Kronika žďárského amatérského hudebního života
Transkript
Kronika žďárského amatérského hudebního života
1 Kronika žďárského amatérského hudebního života 2 Obsah 1. Několik slov úvodem ...................................................................................................... 3 2. Pohled do minulosti......................................................................................................... 3 3. Chrámová hudba……………………………………………………………………….. 7 4.. Horácká hudba ................................................................................................................ 22 5.. Další vybrané hudební aktivity ....................................................................................... 40 6.. Hudební škola.................................................................................................................. 55 7. Symfonický orchestr ....................................................................................................... 68 8. Horácké kvarteto ............................................................................................................. 76 9. Svatopluk......................................................................................................................... 78 10. Dětský sbor Žďáráček ..................................................................................................... 104 11. Musica Sarensis............................................................................................................... 116 12. Závodní klub ................................................................................................................... 125 13. Osobní vzpomínky .......................................................................................................... 129 a) Ladislav Vencelides: První kroky................................................................................ 129 b) František Mokrý: Pěvecké kvarteto ............................................................................ 130 c) Hana Bořilová: Chrámový sbor, ................................................................................. 10 d) Oldřich Růžička: Proudy............................................................................................. 133 e) Jan Bořil: Barel Rock .................................................................................................. 134 f) Aleš Bartoš: Swing Band............................................................................................. 136 g) Vít Bohumil Homolka: Atomová Mihule ................................................................... 137 h) Jiří Libra ml.: Rozpaky - Titan.................................................................................... 141 14. Historický přehled ........................................................................................................... 150 15. Vysvětlení zkratek ........................................................................................................... 160 16. Prameny a literatura ........................................................................................................ 161 17. Poznámky a vysvětlivky.................................................................................................. 162 18. Závěrečné poděkování..................................................................................................... 168 19. Přílohy a fotografie ......................................................................................................... 169 3 1. N ě k o l i k s l o v ú v o d e m Říká se, že lidská paměť je krátká. Hlavně muzikantská paměť je nedokonalá. Je přeplněna mnoha překrývajícími se zážitky, které spolu vzájemně splývají. To jsme si uvědomovali při hledání stop žďárského amatérského muzicírování právě uplynuvšího dvacátého století. Je s podivem, kolik hudebních aktivit, kolik nadšených muzikantů amatérů se objevilo v tak malém městě, jakým je Žďár. Aby ušlechtilé snažení těchto nadšenců, kteří hudbou a zpěvem usilovali o zkrášlení a zpříjemnění života našich spoluobčanů, neupadlo v zapomenutí, pokusili jsme se neumělou rukou sepsat stručnou historii žďárského amatérského muzikantství 20. století. Při tom jsme byli nuceni občas nahlédnout i do století minulých. Naše práce má převážně povahu kronikářského záznamu. Nečiní si nároky na jakákoliv hudebně kritická, muzikologická a estetizující kritéria. Jsme si rovněž vědomi neúplnosti a četných nedokonalostí našeho díla. Prosíme proto laskavé čtenáře o shovívavost. Žďár nad Sázavou L.P. 2002 Jan Duchalík, Jiří Libra 2. P o h l e d d o m i n u l o s t i Zpěv a hra na hudební nástroje tvoří nezbytnou část naší národní kultury. V 18. stol. byly České země známy jako konzervatoř Evropy. V této době vyrostly v Čechách osobnosti, které významně ovlivnily evropský hudební život a přispěly svým podílem k vývoji hudby. Podstatný vliv na hudební život, zejména na venkově, měli kantoři, kteří bývali také řediteli kůrů a varhaníky. Pro potřeby svých hudebních těles si dokázali získat a vyškolit potřebný počet mladých zpěváků a hráčů na hudební nástroje. Mecenáši z řad šlechty si vydržovali na svých sídlech orchestry složené ze služebnictva, které provozovaly hudbu na vysoké úrovni při různých příležitostech. Mnozí šlechtici sami hráli na hudební nástroje. Hudební život ve Žďáře je zaznamenáván zejména ve školních kronikách, v soukromé kronice žďárského občana pana Leskoura a dalších zachovaných písemnostech. Muzicírovalo se při různých příležitostech: na kostelním kůru, při veřejných oslavách událostí v císařské rodině, na pohřbech, „hausbálech“ (1), či různých tanečních zábavách. V kronice Leskourově (2) je zaznamenán „hausbál“ ve Žďáře u Zajíčků č. p. 174 v roce 1784. Kolem roku 1780 byl ve Žďáře kapelníkem Šimon Kheil (3). Bydlel v domku vedle kaple sv. Barbory č. p. 283. Po něm převzal kapelu asi v roce 1800 syn František Kheil. Za jeho působení byla tato kapela tak vyhlášená, že chodila hrát i po okolí Žďáru. Od roku 1840 byl kapelníkem František Kheil mladší. Kapela měla 10 - 14 hráčů na dechové nástroje. K nim se podle potřeby přibíral úměrný počet 4 smyčců. Kheil byl pověstný svým obtížným sólem, které troubíval vždy na Vánoce o jitřní mši na kůru. Měl pět synů, všichni hráli na nějaký nástroj, dva z nich se stali učiteli, jeden byl kapelníkem v Hemenštátu v Rumunsku. V letech 1835 - 1845 byl věžníkem pan Esterle. Věžník bydlel ve věži a k jeho základním povinnostem patřilo pozorovat město s okolím a hlásit požár nebo pohyb podezřelých osob. Zastával také službu zvoníka. Poněvadž měl služné pouhých 50 zlatých k. m. ročně (4), přiživoval se vyučováním hudby. Sám hrál na harfu a na flétnu. Naučil hrát na dechové nástroje asi 15 hochů, kteří vytvořili další kapelu. Měli vlastní uniformy a říkalo se jim „Mladá muzika“. V letech 1845 - 1873 byl věžníkem Jan Souřezný za služné 60 zlatých k. m. ročně a 2 sáhy (5) palivového dříví. K jeho povinnostem patřila také funkce kalkanta (ten kdo šlape měchy u varhan). Bouřlivý rok 1848 zasáhl i Žďár. Císařským patentem z 15. 3. 1848 bylo povoleno zřizování národních gard (6). Garda sloužila k ochraně majetku a veřejného pořádku. Žďárská garda měla k 20. 7. 1848 160 mužů, kteří byli vyzbrojeni čtrnácti puškami s bodáky. Nenosili žádné uniformy, byli pouze přizdobeni kokardami a na hlavě nosili čáky (vysoká tvrdá čepice k uniformě). Čáky nenosili bubeníci a patnáctičlenná kapela. Služba byla bezplatná. Pouze cvičitel dostával 12 krejcarů za provedení execírky a bubeníci 10 krejcarů za vybubnování zpráv. Zvláštní odměnu, několik mázů (7) piva, dostávala kapela hrající při cvičných pochodech a různých oslavách. Velké oslavy konstituce se uskutečnily 4. 4. 1848. Byla sloužena slavná mše, vyhrávala městská kapela pod vedením muzikuse Františka Esterleho. Dle množství zakoupeného střelného prachu lze soudit, že došlo i na oslavnou střelbu. V roce 1848 byl ve Žďáře založen čtenářsko - pěvecký spolek, později nazvaný Svatopluk, o jehož historii píšeme na jiném místě. Nastala doba Bachova absolutizmu a vzápětí útlum spolkového i společenského života. Teprve po vydání Říjnového diplomu v roce 1860 došlo k obnově a novému rozmachu spolkové činnosti. Byl založen Sokol, Sbor dobrovolných hasičů a divadelní spolek Sázavan. V 70. letech 19. stol. přišel domů od vojenské hudby František Venzl (měl přezdívku Franta Sklenář). Založil další kapelu, která hrála též znamenitě. V průvodech potom hrávaly dvě kapely, Kheilova a Venzlova. Samozřejmě, že občas vznikaly mezi žďárskými kapelami různé sváry (8). Během 19. stol. ve Žďáře, který měl roku 1869 3.755 obyvatel (9), postupně vzniklo pět dechových hudeb: 1. Kapela Kheilova; 2. Mladá muzika; 3. Kapela národní gardy; 4. Městská kapela Františka Esterleho; 5. Venzlova kapela. Přesné záznamy o vzniku a zániku jednotlivých kapel chybějí. Domníváme se, že nejdéle se udržela kapela Kheilova. Ostatní kapely neměly pravděpodobně tak dlouhého trvání. 5 Záznam o žďárských muzikantech je též na pamětní listině uložené v makovici věže farního kostela sv. Prokopa. Je tam seznam hudebníků, kteří hráli 5. 9. 1872 při vyzvednutí makovice na vrchol věže (10). Byli to tito hudebníci: Maxmilian Ferenc, Antonín Jednuška, Bohumil Kheil, František Kheil, Josef Liml, Johan Pohanka, František Souřezný, Jan Švejda. Mořic Švejda. Kromě Kheilova velkého orchestru existoval ve Žďáře v letech 1865 - 1880 hudební sextet tohoto složení: 1. housle: Jan Růžička 2. housle: Josef Růžička Kytara: František Königsmark Harmonika: Rudolf Sáblík Viola: Jan Trefulka, Antonín Hromádko Podle obsazení nástrojů se dá soudit i na skladbu repertoáru. Jednalo se zřejmě o hudbu světskou, poslechového i tanečního charakteru. Hudebními produkcemi byly také pohřby. V 60. letech minulého století chodili na chudé pohřby dva hornisté, kteří doprovázeli zpěv, zejména žalm „Miserere mei“ (Žalm 51 - Smiluj se nade mnou, Bože …). Nesení rakve a jiné služby byly konány zdarma jako projev vážnosti ke svému chudému spoluobčanu. Za tyto služby byla vystrojena „úcta“ (pohoštění v domě smutku, nebo v hostinci). Bohatší pohřby doprovázela celá kapela z domu smutku do kostela a po zádušní mši na hřbitov. Cestou hrála smuteční pochody a písně. Když zemřel svobodný, byli mládenci s družičkami doprovázeni hudbou zpět k domu smutku na hostinu. (V 60. letech stál chudý pohřeb 15 - 20 zl. r. č., bohatý 100 - 200 zl. r.č.)(11). Staří muzikanti umírali, mladí odcházeli za prací do světa, a proto se pro nedostatek hudebníků roku 1880 spojily obě kapely, Kheilova a Venzlova, v jednu. Úbytek hudebníků pokračoval, nakonec jich zbylo šest a museli si brát posily z okolních vesnic. Kapela do roku 1900 postupně zanikla. Sledujme nyní další žďárské dechové a smyčcové hudby. Po zániku Kheilovy kapely přešla hudební aktivita do tělocvičné jednoty Sokol, která byla znovuobnovena v roce 1895. Hudební odbor Sokola byl ustaven 14. 2. 1897 v hostinci J. Süsse. Prvním kapelníkem se stal František Vencl. Po třech letech byl však hudební odbor pro trvalé neshody s výborem Sokola rozpuštěn (12). O převzetí funkce kapelníka hudebního odboru Sokola byl požádán odborný učitel měšťanské školy Ladislav Vondruška, aktivní hudebník a komponista. V kronice střední školy je uvedeno: „Ladislav Vondruška počal cvičiti zdejší jinochy v hudbě orchestrální a dodělal se pěkných výsledků.“ (13). Byl stanoven nový pořádek cvičení a pozornost obrácena i k hudbě vážné. Cílem tohoto úsilí mělo být výchovné působení na občanstvo, zejména na mládež. Zároveň tu byl úmysl seznamovat veřejnost v našem městě a okolí s hodnotnými díly hudební literatury a vzbudit trvalý zájem o aktivní provozování hudby a zpěvu. Dokladem této snahy je dopis p. Vondrušky z roku 1902, který je adresován výboru Sokola (dopis je uveden v příloze)(14). Tomuto ušlechtilému snažení byla věnována podpora z mnoha stran. Zastupitelstvo města věnovalo 100.- K na nákup nástrojů, dovolilo cvičit ve škole a propůjčilo 6 zdarma dvoranu tehdy nově otevřeného Národního domu ke koncertům. Antonín Hromádko zapůjčil z kůru chybějící nástroje. Spolek Národní jednota pro jihozápadní Moravu (vydavatel časopisu Žďárský obzor) věnoval 50 Kč (15). Od divadelního spolku Sázavan dostávala hudba 15 K z každého představení, při kterém hrála. Tělocvičná jednota Sokol pořádala 25. 10. 1903 divadelní představení „Peníze“. Čistý výnos byl věnován ve prospěch hudebního odboru Sokola (16). Hudba účinkuje na oslavách stého výročí narození Františka Škroupa. Na programu byla předehra k jeho opeře Dráteník a sólisté zpívali árie z oper. Po koncertu pro dospělé se opakuje vystoupení následující neděli zdarma pro mládež. Orchestr se slibně rozrůstal, takže 4. 10. 1902 měl toto obsazení (17): 1. housle Josef Budín, František Pospíšil, Emil Stumpfe, Hubert Zitta, J.Mošner 2. housle Beneš, Roman Levý, Jan Pospíšil viola Augustin Jeřábek violoncello František Špinar kontrabas František Bruckner flétna František Hofman hoboj Růžička 1. klarinet Eduard Zábrš 2. klarinet Jan Zdražil fagot Josef Dřínek 1. trubka Jan Bosner 2. trubka Dvořák 1. horna Roman Königsmark 2. horna Josef Musil pozoun Rosecký bicí Karel Hliněnský Fotografie tohoto tělesa z r. 1901 je v archivu Horácké dechové hudby a v rubrice Přílohy a fotografie. Program koncertu provedeného spolu s divadelním spolkem Sázavan v březnu 1903: B. Smetana Česká píseň Praus Chorál národa českého L. Janáček Ukvaldské písně Bartoníček Zpěvy lidu slezského Pivoda Kde domov můj V. Blodek Předehra k opeře V studni J. Haydn Symfonie č. 6 (Adagio - Vivace, Andante, Menuetto, Presto) A. Dvořák Slovanský tanec č. 1 7 Na oslavě k výročí upálení M. J. Husa 19. 7. 1903 zahrál tento orchestr předehru k Hugenotům Giacoma Meyerbeera (17). Program koncertu 17. 12. 1905 (18): Herold Zampa Smetana Hubička - předehra Haydn Symfonie č. 8 Dvořák Slovanský tanec č. 8 Mozart Figarova svatba - předehra Hudební odbor účinkoval také na oslavě J. A. Komenského 9. 4. 1905 a na koncertu na paměť W. A. Mozarta 4. 4. 1906 (19). Zajímavá je poznámka v kronice obecné školy v roce 1904: „Smyčcový kvartet v několika zkouškách pokusil se umění svoje v platnost uvésti.“ Záznam potvrzuje, že zde byly pokusy o vznik smyčcového kvarteta (20). O výši honoráře hudebníků si můžeme učinit představu podle dopisu kapelníka z Chroustovic z roku 1903. Honorář 85 zl za 16 hudebníků, kapelníka a dopravu je málo, protože výdaje na dráhu činí 38 zl. Z Hlinska pojedou do Žďáru povozem, aby něco ušetřili. Žádá přidat 10 zl. Honorář hudebníka za celonoční hraní na plese činil cca 3zl. (21). Přes úspěšnou činnost se orchestr po odchodu Ladislava Vondrušky z funkce kapelníka rozpadl. Mnozí jeho členové přešli do hudby Františka Špinara, kterému 6. 12. 1906 vydalo živnostenský kapelnický list Okresní hejtmanství v Novém Městě (22). Před první světovou válkou založil dechovou kapelu Jan Papoušek, žďárský učitel od 1. 8. 1908. Členy kapely byli hudebníci z okolních vesnic (23). Jeden z posledních pokusů o obnovení činnosti hudebního odboru Sokola byl učiněn roku 1920, kdy vznikla hudba pod vedením Čeňka Švastala. Ani tato kapela neměla dlouhého trvání a po jejím zániku přešli členové do nově vzniklé Horácké hudby (František Mokrý, Vzpomínky),jejíž osudy budou popsány ve 4. kapitole. 3. Chrámová hudba Náš pohled na žďárské hudební dění by nebyl úplný, kdybychom se nezmínili o tom, že bylo reprezentováno také chrámovou hudbou na kůru farního kostela sv. Prokopa ve městě a v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Zámku Žďáře. 8 Kostel sv. Prokopa ve Žďáře nad Sázavou Od nejstarších dob byla hudba v kostele v péči učitelů městské školy. Ti vedli hudební výchovu mládeže, která tvořila jádro chrámového sboru. Ve Žďáře bylo zvykem, že učitelé zastávali také funkci městského písaře. Funkce varhaníka bývala samostatná, na škole nezávislá (24). První zmínka o kantorovi školy je z roku 1489. O školní budově je první zpráva z roku 1672. Byla to budova u hřbitovní zdi č. p. 329. Budova dodnes stojí. Hřbitov byl tehdy rozprostřen kolem farního kostela. Na přelomu 16. a 17. stol. byl rektorem Řehoř Syka Lyšovský (25). V Dějinách Žďáru (III. díl, str. 282), je v 17. stol. uvedeno 6 jmen rektorů, z nichž nejvýznamnější je Matouš Heřman Pražák, který zastával funkci rektora na přelomu 17. a 18. stol. V jeho hudební sbírce, uložené dnes v archivu Moravského muzea v Brně, jsou mj. Thámovy „Litanie o nejsvětější krvi Krista Ježíše“ na český text. Skladby s českým textem jsou v této době velice vzácné (26). Prvním ve školní kronice (27) uvedeným učitelem a regenschorim je Václav Přibyslavský. Byl žďárským rodákem, zemřel v r. 1823. Je o něm známo, že také komponoval. Ve žďárské sbírce se nachází opis jeho pastorální mše, pořízený v r. 1874. Přibyslavským končí barokní éra žďárského kůru. Působil zde také učitel Jan Albert, výborný houslista a varhaník, který v době vánoční hrával zvláštní, krásná varhanní preludia. Sám naučil na varhany několik mladíků. Asi roku 1820 byl ustanoven učitelem a regenschorim Sigmund Vašátko. Po Albertovi zde učil Karel Javůrek, který se stal Vašátkovým zetěm. Za těchto učitelů začal rozkvět žďárské chrámové hudby (28). Od roku 1861 vedl kůr nadučitel Josef Ondrák a učitel Hájek (29). K nim patřil ještě podučitel Ignác Skalka. Hudba žďárského kůru dosáhla tehdy velkého rozkvětu. Svědčí o tom autoři zastoupení v hudební sbírce žďárského kůru, dnes uložené v Moravském muzeu v Brně (J. J. Ryba, P. Vejvanovský, F. X. Brixi. J. Haydn a další). Jejich skladby mohli hrát jen zdatní instrumentalisté. Zpěváků bývalo 15 - 20, v orchestru hrálo 10 houslistů, k nim přibylo violoncello a kontrabas. Z dechových nástrojů byly obsazeny nejčastěji dvě trubky, dva lesní rohy, méně dva hoboje, občas fagot či anglický roh, častěji dvě flétny. Z bicích nástrojů byly oblíbeny tympány. Ve druhé čtvrtině 19. stol. se častěji v obsazení objevují hoboje, flétny a fagot. Oblíbeným nástrojem se stává klarinet. Moderním souborem v této době byla dechová harmonie složená ze dvou klarinetů, dvou trubek, dvou lesních rohů a fagotu. Objevuje se také křídlovka. V roce 1873 nastoupil jako ředitel kůru Antonín Hromádka. I za jeho působení asi do roku 1900 měla chrámová hudba dobrou úroveň. Po r. 1900 se A. Hromádka stává inspektorem hudebních škol. Po A. Hromádkovi vedl kůr p.Ferencz, jenž odchází později do Kladna, kde působí jako profesor hudby na učitelském ústavu. 9 Po první světové válce se stal varhaníkem a regenschorim Stanislav Svoboda, který byl také kapelníkem Horácké hudby a prvním ředitelem hudební školy. Po jeho odchodu nastoupil na varhanické místo v roce 1929 Antonín Horák a tuto službu vykonával až do konce roku 1975 (30). Kromě hry na varhany učil hře na hudební nástroje, zpočátku soukromě a od roku 1944 v hudební škole. Po jeho odchodu hrál od 1. 1. 1976 na varhany Jiří Pospíšil, učitel, nyní v důchodu. V posledních letech již také nastupuje generace mladých varhaníků. Od Velikonoc 1996 se ujímá místa varhaníka Josef Dvořák, učitel ZUŠ, původem z Jihlavy. Od r. 1971 do r. 1986 byl sbormistrem žďárského kůru Miloslav Táborský. Za jeho vedení mu pomáhala na kůru se zpěvem i řada jeho přátel ze Svatopluku. Sbor míval obvykle 15 sopránů, 7 altů, 8 tenorů, 8 basů. O vánočních svátcích se většinou podařilo sestavit malý orchestr z hráčů ostatních žďárských hudebních těles, především z těch, kteří měli odvahu a čas přijít na dvě až tři zkoušky. Orchestr míval obvykle 6 houslí, 1 - 2 violy, 1 violoncello, flétnu, hoboj, 2 klarinety, 2 trubky, pozoun. Na varhany hrával Jiří Pospíšil. Na velikonoční svátky zpíval sbor jen s doprovodem varhan. Je třeba říci, že chrámová hudba v té době byla v nemilosti. Kdo hrál nebo zpíval na kůru, vystavoval se možnosti perzekuce ze strany státních orgánů nebo zaměstnavatele. Pod vedením M. Táborského uvedl sbor během let 1971 - 1986 většinou s orchestrem v období Vánoc následující skladby: Švehla Z polských koled Příhoda První mše vánoční Ryba Druhá mše vánoční Marhula První, Druhá, Třetí mše vánoční Hradil Vánoční mše Mozart Spi, děťátko Blatný Koleda Skladby zpívané o Vánocích mají většinou český text. V období Velikonoc byly zpívány následující skladby ponejvíce s textem latinským. Skuherský Faec dies Jeremiáš Terra tremnit Mozart Ave verum Picka Mše f dur Tregler Missa brevis Fibich Missa brevis Foerster Regina coeli Kromě těchto skladeb byly zpívány česky pašije třemi zpěváky. Jeden zpíval evangelistu (vypravěče), druhý Krista a třetí všechny další osoby v pašijích vystupující. Na Květnou neděli se zpívaly pašije podle sv. Matouše, na Velký pátek podle sv. Jana, při velkopátečních obřadech a na Bílou sobotu se zpívaly bez doprovodu varhan žalmy a hymny patřící k obřadům. 10 Po smrti M. Táborského vedl chrámový sbor až do r. 1992 jeho bratr Jan Táborský. V září 1992 převzala chrámový sbor Hana Bořilová, roz. Čáslavská. V dalším textu uvádíme její osobní vzpomínku. Chrámový sbor sv. Prokopa ve Žďáře nad Sázavou V září 1992 jsem převzala vedení chrámového sboru ve Žďáře nad Sázavou. Začátek byl velice obtížný. Z předešlého působení sboru nezůstaly bohužel žádné notové materiály, a proto nebylo možné na něco navázat. Farní notový archiv neexistoval. Tehdy mi velice pomohl varhaník a sbormistr sousedního kostela ve Žďáře n. S. II., klášteře, pan Vojtěch Starka. Ochotně mi půjčoval notové party svého pěveckého sboru a podporoval mě i svojí pomocí a vzácnými radami. Přiznám se, že bez podpory pana Starky by se mi nepodařilo začít. Pomohl mi i v době (1995 - 1996), kdy jsem z vážných rodinných a zdravotních důvodů nemohla sbor řídit. Věnoval se tehdy našemu i svému sboru současně. Byla to velká škola lidské obětavosti a odborné práce pro náš sbor a za to patří panu Starkovi upřímný dík. Po skončení každého svátku jsem stála před problémem, co zpívat dál, kde hledat noty. Pomohla mi řada lidí, které ani nelze všechny vyjmenovat, proto velice stručně: byli to členové sboru, pan farář Alois Učeň, spolupráce s chrámovým sborem z Přibyslavi, Třebíče, Telče, Letovic, Brna - Zábrdovic, Svratky … V posledních letech spolupráce s učiteli ZUŠ ve Žďáru nad Sázavou Petrou Procházkovou a Františkem Dvořákem. Z počátku devadesátých let doprovázel chrámový sbor zdejší varhaník pan Jiří Pospíšil. Při nácviku první vánoční mše v roce 1993 jsem o spolupráci dále poprosila Petra Duchalíka, který nás úspěšně doprovází při velkých svátcích již 8 let. Naše činnost se začala postupem času více a více rozvíjet. Snažili jsme se doprovázet mše svaté ve zdejším kostele v průběhu celého roku tak, jak to bylo zvykem v dřívějších letech. Každý rok se začíná po prázdninách v září svátkem svatého Václava, 2. listopadu je svátek Vzpomínka na všechny věrné zemřelé, 24. prosince Štědrý den, 25. prosince Boží hod vánoční, na jaře jsou to velikonoční svátky Popeleční středa, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Boží hod velikonoční, v měsíci květnu májové pobožnosti, v červnu svátek Božího těla a v červenci svátek svatého Prokopa. Zvláštní pozornost si zaslouží spolupráce chrámového sboru a orchestru. V roce 1993 vznikl projekt chrámového sboru sv. Prokopa z Třebíče, který se mohl realizovat v naší farnosti hlavně díky podpoře zdejšího pana faráře A. Učně. Náš i třebíčský sbor nacvičil „Českou vánoční mši koledovou“ (K. Hradil). Třebíčtí - sbor a orchestr - nás o vánočních svátcích navštívili a společně s naším sborem jsme pod vedením Karla Tomka tuto mši uvedli. Naše první zkušenost se společným vystupováním sboru a orchestru mě přiměla k nápadu pokusit se o něco podobného i ve Žďáře. Tehdy mi velice pomohl žďárský muzikant pan Oldřich Růžička, který navázal kontakt s mnoha hudebníky a učiteli ze ZUŠ ve Žďáře n.S. a Novém Městě na Moravě a vytvořil první podobu orchestru. Sám po řadu let v orchestru hrál nebo zpíval 11 sólo a byl pojítkem mezi sborem a orchestrem. Byla to naše první zkušenost s živým hudebním doprovodem, a tak pouze díky ochotné spolupráci všech členů orchestru, kteří se nebáli experimentovat s novým sborem a dirigentem, a našemu vzájemnému nadšení vzniklo zdařilé dílo, ze kterého jsme měli všichni radost. Pro některé členy orchestru nebylo možná vždy lehké pracovat v církevním prostředí a přizpůsobit se doprovázeným obřadům, proto zvláště oceňuji jejich toleranci, profesionalitu a zájem o společné hudební dílo. Vznikla tak spolupráce, která se v průběhu let nadále prohlubuje. Věřím, že přináší radost účinkujícím i žďárské veřejnosti. V roce 1987 se prováděla ve žďárském kostele rozsáhlá rekonstrukce již zchátralého kůru a varhan. Díky prozíravosti pana faráře A. Učně byl kůr při této rekonstrukci rozšířen tak, aby na něj byl umožněn vstup co největšímu počtu zpěváků a hudebníků. Nová podoba kůru tak umožňuje provádění obsáhlejších hudebních děl, například při doprovázení vánočních mší. O těchto svátcích se na kůru shromáždí přes 40 zpěváků, dále sólisté a orchestr, celkem je to někdy přes 60 lidí. (Složení orchestru: 1. housle, 2. housle, viola, violoncello, 1. klarinet, 2. klarinet, pozoun, 1. trubka, 2. trubka, horna, tympán – smyčcové nástroje bývají obsazeny více hráči) V roce 1998 se mi narodilo první dítě a nemohla jsem dále sbor samostatně řídit. Tehdy jsem hledala spolupracovníky, kteří by mi pomohli situaci vyřešit. Učitelé ZUŠ Petra Procházková a František Dvořák velmi ochotně pomohli společně sbor vést a nacvičovat. Jsem jim dodnes vděčná za rozhodnutí s námi spolupracovat, protože jejich příchodem vzrostla úroveň celého sboru, přišli noví sólisté, otevřela se spolupráce se ZUŠ. Podporu a ochotu ke spolupráci jsme cítili nejen při závěrečných vystoupeních, ale především při jednotlivých zkouškách. Rady a zkušenosti z denně zažité hudební praxe učitelů ZUŠ byly vždy velkým obohacením pro mě osobně a také pro všechny členy sboru. Chtěla bych zde zvláště ocenit odborné vedení Petry Procházkové, které přispělo ke zvýšení úrovně sborového zpěvu a umožnilo tak vybírat i náročnější díla známých autorů. Petra vzala starosti s každodenní organizací práce sboru téměř za své a dovedla obětovat mnoho volného času pro dosažení našeho společného cíle. Nesmím, a ani bych nechtěla zapomenout na práci všech členů sboru, jejich trpělivost a hlavně vytrvalost. Během 9 let zažil náš sbor mnoho velkých událostí. Zpívat během celého roku je velice náročné na čas i motivaci vytrvat. Například na vánoční svátky, které jsou velmi atraktivní a navíc jsou v zimním období, se sbor schází v 50 až 60 členech, ale např. o jarních velikonočních svátcích se scházíme někdy jen v počtu 20 lidí. Velká četnost svátků vyžaduje náročný nácvik, tzn. rychlou orientaci v partu, hudební paměť, přípravu doma, pravidelné zkoušky, ale i chuť zpívat a vytvářet kamarádskou partu lidí. Vzájemně si porozumět a přinášet dobrou náladu není vždy jednoduché, přesto se to našim členům dobře daří. Také za to jim všem patří velký dík. 1992 Vánoční mše: koledy v čtyřhlasé úpravě 1993 K. Hradil Česká vánoční mše koledová 1994 J. Kypta Pastorální mše česká koledová 12 1995 pastorely a koledy: (V. K. H. Rovenský: Nové hvězdy nové světlo) J. Hrůza Pastorela in F En. Konfršt Vzhůru vstaňte, bratři K. Dýnka Stará vánoční píseň K. Bříza Vánoční propia 1996 J. Kypta Pastorální mše česká A dur 1997 J. J. Ryba Půlnoční 1998 E. Pascha Vianočná omša 1999 J. J. Ryba Česká mše vánoční - „Hej, Mistře“ 2000 J. J. Ryba Česká mše vánoční - „Měšťané betlémští“ Ve Žďáře nad Sázavou dne 26. 3. 2001 Repertoár chrámového sboru: Vánoční písně: V. K. H. Rovenský Nové světlo nové hvězdy K. Dýnka Stará vánoční píseň J. Hrůza Pastorela in F E. Konfršt Vzhůru vstaňte, bratři Koledy ve čtyřhlasé úpravě K. Bříza Vánoční propria Velikonoční písně: F. Picka Velikonoční cyklus G. F. Händel Messiah - č. 42 Coro - Hallelujah J. C. Sychra Offertorium na smrtelnou neděli P. Křížkovský Stabat mater J. Karel Regina coeli O. di Lasso Adoramus Z. Pololáník Velikonoční proprium K. Bříza Velikonoční proprium Anonym 1974 Velikonoční ordinarium Příležitostné písně: Š. Brixi Raduj se, nebe J. S. Bach - J. Grüger Jezu, Pane milý J. S. Bach - S, Gartorius Co činí Bůh, vše dobré jest P. A. Halík Spěj, duše, zbožně k výšině A. Michna Buď Bohu všechna chvála W. A. Mozart Ave verum Hana Bořilová, sbormistr 13 J. Křička Píseň Svatovojtěšská A. Říhovský Pange lingua Svatováclavský chorál Zpěvy z Taizé G. Verdi Nabucco J. Lécot - J. Frie Hymna velkého jubilea J. Matěj Píseň k sv. Prokopu Mše během roku: J Otčenášek Česká mše národní J. Otčenášek Česká mše Mariánské písně: J. Cebák Ave Maria D. A. Hlond Ave Maria, Tys matkou naší! J. Levíček Máti boží, máti moje A. Říhovský Ave Maria, Salve Regina J. Olejník Ave Maria Na závěr kapitoly o hudbě na žďárském kůru několik zajímavostí: V době, kdy byl regenschorim Sigmund Vašátko (1820 - 1860), činilo služné učitele 150 zl. ročně. Kromě toho platili žáci každou sobotu poplatek zvaný sobotáles. Ten činil 1 kr. v 1. třídě a 2 kr. ve 2. třídě. Stávalo se často, že právě v sobotu nemohl žák pro nemoc nebo z jiného důvodu přijít do školy a kantor sobotáles nedostal (31). Na deskách pašijí od Josefa Nešvery ve farním archivu se zachoval, bohužel, pouze jediný list, nadepsaný: „Vzpomínky dějin kůru zdejšího kostela napsal Hynek Leskour, pekař na č. 285 ve Žďáře, narozen v r. 1855“ (celý text uveden v příloze). Hynek Leskour na deskách pašijí dále vypočítává, které úlohy v pašijích zpíval od r. 1875 až do r. 1931. Podle záznamů na deskách hudebnin byla latinská mše D dur od Karla Keptera, dómského kapelníka v Augsburku, hrána od Velikonoc v r. 1890 do r. 1906 celkem 24 krát. Asi byla oblíbená a provozovala se vícekrát v roce. U záznamů jsou i poznámky „dobře provedená“. Žďárské varhany První zmínka o žďárském varhaníku Pavlovi je v městské knize v r. 1554. Tehdejší varhany byly asi dílem Pavla Nimmerichtera (32). V 2. pol. 17. stol. byl v kostele sv. Prokopa pozitiv od Matouše Pavla Roskoše. Farář P. Martin Hliněnský se rozhodl postavit varhany nové a stavbou pověřil Johanna Davida Siebra (33). Žďárské varhany byly druhým Siebrovým dílem. Podle smlouvy sepsané 25. 5. 1695 postavil varhany, které měly hlavní stroj, pozitiv a pedál. Dostal za ně 380 zl., 2 míry žita, 4 libry 14 sádla, 15 archů pergamenu a dřevo ke stavbě. Varhany byly laděny o velkou sekundu výše než normální ladění. Většina skladeb žďárské sbírky má proto dva party pro varhany: jeden normální a druhý transponovaný o velkou sekundu níže. Siebr si na žďárských varhanách velice zakládal a ještě po třech letech je zdarma vyčistil a naladil (34). Siebrovy varhany byly ve Žďáře až do r. 1870, kdy místo nich postavil varhany nové Josef Svítil z Nového Města. R. 1913 byly Svítilovy varhany přestavěny firmou Káš z Brna na pneumatický systém (35). V r. 1987 byly nahrazeny varhanami novými, které postavila firma Dřevopodnik města Brna - varhanářství, Brno - Bohunice opus 82. Stávající dispozice varhan: I. manuál II. manuál 3 (C - g ) Bourdon 16´ Kryt 8´ Principál 8´ Vox celestis 8´ Flétna dutá 8´ Principál 4´ Salicionál 8´ Flétna rourková 4´ 2 Oktáva 4´ Nasard 2 /3´ Flétna špičatá 4´ Flétna lesní 2´ Super oktáva 2´ Tercie 1 3/5´ Mixtura 2´ Pikola 1´ Trompeta 8´ Akuta 1´ Klarinet 8´ Tremolo Tremolo Spojky Pedál (P) (C - f1) II - I; II - I; II - I; I - I Principálbas 16´ Subbas 16‘ Kryt tichý 16´ Žaluzie Oktávbas 8´ Válec Flétna basová Rejstříkové crescendo Chorálbas 8´ 4´ 16´ 4´ II - II; II - II; I - P; II- P 4´ 16´ 8´ MF, F, PL, TT (mezzoforte, forte pleno, tutti) 8´ 8´ 4´ Pozoun 16´ 15 Literátský spolek Zpěv při bohoslužbách byl přibližně do 15. stol. vyhrazen duchovenstvu. Od této doby začínají vstupovat do liturgie také laici. Zejména v městských farních kostelích vznikají literátská bratrstva (literátské kůry), jejichž posláním je obřadní zpěv při bohoslužbách. Členy těchto bratrstev jsou měšťané - laici. Pro potřeby bratrstev jsou zhotovovány kancionály, do vynálezu knihtisku ručně psané. Mnohé z nich se staly vzácnými knižními památkami. Také na žďárském kůru v kostele sv. Prokopa za opata Otty Logka (1770 - 1782) existovalo literátské bratrstvo. Všechna literátská bratrstva byla r.1783 císařem Josefem II. zrušena, ale za dva roky poté byla císařským dekretem z 29. 4. 1785 opět obnovena. Žďárský literátský spolek byl obnoven v letech 1828 - 1829 (36). Dle dochované knihy členů byly jeho novými příslušníky osoby, narozené kolem r. 1788. Dá se soudit, že mohly být přímými potomky členů zrušeného literátského kůru v roce 1783. Kniha členů je vedena až do roku 1949. Žďárský literátský spolek pravděpodobně nepěstoval vícehlasý zpěv, ale svou činnost věnoval podpoře lidového chrámového zpěvu při bohoslužbách. Ukázka ze stanov literátského spolku: § 1. Účel. Účel literátského spolku jest čest a chválu Boží zbožným, církví svatou schváleným zpěvem a modlitbou, jak v chrámu Páně při službách božích, tak mimo chrám při slavnostních a pohřebních průvodech rozmnožovati. § 2. Údové. Údem literátského spolku může býti každý ve farnosti města Žďáru bydlící dospělý katolický křesťan v mravech zachovalý, bezúhonný a soběprávný. Údové se dělí na: a) čestné b) přispívající c) výkonné § 3. a) čestným členem může se státi kdokoliv za zásluhy o spolek, církev, nebo za 10 zl. spolku věnovaných b) člen přispívající ze Žďáru, kdo měsíčně 10 krejcarů přispívá c) výkonný ze Žďáru se zpěvem obeznámený. Příspěvky měsíční 2, 4, 6 kr. dle toho, ku kterým se při vstupu zaváže. Mimoto složí přispívající i výkonný člen při vstupu do spolku 1 zl. Povinnosti výkonných členů jsou tyto: a) V neděli a ve svátek, před, mezi a po ranních i velkých službách božích, v každý pátek, v adventě, postě, i v suchých dnech (37) i v jiné, značnější, ač ne zasvěcené dny nábožným zpěvem dle pořádku výborem aneb v nutných případech předsedou či jeho náměstkem stanoveného posvátné úkony zvelebovat. 16 b) Při průvodech a poutích předzpěvovat (38). Spolek měl předsedu, místopředsedu, pokladníka a dozorce (dělal práci archiváře). Ředitel kůru ustanovuje, co se zpívati bude. Jeho povinností jest říditi veškeren sbor zpěváků, vyučovati ty, kteří nejsou ke zpěvu vycvičeni a odbývati se zpěváky předběžná cvičení v těch písních, jež mají těžší nápěv. Výbor se volí na tři roky, schází se čtyřikrát do roka, v neděli po suchých dnech (37), valná hromada je na sv. Cyrila a Metoděje. Patronem spolku je sv. Prokop. Dle knihy členů bylo ve spolku v letech: 1931 - 1933 60 členů 1934 - 1937 76 členů 1938 - 1943 85 členů 1944 - 1949 100 členů Účetní kniha spolku je vedena od roku 1870. Jaká byla vydání? 1876 9 liber (libra česká = 0,512 kg) světla (svíčky) a 55 kr. 4,95 zl. 1877 kancionál Jánský 1879 6ks nových kancionálů v kůži 9,60 zl. sklenáři za opravu svítilny 0,10 zl. 1885 za kancionály svatojanské 10,73 zl. 1888 za telegram do Brna 0,68 zl. 1903 za 6 párů rukavic 9,30 zl. 1,50 zl. V roce 1948 je v účetní knize poznámka: “Další trvání spolku hlášeno zároveň s valnou hromadou dne 5. 4. 1948”. Poslední zápis: “Přípisem Okresního národního výboru ve Žďáře n. S. z 30. 3. 1951 literátský spolek je vymazán ze spolkového registru a začleňuje se do Charity, jmění movité, vázaný vklad 2950 Kč, volný 1000 Kč, hotovost 705 Kč předává se Charitě. 21. 4. 1951 R. Svoboda, farář.” Spolek, který přežil dvě světové války, rozpad Rakouska – Uherska i německou okupaci skončil svoji činnost. Ještě dlouho po jeho zrušení byla na kůru tabulka s nápisem “Vstup jen pro členy literátského spolku”. Tabulka zmizela při opravě kůru a stavbě nových varhan v roce 1987. Žďárské zvony Na závěr této části o žďárském hudebním životě v minulosti se zmíním o zcela zvláštním hudebním nástroji, o žďárských zvonech. Nejstarší zvon na věži kostela sv. Prokopa byl ulit roku 1587 17 mistrem Ondřejem Ptáčkem na Horách Kutných (39). Přežil jako jediný všechny válečné rekvizice. Jeho nárazový tón je h1, váha 500 kg. Spolu s ním byl na věži zavěšen zvon Prokop, váha 798 kg. Na kapli sv. Barbory bývaly dva zvony z roku 1852 o váze 80 a 161 kg. Oba dva věnoval kníže František Ditrichstein. Kromě nich tam byl umíráček s letopočtem 1780 o váze 30 kg. V kostele sv. Trojice byly dva zvony, jeden z roku 1745 o váze 44 kg a druhý s letopočtem 1878 o váze 37,2 kg (40). Dne 15. 5. 1917 byl zvon Prokop rozbit a snesen z věže. Ze sv. Barbory dva zvony sňaty, ponechán jen umíráček. Ze sv. Trojice byl jeden zvon z roku 1745 snesen. Všechny tyto zvony byly 16. 5. 1917 naloženy na vozy, odvezeny na nádraží a nuceně odevzdány pro potřeby c. k. vojska. Na poslední cestu jim zvonil nejstarší žďárský zvon. Umíráček od sv. Barbory a zvon Cyril a Metod z kostela sv. Trojice byly rekvírovány 27. 7. 1917. Vojsko platilo 4 K za jeden kg (41). Skončila 1. světová válka, vznikla Československá republika. Po zacelení válečných škod došlo i na obnovu zvonů. 5. 7. 1925 byl od hostince Konvent přivezen na voze nový zvon Prokop ke kostelu a vyzdvižen na věž. Při této slavnosti hrála Horácká hudba za honorář 400 Kč. Na věži byly dva zvony (42): Starý zvon ladění h1 Prokop ladění gis1 O rok později 23. 5. 1926 byla slavnost svěcení zvonů v kostele sv. Trojice, při které opět hrála Horácká hudba za honorář 250 Kč. Na věžičku kostela byly zavěšeny tři zvony (43): Cyril a Metod ladění gis2 Emanuel ladění h2 František Xaverský ladění cis3 Obnoven byl také umíráček u sv. Barbory. V r. 1923 jej koupil kostelní výbor ze sbírek věřících. Měl hmotnost 31 kg. Za Protektorátu 25. 3. 1942 byly všechny zvony kromě nejstaršího opět zrekvírovány. 17. 10. 1943 byl posvěcen a zavěšen náhradní umíráček v kapli sv. Barbory ze zinkové slitiny o váze 43 kg, ladění a2 od firmy Manoušek. V současné době jsou na věži u sv. Prokopa čtyři zvony (44): Starý zvon ladění h1 500 kg Cyril a Metod ladění fis 850 kg Prokop ladění gis 620 kg Anežka ladění cis2 230 kg Zvony Prokop, Cyril a Metod byly dovezeny do Žďáru před Vánocemi roku 1989 a uloženy v boční lodi kostela. V roce 1990 byl odlit zvon Anežka. Na jaře roku 1992 začala oprava věže a spolu s touto opravou byla ve věži připravena nová stolice pro nové zvony. 18 Zvony byly 13. června 1992 posvěceny brněnským biskupem Vojtěchem Cikrlem a téhož dne vojenským autojeřábem vyzdviženy na věž. Samozřejmě za hojné účasti obecenstva. Po vyzdvižení na věž byly upevněny do stolice a odpoledne se poprvé rozezněly nad městem. Ladění zvonů navrhl diecézní kampanolog P. Alois Ambros, výtvarnou výzdobu na zvonech navrhl sochař Otmar Oliva z Velehradu. Elektrické zvonění zhotovil ing. Alois Hrubý z Brna. Zvony odlila zvonařská dílna Laeticie Dytrychové z Brodku u Přerova. Při pořizování nové střechy na kostele a na věži bylo nasbíráno cca 1445 kg odstřižků měděného plechu, k tomu koupeno 332 kg cínu a z tohoto materiálu vyrobena zvonovina pro odlití zvonů. Finanční prostředky byly získány ze sbírek věřících. Nejstarší zvon na území města je zvon v kapli v Mělkovicích. Pochází z r. 1474, je vysoký 50 cm. Na zvonku je český nápis: Pane * Bože * Buď * Milostiv. Pod nadpisem jsou čtyři erby (45). Přejme si, aby tyto zvony svým hlasem zaznamenaly a doprovázely jen radostné události a už nikdy nebyly zneužity pro vedení války jako jejich předchůdci. Žďárští zvoníci (46): František Esterle (1835 - 1845), Jan Souřezný (1845 - 1873), Josef Souřezný (1873 - 1907), Musil (1907 - 1930) ? Emil Matyáš (1930 - 1945), Jan Štefáček (1945 - 1970), Řezníčkovi (1970 - 1971), Jiří Šustr (1971 - Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Zámku Žďáře Cisterciáci, kteří byli zakladateli zámeckého kostela, měli svá přísná řádová pravidla a též své chorální nápěvy odlišné od gregoriánského chorálu. Teprve od 15. stol. lze předpokládat v jejich chrámech stejnou hudbu jako v ostatních kostelích. Do prvního zrušení kláštera r. 1614 a od jeho obnovy r. 1638 nemáme písemné doklady, které by se týkaly hudby. Naše poznatky jsou bohatší až v 18. stol.(47). Tehdy byla po vzoru šlechty zřízena v klášteře funkce opatského trubače. Tento úřad zavedl snad opat V. Vejmluva. Roku 1728 byl trubačem Filip Jelínek, v letech 1727 - 1741 Václav Tomek, o kterém se přesně neví, jestli troubil na trubku nebo lesní roh a zda jeho funkce byla reprezentační nebo strážní. Stojí za zmínku, že v 18. stol. byla ve žďárském klášteře, jak bylo tehdy zvykem, pořádána divadelní a oratorní představení, z nichž některá měla ryze hudební povahu. Představení se konala v pašijovém týdnu a v oktávě svátku sv. Jana Nepomuckého (48). 19 Kantoři a regenschoriové Z první třetiny 18. stol., která je považována za dobu největšího rozmachu žďárského kláštera, jsou známy pouze funkce kantorů a sukcentorů (49), které se hlavně vztahovaly k pěveckým povinnostem v kněžském (chorálním) kůru. Funkce regenschoriho, který se staral hlavně o provozování figurální hudby (vícehlasá hudba s doprovodem nástrojů), ustanovena nebyla, i když se již v té době v klášteře figurální hudba provozovala. Klášter si zodpovědné hudebníky zajišťoval z vlastních řad. R. 1705 byl kantorem P. Jan Pontanus z Čáslavi a sukcentorem P. Eliáš Clar z Budišova. R. 1731 byl kantorem P. Josef Reich a sukcentorem P. Samuel Borovička (50). Funkce ředitele kůru jsou doloženy až od poloviny století: r. 1754 P. Řehoř Pavlíček, r. 1759, 1767 a 1776 P. Placidus Nejedlý, r. 1779 P. Jindřich Polanský, r. 1784 P. Pavel Hájek. Záznamy z 19. stol. chybějí. (51) Asi od r. 1911 byl varhaníkem František Nedělka. Působil asi do r. 1961. Po něm se vystřídalo několik varhaníků: Filomena Lišková, Bronislava Zlatohlávková, František Pospíšil. Od r. 1968 zastává funkci ředitele kůru a varhaníka Vojtěch Starka. Od konce 90. let spolupůsobí jako varhaník ing. Václav Horák. Asi od poloviny 90. let se pro funkci regenschoriho používá znovu označení „kantor“. Pěvecký sbor kostela Nanebevzetí Panny Marie v Zámku Žďáře Podle paměti p. Svobody a Herolda byl chrámový sbor založen kaplanem P. Vlčkem někdy v letech 1942 - 1944. Sbor měl asi 20 členů(viz foto v příloze). Zpíval i na veřejnosti v rámci různých kulturních akcí. Ještě před koncem války při odchodu P. Vlčka však sbor svou činnost ukončil. Asi v roce 1953 se sbor znovu začal scházet a pracovat. Zprvu jej vedl pan Nedělka starší ze Světnova. Po něm vedla sbor slečna Filomena Lišková (na varhany hrál p. Nedělka mladší). Po smrti slečny Liškové vedl nějaký čas sbor kapelník dechovky TOKOZU pan Sládek. Asi v roce 1966 sbor svou činnost opět ukončil. Činnost sboru byla znovu obnovena na jaře r. 1968 za P. Jana Kubáta, kdy místo varhaníka a ředitele kůru převzal pan Vojtěch Starka. Počet členů sboru se pohyboval mezi 22 - 25 členy, což bylo také dáno kapacitou kůru. Sbor se zaměřil hlavně na duchovní a liturgickou hudbu, kterou doplňoval církevní obřady různých liturgických období. Zpíval především v době vánoční, velikonoční a při poutích v kostele sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Kromě těchto hlavních svátků zpíval sbor i při jiných významných církevních slavnostech během roku. Sbor také zajišťoval zpěvy při udělování svátosti biřmování a po listopadu 1989 vítal vždy Otce biskupa slavným „Ecce sacerdos magnus“ (52). Tuto běžnou „služební“ činnost sbor doplňoval 20 zajišťováním hudby při primicích nejen v klášterním kostele, ale dle potřeby i v okolních obcích (Jámy). Sbor také zpíval asi dvakrát při poutní slavnosti v Ostrově nad Oslavou. Ve 2. pol. 80. let byl požádán, aby zajistil hudbu při znovuvysvěcení opravené kaple ve Vatíně. Z této akce se vyvinulo několikaleté účinkování sboru při vatínské pouti v polovině září a na Štědrý večer při půlnoční. Od jara 1968 sbor zkoušel v rodinném domku u Roučků, kteří obětavě poskytli prostor pro nácvik. Později, po opravě fary, se sbor přemístil do jedné z jejích místností. P. Jan Kubát si sboru velmi vážil a využíval každé příležitosti, aby sbor svým zpěvem doprovázel bohoslužby. Zkušební rok začínal vždy v polovině září a končil v posledních dnech května nebo začátkem června. Asi po deseti letech se začátek zkoušek posunul na polovinu listopadu. Repertoár sboru tvořily skladby autorů duchovní a liturgické hudby - Říhovský, J. J. Ryba, Hradil, Hromádka a další. Kromě toho zpíval sbor i skladby pravoslavné, anglikánské a protestantské duchovní hudby. V září r. 1996 se sbor účastnil přehlídky pěveckých sborů v rámci Slavnosti jeřabin(53).Od r. 1998 se sbor několikrát účastnil přehlídky chrámových sborů v Boskovicích. Varhany v kostele Nanebevzetí P. Marie První písemná zmínka o varhanách v konventním kostele je z 12. 2. 1557, kdy opat Václav žádal českou dvorskou komoru, aby mu nebyly odnímány jediné varhany (54). Počátkem 18. stol byl konventní kostel podle návrhu J. Santiniho přestavěn. Opat Vejmluva požádal brněnského varhanáře J. D. Siebra o postavení nového nástroje(55). Siebr se již dobře uvedl varhanami postavenými pro žďárský městský kostel a ani tentokrát nezklamal. Varhany byly postaveny asi v r. 1720, stojí v konventském kostele dodnes a patří k nejcennějším barokním nástrojům na Moravě. Jsou umístěny na empoře(56), která překlenuje levou část transeptu(57) na levé straně kněžského kůru nad mnišskými lavicemi. Varhany mají dva manuály(58) a pedál. Hrací stůl je vestavěn do skříně hlavního stroje. Varhaník sedí zády k chrámové lodi (kolmo na její podélnou osu), zády se opírá a zadní stěnu pozitivu(59), který je umístěn v zábradlí. Táhla rejstříků pozitivu jsou přímo v pozitivu (za zády varhaníka). Oba manuály mají rozsah C - c3 se spodní oktávou krátkou. Pedál má rozsah C - a, rovněž se spodní oktávou krátkou. Pedál je dvanáctinotónový, od c repetuje. Dispozice: HW(60) Principál 8´ Pozitiv: Flauto majore 8´ Salecinale 8´ Octava 4´ Quintadena 8´ Flauto minore 4´ 21 Mixtura 1 1/3 + 1´ Octava 4´ Fugara 4´ Quinta major 2 2/3 Pedál: 2 Subbas 16´ Nassat 2 /3 Octavbas 8´ Superoctava 2´ Quinta 5 1/3´ (nefunkční) Rauschquinta 1 1/3 + 1´ Superoctava 4´ (nefunkční) Mixtura 1´ 3x Mezi manuály je spojka (malé manubrium vpravo dole vedle hracího stolu) nepoužitelná, protože se zablokují spojovací kolíčky a je potom nutné rozebrat hrací stůl. Varhany jsou dnes naladěny asi o 1/4 tónu výše než je normální ladění. Původní ladění bylo ještě vyšší, asi o 1/2 tónu. Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru n. Sázavou Varhany: Původní varhany postavil v roce 1724 opět J. D. Sieber. Po požáru r. 1784 a zrušení kláštera byly varhany přeneseny do Radešínské Svratky (55). Stavitelem nových varhan byl pan Pavel Horák z Kutné Hory, varhany postaveny asi r. 1799 za 220 zl. Jsou umístěny na druhém (horním) ochozu kostela. Varhany jsou jednomanuálové s pedálem. Pedál je postaven vedle varhan na samostatné zásuvce, kde se také rejstříkuje (mimo dosah varhaníka sedícího u hracího stolu). Hrací stůl je vestavěn do skříně varhan (varhaník sedí zády k hlavnímu oltáři). Rozsah manuálu je C - c3 se spodní oktávou krátkou. Rozsah pedálu je C - a, také se spodní oktávou krátkou. Pedál je dvanáctinotónový, od c repetuje. Dispozice: Manuál: Principál 8´ Flauta major 8´ Pedál: Subbas 16´ Octavbas 8´ Octava 4´ Flauta minor 4´ Quinta 2 3/4 ´ Superoctava 2´ Quinta 1 1/3 ´ Mixtura 1´ 3x Generální oprava varhan provedena v roce 1999. 22 4. H o r á c k á h u d b a Začátky Horácké hudby Po skončení 1. světové války, rozpadu Rakouska-Uherska a vzniku nového státu, Československé republiky, se začal rozvíjet svobodný společenský, spolkový a kulturní život. Obnovují se staré české kulturní spolky a vznikají nové. Pro společenské zábavy a slavnosti pod širým nebem je nezbytná dechová hudba. Pokus o obnovu hudebního odboru Sokola v roce 1920 se nezdařil. Místo něho vznikl nový hudební spolek nazvaný Horácká hudba, jak jsme již uvedli v závěru 2. kapitoly. Zakladatelem Horácké hudby v tehdejším Městě Žďáře byl Josef Pavelka, řídící učitel dvojtřídní školy ve Vysokém. O založení hudby nejsou archivní záznamy. Podle vzpomínek pamětníků (1) seskupil Josef Pavelka kolem sebe v období 1923-24 několik učitelů - hudebníků,kteří vytvořili základ Horácké hudby. Byli to zejména Jan Fischer, František Mokrý, František Vápeník, Stanislav Svoboda. K nim se přidali někteří další dobří muzikanti ze zaniklých kapel, jako byli Alois Göttler, Karel Göttler, Adolf Liml, Vincenc Zdražil, Jan Houf. Zakladatelé Horácké hudby nemuseli začínat z ničeho. Po předchozí hudební a spolkové činnosti byl ve Žďáře dostatek dobrých instrumentalistů. Je pravdou, že většina z nich ovládala pouze smyčcové nástroje a na dechové se museli teprve učit hrát. Díky jejich píli a trpělivosti dirigenta se v krátké době vytvořilo hudební těleso, které podle vzpomínek pamětníků mělo následující obsazení: kapelník Josef Pavelka zástupce kapelníka Alois Göttler flétna O. Nedbal klarinety Jindřich Dřínek, A. Leopold , Vlast.Vápeník ml. křídlovky A. Liml ml., A. Blažek , A. Liml st. , J. Pavelka baskřídlovky R.Kvapil , J. Stehno , Š. Straka eufonium Frant. Vápeník Es trumpety Jar. Dvořák , Boh. Špinar trombony Fr. Mokrý , J. Fischer lesní roh Jan Veselý heligon K. Göttler bicí St. Svoboda , Jan Houf , Kopecký Většinu hudebních nástrojů koupil na svůj náklad Josef Pavelka. Postupně se z výtěžků hudby splácely. Notový materiál byl opatřován různým způsobem: část byla získána po zaniklých žďárských kapelách, další notový materiál věnoval Fr. Vápeník, který měl dříve svou hudbu v Křídlech a též řadu skladeb pro Horáckou hudbu aranžoval. Novinky byly objednávány v tehdejších hudebních nakladatelstvích, zejména v edici E. Štolce. 23 Repertoár hudby tvořily skladby Fr. Kmocha, V. Vačkáře, Jul. Fučíka, valčíky Waldteufellovy, Straussovy, některé Smetanovy polky, předehry k operetám, intermezza , taneční skladby a úpravy orchestrálních skladeb pro dechovou hudbu. Zkoušky hudby bývaly jednou týdně v sále hostince „U Ubrů“ v 1. poschodí v Dolní ulici č. 246. Dům je dnes již zbořen, stával přibližně na místě dnešní knihovny M. Sychry. Přespolní hudebníci chodili na zkoušky pěšky , např. Fr. Vápeník 10 km z Újezda , kapelník Pavelka z Vysokého. Dopravní spojení tehdy neexistovalo. Dnes , po osmdesáti letech , musíme takovou obětavost obdivovat. Horácká hudba měla i svůj kroj. První veřejné vystoupení se uskutečnilo 28. 9. 1924 při oslavě šedesátiletého trvání divadelního spolku Sázavan. (2). Horácká hudba koncertovala na náměstí 26. 7. 1925 při oslavě třicetilého výročí založení tělocvičné jednoty Sokol v našem městě (3). Byla též častým hostem na Horácké krajinské výstavě v Novém Městě na Moravě, účinkovala na mikulášských večírcích Sokola v letech 1926, 1928 a 1929. Brzy se stala známou nejen ve Žďáře, ale i v širokém okolí, kde účinkovala při slavnostech, výletech, tanečních zábavách, pohřbech. Roce 1927 odešel kapelník Josef Pavelka do Nového Města na Moravě,kde založil orchestr stejného názvu - Horáckou hudbu, která se však po několika letech existence rozpadla. Horácká hudba v našem městě pokračovala ve své činnosti i po odchodu J. Pavelky. Novým kapelníkem se stal Stanislav Svoboda, ředitel hudební školy. Pod jeho vedením došlo k upevnění vnitřní organizace hudby. Dodnes je uschován originál stanov Horácké hudby z r.1929, kterými se vymezují práva a povinnosti členů hudby, včetně členů výboru (viz rubrika Přílohy a fotografie). Zajímavá jsou též majetkoprávní opatření - majetek hudby je společný. Je pamatováno i na situaci, kdyby se hudba rozpadla nebo nevyvíjela činnost déle než rok. V tom případě byl výbor povinen odevzdat veškerý majetek hudby do úschovy městské radě. Stanislav Svoboda odchází 1. 7. 1929 za novou existencí mimo Žďár. Novým dirigentem se stává jeho zástupce Alois Göttler. Za zmínku stojí účinkování Horácké hudby při slavnosti položení základního kamene sokolovny 16. a 17. 6. 1928, spojené s návštěvou prvního prezidenta Československé republiky T. G. Masaryka v Městě Žďáře. Hudba hrála 17. 6. v pět hodin ráno budíček, v deset hodin koncertovala na náměstí, ve třináct hodin vedla průvod od lihovaru (8) z Dolní ulice na staveniště sokolovny a večer od dvaceti hodin vyhrávala k tanci v Národním domě (5) (6). Z dalších účinkování Horácké hudby zaznamenáváme mikulášské večírky Sokola v letech 1931, 1932, 1934, 1936(5). V letních měsících bývala pořádána Staročeská pouť s průvodem od lihovaru , která byla zakončena taneční zábavou. Horácká hudba na ní hrála v letech 1930, 1934, 1935, 1936, 1937. Kromě tanečních zábav a pohřbů vystupovala hudba při různých slavnostech. Např. 18. 9. 1930 při slavnostním zahájení přípravy na IX.všesokolský slet. Při oslavě 100. výročí narození Dr. 24 Miroslava Tyrše 17. 9. 1932 byl uskutečněn lampionový průvod za účasti Horácké hudby. Při slavnosti 40 let trvání Sokola v našem městě hrála hudba fanfáry z opery Libuše. S hudbou spolupracoval v té době také ředitel hudební školy Jaroslav Černý. Pomáhal při nácviku a také některé skladby dirigoval (7). Repertoár dechových hudeb v třicátých letech ovládla tzv. „lidovka“. K oblíbeným lidovým zábavám patřila v té době též opereta. Tomuto trendu se přizpůsobila i Horácká hudba. Rozšířila se o sekci smyčcových nástrojů a v této podobě účinkovala zejména při operetách žďárských ochotníků v letech 1930 – 1941. Byly to jednak operety klasické ( Hervé – Mamzelle Nitouche r.1930, 1931, Kalmán - Podzimní manévry r. 1928), ale především operety tehdejších současných oblíbených lidových autorů, jako byli Jankovec, Rudolf Piskáček, Jára Beneš, Josef Stelibský (9). Podle dochovaných plakátů hrála hudba na svých vystoupeních poměrně náročné skladby. Na svém koncertu dne 30. 11. 1929 uvedla následující program: E.Urban Per aspera ad astra F. Flotow Alassandro Stradella Joshimeta Japonský lucernový tanec L. Weninger Paraphfrase na ruskou píseň Ej, uchněm Tito Murzili Zvonky z Locarna J.Oslizlo Sen Fr. Drdla Kubelíkova serenáda B. Leopopld Praha A.Dvořák Árie z Rusalky, Slovanský tanec č.6 F. A. Boildieu Kalif z Bagdadu Na vystoupení u příležitosti oslav 15. výročí státní samostatnosti 27. 10. 1933 uvedli: J. Offenbach Orfeus v podsvětí – předehra B. Leopold Praha – směs V.Vačkář Slavnostní pochod Od roku 1937 se stal kapelníkem Horácké hudby ředitel žďárské hudební školy Ludvík Vaníček. Hudba v tomto období hraje nejen dechovku, ale účinkuje též ve smyčcovém obsazení. Válečná a poválečná léta ( 1939 – 1948 ) Těžiště hudebního života v době okupace v našem městě spočívalo na dvou tehdy existujících kapelách. Kromě již zmiňované Horácké hudby vznikla v r. 1940 Hudba Města Žďáru, kterou vytvořil a vedl Ladislav Čížek. Horácká hudba hrála převážně ve smyčcovém obsazení, Hudba 25 Města Žďáru hrála hudbu dechovou. Z dochovaných plakátů je patrno, že obě hudby prováděly aktivní koncertní činnost i v tomto období ( viz rubrika Přílohy a fotografie). Městská hudba nacvičila pod vedením kapelníka Ladislava Čížka pásmo zpěvu, hudby a vzpomínek na českého muzikanta Františka Kmocha, nazvané „Kmochův večer“.S tímto pořadem účinkovala nejen ve Žďáře, ale zajížděla i do okolních obcí. Jak dosvědčují soudobé plakáty, koncertovala např 12.9.1942 v Přibyslavi. V září 1942 zorganizovala v sále Národního domu koncert za osobní účasti Václava Vačkáře (viz fotografie v příloze). Horácká hudba, kterou vedl Ludvík Vaníček, pořádala v r.1941 koncert ze skladeb Dvořákových,v roce 1942 a 1943 koncert tanečních melodií a ukázek ze světových operet. Na počátku roku 1944 hrála na koncertě skladby Smetanovy a Dvořákovy. Obě hudby za okupace svou činností, vlasteneckým zaměřením repertoáru posilovaly a upevňovaly národnostní uvědomění a hrdost. Během jara 1945 se muzikanti z obou kapel sešli v dnes již zbořeném hostinci „U Tomanů“ (10), kde dojednali sloučení obou těles (11). Po skončení posledních bojů 2.světové války pokračoval hudební a společenský život v nových podmínkách. Již 13. 5. 1945 se ve Žďáře pořádal „Večer sblížení s Rudou armádou“. Hrála na něm Hudba Města Žďáru řízená Lad.Čížkem, dechová hudba Rudé armády, zpíval pěvecký sbor řízený L. Vaníčkem, který hrál též houslový koncert(12). Slavnostní průvod se dvěma kapelami šel 21. 5. 1945 od Konventu (13) na náměstí. Tento den byla poprvé hrána také sovětská hymna. Svaz české mládeže uspořádal 1. 7. 1945 v sokolovně pietní slavnost za padlé a umučené v koncentračních táborech. Hudební program obstarala Horácká hudba. Manifestační den s průvodem od lihovaru na náměstí s hudbou, hymnami a večerním tancem v sokolovně byl konán 3. 7. 1945 (12). V roce 1945 odchází Lad.Čížek jako mladý učitel na Ostravsko dosídlit pohraničí. Muzikanti se sdružují v Horácké hudbě, jejímž dirigentem byl až do své předčasné smrti v roce 1951 Ludvík Vaníček. Po něm se stal kapelníkem Jan Veselý. Do té doby však Horácká hudba pokračuje ve své činnosti. Nedejme se mýlit tím,že je uváděna i pod názvem Hudba Města Žďáru. Hraje při oslavách státních svátků 28. 10. 1945 a 7. 5. 1946 (14), účinkuje při divadelním představení „Selská princezna“ 25. 26. a 29.12. 1948. 5. a 6. 7. 1947 pořádala jednota Sokol XXVI. župní slet, na kterém pod vedením L.Vaníčka účinkovala Hudba Města Žďáru. Hudebníci hráli budíček, vedli průvod sokolů městem, hráli při zkouškách na stadionu a veřejném cvičení. To byla jedna z posledních akcí Sokola (15). 28. 10. 1947 byl odhalen památník padlým a umučeným (16). Před slavností byl organizován průvod občanů od lihovaru ke hřbitovu, ve kterém hrála Horácká hudba. 26 Hudba v době budování Žďáru (1948 – 1980) V únoru 1948 došlo k dovršení poválečných politických střetů a k vítězství politické a ideologické linie prosazované komunistickou stranou. Ve veřejném a společenském životě začal být zpočátku nekompromisně uplatňován sovětský stalinský systém. Všechny spolky a organizace byly začleněny do tzv. Národní fronty. Tento trend se dotkl i hudebního života.Byly zrušeny kapelnické živnosti. Každé těleso muselo mít svého zřizovatele. Byly jím zpravidla výrobní podniky, později též zemědělská družstva. Zřizovatelé přispívali na činnost hudebních těles finančně, což bylo v mnoha případech pro hudebníky výhodné. Nad těmito výhodami převažovaly zápory, jak o nich budeme psát později. Rok 1948 a roky následující přinesly důležitou změnu v životě našeho města – budování velkého průmyslového podniku Žďárské strojírny a slévárny. ŽĎAS změnil zanedlouho tvář nejen Žďáru, ale i dosud hospodářsky chudého okresu. V době budování Žďasu vyvíjel ve městě činnost podnik Pozemní stavby, který se stal zřizovatelem Horácké hudby. Důvodem byla skutečnost, že mohl Horácké hudbě poskytnout větší dotace na činnost než dosavadní zřizovatel - Dobrovolný požární sbor Města Žďáru. Nový zřizovatel zakoupil nástroje pro celé obsazení orchestru s normálním laděním. Do té doby totiž hudba používala původní nástroje z r. 1924 s vysokým laděním, jaké mívaly staré rakousko-uherské vojenské kapely . Kapelníkem hudby byl od r. 1951 Jan Veselý, který se snažil cílevědomě udržet dobrou úroveň Horácké hudby i v této době. Za jeho vedení pořádala dechovka „Kmochovy večery“ ve Žďáře i okolí, v listopadu 1953 „Večer pestrých melodií“ a připravovala „Večer Václava Vačkáře“, který se tehdy neuskutečnil. Kromě toho usilovala o pravidelné pořádání promenádních koncertů, účinkovala při kulturně politických akcích. Zúčastnila se soutěže dechových hudeb v Jihlavě. V repertoáru měla např. tato skladby (17): K.Pádivý: Pochod textiláků, Jul.Fučík: Baletky, Zimní bouře, Marinarela, Veselí venkovští kováři, Josef Flegl: Sláva Chodsku, Polonéza z Hořicka a j. V tomto období účinkovala Horácká hudba pouze jako hudba dechová. Obsazení hudby z r. 1955 podle dobové fotografie: flétna Karel Götz klarinety Jan Peňáz, Josef Musil, František Krška,Václav Papáček,Vašík křídlovky Josef Štěpánek ml., Miroslav Švoma, Stanislav Ptáček, František Krška baskřídlovka Josef Macek tenory František Brabec, Jaroslav Beránek doprovody Miloslav Brabec, Josef Kolbábek, Jan Papáček, Karel Pohanka, Josef Starý, Jan Štěpánek, Jan Švoma, Karel Vydrář bas Rudolf Blažíček, Josef Červený, Václav Štikar bicí Božetěch Toman, Tomáš Materna,Bedřich Částka, Josef Částka kapelník Jan Veselý 27 7. 8. 1951 zahájil výrobu nově vzniklý národní podnik Ždárské strojírny a slévárny, který také usiloval o vlastí hudbu, aby jej reprezentovala na veřejnosti. Hudba Žďasu vznikla v nově zřízeném závodním klubu v roce 1952. Nově založená hudba neměla nic, jen muzikanty, zaměstnance podniku, které spojovala chuť hrát. Nástroj si opatřil každý sám, začal se pracně budovat archiv, zkoušelo se v místnosti, která byla právě volná, dokonce i ve zlepšovatelské dílně. Hudba poprvé veřejně účinkovala v průvodu zaměstnanců 1. máje 1952. Na toto vystoupení trénovala hru při pochodu na staré budečské silnici. Později se dostalo podnikové dechovce lepšího zázemí. Místnost pro zkoušky získala v Národním domě po Horácké hudbě, která se musela odstěhovat do bývalé kamnářské dílny u Čeplů (18), protože byla závodní hudbou jiného podniku. To byl také důvod k vzájemné řevnivosti obou kapel. Kapelníkem hudby Žďasu byl zpočátku Jaroslav Brabenec, po něm krátkou dobu bývalý vojenský hudebník p. Buchta. V r. 1954 se vedení hudby Žďasu ujal ředitel hudební školy Vlastimil Raab. Pod jeho vedením se úroveň orchestru výrazně zlepšila, Hudba se probojovala do celostátního kola soutěže dechových hudeb v Orlové - Lazích v r. 1957, hrála na estrádách v okolních obcích, na filmovém festivalu v Jihlavě a jinde. Dechová hudba Žďasu měla toto obsazení (19): flétna Václav Hajný Es klarinet Antonín Klimeš B klarinety Boh.Trtík, Jan Duchalík st., Jan Duchalík ml. křídlovka Miloslav Kohout , K.Novák , Jar. Rulík baskřídlovka Jar. Holý, Antonín Škarka eufonium Jiří Šustr Es trubka Lad. Kovanda, Jar. Rakušan, Jos.Šikl, Frant. Hlavička Bas trubka Jan Papáček trombon Frant. Dvořák, J.Coufal B bas Frant. Vodehnal bicí Jar. Brabenec dirigent Vlastimil Raab Postupně se však počet členů hudby zmenšoval až na 12 - 15 hráčů. Hudba v tomto malém obsazení hrávala ještě několik roků pod vedením Antonína Škarky na tanečních zábavách ve Žďáře a okolí. Horácká hudba přešla od Pozemních staveb při jejich likvidaci do závodního klubu Žďasu a sloučila se s jeho dechovkou. Vzniklé těleso vystupovalo pod názvem Dechová hudba Jednotného klubu pracujících. U dirigentského pultu se střídali Jan Veselý a Vlastimil Raab. Koncem padesátých let se začaly postupně měnit podmínky pro uplatnění dechových hudeb v kulturně společenském životě. Klesla obliba dechové hudby u tančící mládeže. Popularitu získala nastupující vlna taneční populární hudby s kytarami a elektronickými nástroji, která byla šířena 28 moderními sdělovacími prostředky: rozhlasem, zejména zahraničním, televizí, gramofonovými deskami, později magnetofonovými nahrávkami. I pro pořadatele tanečních zábav bylo výhodnější platit malou skupinku hudebníků než velké těleso dechové hudby. Navíc i oficiální kulturní politika 60.let odsouvala dechovou hudbu jako úpadkový hudební žánr na periferii hudebního dění (20). Tento obecný trend se nevyhnul ani našemu městu. Vznikly zde nové taneční orchestry Karla Šulce a Milana Synka, které dosáhly obliby zejména u mládeže, ale znamenaly také další odliv hráčů z dechových hudeb. Kromě toho byl v r. 1956 při závodním klubu založen symfonický orchestr, o jehož činnosti píšeme na jiném místě. Vznikem symfonického orchestru byla dechová hudba ochuzena o možnost veřejně koncertovat. Pro uplatnění dechové hudby zbývaly jen oficiální oslavy státních svátků a pohřby, což neuspokojovalo stálé členy dechových orchestrů. V té době již vyvíjelo činnost Okresní kulturní středisko (OKS), jehož úkolem bylo metodicky řídit kulturní činnost, zejména amatérských souborů. Před státními svátky, hlavně před 1. májem, plánovalo počet dechovek do průvodů v jednotlivých střediscích okresu. Plánovalo i doplnění dechových hudeb hudebníky tanečních orchestrů, hrajících na dechové nebo bicí nástroje. Neobešlo se to bez komplikací, zejména s notovým materiálem, kterého byl v dechovkách pro některé nástroje nedostatek. OKS střežilo i ideovou nezávadnost prezentovaných programů. V repertoáru dechovek se nesměly objevovat skladby s příliš vlasteneckým textem, zejména pochody mající vztah k sokolskému hnutí. Docházelo i k absurdním situacím kdy např. při jedné oslavě Dne vítězství nebyla uznána za vhodnou Píseň svobody B. Smetany pro „závadný“ text (Vzhůru, Češi, Bůh nám přeje, stůjte pevně při svém právu). Občas se objevily i názory zakázat dechovkám hraní na církevních pohřbech. O každém amatérském souboru byla na OKS vedena evidenční karta o počtu členů, době založení, vedoucích činitelích souboru, o počtu členů KSČ (21). Hudebníci byli povinni hrát bez nároku na honorář při veřejných oslavách státních svátků, které se v průběhu času zúžily na následující akce : 1. 25.únor Den vítězství pracujícího lidu.V ten den se konala na náměstí přehlídka Lidových milicí a večer v sokolovně jejich ples. 2. 30.duben předvečer Svátku práce-lampionový průvod. 3. 1.květen Svátek práce.Hudba hrála ráno budíček, vedla průvod na náměstí a hrála hymny při manifestaci. 4. 9.květen Den vítězství.Průvod s hudbou a věnci k pomníku padlých a kladení věnců. 5. 7.listopad Oslava Velké říjnové socialistické revoluce v Rusku.Dopoledne kladení věnců k památníku sovětských vojáků, večer lampionový průvod. 6. První pracovní den nového roku. Hudba vyhrávala od 5.hodiny ranní u brány Žďasu. Oficiálními skladbami pro tyto příležitosti byly: Čsl. a sovětská hymna, Internacionála, Pochod padlých revolucionářů, Píseň práce. Oslavy se většinou konaly za chladného počasí, což mělo 29 nepříznivý vliv na kvalitu hudebního výkonu.Odměnou hudebníkům za účinkování byl zpravidla guláš, nebo párek, káva, pivo, někdy litr rumu. Každý amatérský orchestr, pokud chtěl hrát za honorář, se musel dostavit v pravidelných dvouletých intervalech ke zkušebním přehrávkám. Přehrávky se konaly před komisí jmenovanou OKS. Kapelník předložil seznam repertoáru, z něhož komise vybrala několik skladeb , které kapela přehrála. Podle předvedeného výkonu byl orchestr zařazen do jednoho ze tří stupňů a tím stanovena výše honoráře pro každého člena souboru. Podle vyhlášky Ministerstva kultury ze dne 17. 11. 1981 se určovala výše honoráře takto: kvalifikační stupeň I 10 – 15 Kčs kvalifikační stupeň II 16 – 20 Kčs za hodinu kvalifikační stupeň III 21 – 30 Kčs za hodinu za hodinu Dechová hudba JKP dostávala zpravidla nejvyšší ohodnocení. Z honoráře se platilo 8% zřizovateli a 2% Ochrannému svazu autorskému (OSA). Podobnému systému přehrávek se museli podrobovat i profesionální umělci. Zřizovatel, v tomto případě JKP, se staral o finanční zajištění jednotlivých souborů, tedy i o dechové hudby. Protože jej hudba reprezentovala na veřejnosti, dostávala uniformy, včetně zimních kabátů, aby byla jednotně oblečena při oslavách státních svátků. Pravidelně byly též nakupovány nově vydávané skladby pro doplňování archivu. Také se kupovaly nové hudební nástroje pro muzikanty, kteří chtěli hrát, ale své vlastní nástroje neměli. JKP pořádal pro členy hudby zdarma víkendová pracovní soustředění, na kterých se nacvičovaly nové skladby pro veřejná vystoupení. Dechovka mohla využívat zdarma místnost v sokolovně nebo v divadle pro své pravidelné zkoušky. Na tento provoz byly každoročně opatřovány finanční prostředky. Pochopitelně , nové nástroje nebo uniformy se nekupovaly každý rok,ale běžný provoz byl dobře zajištěn. Notový archiv obsahoval několik stovek skladeb tanečních, část z doby české lidovky mezi dvěma světovými válkami, část z doby pozdější až do současnosti, včetně módních skladeb slovácké dechovky. Nechybělo několik desítek pochodů včetně smutečních i čistě koncertních. Také výběr koncertních skladeb byl velmi bohatý. Některé z nich jsou ručně opsány a pocházejí z doby založení Horácké hudby. Celý archiv přežil s malými ztrátami různá stěhování a změny majitelů. V současné době je uložen v základní umělecké škole. Je v něm i Bábinčin maršovský valčík Jaroslava Křičky s autorovým podpisem. Konec 50. a začátek 60. let znamenal pro dechovou hudbu ve Žďáře nad Sáz. vleklou krizi, o které se jednalo na každé konferenci klubu a zasedáních ZV ROH. Jan Veselý rezignoval na místo kapelníka, po něm vedl krátký čas hudbu Miroslav Švoma. V této době se vrátil do Žďáru z Ostravska Ladislav Čížek, který se na podzim 1964 ujal místa kapelníka dechové hudby. Jeho příchodem nastalo oživení činnosti. Významným přínosem pro zvýšení zájmu o dechovou hudbu se staly Festivaly dechových hudeb Vysočiny. Vznikly z iniciativy Ladislava Čížka a pracovníka OKS Jindřicha Petříčka. 30 Festivaly se konaly až do r. 1983 každoročně (22). Do Žďáru byly postupně zvány nejen nejlepší dechové hudby z regionu Vysočiny, ale také význační skladatelé a populární zpěváci tohoto žánru. Pro žďárskou hudbu znamenaly festivaly nutnost pečlivého nastudování programu na pravidelných zkouškách, ale i společenské uplatnění, kterého se jim dříve nedostávalo. Přehled festivalů a pozvaných skladatelů (účinkující hudby jsou uvedeny v poznámce (23): 1970 Jaromír Vejvoda 1971 Ada Rulíšek 1972 Karel Vacek, Josef Poncar 1973 Ladislav Kubeš, Miroslav Juchelka 1974 Josef Poncar, Ladislav Kubeš 1975 1976 1977 Vladimír Fuka 1978 Ladislav Kubeš, Ada Doško 1979 Ada Rulíšek, Lad.Kubeš, Ada Doško, Jar. Marek, Vlad.Fuka, Frant.Maňas 1980 Frant.Maňas, Miloš Machek 1981 Frant.Maňas, Václav Maňas, Jaroslav Marek 1982 Frant.Maňas , Miloš Machek Stoupající úroveň hudby se projevila i v tom, že byla v letech 1972, 1973,1974 vyslána do družebního okresu Meusselwitz v NDR. V r. 1973 koncertovala v družebním okrese Vranov nad Topl‘ou. Soustavnou prací, pravidelnými zkouškami a přitažlivostí zahraničních zájezdů vzrostl zájem o členství v dechové hudbě. V r.1974 měla hudba 31 členů, z nichž 22 bylo stálých hudebníků, ostatní vypomáhali příležitostně jako hosté. Na počátku 70.let měla hudba toto obsazení: flétna Karel Götz klarinety Boh. Trtík, Frant. Vencálek, Jan Duchalík křídlovky Josef Dolák, Jaromír Chalupa, Ludvík Ptáček, Libor Ptáček baskřídl. Ctibor Křepinský baryton František Brabec B trubka František Procházka Es trubka Jan Zmeškal, Jaroslav Rakušan trombon Ant.Škarka, Jiří Šustr, Karel Vydrář F bas Bohumil Pohanka B bas Frant. Kopecký bicí Božetěch Toman, Jan Houf, Karel Oberreiter dirigent Ladislav Čížek 31 Podle potřeby hrávali jako hosté hoboj - Miloslav Hrala, lesní rohy – Josef Starý, Ladislav Vencelides, klarinet – František Šimek, Pavel Čech Dechová hudba JKP se 12. 10. 1974 zúčastnila přehlídky dechových hudeb Jihomoravského kraje ve Zlíně (tehdy Gottwaldově) s následujícím programem: Alois Aust Ve sdružení síla B.Smetana Našim děvám Karol Pádivý Sedliacká Karel Vacek Písničky Karla Vacka V r.1973 a 1975 se zúčastnila festivalu dechovek v Moravských Budějovicích. Na festivalu v rodišti kapelníka Jana Uhlíře v Ivanovicích na Hané hrála m.j. Zamrzlovu Gondoliéru a skladbu Jar. Kofroně pro 4 pozouny s názvem Dovádivé pozouny. Při slavnostním koncertu 29. 11. 1974 k 50. výročí vzniku dechové hudby ve Žďáře nad Sáz. (viz fotografie) obdržela hudba od Městského národního výboru medaili „Za budování města“. V koncertní části hrála tyto skladby: Josef Flégl Sláva Chodsku Bedřich Smetana Našim děvám Frant.Kmoch Pozdrav jara Jan Čermák Darovalo mi děvčátko Ladislav Kubeš Horalka Zpěv skřivana Ladislav Čížek Svorně k cíli Dá se říci, že v této době tvořila repertoár hudby, kromě koncertních skladeb, tzv. tradiční česká lidovka z pera Karla Vacka, Jaromíra Vejvody, Josefa Poncara a jiných. Skladby ve stylu Moravanky se objevily později. Část hudby byla federálním ministerstvem zahraničí vyslána v říjnu 1975 do Sofie, kde účinkovala na recepci ke Dni čsl.armády, kterou pořádalo československé velvyslanectví, a na večeru pro krajany v Sofii.Obě vystoupení byla velice úspěšná. V roce 1976 byla část hudby pozvána československým kulturním střediskem v Berlíně na desetidenní zájezd do NDR. Koncerty se konaly v těchto místech: Dresden, Milhausen, Heiligestadt, Leinefelde, Bad Blakeburg, Mittweida (24). V témže roce natáčela Čsl. televize v našem městě pořad „Neděle v klubu“. V něm účinkovala kromě jiných souborů zájmové umělecké činnosti také dechová hudba. Mimoto natočila několik nahrávek do brněnského rozhlasu. V r. 1978 se uskutečnil zájezd hudby do Dahlenu a Wurzenu a zájezd do Eberswalde v NDR, podobně i v r. 1979, kde však už hudba neměla plné obsazení. 32 Krize hudby a generační problémy V tomto období se přes nesporné úspěchy začínají projevovat generační problémy. Mnozí hráči dechové hudby překročili padesátku, vznikají první zdravotní obtíže.Přitom se ukazuje, že ve Žďáře není muzikantské zázemí mladých instrumentalistů, zejména hráčů na velké dechové nástroje. První pokusy řešit generační problémy se datují do r. 1961, kdy se uvažovalo o zřízení kurzů hry na dechové nástroje na učilišti Žďasu (25).Tento záměr se podařilo zčásti realizovat až v r. 1977, kdy došlo pod patronací JKP k založení hudby mladých. O dechové hudbě mladých píšeme podrobněji v následující kapitole. V dechové hudbě dospělých zkoušelo od r.1976 pravidelně jen 12 hráčů, kteří hráli na plesech a pohřbech a vystupovali pod názvem „Sázavanka“. Ostatní hráči byli zváni k účinkování jen příležitostně, hlavně při oslavách státních svátků a dalších hrách, bez nároku na honorář. Dechová hudba zkoušela po celou dobu v sokolovně. Počátkem roku 1978 se dechovka odstěhovala do nové zkušebny, kterou poskytla Okresní odborová rada ve svém zasedacím sále. K dispozici byla i místnost pro archiv a sklad nástrojů. Dnes je v těchto místech prodejna potravin. V činnosti hudby nastala otevřená krize, která vyvrcholila v listopadu 1979, kdy se Ladislav Čížek vzdává místa kapelníka. Jeho písemná rezignace byla přijata na schůzi zástupců dechové hudby, ZV ROH Žďasu, výboru JKP 27.11. 1979. Byl odsouhlasen návrh samosprávy dechové hudby: kapelník Josef Dolák, jeho zástupce Jaroslav Beránek, jednatel Ing Jar. Chalupa, pokladník Ctibor Křepinský, archiváři Jan Zmeškal, Karel Götz.Hudba převzala všechny závazky, které slíbil předchozí kapelník (26). Samospráva usilovala o to, aby s metodickým vedením hudby a nácvikem skladeb pomohl kapelník Lhotský z vojenské hudby z Havlíčkova Brodu, ale tento záměr se neuskutečnil. Vedení archivu převzal Jan Duchalík, který v krátké době archiv nově zpracoval, roztřídil a zpřehlednil. Jako umělecký vedoucí byl pro hudbu získán Jiří Libra. Začalo se pravidelně zkoušet a nastával obrat k lepšímu. V březnu 1981 odešel Josef Dolák do důchodu a rezignoval na místo kapelníka. Jeho nástupcem se stal Jaroslav Beránek. Ve spolupráci s OKS uspořádala hudba několik autorských večerů ze skladeb známých autorů a za jejich účasti, např. František Maňas, Miloš Machek, Jar. Marek, J.Císař. Ke stému výročí narozenin Václava Vačkáře byl 13. 12. 1981 uspořádán koncert z jeho děl. Na tomto večeru se hudba vrátila k tradičnímu názvu Horácká dechová hudba,pod nímž od té doby opět vystupuje. V listopadu 1983 se zúčastnila 13. ročníku Festivalu dechových hudeb Vysočiny, který byl také posledním v pořadí. V jubilejním roce 1984 připravila koncert k Roku české hudby s následujícím programem: Bedřich Smetana Gaudeamus – pochod Píseň svobody 33 Frant. Hilmar Esmeralda Bedřich Smetana Našim děvám Louissina polka Antonín Dvořák Slavnostní pochod Josef Škabrada Janička tančí Jaroslav Křička Bábinčin maršovský valčík Alois Aust Mařenko má – polka František Maňas V horách – skladba pro křídlovku a baryton Rudolf Piskáček Vy české panenky Jan Uhlíř Rázně vpřed – pochod V témže roce byl uspořádán koncert k 60. výročí založení Horácké dechové hudby. Program tohoto koncertu uvádíme v rubrice Fotografie a dokumenty. K šedesátiletému výročí věnoval brněnský skladatel František Maňas hudbě polku Žďasanka. S Horáckou hudbou v tomto období účinkovali jako stálí zpěváci Alena Trkanová, Ivanka Bružová, Evžen Bruža. Jako hosté Jan Sedlařík z Nového Města, Majka Zaoralová a Štěpán Mátl z Brna. Obsazení hudby v letech 1983 - 1986: flétna Karel Götz klarinety Frant. Vencálek, Jiří Zmeškal, Jan Duchalík, Frant.Šimek křídlovky Josef Dolák, Stanislav Suchan, Jaromír Chalupa,Antonín Hrad baskřídlovka Ctibor Křepinský baryton Jaroslav Beránek B trubka František Procházka, Jaroslav Šimek ml., Miroslav Neuer Es trubka Jan Zmeškal, Jaroslav Rakušan trombony Jiří Šustr, Jan Schmidt,František Brabec F bas Bohumil Pohanka B bas Jaroslav Šimek st. bicí Miloslav Brabec, Božetěch Toman dirigent Jiří Libra Příležitostně s hudbou spoluúčinkovali: flétna - Petr Němec, hoboj - Miloslav Hrala, trubka B - Ludvík Ptáček, Ladislav Rychlíček, klarinety - Karel Matýšek, Stanislav Chmelíček, Jana Neuerová, Martina Němcová, Petr Fabík, pozoun - Luděk Kirchner, J.Kessner, bicí - Oldřich Pátek. Od roku 1981 pořádala hudba každým rokem v letním období dva promenádní koncerty. Místo na náměstí nebylo k jejich pořádání vhodné, nakonec bylo vybráno atrium vedle náměstí v klidové části, které se osvědčilo, a promenádní koncerty jsou zde pořádány dodnes. Poslední promenádní koncerty Horácké hudby se uskutečnily v r. 1987. Na koncertech hrála hudba zdarma, pouze za občerstvení a úhradu cestovného pro přespolní muzikanty. 34 Hudba uskutečnila také několik úspěšných turné po NDR, kde denně účinkovala na řadě vystoupení k poslechu i tanci v LPG Gobbelsdorf (v letech 1984, 85, 86, 87 a 88).Cestu vlakem do Drážďan si hudebníci hradili sami a další pobyt hudebníků financoval hostitel. Kromě těchto zájezdů byl uskutečněn o prázdninách v r. 1984 týdenní zájezd do Dahlenu v NDR, kterého se zúčastnili i rodinní příslušníci.Zájezd zorganizoval příznivec dechové hudby Bohuslav Holemář, který tehdy vyučoval němčině na střední zemědělské škole v Chotěboři. Náklady cesty si hradili účastníci sami. Kromě těchto zájezdů pořádala dechovka z ušetřených mimořádných honorářů v 80. letech několikrát vepřové hody pro členy a rodinné příslušníky. Pro žáky základních škol uspořádala 22. 2. 1985 Horácká hudba dva výchovné koncerty doplněné výkladem a průvodním slovem svého dirigenta Jiřího Libry. Program výchovného koncertu: J.Pelzeus Intráda – žesťový kvintet Bedřich Smetana Gaudeamus, Fanfáry z Libuše, Loussina polka Frant.Kmoch Kolíne, Kolíne – pochod Jar.Křička Bábinčin maršovský valčík Jar.Vejvoda Škoda lásky Mir.Machek Ej, lásko – úprava lid. písně Emil Loos Paňáca v rytmu Frant. Maňas Žďasanka – polka Izák Dunajevskij Pochod z filmu Cirkus Koncem roku 1986 ukončil Jiří Libra svoji činnost uměleckého vedoucího Horácké hudby. Místo něho byl získán Vlastimil Raab, ředitel hudební školy v důchodu. V té době zároveň kulminoval generační problém. Staří hráči zestárli ještě více a mladí muzikanti z dechové hudby mladých, ani z hudební školy, kde též existovala dětská dechovka, nepřicházeli.. Horácká hudba uskutečnila ještě poslední koncertní vystoupení. Bylo to při příležitosti dokončení stavby Domu kultury v Dolní ulici. Při společném programu všech souborů klubu 4.4. 11. 1987 zahrála polku Žďasanku Fr. Maňase, valčík Fr. Kovaříka V říši pohádek a Polku míru Václava Dobiáše. S hudbou zpíval dětský sbor Žďáráček a Svatopluk. Počátkem r. 1988 se situace kolem Horácké hudby vyhrotila. Vedení klubu se - snad oprávněně - domnívalo, že problém vyřeší nový kapelník Ladislav Čížek, který přivede do kapely mladé hudebníky z dechové hudby mladých, jejímž byl vedoucím. Na pravidelné zkoušce 21. 1. 1988 za přítomnosti kapelníka Raaba bylo členům hudby předsedou SKP oznámeno, že novým kapelníkem byl jmenován opět Ladislav Čížek. Členové hudby se proti tomuto rozhodnutí téměř jednomyslně postavili a nastal otevřený střet mezi muzikanty a vedením klubu. Situaci se snažil řešit ZV ROH Žďasu, ale bez výsledku – žádná strana nechtěla ustoupit. Členové hudby obdrželi 19. 2. 1988 dopisy s výzvou vrátit SKP vypůjčené nástroje a uniformy, pokud se nepodrobí a nebudou hrát pod novým kapelníkem.23. 35 2.1988 byl vydán zákaz půjčovat hudbě klíče od archivu a skladu nástrojů v městském divadle.Hudba neměla kde zkoušet, při účinkování na pohřbech se hudebníci scházeli před kostelem v Horní ulici. Nastala doba stížností a odvolávání se. Revizní komise ZV Žďasu stížnost hudebníků zamítla s tím, že obsazení funkce kapelníka je v pravomoci zřizovatele a není vázáno na souhlas členů hudby (hlava III, bod 4 Zásad pro činnost kolektivů ZUČ). Toto usnesení však bylo v rozporu s jinou vyhláškou č.112/1960 Sb., kde se v § 7, odst. 1 uvádělo: „Zřizovatel je povinen ustanovit vedoucího z řad členů souboru“. Předseda ZV ROH spolu s místopředsedou podporovali jedině tvrdý postup vůči bouřícím se muzikantům (27). Výsledkem všech těchto tahanic bylo, že většina hráčů Horácké dechové hudby přešla pod nového zřizovatele, kterým se stal MNV Škrdlovice. Tímto činem se muzikanti dokonale připravili o své zázemí: archiv a místo pro zkoušky. Zkoušeli v jídelně ONV, později v jídelně dopravního podniku ČSAD. Nesměli používat názvu Horácká hudba. Na oslavy 1.máje 1988 šla hudba s průvodem od Tokozu společně s jeho závodní hudbou. V červnu 1988 uskutečnili hudebníci svůj poslední zájezd do NDR do Gobelsdorfu. V r.1989 byla hudba na oslavy 1.máje poslána hrát do Jimramova. Po změnách politického systému v listopadu 1989 došlo i k radikálním změnám v politickém životě. Skončily povinné oslavy státních svátků. Jako poslední možnost uplatnění zůstaly hudebníkům pohřby. Tato možnost skončila 7. 4. 1998, kdy byla uvedena do provozu nová smuteční síň na Zelené hoře. Členům Horácké hudby bylo v roce 2000 v průměru 70 let. Rozhodli se proto na poslední schůzce 23. 11. 2000 v restauraci Smíchov svoji muzikantskou činnost ukončit. Schůzky se zúčastnili: kapelník Jaroslav Beránek, pokladník Ctibor Křepinský a další členové hudby František Vencálek, Jan Duchalík, Josef Dolák, Ludvík Ptáček, Jan Zmeškal, František Brabec, Jar.Šimek a Miloslav Brabec. Vraťme se však zpět ke sledování dalšího vývoje činnosti Horácké hudby, založené v r.1924. Na krátkou dobu vzniká tedy ještě na jaře 1988 naposled nová Horácká hudba, jejímž zřizovatelem je Dům kultury a vedoucím Ladislav Čížek, určená hlavně pro hraní na oslavách. Skládá se z dechové hudby mladých „Sázavanky“, jejímž zřizovatelem byla LUŠ, kde Ladislav Čížek od r. 1986 působil jako učitel. Součástí Horácké hudby byla dále tzv. „Žďasanka“, která vznikla v únoru 1988 pod Domem kultury a jejímž vedoucím byl opět Ladislav Čížek. Tato hudba získala povolení ke své činnosti 23. 6. 1988 po povinné přehrávce, na které byla zařazena do 2.stupně. V té době vznikají z mladých hudebníků nové dechové hudby - Venkovská a Sousedská . O jejich činnosti píšeme na jiném místě. Tím, že po změně politického systému skončily povinné oslavy státních svátků, odpadla nutnost udržovat v provozu početnou dechovou hudbu. Dechová hudba Žďasanka zanikla. Zanikl název Horácká hudba. Zůstala naštěstí dechová hudba mladých a Venkovská kapela. Obě tyto hudby našly zázemí v ZUŠ. Přesto se ukazuje, že město dechovou hudbu k reprezentaci a slavnostním příležitostem potřebuje. Situace se v současnosti řeší případ od případu. Většinou tím způsobem, že kapelník 36 Venkovské hudby pozve k účinkování na oslavách muzikanty z jiných orchestrů, i přespolní, kteří za honorář na slavnostech účinkují. Skupina nadšenců, hráčů na žesťové nástroje, oblečena v barvách města jako městští trubači, při slavnostních příležitostech troubívá z ochozu věže nebo z oken radnice. Na Štědrý den hrají koledy, při slavnostech věžní hudbu. Nástrojové obsazení se podle situace mění. Obvykle hrávají: trubky Jaroslav Šimek ml., Radek Bartoš, Oldřich Růžička pozouny Jar. Císař, Libor Drahotský, Pavel Schmidt tuba Jar. Šimek st. V období prázdnin se jednou týdně( v sobotu) pořádají promenádní koncerty, kde se za honorář střídají existující dechové hudby, ale i jiné hudební skupiny ze Žďáru i okolí. Zdá se, že v současné době největším nepřítelem zájmové hudební činnosti je přílišná komercionalizace společnosti. Málo lidí je ochotno dělat něco, co nepřináší okamžitý hmotný prospěch. Poklesl zájem mládeže učit se hře na smyčcové či dechové nástroje. Nemalá úhrada je požadována za pronájem místností pro zkoušky, ovšem bez pravidelných zkoušek není možná trvalá existence a dobrá úroveň žádného orchestru. Kapela, která nemá pravidelný příjem ze své činnosti, musí nutně dříve či později zaniknout. Také hudební vkus publika se změnil. Zájem veřejnosti se z dechové a orchestrální hudby přenesl na jiné hudební žánry, zejména na střední proud populární hudby, folk a rock. To jsou asi hlavní důvody proč ve Žďáru, kdysi bohatém hudební tradicí, dnes velký koncertní orchestr dechový či smyčcový neexistuje. Kapelníci Horácké hudby Josef Pavelka Josef Pavelka se narodil 28.9.1879 v Jimramově. Vystudoval učitelský ústav a stal učitelem.Soukromě se věnoval hudbě a kulturní práci. V mládí působil jako divadelní ochotník, což mělo vliv na jeho další vývoj.Jako hudební skladatel – samouk - se pokusil se zdarem o lidové zpěvohry. Byl to „Král Lávra“ podle K. H. Borovského. Tato zpěvohra byla nastudována a provedena v Nové Městě na Moravě a později ve Žďáře. Podkladem druhé hry se stala kronika spisovatele Jana Kárníka „Soumrak rodu Jamborova“.Libreto napsala Pavla Křičková, provdaná Homolková. Tato zpěvohra byla rovněž nastudována a uvedena v Novém Městě na Moravě . Dále napsal scénickou hudbu k Tylovu „Strakonickému dudákovi“, Pavelka ovládal téměř všechny hudební nástroje, ale zvláště byl výborným cellistou.Jako sólista na violoncello účinkoval téměř na všech hudebních akademiích a koncertech na Horácku. Byl zakladatelem a dirigentem velkého orchestrálního sdružení v Prostějově. V roce 1924 založil Horáckou hudbu ve Žďáře nad Sáz., která se udržela do konce století. Horácká hudba, kterou založil v Novém Městě na Mor. zanedlouho zanikla. Poslední léta jeho činnosti jsou spojena s Bystřicí 37 nad Peršt., kde byl ředitelem národní školy. Zde řídil také amatérský orchestr a žil tu až do své smrti. (Podle Františka Mokrého) Stanislav Svoboda Stanislav Svoboda se narodil 4.5.1899 ve Vážanech nad Litavou v okrese Vyškov. V roce 1915 byl přijat na varhanickou školu v Brně, jejímž ředitelem byl Leoš Janáček. Studia však nedokončil, protože byl v r.1917 po dovršení osmnácti let odveden a poslán jako voják do Haliče a Sedmihradska. Po šťastném návratu z války se přihlásil na brněnskou konzervatoř.Po jejím ukončení přijal Svoboda místo ředitele kůru ve Žďáře. Mimo službu varhanickou vyučoval soukromě zpěvu, hře na klavír, housle i jiné hudební nástroje. Byl to velmi příjemný a inteligentní člevěk. Měl výbornou hudební paměť, vynikal jako improvizátor na varhany. Patřil k těm, kteří pomáhali zakládat Horáckou hudbu. Věděl, že jejím vznikem se pozvedne kulturní život města. Když odešel Josef Pavelka do Bystřice, převzal po něm vedení Horácké hudby. Pavelka hudbu organizačně stmelil, Svobodají dal cit, propracovanost detailů a rozšířil její repertoár. Z jeho popudu se začaly hrát ve Žďáře operety, k nimž nacvičil sóla, sbory i orchestr. Stanislav Svoboda se stal také prvním ředitelem hudební školy v Městě Žďáře. 1.7.1929 ze Žďáru odešel a ucházel se o místo dirigenta opery v Kludži v Rumunsku, které však jako cizinec nedostal.V roce 1930 se stal varhaníkem v Hodoníně. Opět zřídil hudební školu a od r.1930 až do r. 1948 působil jako profesor hudební výchovy na reálném gymnáziu. Svoboda také komponoval. Nejrozsáhlejší skladbou je „Missa jubilaei“, za kterou dostal Cenu osvobození města Hodonína. Kantáta „Vystěhovalci“ na slova Josefa Hory obdržela v soutěži v r.1935 jednu ze dvou hlavních cen. Škoda, že se mnohé z jeho skladeb ztratily. Stanislav Svoboda byl velmi vážen a oblíben. Zemřel po těžké nemoci 3.8.1962. (Podle Františka Mokrého) Alois Göttler Alois Göttler se narodil 9.1.1880 ve Žďáře. Rovněž zde absolvoval obecnou, měšťanskou a zemědělskou školu. Zjara roku 1915 byl povolán i s bratrem do války. Bojoval na ruské frontě, prodělával válečné útrapy a v .1916 byl zajat. V zajetí mnoho zkusil, ale byl neustále pohromadě se svým bratrem Karlem. Válečné strasti si zpříjemňovali hudbou, neboť oba byli výbornými muzikanty. Základy hudebního vzdělání jim poskytl žďárský varhaník a znamenitý hudebník Antonín Hromádka (18341910).Do vlasti se oba bratři vrátili v prosinci 1918. Karel převzal zemědělství a a Alois se stal v r.1919 městským tajemmníkem.Do důchodu odešel v r. 1952. Alois Göttler byl především nadšeným muzikantem, výborným houslistou. Od mládí účinkoval jako první houslista všech hudebních souborů ve Žďáře – sokolské hudby, Špinarovy kapely a zvláště Horácké hudby. V té byl spoluzakladatelem, zástupcem kapelníka, byl vlastně jakýmsi spojovacím článkem, který 38 taktním jednáním dovedl překlenout nebezpečná úskalí s vrtkavými a někdy nespokojenými muzikanty. Nikdo nedovedl při plesech hudbou, slovem a vtipem rozveselit návštěvníky tak jako Alois Göttler. Později se stal kapelníkem Horácké hudby, kde měl velkou autoritu a byl oblíben všemi členy.V soukromém životě byl skromný, nenáročný. Jeho koníčkem byla fotografie a filatelie. Vděčíme mu za mnoho dokumentárních historických snímků. (Podle Františka Mokrého) Ludvík Vaníček Podrobněji viz kapitola Hudební škola - ředitelé Jan Veselý Jan Veselý se narodil 25.2.1907 ve Vídni. Po skončení 1.světové války a vzniku ČSR se přestěhoval s rodiči do Žďáru. Vyučil se strojním zámečníkem a do r.1968, kdy odešel do důchodu, pracoval jako vedoucí provozu u Okresní správy silnic. V hudbě byl samoukem. Hrál na křídlovku a lesní roh.. Spolupracoval s místními ochotníky.Byl členem Horácké hudby, zástupcem kapelníka Vaníčka, po jeho smrti převzal vedení hudby.Snažil se pracovat koncepčně, mnoho úsilí věnoval udržení a prosperitě dechového orchestru.Svoji práci v dechové hudbě ukončil v r.1963, kdy vedl dechovou hudbu při oslavách 1.máje naposled.Byl též členem symfonického orchestru kde hrál na fagot. Zemřel 14.2.19 (Podle Ing.Jana Veselého) Ladislav Čížek se narodil 30.5.1920 ve Žďáře. Od r.1929 byl žákem houslového oddělení žďárské hudební školy. U ředitele Vaníčka se tři roky učil základům klavírní hry,postupně hře na dechové nástroje:Es trubku, lesní roh a křídlovku.Později získal pedagogické vzdělání, stává se učitelem. V roce 1935 zakládá s Bohuslavem Antošem dorostenecký sokolský smyčcový orchestr, hraje na saxofon v jazzovém orchestru Savoy band. Za okupace se stává dirigentem Hudby Města Žďáru.Řídí ji až do r.1945, kdy se tato slučuje s Horáckou hudbou. V témže roce odchází jako mladý učitel v rámci dosídlení pohraničí do Karviné.Zde zakládá dětský pěvecký sbor,vede dětský orchestr, který se stal v r.1952 vítězem celostátního kola STM. Krátce působí jako kapelník v Hluku na Uherskobrodsku. Do Žďáru se vrací v roce 1964, stává se po Janu Veselém kapelníkem dechové hudby JKP. Kromě toho zakládá nový taneční orchestr. Jeho příchodem nastalo oživení činnosti dechové hudby. Z jeho iniciativy vznikl ve Žďáře Festival dechových hudeb Vysočiny, v jehož rámci byli do Žďáru zváni přední skladatelé a interpreti dechové hudby. Byl neúnavným organizátorem koncertní činnosti,zahraničních zájezdů. Vedl též dechovou hudbu mladých o jejíž činnosti píšeme na jiném místě. 39 Sám je autorem řady tanečních skladeb pro dechovou hudbu. Ukázku jeho tvorby uvádíme v rubrice Přílohy a fotografie. Za svou činnost byl několikrát veřejně oceněn. Ve Žďáře mu byla udělena medaile „Za zásluhy o budování města“. Vedení dechové hudby se vzdal v r.1979. Od r.1986 působil jako učitel dechových nástrojů na zdejší LŠU. Zemřel v r.1998, je pohřben na místním hřbitově. Vlastimil Raab Podrobněji viz kapitola Hudební škola – ředitelé Josef Dolák se narodil 3.3.1921 v Bedihošti, okres Prostějov.Po skončení měšťanské školy se stal žákem Vojenské hudební školy v Praze, obor trubka – křídlovka. Po jejím absolvování nastoupil službu u plukovní hudby 1. horského pluku v Dolním Kubíně.Slibně začínající dráhu profesionálního hudebníka přerušila okupace. Po demobilizaci armády se vrátil do rodné obce a pracoval jako dělník u firmy Wichterle a Kovařík, později Agrostroj, v Prostějově. Tam hrál ve velkém orchestru na křídlovku. V r.1954 nastoupil do Žďárských strojíren a sléváren, kde pracoval jako frézař, později, až do odchodu do důchodu v r.1980, jako kotrolor.Ve Žďáře se brzy zapojil do hudebníh oživota. Nejdříve hrál v orchestru Milana Synka, v závodní dechové hudbě, v tanečním orchestru Karla Šulce.Hrál též v symfonickém orchestru.V dechové hudbě hrál vždy 1.křídlovku a sólové party. Od listopadu 1979 byl kapelníkem Horácké dechové hudby a věnoval mnoho úsilí její opětné konzolidaci. Roku 1981 na funkci kapelníka rezignoval. Působil v ní dál až do jejího zániku jako hráč 1. křídlovky. Jaroslav Beránek pochází z Polevska, okres Česká Lípa, kde se 23.11.1927 narodil. Do obecné školy chodil ve svém rodišti,do měšťanské školy v Polničce. Před připojením našeho pohraničí v r.1938 k Německu, odešel se svými rodiči do Karolinky u Vsetína. Roku 1941 se celá rodina přestěhovala do Škrdlovic.Po skončení školní docházky se vyučil sklářem. Od mládí se zabýval hudbou. Velice dobře ovládal hru na trombon a baryton. V době okupace hrál ve světňovské dechovce.Od r.1945 byl členem Horácké hudby. V r.1957 odchází pracovat do Teplic, kde hraje v hornické kapele. V letech 1961 – 67 pracuje ve sklárně v Chřibské. Tam působí jako kapelník místní hudby.V r.1967 se vrací do Škrdlovic a do Horácké hudby. Jejím kapelníkem byl od r.1981 až do jejího zániku. 40 5. D a l š í v y b r a n é h u d e b n í a k t i v i t y (taneční, džezové orchestry apod.) Období 1920 - 1948 TJ Orel V roce 1921 byl ve Městě Žďáře založen Čsl. Orel. Byl to spolek zaměřený na činnost tělocvičnou, osvětovou, charitativní a vlasteneckou ve smyslu katolickém. V r. 1929 vznikla Orelská hudba. Jejím kapelníkem byl varhaník Antonín Horák, zástupcem Eduard Zábrš a Pavel Pulkrábek. Mecenášem se stal knihkupec Jan Toman. Obsazení hudby (dle Fr.Mokrého): klarinety Jan Papáček, Václav Papáček (Vatín), Poul (Česká Mez), Fr. Krška, (Horní ulice) křídlovka Adolf Liml st. a Adolf Liml ml., Frant. Krška (Tyršova) baskřídlovka Karel Pohanka eufonium Josef Macek st. (Vatín) Es trubka Josef Macek ml. trombon Frant. Dvořák F bas Ladislav Macek heligon Jan Blažíček bicí Tomáš Materna, Bohuslav Němec, Josef Kosek (Mělkovice) Při tělocvičné jednotě Orla v Městě Žďáře byla r. l925 založena také tamburášská kapela (1). Byla to hudba v našem kraji neobvyklá. Hlavním dirigentem byl Josef Tesák, který tento styl hudby poznal za l. světové války v zajetí v Rusku. Tam se naučil hrát též na drnkací nástroje. Mecenášem a zakladatelem tamburášské hudby byl opět žďárský knihtiskař a knihkupec Jan Toman. Nástroje pro kapelu zakoupil žďárský katecheta P. František Pelan. Finanční náklady se mu měly postupně splácet. Kapela měla přes 20 členů, mužů i žen. Během doby nabyla značné dokonalosti i obliby. Účinkovala nejen ve Žďáře, ale i v okolí. Roku 1929 však odešel Josef Tesák do Brna a kapela pomalu zanikla. Po druhé světové válce vytvořil Josef Částka, sedlář a čalouník, tamburášské kvarteto. Hrálo pro vlastní potěšení ještě v 60. letech. Džezové a taneční orchestry Po skončení první světové války pronikl do Evropy, jak je všeobecně známo, nový hudební styl - džez. Získal oblibu u mladého tančícího publika i v našem městě. V roce l929 vznikl ve Žďáře první džezový orchestr s názvem Savoy band. Jeho zakládajícími členy byli tito hudebníci: saxofony Zdeněk Kružík, Podhrázský (z Přibyslavi) 41 trubka Adolf Liml st. housle R. Kvapil bicí Lad. Vencelides Savoy band účinkoval např. na silvestrovské zábavě v roce 1933 - taneční vložku předvedla skupina Balet girls. Hrál též společně s Horáckou hudbou na maškarním reji 3. 2. 1934 a na silvestrovské revui v témže roce. Kromě hudby k tanci nacvičil Savoy band hudbu k několika divadelním hrám, např. 6. 8. 1933 hráli žďárští ochotníci hru Voskovce a Wericha Sever proti Jihu s hudbou Jaroslava Ježka. Na činnost Savoy Bandu navázal po letech současný swingový orchestr. Ve třicátých letech byla obnovena činnost sokolského hudebního kroužku - vznikl taneční orchestr, který vedl Ladislav Čížek a Bohuslav Antoš. Krátce před druhou světovou válkou prováděla firma Vojáček přípravné práce na stavbě nové železnice Brno - Německý (Havlíčkův) Brod. Její zaměstnanci utvoři1i pod vedením Ladislava Kučery taneční orchestr, který opět dirigoval Ladislav Čížek. Orchestr neměl dlouhého trvání. Hudebníci zmíněných orchestrů se v roce 1940 spojili a vytvořili dechový orchestr Hudbu Města Žďáru, odborového sdružení hudebníků českých (OSHČ). Hudbu vedl a řídil Ladislav Čížek (též na str.24). V Zámku Žďáře, který byl do roku l950 samostatnou obcí, existoval v letech 1935 - 1938 taneční orchestr Sokolská hudba. Od pamětníků se podařilo získat pouze jmenný seznam hráčů, bez nástrojového obsazení. J.Dvořák, Horáček, Z. Roučka, J.Klement, V.Mička, L. Dřevikovský, Fr.Kopecký, Löbl, B.Jílek, Pivnička. Na začátku okupace byla řada spolků nucena zastavit svoji činnost. Aktivita ostatních spolků a sdružení byla pod přísným dohledem okupační správy. Je třeba ocenit, že i v těchto podmínkách existovala v letech 1941 -1944 ve Žďáře tzv. Hudba mladých. Byl to smyčcový orchestr, který vedl Bohuslav Antoš. Podle dobové fotografie a vzpomínek pamětníků Jiřího Šustra a Frant. Sládka měl toto obsazení: flétna Karel Götz, Míťa Neubauer klarinety Mir. Peňáz, Odvárka trubky Frant. Šustr, Frant.Procházka trombony Jiří Šustr, Roman Minář bicí Božetěch Toman housle Frant. Sládek, Milan Zach, Jiří Šimůnek, Bohuš Šimůnek, Frant. Mokrý, Harbiger, Jana Neugebauerová, Helena Křesťanová, Vlasta Ustohalová, Jindra Šilerová, Milan Havliš, František Novák violoncello Zdena Vencelidesová kontrabas Anna Zachová 42 V letech 1945 - 1948 existovala ve Žďáře tzv. Jazzová hudba mladých. Kapelníkem, byl František Sládek. Hráli v ní tito hudebníci: Roman Minář, Šorf, Z. Kocián, K. Straka, Duba, Jar. Doležal, Frant. Šustr, Frant. Dvořák, Jiří Šustr, Oldřich Uhlíř, Milan Zach. Z děvčat to byla Eva Bauerová, Liba Hrbková. Další hudebníci: Josef Popela, Frant. Kubík, Jar. Sýkora, Fr. Mokrý, Ant. Svoboda. Mil. Kohout, Jar. Zelený. Člen orchestru Duba při vystoupení také stepoval a Z. Kocián hrával na foukací harmoniku. Období 1948 - 2000 Opereta V roce 1956 nacvičili žďárští ochotníci operetu Rudolfa Piskáčka Perly panny Serafinky. Pro tuto inscenaci byl sestaven malý divadelní orchestr. Nácviku hudby, zpěvu a dirigování se ujal Vlastimil Raab. Představení mělo veliký úspěch a několikrát se opakovalo. Další inscenací byla opereta Sládci. Obsazení orchestru dle fotografie a pamětníků: Flétna V.Hajný, viola A. Zachová, K. Götz klarinet Josef Musil violoncello Kaštánek trubka Jan Veselý klavír trombón Frant. Brabec kontrabas housle M. Synek, Neugebauer K. Mikeš Frant. Vodehnal Jan Horák, V. Jadrný Taneční orchestry V 50. letech vznikly ve Žďáře taneční orchestry Karla Šulce a Milana Synka. Orchestr Karla Šulce - obsazení: saxofon Es alt Karel Šulc saxofon B tenor Oldřich Pátek trubka Josef Dolák kytara Zykan klavír J. Horák bicí J. Houf basa Z. Brabec 43 Orchestr Milana Synka - obsazení: saxofon, klarinet, housle Milan Synek saxofon, klarinet Josef Musil trubka Josef Dolák, Josef Majer pozoun Ctibor Křepinský klavír Rudolf Svatbík kytara Mir. Kempa zpěv Zdena Dufková bicí Luboš Křepinský, Jan Houf Orchestr Harmonie vznikl v 60. letech, hrál taneční hudbu, vedoucí Lad. Čížek. Obsazení: klarinet O. Pátek saxofony Sýkora, Svoboda, Jiří Harvánek, Frant. Krška, Lad. Čížek trubky Mil. Kohout, Nedvěd, Jos. Částka, J. Cihlář trombón Jiří Šustr kytara Žváček, Jiří Čížek, Ševčík kontrabas Fr. Vodehnal, Fr. Bělík bicí Nedvěd EXODUS –vedoucí Jan Dobrovolný Studio K 10 – vedoucí Josef Kučera. Klub 80 - univerzální taneční orchestr, hrál od lidovky po rockovou hudbu. Vedoucím orchestru byl Karel Kesner. Obsazení se velmi často měnilo.Jako klavírista působil s tímto i jinými orchestry Petr Bergner, původem z Teplic, který vytvořil v r. 1987 český rekord v délce hry na klavír. Jeho pokus byl přihlášen k zápisu do Guinessovy knihy rekordů .Vydržel hrát bez přerušení 34 hodin.(Viz rubrika Přílohy a fotografie). Swingový orchestr - uvádíme osobní vzpomínku Aleše Bartoše. Panorama - vokálně instrumentální skupina Králíci - hudební skupina zaměřená na moderní country. Vedoucím byl Lad. Mošner, skupina přešla do Nového Města na Moravě. Senior kvintet – vedoucí Ladislav Čížek. Taneční skupina, která účinkovala ve vinárně hotelu Bílý Lev. Obsazení: housle, saxofon, zpěv Ladislav Čížek akordeon, klavír Heinige, Petr Bergner kytara,zpěv Jiří Čížek baskytara,zpěv Karel Veselý, Jan Blažíček bicí Jan Houf 44 Kapely mimo JKP Veselá sedma - vstoupila na hudební scénu v prosinci 1985 jako hudba Plemenářského podniku ve Žďáře. Vytvořila dechovku s netradičním obsazením, hraje písně české lidovky a středního proudu doma i v zahraničí. Zakladatelem této kapely a aranžérem je Frant. Šimek.V současnosti působí hudba v Novém Městě na Moravě, kde je sponzorována některými mlékárnami, jejichž výrobky propaguje. Dalšími skupinami s převážně komerčním zaměřením byly: Combo Malá muzika Koncem 60. a začátkem 70. let se začal v repertoáru a stylu hry tanečních orchestrů projevovat vliv beatové hudby. Tyto kapely hrály převážně k tanci ve žďárských kavárnách, ale i veřejně koncertovaly. Rychle vznikaly, ale ještě rychleji zanikaly, hudebníci přecházeli z jedné do druhé, skupiny vykazovaly malou stabilitu. Z jejich činnosti zaznamenáváme: Sázaváci - hráli v kavárně Sázava, zkoušeli ve vesnici Sázava a jejich vedoucí P. Černý pocházel ze Sázavy. Ve skupině účinkovali ještě Al. Baromykin, Al. Wasserbauer, Jan Augustin. Skupina Al. Baromykina - hrála převážně v kavárně Astra. Pavouci - Spajdrs - vědomě napodobovali styl Beatles, skupina vznikla v 60. letech, působil v ní Ivan Klimeš. Sirius - skupina vznikla v roce 1967 v tehdejším Pionýrském domě. Působili v ní: bratři Augustinové, bratři Růžičkové, bicí Jar. Filipi. Orchestr Proudy - vedoucí O. Růžička - hrál moderní taneční hudbu. Na jiném místě uvádím osobní vzpomínku kapelníka. Skupina Mir. Klimeše - existovala od roku 1972 do roku 1992, dosáhla největší proslulosti. Hrála ve vinárně hotelu Bílý lev a orientovala se převážně na skladby Beatles, v jejichž interpretaci dosáhla vynikající úrovně. Pořádala koncerty z jejich skladeb nejen v našem městě. Účinkovala několikrát ve vysokoškolském klubu v Brně, v hale Rondo, v Prostějově, Zlíně, Jihlavě, Břeclavi, Třebíči, Blansku a v r. 1985 na spartakiádě v Praze. Ve skupině se vystřídali tyti hráči: sólová kytara Oldřich Kocourek, Ivan Augustin doprovodná kytara Pavel Jiránek basová kytara Miroslav Klimeš klávesy Mir. Vrba, Zd. Máca bicí Miloš Cihlář, Milan Vodsedálek Hudební soubor ECHO (účinkování v létech 1972 – 1984) hrál především k tanci na plesech a lidových zábavách, výjimečně na přehlídkách a povinných akcích. Repertoár souboru tvořily 45 především populární taneční a lidové písně. Díky kvalitnímu vybavení kapely byl soubor schopen hrát i moderní aranžmá populárních a beatových skladeb. Složení kapely (za léta účinkování se na muzikantských postech vystřídalo více hráčů) : kapelník František Němec zpěváci František Němec, Karla Kovaříková, František Švaňhal, Miroslav Kadlec, Libuše Gabrielová, Jindřiška Němcová, Jaroslav Filipi, Jaroslav Ondráček, Luděk Němec, Věra Pavlíková rytmická sekce kytary František Švaňhal, Miroslav Kadlec, Karel Štěpán, Jaroslav Ondráček, Slavomír Hrebek ml. baskytary Miroslav Kadlec, Luděk Němec bicí Karel Reckziegel, Jaroslav Filipi, Jan Reckziegel varhany, harmonika František Němec, Libor Hájek dechová sekce trubky Josef Svoboda, Josef Pospíšil saxofony Slavomír Hrbek st., Vlastimil Rous, Bohumil Trtík, Josef Sejkora, Slavomír Hrbek ml. pozouny Jaroslav Svoboda, Josef Jelínek zvuk Jaroslav Filipi, Antonín Ježdík Hudební skupina EDIM (účinkování v letech 1984-95) hrála především k tanci ve vinárně, na plesech a lidových zábavách, výjimečně na soutěžích a přehlídkách. Repertoár souboru tvořila moderní aranžmá beatových a populárních písní. Na plesech byla skupina doplněna dechovou sekcí, aby mohla zahrát i lidové skladby. Za léta účinkování se na muzikantských postech vystřídali tito hráči: kapelník Luděk Němec zpěv Jindřiška Němcová, Luděk Němec, Jaroslav Ondráček, Richard Jeřábek, Slavomír Hrbek ml., Libor Hájek kytary Jaroslav Ondráček, Richard Jeřábek, Slavomír Hrbek ml. syntetizátor Libor Hájek, Luděk Němec baskytara Luděk Němec bicí Jan Reckziegel saxofon, syntetizátor Josef Sejkora, Slavomír Hrbek ml. příležitostná dechová sekce: saxofon Slavomír Hrbek st. trubka Josef Svoboda zvuk Vratislav Šimkovský, Josef Svoboda, Luděk Němec 46 Barel rock - na str. 128 uvádíme osobní vzpomínku Jana Bořila. Swing band - na str. 130 uvádíme osobní vzpomínku Aleše Bartoše. V 80. letech se rozšířila vlna rockové hudby, která byla oficiálními kruhy přijímána s nelibostí. Činnost rockových skupin byla velice často reglementována a omezována. Skupiny se musely zúčastňovat povinných přehrávek, pouze 30% textů mohlo být zpíváno v angličtině. U cizích textů bylo nutno předložit přehrávkové komisi české překlady. V písemné podobě musely být předkládány texty vlastních skladeb. Kontroly z Okresního kulturního střediska dbaly na to, aby členové těchto skupin vystupovali v jednotném oděvu, účinkovali bez výstředností. Činnost některých jednotlivců, ale i kapel sledovala STB. To vše se po roce 1989 změnilo. Činnost rockových skupin měla mnohdy živelný charakter, neměly dlouhou životnost, hráči přecházeli z jedné kapely do druhé. Z činnosti rockových skupin zaznamenáváme: Avantic Bells Rozpaky - uvádíme osobní vzpomínku Jiřího Libry ml. Baracuda - později se musela nuceně přejmenovat na Bowle. Atomová Mihule - uvádíme osobní vzpomínku Víta Bohumila Homolky. Fuga Exit Titan - uvádíme osobní vzpomínku Jiřího Libry ml. Blues.ex- rocková skupina koncem 90.a zač.10.let.21.stol. Obsazení: Ondřej Pohl-kytara a zpěv, Petr Stejskal – bass kytara, Adam Kubíček – bicí, Anna Landsmanová – flétna, zpěv, Filip Mošner . klávesy. Na tanečních zábavách, svatbách i při jiných příležitostech hrály ještě některé další skupiny, jejichž životnost byla často omezená. Nejznámější z nich je skupina Julka Coufala, která hrála skladby folkové a trampské hudby. Se skupinou řadu let hrál na kytaru a zpíval Karel Kohout, nadaný divadelník, zpěvák, muzikant a textař, který předčasně zemřel. Ukázku jeho textu uvádíme v rubrice Přílohy a fotografie. V závěru 90.let převládá v taneční a poslechové hudbě syntetizátor, který hraje předem naprogramovaný nástrojový harmonický a rytmický doprovod. Hudebníci jej doprovázejí živě zpěvem nebo hrou na hud. nástroj. Z komerčních důvodů jsou tyto skupiny ponejvíce dvoučlenné. Dědkovanka“ taneční orchestr složený z důchodců, kteří hrají k potěše své i svých vrstevníků na akcích občanů důchodového věku. 47 Hudba při občanských obřadech: je provozována na staré radnici při svatbách,vítání občánků do života, předávání maturitních vysvědčení a podobných slavnostních příležitostech. Akce organizuje Sbor pro občanské záležitosti, je při nich využívána zásadně živá hudba, což oceňují obyvatelé jiných měst, kteří se těchto obřadů příležitostně zúčastňují. Žiá hudba je provozována též pohřbech, církevních i občanských. Jména těch, kteří se na hudbě při obřadech podíleli, uvádíme v poznámce (2). Dechové hudby Dechová hudba TOKOZ Dechová hudba TOKOZ je ojedinělým úkazem v historii žďárského amatérského muzikantství. Vydržela více než padesát let od svého vzniku v r. 1947 a v r. 2001 v ní dosud hraje pět zakládajících členů se svým kapelníkem Fr. Sládkem. Hudba vznikla v r. 1946 u firmy J. J. Rousek, což byl nevelký závod na pokraji města (dnešní TOKOZ). Pracovalo tam několik muzikantů, kteří již byli členy jiných žďárských nebo vesnických kapel. Mezi sebou udržovali dobré a časté styky, takže se brzy shodli na založení továrního orchestru. Založení kapely přála i doba. Lidé byli po létech okupační nesvobody lačni zábavy a české písničky, byla to doba slavností, průvodů, schůzí. Hudebníci byli svoláni do tehdejší závodní jídelny v dřevěném baráku a vyzváni, aby si každý přinesl hudební nástroj, který vlastnil. Sešlo se velice různorodé složení muzikantů - tehdy oblíbený univerzální orchestr(3). Po první zkoušce byli pozváni muzikanti z jiných kapel, aby doplnili orchestr o chybějící nástroje. První „tokozácká“ kapela hrála v následujícím složení: housle František Sládek - kapelník, ing. František Tichý, Josef Nedělka, Spurný, Klement, Pavlexa saxofon František Šír, Břetislav Dvořák trombon Jiří Šustr, František Dvořák harmonika Svoboda klarinet Josef Popela, Jaroslav Sýkora trubka Svatoň, František Šustr kontrabas Petrlíček 48 bicí Zd. Straka kytara Karel Straka V té době vedl továrnu Ing. František Tichý, který si vzal za manželku vdovu po původním majiteli Jar. Rouskovi. Tichý měl muziku rád, sám hrával na housle, na zkoušky přinášel cigarety pro kuřáky - cigarety byly tehdy nedostatkové zboží. Při jedné zkoušce projevil majitel závodu zájem o založení dechové hudby. Jeho přáním bylo, aby závodní dechovka doprovodila pracovníky podniku na oslavy Prvního máje do Žďáru. Dechové nástroje podnik neměl, proto první dechovka hrála většinou na nástroje vypůjčené, hrálo se i s vypůjčenými muzikanty. Hudba v prvomájovém průvodu uspěla, všem se líbila a majitel měl velkou radost ze schopností svých zaměstnanců. Během několika týdnů se rozhodl pro zakoupení nových dechových nástrojů pro velké obsazení dechové hudby. Pro ten účel uvolnil 1 000 000 Kčs. Nástroje se jely nakupovat na podzim r. 1947 k firmě Červený do Hradce Králové. Na nákup se vypravili Břetislav Dvořák, František Kopecký a Jan Klement s nákladním automobilem UNRRA, který řídil Jaroslav Trojan, pozdější dlouholetý řidič podnikových ředitelů TOKOZU. V Hradci Králové však byly jen nástroje připravené na export do zahraničí. Nakonec pomohly materiální pozornosti výrobce rybářských sportovních potřeb a nástroje byly „exportovány“do Žďáru. Celkem bylo zakoupeno 25 nástrojů ve vysokém ladění. Z instrumentů byla veliká radost. Vznikla tak možnost, aby se na nové nástroje vyučili noví hráči - zaměstnanci podniku. Tím se orchestr na řadu let stabilizoval. Složení dechové hudby v r. 1947: křídlovka František Sládek - kapelník, Josef Přikryl, Břetislav Dvořák, Stanislav Ptáček (Cikháj), František Dvořák zvaný Provazník, Josef Hošek, František Dvořák klarinet František Kubík, Josef Mrkos, Josef Popela, Jar. Sýkora, Blažíček ze Čtvrtí tenor Jar. Popela, František Šír, Jar. Dvořák, František Dvořák (Světnov) trombon František Dvořák (Žďár) es-trumpetista Josef Sáblík (Světnov), František Kopecký, Stanislav Kulhánek, Henzl bas trubka Václav Mach bicí Karel Mička (velký buben), Straka (činely), František Ondráček (malý buben) Nově vzniklá hudba rychle vstoupila do života podniku, Zámku Žďáru i okolních vesnic. Hrála snad při všech příležitostech: na oslavách, schůzích, pohřbech, zábavách, výletech, plesech atd. Protože nebylo možno hrát všude s velkou kapelou, utvořily se dva menší taneční soubory „Tempo“ a „Šupec“. Činnost velké dechovky tím však netrpěla, protože se členové malých souborů zúčastňovali všech produkcí velké dechovky. V roce 1949 odešel vedoucí hudby František Sládek k výkonu vojenské základní služby. Vedení souboru se na přechodnou dobu ujal František Šír. Svoji životaschopnost si hudba podržela i v následujících padesáti letech. Po znárodnění podniku se stal jejím zřizovatelem ZV ROH, který hudbu po celou dobu finančně podporoval. Hudba 49 hrála především pro potřeby podniku, zahajovala práci v novém roce, při oslavách MDŽ hrála ženám v dílnách, hrála na oslavách, lampionových průvodech, tanečních zábavách, na pohřbech.. Několikrát byla na zájezdu v družebním městě Schmölln v tehdejší NDR. Členové hudby pořádali o dovolených pravidelně rekreační pobyty na Slovensku, v Beskydech, v závodním rekreačním středisku v Podlesí, v Bulharsku, Rumunsku i jinde. Zájezdů se zúčastňovaly manželky a děti hudebníků. Na rekreační pobyty si hudebníci brali své nástroje a hráli pro radost sobě i náhodně přihlížejícím posluchačům. A těch bývalo vždy hodně, zvláště v cizině. Zájezdy a rekreační pobyty byly též společenskou událostí se spoustou legrace a zábavy. Nezapomenutelná byla vystoupení hudebníků, kdy každý z členů kapely hrál svůj part „na pusu“, bez nástroje. To se přihlížející váleli smíchy. Jedním z posledních zájezdů DH TOKOZ byl v červnu 1990 zájezd do Salzburku a východní části Solné komory v Rakousku. Pochopitelně, že muzikanti stárnuli a umírali. Kapela se však přirozeným způsobem neustále omlazovala a doplňovala a stále byla schopná existence, i když na uměleckou úroveň se tolik nehledělo. Zachoval se seznam hudebníků z roku 1986, tedy po čtyřiceti letech od založení kapely: křídlovka František Sládek - kapelník, Peňáz, Hošek, Drbohlav tenor František Dvořák st., Chyba klarinet Neugebauer, František Kubík, Josef Popela, J. Dolejší es trumpeta Zdeněk Procházka, Jaromír Drahotský, Kulhánek bas trumpeta Fiala trombon František Šír, Zdeněk Chalupa bas F, B V. Mach, Vlad. Svatoš bicí František Jašek Kapela v tomto jubilejním roce účinkovala na zahájení pracovního roku v podniku, na schůzi v Podlesí, na oslavách MDŽ, na předvolební schůzi ve Vojnově Městci spojené s přehrávkou, na lampionovém průvodu 30. 4., na oslavách 1. máje, při kladení věnců 9. 5. na Zelené hoře a v Hamrech, při volbách v osmi místech okresu, při předání Rudého praporu podniku, při 100. výročí založení hasičského sboru v Zámku Žďáře, 48 lidí se zúčastnilo společné dovolené v Zahrádce u Litultovic, zájezdu na Táborsko, kladení věnců 7. 11. na Zelené hoře. Hudebníci hráli na osmi oslavách životních výročí svých členů, naposled se rozloučili s pěti svými členy, mj. se zakládajícím členem Břetislavem Dvořákem. Kromě toho účinkovali 2 - 3 krát týdně na pohřbech. To všechno hráli většinou zdarma, z lásky k muzice a pocitu vzájemné soudržnosti(4) Žďárští muzikanti z podniku TOKOZ měli blízko k životu, k legraci, byli dobrou partou, jaká se hned tak nenajde. Když nové vedení TOKOZU v r. 1994 vykázalo kapelu z podniku, zahráli „tokozáčtí“ muzikanti při skončení pracovní směny zaměstnancům závodu naposledy. Před kapelou stál transparent s nápisem: „Dnes naposled“. 50 Ani poté neztrácí hudba schopnost existence, schází se ke zkouškám v sokolovně v Polničce. Po padesáti čtyřech letech od svého vzniku hrají s občasnými výpomocemi její zakládající členové: František Sládek - kapelník, František Dvořák, V. Mach, Josef Popela, K Mička a někteří další, Josef Dolejší, Zd. Chalupa, Ludvík Ptáček doposud. Bohužel většinou na pohřbech. Jiná možnost uplatnění jim nezbývá. Dechová hudba mladých Vznik dechové hudby mladých byl iniciován potřebou řešit generační problémy, které se v dechové hudbě dospělých začaly projevovat. První pokusy o řešení tohoto problému se datují do roku 1961, kdy se uvažovalo o zřízení kurzů hry na dechové nástroje pro mládež a založení dechové hudby na učilišti Žďasu. Uvedený záměr se podařilo vyřešit až v roce 1977. Iniciativa vyšla, podobně jako u dětského pěveckého sboru Žďáráček, od Karla Petráně, vedoucího odboru školství a kultury MěNV. Nově vznikající dechovou hudbu mladých si vzal pod patronaci JKP. Po úspěšném náboru na školách byly zájemcům zapůjčeny cvičné nástroje a zahájena výuka, kterou prováděli členové Horácké hudby. Vedení Dechové hudby mladých se ujal Ladislav Čížek. Začátky hudby pochopitelně provázely problémy: výuka neprobíhala tak rychle, jak by bylo potřebí a jak si představovali organizátoři. Těžko se hledal čas pro společné zkoušky, hráči odcházeli na studia mimo město, orchestr byl nestabilní. Při veřejných vystoupeních museli mladým pomáhat dospělí muzikanti, místo aby tomu bylo naopak, jak si mnozí představovali. Vznikaly třenice s dechovou hudbou dospělých, jak o tom píšeme na jiném místě. Neexistovala spolupráce mezi další dětskou hudbou, která současně existovala v lidové škole umění pod vedením Karla Matýška. Situace se zlepšila v roce 1986, kdy přešel Ladislav Čížek jako učitel do lidové školy umění a kdy se již začaly projevovat výsledky předchozích let. Dětská dechovka častěji veřejně vystupovala, koncertovala v městech Meusselwitz a Eberswalde v tehdejší NDR. Pořádala akce, např.: „Dobrý večer pane Hašler“ k výročí tohoto skladatele, Setkání dechových hudeb Čech a Moravy, kterého se zúčastnily dechové hudby základních uměleckých škol z blízkého i vzdálenějšího okolí. Dětská dechovka se pravidelně zúčastní soutěží, které každé tři roky vypisuje MŠTV. V roce 1998 Ladislav Čížek zemřel. Vedení dětské dechovky se ujal ředitel ZUŠ Vratislav Jindra. V současné době hrají v orchestru muzikanti ve věku od deseti let až po ty zralejší, kteří začínajícím členům pomáhají zvládnout první obtížné kroky v souborové hře. Od roku 1998 do roku 2000 uskutečnili 12 veřejných vystoupení (ve Žďáře, Boskovicích, Poličce, Svitavách, Vysokém Mýtě), dvě víkendová soustředění, kde připravují program na soutěže. Repertoár dechovky tvoří skladby tanečního charakteru i skladby koncertní. Z autorů jsou zastoupeni klasikové české dechovky (Vacek, Poncar, 51 Vejvoda, Kmoch, Vačkář, Valdauf) i současní autoři (Dufek, Stuchlý, Čížek, Bláha, Pádivý, Řáha, Šimek, Machek, Kubeš). V roce 2000 má dechová hudba mladých 29 členů a tři nadějné začínající zpěvačky. Venkovská kapela Tato malá dechová hudba vznikla v roce 1988 z iniciativy jihlavského konferenciéra Milana Neumanna, který často uváděl zábavné pořady na Žďársku. V čele iniciativy stál Oldřich Růžička, který se stal vlastně zakladatelem a prvním kapelníkem. Kapela začala zkoušet od května 1988 ve žďárském Domě kultury a hledala svoji tvář. Obsazení malého dechového orchestru se ustálilo koncem roku na dvou klarinetech (Es a B), dvou trubkách, tenoru, barytonu, lesním rohu, pozounu, tubě a bicích. V tomto obsazení hraje Venkovská kapela až do roku 2000. Členové orchestru byli vesměs dobří instrumentalisté, zkušení hráči. Název „Venkovská“ dal kapele koncem roku 1988 po svém příchodu Aleš Bartoš. Oldřich Růžička, zpěvák a vůdčí duch kapely, přivedl zpěvačky Janu Štegnerovou a Marii Zítkovou. Před kapelou stálo ještě jedno úskalí, které současní muzikanti již neznají, a tím byly povinné přehrávky, o nichž se zmiňujeme na jiném místě. 8. ledna 1989 kapela povinné přehrávky úspěšně zvládla a s nejvyšší přiznanou kvalifikací se vydala na své první vystoupení. Obsazení kapely bylo následující: klarinet Es Aleš Bartoš klarinet B Leoš Drahotský trubky B Jaroslav Šimek, Vladimír Hájek tenor Jaroslav Vašík baryton Pavel Loukota lesní roh Vratislav Jindra pozoun Libor Drahotský tuba Jaroslav Šimek st. bicí Vlastimil Horký zpěv Jana Štegnerová, Marie Zítková, Oldřich Růžička Vystoupení kapely byla koncipována jako estrádní program, který uváděl již zmíněný Milan Neumann. Dále v něm účinkovali jako hosté známí herci Helena a Jiří Růžičkovi, Stella Zázvorková, Karel Paštyka, motocyklový závodník František Šťastný, televizní moderátor Alexander Hemala a někteří další. O zvukovou aparaturu pečoval Vratislav Šimkovský, který též přispíval k úsměvné pohodě v kapele. V polovině roku 1992 od kapely odešel její zakladatel a dosavadní kapelník Oldřich Růžička a kapelníkem se stal tehdy 24letý Jaroslav Šimek, místní rodák, odchovanec Ladislava Čížka, absolvent konzervatoře obor trubka. Projevil se též jako talentovaný komponista (4) dechové hudby. 52 Spojil se s neméně talentovaným místním textařem Karlem Kohoutem a společně vytvořili dvě polky: Sládkům a Venkovská přijela. Karel Kohout však bohužel předčasně zemřel a další skladby textovali již jiní autoři: Polky Krásné modré oči a Slavkovickou Jaroslav Nečas z Brna, Dědovi a bábině, Jarní polku a Rybářskou polku Antonín Michna. Píseň Po lukách, po lesích a polku Muzikanti z návsi textoval Leoš Drahotský, místní rodák, učitel Základní umělecké školy ve Žďáře. Výrazným obohacením činnosti Venkovské kapely bylo nahrávání pro Český rozhlas v Brně v roce 1993, nahrávka první kazety „Venkovská kapela“ rovněž v Brně v roce 1994 a „Venkovská kapela - repete“ v Dolních Bojanovicích v roce 1997. Přípravu kapely na všechny nahrávky provedl s bravurou, humorem, odborností a lidským přístupem známý brněnský dirigent a skladatel Miloš Machek (zemřel v roce 1999). V roce 1994 projevila o Venkovskou kapelu zájem Česká televize Brno a tehdy vznikl televizní pořad v cyklu „Nejlepší z Moravy“ s výraznou účastí maskotů kapely - živých bílých koz. Venkovská kapela účinkovala úspěšně několikrát i v zahraničí na družebních zájezdech (ve Flobecqu v Belgii v roce 1992 a 1998), zajížděla též do Gery a Bautzenu v SRN. V roce 2000 Venkovská kapela spolupracuje s konferenciérem a humoristou Pavlem Kopeckým, hraje na estrádách, koncertech, plesech, tanečních zábavách, slavnostech, všude tam, kde je zájem o dechovou hudbu a kde se může malá dechovka uplatnit. Přehled hudebníků, kteří ve Venkovské kapele do roku 2000 účinkovali: klarinet Es Aleš Bartoš, Zdeněk Jindra klarinet B Leoš Drahotský, Libor Novotný, František Šimek, Petr Fabík, Jaroslav Vašík ml., Petr Pohanka trubka Vladimír Hájek, Jaroslav Šimek ml., Bohumil Šlapák, Jan Nedělka, Jan Navrátil, Radek Bartoš, Zdeněk Wasserbauer, Svatopluk Zahal tenor Jaroslav Vašík, Pavel Loukota, Miroslav Jindra, Josef Pešava lesní roh Vratislav Jindra, Tomáš Kopecký, Jan Pohorský pozoun Libor Drahotský, Pavel Schmidt, Karel Štikar, Jaroslav Císař tuba Jaroslav Šimek st., Pavel Vašek, Vladimír Svatoš, David Hegr bicí Vlastimil Horký, Oldřich Pátek, Libor Bartoš, Radek Láznička, Luboš Bartůněk zpěv Oldřich Růžička, František Fojtík, Oldřich Kocourek, Marie Zítková, Jana Štegnerová Zichová, Marta Fabíková, Ladislava Vencálková - Šimková Repertoár Venkovské kapely tvoří skladby lidové dechové hudby, tzv. „klasika“, což jsou zlidovělé skladby především českých autorů dechové hudby, a vlastní skladby kapelníka Jaroslava Šimka. Sousedská kapela V roce 1989 se několikrát zúčastnil zkoušky dechové hudby TOKOZ Jiří Gundacker, ředitel ZUŠ v Jedovnici a hráč na trumpetu v DH Moravěnka. Zkoušky pod jeho vedením zaujaly mladší 53 členy DH TOKOZ natolik, že se rozhodli vedle stávajícího tělesa vytvořit novou dechovou hudbu. Tak vznikla dechová hudba Sousedská kapela. Jako umělecký vedoucí byl získán Jiří Libra, kapelníkem se stal Vladimír Svatoš, po jeho odchodu do Veselé sedmy František Dvořák. Za dobu své existence uskutečnila Sousedská kapela přibližně 25 vystoupení na plesech, výletech, pohřbech, slavnostech, uspořádala několik koncertů, např. vánoční, v létě promenádní koncerty. Když nové vedení podniku TOKOZ vykázalo v roce 1994 obě hudby z podniku, nastal problém s místností pro zkoušky. Za pronájem místností v Domě kultury byly požadovány částky, které převyšovaly možnosti výdělku kapely. Na základě těchto skutečností se členové hudby rozhodli v roce 1995 svoji činnost ukončit. Na místech hudebníků se vystřídali: klarinet Es Martina Němcová klarinet B Jan Neuberg, Jana Neuerová křídlovky Miroslav Neuer, Jan Nedělka, Radek Bartoš, Ladislav Hájek, Zdeněk Wasserbauer tenor František Dvořák baryton Martin Brukner, Pavel Schmidt doprovod Zdeněk Procházka, Jaromír Drahotský trombón Pavel Schmidt, Pavel Vašek bas Vladimír Svatoš bicí Oldřich Pátek zpěv Oldřich Kocourek, Petra Dvořáková, Iveta Petrová, Zdena Němcová Muzikanti z návsi Tento nadpis další kapitoly jsem si vypůjčil z názvu stejnojmenné kazety, kterou nahráli žďárští muzikanti v roce 1995, protože charakterizuje zvláštní desetileté období žďárských muzikantů dechové a lidové hudby. Po pádu komunismu v roce 1990 nastalo uvolnění v kulturní oblasti, lidé mohli volně cestovat a vzájemně se poznávat. Naši muzikanti brzy poznali, že v sousedních německy mluvících zemích (SRN, Rakousko, Švýcarsko) je neobyčejný zájem o českou lidovou hudbu. Začaly masové zájezdy českých muzikantů do rakouských a německých měst a vesnic. Čeští muzikanti přijeli do německého města či vesnice, postavili se na návsi a hráli. Tamní obyvatelé je zpočátku přijímali jako 54 exotická zjevení z cizích krajů. Muzika se jim líbila a svou spokojenost dávali najevo dary do klobouku či čepice. Českým muzikantům se nutně musely jevit tyto honoráře za jejich vystoupení jako pohádkové a to také skutečně byly. Uvažme, že kurz marky ke koruně byl přibližně 1 : 20 a dát do klobouku desetimarku, nebyl pro Němce žádný problém. „Spanilé jízdy“ českých muzikantů se konaly většinou o víkendech. V neděli v noci se muzikanti vraceli bohatší o několik tisíc korun. Těchto zájezdů se účastnili i žďárští muzikanti. Byli to většinou mladší lidé, dobří instrumentalisté, protože „šumařská“ muzika neměla v zahraničí šanci. Je samozřejmé, že vše se dělo nelegálně. Problémy byly nejen s celníky na obou stranách hranic. Často museli muzikanti prchat před německými strážníky, kteří chtěli povolení starosty k veřejné produkci. Nešli daleko. Postavili se obyčejně o několik ulic dál a hráli, než se přihnalo nové nebezpečí. Když nebylo zbytí, museli i ke starostovi. Obyčejně se to obešlo bez pokuty. Navíc při těchto zájezdech získávali muzikanti nové kontakty. Byli v dalších letech již oficiálně zváni, aby hráli k narozeninám, při nejrůznějších slavnostech, „Bierfestech“, a mnozí tam dojíždějí dodnes. Někteří dokonce na čas zanechali i svého zaměstnání a věnovali se cele zájezdové činnosti. Do tohoto období spadá i natočení kazety „Muzikanti z návsi“. Sloužila ke komerčním účelům. Němci si rádi poslechli dobrou hudbu a rádi si ji i zakoupili. Na kazetě jsou nahrány opět skladby klasické české dechovky. Na její realizaci se podíleli Oldřich Růžička, Leoš Drahotský, Libor Drahotský, Jaroslav Šimek ml., Jana Zichová, Marie Zítková. Salonní orchestr F. O. K. vznikl 6. února 1998 z bývalých hráčů Sousedské a Venkovské hudby. Jeho název povstal z recese: salonní se nazývá proto, že jeho členové zkoušejí po večerech v kadeřnickém salonu paní Schmidtové. Písmena F. O. K. parafrázují známý pražský symfonický orchestr a znamenají: funusy, oslavy, koncerty. Skupina hraje tradiční klasickou českou dechovku, užívá důsledně křídlovky, vědomě se vyhýbá skladbám tzv. moravského stylu, uvádí též orchestrální skladby. Kapela hraje v tomto obsazení: klarinet Es Aleš Bartoš baryton Pavel Schmidt klarinet Es Petr Fabík bas B Jan Schmidt 1. křídlovka Zdeněk Wasserbauer bicí Oldřich Pátek 2. křídlovka František Procházka zpěv Antonín Hrad tenor František Dvořák Hana Štěchová 6. H u d e b n í š k o l a Před vznikem hudební školy získávali žďárští občané hudební vzdělání u soukromých učitelů. Byli to jednak ředitelé kůru, k jejichž povolání vyučování hudbě neodmyslitelně patřilo (St. 55 Svoboda, Ant. Horák). Na nástroje, zejména dechové, vyučovali hudebníci, kteří prošli rakouskými vojenskými kapelami (1) a také někteří učitelé učili děti i dospělé hře na hudební nástroj (Frant. Vápeník, Vladimír Rohlík, Vlastimil Charvát, Ant.[?] Libra). Podnětů ke vzniku hudební školy v našem městě bylo několik. Byl to jednak vznik Horácké hudby v roce 1924, kdy bylo nutno systematicky vychovávat hudební dorost. Ve dvacátých letech též vyvrcholila kariéra žďárského rodáka, houslového virtuosa a skladatele Františka Drdly, který dosáhl světového věhlasu a na něhož byli žďárští občané hrdí. Také další žďárští rodáci, Jindřich Ferencz, profesor hudby na učitelském ústavě v Kladně, a inspektor hudebních škol Antonín Hromádka, šířili dobrou pověst Města Žďáru v mladé republice. Ve městě žila i tradice pěvecká - Svatopluk. Mezi občany vznikalo přesvědčení, že si Žďár zaslouží vlastní hudební školu. O založení hudební školy se nejvíc zasloužili místní učitelé, ale především již zmíněný inspektor hudebních škol Hromádka. Ten z titulu své funkce zajistil především instituci, která by nad školou převzala záštitu a jíž se stal Okresní osvětový sbor. 1. srpna 1927 došlo k první schůzi přípravného výboru, jehož členy byli: za Okresní osvětový sbor jeho předseda Dr. Nedělka, jednatel Julius Štarha a člen Fr. Láznička. V přípravném výboru byli dále zastoupeni učitelé: Frant. Hutař, J. Toman, J. Fischer, Fr. Mokrý, Frant. Vápeník, Jos Pavelka. Ke spolupráci získali i starostu obce Jos. Kružíka, který byl první schůzce též přítomen. Schůzi předsedal insp. Hromádka. Je nutno říci, že přípravný výbor postupoval s neobvyklou energií. Již za týden - 7. srpna 1927 byl pro žďárskou veřejnost uspořádán hudební večer za účasti 258 občanů. Zapisovatel těchto událostí, obětavý pan důchodní Göttler, o tomto večeru píše: „Program vyplnila Horácká hudba, pěvecké kvarteto a insp. Hromádka přednáškou, na níž význam pěstění citu, šlechtění duše, srdce a výchovný program hudebních škol vůbec velmi výstižně vystihl a pro Město Žďár zvláště zdůraznil. Pojednal o povinnosti Města Žďáru podporovati hudební vzdělání občanů zdejších, nejen hudbou na nástroje a zpěvem, ale i na stupních divadla. Přednáškou velmi vyzvednut byl význam hudebních škol a probuzen zájem o hudební školu ve Městě Žďáře.“ Přípravný výbor se v propagaci neomezil jen na samotné město Žďár, ale rozeslal náborové letáky též do okolních obcí. Jako ředitel školy byl získán regenschori Stanislav Svoboda, který se uvolil do roka složit státní zkoušku z hudby. Byli vybráni i vedlejší učitelé: Frant. Hutař - dětský sborový zpěv a elementární teorie, Jan Fischer - violoncello, Frant. Vápeník - dechové nástroje, Jan Houf - buben, Karel Ferenc kontrabas, Vlad. Rohlík - klavír, Alois Göttler - housle. Přípravný výbor získal i místnosti pro vyučování: učebny č. 14, 15, 16 v 1. poschodí místní školy. Dechové nástroje se měly vyučovat ve spolkové místnosti Horácké hudby v hostinci „U Ubrů“ (2). Klavír prozatím zapůjčí pan Svoboda. Zemské politické správě byla adresována žádost o oficiální povolení zřízení hudební školy. 56 Zvlášť je třeba ocenit skutečnost, že žďárský přípravný výbor se neomezil jen na vyučování hudbě, ale při škole měl být zřízen i kurz dramatické výchovy. V něm se měli vzdělávat především členové místního divadelního spolku Sázavan - Havlíček. To vše se dálo 30 let před oficiálním zřízením dramatických oddělení lidových škol umění v roce 1960! Jak velkoryse bylo vyučování v tzv. dramatické škole pojato, dokládá dobový návrh vyučování: nauka správné češtiny a slovesnost uč. Hutař všeobecné dějiny uč. J. Štěrba česká a světová literatura dramatická, stručný návod výslovnosti hlavních světových jazyků uč. Fr. Mokrý deklamace, mimika, studium snazších rolí uč. Toman tělocvik, rytmika, tanec p. Klusáček Vyučování na hudební škole skutečně započalo 1. září 1927 - měsíc po první schůzce přípravného výboru. Oficiální povolení hudební školy vyřídila Zemská politická správa v Brně svým výnosem č. 16217/VII až 22. května 1928. To se ve Žďáře již skoro celý rok na hudební škole vyučovalo. Škola měla v čele volené kuratorium pod správou městské rady, které se zabývalo organizačními otázkami. V čele prvního kuratoria stáli: předseda - Dr. Nedělka, místopředseda - uč. Fr. Mokrý, jednatel: A. Seidlová, pokladník: J. Kašík. Členy kuratoria byli dále ředitel hudební školy St. Svoboda a p. Stratil. Bylo třeba vypracovat žákovský řád, aby nevznikalo nedorozumění s placením, je-li žák nemocen. Podle zpracovaného organizačního statutu školy měly být čtyřikrát ročně pořádány žákovské produkce, každý měsíc večírky a besedy s rodiči žáků. Tím měl být povzbuzen zájem rodičů o školu, aby raději posílali své děti do hudební školy než k soukromému učiteli. V neposlední řadě bylo také třeba prokázat nějakou činnost vzhledem k požadovaným státním subvencím. Počet žáků v prvním roce výuky: klavír - 4 žáci, housle - 32 žáků, zpěv 14 mužů a 30 žen. Poplatky: zápisné 6 K, za výuku klavíru a houslí má být od všech žáků zaplaceno měsíčně 1222 K, což byl plat ředitele školy. Dětský zpěv - měsíčně 4 K, zápisné 1 K. K vyučování na dechové nástroje se přihlásilo přes 20 žáků, vyučování začalo 12. ledna 1928. Žáci, kteří se uvolili pokračovat v Horácké hudbě, byli vyučováni zdarma. Vyučování dechových nástrojů obstarával p. učitel Vápeník. Po roce existence hudební školy odchází její ředitel Stan. Svoboda ze Žďáru a na jeho místo nastupuje na doporučení insp. Hromádky Jaroslav Černý (opis pracovní smlouvy je uveden v příloze). Počet žáků hudební školy se zvýšil. Bylo nutno zajistit další místnosti. K tomu účelu byla pronajata místnost městské knihovny. Škola neměla vlastní klavír. V prvním roce výuky jej zapůjčil ředitel Svoboda, o rok později byl zajištěn pronájem pianina od firmy J. Lídl v Brně za měsíční poplatek 90 Kč. Vlastní klavír se škole podařilo koupit až v roce 1930. Bylo to pianino zn. Akord od firmy Symfonia v Jihlavě za 6900 Kč. Protože škola neměla dostatek vlastních prostředků, zapůjčil p. uč. Toman škole 3500 Kč. Žáci si mohli na pianinu přehrávat. Za hodinu cvičení týdně platili 2,50 Kč, za 2 hodiny 5 Kč. 57 K 1. 9. 1929 dostala škola úřední název tohoto znění: „Úředně oprávněná hudební škola Okresního osvětového sboru ve Městě Žďáře“. Tento název byl napsán na návěstní tabuli školy a trval do začátku 40. let, kdy se název školy změnil na „Městskou hudební školu“. V roce 1929 chodí do hudební školy 33 houslistů, 9 klavíristů a 2 zpěváci. V roce 1930 se konal v Praze koncert žáků soukromých hudebních škol, na který žďárská škola vyslala dva žáky Benedikta Čejku a Josefa Musila. V tu dobu bylo ve škole přihlášeno 16 žáků klavíristů, 34 houslistů, 1 žák se učil na křídlovku a 1 na flétnu. Pro zvýšený počet žáků bylo třeba zajistit další síly. Na požádání posílá insp. Hromádko novou vyučující - sl. Kasalickou, absolventku pražské konzervatoře, obor zpěv a klavír. Ta se však nezdrží dlouho, za rok odchází a na její místo přichází učitel klavíru Martin Charvát, který předtím působil v Moravských Budějovicích. Po odchodu ředitele Černého nastupuje na hudební školu Ludvík Vaníček, učitel klavíru a houslí, a Martin Charvát se stává ředitelem školy. V roce 1937 odchází Martin Charvát do Havlíčkova (tehdy Německého) Brodu a Ludvík Vaníček přechází na ředitelské místo. Na hudební škole pracuje sám až do roku 1944, kdy se do vyučování zapojil Antonín Horák, který dosud vyučoval soukromě a do hudební školy přešel i se svými žáky. V té době se vyučovalo v Binkově domě na náměstí (3), kde byl dříve umístěn městský sirotčinec. Oba učitelé vyučovali v úvazku 30 hodin týdně hře na všechny nástroje - housle, klavír, harmonika, dechové nástroje. V roce 1947 přichází další stěhování. Hudební škola je přemístěna z Binkova domu na Tvrz.(4) Zde byl do této doby starobinec. V budově byly provedeny nejnutnější úpravy, aby se zde od 1. 9. 1947 mohlo vyučovat. V roce 1948 nastupuje na školu nevidomý František Březina, rodák z nedalekých Hamrů, jako učitel klavíru a harmoniky. V této době vzniká v Bohdalově pobočka žďárské hudební školy a Fr. Březina je pověřen dva dny v týdnu na této škole vyučovat. V roce 1949 se škola opět stěhuje, tentokrát do samostatné budovy v Žižkově ulici č.p. 300, která dříve sloužila jako městský infekční pavilon(5). Mezitím proběhla školská reforma. Byly zrušeny soukromé školy a zavedena tzv. jednotná škola, do níž byly zařazeny i hudební školy pod názvem „základní hudební škola“. Péči o školu převzal stát, škola spadá pod odbor kultury Okresního národního výboru. Vyučovací úvazky učitelů činí v této době 27 hodin týdně. V roce 1949 přichází na školu Emilie Drdlová, učitelka klavíru, která však po roce přechází na pobočku do Nového Města. Na školu nastupuje nová učitelka klavíru Blažena Trnková, provdaná Hralová, známá doprovazečka hudebních čísel, později klavíristka Žďáráčku. Působila zde ještě, až do svého odchodu do důchodu v roce 1955, další učitelka klavíru Magdalena Dúreová. Po předčasné smrti ředitele Ludvíka Vaníčka přebírá na čas vedení školy Antonín Horák. 15. května 1951 je ustanoven ředitelem školy Vlastimil Raab, dosavadní ředitel hudební školy v Telči. V letech 1952 - 54 jsou ve školní budově provedeny některé nutné stavební úpravy a adaptace, např. zavedení elektrického vedení do zdí, zvuková izolace místností, nátěry a opravy oken, dveří, opravy podlah, nová osvětlovací tělesa, nový nábytek apod. 58 Na škole se vystřídaly učitelky klavíru Irena Kubálková a Čáslava Pultarová. V roce 1957 přichází na školu Libuše Chlupáčková, provd. Rosecká, která během svého působení vychovala řadu dobrých pěvkyň. 1. 9. 1959 je ustanoven učitelem absolvent varhanické školy a pedagogického oddělení hudební školy Jaroslava Kvapila v Brně Josef Večeřa, pozdější dlouholetý sbormistr Svatopluku. Josef Večeřa zřídil zanedlouho po svém nástupu na školu akordeonový soubor, který existoval ještě v roce 1972. 1. 9. 1960 vstupuje v platnost nová reforma školství. Hudební školy jsou změněny na Lidové školy umění, obecně přezdívané „lidušky“, které mají mít tzv. víceoborovost. Vedle hudebních oddělení by měla postupně vznikat ještě oddělení výtvarná, taneční a literárně dramatická. Pro Žďár je v té době zřízení více oborů problémem hlavně pro nedostatek místa. Ve školním roce 1962/63 vyučuje na škole 6 vyučujících. Tento stav je naprosto nevyhovující. Žďár zatím vzrostl, počet obyvatel se převyšuje 10 tisíc. Požadavky na vyučování v hudební škole přesahují možnosti její kapacity a personálního obsazení. Aby bylo možno vyhovět žádostem o výuku na hudební nástroj, učitelé hudební školy pod hlavičkou osvětové besedy vyučují nad rámec úvazku 27 hodin týdně. Tento stav zavdá později v 70. letech příčinu k soudnímu stíhání vyučujících pro krácení daní. Od 1. 9. 1963 byl nově zaveden výtvarný obor, jehož vyučující se stala Růžena Magniová. Protože nebyla v budově LŠU vhodná učebna, propůjčil ZK ROH Žďasu jednu místnost ve své budově (sokolovně). Třída se brzy ukázala jako nevyhovující a výuka byla přemístěna do 3. základní školy. Po náročném jednání s MěNV byl v roce 1965 přidělen náhradní byt školnici. Tím se uvolnily dvě místnosti v budově LŠU, kam bylo možno výtvarné oddělení od 15. 9. 1965 umístit. Od 1. 9. 1964 byla na naléhání tamních činitelů zřízena pobočka LŠU ve Sněžném, kam nastoupil Rostislav Drdla, houslista, absolvent brněnské konzervatoře, který v té době ve Sněžném bydlel. V roce 1965 byl schválen projekt na přestavbu budovy LŠU, který byl původně plánován v akci Z (6). Výše rozpočtu 140 tisíc Kč. Práce byly zahájeny v roce 1967 a skončeny v roce 1969 za nepředstavitelných komplikací, spojených především s pracovní morálkou zaměstnanců Okresního stavebního podniku, s přísunem materiálu apod. Učitelé v té době pracovali v provizorních podmínkách. Při přestavbě byly provedeny následující úpravy: maličká klavírní třída v přízemí byla zvětšena o sousední šatnu. Z bytu domovníka byla jedna místnost upravena jako schodiště do poschodí, kde vznikly čtyři místnosti pro výtvarné oddělení. Byla vyměněna okna, dveře, zlepšil se celkový vnější vzhled budovy. Ve školním roce 1972 - 73 pracuje na škole 7 učitelů hudebního oboru. Školu navštěvuje 245 žáků v hudebním oboru a 93 žáků v oboru výtvarném. O rok později přicházejí na školu manželé Drdlovi a Václav Kučera. Tím se počet vyučujících v hudebním oboru zvyšuje na 10. Stále jasněji se ukazuje, že dosavadní budova kapacitně nepostačuje. Noví učitelé jsou nuceni vyučovat na 2. a 3. základní škole. Pro malou kapacitu nebylo možno zřídit požadované taneční a literárně dramatické 59 oddělení. Hledaly se prostředky a možnosti výstavby nové školní budovy, aby konečně žďárská hudební škola získala po padesáti letech od svého založení důstojné umístění. Příprava na stavbu započala v roce 1975. Učitelé a ředitel školy vypracovali nejprve požadavek na zřízení jednotlivých učeben a vybavení školy. Ředitel školy se společně se zástupci odboru školství a pracovníky Okresního stavebního podniku zúčastnili jednání o projektových záměrech na ministerstvu školství. Pro stavbu nové budovy bylo vybráno vhodné místo, prakticky v centru města - v klidové části vedle budovy sokolovny. Na tomto místě stála původně provozovna kamnářského mistra Čepla, tzv. „Čeplovna“, stavení notně zchátralé, v němž byl též přechodně v padesátých letech umístěn Okresní osvětový dům a OKS.. Finanční prostředky na stavbu nové budovy poskytlo ministerstvo školství, investorem byl MěNV ve Žďáře n. Sázavou. ONV přispěl částkou 2 miliony Kč na vnitřní vybavení školy. Celkový náklad na výstavbu bez zařízení činil 5 milionů Kč. Stavební práce započaly na podzim 1976. Stavbu prováděl Okresní stavební podnik, práce trvaly 18 měsíců (7). Počátkem února 1978 bylo za pomoci učitelů a rodičů přestěhováno zařízení školy, učitelky šily záclony a závěsy, žáci, rodiče i učitelé uklízeli. Nově vzniklé škole byl nápomocen tehdejší vedoucí finančního odboru MěNV Rudolf Zwiebler, který obstarával mimořádné finanční prostředky na vybavení. Slavnostní otevření nové budovy školy proběhlo 28. 2. 1978 a den nato bylo zahájeno vyučování. Nová budova měla po první etapě výstavby 15 učeben pro individuální výuku, 4 velké třídy pro vyučování hromadných předmětů, vedlejší místnosti. Ve vstupní hale nové školní budovy byla umístěna bysta Františka Drdly. Původně byla tato bysta na jeho rodném domě č. 135 v Horní ulici, odkud byla v roce 1977 odstraněna. Po otevření školní budovy bylo bez přerušení pokračováno ve výstavbě druhé části, a to učebnami pro obor dramatický a taneční, se sálem pro veřejná vystoupení žáků, s tanečním sálem, bytem pro ředitele a svobodárnou pro učitele. Přístavba byla dána do užívání 1. 9. 1979. Na svou dobu to byla jedna z nejmodernějších škol v republice. Nedostatky, hlavně stavebního rázu, se začaly objevovat postupně. Plánovaná kapacita školy je 650 žáků. Na škole v této době působilo 12 učitelů: housle V. Raab, R. Drdla, J. Horák klavír V. Kučera, Bl. Hralová klarinet K. Matýšek sólový zpěv a klavír Lib. Rosecká, E. Večeřová sborový zpěv, klavír Jos. Večeřa akordeon, klavír H. Faltová kytara Jar. Sotolář výtvarný obor R. Magniová 60 Ve školním roce 1976 - 77 byl nově nastoupivším učitelem klarinetu Karlem Matýškem založen žákovský dechový soubor, který se později změnil na žákovský taneční orchestr. K 1. 9. 1979 byl otevřen taneční obor, vyučující byla Hana Plottová. V roce 1980 byl založen dětský pěvecký sbor Cvrčci. Vedla jej učitelka Libuše Rosecká, klavírní doprovod obstarávala Hana Drdlová. V tomto roce navštívil školu tehdy populární houslista Václav Hudeček. O rok později byla práce výtvarného oddělení školy popularizována v časopise „Vita Czecoslovachia“, který tehdy propagoval naši zem v Itálii. Článek byl zaměřen na výuku batiky a dokumentován fotografiemi pracujících žáků (8). 1. 9. 1982 bylo zahájeno vyučování v nově zřízeném literárně dramatickém oddělení. Vyučující byla ustanovena Jana Křenková, která pracovala nejdříve externě a po roce byla přijata na plný úvazek. V témže roce 5 žáků školy společně s učitelem Matýškem a Sotolářem zakládá beatový soubor, který však neměl dlouhého trvání. V roce 1984 odchází do důchodu dosavadní ředitel školy Vlast. Raab. Novou ředitelkou byla jmenována učitelka školy Hana Faltová. Poprvé v historii školy byla na škole ustanovena funkce zástupce ředitele, kterou vykonávala Dagmar Freyová, později provdaná Kytnerová. Na škole v té době působilo 14 učitelů hudebního oboru (z toho 2 externisté) a 4 učitelé oborů ostatních. Žákovské poplatky (školné) činily: hudební obor 40 Kčs měsíčně, taneční obor asi 20 Kč, výtvarný obor 25 Kčs, literárně dramatický obor 15 Kčs. Byl zaveden systém veřejných vystoupení žáků, prohloubila se mezioborová spolupráce, uskutečnily se koncerty vyučujících, v průběhu několika let nastoupilo na školu nově 13 mladých učitelů. Ve školním roce 1985 - 86 navštěvuje školu celkem 554 žáků (258 v hudebním oboru, v literárně dramatickém 101, ve výtvarném 106 a v tanečním 86). Na škole pracuje 14 učitelů, z toho 11 v hudebním oboru. V roce 1986 přichází na školu Ladislav Čížek, důchodce, jako učitel dechových nástrojů za nově nastoupivší učitele dechových nástrojů Leoše Drahotského a Vratislava Jindru, kteří byli povoláni k výkonu vojenské základní služby. Ladislav Čížek přivádí do hudební školy Dechovou hudbu mladých, která předtím působila pod jeho vedením při Domu kultury. Nově nastoupil Jiří Volák a byli přijati tři externí učitelé. Počet učitelů hudebního oddělení stoupl na 19. Škola pořádá též koncerty učitelů pro veřejnost. V roce 1988 je škola pověřena uspořádat celostátní soutěž tanečních oborů lidových škol umění z celé republiky. Pořadatelství se zhostila s úspěchem. 15. 11. 1988 byla z iniciativy učitele Rostislava Drdly ve škole otevřena pamětní síň žďárského rodáka, houslového virtuoza a skladatele Františka Drdly. Podařilo se překonat mnohaletou antipatii režimu k tomuto v podstatě nejslavnějšímu žďárskému rodákovi, kterého obviňovali ze všech možných hříchů, především z odnárodnění. Otevření pamětní síně ke 120. výročí jeho narození se 61 zúčastnili čelní představitelé města i okresu. Později nabývá škola dekretem ministerstva školství čestný název „Lidová škola umění Františka Drdly“(9). V roce 1990 na škole pracuje 18 učitelů hudebního oboru, z toho 5 důchodců. Škola pořádá veřejný koncert učitelů a vyspělých žáků. Od 1. 9. 1990 vstupuje v platnost nový školský zákon. Dosavadní lidové školy umění zůstávají součástí výchovně vzdělávacího systému pod názvem „základní umělecká škola“. Vedle státních škol mohou vznikat se státní podporou i školy soukromé. Ve Žďáře n. Sázavou vzniká soukromá hudební škola „Andante“, kterou založil František Potůček, absolvent konzervatoře oboru trubka, bývalý učitel ZUŠ. Škola je umístěna ve dvou místnostech mateřské školy na sídlišti Žďár 4. Kromě vyučovací činnosti provozuje Fr. Potůček obchod s hudebninami a hudebními nástroji, který do té doby v našem městě neexistoval. Vedle soukromé školy „Andante“ vzniká i soukromá škola Karla Veselého „Veselka.“ Soukromému vyučování se dočasně věnují i někteří další hudebníci (např. Oldřich Růžička, Jaroslav Šimek aj.). Též Okresní dům dětí pořádá kurzy výuky na hudební nástroje. Přes tuto konkurenci zájem žáků o výuku na „tradiční“ hudební škole trvá, počet žáků se zvyšuje přesto, že se zároveň zvyšuje školné. V roce 1991 ředitelka školy Hana Faltová odchází na vlastní žádost z funkce. Ředitelem školy je až do vypsání konkurzu jmenován učitel Rostislav Drdla, zástupcem Vratislav Jindra. Učitelský sbor se v té době rozděluje na dva protichůdné tábory. Rozpory řeší okresní Školní úřad, ministerská inspekce, jsou přetřásány v tisku. V roce 1992 přechází od dosavadního zřizovatele, kterým byl Dům kultury, pod základní uměleckou školu dětský pěvecký sbor Žďáráček se svým sbormistrem Jiřím Librou. V roce 1993 je rozšířeno výtvarné oddělení. V témže roce vzniká žákovský orchestr, který pracuje pod vedením J. Libry tři roky. Po odchodu vyspělých žáků - houslistů, za něž nebyla náhrada, končí svoji činnost. 1. 9. 1993 je na základě konkurzu jmenován ředitelem školy Vratislav Jindra, zástupcem se stává Leoš Drahotský. Spory v učitelském sboru utichají. Rozšiřuje se taneční oddělení. V roce 1994 zakládá Leoš Drahotský flétnový soubor. V témže roce vzniká při škole z bývalých členek Žďáráčku a dalších dospělých zpěváků pod vedením Jiřího Libry komorní sbor Musica Sarensis. Ve školní budově zkouší Svatopluk, lidová muzika souboru Studánka, Venkovská kapela, dětské pěvecké sbory: 2 oddělení přípravného sboru Cvrčci, Žďáráček. Škola se stává kulturním centrem města. Roky 1995 - 2000 jsou poznamenány opravami. Na školní budově se začínají projevovat stavební nedostatky. V první řadě jsou to nekvalitní betonové podklady pod podlahami z PVC, které je nutno vyměnit na nejvíce exponovaných místech chodeb. Nekvalitně je provedeno i pokrytí střechy. Do školy zatéká a prakticky každým rokem je nutno střešní krytinu opravovat. Byla vyměněna osvětlovací tělesa, zavedena automatická regulace ústředního vytápění a instalováno zabezpečovací zařízení. Přesto dochází v roce 1998 k vloupání do školní budovy. Dvakrát bylo nutno nechat opravit opěrnou zeď před 62 školní budovou. Nepostačují finanční prostředky k nákupu nových nástrojů. Přesto bylo v 90. letech zakoupeno nové reprodukční zařízení pro taneční oddělení a hudební nauky, pořízeno nové pianino, několik key boardů, na něž se přesouvá zájem žáků. Škola má k dispozici dva počítače, od roku 1997 starší kopírovací zařízení ze Školského úřadu. V roce 1998 byl z prostředků rodičovského sdružení pořízen kopírovací přístroj nový. Škola vlastní již z dřívější doby 24 klavírů, z Domu kultury byl převeden fond dechových nástrojů a notový archiv symfonického orchestru a dechové hudby. Podstatně se mění zájem rodičů o výuku hudebních nástrojů. Zatímco v prvních letech po založení školy byl největší zájem o výuku houslí, v devadesátých letech zájem o smyčcové nástroje opadá. Ubývá i žáků na klasické dechové nástroje. Důvodem jsou zřejmě vysoké ceny hudebních nástrojů, které jdou do desetitisíců a v mnoha případech přesahují finanční možnosti rodičů. Zájem dětí i rodičů se přesouvá na výuku hry na zobcovou flétnu, zřejmě pro její nízkou pořizovací hodnotu. Oblibu si získávají key boardy, děti brzy za pomoci techniky dosahují přijatelných výsledků, zatímco výuka na klasické nástroje trvá nepoměrně déle a je obtížnější. Projevuje se i zvýšený zájem žáků o výuku kytarové hry. V roce 2000 přechází škola na tzv. právní subjektivitu. Je to nový jev, v českém školství dosud málo známý. Základní umělecké školy zřizují Školské úřady. Na základě konkurzu je jmenován ředitel, který má práva vedoucího samostatné organizace. Hospodaří s financemi školy, přijímá a propouští zaměstnance, sestavuje rozpočet, sleduje hospodaření. Základní umělecké školy si na provoz školy musí opatřit prostředky ze školného, ze školného platí též 40% odvodů do fondů nemocenského a sociálního pojištění. Stát hradí plně mzdy učitelů a provozního personálu a 60% odvodů. Budova školy je majetkem města, škola platí nájem 200 000 Kč ročně. Městský úřad však financuje veškeré opravy budovy. Za této situace se školné žáků každoročně zvyšuje. V roce 2000 činí školné u žáků hudebního oboru 230 Kč měsíčně, tanečního oboru 180 Kč, výtvarného oboru 200 Kč, literárně dramatického oboru 170 Kč. Ve školním roce 2000 - 01 má škola 750 žáků, z toho 409 žáků v hudebním oddělení, 165 ve výtvarném, 127 v tanečním a 49 žáků v literárně dramatickém. Výuka podle nástrojů: housle 10, klavír 175, kytara 57, zobcová flétna 63, key board 26, klarinet 10, trubka 5, lesní roh 2, flétna 3, bicí 3, akordeon 36, ostatní 19. Na škole pracuje 22 učitelů hudebního oddělení, z toho 6 důchodců, 2 učitelé výtvarného oddělení, 2 tanečního oddělení a 1 vyučující literárně dramatického oddělení. 63 Základní umělecká škola - učitelé Hudební obor: Příjmení a jméno datum nar. nástroj doba působení _____________________________________________________________________________________ Bauerová (Kubesová) Dana 1959 - Březina František 1911 - 1985 klavír, akordeon 1948 - Cveková (Krbková) Simona 1964 1994 - Černý Jaroslav 1897 - 1965 housle, klavír, ředitel 1929 - 1931 Čížek Ladislav 1920 - 1998 dechové nástroje 1986 -1998 Drahotský Leoš 1966 - klarinet, flétna 1986 - Drdla Rostislav 1936 - housle, klavír, harm., 1964 - řed. 1991 - 1993 Drdlová Emilie kytara housle, klavír - 1957 klavír 1983 - 1949 - 1950 Drdlová Hana 1939 - klavír 1973 - Dvořák František 1960 - klavír, violoncello, korepetice 1990 - Dvořák Josef 1967 klavír, sólový zpěv 1990 - klavír 1949 - 1955 akordeon, 1979 - ředitelka 1984 - 1991 Düreová Magdalena Faltová Hana 1957 Fischer Jan 1888 - 1969 violoncello Foralová Dana 1962 1927 hud. nauka, klavír, keyboard, sborový zpěv 1988 - Götler Alois 1890 - 1975 housle 1927 - Horák Antonín 1900 - klavír 1944 - 1964 Horák Jan 1936 housle, kytara 1972 - 1984 Hralová (Trnková) Blažena 1920 - klavír, korepetice 1950 - 1993 Hutař František 1890 - 1942 sborový zpěv, teorie Charvát Martin 1927 - housle, klavír, ředitel 1931 - 1937 Chlubnová Vlasta 1929 klavír, housle 1983 - Jindra Vratislav 1965 - žestě, klavír, keyboard, korep., 1986 - 1993 ředitel 1993 - 64 Kasalická klavír 1930 -1931 Kempfová Monika 1972 - klavír, korepetice 1995 - 1998 Kozel Milan 1960 - kytara 1995 - Křivánková Stanislava 1954 klavír, keyboard 1993 - klavír 1955 - 1957 Kubálková Irena Kučera Václav 1925 - 2000 akordeon, klavír 1972 - 1990 Kučera Vlastimil 1936 - 1987 hudební nauka 1983 -1987 Kytnerová (Freyová) Dagmar 1956 - 1984 - 1993 klavír, korepetice, zastupující ředitelka Libra Jiří 1935 Malý Jan 1958 - 1975 hudební nauka, kytara, trubka Mašek Tomáš hudební nauka, sborový zpěv 1992 1972 - 1975 housle 1974 - 1980 Matýšek Karel 1943 - klarinet, saxofon 1976 - 1984 Němcová (Štachová) Martina 1968 - akordeon, klavír 1989 - Piňosová Nonna 1966 klavír, flétna, korepetice 1989 - Popelková Marie 1938 klavír 1982 - 1983 Potůček František 1953 - žestě, klavír 1987 - 1995 Procházková Petra 1973 klavír, sólový a sborový zpěv, 1998 – klavír, korepetice 1957 - 1958 housle, akordeon, ředitel 1950 - 1984 Pultarová Čáslava Raab Vlastimil 1924 - Rohlík Vladimír 1881 - 1960 klavír 1927 - Rosecká (Chlupáčková) Libuše 1932 - sólový a sborový zpěv, klavír 1958 - 1991 Sotolář Jaroslav 1922 - kytara, akordeon, dechové 1977 - nástroje Svoboda Stanislav 1899 - 1962 housle, klavír, sborový zpěv, 1927 - 1929 kontrabas, ředitel Syrovátková Marie akordeon 1978 – 1979 dechové nástroje 1989 - Šimek Jaroslav 1967 - Vaníček Ludvík 1912 - 1951 housle, klavír, akordeon, 1933 - 1951 ředitel Vápeník František 1883 - 1961 dechové nástroje 1927 - 1939 Večeřa Josef 1932 - klavír, akordeon 1959 - 1982 Večeřová Eva 1938 klavír. sólový zpěv, akordeon 1964 - 1988 Volák Jiří 1929 - klavír, korepetice 1986 Hudební obor - externí učitelé Drahotský Leoš 1966 - klarinet 1986 Foralová Dana 1962 - hudební nauka 1987 - 65 Hrala Miloslav 1930 flétna 19884 - 1987 Hübner Kamil flétna 1997 Jindra Miroslav žestě 1998 hudební nauka, trubka 1965 - 1969 flétna 1998 - Libra Jiří 1935 - Němec Petr Pospíšilová Jana 1943 hudební nauka 1987 Potůček František 1953 - trubka 1984 - 1987 Šimek Jaroslav 1967 - žestě 1998 Skořepová Renata flétna 1998 - Štípková Karla hudební nauka 1987 Taneční obor - učitelé: Hásková Jitka 1970 2000 - Ludvíková Hana 1958 1984 - Plottová Dana 1978 - 1984 Pohanková Jiřina 1922 - 1982 - 1994 Roštoková Hana 1975 - 1994 Hendrychová Jitka 1962 - 1993 - 1997 Magniová Růžena 1929 - 1963 - 1984 Šikulová Hana 1969 - 1993 - Zabloudilová Jana 1953 - 1984 - 2000Výtvarný obor - učitelé: - Literárně dramatický obor - učitelé: Křenková Jana 1942 - 1982 - Základní umělecká škola - ředitelé: 1. 9. 1927 - 31. 8. 1929: Stanislav Svoboda (4. 5. 1899 - 3. 8. 1962) se narodil ve Vážanech n. Litavou, okres Vyškov. V roce 1915 vstoupil na varhanickou školu Leoše Janáčka v Brně. Studium neukončil, protože musel nastoupit vojenskou službu v době 1. světové války. Od ledna 1919 studoval na brněnské konzervatoři varhany a skladbu. Studium ukončil závěrečnými zkouškami. V květnu nastoupil na místo ředitele kůru v Městě Žďáře. Soukromě vyučoval hře na housle, klavír a zpěvu, byl zakládajícím členem Horácké hudby. Jeho skladatelské dílo čítá více než 100 opusů, nezachovalo se. V roce 1929 odešel do Hodonína, kde se stal profesorem hudby na reálném gymnáziu. Tam též zemřel a je pohřben (10). 1. 9. 1929 - 31. 7. 1931: Jaroslav Černý (7. 3. 1897 - 24. 1. 1965) je rodákem z Plzně. Státní zkoušku ze hry na housle složil na pražské konzervatoři. Zřídil si soukromou hudební školu v Klatovech. na doporučení inspektora 66 Hromádka byl přijat po odchodu Stanislava Svobody na místo ředitele zdejší školy. vyučoval hře na housle a klavír, stal se též kapelníkem Horácké hudby. Ve Žďáře se též oženil. Odešel do Prostějova, kde žil až do odchodu do důchodu. Zemřel ve Žďáře n. Sázavou a je pohřben v hrobce rodiny Bruknerovy (11). 1. 8. 1931 - 31. 7. 1937: Martin Charvát, který přišel z Moravských Budějovic, se po předchozím krátkém učitelském působení na zdejší hudební škole stal jejím ředitelem. Odešel do Německého (Havlíčkova) Brodu. 1. 9. 1937 - 16. 2. 1951: Ludvík Vaníček (17. 1. 1912 - 16. 2. 1951) pocházel z Jihlavy, kde získal základní hudební vzdělání. V letech 1929 - 1933 studoval klavír u prof. Kundery v Brně. Jako učitel působil dva měsíce v Jihlavě. Od 1. 9. 1933 byl přijat jako učitel houslí a klavíru na zdejší hudební školu. Po odchodu Martina Charváta se stal jejím ředitelem a byl jím až do své předčasné smrti. V našem městě se také oženil. Ovládal téměř všechny hudební nástroje, byl výborný houslista. Obnovil činnost pěveckého sboru Svatopluk, byl kapelníkem Horácké hudby, divadelního orchestru, pořádal koncerty, nacvičoval operety. Záslužnou činnost uskutečňoval za okupace. 17. 2. 1951 - 14. 5. 1951: Antonín Horák (13. 6. 1900 - ?), zatímní správce školy po smrti L. Vaníčka, rodák z Malhostovic, okres Brno - venkov. Zastával úřad ředitele kůru, vyučoval soukromě. Se svými žáky přešel v roce 1944 do žďárské městské hudební školy, ve které vyučoval až do svého odchodu do důchodu v roce 1964. Synové Antonína Horáka byli též hudebníky z povolání: Antonín (* 1933) - dirigent symfonického orchestru v Teplicích, hudební režisér, Jan (* 1939) - učitel houslí a kytary na zdejší LŠU. 15. 5. 1951 - 31. 7. 1984: Vlastimil Raab (* 20. 2. 1924) je rodákem z Police u Moravských Budějovic. Hru na housle studoval soukromě u Norberta Kubáta v Bratislavě, později u prof. Holuba a Přibyla v Jihlavě. Státní zkoušku ze hry na housle složil na brněnské konzervatoři v roce 1950. Za války byl totálně nasazen. V době vojenské služby 1946 - 1948 působil jako houslista v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého (AUS). vyučoval na hudebních školách v Moravských Budějovicích a Telči. Byl výborným houslistou, kapelníkem dechové hudby, koncertním mistrem symfonického orchestru KNV v Jihlavě (1957 - 1960), dirigentem žďárského symfonického orchestru (1956 1973),primáriem Horáckého kvarteta.Je též autorem několika orchestrálních skladeb (např. Polický pochod). Za doby jeho působení ve funkci ředitele byla postavena nová školní budova. 67 1. 8. 1984 - 31. 8. 1991): Hana Faltová (* 17. 12. 1957) pochází z Humpolce. V roce 1979 absolvovala pražskou konzervatoř - obor akordeon. Vyučovala na LŠU. Byla členkou pěveckého sboru Svatopluk, jeho korepetitorkou. Ředitelkou byla s výjimkou mateřské dovolené (1985 - 1987) do roku 1991. V době jejího působení byla zřízena funkce zástupce ředitele, zaveden systém veřejných vystoupení žáků, podstatně omlazen učitelský sbor. 1. 9. 1985 - 1. 9. 1987: Dagmar Kytnerová (* 26. 4. 1956), zastupující ředitelka, absolvovala studium klavíru na brněnské konzervatoři, vyučovala na LŠU. Byla zručnou doprovazečkou mnoha sólových vystoupení žáků i učitelů. Ze žďárské ZUŠ odešla na vlastní žádost v roce 1993. 1. 9. 1991 - 31. 8. 1994: Rostislav Drdla (* 7. 4. 1936) je rodákem z Chroustova, okres Žďár n. Sázavou. Absolvent brněnské konzervatoře, žák prof Hyčky, Kořínka, Rádla a Noppa. Působil v Moravské filharmonii Olomouc, později jako druhý koncertní mistr v Symfonickém orchestru Čs. rozhlasu v Ostravě. Od roku 1964 vyučoval na pobočce žďárské LŠU ve Sněžném, byl členem Horáckého kvarteta, koncertním mistrem žďárského symfonického orchestru, působil v národopisném souboru Horáček. Věnoval se též komponování, jeho skladatelské dílo čítá asi 40 opusů různých žánrů, ponejvíce houslové a klavírní hry. Sezónně působil jako koncertní mistr v lázeňském orchestru v Bad Hallu - Rakousko a symfonickém orchestru v Izmiru - Turecko. Po celou dobu účinkoval sólově v mnoha místech v republice i zahraničí. Prováděl téměř celé dílo Františka Drdly. Pravidelně uváděl novinky českých i zahraničních autorů. několik let se specializoval na hudbu orientální. 1. 9. 1993 - dosud: Vratislav Jindra (*16. 4. 1965) je rodák ze Ždánic, okres Žďár n. Sázavou. Absolvoval brněnskou konzervatoř, obor lesní roh (1986). V témže roce nastoupil na učitelské místo ve žďárské LŠU. Jako hráč na lesní roh působí ve Venkovské kapele, od roku 1998 je vedoucím dětské dechové hudby. Je zručným klavíristou, korepetitorem žákovských vystoupení. 7. S y m f o n i c k ý o r c h e s t r V letech 1956 - 1977 pracoval při žďárském Jednotném klubu pracujících, o jehož činnosti píšeme na jiném místě, symfonický orchestr. Časový úsek jeho činnosti není příliš dlouhý, pouhých dvacet jedna let, ale o to významnější pro žďárský hudební život 68 Začátky orchestrů bývají různé. Na počátku vzniku tohoto sdružení stál podle pamětníků úřední oběžník, kterým tehdejší školní inspektor Vladimír Šacha zval na jednu středu odpoledne v roce 1956 do tělocvičny 1. základní školy učitele z okresu, kteří umějí hrát na nějaký hudební nástroj. Sám inspektor Šacha byl kontroverzní osobnost, bigotní komunista, kterého nemůžeme podezřívat z iniciativy a podpory hudby a kultury. Můžeme se pouze domnívat, že plnil nějaké usnesení, nebo se snažil vylepšit pověst školství žďárského okresu v rámci Jihlavského kraje. Způsob založení orchestru byl sice neobvyklý, ale svým způsobem pro tehdejší dobu typický. Symfonický orchestr vznikl tedy původně jako okresní učitelský orchestr. Zkoušel zpočátku v tělocvičně 1. základní školy. Záhy se ukázalo, že sami učitelé na tuto činnost nestačí, a do orchestru přicházeli hráči, zejména na dechové nástroje, i z jiných profesí. Na koncertu 30. 4. 1960 se soubor představuje ještě jako Okresní symfonický orchestr. Brzy poté převzal toto těleso do své péče Jednotný klub pracujících ve Žďáře nad Sázavou. Dirigentem orchestru se stal Vlastimil Raab, tehdejší ředitel LŠU, výborný houslista. K vyřešení organizačních otázek měl k dispozici výbor orchestru. Z členů výboru byli nejagilnější František Živný, houslista, po nějakou dobu ředitel Žďasu, který svým vlivem byl orchestru mnohokrát prospěšný, dále Karel Götz, archivář. Práce archiváře byla neobyčejně náročná, zejména na čas. Protože neexistovala rozmnožovací technika, znamenalo to většinu partů vlastnoručně opsat. Ve výboru byli ještě zastoupeni JUDr. Emerich Fiala, Ing. Jaromír Odehnal, Ladislav Vencelides, v posledním období Ing. Ctibor Bauer. Počet členů orchestru kolísal od 35 do padesáti členů. Mnozí na zkoušky dojížděli i ze vzdálenějších míst (Přibyslav, Havlíčkův Brod, Nové Veselí, Nové Město, Velké Meziříčí, Jámy, Bohdalov). Nástrojové obsazení a seznam hráčů uvádíme na jiném místě. S orchestrem spolupracovali i sólisté: Bohumil Šmarda z Velkého Meziříčí - flétna, Josef Brožek z Havlíčkova Brodu - fagot, Rostislav Drdla - housle, Libuše Rosecká, učitelka LŠU ze Žďáru n. S., a Jindřich Grepl z Nového Města - oba zpěv, J. Macek - klarinet, Josef Dolák - trubka, M. Synek housle. Proměnlivý byl i název tohoto tělesa. Mezi členy se vedly spory, zda orchestr má nárok nazývat se symfonický, když má v obsazení pouze jeden hoboj, jeden fagot, tři lesní rohy. Čas od času převážil některý z obou krajních názorů, takže orchestr vystupuje pod různými názvy. V roce 1960 je to Okresní symfonický orchestr, v roce 1963 Symfonický orchestr ZV ROH Žďas, v roce 1965 Smyčcový orchestr JKP, v roce 1968 je to opět Symfonický orchestr JKP, v roce 1970 Smyčcový orchestr a tak se to po roce střídalo. V roce 1974 to byl dokonce Velký smyčcový orchestr a při natáčení televizního pořadu Neděle v klubu v roce 1975 až do svého zániku v roce 1977 to byl již Symfonický orchestr JKP. Orchestr působil ve společensky rozporném období. Na jedné straně skoro veškeré kulturní účinkování na veřejnosti bylo uváděno, jak bylo tehdy obecným zvykem, pod nějakou hlavičkou, na počest něčeho. Tak např. orchestr pořádá své koncerty (vyjímám z dostupných programů) na počest MDŽ, k 50. výročí založení KSČ, v rámci oslav Měsíce československo - sovětského přátelství, u příležitosti oslav Vítězného února apod., což byla jakási „úlitba bohům“ a nemělo to s proklamovanou 69 akcí programovou ani jinou souvislost. Účinkování orchestru při těchto akcích vzbuzovalo nevoli větší části členů. Na druhé straně však tato léta přinášela netušenou materiální podporu činnosti. Do orchestru byly zakupovány nástroje (např. tympány), nebyly problémy s proplácením cestovného hráčům na zkoušky, jízdného autobusy na vystoupení, s občerstvením pro hudebníky apod. Tyto materiální výhody však byly vykoupeny shora jmenovanými ústupky. Zkoušky orchestru se konaly v pondělí, zpočátku v tělocvičně 1. ZŠ, později od roku 1960 na jevišti sokolovny, event. v malém sále sokolovny nebo na jevišti Národního domu, který je po rekonstrukci od počátku 80. let nazýván Městským divadlem. Návštěvnost koncertů symfonického orchestru byla proměnlivá. V městské kronice si kronikář v roce 1963 - 1966 stěžuje, že „návštěvy nejsou nejlepší, stále stejní lidé“. Členové orchestru před koncerty často počítali návštěvníky. Jestliže jich bylo méně než členů orchestru, říkalo se: „Dnes hrajeme přesilovku“. Největší návštěvnost byla paradoxně na nenáviděných oslavách. Vstupné na koncerty se pohybovalo od 6 do 10 korun. Orchestr účinkoval nejvíce v úterý, nebyla výjimkou ani nedělní účinkování. Kromě Žďáru n. S. hrál orchestr v Novém Městě, Přibyslavi, Bystřici n. P., Bohdalově, Poličce, Polici u Jemnice, Moravských Budějovicích (v některých místech opakovaně). O umělecké úrovni orchestru si můžeme vytvořit částečný úsudek po prostudování jeho repertoáru. Snahou všech hráčů i dirigenta bylo odvést co nejlepší výkon. Intonace orchestru byla na solidní úrovni, občas s výjimkou dřevěných nástrojů, tempa byla přizpůsobována technické úrovni hráčů. Existují asi tři magnetofonové nahrávky, které vlastní K. Götz, i několik vesměs pochvalných kritik, psaných většinou Ing. Aloisem Fraitem, houslistou, žďárským občanem. O práci orchestru se vyjádřil pochvalně i Dr. Zbyněk Mrkos, známý brněnský dirigent, který byl přítomen koncertu 29. 2. 1972. Později osobně na několika zkouškách s orchestrem pracoval. Postupně se v činnosti orchestru začínaly projevovat rozpory. Byl to především úbytek hráčů na smyčcové nástroje, za které nebyla náhrada. Členové orchestru zestárnuli, pro některé bylo obtížné dojíždět nebo docházet na zkoušky. Repertoár orchestru nebyl inovován, hrály se stále stejné skladby, což bylo nudné i pro posluchače. Také dirigent orchestru ztrácel zájem. Souhrn všech těchto příčin vedl k tomu, že v roce 1976 se aktivita orchestru pozastavila. JKP svolal na 8. 11. 1976 schůzi členů orchestru (viz příloha). Zájem většiny členů orchestru trval, zájem dirigenta nikoliv. V roce 1977 získal JKP k vedení orchestru žďárského rodáka, tehdy studenta JAMU oboru dirigování, Františka Lavičku. První zkouška se konala 4. 4. 1977. František Lavička projevoval potřebnou odbornost i snahu, jeho práce byla však některými členy orchestru, kteří nedocházeli na zkoušky, bojkotována, takže došlo k definitivnímu rozpadu tělesa. Škoda. Činnost orchestru se pokoušel oživit ještě Josef Večeřa, dirigent Svatopluku, který si zval členy tohoto orchestru ke spoluúčinkování. Ještě 3. 1. 1981 hraje tentokrát již komorní orchestr na koncertu Svatopluku skladby starých českých mistrů. V dalších letech spolupracují hráči při vánočních koncertech, ale to je již jiná kapitola činnosti. 70 Vystoupení orchestru (bez nároku na úplnost), jak se je podařilo zrekonstruovat z dochovaných programů, plakátů či zápisů: 1960 30. 4. koncert Okresního symfonického orchestru společně s dechovou hudbou 1961 19. 5. koncert se spoluúčinkováním L. Rosecké - zpěv a Boh. Šmardy – flétna 22. 7. promenádní koncert při Okresní mírové slavnosti společně s dechovou hudbou a tanečním orchestrem 25. 8. estrádní večer na nádvoří státního zámku společně s tanečním orchestrem ZK (K. Šulc) 1963 6. 6. koncert Symfonického orchestru ZV ROH Žďas 29. 6. promenádní koncert na nádvoří zámku (zač. 20. hod.), árii z opery Carmen zpívala L. Rosecká) koncert v Novém Městě, Novém Veselí, na večeru k narození V. I. Lenina, při pionýrském slibu SVVŠ Žďár n. S. 1964 květen „Večer operních předeher a sborových písní“ - společně s pěveckým sborem Svatopluk 1965 14. 5. 29.5. koncert populární hudby slavnostní koncert společně s pěveckým sborem Smetana z Nového Města, sborem a orchestrem z Velkého Meziříčí 1966 14. 5. koncert smyčcového orchestru JKP 1967 5. 5. koncert smyčcového orchestru 25. 6. koncert na nádvoří zámku u příležitosti 45. výročí trvání tělovýchovné jednoty Spartak ve Žďáře n. S. II 1968 24. 10. slavnostní koncert Symfonického orchestru k 50. výročí vzniku ČSR, koncert se opakoval 12.12.v Poličce 1969 3. 6. koncert společně s pěveckými sbory Smetana z Nového Města a Bystřice n.Peršt 1970 8. 3. oslava MDŽ v Přibyslavi 20. 5. účinkování na slavnostním koncertu k výr. KSČ 1971 15. 6. koncert společně s pěveckými sbory Vysočina a Svatopluk 1972 29. 2. koncert Symfonického orchestru JKP, spoluúčinkoval Josef Brožek - fagot - Koncert B dur pro fagot od W. A. Mozarta 71 1973 12. 6. Národní dům, koncert, spoluúčinkoval Jindřich Macek, posluchač AMU: Koncert Es dur pro klarinet a orchestr V. Kramáře 29. 11. koncert v rámci oslav Měsíce přátelství, spoluúčinkoval B. Šmarda, flétna: Koncert pro flétnu V. Blodka 1974 1975 14. 5. koncert k výročí KSČ 18. 6. koncert k Roku české hudby 1. 2. orchestr Milana Drobného a Velký smyčcový orchestr JKP účinkování na plese JKP 25. 2. duben koncert k výročí Února účinkování při natáčení TV pořadu Neděle v klubu - Nedbal: Krakovjak 1976 26. 4. výchovný koncert pro mládež – uváděl Jiří Libra 15. 6. společně se Svatoplukem Česká píseň B. Smetany 7. 11. koncert v Přibyslavi 29. 11. koncert v divadle 22. 2. koncert v Přibyslavi Seznam členů orchestru (bez nároku na úplnost) Dirigent Vlastimil Raab 1. housle Ing Jaroslav Odehnal (koncertní mistr) JUDr. Emerich Fiala, Vavřinec Jadrný, Rostislav Drdla (zást.konc.mistra), Dobroslav Svoboda (V. Losenice), František Živný, Ing Vlastimil Rous, Ivan Klimeš ml., Milan Synek, Vlasta Chlubnová 2. housle Květoslava Bednářová, Vlastislav Bělík, Jana Hrůzová, Miloslav Kohout, František Kopecký, Libor Pohanka (Počítky), Václav Průša, Bohumil Růžička, Josef Růžička, Marie Stará, Lubomír Vojan, J. Němec (Havlíčkův Brod) j. h., Jiří Libra, Jos. Cihlář Viola Jaroslav Huněk (Havlíčkův Brod), Jaroslav Matoušek (Bystřice n. P.), Zdeněk Stránský (Přibyslav) 72 Violoncello Milič Kaštánek, Ivan Klimeš, Bedřich Rosendorfský, Josef Bělehrad (Doubravník), Ivan Klimeš ml., Dobroslav Svoboda (Velká Losenice) Kontrabas Vladimír Bělík (Nové Veselí), František Růžička (Bohdalov), František Vodehnal Flétna Karel Götz, Josef Kšica (Bystřice n. P.) j. h., Bohumil Šmarda (V. Meziříčí), M. Neugebauer Hoboj MVDr. Miloslav Hrala, Otto Trnka j. h. Klarinet Jan Duchalík, František Šimek, Ing. Ctibor Bauer, Česlav Novák (Jihlava) j. h. Fagot Jan Veselý, Josef Brožek j. h. Trubka Josef Částka, Josef Dolák, Jan Knesl, Jiří Libra, Miloslav Kohout Lesní roh Jan Cihlář (Nové Veselí), Ing. Richard Hruška (Ostrov n. O.), St. Ptáček (Nové Město ) Josef Starý (Jámy), Ladislav Vencelides Pozoun František Brabec, Bohumil Pohanka (Počítky) Jiří Šustr, Jaroslav Beránek Bicí Bedřich Částka, Božetěch Toman, Josef Podhorský (Havlíčkův Brod) Základní repertoár orchestru (Část notového materiálu byla převzata z archivu Horácké hudby. Notový materiál je v současné době uložen v ZUŠ) B. Smetana Směs z opery Prodaná nevěsta (ar. Josef Labský) Slavnostní předehra C dur Galop bajadérek Hubička (předehra) Oldřich a Božena (předehra) Proč bychom se netěšili (sbor a orchestr) Česká píseň (sbor a orchestr) Gaudeamus - pochod Dalibor (fantazie z opery) A. Dvořák Slovanský tanec č. 1, 4, 8 Pražské valčíky Polonéza Es dur Čert a Káča (předehra k 3. jednání) Humoreska Legenda č. 4 Když mě stará matka (zpěv a orchestr) árie Ježibaby z opery Rusalka (zpěv a orchestr) Valčík č. 1 a 4 73 Slavnostní pochod V. Blodek árie z opery V studni Andante cantabile (flétna a orchestr) Koncert pro flétnu a orchestr (Boh. Šmarda) Jul. Fučík Marinarela (předehra) Ideály snů Baletky Dunajské pověsti (valčík) Florentinský pochod W. A. Mozart Figarova svatba (předehra) Titus (předehra) Koncert B dur pro fagot a orchestr (Josef Brožek) Malá noční hudba Loschner Němý trubač (Josef Dolák) Fr. Suppé Model (předehra) Piková dáma (předehra) Lehká jízda (předehra) Básník a sedlák (předehra) J. Offenbach Orfeus v podsvětí (předehra) O. Nedbal Valse triste Z pohádky do pohádky (Tanec Zlatohlávky, Valčík dětí) Kavalír (valčík) Krakovjak (z opery Polská krev) P. Lincke Byl jednou jeden král (valčík) E. Toman Směr Praha (pochod) J. Zita Romance Čardáš F. Schubert Rosamunda (předehra) Symfonie h moll (Nedokončená) Hall Svatba větrů (valčík) M.Moszkowski Španělský tanec V. Dobiáš Příchod Rudé armády Polka míru (sbor a orchestr) L.v.Beethoven Egmont (předehra) Romance F dur (housle Rostislav Drdla) Z. Fibich V podvečer Beier Slovanské capriccio 74 G. Rossini Italka v Alžíru (předehra) Lazebník sevillský (předehra) J. Kubelík Serenáda pro housle a orchestr (Rostislav Drdla) Binge Alžbětinská serenáda J. Flégl Polonéza z Hořicka V. Novák Zamilovaní (ze Slovácké suity) V. Raab Vzpomínka na Rudoarmějce U pramenů Sázavy (valčík) Polický pochod Carusio Serenáda F. Flotow Marta (předehra) W. Papp La Traviatta (valčík pro flétnu - B. Šmarda) G. Bizet Habanera z opery Carmen (Libuše Rosecká) Předehra k opeře Carmen J. Raff Cavatina (housle a orchestr) J. Suk Sousedská Idylky I., II. J Strauss Netopýr (předehra) Víno, ženy a zpěv (valčík) Růže z jihu (valčík) E. Grieg Peer Gynt (zpěv a orchestr) Asina smrt Holdovací pochod Eilenberg Pošta jede (intermezzo) E. Waldteufel Kouzlo sirén (Valčík) Ukázky některých programů koncertů symfonického orchestru 18. 5. 1961 Žďárské kulturní léto J. Uhlíř Vytrvale vpřed (pochod) A. Dvořák Humoreska J. Fučík Baletky (valčík) V Blodek Árie Veruny z opery V studni - Libuše Rosecká F. Březina Polka z Vysočiny B. Smetana Galop bajadérek E. Waldteufel Kouzlo sirén (valčík) 75 E. Grieg Solvejžina píseň - Libuše Rosecká V. Raab Polka brigádníků J. Zita Romance Čardáš Přestávka V. Dobiáš Polka míru - pěvecký sbor osmileté střední školy B. Smetana Slavnostní předehra C dur V. Blodek Andante cantabile pro flétnu a orchestr - Boh. Šmarda W. A. Mozart Figarova svatba (předehra) A. Dvořák Slovanský tanec č. 8 14. 5. 1966: W. A. Mozart Titus (předehra) F. Schubert Symfonie h moll - Nedokončená F. Suppé Básník a sedlák (předehra) Z. Fibich V podvečer L.v.Beethoven Egmont (předehra) 14. 10. 1968: Slavnostní koncert k 50. výročí vzniku ČSR: Československá státní hymna B. Smetana Slavnostní předehra C dur A. Dvořák Čert a Káča (předehra k 3. jednání) V. Blodek Árie Janka z opery V studni - Jindřich Grepl A. Dvořák Slovanský tanec č.4 J. Kubelík Serenáda pro housle a orchestr - Rostislav Drdla B. Smetana Gaudeamus (pochod pražských studentských legií) Přestávka B. Smetana Hubička (předehra) V. Blodek Árie Veruny z opera V studni - Libuše Rosecká A. Dvořák Legenda č. 4 B. Smetana Prodaná nevěsta (směs z opery) A. Dvořák My cizinou jsme bloudili - z opery Jakobín - Libuše Rosecká, Jindřich Grepl Slavnostní pochod 18. 6. 1974 Koncert k Roku české hudby: B. Smetana Slavnostní předehra C dur O. Nedbal Tanec Zlatohlávky a Valčík dětí z baletu Z pohádky do pohádky A. Dvořák Polonéza Es dur O. Nedbal Dumka a Krakovjak z operety Polská krev J. Fučík Dunajské pověsti (valčík) 76 Přestávka B. Smetana Polka z Prodané nevěsty A. Dvořák Když mě stará matka B. Smetana Dalibor (fantazie z opery) Skočná z opery Prodaná nevěsta 29. 2. 1972 Koncert: W. A. Mozart Předehra k opeře Titus F. Flotow Alessandro Stradela (předehra) G. Bizet Carmen (předehra) W. A. Mozart Koncert B dur pro fagot a orchestr - J. Brožek F. Schubert Rosamunda (předehra) E. Waldteufel Espaňa (valčík) 8. H o r á c k é k v a r t e t o Vzniklo v říjnu 1965. Popud k jeho založení vyšel od Vlastimila Raaba, houslisty, ředitele lidové školy umění v našem městě. Členy Horáckého kvarteta se stali: 1. housle Vlastimil Raab, ředitel LŠU ve Žďáře nad Sázavou; 2. housle Rostislav Drdla, učitel LŠU ve Žďáře nad Sázavou, tehdy vyučoval na pobočce ve Sněžném; viola Rostislav Matoušek, učitel LŠU v Bystřici nad Pernštejnem, později ředitel LŠU v Novém Městě na Moravě; violoncello Ivo Klimeš, bankovní úředník ze Žďáru nad Sázavou. Členové kvarteta se scházeli ke zkouškám každé pondělí odpoledne ve žďárské LŠU, která byla tehdy umístěna v Žižkově ulici. Po zkoušce odcházeli ještě na zkoušku symfonického orchestru, jehož členy a předními hráči zároveň byli. Zřizovatelem kvarteta, který je zároveň zabezpečoval finančně, byl Okresní osvětový dům ve Žďáře nad Sázavou. Okresní národní výbor zakoupil později pro členy kvarteta mistrovské nástroje v hodnotě více než 50.000 Kč, které vytvořil mistr Potzel. Kvarteto se brzy vypracovalo na dobrou uměleckou úroveň a bylo často zváno k účinkování v rámci okresu i v zahraničí. Stalo se jakýmsi reprezentantem okresu v kulturní oblasti. Členové kvarteta účinkovali, jak bylo tehdy zvykem, při nejrůznějších společenských, kulturních i politických událostech. Pořádalo výchovné koncerty. Členové kvarteta účinkovali na koncertech v Jihlavě, Pelhřimově, Humpolci, Bratislavě i jiných místech. Zahraniční účinkování: 1969 - Ravne v bývalé Jugoslávii, čs. konzulát v Budapešti. 77 V roce 1980 nahradil p. Klimeše u partu violoncella na čas Josef Vondra, učitel LŠU v Novém Městě na Moravě. Kvarteto zaniklo v roce 1984 po odchodu primaria Vlastimila Raaba do důchodu. Několik let pokračovalo v činnosti ještě tzv. Horácké trio: Rostislav Drdla - housle, Jaroslav Matoušek - viola, Petr Němec - flétna. Repertoár kvarteta: A. Dvořák Kvartet F dur (Americký) W. A. Mozart Malá noční hudba, Lovecký kvartet J. Haydn Ptačí kvartet B. Smetana Kvartet e moll (Z mého života) M. I Glinka Kvartet F dur P. I. Čajkovskij Kvartet D dur L. v. Beethoven Kvartet F dur J. S. Bach Suita h moll V repertoáru Horáckého kvarteta byly dále skladby těchto autorů: F. X. Richtera, J. V. Stamice, M. Ravela, P. Vranického, B. Míči, L. Boccheriniho, F. Schuberta, J. Suka a ruských autorů A. Glazunova, A. Borodina, N. Rimského-Korsakova. Zvukové nahrávky se nedochovaly. Notový archiv Horáckého kvarteta je v současné době uložen ve žďárské základní umělecké škole pod správou R. Drdly. 9. S v a t o p l u k Vznik spolku Svatopluk Revoluční události v roce 1848 vnesly do českého kulturního života nebývalý ruch. Dočasné uvolnění svobody tisku, právo shromažďovací a spolčovací umožnily naší inteligenci rozvinout osvětovou práci v daleko větší míře než v dobách předchozích. Tištěným slovem, lidovým divadlem a hudbou se šířily revoluční myšlenky mezi lidmi. Je potěšitelné, že v tomto boji nezůstal Žďár pozadu. Pod vlivem vlasteneckého působení Karla Havlíčka Borovského zde vznikl jeden z nejstarších čtenářských a pěveckých spolků nejen ve Žďáře, ale i v českých zemích vůbec(1). Zásluhou doktora Josefa Ehrenbergera, městského fyzika, sešlo se 26. 11. 1848 v domě u Letovských číslo 288 (2) jedenáct vlastenecky smýšlejících žďárských občanů. Přišli lidé různého povolání, společenského postavení, ale spojeni velkou myšlenkou národního uvědomění a vzdělávání. 78 Rušnou schůzi řídil Josef Ehrenberger. Bylo na ní usneseno, které noviny se budou odebírat a v jaké výši se budou platit příspěvky. l. l. 1849 se uskutečnila druhá schůze čtenářského spolku, která byla považována za ustavující. Sešlo se na ní dvacet čtyři účastníků. Hlavním jednacím bodem této schůzky bylo projednání a schválení spolkových stanov, které byly s malými změnami přijaty. Účelem spolku bylo národní a občanské uvědomění a národní a občanské vzdělávání. K dosažení těchto cílů bylo nutné společné čtení knih, novin a časopisů, založení knihovny a pořádání zábavných besed. Účastnit se činnosti směl každý občan z města nebo z okolí, který souhlasil se stanovami a byl přijat většinou hlasů. Č1enové spolku se rozdělovali na skutečné a čestné. Skuteční členové měsíčně přispívali a pravidelně navštěvovali spolkové schůzky. Čestní přispívali nepravidelně, ale mohli spolek podporovat i různými dary. Schůzky spolku probíhaly buď každý den (denní) nebo v neděli odpoledne (volnější) v čítárně v hostinci u Letovských. Plenární schůze (nejvolnější) se konala vždy jednou za rok. Prvním starostou spolku byl zvolen Jan Pluhař, místopředsedou Josef Ehrenberger, jednatelem, pokladníkem a listovním Jan Špaček a knihovníkem Antonín Svoboda. Výbor se také dohodl založit při čtenářském spolku i pěvecký sbor. Při nedělních schůzkách zaznívaly sálem u Letovských národní a vlastenecké písně. Spolek též začal odebírat hudební časopis Cecilie. První veřejné vystoupení spolku se uskutečnilo 18. 2. 1849. Zpívaly se slovanské písně a konala se taneční zábava, která měla u obyvatelstva velký úspěch. Založení čtenářského spolku a uskutečnění první taneční besedy mělo velký ohlas v tehdejších Havlíčkových Národních novinách. V čísle 71 z roku 1849 byl článek, který psal velmi pochvalně o spolku i o besedě. Popisoval, s jakým citem a nadšením zpívali muži i ženy písně, jak někteří radostí i plakali. Podobné besedy pořádal spolek poměrně často a písně, které se při nich zpívaly, se velmi rychle rozšiřovaly. Po prvním mohutném zájmu a nadšení začíná však činnost spolku stagnovat. Na první plenární schůzi, konané 26. 12. 1849, bylo přihlášeno za členy spolku pouze dvacet osm občanů z původních osmdesáti. Příčinou byla především lhostejnost, ale i nestabilní politická situace. Na této plenární schůzi bylo dále usneseno, aby se spolek scházel jen dvakrát týdně. Počátkem ledna roku 1850 byla uspořádána poslední veřejná beseda. Další politický vývoj nebyl pro činnost spolku příznivý. Zesílily snahy po jeho likvidaci. Dne 14. 7. 1850 přišel do spolkové místnosti v doprovodu četníků adjunkt pan Palec a oznámil přítomným členům, že z rozhodnutí místodržitele hraběte Lažanského je spolek pro politickou činnost zakázán. Členové se však rozhodli c.k. místodržitelství zaslat odvolání, které vypracoval Jan Pluhař. Na první odvolání nepřišla odpověď, proto zaslal spolek další stížnost. Odpověď přišla 21. 12. 1850 a v ní se znovu potvrzovalo rozpuštění spolku z důvodu politické činnosti. Dne 1. 1. 1851 se konala dražba knihovny a veškerého majetku. Tím končí první období nejstaršího žďárského spolku s posláním obecně vzdělávacím. 79 Obnovení spolkové činnosti (1862 - 1879) V šedesátých letech 19. století došlo k rychlému růstu národního uvědomění i ve Žďáře, který sice zůstal po celou druhou polovinu 19. století malým městem, ale přesto vynikal bohatým společenským a kulturním životem. A právě v době politického národního uvědomění se naskytla vhodná příležitost k uskutečnění dávné touhy žďárských vlastenců znovu založit čtenářský spolek. Dne 28. 12. 1862 se konala přípravná schůze, na které bylo rozhodnuto, že účelem bude především založení čítárny a knihovny, prosazování českého jazyka, společná zábava, zpěv, deklamování, čtení novin a knih, výlety a taneční zábavy. Na této schůzi bylo také sepsáno provolání ke žďárským občanům, které osvětlovalo spolkovou činnost, význam a důvody jejího obnovení. Provolání našlo mohutnou odezvu mezi občany města. K prvním deseti nadšencům se přihlásilo mnoho dalších, a tak 1. 1. 1863 se na první valné schůzi sešlo asi padesát občanů. Byly zde vypracovány také nové spolkové stanovy. K prvnímu veřejnému vystoupení došlo 27. ledna 1863. O této besedě napsal časopis Hlas ve svém 41. čísle z roku 1863: „ … Ať žádný neříká, že lid zdejší nadšenosti není schopen. Přál bych, aby každý pravý vlastenec viděti mohl, s jakým citem zpívány byly Naprej, Vlastenka aj. …“. Důstojně byla též oslavena památka tisíce let slovanské misie Konstantina a Metoděje. Rozruch v činnosti spolku přinesl rok 1865, kdy byl jednatelem spolku zvolen Josef Chleborád. Jeho národní smýšlení bylo členům podezřelé. Za něho se rovněž ztratil starý památník a všechny zápisy od roku 1862. (Památník byl náhodně objeven v roce 1958 ve škole v Doubravníku.) Chleborád byl rovněž původcem roztržky mezi členy, z nichž mnoho ze spolku vystoupilo. V roce 1866 byl předsedou spolku zvolen Josef Pluhař. Jeho snaha o opětovné povznesení spolku byla překažena válkou prusko-rakouskou. Také Město Žďár bylo navštíveno pruskými vojsky. Přesto ale spolková činnost nezanikla, i když stav byl kritický. Na valné schůzi konané 26. prosince 1867 bylo usneseno změnit některé body stanov, aby více občanů Žďáru našlo cestu do spolkových místností. Tato změna a vlastenecký postoj nového žďárského starosty Rudolfa Jelínka, nadšeného propagátora spolku, přinesly opravdu ovoce. Během šesti týdnů se počet členů zvýšil z dvaceti šesti na šedesát. Byla proto svolána mimořádná valná schůze na 6. února 1868 za účelem seznámení nových členů se stanovami. Byl přijat návrh předsedy Josefa Pluhaře, aby spolek přijal jméno slavného moravského krále Svatopluka. Politická situace v roce 1868 nebyla stabilní, a proto byly zakazovány tábory lidu pro nejasnost jejich programu. Nebyly povolovány ani spolkové výlety. Často byly zabavovány také noviny a časopisy. V důsledku této situace členové málo navštěvovali spolkové místnosti. Spolek se nezúčastňoval žádných politických akcí. Proto nepodal veřejně svůj souhlas s deklarací a vystoupením moravských poslanců ze sněmovny v roce 1868. Veřejně vystupoval pouze na 80 národních, hospodářských a kulturních oslavách. Účastnil se oslavy položení základního kamene na stavbu Národního divadla, která byla pořádána ve Žďáru, a na jeho stavbu přispěli členové částkou 30 zlatých. Spolek se také zúčastnil oslav sedmdesátých narozenin Františka Palackého. V dalších letech se činnost omezovala hlavně na udržování čítárny a zlepšení stavu knihovny. Jediným významnějším veřejným vystoupením byla účast na slavnostním kladení základního kamene k pomníku Jana Žižky z Trocnova v Přibyslavi. Svatopluk se v těchto letech potýkal s různými těžkostmi, jako byl malý počet členů, nezájem žďárských občanů. S tím souvisely i finanční potíže. V roce 1878 oslavil spolek třicáté výročí založení okázalým způsobem. Spolková místnost u Letovských byla slavnostně vyzdobena a účast byla velmi početná. Ještě toho večera se do Svatopluku přihlásilo dvacet čtyři nových členů. Tato oslava jako by vlila novou krev do žil všem členům spolku. Činnost se opět rozproudila. Téměř denně se scházeli členové Svatopluku do své spolkové místnosti ke čtení knih, novin a časopisů. Založení pěvecko-hudebního oboru (1880)a jeho činnost do r. 1918 Kniha znamenala pro členy Svatopluku poučení i zábavu. Aby však více lidí nalezlo cestu do spolkových řad, bylo na valné schůzi dne 26. prosince 1879 usneseno zřídit vedle společnosti čtenářské také obor pěvecko-hudební. Do čela pěveckého a hudebního oboru se postavil nadšený vlastenec Václav Šnor, ředitel zdejší školy. Jako sbormistr si počínal velmi dobře a dovedl pěvecký i hudební obor k vysoké umělecké úrovni. Roku 1884 se stává Svatopluk členem Ústřední matice školské. Pěvecký sbor se téhož roku účastní akademie, která byla pořádána ve prospěch postavení pomníku národnímu buditeli a pedagogu Matěji Josefu Sychrovi. V roce 1892 se účastní Svatopluk oslav 300 let od narození Jana Ámose Komenského a vzpomínkových oslav Jana Kollára, na obou s hudební produkcí. V roce 1895 se stává předsedou Bedřich Drož, který za svého působení ve Žďáře sepsal městské dějiny. Roku 1896 byl založen tzv. Pluhařův fond na přípravu oslav 50. výročí založení spolku. Následujícího roku byl sepsán pamětní spis, který shrnoval historii spolku a byl uložen v báni městského kostela sv. Prokopa. Oslavy padesátiletého výročí založení roku l898 proběhly v rámci slavností při .příležitosti uplynutí 100 let od narození Františka Palackého. Svatopluk rovněž vystupoval se svým hudebním a pěveckým oborem při oslavách 100 let od narození Františka Ladislava Čelakovského v roce 1899. Nově založený pěvecký a hudební obor si vytkl a začal plnit svůj hlavní cíl: „Zpěvem k srdci - srdcem k vlasti“. Pěvecký sbor Svatopluk dosahoval pod vedením sbormistra Václava Šnora velmi pěkných výsledků. Sbor byl smíšený a zpívalo v něm stále asi 45 - 50 zpěváků. S úspěchem vystupoval na různých akademiích, besedách a slavnostech. V roce 1900 se konala dvě vystoupení sboru. První samostatný večer obsahoval kromě jiných skladeb části ze Smetanovy Prodané nevěsty a měl u četných návštěvníků obrovský úspěch. 81 Druhým vystoupením na veřejnosti byl přátelský večer, který se konal 25. listopadu. Byl složen ze sborů smíšených, mužských, ženských, jednoho dvojsboru a několika čísel sólových. V roce 1901 úroveň sboru ještě více vzrostla. Hlavní zásluhu na tom mělo zakoupení nového spolkového piana, které umožňovalo intenzivnější nácviky. Piano stálo 400 korun, jež si Svatopluk z většiny vydělal na svých koncertech. Sbor vystoupil při slavnostním otevření Národního domu ve Žďáře a uspořádal tři samostatné koncerty. Poslední z těchto koncertů byl věnován památce stých narozenin Františka Škroupa. Byl sestaven pouze z jeho skladeb. O skladatelově životě a o významu národní hymny promluvil na večeru učitel Ladislav Vondruška. Kromě ukázek ze Škroupových oper uslyšeli návštěvníci též skladbu sbormistrova syna Václava Šnora mladšího Pod starým praporem. K uctění památky zemřelého českého Mistra Antonína Dvořáka uspořádal Svatopluk 19. června 1909 pietní večer. Spoluúčinkoval Karel Moor, bývalý dirigent České fi1harmonie. V roce 1907 se Svatopluk zúčastnil oslav 300. výročí povýšení Žďáru na město, při čemž byly zpívány tři slavnostní sbory. Dalším vystoupením v tomto roce byl slavnostní večer na počest sbormistra Václava Šnora, při jeho odchodu z funkce ředitele školy. Stejně důstojným způsobem bylo vzpomenuto 19. prosince 1909 pětadvacátého výročí úmrtí zakladatele české národní hudby Bedřicha Smetany. Program se skládal pouze ze skladeb Smetanových. Byla uvedena Ouvertura a ukolébavky z opery Hubička, dále mužské sbory Modlitba a Věno a smíšené i sólové zpěvy z Prodané nevěsty. O životě a působení Bedřicha Smetany promluvil profesor Konvalinka z Nového Města na Moravě. V následujících letech se činnost Svatopluku omezila pouze na činnost knihovnickou. V roce 1912 odchází ze Žďáru Bedřich Drož (autor žďárských dějin), nadšený vlastenec a historik, člen výboru Svatopluku. Byl uspořádán večer na rozloučenou, na kterém opět po delší přestávce vystoupil pěvecký sbor. V dalších letech lidé v celé zemi trpěli hrůzami války, a tak činnost spolková ochabuje. Mnoho mužů odešlo na vojnu a ostatní neměli zájem o čtení ani o zpěv. Činnost pěvecká se omezila pouze na zpěv při pohřbech členů Svatopluku. Zkoušet nebylo kde, protože Národní dům byl proměněn v nemocnici a na pronajmutí jiné místnosti nebyly ani peníze ani nálada. Byla omezena rovněž činnost čtenářská. Knihovna byla proměněna ve skladiště brambor a knihy zůstaly za nimi zarovnány. Přišel rok 1918 a s ním i vyhlášení Československé republiky a národní samostatnosti. A tehdy se opět probouzí čtenářsko-pěvecký spolek Svatopluk k činnosti. Již 15. května 1918 při oslavě padesátiletého výročí položení základního kamene k Národnímu divadlu zpívá sbor Kličkovu Baladu o české hudbě a Smetanovo Věno. Při slavnostní manifestaci 28. října 1918 na počest vyhlášení Československé republiky vítá Svatopluk národní samostatnost následujícími sbory: Prauss - Chorál národa českého, Smetana - Modlitba za vlast, ruský sbor Iže cheruviny a Hej, Slované. Rok 1918 přinesl pro naše národy osvobození. Teprve nyní se začaly u nás hromadně uplatňovat některé vymoženosti hmotné kultury, jež přinesla předcházející desetiletí, jako elektrifikace, 82 film a rádio. Český i slovenský kulturní život se sebevědomě hlásí o svůj podíl ve světovém kulturním dění. Spolek v letech 1919 - 1945 Po skončení 1.světové války vznikají nové divadelní a pěvecké spolky, obnovuje se činnost starých. Skutečnost, promítající se především ve všeobecném bouřlivém převratovém vzruchu, byla mnohem složitější, než aby bylo možno očekávat jednoznačně kladné výsledky. Také u nás ve Žďáře znovu začal pracovat čtenářsko-pěvecký spolek Svatopluk, i když hned na počátku opouští jeho řady velmi důležitý člen. Na valné hromadě dne 2. února 1919 oznamuje sbormistr Svatopluku Václav Šnor, že ukončuje neodvolatelně svoji činnost: „ … Stáří a jeho stoupenci všemožnými svými úklady již mne nemilosrdně pronásledují a nová doba vyžaduje nové, pružné síly, aby požadavkům jejím se vyhovělo … “(3). Opouští místo sbormistra ve věku 79 let. Z toho plných 40 let věnoval rozvoji zpěvu a hudby v místním pěveckém sboru. Na rozloučenou se svým sbormistrem uspořádal Svatopluk 6. dubna 1919 slavnostní večer. Pozdravný projev přednesl předseda spolku Valentin Pohanka. Za čtyřicetiletou práci byl jmenován Václav Šnor čestným sbormistrem Svatopluku. Řízení sboru převzal místní rodák Jindřich Ferencz, který se narodil roku l881. Vystudoval reálku v Novém Městě a absolvoval varhanické a kompoziční oddělení pražské konzervatoře. Po roce 1918 se stal profesorem hudby na učitelském ústavu v Přerově, potom v Příbrami a nakonec na Kladně. Roku 1927 vydal sbírku básní Horké stopy, na niž měl velký vliv jeho rodný kraj. Roku 1931 vystoupil na samostatném koncertě v Praze a roku 1933 se představil koncertem písňovým, které mu získaly uznání odborné kritiky. Pod vedením nového sbormistra se úspěšně rozvíjela činnost hudební. Jen v roce 1920 vystoupil sbor desetkrát na veřejnosti při různých oslavách. Na samostatný koncert se však Svatopluk neodvážil pro zjevný nezájem a liknavost žďárského publika. Rovněž činnost knihovní vykazovala dobré výsledky. Nově zřízený studentský obor uspořádal studentský večírek a sehrál divadelní hru Karla Čapka Loupežník. Slibně se rozvíjející činnost hudební a pěvecká byla náhle narušena v roce 1923. Svatopluk připravoval samostatný koncert, ale tento se neuskutečnil, jelikož Jindřich Ferencz odešel jako učitel hudby na učitelský ústav do Kladna. Sbormistrem byl zvolen Jan Fišer. Tato změna však pěveckému sboru nijak neprospěla. Jeho činnost slábla. V roce 1923 se věnoval Svatopluk především hudebním aktivitám. Byl uspořádán koncert Magdy Dvořáčkové-Šantrůčkové a houslového virtuosa Františka Drdly, žďárského rodáka. Když ve Žďáře nastupuje své učitelské místo Václav Doubrava, stává se ihned sbormistrem. Členové se však scházeli velmi málo a na samostatný koncert naprosto nestačili. V roce 83 1924 umírá předseda Svatopluku Valentin Pohanka a na jiné působiště odchází sbormistr Václav Doubrava. Novým předsedou byl zvolen Jan Stratil, sbormistrem učitel Svoboda. V roce 1926 se utváří při pěveckém oboru pěvecké kvarteto ve složení Süss, Mokrý, Svoboda, Toman, které uspořádalo velmi úspěšný koncert 19. prosince 1926. O jeho činnosti zveřejňujeme na jiném místě osobní vzpomínku Františka Mokrého. Zásluhou zemského inspektora hudby a žďárského rodáka Antonína Hromádky byla ve Žďáře v roce 1927 otevřena hudební škola, která svým působením dávala všechny předpoklady k tomu, že rozvoj hudby a zpěvu a tím i činnost Svatopluku bude úspěšně pokračovat. Ale nestalo se tak. V roce 1929 odchází sbormistr Svoboda do Hodonína a pro nezájem členstva nový sbormistr zvolen nebyl. V dalších letech probíhá zejména činnost knihovnická. Vlivem nepříznivého vývoje v naší republice i ve světě bylo na valné schůzi 6. května 1939 rozhodnuto předat knihovnu do obecní správy. Přišlo období fašistického pronásledování, a proto není divu, že lidé neměli chuť ani náladu ke zpěvu. Ale ani v tuto dobu činnost spolku neustala úplně. Zásluhou faráře československé církve Františka Rydvala byly i v době okupace uspořádány ve Žďáře dva koncerty v roce 1942 a 1943. Sbor zpíval Smetanovu Českou píseň, která posilovala národní cítění a sebevědomí lidu v dobách nejtěžších. Ačkoliv tato doba znamenala pro žďárské obyvatele i pro celý národ velké utrpení, nezlomila pěvecké hnutí. Prohloubil se vztah k české hudební tradici, zejména klasice. Přišel květen 1945 - osvobození naší vlasti - kdy se lid probudil k novému, radostnějšímu životu. Zásluhou ředitele hudební školy ve Žďáře Ludvíka Vaníčka začal opět pravidelně zkoušet také Svatopluk. Již roku 1946 měl svůj první koncert. V té době měl sbor 115 členů. Těžkou ránou byla pro pěvecký spolek předčasná smrt jejich obětavého sbormistra Ludvíka Vaníčka v roce 1951, kdy uhasla zcela aktivita sboru. Zdálo se již, že stoletý spolek Svatopluk upadne v zapomenutí, a1e po několika letech se jej podařilo, jako již několikrát během jeho dlouhé historie, znovu probudit k životu. Svatopluk v době největších úspěchů Nový radostný rozmach sboru nastal v roce 1956 zásluhou Františka Simona, člena Smíšeného sboru českých učitelů, který nastoupil ve Žďáře nad Sázavou své učitelské místo(4). Nový sbormistr dovedl svou láskou ke zpěvu zapálit i ostatní členy, kteří se začali scházet v říjnu 1956. Bylo jich tehdy málo - 17 žen a 9 mužů. Ale schopnost a obětavost nového sbormistra přivedla do sboru další zpěváky - celkem 80 aktivních členů - mužů i žen. Sešli se tu staří „Žďáráci“ s novými obyvateli města, zaměstnanci podniku Žd'as, který se zde začal budovat. Hlasy k dokonalé harmonii a čistotě vedl nadaný a schopný dirigent - František Simon. 84 Pro začátky si nekladli žádné vysoké požadavky. Nebylo to ani možné, protože většina členů nikdy ve sboru nezpívala a neznala ani noty. Hlavní úkol, který si sbor vytkl, byl šířit krásu písní na území Vysočiny. Hlavním repertoárem Svatopluku se staly úpravy národních písní, později jednoduché skladby umělé. Jednoduchost programu vyvažovala dokonalost provedení. Po úspěšném zahájení činnosti a pilných zkouškách přišlo záhy i první vystoupení 19. ledna 1957 v sanatoriu TBC na Buchtově kopci a na kulturním večeru v Daňkovicích. Následovaly další koncerty v Novém Veselí, na Sykovci a 26. února první vystoupení před žďárským publikem. Národní dům byl vyprodán do posledního místa a koncert skončil velkým úspěchem. V březnu 1957 byl soubor pozván do soutěže LUT, která se konala v Telči. Svatopluk byl prohlášen vítězem. Porota doporučila, aby Svatopluk reprezentoval tehdejší Jihlavský kraj na celostátní soutěži v Praze. Nyní nastala pilná práce. Začaly přípravy na celostátní soutěž LUT, která byla připravena na dny 13. - 20. listopadu. Avšak nenadálá smrt prezidenta republiky Antonína Zápotockého si vynutila její odložení. Ústřední kolo LUT se konalo až ve dnech 9. - 10. dubna 1958 v Praze. Svatopluk v době přípravy na tuto akci navštívila profesorka AMU Jarmila Vrchotová-Pátová, která se sborem procvičila hlavně prvky hlasové výchovy. Další návštěvnicí byla reportérka Československého rozhlasu, jejíž relace byla vysílána v den vystoupení - 8. dubna 1958. Vystoupení se konalo ve Smetanově síni Obecního domu v Praze. Svatopluk se představil jako nejmladší sbor ze všech zúčastněných - zpíval teprve 17 měsíců. Hodnocení komise bylo velmi kladné. Zvlášť vysoce byl hodnocen výběr repertoáru a krásně zpívané „forte“. Byl to největší úspěch od počátku existence Svatopluku. Po návratu z Prahy sbor pokračoval ve své kulturní a osvětové práci po městech a vesnicích Vysočiny. Vystupoval též poprvé na volném prostranství při odhalení busty žďárskému rodáku, hudebnímu skladateli a houslovému virtuosovi Františku Drdlovi. Koncem roku dostal Svatopluk nabídku, která znamenala ocenění jeho činnosti a úspěchů - pozvání ke spoluúčasti na mezinárodním hudebním festivalu Pražské jaro 1959. Podmínkou účasti bylo nacvičení obtížných sborů: Česká píseň Bedřicha Smetany a Česká píseň a Pražské zvony Josefa Bohuslava Foerstera. Přes obtížnost a náročnost uvedených sborů Svatopluk nabídku přijal. 17. května přijela z Prahy kontrola, aby zjistila stav nácviku na Pražské jaro. Její členové Dr. Ledeč a Zdeněk Stárek byli překvapeni vysokou úrovní nácviku. Oba shodně prohlásili, že Svatopluk je připraven ze všech amatérských sborů nejlépe. Tato pochvala dodala členům sebedůvěry a jistoty. Nácvik se v posledních dnech zintenzívnil, aby provedení bylo co nejdokonalejší. Koncert se konal 30. května 1959 v pravém křídle Výstavního paláce. Zúčastnili se jej přední představitelé našeho veřejného a kulturního života. Vystoupení dopadlo výborně. Účastí na Pražském jaru sbor v tomto roce výrazně umělecky vzrostl. Činnost sboru byla velmi úspěšná, možná nejúspěšnější za celou dobu jeho trvání! Sbor v tomto roce nejen koncertoval, ale také navštěvoval různá kulturní vystoupení. V červenci podnikl společný zájezd na Smetanovu Libuši do Litomyšle a v prosinci na koncert brněnského 85 pěveckého sdružení Foerster v Brně. Byla rovněž navázána družba s pěveckým sborem z Pössnegu (bývalá NDR). V nadějně se rozrůstající činnosti nastalo náhle přerušení. Na zkoušce 29. října oznámil sbormistr Simon, že pro vážnou chorobu je vyřazen na delší dobu z činnosti učitelské a dirigentské. Zpráva zapůsobila velmi těžce na všechny členy. Po delších poradách nastoupil na místo sbormistra Josef Večeřa, učitel hudební školy ve Žďáře. Druhým dirigentem byl jmenován František Kožíšek. Jelikož byl plakátován již koncert v Polné, byl sbor nucen jej uskutečnit. Po dvou zkouškách s novým dirigentem se koncert vcelku dobře vydařil. Období krize (1960-1969) Rok 1960 byl pro Svatopluk rokem hlubokého zlomu. Zkoušky navštěvovalo jen málo členů, a tak bylo rozhodnuto nějaký čas vůbec nezpívat. Sbor byl opět svolán na schůzku až v září roku 1962. Mezi členy se vrátil umělecký vedoucí František Simon, který osobně obcházel bývalé členy, ale také přivedl mnoho členů nových, většinou svých bývalých žáků. 5. prosince 1961 se konala výborová schůze Svatopluku, na které byl vypracován plán činnosti na rok 1962. 9. května 1962 po téměř tříleté přestávce bylo uspořádáno vystoupení v rámci oslav 17. výročí osvobození. Smíšený sbor zazpíval Suchoňovu Aká si mi krásna, Smetanovo Proč bychom se netěšili, Tulikovův Náš cíl je mír a harmonické úpravy národních písní. Ženský sbor se pak představil Dvořákovými Moravskými dvojzpěvy, z nichž uvedl dva - Skromná a Zajatá. První samostatný koncert uspořádal Svatopluk 13. května v Křídlech. Následovaly další koncerty: na Buchtově kopci, v Maršovicích, výchovný koncert pro OU Žďas, koncert ve Fryšavě při odhalení pamětní desky profesoru pražské konzervatoře a hudebnímu skladateli Otakaru Šínovi a na Večeru písní v Březí. Po prázdninách 1962 byli získáni pomocní dirigenti Vojtěch Starka a Marie Popelková, učitelka hudební školy v Novém Městě na Moravě. V roce 1963 odešel definitivně dirigent František Simon. Vyvstala otázka, zda má sbor pracovat dále, zda se najde schopný nástupce. Po mnoha diskusích se ujal sboru jako hlavní sbormistr Vojtěch Starka a výbor se snažil udržet soubor alespoň organizačně. O prázdninách se rozhodl zaslat všem členům nové přihlášky s výtahem provozního řádu, kde byla vypsána práva a povinnosti členů. Ale ani tato snaha nebyla odměněna úspěchem. Docházka i po prázdninách byla velmi slabá, a proto se činnost Svatopluku omezila pouze na zkoušky smíšeného sboru, a to ještě často některé hlasy zůstaly neobsazené. Nepomohly ani písemné pozvánky, které byly všem zpěvákům zasílány před každou zkouškou. Počátkem roku 1964 došla krize ve Svatopluku tak daleko, že se výbor rozhodoval, co má podniknout, aby se spolek po sto šestnáctiletém trvání nerozpadl. Počet členů na zkouškách stále klesal, obzvláště ve sboru mužském. S velkými obtížemi nacvičoval dirigent Starka program vystoupení, které mělo být 21. května ve Žďáře. Za spoluúčasti smyčcového orchestru Závodního klubu se koncert uskutečnil, i když se dostavilo pouze dvacet osm zpěváků. Líbivé melodie Blodkovy opery V studni, které 86 začali nacvičovat po koncertě, přilákaly další zpěváky. Avšak i to bylo pouze dočasné, neboť prázdniny činnost sboru přerušily a od září docházka stále slábla. Stalo se, že na zkoušku přišli jen dva až čtyři muži a v listopadu již nepřicházeli žádní. Proto byla činnost smíšeného sboru zastavena a do konce roku cvičil pouze sbor ženský. Po Novém roce skončily zkoušky úplně, neboť nebyl dirigent, ochotný věnovat se této práci. Koncem května roku 1965 rozeslal Jednotný klub pracujících ve Žďáře nad Sázavou „Provolání“ ke všem bývalým členům Svatopluku: „ … Dovolujeme si Vám oznámit, že od příští sezóny, to je od září 1965, chceme znovu oživit činnost pěveckého sboru Svatopluk. Podařilo se nám totiž získat pro jeho vedení odborníka Jindřicha Grepla, absolventa Janáčkovy akademie múzických umění, který nyní pracuje jako metodik pro divadlo a zpěv na Okresním domě osvěty ve Žďáře nad Sázavou. Jsme přesvědčeni, že pod jeho vedením by mohl pěvecký sbor našeho klubu dosáhnout mimořádných úspěchů. Závisí to pochopitelně na členské základně souboru, na každém jednotlivci. Proto se obracíme znovu na Vás se žádostí, abyste zvážil svoje časové možnosti a rozhodl se, zda budete ve své činnosti v pěveckém sboru pokračovat. Byli bychom velmi rádi, kdyby Vaše rozhodnutí bylo kladné …“ (5) Dne 14. září 1965 se sešlo několik bývalých zpěváků Svatopluku, ale nedostavil se dirigent. Zpěváci byli velmi zklamáni a na další zkoušku jich přišlo ještě méně. A ta byla jediná a poslední, neboť do dalších se již dirigent Grepl nedostavil. Tím vlastně přechodně skončila činnost stoletého pěveckého spolku Svatopluk. Jak je vidět z jeho historie, závisí úspěch a trvání takového sboru především na dirigentovi - na jeho obětavosti, lásce k práci a společenském taktu. V září roku 1965 přestala veškerá činnost sboru. Tato stagnace trvala až do roku 1969, kdy začaly nové pokusy o obnovení. Svatopluk pod vedením Josefa Večeři Na schůzi Jednotného klubu pracujících v září 1969 byl přednesen požadavek na vytvoření pěveckého sboru. Byl přijat s velkým pochopením ze strany členů výboru JKP, kteří přislíbili podporu této činnosti. Po dohodě s učitelem hudební školy ve Žďáře nad Sázavou Josefem Večeřou (6)začala příprava k realizaci obnovené činnosti pěveckého sboru. Všem bývalým členům Svatopluku byly rozeslány pozvánky na první zkoušku v září 1969. Sešlo se dvanáct zpěváků, ale již za čtrnáct dní se počet rozšířil natolik, že bylo možné nacvičovat smíšené sbory a později i plánovat veřejná vystoupení. Sešli se zde někteří staří členové sboru, ale přišlo také mnoho nových, mladých zájemců. Bylo vidět, že všichni, kteří se dostavili, zpívají rádi a s nadšením. Za krátké období nacvičili dvacet čtyři sborových partitur, a tak na svém prvním koncertu 21. června 1970 měl sbor bohatý program. Po koncertě ještě více stoupl zájem o zpívání. Přicházeli další členové, a tak se koncem roku 1970 zvýšil počet na padesát pět. Všichni 87 se snažili podat co nejlepší výkony, neboť chtěli dokázat, že nejstarší moravský spolek dále žije a pokračuje ve své činnosti. Zároveň se vedení rozhodlo ponechat z tradičních důvodů pěveckému sboru název Svatopluk, neboť toto jméno je s naším městem úzce spojeno v oblasti kulturní činnosti již více než 120 let. 6. června 1971 se soubor poprvé zúčastnil IX. pěveckých slavností Jihomoravského kraje v Kyjově. K této velké slavnosti pěvců se přihlásilo celkem 35 sborů studentských, smíšených, ženských a mužských. Již od začátku roku 1972 se sbor pečlivě připravoval na jubilejní krajské pěvecké slavnosti konané v našem městě za pochopení a přispění MěNV, JKP a Žďasu. Převážná tíha zajišťování organizační stránky zůstala na členech souboru. Muži pomáhali stavět velké dřevěné pódium na třetím nádvoří zámku ve Žďáře nad Sázavou 2. Ženy připravovaly židle pro obecenstvo, prováděly úklid prostranství a jiné potřebné práce. V den konání slavnosti již od sedmé hodiny ranní členové Svatopluku vítali přijíždějící soubory. Po přijetí předsedou MěNV Bubákem obdrželi jednotliví vedoucí stravenky, programy a odznaky pro své členy. Vystoupení na třetím zámeckém nádvoří zahájil po úvodní znělce J. Holánek, ředitel JKP, přivítáním souborů i hostů. Následoval projev předsedy MěNV Bubáka a projev zástupce KNV Brno. Poté nastoupily v předem určeném pořadí dětské, studentské, ženské a mužské sbory. Jako poslední se spojily sbory smíšené - současně zpívalo 1200 zpěváků, které řídili tito dirigenti: J. Čáp, J. Večeřa a Zb. Mrkos. Hudební doprovod zajišťoval symfonický orchestr konzervatoře Brno a celý program slovem doprovázel Jar. Nejedlý. X. pěveckých slavností se zúčastnilo více než 2000 zpěváků a hudebníků z 51 souborů. Že se soubor Svatopluk celé této akce zhostil velice dobře, bylo znát jak z ohlasu samotných účinkujících, tak i z řad sbormistrů i vedoucích činitelů Pěvecké unie Jihomoravského kraje. Následujícího roku byl uspořádán ples pěveckého sboru Svatopluk. Celý výtěžek byl použit k nákupu látek na šaty pro ženy. V těch již vystoupily na XI. pěveckých slavnostech Jihomoravského kraje 27. 5. 1973 v Kroměříži. Program byl obvyklý - dopoledne zkoušky, odpoledne průvod městem a vystoupení jednotlivých kategorií na stadionu. Ve dnech 25. - 31. 8. 1973 proběhlo soustředění v rekreačním zařízení podniku Žďas v Jevišovicích. Sbor si dal za úkol nacvičit sbory z oper V studni od V. Blodka, Rusalka od A. Dvořáka a od B. Smetany árie z oper Dvě vdovy a Tajemství. Chtěl tímto obohatit svůj program novým žánrem, aby vystoupení souboru bylo přitažlivější pro posluchače. Slavnostní koncert ke 125. výročí založení pěveckého souboru Svatopluk se konal v divadle JKP. Zazněly zde skladby B. Smetany, J. Myslivečka, B. Martinů, W.A. Mozarta, J.B. Foerstera a dalších. Koncert uváděl Jaroslav Nejedlý, dirigoval Josef Večeřa, klavírní doprovod Blažena Hralová a Jan Hradecký. Účast byla velmi dobrá, hodnocení kladné. V roce 1974 se Svatopluk spolu s ostatními sbory zúčastnil XII. pěveckých slavností Jihomoravského kraje, které se konaly v Mikulově. Na pěvecké slavnosti a zvláště pak na koncert k „Roku české hudby“ nastudoval dirigent J. Večeřa se souborem zcela nový, dosti obtížný repertoár. Dobrou 88 docházkou členů na zkoušky - i dvakrát v týdnu - a trpělivou a cílevědomou prací byla obě vystoupení úspěšně zvládnuta. V červnu 1975 bylo navázáno přátelství se souborem Vřes z Jugoslávie. Svatopluk byl přítomen na jejich vystoupení v divadle ve Žďáře nad Sázavou. Počátkem prosince ředitel JKP členům souboru sdělil, že v následujícím roce v měsíci lednu bude ČT natáčet ve Žďáře nad Sázavou pořad „Neděle v klubu“ a že Svatopluk bude též vystupovat. Vystoupení se konalo 29. ledna 1976 společně se Symfonickým orchestrem, divadelním souborem, Žďáráčkem, národopisným souborem Horák, tanečním orchestrem K. Šulce, dechovkou JKP a gymnastickým kroužkem. 30. května 1976 se konaly XIV. pěvecké slavnosti Jihomoravského kraje v Blansku. Byly to slavnosti s největším počtem účinkujících - 2231 zpěváků z padesáti šesti sborů. Spoluúčinkoval orchestr konzervatoře Brno za vedení Zbyňka Mrkose. V lednu 1977 se Svatopluk zúčastnil okresního kola soutěže „Písně přátelství“. Byl jako vítěz nominován do krajského kola, které se konalo 26. února v Brně. 3. března 1977 ve velkém sále JKP proběhlo vystoupení všech žďárských souborů včetně Svatopluku na slavnostním večeru k výročí 25 let činnosti klubu. Na slavnostním shromáždění bylí odměněni čestným diplomem členové sboru, kteří zpívají déle než 20 let. Bylo též vysloveno poděkování dirigentovi J. Večeřovi za neúnavnou práci při vedení sboru. V roce 1978 se m. j. Svatopluk zúčastnil festivalu zájmové umělecké činnosti „Setkání pěvců 1978“ v Ostravě. Vystoupil společně se soubory Dvořák Uherský Brod, Novák Znojmo a SZK Morkovice. Byly zařazeny také skladby za doprovodu symfonického orchestru konzervatoře Brno, řízeného Zbyňkem Mrkosem. Členskou základnu sboru v roce 1979 tvoří 26 žen a 25 mužů. Sbor má v repertoáru asi 200 sborových skladeb všech slohových období. Tvoří jej úpravy lidových písní, skladby z doby obrozenecké, dále skladby klasické i moderní českých, slovenských i světových autorů. Při příležitosti 130. výročí založení pěveckého sboru Svatopluk se konal ve velkém sále JKP 27. 4. 1979 slavnostní koncert, ve kterém byla uvedena komorní kantáta Bohuslava Martinů Otvírání studánek. Dirigoval Josef Večeřa, průvodní slovo a recitace patřily Jaroslavu Nejedlému, sólisty byli Eva Večeřová, Libuše Rosecká, Evžen Bruža, Bohuš Homolka, hudební doprovod V. Raab a R. Drdla - housle, J. Matoušek - viola a Blažena Hralová - klavír. V první červnový den se uskutečnil zájezd na XVII. pěvecké slavnosti Jihomoravského kraje v Otrokovicích. Dne 10. dubna 1980 hostoval Svatopluk při VII. koncertu dětské sborové tvorby. V dubnu 1980 se konalo společné vystoupení Svatopluku s novoměstským sborem Smetana na slavnosti 100. výročí narození sochaře Jana Štursy. Slavnost se konala na náměstí v Novém Městě na Moravě u jeho sochy „Raněný“. V samém závěru roku dne 27. 12. 1980 se konalo opět společné vystoupení Svatopluku, Smetany a komorního orchestru na vánočním koncertě ve velkém sále KD v Novém Městě na Moravě. Po 89 dlouhé době zazněly mimo jiné tyto melodie: J. V. Stamic - Sinfonia pastorela, D. A. F. Milčinský Pastorela, J. J. Ryba - Česká mše pastorální Hej, mistře - pro sóla, smíšený sbor, orchestr a varhany. Před plně obsazeným sálem sóla zpívali: E. Večeřová, L. Rosecká, J. Jínek a B. Homolka. Zpívalo 27 členů souboru Smetana, 47 členů souboru Svatopluk, orchestr tvořilo 22 muzikantů, slovem doprovázela J. Černá a vše řídil J. Večeřa. Koncert měl velký úspěch. Na závěr celý sál zazpíval Narodil se Kristus Pán. V roce 1981 se Svatopluk opět účastnil mnoha koncertů, vystoupení a přehlídek souborů (např. IX. pěvecké slavnosti Jihomoravského kraje v Luhačovicích). Kromě toho bylo vyrobeno třístupňové rozebíratelné podium, aby všichni zpěváci viděli na dirigenta. Tento rok se z finančních důvodů neuskutečnilo pravidelné prázdninové soustředění. 3. ledna 1982 byl dvakrát proveden Novoroční koncert pěveckých sborů Svatopluk a Smetana s doprovodem orchestru. Poprvé odpoledne v KD v Novém Městě na Moravě a podruhé ve večerních hodinách v Městském divadle ve Žďáře nad Sázavou. Slavnostního koncertu u příležitosti 375. výročí povýšení Žďáru na město se 11. 6. 1982 zúčastnilo 50 členů Svatopluku. Dirigoval J. Večeřa, klavírní doprovod Jana a Jan Hradečtí. V důsledku toho, že starší členové sborů Svatopluk a Smetana odcházejí a oba sbory již několik roků řídí dirigent J. Večeřa, začínají se od roku 1984 koncerty nacvičovat se stejným programem v obou souborech. Před vystoupením bývá vždy několik společných zkoušek. Árie a slavné scény z českých a světových oper byly předvedeny v Městském divadle ve Žďáře dne 25. 3. 1983 za spoluúčastí sboru Smetana (Nové Město na Moravě, sbormistr J. Večeřa) a Žďáráčku (Žďár nad Sázavou, sbormistr Jiří Libra). Dne 7. 11. 1984 se ve Žďáře konalo společné vystoupení se sborem Vysočina z Bystřice nad Pernštejnem na koncertě k Roku české hudby. Koncert s hosty z Pardubic (sbor Suk, Pernštejn, Ludmila) se konal 5.4.1985. K ukončení Roku české hudby a zahájení Žďárského kulturního léta dne 27. 6. 1985 byly provedeny skladby z českých oper. Od září roku 1985 soubor nacvičoval vánoční program s názvem Krásy starých mistrů. V polovině listopadu byl předán seznam skladeb ředitelství JKP s prosbou o vytištění programů a zajištění koncertu na středu 18. prosince 1985 v Městském divadle, tak jak se to vždy zařizovalo. Následně bylo souboru doporučeno zástupci JKP a ONV nahradit pastorální skladby skladbami jinými - např. od J.S. Bacha nebo G.F. Händla u příležitosti jejich výročí. Program byl tedy dle tohoto požadavku změněn. Jaké však bylo překvapení, když bylo sboru sděleno, že skladby G. F. Händla - Halleluja, K. Vodňanského Rorando coeli a J. J. Ryby - Hej, mistře nejsou ideologicky vhodné a nemohou se tedy zpívat. Koncert byl proto zrušen. Ve sboru však nastalo rozčarování a padly i návrhy, aby se přestalo zpívat. Situace se trochu uklidnila, když se členové souboru dohodli, že se 29. prosince 1985 sejdou v malém sále sokolovny i s rodinnými příslušníky k soukromé vánoční oslavě. Tak se také stalo. Zazněly zde všechny skladby, které měly být uvedeny na vánočním koncertu. Členové se rozhodli, že Svatopluk bude ve své činnosti pokračovat. 90 Ve dnech 29.5. - 1.6. 1986 byl uspořádán zájezd do NDR. Svatopluk byl pozván tamním smíšeným sborem EDGP Schmölln. Na závěr návštěvy všichni společné zazpívali od J.S. Bacha - Herzlich tut mich verlangen a Ukolébavku J. Brahmse. Koncert se velice líbil. Vánoční koncert s názvem Krásy starých mistrů dne 29. 12. 1986 proběhl již bez problémů minulého roku. Celkem osm koncertů samostatných nebo společně s jinými soubory předvedl Svatopluk v roce 1987. V roce 1988 Svatopluk tvoří pouze 42 členů. Starší členové odcházejí a mladých příliš nepřibývá. V dubnu 1988 slaví dětský pěvecký sbor Žďáráček 15. výročí svého založení. Na jubilejním XV. koncertu dětské sborové tvorby vystoupil na závěr Svatopluk, který společně se Žďáráčkem uvedl kantátu Zdeňka Bartoše Není života bez zpěvu. Dne 30. září 1988 Dům kultury Žďas uvedl u příležitosti státního svátku NDR v Městském divadle koncert smíšených pěveckých sborů: ORWO-PLAST a EDGP Schmölln, Svatopluk - Žďár nad Sázavou a Smetana - Nové Město na Moravě. V závěru všechny sbory společně zazpívaly: H. L. Hassler - Tanzen und springen a J. Brahms - Ukolébavka. Koncert se vydařil. V roce 1989 se počet členů opět snížil - ve sboru zůstalo pouze 24 žen a 15 mužů. 11. května 1989 Dům kultury uspořádal u příležitosti 190. výročí založení pěveckého sboru Svatopluk „Koncert sborové tvorby“. Vystoupily zde následující soubory: Cvrčci, Kahánek z Dubí u Teplic, Žďáráček, Svatopluk. V následujícím roce členů Svatopluku opět ubývá, především mužů. Ke dni 1. 1. 1990 je evidováno 22 žen a 12 mužů. Okresní kulturní středisko Žďár připravilo okresní přehlídku pěveckých sborů s názvem Vysočina zpívá, která se konala 24. června 1990 v kostele sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáře nad Sázavou 2. Vystoupily zde následující sbory: Smíšený pěvecký sbor Jimramov sbormistr A. Bradáč, Ženský pěvecký sbor DK Velká Bíteš sbormistr O. Severa, ženské pěvecké sdružení Vysočina Bystřice - sbormistr J. Kšica, smíšené pěvecké sbory Svatopluk a Smetana - sbormistr J. Večeřa. V následujícím roce proběhlo další setkání pěveckých sborů okresu Žďár nad Sázavou Vysočina zpívá při příležitosti 150. výročí narození A. Dvořáka a 200. výročí úmrtí W.A. Mozarta. 3. října 1991 Svatopluk zazpíval a zároveň pogratuloval panu řediteli Mokrému ke 100. narozeninám. Pan Mokrý zpíval ve Svatopluku od svých osmi let až do roku 1965 (zemřel 10. srpna 1992). 15. ledna 1992 slaví své 60. narozeniny dirigent Josef Večeřa. Nadšení má naštěstí stále dost. Horší je to ale se zpěváky. Na každé zkoušce chybí až pětina zpěváků, což znamená, že každá skladba se musí nacvičovat na několikrát. Počet členů klesl na pouhých 30 (21 žen a 9 mužů). Nejméně obsazeným hlasem se stal tenor - jen 4 členové. Na výpomoc přešly do tenoru 2 ženy. V roce 1992 byl také uspořádán již třetí koncert v rámci okresní přehlídky pěveckých sborů okresu Vysočina zpívá. V roce 1993 dochází ke změně zřizovatele. Po neshodách s Jednotným klubem pracujících přechází Svatopluk k Osvětovému domu ve Žďáře nad Sázavou. Účast je stále neuspokojivá, naštěstí se ale vždy před vystoupením znatelně zlepší. Konalo se čtvrté setkání pěveckých sborů okresu Žďár nad 91 Sázavou Vysočina zpívá. Zúčastnily se 4 soubory - Pěvecký sbor města Velká Bíteš, Iuventus - Velké Meziříčí, Komorní sbor ZUŠ Žďár nad Sázavou, smíšené pěvecké sbory Svatopluk a Smetana. V roce 1994 Svatopluk oslavil 25. výročí obnovení a zároveň vedení souboru dirigentem Josefem Večeřou, který po celou dobu pravidelně dojíždí každé pondělí z Nového Města na Moravě na zkoušky do Žďáru. V tomto roce bylo uskutečněno 10 koncertů a navázáno přátelství se sbory z Holandska a Belgie. Byla ukončena činnost Osvětového domu a zpěváci se opět vrací do JKP. Podobným směrem se ubíral život Svatopluku i v roce 1995. Dalším výrazným zlomem byl rok 1996. Sbor byl zaregistrován jako samostatný subjekt. Na činnost to však nemělo vliv. Naopak, byly omlazeny ženské hlasy, nacvičovány nové a nové skladby. Byl uskutečněn zájezd do Holandska spojený s několika vystoupeními, která byla velmi pozitivně hodnocena. V září 1997 byl Svatopluk pozván smíšeným pěveckým sborem K. Němečka na 5. moravskokrumlovské setkání pěveckých sborů. Na ukončení koncertu zazpívaly všechny sbory společně pod vedením domácího sbormistra B. Pitlacha. V roce 1997 se po několika letech nekonal vánoční koncert, z důvodu nemoci sbormistra J. Večeři. Oslavy 150. výročí Rok 1998 je rokem 150. výročí založení čtenářsko-pěveckého spolku Svatopluk. Koncert pěveckého sboru Svatopluk k tomuto výročí se uskutečnil 28. 6. 1998 v Městském divadle. Byl zahájen krátkým projevem starosty Mgr. Jaromíra Brychty, po kterém následoval program. Dirigoval Josef Večeřa, klavírní doprovod Nonna Piňosová, slovem provázela Dagmar Palečková. Na závěr předal starosta se zástupci Svatopluku obraz malíře J. Odvárky dirigentovi J. Večeřovi. Poté se 126 bývalých i současných členů Svatopluku přesunulo do velkého sálu sokolovny, kde se rozproudila družná zábava. Všichni byli spokojeni, zpívali a vzpomínali. Dne 25. října 1998 se konal v kostele sv. Prokopa druhý koncert pěveckého sboru Svatopluk ke 150. výročí založení. V programu vystoupil také host - smíšený pěvecký sbor K. Němečka z Moravského Krumlova s dirigentem Bartolomějem Pitlachem. Koncert byl opakován týž den v Novém Městě na Moravě. Na závěr koncertu zazpívaly oba dva sbory společně. V roce 1999 sbor tvoří 21 žen a 9 mužů. Svatopluk ještě stále žije 150. výročím založení. 3. ledna se v kostele sv. Prokopa konal třetí koncert pěveckého sboru Svatopluk ke 150. výročí založení. Dirigoval Josef Večeřa, varhany Petr Duchalík, průvodní slovo Dagmar Palečková. Žďárský pěvecký sbor Svatopluk měl opravdu štěstí, když v roce 1969 získal dirigenta, pana učitele Josefa Večeřu z Nového Města na Moravě. Jak ukazuje historie žďárského spolku, není 92 snadné řídit a udržet k dobrovolné činnosti velkou skupinu lidí různého věku, profese, povahy a dokázat v nich vzbudit zájem o jedinou činnost - zpěv. To se však podařilo v plné míře panu sbormistrovi J. Večeřovi. Vedla ho k tomu láska k hudbě, nesmírná obětavost, trpělivost a úžasná tolerance. Bez nároků na odměnu dojížděl každé pondělí večer z Nového Města na Moravě do Žďáru na zkoušky, sám opisoval a upravoval většinu not. Od roku 1969 prošlo sborem 132 členů, z toho 28 zpívalo déle než dvacet let a pouze sedm zpěváků zůstalo sboru věrných dodnes. Uskutečnily se desítky koncertů v sálech kulturních domů, chrámech, zámcích a otevřených amfiteátrech. Členové si několikrát zazpívali i v zahraničí, kde téměř profesionálním způsobem dosáhli výrazných uměleckých úspěchů. Dopracovali se osobité reprodukce důsledným sledováním intonační přesnosti, zvukové vyrovnanosti, prohloubením lyričnosti při zachování dramatického podání tak, jak to obsah jednotlivých skladeb vyžadoval. Svatopluk současný Po úspěšném koncertu v červnu roku 2000, který se konal ve žďárském chrámu Nanebevzetí Panny Marie a na němž účinkoval Svatopluk se znojemským smíšeným sborem Vítězslav Novák, se dirigent Josef Večeřa se sborem rozloučil. Vedly jej k tomu vážné zdravotní důvody. Jeho dlouholetá činnost byla oceněna členy sboru, ale také představiteli Městského úřadu ve Žďáře. Zdálo se, že Svatopluk ukončí svoji činnosti. Nestalo se tak. Podařilo se získat nového dirigenta p. Leoše Drahotského, zástupce ředitele ZUŠ ve Žďáře nad Sázavou. Ten se ujal v září roku 2000 svého úkolu s optimismem a nadšením mládí. Přivedl do sboru mladé zpěváky, a to ženy i muže. Začal s nácvikem obtížného repertoáru a vysokými požadavky na úroveň. Se sborem začal spolupracovat jako druhý dirigent a klavírista p. Jan Lán, učitel ZUŠ v Novém Městě na Moravě. V prosinci roku 2000 uvedl sbor za doprovodu varhan a komorního orchestru vánoční koncert v kostele sv. Prokopa ve Žďáře a v kostele sv. Václava v Radešínské Svratce. V současné době sbor tvoří 42 členů, z toho 23 žen a 19 mužů (12 sopránů, 11 altů, 8 tenorů, 10 basů). Je potěšitelné, že jeden z nejstarších čtenářských a pěveckých spolků na Moravě žije dál, že s nadšením vstoupil do roku 2001 a zahájil vlastně již 153. rok své existence. 93 Seznam členů pěveckého sboru Svatopluk 1956 - 2001 1956 V říjnu byla obnovena činnost Svatopluku pod vedením Františka Simona. Činnost zahájilo 17 žen a 9 mužů. 1958 1. soprán Bechyňová Eva, Domažlická Libuše, Grygarová Libuše, Kalasová Libuše, Kučírková Ida, Lindová Marie, Pešková Antonie, Pohanková Františka, Sedláčková Anna, Švaňhalová Marie 2. soprán Bečková Marie, Jonášová Emilie, Kristiánová Hedvika, Munková Božena, Pochopová Olga, Poulová Anna, Prchalová Marie, Simonová Věra, Špilarová Jaroslava, Wolfová Eva 1. alt Bradáčová Marie, Dvořáková Věra, Fialová Věra, Lamberská Marie, MgPh Plesníková Věra, Sošková Ludmila 2. alt Částková Marie, Hladová Jiřina, Hosáková Anna, MUDr. Klímová Marie, Pelikánová Vlasta, Stárková Božena, Trefulková Marie, MgPh Ulrichová Božena 1. tenor Ing. Dvořák Milouš, Kristián Jan, Láznička Josef, Lukášek Karel, Němec Jaroslav, Neumann Jan, Špilar František, Švaňhal František 2. tenor Domažlický Václav, Hamršmíd Bohumil, Jelínek Květoslav, Maruš Vendelín, Mokrý František, Šír Ladislav, Švastal Václav, Táborský Miloš, Ing. Tomíček Ludvík, Zdražil Jan 1. bas JUDr. Hájek Robert, Ing. Hruška Richard, Hrůza Jan, Klement František, Korábek Václav, JUDr. Procházka Rudolf, Roučka Jan, MVDr. Sedláček František, Sobotka Bohuslav, Šustáček Miroslav 2. bas Plichta Jaromír, Cebenko Jan, Kalas Vladimír, Kytzera Ladislav, Vašek Jan, Pelikán Stanislav, Sadílek Stanislav, Šustr František Klavírista: Bouda Bohumil Konferenciérka: Klusáčková Ludmila 1959 1. soprán Heroldová Věra, Živná Ludmila 2. soprán Březinová Františka, Kynclová Marie 1. alt Křížová Jarmila, Prosecká Stanislava, Roštínská Marie 2. alt Kravková Irena, Svobodová Dobroslava 1. tenor Marek Jan, Nahodil M., Novák Jaroslav, Strnad František 2. tenor Klusáček Pavel 1. bas Herold Karel, Homolka Bohumil, Hrůza Jan 2. bas Marek Jan, Polák Václav 1. dirigent Večeřa Josef 2. dirigent a klavírista: Kožíšek František 1961 94 Noví členové Dvořáková Věra, Eichlerová, Fisterová Vlasta, Götzová, Karmazínová, Liprtová, Lukášková Jarmila, Veselá Jana, Dostálová Anna, Jelínková Otilie, Pospíšilová Vlasta, Poulová Olga, Roučková Jana, Roučková Iva, Škodová Radka, Šlerková Vlasta, Zítková Marie, Zobačová Marie Umělecký vedoucí a sbormistr Simon František Pomocní dirigenti Homolka Bohumil, Kožíšek František, Simon Miloš 1962 Noví členové Dítětová Daniela, Lázničková Zdena, Vejmělková Bohumila, Krejs František, Kubík, Novák Josef, Oberreiter Karel, Pivnička Milan, Pohanka Eduard, Strnad František, Špaček Stanislav, Zídek Karel Pomocní dirigenti Popelková Marie, Starka Vojtěch 1969 15. 9. Svatopluk obnovuje činnost pod vedením Josefa Večeři. Sešlo se 17 zpěváků. Během dvou měsíců se počet zpěváků postupně rozšířil na 35. 1971 1. soprán Aišmannová Miloslava, Dítětová Daniela, Jelínková Věra, Librová Zdena, Němcová Marie, Poulová Anna, Pyšná Milada, Sobotková Věra, Staňková Marie, Večeřová Eva, Zelená Vlasta 2. soprán Fraitová Anežka, Ondrová Marie, Rosecká Libuše, Šlerková Vlasta, Švaňhalová Marie, Vašáková Antonie 1. alt Bradáčová Marie, Bružová Gerta, Čudová Zdena, Kubíková Jaroslava, Lázníčková Zdena, Sošková Ludmila, Vašáková Helena, Vejmělková Miloslava 2. alt Gigalová Ivanka, Hladová Jiřina, Homolková Beatrice, Jantuliková Jarmila, MUDr. Klímová Marie, Klímová Anežka, Padalíková Věra, Svobodová Dobroslava 1. tenor Bubeníček Vlastimil, Bruža Evžen, Ing. Dvořák Miloslav, Láznička Josef, Sporer Antonín, Švaňhal František 2. tenor Janeček Petr, Ondra Josef, Růžička Jaroslav, Šír Ladislav, Švastal Václav, Táborský Miloslav 1. bas JUDr. Hájek Robert, Ing Horák Jiří, Musil Josef, Skalský Jiří, Žižka Jan 2. bas Brychta Jaromír, Homolka Bohumil, Mašek Jan, Ing. Minařík Josef, Polák Václav, Ing. Zídek Karel, Zimola Jindřich Noví členové 1972 Bubeníčková Jana, Lukášková Jarmila, Šilhánková Jitka, Táborská Eva, Vojtěchová Libuše, Kott Jaroslav, Kicsera Ladislav 95 1973 Kubíková Jarmila ml., Pešlová Drahomíra, Slámová Marie, Doležal Jiří, Drbohlav Jan, Hamršmíd Bohumil, Jaroš Jaroslav, Křeček Karel, Stehno Vladimír 1974 Aišmannová Marcela, Aišmannová Miloslava ml., Fajmonová Marie, Lišková Marie 1975 Brázdová Petra, Dostálová Věra, Gregorová Irena, Halíková Iva, Nováková Jiřina, MVDr. Konderla Jan, Němeček Jan, Šimek Alois, Wasserbauer Alois 1976 Bartošová Růžena, Cočevová Otilie, Šaberová Jaroslava 1977 Bartošová Jitka, Faltová Hana, Havlíková Anna, Kupková Hana, Bartoš Miroslav, Švarc Hubert 1979 Moravcová Eliška, Růžičková Marie, Široká Ludmila, Vacková Božena, Holík Radomír, Krejzl Josef, Sklenář František, Ing. Špaček Jiří 1980 Štola Miroslav 1981 Macková Bohuslava, Pliška Milan 1982 Bytřická Jana, Šlapanská Marie, Závodská Ladislava 1983 Kašík Jiří, Kašík Josef 1984 Zimmermannová Ludmila 1987 Kostečková Marie, Švecová Marie, Zichová Blanka, Slovák Vladimír 1988 Košťálová Růžena, Rosecká Jana, Štachová Martina 1990 Librová Soňa, Piňosová Nonna, Sadílková Miloslava 1991 Beránková Ludmila 1992 Máčalíková Eva 1993 Klímová Zdena, Korábková Věra, Mičková Iveta, Ing. Havlík Jiří 1994 MVDr. Bořil Jan 1995 Domesová Pavla, Hrstková Kateřina, Kolesová Alena, Stárková Eva, Pajl Josef 1996 Šulhofová Jaroslava, Sotolář Jaroslav 1997 Burešová Jana, Bartošek Irin, Orel Libor 1998 Holemářová Markéta, Gottwaldová Kamila 1999 Coufalová Helena, Strejček Jiří Dirigent Večeřa Josef 1969 - 2000 Klavír Duchalík Petr, Dvořák František, Faltysová Iveta, Hradecký Jan, Hradecká Jana, Hralová Blažena, Petrovičová Milada, Piňosová Nonna Slovní doprovod Hudební doprovod Domesová Pavla, Kršková Jitka, Palečková Dagmar, Nejedlý Jaroslav Symfonický orchestr JKP - dir. Vlastimil Raab, Horácké smyčcové kvarteto, komorní orchestry - dir. Josef Večeřa 2000 Drahotský Leoš - sbormistr Noví členové Jindrová Libuše, Neubauerová Hana, Smékalová Miroslava, Svobodová Hana, Dohnal Miroslav, Janoušek Josef, Janoušek František, Mokrý Stanislav, Neubauer Adam, Neubauer Štěpán, Sedláček Martin 96 2001 2. sbormistr Lán Jan Noví členové Bajerová Monika, Čáslavská Hana, Dostálová Iva, Drlíčková Anna, Fousková Ivana, Němcová Martina, Řetická Jana, Šedivá Jana, Šimková Vlasta, Žaloudková Anna, Chvátal Josef, Juračka Vladislav, Potůček František, Řetický Vladimír, Táborský Jan Základní repertoár pěveckého sboru Svatopluk Pro secunda parte smíšený sbor Debe prodávale smíšený sbor Hora, černá hora smíšený sbor Ambros E. Lajú naši, lajú smíšený sbor Arcadelt J. Il bianco e dolce signo smíšený sbor Bach Johann Sebastian Aria smíšený sbor Bach Johann Sebastian Herzlich tut mich verlangen smíšený sbor Bach Johann Sebastian Wachtet auf fuft uns die Stimme smíšený sbor Bakalář M. z Vyskytné Sanctus smíšený sbor Bartek J. Byl jeden gajdoš smíšený sbor Bauchisri A. Contrapuncto bestiale smíšený sbor Beethoven Ludwig van Fidelio, sbor otroků smíšený sbor Beethoven Ludwig van Hymna aus die Vacht smíšený sbor Beethoven Ludwig van Svět je tak krásný smíšený sbor Beethoven Ludwig van Štěstí přejem vám smíšený sbor Bendl Karel Svoji k svému mužský sbor Bizet Georges Carmen smíšený sbor Blatný Josef Tam u nás v horách smíšený sbor Blažek Zdeněk Svítila mně jasná hvězdička ženský sbor Blažek Zdeně Škrobte mně sukničky ženský sbor Blažek Zdeněk Ouvej, cigán smíšený sbor Blažek Zdeněk Stálá láska smíšený sbor Blažek Zdeněk Byly časy, byly smíšený sbor Blažek Zdeněk Zezulenka smíšený sbor Blažek Zdeněk Ej, vrť sa dievča smíšený sbor Blažek Zdeněk Vysočině smíšený sbor Blodek Vilém V studni smíšený sbor 97 Bortňanskij Cheruvimskaja pěsň smíšený sbor Brahms Johannes Ukolébavka smíšený sbor Bruckner Anton Ave Maria smíšený sbor Bruckner Anton Locus iste smíšený sbor Butenhalle D. Cantate Domino smíšený sbor Campanus-V.Jan Rorando coeli smíšený sbor Čajkovskij Petr Iljič Solovuška smíšený sbor Černohorský B.M. Fuga smíšený sbor Černohorský B.M. Motetto smíšený sbor Dobiáš Václav Festivalová smíšený sbor Dovrtěl B. Vánoční mše smíšený sbor Dovrtěl B. Co se tak svítí smíšený sbor Dovrtěl B. Aj, růže smíšený sbor Dunajevskij Izák Jarní pochod smíšený sbor Dunajevskij Izák Leťte, holubice smíšený sbor Dvořák Antonín Cožpak, můj holoubku ženský sbor Dvořák Antonín Čím jsem já tě rozhněvala ženský sbor Dvořák Antonín Jakobín smíšený sbor Dvořák Antonín Moravské dvojzpěvy smíšený sbor Dvořák Antonín Rusalka smíšený sbor Dvořák Antonín Ruské písně ženský sbor Dvořák Antonín Skromná, Prsten ženský sbor Dvořák Antonín Slavnostní zpěv smíšený sbor Dvořák Antonín Stabat mater smíšený sbor Dvořák Antonín V poli zrají višně ženský sbor Dvořák Antonín V přírodě smíšený sbor Dvořák Antonín Vyběhla bříza smíšený sbor Dvořák Antonín Vyjdu já si podle říčky ženský sbor Dvořák Antonín Žitné pole smíšený sbor Eben Petr Proč si k nám nepřišel smíšený sbor Ernesaks G Otčino má smíšený sbor Felix Václav Kryjčí smíšený sbor Fibich Zdeněk Jarní romance smíšený sbor Foerster Josef Bohuslav Písnička ženský sbor Foerster Josef Bohuslav Oráč mužský sbor Foerster Josef Bohuslav Česká píseň smíšený sbor Foerster Josef Bohuslav Jsou naše břízy smíšený sbor 98 Foerster Josef Bohuslav Kukačka volá smíšený sbor Foerster Josef Bohuslav Návrat smíšený sbor Foerster Josef Bohuslav Oblačný pták smíšený sbor Foerster Josef Bohuslav Polní cestou smíšený sbor Foerster Josef Bohuslav Se skřivánkem vstávám smíšený sbor Foerster Josef Bohuslav Vánoce smíšený sbor Foerster Josef Bohuslav Vavřín smíšený sbor Foerster Josef Bohuslav Večer smíšený sbor Foerster Josef Bohuslav Velké, širé rodné lány mužský sbor Foerster Josef Bohuslav Život smíšený sbor Gastoldi G. G. Amor v člunku smíšený sbor Gastoldi G. G. Viver lieto voglio smíšený sbor Haendel Georg Friedrich Ecce quomodo monitur smíšený sbor Haendel Georg Friedrich Hallelujah smíšený sbor Haendel Georg Friedrich Hle, náš vítěz smíšený sbor Haendel Georg Friedrich Largo z opery Xerxes smíšený sbor Halma Oldřich Mikulecká dědina smíšený sbor Halma Oldřich Čačina smíšený sbor Halma Oldřich Veru si ty, šohajíčku smíšený sbor Halma Oldřich Zahučaly hory smíšený sbor Hassler H. L. Tanzen und springen smíšený sbor Hilmera Oldřich Kominíčku můj ženský sbor Hilmera Oldřich Neťukej ženský sbor Hroněk M. Prší, prší smíšený sbor Isaac H. Insbruck ich muss dich lassen smíšený sbor Janáček Leoš Ty ukvaldský kostelíčku smíšený sbor Janáček Leoš Ondráš smíšený sbor Janáček Leoš Co ta naše bříza mužský sbor Janáček Leoš Láska opravdivá mužský sbor Janáček Leoš Orání mužský sbor Janáček Leoš Na tych fojtovych lukách smíšený sbor Janáček Leoš Pán Bůh vám zaplať smíšený sbor Janáček Leoš Kačena divoká smíšený sbor Javůrek N. Na Moravu smíšený sbor Jegorov Tajga smíšený sbor Ježek Jaroslav Proti větru smíšený sbor Jindřich Jindřich Bulačina smíšený sbor 99 Jindřich Jindřich Česká písnička smíšený sbor Jindřich Jindřich Chodské písně smíšený sbor Jindřich Jindřich Já tě, Manko, nechci smíšený sbor Jindřich Jindřich Píseň jarní smíšený sbor Jindřich Jindřich Vlasti ženský sbor Johnson J. Rosanord Joshua fit de batle o Jerico smíšený sbor Kálik Václav Vysoko zornička mužský sbor Kálik Václav Horácká smíšený sbor Kálik Václav Tancuj, tancuj smíšený sbor Kálik Václav Stojí borověnka borová smíšený sbor Kálik Václav Pole ženský sbor Kálik Václav Polka smíšený sbor Kálik Václav Andulko, hubinko smíšený sbor Kalinikov V. Skřivánek smíšený sbor Kaňák Zdeněk Píseň noci smíšený sbor Kaňák Zdeněk Sedí sokol smíšený sbor Kaňák Zdeněk Andulko smíšený sbor Kaňák Zdeněk Anička, dušička, nechoď do háječka smíšený sbor Kaňák Zdeněk Krakovjáček smíšený sbor Kancionál Zvěstujem vám radost smíšený sbor Kaprál Vítězslav Přes Svatobořice mužský sbor Kolařík Pastýřská mše smíšený sbor Konvalinka Karel Lidové tance smíšený sbor Kopecký O. Nalej ty mně, šenkýřko mužský sbor Koutník T.N. Hej, hej, jeden i druhej smíšený sbor Koželuha Lubomír Jižní Morava smíšený sbor Krček Jaroslav Jede sedlák ze mlejna smíšený sbor Křička Jarosla Vysočina zpívá smíšený sbor Křička Jaroslav Bábinčin maršovský valčík smíšený sbor Křička Jaroslav Domovu ženský sbor Křička Jaroslav Rok za rokem smíšený sbor Křička Jaroslav V dobrém jsme se sešli smíšený sbor Křička Jaroslav Pozdravujte zemi, obláčkové smíšený sbor Křička Jaroslav Valašská jitřní smíšený sbor Křížkovský Pavel Čára mužský sbor Křížkovský Pavel Odpadlý od srdce mužský sbor Křížkovský Pavel Šatečka mužský sbor 100 Křížkovský Pavel Žaloba mužský sbor Kšica Josef Vítej v kraj můj, vítej smíšený sbor Lasso Orlando Matona mia cara smíšený sbor Lasso Orlando O la o che bon echo smíšený sbor Lasso Orlando Villanella smíšený sbor Lasso Orlando Hodiny smíšený sbor Linek J. I. Pastorella iucunda smíšený sbor Lukáš Zdeněk Už ho vedou Martina smíšený sbor Marenzio Luca Amate mi ben mio smíšený sbor Marenzio Luca Io Piango smíšený sbor Martinů Bohuslav Bolavá hlavěnka smíšený sbor Martinů Bohuslav Čarování smíšený sbor Martinů Bohuslav Husičky na vodě smíšený sbor Martinů Bohuslav Otvírání studánek ženský sbor Martinů Bohuslav Vynášení smrti ženský sbor Matys Jiří Píseň o jahodě ženský sbor Michna Adam Václav Jiná o narození Krista smíšený sbor Michna Adam Václav O narození Pána Krista smíšený sbor Michna Adam Václav Vánoční rosička smíšený sbor Michna Václav Adam Andělské přátelství smíšený sbor Michna Václav Adam Hej, haj smíšený sbor Michna Václav Adam Jezu dulcis memoria smíšený sbor Monteverdi Claudio Lasciate mi morire smíšený sbor Monteverdi Claudio Sfogava noc le stelle smíšený sbor Mozart W. A. Ave verum smíšený sbor Mozart W. A. Missa brevis smíšený sbor Mozart W. A. Nocturno smíšený sbor Mozart W. A. Nocturno 2 smíšený sbor Mozart W. A. Nocturno 5 smíšený sbor Mozart W. A. Píseň zvonečků ženský sbor Mrkos Zbyněk Moje země smíšený sbor Mrkos Zbyněk Aj, beťár já dzevočka smíšený sbor Mucha B. Česká koledová mše smíšený sbor Muradeli J.V. Taťánuška smíšený sbor Mysliveček Josef Nocturno ženský sbor Negro spiritual Deep river smíšený sbor Nešvera Josef Moravě mužský sbor 101 Novák Vítězslav Kamarádi moji smíšený sbor Novák Vítězslav Kyjov mužský sbor Novák Vítězslav Neščasná vojna smíšený sbor Novák Vítězslav Primula veris ženský sbor Novák Vítězslav Ranoša smíšený sbor Novák Vítězslav Velebná noc ženský sbor Novák Vítězslav Vlasti smíšený sbor Novák Vítězslav Vražedný milý smíšený sbor Orff Carl Odi et amo smíšený sbor Palestrina Giovanni Pierluigi Popule meus smíšený sbor Palestrina Giovanni Pierluigi Tenebre factale punct smíšený sbor Peurl P. Suite smíšený sbor Pitlík Rudolf Koledová mše smíšený sbor Pitoni C. O. Laudate Dominum smíšený sbor Pokorný B. Prevez, prevozníčku mužský sbor Polášek J. N. Láska, Bože, láska mužský sbor Polášek J. N. Oj, letěla bílá hus mužský sbor Rachmaninov Sergej Svenočnoje bděnie smíšený sbor Rachmaninov Sergej Tichá melodie smíšený sbor Reichl Zdeněk Před západem smíšený sbor Rozanc P. M. Dober večer smíšený sbor Ryba Jakub Jan Hej, mistře smíšený sbor Ryba Jakub Jan Pastorella - Hvězdy a měsíc smíšený sbor Ryba Jakub Jan Pastorálka - Kyrie eleison (třebíčská) smíšený sbor Řezníček Petr Chodila po včelínku smíšený sbor Říhovský Vojtěch Což divné ony perly jsou smíšený sbor Scarlatti Alessandro Exultate Deo smíšený sbor Seger Jos.Ferd.Norbert Christus nobis natus est smíšený sbor Schneider-Trnavský Mikuláš Hoj, vlasť moja smíšený sbor Schumann Robert Snění smíšený sbor Smetana Bedřich Braniboři v Čechách smíšený sbor Smetana Bedřich Česká píseň smíšený sbor Smetana Bedřich Dalibor smíšený sbor Smetana Bedřich Dvě vdovy smíšený sbor Smetana Bedřich Heslo smíšený sbor Smetana Bedřich Prodaná nevěsta smíšený sbor Smetana Bedřich Slavnostní sbor smíšený sbor 102 Smetana Bedřich Tajemství smíšený sbor Smetana Bedřich Tři ženské sbory ženský sbor Smetana Bedřich Věno mužský sbor Sommer Vladimír Podzimní ráno smíšený sbor Stecker Karel Koledy smíšený sbor Stuchlý Vladimír Hory, hory smíšený sbor Stuchlý Vladimír Zarůstaj mi smíšený sbor Suchoň Eugen Aká si mi krásna smíšený sbor Suchoň Eugen Bodaj by vás smíšený sbor Suk Josef Společný hrob ženský sbor Suk Josef Na tom našem dvoře ženský sbor Suk Josef Stasa čarodějnice smíšený sbor Suk Josef Mať moja smíšený sbor Suk Josef Pastýř a pastýřka ženský sbor Šostakovič Dmitrij Dál, přátelé, je třeba jít smíšený sbor Šostakovič Dmitrij Odsouzený smíšený sbor Šostakovič Dmitrij V dáli ztichly salvy poslední smíšený sbor Šoupal Jan Za jeden krásný pohled smíšený sbor Šoupal Jan Tancuj, tancuj smíšený sbor Šoupal Jan Sedmdesát sukeň mala smíšený sbor Šoupal Jan Dolina smíšený sbor Šoupal Jan Akú som si smíšený sbor Štěpán Václav Každý se nám diví smíšený sbor Tanějev S. I. Východ slunce smíšený sbor Tanějev S. J. Serenáda smíšený sbor Tomášek Jan Václav Vlasti smíšený sbor Tučapský Antonín Hlas domova smíšený sbor Tučapský Antonín Ó, lásko, lásko smíšený sbor Večeřa Josef Horácká ženský sbor Večeřa Josef Panímámo smíšený sbor Verdi Giuseppe Nabucco, sbor otroků smíšený sbor Volkov V. S. Večerní zvon smíšený sbor Voves František Ty hvězdičko malá smíšený sbor Wagner Richard Lohengrin smíšený sbor Weber Carl Maria von Sbor lovců smíšený sbor Weber Carl Maria von Sbor myslivců smíšený sbor Wünsch Rudolf Slezské písně smíšený sbor 103 Wünsch Rudolf Dyž jsem byla maličká mužský sbor Wünsch Rudolf Oj, včerajky byl mužský sbor Wünsch Rudolf V kolaji voda mužský sbor Wünsch Rudolf Znám já jednu zahrádočku smíšený sbor Wünsch Rudolf Dyš sem išiel smíšený sbor Wünsch Rudolf Muzika hrála smíšený sbor Wünsch Rudolf Přípitek smíšený sbor Zemek E. Za horama svítá smíšený sbor Zouhar Zdeněk Dúbravěnka smíšený sbor Zouhar Zdeněk Česká hudba smíšený sbor Zouhar Zdeněk Vlast smíšený sbor Skladby vyřazené z repertoáru v roce 1989 Alexandrov Alexander Svatá válka Blažek Zdeněk Banská Bystrica Blažek Zdeněk Únor 1948 Blažek Zdeněk Není života bez zpěvu Dobiáš Václav Příchod Rudé armády Dobiáš Václav Polka míru Drejsl Radim Ve jménu Jana Žižky Drejsl Radim Píseň o Fučíkovi Fradkin M. G. Píseň o Dněpru Hradil Karel V boj Kaňák Zdeněk Rudý prapor Kapr Jan Píseň rodné země Křivinka Gustav Píseň komunistické straně Mareš J. Směr Praha Mrkos Zbyněk Voroněž - Brno Muradeli V. Rudá presňa Nejedlý Vít Pochod jednotné dělnické třídy Novák Vítězslav Milion paží Novikov Anatolij Věčné přátelství Seidel Jan Zpěv svobody Stanislav Josef S prezidentem Gottwaldem Tuchmanov D. Deň pobědy Tulikov Sergej Jsme pro mír Zrno Felix Hoj, socialisté, v řady 104 10. D ě t s k ý s b o r Ž ď á r á č e k vznikl v roce 1973 z iniciativy tehdejšího vedoucího odboru kultury a školství MěNV Karla Petráně. Sbor měl účinkovat při kulturních a společenských akcích a také město důstojně reprezentovat. 27. 4. 1973 byla zorganizována schůzka s řediteli základních škol města, na které bylo dohodnuto zřízení sboru. Ředitelé škol přislíbili podporu jeho činnosti. Nově vzniklý pěvecký sbor podporu zpočátku skutečně pociťoval. Finančně zabezpečoval jeho činnost Jednotný klub pracujících, v jehož čele stál počátkem 70. let Stanislav Holánek. Také předseda MěNV Antonín Bubák projevoval o práci sboru zájem. Navštívil děti při jejich prvním soustředění v rekreačním středisku na Medlově. Také při prvním koncertu sboru 31. 5. 1974 oficiálně pojmenoval nově vzniklý sbor názvem „Žďáráček“. Pojmenování Žďáráček navrhly samy děti. Dalším nejčastějším návrhem byl název „Vysočina“. Jako sbormistr byl získán tehdejší ředitel 3. ZŠ Jiří Libra, se kterým spolupracovala Jana Pospíšilová, učitelka z téže školy. Klavírní doprovod obstarávala Blažena Hralová, učitelka tehdejší lidové školy umění. První zkouška sboru se uskutečnila v září 1974. Byla nacvičena píseň Rudolfa Zavadila Skřivánek. První vystoupení sboru bylo v březnu 1975 při oslavě Mezinárodního dne žen. Je samozřejmé, že práce sboru i jeho repertoár odrážely dobu, ve které sbor vznikl a pracoval. Sbor účinkoval při nejrůznějších akcích v našem městě a okrese, každoročně pořádal samostatné koncerty dětské sborové tvorby, účastnil se soutěží, zejména tehdy propagované soutěže „Písně přátelství“, festivalů, např. „Svátky písní“, které se s uvedenou soutěží ve dvouletých intervalech střídaly. Sbor zpíval na mírových slavnostech, na festivalech zájmové umělecké činnosti odborové organizace. Žďáráček během své existence navázal spolupráci s některými dalšími sbory z republiky, zejména v regionu Vysočiny, ale i ze zahraničí, se kterými pořádal výměnné koncerty. Žďárské publikum mělo možnost slyšet dětské sbory z Jihlavy, Havlíčkova Brodu, Velkého Meziříčí, Humpolce, Chotěboře, Uherského Hradiště, Nové Paky, Vranova nad Topl‘ou a Schmöllnu z tehdejší NDR. Žďárské děti poznaly naopak prostředí těchto měst, navázaly mnohá přátelství s rodinami, ve kterých bydlely. Některá z těchto přátelství trvají dodnes. Brzy se ukázalo, že je třeba současně sbor doplňovat novými dětmi. Za tím účelem byl založen při lidové škole umění přípravný sbor, který si dal později název Cvrčci. Jeho vedoucí byla zpočátku pí. učitelka Sedláková, později H. Čížková. Dlouhá léta jej vedla učitelka lidové školy umění Libuše Rosecká, klavírní doprovod Hana Drdlová. Oba tyto dětské sbory pořádaly společné koncerty. Žďáráček každoročně pořádal několikadenní pěvecká soustředění. Nejčastěji bylo organizováno v tehdejším pionýrském táboře Žďasu v Zubří, v rekreačním středisku v Jevišovicích, na Medlově, v rekreačním středisku Prudká, v posledním období v rekreačním a vzdělávacím středisku brněnské univerzity na Cikháji. Všechna soustředění až do roku 1990 hradil Jednotný klub pracujících. 105 Jeho zásluhou byly pořízeny kroje pro členy sboru. První kroje v roce 1975 měly modrou sukénku a modrý kabátek, který doplňoval bílou halenku s ozdobnou stuhou kolem krku. Byly slušivé, ale móda si žádala změnu. Druhé kroje byly obstarány počátkem 80. let. V polovině 80. let byly pořízeny nové kroje, které byly nejméně zdařilé. V roce 2000 byly ušity opět nové, v pořadí již čtvrté kroje. Jsou to dívčí šaty s kabátkem modré barvy, doplněné bílou šálou. Částku 20.000 Kč věnoval Městský úřad, zbytek sponzoři. Jednotný klub vydal k 10. výročí sboru brožuru s fotografiemi, organizoval koncerty, vydával plakáty a programy. Nejzdařilejší spolupráce byla v období, kdy zájmovou uměleckou činnost organizovala pí. Jitka Kršková. Tato materiální péče o sbor skončila v roce 1990, kdy zanikl Jednotný (Sdružený) klub pracujících. Po několikaletých nevyjasněnostech v koncepci organizování kulturního života ve městě se Dům kultury postupně vzdal podpory zájmové umělecké činnosti. Žďáráček přešel pod ochranná křídla základní umělecké školy, bohužel bez dřívější finanční podpory. Na druhé straně uvolnění politické atmosféry přineslo i mnohé klady. Pro Žďáráček to znamenalo, že děti mohly účinkovat i v chrámovém prostředí, především při vánočních koncertech. Pro dětské sbory byla nově organizována celostátní soutěž školních dětských sborů, ve které Žďáráček dvakrát postoupil na celostátní přehlídku: v roce 1994 v Pardubicích a v roce 1997 v Uničově. V roce 2000 se zúčastnil celostátní soutěže dětských sborů v Novém Jičíně, ve které zvítězil V průběhu existence sboru od jeho založení v roce 1974 do roku 2000 spolupracovali na místech klavíristů kromě Blaženy Hralové Jiří Volák, Petr Duchalík, Nonna Piňosová a František Dvořák. V roce 1998 převzala vedení sboru jeho bývalá členka, absolventka Pedagogické fakulty UK, učitelka ZUŠ Petra Procházková. Od roku 2000 s ní spolupracuje Dana Foralová, učitelka ZUŠ. Dvě přípravná oddělení dětského pěveckého sboru Cvrčci vede Jiří Libra, klavírní doprovod František Dvořák. Za dobu existence Žďáráčku se ve sboru od jeho založení do roku 2000 vystřídalo 602 zpěváků, bylo nacvičeno 438 skladeb, uskutečněno 411 vystoupení. Žďárské děti zpívaly kromě shora uvedených měst v Brně, Hodoníně, Havlíčkově Brodě, Novém Městě na Moravě, Blansku, Velkém Meziříčí, Břeclavi, Polné a některých dalších menších místech. Repertoár sboru se skládá především z umělých dětských písní, úprav lidových písní, některých skladeb klasických autorů. Nejvýznamnější skladby repertoáru L. Marenzio: Amate mi ben, O occhi mamca mia B. Smetana: Má hvězda, Přiletěly vlaštovičky A. Dvořák: Zajatá, Dyby byla kosa, Voda a pláč, sborová scéna z opery Jakobín B. Martinů: Koleda, Říkadla, Otvírání studánek J. J. Ryba: Česká mše vánoční 106 E. Suchoň: Aká si mi krásna U. Naisa: Metza telegram M. Raichl: Requiem za Lidice P. Eben: Zelená se snítka, Kdyby tu nic nebylo, Truvérská mše J. Ph. Rameau: Cvrček J. Říha: Zpívej do fanfár L. Podéšť: Haló, světe I. Dunajevskij: Jen leťte, holubice J. Z. Bartoš: Není života bez zpěvu (kantáta pro smíšený, dívčí a dětský sbor) Z. Lukáš: Řemeslníci, Kvardyján Anonym: Zkouška na koncert J. Křička: Apríl V. Šainskij: Kuzněčik, Krokodýl Geňa J. Herden: O větru a dešti L. Umbe: Koolikel L. v. Beethoven: Fantazie W. A. Mozart: Ave verum O. Mácha: Hoj, hura hoj, Lašské halekačky J. C. Vodňanský: Favete linquis J. Linek: Pastorela J. Handel: Arioso Nejvýznamnější vystoupení 1974 Svátky písní Mikulov 1975 vítězství v krajském kole Písní přátelství v Brně 1977 krajská kola Písně přátelství v Brně 1979 „ 1980 „ 1981 „ 1983 „ 1985 „ 1975-78 účast na festivalech pěveckých sborů v Polné 1976 účinkování v televizním pořadu Neděle v klubu 1976, 1984 zájezd do Schmöllnu v tehdejší NDR 107 1984 samostatné vystoupení v Janáčkově divadle v Brně při příležitosti 25. výročí založení pionýrské organizace 1985 vystoupení před ministrem kultury při jeho návštěvě Ždáru n. S. 1987 zájezd na Slovensko - Vranov nad Topl‘ou 1989 provedení skladby Otvírání studánek ke 100. výročí narození B. Martinů - recitace A. Strejček, barytonové sólo Boh. Homolka 1994 zlaté pásmo na oblastní soutěži školních sborů v Jihlavě a Znojmě 1997 „ 1999 „ 1994 účast na celostátním kole školních pěveckých sborů v Pardubicích 1997 dtto v Uničově 1999 provedení adaptace České mše vánoční J. J. Ryby 2000 vítězství na celostátní soutěži dětských sborů v Novém Jičíně Nejčastěji zpívané skladby B. Martinů: Dětské hádanky Z. Lukáš: Teče voda, teče M. Uherek: Černé oči J. Vrátil: Kukulenka F. Simon: Tatíček má doma stáje J. Kšica: Bazalička L. Marenzio: Amate mi ben J. Ježek: V domě straší duch Z. Kaňák: Až ty pudeš k nám J. Marek: Leť, holubičko Seznam členů Žďáráčku k 1. 1. 2000 (Číslo u jména udává počet let práce ve sboru) 1. Antálková Jana 5 6. Balounová Lenka 6 2. Antálková Milena 5 7. Balounová Žaneta 3 3. Augustinová Dita 4 8. Baránková Petra 6 4. Bajerová Monika 9. Bartoš Radek 6 5. Balounová Jaroslava5 10. Bartošová Jana 2 4 108 11. Bartošová Romana 3 48. Čadová Lenka 6 12. Bartošová Veronika 1 49. Čapková Alena 4 13. Bártová Ilona 3 50. Čapková Alena 7 14. Baumová Eva 6 51. Čápová Lenka 3 15. Bednářová Dana 4 52. Čápová Markéta 5 16. Bednářová Petra 3 53. Čáslavská Hana 5 17. Bělohradská Renata3 54. Čejková Pavla 4 18. Belušová Martina 1 55. Čermáková Sylvie 4 19. Bencová Iveta 5 56. Čermáková Monika2 20. Bencová Renata 6 57. Černá Hana 5 21. BenešováAlena 4 58. Černá Monika 2 22. Berková Pavla 2 59. Černá Olga 6 23. Bílek Aleš 3 60. Černá Sylva 4 24. Bílková Pavla 2 61. Češková Jitka 6 25. Blahová Petra 2 62. Čolakovičová Martina2 26. Blahová Zdena 1 63. Čudová Eva 1 27. Blažíčková Ivana 4 64. Dalecká Jana 3 28. Blehová Lenka 1 65. DědičováVeronika 1 29. Bočková Hana 3 66. Dítětová Jana 30. Bočková Kateřina 1 67. Dobrovolný František 3 31. Bočková Martina 4 68. Dobřichovská Libuše 4 32. Bočková Pavlína 1 69. Dočekalová Lenka 2 33. Borková Bohdana 1 70. Dofková Alena 4 34. Bradáčová Jitka 5 71. Dolejší Iva 2 35. Brych Petr 2 72. Doležalová Jana 4 36. Brychtová Kateřina 6 73. Doležalová Jitka 3 37. Bubáková Martina 1 74. Doubková Klára 4 38. Bubeníčková Jana 4 75. Doubková Marcela 3 39. Buczyková Jana 4 76. Drapáková Pavla 2 40. Budínová Lenka 2 77. Drdlová Alice 4 41. Bukáčková Vladimíra2 78. Drdlová Hana 4 42. Burešová Eva 4 79. Dubová Václava 1 43. Burešová Marie 3 80. Dubová Zlata 5 44. Cejnková Marie 1 81. Dufková Renata 1 45. Ceralová Eva 2 82. Duchková Michala 5 46. Crháková Taťána 4 83. Duchková Miroslava2 47. Cvetlerová Petra 3 84. Dupalová Hana 4 1 109 85. Dušková Jana 5 122. Hájková Hana 86. Dušková Vlasta 4 123. Halvová Michaela 5 87. Dvořák Radim 2 124. Havlíčková Lucie 3 88. Dvořáková Nikola 7 125. Havlíčková Nikola 2 89. Dvořáková Iva 126. Havlíková Radka 90. Dvořáková Pavlína 6 127. Hendrychová Lucie 4 91. Dvořáková Petra 128. HlávkováSylva 92. Dvořáková Růžena 2 129. Hodrmentová Lenka4 93. Dvořáková Zuzana 2 130. HofmannFilip 94. Faltysová Iveta 3 131. Hofmanová Jolana 1 95. Fanfrdlová Hana 2 132. Hofmanová Zdeňka3 96. Fejtová Anna 1 133. Holemářová Milada3 97. Fejtová Ilona 5 134. HolubováMarcela 1 98. Fialková Eva 1 135. HolubováPetra 5 99. Fialková Milena 1 136. Horáčková Olga 4 100. Fialová Hana 3 137. Houfová Kateřina 1 101. Fialová Ilona 2 138. HraškováJana 3 102. Fialová Lenka 4 139. Hrdličková Iva 3 103. Ficová Věra 2 140. Hrubá Dana 3 104. Fiksa Jan 3 141. Hrubá Pavla 4 105. Fiksová Jana 4 142. Hulíková Hana 2 106. Fišerová Ivana 3 143. Humlíčková Šárka 3 107. Foltová Eva 4 144. Chládková Denisa 1 108. Foralová Michaela 1 145. Chlubnová Gabriela2 109. Fousková Pavla 4 146. Choutková Eva 6 110. Fousková Pavla 5 147. Choutková Hana 3 111. Frendl Vilém 3 148. Chrástová Lucie 3 112. Fuchsová Darina 2 149. Chromá Simona 1 113. Fuchsová Markéta 3 150. Irovská Jana 3 114. Gamba Robert 2 151. Irovská Markéta 5 115. Gambová Milana 5 152. Jadrná Marie 5 116. Gerlichová Lenka 1 153. Jadrný Štěpán 2 117. Glozová Alena 4 154. Jadrný Pavel 1 118. Gretzová Natálie 1 155. Jantuliková Dana 3 119. GretzováŠárka 6 156. Janeček Vít 2 120. Grošofová Leona 4 157. Janečková Hana 1 121. Grycová Petra 2 158. Janečková Václava 5 1 7 1 3 7 3 110 159. Janoušková Erika 2 196. Kociánová Anna 160. Jantuliková Eva 7 197. Kocourková Šárka 3 161. Jantuliková Dana 3 198. Kolářová Hana 6 162. Jarošová Anna 1 199. Kolesová Alena 5 163. Jašek Jakub 2 200. Kolníková Eliška 5 164. Jašová Dita 6 201. KönigováEliška 1 165. Jašová Marcela 3 202. KopicováLenka 4 166. Jašová Petra 6 203. Korábková Veronika3 167. Jedličková Květa 1 204. Kořistková Jana 1 168. Jeřábková Markéta 1 205. KosinováHana 3 169. Ježová Zdeňka 2 206. KosinováLenka 5 170. Jinková Markéta 3 207. Kosková Helena 2 171. Jirková Libuše 2 208. Kosková Miroslava 2 172. Jirková Martina 5 209. Kosourová Eva 173. Jirková Soňa 2 210. Kostelecká Kateřina2 174. Jirková Stanislava 5 211. Košťálová Michaela3 175. Johanidesová Adélka 2 3 1 212. Kotalová Jana 3 213. Kotalová Marie 3 177. Jurmanová Blanka 3 214. Koudela Ivo 5 178. Kadlecová Dana 1 215. Koudelová Dana 4 179. Kalasová Andrea 1 216. Koudelová Jana 5 180. Kasalová Hana 3 217. KrábkováGabriela 2 181. Kasalová Štěpánka 5 218. KrábkováVeronika 1 182. Kincová Eva 2 219. KrajinováJana 2 183. Kincová Petra 2 220. Kratochvíl Josef 1 221. KrausováLenka 3 185. Klementová Anna 2 222. Krbcová Věra 1 186. Klementová Edita 3 223. Krčálová Kateřina 1 187. Klímová Hana 4 224. Krejčová Jana 4 188. Klímová Petra 1 225. Krejčová Míla 3 189. Kloudová Pavla 2 226. Kremlíková Naďa 2 190. Kluchová Dana 3 227. KrňanskáIvana 191. Klusáková Dana 5 228. Kršková Drahomíra2 192. Kneslová Andrea 6 229. Kryštofová Alena 4 176. Juráčková Eva 5 184. Klamertová Vladimíra 3 2 193. Knoflíčková Pavla 5 230. Křivánková Eva 6 194. Koblížková Alena 3 231. Kubíčková Lucie 2 195. Kocandová Martina3 232. Kubík Jiří 3 111 233. Kubíková Hana 6 269. Malá Monika 5 234. Kučera Jiří 6 270. Malík František 1 235. Kučerová Kristina 3 271. Málková Martina 3 236. Kučírková Jana 4 272. Málková Martina 5 237. Kučírková Lenka 2 273. Marek Jakub 1 238. Kudrnová Zuzana 4 274. MarkováMiluše 4 239. Kulhánek Jaromír 5 275. MaškováEva 6 240. Kulhánková Alena 1 276. Mašová Veronika 1 241. Kunstmüller Martin1 277. MatulováDana 242. Kupková Eva 4 278. Mejzlíková Renata 1 243. Kupková Marta 2 279. Melounová Magda 2 244. Kurfürstová Barbora 245. Kutíková Marie 3 246. Kutlwascherová Lenka 247. Kuželová Alena 2 1 2 248. Kvapilová Jaroslava 8 3 280. Merunková Jana 4 281. Mičková Iveta 6 282. Mifková Věra 2 283. Minaříková Eva 2 284. Minaříková Jitka 2 249. Lačná Veronika 2 285. Modlitbová Ivana 5 250. Lahodová Radka 4 286. Mokrá Hana 5 251. Lahodová Zuzana 2 287. Mokrá Jitka 3 252. Lankašová Jitka 288. Mokrá Jitka 5 2 253. Lapešová Alexandra 4 289. Motyčková Renata 2 254. Latzková Veronika 4 290. Motyčková Renata 4 255. Leopold Aleš 2 291. Moučková Hana 1 256. Leskourová Jana 4 292. Mrkvová Simona 3 257. Libra Jiří 3 293. Merklová Jana 6 258. Librová Ilona 3 294. Müllnerová Leona 4 259. Linhartová Soňa 1 295. Musilová Helena 2 260. Losenická Zuzana 1 296. Musilová Kateřina 1 261. Lučková Eva 3 297. Musilová Kateřina 3 262. Lukášková Jana 5 298. Musilová Lenka 3 263. Lukšová Gabriela 2 299. Musilová Marie 2 264. Macháčková Alexandra 4 300. Nekovářová Lucie 1 265. Macháčková Šárka 5 301. Němcová Michaela 3 266. Macháčková Zina 4 302. Němcová Miroslava4 267. Machalová Dagmar 1 303. Němcová Tereza 1 267. Máchalová Andrea 3 304. Němcová Vlasta 2 268. Machalová Jana 305. Němec Aleš 1 1 112 306. Němec Luděk 2 343. Pospíšilová Hana 307. Němec Patrik 1 344. Pospíšilová Jarmila 2 308. Neubauer Jakub 1 345. Pospíšilová Jitka 309. Neumanová Jana 3 346. Pospíšilová Zdena 5 6 3 310. Neuwirthová Eva 5 347. Potůček Tomáš 311. Nováčková Eva 2 348. Procházková Barbora3 312. Nováková Dana 5 349. Procházková Petra 6 313. Nováková Dita 4 350. Průdek Ladislav 4 314. Nováková Hana 1 351. Pryclová Zuzana 2 315. Nováková Marta 5 352. Příhodová Lucie 2 316. Novotná Jana 3 353. Přikrylová Romana 3 2 317. Novotná Karolina 3 354. Přívětivá Libuše 4 318. Novotná Veronika 7 355. Pustina Jakub 1 319. Obrová Nikol 2 356. Randáčková Jana 6 320. Odvárková Iva 6 357. Randáčková Karolina5 321. Ondráčková Ivana 7 358. Raudenská Jana 2 322. Osmíková Kristina 1 359. Rosecká Martina 4 323. Ostrčilová Lenka 360. Röslerová Eva 2 324. Ostrčilová Veronika4 361. Rosůlková Dita 6 325. Padalíková Martina 7 362. Rosůlková Jana 4 326. Padalíková Milana 7 363. Rosůlková Renata 4 327. Papežová Lucie 1 364. Roubínková Jana 4 328. Pelzová Jana 5 365. Roušarová Jana 4 366. Růžička Jan 3 3 329. Pešková Blahoslava 3 330. Petr Jaroslav 3 367. Růžičková Lenka 5 331. Petrlíková Jitka 5 368. Růžičková Marta 332. Petrová Iveta 6 369. Řehořová Markéta 2 333. Pinkavová Anna 3 370. Řezáčová Ivana 3 334. Pléha Josef 2 371. Řezníčková Eva 6 335. Plíšková Emilie 4 372. Řezníčková Hana 6 336. Plišková Marta 6 373. Řičanová Ivana 2 337. Podloucká Daniela 1 374. Sáblíková Jitka 4 338. Pohanka René 5 375. Sadílková Milada 2 339. Pohanka Roman 2 376. Sahulová Martina 2 4 340. Pokorná Kateřina 2 377. Samek René 4 341. Poláková Marcela 3 378. Samková Renáta 2 342. Pospíchalová Jana 1 379. Samková Michaela 4 113 380. Samková Radka 1 417. Stehno Lukáš 1 381. Sedláková Milena 3 418. Stejskalová Jana 6 382. Sedláková Monika 5 419. Stejskalová Iva 4 420. Stejskalová Jitka 5 383. Sedláková Stanislava 2 384. Seidlová Dana 3 421. Stejskalová Ludmila4 385. Seidlová Radka 5 422. Stejskalová Zdenka4 386. Sejkorová Marie 4 423. Stěpánková Lenka 3 387. Selucká Jiřina 3 424. Stránská Jana 1 388. Siebenbürgerová Mirka 4 425. Strnadová Helena 1 389. Šildbergerová Linda 1 426. Strouhalová Markéta2 390. SimonováZuzana 2 391. Sklenářová Drahomíra 3 427. Stupková Jana 3 428. Suchá Petra 3 392. Skryjová Eliška 2 429. Suková Lenka 3 393. Slámová Alena 5 430. Sukupová Leona 3 394. Slámová Miroslava 2 431. Svobodová Eva 2 395. Smolíková Dagmar 3 432. Svobodová Zuzana 3 396. Sniegoňová Barbora 4 433. Svobodová Hana 1 3 397. Sobková Barbora 3 434. Svobodová Jana 398. Sobotková Hana 4 435. Svobodová Lenka 3 399. Sobotková Jana 4 436. Svobodová Petra 400. Sobotková Petra 5 437. Svobodová Sylvie 2 401. Sobotková Radka 3 438. Svobodová Šárka 2 402. Sommerová Andrea2 439. Sýkorová Alena 4 403. Sošková Petra 1 440. Sýkorová Eva 3 404. Součková Kateřina 3 441. Synková Soňa 4 405. Srnská Lenka 5 442. Synková Miroslava 5 406. Stahlová Eva 1 443. Syrová Monika 407. Staněk Zdeněk 2 444. Šebestová Daniela 3 408. Staňková Alena 4 445. Šedivá Hana 409. Staňková Doubravka 2 6 1 6 446. Šichalová Jarmila 2 410. Staňková Iveta 4 447. Šiklová Edita 1 411. Stará Jana 5 448. Šimkovská Hana 4 412. Starka Vít 5 449. Šimkovská Lenka 4 413. Stárková Eva 5 450. Šimkovský Marek 1 414. Stařík Stanislav 4 451. Šímová Jana 3 415. Staříková Irena 4 452. Šímová Pavla 3 416. Stehlíková Zlata 2 453. Šindelářová Petra 1 114 454. Šípková Zdena 3 491. Trnka Jaroslav 455. Šípková Zdenka 2 492. Trojanová Veronika 1 456. Široká Blanka 2 493. Trojanovičová Martina1 457. Široká Dana 3 494. Uchytilová Jana 458. Šislerová Zuzana 1 495. Urbánková Helena 3 459. Škodová Blanka 1 496. Urbánková Ilona 460. Škodová Irena 3 497. Urbánková Marta 2 461. Škopová Lenka 4 498. Urbanová Alice 1 462. Šlapanská Eva 3 499. Vacková Alžběta 6 463. Šlapanská Hana 5 500. Vácová Klára 3 464. Šlapanská Iva 3 501. Vaculínová Lenka 1 465. ŠotolováRadka 3 502. Válková Dita 4 466. Špaček Zdeněk 3 503. Valnerová Dita 2 467. Šperlingová Šárka 2 504. Valová Hana 5 468. Šrámková Petra 3 505. Vávrová Gabriela 5 469. Štejdířová Marie 5 506. Vávrová Kateřina 5 470. Štěpánková Irena 3 507. Vávrová Lucie 2 471. Štěpánková Jana 4 508. Vavříncová Hana 1 509. Večeřová Lenka 1 472. Štěpánková Michaela 8 1 2 1 473. Štěpánková Petra 2 510. Večeřová Petra 2 474. Štěpničková Jana 1 511. Veselá Valerie 3 475. Štočková Jana 4 512. Veselská Ilona 5 476. Šubrtová Gabriela 4 513. Veselská Zdenka 6 477. Šustrová Marie 3 514. Vítková Michaela 5 478. Švastalová Eva 2 515. Vojáčková Kateřina 2 479. Švecová Lenka 4 516. Vokounová Iva 4 480. Švierčková Zuzana 2 517. Volfová Renata 3 481. Švomová Martina 2 518. Volfová Iveta 3 482. Táborská Jitka 3 519. Volfová Zlata 2 483. Tálská Lenka 5 520. Vondráčková Monika 484. Tálská Růžena 3 521. Votavová Angelika 1 485. Tekzová Pavlína 3 522. Votavová Eva 1 486. Tenglerová Martina 3 523. Vrbíková Jana 2 487. Teplá Andrea 524. Vrbíková Marcela 4 3 488. Tesařová Veronika 2 525. Vrzáková Hana 4 489. Toufarová Hana 526. Vrzáková Lenka 1 4 490. Trkanová Martina 3 527. Vystrčilová Andrea 2 3 115 528. Wasserbauerová Jitka5 529. Wasserbauerová Dana4 530. Weberová Alena 4 531. Zahrádka Jan 1 532. Zachová Hana 4 533. Zachová Iva 4 534. Zástěra Petr 6 535. Zástěrová Kateřina 1 536. Zástěrová Lenka 5 537. Zástěrová Zdeňka 4 538. Zátopková Petra 3 539. Zdražil Pavel 5 540. Zeroniková Magda 5 541. Zezulová Markéta 4 542. Zikmundová Jitka 5 543. Zikmundová Petra 2 544. Zimmermanová Hana2 545. Zítková Hana 4 546. Zitová Iva 6 547. Zmeškalová Martina 2 548. Zmydlochová Jiřina 3 549. Zobač Evžen 3 550. Zobačová Ilona 2 551. Zobačová Jaroslava 4 552. Zyková Daniela 3 553. Žáková Radka 2 554. Žejdlíková Jitka 1 11. M u s i c a S a r e n s i s U zrodu komorního sboru Musica Sarensis stálo v létě 1991 šest zpěvaček, bývalých členek dětského sboru Žďáráček, které se rozhodly pokračovat ve sborovém zpěvu. Všechny, až na jednu výjimku, studovaly též sólový zpěv na žďárské LŠU u učitelky Libuše Rosecké. Byly to: Petra Procházková, Eva Řezníčková, Nikola Dvořáková, Iveta Petrová, Petra Nedvědová a Eva Mašková. Obrátily se na sbormistra dětského pěveckého sboru Žďáráček PaedDr. Jiřího Libru, který se ujal jejich vedení. První vystoupení se uskutečnilo 10. 11. 1991 na přehlídce zájmové umělecké činnosti ve Velké Bíteši. Děvčata zpívala na vánočním koncertě v kostele, na jaře 1992 uspořádala samostatný koncert v Humpolci, na žďárské radnici, v Novém Městě na Moravě, ve žďárském zámku. V roce 1993 uspořádala samostatný koncert opět na žďárské radnici a vystupovala na okresní přehlídce pěveckých sborů ve Žďáře nad Sázavou. Účinkovala pod názvem Dívčí komorní sbor Domu kultury ve Žďáře nad Sázavou. V roce 1992 se několik členek sboru zúčastnilo prázdninového setkání evropských pěveckých sborů „Europa cantat“ v Táboře. Vrátily se s myšlenkou rozšířit sbor o mužskou složku. Na podzim 1993 byl záměr uskutečněn a 8. 4. 1994 uspořádal „Komorní sbor ZUŠ“ na žďárské radnici první samostatný koncert. Sbor zpíval v následujícím obsazení: soprán Nikola Dvořáková, Petra Procházková, Eva Řezníčková alt Iveta Blažíčková (Petrová), Petra Nedvědová (Dvořáková) tenor František Dvořák, Jan Konderla, Oldřich Růžička bas Radim Dvořák, Vladimír Svatoš. Sbormistr Jiří Libra. Na podzim v roce 1994 posílila alty Jana Zemenová a v roce 1995 tenory Leoš Drahotský. Jan Konderla přešel zpívat do basu. Tím se základní složení stabilizovalo. Počátkem října 1995 se sbor zúčastnil první mezinárodní soutěže sborového zpěvu v Litomyšli. Odvezl si hodnocení v bronzovém pásmu a pozvání na soutěž v Limburg - Holzhausenu ve SRN pro rok 1996. 7. 3. 1996 sbor účinkoval při příležitosti návštěvy prezidenta Václava Havla v kostele na Zelené hoře. 8. 6. 1996 se sbor (stále ještě pod názvem Smíšený komorní sbor ZUŠ) zúčastnil mezinárodní sborové soutěže v Limburg - Holzhausenu ve SRN. Získal stříbrné pásmo, celkové třetí místo a odměnu 500 DM. Při té příležitosti navázal přátelství s církevním sborem ve Werschau, jehož členové o žďárský sbor po dobu soutěže pečovali. Při zpáteční cestě na dálničním odpočívadle nedaleko Prahy byl přijat návrh Oldřicha Růžičky na změnu názvu sboru na Musica Sarensis. Pod tímto novým názvem účinkoval 117 sbor poprvé 27. 9. 1996 na koncertu pěveckých sborů při Slavnosti jeřabin v konventním kostele v Zámku Žďáře. Následoval největší dosavadní úspěch sboru, a sice zlatá medaile a celkové druhé místo na mezinárodní soutěži Orlanda Lassa v Římě. Jen o půl bodu před žďárským sborem se umístil universitní sbor z Kolumbie v Jižní Americe. Žďárský sbor účinkoval na čestném místě při slavnostní mši v katedrále sv. Petra ve Vatikánu, na koncertu vítězů v kostele sv. Ignáce, účastnil se audience u papeže Jana Pavla II. na náměstí sv. Petra ve Vatikánu, byl pohoštěn kulturním atašé českého velvyslanectví v Římě Pavlem Smetáčkem (zakladatelem džezového orchestru tzv. „Smetáčkovců“). Při vyhlašování výsledků soutěže byl oceněn sbormistr Jiří Libra cenou za jeden ze tří nejlepších dirigentských výkonů. Obě ceny, cena pro sbor i dirigenta, byly ohodnoceny i finančně. Žďárští zpěváci si prohlédli Řím, při zpáteční cestě Florencii a Benátky. O jejich úspěchu vysílal relaci i Český rozhlas, zásluhou redaktorky Vědunky Lunardi, byl popsán v místním tisku i odborném časopise Cantus. V témže roce sbor účinkoval na koncertě v Praze ve vestibulu Národního muzea společně se sborem Collegium cantatium z Prahy, se kterým se setkal na festivalech v Litomyšli a Římě. Při této příležitosti byla za účasti skladatele provedena premiéra díla Radka Rejška „Ave Maria“ se sopránovým sólem Petry Procházkové. Na tomto koncertu poprvé účinkovaly nové zpěvačky, soprán - Eva Stárková, alt - Jiřina Heroldová. V roce 1998 se sbor účastnil mezinárodní soutěže v Olomouci, získal zlaté pásmo a pozvání do Banské Bystrice. Eva Badinová (Mašková) ukončila činnost ve sboru v roce 1999. Na podzim téhož roku v sále Muzea knihy v zámku p. Kinského bylo natočeno první CD sboru. Natáčení realizovali zvukový technik Václav Vlachý a hudební režisér Jan Kyselák z Hradce Králové. Práce na natáčení přinesla sboru nové pozitivní zkušenosti. Obal na CD vytiskla tiskárna Impresso v Ostrově nad Oslavou, výroba byla svěřena Gramofonovým závodům v Loděnici u Berouna. Křest CD provedl starosta města Jaromír Brychta na koncertě ve vyprodaném velkém sále Domu kultury 9. 4. 1999. Při tomto koncertu spoluúčinkovala skupina Králíci z Nového Města na Moravě a dětský sbor Žďáráček. V dubnu 1999 následoval zájezd do Banské Bystrice a účinkování na galakoncertu při příležitosti mezinárodní sborové soutěže Viliama Figuše - Bystrého. V květnu se uskutečnil finančně úspěšný zájezd do holandských měst Waalre a Haaren. Ve dnech 2. a 3. 7. 1999 se sbor účastnil mezinárodní soutěže Bohuslava Martinů. Účinkoval na soutěžních koncertech v Pardubicích a Hradci Králové. V soutěži získal stříbrné pásmo. V závěru měsíce srpna sbor účinkoval v belgickém městě Flobecq, kde byl jako součást delegace zastupitelů města Žďáru a žďárských výtvarníků. V měsíci prosinci uskutečnil sbor vánoční koncert, na kterém mj. zazněla též novinka české sborové tvorby, vánoční mše Zdeňka Lukáše „Radujme se všichni v Pánu“, kterou autor dedikoval J. J. Rybovi. 118 Sbor posílila nová sopranistka, studentka Jana Novotná. Od začátku roku 2000 pracoval sbor na zajímavém projektu. V roce 1968 emigroval do Anglie se svou rodinou pražský rodák Václav Pinkava, známý spíš pod uměleckým pseudonymem Jan Křesadlo. Ten později proslul jako uznávaný lékař - psycholog, sexuolog, lingvista (ovládal sedm jazyků), byl znám též jako spisovatel, básník, výtvarník, vědec v oboru matematická logika. Tento všestranně nadaný člověk se zabýval též hudební skladbou. Vytvořil několik sborových kompozic, mezi nimi rozsáhlejší dílo: staroslověnskou Glagolskou mši. Městská knihovna ve Žďáře se jako první v republice ujala uspořádání souborné výstavy jeho výtvarného díla k 5. výročí smrti Jana Křesadla. K této příležitosti byl sbor požádán o nacvičení zmíněné Glagolské mše. O Glagolskou mši projevil zájem i Český rozhlas. Natáčení se uskutečnilo 18. 6. 2000. Kromě toho nacvičil sbor dvě skladby na text Křesadlovy milostné lyriky. Jednu zhudebnil sám autor veršů, druhou známý český exilový skladatel Jan Tučapský, který byl 15. 6. 2000 osobně přítomen provedení své skladby jako české premiéry při vernisáži na Staré radnici. Koncem června 2000 odjel sbor na mezinárodní nesoutěžní festival sborového zpěvu, na který byl pozván italskou nadací Flaminia culturale 2000. Festival se konal v několika městech v oblasti Dolomitských Alp severní Itálie. Musica Sarensis účinkovala na koncertu církevní hudby v kostele S. Giovanni v městě San Candido, na koncertě folklorní hudby ve výšce 2000 m n. m. na chatě Baranci hut v městě Dobiacco a v hale Gustava Mahlera na setkání zúčastněných sborů. V měsíci září 2000 uskutečnil sbor při příležitosti kulturního festivalu „Slavnosti jeřabin“ dva společné koncerty se sborem Collegium cantat z Banské Bystrice. V listopadu 2000 účinkoval sbor na dvou koncertech v italské Veroně, kam byl pozván místním mužským sborem Stella Alpina. Zde obdržel pozvání k účinkování na vzpomínkové slavnosti při příležitosti výročí bitvy o italskou národní samostatnost v Custoze v červnu 2001. V roce 2001 se sbor zúčastnil mezinárodní soutěže v německém LimburgLindholzhausenu. V silné konkurenci obsadil v kategorii smíšených sborů do 16 členů 2.místo za dívčím sborem hudební školy v Rize (Lotyšsko) a před favorizovaným ruským sborem „Pěvci od tichého Donu“ z Rostova. Musica Sarensis - repertoár k 1. 1. 2000 1. ar. H. Carter Deep river spirituál - anglicky 2. ar. A. Copland At the river spirituál - anglicky 3. ar. A. Vince The Virgin Mary spirituál - anglicky 4. ar. H. Bright I hear a voice a-pray-in spirituál - anglicky 5. ? Soon ah will spirituál - anglicky 119 6. ar. L. Rumery Steal away spirituál - anglicky 7. ar. H. Smith Ride the chariot spirituál - anglicky 8. ar. A. Thomas I open my mouth spirituál - anglicky 9. ? Lord, I want spirituál - anglicky 10. ar. J. Wild The angel rolled that stone spirituál - anglicky 11. ar. J. Hairston Dis train spirituál - anglicky 12. ar. J. Joran To já, Pane můj spirituál - česky 13. ? Už přijíždí vlak Boží spirituál - česky 14. ar. M. Hayes Walkin down that glory road(kl) spirituál - anglicky 15. ar. A. Thomas I´m a-rollin´ (kl) spirituál - anglicky 16. ar. J. Hairston Poor man Lazrus spirituál - anglicky 17. ar. Luboff Amen (vánoční) spirituál - anglicky 18. ? Dobrou zprávu hlásej (vánoční) spirituál -česky 19. ar.- A. Copland Cing-a-ring chaw spirituál - anglicky 20. ar. H. Burleigh My lord, what a mornin spirituál - anglicky 21. J. Sandt Bhombela spirituál - afrikánsky 22. J. Sandt Siba tatu spirituál - afrikánsky 23. S. Rachmaninov Ave Maria církevní - latinsky 24. R. Twardowski Alleluia církevní - latinsky 25. A. Bruckner Locus iste církevní - latinsky 26. J. Desprez In te Domine speravi církevní - latinsky 27. Z. Fibich Beatus vir (sopr. sólo, kl., h.) církevní - latinsky 28. W. A. Mozart Ave verum corpus církevní - latinsky 29. M. Franck Da pacem, Domine církevní - latinsky 30. J. S. Bach Pssalite Deo nostro inletitia církevní - latinsky 31. B. M. Černohorský Motetto církevní - latinsky 32. G. A. Homilius Deo dicamus gratias církevní – latinsky 33. N. Hirsch El haderech populární - hebrejsky 34. Z. Lukáš In semita iusticiae vita církevní - hebrejsky 35. T. Arbeau Pavane česky 36. B. Martinů Bolavá hlavěnka česky 37. M. Franck So wünsch ich ihr německy Ein gute Nacht německy 38. I. Erod Viva la musica latinsky 39. ar. J. Hairston I can the world spirituál - anglicky 40. J. Falik Neznámá (Neznakomaja) rusky 41. F. Schubert Heilig, ist der Herr německy 120 42. O. Lasso Madona ma pieta italsky 43. ar. Z. Lukáš Za naším huménkem lidová - česky 44. C. Jannequin Petite nymphe folastre česky 45. ar. M. Uherek Chodila Maryša lidová - česky 46. ar. M. Hroněk Prší, prší lidová - slovensky 47. ar. Z. Šesták Co to máš, má milá lidová - česky 48. ar. Z. Mrkos Bude večer lidová - česky 49. ar. J. Schreiber Ó, lásko, lásko lidová - česky 50. ar. H. Lau Pridi ty, šuhajko lidová - slovensky 51. ar. P. Eben Ešče si já pohár vína lidová - česky 52. ar. J. Jindřich Hančičko lidová - česky 53. ? Moje žena mrcha lidová - česky 54. B. Matieu O Champs Elysees populární - francouzsky 55. ar. J. Jindřich Žádnej neví lidová - česky 56. M. Schuster The Boogie Bop populární - anglicky 57. J. Ježek Život je jen náhoda populární - česky 58. J. Ježek Ezop a brabenec populární - česky 59. J. Ježek Svítá populární - česky 60. ar. Hairston Elijah Rock spirituál - anglicky 61. L. Bernstein West Side Story (kl) populární - anglicky 62. A. Michna Vánoční písně česky 63. O. Lasso Matona mia cara italsky 64. R. Rejšek Ave Maria (sopr. sólo) církevní - latinsky 65. J. Johansen Judas populární - anglicky 66. D. Buxtehude Magnificat církevní - latinsky 67. ar. A. Tučapúský Hej, hej, koleda (varh.) česky 68. ar. J. Desprez El grillo italsky 69. B. Ram Only you populární -anglicky 70. ar. L Hrušovský Zahučaly chladné vetry lidová - slovensky 71. ? Zottelmarch populární - vokál 72. ar. J. Arcadelt Margot (franc. lid.) česky 73. ar. P. Řezníček Před muzikú lidová - česky 74. ar. J. Šoupal Dolina, dolina lidová - česky 75. P. I. Čajkovskij Mše sv. J. Zlatoústého církevní - staroslov. 76. ar. M. Uherek O toužení a soužení (cemb., fl., vcl) 77. ? Just couldn´t česky spirituál - anglicky 121 78. P. Attaignus Tourdion (Batalion) populární - česky, francouzsky 79. B. Carlton Ja, Da populární - anglicky, česky 80. B. Franck Jazzcaglia populární - vokál 81. G. Gershwin Summertime populární - česky, anglicky 82. Z. Lukáš Multi homines církevní - latinsky 83. A. Dvořák Napadly písně česky 84. ar. K. Dýnka Teče voda lidová - česky 85. ar. R. Grosler O happy day spirituál - anglicky 86. G. D. Bárdos Eli, Eli církevní - latinsky 87. J. Bennet Weep, O Mine Eyes populární - anglicky 88. W. A. Mozart Andante grazioso populární - vokál 89. ar. J. Tichota Parvulus nobis (vánoční) česky 90. ar. J. Tichota Vítej, malé děťátko česky 91. ar. J. Tichota La lů la lej (vánoční) česky 92. ar. J. Tichota Hanba nám (vánoční) spirituál - česky 93. ar. J. Tichota Můžete hádat (vánoční) spirituál - česky 94. Z. Lukáš Radujme se všichni (ván. mše) - česky 95. ar. J. Tichota Mirelaridon populární - česky 96. ar. J. Tichota Ouvej, ouvej populární - česky 97. ar. J. Tichota Panáček spí (vánoční) česky 98. J. Křesadlo (Pinkava)Glagolská mše církevní - staroslov. 99. ar. F. Lýsek lidová - česky Konopa, konopa 100. ar. M. Macourek Písnička s vozembouchem lidová - česky 101. Francis Lai A Man and a Woman 102. F. Loewe Melodie z muzikálu My Fair Lady populární - anglicky populár - česky Přehled veřejných vystoupení pěveckého sboru Musica Sarensis 1994 08. 04. Žďár n. S. radnice samostatný koncert 24. 07. Krucemburk kostel samostatný koncert 23. 10. Hlinsko kostel samostatný koncert 30. 10. Žďár n. S. Zelená hora společně se zahraničními sbory 27. 12. Žďár n. S. Zelená hora vánoční koncert 1995 08. 01. Nové Město evangelický kostel novoroční koncert 122 04. 03. Žďár n. S. Zelená hora Pocta Santinimu 23. 04. Žďár n. S. kostel sv. Prokopa velikonoční koncert 28. 05. Bohdalov obřadní síň samostatný koncert 12. 06. Sázava kostel samostatný koncert 15. 09. Žďár n. S. kaple Barborka Slavnost jeřabin 20. 10. Hamry příroda příležitostné vystoupení 01. 10. Litomyšl zámek soutěž 02. 10. Litomyšl Národní dům soutěž 1996 07. 03. Žďár n. S. Zelená hora vystoupení pro prezidenta V. Havla 22. 03. Žďár n. S. sokolovna vystoupení pro učitele 26. 04. Žďár n. S. divadlo koncert sborů ZUŠ 19. 05. Žďár n. S. radnice samostatný koncert 02. 06. Nové Město aula gymnázia samostatný koncert 08. 06. Lindholzhausen koncertní síň soutěž 08. 06. Lindholzhausen koncertní síň soutěž 08. 06. Lindholzhausen stan soutěž 09. 06. Werschau kostel příležitostné vystoupení - mše 09. 06. Limburg katedrála příležitostné vystoupení 23. 06. Sázava kostel samostatný koncert 27. 09. Žďár n. S. konventský kostel společný koncert „Jeřabiny“ 1997 05. 01. Žďár n. S. divadlo novoroční koncert 26. 01. Žďár n. S. Dům dětí příležitostné vystoupení 07. 02. Velké Meziříčí ZUŠ samostatný koncert 01. 03. Řím Dela Cancelaria soutěž 03. 03. Vatikán Sv. Petr společné vystoupení při mši 03. 03. Řím Sv. Ignác koncert vítězů 08. 05. Žďár n. S. divadlo spol. vyst. se swingovým orchestrem 01. 06. Žďár n. S. konventský kostel společný koncert 13. 06. Žďár n. S. Barborka příležitostné vystoupení 29. 06. Sázava kostel samostatný koncert 30. 08. Žďár n. S. Pilská nádrž příležitostné vystoupení 19. 09. Humpolec kostel samostatný koncert 21. 11. Praha Národní muzeum společný koncert 21. 12. N. Město kulturní dům společný vánoční koncert 123 1998 04. 01. Žďár n. S. divadlo novoroční koncert 05. 04. Žďár n. S. radnice samostatný koncert 14. 05. Žďár n. S. Zelená hora příležitostné vystoupení 16. 05. Žďár n. S. Zelená hora samostatný koncert 04. 05. Žďár n. S. radnice příležitostné vystoupení 13. 06. Olomouc aula FF soutěž 20. 09. Žďár n. S. barokní sál koncert „Jeřabin“ 27. 09. N. Město evangelický kostel koncert „Jeřabin“ 04. 10. Žďár n. S. sokolovna příležitostné vystoupení 30. 10. Žďár n. S. sál Muzea knihy natáčení CD 06. 12. Sázava kostel adventní koncert 18. 12. Žďár n. S. Zelená hora příležitostné vystoupení Dům kultury křest CD 1999 09. 05. Žďár n. S. 24. 04. Ban. Bystrica 27. 05. Vojtanov 28. 05. Walro (Hol.) kostel samostatný koncert 29. 05. Haaren (Hol.)společenské středisko samostatný koncert 30. 05. Haaren (Hol.)kostel samostatný koncert 01. 06. Žďár n. S. sál Muzea knihy příležitostné vystoupení 02. 07. Pardubice Dům hudby soutěž 03. 07. H. Králové kostel soutěž 11. 07. Žďár n. S. společný koncert 26. 08. Flobecq (Bel.)radnice příležitostné vystoupení 26. 08. Flobecq společenská místnost koncert 27. 08. Flobecq kostel samostatný koncert 25. 09. Sv. Kříž kostel samostatný koncert 19. 12. N. Město evangelický kostel vánoční koncert kino společenský sál Zelená hora příležitostné vystoupení příležitostné vystoupení 2000 02. 01. Žďár n. S. sv. Prokop novoroční koncert 28. 01. Žďár n. S. smuteční síň příležitostné vystoupení 21. 05. Žďár n. S. Zelená hora vystoupení při mši 02. 06. Žďár n. S. divadlo koncert sborů ZUŠ 15. 06. Žďár n. S. radnice vernisáž 18. 06. Žďár n. S. Barborka natáčení pro rozhlas 29. 06. Dobiaco (It.)kostel společný koncert 124 30. 06. San Candidohorská chata příležitostné vystoupení 01. 07. Dobiaco hala G. Mahlera příležitostné vystoupení 16. 09. N. Město evangelický kostel koncert „Jeřabin“ 17. 09. Žďár n. S. budova konventu koncert „Jeřabin“ 11. 11. Verona Teatro Camploy koncert 12. 11. Verona spolkový sál koncert Seznam členů Musica Sarensis k 1. 11. 2001 1. soprán Petra Procházková Eva Řezníčková (Sobotková) 2. soprán Eva Stárková od roku 1997 Jana Novotná od roku 2000 Nikola Dvořáková(Hasse) Jiřina Heroldová 1. alt Iveta Petrová(Blažíčková) Dana Foralová 2. alt od roku 1997 od roku 2000 Jana Zemenová(Apolinová) Petra Dvořáková (Nedvědová) tenor Eva Badinová od roku 1998 - 1999 Hana Štěchová od roku 2000 Oldřich Růžička Leoš Drahotský od roku 1996 František Dvořák Luděk Němec bas od roku 2001 Jan Konderla Vladimír Svatoš František Dvořák Radim Dvořák Sbormistr Jiří Libra od roku 1994 125 12. Z á v o d n í k l u b Píšeme-li o žďárském amatérském muzicírování, nesmíme zapomenout na instituci, která je v 50. - 90.letech 20. století, především finančně a organizačně podporovala. Touto institucí byl závodní klub. Vznik klubu souvisí s rozvojem města a výstavbou Žďasu počátkem 50. let. V této době začal prudce stoupat počet obyvatel Žďáru, kteří se sem stěhovali za prací v novém podniku. Rok Počet obyvatel 31. 12. 1947 3.444 1950 4. 489 1952 5. 526 1956 7.197 Z předchozích porovnání vidíme, že se počet obyvatel Žďáru za šest roků na přelomu 40. a 50. let více než zdvojnásobil. Nově příchozí byli lidé středního a mladého věku, všichni se po práci chtěli bavit. Mezi starousedlíky a novými přistěhovalci, kteří přinášeli do poklidného venkovského městečka „samé novoty“, vznikalo napětí. To zvyšovali i někteří jedinci nepříliš vysokých morálních kvalit. Ti však brzy odcházeli dál na své pouti světem a třenice postupně ustávaly. Město však nemělo na takový počet obyvatel vybudováno odpovídající zázemí po stránce kulturní. Jedinými budovami ve městě, které měly větší sál, byla sokolovna a Národní dům (dnešní divadlo). Další budova - Lidový dům (1) - dnešní dům dětí a mládeže - sloužila jako sídlo okresního výboru KSČ a veřejnosti nebyla přístupná. V sále sokolovny bylo kino, pořádaly se tam taneční zábavy a plesy, schůze, tělovýchovné akademie, slavnostní shromáždění a zejména tehdy oblíbené estrády. Později tam zkoušely zájmové kroužky závodního klubu. V Národním domě se hrálo divadlo a byly zde umístěny kanceláře závodního klubu. Závodní klub byl organizací odborového hnutí, která zajišťovala kulturní život jeho členů a také jej financovala. Do působnosti závodního klubu patřila jednak činnost různých amatérských kroužků, dále zajišťování vystoupení profesionálních umělců z větších center, ale též dohled na ideovou úroveň této činnosti. O vzniku a začátcích této instituce, která během svého vývoje a působení nesla několik názvů - od Závodního klubu, přes Jednotný, později Sdružený klub pracujících až po Dům 126 kultury - se dochovaly pouze sporadické záznamy. Autoři této publikace čerpají proto převážně ze vzpomínek pamětníků, snad přesných a nezkreslených. První dochovaná zmínka o vzniku klubu pochází z roku 1951. V zápise z valné hromady závodní rady ROH dne 23. 11. 1951 v bodu 14 volebního programu se ukládá: „Utvoříme závodní klub, kde vytvoříme středisko kulturního a politického života.“ Na schůzi závodní rady 9. 1. 1952 bylo projednáno ustavení závodního klubu a zvoleni členové přípravného výboru klubu: p. Hlad - předseda, p. Synek - místopředseda, p. Žák jednatel, p. Dlouhý - hospodář, pí Řeháčková - pokladnice. Seznam členů výboru byl dán ke schválení Okresnímu národnímu výboru (2). Tento přípravný výbor se pravidelně scházel. Jeho prvním úkolem bylo nalézt místnosti pro život klubu. Byl získán sál v prvním patře hostince „U Roháčků“ (3). Na jaře roku 1952 byla tato místnost slavnostně otevřena. V ní byly provozovány sobotní a nedělní taneční večery, jako občerstvení se prodávala limonáda za režijní cenu. Koncem zimy 1953 se pořádaly taneční hodiny pro mládež v Národním domě. Sál Národního domu, stejně velký jako dnes, se vytápěl kamny, která stála v rohu pod jevištěm. Z nich sálající teplo ohřívalo jen nejbližší okolí, hlavně muzikanty. Ostatní se museli zahřát sami jak uměli. Když se při divadelním představení otevřela opona, masa chladného vzduchu z jeviště vnikla do sálu, ve kterém se vždy značně ochladilo. Diváci s tím počítali a oblékli si svetr navíc, horší to bylo s herci. V létě roku 1953 došlo k dohodě mezi Závodním klubem (ZK) a závodní tělovýchovnou jednotou Spartakem o postoupení místnosti v sokolovně k provozování činnosti ZK. Svépomocí byl upraven malý společenský sál v prvním patře budovy a činnost se od Roháčků přestěhovala sem. Velký sál sokolovny, jak je uvedeno, sloužil pro všechno a byl o něj velký zájem. Za zmínku stojí, že kromě kina v sokolovně existovalo v těchto letech ve Žďáře ještě kino Průmstav. Byla to provizorní, dřevěná přízemní budova, jejíž nevelký sál sloužil kromě kina pro různé kulturní podniky. Budova stála vedle silnice od Žďasu k lesu, přibližně v místech, kde v roce 2000 stojí nová hala a parkoviště firmy DEL. Tato budova byla obklopena dřevěnými ubytovnami firmy Průmstav pro její pracovníky, kteří stavěli Žďas. V místech, kde je dnes učiliště, stály další dřevěné ubytovny pro pracovníky Žďasu. Kino Průmstav sloužilo pro ubytované jako kulturní zázemí.Nebylo totiž snadné dostat se večer po blátivých a neosvětlených cestách z těchto ubytoven za kulturou do města. V těchto letech neexistovala televize. V takových místech jako Žďár vytvářeli kulturu lidé sami pro sebe. Proto vznikaly různé soubory, divadelní, hudební, pěvecké, estrádní a jiné. V tehdejší době se pořádaly soutěže lidové umělecké tvořivosti (LUT) pro amatéry. Některé soubory ZK v nich dosáhly velmi dobrých výsledků. (Např. národopisný soubor 2. místo na celostátní soutěži v Bratislavě.) Na první výroční konferenci ZK 28. 11. 1956 byly formulovány cíle dalšího rozvoje a činnosti klubu. Kromě zajišťování činnosti jednotlivých souborů začal ZK organizovat kulturní 127 život města. Pro občany byly pořádány taneční hodiny, abonentní cykly vážné hudby, divadelní představení. Do Žďáru zajížděly přední československé i zahraniční soubory a vynikající jednotlivci. Touto činností přerostl ZK rámec kulturního zařízení podniku, ve kterém vznikl. Proto došlo na výroční konferenci roku 1965 k velmi významné změně. Byl ustaven Jednotný klub pracujících (JKP). Na jeho činnosti se začalo podílet 25 závodů a organizací města. Tím se ZK stal celospolečenským zařízením ve Žďáře. Na rozpočet nového JKP přispívalo všech 25 organizací úměrně podle počtu zaměstnanců. Kromě umělecké činnosti amatérů se oblast působení JKP rozšířila i na oblast vzdělávání. JKP pořádal kurzy jazykové, šití, psaní strojem, taneční hodiny pro mládež atd. Nabídka koncertů se rozšířila o výchovné koncerty pro mládež. Na dramaturgické skladbě divadelních představení se podílela divadla z Jihlavy, Kolína, Hradce Králové, Uherského Hradiště, Prahy. Kromě vážné hudby byla v nabídce JKP i hudba populární a lehčí hudební žánry. Od roku 1960 pořádal ZK každoročně Žďárské kulturní léto, které mělo zvláště v prvních ročnících vynikající uměleckou úroveň. V roce 1972 byly v rámci tohoto festivalu uskutečněny 10. jubilejní pěvecké slavnosti Jihomoravského kraje. JKP pořádal výstavy, soutěžní večery pro pracující, atd. Před vedením klubu se objevil další problém. Obstarat vhodné prostory pro činnost souborů klubu, různé kurzy a vystoupení profesionálních umělců. Sokolovna nestačila a Národní dům (4) chátral. V Národním domě proběhlo několik úprav. V roce 1959 modernizace vstupní haly, v roce 1960 - 61 modernizace kabinového bloku a rekonstrukce jeviště. To všechno byly jen dílčí úpravy. Vypracováním rekonstrukce celé budovy tak, jak ji známe dnes, byl pověřen jihlavský ateliér firmy Drupos Brno (5). Pod vedením projektanta ing. arch. Skály jej vypracoval p. Zach. Podle plánu měla výstavba začít roku 1973 a skončit roku 1975. Ve skutečnosti skončila roku 1977. Ze staré budovy zůstal jen původní sál. Jen podlaha, původně rovná, má nyní mírný sklon. Jeviště bylo zrekonstruováno tak, aby odpovídalo jevišti I. kategorie. Nově vytvořené orchestřiště pojme 23 hudebníků. V sále je 212 sedadel v přízemí a 60 na balkoně. Kolem jeviště a divadelního sálu bylo vybudováno technické zařízení pro provoz divadla, šatny pro účinkující a zázemí pro diváky. Rozpočet v roce 1973 činil 7,882.000 Kčs. Celá přestavba byla provedena, jak bylo tehdy zvykem, brigádnicky v akci Z, tedy zdarma. Stavební dozor prováděl ing. Laštovička, technický dozor Eman Švastal, mistrem na stavbě byl Václav Švastal. Tito muži řídili veškeré stavební práce, zejména Eman Švastal měl nesmírnou zásluhu o uvedení divadla do provozu. V téže době se začínalo se stavbou Domu kultury. Její začátky byly poznamenány názorovými střety o velikost Domu kultury a jeho vybavení. Stavba byla na dva roky zcela zastavena, protože Pozemní stavby, které stavbu prováděly, přesunuly své kapacity do Prahy na výstavbu metra. Bylo to direktivní nařízení. Závodní klub byl při svém vzniku kulturním zařízením podniku Žďas a jeho odborové organizace. Ve svých počátcích neměl žádný velký správní aparát. Stačila pro něj kancelář v Národním domě. Později se přestěhoval do sokolovny. S rozšířením jeho 128 činnosti a se vznikem JKP a SKP (Sdruženého klubu pracujících) došlo k rozšíření správního aparátu. Klub měl ředitele, kterého jmenovala rada klubu. Předsedou rady byl zástupce největšího podniku. Dalších 14 členů zastupovalo ostatní podniky a organizace, které přispívaly finančně na provoz klubu. Řediteli byly podřízeny tyto odbory: a) finanční b) zájmová činnost c) profesionální programy d) práce s dětmi a programy pro děti e) brigády socialistické práce Členové souborů a zájmových kroužků přišli nejčastěji do styku s odborem zájmové činnosti. Spolupráce s pracovníky tohoto odboru byla velice dobrá a přispívala k dobrým výsledkům v činnosti jednotlivých zájmových kroužků. SKP byl zřizovatelem většiny hudeb, pěveckých sborů. Přispíval na jejich činnost, platil notový materiál, kroje, hudební nástroje, financoval soustředění kroužků, festivaly, cesty po republice i do zahraničí. Na to vše se našly v této době z odborových prostředků finance. Po změnách politického systému v roce 1989 došlo prakticky k rozpadu Sdruženého klubu pracujících. Kromě odborové organizace Žďasu, všechny odborové organizace ze Sdruženého klubu vystoupily. Vznikl nový subjekt s názvem „Dům kultury“ s dozorčí radou. Majetek movitý i nemovitý byl převeden na základní organizaci KOVO Žďas. Na činnost finančně přispívala akciová společnost Žďas a odborová organizace KOVO. Divadlo připadlo pod správu města. V roce 1994 se k subjektu připojilo město s divadlem, regionálním muzeem a hvězdárnou. Kroužky zájmové umělecké činnosti se rozpadly (např. Horácká dechová hudba). Ty, které zůstaly, platí za pronájem místností ke zkouškám. Ostatní kroužky přešly do jiných organizací (Žďáráček) nebo se staly samostatnými subjekty (Svatopluk). Kulturní festival Žďárské kulturní léto zašel postupně na úbytě. Místo něho vznikl v 90. letech podzimní kulturní festival, nazvaný „Slavnosti jeřabin“ s výraznou složkou výtvarnou. V současnosti se Dům kultury specializuje především na zajišťování profesionálních kulturních programů a na činnosti, které přinášejí zisky: pořádání kurzů, výchovných koncertů, pronájem prostor pro konference, sjezdy, obchodní činnost. Jeho další existence je odvislá od finančních příspěvků a podpory rozhodujícího závodu, odborové organizace a města. 129 13. O s o b n í v z p o m í n k y a) Ladislav Vencelides: První kroky Vzpomínám na vznik Horácké hudby ve Žďáře, která oslavuje v tomto roce 60. výročí svého založení. Pamatuji se, že dechová hudba byla utvořena z původní smyčcové hudby. Jejím kapelníkem byl tehdejší ředitel školy ve Vysokém Josef Pavelka, výborný cellista a dirigent, který obětavě přicházel řídit zkoušky a pozdě v noci se pěšky vracíval domů. Jeho zásluhou a za jeho osobní vydatné finanční pomoci byly objednány u německé firmy Amati v Kraslicích hudební nástroje pro velký dechový orchestr. Na celé akci se podíleli také členové hudby Frant. Mokrý, Alois Göttler, Bohumil Fišer, Vlastimil Vápeník a jiní, kteří si také vzali na starost veškerou organizační práci. Nástroje byly dodány na dobírku, takže členové hudby museli opatřit dosti značný obnos na proplacení zásilky. Jednalo se asi o 40 tisíc Kč. Později se také ukázalo, že nástroje nejsou kvalitní, především, že neladí. Avšak na reklamaci už bylo pozdě. Nástroje byly po vzájemné dohodě přiděleny členům a ihned se započalo s výukou těch, kteří se teprve na dechový nástroj museli učit hrát. Obětavost některých hráčů, jako Fr. Vápeníka, K. Göttlera, Adolfa Limla, Jindry Dřínka a jiných, by1a příkladná. Byly zahájeny hromadné zkoušky. První „maršmuzika“ se uskutečnila jedné červencové neděle do Hamrů a zpět. Hráli jsme několik pochodů a na tehdejší prašné a hrbolaté silnici to byla zkouška dost perná. Celkem vše dobře dopadlo; až na to, že si bubeník S. Svoboda neuvědomil, že při takovém vedru musí povolit na velkém bubnu kůži. Tak se stalo, že se jeho pravička i s paličkou ocitly uvnitř bubnu. Pokud se pamatuji, nástroje byly obsazeny takto: křídlovka Liml st. a Liml ml., Stehno, Procházka, Svatoň tenory Vápeník, Kvapil klarinety Dřínek, Leopold, Rosecký, Podrázský flétna Nedbal trubky Es Špinar, Kopecký lesní rohy Veselý, Vencelides, Dvořák trombony B Mokrý, Fišer trombon F Fňukal trubka B Göttler heligon B Fňukal bicí Houf, Svoboda, Švastal Hudba měla asi 30 členů. Pravidelné zkoušky se konaly v hostinci „U Ubrů“. V příštím roce Horácká hudba již účinkovala na všech větších oslavách a při různých příležitostech, mimo jiné i na Horácké výstavě v Novém Městě na Moravě. Všichni členové měli stejnokroje, které si pořídili na splátky. 130 Mám-li posoudit jako tehdejší patnáctiletý učeň a sekundista vzájemný vztah mezi muzikanty, mohu říci, že byl velmi kamarádský a přátelský bez ohledu na rozdílnost věku. Snad to bylo proto, že hmotný zájem nebyl tím, co členy orchestru spojovalo. Bylo to opravdové nadšení i vědomí, že hudba má dobrý základ i pro generace příští. (Převzato z publikace 60.let dechové hudby – 1984) b) František Mokrý: Pěvecké kvarteto ve Žďáře Bylo to ve 20. letech tohoto století. Snad roku 1924. Chtěli jsme si zazpívat. Čtenářsko-pěvecký spolek „Svatopluk“, založený již v roce 1848, spal a nebylo možno jej zatím vzkřísit k životu pro nezájem a nedostatek zpěváků. Hlavním inspirátorem byl tehdejší ředitel kůru ve Žďáře nad Sázavou Stanislav Svoboda. Byl žákem profesora Leoše Janáčka na hudební konzervatoři v Brně, výborný hudebník (varhany, housle, klavír, basa atd.), zpěvák barytonista a hudební skladatel. Z divadla ochotnického spolku „Sázavan-Havlíček“ jsme se znali, já, František Mokrý, Jan Toman a Václav Süss. Chlapci, mohli bychom zpívat v kvartetu, když nás víc není - pravil jednou Svoboda. No, jenom jestli na to stačíme? - ohrazoval jsem se. Začneme lehčími národními písněmi, rozezpíváme se a potom to si vezmeme těžší. A kde vzít notový materiál? Něco mám, něco zkomponuju. Zkusit to můžeme, když to půjde, dobře, když ne, tak toho necháme - souhlasili jsme my tři. Sešli jsme se v hospodě u Berty Süsse, Žďár nad Sázavou, Veselská ulice č. 3 v zadní menší místnosti. A tam jsme pak mívali zkoušky téměř pravidelně v pátek večer, kdy bývalo v přední místnosti velmi málo hostů. Nácvik prováděl Svoboda bez jakéhokoli hudebního nástroje, bez klavíru, bez houslí. Podle normální ladičky a = 435 udal každému základní tón. Každý z nás si zazpíval jednou nebo dvakrát svůj hlas a hned dva nebo všechny čtyři hlasy dohromady. Každý musel dávat dobrý pozor nejen na svůj part, ale také na to, aby celý akord ladil. Zpívat v kvartetu je mnohem obtížnější než ve sboru. Nemohu na nikoho spolehnout, nemohu si vydechnout, kdybych chtěl nebo potřeboval, nemohu si odpočinout. Jak byly hlasy rozděleny: 1. tenor Václav Süss 2. tenor František Mokrý 1. bas Stanislav Svoboda 131 2. bas Jan Toman Nebyli jsme nejmladší, ale snad proto svědomitější a také ctižádostivější. Všechno jsme dělali poctivě a důkladně. Nejstarší byl Václav Süss, v té době 45 roků, pak Jan Toman 39 roků, František Mokrý 33 roků a nejmladší byl Stanislav svoboda 25 roků. Věkový průměr asi 35 roků. První naše písně byly České tance od Hynka Pally: Kominíček a Menuet. Brzy donesl Stanislav Svoboda své první národní písně, harmonizované velmi citlivě, zpěvně a přitom úžasně umělecky. Zrovna první nás chytla. Byla to Javorinka šedá. A nejen nás. Do hospody začali výjimečně chodit v pátek večer hosté, aby poslechli, jak cvičíme, zpíváme. A podivuhodné! Nikdy nás sebeméně nerušili. Náš repertoár rostl. Svoboda přinášel nové a nové harmonizované písně slovácké a slovenské. Všechny jsme si přepsali do svých zpěvníčků a připisovali další. Celkem jich Svoboda pro naše kvarteto upravil 37. Jedna hezčí než druhá. Do zpěvníčku napsal Svoboda každému věnování: Janošíkovi a jeho dobrým chlapcům věnuje Pavel. - Proč Janošíkovi a proč Pavel? Ve dnech 30. 31. května a 1. června 1925 ve Žďáře nad Sázavou a ve dnech 11. a 12. července 1925 v Novém Městě na Moravě jsme hráli divadelní hru Jiřího Mahena Jánošík. Hru režíroval a Janošíka hrál Jan Toman, Ilčíka František Mokrý, primáše Roma Václav Süss a jeho syna Pavla Stanislav Svoboda. Hra měla úžasný úspěch v obou městech, účinkovalo přes 80 ochotníků, hrála se vždy 2 představení denně. Pro účinkující i diváky to byly a jsou podnes krásné vzpomínky. Od těch dob se Jánošík ve Žďáře nad Sázavou nehrál. Repertoár kvarteta se rozšiřoval. Přibyl Pavel Křížkovský: Utonulá, J. B. Foerster: Oráč, Leoš Janáček: Což ta naše bříza a další národní písně od Hynka Pally, J. N. Poláška a jiných, ale samozřejmě od našeho Stanislava Svobody. Brzy jsme se stali známými a oblíbenými a zvaly nás různé korporace na doplnění a zpestření programů: tělocvičná jednota Sokol, místní i okresní osvětová beseda, účinkovali jsme při státních oslavách atd. Dokonce jsme uspořádali vlastní koncert a to v Národním domě ve Žďáře nad Sázavou dne 19. 12. 1926 s dvouhodinovým programem. Pro pěvecké kvarteto jistě podnik odvážný a namáhavý. Program byl následující: Koncert pěveckého kvarteta (V. Süss, F. Mokrý, St. Svoboda, J. Toman) Program: St. Svoboda Keď som išel Okolo mlýna České tance: Hynek Palla Kominíček Menuet Dr. L. Janáček Což ta naše bříza 132 St. Svoboda Pri Dunaju Za horama, za dolama P. Křížkovský Utonulá Lidové písně: St. Svoboda Keď bysce to Ej, lásko, lásko České tance: Hynek Palla Kaplan Lidové písně: St. Svoboda Keď já smutný půjdem Už je ta jatelinka Prší, prší, len sa leje J. B. Foerster Oráč Lidové písně: St. Svoboda Anička dušička Štyri dni, tri noci Ach, dyž sem já šél Stojí Jano při potoce J. N. Polášek Ej, toč sa Aj, dobrú noc Začátek o půl 8. hod. večer Vstupné: Křeslo 5, I. místo 4, II. místo 3, K stání 1,50 Kč Předprodej lístků v knihkupectví p. J. Tomana Změna programu vyhrazena Ani po koncertě naše činnost neochabla, zpívali jsme dál a rozšiřovali repertoár nejen o písničky Svobodovy, ale přibírali i těžší sbory Janáčkovy a Foerstrovy. To trvalo až do začátku roku 1929. Koncem června 1929 odešel natrvalo ředitel kůru Stanislav Svoboda ze Žďáru. Jeho odchodem se kvarteto rozpadlo, neboť odešla hlavní osoba, která vše stmelovala: dirigent, první bas, skladatel. Náhrada za něho nebyla. Velmi často jsme my tři pozůstalí na Svobodu vzpomínali a litovali jeho odchodu. Ještě dnes, po více než 40 letech, nemohu zapomenout na krásné chvíle a umělecký požitek, které mně pěvecké kvarteto poskytovalo. Ostatní tři již odešli tam, odkud není návratu. Jen já jsem zde zbyl, a proto jsem považoval za svou povinnost zachytit aspoň ve stručnosti historii žďárského kvarteta pro budoucnost. (Pozůstalost Františka Mokrého – únor 1970) 133 d) Oldřich Růžička: Vznik, činnost a zánik hudebního tělesa Proudy Hudební seskupení, neboť prvopočáteční záměr nelze jinak nazvat, se datuje na podzim roku 1978. Byl to rok, ve kterém se vrátil z vojenské služby zakladatel a pozdější vedoucí a kapelník Oldřich Růžička. Při výběru muzikantů a realizaci záměru čerpal hlavně ze své hudební činnosti a dvouleté praxe vojenského muzikanta. Záměrem bylo postavit malý taneční orchestr dobré kvality, který by byl schopen hrát nejen hudbu komerční, ale také složitější žánry, jako byl swing, jazzrock apod. Zakládajícími členy byli sourozenci Růžičkovi a bývalí členové rockové skupiny Zvony, která byla v letech 1975 - 76 na žďárském okrese velmi populární. Na začátku roku 1979 malý taneční soubor, který si dal název Sarensis, podnikl svá první vystoupení. Ale již po dvou nebo třech tanečních zábavách bylo jasné, že záměr vybudovat kvalitní a univerzální hudební těleso se střetne se slabým vkusem posluchačů a návštěvníků hudebních produkcí, kteří očekávali nový návrat rockové skupiny Zvony. Za pískotu a urážlivého pokřiku vlasatých rádoby rockerů byla kapela Sarensis doslova vyštvána ze sálu a zdálo se, že tak, jako se rychle sešla, tak se rychle rozejde. Ale zde se projevila kvalita hudebníků, kteří během dvou měsíců předělali celý repertoár a již na jaře 1979 dostali na okresních přehrávkách 80%, což znamenalo možnost krajských přehrávek. Na těch pak kapela od komise dostala nejvyšší možné ohodnocení 100 + 10%. V té době měla kapela kromě rytmiky a dvou dechových nástrojů (saxofonu a trubky), také pět sólových zpěváků, kteří tvořili vynikající vokální těleso. Jmenovitě: Marie Růžičková, Marta Sofková, Oldřich Růžička, Stanislav Růžička a František Kaláb. Vzápětí se kvalita projevila i na hudebních produkcích. Kapela se přejmenovala na taneční orchestr Proudy. Zvolila střední proud a po několik roků se usadila v čele nejoblíbenějších kapel nejen na okrese Žďár nad Sázavou. Kapela Proudy byla vyhledávána jako doprovodná skupina na mnoha hudebních soutěžích, neboť se vždy projevily kvality muzikantské i lidské. Proudy se pohybovaly na žďárské hudební scéně plných 12 let s menšími nebo většími změnami. V roce 1988 začal nástup nových, mladších a dravějších kapel, které přicházely s novými prvky. Kapelník Oldřich Růžička se rozhodl postavit jiné těleso, svým způsobem estrádní lidovou kapelu, kterou nazval Venkovská kapela. Skupina Proudy přešla pod vedení jednoho ze členů a v létě roku 1990 se natrvalo rozešla. Svojí kvalitou a takřka profesionální produkcí se kapela Proudy zařadila mezi kvalitní hudební tělesa, která ve Žďáru působila. Rok 2000 134 e) J. Bořil: Barel rock a Žďár nad Sázavou? Když jsem byl požádán,abych přispěl do chystané publikace, která by měla mapovat žďárskou hudební scénu, byl jsem pochopitelně potěšen, ale i poděšen, protože umístění Barel rocku do Žďáru není zase až tak jednoznačné, což jsem se koneckonců snažil vyjádřit tím otazníkem v nadpisu. Barel rock vznikl v Brně, působil a působí všude vůkol, každopádně ke Žďáru nás poutá přinejmenším to, že polovina kapely tu bydlí a pracuje. Dohromady jsme se dali v létě roku 1981 na měsíčním vojenském cvičení, které jsme coby studenti veterinární medicíny museli absolvovat v rámci tzv. vojenské přípravy. Nudu jsem zaháněl já s kytarou, Víťa Horák s housličkami a Tomáš Krejčí se zobcovou flétnou. Hráli jsme všechno možné i nemožné (klasiku, folklór, „popík“ apod.). V záři jsem potom získal pro spolupráci tubistu veterinární dechovky Míru Strnada a hráče na baryton, mého kamaráda z trempování, Honzu Staňka. Vzniklo tak akustické těleso, které se díky poměrně hutnému spodku mohlo pouštět i do „rockových“ opusů, nebo spíš pokusů. Tenkrát jsme netušili, že hrajem vlastně unplag(1). V té době jsem byl značně ovlivněn tvorbou skupin Yes a Pink Floyd, a tak jsme na našem prvním koncertě, který se konal 20. 12. 1981 na naší Alma Mater, odehráli především moje značně rozkošatělé kompozice a několik parodií na tehdejší pop music, včetně naší Slepice (Blondie - Heart of glass). Produkce měla u našich spolužáků i pedagogů úspěch a my jsme dostali nabídku zúčastnit se celostátní přehlídky vysokoškolských souborů v Praze. Z původní studentské recese bylo najednou něco, co nám přerůstalo přes hlavu. Přehlídku jsme vyhráli a během dvou dnů jsme se dostali do rádia, televize a nabídky ke koncertování se jen hrnuly. Podařilo se nám to, co později jedna posluchačka vyjádřila s nadsázkou v naší Knize přání a stížností větou: „Ještě nikdy jsem nic takového neslyšela a doufám, že už ani neuslyším.“ Prostě jsme nabídli lidem něco úplně jiného, než na co byli tehdy zvyklí. Na repertoáru převládly parodie (ona je to totiž docela snadná cesta k úspěchu, viz třeba dneska Semtex), ale my jsme chtěli hrát hlavně svoje věci, a tak jsme poměrně brzy vybudovali převážně původní repertoár, uváděný pod sloganem „Píseň stvořil šumař Bořil“. Necelé dva roky do konce studia jsme strávili mnohem více hraním než studováním, ale školu jsme všichni celkem v pohodě dokončili. Stihli jsme si ještě zjednat úspěch na vysokoškolské přehlídce a získali jsme historicky první Zlatý talířek na stejnojmenném festivalu humoru v Olomouci. Po vojně (1983-4), kterou jsem strávil jako zpěvák v AUSu (vojna krásná, umění strašné), jsme obnovili činnost. Ta pokračuje dodnes, především díky obětavosti Víti a Tomáše, kteří celá ta léta dojíždějí na zkoušky i koncerty ze Dvora Králové a z Brna. 135 V osmdesátých létech jsme intenzivně koncertovali, někdy i třikrát týdně. Bylo to velmi náročné - v noci přijet, ráno do práce, odpoledne znovu někam na druhý konec republiky, ale o možnosti profesionalizace jsem nikdy neuvažoval. (Měli jsme sice profesionální přehrávky, zastupovala nás Moravská umělecká agentura, ale živily nás ponejvíce krávy, což jsme na koncertech komentovali tak, že práce veterináře je krásná, protože ten leze do zadku jenom dobytku.) Svůj styl jsme posilovali i vlastní výrobou nástrojů, jakými byla heavymetalová lopata, prďocha Luft-Korg, s příchodem Míry Vašíka vznikla i plastová souprava barel and kýbl drums. Vzhledem k tomu, že jsme vesměs odchovanci „tancovačkových“ kapel, postupně jsme přitvrzovali zvuk za pomoci elektrických kytar. (Cellocaster - kříženec violoncella a stratokastra). Hráli jsme v klubech, na Portách (v letech 86 a 87 jsme ji i získali, včetně ceny diváků), na rockfestech, v Novém Městě nad Metují nám dokonce dělal předkapelu Modrý efekt. Občas jsme taky nehráli, to když si například osvícení soudruzi v Plzni nedali vysvětlit, že píseň Kat a blázen není od Karla Kryla, ale od Jaroslava Ježka a V+W, nebo když se nelíbila naše veterinární osvěta, kdy jsme posluchače poučili, že prasnice se prasí, kočka se kotí a volové se volí. Taky se stalo, že jsme přijeli hrát v jiný den, nebo na jiné místo, než bylo domluveno. V letech 90-91 jsme takřka přestali existovat, protože nás zcela pohltila časově i jinak náročná privátní praxe, lidé měli také jiné starosti, takže se hrávalo v prázdných sálech; naše činnost se postupně omezila na několik víceméně soukromých akcí do roka. Každý muzikant ale ví, že bez hraní se na tom světě prostě nedá vydržet, a tak jsme se oklepali a postupně začali získávat „ztracené pozice“. Dnes už máme zase plné diáře. V průběhu devadesátých let se nám ještě podařilo natočit několik pořadů pro televizi (Silvestr 9l, Studio B, záznam z koncertu na VŠV) a u firmy Venkow jsme vydali MC+CD Rock na vsi. A co dělá Barel rock dnes? Koncertujeme, hrajeme v klubech, rádi si zahrajeme i na plese nebo na svatbě kamaráda a velice nepravidelně pracujeme na naší druhé desce „Muzikanti, co děláte?“ Fungujeme tak nějak v pohodě, nikam se necpeme a je nám dobře. Ono totiž to naše hraní je samozřejmě ponejvíce o muzice, ale taky o tom,že jsme měli to veliké štěstí a sešli se jako dobrá parta. Takže kromě hraní jezdíme i s rodinami v zimě na hory, v létě na vodu a s klidem hledíme vstříc muzikantskému důchodu. Mezi našimi dorůstajícími dětmi to totiž začíná vypadat docela nadějně a tak až my „staří“ nebudeme moci, mladí to za nás snad potáhnou dál. Zatím si to ale ještě chceme nějaký čas pořádně užít. Barel rock už dvacet let tvoří: 1. Jan Bořil (John Destruction) - principál souboru, autor, zpěv, kytara, černé a bílé klávesy, mandolína, sax. 2. Tomáš Krejčí (Tho-maso Needl and pins - flétny příčné i podélné. 3. Vítězslav Horák (Victory celebration Mountain mann) housle a šmytec. 136 Osmnáct let hrají: 1. Pavel Pečinka (Paul Biftek) kytary různé a klarinet jeden. 2. Josef Večeřa (Giuseppe Dinner) Helikón, tuba, heavy-metalová lopata. 3. A od roku 1999 Zdeněk Břouska Zbořil (Zdenito Finito Destruction) Barel and kýbl drums. V kapele dále působili: 1. Milda Nejedlý (Middle Fuj-tajxl) barel. 2. Míra Kytka Růžička (Jaro-Mary Rosemary) kytara, mandolína, heavymetalová lopata. 3. Míra Vašík (Vladimír Iljič Vášik) barel and kýbl drums. Krátce hostovali: Luboš Bartůněk a Adam Kubíček - barel and kýbl drums. Jako jednočlenný Balet di Barel rock působil v létech 82-3 Jirka Kutal. 2000 f) Aleš Bartoš: Swing - band Přípravy divadelního představení hry V-W-J „Nebe na zemi“ začaly na podzim roku 1986. Tehdy už dramaturgie žďárských ochotníků měla takřka ve všem jasno: jisté bylo herecké obsazení, režie se ujal Hugo Domes, bohužel, předčasně zemřel - chyběl jen orchestr. Ten měl sestavit kapelník pan Karel Šulc, který též připravil veškerý notový materiál. Orchestr měl mít podobné obsazení jako dobový orchestr Osvobozeného divadla ve 30. letech. Pro nedostatek dosažitelných hudebníků byl zvolen kompromis. Byl sestaven orchestr, podobný tanečním swingovým kapelám: 3 - 4 saxofony, 2 trubky, pozoun, klavír, basa a bicí. Začátky zrovna snadné nebyly. Muzikanti měli sice zkušenosti z tanečních a dechových kapel, ale hudba Jaroslava Ježka vyžaduje svoje přednesové finesy, bez nichž ztrácí svoji osobitost. A tak se muzikanti museli učit přednesu, frázování, tvoření tónu, ale zejména hrát takovou silou, aby orchestr nepřehlušoval zpívající herce na jevišti a přitom neztratil svoji barvu. Výsledek tohoto usilování mohli posoudit diváci na vyprodaných představeních hry „Nebe na zemi“. Těch představení bylo kolem třiceti. Hra byla tehdy s úspěchem provedena a po derniéře zůstal orchestr bez divadelního souboru. Nadále sice mohl zkoušet v městském divadle, ale už sám o sobě. Na repertoár se dostaly postupně swingové melodie z let třicátých a čtyřicátých, přišel nový kapelník pan Luděk Kirchner a orchestr se postupně rozrostl na obsazení standardního swingového big-bandu: 4 - 5 saxofonů, 4 trubky, 4 pozouny, piano, basa a bicí. Kapelník Luděk Kirchner a saxofonista Oldřich Šulc se s plným nasazením pustili do aranžování, neboť opatřit notový materiál pro orchestr je velkým problémem dodnes, dá se říci, že trvale a ve všech kapelách, kolik jich ve světě hraje. 137 Za celou dobu svého působení účinkoval orchestr na mnoha veřejných vystoupeních, na koncertech, v sálech i pod širým nebem, na plesech, slavnostech a vernisážích. Prošla jím řada muzikantů místních a velmi obětavých přespolních, jak dokazuje následující seznam. Trubky Vl. Hájek, Frant. Procházka, Jiří Kvíčala, Lad. Filipi, Jar. Šimek, Jan Nedělka, Zd. Wasserbauer Trombony K. Štikar. J. Vašík, L. Drahotský, L. Kirchner, J. Humlíček. P. Schmidt, Jar.Císař, Z.Křivánek, J. Šíma Saxofony A. Bartoš, St. Růžička, K. Šulc, J. Pelikán, O. Šulc, J. Šolc, P. Fabík, St. Chmelíček, Fr. Šimek Piano Vojtěch Starka, Z. Petr, P. Duchalík Kytara L. Mošner, J. Růžička, O. Šulc jun. Basa J. Sadovský, J. Růžička, K. Veselý Bicí V. Faltýnek st., L. Orel, M. Vašík, J. Kirchner, R. Láznička Vokál j. h. J. Havlíková, J. Ženatý, M. Zítková, Vl. Kerndl, K. Štěpánková Koncem roku 2000 hraje orchestr v následujícím obsazení: Saxofony A. Bartoš, O. Šulc, St. Růžička, J. Pelikán, P. Fabík Trubky J. Kvíčala, J. Nedělka, Fr. Procházka. Zd. Wasserbauer Trombony J. Humlíček, Jar. Císař, K. Štikar, Z. Křivánek Piano Zd. Petr Bicí R. Láznička, J. Kirchner Zpěv K. Štěpánková, J. Pelikán, O. Šulc Big - band provází hudbou řadu společenských akcí ve Žďáře i v dalších městech: v Jihlavě, Telči, Třebíči, Novém Městě na Moravě, Brně, Zábřehu na Moravě a v družstevním městě Flobecq v Belgii. Rok 2000 g) Vít. Boh. Homolka: Atomová Mihule - chtěli jsme dělat svoje Takže, co bylo na počátku, kdy se oddělilo světlo ode tmy a vody začaly rámovat pevninu? V lednu 1978 se ustavil volný umělecký spolek, který si kladl za cíl zabývat se nekompromisní tvorbou, „jež by nebyla ovlivněna ničím jiným než přesvědčením jeho členů. 138 Odmítáme všechny cesty, které by nás mohly brzdit a bránit nám v našem svobodném rozvoji. Odmítáme jakékoli přizpůsobování se a ohýbání. S tímto cílem zakládáme náš volný spolek Atomová Mihule, s tím, že otázka jeho existence či neexistence je záležitostí jenom jeho členů, tedy těch, kdo se přihlásí k našim idejím, kdo stejně jako my cítí potřebu Vyslovit se a Žít. Dáno na Moravě 3. 3. 1978“. Takto bez skrupulí v čase tuhé normalizace vznikl spolek, který se nazýval Atomovou Mihulí. Z něj potom vykrystalizoval stejnojmenný hudební soubor. Co bylo za tím? Určitě obdiv k Plastikům, kteří ovlivnili spolu s punkem stránku hudební. Určitě obdiv ke všem bouřlivým anarchistům, které pro nás představoval Franta Gellner, Franta Sauer či Jarda Hašek. Celé to bylo podtrženo naléhavostí Jirousovy Zprávy o třetím hudebním obrození. Bylo jasné, že vznikající skupině půjde programově o něco jiného, než jen o zábavové tancovačky. Vznik souboru Atomová Mihule lze datovat do března 1978. První aparát byl značně chabý. První skladby naprosto jednoduché. Jak muzikantsky, tak textově. Všechno tak, jak jsme si představovali moravský knedlíkový punkoground. Sestava byla velice nesourodá. Muzikant Vraťa Fiksa (který v některých skladbách hrál na basu i housle), začátečník s velkým talentem Zdeněk Máca (bicí), a naprostý ignorant Vít-Bohumil Homolka (varhany). Tehdy ovšem vznikly některé skladby, které skupinu provází doposud, např. „60. píseň“ či „Jsem debilní“. Zhudebnili jsme také některé Gellnerovy básně (V kavárně se lecco řekne, Všichni mi lhali, všichni mi lhali). Všechno to bylo jednoduché, stručné, vypovídající (Modro-bíle-červená, Hospoda, hospoda, či Jsme OK). Tehdy se ještě po celý rok, tedy 1978, vydávaly v rámci sdružení Atomová Mihule některé básnické texty. Jmenuji např. „Teror, líh a sex“, či „Léto 78“. První koncert Atomové Mihule se konal ve vsi Nížkov, kde se loučil se školou místní učitel Bob Urban. Tam jsme skupině Saši Baromykina půjčili trochu aparátu a za to nás nechali hrát. Složení: Máca, Fiksa, Homolka odehrálo příšerné vystoupení. Pochopitelně to skončilo tím, že na nás jakýsi místní činovník zavolal policii. A tak jsme, a ne naposled, ujeli před establishmentem narychlo sehnaným autem. Další koncert se konal v restauraci U tří hvězd, lidově U Matyldy(2). To už měl V. B. Homolka za sebou podpis Charty 77. A tehdy, v závěru roku 1978, už Mihule interpretovala i skladbu „Zákon hodnoty“, kterou věnovala právě uvězněnému Petru Cibulkovi z Brna. Kapela se začala profilovat i hudebně. Úderné jádro vytvořili Vráťa Fiksa se Zdeňkem Mácou, Víťa Homolka už účinkoval jen jako jakýsi ideový poradce a textař. Tehdy také byl vymyšlen pseudonym Jan A. Nepomuk Morava. Jiný básník byl Janem B. Nepomukem Moravou, a tak to šlo až k písmenu E. Dnes v tom cítím tehdy nevědomou návaznost na místní kultík Johánka z Nepomuku i na moravskou státnost, jež v nás byla tehdy zažitá a kterou z nás vypudily až porevoluční moravské národní strany. Velice významným počinem bylo i provedení skladby (nazývali jsme to happeningová zpěvohra) „Na tý zelený louce“. Text vznikl jako reakce na vyznamenání živoucí mrtvoly maršála Ustinova Řádem bílého lva. Hudba vznikala na místě, spontánně … 139 Velice vydařenou akcí byl i happening „Psychadelická setba“, pro nějž bylo účelově založeno dechovkové těleso BM Vysočina Luft Boya. Dle našeho názoru je hráčem na dechy každý, kdo dýchá a do něčeho fouká. Celá akce se uskutečnila na poli za městem. Byl zde vztyčen transparent Bitch z boží, což byl ohlas na zemanovské Mimikry a četlo se to jako Bič boží, či děvka konzument (významů byla spousta). Na zorané pole rozsévali aktéři happeningu Víťa Homolka a Boža Trojánek prášky a zalévali je alkoholem. Do toho troubila BM Vysočina Luft Boys. Na konci se rozdávaly kondomy k obcování s připravenou půdou. Skončily jako nafukovací balonky. Závěrem se roztrhala bílá roucha a transparent, a s tímto bílým textilním sněhem se opracované pole pokrylo. Výsledkem celého představení bylo trestní stíhání pro množení pornografie, neboť fotky z akce zachycovaly detailně i močícího diváka. To, že o nás policie ví, signalizovaly stále častější výslechy, na které chodili Homolka s Fiksou (ten jako kapelník Mihule). Jejich frekvence byla až nepříjemně častá. Někdo načmáral na zeď Tvrze nápis, někdo počůral maketu pomníku Klementa Gottwalda. Na výslech vždycky předvedli Homolku a Fiksu. Paradoxně si vzpomínám, jak mě předvedli, když jsem šel na oběd. Pak mě trápili dvě hodiny starostmi, proč nechci jíst a proč že držím tu hladovku. Byl jsem hlady bez sebe a o žádné hladovce jsem neměl ani ponětí. Jak rád jsem tehdy splnil jejich „dobře míněnou radu“ a šel si dát do naší domovské pardubické pivnice smažák s bramborama a tatarkou. Velkým zátahem byly i Milovy. Zde měla hrát Mihule a ještě některá pražská či brněnská kapela. Pravda, měli jsme už tehdy styky s brněnským a vyškovským undergroundem a pár lidí se tam chystalo. Rozhodně ovšem nešlo o nic jiného, než o rozlučkový večírek, kdy se Jirka Libra loučil před svatbou se svobodou a Víťa Homolka před odchodem na vojnu s tímtéž. Přivolané estébácké a esenbácké posily z Brna a okolí obklíčily celé Sněžné. Přivolaní psi štěkali. Houkačky houkaly a zatýkalo se. A vyslýchalo se. „Takhle jako kopu do zdi, tak ti ukopnu hlavu.“ Odvozy neznámo kam, Víťa Homolka byl vysazen v Ostravě v cikánské čtvrti. O akci poté referoval Ivan Medek na Hlasu Ameriky. Kapela se pak dlouho nesešla. Myslím, že obrovskou akcí bylo i vystoupení v Žabčicích, kde hrála Mihule s Božou Trojánkem jako zpěvákem na festivalu. Skupina byla po různých muzikantských záskocích (např. Pavel Zítka) obohacena o dalšího svého základního člena, o Jirku Veselého. Textově i hudebně nastalo velké rozvolnění. Zhudebňovány začaly být i dětské říkanky či návody na nakládání hub. Kapela vystupovala jen na soukromých oslavách, silvestrech apod. Jedním z mála vystoupení, kdy se povedlo skloubit scénickou a hudební složku, bylo vystoupení v Brně v Komíně. Tehdy se na čas Mihule jmenovala Pakáž, či Kompost. Před scénou byly napjaty pruhy pláten a na nich visely pytlíčky s barvami. Ty se prořezaly a barvy stékaly dolů. Foukaly se mýdlové bublinky a na konci se přestřihla šňůra skrývající skupinu. Na židli před pódiem bylo nastavené zrcadlo. 140 Prvním vystoupením z ilegality bylo vystoupení v pionýrském domě při žďárském rockovém setkání. Po revoluci stála Mihule u zrodu Nezávislé kultury, oficiální kulturní organizace. Sama pak ještě vystupovala např. v Polné, na zámku či v RC klubu Sauna. Její CD prodává vydavatelství Black Point („Normální lidská plazma“). Její příběh bude zmiňován ve 32. díle televizního seriálu Big beat na ČT 1. Složení skupiny Atomová Mihule: I. Homolka varhany, zpěv, texty Fiksa basa, housle, zpěv Máca bicí, zpěv II. Fiksa basa, zpěv Máca zpěv, bicí Pavel Zítka kytara III. Fiksa basa, kapelník, zpěv Máca bicí, zpěv Veselý kytara, zpěv Trojánek Vladimír zpěv IV. Fiksa basa, zpěv Veselý kytara, zpěv Zelníček Petr bicí, zpěv, saxofon Láznička (příležitostně) Ptáček Jan zvuk současné: Vratislav Fiksa basa, zpěv Zdeněk Máca zpěv, bicí, klávesy Jiří Veselý kytara, zpěv Petr Zelníček bicí, saxofon, zpěv Texty povětšinou Vít-Bohumil Homolka. Rok 2000 141 h) Jiří Libra ml.: Rozpaky - TITAN aa) „Rozpaky až pak“ - léta iniciace V 6.- 9. B. jsme se sešli my hoši: Zdeněk Meloun, Jiří Neplech a Jiří Libra. Pobrnkávali jsme na kytary už před devítkou, ale na vánočním večírku devítky v roce 1972 Meloun s Librou složili před třídou společné zkoušky ze základní znalosti písniček Olympicu. Kolem muziky se sešlo pár spolužáků, protože jsme v ní začali cítit příležitost něco dělat, být, ale být i obdivován a respektován vrstevníky a vysloužit si žádoucí odpor starší generace. Společně jsme se pak v roce 1973 po přechodu na střední školy a učiliště rozhodli, že hrát v kapele je patrně jediný možný způsob přežití báječných let dospívání v normalizaci. Vtírali jsme se tedy do „hudebny“ na internátu učiliště, kde došlo k prvnímu rozdělení nástrojů (Meloun kytara, Neplech - basa, Libra - bicí), pak do hudebny internátu SPŠS, kde jsme byli konečně úspěšnější a uchytili se tam na delší dobu. Tam se k nám přidal gymnazista Vladimír Boža Trojánek. Ten přinesl název „Rozpaky“, textařský potenciál a nezaměnitelný hlas. „…a zatímco matky hovořily o nutnosti vzít budoucnost pevně do rukou, my jsme zatím v Pivnici hlasovali, jestli je naladěno nebo ne ….“ Jako správní hoši jsme byli dál plně soustředěni na svůj osobnostní vývoj - tedy nutné boje o dlouhé vlasy, první experimenty se změněnými stavy vědomí pomocí piva a rumu, první sexuální zkušenosti a stálé udržování stejnokrojové kázně starostí o blue-jeansové uniformy. (Citát stálého hosta Pardubické pivnice: „Sakra, chlapi, tady to vypadá jako na sjezdu nádražáků“). „Sedíme v kině pohledů a nevíme, kam šel čas, její ruku máš na klíně a v očích nevinný jas. Ta holka byla krásná jako plný nádraží, jako pytel polibků, co jsem dostal poštou ….“ Nabývali jsme se stále delšími vlasy a pokračujícím zkoušením i patřičnou dávku drzosti i sebevědomí. Ve Žďáře se tehdy zdálo prázdno kolem – starší legendární rockoví muzikanti z Avanticu hráli u Majera, Bells jsme příliš pro jejich pop-sound neuznávali, respekt si vysloužili velkomeziříčští a chotěbořští muzikanti (Trilobit, Atlantic, Mercury - byli dál a na domácím hřišti žďárského přeboru „kdo je tu nejlepší“ nás pro budoucnost tolik neohrožovali). Nasávali jsme pak v letech 1973 a dále 1975 po sklepích a v nepřítomnosti rodičů po obývácích domácí a ovocná vína, levné cigarety a zvuk a postupy cizích kapel . Nahrávky tehdy 142 přivážel především někdejší spolužák z devítky B Lubo Kirda Musil – Black Sabbath, Deep Purple, Uriah Heep, Cream, Geordie, Led Zeppelin, U. F. O., Steppenwolf, J. Winter, Grand Funk, E. L. P. Uznávanou kapacitou byl samozřejmě J. Hendrix, jehož tvář bylo nutné mít aspoň jedno léto nastříkanou sprejem na boty přes vystřiženou matrici vlastní výroby na triku. Boža Trojánek disponoval zásobou klasiky americké i britské scény 60. let – Doors, Steppenwolf, Rolling Stones, Woodstock atd. Na internátě se zkoušelo několikrát týdně (pokud možno denně) hodinu v době volna ubytovaných studentů, někdy se podařilo umluvit na sobotu celé dopoledne. První souhry byly variace na témata riffů Black Sabbath (Iron Man, Electric Funeral aj.). Vlastní věci postavené na nápadech Zdeňka Melouna ovšem byly mnohem blíže přirozenému založení a pubertální citlivosti členů. Přirozená Melounova muzikálnost, tvořivost, bluesový cit a rychle rostoucí kytarová zručnost, Neplechův talent rozpoznat vedení basové linky a jeho zvláštní samotářská energie, včetně přehledu přes ostatní nástroje, Trojánkův poetismus a feeling ve zpěvu, Librova schopnost doprovodem bicími udělat prostor pro ostatní a jeho dynamika - to byl kotlík, ve kterém se začaly vařit společně vlastní věci. Nebylo ke komu jít pro rozumy nebo do učení, možná zaplaťpánbůh – možná naneštěstí. Písňová forma – jednoduché vrstvení osmitaktových verzí a refrénů - byla vždycky „tak trochu“ vypůjčená od kapely, která se momentálně poslouchala. Od kohosi jsme prvně uslyšeli o dvanáctce a začali počítat i do dvanácti. Sólové výkony závisely značně na míře trémy ten večer, lékem na trému bylo pivo a často a nejednou docházelo k předávkování. Atmosféra ovšem pak často byla tím více strhující, čím méně toho zbylo pro soustředěný muzikantský výkon. První vystoupení s vlastními věcmi v letech 1974-1975 bylo na akcích, které pořádali vesměs spřátelení ideologičtí diverzanti - funkcionáři v Socialistickém svazu mládeže. Takže v jídelně internátu SPŠS, na vesnických tancovačkách, na večírcích tříd SPŠS, gymnázia či nějaké deváté třídy. Tam a tehdy jsme se podíleli na infikování dalších pozdějších postav žďárské rockové scény - V. Kovandy a I. Hrdiny z Titanu. K Božovi - Trojánkovi přibyla na čas do Rozpaků i zpěvačka Eva Vondrušková, která rovněž poznamenala tvář kapely v dobrém – nejen pro svou krásu, ale pro tehdy neobvyklý drajv v projevu. „… buben mozku rozezvučel všechny stíny ticha, slyšeli jsme z parkoviště spící auta dýchat …“ S Evou už jsme se poprvé dostali na pódium „žďárské Lucerny“ – tedy do sokolovny. Dva roky po sobě jsme poznamenali tvář dětského karnevalu III. ZDŠ, navečer jsme pak hráli pro odrostlejší publikum. Se střídavými úspěchy jsme čelili ideologickým pohovorům s řediteli gymnázia (v přítomnosti jakéhosi pana poručíka) o nevhodnosti anglických textů, rovněž komisím u 143 tehdy povinných přehrávek a procentuálním požadavkům direktiv na počet písní ze zemí tehdy spřáteleného tábora.Hráli jsme vlastní věci, tedy jsme do tábora patřili. Trojánkovy texty byly označeny dokonce za pozoruhodné. Nasákli jsme ovšem prohnilou buržoazní kulturou atmosféry 60. let a počátku let 70. skrznaskrz. Byla to dobrá impregnace proti pokušením zblbnout v budoucnu a nastavili jsme si poměrně jasně hranice, co je přijatelné a co ne. Později se k Rozpakům přidal Radek Novotný (rovněž spolužák ze základní školy a z gymnázia) s houslemi a Pavel Krištof jako technický support a poradce. Začali jsme odkoukávat věci od českých kapel, které jezdily na taneční zábavy do Žďáru (Blue Effect, Markýz John), na koncerty do Jihlavy (Bohemia, Energit, Jazz Q, V. Mišík a Etc). Byl začátek období českého jazzrocku a nás to ovlivnilo v pokusech experimentovat se složitější skladbou. Zlepšila se souhra kapely, doprovody byly tvořivější a barevnější, hlavní síla však stále byla v opravdovosti výpovědi jednoduchých vzorečků melounovsko-trojánkovského souznění. Konec původních Rozpaků přinesl odchod J. Neplecha na vojnu v roce 1976. „Umej si nohy a běž domů spát, tvůj táta nebyl jinej …“ Rozpačitě dívej se na svět. bb) Léta zákazů a vesměs marného snění – zakalování Kapela ovšem dál položila základ doprovodné skupiny Ad hoc orchestr G, divadelního souboru Klubu „g“, který znamenal v letech 1976 a 1977 průnikem do prostor Jednotného klubu pracujících ojedinělý úspěch mladé či alternativní kultury ve Žďáře. K Melounovi, Trojánkovi, Librovi a Novotnému přibyl do kapely Zdeněk Černý na baskytaru a za klavír se posadil student závěrečného experimentálního ročníku gymnázia Roman. V této sestavě vznikly zajímavé vlastní věci, kterými jsme pouze volně doprovodili pásmo skečů na témata polského experimentálního divadla Zelená husa K.I. Galczynského. Zdeněk Meloun hrál tehdy v životní formě, zvukově i nápady byly věci z té doby velkým příslibem. Bohužel, vnější věci opět zasáhly do sestavy kapely. Romana po odchodu ze Žďáru vystřídal u kláves Slávek Rak, po odchodu Zdeňka Melouna na vojnu převzal part kytary Zdeněk Černý. Vlastní tvorba pro divadelní hry Klubu „g“ z pera Slávka Raka byla sice komponována více do děje (Šestnáct veselých nebožtíků aneb Přijeli k vám tvrďáci, Lásku ne válku), šlo ovšem mnohem více o šansony připomínající hudbu pražských divadel malých forem. Rok 1978 znamenal ovšem zákaz činnosti Klubu „g“ - respektive pokračovat bez lídra divadla Jiřího Brabce (označen za nežádoucího) bylo pro lidi kolem nepřijatelné. Kultura „géčka“ se přenesla do hospod, nejvíce do Pardubické pivnice, která se stala místem setkávání 144 kulturně a sociálně rozmanité, nezávislé a alkoholicky stále závislejší „kumpačky“. Ale to je jiný příběh. V letech 1978-1981 pak po zákazu činnosti Klubu „g“ jeho kapela (Rak, Černý, Neplech, Libra) doplněná o hráče na dechové nástroje Františka Šimka a legendárního „papína“ Šulce hrála díky podnikavosti Slávka Raka na tanečních. Zdánlivé paběrkování na cizích hřištích bylo důležitou školou základního poznání souvislostí blues, swingu a rock and rollu, rovněž základního muzikantského řemesla, i přehledu přes žánry. Do našich map hudby přibyla nová místa: Amstrong, Acker Bilk, B. Goodman. Přesto stesk po svobodnějším bigbítu znamenal ukončení této kapitoly – Neplech odešel do Atomové Mihule, Černý s Librou pro změnu na absolventskou vojnu. Období těžkého hledání a čekání, vzpomínky na bigbít a sny o založení další kapely jsme si tehdy přenesli do hospod. Pokud jsme se občas vydali na některou místní kapelu, hrající tehdy většinou tři na tři (tři moderní, tři dechovky), cítili jsme k nim spíše despekt. „Úřady místní nikdy nepochopí, proč svazáci na schůzích oči klopí a smutně tisknou svoji ruku v ruce na znamení svý malý revoluce. Smrdí tu čůrky potu Vysočiny, z balkónů vlajou čerstvě praný plíny, tak kam zas jdete, mí drazí rodáci, vždyť už je půl třetí, dávno máte po práci ….“ Píseň „Žďár nad Sázavou“ , V. Trojánek cc) Barracuda - Bowle : začátek 80. let, druhé přiblížení Pokračování rozpačité linie přinesla až v roce 1983 obnovená spolupráce Libry, Černého a Melouna ve skupině Barracuda, později po zákazu názvu (shoda jména s názvem taktické zbraně v armádě Spojených států) přejmenované na Bowle. V sestavě se objevil na baskytaru Zbyněk Pavlíček, pozdější emigrant a spoluhráč Ivana Krále ve Spojených státech. Po jeho emigraci nastoupil Pavel Polanský. Barracuda byla inspirovaná nejen jižanským rockem, blues a britskou klasikou (B. Dylan, B. Springesteen, ZZ TOP, Thin Lizzy, J. Cale, Captain Beefheart), českou a polskou nezávislou scénou (Žlutý pes, Ivan Hlas, Lady Punk, Porter Band, Krzak, Manaam), ale prošla i vlivem nové vlny a postpunku (DEVO, Stranglers, Trio). Duchovní otec Rozpaků Trojánek už jako externista dodával texty, vedoucím hlasem se stal Librův shouterský zpěv od bicích. V kapele postupně dále působil mj.jako saxofonista Petr Zelníček, časem se přidala zpěvačka Zita – ojedinělý zjev svou dynamikou i přístupem, který si v ničem nezadal s divokým rockovým životním stylem 145 některých jejích spoluhráčů. Barracuda-Bowle si dobyla pověst tvrdé kapely pro publikum orientované alternativně. Zkoušelo se v prostorách národního výboru ve Vysokém, pak v kulturním domě ve Vatíně. Hrálo se čím dál častěji ve venkovských sálech, kapela byla ovšem po Pavlíčkově emigraci v orwelovském roce 1984 sledována bezpečností. Některé party byly nad síly tehdejších instrumentálních možností hráčů, byly stálé problémy s nedokonalým technickým vybavením. Přínos znamenal příchod bývalého zvukaře Titanu Božka, který znamenal zlepšení zvuku v PA systémech – tedy dopředu. Na konci roku 1985 dostali Libra a Polanský „lano“ od skupiny Titan a rozhodli se odejít do jiného příběhu, do kapely, která se tehdy jevila lépe zavedena. Tím bylo v muzikantské nepřetržité spolupráci přetrháno poslední rozpačité pouto. Poměrně krátká historie Rozpaků činností členů původní sestavy ovlivnila výrazně další kapely a tradici rockových muzikantů na Žďársku: Zdeněk Meloun od roku 1986 pokračoval v Bowli, postupně pak transformované do dnes velice známé Fugy, stále více známé jako Little Peter´s Band. Po úrazu ruky byl vyřazen z výkonného hraní nadobro, je však stále známou postavou kolem muziky, za svoje sóla si vysloužil mezi muzikanty i respekt jako Mr. Blues. Boža Trojánek vtiskl po Rozpacích ještě kus tváře Atomové Mihuli jako textař a jurodivý zpěvák s koupací čepicí a vidlemi v rukou. Jiří Neplech pokračoval rovněž v realizaci postupně stále méně samotářské energie jako Plech na poli lídra seskupení Atomová Mihule. Ta je dnes patrně jedinou legendou dějin undergroundu ze Žďárska a patří k tomu původnímu a nejzajímavějšímu, co se kdy hrálo. Jiří Libra pokračoval po Barracudě v Titanu, paralelně občas v Českém sdružení Jiřího Němce sídlícím v Chotěboři, s muzikanty z Horního Studence, Havlíčkova Brodu a Brna, v letech 1993-1995 v Helenině noční můře: pražsko-pardubicko-havlíčkobrodské klubové sestavě, od roku 1995 do roku 1999 byl opět v Titanu, v roce 1999 spoluzaložil a dále hraje v havlíčkobrodské sestavě muzikantů, kteří se obrátili ke klasickému i modernímu blues - Traffic jam blues band. Příležitostně doprovází renewal sestavy havlíčkobrodských kapel Mercury, Tonic, Harmonie na tradičních setkáních starých kapel. V původní sestavě se ještě jednou sešly Rozpaky na vzpomínkovém vystoupení pro přátele a známé v létě 1998. dd) TITAN - zlatá léta hráčů hard & heavy aneb „Co máte za aparát?“ V roce 1986 odešli Libra s Polanským do kapely TITAN a zahájili tam její druhý letopočet, který znamenal solidní dlouholetou činnost kapely hrající dodnes, v letech 1986 až do konce devadesátých let pak kapely na Žďársku nesporně nejuznávanější a nejnavštěvovanější. 146 Personální proměna Titanu v roce 1986 (odchod zakladatele zpěváka V. Kovandy, baskytaristy V. Fiksy, bubeníka R. Růžičky z tohoto postu, ale ne z kapely) přinesla do té doby nepraktikované propojení muzikantů z větších vzdáleností - na vokální party nastoupili v té době uznávaní zpěváci z Chotěboře bratři Jarda a rok nato Zbyněk Mrkvičkové. Jarda zpíval sezónu 1886, v sezóně 1987 ho střídal nejmladší ze čtyř bratrů zpěváků Zbyněk, kterého Jarda přivedl. Mrkvičkovské hlasové dispozice přinesly naprosto nové možnosti ve výběru převzatého repertoáru. Kapela po většinu svého trvání hrála v klasickém „párplovském“ obsazení. Kytaru hrál starousedlík a zakladatel Titanu - fenomenální Ivan Hemiš Hrdina, který postoupil ve zvládání feed-backu a především v sólových partech o několik pater výše, než bylo na Žďársku obvyklé. Po jeho odchodu k „rodinné pauze“ v Novém Městě na Moravě v roce 1987 ho nahradil velice perspektivní Mirek Novák z Přibyslavi, který naděje do něj vkládané nezklamal a vyrostl v rovnocennou náhradu Hemiše. Mirek získal brzy respekt a uznání především pro precizně vystřižená sóla a velký feeling, se kterým hrál například náročné instrumentální balady G. Moora. Po dobu jeho pětiměsíční vojenské služby ho zaskočil kytarista Míra „Kytka“ Růžička z Olešné, známý především z kapel Tandem a Barel Rock. (Mirek nastoupil své rodinné období na sklonku roku 1992 a do sestavy se vrátil Ivan Hemiš Hrdina, který začal sezónu 1993. Spolu s ním tehdy v sezóně 1993 začínal v Titanu kytarista Milan Zezula, který po roce odešel a byl nahrazen J. Šiklem.) Klávesy obsluhoval technicky disponovaný, pečlivý a systematický Jarda Provazník (v Titanu starousedlík z původní sestavy), s velkým citem pro zvukové možnosti nástrojů a s vůlí k jejich obměně ve stále lepší a dražší. Baskytarista Pavel Polanský, stále nespokojený, usilující o velký zvuk basy i kapely, s citem pro detaily aranží i výrazu, disponovaný jako skladatel – ovšem v provozu každotýdenního hraní k tanci rovněž neuspokojený. Jeho velkým vkladem bylo dotahování důležitých detailů k dokonalosti a velký interpretační cit. (Velice nakrátko v kapele v době Pavlova vojenského cvičení alteroval na basu Petr Škarvan – „basák“ z Chotěboře.) Bubeník Jiří Libra opustil bluesový styl a novovlnné riffy a podřídil styl svého hraní účinnému nářezu na taneční zábavy. Na starosti měl rovněž agendu kapely a povahově značnou různorodost okresních hvězd v kapele. (V roce 1993 ho po jeho autohavárii nahradil na čas Radek „Prouda“ Láznička.) Celkový obraz kapely vpředu měli na starosti Lumír Svoboda (pověstný schopností udělat zvuk jako z desky i tam, kde jiní zoufali), Radek Růžička (řidič, profesionální elektrotechnik, obsluha světelného parku, duší ovšem stále bubeník a fanda kapely, v počátcích hlavní investor), a Marek Čert Veselský (z původního technika zvláštních efektů vyrostl v dnes vyhledávaného zvukaře). Bylo to období průlomu ve vybavení kapel – postupně mizely doma udělané zesilovače a české nástroje, které postupně nahradily firemní výrobky věhlasných firem Marhsall, Ampeg, Fender, Messa Boogie, Kawai, Yamaha, Tama. Nastupovala první digitální technika. Z debat 147 muzikantů se někdy zdálo, že důležitějším poznávacím znamením je, na co kdo hraje, spíše než co hraje a jak to cítí. Určité opojení technikou přineslo opomíjení aranží, řádově mohutnější zvuk někdy přinášel primitivismus a fádnost ve vedení hlasů jednotlivých nástrojů. Byl to právě nebývale kvalitní zpěv co do rozsahu i intonační přesnosti a celkový kvalitní zvuk kapely v sálech, který na první poslech odlišoval Titan od druhých kapel. Byl to i do té doby neobvykle velkorysý výběr převzatých skladeb, který byl umožněn hráčskou vyspělostí sestavy. Repertoár kapely v sestavě se Zbyňkem Mrkvičkou představoval výběr aktuální hard´n´heavy světové muziky: Scorpions, Deep Purple, Quiet Riot, Twisted Sisters, B. Idol, Bon Jovi, Whitesnake, Bryan Adams, M. Schenker Group, G. Moore, Saxon, Faithful Breath, Sinner, ZZ Top, Yesterday and Today, V letech devadesátých přibyly skladby Judas Priest, A. Coopera, O. Osbourna, KISS, Victory, Van Halena, Nirvany, dále Metallica, Mr.Big, Aerosmith, Kingdom Come, B. May a další. Důsledně se přejímaly skladby kapel cizí provenience, vlastních kompozic bylo pomálu. Výběr byl výrazem respektu k původním autorům, vycházel ze zvukových a muzikantských možností kapely, z požadavků kombinace tvrdých a melodických kusů. I Titan si byl dobře vědom toho, že se to nějak musí líbit dívkám, které se zase budou líbit chlapcům, kteří pak chtě nechtě přijdou. A pro ty zase je třeba mít něco, co vzbudí respekt. A všechno se to musí líbit hlavně nám, nebo to musí být bez milosti z repertoáru vyškrtnuto.No a o tom, co vyhodit a co má zůstat, se vedly stálé diskuse a spory. Druhá polovina 80. let a začátek let devadesátých byl zlatým věkem kapely Titan, která naplňovala pověstný sál KD Hamry počty nad 1.000 návštěvníků, pouťové zábavy až 4.000 lidmi na zimním stadióně, menší sály pak málokdy počty pod 500 lidí. Hrálo se kolem 60 vystoupení do roka a modrý autobus Robur sjížděl kopce Vysočiny od Golčova Jeníkova až k Bystřicku, od Borové u Poličky a Jimramova až k Lukám u Jihlavy. Uvolnění atmosféry perestrojkovými změnami a dobrý zřizovatel – což byla svazácká organizace podniku Tokoz, kde byla i zkušebna a zázemí kapely, dovolilo kapele hrát do té doby nevídaně razantně. Byl to dobrý způsob, jak se autonomně vyrovnat s oficiální kulturou a realizovat se. Platila zásada „žádné festivaly“. Zpočátku se vozil na vystoupení sešit, do kterého pořadatelé potvrzovali, že kapela se chová profesionálně a dodržuje smlouvy – jako účinná pojistka proti stále mlhavějším hrozbám estbáckých „kulturních inspektorů“. Je třeba připomenout, že to byly hlavně organizace hasičů a venkovské tělovýchovné jednoty, díky kterým se tehdy hrála živá hudba v sobotu současně nejméně na pěti místech v okrese. Kultura venkovských tancovaček je mnohdy po právu hodnocena zdrženlivě, atmosféra na „šmicích“ Titanu ovšem byla mnohem více rockovým koncertem, než zábavou ve stylu Hoří má panenko nebo opakováním tříakordových hitů Katapultu a Olympicu, známých z rozhlasu. Občas byla kapela některými návštěvníky podezřívána, že hraje z playbacku. Hrálo se od 8.00 do 02.00, stylem tři až čtyři věci - pauza. Za večer se odehrálo kolem 45 až 50 skladeb. Na zábavy přijížděli někteří návštěvníci na tu „svou“ dobu a „svůj“ 148 oblíbený set skladeb. Obsah některých českých textů zahraničních hitů odpovídal atmosféře „šmiku“ - šlo o uvolnění energie, sexuální jiskru podporující horečku sobotní noci a o vytvoření vlastního prostoru. Díky tomu, že kapela neměla ambice koketovat s oficiální kulturou a kopírovala poctivě, byl její výraz na české poměry neobvyklý, poměrně sevřený a nevykalkulovaný. Kapela stála nohama na zemi a chtěla, aby ta zem duněla. Bylo jasné, že není cesty někam dál - jen na další hraní v další sobotu. Byli jsme hráči, co si o sobotách krátí dlouhou chvíli a dostávají ze sebe budoucím i současným třicátníkům hrozící nudu malých měst. Byli jsme i ti, co předvádí mladším, že není nutné zestárnout a zabalit to po třicítce, případně po čtyřicítce. Rok 1995 znamenal rozpad kapely a určité období existence dvou Titanů, naštěstí vyřešené přejmenováním kapely kolem J. Provazníka, P. Polanského a R. Lázničky a J. Šikla na Exit. Kapelníkem staronového Titanu se stal Zbyněk Mrkvička a zahájil v roce 1995 bez odkladů další letopočet kapely. Spolu s Ivanem Hrdinou a L. Svobodou nabídli post bubeníka opět J. Librovi a oslovili nové muzikanty z Havlíčkobrodska - Luboše Čížka z někdejší kapely Sázava, který se projevil jako velice citlivý hráč na klávesové nástroje a naprosto spolehlivý do vokálu. Dodnes se vzpomíná na to, jak při vlakovém výpadku a absenci baskytaristy byl schopen převzít bez nácviku a chyb part baskytary. Po jeho odchodu z rodinných důvodů ho vystřídal světelský Petr Rajdl. Libor Lorenc (dnes uznávaný bluesový kytarista z Chotěboře) se ujal na začátku nakrátko druhé kytary. Na basu nastoupil prestižní hráč Luboš Doubek z Přibyslavi. Po určitou dobu ho vystřídal profesionálně Petr Gloza z Prahy. Tím se „zemská příslušnost“ kapely přesunula více do Čech. Hrálo se však stále nejvíce na Žďársku. Toto období přineslo tříletý návrat do pozice lídrů na okresní scéně, signály o „konci zlatého období rockových tancovaček v Čechách“ byly ovšem stále patrnější. Titan si držel pozici lídra přes deset let, nastal čas změny. ee) Konec bigbítů v Čechách aneb kolik tam přišlo lidí? Převažující (patrně plánovitě) stále stupidnější kultura nové generace televizních bavičů, pochopitelné a přirozené změny životního stylu mladé generace směrem k rave-parties, techno, etno, funky, acid …, dále finanční kalkul posunující zájem pořadatelů k levnějším diskotékám (kterým tancovačky, zábavky, „šmiky“ na Vysočině dlouho účinně čelily), rostoucí náklady na zvukaře a dopravu, zvýšení nájmů za sály, výroba projektovaných chlapeckých či dívčích skupin – to není doba dobrá pro oblastní bigbíty bez realizačních týmůzvyklé na živou hudbu každou sobotu večer. I mezi nimi přibylo kalkulace na průměrný vkus, přibylo komerčních skupin stylu Argema nebo Reflexy, kombinující dobré, technicky patrně i stále lepší muzikantské výkony s nevkusem, živé hraní se striptýzem nebo soutěžemi. Hranice mezi rockem a dechovkovitou country stylu „jede jede 149 mašinka, kouří se jí z komínka …“ je pro někoho podivuhodně tenká, stejně jako hranice respektuhodného upřímného muzikantského nářezu a stylizace s cílem nabrat diváky ber kde ber. ( Zdraví vás mr. Huk a mr. Šuk z Exitu!, anebo navštivte naše internetové stránky, kde se dozvíte, jak jsme se zase ožrali a nažrali, kolik na nás přišlo lidí, něco o babách a vůbec jak jsme dobří – konec konců proč ne, když to tak dělají na jiné úrovni vlastně všichni. I ten zpěvák a malíř Karel Gott vás pozve ve jménu vyvrcholení své kariéry na stránkách časopisu dokonce na svůj hajzlík, toho je třeba si vážit…). Zlatá sestava Titanu z let 1987-1992 se sešla před Vánoci v roce 2000 k jednomu společnému vystoupení na zábavě ve Velké Losenici. Titan ovšem pokračuje dál – ať už to pro někoho znamená neschopnost separace nebo závislost na sobotním adrenalinu, pro někoho setrvání v naivitě prvních okresních rockových muzikantů v Čechách, nebo úctyhodný poctivý muzikantský přístup, ve kterém nemají místo nákupy v second handu. Současná sestava postupně omlazovaná od roku 1998 připomíná rodinný klan Mrkvičků – Zbyněk je schopen stále brilantního zpěvu, jeho syn Zbyněk neméně brilantně zařezává basové riffy nestárnoucích ACDC, jeho synovec Lukáš roste v dalšího silového vokalistu rodu Mrkvičků a hraje klávesové party. Další podivuhodně klidný maják Titanu Ivan Hemiš Hrdina stále vyvolává závist mladých kytaristů nejen dusotem v Highway To Hell, ale i především svým pověstným zvukem – od hrubého k jemnému zrnu barev svého Fendera v baladách Whitesnake. Má jako vždy vkus a přehled přes celý provoz kapely. Druhou kytaru hraje Jiří Ducháček, který vystřídal Marka Němce. Na bicí se v Titanu objevili Honza Jaško z Havlíčkova Brodu, opět Radek P. Láznička, přechodně alteroval s Jiřím Librou, současný bubeník - nejmladší věkem i dobou hraní v Titanu - Luboš Pavlík představuje typ hráče, který s novými možnostmi pedagogickými, nástrojovými a svou pílí v tréninku bude jednou, doufejme, věhlasným bubeníkem. Můžete na ně nepřijít, můžete s nimi nesouhlasit, můžete je kritizovat za „ustrnulou dramaturgii“, pokračující cirhózu jater, tělnatění - nebo některé můžete odepsat jako dědky, ale v žádném případě se jim nemůžete vysmívat. Rok 2001 150 14. Historický přehled 1750 1760 1770 1773 1774 České dějiny, světové události, panovníci Marie Terezie (1740-80) povinná šk. docházka nezávislost USA Josef II. (1780-1790) 1790 Leopold II. (1790-1892) 1792 1796 1800 1805-1812 1815 František I. (1792-1835) J. J. Ryba: Česká mše vánoční 1836 1839 1848 1850 1852 1860 1861 1862 1863 1867 1868 1869 škola ve městě a Zámku, poškození věže kostela vichřicí požár kláštera a jeho zrušení zrušení lit. bratrstva město řídí poprvé městská správa v čele s purkmistrem napoleonské války vídeň. kongres, Metternichův absolutismus založení prvního čtenářského spolku v Radnicích u Rokycan učitel a regenschori Václav Přibyslavský Jan Albert cisař. vojsko ubyt. ve Žďáře (1795-1815) nové varhany v kostele na Zelené hoře zřízena nová škola na Tvrzi učitel a regenschori Sigmund Vašátko prem. první české opery Dráteník P. Matěj Josef Sychra farářem v Zámku (1824-30) premiéra Fidlovačky obnovení literátského spolku Ferdinand V. (1835-48) poslední česká král. korunovace Slovanský sjezd, svatodušní bouře zrušení roboty, František Josef I. (1848-1916) nar. T. G. Masaryk poštovní sběrna ve Žďáře Národní garda ve Žďáře první volené zastupitelstvo starosta Fr. Hromádka Bachův absolutismus Říjnový diplom, konec absolutismu založen Sokol 1864 1865 1866 Chrámový kůr toleranční patent, zruš. nevolnictví 1820 1824 1824 1828 1834 Kulturní činnost vznik literátského bratrstva 1776 1780 1784 1781 1783 1787 1818 Místní významné události regenschori Jos. Ondrák nadučitel Hájek podučitel I.Skalka vznik spolku divadelních ochotníků Sázavan prusko-rakouská válka, bitva u Hradce Králové nové zvony v kapli sv.Barbory pruské vojsko ve Žďáře epidemie cholery rakousko-uherské vyrovnání, vznik ústavy základ obč. práv a svobod nar. Frant. Drdla (28.11.), housl. virtuós a skladatel zal. Sokol 151 Historický přehled Rok Kulturní činnost Dech., smyčc. orchestry Taneční skupiny aj. Pěvecké sbory 1750 1760-63 1770 1773 1774 1776 1780 1784 1781 kapela Šimona Kheila 1787 1790 1792 1796 1800 1705-1812 1815 kapela Frant. Kheila 1818 1820 1824 1824 1834 asi 1835 1836 1839 1848 Frant. Esterle, Mladá muzika Městská kapela, kapela Nár. gardy zal. čtenářsko pěvecký spolek 1850 čtenářsko pěvecký spolek úředně rozpuštěn 1852 1860 1862 1863 obnovena činnost čtenářského spolku 1864 1865 1866 hudební sextet 1867 1868 1869 čtenářský spolek přijímá název Svatopluk 152 1870 1871 1873 1874 vznik Nár. strany svobodomysl. „mladočeši“ 1876 1878 1880 zal. Občanská záložna rozpuštěn Sokol založen sbor.dobrov.hasičů regenschori Ant. Hromádka postavena budova 1. ZŠ zal sbor. dobrov. hasičů zal. Ústřední matice školská (1880-1948) 1883-91 zřízena živnostenská pokr. šk. ve Žďáře působí Jan Doležal, les., spis. 1884 1887 1890 1891 zal. sbor. dobrov. hasičů v Zámku zal. Česká akademie pro vědu a umění jubilejní zemská výstava v Praze 1894 zal okrašlovací a zalesňovací spolek obnova Sokola 1895 1897 1898 1900 dráha Něm. Brod-Žďár vych. časopis Žďárský obzor regenschori J.Ferencz 1901 1902 1903 otevření Národního domu zal vzdělávací a divadelní spolek Havlíček 1904 1905 1906 1907 dráha Žďár-Tišnov všeob. rov. hlas. právo v Rakousku 1909 Zemská lnářská škola zal. Spořitelna města Žďáru Trefulkova elektrárna v Najdeku, elektrické osvětlení ulic, císařské manévry 1913 přestavba varhan u sv. Prokopa 1914 zač. 1 svět. války 1916 smrt Frant. Josefa I., císařem Karel I. (1916-18) Říjnová revoluce v Rusku vznik ČSR, konec 1. sv. války prez. T. G. Masaryk (- 1935) mír. smlouva ve Versaille 1917 1918 1919 1920 1921 1922 1923 mír. smlouva v Trianonu vznik Malé dohody pomoc. voj. nemocnice v Nár. domě (1914-17) rekvizice žďárských zvonů spolek Havlíček se slučuje se Sázavanem založ.Sokol v Zámku Žď. zal. Orel vznik Sovět. svazu řed. kůru V. Doubrava 153 1870 Venzlova kapela 1874 1876 1878 1880 spojení Venzlovy a Kheilovy kapely zřízen pěvecký odbor Svatopluku, sborm. Václav Šnor 1883-91 1884 Svatopluk členem Ústř. Matice školské 1887 1891 1894 1897 1898 1900 1901 zal. hudeb. odbor Sokola (1897-1900) hud.odb.Sokola zrušen hudební odbor Sokola obnoven 1902 1903 1904 1905 1906 1907 pokus o vznik smyčcového kvarteta vznik Špinarovy kapely 1909 1913 1914 1914-17 1916 1917 1918 1919 1920 1921 1922 1923 Václav Šnor opouští místo sbormistra, nový sb. Jindřich Ferencz Čeněk Švastal, pokus o obn. hud. odb. Sokola J. Ferencz odchází ze Žďáru, 154 1924 řed. kůru S. Svoboda 1925 1925-29 nový zvon Prokop v kostele sv.Prokopa 1926 1927 pokus o fašist. puč. v ČSR (R. Gajda) zač. Osvobozeného div. V+W 1928 1929 zhroucení burzy v N. Yorku 1930 poč. svět. hosp. krize 1931 1933 A. Hitler říš. kancléřem 1935 prez. ČSR Dr. E. Beneš (- 1938) 1937 umírá T. G. Masaryk 1938 Mnichovská dohoda prez. E. Hácha (- 1939) okupace, zač. 2. svět. války Protektorát Čechy a Morava prez. E. Hácha (- 1945) 1939 1940 1941 1942 1942 1945 nové zvony v kostele sv. Trojice zal. hud. škola ve Žďáře, řed. St. Svoboda návštěva prez. Masaryka ve Žďáře, řed. hud. školy Jar. Černý dokončen Lidový dům regenschori Ant. Horák sněhová kalamita zničila lesy v okolí Žďáru, dělnické divadlo ve Žďáře, otevřena sokolovna řed. hud. školy M.Charvát řed. hud. Školy L. Vaníček lord Runciman na návštěvě v Zámku Žďáře zahájena výstavba trati Něm. Brod-Žďár- Křižanov ve Žďáře zastavena činnost českých spolků rekvizice žďár. zvonů atentát na Heydricha vznik a činnost chrámového sboru v Zámku Žďáře osvobození ČSR, konec 2. svět. války prez. E. Beneš (- 1948) osvobození Žďáru, postupné obnovování spolků 1947 1948 1949 1950 1951 1952 počátek totality prez. K. Gottwald (- 1953) nové územní členění státu Žďár se stává okres. městem post. rušení většiny spolků zahájení výstavby Žďasu, sloučení Města a Zámku Žď. V Žďár ve Žďár nad Sáz. řed. hud. školy Vl.Raab zah.výroby v Žďasu zal. prům škola strojnická vznik Záv. klubu ONV ruší literátský spolek 155 1924 sborm. Jan Fišer, V. Doubrava odchází, sborm. S. Svoboda zal. Horácká hudba. kap. Jos. Pavelka 1925 1925-29 tamburášská kapela, ved. ved. Jos. Tesák vznik muž. pěv. kvarteta 1926 1927 St. Svoboda kapelníkem Horácké hudby 1928 1929 kapel. Horácké hudby Al. Göttler, kapel. Orelské hudby Ant. Horák zal. džez. orch. Savoy Band, kapel. J. Kružík odchází St. Svoboda, pěv. činnost Svatopluku stagnuje 1930 1931 1933 tan. skupina Balet Girls tan. orch. Sokolská hudba v Zámku Žďáře 1935 1937 L. Vaníček kapelníkem Horácké hudby 1938 1939 1940 Tan. orch. F. Kučery, ved. Lad. Čížek hudba Města Žďáru, ved. L. Čížek 1941 1942 1942-44 1945 1947 Hudba mladých, ved. Slávek Antoš koncerty Svatopluku sloučení dech. hudeb s Horáckou hudbou, kapel. L. Vaníček zal dech. hudba TOKOZ, kapel. Frant. Sládek Jazz. hudba mladých, kapel. Frant. Sládek sborm. Svatopluku L. Vaníček 1948 1949 1950 1951 1952 zemřel sborm. Svatopluku a řed.hud. školy L. Vaníček dech. hudba Žďas, kapel. Jar. Brabenec, kapel. Horácké hudby Jan Veselý 50. léta taneč. orch. K. Šulce, taneč. orch. M. Synka 156 1953 zač. vysílání Čsl. TV prez. A. Zápotocký (- 1957) zal. SVVŠ, pozd.gymnázuim zahájení provozu na nové železniční trati obn. činnosti chrámového sboru v Zámku Žďáře, 1954 1955 otevřena 2.ZŠ 1956 vznik OKS 1957 1958 1959 prez. A. Novotný (- 1968) 1960 vyhlášena ČSSR, nové územní členění státu založeno Žďárské kulturní léto 1962 1963 postupné uvolňování censury a polit. tlaku 1964 1965 otevřena 3. ZDŠ sněhová kalamita, omezení dopravy na železnici vznik JKP 1966 elektrifikace železnice ukončení činnosti chrám. sboru v Zámku Ž. polská okupační jednotka ve Žďáře V. Starka řed. kůru v Zámku Ž. obnov. činnosti chrámového sboru 1967 1968 Praž. jaro, okupace státy Varšavské smlouvy prez. L. Svoboda (- 1974) 1969 ČSSR federací dvou republik 1970 počátek normalizace 1972 1973 1974 1975 1976 1977 návštěva prez. Svobody ve Žďáře vyhlášena CHKO pěv. slavnosti ve Žďáře otevřena zdrav.škola barev. vysílání Čsl. TV otevřena 4. ZDŠ prez . G. Husák (- 1989) prohlášení Charty 77 A. Horák rezignuje na funkci regenschoriho, varh. Jiří Pospíšil TV pořad Neděle v klubu vznik Měst.a kult.střediska 1978 dokonč. nová budova LŠU 1979 mrazová kalamita, kolaps dodávek elektřiny 1980 sborm. chrám. sboru Mil. Táborský 157 1953 1954 1955 1956 kapel. hudby Žďasu Vlast. Raab sloučení Horác. hudby s dechovkou Žďasu vznik symf.orchestru div. orch. opereta Perly panny Serafinky, dir. Vlast. Raab 1958 1959 Svatopluk účinkuje na Pražském jaru Frant. Simon pro nemoc zanechává vedení, sbor nezkouší 1960 1962 1963 1964 obnovena činnost Svatopluku, sborm. Frant. Simon Svatopluk vede V. Starka a M. Popelková rezignace J.Veselého na funkci kapelníka kapel. dech. hudby Ladislav Čížek 1965 tan. orch. Harmonie, ved. Lad. Čížek zahájení činnosti Horác. kvarteta činnost Svatopluku opět přerušena 1966 1967 skupina Sirius Sázaváci, ved. F. Černý 1968 1969 1970 obnovena činnost Svatopluku, sborm. Jos. Večeřa zahájeny festivaly dech. hudeb Vysočiny do r. 1981 1971 1972 skup. Mir. Klimeše Echo 1973 1974 1975 1976 1977 vznik Žďáráčku, sborm. Jiří Libra Rozpaky - vznik Žďáráček vítězem kraj. kola Písně přátelství klub G, Rozpaky-zánik zal. dech. hudby mladých, ved. Lad. Čížek ukončení čin. symf. orch. 1978 1979 1980 L. Čížek rezignuje na funkci kapel. dech. h., kapel. Josef Dolák Žďáráček ve Schmöllnu, NDR Atomová Mihule Proudy Klub G-zákaz činnosti orch. Klub 80 zal. DPS Cvrčci, sborm. L. Rosecká 158 1981 1983 1984 1985 1986 řed. LŠU H. Faltová 1988 1989 1990 dokonč. výstavby kulturního domu konec totality prez. V. Havel (- 1992) změna názvu státu: ČSFR 1991 poprvé slaven Den hudby (21. 6.) řed. ZUŠ R. Drdla 1992 1993 1994 1996 1997 1998 2000 zemřel sborm. M. Táborský, nový sborm. Jan Táborský nové varhany u sv. Prokopa (1987) sborm. chrám. sboru Hana Čáslavská-Bořilová nové zvony na věži sv. Prokopa rozdělení státu, vznik ČR prez. V. Havel řed. ZUŠ Vrat. Jindra otevřena 5.ZŠ návštěva prez. Havla ve Žďáře varhaník Jos.Dvořák 159 1981 1983 1984 1985 1986 1988 1989 1990 kapel. dech. hudby Jaroslav Beránek, obn. pův. název Horácká h. Veselá sedma kap.Hor.hud.Vl.Raab Venkovská kapela odchod Hor. hudby k novému zřizovateli MNV Škrdlovice vznik dech. hudby Žďasanka, ved. L. Čížek Sousedká kapela, ved. Vl. Svatoš dech. hudba Žďasanka ukončila činnost Barel rock Barracuda-Bowle EDIM, TITAN FUGA Swing-band Žďáráček v Janáčkově divadle v Brně Svatopluk ve Schmöllnu Žďáráček uvádí Otvírání studánek B. Martinů Proudy končí činnost 1991 vznik dívčího komor. sboru, sborm. Jiří Libra 1992 1993 Městští trubači 1994 1996 1997 vznik Musicy Sarensis, sborm. Jiří Libra Žďáráček v celost. kole Pardubice EXIT 1998 Salonní orch. FOK 2000 býv. členové Horác. hudby končí činnost Žďáráček v celostát. kole Uničov zlatá medaile Mus. Sarensis Řím zlatá medaile Mus. Sarensis Olomouc Žďáráček vede P. Procházková sborm. Svatopluku J. Večeřa ukončil činnost nový sborm. L. Drahotský Žďáráček vítězem celost. kola Nový Jičín 160 15. V y s v ě t l e n í z k r a t e k AMU Akademie múzických umění AUS Armádní umělecký sbor ČT Česká televize ČSAD Československá automobilová doprava DH dechová hudba DK Dům kultury DPS dětský pěvecký sbor HD Horácká hudba CHKO Chráněná krajinná oblast JAMU Janáčkova akademie múzických umění JKP Jednotný klub pracujících KD kulturní dům KNV krajský národní výbor KSČ Komunistická strana Československa LPG zemědělské družstvo v NDR LŠU lidová škola umění LUT lidová umělecká tvořivost MDŽ Mezinárodní den žen ( 8. 3. ) MěNV městský národní výbor MK ministerstvo kultury MNV místní národní výbor MŠTv ministerstvo školství,mládeže a tělovýchovy NDR Německá demokratická republika OKS okresní kulturní středisko ONV okresní národní výbor OSŠ osmiletá střední škola OU odborné učiliště ROH Revoluční odborové hnutí (jednotná odborová organizace) SKP Sdružený klub pracujích SOKA Státní okresní archiv SPŠS střední průmyslová škola strojnická SRPŠ sdružení rodičů a přátel školy STB Státní tajná bezpečnost STM soutěž tvořivosti mládeže SVVŠ střední všeobecně vzdělávací škola (dnešní gymnázium) 161 SZK spojené závodní kluby VŠV Vysoká škola veterinární VŘSR Velká říjnová socialistická revoluce ( 7. 11. 1917 v Rusku) ZK závodní klub ZDŠ základní devítiletá škola ZUČ zájmová umělecká činnost ZUŠ základní umělecká škola ZŠ základní škola ZV ROH Závodní výbor odborového hnutí ŽKL Žďárské kulturní léto 16. P r a m e n y a l i t e r a t u r a Prameny: Archiv Horácké hudby Farní úřad u sv.Prokopa - Farní kronika Farní úřad u sv.Prokopa - Hudební archiv Kulturní zpravodaje Žďáru nad Sázavou Kronika Města Žďáru Pamětní kniha hudební školy Pamětní kniha žďárského Sokola Pozůstalost Františka Mokrého Rozhovory s hudebníky a pamětníky Státní okresní archiv (SOKA) - fond Literátský spolek, inv. č. 1 fond Leskourova kronika inv.č. 748 fond Sokol TJ. inv.č. 13 fond Národní škola Žďár inv.č. 649 fond Kronika střední školy inv.č. 460 fond Kronika základní školy inv.č.653 fond Okresní kulturní středisko (OKS) inv.č.55, 66 Časopis Žďárský obzor, ročník II., III. Literatura: Almanach k 125. výročí pěv. sboru Svatopluk Filka Ivo, Švoma Jaroslav, Stručné dějiny města Žďáru nad Sázavou 1991 Hlaváček Ivan a kol., Vademecum pomocných věd historických, 1997 162 Hroch Miroslav, Historické události Evropa MF 1977 Kolektiv, Almanach k 25.výročí JKP Žďár nad Sáz. 1977 Kolektiv, 60.výročí dechové hudby ve Žďáře nad Sáz., JKP 1984 Kolektiv, Dějiny Žďáru III - Musejní spolek v Brně, 1974 Kolektiv Evropa v proměnách staletí, Libri 1995 Křesadlo Vít, Národní garda a volby r.1848 ve Městě Žďáře Pekař Josef, Dějiny československé 1991 Selský archiv - časopis Vlastivědný sborník Západní Morava, roč. II. 1998 Žďárský obzor - časopis 17. P o z n á m k y a v y s v ě t l i v k y Pohled do minulosti - Chrámová hudba 1) Domácí ples nebo zábava pro pozvané, pořádaná v soukromém domě nebo bytě. 2) Státní okresní archiv (SOKA) - fond Leskourova kronika, inv. č. 748, str. 45. 3) SOKA - fond Leskourova kronika, inv. č. 748, str. 119, František Mokrý, Kheilova kapela, strojopis z roku 1983. 4) SOKA, fond Leskourova kronika, inv. č. 748, str. 122. 50 zlatých k. m. - 50 zlatých konvenční měny - měnový systém v Rakousku a německých státech patřících k habsburské říši. Platil v letech 1750 - 1857. Základem byla kolínská marka. 5) Sáh - délková míra, od roku 1764 stanoven v českých zemích 1 sáh = 1,89 m. 1 sáh dřeva je 6,75 m3. Cena 1 sáhu palivového dřeva z panských lesů byla ve Žďáře v 70. letech 19. stol. 5 6 zl. (Leskourova kronika, str. 123) 6) Vít Křesadlo, Národní garda a volby r. 1848 ve městě Žďáře, Západní Morava, Vlastivědný sborník, ročník II 1998. 7) Stará dutá míra, 1 máz vídeňský = 1,41 l. 8) SOKA - fond Leskourova kronika, inv. č. 748, str. 119. 9) Časopis Žďárský obzor, č. 12, roč. I. 10) František Mokrý, opis Pamětního listu (z r. 1983) 11) Leskourova kronika, str. 138, 15zl. r. č. - 15 zlatých rakouského čísla. Základem byla celní libra. Měna platila v letech 1857 - 1892. 12) František Mokrý, Sokolská hudba, strojopis, Dějiny Žďáru III, str. 220. 13) SOKA - fond Kronika střední školy I., inv. č. 460, str. 18. 163 14) SOKA - fond Sokol TJ Žďár n. S., karton 1, inv. č. 13. 15) Dějiny Žďáru III, str. 85-7. Podle časopisu Žďárský obzor roč.IV byly v říjnu r.1903 tyto ceny: 1q brambor 3,60 - 4 K, 1q žita 12 K, 1q ječmene 12 K, 1q hrachu 20 K. 16) SOKA - fond Sokol TJ Žďár n. S., karton 3, inv. č. 13. Plakát divadelního představení. Ceny vstupného 8. 9. 1901 na koncert Fr. Drdly: 1. místo 1,20 K, 2. místo 1 K, k stání 0,60 K. 17) SOKA - fond Kronika národní školy Žďár, inv. č. 649, str. 164,Žďárský obzor č.10,str.159 18) SOKA - fond Kronika střední školy Žďár n. S., inv. č. 460, str. 65. 19) SOKA - Kronika národní školy Žďár n. S., inv. č. 649, str. 206 a 225. 20) SOKA - fond Kronika národní školy Žďár, inv. č. 649, str. 194. 21) Od roku 1892 platila v Rakousku - Uhersku korunová měna. 1 zl. r. č. = 2K. Honorář hudebníka činil tedy cca 6 K. Ceny potravin viz pozn. 15). 22) Časopis Ozvěny z Novoměstska č. 9, str. 146 z 1. 2. 1907. 23) Fr. Mokrý, strojopis Papouškova kapela, SOKA - fond Kronika střední školy, inv. č. 460, str. 230. 24) Dějiny Žďáru III, rok vydání 1974, str. 281,282. 25) Dějiny Žďáru III, str. 281, 282. 26) Dějiny Žďáru III, str. 299. 27) SOKA - fond Národní škola Žďár I, inv. č. 649,str.6. Dějiny Žďáru III, str. 300,301,305. 28) SOKA - fond Leskourova kronika, inv. č. 748, str. 120,121, fond Národní škola Žďár, inv. č. 649, str. 6, 8. 29) SOKA - fond Leskourova kronika, inv. č. 748, str. 121, Dějiny Žďáru III, str. 210, 211. 30) Farní kronika, str. 63. 31) SOKA - fond Národní škola Žďár, inv. č. 649, str. 6. Hynek Leskour uvádí ve své kronice služné učitele 200 zl. r. č. a podučitele 110 zl. r. č. ročně. 32) Dějiny Žďáru III, rok vydání 1974, str. 281. 33) tamtéž, str. 284. 34) tamtéž, 285, 286.V 18.stol. 1 míra 61,48 l, 1 libra 0,56 kg. 35) tamtéž, str. 291. Farní kronika, III. oddíl. 36) SOKA - fond Literátský spolek, inv. č. 301, část 1 - 5.Dějiny Žďáru III, str.306. 37) Suché dny: postní dny středa, pátek, sobota po první neděli postní, po svátcích svatodušních, po svátku Povýšení svatého Kříže (14. září) a po třetí neděli adventní. Bývaly též spojovány s prosebnými a děkovnými modlitbami za úrodu 164 38) SOKA - fond Leskourova kronika, inv. č. 748, str. 124. Podle této kroniky se konaly ve Žďáru ve 40. a 50. letech 19. stol. tyto poutě: a) Maria Zell - odchod ze Žďáru 1. 5., návrat 15. 5. b) Vambeřice - pouť trvala osm dnů. c) Vranov u Brna - 4 dny. d) Obyčtov a Pohled - jednodenní poutě. 39) Farní kronika u sv. Prokopa. 40) Farní kniha u sv. Prokopa III. oddí 41) Farní kronika u sv. Prokopa, III. oddíl. 42) Farní kronika u sv. Prokopa, str. 53. 43) Farní kronika u sv. Prokopa, str. 55. 44) Farní kronika u sv. Prokopa, str. 70. 45) Informace od pí Stehlíkové. 46) SOKA - fond Leskourova kronika, inv. č. 748. Informace od manž. Šustrových a pí. Stehlíkové. 47) Dějiny Žďáru III, rok vydání 1984, str. 281. 48) tamtéž, str. 292, 297. 49) Kantor - zpěvák odpovědný za chrámový zpěv a hudbu, succentor - kantorův pomocník a zástupce. 50) Dějiny Žďáru III, str. 292. 51) tamtéž, str. 293. 52) Chorální hymnus, který se zpívá při průvodu biskupa k oltáři. 53) Slavnosti jeřabin – kulturní festival organizovaný od 90. let 54) Dějiny Žďáru III, str. 279. 55) Dějiny Žďáru III, str. 290. 56) Empora – prostor v chrámu nesený klenbou, jinak též galerie, kruchta. 57) Transept – příčná loď v kostele. 58) Manuál – klávesnice pro hru rukama. 59) Pozitiv průčelní část varhan. 60) HW – zkr.něm. Hauptwerk – hlavní stroj. Horácká hudba 1. František Mokrý, Ladislav Vencelides (hornista a houslista). 2. SOKA Žďár n. Sáz. – fond Leskourova kronika, inv. č. 748, str. 55. 165 3. SOKA Žďár n. Sáz. fond Sokol T. J. Žďár n. Sáz. inv. č. 13. 4. SOKA Žďár n. Sáz. fond. Hospodářská a lesnická jednota v N. Městě na Mor. inv. č. 33. 5. SOKA Žďár n. Sáz. fond Sokol T. J. inv. č. 13. 6. SOKA Žďár n. Sáz. fond Kronika střední školy ve Žďáře, inv. č. 460. 7. SOKA Žďár n. Sáz. fond Sokol T. J. Žďár n. Sáz. inv. č. 13, 54. 8. Lihovar stával od r. 1912 v Dolní ulici vedle potoka Staviště. Zbořen byl v 70. letech. 9. Dějiny Žďáru III, str. 217. 10. Hostinec „U Tomanů“ stával na místě rohu budovy Městského úřadu proti Domu dětí. 11. Karel Götz, Božetěch Toman – vzpomínky. 12. SOKA Žďár n. Sáz. fond Kronika základní školy inv. č. 651/II. 13. Hostinec „Konvent“ stával původně v Horní ulici naproti dnešní restauraci Convent na místě nynějšího parkoviště před obchodním domem. 14. Kronika Města Žďáru, díl I. str.249. 15. SOKA Žďár n. Sáz. fond Sokol T. J. inv. č. 13. 16. Pomník stál původně v parku u hřbitova. V 80. letech byl přemístěn do parčíku v prostoru „U Ivana“. 17. Božetěch Toman – vzpomínky. 18. Dům u Čeplů stával v dnes nezastavěném místě v Horní ulici mezi Městským úřadem a budovou Plemenářského podniku. Kamnářská dílna stála ve dvoře blíže k dnešní ZUŠ. 19. Zpráva o činnosti JKP z r. 1957. 20. Bulletin Dechová hudba č. 2, ročník 1983. 21. SOKA Žďár n. Sáz. fond - OKS inv. č. 55. 22. Ladislav Čížek – 55 let dechové hudby. 23. Podle dochovaných programů účinkovaly v průběhu trvání festivalů v našem městě následující dechové orchestry: Slavkověnka, Boršičanka, JKP Žďár, SKP Boskovice, Práčská desítka, Herálka, Koroužanka, Melodie Doubravník, ZK ROH Blansko, JK Svitavy, ZKGK Třebíč, LŠU Bystřice nad Perštejnem, LŠU Havlíčkův Brod, MEZ Nedvědice, Ostrožanka – SKP Uherský Brod, Podkrnošská dechovka – SKP Nová Paka, Slavkovský dech.soubor Slavkov u Brna, Horácká dechová hudba SKP Žďár n.Sáz.,Svratečanka, dech.hudba Nové Veselí, Požárka Vojnův Městec, Moravské Budějoive. 24. Josef Dolák – vzpomínky. 25. Zpráva o činnosti JKP a diskusní příspěvky. 166 26. Zápis ze schůzky zástupců dechové hudby s členy ZV ROH, výboru a sekretariátu JKP 27.11.1979. 27. SOKA Žďár n.Sáz. fond - OKS inv.č.55 a inv.č. 66/2. Další vybrané hudební aktivity 1. Tamburášská hudba je utvořena z hráčů na drnkací strunné nástroje (tambury) různých velikostí.Typická hudba jižních Slovanů. 2. Při občanských obřadech na staré radnici účinkovali nejvíce: Vlastimil Raab (housle) a Václav Kučera (klavír, harmonium), manželé Eva a Josef Večeřovi (zpěv a klavír), Petr Bergner (klavír, varhany) a Ing Jaroslav Odehnal (housle), Petr Duchalík, Nonna Piňosová (klavír, varhany) a Petr Němec (flétna). Při církevních pohřbech účinkovali nejčastěji L. Swetová , pí Široká (čsbr.evang), p.Koblížek, JanVencelides (čsl.husitská), Ant.Horák, Jiří Pospíšil, M.Táborský (řím.kat.). Při občanských pohřbech hráli ponejvíce: Josef Večeřa (do devadesátých let), Jan Vencelides, Petra Procházková. Z hudeb - dechová hudba JKP, Horácká hudba, hudba TOKOZ, velice často dech.hudba z Nového Veselí. 3. Univerzální orchestr byl oblíben v 30. - 50. letech. Hudební skladby byly rozepisovány pro smyčcovou sekci, klarinety, hoboj, fagot, saxofony, harmoniku, trubky, pozouny, lesní rohy, bicí, klavír. Systém zanášek umožňoval, že orchestr zněl poměrně plně i v nekompletním obsazení. 4. V dochované zprávě o činnosti hudby se mj. uvádí, že hudba spotřebovala 1930 půllitrů, tj. 965 litrů piva, 52 l vína, 150 l kořalky, 453 káv, 364 limonád, 104 rohlíků a 427 ks bramboráků. Zpráva uvádí též veselé události z účinkování, je doložena veršovaným vzpomínáním na společnou dovolenou. 4. Ukázku tvorby Jaroslava Šimka uvádíme v rubrice Přílohy a fotografie. Hudební škola 1. Jan Truc, bývalý vojenský hudebník. Vychoval řadu muzikantů, sám hrál až do 82 let svého věku. Podobně V. Radouš, p. Štikar. 2. Binkův dům stával na náměstí přibližně v místech dnešního obchodního domu OK MARKET pod budovou Telecomu. 3. V budově na Tvrzi je v r.2000 umístěno Městské muzeum. 4. Tehdy to byla poslední budova ve Žďáře po levé straně silnice při výjezdu na Havlíčkův Brod. 5. Akce Z byl jeden ze svépomocných způsobů veřejné výstavby. Písmeno Z znamenalo zadarmo. Obec dostala od státu přiděleny finanční prostředky na materiál, vybavení stavby a mzdy odborným pracovníkům. Veškeré další práce musely být vykonány občany zdarma. 6. Pamětní kniha hudební školy. 7. Pamětní kniha hudební školy. 8. Na dekretu není uvedeno datum udělení. 9. Podle Fr. Mokrého. 10. dtto 167 11. dtto Svatopluk 1) První čtenářský spolek vznikl v r.1818 v Radnicích u Rokycan. Svatopluk je nejstarším podobným spolkem na Moravě. 2) Dům u Letovských č.288 stál přibližně v místě průchodu z náměstí k sídlišti U průmyslové školy. 3) Kronika čtenářsko pěveckého spolku Svatopluk str.47. 4) František Simon, nar.6.1.1915 v Mladočově u Litomyšle. Vystudoval učitelský ústav v Litomyšli, působil jako zpěvák v Pěveckém sboru pražských učitelů. Do Žďáru nastoupil v r.1956. Je autorem několika zdařilých úprav lidových písní pro dětský i smíšený sbor. Vydal sbírku písní z Horácka. Zemřel 7.12.1984. 5) Kronika čtenářsko pěveckého spolku Svatopluk, str.92 6) Josef Večeřa, nar. 15.1.1932 v Rudíkově, okres Třebíč. Vystudoval varhanickou školu a pedagogické oddělení Hudební školy Jaroslava Kvapila v Brně. Působil jako varhaník v Novém Městě na Mor., později vyučoval na LŠU ve Žďáře n.Sáz. a N.Městě na Mor. Je autorem řady úprav lid.písní. Závodní klub – Dům kultury 1. Lidový dům byl původně vybudován v r.1929 pro potřeby tělocvičné jednoty Orel. Dnes slouží jako Dům dětí a mládeže. Na jeho místě stával rodný dům houslového virtuosa Františka Drdly. 2. Ing Milan Synek – vzpomínky. 3. Dům na náměstí vedle dnešního sídla městské policie. Kromě závodního klubu byl v něm postupně internát pro žáky SPŠS, okresní knihovna, později obchod s ovocem a zeleninou, obchod s elektrospotřebiči, nyní Reiffeisebank. 4. Národní dům – nyní městské divadlo – byl postaven v r.1901 v secesním slohu. Otevřen byl 28. a 29.9.1901 představením hry Jaroslava Vrchlického Noc na Karlštejně. Představení hráli místní ochotníci (Kronika Města Žďáru II., str.2). 5. Archiv Městského úřadu Žďár n.Sáz. – fond Národní dům – divadlo, přestavba a přístavba. Osobní vzpomínky: 1) Umplag – „bez napětí“ – akusticky – bez použití zesilovací techniky. 2) Restaurace „U tří hvězd“ se nacházela v Zámku Žďáře u odbočky ke Starému dvoru. Zbourána byla v 80.letech. 168 18. Z á v ě r e č n é poděkování Naše poděkování patří zejména: p.Karlu Götzovi za zapůjčení podkladů a fotografií ze svého bohatého archivu, paní Jindře Sobotkové, která nám ochotně dala k dispozici svou diplomovou práci o historii Svatopluku, manželům Šimurdovým za zapůjčení materiálů z pozůstalosti p. Mokrého, pracovníkům okresního a městského archivu za umožnění přístupu k historickým pramenům, p.faráři P. Ervínu Jansovi , jenž nám dal nahlédnout do farní kroniky, p.Evženu Bružovi za vypracování seznamu členů a repertoáru pěveckého sboru Svatopluk, p. Vojtěchu Starkovi a Janu Táborskému za informace o chrámovém sboru, p. Jiřímu Šustrovi, Frant. Sládkovi, Vlad. Svatošovi, Karlu Heroldovi st. a členům Horácké hudby za osobní vzpomínky, paní Boženě Stehlíkové za informace o žďárských zvonících, p.Luďku Němcovi za poskytnutí údajů o činnosti tanečních orchestrů. Dále děkujeme pisatelům osobních vzpomínek: p. Aleši Bartošovi, Haně Bořilové, Oldřichu Růžičkovi, Vítu Bohumilu Homolkovi, Jiřímu Librovi ml., Janu Bořilovi. Děkujeme též paní Jarmile Jantulíkové za jazykovou úpravu textu. Při naší práci nám velkoryse pomohlo informacemi množství dalších osob. Všem jmenovaným i nejmenovaným srdečně děkujeme. Autoři. 169 170 171