Výroční zpráva 2004 - Nadace Arbor vitae

I{ADACtr ARBORVITAE
vinoČxÍzpnÁve
2004
Audit provedl tng . Zdeněk Dvo ák, auditor,
čísloověrení KA Čn l 3 5 l
Ciolkovského 84915, t61 00 Praha 6
dozorčírada nadace
Ing. Stanislav Dvo ák
Mgr. Iveta Hofová
predsedkyně dozorčÍrady
Marie Tomášková
spráuní rada nadace
Mg.. Dagmar Magincová
Mgr. Marcel Rimák
Mgr. Laďislav Ntragy
RNDr. Petr Mužák
p
edsedkyně správní rady
Helena Kubri
s duchy
Kniha je ne.jlepšim přítelem' 'Isme knihami spojeni
ve věčnosti:
jsme
f.ak9
všech národů a tJob. V knihovně eJobře vybrané
myšle.nlry j-ednu vedle
ztrrjcí se historie, mcinte tu nejstaršía nijnovější
bytostí historickou Írzai,
clruhé, postihujeme, žc člověÍje nejen
docela osobní.
vzdělanec mťt ntít svott nlášt,ii k,rihorrrl, Svou
nejen
jsi' Móme mít
Pověz mi co čtešajú ti povím, kdo
!<yihll
zde si
své;
milé'
jako proslředlE při p'rrici,"ale *a'u každý mít autory
a alespoň jednoho autora
můžemevybírat ,páIučrrrt lépe než ve světě,
Autor, který se dá čístjednou
měj traždý svého a toho čtt čisto a často.
i dosti chudý
mají, myslím,
navždy, není ten proii,,. Jak se dnes věci
-že
Inteligent' který
á-'rriá'ru1rhudši ttovttc můžemít svou knihovnu'
nekupuje'knih, není vůbec vzděIaný člověk'
T.G. MasarYk
OHLEDNUTI
Rok 2004 byl pro Nadaci Arbor vitae rokem bez větších v kyvri. opět
jsme vytyčili hlavní směry naŠelrodonátorského risilí a v jejich rámci
jsme podpo ili několik, naŠísprávní radou vybran; ch, projektri.
Díváme-li se s odstupem zpět myslím, Že jsme vybrali dob e.
Máme zprávu o tom, Že podle nánri podpo ené knihy povídek
v Čechách ŽijícíhoBosence Aldina Ljucy se bude točit celovečerní
film.
Činnost Nadace Arbor vitae je otev ená a pestrá. Její rámec
tvo í ochrana lidsk; ch práv a zárovet vyvíjímeaktivity, která spadají
do oblasti kulturní, do rozvoje regionálního a komunitního Života či do
oblasti vzdělávání. Naši činnost se snaŽíme stavět tak, aby byla co
možnánejpraktičtější- reagovala jak naživé,bezprost ední podněty a
zárove vykazovala smysluplnou koncepci.
Činnost Nadace Arbor vitae reaguje na ,'poptávku", tzn.
snaŽíme se podporovat to, co považuj eme za aktuální, k podpo e
p ipravené ' Z vlastni zkušenosti víme, Že je někdy lepšípočkat
s p íspěvkem rok, dva a zabránit tak zbytečn m rinikrim,
nevypl; vajícímani takze špatnév le, ale z nezkušenosti a neujasněné
vize respondenta.
Rok 2005 bude pokračovat v nastavené tendenci azbyvánám
jen doufat, Že poněkud vzrostou ťrrokové míry' jejich v še totiŽ tvo í
základ námi rozdělovanych prost edk .
Děkuji všem členrim správní i dozorčírady Nadace za čas,
ktery nadačnípráci věnovali a všem ostatním spolupracovníkrim
zap ispěníapÍízei.
He]ena
Kub , predsedkyně spráVní rady
V roce 2004 byly na zák]adě
rozhodn u tÍ správní rady
přiděleny tyto nadačnípříspěvky
občanskésdruženíR_MOSTY
(kalendář o
15.000,' Kč na p-i"r't ROMA UNWANTED
Romech na rok 2005)
občanskésdruŽení FRA
Pierre Rigoulot:
40.000,' Kč na p-l"r't Kq'g Čol'hwan'
(dÁet let v severokorejském gulagu)
Pchjongjangská uíuá.iu
Adin Ljuca
knihy Adina Ljuci
40.000,' Kč na projekt Podpora tvorby
je to dobré"'")
,,Kd'o ví, k čemu
Aldin PoPaja
a objektů pro soubornou
30.000,' Kč na projekt Svoz obrazů
výstavu,,Zevnitř i zvenčí"
Egon Schiele Art Centrum o'P's'
sdělení II'
35.00b,_ Kč na projekt MoŽná
Jiří Červený
tělesa
35.000,' Kč na projekt Koncerty^hudebního
návidomých Můsica pro Santa Cecilia'
příspěvků
Podmínky pro poskytování nadačních
je pouŽita- forma
Při poskytování nad'ačníchpi'íspěvků
progrl*ů' Nadační
veřejně vyhlášenýct' otuuru"ýcň
správní rady' a to
příspěvky i"o" poJytovány rozhodnutím
ryziótým a právnickým osobám
českým i
přispět nadaci' která jiŽ
"urr.uliJnim
v souladu s cíIynadu""' Nu"i možno
získalapi.íspovek-zp,o.ti.edkůNIF.Správníradarozhoduje
nazákladěŽádosti,podanó',,".,yp,u,,émtermínu.Žádosti
do konkurzního Lizení
přijaté po *tanou"''ó* tcrmínu''""j*or'l
přijaty.
Záďost nrusí být pi'edlclŽctrtt v 1lísemnó fclrmě, musí obsahovat
účel,rra který je pi'íspěvek poŽadován, rozpočet, požadovanou
výši příspěvku, předpokládané finančnízajištění a
stručnéúdaje o žadateli.
Správní rada je oprávněna poŽádat žadatele o doplnění
Žádosti. K žádostem, které nebudou ani po této výzvé
obsahovat náIeŽítosti, správní radou požadované,nebude na
jednání rady přihlíženo.
Budou'li třetím osobami, kterým bude poskytován nadační
příspěvek, nadace a nadačnífondy, potom vžďy jenza
podmínky, že nejméně 80% př'íspěvku bude použito na
nadačnípříspěvky třetí osobě a nejvíce 20% na správu
nadace nebo na zvýšenínadačního jmění.
Budou'li třetími osobami, kterým bude poskytován nadační
příspěvek, příspěvkové a rozpočtovéotganizace, potom vždy
jen za podmínky, že samy vložínejméně 50% finančních
prostředků na předmětný projekt.
Nadačnípříspěvky mohou být poskytovány ve formě
finančníchprostředků či ve formě movitých předmětů, které
sloužík umělecké tvorbě žaďatele. Na všechny druhy
nadačníchpříspěvků fyzíckým či právnickým osobám jevžďy
sepsána smlouva. Smlouva stanoví mimo jiné podmínky
k bezpečnémuurčeníkonečnéhopříjemce příspěvku, omezuje
počet dalšíhopřerozdělování, vymezuje použitínadačního
příspěvku a stanoví termín vyúčtováníči jiného doloženíužití
nadačníhopříspěvku. V případě nedodrženítéto smlouvy
příjemcem nadačníhopříspěvku, můženadace žáďat vrácení
nebo náhradu poskytnutých prostředků.
Na poskytnutí nadačníhopříspěvku není právní nárok.
tak - _ jak mu Je
!!vně
jak
spřádá jazyk ze 1vého
j",;i:'š;;i"i
íňi'irr"i" ciyta še čIověk
"*' do jeho pastíi ka-ždý jazyk
v]astnÍho tytt,
iruh, odkud není jiného
Áreirký
lidí,'ffivpáiri,
ko]em
kres]í
'i";t-,
než vykročit do da]šíhokruhu
ČIověk žije se svými předmělr
lV/ilhelm von
Hunboltlt
kdo je ona nebo kdo
Johnny Štrtiése v jedné yísni r!á: '1Ale
íamaráde' uy-padá?" Fakt'
jsem já / či jak i'
'ig"_ni'o'ády'
já? CL'jsem já v jejích očích?Když
kdo je ona? Ane;;; i;;
zaLhradě a pozorovali
jsme ]oni se Sašou cáurati po rrriogirié
mají největšÍ srdce
žirafy,
i
mají
je prosté:
'ykláda1"ien-Ái "ť:!"'Ži'ufy
-žir1fy
ze všech živých;;;;';i' VysvětleÁí
od srdce'
;";;;í;; irÉ,j"ji;h hlava 1e hrozně daleko že srdce není nic
Vysvětlenri" 'il'""': zdicující:dokazuje'
že
jen
4roto'
jiného n"z pu-p''ZjÁr, Á:;!.největší srdce
to
Saša
jiji"n-vzdáIeného mozku'"
musí napu^prír, t iur"ao
ně to' Mne by stejně
potom využil , i"á"a básni .N9ryrzí
i kdyby' Iepšínež on bych
nenapadlo p,'ij''o v básni' A
b.rd\í v hangáru' protože co
nenapsal- s,su
"'i"i' "Ži'ury
""'Já
bychom r; r riÁ}"i"*'r9 -."'tg"roča]i"'" 91š1napsal:
Saša napsal:
kina"''
áo
by'!
vím, co pott"miJi,"i't
!ě
si mě,--á- srdie jako žirafa' baby!''
,,.-Ňriii
Adin Ljuca
Nadačnípříspěvky
Citáty navozují dvě témata loňských grantů, podporu aktivit
směřujících ke zlepšeníkvality žívotalidí trpícíchporuchami
zraku a podporu aktivit umělců ze zemí bývalé Jugoslávie.
Věnujme se nejprve druhému tématu Grantový okruh _
Lidská práva v zemích bývalé Jugoslávie.
V něm uspěl Adin Ljuca s projektem na napsání, překlad a
vydání knihy S pracovním názvem Kdo ví; k čemu je to
dobré....
Tvorba Adina Ljuci, kterou prezentuje od svého příjezďu do
Ceska se samozřejmě týká jeho rodné země, Bosny a
Hercegoviny. Když v roce 1992 utíkal zraněný z obkLičeného
Maglaje, nevěděl, že jeho cílovým městem bude Praha, ale už
o několik měsíců později začínápsát svoji první povídku o
městě, do kterého ho přivedla válka a kde se procházel po
stejných ulicích jako Kafka a Brod se svým přítelem Sašou.
Pro Adina Ljucu se změnili sice kulisy jeho poezie i prózy, ale
nezměnilo se téma, téma osamocení, téma cizince i ve
vlastním známém prostředí, téma cesty, téma důstojnosti a
lidskosti konfrontované zkrizovými situacemi. Po vydání
básnickó sbírky Hidžra, ve které popisuje velmi autentickým
způsobem své zážítky z váIky na Balkáně a z útěku před ní,
splácí dluh svému rodnému městu Maglaji a píšeobsáhlou
historickou monografii Maglaj'po stopách minulosti.
V posledních dvou letech začínákoncepčně pracovat na
souborném vydání knihy povídek Kdo ví, k čemu je to
dobré....
V povídkách se Adin Ljuca vrací ke své rodině, k přátelům,
k pobytu v Bosně před válkou, Za války i po válce. Rada
povídek je i o tom, jakým způsobem Se uprchlíkůmdařilo po
válce začlenit se do nových společnostíve státech, které je
přijaly. Velmi citlivým, neheslovitým, nefrázovítým a
v žádnémpi'ípadě žáďným,,lidskoprávním ptydepe", které se
tak čtrsto <-rbjcvuje 1lř'i zpracovírrrí takto silrrých osobrrích
traumat, hovoří Ljucir o korrkrótních lidech a tím se mtr dař'í
popsat obecné jcvy, ktcró jsou latentně přítomny v kaŽdé
společnosti. Bosenská vrirlka byla jen jejich zviditelněním
příliš blízko nás.
Ljucovy povídky až omrtrčujísvou jednoduchostí stylu i
pi'ímostí výpovědi. Nevyhýbá se popisům válečných hrůz, on
je prostě nepouŽívá. V jeho povídkách jsou všechna traumata
a osobní i národní krize skryta někde mezí řádky a přesto
velmi jasně čitelná. Můžepsát o svém vztahu k dívce, kterou
poznal po příjezdu do Prahy a př'esto v každémslově čtenář
cítíhlubšípravdu o podstatě a podobě bosenské války, cítí
kde všude se tato válka ctotkla jednotlivých lidí, cítíjak
hluboce byly poškozeny osudy a životy těch, kteří jí zaŽíIi.
Kniha Kdo ví, k čemu je to dobré... není jen knihou povídek a
osobních vzpomínek. Jde o jakýsi manuál pro vnímání
situací, které málokdo znás dokáže pochopit. Je to moŽná
jakýsi stručný návod k použití,ne návod k soucitu, ale návod
k lidskosti, ne návod k povzdychnutí, ale návod k odvaze.
Českémučtenáři se clostává do ruky příliš málo knih, kteró
jsou tak autentickou výpovědí autorovou. Po knize Jana
Urbana,,Všem sráčůmnavzdory" která byla hlubokou
publicistickou sondou do osudů lidí v obklíčenémSarajevu,
po knihách Rehnicera a Karahasana, které českémučtenáři
ukázaly částečnědůvody této nesmyslné války všech proti
všem, je Ljucova kniha dalšímdílem, pokračováním na které
se často zapomíná v domnění, že Daytonem bylo vše již
vyi'ešeno. Ve světě Žijí zÍejmě statisíce bosenských,
chorvatských a srbských uprchlíků,kteř'í jako ,,nejlepšího"
přítele mají bohuŽel své vzpomínky...
Dalšínrpr'ojektcm poclpoi'crrým v rámci tohoto tématu byl
projekt pi'vrrí velké retrospektivní výstavy jednoho
z nejnadanějších bosenských výtvarníkůAldina Popaji, který
se uskutečnív kostele sv. Vavřince v Klatovech. Jde o
nesmírně náročný projekt, který předpokládá rozsáhlé svozy
exponátů, největšíobjekt je více neŽ 6 metrový, z Bosny.
Alďin Popaja, narozen 11.1.1971 v Jajci (Bosna a
Hercegovina), studoval v letech
1990'1995 Akaďemie výtvarných umění v Sarajevu, ateliér
malby, poté co mu válečnó události znemoŽnily jakými
profesní růst, odešeI do Čech a v letech 1995'2000 stud'oval
na VŠUPv Ptaze, ateliér malby, prof. P. Nešleha. Účastnil se
řady kolektivních výstav, měl i několik výstav samostatných.
V roce 2004 získal hlavní cenu Za malbu na bienále Lila
Europa ve Švédsku.od roku 2001 pracuje jako asistent v
ateliéru malby na VŠUPv Ptaze.
Grantový okruh _ Dodržování lidských práv ve světě - cesta
z totalitních systémů podpořilprojekt Kang Čol-hwan, Pierre
Rigoulot: Pchjongiangská akvária (Deset let v
severokorejském gulagu) a projekt ROMA UNWANTED
(kalendář o Romech na rok 2005).
Kniha Pchjongjangská akvária Kang Čol-hwana (spolupráce
Pierre Rígoulot) je prvním osobním a literárně sugestivním
svědectvím o životě v Severní Koreji. Autor knihy vypráví
vlastní příběh od návratu rodiny do země v polovině 60. let,
několikaletého pobytu v prominentní čtvrti Pchjongiangu'
přes uvěznění a deportaci celé rodiny do koncentračního
tábora Jodok, deseti let útrap, až k propuštění a úspěšnému
útěku přes Čínudo JižníKoreje a ad'aptace na,,svobodný
svět".
Kang Čol_hwan jenovinář a spisovatel. Ve věku 6 let se s
rodiči přistěhoval z Japonska zpět do Severní Koreje, kde byl
po několika letech spolu s rodinou internován v
kotrcentračnímti'rb<lřc ,,Jtlclok" net vícc rreŽ 10 lct. od írtěku ze
Severní l(oreje v rocc 1991 Žije v Seoulu. Pracuje jako
redaktor předního jihokorejskóho deníku Chosun Ilbo.
Koncem 90. let vypovídal přeď Kongťesem USA o Životě dětí
v severokorejských koncentračních táborech. V loňskóm roce
navštíviltaké Ceskou republiku na pozvánínadace Člověk v
tísni.
Pierre Rigoulot je spisovatel, novinář, ředitel Les Cahiers
d'histoire sociale (centrum pro studia dějin kominismu,
socialismu a korporativismu) a spolueditor Cerné knihy
komunismu (Editions Laffont, 1997). Severní Korea je.
hlavním tématem jeho textů: kapitola o Sev. Koreji v Cerné
knize komunismu, aktuální kniha Corée du Nord, État
Voyou (Diffusion Seuil, 2003) a Le Si'ecle des camps
(Latt'es). Žtie, P aÍíži.
Pchjong|angská akvária byla dosud vydána ve francouzské a
anglické vetzia setkala se s nebývalým ohlasem. Ceský
překlad vycházi z originálního francouzského vydání (Les
Aquariums de Pyongyang, Laffont 2000).
o významu knihy jednoznačně vypovídá následující reference
Příběh jednó rodiny
Žaa"ý stát na světě není tak tajemný a tak děsivý jako
Severní Korea. Na tom se bez problémůshodnou lidé
nejrůznějšíchnázorů. Až donedávna přitom tamní vyšinutý
režim trápil jen vlastní obyvatelstvo, nyní začinábýt
nemalou hrozbou pro své sousedy a přeneseně i pro zápaďní
svět. Co ale vlastně o této htozné zemí víme? Svět tuší,Že 1e1í
vládcové disponují atomovými zbraněmi, o životě
konkrétníchlidí ale mnoho informací neexistuje. Pokud
režim pustí do Severní Koreje cizí novinái'e, má je pevně pod
dohledem a nedovolí jim spati'it víc neŽ pečlivě
narežírovanou Potěmkinovu vesnici.
Za veškeró znalosti o severokorejském Životě proto vděčíme
lidem, kterým se odtamtud podai'ilo uprchnout. Jedním z
rrich je i Iiarrg Col_hwarr (3|l), autor knihy Pchjongjangská
akvária. Pan Kang se do soukolí severokorejského gulagu
dostal uŽ jako dítě a prožil v něm deset let. Když mu pak
hrozilo dalšízatčení,rozhodl se, že raději podstoupí smrtelnó
nebezpečípři pokusu o útěk. Marek Svehla, redaktor
týdeníku Respekt
V grantovém okruhu ' Nevidomí a řeč umění byly vybrány
dva projekty _ výstava,,Možná sdělení II" a podpora
koncertů huďebního tělesa neviďomých Musica pro Santa
Cecilia.
Výstava ,,Možná sdělení - Umění pro nevidomé" se uskuteční
v Egon Schiele Art Centru v ČeskémKrumlově.
Čímvíce se snažímevcítit do světa lidí postiŽených vážnou
poruchou zraku, tím víc si uvědomujeme, že se pohybujeme
pouze v rovině dohadů a i přes všechny snahy o jeho
pochopení zůstáváme na jeho okraji, omezeni svými
vizuálními zkušenostmi. Nevíme, jak nevidomí vnímají
okolní prostor, zbaveni moŽnosti vízuální korekce, oďkázáni
pouze na akustické a haptické vjemy, jak vnímajípředměty,
často omezeni fragmentárností vjemů, zbaveni možnosti
vnímat celistvosti. NemůŽeme si být jisti, jak dalece jsou ti,
kdo Žádnou zrakovou zkušenost nemají, vůbec schopni
vnímat okolní skutečnost ve shodě s námi. Vědomi si toho, že
veškerépokusy o simulaci podmínek přibližujícíchvidomým
tento svět jsou nedostatečné,neboť nedokážeme eliminovat
všechny předcházející vizuální informace a z nich vzešló
představy z našeho vědomí, stále hledáme spojnice mezi
těmito v mnohém tak rozdílnými světy.
Jedním z podnětů vedoucích k těmto úvahám byl rozhovor
s ředitelem Střediska pro pomoc nevidomým a slaboztakým
studentům MU v Brně panem Petrem Peňázem o knihách
tištěných v Brailleově bodovém systému.
Viztr1rlrrí pclcloba těchto krrih sicc upoutti viclonróho trtr pr'vní
pohled hrirvclu proměnlivostí šcsti bodů konkávrrě i korrvcxrrě
vystupujících a propaclajícíchse v zrrchu bílóho papír'u, zrle
zároveň př'ekvapí svou lleměnnou, fixní podobou zohleclňující
pevný i'1rd sazby. IfuiŽní vazba, která podléhá výlučně
funkčnímuhledisku, často poznamenaná jistou přezíravostí
ze strany vidomých při jcjich tvorbě, je svou konstantní
podoborr nudným protějškem knih určených vidomým.
Dalšímúskalímspojeným s knihami tištěnými v Brailleově
bodovém systému je v současnédobě pociťovaný odklon
nevidomých od čteníknih způsobený postupným
nahrazováním tohoto nródia zvukovými nahrávkami a
hlasovou syntézou.
Všechny tyto informace jsou pro člověka, který se často
s nevidomými lidmi nesetkává, novó a velmi překvapivé.
Málokdo z vidomých zná braille, málokdo viděl knihy jím
tištěné,a pokud uvidí pi'ebal z neupravené lepenky, je
přinejmenším zaskočen. oslovili jsme proto typografy a
autory věnujícíse umělecké kniŽní vazbě a poprosili je o
úpravu knih pro nevidomé.
Ti pak na výstavě nazvané Možná sdělení představují knihu
nejen jako komunikiit, druh sdělení, v její mnohotvárnosti i
různosti pozíc, ale zároveň jako jednu z forem volného umění
existujícío sobě a vně své užitnéhodnoty. Poezie, slova a
slovní obrazy zďe zátoveň plní roli jistého výchozího bodu
jako jectnoho z možných prostředků sdělení.
Jistým pi'edělem v koncepci výstavy bylo osobní setkání
autorů koncepce s tvorbou Jiřího Kolái'e. Básníka, u něhož je
hranice mezi slovem, slovním obrazem a jeho vtzualtzací tak
nezi'etelná, Že prakticky kaŽdou jeho práci výtvarnou
podvědomě vnímáme jakcl báseň. Slovo je v jeho dílech všude
čitelné,at již zašifrováno ve změti znaků jeho chiasmáŽí, čt
obnaŽeno v n1rzvech obretz,ťr, vcclouc nás skryto jejich
,,četbou".
Slova zcela plynule př'echázcjí do roviny jazyků
bezejmenných, neakustických, roviny myšlenek,
identifikovatelných objektů, obrazů.
Vykroče n í za hr aníce slov ního vyj ádření smě re m
k uměleckým jazykům neslovesným se stalo zásadním
posunem v koncepci výstavy.
Jiří Kolář byltaké prvním z autorů, kteří darovali své dílo ďo
tehdy vznikajícíKolekce uměleckých děl Moravské galerie
v Brně pro nevidomé a slabozraké. Jeho Hruška z roku 1960,
pokrytá útržkytextu v Brailleově písmu, se stala základem
kolekce, která byla i po skončenívýstavy trvale umístěna
v prostorách galerie. Její zpřístupnění nevidomým a
slabozrakým návštěvníkůmumožnívšem zájemcům
soustředěné studium prezentovaných prací. Soubor v
současnédobě obsahuje dvaatřicet děl darovaných patnácti
oslovenými autory, kteří je vytvořili buď zvtášť pro tuto
výstavu, nebo je vybrali ze svých dřívějšíchprací s ohledem
na jejich současnéurčení.
Kažďé z nich, jako autonomní nositel informací v sobě
obsaŽených, vybaveno obrazy a jazyky, tvořícími svébytné
symbolické systémy, se stává prostředníkem komunikace
mezi autorem a divákem. Jsou sdělením v čistémbytí
počitku.
Uměleckó dílo otevírá průchod k tělu a krajině tak, jako by
chtělo propůjčithlas tělu před všemi slovy, objevit jeho gesta,
jeho schopnosti stejně jako síly, jež na ně působí/Philip
Goodchild/.
JestliŽe se v úvodu zamýšlíme nad nemožností plného
postiženísvěta vnímanéhonevidomými, jsme si zároveň
vědomi vlivu mnoha shodných komunikačníchprostředků
sdělení a podobností při vnímání mnohovrstevných vjemů
okolní skutečnosti, které naše světy sbližují.Autoři
vystavellých děl sc sn?lŽí ntůólt uťčitýclruh jazyka,
princip...., který v něktcr'ých pi'ípadech sdělení pi'esáhne
meze slova mluveného i psaného, jakoŽto pouze jednoho
z možných prostředků sdělení a prostřednictvím haptických,
akustických a vizuálních výpovědí překlene odlišnosti jindy
oboustranně vnímanó jinakosti'
Výstava MoŽná sdělení je hledáním východisek z uzavřenosti
a do jistó míry také zdánlivým, chvilkovým popřením naší
fatá|ni ocllišnosti. Její strategií je prolomení hranic naší
rozdílnosti, nalezenívazeb a spojení v daném nekonečnu
tůznic.
Světlo a tma, opozita spojovaná s pojmy dobra a zla, nebe a
pekla.
od dětství pociťujeme úzkost ze tmy. Tmavá zákoutí, nory
plné temnoty spojrrjeme s něčímnežádoucím, nebezpečnýmobdobně pouze černá barva srsti či peÍizvíÍatjakoby
předznamenávala, signalizovala něco temného a tajemného
zátoveř..
Děsíme se představy, uvyklí světlu, že bychom se do tmy
mohli natrvalo ponoi'it bez naděje na Znovurozjasnění.
Zmízelésvětlo, které nás tak uzavfuá do osamělosti, mlčení,
nás ''znejišťuje''.
Proto i v případech, kdy nastolení tmy simulujeme uměle, ať
jiŽ pouhým zavřením očíči nasazením si černépásky na oči,
co nejrychleji tento stav opouštíme s úlevou, vyděšeni
hrůznou představou toho, Že bychom v něm snad mohli
zůstat natrvalo.
Zakrytí očínestačíani k tomu, abychom se alespoň na
okamžik mohli vŽít do pozice nevidomých. Tato iluze, které
často podlóháme, je zároveň možrrá tím nejnebezpečnějším
klermem, ktory zkresluje rrrrrohcly natrvalo náš pohled na
Život nevidomych.
Možná právě proto se slepoty tak bojíme a p i náhodnych
setkáních s nevidomymi pociťujeme pouze nesmírnou lítost
nad lidmi, pro které se stala konstantou. Máme'li však
moŽnost setkávat se a hovo it s nimi častěji, teprve potom
tento prvotní podvědomy pocit strachu mízía my jsme
schopni ''nezas1epeni'' p ijmout nevidomé stejně jako
kohokoliv jiného. Tento p echod dany čast m setkáváním je
zároveí nutny k tomu, abychom na svět nevidomych mohli
pohlížetbez zkreslení, skutečně jej poznávat.
P i tomto
objevování natazíme nutně na Spoustu oblastí
neslučitelnych , Zcela odlišnych, zátoven však nale Zneme
mnoho skutečnostíkonsensuálních.
Kďyž si zavážete oči, nap áhnete ruce a začnete hledat, tápat
v okolním prostoru, spoIéhajícna hmat. Možná také proto
považujeme právě hmat za nejdriležitějšísmysl nahrazující
zrak nevidomym. Zapomínáme však nap . na sluch, kterj' je
pro nevidomého v p ípadě poznávání okolního prostoru
mnohem zásadnější, obdobně jako dalšísmysly, které
nerozvinuté nedokážeme jiŽ sami plně využít.Je to
pochopiteln , běžně nespoléháme na sluch, snad jen okrajově,
neorientujeme se na základě zvukovych vjemri', jako jsou
ozvěny a dozvuky. Často je ani neslyšíme,buď plně
nesoust edění, spíševšak odvyklí v becje registrovat.
Spoléháme na zrak.
Proto nás p ekvapí, když uŽ malé nevidomé děti upozor ují
na prrichody, které p i ch zi míjí,orientujíce se v prostoru
díky odrazrim zvuku od okolních stěn a zábtan.
Stejně jakcl fakt, Že akttslickó zrněrry, způsoberró byť jen
slabými závany větru či srrěhc.rvou pokrývkou, jeŽ působíjako
akustická isolace obdobně jako tlumítko z plsti kladívek
klavíru, výtazně mění srozumitelnost ''zvukové četby
prostoru'' nevidomým.
Akustická krajina, v nížse pohybujeme, je plná tónů a zvuků
o různých kmitových křivkách a spektrech. Yztah zvuku a
prostoru vnímáme jako určujícíteprve tehdy, kdyŽ se
pokoušíme proniknout do světa nevidomých, kde ''objem
prostoru je přenášen zvukovým zážítkem zformovaným řečí
tónů'' ( Bernhard Leitner) a okolních ruchů, do světa' kde se
paradoxně sami dostáváme do role handicapovaných i v
případě smyslového''nepostižení''.
oblast zvuku však nezahrnuje jen přirozené zvuky prostředí,
ve kterém se pohybujeme, ale samozřejmě i zvuky vědomě a s
estetickýmí záméry vytvái'ené - totiž hudbu. Také na poli
jiného uměleckého oboru _ ve výtvarném umění, které ovládá
ztak, se můžemesetkat s překvapivými akustickýmí záŽítky.
ZvIáště pro umění 20. století je charakteristické prostupování
různých uměleckých forem, propojování jednotlivých
disciplin četnýmíspojeními mezí výtvarným uměním,
hudbou a literaturou, uměním a životem, nejrůznějšími
průniky, kříženíma variacemi mezi slyšitelným a
viditelným.
Současnéumění pak se svými akustickými obrazy,
instalacemi, ozvučenými skulpturami, konceptuální hudbou,
minimalismem, hudební performací, akustickými
happeningy jako nositeli vizuálních objemů zvuků může
zprostředkovat relativně stejný proŽitek jak vidomým, tak
nevidomým právě těmito přesahy, reIativizací hranice mezí
uměleckým a mimouměleckým.
Jedrrou z cest,jak otevi'ít svět výtvarného umění nevidomým
(kromě tradičnícesty haptického poznávánil je zaměřit se
právě na výtvarnó projekty využívajícízáměrně také
akustickou složku, která se můžestát ''mostem'' spojujícím
různésmyslové světy.
prostřcdn i ctv ínr lraptickýclr. ak ustickýcIr a vizr"rálníclr výpověd í
překlene odlišnosti jirrdy oboustrannč vnínrané jinakosti.
Výstava MoŽná sdělení.ie hledánírrr výclrodisek z uzavÍenosti a do
jisté míry také zdánlivým, clrvilkovýrrr popřením našífatální
odlišnosti' Její strategií je prolornení hranic našírozdílnosti, nalezení
vazeb a spojení v daném nekonečnu rťtznic.
Světlo a tIrra, opozita spojovaná s pojmy dobra a zla' nebe a pekla.
od mala pocit'ujeme úzkost ze tmy. Tmavá zákoutí, nory plné temnoty
spojujeme s něčímneŽádoucírn, nebezpečným. obdobně pouze černá
barva srsti či peří zvířat jakoby předznamenávala, signalizovala něco
temného a tajemného zároveň.
Děsíme se představy, uvyklí světlu, Že bychom se do tmy mohli
natrvalo ponořit bez naděje na znovurozjasnění. Zmizelé světlo, které
nás tak uzavírá do osamělosti, mlčení,nás ''znejišt'uje''.
Proto i v případech, kdy nastolení tmy simulujeme uměle, ať jiŽ
pouhým zavřením očí
Příspěvck z Nadirčníhoinvcstičníhofondu
Nadace je příjemcem finančníhopříspěvku určeného
usnesením Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR pro účely
podpory nadací ve II. etapě, a to ve výši 11.236.000,_ Kč. Na
konci roku 2003 činila celková výše příspěvku částku
17.850.000,' Kč. V prosinci roku 2004 byl finančnípříspěvek
prostřednictvím Dodatku č. 4 s Fondem národního majetku
navýšen a na konci roku 2004 tak činila celková výše
příspěvku 24.464.000,- Kč.
Pi'íspěvek je vložen do nadačního jmění peněžními
prostředky, které jsou uloženy na účtuNadace _
termínovaném vkladu, který je vedený Čsog a. s. pobočka
Praha 1, Na Poříčí40.
"
V roce 2oo4 činily výnosy z nadačního jmění 314.801,' Kč
Z výnosů roku 2003 zbývalo rozdělit
oástka určená na granty
165.985,- Kč
Částka určená na správu naďace
4.L7 I,- Kč
Z vynosri rozděIeno
Z roku 2004
Zlistatek vynosri Z p eďch ozího roku
Celkem rozděIeno
Na správu nadace celkem
Yvse vynosri v běžnémroce
Cástka určená na granty
B0 %
Čá*tku určená na správu nad ace 20 %
Rozdělení vynos v běžnémroce
Částka rozďělená na granty
Častka vyuŽítá na správu nadace
29.015,- Kč
165.985, - Kč
195.000,- Kč
57.678,- Kč
314.801,- Kč
25I.84I,- Kč
62.960,- Kč
29.015,- Kč
53.507 ,- Kč
Ztistatek uynosu z príspěvku IVIF k rozdě]ení v roce 2005
částka ttrčená na granty
částka určená na správu nac|ace
222.826,- Kč
9.453, - Kč
HOSPODARtrI{I I{ADACtr
Vynosy
Vynosy Z nadačníhojměrrí
414.502,3L4.801, 100.000, -
I{IF'
ostatní
Nák1ady
I{áktady na správu nadace
64.650, 57.678,-
I{IF'
ostatní
6.972,'
Z celkového hospoda ení nadace tvo í
fi.nančníprost edky p idělené Z NIF
Vynosy
Vynosy z nadačníhojmění
Náklady na správu nadace
mzdové náklady
kancelá 'ské pot eby
drobny majetek
rcžtjnívydaje
cestovné
náklady na rep tezentaci
telefony, poštovné
inzerce
notá ské a právní poplatky
ričetnictvía audit
bankovní vylohy
celkem
3L4.801,
I\TIF
ostatní
18.000,'
1.364, 7.7 38,678,-
670,'
59,'
4.497,'
6.977,5. 120,10.950, 1.625,57 .678, -
263,'
L2,4.366,
2.33 1,
6.972,
Nadace Arbor vitae
Ne zabudická LO4,252 30 Ř.''''ice
257 7 20830, + 4206038 4648L
e-mail : i nfo@) nadacea rporyito*..t
www: n adacearborvita e.cz