Raja vidja

RÁJA VIDYš
KRÁLOVSKÉ POZNÁNÍ
r€ja-vidy€ r€ja-guhyaˆ
pavitram idam uttamam
pratyakˆ€vagamaˆ dharmyaˆ
susukhaˆ kartum avyayam
,,Tato moudrost je královské poznání a nejdůvěrnější tajemství. Je to nejčistší moudrost a protoţe umoţňuje
realizaci vlastního já, je dokonalostí náboţenství. Vykonává se s radostnou náladou a nikdy nekončí.`` (Bg. 9.2)
Šrí Šrímad
A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda
zakladatel-áčárja Mezinárodní společnosti pro uvědomování si Kršny
THE BHAKTIVEDANTA BOOK TRUST
SLÁVA ŠRÍ GURUOVI A ŠRÍ GAURÁNGOVI
Titul anglického originálu: R€ja-vidy€: The King of Knowledge
1991 The Bhaktivedanta Book Trust reg.
Všechna práva vyhrazena
1
R€ja-vidy€: královské poznání
Źr…-bhagav€n uv€ca
idaˆ tu te guhyatamaˆ
pravakˆy€my anas™yave
jń€naˆ vijń€na-sahitaˆ
yaj jń€tv€ mokˆyase 'Źubh€t
,,Vznešený pravil: Můj milý Ardţuno, protoţe Mi nikdy nezávidíš, vyjevím ti nejtajnější moudrost a poznání. Aţ
je získáš, oprostíš se od strastí hmotné existence.`` (Bg. 9.1)
Úvodní slova deváté kapitoly Bhagavad-gíty naznačují, ţe promlouvá Nejvyšší Osobnost, Bůh. Kršna je zde
označován jako Bhagaván. Bhaga znamená vznešenost a van znamená vlastnící. Máme moţná nějakou představu
o Bohu, avšak védská literatura poskytuje jasné popisy a definice Boha. Vystihuje to jediné slovo - Bhagav€n.
Bhagaván má všechny vznešené vlastnosti: dokonalé poznání, bohatství, sílu, krásu, slávu a schopnost odříkání.
Najdeme-li někoho, kdo má v plné míře všechny tyto vlastnosti, pak vězme, ţe je to Bůh. Existuje mnoho
bohatých, moudrých, slavných, krásných a mocných lidí, ale nikdo nemůţe prohlásit, ţe má všechny tyto
vlastnosti zároveň. Pouze Kršna říká, ţe je vlastní v plné míře.
bhokt€raˆ yajńa-tapas€ˆ
sarva-loka-maheŹvaram
suhŤdaˆ sarva-bh™t€n€ˆ
jń€tv€ m€ˆ Ź€ntim Ťcchati
,,Světci, kteří poznají, ţe jsem konečným smyslem všech obětí a pokání, Nejvyšším Pánem všech planet
a polobohů a přítelem všech bytostí, se oprostí od hmotných strastí a dospějí k míru.`` (Bg. 5.29)
Kršna zde prohlašuje, ţe je příjemcem všech činností a majitelem všech planet (sarva-loka-maheŹvaram).
Jednotlivec můţe vlastnit velký kus země a můţe na to být pyšný, ale jedině Kršna můţe prohlásit, ţe vlastní
všechny planetární soustavy. Kršna také říká, ţe je přítelem všech ţivých bytostí (suhŤdaˆ sarva-bh™t€n€ˆ).
Jestliţe člověk porozumí, ţe Bůh je majitelem všeho, přítelem všech a konečným uţivatelem všeho, dospěje
k míru. To je skutečný návod k míru. Nikdo nemůţe dosáhnout míru, dokud si myslí: ,,Já jsem majitel.`` Kdo se
můţe prohlásit za majitele? Jen před pár stoletími se rudí indiáni povaţovali za majitele Ameriky. Dnes si děláme
nárok na toto vlastnictví pro změnu my, ale moţná ţe za čtyři sta nebo tisíc let bude někdo další prohlašovat
totéţ. Přijdeme do nějaké země a klamně se prohlásíme za její majitele. Taková filozofie falešných vlastnických
nároků je v rozporu se zásadami Véd. Šrí Íšópanišad říká: ,,Všechno ţivé i neţivé ve vesmíru řídí a vlastní Pán
(…Ź€v€syam idaˆ sarvaˆ).`` Toto je skutečná pravda, avšak my si pod vlivem iluze mylně namýšlíme, ţe jsme
majiteli. Ve skutečnosti patří vše Bohu, a proto je nejbohatší.
Jistě se najde mnoho lidí, kteří se prohlašují za Boha. Například v Indii není obtíţné nalézt vţdy alespoň tucet
lidí vydávajících se za Boha. Kdyţ se jich ale zeptáte, patří-li jim všechno, jen stěţí vám budou schopni
odpovědět. To je měřítko, podle kterého můţeme porozumět, kdo je Bůh. Bůh je majitelem všeho a musí být tedy
i mocnější neţ kdokoli jiný či cokoli jiného. Kdyţ byl Kršna osobně přítomen na Zemi, nikdo ho nedokázal
porazit. Nikde nenajdeme ţádnou zmínku, ţe by prohrál nějakou bitvu. Náleţel ke kšatrijům (válečníkům), kteří
mají ochraňovat slabé. O Kršnově bohatství hovoří také to, ţe se oţenil s 16 108 ţenami. Kaţdá měla svůj palác
a Kršna se expandoval 16 108 krát, aby se těšil se všemi. Zdá se to neuvěřitelné, ale ve Šrímad Bhágavatamu je
to popsáno. Velcí světci Indie uznávají Šrímad Bhágavatam za zjevené písmo a Kršnu za Boha.
Slovem guhyatamam v první sloce deváté kapitoly Šrí Kršna říká, ţe Ardţunovi vyjeví nejtajnější moudrost
a poznání. Proč právě Ardţunovi? Protoţe Ardţuna je anas™yu - nezávistivý. Je-li v hmotném světě někdo větší
neţ my, závidíme mu. Nezávidíme však jen druhým lidem, závidíme i Bohu a kdyţ Kršna říká: ,,Já jsem
majitelem``, nevěříme tomu. To však neplatí o Ardţunovi, který Kršnovi naslouchá bez závisti. Ardţuna Kršnovi
neoponuje, ale souhlasí se vším, co Kršna říká. To je jeho kvalifikace a zároveň jediná cesta porozumění
Bhagavad-gítě. Je nemoţné poznat Boha naší mentální spekulací; musíme o Něm naslouchat, musíme přijímat.
Protoţe Ardţuna není závistivý, vyjevuje mu Kršna toto zvláštní poznání. Nejedná se pouze o poznání
teoretické, nýbrţ také praktické (vijń€na-sahitaˆ). Poznání získané z Bhagavad-gíty bychom neměli přijímat
sentimentálně nebo fanaticky. Poznání je jak jń€na, tak vijń€na, teoretická moudrost a vědecké poznání. Kdo si
ho osvojí, jistě dosáhne vysvobození. Ţivot v hmotném světě je uţ svojí povahou nepříznivý a plný utrpení.
Mokˆa znamená vysvobození a jestliţe člověk tomuto poznání porozumí, pak je mu přislíbeno, ţe dosáhne
osvobození ze všeho utrpení. Je tedy důleţité, abychom porozuměli, co o tomto poznání říká Kršna.
r€ja-vidy€ r€ja-guhyaˆ
pavitram idam uttamam
pratyakˆ€vagamaˆ dharmyaˆ
susukhaˆ kartum avyayam
,,Tato moudrost je královské poznání a nejdůvěrnější tajemství. Je to nejčistší moudrost, a protoţe umoţňuje
realizaci vlastního já, je dokonalostí náboţenství. Vykonává se s radostnou náladou a nikdy nekončí.`` (Bg. 9.2)
Podle Bhagavad-gíty je nejvyšším poznáním (r€ja-vidy€ r€ja guhyaˆ) uvědomění si Kršny, neboť v Bhagavadgítě nalezneme, ţe znakem skutečné moudrosti a poznání je odevzdanost Kršnovi. Pokud pokračujeme ve
spekulacích o Bohu, aniţ bychom se odevzdali, je jasné, ţe jsme nedosáhli úplného poznání. Dokonalostí
poznání je:
bah™n€ˆ janman€m ante
jń€nav€n m€ˆ prapadyate
v€sudevaˆ sarvam iti
sa mah€tm€ su-durlabhaˆ
,,Po mnoha zrozeních a smrtích se člověk, jenţ je vpravdě obdařen poznáním, odevzdá Mně, vědouce, ţe Já
jsem příčinou všech příčin a všeho co existuje. Taková duše je velmi vzácná.`` (Bg. 7.19)
Dokud se neodevzdáme, nemůţeme Bohu porozumět. Odevzdání se Bohu můţe přijít aţ po mnoha zrozeních,
ale jakmile přijmeme, ţe je Bůh velký a mocný, je moţné se Mu odevzdat ihned. V hmotném světě to však není
příliš obvyklé. Jsme závistiví a v důsledku toho si myslíme: ,,Proč bych se měl Bohu odevzdávat? Jsem
nezávislý. Budu jednat nezávisle.`` O odstranění této vady musíme usilovat po mnoho zrození. Kršnovo jméno
má v této souvislosti zvláštní význam. KŤˆ znamená ,,opakovaná rození`` a Ša znamená ,,ten, kdo zastaví``.
Koloběh rození můţe zastavit pouze Bůh. Nikdo nedokáţe zastavit opakovaná rození a smrti, aniţ by získal
bezpříčinnou milost Boha.
Tématem deváté kapitoly je r€ja-vidy€. R€ja znamená ,,král, královské`` a vidy€ znamená ,,poznání``. V běţném
ţivotě nalezneme člověka kralujícího v jednom oboru a dalšího v jiném. Toto poznání předčí všechna ostatní
a kaţdé jiné poznání je jeho částí nebo se k němu vztahuje. Slovo r€ja-guhyaˆ naznačuje, ţe toto svrchované
poznání je velice důvěrné, a pavitram znamená, ţe je velice čisté. Toto poznání je také uttamam; ud znamená
,,transcendovat`` a tama je ,,temnota``. Poznání, které převyšuje tento svět a poznání tohoto světa, se nazývá
uttamam. Je jako světlo, které rozptyluje temnotu. Člověk, který se vydá cestou tohoto poznání, osobně zakusí,
jak dalece dělá pokroky na cestě k dokonalosti (praty€kˆ€vagamaˆ dharmyam). Susukhaˆ kartum naznačuje,
ţe toto poznání se vykonává velice šťastně a radostně. A avyayam znamená, ţe nepomíjí. V hmotném světě
můţeme usilovat o vzdělání či bohatství, ale tyto činnosti nejsou avyayam, protoţe se zánikem těla pomíjí
i všechno ostatní. Našemu vzdělání, titulům, bankovním kontům, rodině - všemu je konec. Cokoliv uděláme
v hmotném světě není nikdy věčné, ale toto poznání takové není.
neh€bhikrama-n€Źo 'sti
pratyav€yo na vidyate
svalpam apy asya dharmasya
tr€yate mahato bhay€t
,,V tomto úsilí neexistuje ztráta nebo úbytek a i malý pokrok na této cestě můţe člověka uchránit před největším
nebezpečím.`` (Bg. 2.40)
Uvědomování si Kršny je tak dokonalé, ţe kdokoliv vykonává činnosti s vědomím Kršny, a třeba ještě nedosáhl
dokonalosti, bude v příštím ţivotě pokračovat od místa, ke kterému došel. Jinými slovy: činnosti v duchu
uvědomování si Kršny jsou trvalé. Naproti tomu hmotné činnosti končí smrtí, jelikoţ jsou spojené s tělem.
Poznání vázané k označením je téţ pomíjivé. Myslíme si: jsem muţ, ţena, Američan, Ind, křesťan či hinduista ale to jsou všechno označení, vztahující se k tělu. Jakmile tělo zanikne, zaniknou i tato označení. Ve skutečnosti
jsme věčné duše a naše duchovní činnosti nás následují kamkoliv jdeme.
Šrí Kršna také naznačuje, ţe toto královské poznání se uskutečňuje radostně. Snadno se můţeme přesvědčit, ţe
činnosti vědomí Kršny jsou radostné - zpívání, tancování, jedení prasádam (jídla obětovaného Kršnovi)
a studium Bhagavad-gíty. Nemají ţádná přísná či strohá nařízení - vzpřímeně sedět po dlouhou dobu, provádět
mnoho tělesných cvičení nebo ovládat dech. Nic takového. Tato metoda je velice jednoduchá. Kaţdý chce tančit,
zpívat, jíst a naslouchat pravdě. Oddaná sluţba je skutečně su-sukhaˆ - velmi radostná.
V hmotném světě existuje mnoho stupňů vzdělání. Někteří lidé neukončí ani základní či středoškolské, kdeţto
jiní postoupí dále a obdrţí vzdělání vysokoškolské, získají akademické tituly, doktoráty filozofie atd. Co je tedy
r€ja-vidy€, královské vzdělání a summum bonum poznání? Je to uvědomování si Kršny. Pravé poznání znamená
pochopit ,,kdo jsem``. Nedokáţeme-li pochopit, co je naší podstatou, nemůţeme dosáhnout skutečného poznání.
Kdyţ Sanátana Gósvámí opustil vládní sluţbu a poprvé přišel k Čaitanjovi Maháprabhuovi, zeptal se Ho: ,,Co je
vzdělání?``. Sanátana Gósvámí ovládal mnoho jazyků včetně sanskrtu, ale přesto se zeptal na opravdové poznání.
,,Všeobecně jsem povaţován za velkého vzdělance``, řekl Sanátana Gósvámí, ,,a jsem dokonce takový hlupák, ţe
jim to skutečně věřím.``
Pán odpověděl: ,,Proč by sis měl myslet, ţe nemáš dobré vzdělání? Dokonale ovládáš sanskrt a perštinu.``
,,To snad``, připustil Sanátana Gósvámí, ,,ale nevím, kdo jsem.`` Potom Pánovi vysvětloval: ,,Nechci trpět, ale
hmotné útrapy nevyhnutelně přicházejí. Nevím, odkud jsem přišel, ani kam jdu, a lidé mi říkají, ţe jsem
vzdělanec. Kdyţ to slyším, zalichotí mi to, ale ve skutečnosti jsem takový hlupák, ţe nevím, kdo jsem.`` Sanátana
Gósvámí ve skutečnosti mluvil za nás, protoţe právě takové je i naše současné postavení. Pyšníme se svým
akademickým vzděláním, ale kdyţ se nás někdo zeptá, kdo vlastně jsme, nejsme schopni odpovědět. Všichni
ţijeme v domění, ţe toto tělo je naše pravé já. Z védských písem se však učíme, ţe tomu tak není. Pouze kdyţ
poznáme, ţe nejsme tato těla, můţeme proniknout k ryzímu poznání a porozumět, kdo skutečně jsme. To je
počátek skutečného poznání.
R€ja-vidy€ však není pouhé poznání skutečné totoţnosti, nýbrţ zahrnuje i jednání podle něj. Nevíme-li, kdo
jsme, jak můţeme správně jednat? Mýlíme-li se ve své totoţnosti, budeme se mýlit i v našich činnostech. Pouhé
poznání, ţe nejsme hmotná těla, není dostačující; zároveň musíme jednat podle přesvědčení, ţe jsme duchovní
podstaty, ţe jsme duše. Činnost zaloţená na tomto poznání - duchovní činnost - je jednáním ve vědomí Kršny.
Takové poznání se zdá být těţko dosaţitelné, ale milostí Kršny a Šrí Čaitanji Maháprabhua je velmi snadno
dostupné prostřednictvím zpívání Hare KŤˆŠa, Hare KŤˆŠa, KŤˆŠa KŤˆŠa, Hare Hare / Hare R€ma, Hare
R€ma, R€ma R€ma, Hare Hare.
Čaitanja Maháprabhu rozdělil ţivé bytosti na dvě základní skupiny: pohybující se a nehybné. Stromy, tráva,
rostliny, kameny atd. se nepohybují, protoţe nemají dostatečně vyvinuté vědomí. Mají vědomí, ale zakryté.
Jestliţe ţivá bytost nechápe své postavení, je jako kámen, třebaţe sídlí v lidském těle. Existuje přes 8 000 000
druhů ţivých bytostí - ptáci, plazi, savci, hmyz, lidé, polobozi, atd. - a z nich tvoří lidské bytosti jen nepatrný
zlomek. Šrí Čaitanja dále poukazuje na to, ţe ze 400 000 druhů lidských bytostí jsou některé civilizované,
a z mnoha civilizovaných jedinců je jen hrstka těch, kteří následují písma.
V současnosti se mnoho lidí hlásí k různým náboţenstvím - křesťané, hindové, muslimové, buddhisté, atd. - ale
ve skutečnosti písmům nevěří. A většina z těch, kteří písmům věří, je poutána ke zboţným filantropickým
činnostem. Věří, ţe náboţenství znamená yajńa (oběť), d€na (dobročinnost) a tapas (odříkání). Člověk
rozvíjející tapasju se dobrovolně podřizuje velice přísným zásadám, jako například brahmačáríni (studenti ţijící
v celibátu) nebo sannjásíni (ve stavu odříkání). Dobročinnost znamená dobrovolné zřeknutí se hmotného
vlastnictví. V našem věku oběti vymizely, avšak z historických spisů, jako je Mahábhárata, se dovídáme, ţe
králové vykonávali oběti rozdáváním rubínů, zlata a stříbra. Yajńa byla zvláště určena pro krále a dobročinnost
byla v mnohem skromnějším rozsahu určena pro grhasthy. Ti, kdo skutečně věřili písmům, následovali některé
z těchto zásad. Avšak lidé tohoto věku jen říkají, ţe patří k nějakému náboţenství, ale ve skutečnosti nedělají nic.
Z miliónů takových lidí jen velice málo opravdu vykonává dobročinnosti, oběti a odříkání. Čaitanja Maháprabhu
dále řekl, ţe z miliónů lidí v celém vesmíru, kteří se řídí náboţenskými zásadami, jen několik málo dosáhne
dokonalého poznání a porozumí, kdo jsou.
Pouhé poznání, ţe ,,nejsem toto tělo, ale duše``, však nepostačuje. Musíme se vymotat z pout hmotné existence.
To se nazývá mukti - vysvobození. Z mnoha tisíců lidí, kteří vědí kdo jsou, mohou být pouze jeden či dva
skutečně vysvobozeni. A z mnoha tisíců osvobozených pouze jeden nebo dva mohou porozumět, kdo je Kršna
a jaký je. Porozumět Kršnovi tedy není tak jednoduché. V tomto věku Kali, ve věku charakterizovaném
nevědomostí a zmatkem, je vysvobození takřka všem nedosaţitelné. Člověk musí projít celým procesem, aby se
z něho stal civilizovaný člověk, pak aby byl zboţný, pak vykonával oběti a dobročinnosti a dospěl na úroveň
poznání, potom k vysvobození a konečně po vysvobození k poznání, kdo je Kršna. To je také naznačeno
v Bhagavad-gítě:
brahma-bh™taˆ prasann€tm€
na Źocati na k€‰kˆati
samaˆ sarveˆu bh™teˆu
mad-bhaktiˆ labhate par€m
,,Kdo zaujal toto transcendentální postavení, realizuje Nejvyšší Brahma. Nikdy se nermoutí, po ničem netouţí
a ke všem bytostem je stejný. V tomto stavu dosáhne Mojí ryzí oddané sluţby.`` (Bg. 18.54)
Takové jsou znaky vysvobození. Prvním znakem vysvobozeného člověka je, ţe je velice šťastný. Nikdy není
zarmoucený a nemá ţádné starosti. Nikdy se neznepokojuje: ,,Tuhle věc nemám. To musím mít. Ach, musím
zaplatit tenhle účet. Musím jít tam a tam.`` Vysvobozený člověk nepociťuje vůbec ţádnou úzkost. Můţe být
nejchudším člověkem na světě, ale nenaříká a ani si nemyslí, ţe je chudý. Proč by si měl myslet, ţe je chudý?
Namlouváme-li si, ţe jsme tato hmotná těla, ke kterým patří určité bohatství, potom uvaţujeme, ţe jsme chudí
nebo bohatí, avšak ten, kdo se vymanil z hmotného pojetí ţivota, nemá s bohatstvím či ztrátou nic společného.
,,Nemám co ztratit, ani co získat``, myslí si. ,,Stojím zcela stranou toho všeho.`` Ani na ostatní se nedívá jako na
boháče nebo chudáky, vzdělance nebo nevědomé, krásné či ošklivé atd. Nevidí ţádné hmotné duality, neboť jeho
vnímání je zcela duchovní a ví, ţe kaţdý ţivý tvor je nepatrnou částečkou Kršny. Vidí skutečnou totoţnost všech
bytostí a snaţí se je přivést zpátky k vědomí Kršny. Vidí, ţe kaţdý - bráhman či šúdra, černý nebo bílý, hinduista
nebo křesťan, prostě kdokoliv - by měl nabýt vědomí o Kršnovi. Zaujme-li toto postavení, mad-bhaktiˆ labhate
par€m - můţe se stát čistým oddaným Kršny.
Ve věku Kali není tato cesta jednoduchá. Šrímad Bhágavatam popisuje lidi tohoto věku. Ţijí velmi krátce, mají
sklon k lhostejnosti a pomalosti, velice dlouho spí, a kdyţ nespí, jsou zaneprázdněni vyděláváním peněz.
Duchovními činnostmi se zabývají maximálně dvě hodiny denně - jaká je tedy naděje, ţe získají duchovní
poznání? Uvádí se také, ţe kdyţ přece jen někdo touţí udělat duchovní pokrok, objeví se mnoho
pseudoduchovních spolků, aby toho zneuţily. Lidé tohoto věku jsou téţ nešťastní. Mají mnoho starostí i se
základními ţivotními potřebami - jídlem, ochranou, pohlavním stykem a spaním - potřebami, kterými se dokáţí
zaopatřit i zvířata. A i kdyţ uspokojí tyto základní potřeby, neustále se v tomto věku obávají války; buď se brání
nepříteli, nebo musejí jít do války sami. Kromě toho se v Kali-juze neustále vyskytují obávané nemoci
a ekonomické těţkosti. Šrí Kršna proto pro lidi dnešní doby povaţuje takřka za nemoţné dospět do dokonalého
stavu vysvobození následováním předepsaných pravidel a nařízení.
Kršna proto ze své bezpříčinné milosti sestoupil jako Šrí Čaitanja Maháprabhu a otevřel cestu k nejvyšší ţivotní
dokonalosti a duchovní extázi zpíváním Hare KŤˆŠa, Hare KŤˆŠa, KŤˆŠa KŤˆŠa, Hare Hare / Hare R€ma,
Hare R€ma, R€ma R€ma, Hare Hare. Tato metoda zpívání je nejúčinnější a nezáleţí na tom, je-li uţ člověk
vysvobozený či nikoliv nebo je-li jeho prostředí příznivé pro duchovní ţivot nebo ne - kdokoliv začne, okamţitě
se očistí. Proto se toto poznání nazývá pavitram (čisté). Kdo se začne věnovat uvědomování si Kršny, zjistí, ţe
semínka skrytých následků za jeho hříšná jednání jsou zničena. Jako oheň spálí na popel cokoliv do něj vhodíme,
stejně tak zpívání mahá-mantry spaluje na popel všechny následky hříchů z minulých ţivotů.
Měli bychom si uvědomit, ţe trpíme díky svému hříšnému jednání, pramenícímu z nevědomosti. Hříchů nebo
přestupků se dopouštějí ti, kteří nevědí, co je co. Dítě například z nevědomosti naivně strčí ruku do ohně.
Samozřejmě se ihned popálí, protoţe oheň je ,,nestranný`` a nebere zvláštní ohledy na nevinné dítě. Chová se
jako oheň. Stejně tak nevíme, jak funguje tento hmotný svět, kdo ho řídí, ani jak je řízen a díky své nevědomosti
jednáme pošetile; avšak příroda je tak přísná, ţe nám nedovolí uniknout před následky našich činů. Ať jednáme
vědomě či nevědomě, vzniká reakce a následné utrpení. S pomocí poznání však můţeme porozumět skutečnému
postavení, porozumět tomu, kdo je Bůh a jaký je náš vztah k Němu.
Toto poznání, s jehoţ pomocí se můţeme vyprostit z utrpení, můţeme získat jen v lidské ţivotní podobě, nikoliv
ve zvířecí. Písma v různých jazycích a různých částech světa nám poskytují poznání a náleţité vedení. Šrí
Čaitanja Maháprabhu řekl, ţe lidé od pradávna zapomínají na svůj vztah k Nejvyššímu Pánu, a proto Kršna
posílá tolik svých představitelů, aby dali lidstvu písma. Měli bychom jich tedy vyuţít, obzvláště Bhagavad-gíty,
která je hlavním písmem pro novodobý svět.
2
Poznání za hranicemi sansáry
Kršna sám říká, ţe tato cesta uvědomování si Kršny je susukhaˆ, velice radostná a snadná. Oddaná sluţba je
opravdu velice radostná - melodicky zpíváme za doprovodu hudebních nástrojů a někdo se zaposlouchá a přidá
se také (ŹravaŠam k…rtanaˆ). Hudba by samozřejmě měla být ve spojení s nejvyšším Pánem, měla by Pána
velebit, oslavovat. Naslouchání Bhagavad-gítě je také součástí oddané sluţby a vedle naslouchání by člověk měl
dychtit po její aplikaci ve svém ţivotě. Uvědomování si Kršny je věda a neměla by být přijímána slepě. Existuje
devět doporučených způsobů oddané sluţby: naslouchání, zpívání, vzpomínání, uctívání, modlení se, slouţení,
osobní sluţba Pánu, vyvinutí přátelství k Pánu, obětování všeho Pánu. Všechny lze snadno a radostně následovat.
Jestliţe si někdo myslí, ţe Bhagavad-gítá a Haré Kršna mantra patří k hinduismu a z toho důvodu je nechce
přijímat, můţe alespoň jít do kostela a zpívat tam. Obě metody se neliší. Hlavní je, jestli si následováním dané
cesty uvědomuje Boha. Bůh není ani muslim, ani hinduista, ani křesťan - Bůh je Bůh. Ani my bychom se neměli
povaţovat za hinduisty, muslimy nebo křesťany. To jsou tělesná označení. Všichni jsme čisté duše, nedílné
součásti Nejvyššího. Bůh je pavitram, čistý, a my jsme také čistí. Z nějakého důvodu jsme ale poklesli do tohoto
hmotného oceánu a jak se zmítáme na vlnách, přináší nám to utrpení. Ve skutečnosti však s rozbouřenými vlnami
hmotných strastí nemáme nic společného. Měli bychom se prostě modlit: ,,Kršno, prosím Tě, vyzvedni mě.``
Jakmile zapomeneme na Kršnu, oceán iluze nás okamţitě pohlcuje. Chceme-li z tohoto oceánu uniknout, je
zpívání Haré Kršna tím nejdůleţitějším. Hare KŤˆŠa, Hare KŤˆŠa, KŤˆŠa KŤˆŠa, Hare Hare / Hare R€ma,
Hare R€ma, R€ma R€ma, Hare Hare je zvuková vibrace (Źabda), která se neliší od Kršny. Zvuk KŤˆŠa
a skutečný Kršna je totéţ. Zpíváme-li Haré Kršna a tančíme-li při tom, Kršna tančí s námi. Jistě někdo namítne:
,,Ale já Ho nevidím``. Proč se však tolik spoléháme na oči? Proč neposloucháme? Zrak, chuť, čich, hmat a sluch
jsou nástroje k získávání poznání. Proč tedy klademe takový zvláštní důraz jen na zrak? Oddaný netouţí Kršnu
vidět; je uspokojen pouhým nasloucháním o Něm. Můţe Kršnu i vidět, avšak naslouchání by nemělo být
povaţováno za méně důleţité. Jsou věci, které slyšíme, ale nevidíme - kolem uší nám můţe hvízdat vítr a třebaţe
ho slyšíme, nemůţeme ho spatřit. Jelikoţ naslouchání není o nic méně důleţité neţ pozorování, můţeme slyšet
,,Kršna`` a uvědomovat si Jeho přítomnost. Šrí Kršna osobně říká: ,,Nejsem ve svém sídle, ani v srdci
meditujícího jogína, ale tam, kde zpívají Moji čistí oddaní.`` Kdyţ děláme opravdové duchovní pokroky,
můţeme pociťovat Kršnovu přítomnost.
Neměli bychom od Kršny jenom brát a nic Mu nedávat. Všichni od Boha něco berou, tak proč Mu i něco nedát?
Od Kršny dostáváme tolik světla, vzduchu, potravy, vody a tak dál. Kdyby je Kršna neposkytoval, nikdo by
nemohl ţít. Jenom brát a brát a nic nedávat - je to láska? Láska znamená nejen přijímat, ale také dávat. Jestliţe
od někoho pouze bereme a nic neopětujeme, potom to není láska, ale vykořisťování. Nemůţeme jen stále jíst
a Kršnovi nikdy nic nenabídnout. V Bhagavad-gítě Kršna říká:
patraˆ puˆpaˆ phalaˆ toyaˆ
yo me bhakty€ prayacchati
tad ahaˆ bhakty-upahŤtam
aŹn€mi prayat€tmanaˆ
yat karoˆi yad aŹn€si
yaj juhoˆi dad€si yat
yat tapasyasi kaunteya
tat kuruˆva mad-arpaŠam
,,Jestliţe Mi někdo obětuje s láskou a oddaností list, květ, ovoce nebo vodu, přijmu to. Ó synu Kuntí, ať činíš
cokoliv, ať pojídáš cokoliv, ať obětuješ nebo daruješ cokoliv a ať provádíš jakákoliv pokání, vţdy to čiň jako
oběť Mně.`` (Bg. 9.26 - 27)
Spolu s dáváním a přijímáním by se oddaný sluţebník měl Kršnovi svěřit se všemi zármutky, bolestmi, či
důvěrnými problémy. Měl by říci: ,,Kršno, zakouším tato utrpení... Spadl jsem do rozbouřeného oceánu hmotné
iluze. Smiluj se, prosím, a vytáhni mě. Uţ chápu, ţe s tímto hmotným světem nemám nic společného. Ocitl jsem
se zde, jako bych byl vhozen do Atlantiku. S Atlantikem se nemohu ztotoţňovat, ale jsem v jeho zajetí. Ve
skutečnosti jsem duchovní jiskra, Tvá nepatrná částečka.`` Naneštěstí se ale snaţíme s tímto oceánem ztotoţnit
a zastavit vlnobití. Neměli bychom se však pokoušet o nemoţné. Vlnobití bude pokračovat, neboť takový je
zákon přírody. Jen pošetilci se pokoušejí tomuto světu přizpůsobit; naším skutečným zájmem je, jak se z něho
vymotat ven. Ti, kdo se pokoušejí přizpůsobit, a nikdy se neobracejí ke Kršnovi, jsou ve stálém zajetí oceánu
rození a smrtí.
aŹraddadh€n€ˆ puruˆ€
dharmasy€sya parantapa
apr€pya m€ˆ nivartante
mŤtyu-saˆs€ra-vartmani
,,Lidé, kterým se nedostává víry v oddanou sluţbu, Mne nedosáhnou, ó hubiteli nepřátel, a proto se vracejí na
stezku koloběhů zrození a zániků v hmotném světě.`` (Bg. 9.3.)
Náboţenství je podle definice to, co nás spojuje s Bohem. Neposkytuje-li toto spojení, pak to není náboţenství.
Náboţenství znamená hledání Boha, porozumění Bohu a obnovení vztahu s Bohem. To je náboţenství. Ti, kteří
vykonávají oddanou sluţbu, pracují pro Kršnu, tedy pro Boha, a protoţe jsou s Ním takto spojeni, je vědomí
Kršny náboţenstvím.
Náboţenství se nedá vytvořit. Pravé náboţenství musí přicházet z autoritativního zdroje a tímto zdrojem je
samotný Bůh nebo Jeho představitel. Náboţenství se někdy říká ,,Boţí zákon``. Jedinec nemůţe stvořit zákony
státu. Zákon tu prostě existuje a ustanovil ho stát. Je moţné vytvořit určitá nařízení pro vlastní společnost, avšak
tato nařízení musí být schválena státním zákonem. Chceme-li ustanovit nějaké náboţenské zásady, musí být
v souhlase s autoritou Véd.
Bhagavad-gítá je také náboţenstvím. Velké autority jako Rámánudţáčárja, Madhváčárja, Višnusvámí, Šrí
Čaitanja, Šankaráčárja a mnozí další přijímají Bhagavad-gítu za nejvyšší zásadu náboţenství a Kršnu za Nejvyšší
Osobnost Boţství. O tom není pochyb. Také na Západě je Bhagavad-gítá povaţována za velký filozofický spis
a mnoho velkých učenců a filozofů Západu ji čte a píše k ní své komentáře. Avšak navzdory takovému postoji
učenců a áčárjů existují lidé, kteří Bhagavad-gítu odmítají a ţádnou víru nemají. Nepřijímají Bhagavad-gítu jako
autoritu, jelikoţ si myslí, ţe Gítá je nějaká sentimentální nadsázka stvořená člověkem jménem Kršna. Kršna
v citovaném verši uvádí, ţe ti, kdo nepřijímají Bhagavad-gítu jako autoritu, s Ním nemohou mít ţádné spojení,
a protoţe ke Kršnovi nemají ţádný vztah, setrvávají v koloběhu rození a smrtí. Apr€pya m€ˆ nivartante mŤtyusaˆs€ra-vartmani. V zajetí sansáry, v cyklu rození a smrtí, není zaručeno, ţe v příštím ţivotě člověk obdrţí
podobnou příleţitost k pochopení Bhagavad-gíty. Nemusíme se narodit znovu v lidském těle nebo v Americe či
v Indii, ani na této planetě. Není to zaručeno, neboť všechno závisí na našem jednání. Na stezce rození a smrtí se
narodíme, po nějaký čas ţijeme, uţíváme si nebo trpíme, pak tělo zase opustíme a vstoupíme do lůna další matky,
buď lidské nebo zvířecí; připravujeme si další tělo a začínáme znovu jednat. To se nazývá mŤtyu-saˆs€ravartmani. Chceme-li se tomu vyhnout, musíme se zapojit do uvědomování si Kršny.
Kdyţ byl Judhišthira Mahárádţa otázán: ,,Co je na tomto světě nejpodivnější?`` odpověděl: ,,Nejpodivuhodnější
je, ţe kaţdý den v kaţdém okamţiku někdo umírá, a přesto si všichni myslí, ţe pro ně si smrt nepřijde.`` Kaţdou
minutu, kaţdou vteřinu vidíme, ţe ţivé bytosti odcházejí do chrámu smrti. Lidé, hmyz, zvířata, ptáci - všichni.
Proto je tento svět nazýván mŤtyuloka, planeta smrti. Kaţdý den můţeme vidět úmrtní oznámení a jestli chceme,
můţeme se jít přesvědčit na pohřby a hřbitovy. Přesto si všichni myslí: ,,Já to nějak přeţiji.`` Kaţdý podléhá
zákonu smrti, a přesto to nikdo nebere váţně. To je iluze. Myslíme si, ţe budeme ţít věčně, a nadále děláme, co
se nám zlíbí, a máme pocit, ţe se za to nikdy nebudeme zodpovídat. To je však velice riskantní způsob ţivota
a nejhrubší iluze. Měli bychom se váţně zamyslet a pochopit, ţe smrt čeká. Slýcháváme rčení: ,,To je jisté jako
smrt``. Znamená to, ţe v hmotném světě je smrt tou nejjistější věcí; nikdo se jí nevyhne. Kdyţ přijde smrt,
nezachrání nás ani naše pyšná filozofie, ani naše vznešené tituly. Naše statná silná těla i naše inteligence, která se
nestará o nic, se vším je v té chvíli konec. Tehdy individuální duše (j…v€tm€) přechází pod vládu hmotné přírody
a prakŤti (příroda) nám přidělí takové tělo, do jakého se hodíme. Chceme-li riskovat, můţeme Kršnu ignorovat,
ale jestliţe ne, pak nám Kršna přijde na pomoc.
3
Poznání Kršnových energií
Devátá kapitola Bhagavad-gíty je zvláště určena těm, kteří jiţ Kršnu přijali jako Nejvyšší Osobnost Boţství.
Jinými slovy, je určena pro Pánovy oddané. Nepřijímá-li někdo Kršnu jako Nejvyššího, bude pro něho mít devátá
kapitola mít jiný smysl, neţ jaký skutečně má. Na začátku se uvádí, ţe téma deváté kapitoly je nejdůvěrnějším
tématem celé Bhagavad-gíty. Jestliţe člověk nepřijímá Kršnu za Nejvyššího, bude si myslet, ţe tato kapitola je
pouhou nadsázkou. Zvláště pak u veršů pojednávajících o Kršnově vztahu ke stvoření.
may€ tatam idaˆ sarvaˆ
jagad avyakta-m™rtin€
mat-sth€ni sarva-bh™t€ni
na c€haˆ teˆv avasthitaˆ
,,Ve své neprojevené podobě pronikám celým vesmírem. Všechny bytosti jsou ve Mně, ale Já nejsem v nich.``
(9.4)
Svět, který vnímáme, je také Kršnova energie, Jeho m€y€. V tomto verši may€ znamená ,,Moje``, jako kdyţ
někdo řekne: ,,Tahle práce byla vykonána mojí zásluhou.`` Toto ,,Mojí`` však neznamená, ţe to učinil, tím
skončil a odešel. Otevřu-li velkou továrnu a řeknu: ,,Tuhle továrnu jsem zaloţil já``, neměli bychom z toho
vyvodit, ţe tam jiţ nejsem přítomný. Třebaţe továrník můţe o svých výrobcích prohlásit: ,,To vyrábím``,
neznamená to, ţe by je vytvářel a montoval osobně, nýbrţ ţe tyto výrobky jsou zhotovené díky jeho energii.
Kdyţ Kršna říká: ,,Stvořil jsem všechno, co vidíš v tomto vesmíru,`` nepředpokládáme, ţe by jiţ dále
neexistoval.
Není tak těţké spatřovat Boha v celém stvoření, neboť Bůh je všudypřítomný. Jako zaměstnanci Fordovy
továrny vidí pana Forda všude, kam se podívají, tak i ti, kteří znají vědu o Kršnovi, mohou vidět Boha v kaţdém
atomu vesmíru. Všechno spočívá na Kršnovi (mat-sth€ni sarva-bh™t€ni), ale Kršna není ve všem (na c€haˆ
teˆv avasthitaˆ). Kršna a Jeho energie se neliší, nicméně tato energie není Kršna. Slunce a jeho svit se neliší,
avšak sluneční svit není slunce. Sluneční paprsek můţe svítit oknem do místnosti, ale těţko lze říci, ţe slunce
samo je v našem pokoji. Ve Višnu Puráně stojí: ,,parasya brahmanaˆ Źaktiˆ`` - parasya znamená nejvyšší,
brahmaŠaˆ označuje Absolutní Pravdu a Źaktiˆ je energie. Energie Nejvyššího Absolutna je všude, ale Kršna
se v ní nenachází.
Rozlišujeme dva druhy energie - hmotnou a duchovní. Individuální duše (j…va), náleţí k vyšší Kršnově energii,
avšak protoţe mají sklon propadat hmotné energii, označují se jako okrajová energie. Ve skutečnosti existují
pouze dvě energie. Všechny planetární soustavy a vesmíry spočívají na Kršnových energiích. Jako všechny
planety sluneční soustavy spočívají na slunečním světle, tak i veškeré stvoření spočívá na Kršnově záři. Všechny
tyto energie Pána přinášejí radost oddaným, ale ten, kdo Kršnovi závidí, je odmítá. Neoddanému se Kršnova řeč
zdá být pohádkou, avšak oddaný si myslí: ,,Ó, můj Pán je tak mocný``, a naplní ho láska a úcta. Neoddaní si
myslí, ţe kdyţ Kršna říká ,,Já jsem Bůh``, mohou i oni a kdokoliv jiný prohlašovat totéţ. Jsou-li poţádáni, aby
odhalili svoji vesmírnou podobu, nedokáţí to. To je rozdíl mezi pseudobohem a pravým Bohem. Kršnovy zábavy
nelze napodobovat. Kršna se oţenil s více jak 16 000 ţenami a poskytl jim 16 000 nádherných paláců, zatímco
obyčejný muţ nedokáţe zaopatřit ani jednu. Kršna úţasně nejenom mluvil, nýbrţ i jednal. Neměli bychom věřit
jen jedné věci, kterou Kršna říká nebo činí, a zavrhovat ostatní. Skutečná víra znamená plná víra.
Jako příklad uveďme příběh Nárady Muniho, kterého se jednou ptal bráhman: ,,Jdeš navštívit Pána? Zeptal by
ses Ho, prosím, kdy budu vysvobozen?``
,,Dobře,`` souhlasil Nárada, ,,zeptám se Ho.``
Nárada pokračoval v cestě a přišel k ševci, který seděl pod stromem a spravoval boty. Švec se Nárady zeptal
podobně: ,,Jdeš navštívit Nejvyššího Pána? Zeptal by ses Ho, prosím, kdy budu vysvobozen?``
Kdyţ Nárada Muni došel na vaikunthské planety, vyhověl jejich prosbám a optal se Nárájana (Boha), kdy bude
vysvobozen bráhman a švec. A Nárájana odpověděl: ,,Švec ke Mně přijde na konci tohoto ţivota.``
,,A bráhman?`` zeptal se Nárada.
,,Ten si počká ještě mnoho ţivotů. Nevím ani, kdy přijde.``
Náradu Muniho to udivilo a nakonec řekl: ,,Tomu nerozumím.``
,,Uvidíš,`` řekl Nárájana. ,,Aţ se tě zeptají, co jsem dělal, řekni jim, ţe provlékám slona okem jehly.``
Kdyţ se Nárada vrátil na Zem, přišel k bráhmanovi a ten se ho hned zeptal: ,,Viděl jsi Pána? Co právě dělal?``
,,Provlékal slona okem jehly,`` odpověděl Nárada.
,,Takové hlouposti nevěřím``, odvětil bráhman a Nárada ihned pochopil, ţe tento člověk nemá ţádnou víru, a ţe
je pouhým čtenářem knih.
Potom odešel za ševcem; ten se ho zeptal: ,,Viděl jsi Pána? Pověz, co právě dělal?``
,,Provlékal slona okem jehly,`` odpověděl Nárada.
Švec se rozplakal: ,,Můj Pán je tak úţasný, On můţe cokoliv...``
,,Ty opravdu věříš, ţe Pán můţe prostrčit slona okem jehly?`` zeptal se Nárada.
,,Jakpak by ne?`` povídá švec, ,,jistěţe tomu věřím.``
,,A proč?``
,,Vidíš, sedím pod tímhle banyánovníkem,`` vysvětloval švec, ,,a denně spadne mnoho plodů. V kaţdém
semínku je právě takový banyánovník jako tenhle. A jestliţe se uvnitř malého semínka můţe skrývat obrovský
banyánovník, je tak těţké uvěřit, ţe Pán provléká slona okem jehly?``
To je víra. Neznamená to věřit slepě. Víra je odůvodněná. Jestliţe Kršna můţe skrýt obrovské stromy do tak
malých semínek, je tak udivující, ţe svojí energií drţí všechny planetární soustavy vznášející se v prostoru?
Vědci si mohou myslet, ţe planety ve vesmíru jsou ovládány pouze přírodními zákony, ale za těmito zákony stojí
Nejvyšší Pán. Příroda pracuje pod Jeho vedením. Kršna říká:
may€dhyakˆena prakŤtiˆ
s™yate sa-car€caram
hetun€nena kaunteya
jagad viparivartate
,,Pod Mým dohledem se otáčí tato hmotná příroda a vydává vše pohyblivé i nehybné. Z této příčiny, ó synu
Kuntí, je tento svět opětovně tvořen a ničen.`` (Bg. 9.10)
May€dhyakˆena znamená ,,pod Mým dohledem``. Hmotná příroda nemůţe tak podivuhodně fungovat bez
Pánovy ruky v pozadí. Nemůţeme uvést jediný příklad materiálních jevů, které by pracovaly samočinně. Hmota
je mrtvá, nehybná, a bez duchovního doteku nemůţe být činná. Hmota nemůţe jednat nezávisle nebo samočinně.
Stroje mohou být dokonale konstruovány, ale dokud se jich nedotkne člověk, nemohou pracovat. A co je člověk?
Člověk je duchovní jiskra. Bez duchovního doteku se nemůţe nic pohybovat; proto je všechno závislé na
Kršnově neosobní energii. Kršnova energie je neosobní, avšak Kršna je osoba. Často slýcháme, jak různé
osobnosti vykonaly úţasné skutky, a přesto i navzdory jejich energickým výkonům stále zůstávají osobami. Je-li
tohle moţné pro lidské bytosti, proč by to mělo být nemoţné pro Nejvyššího Pána? My všichni jsme osoby,
a všichni jsme zároveň závislí na Kršnovi, Nejvyšší Osobě.
Moţná jste viděli obrázek obra Atlasa, jak nese obrovskou planetu na svých ramenou a velmi se namáhá, aby ji
udrţel nahoře. Můţe nás napadnout, ţe kdyţ je Kršna udrţovatelem vesmíru, namáhá se pod tímto břemenem
jako Atlas. Ale tomu tak není.
na ca mat-sth€ni bh™t€ni
paŹya me yogam aiŹvaram
bh™ta-bhŤn na ca bh™ta-stho
mam€tm€ bh™ta-bh€vanaˆ
,,A přesto ve Mně vše, co je stvořené, nedlí. Pohleď na Mou neuvěřitelnou moc. Ačkoli jsem udrţovatel všech
ţivých bytostí a přestoţe jsem všude, nejsem částí tohoto vesmírného stvoření, neboť Mé Já je jeho zdrojem.``
(Bg. 9.5)
Ačkoliv všechny bytosti ve vesmíru jsou závislé na Kršnově energii, přesto v Něm nespočívají. Kršna je
udrţovatelem všech ţivých tvorů a Jeho energie je všepronikající, ale přesto je někde jinde. To je Kršnova
nepochopitelná mystická síla. Kršna je všude, a přesto je stranou všeho. Můţeme vnímat Jeho energii, ale Jeho
samotného spatřit nemůţeme, protoţe Kršnu nelze spatřit hmotným zrakem. Rozvíjíme-li však své duchovní
schopnosti a posvěcujeme své smysly, můţeme dokonce i v této energii vnímat Kršnu. Elektřina je všude
a elektrotechnik ji umí vyuţít. Stejně tak je i Kršnova energie všudypřítomná a kdyţ dosáhneme
transcendentálního postavení, můţeme vidět Boha tváří v tvář, kamkoliv se podíváme. Smysly můţeme
zduchovnit oddanou sluţbou a láskou k Bohu. Pán prostupuje celým vesmírem, sídlí v srdci, v duši, ve vodě, ve
vzduchu - všude. Vytvoříme-li podobu Boha - z hlíny, z kamení, ze dřeva - neměli bychom ji povaţovat za
pouhou figurku. I to je Bůh. Jsme-li dostatečně oddáni, bude k nám takové zpodobnění Boha také promlouvat.
Bůh se ve všem projevuje neosobně (may€ tatam idaˆ sarvam), ale kdyţ z něčeho vytvoříme Jeho podobu nebo
kdyţ si představíme podobu Boha ve své mysli, bude pro nás osobně přítomný. Šástry doporučují osm druhů
podob, z nichţ jakákoliv můţe být uctívána, protoţe Bůh je všudypřítomný. Někdo však můţe oponovat a zeptat
se: ,,Proč by Bůh měl být uctíván v symbolu a ne ve své původní duchovní podobě?`` Je to proto, ţe Boha nelze
vidět bezprostředně v Jeho duchovní podobě. Naším hmotným zrakem jsme schopni vidět pouze kámen, hlínu,
dřevo - něco hmatatelného. Proto se Kršna zjevuje jako arc€-vigraha, podoba, ve které Nejvyšší Pán přichází,
abychom Ho mohli vidět. Kdyţ se soustředíme na obraz či jiné zpodobnění Pána a s láskou a oddaností Mu něco
obětujeme, Kršna odpoví prostřednictvím této podoby.
Existuje mnoho příkladů. V Indii je chrám jménem Sákši-Gópála (Kršna je často oslovován jako Gópála).
M™rti Gópála - socha - stálo původně v chrámu ve Vrndávaně. Dva bráhmani, jeden starý a druhý mladý, se
jednou vydali na pouť do Vrndávany. Cesta byla dlouhá a ţádné silnice tenkrát neexistovaly, takţe poutníci
podstupovali mnohé těţkosti. Starý muţ byl mladíkovi vděčný za jeho pomoc na cestě a po příchodu do
Vrndávany mu řekl: ,,Můj milý hochu, prokázal jsi mi mnohá dobrodiní a jsem ti velice zavázán. Rád bych ti tuto
sluţbu oplatil a nějakým způsobem tě odměnil.``
,,Můj drahý pane``, řekl mladík, ,,jste starý muţ, jste jako můj otec. Je mojí povinností vám slouţit. Neţádám
odměnu.``
,,Ne, ne, jsem ti zavázán a musím se ti odměnit,`` naléhal stařec. Pak mladíkovi slíbil, ţe mu dá za ţenu svoji
mladou dceru.
Starý muţ byl velký boháč, zatímco mládenec, ačkoliv učený bráhman, byl velice chudý. Mladík nad tím
uvaţoval a odpověděl: ,,To neslibujte, vaše rodina s tím nikdy nebude souhlasit. Jsem chudý člověk, zatímco vy
jste boháč. Takové sňatky se nedělají. Prosím, neslibujte tohle před Boţstvy.``
Mluvili spolu v chrámu před Boţstvem Gópála Kršny a mladý muţ se obával, aby se před Ním nedopustili
přestupku, avšak starý muţ i přes naléhání mladíka stále trval na svatbě. Nějakou dobu ještě zůstali ve Vrndávaně
a pak se vrátili domů. Starý muţ oznámil svému nejstaršímu synovi, ţe jeho mladá sestra bude provdána za
chudého bráhmanského mladíka. Syn se velice rozhněval: ,,Jak jsi mohl vybrat takového chuďase za manţela mé
sestry? To nedovolím!``
Starcova manţelka mu také pohrozila: ,,Jestli dáš naši dceru tomu chlapci, spáchám sebevraţdu.``
Starý muţ byl zmaten. Po nějakém čase se mladý bráhman začal obávat: ,,Ten muţ mi slíbil svou dceru za ţenu.
Slib dal před Boţstvy, ale teď nepřichází, aby ho splnil.`` Šel tedy starého muţe navštívit, aby mu jeho slib
připomenul.
,,Dal jste slib před Kršnou,`` řekl mladík, ,,proč ho neplníte?``
Stařec mlčel. Začal se modlit ke Kršnovi, protoţe si nevěděl rady. Nechtěl svoji dceru provdat za toho mladíka,
protoţe by si tím přivodil velké potíţe v rodině. Nejstarší syn mezitím vyšel ven a začal obviňovat mladého
bráhmana: ,,Na posvátném místě jsi oloupil mého otce. Dal jsi mu nějaký omamný nápoj, sebral mu všechny jeho
peníze a teď říkáš, ţe ti slíbil moji nejmladší sestru za ţenu. Ty ničemo!``
Tak vzniklo pozdviţení a lidé z okolí se začali sbíhat. Mladík poznal, ţe starý muţ chtěl své slovo dodrţet, ale
rodina mu v tom zabránila. Lidé se shromaţďovali kolem pro křik nejstaršího syna a mladý bráhman jim začal
vysvětlovat, ţe ten starý muţ dal slib před Boţstvy, ale ţe ho nemůţe splnit, protoţe jeho rodina je proti.
Nejstarší syn (který byl ateista) ho však náhle přerušil a řekl: ,,Tvrdíš, ţe Pán byl svědkem. Dobře, jestliţe tedy
Pán přijde a dosvědčí slib mého otce, můţeš se oţenit s mojí sestrou.``
Mladík odpověděl: ,,Ano, poţádám Kršnu, zdali by nepřišel jako svědek.`` Věřil, ţe Pán přijde. Potom byla
přede všemi uzavřena dohoda, ţe dívka bude provdána, jestliţe Kršna přijde z Vrndávany dosvědčit slib starého
muţe.
Mladý bráhman se tedy vrátil do Vrndávany a počal se modlit ke Gópálovi Kršnovi: ,,Milý Pane, musíš jít se
mnou.`` Byl tak čistý oddaný, ţe ke Kršnovi mluvil stejně, jako by někdo rozmlouval se svým přítelem. Nemyslel
si, ţe by Gópála byl pouhou sochou nebo symbolem, povaţoval Ho za Boha samotného. Náhle k němu Boţstvo
promluvilo:
,,Jak bych mohl jít s tebou? Jsem socha. Nemohu nikam odejít.``
,,Ano, ale jestliţe můţe socha mluvit, můţe jistě i chodit``, odpověděl chlapec.
,,Tak dobře``, svolil nakonec. ,,Půjdu s tebou, ale pod jednou podmínkou. Nesmíš se ohlédnout a podívat se na
Mne. Budu tě následovat a podle cinkotu Mých nákotníků poznáš, ţe jdu za tebou.``
Mladík souhlasil a tak se z Vrndávany vydali na cestu do druhého města. Cesta se jiţ blíţila ke konci a právě
kdyţ se chystali vstoupit do chlapcovy rodné vesnice, začal mít chlapec pochybnosti, protoţe delší chvíli neslyšel
cinkání. ,,Kde je Kršna?`` Nemohl se déle ovládnout a otočil se. Spatřil nehybně stojící sochu. Protoţe se ohlédl,
nepohla se jiţ ani o kousek. Bráhman se okamţitě rozběhl do města a řekl lidem, aby se přišli podívat na Kršnu,
který se dostavil jako svědek. Kaţdý byl ohromen, ţe taková veliká socha přišla z takové dálky, a všichni
společně na tom místě postavili chrám k uctívání Boţstva. Sákši-Gópála, Pána-svědka, tam lidé uctívají dodnes.
Docházíme tedy k závěru, ţe jelikoţ je Bůh všude, je také ve své soše, ve svém zpodobnění. Je-li Kršna
všudypřítomný, coţ uznávají i impersonalisté, proč by nemohl být i ve svém zpodobnění? Jestli k nám obraz
nebo socha bude mluvit či nikoliv, závisí na stupni naší oddanosti. Jestliţe Jeho Boţstvo chceme vnímat pouze
jako kus dřeva nebo kamene, i Kršna pro nás zůstane vţdycky jen dřevem a kamenem. Kršna je všude, ale teprve
kdyţ pokročíme v duchovním vědomí, můţeme Ho vidět takového, jaký skutečně je. Vhodíme-li do poštovní
schránky dopis, dojde ke svému adresátovi, jelikoţ schránka je autorizována. Stejně tak uctíváme-li
autorizovanou podobu Boha, bude mít naše víra nějaký smysl a účinek. Jestliţe jsme odhodláni dodrţovat různá
pravidla a zásady - jinak řečeno, budeme-li kvalifikovaní - můţeme Boha vidět všude. Tam, kde je Kršnův
oddaný, se zjeví i Kršna prostřednictvím svých všepronikajících energií, ale není-li tam oddaný, Kršna se nezjeví.
Existuje mnoho takových příkladů. Prahláda Maharádţa viděl Kršnu i ve sloupu. Mohli bychom uvést mnoho
dalších... Kršna je zde; jediné, co je potřeba, je naše způsobilost Ho vidět.
Kršna sám podává příklad své všudypřítomnosti:
yath€k€Źa-sthito nityaˆ
v€yuˆ sarvatra-go mah€n
tath€ sarv€Ši bh™t€ni
mat sth€n…ty upadh€raya
,,Věz, ţe stejně jako mocný vítr stále sídlí v prostoru a fouká všemi směry, dlí ve Mně i všechny ţivé bytosti.``
(Bg. 9.6)
Kaţdý ví, ţe vítr vane v prostoru a na zemi do všech stran. Nenajdeme místo, kde by nebyl ţádný vzduch či vítr.
Přejeme-li si odstranit vzduch, musíme vytvořit vzduchoprázdno uměle nějakým přístrojem. Stejně jako vzduch
proniká celým prostorem, tak i všechno stvoření spočívá v Kršnovi. Je-li tomu tak, kam odchází hmotný výtvor
při zániku?
sarva-bh™t€ni kaunteya
prakŤtiˆ y€nti m€mik€m
kalpa-kˆaye punas t€ni
kalp€dau visŤj€my aham
,,Na konci věků vstoupí veškeré hmotné stvoření do Mé podstaty, ó synu Kuntí, a na počátku nového věku je
opět stvořím svojí silou.`` (Bg. 9.7)
Kršna uvádí prakŤti, svou přírodu, do pohybu, jako kdyţ někdo natáhne hodiny, a kdyţ se čas naplní, je znovu
pohlcena do Něho. Duchovní stvoření ovšem není stejné, trvá věčně. V hmotném světě je všechno dočasné. Naše
těla se rozvíjejí díky duchovní jiskře, a stejně tak i veškeré stvoření vzniká, vyvíjí se a zaniká prostřednictvím
Nadduše, která je uvnitř. Jako je naše duše přítomna v těle, tak Pán proniká celým vesmírem jako Paramátmá.
Hmotný výtvor existuje díky přítomnosti Kšíródakašájí Višnua, podobně jako naše těla existují díky naší
přítomnosti. Kršna někdy hmotné stvoření projeví a někdy neprojeví. V kaţdém případě existuje díky Kršnově
přítomnosti.
4
Jak získávají poznání mahátmové, velké duše
Kršnovu přítomnost v kaţdém projevu stvoření mohou vnímat mahátmové, velké duše, které Šrí Kršnu neustále
uctívají. Jak sám Kršna uvádí, tyto velké duše jsou obeznámeny s důvěrným poznáním nacházejícím se v deváté
kapitole Bhagavad-gíty a vědí, ţe Kršna je zdrojem všeho.
mah€tm€nas tu m€ˆ p€rtha
daiv…ˆ prakŤtim €Źrit€ˆ
bhajanty ananya-manaso
jń€tv€ bh™t€dim avyayam
,,Velké duše, které nejsou poblouzeny, ó synu Prthy, jsou pod ochranou boţské přirozenosti. Jsou plně
zaměstnány v oddané sluţbě, protoţe vědí, ţe jsem původní a nepomíjivá Nejvyšší Osobnost Boţství.`` (Bg.
9.13)
Velká duše vůbec nepochybuje o tom, ţe Kršna je Nejvyšší Osobnost Boţství, a ţe je původcem a zdrojem
všech emanací. Védánta-sútra uvádí: ath€to brahma-jijń€s€. Lidský ţivot je určen k dotazování se na Brahma.
Nyní jsme všichni zaměstnáni hloubáním o pomíjivých a bezvýznamných věcech. Brahma znamená ,,největší``,
ale místo toho, abychom se zajímali o nejvyšší, pokoušíme se vyřešit zvířecí problémy jedení, spaní, ochrany
a páření se. Tyto malé problémy se vyřeší samy. Dokonce i zvířata se páří, spí, jedí a ochraňují se. Vše potřebné
je v plné míře poskytnuto. Tělesné potřeby nejsou skutečným problémem - sami jsme z nich udělali problémy.
Védánta-sútra nás nabádá, abychom se nezabývali těmito starostmi, neboť jsou uspokojeny v kterékoliv ţivotní
formě. Naší starostí je dotazování se na zdroj a příčinu všech těchto projevení. Lidská ţivotní podoba není určena
k tomu, abychom namáhavě řešili hmotné problémy, které dokáţe vyřešit i prase - poţírač výkalů. Prase je mezi
zvířaty povaţováno za nejniţší, nicméně má také příleţitost k jedení, páření se, spaní a k ochraně. Tyto věci
dostaneme, aniţ bychom o ně usilovali. Člověk je spíše určen k tomu, aby objevil zdroj, ze kterého všechny tyto
věci přicházejí. Védánta-sútra říká, ţe vše emanuje z Brahma (janm€dy asya yataˆ). Filozofové, vědci, jogíni,
dţňáníni, transcendentalisté, všichni se snaţí najít konečný a základní zdroj, příčinu všeho. Tento zdroj popisuje
Brahma-sanhita: sarva-k€raŠa k€raŠam: Kršna je příčina všech příčin.
Jak jednají velké duše, které pochopily, ţe Kršna je prvotním zdrojem všeho? Kršna je osobně popisuje takto:
satataˆ k…rtayanto m€ˆ
yatantaŹ ca dŤˆha-vrat€ˆ
namasyantaŹ ca m€ˆ bhakty€
nitya-yukt€ up€sate
,,Neustále Mě velebí, s velkou odhodlaností se snaţí, klaní se přede Mnou a trvale Mě tyto velké duše oddaně
uctívají.`` (Bg. 9.14)
Velebení Pána zpíváním Haré Kršna - to je bhakti-jóga. Velké duše, které porozuměly povaze Boha, Jeho
příchodu a poslání, Ho velebí mnoha způsoby; ale jiní Ho neuznávají. O nich se Kršna v deváté kapitole také
zmiňuje:
avaj€nanti m€ˆ m™ˆh€
m€nuˆ…ˆ tanum €Źritam
paraˆ bh€vam aj€nanto
mama bh™ta-maheŹvaram
,,Hlupáci se Mi vysmívají, kdyţ sestoupím v lidské podobě, neboť neznají Mou transcendentální povahu
Svrchovaného Pána nad vším, co existuje.`` (Bg. 9.11)
Múdhové, hloupí lidé, kteří jsou na niţší úrovni neţ zvířata, se Kršnovi posmívají. Kaţdý, kdo nevěří v Boha,
musí být buď šílenec nebo prvotřídní hlupák. Neexistuje důvod, proč by člověk neměl věřit v Boha - naopak, je
mnoho důvodů proč v Boha věřit. Člověk můţe říkat, ţe v Boha nevěří, ale kdo mu dává sílu to říci? Kdyţ
přichází smrt, přestává mít i schopnost mluvit - kdo mu tedy dává sílu mluvit? Pochází snad ta síla z nějakého
kamene? Jakmile mu je Nejvyšší Autoritou odňata, není tělo o nic lepší neţ kámen. I to je důkaz, ţe Nejvyšší Síla
nám poskytuje vše. Člověk vědomý si Kršny ví, ţe není vládcem toho, co vlastní. Nevěříme-li v Boha, musíme
věřit v nějakou jinou sílu nad námi, která ovládá kaţdý náš krok - ať uţ ji nazveme Bohem, přírodou nebo
jakkoliv jinak. Ve vesmíru existuje ovládající, řídící síla, coţ nemůţe popřít ţádný rozumný člověk.
Kršna byl na této planetě a vypadal jako obyčejný člověk s nadpřirozenými schopnostmi. Devadesát devět
procent lidí ale nepoznalo, ţe je Bůh. Nemohli to poznat, protoţe neměli oči k vidění (paraˆ bh€vam
€janantaˆ). Jak můţeme poznat Boha? Díky Jeho nadpřirozené moci, z prohlášení autorit a svědectví písem.
Kršnu přijímají jako Boha všechny védské autority. Kdyţ Kršna ţil na Zemi, předváděl nadlidské skutky. Jestliţe
tomu někdo nevěří, pak je jasné, ţe neuvěří ani jakémukoliv předloţenému svědectví.
Abychom mohli vidět Boha, musíme k tomu mít také uzpůsobené oči. Boha nemůţeme vidět hmotnými smysly
a bhakti-jóga je způsob, jak očistit smysly, abychom byli schopni porozumět, kdo a jaký Bůh je. Máme schopnost
vidět, slyšet, dotýkat se, ochutnávat a tak dál, avšak jsou-li tyto schopnosti otupené, nemůţeme porozumět Bohu.
Uvědomování si Kršny je způsob, jak vycvičit smysly prostřednictvím usměrňujících zásad, obzvláště zpíváním
Haré Kršna.
Šrí Kršna dále popisuje múdhy:
mogh€Ź€ mogha-karm€Šo
mogha-jń€n€ vicetasaˆ
r€kˆ€s…m €sur…ˆ caiva
prakŤtiˆ mohin…ˆ Źrit€ˆ
,,Ti, kteří jsou takto poblouzněni, jsou přitahováni démonskými a ateistickými názory. V takovém zmateném
postavení nemají naději na spásu a jejich plodonosné činnosti a poznání jsou zmařeny.`` (Bg. 9.12)
Slovo mogh€Ź€ naznačuje, ţe snahy ateistů budou zmařeny. Lidé, zabývající se plodonosnými činnostmi
(karm…), jsou neustále poháněni nadějí v něco lepšího, v touze po uspokojení svých smyslů. Ţádná mez, kde by
se zastavili, pro ně neexistuje. Pokoušejí se násobit svá bankovní konta a doufají, ţe jednou uţ konečně budou
šťastni, coţ se však nikdy nestane, neboť neznají způsob, jak dojít ke konečné spokojenosti. Ti, kdo jsou
okouzleni půvaby iluzorní energie, nemohou pochopit konečný smysl ţivota. Slovo mogha-karm€Šaˆ ukazuje,
ţe těţce pracují, ale nakonec je čeká jen zklamání. Nezajímáme-li se o uvědomování si Kršny, všechny naše
činnosti přijdou vniveč.
Tohle není výrok nějakého obyčejného člověka, ale samotného Šrí Kršny. Jestliţe touţíme po poznání, měli
bychom zkoumat, není-li Kršna Bůh. Nemáme-li jasný cíl, k čemu je tisícileté spekulování? Nejvyšší Pán je tak
nesmírný, ţe k Němu nikdo nedokáţe dospět mentální spekulací. I kdybychom cestovali rychlostí mysli a větru
po miliony let, nemůţeme dospět k Nejvyššímu spekulací. Neexistuje jediný případ, ţe by někdo dospěl
k Nejvyšší Absolutní Pravdě pomocí vlastní mentální spekulace. Slovo mogha-jń€n€ˆ tedy znamená, ţe cesta
světského poznávání vede ke zmatku. Zapadne-li slunce, nespatříme ho ani kdyţ vynaloţíme veškeré naše úsilí.
Musíme čekat, aţ ráno samo vyjde. Jestliţe svými omezenými smysly nemůţeme vnímat hmotné věci, jako
například slunce, jak bychom mohli vnímat něco nehmotného, transcendentálního? Kršnu nelze nalézt či
pochopit pouze naším vlastním úsilím. Musíme se kvalifikovat vědomím Kršny a čekat, aţ se nám Šrí Kršna
ukáţe sám.
teˆ€ˆ satata-yukt€n€ˆ
bhajat€ˆ pr…ti-p™rvakam
dad€mi buddhi-yogaˆ taˆ
yena m€m upay€nti te
,,Těm, kteří jsou Mi neustále oddáni a s láskou Mě uctívají, dám poznání, s jehoţ pomocí ke Mně dospějí.`` (Bg.
10.10)
Kršna je přítomen, avšak díky našemu hmotnému podmínění si Ho nejsme vědomi. Lidé s ateistickou
a démonskou povahou (r€kˆ€s…m €sur…ˆ) si myslí, ţe tento hmotný ţivot je všechno, a ţe smyslem lidského
ţivota je vyţdímat z hmoty tolik poţitku, kolik je jen moţné. Snaţí se o to, ale končí vţdy neúspěšně.
Vykořisťovat hmotnou přírodu není cesta vedoucí k opravdovému štěstí. Hledáme-li pravé štěstí, musíme se
zapojit do uvědomování si Kršny. Všechny radosti hmotného světa mají svůj počátek a konec, ale radost
s Kršnou je neomezená a bez konce. Abychom toto štěstí mohli pocítit, musíme na to obětovat trochu času
a zpívat Haré Kršna. V minulých dobách velcí mudrci a polobozi zasvěcovali celé své ţivoty realizaci
Nejvyššího, ale i tak mnozí neuspěli. Šrí Čaitanja Maháprabhu ukázal snadnou cestu k realizaci Boha pro tento
věk. Jediné, co je potřeba, je pozorně naslouchat. Máme naslouchat Bhagavad-gítě, zpívat Kršnova svatá jména
a pečlivě jim naslouchat. Neměli bychom být nafoukaní a hloupě si myslet, ţe naše poznání je velké, nebo ţe
jsme velice učení. Je třeba, abychom byli trochu vlídní a pokorní, abychom byli schopni vyslechnout Kršnovo
poselství.
V současné době na Zemi vládnou rákšasové. Rákšasové jsou lidoţrouti, kteří pojídají vlastní syny pro
uspokojení svých smyslů. Byly vytvořeny velké vládní systémy, aby ničily mnoho lidí pro uspokojení smyslů
různých rákšasů, aniţ by si uvědomili, ţe tímto způsobem jejich smysly nebudou uspokojeny nikdy. Rákšasové
jsou ale přesto připraveni obětovat cokoliv, jen aby uspokojili své rozmarné touhy. Je pro ně velice těţké
pochopit skutečnou situaci, neboť jsou příliš okouzleni hmotnou civilizací. Kdo tedy můţe porozumět? Lidé
s velkým srdcem, mahátmové, chápou, ţe ,,vše patří Bohu - a já Mu patřím také.``
Takoví mahátmové nejsou pod vlivem hmotné přírody (mah€tm€nas tu m€ˆ p€rtha daiv…ˆ prkŤtim €Źrit€ˆ).
Bůh je veliký a mahátmovo srdce se také zvětšuje tím, ţe slouţí velkému. Mahátmá není titul politického vůdce.
Nikdo nemůţe být zvolen za mahátmu hlasováním. Vlastnosti a povaha mahátmy jsou popsány v Bhagavad-gítě:
mahátmá je ten, kdo se odevzdal vyšší energii Pána. Všechny energie patří Nejvyššímu Pánu a On nedělá rozdíly
mezi duchovní a hmotnou energií, avšak pro podmíněnou duši, která je v okrajovém postavení mezi hmotnou
a duchovní energií, rozlišování existuje. Mahátmové tomuto rozdílu rozumí, a proto se odevzdávají duchovní
energii (daiv…ˆ prakŤtim).
Sluţbou velkému se mahátmové také stávají velkými a ztotoţňují se s vyšší energií: ahaˆ brahm€smi, ,,jsem
brahma - duše``. To však neznamená, ţe se nafouknou a myslí si, ţe jsou Bůh. Ten, kdo dosáhne brahma, musí
projevit své činnosti v brahma. Duše je činná a dosáhnout brahma neznamená přestat jednat. Brahma je duchovní
a tato hmotná těla jsou ţivá jenom díky tomu, ţe brahma je v nich. Jestliţe jsme činní navzdory našemu spojení
s hmotnou přírodou, budeme snad nečinní, aţ se očistíme od hmotného znečištění a realizujeme svou vlastní
totoţnost s brahma? Realizovat ,,já jsem brahma`` znamená zapojit se do duchovních aktivit, neboť jsme duše,
a jsme činí dokonce i v případě, kdy jsme znečištění hmotou. Realizovat brahma neznamená být naprosto
prázdný, ale obnovit svou identitu ve vyšší podstatě - ve vyšší energii s vyššími činnostmi. Stát se brahma
znamená zcela se věnovat oddané sluţbě Pánu. Tak mahátmá rozumí, ţe má-li být někomu prokazována sluţba,
pak jedině Kršnovi a nikomu jinému. Tak dlouho jsme slouţili svým smyslům - nyní bychom měli slouţit
Kršnovi.
Neexistuje ţádný důvod končit se sluţbou, neboť jsme ke sluţbě určeni. Existuje snad někdo, kdo by neslouţil?
Zeptáme-li se prezidenta: ,,Komu slouţíte?``, odpoví, ţe slouţí své zemi. Nikdo se nevyhne sluţbě. Sluţbu
nemůţeme zastavit, avšak měli bychom ji nasměrovat z iluze zpátky do skutečnosti. Jestli to uděláme, stanou se
z nás mahátmové.
Kírtan (k…rtayantaˆ), neustálé opěvování Pánovy slávy, je počátkem mahátmy. Šrí Čaitanja Maháprabhu tuto
metodu velice zjednodušil a předal lidstvu zpívání Hare KŤˆŠa, Hare KŤˆŠa, KŤˆŠa KŤˆŠa, Hare Hare /
Hare R€ma, Hare R€ma, R€ma R€ma, Hare Hare. Existuje devět základních způsobů oddané sluţby, z nichţ
ŹravaŠaˆ k…rtanaˆ, naslouchání a opěvování, jsou nejdůleţitější. K…rtanaˆ vlastně znamená ,,popisování``.
Popisovat lze hudbou, slovy, obrazy atd. ®ravaŠam jde ruku v ruce s k…rtanaˆ, pokud dobře nenasloucháme,
nemůţeme popisovat. Nepotřebujeme ţádné hmotné kvalifikace, abychom dosáhli Nejvyššího. Musíme pouze
naslouchat z autoritativních pramenů a přesně opakovat, co jsme slyšeli.
Dříve ţáci naslouchali Védám přímo z úst duchovního učitele, čímţ se Védy staly známé jako Źruti, coţ
znamená ,,to, co bylo slyšeno``. V Bhagavad-gítě například vidíme, ţe Ardţuna poslouchá Kršnu na bojišti.
Nestuduje védántskou filozofii. Nejvyšší Autoritě můţeme naslouchat kdekoliv, třeba i na bitevním poli. Poznání
získáváme, nikoliv vytváříme. Někteří lidé si myslí: ,,Pročpak bych Ho měl poslouchat? Přijdu na to sám.
Vymyslím něco nového.`` To ovšem není védský způsob sestupného poznání. Pomocí vzestupného poznání se
člověk pokouší povýšit svým vlastním úsilím, avšak přijetím sestupného poznání obdrţíme poznání z vyššího
zdroje. Podle védské tradice ţák dostává poznání od duchovního učitele, jak říká Bhagavad-gítá (evaˆ
parampar€- pr€ptam imaˆ r€jarˆayo viduˆ...). Pokorné naslouchání je tak mocné, ţe pouhým nasloucháním
z autoritativních zdrojů můţeme dosáhnout naprosté dokonalosti. Budeme-li trochu pokornější, začneme si
uvědomovat svoje vlastní nedokonalosti. Dokud jsme podmíněni, podléháme čtyřem druhům nedokonalostí: 1.
jistě se dopouštíme chyb, 2. propadáme iluzi, 3. máme nedokonalé smysly a 4. sklon k podvádění. Proto jsou
marné naše pokusy pochopit Absolutní Pravdu vlastními chybujícími smysly a zkušeností. Musíme naslouchat
představiteli Kršny, který je Kršnovi oddaný. Kršna učinil Ardţunu svým představitelem, protoţe Ardţuna je
Jeho oddaným: bhakto 'si me sakh€ ceti... (Bg. 4.3).
Nikdo se nemůţe stát představitelem Boha, aniţ by byl Jeho oddaným. Ten, kdo si myslí: ,,Já jsem Bůh``,
nemůţe být představitelem. Jelikoţ jsme malými částečkami Boha, máme tytéţ vlastnosti, takţe studujeme-li tyto
vlastnosti v sobě, docházíme zároveň k určitému poznání o Bohu. To však neznamená, ţe chápeme kvantitu,
velikost Boha. Tento způsob seberealizace je jednou z cest k porozumění Bohu, avšak v ţádném případě
nemůţeme říkat: ,,Já jsem Bůh``. Nemůţeme se prohlašovat za Boha, aniţ bychom byli schopni předvést síly
Boha. Kršna dokázal, ţe je Bůh, ukázkou ohromné síly a kdyţ Ardţunovi zjevil svou vesmírnou podobu. Kršna
ukázal tuto děsivou podobu, aby odstrašil lidi, kteří se vydávají za Boha. Neměli bychom se nechat oklamat
člověkem, který o sobě prohlašuje, ţe je Bůh; podle Ardţunova příkladu je lépe poţádat, aby vyjevil svou
vesmírnou podobu, dříve neţ někoho uznáme za Boha. Pouze hlupák uzná druhého hlupáka za Boha.
Nikdo se nemůţe rovnat Bohu a nikdo Ho nemůţe převýšit. I Brahmá a Šiva, nejvyšší z polobohů, jsou Jeho
sluţebníky a vzdávají Mu své hluboké poklony. Namísto pokusů stát se Bohem nějakým meditativním procesem
nebo jiným způsobem bychom raději měli o Bohu pokorně naslouchat a pokusit se porozumět Jemu a našemu
vztahu k Němu. Představitelé Boha nebo Jeho inkarnace se nikdy neprohlašují za Boha, nýbrţ za Boţí
sluţebníky. To je znakem pravého představitele.
Vše, co se o Bohu učíme z autoritativních zdrojů, můţeme někomu vylíčit a to nám pomůţe v duchovním
pokroku. Tomu se říká k…rtana. Snaţíme-li se opakovat, co jsme slyšeli, naše poznání tím sílí. ®ravaŠaˆ
k…rtanaˆ, nasloucháním a opěvováním se můţeme zbavit hmotného znečištění a dospět do království Boha.
V tomto věku není moţné provádět oběti, jógu nebo spekulaci. Nemáme jinou moţnost, neţ pokorně naslouchat
autoritativním pramenům. To je způsob, jakým mahátmové získali nejdůvěrnější poznání. Ardţuna ho obdrţel od
Kršny a stejným způsobem ho musíme získat i my prostřednictvím učednické posloupnosti přicházející od
Ardţuny.
5
Parampará: poznání od učednické posloupnosti
Źr…-bhagav€n uv€ca
imaˆ vivasvate yogaˆ
proktav€n aham avyayam
vivasv€n manave pr€ha
manur ikˆv€kave 'brav…t
,,Vznešený pravil: Vyjevil jsem tuto nehynoucí vědu o józe bohu Slunce Vivasvánovi a Vivasván ji sdělil
Manuovi, otci lidského pokolení, který ji pak sdělil Ikšvákuovi (Bg. 4.1).``
Před dávnými věky Kršna sdělil boţské poznání Bhagavad-gíty Vivasvánovi, bohu Slunce. Jak jistě všichni
dobře víme, Slunce je velice horké místo a povaţujeme tedy za nemoţné, aby tam někdo ţil. S našimi těly se
k němu nemůţeme ani přiblíţit. Z védské literatury můţeme vyrozumět, ţe Slunce je planeta právě jako naše, ale
vše je tam vytvořeno z ohně. Planeta, na které ţijeme, je sloţena převáţně ze země, a podobně existují jiné
planety, skládající se převáţně z ohně, vody či vzduchu.
Ţivé bytosti na těchto rozličných planetách získávají těla sloţená z prvků podle převaţujícího prvku na planetě;
proto bytosti ţijící na Slunci mají těla skládající se z ohně. Ze všech bytostí na Slunci je nejvyšší polobůh
Vivasván. Je známý jako bůh Slunce (s™rya-n€r€yana). Na kaţdé planetě je vţdy nejvyšší osobnost, tak jako ve
Spojených státech je hlavou státu prezident. Z Mahábháraty se můţeme dovědět, ţe této planetě původně vládl
jeden král, Mahárádţa Bharata. Panoval zhruba před pěti tisíci lety a celá planeta dostala jméno po něm. Později
byla Země rozdělena na mnoho různých států. Na kaţdé planetě je tedy obvykle jeden, ale někde i více vládců.
Z tohoto prvního verše čtvrté kapitoly Bhagavad-gíty se dovídáme, ţe před milióny let Šrí Kršna sdělil poznání
karma-jógy bohu Slunce Vivasvánovi. Šrí Kršna, který učení Bhagavad-gíty předává Ardţunovi, zde naznačuje,
ţe toto učení není nikterak nové, nýbrţ ţe bylo vysloveno v dávných dobách na jiné planetě. Vivasván pak předal
toto poznání svému synu Manuovi, a ten je sdělil svému ţáku Ikšvákuovi. Mahárádţa Ikšváku byl velký král
a předek Šrí Rámačandry. Z toho vyplývá, ţe chce-li někdo porozumět Bhagavad-gítě a mít z ní uţitek, je zde
popsán způsob, kterak toho lze dosáhnout. Nemysleme si, ţe Kršna sdělil Ardţunovi Bhagavad-gítu poprvé.
Védské autority odhadují, ţe Nejvyšší Pán tyto boţské instrukce sdělil Vivasvánovi jiţ před 400 milióny lety.
Z Mahábháraty se dovídáme, ţe Bhagavad-gítá byla Ardţunovi přednesena asi před 5000 lety. Před Ardţunou
bylo toto učení předáváno učednickou posloupností, avšak během tak dlouhé doby bylo učení ztraceno.
evaˆ parampar€-pr€ptam
imaˆ r€jarˆayo viduˆ
sa k€leneha mahat€
yogo naˆˆaˆ parantapa
sa ev€yaˆ may€ te 'dya
yogaˆ proktaˆ pur€tanaˆ
bhakto 'si me sakh€ ceti
rahasyaˆ hy etad uttamam
,,Takto byla tato nejvyšší věda předávána posloupností duchovních učitelů a takto ji přijali svatí králové. Během
času však byla posloupnost přerušena, a proto se zdá, ţe původní věda je ztracena. Stejnou pradávnou vědu
o vztahu k Nejvyššímu ti nyní vyjevuji, neboť jsi nejen mým přítelem, ale i oddaným, a proto můţeš porozumět
jejímu transcendentálnímu tajemství.`` (Bg. 4.2 - 3)
Bhagavad-gítá popisuje několik jógových systémů - bhakti-jógu, karma-jógu, dţňána-jógu, hatha-jógu. Slovo
yoga znamená spojit se, čímţ je vyjádřeno, ţe pomocí jógy zaměříme své vědomí k Bohu. Jóga je způsob, jak se
znovu spojit s Bohem a obnovit náš vztah k Němu. Časem se tato jóga, přednesená Šrí Kršnou, ztratila. Proč?
Coţpak v době, kdy Šrí Kršna mluvil k Ardţunovi, neexistovali ţádní učení mudrci? Jistěţe tehdy ţilo mnoho
světců. Slovem ,,ztracená`` se rozumí, ţe se ztratilo porozumění Bhagavad-gítě. Učenci mohou podávat své
vlastní interpretace Bhagavad-gíty a analyzovat ji podle svých vlastních vrtochů, avšak to není Bhagavad-gítá.
Kršna to zde zdůrazňuje a student Bhagavad-gíty by to měl vzít na vědomí. Někdo můţe být velice vzdělaný
z hmotného hlediska, avšak to ho neopravňuje ke komentářům Bhagavad-gíty. Abychom mohli porozumět
Bhagavad-gítě, musíme přijmout zásady učednické posloupnosti (parampar€). Musíme poznat ducha Bhagavadgíty a nepřistupovat k ní pouze akademicky.
Proč ze všech lidí vybral Kršna právě Ardţunu jako příjemce tohoto poznání? Ardţuna nebyl velký učenec, ani
jógí, meditátor či světec. Byl válečníkem, který se chystal utkat v bitvě. V té době ţilo mnoho velkých mudrců
a Šrí Kršna mohl Bhagavad-gítu sdělit jim. Odpovědí je, ţe ačkoliv byl Ardţuna obyčejný člověk, měl jednu
důleţitou vlastnost: bhakto 'si me sakh€ ceti - ,,jsi Můj oddaný a Můj přítel``. Toto byla Ardţunova výjimečná
kvalifikace, kterou neměli mudrci. Ardţuna ví, ţe Kršna je Nejvyšší Osobnost Boţství, a proto se Mu osobně
odevzdává a Kršnu přijímá za svého duchovního učitele. Nemůţeme pochopit Bhagavad-gítu, aniţ bychom se
stali oddanými Šrí Kršny. Člověk, který chce porozumět Bhagavad-gítě, si nemůţe vypomoci jinými metodami.
Musí ji pochopit tak, jak je to předepsané v Bhagavad-gítě samotné, tedy tak, jak ji pochopil Ardţuna. Přejeme-li
si porozumět Bhagavad-gítě jiným způsobem nebo předkládat vlastní interpretace, můţeme tím snad ukázat svou
učenost, ale to není Bhagavad-gítá.
Pomocí učenosti můţeme vytvářet různé teorie o Bhagavad-gítě, jako to učinil Mahátmá Gándhí, kdyţ
interpretoval Bhagavad-gítu ve snaze podepřít svoji teorii nenásilí. Jak by bylo moţné podpořit nenásilí
z Bhagavad-gíty? V celé Bhagavad-gítě se Ardţuna zdráhá bojovat a Kršna ho vybízí, aby zabil své protivníky.
Řekl mu, ţe bitva je jiţ rozhodnuta Nejvyšším, a ţe lidé shromáţdění na bojišti jsou předurčeni k tomu, ţe se uţ
nikdy nevrátí. Byl to Kršnův plán, ţe byli všichni válečníci odsouzeni na smrt. Kršna tak poskytl Ardţunovi
příleţitost, aby se proslavil tím, ţe je porazí. Jestliţe boj je v Bhagavad-gítě prohlášen za nevyhnutelný, jak je
moţné vyvozovat z ní nenásilí? Takové interpretace se pokoušejí překroutit Bhagavad-gítu. Jakmile je Gítá
interpretována podle individuálních pohnutek, ztrácí se její smysl. Uvádí se, ţe pomocí vlastní logické
argumentace nemůţeme z védské literatury vyvodit správné závěry. Existuje mnoho jevů, které nejsme schopni
pojmout pomocí naší logiky. Najdeme různá písma, která Absolutní Pravdu popisují různými způsoby.
Kdybychom rozebírali všechna, jistě budeme zmateni. Existuje také mnoho filozofů s rozličnými názory, které se
vţdy vzájemně popírají. Jestliţe pravda nemůţe být pochopena čtením rozličných písem, logickými argumenty či
filozofickými teoriemi, jak ji tedy lze poznat? Poznání Absolutní Pravdy je velice důvěrné, avšak následujeme-li
autority, můţeme jej získat.
V Indii existují duchovní posloupnosti učitelů a ţáků, přicházející od Rámánudţáčárji, Madhváčárji, Nimbárky,
Višnusvámího a dalších velikých světců. Védským spisům můţeme porozumět s pomocí vyšších duchovních
učitelů. Ardţuna vyslechl Bhagavad-gítu od Kršny a jestliţe si i my přejeme porozumět Bhagavad-gítě, musíme ji
přijmout od Ardţuny a nikoliv z nějakého jiného zdroje. Máme-li nějaké poznání Bhagavad-gíty, měli bychom
sledovat, jak se shoduje s Ardţunovým poznáním. Jestliţe Bhagavad-gítu chápeme stejným způsobem jako
Ardţuna, pak je naše chápání správné. Toto by mělo být měřítkem našeho studia Bhagavad-gíty. Touţíme-li
skutečně získat z Bhagavad-gíty uţitek, musíme se řídit tuto zásadou. Bhagavad-gítá není obyčejnou knihou
poznání, kterou si můţeme koupit na trhu a myslet si, ţe jí porozumíme pouhým čtením a konzultací se
slovníkem. To není moţné. Kdyby tomu tak bylo, Kršna by Ardţunovi nikdy neříkal, ţe původní věda byla
ztracena.
Není tak těţké pochopit, ţe k porozumění Bhagavad-gítě je přijetí posloupnosti duchovních učitelů nezbytné.
Chceme-li se stát právníkem, inţenýrem nebo lékařem, musíme obdrţet poznání od autorizovaných právníků,
inţenýrů a lékařů. Nový právník se musí stát učedníkem zkušeného právníka a mladý člověk studující medicínu
se zprvu musí stát asistujícím lékařem a pracovat s těmi, kteří jiţ nabyli praxe a zkušeností a mají oprávnění
vykonávat svoji profesi. Naše studium určitého předmětu nemůţe být dokonalé, dokud ho nepřijímáme
z autoritativních zdrojů.
V hmotném světě existují dvě cesty jak získat poznání - induktivní a deduktivní. Deduktivní metoda je
povaţována za dokonalejší. Můţeme předpokládat, ţe ,,všichni lidé jsou smrtelní``, a nikdo nepotřebuje
zkoumat, je-li člověk smrtelný. Všeobecně je známo, ţe tomu tak je. Deduktivní závěr zní: ,,Pan Johnson je
člověk; proto je smrtelný``. Jak jsme dospěli k předpokladu, ţe všichni lidé jsou smrtelní? Zastánci induktivní
metody chtějí k tomuto závěru dojít experimenty a pozorováním. Můţeme vidět, ţe umřel tenhle člověk a ţe
umřel támhleten člověk a tak dál, a kdyţ zjistíme, ţe zemřelo tolik lidí, můţeme dojít k všeobecnému závěru, ţe
všichni lidé jsou smrtelní. Tato induktivní metoda má však jeden velký nedostatek, totiţ ţe naše zkušenost je
omezená. Člověka, který neumírá, jsme nikdy neviděli, ale takto usuzujeme na základě naší osobní zkušenosti,
která je omezená. Naše smysly mají omezené schopnosti, a proto máme v našem podmíněném stavu mnoho
nedostatků. Induktivní proces není vţdy dokonalý, kdeţto deduktivní způsob přijímání poznání z dokonalého
zdroje dokonalý je. To je védský způsob získávání poznání.
Autorita Véd je všeobecně uznávaná, ale v Bhagavad-gítě existuje mnoho pasáţí, které mohou vypadat
dogmaticky. Například v sedmé kapitole Šrí Kršna říká:
mattaˆ parataraˆ n€nyat
kińcid asti dhanańjaya
mayi sarvam idaˆ protaˆ
s™tre maŠi-gaŠ€ iva
,,Ó Dhanaňdţajo, nic vyššího nade Mne není. Vše na Mně spočívá, jako perly navlečené na šňůře.`` (Bg. 7.7)
Šrí Kršna zde říká, ţe neexistuje větší autorita neţ On, coţ můţe vypadat velice dogmaticky. Kdybych prohlásil:
,,Nikdo Mě nepřevýší,`` lidé by si pomyslili: ,,Ten Swamidţi je příliš pyšný``. Jestliţe člověk, který je podmíněný
tolika nedostatky, prohlašuje, ţe je ze všech největší, potom se rouhá. Avšak Kršna to říkat můţe, neboť
z historických záznamů můţeme vyrozumět, ţe i v čase, kdy ţil na Zemi, byl povaţován za nejvyšší osobnost své
doby. Kršna byl největší a nejlepší v kaţdém ohledu.
Podle védského systému je poznání získané od největší autority povaţováno za dokonalé. Ve Védách jsou
popsány tři druhy důkazů: pratyakˆa, anum€Ša a Źabda. První je přímé vnímání. Sedí-li někdo naproti mně,
vidím ho i já a poznání, ţe tam sedí, vnímám prostřednictvím očí. Druhá metoda, anum€Ša, je pomocí sluchu:
můţeme například slyšet děti hrající si venku a poslechem zjišťujeme, ţe tam jsou. Třetí metoda je přijetí pravd
od vyšší autority. Výrok jako ,,člověk je smrtelný`` je přijímán od vyšších autorit. Kaţdý to uznává, ale nikdo
nezjišťoval, jestli jsou smrtelní všichni. Přijímáme to jako fakt na základě všeobecného názoru, ale kdyţ se někdo
zeptá: ,,Kdo tuhle pravdu objevil jako první? Přišel jsi na to ty?``, bude velice těţké odpovědět. Vše, co můţeme
říci, je, ţe poznání k nám přichází a my ho přijímáme. Z těchto tří metod získávání poznání povaţují Védy za
nejlepší třetí způsob - přijetí pravd od vyšších autorit. Přímé vnímání je vţdy nedokonalé, obzvláště
v podmíněném stavu ţivota. Přímým pozorováním můţeme vidět, ţe Slunce je jako malý kotouč, o nic větší neţ
talíř, ze kterého jíme. Avšak od vědců se dovídáme, ţe Slunce je mnohotisíckrát větší neţ Země. Co tedy
přijmeme? Přistoupíme na vědecké prohlášení, prohlášení autorit, a nebo zůstaneme u vlastní zkušenosti? Jelikoţ
sami nedokáţeme zjistit, jak veliké je Slunce, přijímáme výrok astronomů. Tímto způsobem přijímáme
prohlášení autorit ve všech oblastech ţivota. Z novin a rozhlasu se také dovídáme, ţe v Číně, v Indii a na jiných
místech po celé zeměkouli se dějí takové a takové události. Osobně si tyto události neověřujeme, nevíme, dějí-li
se opravdu, avšak přijímáme autoritu novin a rozhlasu. Nemáme na vybranou, neţ věřit autoritám, abychom
získali poznání. Je-li autorita dokonalá, pak je dokonalé i naše poznání.
Podle védských pramenů je Kršna největší a nejdokonalejší autorita ze všech autorit (mattaˆ parataraˆ n€nyat
kińcid asti dhanańjaya). Kršna se osobně prohlašuje za největší autoritu a velcí mudrci a znalci Bhagavad-gíty to
přijímají. Jestliţe nepřijmeme Kršnu za autoritu a Jeho slova tak, jak je říká, nemůţeme z Bhagavad-gíty získat
ţádný uţitek. To není dogma - to je fakt. Studujeme-li pozorně a pečlivě, co Kršna říká, zjistíme, ţe je to pravda.
Dokonce i vzdělanci jako Šankaráčárja, kteří mají odlišné pojetí Boţské Osobnosti, doznávají, ţe Kršna je
svayaˆ bhagav€n - Kršna je Nejvyšší Pán.
Védské poznání není moderním objevem. Je velice starým zjeveným poznáním. Kršna se o něm zmiňuje jako
o pur€tanaˆ, coţ znamená ,,pradávné``. Kršna říká, ţe před mnoha miliony let sdělil tuto vědu bohu Slunce,
avšak nevíme, o kolik miliónů let dříve předal tutéţ vědu někomu jinému. Toto poznání se věčně opakuje, stejně
jako se kaţdý rok opakuje léto, podzim, zima a jaro. Naše poznání je velice chabé; neznáme ani historii této
planety starší více neţ 5 000 let, avšak védská literatura nám poskytuje dějinný rozhled před milióny lety.
Nemáme-li dostatečné poznatky o tom, co se na této planetě dělo před 3 000 lety, nelze hned usuzovat, ţe se tu
nic neudálo. Jistě se najde někdo, kdo popírá historickou věrohodnost Šrí Kršny. Někdo můţe namítnout, ţe
Kršna ţil podle Mahábháraty před 5 000 lety, z čehoţ vyplývá, ţe je nemoţné, aby Bhagavad-gítu přednášel
bohu Slunce před tolika milióny let. Kdybych řekl, ţe jsem před několika milióny lety rozmlouval s bohem
Slunce, lidé by říkali: ,,Swamidţi mluví nějaké nesmysly``. To však neplatí o Kršnovi, neboť Kršna je Nejvyšší
Osobnost Boţství. Ať věříme či nevěříme, ţe Kršna vyjevil Bhagavad-gítu slunečnímu bohu, Ardţuna tento fakt
přijal. Ardţuna Kršnu přijímá za Nejvyššího Pána, a proto ví, ţe pro Kršnu je zcela reálné, aby s někým
rozmlouval před milióny lety. Ardţuna osobně Kršnova prohlášení přijímá, aby však vyjasnil situaci i lidem, kteří
přijdou po něm, ptá se Kršny:
aparaˆ bhavato janma
paraˆ janma vivasvataˆ
katham etad vij€n…y€ˆ
tvam €dau proktav€n iti
,,Vţdyť jsi se narodil mnohem později neţ bůh Slunce Vivasván. Jak mám tedy pochopit, ţe jsi mu tuto vědu na
počátku vyjevil Ty?`` (Bg. 4.4)
Tato otázka je velice inteligentní a Kršna na ní odpovídá takto:
bah™ni me vyat…t€ni
janm€ni tava c€rjuna
t€ny ahaˆ veda sarv€Ši
na tvaˆ vettha parantapa
,,Oba jsme prošli mnohými zrozeními, ó Ardţuno. Já si je pamatuji všechna, ale ty ne, ó hubiteli nepřátel. (Bg.
4.5)
Ačkoliv je Kršna Bůh, zjevil se mnohokrát. Ardţuna, coby ţivá bytost, také prochází mnoha zrozeními. Rozdíl
mezi Nejvyšší Osobností Boţství a ţivou bytostí je: t€ny ahaˆ veda sarv€Ši - Kršna si pamatuje všechny
události ve svých dřívějších inkarnacích, zatímco ţivá bytost nikoliv. To je jeden z rozdílů mezi Bohem
a člověkem. Bůh je věčný a my jsme také věční, avšak rozdíl je v tom, ţe my neustále měníme svá těla.
Okamţikem smrti zapomínáme události našeho ţivota; smrt znamená zapomenutí, to je vše. V noci, kdyţ spíme,
zapomínáme, ţe jsme manţelem té a té ţeny a otcem toho a toho dítěte. Ve spánku zapomeneme i sami na sebe,
ale hned jak se probudíme, rozpomeneme se: ,,Jsem to a to a musím udělat to a to``. Skutečností je, ţe ve svých
minulých ţivotech jsme měli jiná těla a narodili jsme se v jiných rodinách jiným otcům a matkám v různých
zemích, avšak tohle všechno jsme zapomněli. Mohli jsme být psi nebo kočky, lidé nebo bozi - cokoliv, ale na
všechno jsme zapomněli.
I přes všechny tyto změny jsme jako ţivé bytosti věční. Jako jsme se v minulém ţivotě připravili pro současné
tělo, tak se i v tomto ţivotě připravujeme pro další tělo. Svá těla dostáváme podle své karmy, podle svých
činností. Ti, kdo ţijí v kvalitě dobra, se povýší na vyšší čisté planety s vyšší ţivotní úrovní. (Bg. 14.14) Ti, kteří
zemřou v kvalitě vášně, zůstávají na Zemi, a ti, kteří umírají v kvalitě nevědomosti, klesají do zvířecích ţivotních
druhů nebo jsou přemístěni na niţší planety (Bg. 14.15). To se neustále opakuje, my však na to zapomínáme.
Jednou se Indra, král nebes, dopustil přestupku proti lotosovým nohám svého duchovního učitele a ten ho
proklel, aby se narodil jako prase. Tak se z Indry stal vepř a jeho trůn v nebeském království zůstal prázdný.
Kdyţ to uviděl Brahmá, sestoupil na Zem a promluvil k praseti: ,,Můj milý pane, stal jste se vepřem na planetě
Zemi. Přišel jsem, abych vás vysvobodil. Pojďte hned se mnou.`` Ale vepř odpověděl: ,,Nemohu s vámi jít. Mám
velkou zodpovědnost - mé děti, ţenu a tuhle hezkou prasečí společnost.`` Třebaţe Brahmá Indrovi sliboval, ţe ho
vezme zpátky na nebesa, Indra, v podobě prasete, odmítal. Tomu se říká zapomenutí. Stejně přichází i Šrí Kršna
a říká nám: ,,Co děláte tady v tom hmotném světě? Sarva-dharm€n parityajya m€m ekaˆ ŹaraŠaˆ vraja. Pojďte
ke Mně a Já vám poskytnu veškerou ochranu.`` Ale my odpovídáme: ,,Nevěříme Ti, Pane. Máme tady mnohem
důleţitější záleţitosti.`` Takové je postavení podmíněné duše - zapomnětlivost. Tuto nevědomost můţeme rychle
rozptýlit následováním cesty učednické posloupnosti.
6
Poznání Kršnových příchodů a činností
Na člověka působí dvě přírodní síly. Díky první se rozhodujeme, ţe v tomto ţivotě učiníme duchovní pokrok,
avšak vzápětí nám druhá síla, m€y€, neboli iluzorní energie našeptává: ,,Proč podstupuješ tolik nepříjemností?
Uţívej si ţivota a buď spokojený sám se sebou.`` Tento sklon upadat v zapomnění odlišuje Boha od člověka.
Ardţuna je Kršnovým přítelem a společníkem a kdykoliv se Kršna objeví na některé planetě, narodí se tam s Ním
i Ardţuna. Kdyţ Kršna vysvětloval Bhagavad-gítu bohu Slunce, byl s Ním Ardţuna také. Ale jelikoţ je Ardţuna
nepatrná ţivá bytost, nemohl si to pamatovat. Zapomnětlivost je pro ţivou bytost přirozená. Nepamatujeme se
ani, co jsme dělali včera touto dobou, natoţ před týdnem. A jestliţe si nepamatujeme tohle, jakpak bychom si
mohli pamatovat, co se přihodilo v našich minulých ţivotech? Můţeme se tedy zeptat, jak to, ţe Kršna je
schopný si to pamatovat a my ne. Odpověď je, ţe Kršna nemění své tělo.
ajo 'pi sann avyay€tm€
bh™t€n€m …Źvaro 'pi san
prakŤtiˆ sv€m adhiˆˆh€ya
sambhav€my €tma-m€yay€
,,Ačkoliv jsem nezrozený a Mé transcendentální tělo nikdy nezaniká, a přestoţe jsem Pánem všeho tvorstva,
zjevuji se v kaţdém tisíciletí ve své původní transcendentální podobě.`` (Bg. 4.6)
Slovo €tma-m€yay€ znamená, ţe Kršna se zjevuje takový, jaký je. Své tělo nemění, avšak my, jakoţto
podmíněné duše, svá těla měníme, a proto zapomínáme. Kršna zná nejenom minulost, přítomnost a budoucnost
svých činností, ale i minulé, současné a budoucí činy kaţdého z nás.
ved€haˆ samat…t€ni
vartam€n€ni c€rjuna
bhaviˆy€Ši ca bh™t€ni
m€ˆ tu veda na kaŹcana
,,Jako Nejvyšší Osobnost Boţství, ó Ardţuno, znám vše, co se stalo v minulosti, co se děje v přítomnosti a vše,
co se teprve přihodí. Znám také všechny ţivé bytosti; Mne však nikdo nezná.`` (Bg. 7.26)
Ve Šrímad Bhágavatamu také nalézáme, ţe Nejvyšší Pán je popisován jako vševědoucí. To neplatí ani
o nejvyšších ţivých bytostech jako jsou Brahmá a Šiva. Pouze Šrí Višnu neboli Kršna zná vše. Můţeme také
namítnout, ţe jestliţe Kršna nemění své tělo, proč tedy přichází jako inkarnace? Mezi filozofy o tom panují různé
názory. Někteří tvrdí, ţe kdyţ se Kršna zjeví, vezme na sebe hmotné tělo; ale tak tomu není. Kdyby přijímal
hmotné tělo jako my, nemohl by si vše pamatovat, neboť hmotné tělo způsobuje zapomnětlivost. Skutečným
závěrem zůstává, ţe Kršna své tělo nemění. Bůh je nazýván všemocným a ve shora citovaném verši je vyjádřena
jeho všemohoucnost. Kršna je nezrozený a věčný. Podobně i ţivá bytost je také nezrozená a věčná. Pouze tělo, se
kterým se ţivá bytost ztotoţňuje, se rodí.
Na samém začátku Bhagavad-gíty, ve druhé kapitole, Šrí Kršna vysvětluje, ţe to, co přijímáme jako rození
a smrt, je spojeno s hmotným tělem, ale jakmile znovu získáme své duchovní tělo a vymaníme se ze znečistění
rození a smrti, můţeme být kvalitativně přirovnáni ke Kršnovi. To je podstata uvědomování si Kršny - obnovení
našeho původního sac-cid-€nanda duchovního těla. Takové tělo je věčné (sat), plné poznání (cit) a blaţenosti
(€nanda). Toto hmotné tělo není ani sat, ani cit, ani €nanda. Je pomíjivé, zatímco osoba, která v těle sídlí, je
nepomíjivá. Je také plné nevědomosti, a protoţe je nevědomé a pomíjivé, přináší utrpení. Kvůli tělu zakoušíme
přílišná vedra nebo kruté zimy, ale jakmile obnovíme své duchovní tělo, nebudou nás duality ovlivňovat. Někteří
jogíni jsou neteční k dualitám jako horko a zima uţ v těchto hmotných tělech. Uděláme-li však duchovní pokrok,
začneme nabývat vlastností těla duchovního, třebaţe ještě máme hmotné tělo. Vloţíme-li ţelezo do ohně, zahřeje
se, a potom se rozţhaví do ruda, aţ konečně přestává být ţelezem a stává se ohněm - zapálí vše, s čím přijde do
styku. Jakmile pokročíme v uvědomování si Kršny, naše hmotné tělo zduchovní a nebude více ovlivňováno
hmotnými nečistotami.
Kršnovo narození, Jeho zjevení a odchod, jsou přirovnávány k východu a západu slunce. Ráno se zdá, jakoby se
slunce narodilo na východním obzoru, avšak ve skutečnosti tomu tak není. Slunce nevychází, ani nezapadá; je
stále na svém místě. Všechny východy a západy se vztahují k rotaci Země. Podobně je ve védské literatuře
popisováno Kršnovo zrození a Jeho odchod. Kršnovo zjevení je jako východ slunce. Východy a západy slunce se
odehrávají neustále; někde na planetě lidé vidí východ a někde západ slunce. Není to tak, ţe by se Kršna
v jednom okamţiku narodil a v druhém odešel. Kršna stále někde pobývá a zjevuje se, přijde a odejde. Kršna se
zjevuje a mizí v mnoha vesmírech. Máme zkušenost pouze z tohoto vesmíru, avšak z védské literatury se
můţeme dovědět, ţe tento vesmír je pouhou částečkou nekonečných projevů Nejvyššího Pána.
Ačkoliv je Kršna Nejvyšším Pánem, nezrozeným a neměnným, zjevuje se ve své původní transcendentální
podobě. Slovo prakŤti znamená ,,příroda``. V sedmé kapitole Bhagavad-gíty se uvádí, ţe existuje mnoho druhů
přírody. Dělí se na tři základní druhy - vnější, vnitřní a okrajovou. Vnější je manifestace hmotného světa
a v sedmé kapitole Bhagavad-gíty je popisována jako apar€, neboli hmotná příroda. Kdyţ se Kršna zjevuje, bere
na sebe vyšší podstatu (prakŤtiˆ sv€m), nikoliv niţší hmotnou. Někdy se můţe stát, ţe představitel státu navštíví
věznici, aby provedl inspekci a setkal se s vězni, ale vězňové se mýlí, jestliţe si myslí: ,,Hlava státu přichází do
vězení, a proto je vězeň právě jako my.`` Jak jiţ bylo uvedeno, Kršna říká, ţe hlupáci se Mu vysmívají, kdyţ
sestoupí v lidské podobě (Bg. 9.11).
Kršna je Nejvyšší Pán a můţe sestoupit kdykoliv a my nemůţeme nic namítat a tvrdit, ţe nemůţe. Je naprosto
nezávislý, a proto můţe přijít a odejít, jak se Mu zlíbí. Jestliţe hlava státu navštíví věznici, nepředpokládejme, ţe
tak musí činit. Kršna sestupuje s jistým záměrem, a to napravit pokleslé podmíněné duše a přivést je zpátky
k sobě. My Kršnu nemilujeme - avšak Kršna miluje nás. Kršna říká, ţe všichni jsou Jeho synové.
sarva-yoniˆu kaunteya
m™rtayaˆ sambhavanti y€ˆ
t€s€ˆ brahma mahad yonir
ahaˆ b…ja-pradaˆ pit€
,,Ó synu Kuntí, všem ţivotním druhům je umoţněno narodit se v této hmotné přírodě a Já jsem otcem dávajícím
sémě.`` (Bg. 14.4)
Otec je ke svému synu vţdy laskavý. Syn můţe na otce zapomenout, ale otec na syna nikdy nezapomene. Kršna
sestupuje do hmotného světa ze své lásky k nám, aby nás oprostil od strastí rození a smrti. Kršna říká: ,,Můj milý
synu, proč hniješ v tomto strastiplném světě? Pojď se Mnou a Já ti poskytnu veškerou ochranu.`` Jsme syny
Nejvyššího a můţeme se radovat z nejvyššího ţivota bez utrpení a obav. Neměli bychom si tedy myslet, ţe Kršna
sem přichází jako my - ţe byl donucen zákony přírody. Sanskrtské slovo avat€ra doslovně znamená ,,ten, kdo
sestoupil``. Ten, kdo sestoupí z duchovního světa do hmotného vesmíru ze své vlastní vůle, se nazývá avatára.
Někdy Šrí Kršna sestoupí osobně, a jindy pošle svého představitele. V hlavních světových náboţenstvích křesťanství, hinduismu, buddhismu a islámu - věří v nějakou nejvyšší autoritu nebo osobnost, sestupující k nám
z Boţího království. V křesťanském náboţenství Jeţíš Kristus prohlašoval, ţe je synem Boha, přicházejícím
z Boţího království, aby spasil podmíněné duše. Jako následovníci Bhagavad-gíty to přijímáme za pravdivé.
V podstatě tedy neexistují rozpory. Mohou se vyskytnout nepatrné rozdíly vzhledem k různým kulturám,
podnebím a lidem, avšak podstata zůstává stejná - totiţ ţe Bůh nebo Jeho představitelé přicházejí vysvobodit
podmíněné duše.
yad€ yad€ hi dharmasya
gl€nir bhavati bh€rata
abhyutth€nam adharmasya
tad€tm€naˆ sŤj€my aham
,,Kdykoliv a kdekoliv nastává úpadek náboţenství a narůstá bezboţnost, ó Bháratovče, v té době osobně
sestoupím.`` (4.7)
Bůh je velice milosrdný. Jeho přáním je zbavit nás utrpení, ale my se naopak pokoušíme tomuto utrpení
přizpůsobovat. Jelikoţ jsme nedílnými částečkami Nejvyššího Pána, nejsme určeni k těmto strastem, které jsme
ovšem dobrovolně přijali. Tato utrpení pocházejí z těla a mysli, od jiných ţivých bytostí a přírodních katastrof.
Zakoušíme buď všechna z těchto tří druhů utrpení, nebo vţdy alespoň jedno. Neustále se z nich pokoušíme
vymanit a tyto pokusy tvoří náš zápas o existenci. Sami s pomocí našich malinkých mozků toho však
nedosáhneme. Je to moţné jen tehdy, vyhledáme-li ochranu Nejvyššího Pána.
Štěstí dosáhneme, vrátíme-li se znovu do svého přirozeného postavení, a Bhagavad-gítá je určena k tomu, aby
nás přivedla zpátky do této pozice. Bůh a Jeho představitelé také přicházejí, aby nám pomohli. Jak bylo jiţ
uvedeno, sestupují do hmotného světa a nepodléhají zákonům rození, stáří, nemoci a smrti. Kršna vysvětluje
Ardţunovi, z jakých důvodů sestupuje do hmotného vesmíru:
paritr€Š€ya s€dh™n€ˆ
vin€Ź€ya ca duˆkŤt€m
dharma-saˆsth€pan€rth€ya
sambhav€mi yuge yuge
,,Abych osvobodil zboţné a vyhladil ničemné, a abych znovu upevnil náboţenské zásady, objevuji se věk po
věku.`` (Bg. 4.8)
Kršna zde říká, ţe se zjevuje, nastává-li úpadek ,,dharmy``. Sanskrtské slovo dharma se do češtiny překládá jako
,,víra``, ale víra označuje jistý náboţenský systém jako křesťanství, islám, buddhismus, hinduismus a tak dál.
Slovo dharma však nemá tentýţ význam jako víra. Víra se můţe měnit. Z hinduisty se můţe stát buddhista,
z křesťana muslim atd. Lidé mají sklon přijímat jednu víru a zavrhovat ostatní, ale dharma nemůţe být změněna.
Přirozeností kaţdého jednotlivce je prokazovat sluţbu. Buď sobě samému, své rodině, své společnosti, národu
nebo lidstvu všeobecně. Ţivá bytost a sluţba nemohou být odděleny, protoţe to tvoří dharmu kaţdé ţivé bytosti.
Nikdo nemůţe existovat bez prokazování sluţby. Svět se točí dál, protoţe si všichni navzájem prokazujeme
sluţby. Měli bychom zapomenout na to, ţe jsme křesťané, muslimové či hinduisté, a pochopit, ţe jsme ţivé
bytosti, jejichţ přirozeným postavením je poskytovat sluţbu nejvyšší ţivé bytosti. Dosáhneme-li tohoto stupně
poznání, jsme osvobozeni.
Osvobodit se znamená zbavit se dočasných označení a jmen, která jsme si osvojili ve styku s hmotnou přírodou.
Osvobození není nic jiného. Jelikoţ máme hmotná těla, pouţíváme různá označení; říkáme si muţ, rodič,
Američan, křesťan, hinduista atd. Usilujeme-li o vysvobození musíme se těchto označení zbavit. V ţádném
případě nejsme pány. V současnosti sice slouţíme, avšak slouţíme s označeními. Jsme sluţebníky ţeny, rodiny,
zaměstnavatele, našich vlastních smyslů, našich dětí. Nemáme-li dítě, začneme slouţit kočce nebo psovi.
Kaţdopádně musíme mít někoho nebo něco, čemu bychom slouţili. Nemáme-li ţenu či dítě, pořídíme si nějakého
psa a nebo jiné niţší zvíře, abychom mu slouţili. Je to naše přirozenost. Jsme nuceni to dělat. Aţ se konečně
oprostíme od těchto hmotných označení a začneme se věnovat transcendentální láskyplné sluţbě Pánu,
dosáhneme dokonalosti. Tehdy spočineme ve své pravé dharmě.
Šrí Kršna tedy říká, ţe se zjevuje, kdykoliv nastává úpadek dharmy ţivých bytostí, to znamená, jakmile ţivé
bytosti přestávají slouţit Nejvyššímu. Jinými slovy, zaměstnává-li se ţivá bytost příliš horlivě sluţbou vlastním
smyslům a nastává-li nadměrné poţitkářství a uspokojování smyslů, Pán přichází. Například v Indii, kdyţ se lidé
jiţ příliš oddávali zabíjení zvířat, sestoupil Buddha, aby kázal nenásilí (ahiˆs€) vůči všem ţivým tvorům.
Podobně Šrí Kršna ve výše citovaném verši říká, ţe přichází, aby ochránil oddané (paritr€Š€ya s€dh™n€ˆ).
Sádhuové, oddaní, se vyznačují svou mírumilovností ke všem ostatním ţivým tvorům. I přes všechny obtíţe
a nebezpečí se obvykle snaţí předat lidem pravé poţehnání. Sádhu není přítelem pouze určité společnosti nebo
země, nýbrţ je přítelem všech - nejen lidských bytostí, ale i všech zvířat a niţších ţivočišných druhů. Sádhu není
nepřítelem nikoho, je přítelem všech. Díky tomu je vţdy pokojný a mírumilovný. Takoví lidé, kteří vše zasvětili
Pánu, Mu jsou velice drazí. Sádhuové nedbají na to, jsou-li uráţeni, ale Kršna nestrpí ţádnou jejich uráţku či
potupu. Jak je uvedeno v deváté kapitole Bhagavad-gíty, Kršna je stejný ke všem, avšak obzvláště je nakloněný
svým oddaným:
samo 'haˆ sarva-bh™teˆu
na me dveˆyo 'sti na priyaˆ
ye bhajanti tu m€ˆ bhakty€
mayi te teˆu c€py aham
,,Nikomu nezávidím a nikomu nejsem nakloněn. Jsem stejný ke všem. Ale ten, kdo Mi slouţí s oddaností, je
přítel, je ve Mně a také Já jsem přítelem jemu.`` (Bg. 9.29)
Kršna je nestranný ke všem, ale tomu, kdo je neustále zapojený v uvědomování si Kršny, kdo šíří poselství
Bhagavad-gíty, poskytuje zvláštní ochranu. Slibuje, ţe Jeho oddaní nikdy nezaniknou: kaunteya pratij€n…hi na
me bhaktaˆ praŠaŹyati. (Bg. 9.31)
Kršna nepřichází jen aby ochránil a vysvobodil oddané, ale aby zároveň vyhladil ničemné (vin€Ź€ya ca
duˆkŤt€m). Kršna chtěl, aby Ardţuna a pět Pánduovců, nejzboţnější kšatrijové a oddaní, vládli světu a také
chtěl odstranit bezboţnou stranu Durjódhanovu. A jak bylo jiţ uvedeno, třetím důvodem Kršnova příchodu je
znovuobnovení pravého náboţenství (dharma-saˆsth€pan€rth€ya). Důvod Kršnova sestoupení je tedy trojí:
ochraňuje své oddané, vyhlazuje démony a ustanovuje pravé náboţenství ţivých bytostí. Jelikoţ v povaze
hmotného světa je stálý úpadek náboţenských zásad, Kršna se nezjevil jen jednou, nýbrţ mnohokrát
(sambhav€mi yuge yuge).
Svět je stvořený tak, ţe i kdybychom vše zařídili sebelépe, nastane postupné zhoršení. Po první světové válce
bylo sjednáno příměří a nastalo krátké období míru, avšak brzy na to přišla druhá světová válka; a nyní, kdyţ
skončila, chystají třetí světovou válku. To je činnost času (k€la) v hmotném světě. Postavíme pěkný dům. Za
padesát let zestárne a za sto let zchátrá ještě víc. Stejně tak, je-li tělo mladé, lidé se o ně pěkně starají a líbají ho,
ale kdyţ zestárne, nikoho nezajímá. Je to přirozenost hmotného světa - i kdybychom vše zařídili sebelépe, časem
je všechno zničeno. Proto je znovu a znovu potřebná náprava a Nejvyšší Pán nebo Jeho představitel přichází věk
po věku uspořádat společnost. Šrí Kršna tedy sestupuje mnohokrát, aby upevnil nebo obnovil mnoho různých
náboţenství.
7
Poznání - víra v gurua a odevzdanosti Kršnovi
Ve čtvrté kapitole Bhagavad-gíty Šrí Kršna shrnuje, ţe ze všech obětí je oběť vykonaná za účelem poznání ta
nejlepší:
Źrey€n dravya-may€d yajń€j
jń€na-yajń€ˆ parantapa
sarvaˆ karm€khilaˆ p€rtha
jń€ne parisam€pyate
,,Oběť konaná s poznáním je lepší neţ oběť hmotného majetku, ó hubiteli nepřátel, neboť všechny činy stejně
nakonec vrcholí v transcendentálním poznání.`` (Bg. 4.33)
Poznání je nejlepší oběť, neboť podmíněný ţivot je následkem nevědomosti. Smyslem obětí, pokání, jógy
a filozofických diskusí je získat poznání. Existují tři stupně transcendentálního poznání, kterými můţeme
realizovat: 1. neosobní aspekt Boha (realizace brahma), 2. lokalizovaný aspekt Boha v srdci a v kaţdém atomu
(realizace Paramátmy neboli Nadduše) a 3. Nejvyšší Osobnost Boţství (realizace Bhagavána). Prvním krokem na
cestě poznání je pochopit, ţe: ,,Nejsem toto tělo. Jsem duše a cílem mého ţivota je vysvobodit se z tohoto
zapletení``. Účelem jakékoliv oběti je přivést nás k dokonalosti pravého poznání. A nejvyšší dokonalost poznání
je v Bhagavad-gítě přednesena jako odevzdání se Kršnovi (bah™n€ˆ janman€m ante jń€nav€n m€ˆ
prapadyate). (Bg. 7.19) Jń€nav€n, ten, kdo je obdařen poznáním, a ne hlupák, se odevzdá Kršnovi. To je
nejvyšší stupeň poznání. Podobně v závěru Bhagavad-gíty Šrí Kršna radí Ardţunovi:
sarva-dharm€n parityajya
m€m ekaˆ ŹaraŠaˆ vraja
ahaˆ tv€ˆ sarva-p€pebhyo
mokˆayiˆy€mim€ Źucaˆ
,,Zanech všech druhů náboţenství a odevzdej se jen Mně. Já tě oprostím od všech následků za hříšná jednání.
Neboj se.`` (Bg. 18.66)
Toto je nejdůvěrnější část poznání. Budeme-li analyticky studovat védskou literaturu ze všech pohledů,
shledáme, ţe konečným dovršením poznání je odevzdat se Kršnovi. A jaký druh odevzdání se doporučuje?
Odevzdat se s plným poznáním. Dosáhl-li člověk dokonalosti v poznání, musel pochopit, ţe Vásudéva, Kršna, je
všechno. To je potvrzeno také v Brahma-sanhitě:
…Źvaraˆ paramaˆ kŤˆŠaˆ
sac-cid-€nanda-vigrahaˆ
an€dir €dir govindaˆ
sarva-k€raŠa-k€raŠam
,,Kršna, Góvinda, je Nejvyšší Osobnost Boţství. Jeho tělo je věčné, blaţené a plné poznání. Nemá počátek,
protoţe je počátkem všeho a je příčinou všech příčin.`` (Brahma-sanhitá, 5.1)
Slova sarva-k€raŠa znamenají, ţe Kršna je příčinou všech příčin. Kdybychom chtěli zjistit, kdo je otcem našeho
otce a kdo je jeho otcem a tak dál, a kdyby bylo moţné zjistit naše dávné předky, došli bychom k Nejvyššímu
Otci, k Nejvyšší Osobnosti Boţství.
Kaţdý chce Boha vidět okamţitě, jenomţe Boha můţeme spatřit jen tehdy, jsme-li k tomu způsobilí a máme-li
dokonalé poznání. Boha můţeme vidět tváří v tvář, stejně jako hledíme na někoho jiného, avšak je nutná
kvalifikace. Touto kvalifikací je vědomí Kršny. Uvědomování si Kršny začíná při ŹravaŠam, naslouchání
o Kršnovi z Bhagavad-gíty a ostatní védské literatury, a k…rtanam, opakování toho, co jsme slyšeli, a opěvování
Kršny zpíváním Jeho jmen. Opěvováním a nasloucháním o Kršnovi se ve skutečnosti s Kršnou stýkáme, neboť
Kršna je absolutní a neliší se od svých jmen, vlastností, podob a zábav. Stýkáme-li se s Kršnou, Kršna nám
pomáhá Mu porozumět a rozptyluje temnotu nevědomosti pochodní poznání. Kršna je v našem srdci a jedná jako
guru. Začínáme-li naslouchat námětům o Kršnovi, postupně se očišťuje prach nahromaděný v naší mysli po
mnoho věků hmotného znečištění. Kršna je přítelem všech, ale zvláště je přítelem svých oddaných. Jakmile se
k Němu jenom trochu obrátíme, začíná nám z hloubi našeho srdce dávat pokyny, abychom mohli postupně dělat
pokroky. Kršna je prvotní duchovní mistr a začneme-li se o Něho více zajímat, měli bychom vyhledat sádhua,
svatého člověka, který jedná jako vnější duchovní učitel. Samotný Kršna to doporučuje v následujícím verši:
tad viddhi praŠip€tena
paripraŹnena sevay€
upadekˆyanti te jń€naˆ
jń€ninas tattva-darŹinaˆ
,,Obrať se na duchovního učitele a uč se od něho pravdě. Dotazuj se ho se vší pokorou a věrně mu sluţ.
Seberealizované duše ti mohou sdělit poznání, neboť ony uzřely pravdu.`` (Bg. 4.34)
Je potřebné, abychom vyhledali osobu, které se můţeme zcela odevzdat. Odevzdat se však nikomu nechce. Jsme
pyšní na poznání, které máme, a myslíme si: ,,Kdo by mohl učit mně?`` Někteří lidé říkají, ţe k duchovní
realizaci není zapotřebí duchovního učitele, avšak pokud se týče védské literatury, Bhagavad-gíty, Šrímad
Bhágavatamu a Upanišad, je duchovní učitel potřeba. Dokonce i v hmotném světě, chceme-li se stát hudebníkem,
musíme vyhledat hudebníka, který by nás učil, nebo kdyţ někdo chce být inţenýrem, musí se přihlásit na vysokou
školu a studovat u těch, kteří znají techniku. Nikdo se nestane lékařem tak, ţe si koupí knihu a doma si ji přečte.
Musíme se přihlásit na lékařskou fakultu a podrobit se výcviku zkušených lékařů. Není moţné učit se nějakému
rozsáhlejšímu oboru pouze tak, ţe si koupíme knihy a budeme si je doma číst. Někdo nám musí ukázat, jak máme
poznání obsaţené v knihách uvést do praxe. Pokud se týče vědy o Bohu, Šrí Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství,
nám osobně radí, abychom vyhledali osobu, které se můţeme odevzdat. Znamená to, ţe si musíme pozorně
ověřit, dokáţe-li předat pokyny Bhagavad-gíty a ostatních spisů o realizaci Boha. Duchovního učitele nehledáme
náladově nebo bezhlavě. Měli bychom být velice upřímní, abychom nalezli osobu, která má skutečné poznání.
V úvodu k Bhagavad-gítě hovoří Ardţuna s Kršnou jako přítel a Kršna se ho ptá, jak by on, válečník, mohl
zanechat boje. Jakmile Ardţuna pochopil, ţe přátelská rozmluva nevyřeší jeho problémy, odevzdal se Kršnovi se
slovy: ,,Źiˆyaste 'haˆ Ź€dhi m€ˆ tv€ˆ prapannam. ,,Nyní jsem Tvým učedníkem a Tobě odevzdanou duší.
Prosím, pouč mne.`` (Bg. 2.7) Toto je návod. Neměli bychom se odevzdat slepě, nýbrţ je potřeba se inteligentně
dotazovat.
Bez dotazování nemůţeme dělat pokroky. Student, který se ve škole ptá učitele, je obvykle inteligentní.
Všeobecně je znakem inteligence, vyptává-li se malé dítě svého otce: ,,Co je tohle? A co je tamto?`` Můţeme mít
velice dobrého duchovního učitele, avšak nejsme-li schopni se dotazovat, nemůţeme dělat pokroky. Naše
dotazování by přirozeně nemělo být ani vyzývavé. Neměli bychom si myslet: ,,Teď se ukáţe, jaký je to duchovní
učitel. Vyzvu ho ke slovnímu souboji.`` Naše dotazy (paripraŹnena) by se měli týkat sluţby (sevay€). Bez sluţby
bude naše dotazování bezvýznamné, avšak ještě dříve, neţ dotazy poloţíme, měli bychom mít jistou kvalifikaci.
Jdeme-li do obchodu kupovat zlato nebo klenoty a nic o tom nevíme, budeme pravděpodobně podvedeni.
Přijdeme-li ke klenotníkovi a poţádáme: ,,Mohl byste mi dát diamant?``, pozná, ţe jsme hlupáci a napočítá nám
cenu, jakou chce. Takový způsob hledání nepřinese výsledky. Nejdříve musíme nabýt trochu inteligence, neboť
jinak je nemoţné dělat duchovní pokroky.
Prvním pokynem Védánta-sútry je: ath€to brahma-jijń€s€. ,,Nyní je čas dotazovat se na Brahma``. Slovo atha
znamená, ţe ten, kdo je inteligentní a porozuměl frustraci hmotného ţivota, je způsobilý se dotazovat. Ve Šrímad
Bhágavatamu je uvedeno, ţe duchovnímu učiteli bychom měli klást otázky o tom, ,,co je za touto temnotou``.
Hmotný svět je od přírody temný a je uměle osvětlovaný ohněm. Naše dotazy by se měly týkat
transcendentálních světů, které se rozprostírají za tímto vesmírem. Chce-li se někdo dovědět o těchto duchovních
světech, měl by vyhledat duchovního učitele, jinak je hledání bezpředmětné. Jestliţe chci studovat Bhagavad-gítu
nebo Védánta-sútru, abych si hmotně polepšil, pak duchovního učitele nepotřebuji. Nejdříve bychom se měli
dotazovat na Brahma a potom vyhledat učitele, který má dokonalé poznání o Absolutní Pravdě (jń€ninas tattvadarŹinaˆ). Kršna je nejvyšší tattva, Absolutní Pravda. V sedmé kapitole Bhagavad-gíty Šrí Kršna uvádí:
manuˆy€Š€ˆsahasreˆu
kaŹcid yatati siddhaye
yatat€m api siddh€n€ˆ
kaŹcin m€ˆ vetti tattvataˆ
,,Z mnoha tisíců lidí snad jen jeden usiluje o dokonalost a z těch, kdo dokonalosti dosáhli, Mne skoro nikdo
nezná pravdivě.`` (Bg. 7.3)
Takţe z mnoha dokonalých transcendentalistů můţe pouze jeden poznat Kršnu takového, jaký opravdu je. Jak
tento verš naznačuje, poznání Kršny není tak jednoduché, je velice obtíţné. Bhagavad-gítá však zároveň
oznamuje, ţe je snadné:
bhakty€ m€m abhij€n€ti
y€v€n yaŹ c€smi tattvataˆ
tato m€ˆ tattvato jń€tv€
viŹate tad-anantaram
,,Pouze oddanou sluţbou mohu být pochopen takový, jaký jsem, jako Nejvyšší Osobnost Boţství. A kdyţ si Mě
někdo plně uvědomí na základě takové oddanosti, můţe vstoupit do Boţího království.`` (Bg. 18.55)
Zapojíme-li se do oddané sluţby, můţeme Kršnovi snadno porozumět. Díky oddané sluţbě můţeme dokonale
pochopit vědu o Kršnovi a stát se hodnými vstupu do duchovního království. Jestliţe se po mnoha zrozeních, jak
říká Bhagavad-gítá, nakonec odevzdáváme Kršnovi, proč se Mu tedy neodevzdat okamţitě? Nač čekat tolik
zrození? Je-li odevzdání se vrcholem dokonalosti, proč nedosáhnout dokonalosti okamţitě? Odpověď zní, ţe lidé
jsou všeobecně nedůvěřiví. Vědomí Kršny můţeme získat ve vteřině a nebo ho nezískáme ani po tisíci zrozeních
a smrtích. Rozhodneme-li se, můţeme se okamţitě stát velkými dušemi odevzdáním se Kršnovi, jelikoţ však
máme pochybnosti, zda-li je Kršna skutečně nejvyšší nebo ne, potřebujeme spoustu času na to, abychom tyto
pochybnosti rozptýlili studiem písem. Studiem Bhagavad-gíty pod vedením duchovního učitele můţeme
pochybnosti odstranit a udělat jisté pokroky.
Oheň poznání dokáţe spálit na popel všechny obavy, pochybnosti a plodonosné činnosti. Šrí Kršna podává
následující informaci o výsledcích dotazování se na pravdu od těch, kteří skutečně pravdu uzřeli:
yaj jń€tv€ na punar moham
evaˆ y€syasi p€Šˆava
yena bh™t€ny aŹeˆ€Ši
drakˆyasy €tmany atho mayi
api ced asi p€pebhyaˆ
sarvebhyaˆ p€pa-kŤt-tamaˆ
sarvaˆ jń€na-plavenaiva
vŤjinaˆ santariˆyasi
yathaid€ˆsi samiddho 'gnir
bhasma-s€t kurute 'rjuna
jń€n€gniˆ sarva-karm€Ši
bhasma-s€t kurute tath€
,,A kdyţ takto poznáš pravdu, zjistíš, ţe všechny ţivé bytosti nejsou ničím jiným, neţ Mými částmi - ţe jsou ve
Mně. I kdybys byl pokládán za nejhříšnějšího z hříšníků, na lodi transcendentálního poznání budeš schopen
překonat oceán utrpení. Tak jako planoucí oheň mění v popel všechno palivo, ó Ardţuno, tak i oheň poznání
spaluje na popel všechny následky hmotných činů.`` (Bg. 4.35 - 37)
Tento oheň poznání roznítí duchovní učitel a kdyţ hoří, jsou všechny reakce za naše činnosti pohlceny
v plamenech. Následky našich činností, neboli naše karma, jsou příčinou našeho otroctví. Existují dobré, činnosti
a špatné činnosti a v tomto verši slova sarva-karm€Ši označují oboje. Pro toho, kdo se chce vysvobodit
z hmotného zajetí, jsou následky dobrých i špatných činností překáţkou. V hmotném světě máme sklon
vykonávat dobré skutky, jsme-li v kvalitě dobra. Avšak převládá-li v nás kvalita vášně a nevědomosti, konáme
špatné činy v těchto kvalitách. Ti, kteří se zapojí do uvědomování si Kršny, nepotřebují konat dobré či špatné
činy. Díky dobrým skutkům se můţeme ,,dobře`` narodit v aristokratické či zámoţné rodině a za špatné činy se
můţeme narodit do říše zvířat nebo dokonce do niţších ţivotních forem, ale v kaţdém případě zrození znamená
otroctví a ten, kdo usiluje o vědomí Kršny, usiluje o vysvobození z otroctví transmigrace. Jakoupak výhodu můţe
mít narození v bohaté či aristokratické rodině, nevyprostíme-li se ze svých hmotných utrpení? Ať uţ se těšíme
z plodů svých dobrých skutků, nebo trpíme následky těch špatných, musíme přijmout hmotné tělo a takto snášet
materiální strasti.
Zapojíme-li se do transcendentální oddané sluţby Kršnovi, skutečně se vyprostíme z koloběhu rození a smrtí.
Ale jelikoţ v našich myslích nehoří oheň poznání, povaţujeme materiální existenci za štěstí. Pes nebo prase
nemůţe pochopit, v jakém ubohém ţivotním stavu se nachází. Vlastně si myslí, ţe si uţívá ţivota, coţ se nazývá
zahalující neboli iluzorní vliv hmotné energie. V Bowery je tolik opilců povalujících se na ulici, kteří si myslí:
,,Uţíváme si ţivota``. Avšak ti, kdo je míjejí, si pomyslí: ,,Ach, jak jsou ubozí``. Tak působí iluzorní energie.
Můţeme se nacházet v ubohém postavení, ale přijímáme ho a myslíme si, ţe jsme velice šťastni. To se nazývá
nevědomost. Avšak ten, kdo procitne v poznání, uvaţuje: ,,Nejsem šťastný. Touţím po svobodě, ale svobodu
nenacházím. Nechci umřít, ale smrt přijde. Nechci zestárnout, ale stáří přijde. Nechci nemoci, ale nemoci
přicházejí.`` Toto jsou hlavní problémy lidské existence, jenomţe my si jich nevšímáme a raději se
soustřeďujeme na řešení malicherných problémů. Za nejdůleţitější povaţujeme ekonomický rozvoj, aniţ bychom
dbali na to, jak dlouho ještě budeme ţít v tomto hmotném světě. Ať ekonomického rozvoje dosáhneme nebo ne,
kdyţ nám bude šedesát nebo sto let, se vším bude konec. I kdyţ nahromadíme milióny dolarů, všechny tu musíme
nechat, kdyţ opouštíme toto tělo. Je nutné, abychom si uvědomili, ţe v hmotném světě je vlivem hmotné přírody
zmařeno vše, ať děláme cokoliv.
Touţíme po svobodě a chceme cestovat po celém světě a po celém vesmíru. Jako duše na to máme právo. Duše
je v Bhagavad-gítě nazývána sarva-gataˆ, coţ znamená, ţe má schopnost jít kamkoliv chce. Na Siddhalókách
ţijí dokonalé bytosti nebo jogíni, kteří mohou cestovat kamkoliv chtějí bez pomoci letadel či jiných
mechanických zařízení. Jakmile se vysvobodíme z hmotného podmínění, můţeme se stát velice mocnými.
Nemáme ani ponětí, jak mocní jako duchovní jiskry ve skutečnosti jsme. Místo toho jsme náramně spokojeni
s pobytem na této planetě. Vypustili jsme několik vesmírných lodí a myslíme si, jaký úţasný pokrok jsme učinili
v materiální vědě. Vynakládáme miliony dolarů na konstrukce vesmírných lodí, aniţ bychom jen tušili, ţe máme
schopnost zdarma cestovat, kamkoliv se nám zachce.
Své duchovní síly můţeme obnovit poznáním. Toto poznání jiţ existuje, pouze ho musíme přijmout. V minulých
dobách se lidé podrobovali dlouhému pokání a přísnému odříkání, aby získali poznání, avšak v našem věku,
v Kali-juze, je tento způsob nevhodný, neboť naše ţivoty jsou velice krátké a vţdy jsme rozrušeni. Metodou pro
tento věk je uvědomování si Kršny, zpívání Haré Kršna, které zavedl Šrí Čaitanja Maháprabhu. Jestliţe touto
cestou rozţehneme oheň poznání, budou všechny následky našich činností spáleny na popel a my se očistíme.
na hi jń€nena sadŤŹaˆ
pavitram iha vidyate
tat svayaˆ yoga-saˆsiddhaˆ
k€len€tmani vindati
,,Na tomto světě není nic tak vznešeného a čistého, jako transcendentální poznání. Takové poznání je zralé
ovoce veškerého mysticismu. A ten, kdo ho dosáhl oddaností, se časem těší sám v sobě.`` (Bg. 4.38)
Co je to vznešené a čisté poznání? Je to pochopení skutečnosti, ţe jsme nedílnou částečkou Boha, a ţe své
vědomí máme spojit s Nejvyšším Vědomím. Je to nejčistší poznání v hmotném světě. Všechno je zde podmíněno
třemi kvalitami hmotné přírody - dobrem, vášní a nevědomostí. I kvalita dobra je druh znečištění. V této kvalitě
jsme si vědomi svého postavení a transcendentálních záleţitostí atd., avšak její nedostatek je v tom, ţe si
myslíme: ,,Teď jsem uţ poznal všechno. Uţ je všechno v pořádku.`` Chceme tu zůstat. Jinými slovy, člověk
v kvalitě dobra se stává prvotřídním vězněm a díky svému vězeňskému štěstí tady chce zůstat. Co potom říci
o těch, kteří se nacházejí v kvalitě vášně a nevědomosti? Musíme překročit i kvalitu dobra. Transcendentální stav
začíná realizací: ahaˆ brahm€smi. ,,Nejsem toto tělo, jsem duše``. Avšak ani toto postavení není konečné. Je
potřeba více:
brahma-bh™taˆ prasann€tm€
na Źocati na k€‰kˆati
samaˆ sarveˆu bh™teˆu
mad-bhaktiˆ labhate par€m
,,Kdo zaujal toto transcendentální postavení, realizuje nejvyšší Brahma. Nikdy se nermoutí, ani po ničem
netouţí, a ke všem bytostem je stejný. Za tohoto stavu dosáhne Mojí ryzí oddané sluţby.`` (Bg. 18.54)
Na úrovni brahma-bh™ta se člověk jiţ více neztotoţňuje s hmotou. Prvním příznakem člověka na úrovni
brahma-bh™ta je radost (prasann€tm€). Na této rovině neexistují ani bědování, ani tuţby. Avšak pozvedneme-li
se do tohoto stavu, aniţ bychom se zapojili do láskyplné sluţby Kršnovi, je zde nebezpečí, ţe nás opět stáhne
dolů vír materialismu. Můţeme vyletět hodně vysoko do nebe, ale nemáme-li zde nějaké útočiště, nepřistaneme-li
na některé z planet, znovu spadneme. Pouhé poznání brahma-bh™ta nám nepomůţe, dokud nespočineme
u lotosových nohou Šrí Kršny. Jakmile se zapojíme do oddané sluţby Kršnovi, nehrozí nám jiţ více pád zpátky
do hmotného světa.
Je přirozené, ţe se chceme něčím zaměstnat. Dítě můţe zlobit a nepřestane, dokud ho nějak nezaměstnáme.
Dostane-li nějakou hračku, upoutá to jeho pozornost a rozpustilosti ustanou. Jsme jako rozpustilé děti, a proto se
musíme duchovně zaměstnat. Pouhé poznání, ţe jsme čisté duše, nepomůţe. Pochopíme-li, ţe jsme duše, musíme
duši udrţovat duchovní činností. V Indii není neobvyklé vzdát se všech hmotných závazků, opustit svůj dům
a rodinu, vstoupit do ţivotního stavu odříkání, sannjásy, a po nějakém období meditací začít s lidumilnou prací,
například otevřením nějaké nemocnice nebo zaměstnáním v politice. O nemocnice se má starat vláda
a povinností sannjásínů je otevřít nemocnice, kde by se lidé mohli skutečně zbavit svých hmotných těl a ne je
všemoţně záplatovat. Materiálním činnostem se věnujeme jen proto, ţe nemáme dostatečné poznání o tom, co
jsou skutečné duchovní činnosti.
Zdokonalením se v uvědomování si Kršny se časem dostaví poznání a moudrost. Zpočátku se můţe vyskytovat
něco odrazujícího, avšak slovo k€lena, znamenající ,,časem`` naznačuje, ţe kdyţ upřímně vytrváme, budeme
úspěšní. Víra je jistě potřebná, jak je uvedeno v následujícím verši:
Źraddh€v€l labhate jń€naˆ
tat-paraˆ saˆyatendriyaˆ
jń€naˆ labdhv€ par€ˆ Ź€ntim
acireŠ€dhigacchati
,,Věřící člověk, jenţ je pohrouţen v transcendentálním poznání, a který ovládá své smysly, velmi brzy dosáhne
nejvyššího duchovního míru.`` (Bg. 4.39)
Pro váhavé lidi bez víry je uvědomování si Kršny velice obtíţné. Jistá dávka víry je zapotřebí i při našich
obyčejných činnostech. Kdyţ si kupujeme letenku, věříme, ţe nás letecká společnost dopraví do místa určení.
Bez víry nemůţeme ţít ani v hmotném světě, natoţ dělat duchovní pokrok. Komu máme důvěřovat? Autoritám.
Letenku bychom si neobjednávali u neautorizované letecké společnosti. Musíme důvěřovat Kršnovi, mluvčímu
Bhagavad-gíty. Jak získáme víru? Je zapotřebí ovládnout smysly (saˆyatendriyaˆ). Vězíme v hmotném světě,
protoţe touţíme uspokojovat své smysly. Věříme-li, ţe nás lékař můţe vyléčit, a kdyţ nám říká, abychom nejedli
určitá jídla, a my stejně jíme, jakoupak víru potom máme? Jestliţe svému lékaři opravdu věříme, budeme
dodrţovat jeho léčebné pokyny. Je důleţité, abychom následovali pokyny s vírou. Potom zmoudříme. A získámeli moudrost, dostaví se i par€ˆ Ź€ntim - nejvyšší mír. Kršna naznačuje, ţe kdyţ ovládneme smysly, velice brzy
(acireŠa) získáme víru. Kdo získá takovou víru v Kršnu, pocítí, ţe je nejšťastnějším člověkem na světě. Takové
je naše postavení. Musíme přijmout pravidla a následovat je s vírou. Musí to být víra v nejvyšší autoritu, nikoliv
v člověka třetí třídy. Měli bychom vyhledat duchovního učitele, kterému můţeme věřit. Kršna je
nejautoritativnější osobnost, ale i kaţdý, kdo si je vědomý Kršny, můţe být přijat, neboť osoba zcela si vědomá
Kršny je Jeho pravým představitelem. Vyslechneme-li slova a vzkaz Kršnova představitele, pocítíme uspokojení,
jako při dobrém a výţivném jídle.
ajńaŹ c€Źraddadh€naŹ ca
saˆŹay€tm€ vinaŹyati
n€yaˆ loko 'sti na paro
na sukhaˆ saˆŹay€tmanaˆ
,,Ale nevědomý, nevěřící člověk, který pochybuje o zjevených písmech, si existenci Boha neuvědomí. Pro
pochybovače není štěstí ani v tomto světě, ani v příštím. (Bg. 4.40)
Ti, kdo se váhají vydat cestou poznání, nemají příliš naděje. Váhavost je způsobena nevědomostí (ajńaŹ ca).
Kdo se zdráhá zapojit se do uvědomování si Kršny, nenajde štěstí ani v hmotném světě, natoţ v příštím ţivotě.
V hmotném světě je uţ tak dost utrpení, avšak nemáme-li ţádnou víru, bude to ještě horší. Pro nevěřící je tedy
situace velice nejistá.
Do banky si ukládáme tisíce dolarů, protoţe věříme, ţe banka nezkrachuje. Věříme-li bankám a leteckým
společnostem, proč potom nevěřit Šrí Kršnovi, který je tolika védskými písmy a tolika mudrci a světci uznáván
za nejvyšší autoritu? Měli bychom následovat cestu velkých autorit, jako Šankaráčárja, Rámánudţáčárja
a Čaitanja Maháprabhu. Upevníme-li svoji víru vykonáváním svých povinností a následováním v jejich šlépějích,
pak je úspěch zaručen.
Jak jiţ bylo uvedeno, měli bychom vyhledat člověka, který poznal Absolutní Pravdu, odevzdat se mu a slouţit
mu. Kdyţ to uděláme, pak nepochybně dosáhneme duchovního vysvobození. Kaţdý chce vidět Boha, avšak
v současné situaci jsme podmíněni a oklamáni. Nemáme ani ponětí o skutečném stavu věcí. Ačkoliv jsme brahma
a jako takoví jsme přirozeně radostní, z nějaké příčiny jsme klesli z našeho přirozeného postavení. Naše podstata
je sac-cid-€nanda, věčná, blaţená a plná poznání, avšak tomuto tělu je určeno zemřít a dokud existuje, je plné
nevědomosti a utrpení. Smysly jsou nedokonalé a jejich prostřednictvím není moţné získat dokonalé poznání.
Proto Bhagavad-gítá říká, ţe chceme-li si zcela osvojit transcendentální poznání, musíme se obrátit na toho, kdo
skutečně uzřel Absolutní Pravdu (tad viddhi praŠip€tena). Podle tradice jsou bráhmani určeni stát se duchovními
učiteli, jenomţe v současném věku Kali je velice obtíţné nalézt kvalifikovaného bráhmana. Následkem toho je
velice obtíţné najít kvalifikovaného duchovního učitele. Proto Šrí Čaitanja Maháprabhu říká: kib€ vipra, kib€
ny€s…, Ź™dra kene naya / yei kŤˆŠa-tattva-vett€, sei 'guru' haya. Nezáleţí na tom, zda-li je člověk bráhman či
šúdra, sannjásí nebo hospodář. Zná-li vědu o Kršnovi, je pravým duchovním učitelem.``
Bhagavad-gítá je nauka o Kršnovi a studujeme-li ji velice pečlivě s pomocí všeho našeho rozumu, filozofického
poznání a argumentativní schopnosti, poznáme tuto vědu. Neměli bychom se odevzdávat slepě. Duchovní učitel
můţe být seberealizovanou duší znající Absolutní Pravdu, nicméně měli bychom se ho dotazovat, abychom
porozuměli všem duchovním záleţitostem. Je-li někdo skutečně způsobilý pravdivě zodpovídat otázky ohledně
vědy o Kršnovi, potom je duchovním učitelem a nezáleţí na tom, kde se narodil a čím je - bráhman nebo šúdra,
Američan nebo Ind, prostě kdokoliv. Jdeme-li k lékaři, neptáme se ho, jestli je hinduista, křesťan nebo bráhman.
Má kvalifikaci doktora a my se mu jednoduše odevzdáme se slovy: ,,Pane doktore, prosím vás, uzdravte mě.
Trpím.``
Kršna je konečným cílem duchovní vědy. Mluvíme-li o Kršnovi, znamená to, ţe mluvíme o Bohu. Po celém
vesmíru existuje mnoho jmen Boha, avšak Kršna je podle védského poznání nejvyšší jméno. Proto Šrí Čaitanja
Maháprabhu doporučuje zpívání Hare KŤˆŠa, Hare KŤˆŠa, KŤˆŠa KŤˆŠa, Hare Hare / Hare R€ma, Hare
R€ma, R€ma R€ma, Hare Hare jako nejlepší způsob realizace v tomto věku. Šrí Čaitanja Maháprabhu nedělal
kastovní nebo sociální rozdíly. Většina Jeho nejpřednějších ţáků byla ve společnosti povaţována za pokleslé.
Haridásu Thákuru, mohamedána, dokonce Šrí Čaitanja Maháprabhu prohlásil za námáčárju, neboli učitele
zpěvného přednášení svatých jmen. Podobně bratři Rúpa a Sanátana Gósvámí, dva z Čaitanjových hlavních ţáků,
byli dříve známí jako Sákara Mallika a Dabira Khása a slouţili v mohamedánské vládě. V té době byli hindové
tak přísní, ţe kdyţ bráhman přijal sluţbu pro nehinduistu, byl okamţitě vypovězen z hinduistické společnosti.
Rúpa a Sanátana Gósvámí se ale i přesto stali díky Čaitanjovi Maháprabhuovi předními autoritami ve vědě
o Kršnovi. Nikdo není odmítnut; kaţdý se můţe stát duchovním učitelem za předpokladu, ţe zná vědu o Kršnovi.
To je ta jediná kvalifikace a esence této vědy je obsaţena v Bhagavad-gítě. V současné době je potřeba tisíců
duchovních učitelů k šíření této důleţité vědy po celém světě.
Měli bychom rozumět, ţe kdyţ v Bhagavad-gítě Kršna rozmlouvá s Ardţunou, neoslovuje tím pouze Ardţunu,
ale i veškeré lidstvo. Šrí Kršna osobně prohlašuje, ţe pouze díky poznání vědy o Něm Ardţuna přestane podléhat
iluzi (yaj jń€tv€ na punar moham). Máme-li dobré plavidlo, můţeme snadno přeplout Atlantický oceán. Nyní se
nacházíme uprostřed oceánu nevědomosti, neboť tento svět je pokládán za veliký oceán nevědomosti. Proto se
Šrí Čaitanja Maháprabhu modlí ke Kršnovi:
ayi nanda-tanuja ki‰karaˆ
patitaˆ m€ˆ viˆame bhav€mbudhau
kŤpay€ tava p€da-pa‰kajasthita-dh™l…-sadŤsaˆ vicintaya
,,Ó synu Mahárádţe Nandy (Kršno), jsem Tvůj věčný sluţebník, ale přesto jsem z nějakého důvodu spadl do
oceánu rození a smrti. Prosím Tě, vyzvedni mě z tohoto oceánu smrti a umísti mě jako jeden z atomů k Tvým
lotosovým nohám.`` (Šikšáštaka 5)
Máme-li loď dokonalého poznání, nemusíme se obávat, protoţe tak můţeme oceán velice snadno překonat.
Dokonce i sebehříšnější člověk můţe oceán lehce přeplout, dostane-li se na loď vědy o Kršnovi. Jak bylo řečeno,
nezáleţí na tom, čím jsme byli ve svých minulých ţivotech. (Bg. 4.36) Jelikoţ jsme ţili v nevědomosti, dopustili
jsme se moţná mnoha hanebných činů. Nikdo nemůţe říci, ţe se nedopustil hříšných činností. Podle Bhagavadgíty však na tom nezáleţí. Poznáním vědy o Kršnovi se osvobodíme.
Proto je absolutně nezbytné, abychom usilovali o poznání, a dokonalostí poznání je porozumět Kršnovi.
V současnosti existuje mnoho teorií a kaţdá z nich hlásá, ţe je tou nejlepší ţivotní cestou; a tak se objevilo
mnoho ,,ismů``, z nichţ komunismus je velice rozšířený. Avšak ve Šrímad Bhágavatamu nalezneme původ
duchovního komunismu. Nárada Muni zde vysvětluje, ţe v hmotném vesmíru - ať v niţším, středním či vyšším
planetárním systému nebo dokonce i ve vnějším prostoru - jsou všechny přírodní zdroje projevením Nejvyššího
Pána. Měli bychom si uvědomit, ţe všechno existující v tomto světě nebylo stvořeno ţádnou ţivou bytostí, ţe vše
stvořil Bůh. Ţádný rozumný člověk to nemůţe popřít. Šrí Íšópanišad říká:
…Ź€v€syam idaˆ sarvaˆ
yat kińca jagaty€ˆ jagat
tena tyaktena bhuńj…th€
m€ gŤdhaˆ kasya svid dhanam
,,Všechno ţivé i neţivé ve vesmíru řídí a vlastní Pán. Člověk by tedy měl přijímat pouze ty nezbytné věci, jeţ
mu byly vyhrazeny jako jeho podíl. Nikdo by neměl přijímat jiné věci, věda dobře, komu patří. (Šrí Íšópanišad,
mantra 1)
Z toho vyplývá, ţe všechny ţivé bytosti, od nejvyššího poloboha Brahmy aţ po nejmenšího mravence, mají
právo pouţívat přírodní zdroje. Nárada Muni zdůrazňuje, ţe z těchto zdrojů můţeme čerpat právě tolik, kolik
nezbytně potřebujeme, ale bereme-li více, stávají se z nás zloději. Kaţdý se bohuţel snaţí dobývat a vládnout.
Různé země se ţenou na Měsíc, aby tam vyvěsily svoje vlajky a uplatňovaly nárok na tuto planetu. Kdyţ
Evropané připluli do Ameriky, vyvěsili tam své prapory a prohlásili zemi za své vlastnictví. Tyto vlající prapory
jsou emblémem nevědomosti. Nepřestáváme přemýšlet, kde bychom vztyčili své vlajky, ale není to náš majetek,
nýbrţ majetek Boha. Uvědomit si to znamená mít poznání, kdeţto úvahy o tom, ţe něco patří mně, jsou
nevědomost. Máme právo pouţívat, ale nikoliv přivlastňovat si nebo hromadit.
Jestliţe na ulici vysypeme pytel obilí, slétnou se holubi, sezobnou čtyři nebo pět malých zrn a hned zase odletí.
Nevezmou si víc, neţ mohou sníst, a nasycení pokračují svobodně ve své cestě. Ale kdybychom na chodník
vyloţili mnoho pytlů mouky a pozvali lidi, aby přišli a brali si, jeden by si vzal deset nebo dvacet pytlů, druhý by
odnesl patnáct nebo třicet, a tak dál... Ti, kteří nemají prostředky, aby si mohli nabrat tolik, si budou moci vzít
jeden pytel či dva. Takhle bude dělba nerovná. Tomu se říká pokrok civilizace: nedostává se nám ani poznání,
které mají i holubi, psi a kočky. Všechno náleţí Nejvyššímu Pánu a my si můţeme vzít kolik potřebujeme,
nikoliv však více. To je poznání. Bůh na tomto světě vše zařídil tak, ţe zde není nedostatek. Všeho je dost za
předpokladu, ţe víme, jak to rozdělit. Ţalostnou skutečností dneška je, ţe jeden si bere víc, neţ potřebuje,
a druhý umírá hlady. V důsledku toho se hladovějící masy bouří a ptají se: ,,Proč máme hladovět?!`` Avšak jejich
metody jsou nedokonalé. Dokonalost duchovního komunismu spočívá v poznání, ţe všechno patří Bohu.
Poznáním vědy o Kršnovi se můţeme lehce vymanit z nevědomosti neoprávněného přivlastňování.
Ve skutečnosti trpíme následkem nevědomosti. Nevědomost neomlouvá. Řekneme-li soudci, ţe neznáme
zákony, budeme stejně potrestáni. Jestliţe někdo nezákonně nahromadí příliš bohatství a ještě se hájí
nevědomostí svého přestupku, bude stejně potrestán. Tohoto poznání se nedostává celému světu, a proto je
potřeba tisíců učitelů vědy o Kršnovi. Tohoto poznání je dnes velice potřeba. Neměli bychom si myslet, ţe kdyţ
se Kršna narodil v Indii, je učení Bhagavad-gíty sektářské, nebo ţe Kršna je sektářský Bůh. Ve čtrnácté kapitole
Bhagavad-gíty se Šrí Kršna osobně prohlašuje za otce všech ţivých bytostí, o čemţ jsme se jiţ zmínili (Bg. 14.4).
Jako čisté duše jsme nedílnou součástí Nejvyšší Duše, jenomţe díky své touze uţívat si tohoto hmotného světa
jsme se dostali do hmotné přírody. Ale ať uţ jsme v jakémkoliv ţivotním druhu, Kršna je vţdy Otcem.
Bhagavad-gítá tedy není určena pouze pro nějakou zvláštní společnost nebo národ, nýbrţ je pro všechny na
celém světě - i pro zvířata. Právě dnes, kdyţ se synové Nejvyššího z nevědomosti dopouštějí krádeţe, je
povinností toho, kdo je obeznámen s učením Bhagavad-gíty, šířit toto nejvyšší poznání a předávat je všem
bytostem. Takto mohou lidé realizovat svoji pravou duchovní podstatu a svůj původní vztah k nejvyššímu
duchovnímu celku.
8
Jednání s poznáním o Kršnovi
na m€ˆ karm€Ši limpanti
na me karma-phale spŤh€
iti m€ˆ yo 'bhij€n€ti
karmabhir na sa badhyate
,,Činy Mě neovlivňují a ani netouţím po jejich plodech. Ten, kdo chápe tuto pravdu o Mně, se nezaplete do
následků činů.`` (Bg. 4.14)
Celý hmotný svět je poután karmou. Všichni víme o existenci mikrobů a virů, kterých ţijí milióny na ploše
jednoho milimetru. V Brahma-sanhitě je uvedeno ţe všichni - počínaje mikrobem, který se nazývá indra-gopa, aţ
po Indru, krále nebeských planet - jsou podřízeni zákonům karmy, následkům hmotných činů. Všichni jsme
nuceni buď trpět a nebo se těšit z plodů svých činů, ať dobrých či zlých. Dokud jsme poutáni k hmotným tělům,
nevyhneme se těmto následkům v podobě utrpení nebo radosti.
Podle zákonů přírody je ţivé bytosti poskytováno hmotné tělo k utrpení či k poţitku. Různé druhy těl jsou
přidělovány k různým účelům. Tělo tygra je stvořeno k zabíjení a ţraní syrového masa. Podobně jsou prasata
stvořena tak, ţe mohou poţírat výkaly. A lidské bytosti mají zuby uzpůsobené k jedení zeleniny a ovoce.
Všechna těla jsou vytvořena podle činů vykonaných ţivými bytostmi v předešlých ţivotech. Svá příští těla si
připravujeme podle toho, jak jednáme nyní, ale v dříve citovaném verši Šrí Kršna naznačuje, ţe ten, kdo pochopí
transcendentální povahu Jeho činů, se osvobodí od následků svého jednání. Naše činy by měly být takové
povahy, aby nás opět nezaplétaly do tohoto hmotného světa. To můţeme uskutečnit, získáme-li vědomí Kršny studováním Kršny, poznáváním transcendentální povahy Jeho činů a porozuměním Jeho chování v hmotném
i duchovním světě.
Sestupuje-li Kršna na tuto Zemi, není jako my; je zcela transcendentální. My touţíme po plodech své práce,
avšak Kršna po ničem takovém netouţí a Jeho činy nepřinášejí následky. Kršna netouţí po plodonosných
činnostech (na me karma-phale spŤh€). Začneme-li obchodovat, děláme si naděje na zisk a doufáme, ţe si pak
koupíme věci pro náš poţitek. Kdykoliv podmíněné duše něco dělají, stojí za tím touha uţívat si. Ale Kršna
nemá, po čem by touţil. Je Nejvyšší Osobností Boţství a je úplný v kaţdém ohledu. Kdyţ Kršna sestoupil na tuto
Zemi, měl mnoho dívek a 16 000 manţelek. Někteří lidé z toho usuzují, ţe byl velice smyslný. To je však omyl.
Měli bychom pochopit význam vztahů ke Kršnovi. V tomto hmotném světě ţijeme v mnoha vztazích jako otec,
matka, ţena či manţel. Všechny vztahy, které tu najdeme, jsou jen zvráceným odrazem vztahu s Nejvyšším
Pánem. Vše, co se nachází v hmotném světě, pochází z Absolutní Pravdy a je zvráceným odrazem v čase.
Všechny vztahy, které máme ke Kršnovi, přetrvávají. Máme-li k někomu přátelský vztah, je to přátelství věčné
a pokračuje ţivot za ţivotem. Přátelství v hmotném světě však trvá jen několik let, neţ se poruší, a proto se mu
říká zvrácené a dočasné nebo neskutečné. Uzavřeme-li přátelství s Kršnou, nikdy neskončí, přijmeme-li Kršnu za
svého pána, nebudeme nikdy ošizeni. Milujeme-li Kršnu jako vlastního syna, nikdy nám neumře. A zamilujeme-li
se do Kršny jako do svého milence, bude tím nejlepším ze všech a nikdy se neodloučíme. Protoţe Kršna je
Svrchovaný Pán, je nekonečný a má nekonečně mnoho oddaných. Někteří se Ho snaţí milovat jako milence nebo
manţela a Kršna pak tyto role přijímá. Jakkoliv se na Kršnu obrátíme, tak nás přijme, coţ říká v Bhagavad-gítě:
ye yath€ m€ˆ prapadyante
t€ˆstathaiva bhaj€my aham
mama vartm€nuvartante
manuˆy€ˆp€rtha sarvaŹaˆ
,,Všechny odměňuji podle toho, jak se Mně odevzdávají. Všichni v kaţdém ohledu kráčejí Mou cestou, ó synu
Prthy.`` (Bg. 4.11)
Pasačky krav, gópíe, Kršnovy přítelkyně, se ve svých minulých ţivotech podrobily těţkému pokání, aby Kršnu
mohly získat za svého muţe. Ve Šrímad Bhágavatamu Šukadéva Gósvámí říká, ţe chlapci, kteří si hráli s Kršnou,
také vykonali ve svých minulých ţivotech obrovská pokání a odříkání, aby si s Ním mohli hrát. Kršnovi přátelé,
společníci a manţelky tedy nejsou obyčejné ţivé bytosti. Jelikoţ o uvědomování si Kršny nic nevíme, pokládáme
Jeho činnosti za bezvýznamné, lehkováţné, ale ve skutečnosti jsou vznešené. Získáme-li vědomí Kršny, vyplní se
nám všechno, po čem skutečně touţíme.
Kršna nepotřebuje ţádného přítele, který by si s Ním hrál, ani netouţí po jediné ţeně. My se oţeníme, abychom
naplnili svoji touhu, avšak Kršna je naprosto dokonalý sám v sobě (p™rŠ€m). Chudák si můţe přát mít v bance
tisíce dolarů, ale boháč, který vlastní milióny, po tom netouţí. Je-li Kršna Nejvyšší Osobnost Boţství, po čem by
touţil? On vyplňuje touhy ostatních. Člověk míní a Bůh mění. Kdyby Kršna po něčem touţil, byl by nedokonalý,
protoţe by se Mu něčeho nedostávalo. Proto říká, ţe po ničem netouţí. Je Jógéšvara neboli Pán všech jogínů
a všechno, čeho se Mu zachce, se okamţitě vyplní. O nějaké touze nemůţe být ani řeči. Stane se manţelem,
milencem nebo přítelem jen proto, aby uspokojil přání svých oddaných. Přijmeme-li Kršnu za přítele, pána, syna
či milence, nebudeme nikdy zklamáni. Kaţdá ţivá bytost má svůj zvláštní vztah ke Kršnovi, avšak nyní je tento
vztah zakrytý. S pokrokem v uvědomování si Kršny se postupně projeví.
Třebaţe Nejvyšší Pán je úplný a není nucen něco vykonávat, jedná, aby šel příkladem. Není poután ke svým
činům v hmotném světě a ten, kdo to pozná, se rovněţ osvobodí z následků činů.
evaˆ jń€tv€ kŤtaˆ karma
p™rvair api mumukˆubhiˆ
kuru karmaiva tasm€t tvaˆ
p™rvaiˆ p™rvataraˆ kŤtam
,,S tímto vědomím jednaly v dávných dobách všechny vysvobozené duše a tak dosáhly spasení. Proto bys měl
konat svou povinnost a následovat jejich příkladu.`` (Bg. 4.15)
V uvědomování si Kršny je potřeba následovat ve stopách velkých áčárjů, kteří dosáhli úspěchu v duchovním
ţivotě. Ten, kdo jedná podle příkladu velkých áčárjů, mudrců, oddaných a osvícených králů, kteří ve svých
ţivotech prováděli karma-jógu, se také osvobodí.
Na Kuruovském bitevním poli se Ardţuna velice obával toho, ţe se zaplete do svých činů, zúčastní-li se bitvy.
Proto ho Kršna ujišťuje, ţe se nemůţe zaplést, bude-li bojovat pro Něho.
kiˆ karma kim akarmeti
kavayo 'py atra mohit€ˆ
tat te karma pravakˆy€mi
yaj jń€tv€ mokˆyase 'Źubh€t
,,Dokonce i moudří jsou zmateni, kdyţ mají rozhodnout, co je čin a co nečin. Vyloţím ti nyní, co je čin, a aţ to
poznáš, budeš osvobozen od všech hříchů.`` (Bg. 4.16)
Lidé jsou skutečně zmateni, pokud se týká toho, co je čin (karma) a co nečin (akarma). Kršna zde naznačuje, ţe
dokonce i velcí učenci a mudrci (kavayaˆ) jsou v rozpacích ohledně činů. Je potřeba vědět, které činnosti jsou
oprávněné a které ne, které jsou správné a které ne, které jsou zakázané a které nejsou. Pochopíme-li zákon činů,
můţeme se vymanit z hmotného otroctví. Proto je nezbytné vědět, jak jednat takovým způsobem, abychom po
opuštění tohoto hmotného těla jiţ nebyli donuceni přijmout další, ale mohli být volní a vstoupit do duchovního
nebe. O povaze správného činu se Kršna jasně zmiňuje v poslední sloce jedenácté kapitoly Bhagavad-gíty:
mat-karma-kŤn mat-paramo
mad-bhaktaˆ sa‰ga-varjitaˆ
nirvairaˆ sarva-bh™teˆu
yaˆ sa m€m eti p€Šˆava
,,Můj milý Ardţuno, kdo Mi slouţí s čistou oddaností, kdo je prost mentální spekulace a poskvrny dřívějších
činů a je přátelský ke všem ţivým bytostem, ten ke Mně určitě dospěje.`` (Bg. 11.55)
Tato sloka postačuje k pochopení podstaty Bhagavad-gíty. Máme se zaměstnat ,,prací pro Mě``. Jaká je to
práce? To je naznačeno v posledním pokynu Bhagavad-gíty, ve kterém Šrí Kršna radí Ardţunovi, aby se Mu
odevzdal (Bg. 18.66).
Ardţunův příklad nás učí, ţe bychom měli vykonávat pouze ty činy, které Kršna doporučuje. To je posláním
lidského ţivota, ale my to nevíme. Kvůli nevědomosti se zabýváme tolika různými činnostmi, které jsou spojené
s tělesným, neboli hmotným pojetím ţivota. Kršna chce, aby Ardţuna bojoval, a třebaţe se Ardţunovi válčit
nechtělo, bojoval, protoţe si to Kršna přál. Musíme se naučit následovat takového příkladu.
Kršna byl osobně s Ardţunou a říkal mu, co má dělat. Co však my? Šrí Kršna osobně radil Ardţunovi, aby
jednal takovým způsobem, ale z toho nesmíme usuzovat, ţe nestojí-li Kršna osobně před námi, nechává nás bez
pokynů, jak jednat. Pokyny zde jistě jsou. V poslední kapitole Bhagavad-gíty je vysvětleno, co je pravá činnost,
kterou máme vykonávat:
ya idaˆ paramaˆ guhyaˆ
mad-bhakteˆv abhidh€syati
bhaktiˆ mayi par€ˆ kŤtv€
m€m evaiˆyaty asaˆŹayaˆ
na ca tasm€n manuˆyeˆu
kaŹcin me priya kŤttamaˆ
bhavit€ na ca me tasm€d
anyaˆ priyataro bhuvi
,,Pro toho, kdo toto nejvyšší tajemství zvěstuje oddaným, je oddaná sluţba zaručena a nakonec ke Mně
bezpochyby dospěje. Na tomto světě není ţádného sluţebníka, který by Mně byl draţší neţ on a ani Mně nikdo
nikdy draţší nebude.`` (Bg. 18.68 - 69)
Proto je naší povinností kázat učení Bhagavad-gíty a probouzet v lidech vědomí Kršny. Lidé ve skutečnosti trpí
z nedostatku uvědomování si Kršny. Měli bychom se zcela věnovat rozšiřování vědy o Kršnovi k prospěchu
celého lidstva. Šrí Čaitanja Maháprabhu přichází s tímto poselstvím - učením uvědomování si Kršny a říká, ţe za
duchovního učitele by měl být povaţován ten, kdo šíří a vyučuje uvědomování si Kršny bez ohledu na jeho
postavení. Bhagavad-gítá a Šrímad Bhágavatam jsou plné informací, jak se stát vědomými si Kršny. Šrí Čaitanja
Maháprabhu doporučuje tyto dvě knihy a ţádá všechny lidi ze všech koutů světa, aby tuto nauku o Kršnovi šířili
v kaţdém městě a kaţdé vesnici. Šrí Čaitanja Maháprabhu je samotný Kršna a my bychom to měli chápat jako
Kršnovo znamení, jak máme jednat. Bhagavad-gítu musíme pečlivě předkládat takovou, jaká je, tedy bez
osobních interpretací a motivací. Někteří lidé přicházejí s různými výklady Bhagavad-gíty, avšak my bychom její
slova měli předkládat tak, jak je vyslovil Šrí Kršna.
Člověk, který pracuje pro Kršnu, můţe vypadat stejně jako kaţdý druhý v hmotném světě, ale to je jen zdání.
Ardţuna moţná bojoval jako obyčejný válečník, ale jelikoţ bojoval s vědomím Kršny, byl oproštěn od pout
svých činů. Jeho činy nebyly ani trochu hmotné, třebaţe to tak vypadalo. Jakýkoliv čin nařízený Kršnou a nezáleţí na tom, jaký - nepřináší následky. Válka jistě není příjemná záleţitost, avšak někdy, jako v případě
bitvy na Kuruovském poli, je naprosto nutná. Na druhé straně můţeme vykonávat čin, který můţe být v očích
celého světa nesobecký či lidumilný, a přesto můţeme být poutáni k materiálním činnostem. Čin sám o sobě tedy
není tak důleţitý, důleţité je vědomí, se kterým je prováděn.
karmaŠo hy api boddhavyaˆ
boddhavyaˆ ca vikarmaŠaˆ
akarmaŠaŹ ca boddhavyaˆ
gahan€ karmaŠo gatiˆ
,,Je těţké porozumět sloţitosti činu. Proto je třeba dobře vědět, co je čin, co je zakázaný čin a co je nečin.``
(4.17)
Působení karmy je sloţité; proto musíme pochopit rozdíl mezi karmou, akarmou a vikarmou. Zapojíme-li se
jednoduše do uvědomování si Kršny, vše nám bude jasné. Jinak se budeme muset stále rozhodovat mezi tím, co
bychom měli udělat a co ne, abychom se nezapletli. Porušíme-li v běţném ţivotě nevědomky nějaký zákon,
musíme nést následky. Podobně i zákony přírody jsou velice přísné a nepřijímají ţádnou omluvu. To, ţe oheň
pálí, je přírodní zákon, a jestliţe si do něho sáhne dítě, popálí se i přes svoji neznalost a nevinnost. Musíme
velice pozorně usměrnit své jednání, neboť jinak nás přísné zákony přírody připoutají k utrpení. Proto je nutné
porozumět, jaký čin vykonávat, a jakému se vyhnout.
Slovo karma poukazuje na předepsané povinnosti. Slovo vikarma označuje činy, které jsou v rozporu
s předepsanými povinnostmi, a slovo akarma je jednání bez jakýchkoliv následků. Při vykonávání akarmických
činů se můţe zdát, ţe nějaké následky přicházejí, avšak ve skutečnosti tomu tak není. Pracujeme-li pod vedením
Kršny, nepřináší taková práce ţádné následky. Jestliţe si usmyslíme někoho zabít, vystavujeme se trestu smrti od
vlády státu. Náš čin je v takovém případě vikarma, neboť je v rozporu s dovolenými činy. Ale kdyţ nás vláda
odvelí do války a my v boji někoho zastřelíme, netrpíme za to, a to se nazývá akarma. V prvním případě jednáme
podle svého vlastního rozmaru a ve druhém jednáme podle příkazu vlády. Stejně tak, jednáme-li podle
Kršnových pokynů, nazývají se naše vykonané činy akarma, neboť takový druh činnosti nepřináší ţádné
následky.
karmaŠy akarma yaˆ paŹyed
akarmaŠi ca karma yaˆ
sa buddhim€n manuˆyeˆu
sa yuktaˆ kŤtsna-karma-kŤt
,,Ten, kdo nečin vidí v činu a čin v nečinu, je moudrý mezi lidmi a ačkoliv vykonává různé činy, nachází se
v transcendentálním stavu.`` (Bg. 4.18)
Člověk, který skutečně vidí, ţe i některé činy nepřinášejí ţádné karmické reakce a rozumí podstatě akarmy, vidí
věci v pravém světle. Slovo akarmaŠi poukazuje na toho, kdo se pokouší zbavit následků karmy. Vykonává-li
činy s vědomím Kršny, osvobodí se, třebaţe koná různé činy. Ardţuna bojoval na Kuruovském bitevním poli
a stejně tak válčili i Durjódhanovi stoupenci. Měli bychom rozpoznat, proč byl Ardţuna oproštěn od hmotných
následků, zatímco Durjódhana nebyl. Obě strany se zúčastnili bitvy, ale Ardţuna není poután následky, protoţe
bojuje podle pokynů Kršny. Uvidíme-li někoho, kdo jedná s vědomím Kršny, měli bychom vědět, ţe jeho čin
nenese ţádné zpětné reakce. Kdo to rozpozná a pochopí povahu takových činů, je povaţován za velice
inteligentního (sa buddhim€n). Nesmíme se tolik dívat, co člověk dělá, ale hlavně pochopit, proč to dělá. To je
celé tajemství.
Ardţunu jistě na bojišti čekaly nepříjemné záleţitosti, ale jelikoţ jednal s vědomím Kršny, netrpěl ţádnými
následky. Můţeme vykonávat různé činnosti, které povaţujeme za dobré, ale pokud je neprovádíme s vědomím
Kršny, musíme za ně trpět následky. Kdyţ se Ardţuna nejprve rozhodl nebojovat, mohlo to z hmotného hlediska
vypadat velice šlechetně, ale z duchovního hlediska to bylo nesprávné. Provádíme-li zboţné skutky, obdrţíme
jisté výsledky. Můţeme se narodit ve vznešené rodině, v rodině bráhmanů či zámoţných lidí, můţeme se stát
velice bohatými nebo vzdělanými, a nebo se narodíme velice krásní. Chováme-li se bezboţně, pak je naopak
moţné, ţe se narodíme v nízké rodině či v říši zvířat, nebo budeme negramotní a hloupí, nebo se narodíme
oškliví. I kdyţ budeme vykonávat velice zboţné skutky a dobře se narodíme, stále budeme vystaveni
nesmlouvavým zákonům akce a reakce. Naším předním zájmem by mělo být, kterak vyváznout ze zákonů
hmotného světa. Nepochopíme-li to, budeme přitahováni bohatstvím, vznešenou rodinou, vysokým vzděláním
nebo krásným tělem. Musíme si uvědomit, ţe přes všechny tyto příleţitosti hmotného světa nejsme osvobozeni
od zrození, stáří, nemocí a smrti. Aby nás toho Šrí Kršna uchránil, varuje v Bhagavad-gítě:
€-brahma-bhuvan€l lok€ˆ
punar €vartino 'rjuna
m€m upetya tu kaunteya
punar janma na vidyate
,,Všechny planety v hmotném světě, Brahmalókou počínaje a nejniţší planetou konče, jsou místa opakovaných
zrození a smrtí.`` (Bg. 8.16)
I na Brahmalóce, nejvyšší planetě hmotného vesmíru, se opakují rození a smrti. Měli bychom se vydat na
Kršnovu planetu, abychom se z nich vymanili. Můţe být příjemné stát se boháčem nebo krásným člověkem,
jenomţe jak dlouho to můţe trvat? Není to náš věčný ţivot. Vzdělaní, bohatí a krásní můţeme zůstat padesát,
šedesát nebo nanejvýš sto let, avšak pravý ţivot netrvá padesát, sto, tisíc, ani milion let. Jsme věční a měli
bychom dosáhnout věčného ţivota. To, ţe jsme tak zatím neučinili, je celý náš problém. Vše můţeme vyřešit,
získáme-li vědomí Kršny.
Jestliţe hmotné tělo opustíme s vědomím Kršny, nebudeme se muset vracet zpátky do hmotného světa. Cílem je
zbavit se naprosto této materiální existence. Nemá smysl zlepšovat si své postavení v hmotném světě. Ve vězení
si někdo můţe přát vylepšit si své postavení, stát se nejlepším vězněm a dostat se do první nápravné skupiny, ale
ţádného rozumného člověka to neuspokojí. Touţí být z věznice propuštěn zcela. V hmotném světě jsou někteří
z nás vězňové první, druhé a třetí nápravné skupiny, ale i tak jsme všichni vězni. Pravé poznání nespočívá
v pouhém přijetí titulu Dr. atd., nýbrţ v pochopení těchto základních otázek existence.
yasya sarve sam€rambh€ˆ
k€ma-sa‰kalpa-varjit€ˆ
jń€n€gni-dagdha-karm€Šaˆ
tam €huˆ paŠˆitaˆbudh€ˆ
,,Člověk, jehoţ veškeré snaţení je prosté ţádostí po smyslovém poţitku, vlastní dokonalé poznání. Mudrci říkají,
ţe jeho plodnou činnost spálil oheň dokonalého poznání.`` (Bg. 4.19)
Slovo paŠˆitaˆznamená ,,učený`` a budh€ˆ jsou ,,ti, kdo vědí``, mudrci. V desáté kapitole Bhagavad-gíty také
nalézáme slovo budh€ˆ ve verši budh€ bh€va-samanvit€ˆ (Bg. 10.8). Podle Bhagavad-gíty se mudrcem
nemůţeme stát pouhým studiem na univerzitě. Bhagavad-gítá říká, ţe moudrý je ten, kdo na všechno dokáţe
nazírat stejně:
vidy€-vinaya-sampanne
br€hmaŠe gavi hastini
Źuni caiva Źva-p€ke ca
paŠˆit€ˆsama-darŹinaˆ
,,Díky správnému poznání spatřují moudří v učeném a pokorném bráhmanu, krávě, slonu, psu a pojídači psů
(bezkastovním) jedno a totéţ.`` (Bg. 5.18)
Podle védského společenství je v Indii vzdělaný bráhman povaţován za nejvyššího v lidské společnosti.
PaŠˆita, který je moudrý a vznešený, vidí takového bráhmana na stejné úrovni jako psa nebo bezkastovního,
který pojídá psy. Jinými slovy, nerozlišuje mezi vyšším a niţším. Znamená to snad, ţe vzdělaný bráhman není
o nic lepší neţ pes? Samozřejmě, ţe je lepší, ale pandita je spatřuje jako jedno a totéţ, poněvadţ nehledí na kůţi,
ale na duši. Člověk, který se naučil umění spatřovat v kaţdé ţivé bytosti stejnou duchovní podstatu, můţe být
povaţován za panditu, protoţe kaţdá ţivá bytost je ve skutečnosti duchovní jiskra, nedílná součást úplného
duchovního celku. Duchovní jiskra je tatáţ ve všem, jenom je zahalena do různých šatů. Ctihodný muţ si můţe
obléci otrhané šaty, avšak to ještě neznamená, ţe by měl být uráţen. V Bhagavad-gítě se hmotná těla přirovnávají
k šatům, které si duše obléká:
v€s€ˆsi j…rŠ€ni yath€ vih€ya
nav€ni gŤhŠ€ti naro 'par€Ši
tatha Źar…r€Ši vih€ya j…rŠ€ny
any€ni saˆy€ti nav€ni deh…
,,Podobně jako si člověk obléká nové šaty a odkládá staré, stejně tak duše přijímá nová hmotná těla a odkládá
stará a neuţitečná.`` (Bg. 2.22)
Kdykoliv vidíme nějakého ţivého tvora, měli bychom si myslet: ,,Je to čistá duše``. Kaţdý, kdo porozuměl
takové duchovní vizi ţivota, je pandita. Čánakja Pandita o skutečném vzdělání a kvalifikacích pandity řekl:
,,Moudrý muţ pohlíţí na kaţdou ţenu, kromě své manţelky, jako na svoji matku; na veškeré hmotné bohatství
jako na smetí na ulici a na utrpení druhých jako na své vlastní.`` Buddha učil, ţe ani zvířata bychom neměli
zraňovat slovem, natoţ skutkem. Toto je kvalifikace pandity a měla by se stát i měřítkem v ţivotě. Musíme
pochopit, ţe vzdělanost člověka by se neměla posuzovat podle jeho akademických titulů, ale podle jeho náhledu
na ţivot a podle činů vykonaných v souladu s takovým poznáním. Takový je význam slova pandita podle
Bhagavad-gíty. Podobně i slovo budh€ˆ označuje zvláště toho, kdo je dobře znalý písem. Výsledky takových
realizací a studií písem jsou v Bhagavad-gítě popsány takto:
ahaˆ sarvasya prabhavo
mattaˆ sarvaˆ pravartate
iti matv€ bhajante m€ˆ
budh€ bh€va-samanvit€ˆ
,,Jsem zdrojem všech duchovních i hmotných světů. Všechno pochází ze Mne. Moudří, kteří to dokonale vědí,
Mi oddaně slouţí a uctívají Mne z celého srdce.`` (Bg. 10.8)
Moudrý člověk, neboli budh€ˆ, je ten, kdo pochopil, ţe Kršna je zdrojem všech emanací. Vše, co můţeme
spatřit, je pouhou emanací Kršny. Po milióny let vyzařují ze Slunce sluneční paprsky, a Slunce přesto zůstává
stejné. Všechny hmotné a duchovní energie podobně pocházejí od Kršny. Dosáhne-li někdo takového poznání,
stane se oddaným Kršny.
Skutečně vzdělaný člověk je ten, kdo ví, ţe musí jednat s vědomím Kršny, aniţ by více touţil uţívat si tohoto
hmotného světa. V hmotném světě kaţdý jedná poháněn chtíčem (k€ma), avšak moudrý člověk je od těchto
popudů chtíče osvobozen (k€ma-sa‰kalpa-varjit€h). Jak je to moţné? Jń€n€gni-dagdha-karm€Šaˆ: oheň
poznání spálí všechny následky hříšných činů. Je ze všeho nejočistnější. Naše ţivoty mají smysl a správný směr
pouze tehdy, pokud se snaţíme získat toto transcendentální poznání uvědomování si Kršny, r€ja-vidy€, které je
králem veškerého poznání.