nahazoval své sítì znovu a znovu a nedopøál si
odpoèinku nejen poté, co uvidìl zázrak, ale také po úmorném rybaøení.
Petr a jeho kolegové pøirazili s loïkami ke bøehu a nešli si lehnout, „ale
následovali ho“ (Lukáš 5,11).
Je tøeba pøipomenout jednu dùležitou vìc, že bychom mìli setrvat na
svém urèeném místì navzdory smutným zkušenostem a neuspokojivým
výsledkùm.
Arcibiskup Fenelon napsal: „Pokud nìkdo není podpírán duchem víry,
aby pokraèoval ve své práci i pøesto, že nevidí ovoce svého úsilí, snadno
bude sklíèen, jak málo toho dokázal, tøeba v získávání jiných anebo v promìnì sebe sama.“
Jsem zakladatelem misie, která pùsobí v mnoha zemích svìta. Ke Kristu
mì pøivedl jistý tesaø jménem Wölfkes, který se po léta neúnavnì modlil,
aby døíve než zemøe, smìl pøivést k víøe nìjakého Žida. Bùh mu daroval dva:
mne a moji ženu. S manželkou jsme pøivedli ke Kristu zase nìkolik dalších
Židù a ti zase další. A díky tomuto procesu dnes existují živá židovsko
-køesanská spoleèenství v mnoha izraelských mìstech. Mnozí z tìchto
vìøících pocházejí z Rumunska, Wölfkesovy vlasti. Když jsem jednou vyprávìl pøíbìh o svém obrácení v jisté rumunské vesnici, všiml jsem si, že
jeden velmi starý muž, který mì poslouchal, má v oèích slzy. Po skonèení
mi øekl: „Bùh si mì kdysi použil, aby pøišel ke Kristu tesaø Wölfkes. Myslel
jsem, že jsem se celý život namáhal zbyteènì. A nyní jsem od vás slyšel, že
jsem vlastnì duchovním dìdeèkem mnoha Židù.“
A proto i vy pokraèujte v práci na svém místì a pamatujte na ono Petrovo „ale“.
– Z knihy Richarda Wurmbranda Reaching Towards The Heights
Můžete nám psát na naši e-mailovou adresu: [email protected]; [email protected]
Další informace v angličtině lze najít na internetových adresách: www.persecution.com
www.persecution.net
Starší čísla v elektronické podobě naleznete na internetové adrese: mucednici.prayer.cz
KØESANŠTÍ MUÈEDNÍCI
RODINA SVÌDKÙ
Jakob Wiens, Peter Vins a Georgi Vins
„Je to veliké požehnání, když rodièe
mohou svým dìtem, které pøivedli na
svìt, ukázat cestu ke Kristu! A je-li rodièùm dána milost pro Krista trpìt, nést
okovy, ba dokonce vypít usazeninu kalicha smrti, pak se navíc stanou pro svého
syna nebo dceru inspirací víry, a nabádají je svým pøíkladem zachovat vìrnost
Pánu.“ Tato slova napsal kdysi Georgi
Vins.
Georgi byl již tøetí generací své rodiny, jejíž pøíslušníci trpìli pro Krista. Jeho
dìdeèek Jakob Wiens byl misionáøem na
Ukrajinì. Carské pronásledování ho v 19.
století pøinutilo utéci na Sibiø a nakonec
do Spojených Státù.
Georgiho otec Peter, kráèel v patách
svého otce Jakoba. Na jeho duchovní
službu v Moskvì a na Sibiøi padal stín stalinského pronásledování. V roce 1930 byl
poprvé zatèen. Po tøíletém pobytu v pracovním táboøe byl na èas vypovìzen na
Sibiø. Pøi jeho druhém zatèení proti nìmu
svìdèili vìøící, které k tomu pøinutila tajná
policie. Tøebaže Peter již najisto poèítal
s vìzením, byl nakonec osvobozen. Ale
jeho svoboda mìla krátké trvání. V roce
1936 byl zatèen znovu a následnì byl ve
vìzení popraven.
Pøi posledním zatèení jeho otce bylo
Georgimu osm let. Okolnosti jeho života
ho pøedurèily, aby se stal jednou z klíèových postav baptistické církve v Rusku.
Mezitím nový sovìtský vùdce Nikita
Chrušèev zavedl nìkolik protináboženských zákonù, které ještì více zhoršily již
tak omezenou svobodu køesanù. Jelikož
oficiální církev byla vládou zcela kontrolována, oddìlil se Georgi od oficiální
církve a založil svou vlastní podzemní
kongregaci.
V roce 1966 se Georgi pøipojil k rozsáhlé pokojné demonstraci v Moskvì,
která vyjadøovala nesouhlas s kontrolou
státu nad životem církví. Georgi byl kvùli
tomu zatèen a na tøi roky poslán do pracovního tábora. Po svém propuštìní dál
tajnì kázal. V roce 1974 byl zatèen znovu
a odsouzen na pìt let do pracovního tábora. Když byl propuštìn, musel dalších
pìt let žít ve vnitøním exilu. Georgi byl nakonec zbaven sovìtského obèanství a vyhoštìn ze zemì. Uchýlil se do USA, kde
založil misijní organizaci Russian Gospel
Ministries International, která pomáhala
køesanùm v Sovìtském svazu. Podobnì
jako jeho dìd a otec, trpìl i Georgi pro
Krista až do své smrti v roce 1998.
Hlas muèedníkù Vychází pìtkrát do roka.
V prosinci vychází dvojèíslo.
Toto periodikum je registrováno u Ministerstva
kultury ÈR pod evidenèním èíslem
MK ÈR E 12970
Bulletin vydává obèanské sdružení
POMOC PRONÁSLEDOVANÉ CÍRKVI
K hlavním cílùm tohoto sdružení patøí:
• poskytovat hmotnou a duchovní pomoc pronásledovaným a potøebným køesanùm
• informovat veøejnost o pronásledování køesanù
• podporovat vydávání literatury, která vypovídá
o køesanských muèednících a svìdcích víry.
Obèanské sdružení úzce spolupracuje s celosvìtovou misijní organizací International Christian
Association (ICA).
Pìt hlavních zásad této misijní organizace je založeno na biblickém verši epištoly židùm 13,3:
1. Podporovat køesany v šíøení evangelia v oblastech, kde jsou pro své svìdectví o Ježíši Kristu
proná sledová ni, prostøednictvím køesanské literatury, Biblí, rozhlasového vysílání, lékù a dalších forem pomoci.
2. Poskytovat v tìchto oblastech pomoc rodinám
køesanských muèedníkù.
3. Podporovat vìøící, kteøí osobnì prošli utrpením
v bývalých- komunistických zemích.
4. Nejrùznìjším zpùsobem se snažit získávat pro
Krista ty, kteøí se podílejí na pronásledování
køesa nù v totalitních zemích a problémových
oblastech.
5. Informovat veøejnost o krutostech páchaných
na køesanech.
Tento bulletin lze bezplatnì objednat na adrese:
Hlas muèedníkù
pošt. pøihrádka 21
377 01 Jindøichùv Hradec
Úèet pro dobrovolné pøíspìvky:
ÈSOB Jindøichùv Hradec
è. ú.: 131257607/0300