Mistři ohňů a světel Pyroterra

|dobrodruzi|
Pyroterra:
Mistři
ohňů
a světel
TEXT Marek Kožušník PFOTO Karel Koubek, Pyroterra
28
Jsou to v nejlepším slova smyslu novodobí cirkusáci.
Potulní komedianti, kteří povýšili kejklířské kousky na
opravdové umění. Šlape jim to i obchodně – Pyroterra je
dnes dobře fungující zisková firma.
Jak se z party nadšených kluků, kteří točili zapálenými
ohni na řetězech někde na hradních šermířských akcích
za pivo a párek, stane profesionální společnost produkující ohňovou a světelnou show?
Je to jako všude jinde – za úspěchem stojí hodně dřiny,
dobré nápady, kus štěstí a správná rozhodnutí ve správnou chvíli. Třeba to, že se skupina v roce 2010 přihlásila
na první ročník soutěže Česko Slovensko má talent.
Zaujali a prorazili.
29
|dobrodruzi|
Adam Šťastný
Choreografie na desetiminutovou show se staví tak rok.
N
Maximálně sehraný tým
a počátku všeho stáli domorodí obyvatelé Nového
Zélandu. Maorové odpradávna svými tradičními
tanci vyprávějí příběhy o hrdinských činech, lásce
a odvaze. A odnepaměti k nim používají závaží na
provazu, kterými točí do rytmu. Říkají jim poi.
To slovo dnes znají všichni, kdo se v téhle branži pohybují. Je
základem jejich „točicího řemesla“ poi spinning, ať už předmět
na konci řetězu hoří, nebo ne. „Domorodci na Novém Zélandu
dodnes předvádějí svůj tradiční tanec Maori poi,“ vysvětluje
Martin Koubek, manažer společnosti Pyroterra. „Během těchto
domorodých vystoupení provádí padesátka tanečníků třeba jen
tři jednoduché triky, nic složitého. Jde spíš o tradici a folklor,
ale jsou to kořeny všeho, co dnes děláme. Maorové ale například
nikdy ve svých tradičních vystoupeních netočili s ohněm.“ První
triky, které se nováček poi spinningu učí, jsou právě ty tradiční
maorské, protože nejsou složité.
Další důležitou technikou, kterou umělci z Pyroterry na svých
vystoupeních používají, je točení s tyčemi. Používá se často
i u světelných show, které sice ztrácejí hutnou atmosféru středověkých kejklířských jarmarků, zato vás přenesou do vzdáleného
futuristického sci-fi světa.
„Naše točení s tyčemi vychází z bojových sportů, konkrétně
z indického stylu banethi,“ popisuje Martin Koubek. „Jeho základem je zmást nepřítele tím, že je tyč neustále v pohybu. Protivník pak nedokáže odhadnout, kdy se co stane, kdy přijde úder.
Z tohoto neustálého točení kolem celého těla vycházíme při choreografiích našich vystoupení.“
Adam Šťastný je jedním ze tří kamarádů, kteří před deseti lety
Pyroterru založili. Lezli tehdy po skalách a provozovali historický
šerm. Pak někoho z nich napadlo, že by se mohli výborně bavit
roztáčením řetězů s hořícími pochodněmi. Skvěle to zapadalo do
atmosféry šermířských soubojů na hradních nádvořích.
„Učili jsme se to v podstatě sami,
případně z videí z internetu,“ popisuje Adam Šťastný. „Postupně jsme
dali dohromady první vystoupení,
lidem se to líbilo. Začali jsme vymýšlet, jak bychom z toho třeba i mohli
mít nějaké peníze. Přibrali jsme
další lidi, trénovali jsme ještě víc.
A zřejmě jsme zvolili správný směr:
spojit točení s akční hudbou, tancem
a akrobacií.“ Tak vypadají vystoupení
skupiny dnes.
Aby se člověk udržel ve formě, musí na sobě makat. Na profesionální úrovni to jinak nejde. „Společně trénujeme dvakrát až
30
třikrát týdně po čtyřech hodinách,“ vysvětluje Adam Šťastný. „To
nacvičujeme choreografie na vystoupení. Hlavně ze začátku je ale
důležité, aby člověk trénoval víc. Měl by na sobě denně aspoň
hodinu makat.“
A teprve když nováček sám ovládne základy točení, začne se
učit choreografie v rámci společných tréninků. Nejdůležitější je,
aby byli všichni maximálně sehraní.
žádaní a úspěšní. Spokojí se s jednoduššími triky, zato perfektně
provedenými ve společné precizní a sladěné choreografii několika umělců najednou. Důležitý je také příběh, který se celým
vystoupením vine.
„Máme stálé choreografie jak ve světelné, tak v ohňové show,
v každé většinou vystupuje pět až šest umělců,“ vysvětluje Martin Koubek. „Chceme totiž, aby každá choreografie byla dokonale
synchronizovaná. To je směr, kterým jsme se vydali my. Asi je
úspěšný, protože jsme s ním dokázali prorazit ze základní amatérské úrovně do byznys světa. Nejsme jenom specialisté na točení, poi spinning, jako většina ostatních. Snažíme se o splynutí
několika směrů a umění v jednu show.“
Choreografie na desetiminutovou show se staví tak rok.
Od amatérů do velkého světa
Většina těch, kteří se celosvětově poi spinningu věnují, chce být
nejlepším „točičem“. Snaží se zvládnout co nejtěžší triky, vykreslit roztočenými ohnivými koulemi na řetězech ohromující vzory
a obrazce. Ambice Pyroterry je trochu jiná, možná proto jsou tak
31
|dobrodruzi|
kotník z akrobacie. „Když se někdo
praští ohnivou tyčí, spíš si udělá
modřinu, než by se spálil,“ usmívá
se Martin Koubek. „Je to tak rychlý
kontakt, že si člověk spíš jen udělá
modřinu a sežehne chlupy.“
Dlouhá cesta nováčka k prvnímu kšeftu
Pyroterra ve svých vystoupeních kombinuje tři elementy – točení, tanec a akrobacii. Zaměstnává dnes šestnáct umělců a poměrně hodně dalších profesí: fotografy, vizážistky, kostymérky,
grafiky. Hasiče, který dohlíží na bezpečnost během ohňových
show. „Z nás tří původních zakladatelů jsme zůstali dva,“ říká
Adam Šťastný. „Fluktuace lidí byla největší při přerodu Pyroterry
z koníčku na byznys. Najednou nikdo nemohl říct, že nejde na
trénink, protože se mu nechce. Trénink, to je tvoje práce, pracovní doba.“
Tento přerod se odehrál někdy kolem roku 2010, po památném vystoupení Pyroterry v soutěži Česko Slovensko má talent.
„Ta soutěž nás nakopla do vyšší ligy,“ popisuje Martin Koubek.
„Lidé si nás všimli, zvali nás na vystoupení. Na internetu se objevila videa s našimi vystoupeními. Začala nám volat úplně jiná
klientela. Ohromně se proto zvedly nároky na umělce, nikdo už
to nemohl dělat pro zábavu na půl plynu. Přicházeli k nám profesionální tanečníci a tanečnice z konzervatoře.“
Když do Pyroterry přijde nováček, čeká ho ještě dlouhá cesta, než začne se skupinou vystupovat. „Nehledáme někoho, kdo
už umí točit,“ vysvětluje Martin Koubek. „To ho naučíme sami.
Cenění jsou bývalí akrobati nebo profesionální tanečníci. Když se
člověk umí hýbat, není takový problém naučit ho točení. Naopak
je mnohem těžší, když přijde někdo, kdo točení zvládá skvěle, ale
nedokáže skočit s ostatními pěti umělci skok přesně na hudbu.
Na druhou stranu – když dáme šikovnému tanečníkovi do ruky
hořící tyč, zjistí, že to vůbec není tak jednoduché. Kontrolovat se
a zároveň se u toho nespálit.“
Horší je to u točení s řetězy, u poi spinningu. Když se takový
řetěz s hořící pochodní namotá na ruku, může vzniknout opravdu ošklivé popálení.
Vystoupení pro NASA
Namotat džínovinu na tyč nebo řetěz, zapálit ji a točit, to zvládne
spousta lidí. Plno klientů si proto radši najme malou skupinku
nadšenců než drahou Pyroterru. Ta ale kromě uměleckého výkonu garantuje technickou kvalitu a prvotřídní bezpečnost. „Všechny hořící části jsou z kevlaru,“ vysvětluje Martin Koubek. „Když
ho člověk vezme do ruky, vypadá jako obyčejná žlutá látka, ale je
to opravdu kevlarové vlákno. Není hořlavé, ale nasákne palivo.
To se pak zapálí – a samotný kevlar se během hoření nepoškodí.“
Je to skvělý materiál, ale za metr kevlaru se platí 600 korun.
Na jednu tyč se přitom spotřebují dva až tři metry kevlarové látky. A takových tyčí má Pyroterra čtyřicet. Jednou za rok a půl se
tyče musí vyměnit, protože se přece jen opotřebovávají.
Také investice do vybavení ke světelným vystoupením je
poměrně vysoká. Obleky na light show si Pyroterra vyrábí sama
a dokonce je úspěšně prodává podobným skupinám do celého světa. Dnes už pracují s obleky čtvrté generace. Využívají
při jejich konstrukci všech svých zkušeností včetně provádění
jakýchsi crash testů – určují namáhané dopadové plochy a podle
nich stanoví, kam světla správně umístit, aby oblek vydržel a byl
funkční. Cena jednoho takového obleku na světelnou show šplhá
ke čtyřiceti tisícům korun.
Přístroj na vykreslování světelných nápisů do vzduchu během
točení dvou tyčí vyjde na třicet tisíc korun. Tyto věci ale dnes
klienti vyhledávají víc než klasické ohňové vystoupení – lidi
jsou spíš zvědaví na něco nového a moderního, co ještě neviděli.
A k tomu je ideální právě light show.
Pyroterra využila toho nejlepšího, co ve světelné show umí,
například při vystoupení pro NASA. V Praze se totiž konal mezinárodní kongres astronautů a Pyroterra pro ně pod Pražským
hradem vystoupila s originální světelnou sci-fi show.
Krédem těchto šikovných a kreativních chlapíků a holek s láskou k točení, plamenům a světelným efektům je totiž poctivá
práce a dobrá zábava. Vše v jednom. b
Nebezpečná hra s plameny
Ohnivá nebo pyrotechnická show vypadá na první pohled docela nebezpečně. Jak riskantní je točit s hořícími předměty? „Je
to srovnatelné s jakýmkoliv jiným sportem,“ tvrdí Martin Koubek. „Gymnasta si taky občas vymkne kotník, tenista si namůže
zápěstí. Ale když je dobrý, běžně se mu to nestává. U nás ve skupině jsme vážnější úraz nikdy neměli, v branži se občas přihodí.
Znám lidi s transplantovanou kůží na celé ruce. Měli rukavice,
jedna začala hořet a pak mu ji museli stáhnout i s kůží.“
Na každé ohňové show Pyroterry je přítomen hasič. Přece
jen jde o spoustu ohně v uzavřeném prostoru. „Stojí s hasicím
přístrojem za scénou a sleduje, jestli je všechno v pořádku,“ říká
Martin Koubek. „Každý z našich umělců, který dělá s ohněm,
je navíc školený na úroveň cvičitel v práci s otevřeným ohněm.
Všichni mají bohaté zkušenosti, jak s ohněm pracovat, jak jej
uhasit, jak ošetřit popáleniny.“
Nejčastějšími úrazy ale nejsou popáleniny, spíš nějaký ten vymknutý
32
33