jizda 05 - HC Sparta Praha

‚
SOUTĚŽ
„ŽELEZNÝ MUŽ
SPARTY“
V ZÁPASE
S TŘINCEM
titul J05.indd 1
20.10.2008, 18:47:09
jizda 05
20.10.2008
17:13
Stránka 2
S PA R TA
HC SPARTA PRAHA 2008–09
BRANKÁŘI
30 Tomáš DUBA
DATUM NAROZENÍ
VÝŠKA
VÁHA
HŮL
Z
MIN
STŘ
INK
ZÁS
PRŮ
ÚSP
SO
A
TM
2.7.1981
183 cm
80 kg
L
7
313
173
10
163
1,92
94,22
1
0
0
10.10.1984
185 cm
85 kg
L
12
656
357
36
321
3,29
89,92
0
1
2
DATUM NAROZENÍ
VÝŠKA
VÁHA
HŮL
Z
G
A
B
+–
TM
33 Lukáš BOLF
20.2.1985
185 cm
95 kg
L
3
0
0
0
-1
0
16 Matěj CUNIK
25.1.1987
181 cm
85 kg
L
13
0
0
0
-3
12
42 Tomáš PÖPPERLE
ORÁNÍCI
4 Marek ČERNOŠEK
24 Michal GULAŠI
REALIZAČNÍ TÝM:
22.7.1976
180 cm
90 kg
L
15
2
2
4
-4
8
18.7.1986
183 cm
82 kg
L
16
1
3
4
+5
32
František VÝBORNÝ
hlavní trenér
38 Jan HANZLÍK
21.3.1982
180 cm
85 kg
L
16
0
3
3
-1
18
75 Aleksandrs JEROFEJEVS
12.4.1984
188 cm
86 kg
L
13
0
0
0
-3
12
5 Libor PROCHÁZKA
24.4.1974
185 cm
85 kg
P
15
0
3
3
-4
47
2 František PTÁČEK
4.4.1975
177 cm
86 kg
P
16
0
1
1
-4
12
55 Jakub VOJTA
8.2.1987
180 cm
75 kg
P
6
0
0
0
0
20
51 Jiří VYKOUKAL
11.3.1971
180 cm
85 kg
P
7
1
3
4
+4
2
DATUM NAROZENÍ
VÝŠKA
VÁHA
HŮL
Z
G
A
B
+/–
TM
36 Michal BROŠ
25.1.1976
185 cm
89 kg
P
16
6
6
12
+4
6
28 Zbyněk HRDEL
19.8.1985
192 cm
95 kg
P
12
0
0
0
0
6
11 Karel HROMAS
27.1.1986
186 cm
94 kg
L
16
0
1
1
+1
14
Jaroslav VELECHOVSKÝ
29 Jakub KOREIS
26.6.1984
191 cm
97 kg
L
5
1
2
3
+1
2
vedoucí mužstva
18 Ondřej KRATĚNA
21.4.1977
176 cm
82 kg
L
16
7
6
13
+3
4
19 Jakub Krätzer
12. 2. 1987
183 cm
90 kg
L
4
0
0
0
0
0
84 Jakub LANGHAMMER
17.8.1984
189 cm
91 kg
P
16
5
3
8
-3
12
ÚTOČNÍCI
88 Martin LÁTAL
17.3.1988
181 cm
84 kg
L
14
1
3
4
0
6
18 Tibor Melichárek
22.11.1976
184 cm
88 kg
P
1
0
0
0
-2
0
55 Milan MIKULÍK
10.11.1980
181 cm
81 kg
L
1
0
0
0
0
0
10 Pavel MRŇA
1.8.1988
190 cm
85 kg
L
8
0
0
0
-2
2
71 Tomáš NETÍK
28.4.1982
178 cm
78 kg
L
10
1
1
2
0
8
47 Martin PODLEŠÁK
26.9.1982
196 cm
103 kg
L
16
2
0
2
+2
22
26 Martin RUČINSKÝ
11.3.1971
186 cm
93 kg
L
16
4
5
9
-4
4
87 Petr TON
8.10.1973
183 cm
92 kg
P
12
4
4
8
+2
2
22.1.1975
179 cm
83 kg
L
16
7
4
11
-2
10
9 David VÝBORNÝ
d a l š í
Marian JELÍNEK
asistent trenéra
Josef BRUK
trenér brankářů
Hynek SVOBODA
kustod / masér
Josef TOMA
kustod / masér
Statistiky jsou aktuální
k 18. 10. 2008!
p r o g r a m
19. kolo .................... neděle 26. 10. 2008 ........................ HC Znojemští Orli – HC Sparta Praha .......................... 17:30
20. kolo .................... pátek 31. 10. 2008 ........................ HC GEUS OKNA Kladno – HC Sparta Praha ................. 17:30
21. kolo ..................... neděle 2. 11. 2008 ........................ HC Moeller Pardubice – HC Sparta Praha ................... 17:00
22. kolo ..................... pátek 14. 11. 2008 ........................ HC Sparta Praha – HC MOUNTFIELD .......................... 18:00
2
jizda 05
20.10.2008
17:13
Stránka 3
SOUPEŘI
HC SLAVIA PRAHA
BRANKÁŘI
38 Dominik Furch
31 Adam Svoboda
OBRÁNCI
HC OCELÁŘI TŘINEC
DATUM NAROZENÍ
VÝŠKA
VÁHA
HŮL
19.4.1990
186 cm
75 kg
L
26.1.1978
177 cm
85 kg
L
BRANKÁŘI
DATUM NAROZENÍ
VÝŠKA
VÁHA
HŮL
35 Martin Vojtek
04.05.1975
181 cm
92 kg
L
32 Roman Čechmánek
02.03.1971
191cm
91 kg
L
88 Lukáš Daneček
09.03.1988
176 cm
78 kg
L
DATUM NAROZENÍ
VÝŠKA
VÁHA
HŮL
DATUM NAROZENÍ
VÝŠKA
VÁHA
HŮL
22 Jiří Drtina
1.3.1985
184 cm
92 kg
L
29 David Rangl
23.03.1988
183 cm
96 kg
P
12 Jiří Jebavý
17.3.1989
183 cm
90 kg
L
8 Martin Lojek
19.08.1985
195 cm
105 kg
P
L
27 Miloslav Gureň
24.09.1976
189 cm
102 kg
L
71 Tomáš Malec
13.05.1982
189 cm
99 kg
L
77 Ľubomír Sekeráš
18.11.1968
184 cm
87 kg
L
9 Daniel Seman
01.01.1979
181 cm
87 kg
L
6 Jan Výtisk
20.07.1981
182 cm
94 kg
L
7 Petr Kadlec
5.1.1977
179 cm
80 kg
72 Pavel Kolařík
24.10.1972
184 cm
94 kg
L
36 Lukáš Martinka
28.10.1986
181 cm
90 kg
L
17 Jan Novák
9.2.1979
184 cm
89 kg
P
27 Karol Sloboda
18.5.1983
185 cm
92 kg
P
16 Jiří Vašíček
OBRÁNCI
07.10.1986
187 cm
90 kg
L
32 Jaroslav Bartoň
5 Janis Andersons
26.03.1987
190 cm
84 kg
L
42 Jakub Kania
16.12.1990
183 cm
85 kg
L
87 Lubomír Vosátko
26.01.1977
180 cm
88 kg
L
31.12.1980
184 cm
91 kg
L
10.10.1979
188 cm
98 kg
L
DATUM NAROZENÍ
VÝŠKA
VÁHA
HŮL
21 Jaroslav Bednář
9.11.1976
82 cm
91 kg
P
22 David Moravec
19 Josef Beránek
25.10.1969
189 cm
89 kg
L
28 Petr Kanko
02.07.1984
180 cm
89 kg
L
P
38 Lukáš Zeliska
08.01.1988
180 cm
82 kg
P
14 Rostislav Martynek
10.10.1982
172 cm
74 kg
L
11 Jan Peterek
17.10.1971
183 cm
85 kg
L
23 Jiří Polanský
18.12.1981
178 cm
85 kg
P
44 Róbert Tomík
12.12.1976
178 cm
85 kg
L
L
5 Tomáš Žižka
ÚTOČNÍCI
ÚTOČNÍCI
DATUM NAROZENÍ
VÝŠKA
VÁHA
HŮL
24.03.1973
183 cm
90 kg
L
25 Michal Borovanský
15.3.1985
182 cm
80 kg
18 Miloslav Čermák
15.11.1986
182 cm
87 kg
10 Roman Červenka
10.12.1985
181 cm
85 kg
L
71 Jiří Doležal
8.7.1985
186 cm
90 kg
L
11 Miroslav Holec
8.11.1987
182 cm
82 kg
57 David Květoň
03.01.1988
180 cm
84 kg
90 kg
24 Martin Podešva
16.12.1988
173 cm
70 kg
L
19 Zbyněk Hampl
22.03.1988
187 cm
90 kg
L
44 David Hruška
8.1.1977
182 cm
P
26 Petr Jelínek
19.6.1984
188 cm
90 kg
L
9 Milan Kraft
17.1.1980
193 cm
98 kg
P
61 Tomáš Micka
7.6.1983
194 cm
104 kg
23 Vladimír Růžička
17.2.1989
90 cm
92 kg
88 Jakub Sklenář
20.3.1988
178 cm
75 kg
91 Richard Pánik
07.02.1991
187 cm
90 kg
L
14 Jiří Hašek
15.11.1977
188 cm
88 kg
L
L
53 Vojtěch Polák
27.06.1985
180 cm
86 kg
L
L
36 Zdeněk Pavelek
12.11.1973
192 cm
95 kg
L
L
87 Tomáš Vrba
25.09.1987
185 cm
82 kg
L
47 Miroslav Kováčik
09.11.1978
184 cm
88 kg
L
20 Jozef Balej
22.02.1982
184 cm
88 kg
P
20 Tomáš Svoboda
24.2.1987
180 cm
73 kg
P
14 Marek Tomica
1.1.1981
2184 cm
84 kg
L
24 Michal Vondrka
17.5.1982
185 cm
87 kg
L
HLAVNÍ TRENÉR: VLADIMÍR RŮŽIČKA
INZERCE
ASISTENT TRENÉRA: JIŘÍ KALOUS
24 Jan Steber
19.10.1985
192 cm
92 kg
L
18 Erik Hrňa
25.06.1988
178 cm
77 kg
L
HLAVNÍ TRENÉR: ANTONÍN STAVJAŇA
ASISTENT TRENÉRA: JIŘÍ JUŘÍK
INZERCE
Komplexní zabezpečení Vašeho domova
v atraktivním provedení
Nový bezpečnostní systém Sintony 60, který je určen pro ochranu bytů a rodinných domů, je dostupný v drátovém
i bezdrátovém provedení. Sintony 60 má atraktivní vzhled, umí kombinovat různé monitorovací funkce a uživatelům
nabízí jednoduchou instalaci a pohodlné ovládání.
Siemens, s.r.o., divize Technologie budov
Evropská 33a, 160 00 Praha 6, Tel.: 233 033 416
www.siemens.com/homesecurity, www.siemens.cz/technologiebudov
Sintony_60_E2S_A5_cz.indd 1
9.9.2008 17:12:49
3
jizda 05
20.10.2008
17:13
Stránka 4
LEGENDA
Bohatá a úspěšná kariéra rodáka
ze Zahradního Města se začala rozvíjet,
když jej spolu s kamarády uchvátil
nejrychlejší kolektivní sport natolik,
že se mu začal věnovat aktivně.
Přes peripetie s dojížděním a tradičním
brzkým vstáváním plynule procházel
mládežnickými kategoriemi
až mezi muže.
Richard Žemlička nakoukl do nejvyšší soutěže
v průběhu ročníku 86/87 jako dvaadvacetiletý a to
rovnou ve sparťanských barvách. Do holešovického
klubu vedla logická cesta z druhého pražského celku,
vršovické Slavie. Ta ovšem tehdy působila až v druhé
nejvyšší soutěži a přestup do Sparty tak znamenal
spíše skok do vyšší výkonnostní kategorie, než klubovou zradu. Mladá posila stihla nastoupit do 27
utkání a zaznamenala slušných 10 kanadských bodů.
Hned ve své první sezoně se mohl těšit z bronzové
medaile.
Příští rok už odehrál ve Spartě kompletní sezonu,
v níž přispěl ke skvělému druhému místu, výkonnostní zlom však přišel až o rok později, v poslední
sezoně hrané v područí komunistického režimu
88/89. S devatenácti góly se mladý Žemlička stal nejlepším střelcem týmu a v kanadském bodování skončil na stříbrné pozici za Jiřím Doležalem. Spartě jeho
góly tehdy stačily jen na čtvrté místo, když ztroskotali na Košicích. Od této sezony už ale mladý útočník
patřil mezi největší ofenzivní opory týmu. Sparta už
příliš dlouho lačnila po úspěchu a mladé levé křídlo
s číslem 17 jí k němu mělo pomoci.
„Sametová sezona“ z roku 89/90 nebyla pro
Spartu úplně jednoduchá, nakonec to byl ale právě
holešovický klub, který na konci dramatického průběhu soutěže získal nejcennější československou
hokejovou trofej. Po šestatřiceti letech se pohár přemístil do Sportovní haly a byl u toho i Richard Žemlička. Mladý forvard nasbíral shodně 14 gólů i asistencí a v prvním svobodném roce 1990 mohl slavit
svůj premiérový seniorský klubový úspěch. Na triumfu měla kromě něj tehdy podíl i taková jména, jako
nynější generální manažer Petr Bříza, Martin Hosták
nebo již zmíněný Jiří Doležal. Ten v divoké době politické nestability pravidelně okupoval přední příčky
v tabulkách produktivity.
Následující ročník už ve Spartě patřil definitivně
Richardu Žemličkovi. Členové mužstva ozdobeného
zlatými medailemi se v novém světě uvolněného trhu
s hráči stali žádaným zbožím, mnoho sparťanských
opor se rozuteklo do Finska, do Německa nebo za
Atlatik do NHL. Páteř ofenzivy se tak posunula na
Petra Hrbka, Jiřího Hlinku nebo právě Richarda Žemličku, který s 52 kanadskými body suverénně ovládl
klubové statistiky. Díky své skvělé formě se mu podařilo probít se až do národního výběru, v jehož barvách reprezentoval se MS v Helsinkách. Na klubové
úrovni se ale zatím dalšího úspěchu nedočkal, oslabená Sparta obsadila pouze šesté místo.
O rok později, ve druhé „federální“ sezoně 91/92
„Žemlu“ předběhl v kanadském bodování o čtyři
body Petr Hrbek, obhájce vítězství v produktivitě
ovšem stihl nasbírat 37 bodů v 28 utkáních. Ještě
během sezony se pak poroučel do finského TPS Turku, do země, kde rok předtím reprezentoval Česko-
slovensko na MS. S obhájcem finského titulu skončil
v SM-lize na 6. místě. V tomto roce získal svou nejcennější reprezentační medaili, a to bronz z OH
v Albertville. Celkově s národním týmem vybojoval
ještě další čtyři třetí místa (MS 1992, 93, 97 a Kanadský pohár 1991). Žemlička reprezentoval Československo a později Českou republiku dohromady v 139
zápasech, ve kterých nastřílel 28 branek.
V další sezoně, když TPS vyhrál znovu, už s týmem
neslavil. Válel totiž u našich západních sousedů, kam
po sezoně přestoupil. Ve čtyřech sezonách v Německu odehrál 138 utkání a nastřádal skvělých 168
kanadských bodů za 70 gólů a 98 asistencí. Minul jej
tak zisk posledního federálního titulu, ale nejúspěšnější a nejslavnější hokejová léta v holešovickém klubu na něj stejně teprve čekala.
Po zklamání v ročníku 94/95, kdy se Spartě nepovedlo postoupit do play off, stáhlo vedení klubu své
hráče ze zahraničních misí, mezi nimi např. Davida
Výborného z Ameriky, Jiřího Vykoukala ze Švédska
a samozřejmě i Richarda Žemličku zpoza západních
hranic. Od této chvíle byla s jeho jménem spojena
i „šťastná“ třináctka na dresu, kterou navrátilec
navlékl místo předchozí sedmnáctky. Útok Výborný –
Horák – Žemlička měl táhnout jako vždy velice ambiciózní mužstvo k nejvyšším metám a po vyhrané
základní části se titul začal jevit v docela reálném
světle. V životě ale ne vždy vyjde všechno tak, jak by
si člověk představoval. Ani 44 kanadských bodů
Žemličkovy lajny nestačilo v play-off na finále, Spartu vyřadil tradiční rival ze severu Čech Litvínov.
Na stejné pozici skončil holešovický klub i po play-off v roce 1997. Pro Žemličku znamenala další sezona posun nahoru v klubových statistikách až na druhé místo za spoluhráče Romana Horáka. 56 bodů
v základní části se stalo jeho životním maximem, stejné skóre si ale zapsal už jednou při působení ve Freiburgu. Žemlička si vybudoval ve Spartě silnou pozi-
Není mnoho hráčů, kteří by pro Spartu
dýchali stejně jako Richard Žemlička.
Legendární útočník vedl hokejisty
z Holešovic do nejtěžších bitev, dvakrát
s nimi vyhrál extraligu. Jako přirozený
vůdce dokázal mužstvo povzbudit
a zároveň svou hrou zdeptal soupeře.
Domácím publikem byl milovaný,
fanoušci hostů jeho jméno proklínali.
ve Spartě začínal. Od začátku na něm bylo vidět, že
je pro hokej zapálený a ochotný dát mu všechno. To
se taky projevilo. Byl vůdce smečky, kabinu měl spořádanou, kluci mu věřili a on je svým skvělým přístupem táhnul.“
„Vždycky to byl pro mě takový symbol Sparty,
srdcař a kapitán, vždycky bojoval až do konce, jeho
výkony rostly vždy při playoff,“ vyzdvihuje největší
kvality bronzového medailisty z Albertville kovaný
sparťan Aleš.
„Vždy mi imponovalo, jak se dokázal vypořádat
s tlakem na hřišti soupeře. Byl pro příznivce jiných
mužstev zosobněním nenáviděné Sparty, ale zvládal
to s nadhledem,“ pokračuje ve chvále dlouholetý
příznivec rudých barev.
Za pravdu mu dává i vedoucí A – mužstva Jaroslav
Velechovský. „Pamatuji ho, jak přišel z vojny. Tehdy
4
RICHARD
„SPARŤANSKÉ SRDCE“
ci, jako kapitán byl uznávanou osobností v kabině
i na ledě. Velmi dobře známým se stal také díky
častým diskusím či spíše monologům, které adresovával rozhodčím ve chvílích, kdy měl na jejich verdikt
odlišný názor. Na svůj tým prostě nedal dopustit.
V bronzové sezoně 97/98 Žemlička stihl nasbírat
solidních 40 kanadských bodů, za rok 1997 byl navíc
oceněn jako nejlepší extraligový veterán. V následujícím ročníku jej potkalo nejtěžší zranění jeho bohaté
kariéry. Vinou zlomeného zápěstí odehrál v základní
části pouze 30 utkání. Chuť si spravil o rok později,
kdy se mu podařilo se Spartou vyhrát svůj druhý titul
v kariéře. Zkušený kapitán byl spolu s Davidem
Výborným a Petrem Břízou hlavním strůjcem slavného vítězství, které přerušilo nadvládu suverénního
Vsetína. Žemlička zářil jak v základní části, tak ve
vyřazovacích bojích. V nich se stal s pěti góly nejúspěšnějším střelcem Sparty a jako kapitán přebíral trofej pro vítěze finále play-off. Sladký triumf si navíc
vychutnával přesně v den svých narozenin, jako čerstvý šestatřicátník.
V letech, kdy jiní hokejisté bývají dávno za zenitem, Richard Žemlička prožíval nejlepší období své
kariéry. Na obhajobu titulu sice nedosáhl, jeho výkony na ledě však byly pořád nevídané. Jím vedené
nebo zakončované akce zanechávaly úžas ve tvářích
diváků, v obranách soupeřů zase zděšení a chaos.
Spolu s Patrikem Martincem, který se českému publiku ztratil z očí přestupem do exotické asijské ligy,
tvořil v sezoně 00/01 nejproduktivnější sparťanské
duo. S kapitánským „céčkem“ dovedl svoje mužstvo
až do finále, v něm ale podlehl Valachům ze Vsetína.
Pro ně byl titul vybojovaný nad pražským týmem
kulminačním bodem jejich slavného působení
v extralize.
Mezi Richardova oblíbená čísla musí patřit kromě
třináctky také dvaačtyřicítka. Tolik bodů totiž nasbíral v základních částech třech po sobě jdoucích sezo-
nách 99/00 – 01/02. Žemlička také už potřetí za
sebou dotáhl Spartu do finále a podruhé ze tří pokusů uspěl. V play-off už sice nezářil tak jako dva předchozí roky, v mužstvu se však našly opory, které ho
plně nahradily. „Dvojčata“ Broš s Kratěnou shodně
vybojovali po 18 bodech, dobře se prosazoval i např.
Jaroslav Hlinka.
Poslední sezona Richarda Žemličky v dresu s velkým „S“ na hrudi se datuje na ročník 02/03. V září
oslavil kulaté jubileum šestistého zápasu v extralize,
forma veterána českých kluzišť se však pomalu překlenovala přes svůj zenit. Dvacet bodů v 35 utkáních
sice není nikterak špatná bilance, pro vedení Sparty
ale nebyla dost silným argumentem, aby ho v lednu
roku 2003 nevyměnila do Litvínova. Tamní fanoušci
z příchodu živoucí sparťanské legendy nebyli příliš
nadšení, vlajkonošům doma se po něm naopak stýskalo. V pracovním životě profesionálního hokejisty,
jak známo, není místo na emoce. Dlouholetá holešovická opora musela spolknout hořkou pilulku a zvykat si na nové angažmá.
Zkušené levé křídlo odehrálo v Litvínově dvě
sezony, kde se v 57 zápasech vstřelením nebo asistencí podílel na 34 brankách. Po nich si bývalý sparťanský ostrostřelec ještě prodloužil profesionální
kariéru dvouletým působením ve slovenské lize. Profesionální kariéru ukončil na jaře roku 2006 a poté
se vrátil zpět do Sparty, kde v současnosti spolu
s bývalým spoluhráčem Pavlem Geffertem trénuje
holešovický dorost. Protože za klub svého srdce
odehrál neuvěřitelných 15 sezon a 634 zápasů (víc
toho za Spartu zvládl jen Jiří Zelenka), nesmazatelně
se zapsal do historie hokejové Sparty. Na svém účtu
má zapsán nespočet zápisů v žebříčcích klubových
rekordů, včetně toho nejcennějšího. V 565 kanadskými body vede historickou tabulku produktivity.
Těžko říct, jestli je tohle číslo vůbec k překonání.
Pavel Hrdina
Narozen: 13. dubna 1964
Ve Spartě odehrál v 15 sezonách 634 utkání, vstřelil 244 gólů, přidal
321 asistencí, což dává dohromady 565 kanadských bodů. Celkem
v československé a české lize nastoupil do 691 utkání a s bilancí 254
branek a 345 přihrávek zůstal jen jeden zářez před hranicí 600 bodů.
Se Spartou vyhrál tři mistrovské tituly v letech 1990, 2000 a 2002.
V roce 1997 byl vyhlášen nejlepším extraligovým veteránem. V české
nejvyšší soutěži působil ještě krátce v Litvínově, zahraniční ligy ochutnal
ve Finsku, Německu a na Slovensku. Za národní mužstvo nastoupil ve 139 zápasech, ve kterých
vstřelil 28 gólů. S reprezentací vybojoval tři bronzové medaile na MS (1991, 1992, 1997),
ke stejnému úspěchu pomohl na OH 1992 a Kanadském poháru o rok dříve.
Nyní trénuje sparťanský dorost.
Perličku ze zákulisí přidává bývalý Žemličkův spoluhráč Jiří Doležal. „Je to veliký vyznavač značkového oblečení. V minulosti a možná i nyní by mohl
dělat módní policii. V šatně humorný pro jeho časté
přeřeky. Velký bojovník, který nerad prohrává.“
Ovšem na ledě populární Žemla neznal bratra.
„Při jeho krátkém angažmá ve Finsku mi stačil vyrazit dva zuby a několik stehů k tomu. Vůbec o tom
nevěděl a po zápase se mě zeptal, co se mi stalo
a kdo mi to udělal,“ dobře se baví současný trenér
sparťanské mládeže při historce ze severu Evropy.
Při vzpomínání na legendu zvážní i věčný šprýmař
Jaroslav Nedvěd. „V kabině a na ledě byl Richard
jednoznačně lídrem. Kdykoliv jsme prohrávali, byl
to právě on, kdo se zvedl a něco zakřičel. I na ledě
šel příkladem, pořád lítal a bojoval. On byl ten
kapitán, který vždy uměl vzít za kormidlo,“ vypráví
zaujatě.
Po delším přemlouvání však dodá obrovitý bek
i humornou scénku. „Rád vzpomínám na Ríšu ve
spojitosti s jakýmsi nesmyslným časopisem Hrom,
který o nás napsal článek s názvem: Chlupatý Méďa
a Ríša, kde se psalo, že jsme gayové a chodíme spolu do pánských klubů v Praze a randíme. Akorát
jsme hráli finále se Vsetínem a dlouho jsme se tím
bavili,“ propuká v smích.
Směje se i Žemličkův asistent u sparťanských juniorů Pavel Geffert. „Ríša mě dokáže pobavit denně,
a nejen mě. Dříve byla ve sparťanské kabině zvyklost, že se přeřeky, které kabinu pobavily, psaly po
zdech. Padesát procent jich měl na svědomí právě
Ríša Žemlička, dokázal vždy nechtěně pobavit
všechny z nás. Rád na to vzpomínám.“
Naopak s úctou v hlase hovoří útočník Plzně
a někdejší opora Slavie Tomáš Vlasák. „Richarda
pamatuji jako srdcaře, který za Spartu dýchal. Byl to
důrazný hráč, do všeho šel opravdu po hlavě, ale
nebyl nikdy zákeřný, hrál tvrdě a férově. Musím zmínit, že začínal ve Slavii, tam se to asi naučil,“ nebojí se kamaráda popíchnout trojnásobný mistr světa.
Jakmile se objevil hráč v rudém dresu s třináctkou
na stadionu soupeře, věděli protihráči, že je zle.
A dvojnásob to platilo pro brankáře. „V týmu jsem se
s ním nikdy nepotkal, ale jako soupeře ho znám. Byl
to vždy hodně důrazný hráč na brankovišti, pro gólmana nepříjemný. Velký hráč, kterého není žádná
legrace odstavit od puku. Právě díky svému důrazu,
síle a šikovným rukám dával hodně branek,“ přidává svůj postřeh Martin Altrichter.
A přesně takový Žemlička byl. Tribuny mu aplaudovali za nádherné góly, za důrazné průniky i ostré
bitky. Byl správným sparťanem. Nikdy se nevzdal.
Fanoušci, kteří si jeho umění pamatují, na něj nikdy
nezapomenou. Jeho oddanost bude vždy vzorem
pro hokejisty, kteří chtějí oblékat barvy stoletého
klubu.
Jakub Hlaváč, Lucie Vítková
jizda 05
20.10.2008
17:13
Stránka 5
ROZHOVOR
RICHARD ŽEMLIČKA:
NEVÍM, JAK BUDU REAGOVAT
řilá. Ale vždy se to vyvíjelo
jinak než jsem chtěl, protože
mužstva ve kterých jsem
působil nebyla moc kvalitní.
Vždy jsme hráli ve spodní
části tabulky. A já bych byl
samozřejmě radši, kdybychom hráli o špičku.
Po návratu do Prahy jste
vyhrál se Spartou dva tituly.
Na co nejraději z téhle doby
vzpomínáte?
Mužstvo, které udělalo
tyhle úspěchy, bylo jako velká rodina. Základem bylo
čtrnáct či patnáct hokejistů,
které vždy někdo doplnil.
Bylo na tom hezké, že jsme
si rozuměli jak na ledě, tak
i mimo něj. Byly to nejkrásnější roky mé kariéry.
Ještě než padne na led úvodní buly,
zažije TESLA ARENA slavnostní chvíli.
Sedmý dres, který vystoupá pod strop
holešovického chrámu, ponese číslo
13 a jmenovku Richarda Žemličky.
Sparťanský rekordman si tuto poctu
za 634 zápasů odehraných v rudém
dresu bezesporu zaslouží. Podle svých
slov však netuší, jaké ho během
ceremoniálu přepadnou pocity.
Je to už více než dvacet let od chvíle, kdy jste
poprvé jako hráč Sparty vstoupil do tehdejší Sportovní haly, dnešní TESLA ARENY. Vzpomínáte si
ještě na tento okamžik?
Vzpomínám si na to jako by to bylo dneska.
Přišel jsem tři dny před zápasem poprvé do kabiny Sparty. K prvnímu zápasu jsem jel do Brna, kde
jsme vyhráli 3:1. Utkvělo mi to v paměti, protože
to byl můj vstup do naší nejvyšší soutěže. Byl to
pro mně krásný pocit, hrát v mužstvu, které něco
znamenalo a znamená.
Jak vůbec došlo k tomu, že jste přešel z prvoligové Slavie do Sparty?
Povedl se mi tehdy úvod sezony, dával jsem
dost gólů. Dařilo se mi i ve zbytku sezony, takže
o mně projevila zájem Sparta, ale také Plzeň
a České Budějovice. Dal jsem přednost Spartě,
protože jsem Pražák a chtěl jsem zůstat doma.
Důležitým mezníkem pak byl ročník
1989/1990, kdy nejen přišla sametová revoluce,
ale Spartě se podařilo po předlouhých pětadvaceti letech vyhrát titul. Jak na tuto sezonu vzpomínáte?
Byl to příjemný rok. Na listopad 1989 si pamatuji, měli jsme tehdy doma hrát s Trenčínem. Setkali jsme se na modré čáře a přemítali jsme, zda
budeme hrát, neboť jsme nějak chtěli podpořit
Občanské fórum. Co se týče titulu, tak se mi vždy
při vzpomínce na tehdejší play-off vybaví hlavní
postava našeho týmu Evžen Musil. Bylo mu tehdy
nějakých 34 let, ale jeho forma kulminovala
v pravý moment – v play off. Byl to náš klíčový
hráč, který nám k titulu velmi pomohl.
V roce 1992 jste se Spartou na čas rozloučil,
když jste zamířil nejprve do Finska, pak do
Německa. Která z těchto vašich prvních zahraničních angažmá považujete za nejzdařilejší?
Přiznám se, že pokud to budu brát z pohledu
osobních statistik, tak byla obě tato angažmá zda-
Vždy se o vás říkalo, že
vaše výkonnost stoupá
s play off. Čím to bylo, že se
vám vždy ve vyřazovacích bojích tak dařilo?
Člověku trvá určitou dobu, než se naučí, jak má
v play off hrát. Podle mě jde výkonnost každého
hráče v play off se zkušenostmi nahoru. A to byl
i můj případ. Pro mě bylo dvaapadesát kol extraligy vždy rozjezd a pak teprve přišel vrchol sezony. Jak říká Petr Bříza: Na začátku sezony jsem
jako mašina, která se pomalu rozjíždí a postupně
nabírá rychlost.
Uzrávalo to ve mně od takových šestatřiceti,
kdy jsem se připravoval na závěr kariéry. I v té
době o mě byl stále zájem a výkonnost jsem měl
pořád na úrovni, tak jsem si kariéru prodloužil
o další dva roky angažmá na Slovensku. Už to ale
bylo takové na hraně, navíc jsem tam byl sám
a chtěl jsem zpátky domů za rodinou a kamarády.
K tomu přišla nabídka Sparty, abych trénoval
mládež.
Když jste hrál svou poslední sezonu, získala
Sparta mistrovský titul a rok poté ještě jeden. Jak
jste tyto úspěchy Sparty prožíval?
Občas jsem se na zápasy finále dostal. Samozřejmě mi šel mráz po zádech a srdíčko plesalo.
Také jsem si vzpomněl na ty minulé tituly, jaké to
byly krásné pocity. Moc jsem to klukům přál a byl
jsem rád, že se Sparta vrátila po nějaké době opět
na výsluní.
Nebylo vám líto, že u toho nemůžete být s nimi
jako spoluhráč?
Líto mi to nebylo, protože už mi bylo přes čtyřicet a člověk musí brát věci reálně. To by byla
utopie. Klukům jsem ale možná záviděl tu krásnou euforii a týden oslav a pocit, že jsou nejlepší.
Také jste ve více než sto zápasech reprezentoval Československo a posléze i Českou republiku.
Jak vzpomínáte na časy v reprezentačním dresu?
Člověk si klade postupné cíle. Nejprve zahrát si
nejvyšší domácí soutěž, což se mi splnilo. Jelikož
má výkonnost stoupala, tak mým dalším cílem byl
národní tým. V roce 1989 jsem se do něj dostal.
Můj největší zážitek v reprezentačním dresu,
a hokejový vůbec, se váže ke Kanadskému poháru v roce 1991, kdy jsme hráli proti domácímu
týmu v Montrealu před dvaceti tisíci diváků. Proti nám nastoupily hvězdy jako Gretzky, Messier,
Lindros,…
Po ukončení hráčské kariéry jste z hokeje neodešel, ale trénujete sparťanskou mládež.
Chtěl jsem zůstat u toho, čemu rozumím a co
mě baví. Proto jsem akceptoval nabídku Sparty,
abych šel trénovat mládež. Nyní koučuji s Pavlem
Geffertem dorost. Zároveň si dělám trenérskou
jedničku, což je nejvyšší licence. Stejně, jak jsem
postupně postupoval při hráčské kariéře, tak i v té
trenérské bych rád v budoucnu trénoval v nejvyšší soutěži mužů.
V derby se Slavii bude dres s vaším číslem vyvěšen pod strop TESLA ARENY k další šestici legend.
Co pro vás tato vyjímečná pocta znamená?
Dá se říct, že mě to překvapilo. Když nad tím
ale člověk přemýšlí, tak si uvědomuje ten krásný
pocit. Je to takové zadostiučinění za mou dlouholetou práci, která měla nějaký smysl, a za to, že
jsem ve své hokejové kariéře něco dokázal. Samozřejmě jsem toho mohl dokázat víc, ale člověk má
být rád i za to, co je. Přiznám se, že mám trochu
strach, jak budu reagovat. Možná se mi při pohledu na můj stoupající dres a deset tisíc diváků okolo vrhnou slzy do očí; opravdu nevím, jak se můj
organismus zachová.
Vojtěch Gibiš a Tomáš Kubánek
Na přelomu tisíciletí patřily k ozdobám hokeje
vaše bitvy se Vsetínem. Na jaře 2000 se vám
podařilo vsetínskou pětiletku mistrovských titulů
utnout. Jsou to zápasy, na které vzpomínáte nejraději?
Určitě. Dvakrát nebo třikrát jsme se Vsetínem
hráli v semifinále a pokaždé nás Valaši vyřadili.
Vítězné finále tak pro nás bylo obrovským zadostiučiněním. Mužstvo bylo totiž zdravě nadopované, nebylo možné abychom prohráli. Navíc nás
vždy povzbuzovala plná hala.
Během sezony 2002/2003 přišel onen nešťastný moment s vaší výměnou do Litvínova. Byl to
váš nejhorší moment v kariéře?
Asi byl. Musel jsem se s tím rychle vyrovnat,
protože druhý den jsem musel trénovat už v Litvínově. Na nějakou dobu mě to hodně poznamenalo, ale pak jsem se to naučil brát. Byl jsem ve
Spartě asi pro někoho nežádoucí. Chtěl jsem po té
sezoně skončit s kariérou a začít se věnovat nějaké práci ve Spartě, buď trénovat nebo působit
v managementu. Ale na druhou stranu jsem si
zase díky tomu prodloužil kariéru. (úsměv)
Na severu Čech jste strávil sezonu a půl. Jak se
vám hrálo v klubu, kde vás fanoušci neměli zrovna v lásce?
To byl právě ten největší paradox, že jsem šel
do týmu, kde mě fanoušci neměli rádi. (úsměv)
Vyrovnal jsem se s tím, protože mi nic jiného
nezbývalo. Herně jsem na tom ale mohl být lépe.
Ta výměna mi prostě mojí psychiku poznamenala.
V létě 2004 jste zamířil na Slovensko, nejdříve
do Popradu, pak do Liptovského Mikuláše. V čem
byla slovenská liga rozdílná?
Některé zápasy byly na stejné úrovni jako u nás,
ale celkově je ta liga méně kvalitní. Taková čtyři
mužstva ze slovenské ligy by mohla u nás hrát
v horní polovině tabulky. Na Slovensku se také
nehraje tolik do těla, hraje se dost technický hokej.
Na jaře 2006 jste se rozhodl svou bohatou
kariéru ukončit. Jak dlouho jste o tom uvažoval?
5
jizda 05
20.10.2008
17:14
Stránka 6
SEZONA
PRVNÍ ČTVRTINA SPÍŠE ROZPAČITÁ
Hokejová Sparta, má za sebou, stejně jako ostatní extraligové kluby, první čtvrtinu
soutěže. Vyjma Litvínova, Liberce a Plzně se kterými sparťané stihli sehrát i odvetu,
se utkali s každým soupeřem jednou. Po šestnácti zápasech mají Holešovičtí na svém
kontě po těžkém losu osm výher (dvě z toho v prodloužení) a osm porážek.
S příchodem Ručinského, Výborného, Kratěny a Broše si dal klub před sezónou ty nejvyšší cíle. O tom, zda se je podaří splnit, se
rozhodne sice až v závěru soutěže, ale již na
začátku sezóny tým naznačil, jaký potenciál
v něm dřímá.
Hned první zápas na horkém ledě v Litvínově měl zvláštní příchuť pro tamějšího
odchovance oblékajícího dres Sparty Martina Ručinského, na kterého čekalo ne zrovna příjemné přijetí. Tým se ale semkl
a v nových dresech dokázal hned na úvod
zvítězit 5:3.
Sparťanští fanoušci se první domácí výhry
dočkali hned o zápas později, kdy se mužstvo
trenéra Výborného představilo doma proti
Liberci. Bojovný zápas trval celých 65 minut
a rozhodnout ho musely až samostatné
nájezdy, které rozhodl kdo jiný než Petr Ton.
Pak přišla série tří venkovních utkáních. Po
divoké přestřelce Sparta nejdříve podlehla
plzeňskému Lasselsbergeru 4:6 a poté
i smolně na Slavii, kde hosté na jednu minutu polevili a z vedení 1:0 byl náhle stav 2:1
pro sešívané. Chuť si spravili sparťané v dalekém Třinci. Tam zvítězili 4:2.
Dobrou formu potvrdila Sparta i v domácím
klání se Znojmem, které přehrála 2:1.
Z vítězství se hráči radovali i na ledě rozjetého Kladna, jež do té doby sbíralo jeden skalp
za druhým, tentokrát poměrem 4:1, úspěšně
dopadla i domácí přetahovaná s Pardubicemi, které sparťané zdolali 5:4 po samostatných nájezdech.
Na následnou prohru 1:4 v Českých Budějovicích dalo rychle zapomenout šest získaných
bodů z utkáních s Mladou Boleslaví a vice-
mistrem z Karlových Varů, kdy Sparta slavila
po výsledcích 2:1, respektive 3:0.
To byla prozatím bohužel poslední výhra
Sparta. Holešovičtí od té doby čtyřikrát prohráli. Po zaváhání ve Vítkovicích (2:4) přišly
i domácí neúspěchy se Zlínem (2:4), Litvínovem (3:5) a Plzní (2:4). Hráči v rudých dresech měli sice pořádný kopec smůly, ale
doma se prostě prohrávat nemá.
„Problém nejsou jen ty tři zápasy. Je to
vyústěním dlouhodobějších problémů.
Nehrajeme dobře, každý to vidí. Nevím čím
to je, ale musíme se nad tím rychle zamyslet
a dát se do kupy. Zápasy jdou totiž rychle za
sebou,“ zhodnotil situaci po zápase s Litvínovem Martin Ručinský.
Ač se to při pohledu na výsledek nezdá,
sahali Pražané po bodech i v posledním duelu v Liberci. Na severu Čech se dlouho hrálo
vyrovnaně, čtyři minuty před koncem byl
stav 2:2, ale pak se trefil exsparťan Nedvěd
a po něm ještě dva jeho spoluhráči a bylo po
zápase.
V tabulce jsou sparťané s 22 body zatím na
osmé příčce. Čeká nás ale ještě spousta
zápasů a, jak již bylo řečeno, o úspěchu se
bude rozhodovat až v play-off.
„Chybí nám zápas, který bychom vyhráli
výraznějším rozdílem. Zatím jsme kromě
utkání s Karlovými Vary všechny vyhráli
nebo prohráli o branku. Museli jsme dřít.
Potřebujeme utkání, kdy se dostaneme do
psychické pohody a které si užijeme,“ vidí
cestu z černé série kapitán David Výborný.
A to, že v kabině není zrovna veselá nálada,
potvrzuje i obránce Jiří Vykoukal.
„Musíme ten pád zastavit. Udělat všechno
proto, abychom zatáhli za záchrannou brzdu
a začali vyhrávat. Každá porážka bolí.
Nehrajeme dobře, situace není dobrá, ale je
jen na nás, abychom se vydrápali nahoru.
Doufám, že když si projdeme krizí nyní, tak
se z ní dostaneme a posilní nás do dalšího
průběhu sezóny,“ věří zkušený bek. Věřme,
vypadá souboj gólmanů spíše pro Dubu.
Co se týče osobních statistik, není to ve srovnáním se špičkou ligy žádná sláva. Bodově je
na tom nejlépe již zmíněné kvarteto nově
příchozích, kteří tak vyvrátili pochybnosti
o tom, že se jim v extralize nebude dařit.
Nejproduktivnějším hráčem týmu je zatím
Přestože Sparta nezažívá úspěšné období,
skvělí fanoušci ji neopouštějí
že nepříjemná šňůra neúspěšných statistik
skončí co nejdříve.
Velkým tématem bylo na úvod nového ročníku obsazení postu brankářské redakci. Po
návratu Tomáše Pöpperleho se v Tesla Areně
sešli dva výborní gólmani a kouč Výborný
tak musel prakticky před každým zápasem
řešit, komu dá přednost. V poslední době
Ondřej Kratěna, jenž je zároveň nejúspěšnějším střelcem klubu, hned za ním jsou seřazeni jeho parťák z útoku Michal Broš a duo
zkušených reprezentantů Ručinský s Výborným. V kanadském bodování soutěže je nejlepší sparťan až na dvacáté příčce. Věřme, že
je to také pouze jen dočasně.
Tadeáš Drahorád
NAROZENINY SPARŤANŮ – V těchto dnech slaví narozeniny tito bývalí a současní sparťané:
1.11. Pavel Kašpařík 29 let
10.11. Jaroslav Hlinka 32 let
1.11. Martin Hosták 41 let
10.11. Jan Gusta Havel 66 let
8.11. Jan Reindl 48 let
11.11. Jaromír Kverka 37 let
Všem srdečně gratulujeme
a přejeme vše nejlepší!
&
6
jizda 05
20.10.2008
17:14
Stránka 7
INZERCE
INZERCE
INZERCE
INZERCE
INZERCE
7
jizda 05
20.10.2008
17:14
Stránka 8
PARTNEŘI HC SPARTA PRAHA
GENERÁLNÍ PARTNER
PARTNER ARÉNY
HLAVNÍ PARTNEŘI
GENERÁLNÍ DODAVATEL SPORTOVNÍHO VYBAVENÍ
Partneři O2 extraligy 2008/2009
výhradní marketingový partner