e‰ensko (imprimatur)

Komentáře

Transkript

e‰ensko (imprimatur)
âeãensko (imprimatur)
1
26.9.2007, 16:27
Emil Souleimanov
Konflikt
v âeãensku
VIP Books s.r.o.
Eurolex Bohemia, a. s.
Praha 2007
âeãensko (imprimatur)
3
26.9.2007, 16:27
Ve‰kerá práva vyhrazena, publikace ani její ãásti nesmûjí b˘t reprodukovány a pfievádûny jak˘mkoli zpÛsobem elektronicky, mechanicky, v podobû fotokopií, záznamÛ
nebo jinak bez pfiedchozího písemného svolení nakladatelství Eurolex Bohemia, a. s.
a nakladatelství VIP Books, s. r. o.
© Emil Souleimanov, 2007
ISBN: 978-80-7379-003-5 (EUROLEX BOHEMIA a.s.)
ISBN: 978-80-87134-48-1 (VIP Books s.r.o.)
âeãensko (imprimatur)
4
26.9.2007, 16:27
5
Obsah
Pfiedmluva - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 11
1. Kavkaz- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - âeãenci: Etnick˘ portrét - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Tukchumy a tejpy - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Kultura násilí na Kavkaze. Soupefiení o prestiÏ - - - - - - - - - - - Adatové právo a krevní msta - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Fatalismus po-ãeãensku – jach’ - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Horská etiketa - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Vztah k Ïenû - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - âeãensk˘ humor - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Rozdíly mezi horaly a obyvateli mûst a níÏin - - - - - - - - - - - - -
25
27
31
35
37
42
48
50
52
53
2. Kavkazská válka - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - U‰urma Mansúr - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Jermolov - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - ·ámil z Gimry tfietím imámem - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Islám, nak‰bandíjá a základy ·ámilova imamátu - - - - - - - - - - Vojenská taktika - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - ·ámilovo zajetí a konec Velké kavkazské války - - - - - - - - - - - Válka a její dÛsledky - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - ·ejch Kunta-hadÏi a kádiríjá - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
56
61
63
68
69
72
74
76
89
3. âeãensko souãástí Sovûtského státu - - - - - - - - - - - - - - - - - - Stalinská deportace - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Rusifikace - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Demografick˘ boom, urbanizace a „ãeãenská mafie“ - - - - - - - -
92
95
98
101
âeãensko (imprimatur)
5
26.9.2007, 16:27
6
[ KONFLIKT V âEâENSKU
4.âeãenská revoluce - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Fenomén Dudaje - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - âeãenská nezávislost - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Dudajevova (sub)etnokracie - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 1992–1994: Stra‰ák obãanské války - - - - - - - - - - - - - - - - - - Rok 1993: Zmûny v Rusku - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
104
107
108
114
118
119
5. První rusko-ãeãenská válka - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Pfiedehra k invazi - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Útok na Grozn˘ 26. listopadu 1994 - - - - - - - - - - - - - - - - - - Zaãátek rusko-ãeãenské války - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Znepfiátelené strany na zaãátku kampanû- - - - - - - - - - - - - - - Cíl: Prezidentsk˘ palác v Grozném - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Fiasko silvestrovského útoku - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Válka a její reflexe v ruské spoleãnosti - - - - - - - - - - - - - - - - - Grozn˘ obsazen. Válãení v horách - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Útok na Sama‰ki - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Útok na Budjonnovsk - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Jednání a bombardování - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Útok na Kizljar - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Dudajevova smrt a intenzifikace jednání - - - - - - - - - - - - - - - Jandarbijev prezidentem - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Chasavjurtská mírová dohoda - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Poru‰ování lidsk˘ch práv - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Oãitá svûdectví - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Prozatímní filtraãní stfiediska - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Drancování - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Zajatci u âeãencÛ - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Mezinárodní ohlasy - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Logika konfliktu. Shrnutí - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Specifika rozhodovacího procesu - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Personalizace konfliktu - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Obûti první rusko-ãeãenské války - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
122
122
126
129
131
137
138
139
143
145
146
148
150
151
152
156
158
159
163
164
166
167
169
173
176
178
âeãensko (imprimatur)
6
26.9.2007, 16:27
Obsah ]
7
6. Meziváleãné âeãensko a Dagestánská invaze - - - - - - - - - - - - âeãenská nezávislost (1996–1999) - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Politizace islámu - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - „Wahhábismus“ - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Sociálnû-ekonomick˘ v˘voj v Dagestánu - - - - - - - - - - - - - - - ·ífiení „wahhábismu“ v Dagestánu - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Invaze do Dagestánu - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Situace v Rusku v pfiedveãer druhé ãeãenské války - - - - - - - - Teroristické v˘buchy v rusk˘ch mûstech a fenomén Putin - - - -
179
179
187
192
202
205
208
213
215
7. Druhá rusko-ãeãenská válka - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Pfiípravy na invazi - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - První. fáze operace: Sanitní kordón a bezpeãnostní zóna - - - - Druhá fáze operace: Obklíãení Grozného - - - - - - - - - - - - - - Tfietí fáze operace: Útok na Grozn˘ a boje ve mûstech - - - - - - Poãty válãících stran - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Útok na Grozn˘ - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - V˘sledky aktivní fáze válãení - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Vojenské ztráty - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Civilní obûti - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Financování operace - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
223
223
227
229
231
232
232
234
235
236
237
8. Spoleãnost, média, válka - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Ruská spoleãnost pfied a po zahájení druhé války - - - - - - - - - O fenoménu kavkazofóbie a ãeãenofóbie v ruské spoleãnosti - Mediální politika Kremlu - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
238
238
243
254
9. Situace lidsk˘ch práv v âeãensku - - - - - - - - - - - - - - - - - - - „Zaãistky“ - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Filtraãní punkty a t˘rání - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Kontrolní stanovi‰tû - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Mizení lidí - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - ZnásilÀování - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Soudní zvÛle - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Postoj rusk˘ch úfiadÛ - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Blokování mezinárodní kontroly - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Shrnutí - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
262
262
267
271
272
274
275
279
282
285
âeãensko (imprimatur)
7
26.9.2007, 16:27
8
[ KONFLIKT V âEâENSKU
10. Normalizace - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Achmat Kadyrov - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Demografie ãeãensk˘ch voleb - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Ústavní referendum - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Prezidentské volby - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Kadyrov a osudy „ãeãenizace“ - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - âeãenská milice - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Úskalí „ãeãenizace“ - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - „Svobodné prezidentské volby Aluho Alchanova“ - - - - - - - - - Ramzanova éra - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
289
293
298
298
302
305
308
319
326
330
11. Odboj - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Maschadovovy snahy o jednání - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Zmûny spoleãensk˘ch nálad a projekty míru - - - - - - - - - - - - Nadûje z Lichten‰tejnu - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Tragédie v Divadle na Dubrovce - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Situace uvnitfi divadla - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Okolnosti útoku - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Okolnosti vy‰etfiování - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Tragédie v Beslanu - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Okolnosti soudního vy‰etfiování - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Závûr - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Situace uvnitfi odbojového hnutí po roce 2000 - - - - - - - - - - - Radikalizace - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Etnifikace - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Individualizace - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Internacionalizace - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Regionalizace - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Útoky na Grozn˘, NazraÀ a Nalãik - - - - - - - - - - - - - - - - - - Sociálnû-ekonomické a etnicko-administrativní pomûry
v severokavkazsk˘ch republikách- - - - - - - - - - - - - - - - - - - Vznik dÏamaatÛ na severozápadním Kavkaze a jejich radikalizace
Ingu‰sko - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Severní Osetie - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Dagestán a Stavropolsk˘ kraj - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Shrnutí - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
340
340
342
346
351
354
360
360
365
375
378
385
390
393
399
405
420
422
âeãensko (imprimatur)
8
26.9.2007, 16:27
424
427
433
434
435
436
Obsah ]
12. âeãenská válka a ruská spoleãnost - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Média - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Reorganizace státu - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Xenofobie- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Závûr - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
9
440
441
446
451
454
Anglické resumé/English Summary - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 457
Overview of Currently Available Literature
on the Russo-Chechen Conflict - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 458
Slovník - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 461
Bibliografie- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 465
âeãensko (imprimatur)
9
26.9.2007, 16:27
11
Pfiedmluva
Petra Procházková
Vzpomínám si, jak mne tehdy brzy ráno vzbudil telefon a jeden z m˘ch
moskevsk˘ch pfiátel, novináfiÛ, vykfiiknul. „Je válka!“ Snad díky rozespalosti, nebo pramal˘m zku‰enostem jsem nebrala tu informaci vÛbec váÏnû
a proleÏela v pefiinách je‰tû nejménû hodinu. Bylo 10. prosince 1994, 5 hodin dvacet sedm minut, a zatímco já jsem pfiemítala o tom, zda ta válka
vypukla ve V˘chodním Timoru, na Filipínách nebo nûkde v Africe, na
Kavkaze se do rojnic fiadili ru‰tí vojáci, tanky zahfiívaly motory, letadla se
obtûÏkávala bombami a generálové si mnuli ruce, neboÈ armáda tlející
v dlouhé neãinnosti pfiestává b˘t armádou a stává se bandou ozbrojen˘ch
agresivních a velmi nedisciplinovan˘ch osob. Zamûstnat je sbûrem mandelinek bramborov˘ch nebo zametáním sv˘ch rozpadajících se základen
nemá smysl. A ruská armáda byla tehdy ve velmi nezávidûníhodné situaci.
SÏírala jí korupce, chudoba a ty obrovské masy vojákÛ, ktefií byli po rozpadu sovûtského impéria posláni zpátky domÛ ze sv˘ch tepl˘ch stanovi‰È
ve v˘chodní Evropû, nevûdûli, kam se vrtnout. Pfiitáhli domÛ ze státÛ Var‰avské smlouvy poníÏeni, roztrpãeni a zneuctûni. Nikdo je nechce, dokonce ani doma ne. Tohle v‰echno jako kdyby se âeãenska net˘kalo. A ani mi
to tehdy, v prosinci 1994, v 5 hodin dvacet sedm minut ráno neprobûhlo
hlavou. Upfiímnû fieãeno, hlavou mi toho probíhalo málo. Proã si tak dobfie pamatuji pfiesn˘ ãas? ProtoÏe jsem se podívala na budík. Asi instinktivnû. KdyÏ zaãíná nûjaká válka je dobfie si vr˘t do pamûti, v kolik hodin byla
vyhlá‰ena.
JenÏe tahle válka vlastnû vÛbec vyhlá‰ena nebyla. Jen se od roku 1991
o ní mluvilo s takovou vá‰ní, Ïe bylo jasné, Ïe jednou padne ten stra‰n˘
první v˘stfiel. Abych byla úplnû pfiesná, uÏ do osudného prosince toho roku
v˘stfiely a dokonce i bomby na severním Kavkaze padaly, na seznam obûtí
âeãensko (imprimatur)
11
26.9.2007, 16:27
12
[ KONFLIKT V âEâENSKU
byla zapsána první jména, ale bude lhát ten, kdo by mi dnes zkou‰el tvrdit, Ïe si pfied deseti lety dokázal pfiedstavit tak vlekl˘, krvav˘ a masivní
ozbrojen˘ konflikt, jak˘ trvá v âeãensku do dne‰ních dnÛ. Nikdo, ani
novináfii, ani politikové a dokonce ani krvelaãní generálové, a nutno pfiiznat, ani na válku naladûní âeãenci, nevûfiili tomu, Ïe budeme slavit pûtileté a pak i desetileté v˘roãí a Ïe v˘roãí budeme slavit za neutuchajícího
vzájemného vraÏdûní se.
KdyÏ jsem koneãnû nabyla plného vûdomí, pochopila jsem, Ïe pfiítel
novináfi mûl pravdu a Ïe pokud chci b˘t v Grozném dfiív neÏ ruské tanky,
musím vyrazit co nejdfiív. Bylo to o vlásek. Ruská armáda vjela na ãeãenské území následujícího dne brzy ráno, ze tfiech smûrÛ. Tanky se pohybovaly odhodlanû, vojáci téÏ, je‰tû nezbaveni základních lidsk˘ch pudÛ, o které
valná vût‰ina v‰ech úãastníkÛ bojÛ pozdûji pfii‰la v dÛsledku zvûrského vraÏdûní, muãení, odfiezávání u‰í, odsekávání hlav a pohfibívání zaÏiva.
Armáda byla v akci a generalita, aÈ uÏ ta, která sedûla v tepl˘ch kanceláfiích v Moskvû a jednotlivé operace sledovala ukazovátkem na mapû, nebo
ta, která se s entuziasmem vrhla do sychravého podhÛfií severního Kavkazu v holínkách, dostala svou pro dal‰í fungování nutnou dávku adrenalinu. Politici uvûfiili slovÛm muÏÛ v uniformách v ãele s tehdej‰ím ministrem obrany Ruska generálem Pavlem Graãovem, Ïe taková malé vítûzné
vojenské taÏení nikomu neu‰kodí a vojáky, ktefií Ïijí se sv˘mi rodinami ve
‰pinav˘ch garsonkách, v hor‰ím pfiípadû bez rodin v kasárnách prolezl˘ch
hmyzem a nemocemi, pfiivede na jiné my‰lenky. A tady je ta první souvislost, která spojuje zahájení ãeãenské války s ruskou realitou první poloviny 90. let. Entuziasmus a nad‰ení z pádu totality a zárodkÛ demokracie se
rychle mûnily v na‰tvání znaãné ãásti obyvatelstva na nové vedení, které,
logicky, nedokázala slibovan˘ svobodn˘ a prosperující svût vyrobit ze zatuchlé velmoci pfies noc. Vûãnû opil˘ prezident Jelcin si urãitû velmi upfiímnû pfiál, aby byl jednou zapsán do historick˘ch uãebnic písmem zlat˘m
a nikoliv s pfiízviskem „krvav˘“, ãehoÏ nakonec urputnou snahou vyhrát
válku s âeãenci dosáhnul. Nechal se podvádût sv˘mi ministry i generály,
vûfiil povídaãkám o skupinû ãeãensk˘ch fanatikÛ, kterou jedin˘ rusk˘ pluk
zlikviduje pfies noc (slova samotného Graãova pfied desítkami novináfiÛ)
a zavíral oãi nad prvními údaji o civilních obûtech. Mimochodem, nikdo
mu nefiekl, Ïe ti první neboÏáci, kter˘m na hlavu padaly ruské bomby, byli
ru‰tí obyvatelé Grozného. Ruské babky a dûdulové, co na rozdíl od âe-
âeãensko (imprimatur)
12
26.9.2007, 16:27
Pfiedmluva ]
13
ãencÛ neode‰li do hor, protoÏe ty nejsou a nikdy nebyly jejich domovem.
ZÛstali ve mûstû a pevnû vûfiili, Ïe právû jim se kulky jejich vlastních vojákÛ vyhnou. Nevyhnuly.
Ale v rámci spravedlnosti je tfieba fiíct i nûco o váleãném entuziasmu
samotn˘ch âeãencÛ. Ani oni si nedovedli válku, která se blíÏila, pfiedstavit
v reáln˘ch obrysech. Pamatuji se na léto roku 1994, kdy po hlavním námûstí v Grozném cupitaly âeãenky stfiedního vûku a na rameni mûly zavû‰en˘ samopal. Byly souãástí domobrany, která se po vstupu ruské armády do zemû rozrostla tak, Ïe jejím ãlenem byl vlastnû kaÏd˘ âeãenec. Ty
Ïeny hrdû chodily s kala‰nikovem po ulici a kfiiãely: „Nochãi, Nochãi!“ MuÏi
na nû byli py‰ní a zdravili se s nimi jako s rovnoprávn˘mi spolubojovníky,
obûtím ramen jednou rukou, aãkoliv místní kultura pfiíli‰nému fyzickému
kontaktu mezi muÏem a Ïenou nikdy nepfiála. Teì bylo ale v‰echno jinak.
Îeny i muÏi spoleãnû vedeni charismatick˘m prezidentem DÏocharem
Dudajevem vûfiili, Ïe ‰ance získat svobodu, nezávislost a jednou provÏdy se
zbavit ruského jha nastala právû teì a upustit ji prostû nelze. A zcela upfiímnû fieãeno, v‰ichni ve skrytu du‰e vûfiili také v to, Ïe spí‰ neÏ válka nastane
hara‰ení zbranûmi, vzájemné vyhroÏování, sem tam nûjaká pfiestfielka a Ïe
obûti se budou poãítat maximálnû na desítky, nikoliv na desetitisíce. I já
i moji kolegové jsme si to mysleli. KdyÏ jsme se 11. prosince ráno probudili v tak zvaném Francouzském domû nedaleko hlavního groznûnského
námûstí a napÛl rozvá‰nûní, napÛl vydû‰ení ãeãen‰tí v˘rostkové nám pfiibûhli sdûlit, Ïe „uÏ to zaãalo a tanky jedou na mûsto“, zívli jsme a zasmáli
se jednomu americkému fotografovi, kter˘ vytáhnul z batohu pfiilbu. Na
hlavu si ji je‰tû nenasadil, ale zanedlouho mûla pfiijít chvíle, kdy jsme mu
ji v‰ichni velmi závidûli.
KdyÏ si teì vybavuji ty chvíle v pamûti, vyvstávají mi pfied oãima jednotlivé momenty, které se z hlediska tehdej‰í situace zdály b˘t nepodstatné, nyní mi ale pfiipadají jako zlomové chvíle historie lidstva. Po deseti letech si vzpomínám skoro na kaÏdé slovo sympatického Belgiãana Bruna,
‰éfa pfiedsunutého pracovi‰tû EBU (European Broadcasting Union), kter˘
na dramatické schÛzi v‰ech novináfiÛ pob˘vajících toho ãasu v Grozném
vyzval k evakuaci. Vûdûl asi víc neÏ já. Nebo tomu, co vûdûl, víc vûfiil. Vût‰ina západních ‰tábÛ odjela. Také si pamatuji na jeden z posledních telefonick˘ch rozhovorÛ, kter˘ se mi podafiilo uskuteãnit po stacionární telefonní síti, pozdûji zcela zniãené. Volal mi ãesk˘ velvyslanec v Moskvû pan
âeãensko (imprimatur)
13
26.9.2007, 16:27
14
[ KONFLIKT V âEâENSKU
Rudolf Slánsk˘. I jeho slova jsem brala na lehkou váhu, a kdyÏ mi fiíkal, Ïe
Rusové budou mûsto bombardovat, pfiedstavovala jsem si pár úderÛ do
neobydlen˘ch ãástí, jen tak pro v˘strahu, bez zbyteãn˘ch obûtí. Pofiád byla
ta pfiilba amerického fotografa k smíchu. Váleãné nad‰ení dosahovalo vrcholu, âeãenci odrazili první útok na mûsto a Rusové se zubili pod vousy,
Ïe tohle byla jen taková malá pfiedehra.
Myslím, Ïe válka pro mne nezaãala onoho 10. prosince po páté ranní,
ale 22. prosince lehce po poledni. Pochopení toho, co to je skuteãnû válka, totiÏ vyÏaduje jakousi zvlá‰tní osobní zku‰enost. Nestaãí boje pozorovat, filmovat, psát o nich, ãi hlásat do rozhlasu. Pokud se nûjakému novináfii podafií projít konfliktem nezasaÏen osobnû v‰udypfiítomnou smrtí, pak
se mÛÏe tû‰it iluzí, Ïe rozdíl mezi váleãn˘m filmem v televizi natáãen˘m
v perfektních kulisách a opravdov˘mi jatkami pro nûj samotného není zas
aÏ tak moc velk˘. A tak je moÏné dostát oné pfiísloveãné novináfiské objektivitû a psát bez emocí skuteãnû jen o tom, co se stalo, poãítat mrtvoly,
ranûné a tváfiit se naprosto nedotãenû. Patfií to pr˘ k na‰í profesi. A podle
pfiíruãek k ní také ve váleãn˘ch podmínkách patfií alkohol, cigarety, obãas
i drogy. Na pfiekonání strachu a uchování si oné objektivity, co po nás zamûstnavatel tak Ïádá. To by ale byla pfiedmluva k úplnû jiné knize. I kdyÏ
novináfii do ãeãenské války také patfií a aÈ uÏ chtûli ãi nikoliv, stali se její
souãástí a ovlivnili její chod více, neÏ si politici pfiipou‰tûjí. Ta na‰e, novináfiská a velmi angaÏovaná válka zaãala právû 22. prosince po poledni.
ProjíÏdûla jsem v tu chvíli pfies tzv. tramvajov˘ most a s klidem pozorovala ruská letadla, co doposavad shazovala bomby jen v noãních hodinách
a nauãila tak nás i místní obyvatele jakémusi bezpeãnostnímu reÏimu. Spali
jsme ve sklepích a vûfiili, Ïe nebudeme zavaleni, a kdyÏ, tak nás nûkdo vyhrabe. Obûtí zatím skuteãnû nebylo moc. Jako novináfiská potrava nám
slouÏily obrovské jámy, které zbyly po noãních náletech, a které jsme s vá‰ní
zaãínajících váleãn˘ch zpravodajÛ fotili a filmovali. Bylo nás tehdy v Grozném uÏ málo. Ostatní, rozumnûj‰í a prozfietelnûj‰í, sídlili v místech o nûco
více bezpeãn˘ch a k nám pofiádali v˘pravy za informacemi bûhem bílého
dne. Pocit bezpeãí skonãil ve chvíli, kdy pár set metrÛ za autem, ve kterém jsem spokojenû chroustala sluneãnicová semínka, zahfimûl v˘buch a ná‰
vÛz poskoãil, pak vzlétnul, nakonec dopadnul a zÛstal s koly rozcapen˘mi
do v‰ech stran, jako Ïába na suchu. Na mostû leÏelo nûkolik krvav˘ch tûl,
nûkterá bez hlavy, stafiík s utrÏen˘mi konãetinami a vedle plaãící chlapec,
âeãensko (imprimatur)
14
26.9.2007, 16:27
Pfiedmluva ]
15
tûÏce zranûná Ïena s vyhrnutou sukní a obnaÏen˘m rozkrokem, kterou
nûkdo cudnû pfiikryl, aby zemfiela dÛstojnû, muÏ s obliãejem cel˘m od krve,
kterého lidé vedli za ruce a lhali mu: „To nic není“. Ale bylo.
O pár minut dál po chvíli zaznûl dal‰í v˘buch. Ud˘chaná jsem dobûhla
do na‰eho Francouzského domu a trosky novináfiÛ zastihla s tváfiemi bíl˘mi jak list papíru a vytfie‰tûn˘ma oãima. Tehdy pro nás zaãala válka. Bomba zabila americkou fotografku Cynthyi Elbaum, která se spolu se mnou
posmívala kolegovi, co chodil po ulici v pfiilbû.
Tak transparentní vzpomínku na vafiení ‰paget tehdy veãer, dva dny pfied
na‰ím ·tûdr˘m dnem, nemám na nic za svÛj Ïivot. Pfiítel Cynthye Ameriãan Paul míchal pokrmem a solil ho slzami, které do smûsi nezadrÏitelnû
kapaly. „Je to kvÛli ropû,“ fiekl nûkdo, aby zfiedil tu nepfiíãetnou atmosféru
strachu o sebe sama a jakési pfiedtuchy, Ïe tohle nebude jen pouhé hara‰ení zbranûmi a vyhroÏování. „Je jí tu málo, to jim za to nestojí,“ odpovûdûl
dal‰í novináfi.
„Vede tudy strategick˘ ropovod,“ prohlásila jsem znalecky já, abych se
nûjak rozumnû zapojila.
„Bojí se, Ïe se pfiidají dal‰í, Dagestánci, nebo jiné severokavkazské národy, nakonec jim z Ruska zbude jen Moskevská oblast,“ ozval se nûkdo
jin˘.
„Zaãali, tak uÏ nemÛÏou pfiestat, dokud to nevyhrají,“ ozval se rusk˘
kolega, kter˘ chápal mentalitu rusko-ãeãenského válãení nejlépe z nás,
a i kdyÏ jsme mûli kousek pravdy v‰ichni, ta jeho verze se ukázala, bohuÏel, tou nejsprávnûj‰í. A není dÛleÏité, zda myslel âeãence ãi Rusy, protoÏe ta teze platila stejnou mûrou pro obû strany. Válku, která je vedena dílem pragmatick˘mi cíli a velk˘m dílem emocemi, lze zastavit ze v‰eho
nejhÛfi. Rozjet˘ vlak má vût‰í ‰anci zpomalit svÛj chod, neÏ konflikt, ve
kterém bují vá‰nû.
Vá‰nû a peníze se staly pohonn˘mi hmotami první rusko-ãeãenské války a Ïivily ji aÏ do památného léta roku 1996. ProÏili jsme je s oãima navrch
hlavy, v jakési váleãné extázi, podobnû, jako ãeãen‰tí partyzáni. SnaÏili jsme
se chápat i utrmácené ruské vojáky, ktefií a rozdíl od svého protivníka ani
po láhvi vodky nedokázali moc pfiesnû definovat, co v âeãensku dûlají, zato
se jejich nenávist proti horalÛm zvy‰ovala s kaÏd˘m zabit˘m druhem. Rusové nakonec Groznyj obsadili a udûlali z nûj vojenské leÏení, smutné, rozbité mûsto, které mûlo stejnou barvu, jako ve‰kerá vojenská technika –
âeãensko (imprimatur)
15
26.9.2007, 16:27
16
[ KONFLIKT V âEâENSKU
‰edivozelenou. Zase jsme mûli ‰patn˘ odhad a mysleli si, Ïe teì uÏ se âeãenci na nic jiného neÏ na sporadické útoky z hor nezmohou. Nenechali
jsme se sice zblbnout moskevskou propagandou o normalizaci Ïivota v âeãensku, které se po vyãi‰tûní od banditÛ vrací k mírovému Ïivotu. Mírov˘
Ïivot prostû v m˘ch pfiedstavách vypadá úplnû jinak, neÏ to, co se odehrávalo v létû 1996. Ty srpnové dny se slaví dodnes v âeãensku jako jedno
z mnoha váleãn˘ch v˘roãí. Rebelové dokázali získat zpût Groznyj. Tehdy
âeãenci podlehli dal‰í ze sv˘ch iluzí a poté, co s nimi generál Alexander
Lebeì podepsal tak zvané Chasavjurtské mírové dohody, zaãali oslavovat
vítûzství. Kfiepãili na ruinách svého hlavního mûsta, po rozbombardovan˘ch horsk˘ch vesnicích jezdili drah˘mi dÏípy vyzdoben˘mi ãeãenskou
vlajkou s vlkem a portréty slavného vojevÛdce ·amila Basajeva. V Moskvû
se tváfiili, Ïe tyhle oslavy nevidí a Ïe to oni jsou rozumnûj‰í stranou, která
svého mlad‰ího a hloupûj‰ího brá‰ku povede dál za ruku, aÈ uÏ o to stojí
nebo ne. Ru‰tí generálové, ktefií byli nuceni v srpnov˘ch dnech roku 1996
bûhem útoku ãeãensk˘ch oddílÛ veden˘ch Basajevem a skvûl˘m stratégem,
generálem Aslanbekem Ismailovem, sledovat své umolousané vojáky, jak
na kolenou prosí vousaté zbojníky, aby jim dovolili pfiinést si do obklíãen˘ch leÏení k˘bl vody, polykali sliny hofikosti. A to je‰tû nezapomnûli na
poníÏení z ãervna 1995, kdy se Basajev spolu se sv˘mi druhy Aslanbekem
Isamilovem a Aslanbekem AbdulhadÏijevem, zmocnili nemocnice v jihoruském Buìonnovsku, nechali rusk˘mi speciálními protiteroristick˘mi jednotkami zabít pfies sto rukojmích a pak se v klidu v autobusech vrátili do
ãeãensk˘ch hor. Byl to první, tak zásadnû úspû‰n˘ a z ãistû lidského i politického hlediska tak sporn˘ ãin svého druhu v dûjinách, se kter˘m si
novináfii vÛbec nevûdûli rady. Ptala jsem se tehdy Basajeva i AbdulhadÏijeva,
se kter˘mi mne pojili, klidnû pfiiznávám, dlouholeté pfiátelské vztahy, zda
je podle ãeãenské etikety pfiípustné vytváfiet si pfied sebou ‰tít z Ïen a novorozencÛ. Odpovûdûli mi otázkou, coÏ svûdãilo o tom, Ïe si svou pravdou
nejsou úplnû jisti: „O co jsme hor‰í neÏ rusk˘ pilot, kter˘ shazuje bomby
na ãeãenské auly a zabíjí tam, aniÏ by sám riskoval, stovky Ïen a novorozencÛ? Proã on není zanesen na seznam teroristÛ, a my ano? Jak se proti
taktice, kdy Rusové likvidují to, co nám je nejdraωí a odmítají boj muÏe
proti muÏi, máme bránit?“ V nûãem mûli ãeãen‰tí velitelé pravdu. Na seznam lidí páchajících ãiny nepfiípustné mûli b˘t zaneseni nejen oni, ale i ti
ru‰tí letci, generálové dávající nesmyslné pfiíkazy k bombardování mûst
âeãensko (imprimatur)
16
26.9.2007, 16:27
Pfiedmluva ]
17
pln˘ch civilistÛ a prezident se sv˘mi poradci, kter˘ celé to vraÏdûní politicky posvûtil. Myslím, Ïe je‰tû tehdy, v polovinû let 90. Ruská vefiejnost
pfiesnû toto chápala a její odpor k válce sílil, nabíral fantastick˘ch podob,
kdy napfiíklad ruské matky spolu s ãeãensk˘mi hledaly ztracené ruské vojáky, psaly protestní dopisy do OSN a OBSE a nadávaly na v‰echny muÏe,
co chodí spát namísto s nimi se samopalem.
Pfies to stále trvám na tom, a to i po Buìonnovsku, Ïe první válka byla
z ãeãenské strany válkou rytífiskou. Váleãní zajatci byli muãeni s mírou
odpovídající kavkazské tradici, ãeãenské ozbrojené síly byly kromû stál˘ch
jednotek tvofieny i vesniãany, uãiteli, inÏen˘ry a studenty, ktefií své hlavní
váleãné poslání vidûli v ochranû svého domu a své rodiny. Pravda, krutosti
pfiib˘valo na obou stranách, ale na podzim roku 1996 bylo zfiejmé, Ïe pfies
v‰echny kfiivdy a násilnosti jsou âeãenci s Rusy a Rusové s âeãenci schopni rozumnû hovofiit a tvrdit si do oãí, Ïe mír je spoleãn˘m cílem v‰ech.
MoÏná to mysleli i doopravdy. A budiÏ pfiipsáno k dobru Borisi Jelcinovi
(hned za pfiívlastek „krvav˘“), Ïe mu alespoÀ na chvíli byly Ïivoty jeho
vojákÛ a snad i ãeãensk˘ch civilistÛ cennûj‰í, neÏ povûst krále, jehoÏ vojsko podniklo vítûzné taÏení.
Snad i novináfiská obec si naivnû myslela, Ïe teì uÏ nebude na cesty do
âeãny pfiilby potfiebovat. A skuteãnû to tak bylo. âeãen‰tí váleãní hrdinové si rozdali tituly „brigádní generál“ a opentlili si své hrudi medailemi za
stateãnost. Malé chlapeãky navlékali ve dny oslav do miniaturních vojensk˘ch uniforem a fotili si je opfiené o samopal. Naopak by to ‰lo jen ztûÏí,
chlapeãci by pod tíhou „kala‰e“ upadli na zem. Îurnalisté nad‰enû zásobovali svá média ãlánky o unikátním historickém pfiíkladu, kdy miliónov˘
národ pfiesvûdãil silou vÛle i zbranû sto ãtyfiiceti sedmimiliónového protivníka, Ïe si zaslouÏí respekt a uznání. Rusko se naopak Ïivilo nadûjí, Ïe vá‰nû
a touha po úplné samostatnosti severokavkazského drobeãka bude pfieválcována ekonomickou závislostí na velkém bratrovi a rozumn˘m pfiístupem
k vûci z hlediska geopolitického. VÏdyÈ âeãna má jediné normálnû pfiístupné hranice s Ruskem a její ‰ance na ekonomick˘ rozvoj jsou alespoÀ zatím
spojeny jedinû s Moskvou. Kromû toho moskevská diaspora se i pfies vzájemnou nevraÏivost obou národÛ znaãnû rozrostla a to, Ïe v âeãensku lidé
aÏ na v˘jimky nehladovûli, bylo do jisté míry zásluhou pfiíbuzn˘ch operujících na moskevském burzovním trhu i v podsvûtí. âást v˘dûlku putovala
vÏdy domÛ, aÈ uÏ rodinám ãi guerille. Provázanost âeãencÛ s Ruskem byla
âeãensko (imprimatur)
17
26.9.2007, 16:27
18
[ KONFLIKT V âEâENSKU
tak zfiejmá, Ïe se ji neodvaÏoval zpochybnit ani ten nejzarytûj‰í partyzán.
JenÏe co s ní dál?
Myslím, Ïe Rusové pfiece jen alespoÀ chvíli uvaÏovali o moÏnosti kompromisu. Naprosto nesamostatnou a nezku‰enou ãeãenskou ekonomiku
mohli kontrolovat i bez toho, aby âeãensko okupovali vojensky. I âeãenci
si byli vûdomi toho, Ïe na západoevropské a americké trhy se jen tak nedostanou, ostatnû nebylo moc s ãím tam pronikat a i jakákoliv humanitární pomoc byla kontrolována Moskvou.
Mezinárodní situace byla tehdy je‰tû âeãencÛm velmi naklonûna.
V první fiadû bylo celému svûtu líto malého národa, hrdinsky vzdorujícího
obrovské pfiesile. Horalé bojující láhvemi se zápalnou smûsí proti takovému pluku se stali naplnûním jak˘chsi romantick˘ch snÛ komercionalizující se západní civilizace, která promûnila termín hrdinství ve sv˘ch podmínkách v záleÏitost patfiící pouze do filmového umûní nebo do obrazu moderní
Ïeny vzdorující domácímu násilí. A najednou se ne ve filmu, ale ve skuteãn˘ch zprávách zjevuje âeãenec, s hrd˘m v˘razem ve tváfii, odhodlan˘m
pohledem a ãern˘m plnovousem. Tenhle âeãenec nám tvrdí, Ïe je pfiipraven zemfiít pfii obranû svého rodného krbu, pouÏívá pfii tom patetické v˘razy, na které jiÏ nejsme zvyklí a pfiitom v nás vyvolává spí‰ mrazení neÏ
opovrÏliv˘ ú‰klebek. To proto, Ïe on to myslí doopravdy. Navíc to jeho jiÏ
zemfielí spolubojovníci dokázali tím, Ïe skuteãnû pfii obranû sv˘ch domÛ,
ulic, mûst a vesnic zemfieli. BudiÏ uãinûno spravedlnosti zadost, hrdinsk˘ch
ãinÛ se dopou‰tûli i ru‰tí vojáci a ruská média vedená pfiáním Kremlu se je
snaÏila zev‰eobecÀovat a jako obecn˘ jev také oslavovat. Nikdy se jim to
nepodafiilo. Hrdinství rusk˘ch vojákÛ, aÈ uÏ jakkoliv masivnû pfiítomno,
se nikdy nestalo jevem patfiící do kategorie obecného jevu charakterizujícího ruskou armádu bojující v âeãensku. I kdyÏ je to kruté vÛãi jednotlivcÛm, jeÏ by si zaslouÏili stejnû medailí, jako jejich ãeãen‰tí protivníci,
ruská vojska jako celek se v âeãensku chovala primitivnû, zbabûle, dopou‰tûla se nesmysln˘ch krutostí, pfiehmatÛ, podlostí a hloupostí. Vidûla jsem
opilé ruské dÛstojníky, jak k‰eftují s âeãenci a prodávají jim zbranû, kter˘mi na nû následující noc z hor zaãali pálit, vidûla jsem nákladní ruská
vojenská auta, jak spû‰nû odváÏejí z ãeãensk˘ch vesnic krásn˘ dfievûn˘ nábytek, televize Sony, satelitní antény, ledniãky, moderní obleãení vãetnû
podprsenek a dokonce i nádobí, které vût‰inou po cestû padlo za obûÈ dírám po vlastních bombách. Jen fotoalba nechávali ru‰tí vojáci rozházená
âeãensko (imprimatur)
18
26.9.2007, 16:27
Pfiedmluva ]
19
po místnostech, které jiÏ nekryla stfiecha, takÏe pamûÈ ve formû fotografií
brzy podlehla snûhu a de‰ti. Ta fotoalba se pro mne stala symbolem. Pro
Rusy tak nepouÏitelná a pro âeãence tak Ïivotnû dÛleÏitá. Îádná mikrovlnná trouba nemohla nahradit ztrátu fotografie dávno zemfielého dûdeãka, „dÏigita“, jak o nûm fiíkali jeho vnuci, protoÏe to on byl pro v‰echny
pfiíkladem neohroÏeného odporu a vzdoru proti jakékoliv nadvládû. AÈ uÏ
skuteãnû vzdoroval ãi jen ãas o nûm vytvofiil legendu, ãeãenská schopnost
bránit si vlastní prostor má skuteãnû stfiedovûké, romantické podoby
a v první válce právû ony byly zcela naplnûny.
Kromû lítosti k âeãencÛm ale svûtová vefiejnost, v˘znamné mezinárodní organizace i politici byli ve svém byÈ jen slovním odporu proti válce
vedeni zvlá‰tním postavením Ruska na svûtové arénû. Jednak pokládali
prezidenta Jelcina za figuru ponûkud kuriózní, nesvéprávnou, smû‰nou
a nedÛstojnou. S ním pak celé Ruska zapadlo do kategorie pochybn˘ch
a nesolidních partnerÛ, kter˘ch je tfieba se spí‰ obávat, neÏ je respektovat
a váÏit si jich. Svût sice nijak prakticky nezasáhl, aby zastavil vraÏdûní na
severním Kavkaze, oz˘val se ale celkem hlasitû a tlaãil Rusy pfiinejmen‰ím
k tomu, aby se snaÏili své fiádûní, rabování a jiné zloãiny skr˘vat. To dnes
jiÏ vÛbec neplatí, jako fiada dal‰ích tezí vysloven˘ch v úvodu, za coÏ nenese zodpovûdnost jen ruské vedení s prezidentem Vladimírem Putinem v ãele,
ale my v‰ichni. Nakonec ov‰em i samotní âeãenci, ktefií ztratili hodnû ze
své rytífiskosti, jednoty, noblesy a tradic.
Ano, byla to po v‰ech stránkách válka rytífiská a rytífisk˘ch ãinÛ se dopou‰tûli jak Rusové, tak âeãenci. Kdyby, aãkoliv nemám to slovo v souvislosti s válkou vÛbec ráda, prostû kdyby konflikt v roce 1996 skuteãnû
skonãil, vzájemn˘ vztah RusÛ a âeãencÛ by bylo moÏné s trochou taktiky,
tolerance a diplomacie je‰tû udrÏet na takové úrovni, která nepfiedpokládá
neustále vzájemné útoky, osoãování a vyãítání si star˘ch kfiivd. JenÏe slovo
kdyby opravdu do váleãného slovníku nepatfií.
Stále se opakující pfie o to, kvÛli ãemu je tak krvav˘ konflikt na severním Kavkaze veden, kdyÏ jde vlastnû jen z hlediska celoruského o zanedbateln˘ a zdaleka ne nejbohat‰í kousíãek zemû, nemá konce. JiÏ jsem zmínila ropu i ambice rusk˘ch generálÛ spravujících rozpadající se armádu,
touhu po rychlé, vítûzné válce, naivitu prezidenta RF Jelcina, i nepopsatelné
emoce na obou válãících stranách. A také jsem zmínila peníze. Právû ony
hrály po srpnu 1996 roli stále v˘znamnûj‰í.
âeãensko (imprimatur)
19
26.9.2007, 16:27
20
[ KONFLIKT V âEâENSKU
Po uzavfiení Chasavjurtsk˘ch dohod vyvstal finaãní motiv v plné své síle.
âeãen‰tí vítûzové logicky nemohli odhodit samopal do kouta a jít okopávat pole. Potfiebovali ke své dal‰í kariéfie funkce a dolary nebo alespoÀ ruble.
Podûlit v‰echny se nemÛÏe nikdy podafiit nikomu a Moskva okamÏitû pochopila, Ïe tohle je ta pravá cesta k vítûzství. Znesváfiit jednotlivé, doposud
vzájemnû celkem vojenskou disciplínou a národnostní pfiíslu‰ností spojené skupiny, vyuÏít ãeãenské klanové struktury, snahy po hromadûní majetku pro blaho své rodiny a pomûrnû chabému vztahu k nûãemu v ãeãensk˘ch dûjinách tak zanedbatelnému, jako je státnost. V období od roku
1996 aÏ do poãátku dal‰í války v roce 1999 âeãenci mûli velkou ‰anci.
Propásli ji se v‰ím v‰udy a nebyla to jen jejich vina.
Ekonomická a politická situace v samotném Rusku nebyla rÛÏová. Lidé
byli rozzufiení na svou vládu i prezidenta, kter˘ dovolil, aby je neúprosná
hyperinflace oÏebraãila, a k tomu je‰tû posílali generálové jejich dûti do války
v âeãensku, odkud se v lep‰ím pfiípadû vraceli jako invalidé ãi psychicky
vy‰inutí. I kdyÏ boje jako takové utichly, na severním Kavkaze byla stále
soustfiedûna poãetná armáda a mimofiádnou aktivitu projevovaly tajné sluÏby. JestliÏe se âeãenci ukázali jako chrabfií váleãníci, v diplomacii a politice
zcela propadli. Bydlela jsem tehdy fiadu mûsícÛ v domû na groznûnské ulici Krasnych Frontovikov a sousedem mi byl ‰táb ·amila Basajeva
a Aslanbeka Ismailova i Aslanbeka AbdulhadÏijeva. Jejich zoufale smû‰né
pokusy pfievléci se do civilu, fiídit hospodáfiství (Ismailov byl jeden ãas
ministrem stavebnictví a AbdulhadÏijev poslancem) ãi jako Basajev kandidovat na prezidentskou funkci byli aÏ dojemné. Spolu s jistû upfiímnou
touhou stát se tím, kdo postaví zemi zase na nohy, si slavní vítûzové nemohli ale odpustit zapomenout na blaho sv˘ch rodÛ. Nedokázali odli‰it
soukromé zájmy od celospoleãensk˘ch a ani státní kasu od vlastní penûÏenky. Stavûli si py‰né vily z italsk˘ch cihel a ztráceli tak tûÏce nabitou
a pÛvodnû velmi vá‰nivou lásku a obdiv obyvatel republiky. Pomûrnû fiádnû (pouÏívám slovo pomûrnû, protoÏe fiádnû ne‰lo v té dobû v pováleãném
âeãensku zorganizovat nic) zvolen˘ prezident Aslan Maschadov, kter˘ se
za války osvûdãil jako rozváÏn˘ a ãestn˘ muÏ schopn˘ velet, pfiem˘‰let, respektovat ostatní a jednat i s protivníkem, se také nedokázal pfievléknout
z uniformy do obleku. Popravdû fieãeno, ani mu moc neslu‰el. Nedokázal
ale je‰tû nûco mnohem zásadnûj‰ího – zabránit kriminalizaci spoleãnosti,
roztrÏkám mezi b˘val˘mi spolubojovníky, hádkám o koryta a neustálému
âeãensko (imprimatur)
20
26.9.2007, 16:27
Pfiedmluva ]
21
vmû‰ování rusk˘ch tajn˘ch sluÏeb, kter˘m staãilo ‰krtnout sirkou a âeãenci
pak uÏ oheÀ Ïivili sami. Kolik diskusí jsem mûla jak s Maschadovem, tak
ostatními polními veliteli o únosech cizincÛ, pfiedev‰ím novináfiÛ, ktefií byli
potupnû vykupováni za neuvûfiitelné sumy dosahující v˘‰e aÏ milión dolarÛ. Pr˘ v tom mají prsty tajné sluÏby z Moskvy, aby oãernili âeãence v oãích
mezinárodní vefiejnosti. Dílem to pravdûpodobnû pravda byla, dílem se
zapojili nûktefií âeãenci, na které nezbylo místo ve vládû. Ale hlavnû nové
vedení zemû nebylo vÛbec schopno podobn˘m ãinÛm, aÈ uÏ je provokoval
kdokoliv, zabránit. Ostuda bobtnala, i já jsem zufiila, kdyÏ mne na kaÏd˘
rozhovor s prostou vesniãankou doprovázelo auto plné po zuby ozbrojen˘ch zbojníkÛ a Ïena v první chvíli nevûdûla, zda jsme ji pfiijeli okrást,
znásilnit nebo vyzpovídat. Postupnû byli uneseni, vût‰inou pozdûji vykoupeni, skoro v‰ichni novináfii, ktefií dlouhodobû v âeãensku pÛsobili. Takov˘ mûsíãní pobyt v hluboké jámû, která má metr v prÛmûru a sotva se
do ní vejde k˘bl na v˘kaly, dokáÏe pofiádnû zah˘bat i s takov˘mi sympatiemi, které si âeãenci bûhem první války vydobyli. I my, ktefií jsme je tak
dobfie znali, nebo jsme si to alespoÀ mysleli, jsme se v nich pfiestávali vyznávat, pfiestávali jsme jim vûfiit a rozumût. Domnívám se, Ïe neporozumûní je, bylo a bude hlavní pfiekáÏkou neschopnosti âeãencÛ komunikovat se svûtem tak, aby je svût chápal. NejenÏe my nejsme schopni jisté vûci
akceptovat, ale oni nám je nejsou schopni vysvûtlit, ani je obhájit napfiíklad z hlediska historického. Pamatuji se, jak Basajev zdrcenû sedûl v kfiesle
a zoufale zíral do zdi, kdyÏ mu fiekli, Ïe byla unesena jeho velmi dobfie
známá novináfika ruské televize NTV – jediné více-ménû objektivní stanice v tehdej‰ím Rusku – Jelena Masjuk. Myslím, Ïe k ní cítil cosi jako pfiátelství a úctu. Pokládal to za svou osobní prohru a ostudu, Ïe mu ji ukradli pfied oãima, pouhé dvû hodiny poté, co s ní hovofiil. Tahle pfiíhoda má
ale mnohem ‰ir‰í a závaÏnûj‰í dÛsledky. B˘t hostem v âeãensku znamená
mnoho. B˘t hostem v˘znamného muÏe, jak˘m Basajev bezpochyby je,
znamená témûfi záruku bezpeãnosti, neboÈ jen málokdo by si to chtûl s tak
mocnou autoritou rozházet. Tak velí tradice a zvyky. A najednou je ãást
obyvatelstva pfiestala respektovat. Basajev byl zdrcen nejen ze zmizení Masjuk, ale z toho, Ïe ji musel unést nûkdo, kdo vûdûl o jejím pfiátelském vztahu
k nûmu, slavnému generálovi, kandidátovi na prezidenta, pozdûji premiérovi zemû, hrdinovi, ãestnému muÏi z váÏeného rodu. Tak tohle tu je‰tû
nebylo.
âeãensko (imprimatur)
21
26.9.2007, 16:27
22
[ KONFLIKT V âEâENSKU
A za této situace zaãala druhá válka. V roce 1999 bylo âeãensko zcela jinou zemí, neÏ v roce 1994, Ïili v nûm jiní lidé, do dospûlého vûku dorostla
mládeÏ, která si uÏ nepamatovala, jak tramvaje jezdily po mûstû, zato si pamatovala, jak jim Rusové odvlekli otce a pak jim poslali zohavené tûlo. Objevili se sirotci, které nikdo nechtûl, stafií lidé, které mladí zanechali opu‰tûné
v âeãensku a vydali se po dráze uprchlíka prosícího v nûkteré z evropsk˘ch
zemí azyl. Pfiestûhovala jsem se do Grozného, snad z masochistick˘ch pohnutek pozorovat tu zkázu, která je mnohem stra‰nûj‰í, neÏ rozbombardované
paneláky v‰ude kolem. Po veãerech, kdy mi absence elektrického proudu
dávala dostatek prostoru na pfiem˘‰lení nad tím, co se stalo s tou zemí, která
i pfies fiadu v˘hrad, budila úctu a vyvolávala v nás, Evropanech, pocity studu
za cosi ztraceného z na‰ich du‰í, co právû v du‰ích âeãencÛ zÛstalo zakonzervováno, uchováno a bylo s takovou péãí opatrováno po celá staletí. Ne, nechci fiíct, Ïe v‰e je nenávratnû pryã. Jen hledání jakési – snad si mohu dovolit
nazvat to ãeãenskou pravostí, opravdovostí – dá teì mnohem víc práce. Ani
poté, co jsem spolu s jásajícím davem zhlédla v Grozném dvû vefiejné popravy mi nebylo tak tûÏce, jako v roce 1999, kdyÏ jsem sedûla v doma Basajeva,
mífiila na nûj kamerou a ptala se ho, proã napadl Dagestán. VÛbec není dÛleÏité, co mi odpovûdûl. Sám tomu nevûfiil, moÏná to ani nechápal. Zodpovûdnost za to, Ïe jeho zbûsilá a hloupá akce zavdala RusÛm pfiíãinu vtrhnout
znovu v plné vojenské síle do oslabené zemû, ho vÛbec netrápila. Chtûl to,
moc to chtûl. Chtûl válku, protoÏe jako mnozí druzí uÏ bez ní nedokázal Ïít.
I kdyÏ by Rusové bezpochyby nikdy nedovolili âeãensku promûnit se
ve vzkvétající, nezávislou zemi a zasáhli by proti nûmu v kaÏdém pfiípadû,
âeãenci jim tentokrát velmi poslouÏili. Poté, co si nûkolik let budovali reputaci polokriminálního státu, kde má nejvût‰í slovo granátomet a mafie,
uÏ nikdo neplakal, kdyÏ zase v televizi vidûl padat bomby na Groznyj. Tentokrát mûli letci co dûlat, aby na‰li nûco, co je‰tû stálo za to obûtovat na to
pÛltunovou bombu. Situace se obrátila po v‰ech stránkách. Nov˘ vÛdce
RusÛ prezident Vladimír Putin vrátil armádû mediální slávu, kdyÏ v‰echny televize a noviny, které by chtûli ruskou politiku v âeãensku kritizovat,
prostû pod rÛzn˘mi podmínkami buì zlikvidoval nebo pfiedal do rukou
sv˘ch obdivovatelÛ. Zahraniãní, hÛfie ovladatelné novináfie zastra‰il tím, Ïe
nûkteré z nás vyhostil ze zemû a uãinil personami non grata na pût let s tím,
Ïe pokud se nebudeme slu‰nû chovat, zákaz vstupu do svého království nám
prodlouÏí. Mezi vyvolené patfiím bohuÏel i já.
âeãensko (imprimatur)
22
26.9.2007, 16:27
Pfiedmluva ]
23
Putin cílevûdomû (teì uÏ mu novináfii tolik v jeho poãínání nevadili,
protoÏe prostû na Kavkaze nebyli) pomáhal âeãencÛm dále se diskreditovat, pfiijmout zcela teroristické metody konfrontace, roz‰tûpil je, ãást uplatil, ãást ovládl s pomocí tajn˘ch sluÏeb a dosáhl toho, Ïe dnes mají jednotlivé klany víc problémÛ mezi sebou, neÏ s ruskou armádou. A nakonec skoro
kaÏd˘ âeãenec pfiizná, Ïe kdyby dnes ru‰tí vojáci ode‰li, nastala by taková
jatka, takov˘ fietûzec krevní msty, Ïe by Kreml ani nemusel pfiem˘‰let, co
s tím zlobiv˘m nárÛdkem má dûlat. NárÛdek by se samozlikvidoval.
Asi to není tak úplnû pravda a âeãencÛm vrozen˘ pud soudrÏnosti
a schopnost spojit se proti spoleãnému nepfiíteli by jistû zase nabraly navrch. Teì je ale obraz ãeãenské spoleãnosti hodnû pomaãkan˘. Ani mezinárodní konstelace jim nepfieje. Tlak svûtového spoleãenství na záchranu
hrdlofiezÛ a teroristÛ vyhazujících do povûtfií nevinné civilisty v moskevském
metru (nikdo nikdy nepfiinesl Ïádn˘ dÛkaz o tom, Ïe vût‰inu teroristick˘ch
útokÛ mají na svûdomí âeãenci, ale síla propagandy je neúprosná, Putin
dosáhl toho, Ïe o jejich vinû nikdo nepochybuje) prostû nemÛÏe b˘t velk˘, protoÏe by se samo „spoleãenství slu‰n˘ch“ zdiskreditovalo. Navíc,
Ameriãané mají v Iráku své problémy a trapnû malé území na severním
Kavkaze patfiící do sféry rusk˘ch zájmÛ jim nestojí za to, aby se prezident
Putin s prezidentem Bushem pfiestali zvát na ranãe a na „rybalky“ a nefiíkali
si „drah˘ pfiíteli“.
âeãenci byli prodáni za cenu mezinárodní rovnováhy mezi velmocemi,
která si kaÏdá hodlá pfievychovávat, vraÏdit ãi muãit obãany ve „sv˘ch“
zemích tak, jak uzná za vhodné, aniÏ by jí do toho nûkdo strkal nos. Sami
âeãenci mají na tom, Ïe se stali zboÏím, velk˘ podíl a svou reputaci si budou
je‰tû dlouho napravovat. Nechci hodnotit, zda by si nezaslouÏili trochu víc
na‰í shovívavosti a pochopení, zda bychom nemûli více pfiem˘‰let o pohnutkách tûch ãi onûch ãinÛ, o charakteru lidí, které Rusko s lehkou rukou
zapisuje na seznamy teroristÛ. Pokud bychom je více chápali, moÏná bychom zfietelnûji vidûli budoucnost, která tuto oblast ãeká. Zatím se alespoÀ mnû v pfiíli‰ rÛÏov˘ch tónech nejeví.
A nakonec, i Rusové, ktefií se rÛzn˘m zpÛsobem angaÏovali v ãeãenské
válce, mají právo na to, aby bylo zcela jasné, jaké cesty je na severní Kavkaz dovedly a s jak˘mi cíli tam pfii‰li. Mají právo na to, aby jejich ãiny
byly posuzovány se stejnou znalostí pozadí, tradic i národní povahy, jako
kdokoliv jin˘.
âeãensko (imprimatur)
23
26.9.2007, 16:27
24
[ KONFLIKT V âEâENSKU
Mám v hlavû mnohem víc nezodpovûzen˘ch otázek, t˘kajících se zvlá‰tû
v˘voje od roku 1996 a poté druhé váleãné kampanû, která zapoãala v roce
1999, neÏ zformulovan˘ch odpovûdí. Existuje mnoho rÛzn˘ch zdrojÛ, knih,
novinov˘ch ãlánkÛ i dokumentárních pofiadÛ, které více ãi ménû útrÏkovitû a nekomplexnû pojednávají o nûkterém z aspektÛ rusko-ãeãenského
konfliktu. Sami âeãenci, pfii v‰í úctû k ãeãenské inteligenci, spisovatelÛm
i politologÛm, nejsou vzhledem k citové angaÏovanosti schopni o dokonalou
reflexi posledních deseti let ve své zemi. Kniha âeãensko Emila Souleimanova je prvním tak ucelen˘m pohledem na ãeãenskou povahu, historii,
tradice, i souãasnost, která se mi dostala do ruky. Vychází z popisu ãeãenské mentality, která podle mého názoru hraje ve v‰ech novodob˘ch událostech mnohem v˘znamnûj‰í roli, neÏ se doposud pfiedpokládalo, a v knize
je o ní psáno s tak neobyãejn˘m pochopením, Ïe si ãtenáfi musí po chvíli
zaãít pfiát s nûjak˘m tím âeãencem se osobnû seznámit. Na druhé stranû
to není kniha, u které ãtenáfi bude ronit slzy, ani si to její autor nekladl za
cíl. Je psaná s obdivuhodn˘m porozumûním a zároveÀ se snahou po absolutní pfiesnosti dat a citací, coÏ je v souvislosti s ãeãenskou válkou dÛleÏitûj‰í, neÏ se na první pohled zdá. Manipulace se slovíãky, pfiekrucování
skuteãnosti i zjevné lhaní byly totiÏ nejen pfiedmûtem informaãní války
bûhem váleãného konfliktu, ale staly se i svéprávn˘mi zbranûmi. BohuÏel
i slova, nevhodnû pouÏitá, mohla zapfiíãinit smrt stovek lidí.
Vydání knihy âeãensko je pro mne osobnû a vûfiím, Ïe i pro v‰echny, ktefií
chápou, Ïe válka na severním Kavkaze pfiesahuje své hranice politick˘mi
i psychologick˘mi dÛsledky, mimofiádnû dÛleÏit˘m momentem. Mohu se
s její pomocí ohlédnout za nedávnou i dávnou historií, snad poprvé zhlédnout data poskládaná svûdomit˘m a skvûl˘m zpÛsobem do vzájemn˘ch souvislostí a vytváfiející tak srozumitelnûj‰í obraz toho, co se stalo za posledních
deset, sto i více let na severním Kavkaze. Kniha je první svého druhu v odborné literatufie, která nabízí hlubokou anal˘zu normalizaãní anal˘zy Moskvy v âeãensku, situace v odbojovém hnutí a zab˘vá se komplexními psychologick˘mi faktory, které podmínily v˘voj souãasného konfliktu. Nejvût‰í
prospûch by z peãlivého prostudování mûli ti, ktefií se z nedostatku odstupu
dopou‰tûjí znovu a znovu star˘ch chyb. Proãtení materiálu vãetnû vlastních
v˘rokÛ a toho, co zpÛsobily, by jistû pomohlo zorientovat se v situaci i tûm,
ktefií dnes váleãnému taÏení na obou stranách velí, vãetnû vrchního velitele
rusk˘ch ozbrojen˘ch sil. Pro mnohé to bude ale velmi trpké poãtení.
âeãensko (imprimatur)
24
26.9.2007, 16:27
25
1. Kavkaz
„KdyÏ BÛh rozdával pÛdu národÛm, pfiedkové dne‰ních horalÛ vystrojili hody k jeho
poctû, a proto pfii‰li pozdû. BÛh jim tak musel vûnovat pÛdu, kterou si chtûl pÛvodnû
nechat pro sebe – Kavkaz.“
Tuto ponûkud neskromnou, av‰ak dojemnou legendu si pfii velkolep˘ch
hostinách, opojeni mlad˘m ãerven˘m vínem a láskou k vlasti, rádi vyprávûjí v‰ichni Kavkazané, âeãence nevyjímaje. Tento pfiíbûh svûdãí
o svébytném, v jistém smyslu „kavkazocentristickém“ vnímání svûta, utváfieném po staletí dûdûn˘mi tradicemi a mravy. Pravda, málokdy mají pfiíslu‰níci více neÏ padesáti etnik nejrÛznûj‰ího pÛvodu a náboÏenského vyznání podobnou mentalitu, lidové umûní, kroje, hudbu, tanec, kuchyni
a dokonce i humor… A není ani obvyklé, aby název horského hfiebene dal
vzniknout i zvlá‰tnímu, nadnárodnímu a nadnáboÏenskému, pfiesto v‰ak
hluboce pociÈovanému vûdomí pfiíslu‰nosti k „velké vlasti“ – tomu, ãemu
se fiíká b˘t Kavkazanem.1
Kavkaz je skuteãnû v lecãems jedineãn˘. Jako suchozemská ‰íje spojoval pfiirozen˘m zpÛsobem nekoneãné stepi Eurasie na severu se starobyl˘mi civilizacemi Stfiedního v˘chodu; jako most mezi âern˘m a Kaspick˘m
mofiem, Evropou a Asií byl vÏdy kfiiÏovatkou národÛ.2 Kavkaz je kolébkou fiady v˘jimeãn˘ch civilizací, je vlastí velk˘ch myslitelÛ i odváÏn˘ch
1
2
Historicky podmínûná kulturní svébytnost a mnohostrannost Kavkazu je natolik zfietelná, Ïe nûktefií odborníci dokonce hovofií o „kavkazské civilizaci“. Viz napfi. Abdulatipov, R.: Kavkazskaja civilizacija. In: Nauãnaja mysl Kavkaza. 1995. â. 1. Verze online: http://www.usacba.org/ReaderArticles/RussanArticle01.htm [StaÏeno 28. 04. 2004].
Suny, R. G.: Southern Tears: Dangerous Opportunities in the Caucasus and Central Asia. In: Menon, R., Fedorov, Y., Nodia, G. (ed.): Russia, the Caucasus, and Central Asia. The 21th Century
Security Environment. New York 1999, s. 153.
âeãensko (imprimatur)
25
26.9.2007, 16:27
26
[ KONFLIKT V âEâENSKU
váleãníkÛ. K jeho horám pluli Jasonovi argonauti za zlat˘m rounem. Prométheus byl pfiipoután právû ke strm˘m kavkazsk˘m skalám, kdyÏ jej Zeus
potrestal za krádeÏ nebeského ohnû.
Kavkazem odpradávna vedla hedvábná cesta. Staletá putování karavan
tûmito oblastmi obohacovala místní obyvatele, zároveÀ v‰ak také podnûcovala poãetnûj‰í a ambicióznûj‰í sousedy k takfika nepfietrÏit˘m útokÛm.
Pokusy cizích dobyvatelÛ ovládnout toto strategické rozcestí zpravidla naráÏely na houÏevnat˘ odpor místních obyvatel, ktefií tváfií v tváfi vnûj‰í hrozbû zapomínali na vlastní rozepfie. V prÛbûhu staletí usilovali o dobytí Kavkazu ¤ekové a ¤ímané, Byzantinci a Arabové, Mongolové a Turci, Per‰ané
a Rusové… AÈ uÏ tyto útoky dopadly jakkoli, ovlivÀovaly mnoha zpÛsoby
Ïivot zdej‰ího kraje. Dobyvatelé pfiiná‰eli nová náboÏenství, kulturní zvyklosti, spoleãenské zásady i právní normy, nûkdy se zde i usazovali.
Hory Velkého Kavkazu se táhnou od severozápadu, od ruského mûsta
Novorossijsk na ãernomofiském pobfieÏí, k jihov˘chodu – aÏ k ázerbajdÏánské metropoli Baku, om˘vané vodami Kaspického mofie. Rozdûlují tak
kavkazsk˘ region o rozloze asi 400 000 km2 na dvû zhruba stejnû velké
ãásti – severní a jiÏní. Nezávislé republiky jiÏního Kavkazu, respektive Zakavkazska – ÁzerbajdÏán, Arménie a Gruzie – mají v souãasné dobû kolem 15 milionÛ obyvatel, zatímco v severokavkazsk˘ch republikách Ruské
federace Ïije pfiibliÏnû jen 5 aÏ 6 milionÛ lidí. Hfieben velehorského Kavkazu je témûfi neprostupn˘ v celé své délce, zdolat jej mÛÏe buì jen Kavkazan, kter˘ dÛvûrnû zná horské stezky, anebo dobr˘ a odváÏn˘ horolezec.
VojevÛdci proto obvykle vedli svá vojska úzk˘mi pfiímofisk˘mi níÏinami po obou stranách kavkazského hfiebene a jen tehdy, nebylo-li zbytí, i pfies
nebezpeãnou Darjalskou soutûsku v minulosti naz˘vanou Alanská vrata
v centrální ãásti hlavního kavkazského hfiebene. Horsk˘ hfieben velmi ztûÏoval armádám stfiedov˘chodních fií‰í pronikání na severní Kavkaz, koãovníkÛm ze severních stepí zase znesnadÀoval pfiístup do oblastí jiÏnû od
Velkého Kavkazu. Po staletí se tu tak vytváfiely odli‰né sféry vlivu: rozvinuté státní útvary jiÏního Kavkazu byly vystaveny stál˘m dobyvaãn˘m snahám mnohem mocnûj‰ího Turecka a Persie, a proto také jejich spoleãnost
postupnû nab˘vala stále orientálnûj‰ího charakteru, zatímco horalové severního Kavkazu se pot˘kali spí‰e s tlakem turkick˘ch etnik pfiedkavkazsk˘ch níÏin a Krymského chanátu a od 16. století navíc i ruského státu.
âeãensko (imprimatur)
26
26.9.2007, 16:27
Kavkaz ]
27
âeãenci: Etnick˘ portrét
PÛvod âeãencÛ
„Damnant, quo non intelligunt.“ (Odsuzují to, ãemu nerozumûjí.)
QUINTILIAN
„B˘t odváÏlivcem v horách znamená b˘t aristokratem.“
N. BERZENJOV, RUSK¯ ETNOGRAF-KAVKAZOLOG
âeãenci3 jsou jedním z nejstar‰ích a autochtonních etnik Kavkazu.4
Patfií ke kavkazsko-balkánskému typu europoidní rasy. Mluví ãeãensk˘m
jazykem, kter˘ s pfiíbuzn˘m jazykem sousedních Ingu‰Û a severogruzínsk˘ch
3
4
Etnonymum „âeãenec/âeãen“ má dlouholetou historii. Turkick˘mi etnick˘mi skupinámi, které
poprvé pfii‰ly do kontaktu s pfiedky nynûj‰ích âeãencÛ ve druhé polovinû prvního tisíciletí na‰eho
letopoãtu (Chazarové), bylo povaÏováno oznaãení „Sasani“, u KabardincÛ „·a‰ani“, u OsetincÛ „Cacani“, u LezginÛ „âaãani“, coÏ jsou samozfiejmû rozliãné fonetické transkripce téhoÏ etnonyma. Právû
toto oznaãení bylo pfiejato na pfielomu 16. a 17. století Rusy a z ru‰tiny se následnû dostalo do svûtov˘ch jazykÛ. Poprvé se toto etnonymum v literatufie vyskytuje v dokumentech mezi Petrohradem
a kalmyck˘m chánem Ajukem v roce 1707. Naopak v Gruzii, která byla v dÛsledku geografické
polohy u‰etfiena pfiím˘ch kontaktÛ s severními turkick˘mi kmeny, av‰ak s územím osídlen˘m ãeãensk˘mi kmeny hraniãila, se dochovala pÛvodní gruzínská etnonyma pro oznaãení âeãencÛ (od
raného novovûku se v‰eobecnû pouÏívá v˘razu „Kisti“).
O etnogenezi ãeãenského etnika existují rozliãné teorie. Nesporná je pfiíslu‰nost vajna‰ské jazykové
skupiny ke kavkazské jazykové skupinû. Nûktefií lingvisté rovnûÏ poukazují na v˘znamné podobnosti vajna‰sk˘ch (a kavkazsk˘ch) jazykÛ se starodávn˘mi hurritsko-urartsk˘mi jazyky Stfiedního v˘chodu a v˘chodní Anatólie, tedy s jazyky mocn˘ch fií‰í Mitanni (18.–16. století pfi. n. l.) a Urartu
(9.–6. století pfi. n. l.) (viz Wilhelm T.: Drevnij narod Churrity. Moskva 1992. a dále Piotrovskij B.:
Urartu. Drûvnûj‰eje gosudarstvo Zakavkazja. Leningrad 1939). Jisté podobnosti byly navíc nalezeny i
mezi souãasn˘mi jazyky lezgínské jazykové skupiny a urart‰tinou, coÏ svûdãí o moÏné pfiíbuznosti
mezi kavkazskou jazykovou rodinou a hurritsko-urartsk˘mi jazyky (viz Djakonov, I. M; Starostin,
S. A.: Churritsko-urartskije a vostoãno-kavkazskije jazyki. In: Drevnij Vostok: etnokulturnyje svjazi.
Moskva 1988. a dále Alexejev, M. J.: Lûzginskije jazyky. In: Jazyki mira. Kavkazskije jazyki. (sborník)
Moskva 1999). V této souvislosti je si tfieba pfiipomenout, Ïe kromû mrtv˘ch jazykÛ Mitanni a Urartu,
dochovan˘ch prostfiednictvím klínov˘ch písem, a kavkazsk˘ch jazykÛ ãi jazykÛ turkické vûtve altajské rodiny (k nimÏ na severním Kavkaze patfií kumyãtina, karaãajev‰tina, balkár‰tina a nogáj‰tina,
na jiÏním Kavkaze pak ázerbajdÏán‰tina) se na Kavkaze mluví i indoevropsk˘mi jazyky – pfiedev‰ím
armén‰tinou a íránsk˘mi jazyky (oset‰tina, kurd‰tina, tat‰tina). Postsovût‰tí ãeãen‰tí a ingu‰‰tí lingvisté a historici ve snaze archaizovat a zveliãit dûjiny svého národa, respektive prokázat existenci
starobylé státotvorné tradice v‰ak ponûkud pfiedbûÏnû hovofií o jiÏ „dávno dokázané“ pfiíbuznosti
churritsko-urartsk˘ch jazykÛ s jazyky vajna‰sk˘mi (Viz âokajev, K.: Vajn mott – vajn istori. Grozn˘
1991. Str. 89.) Zulaj Chamidovová se napfiíklad domnívá, Ïe „nehledû na to, Ïe hurritsko-urartské
jazyky mají fiadu zvlá‰tností, které v souãasn˘ch kavkazsk˘ch jazycích chybûjí, nejsou Ïádné pochybnosti o jejich patfiiãnosti právû k v˘chodokavkazsk˘m jazykÛm“ (viz Chamidova, Z.: Borba za jazyk. Problemy stanovlenija i razvitija ãeãenskogo jazyka. In: âeãnja i Rossija: ob‰ãestva i gosudarstva.
Moskva 1999).
âeãensko (imprimatur)
27
26.9.2007, 16:27
28
[ KONFLIKT V âEâENSKU
KistincÛ/BacbijcÛ tvofií tzv. vajna‰skou vûtev nachsko-dagestánské skupiny kavkazské jazykové rodiny.5
âeãenci, ktefií sami sebe naz˘vají „Nochãi“, osídlili kromû âeãenska také
Chasavjurtovskou oblast v západní ãásti Dagestánu, Ingu‰sko a Ahmetskou
oblast v severní Gruzii (smí‰ené kistinsko/bacbijsko-ãeãenské obyvatelstvo
oblasti Pankisské soutûsky).
První dochovanou zmínku o pfiedcích dne‰ních âeãencÛ nalezneme
v Arménské geografii Ananija ·irakaciho ze 7. století, gruzínské letopisy
ze 13. a 14. století pak informují o „Dzurdzucích“, coÏ bylo ve stfiedovûké
Gruzii spoleãné oznaãení pro vajna‰ské kmeny.
Îivot v horách zásadním zpÛsobem ovlivnil mentalitu kavkazsk˘ch národÛ. V prvé fiadû se projevil ve zvlá‰tnostech hospodáfisk˘ch vztahÛ. Horalové rozvinuli komplexní zemûdûlsko-dobytkáfiské hospodafiení, které jen
zfiídka poãítalo s nucenou prací. Hory poskytovaly âeãencÛm pastviny pro
chov skotu, zatímco na rovinách se pûstovaly zemûdûlské plodiny, a oba
uvedené typy hospodafiení byly v prÛbûhu roku dovednû kombinovány.
Nebezpeãné sousedství s bojovn˘mi turkick˘mi kmeny na severu nutilo
horaly b˘t neustále ve stfiehu. Váleãníci tûchto kmenÛ vyuÏívali k útokÛm
na âeãence rychlé nájezdy, pfii nichÏ odhánûli dobytek a zajímali horaly,
které pak vymûÀovali za v˘kupné ãi prodávali do otroctví na trzích Krymu, Zlaté hordy ãi stfiedoasijsk˘ch mûst. Byl-li protivník silnûj‰í, mohli se
âeãenci stáhnout z níÏin do tvrze nepfiístupn˘ch hor na jihu a odtamtud
vést s dobyvateli guerillovou válku. Hory proto byly a stále jsou pro âeãence a Kavkazany útoãi‰tûm, kde se mohou cítit vskutku bezpeãnû. Ostatnû âeãenci posléze sami pfiejali taktiku turkick˘ch jízd – bleskov˘ neãeka5
Ke kavkazské jazykové rodinû se rovnûÏ fiadí jazyky adygejsko-ãerkeské, resp. adygejsko-ãerkeskoabcházské vûtve (adygej‰tina, abcház‰tina, ãerke‰tina, kabard‰tina, abazin‰tina, jimiÏ se mluví v Abcházii, Kabardinsku, âerkesku, Adygejsku), dále jazyky avarsko-ando-cezské ãili avarsko-ando-cezsko-didojské vûtve (pouÏívané Avaryi, Andijci, Achvachci, Bagulaly, âamalaly, Karatinci a jin˘mi
etnick˘mi skupinami ob˘vajícími velehorské oblasti západního a jihozápadního Dagestánu atd.),
jazyky vûtve darginské a koneãnû jazyky vûtve lezginské (lezgin‰tina, rutul‰tina, cachur‰tina, tabasaran‰tina, agul‰tina, udin‰tina atd., pouÏívané v jiÏním Dagestánu a v severním ÁzerbajdÏánu). AÏ
do sedmdesát˘ch let 20. století pfievládal názor, Ïe kavkazské (nachsko-dagestánské a adygejsko-ãerkesko-abchazské) jazyky jsou pfiíbuzné s ibersk˘mi ãi kartvelsk˘mi jazyky (gruzín‰tina/kartvel‰tina,
svan‰tina, megrel‰tina a lak‰tina na území Gruzie a severov˘chodního Turecka), a proto se pro nû
pouÏívalo oznaãení „ibersko-kavkazské jazyky“. Nejnovûj‰í lingvistické studie v‰ak ukázaly, Ïe se jedná
o dvû samostatné jazykové skupiny (viz napfi. Djakonov, I.: O prarodinû nositelej indoevropejskich
jazykov. In: Vestnik drevnej istorii. Moskva 1982.)
âeãensko (imprimatur)
28
26.9.2007, 16:27
Kavkaz ]
29
n˘ útok a stejnû rychl˘ ústup nikoli v‰ak do severních stepí, n˘brÏ do bezpeãí hor.
Na obranu se kavkaz‰tí horalové zaãali sjednocovat do stál˘ch skupin
domobrany – jejich horské vesnice, „auly“, byly hojnû vyzbrojovány a opevÀovány. Ve vajna‰sk˘ch aulech si kaÏd˘ rod stejnû jako v jin˘ch horalsk˘ch
oblastech budoval vlastní obrannou rodovou ba‰tu ãi vûÏ, kam se ãlenové
rodu mohli pfied nájezdy útoãníkÛ ukr˘t a klást odpor po celé t˘dny. Mentalita horalÛ se znaãnû militarizovala v kaÏdodenním boji o pfieÏití – museli ãelit drsn˘m pfiírodním podmínkám velehor i neãekanému a zákefinému
útoãníkovi. Auly se proto ke zv˘‰ení svého obranného potenciálu sjednocovaly do vût‰ích obcí. Prvofiad˘m úkolem tûchto tzv. svobodn˘ch horsk˘ch
spoleãenství, tvofien˘ch uzdeny – obãany rovn˘mi si v právech a povinnostech (od turkického „üzden“ ãi „özden“ – svobodn˘, voln˘), tedy bylo
bránit pÛdu, majetek a Ïivoty sv˘ch ãlenÛ. ProtoÏe v bitvách mohla rozhodovat kaÏdá ‰avle, v‰ichni chlapci byli od narození povaÏováni za budoucí dÏigity – vojíny a obránce rodu i obce (od turkického „jigit“, „igit“,
„dÏigit“ – smûl˘, rytífi, junák, hrdina; v âeãensku a Ingu‰sku se pouÏívá
termín „k’ant“ – muÏ, vojín, ãi „k’onach“ – rytífi, vojín, hrdina, jenÏ zároveÀ pfiedstavuje vajna‰sk˘ ideál muÏe) a uÏ od pefiinky také vychováváni
patfiiãnû spartánsk˘m zpÛsobem.
âeãenci v prÛbûhu dûjin nemûli stát, nemûli panovníky.6 Jedin˘ historicky doloÏen˘ pokus vajna‰sk˘ch kmenÛ vytvofiit státní útvar skonãil tragicky: království Simsir ze 14. století bylo na konci téhoÏ století krvavû
zlikvidováno armádami samarkandského vládce Tamerlána. Mnozí âeãenci
se nesmífiili s cizí nadvládou a odstûhovali se do nepfiístupn˘ch hor, odkud
v boji proti Tamerlánovi pokraãovali. Tamerlán na oplátku vyslal fiadu vojensk˘ch expedicí, které doslova utopily ãeãenské auly v krvi. Tamerlánova, stejnû jako ve 13. století âingischánova invaze mûly moÏná pro formování ãeãenské spoleãnosti rozhodující v˘znam. Poãet obyvatel âeãenska
se podle nûkter˘ch odhadÛ sníÏil následkem epidemií a masakrÛ aÏ na tfietinu ãi ãtvrtinu. PfieváÏná vût‰ina vajna‰ské populace se odstûhovala do
velehor, které sk˘taly hojnû pastvin pro dobytek, av‰ak Ïalostnû málo pÛdy,
6
Vût‰ina (horsk˘ch) ãeãensk˘ch kmenÛ si zfiejmû uchovala samostatnost dokonce i v období mocného Alanského království, které se v 10.–13. století rozprostíralo na takfika celém severním Kavkaze
(hlavnû na rovinách a jeho pfiedhÛfií), a k jehoÏ dûdictví se hlásí souãasní vajna‰‰tí historici.
âeãensko (imprimatur)
29
26.9.2007, 16:27
30
[ KONFLIKT V âEâENSKU
na níÏ by bylo moÏné pûstovat obilí. Zpusto‰ené níÏiny pak byly postupnû
obydlovány turkick˘mi koãovníky.
Zatímco v sousedním Dagestánu, Osetii a Kabardinsku i v gruzínsk˘ch
zemích a v ázerbajdÏánsk˘ch chanátech upevÀovali v 16.–18. století svoji
moc kníÏata a chánové, ãeãenská spoleãnost se vyvíjela zcela jin˘m smûrem.
Severokavkazská etnika, která osídlila roviny, mohla rozvíjet intenzivní rolnictví umoÏÀující posilovat feudální struktury a stát. Postupnû rostla sociálnû ekonomická diferenciace tûchto etnik: na jedné stranû se zvy‰ovalo
bohatství a privilegia feudální aristokracie, na stranû druhé se prohlubovala
závislost rolníkÛ na pronajímané feudálovû pÛdû, zvy‰oval se jejich konformismus. Zintenzivnûly rozepfie feudálÛ dychtících po nové pÛdû. Tyto boje
se staly záleÏitostí pomûrnû úzké vrstvy profesionálních vojákÛ – ãlenÛ feudálovy druÏiny. Rolnická vût‰ina projevovala stále ménû ochoty se tûchto
stfietÛ zúãastÀovat a obûtovat Ïivoty za cizí, feudálovu pÛdu – ztrácela pocit spoleãenské soudrÏnosti.
U âeãencÛ, ktefií se bûhem 13. a 14. století pfiestûhovali z rovin do hor,
probíhal od 15. do 18. století zcela opaãn˘ proces rozpadu pÛvodnû (aã
ne zcela ustaven˘ch) feudálních spoleãenství – vítûzila zde „rolnická revoluce“. Îivot v horách vyluãoval principy lenního hospodafiení a nevytváfiely
se tu proto pfiedpoklady pro vznik a rozvoj feudalismu ãi feudálního státu.
VÛdãí úlohu v Ïivotû âeãencÛ hrála volná horská spoleãenství, tzv. „horské demokracie“, které pfieváÏnû spoãívaly na rodovû klanovém základû.
Pfiední rusk˘ etnolog a ãeãenolog Jan âesnov pí‰e: „Charakteristické vlastnosti horské demokracie jsou kontroverzní. Ustavila se vyhnáním vlastních
i cizích (mj. kabardinsk˘ch, kumyck˘ch, osetsk˘ch a avarsk˘ch) aristokratÛ a upevnila v pracovníkovi pocit lidské dÛstojnosti, kter˘ pak vytvofiil
svébytnou kavkazskou mentalitu, pfii níÏ se u obyãejn˘ch rolníkÛ a pastevcÛ
setkáváme s aristokratick˘mi normami chování. Tento ,rolnick˘ aristokratismus‘ je základem ‰iroce znám˘ch pojmÛ ,Kavkazan‘, ,kavkazství‘. Horská demokracie navíc snadno na‰la sociální mechanismy zaji‰Èující bezpeãnost osobního vlastnictví a bezpeãnost jednotlivce. Tûmito mechanismy byly
pokrevnû pfiíbuzenské a rodinné spolky, územnû rolnická spoleãenství, vojenská organizace a náboÏenská obec. V politickém Ïivotû pak zakotvilo
to, ãemu se fiíká horská demokracie. Ze v‰ech tûchto zvlá‰tností vyrÛstal
typ osobnosti, jehoÏ hlavními charakteristikami jsou pocit nezávislosti
a svébytn˘ ,demokratick˘ aristokratismus‘ chování. Tento typ osobnosti
âeãensko (imprimatur)
30
26.9.2007, 16:27
Kavkaz ]
31
v˘teãnû odpovídá Ïivotu v podmínkách ekonomického soupefiení, vojensk˘ch stfietnutí a boje o prestiÏ.“7
Tukchumy a tejpy
Ve velehorské kavkazské krajinû byla místa obydlená âeãenci znaãnû
izolována. V prÛbûhu historického v˘voje vznikala fiada samostatn˘ch horsk˘ch spoleãenství, jejichÏ vzájemné styky b˘valy minimální. Zvlá‰tností
âeãenska je skuteãnost, Ïe se jeho spoleãnost nedûlila na hierarchické sociálnû ekonomické vrstvy, ale spí‰e podle principu regionálního – na tukchumy8 (persky „rod, klan“), kter˘ch je kolem 10 (napfi. Nochãmachkchoj,
âebirloj, Terloj, ·otoj, ·aroj, Galaj, Na‰choj atd.), a zejména principu rodovû klanového – na tejpy (arabsky „tajfa“ – rod, klan). Mlad‰í tejpy jsou
mnohdy tvofieny lidmi pocházejícími z jedné vesnice, ktefií jsou vût‰inou
v‰ichni navzájem pfiíbuzní. V nejstar‰ích, zpravidla také nejpoãetnûj‰ích
a nejrespektovanûj‰ích tejpech je pfiíbuzenství mezi jejich ãleny kvÛli ãastému stûhování obyvatel za jejich dlouhé historie spí‰e formální. Tejpy se dûlí
na men‰í gary (vûtve), gary na nekje (patriarchální rodiny), nekje pak na
dözaly (rodiny v uωím slova smyslu). Ca je svazkem nekje, zatímco vrcholem spoleãenské organizace je kam – (ãeãensk˘) národ. Gary a nekje se ãasto
snaÏí pro zv˘‰ení své prestiÏe ustavit jako tejpy. Poãet tejpÛ se tak od poloviny 19. století zv˘‰il ze 30 na 150. Témûfi kaÏd˘ tejp má pfiitom coby symbol svoji tejpovou horu (napfi. symbolem tejpu Keloj je hora Keloj-Lam).
JelikoÏ nejdÛleÏitûj‰ím úkolem tejpu bylo bránit pÛdu, stávalo se, Ïe byli
do tejpÛ pro zvût‰ení jejich vojenské síly pfiijímáni i cizinci.9 „S v˘vojem
7
8
9
âesnov, J.: Byt âeãencem: liãnost i etniãeskie identifikacii naroda, In: Furman, D. (ed.): âeãnja i Rossija: ob‰ãestva i gosudarstva. Moskva 1999. Verze online: http://www.sakharov-center.ru/chs/
chrus04_1.htm [StaÏeno 24. 02. 2004].
Jedná se o ãeãenskou transkripci termínu. Ve vût‰inû jin˘ch jazykÛ Kavkazu se pouÏívá pfiepisu „tuchum“.
S rÛstem ãeãenského nacionalismu od poloviny 20. století zesílil i svérázn˘ vnitroãeãensk˘ ‰ovinismus, v jehoÏ rámci se pfiíslu‰níkÛm jin˘ch, pÛvodnû (údajnû) neãeãensk˘ch tejpÛ, garÛ ãi nekjí vyãítá cizost, „neãeãenskost“, de facto tedy nedostateãnû u‰lechtil˘ pÛvod. V ãeãen‰tinû se k oznaãení
poãeãen‰tûl˘ch cizincÛ vÏil pojem „süli“, pouÏívan˘ kdysi v âeãensku pro dagestánské Avary, ktefií
se nechávali do ãeãensk˘ch vesnic najímat jako pastevci (nájemná práce je stejnû jako práce pod
nûãím dohledem povaÏována âeãenci za málo prestiÏní) a pozdûji se zde usadili i se sv˘mi rodinami. Toto oznaãení se postupnû roz‰ífiilo na v‰echny Dagestánce a nyní se pouÏívá obecnû pro oznaãení ãeãensk˘ch klanÛ ãi rodÛ neãeãenského pÛvodu. Od roku 1991 napfiíklad nûktefií politiãtí oponenti reÏimu DÏohara Dudajeva (napfi. Ruslan Chasbulatov) opakovanû upozorÀovali na skuteãnost,
âeãensko (imprimatur)
31
26.9.2007, 16:27
32
[ KONFLIKT V âEâENSKU
pokrevnû pfiíbuzenské ideologie tejpu stimulované kavkazskou válkou se
cizinci v nûkter˘ch tejpech zaãali povaÏovat za potomky jejich zakladatelÛ.
Proto o nûkter˘ch tejpech jejich pfiíslu‰níci prohla‰ují, Ïe jsou pÛvodu dagestánského (napfi. Andij, Achtoj a Etloj, celkem asi 30), gruzínského (napfi.
âartoj a ·oj, asi 5 tejpÛ), ruského ãi kozáckého (tejpy Arseloj a Orsi)
a dokonce i Ïidovského (horskoÏidovsk˘ tejp Îugtij).“10
âeãenské tejpy jsou svého druhu národem v národû, vládne v nich závidûníhodná svornost a vzájemná podpora, i kdyÏ soudrÏnost jednotlivcÛ zejména
ve vût‰ích, mnohatisícov˘ch tejpech nelze pfieceÀovat.11 âest tejpu zde hodnû
znamená. Podle pfiíznaãného ãeãenského pfiísloví „tejp je pevnÛstkou adatu“ (zvyku ãi zvykového práva). V˘voj od konce osmdesát˘ch let dvacátého
století, charakterizovan˘ procesem indigenizace, tedy „návratu k (etnick˘m)
kofienÛm“, vedl v ãeãenské spoleãnosti ke znatelnému upevnûní tradicionalistické organizace, coÏ se zvlá‰tû projevilo v posílení klanové identifikace.
Jan âesnov zdÛrazÀuje, Ïe „coby organizace flexibilnû kombinující statkáfiské obdûlávání pÛdy a pokrevnû pfiíbuzensk˘ princip se tejp ukázal jako
velmi odoln˘ a schopn˘ pfieÏití v dan˘ch podmínkách. Pfiedev‰ím se ukázalo, Ïe v krizov˘ch situacích je tejp schopen pfievzít povinnost bránit jednotlivce a jeho obãanskou dÛstojnost. To je nesmírnû dÛleÏit˘ stabilizaãní
faktor i v podmínkách dne‰ního âeãenska. Proto je také tejp vtahován do
politického dûní.“12
Podle ãeãenského spisovatele ChoÏ-Ahmada Nuchajeva „individualismus
âeãence vychází z vûdomí svobody, a aby nepfierÛstal v egoismus, jsme
Ïe stávající prezident „není âeãenec“, n˘brÏ Îid, jelikoÏ pochází z nekje „tati“ (v tejpu Jalchoroj),
tedy nekje tatského, tj. horskoÏidovského pÛvodu. âinili tak s jasn˘m zámûrem sníÏit Dudajevovu
autoritu. Nicménû i kdyÏ v dÛvûrn˘ch besedách si âeãenci dovolí tomu kterému krajanovi nebo
rodu vyãíst „neãeãenskost“, navenek vesmûs vystupují „monolitnû“ jako âeãenci. Bûhem války nedostateãnû „vzne‰en˘“ pÛvod poslouÏil nûkter˘m mladíkÛm „süli“ jako vhodná motivace k zapojení
se do bojÛ ke zv˘‰ení prestiÏe jejich klanu ãi rodu, zatímco u jin˘ch süli mûl za následek vlaÏnost ve
vztahu k hnutí odporu a naopak loajálnost vÛãi okupaãním vojskÛm a promoskevskému reÏimu.
Symbolická je v tomto ohledu tradovaná ãeãenská legenda o kotli popsaném názvy „ãist˘ch“, tedy
pÛvodních a respektovan˘ch ãeãensk˘ch tejpÛ, kterého se pfiíslu‰níci „neãist˘ch“ tejpÛ nejprve zmocnili a pak zase zniãili. Bez zajímavosti není ani to, Ïe ãlenové horsk˘ch (zpravidla „ãist˘ch“) tejpÛ ãi
spí‰e rodáci z horsk˘ch oblastí se od obyvatel mûst a rovin ãasto li‰í i vzhledovû – bûÏnû mívají svûtlej‰í vlasy a oãi atd.
10
âesnov, J.: cit. dílo.
11
Na druhé stranû je ov‰em v pfiípadû poãetnûj‰ích tejpÛ tfieba poãítat s intenzivnû pociÈovanou soudrÏností v rámci nekje, garÛ atd.
12
âesnov, J.: cit. dílo.
âeãensko (imprimatur)
32
26.9.2007, 16:27
Kavkaz ]
33
zaãlenûni do pokrevnû pfiíbuzensk˘ch bunûk – tejpov˘ch klanÛ, které vyvaÏují misky vah, na nichÏ leÏí individualismus a kolektivismus… Tejpy
rozhodnû neuznávají stát a stejnû stát neuznává tejpy. Tejpy byly a jsou
Ïeleznou garancí rovnosti a rovnoprávnosti âeãencÛ, bez ohledu na jejich
fyzickou zdatnost ãi majetek. Tejpy jsou bratrstvem voln˘ch lidí, ktefií tvofií
ãeãensk˘ národ… Právû tejpy zpevÀují vazby, spojující ãeãensk˘ národ do
dynamického celku, v nûmÏ jednotlivci usilují o sebezdokonalování. ManÏelství mezi ãleny rÛzn˘ch tejpÛ je pfiíbuzensky propojuje, kromû toho jsou
sjednoceny do územních svazkÛ – tukchumÛ, coÏ národní sounáleÏitost
âeãencÛ je‰tû zvy‰uje. Îádn˘ pfiíslu‰ník tejpu se necítí zkrácen ve sv˘ch
právech, bezmocn˘, slab˘.“13
KaÏd˘ klan mûl vlastní vrcholn˘ orgán – radu stafie‰inÛ (u âeãencÛ
„mechk kchel“), kterou obvykle tvofiili nejstar‰í a nejváÏenûj‰í pfiedstavitelé tejpÛ („aksakkalové“ – turkicky doslova „sivobradí“, ãeãensky „vokchstagové“ – star‰í, uctívaní). Hlava tejpu se jmenuje tchamd ãi tejpan-da.
Rada stafie‰inÛ zpravidla fie‰ila dÛleÏité otázky t˘kající se celého klanu, jako
vyhlá‰ení války nebo zaãátek zemûdûlsk˘ch prací.
V˘znamné roli stafie‰inÛ v ãeãenské spoleãnosti si pov‰iml i úfiedník ruské
koloniální zprávy v 19. století Nikolaj Sûmjonov, kter˘ poznamenal: „Zpravidla v‰ichni âeãenci ve v‰ech sv˘ch poãínáních uznávají nadfiízenost národní vÛle, která je u nich vyjadfiována rozhodnutími stafie‰inÛ. Bezv˘hradná
akceptace jejich autority vytváfií v ãeãenské spoleãnosti nesmírnou spoleãenskou disciplínu, která slouÏí jako klíã k vysvûtlení mnoha jevÛ, zvlá‰tû
politického a administrativního charakteru.“14
O tomtéÏ jevu se po takfika stech letech zmiÀuje i dal‰í Rus – Anatolij
Ivanov, kter˘ v letech 1975-1989 pÛsobil jako ministr financí âeãenskoIngu‰ské autonomní sovûtské socialistické republiky: „Pfiíslu‰n˘m orgánÛm
se v âeãensku pracovalo dost obtíÏnû. I kdyÏ KGB byla v kaÏdém okresu,
bylo zapotfiebí udrÏovat stál˘ kontakt se stafie‰iny. Pamatuji si na jeden
pfiípad. Dlouho jsme nemohli chytit jednoho banditu, nikdo ho nechtûl
prozradit. Tam totiÏ není zvykem zrazovat své lidi, i kdyÏ je to bandita
a nesympatizují s ním – stejnû ho nevydají. Pfiedstavitelé prokuratury, mi13
14
Nuchajev, Ch.-A.: âeãency skorûje izmûnjat mir, ãem izmûnjat svobodû. (Datum nespecifikováno). Verze
online: http://www.noukhaev.ru/books/chechentsy/ [StaÏeno 04. 10. 2004].
Semjonov, N.: Tuzemcy Severo-Vostoãnogo Kavkaza. Petrohrad 1895, s. 97.
âeãensko (imprimatur)
33
26.9.2007, 16:27
34
[ KONFLIKT V âEâENSKU
lice a KGB tehdy svolali stafie‰iny a vysvûtlovali jim: „Podívejte se, co v‰echno udûlal, koho zabil… Pomozte nám ho chytit, musíme ho hnát
k zodpovûdnosti za jeho ãiny.“ Stafie‰inové zauvaÏovali, podrbali se na bradách a zeptali se: „Pfiátele, povûzte, zastfielí ho?“ „To záleÏí na soudu, ov‰em
domníváme se, Ïe si posedí dlouho ve vûzení, ale Ïe ho nezastfielí.“ Potom
stafie‰inové fiekli: „Dobfie, pfiijde. Zítra v devût hodin ráno bude u vás.“
A skuteãnû, dal‰í den pfiesnû v devût hodin se bandita sám dostavil a vzdal
se. Stafie‰inové mu to pfiikázali. Bez takov˘ch kontaktÛ to prostû ne‰lo…“15
Vedle geneticky urãené tejpové organizace a náboÏenské struktury, o níÏ
bude je‰tû fieã, existuje v âeãensku je‰tû vyhranûné teritoriální ãi etnoteritoriální uspofiádání. Jeho nejmen‰í buÀkou je „kup“ – neformální svaz
pfiibliÏnû deseti rodin, které bydlí v jedné vesnici a spoleãnû rozhodují
o v‰ech otázkách svého bezprostfiedního okolí. Hlavou kupu je zpravidla
zvolen jeho nejváÏenûj‰í obyvatel naz˘van˘ „kup-da“. Nûkolik desítek kupÛ
pak tvofií „jurt“, tedy vesnici, v jejímÏ ãele stojí rovnûÏ volen˘ „jurt-da“.
Nûkolik jurtÛ se sdruÏuje do okresní obce. Toto teritoriální vymezení je
nicménû obzvlá‰tû na vy‰‰í úrovni konfrontováno s diferenciací tejpovou,
která vzhledem ke sv˘m silnûj‰ím mobilizaãním schopnostem omezuje
úãinnost organizace teritoriální. Pfiesto se nûktefií etnologové a politologové
domnívají, Ïe by se tato pyramida mohla stát základem nejen pro sjednocení a hierarchizaci ãeãenské spoleãnosti zmítané klanov˘mi rozepfiemi, ale
i pro postupnou legitimizaci my‰lenky centralizované ãeãenské státnosti.
V ãeãenské spoleãnosti hrál a stále hraje dÛleÏitou roli institut vzájemné pomoci (ãeãensky „belchi“ od „bolch“ – práce), „jeden z nejstar‰ích
zvykÛ âeãencÛ… V tomto ohledu zaujímala pracovní pomoc pfiíbuzn˘ch,
sousedÛ ãi ostatních vesniãanÛ pfiední místo. Tento zvyk se uplatÀoval
zejména pfii zemûdûlsk˘ch pracích, stavbách, chovu dobytka ãi pfii zpracování srsti. Dodnes se institut vzájemné pomoci pouÏívá pfii v˘stavbû domÛ,
renovaci silnic, pfii sklízení obilí atd.“16 âeãenské pfiísloví, které je spoleãné mnoha kavkazsk˘m národÛm, fiíká: Blízk˘ soused je lep‰í neÏ vzdálen˘
pfiíbuzn˘.
15
16
Citováno podle Litûraturnaja gazeta. 12.–18. 2. 2003.
âesnov, J.: Byt âeãencem: liãnost i etniãeskie identifikacii naroda, In: Furman, D. (ed.): âeãnja i Rossija: ob‰ãestva i gosudarstva. Moskva 1999. Verze online: http://www.sakharov-center.ru/chs/
chrus04_1.htm [StaÏeno 20. 05. 2004].
âeãensko (imprimatur)
34
26.9.2007, 16:27
Kavkaz ]
35
Kultura násilí na Kavkaze. Soupefiení o prestiÏ
V dobov˘ch svûdectvích cizincÛ, ktefií nav‰tívili Kavkaz (aÈ jiÏ ve stfiedovûku ãi v novûj‰ích dobách) nacházíme zmínky o horalech jako „divo‰ích, drav˘ch zbojnících a násilnících“. Podle vyjádfiení tureckého cestovatele Evlije âelebiho, kter˘ byl poãátkem 17. století hostem adygejsk˘ch
kníÏat na severozápadním Kavkaze, „tûm, ktefií nekradou, v této zemi nedávají dcery za Ïeny, fiíkají o nich: „to není dÏigit“.17 S. Bronûvskij, rusk˘
generál zúãastniv‰í se bojÛ v âeãensku a v okolních oblastech a pozdûji
i badatel, kter˘ poãátkem 19. století zkoumal kavkazské zvyky, napsal, Ïe
horalé „získání majetku se zbraní v ruce povaÏují za poãestné… vnímají
svobodu jako drahocenn˘ dar, kter˘ ov‰em pouÏívají ke zl˘m úãelÛm, kdyÏ
pofiádají ozbrojené v˘pady proti sobû navzájem i do sousedních zemí.“18
Za pozornost v této souvislosti stojí dÛsledné rozli‰ování pojmÛ „okrást“
a „násilím odebrat“: zatímco krádeÏ se povaÏovala za nedÛstojnou dÏigita
a mohla otfiást jeho povûstí, odebrat násilím majetek jinému muÏi – stejnû
silnému nebo je‰tû lépe silnûj‰ímu – bylo chápáno jako v˘zva a projev drsné muÏnosti. Tento princip platí v mnoha ohledech dodnes. Znám˘ sociolog, etnolog a kavkazolog Sergej Arutjunov v této souvislosti hovofií
o pfietrvávání komplexu hodnot typick˘ch pro pfiedtfiídní a ranû tfiídní
spoleãnosti. Vysok˘ sociální statut je v rámci této soustavy hodnot udrÏován pfiedev‰ím prestiÏní spotfiebou – pofiádáním hodÛ, rozdáváním kofiisti
apod. „Omezené zdroje horského Kavkazu jen tûÏko umoÏÀovaly zajistit
potfiebnou úroveÀ spotfieby z vlastních zdrojÛ. Pohledy horalÛ se proto
pfiirozenû upírali k bohat‰ím sousedním níÏinn˘m oblastem. V dÛsledku
toho se vyvinula ãinnost (a s ní i komplex hodnot, kter˘ ji legitimizoval)
zaloÏená právû… na smûl˘ch nájezdech, loupení, kradení dobytka a uná‰ení
lidí. Samozfiejmû Ïe se nepofiádaly jen nájezdy do rovin. Podobnû se loupilo i u sousedÛ, lidí téhoÏ národa, jen z jiného rodu…“19
17
18
19
âelebi, E.: Kniga pute‰estvij. Moskva 1979. Díl 2, s. 60.
Bronûvskij: S. M.: Istoriãeskie vypiski o sno‰enijach Rossii s Persijej, Gruzijej i voob‰e s gorskimi narodami. Petrohrad 1996, s. 28.
Arutjunov, S.: ·ariatu na Severnom Kavkaze neobxodimo rozdat legalnuju pravovuju ni‰u. (Datum
nespecifikováno). Verze online: http://www.chechen.org/content.php?catID=57&content=278 [StaÏeno 09. 02. 2004].
âeãensko (imprimatur)
35
26.9.2007, 16:27
36
[ KONFLIKT V âEâENSKU
Vzájemné útoky mezi vesnicemi s cílem ukrást sousedÛm dobytek ãi
ménû ãasto odvézt zajatce za úãelem získání v˘kupného, ale nûkdy i jejich
prodeje do otroctví krymsk˘m TatarÛm ãi osmansk˘m bejÛm, se tak na
horském Kavkaze staly jak˘msi národním sportem. Neménû obvyklé byly
stfiety sousedních vesnic, vesnick˘ch svazÛ a klanÛ o omezené ekonomické
zdroje velehor – cenné pastviny a pÛdu. Nutno ov‰em uvést, Ïe jak útoãníci, tak obránci se zpravidla snaÏili v takov˘ch vzájemn˘ch bojích vyvarovat váÏn˘ch zranûní, která by snad mohla skonãit smrtí a vyvolat tak krevní mstu. BohuÏel ne vÏdy se to podafiilo a obyvatelé kavkazsk˘ch aulÛ si
pamatují desítky pfiípadÛ krvav˘ch válek mezi sousedními vesnicemi a klany.
Velmi ãasto se stávalo, Ïe klany tvrdo‰íjnû pokraãovaly v krevní mstû ve
snaze neukázat se jako slabé ãi zbabûlé. „Kult dÏigita“, charakterizovan˘
mladicky maximalistickou bezohledností a nebojácností nutil k manévrování na pokraji v˘buchu, coÏ posilovalo pouta mezi pfiíbuzn˘mi a sousedy
a nutilo je b˘t neustále ve stfiehu. MuÏi chodili ozbrojeni i na polní práce,
kinÏál neodepínali od pasu ani doma ãi v me‰itû, v kostele, pfiípadnû v synagoze (jak tomu bylo u horsk˘ch, tedy jihodagestánsk˘ch a severoázerbajdÏánsk˘ch ÏidÛ – TatÛ).
Mezi pfiíslu‰níky jednotliv˘ch tejpÛ tedy panuje dodnes duch soupefiení, kterého v dûjinách ãasto vyuÏívaly i vnûj‰í síly. Váleãné ãiny poskytovaly muÏÛm pfiíleÏitost potvrdit vlastní odvahu v oãích pfiíslu‰níkÛ svého
i ostatních tejpÛ, získat slávu a uznání. „Na u‰lechtilém koni, nezfiídka
otrhan˘ a ‰pinav˘, av‰ak vÏdy skvûle ozbrojen˘, obratn˘ a nezdoln˘, opou‰tûl dÏigit rodinu a vrhal se do v˘padu jako k hostinû. Ne v‰ichni se z tûchto
v˘padÛ vraceli zpût – stávalo se, Ïe v‰ichni útoãníci ve v˘pravû byli pobiti
– to v‰ak nezastavilo jiné, ktefií touÏili nejen po v˘bojích, ale daleko více
po slávû a vûhlasu, po tom, aby se stali hrdiny byliny, písnû, pfiedmûtem
dlouh˘ch veãerních vyprávûní u ohni‰È chud˘ch vesnick˘ch domÛ.“20
Podle udatnosti v boji ãasto kolísala i váÏnost mnoha klanÛ. Avarsk˘
tukchum Unsurial byl napfiíklad zpoãátku povaÏován v aulu Andi za cizí
a málo znám˘, av‰ak postupnû se povznesl na úroveÀ tûch nejrespektovanûj‰ích, neboÈ „jeho ãlenové mûli povûst nebojácn˘ch. Podle rodové povûsti se mezi nimi nemohl narodit, a pokud se narodil, Ïít ãlovûk, v jehoÏ
srdci bylo byÈ jen ,maliãké místo velikosti mravence, kam by se vmûstnal
20
Narody zapadnogo Kavkaza (sborník). âerkessk 1994, s. 54.
âeãensko (imprimatur)
36
26.9.2007, 16:27
Kavkaz ]
37
pocit strachu‘. Odvaha, kterou pfiíslu‰níci tohoto tukchumu znovu a znovu
projevovali pfii nájezdech na sousedy, nadále posilovala autoritu celého klanu. Starobylej‰í a kdysi za nebojácn˘ pokládan˘ tukchum Vagmaadul, jehoÏ obrana byla o ãtyfii století dfiíve rozbita Tamerlánov˘mi oddíly a jehoÏ
vÛdce byl pfiinucen konvertovat k islámu, se nyní doãkal poniÏujícího nafiãení, Ïe pfies svou starodávnost jsou pfiece jen potomky poraÏencÛ a b˘val˘ch
pohanÛ‘.“21
U KavkazanÛ se dodnes v urãité mífie dochovaly ohlasy pohanského
kultu pfiedkÛ. âeãenci znají pfiinejmen‰ím osm generací sv˘ch pfiedkÛ
a blízk˘ch pfiíbuzn˘ch, tfiebaÏe u muslimÛ nebylo a není zvykem zaná‰et
v me‰itách do matrik narození a smrt. Horal se mÛÏe velmi zastydût pfii
zmínce o nûjakém ne zvlá‰È dÛstojném ãinu jeho prapradûda – není-li taková zmínka dostateãnû delikátní, mÛÏe vyvolat konflikt. DÛvodem
k horalovû hrdosti jsou naopak dÛkazy o prapfiedkovû odvaze a moudrosti:
mÛÏe jeho ãiny vychvalovat pfied znám˘mi a jejich líãením vychovávat
k hrdosti své syny.
Adatové právo a krevní msta
Na horském Kavkaze neexistovaly státy v klasickém slova smyslu. Státní
struktury mûly ãasto jen formální v˘znam, neboÈ jejich moc byla omezena
na pouhé sídlo vladafie a nedosahovala do tûÏko pfiístupn˘ch horsk˘ch oblastí. Vedle státní moci navíc chybûlo i státem vymáhané právo. Nev˘razná
byla rovnûÏ role náboÏenství – islám byl (stejnû jako kfiesÈanství a judaismus)
v tûchto nepfiístupn˘ch oblastech jen málo roz‰ífien. Ve formálnû muslimském âeãensku tak neplatily ani normy islámského práva – ‰aríy. Jedin˘m
právem, které formulovalo rámec vztahÛ uvnitfi spoleãnosti, bylo zvykové,
tzv. adatové právo, na jehoÏ dodrÏování dohlíÏela volná horská spoleãenství
a jednotlivé klany. Tato skuteãnost je velice zajímavá: vzdor Hobbesovû teorii státu a státní moci byly totiÏ spoleãnosti horského Kavkazu i bez zákonÛ a exekutivy v jejich tradiãním pojetí schopné vytvofiit v prÛbûhu staletí
jasnû vymezen˘ kodex (nepsan˘ch) norem a pravidel, kter˘ úãinnû pfiedcházel jinak nevyhnutelnému chaosu ve vztazích mezi jednotlivci. Platily
zde zákony svépomoci uvnitfi rodového klanu (tejpu ãi tukchumu) ãi obce,
21
·illing, M. E.: Kubaãincy i ich kultura. In: Trudy Instituta etnografii. Moskva 1949. Díl 8, s. 121.
âeãensko (imprimatur)
37
26.9.2007, 16:27
38
[ KONFLIKT V âEâENSKU
av‰ak na prvním místû bylo nutno zachovat si dÛstojnost, ãest v oãích vefiejného mínûní. Princip krevní msty poskytoval drsn˘, za stávající faktické
anarchie v‰ak nezbytn˘ mechanismus zabraÀující chaosu.
Svoboda a ãest zaujímaly v Ïebfiíãku hodnot kavkazsk˘ch horalÛ prvofiadé postavení. Pojetí cti bylo pfiitom nesmírnû ‰iroké: zahrnovalo dodrÏování slova muÏem, dostateãné materiální zabezpeãení, které umoÏní dÛstojn˘ Ïivot ãlenÛm rodiny ãi klanu, nezávislost, vûrnost v kamarádství,
témûfi iracionální odvahu ãi spí‰e naprost˘ nedostatek strachu, pohostinnost, neschopnost lÏi, stejnû jako poãestnost dívek a Ïen. âeãenci nemûli
zku‰enost s nevolnictvím, kromû jedné krátké epizody nemûli krále, zfiídkakdy feudály, nezaÏili sociálnû rozvrstvenou spoleãnost a nepodléhali Ïádn˘m mocensk˘m autoritám vyjma dobrovolnû uznávané autority tejpov˘ch
stafie‰inÛ, volené vesnické ãi mûstské rady a obecnû závazn˘ch norem adatového práva. O demokratickém uspofiádání ãeãenské spoleãnosti nacházíme zmínku i v encyklopedii Brockhause a Jefrona z roku 1903: „Za své
nezávislosti âeãenci nepoznali na rozdíl od âerkesÛ feudální diferenciaci
ani rozdûlení na spoleãenské tfiídy. V jejich demokratick˘ch spoleãenstvích
fiízen˘ch národními shromáÏdûními si byli v‰ichni zcela rovni. My v‰ichni
jsme uzdenové, fiíkají âeãenci.“22
V této souvislosti není bez zajímavosti, Ïe v ãeãenském jazyce pÛvodnû
neexistovalo slovo „pán“: pro oznaãení tohoto pojmu se od dvacát˘ch aÏ
tfiicát˘ch let minulého století vÏilo ruské slovo „gospodin“ ãi staroãeãenské slovo „ela“ – kníÏe, král, vládce. âeãensk˘ pozdrav zní „Mar‰a vogijla
chö“ (Pfiijì jako svobodn˘), pozdrav na rozlouãenou pak „Mar‰a gojla chö“
(Odejdi jako svobodn˘), pfiíp. „Top nijsa kchetijla chä“ (AÈ tvoje pu‰ka
pfiesnû stfiílí) apod.
Horaly nevedla k ukáznûnosti obava pfied trestem nûkdy ‰patnû fungující, nûkdy chybûjící centrální moci, n˘brÏ strach, Ïe nedodrÏí-li pfiísné adaty,
„zhanobí“ v oãích spoleãenství svou rodinu a svÛj tejp. âeãenec Bejbulat
Tajmijev, kter˘ doprovázel Pu‰kina na jeho cestû do Erzurumu, muÏ vyhlá‰en˘ svou odvahou, hovofiil s básníkem o sv˘ch stál˘ch obavách – zda s ním
bude spokojen jeho host, zda se nezachová ‰patnû k pfiíteli, zda dodrÏí svÛj
slib: „Bojím se hanby, a proto jsem vÏdy ostraÏit˘. Ne, nejsem smûl˘.“23
22
23
Encyklopedick˘ slovník Brockhaus-Jefron. Petrohrad 1903. Díl 38 A, s. 97.
Pu‰kin, A. S.: Putû‰estvije v Erzurum. Moskva 1972, s. 45.
âeãensko (imprimatur)
38
26.9.2007, 16:27
Kavkaz ]
39
Slabost feudální moci a vûdomí, Ïe spáchanou kfiivdu pomstí cel˘ klan,
tradiãnû omezovaly bezpráví. Poãetnûj‰í klany byly s to postavit více bojovníkÛ, neÏ mûla samotná druÏina kníÏete. V severním, horském ÁzerbajdÏánu a v Dagestánu se dodnes vzpomíná na boje, pfii nichÏ pfiedstavitelé rodu obyãejného pastevce ãi rolníka, jehoÏ dcera byla zneuctûna, doslova
vyhladili chánovu druÏinu i rodinu. Podle pfiíznaãného vyjádfiení pfiedního etnologa poãátku 19. století Bronûvského „je na Kavkaze mnoÏství
mal˘ch tyranÛ, nikde v‰ak zjevná samovláda“.24
Krevní mstu vyhla‰ovali muÏi rodiny (ve zvlá‰tních pfiípadech muÏi
celého rodu) za obsazení pÛdy, zranûní vedoucí ke smrti, vraÏdu nebo váÏnou uráÏku. V pfiípadû zneuctûní Ïeny ãi dívky vyhla‰oval krevní mstu
obvykle cel˘ „zneuctûn˘“ klan v‰em dospûl˘m muÏÛm viníkova klanu
z otcovy strany – vÏdyÈ ‰lo o rodovou ãest. Formálnû se msta vztahovala
pfiedev‰ím na viníka a v‰echny jeho muÏské pfiíbuzné, obvykle v‰ak dopadla
na jeho otce, syny a zejména bratry. Mohla se pfiitom táhnout aÏ do úplné
likvidace jednoho z klanÛ. V dagestánském aulu Kadar napfiíklad dva znepfiátelené klany pokraãovaly v krevní mstû od poãátku 17. století do ‰edesát˘ch let 19. století, tedy témûfi 250 let! Znalec kavkazsk˘ch pomûrÛ L. J.
Lulier v polovinû 19. století poznamenal: „U horalÛ není krevní msta nezkrotn˘, nezastaviteln˘ pocit, jako vendeta u KorsiãanÛ: je to spí‰e povinnost, daná spoleãensk˘m mínûním, poÏadavkem krve za krev.“25 Staãí
dodat, Ïe dokud se „zneuctûnému“ nepodafiilo pomstít, nebyl v oãích spoluobãanÛ rehabilitován. Náhrobní kameny lidí, ktefií zemfieli násilnou smrtí,
nesly zvlá‰tní oznaãení poukazující na to, Ïe mrtv˘ není pomstûn.
Krevní mstu aÏ do nedávné minulosti (v âeãensku ãasto dodnes) doprovázela fiada rituálÛ. Obvykle se krevní msta vyhla‰ovala na mimofiádném
sjezdu stafie‰inÛ klanu. Stafie‰inové pak poÏádali pfiedstavitele neutrálního
klanu, aby jejich rozhodnutí sdûlili nepfiátelskému rodu. V nûkter˘ch oblastech Kavkazu se pfiitom symbolicky pfiedávala beraní hlava. Pfiedstavitelé „provinilého klanu“ pak mûli na vybranou – buìto museli viníka z vlastních fiad vydat doslova na popravu, nebo se za nûj postavit a fakticky poãítat
s okamÏit˘m roz‰ífiením platnosti krevní msty na v‰echny dospûlé muÏe
24
25
Bronûvskij, S. B.: Novûj‰ie gûografiãeskije i istoriãûskie izvûstija o Kavkaze. Moskva 1923. Díl 2, str. 5.
Lulier, L. J.: Zapiski kavkazskogo otdûlenija Imperatorskogo russkogo geografiãûskogo ob‰ãûstva. Petrohrad 1849, s. 102.
âeãensko (imprimatur)
39
26.9.2007, 16:27
40
[ KONFLIKT V âEâENSKU
svého klanu. âeãenské adaty tradiãnû vyÏadují, aby pfiedstavitelé „provinilé“ rodiny (v závislosti na historickém období, stupni sociálnû ekonomického v˘voje ãi poãetnosti klanÛ se jednalo o tejp, dözal, nekji nebo gar)
opustili místo svého pobytu bûhem jednoho dne od doruãení zprávy o vyhlá‰ení krevní msty. I dnes se proto dost ãasto stává, Ïe jsou celé rodiny
nuceny lacinû rozprodat ve‰ker˘ majetek a urychlenû opustit nejen vesnici
ãi mûsto, ale i zemi. Tento zvyk se vytvofiil bûhem posledních staletí proto,
aby se krveprolití mezi znepfiátelen˘mi rody omezilo na úzk˘ okruh
pokrevních pfiíbuzn˘ch a nezachvátilo celou obec po okamÏitém útoku dÏigitÛ uraÏeného klanu. Získával se tak zároveÀ ãas pro tzv. národní diplomacii – do pfiípadu totiÏ mohli aktivnû zasáhnout vlivní a váÏení pfiedstavitelé neutrálních tejpÛ, aby konflikt zaÏehnali ãi alespoÀ zmírnili. Nûkdy
ov‰em tato jednání neuspûla a krevní msta pokraãovala po mnoho desetiletí – nemá totiÏ promlãecí lhÛtu.
Nutno fiíci, Ïe rozhodnutí po‰kozeného klanu odpustit viníkÛv pfiestupek – obvykle ‰lo-li o neúmyslné zabití (napfi. pfii autonehodû nebo pokud stafie‰ina tejpu pfiiznal vinu ãlena svého klanu) se povaÏovalo za akt
vyÏadující nesmírnou sílu vÛle, svûdãící o dÛstojnosti a moudrosti po‰kozené strany. âeãenskou verzi procesu usmífiení pfiibliÏuje Ruslan Isajev:
„V pfiedem stanoven˘ den nûkolik stovek lidí – pfiíbuzn˘ch, sousedÛ, vesniãanÛ z provinilé strany, obleãen˘ch do temn˘ch ‰atÛ a nezbytnû s pokryt˘mi hlavami, mífií ke kraji vesnice, kde se usmífiení uskuteãní. PrÛbûh
je následující: nikdo z tûch, ktefií se pfii‰li omluvit, se nesmí dívat do oãí
pfiedstavitelÛ po‰kozené strany. Po krat‰ím rituálním pozdravu a spoleãn˘ch
modlitbách dûní kulminuje. Nejbliωí pfiíbuzn˘ zabitého musí pfiede v‰emi oholit dohola hlavu a bradu svého nepfiítele. Tím je mu odpu‰tûno. Zvyk
holit nepfiátele v krevní mstû má nejasn˘ pÛvod, já se v‰ak pfiikláním k té
verzi, Ïe pokud jsi odolal poku‰ení a nepodfiízl mu hrdlo, kdyÏ jsi ho holil, znamená to, Ïe vûdomû odpou‰tí‰.“26 Zdá se, Ïe tento rituál má pfiinejmen‰ím je‰tû jedno vysvûtlení – brada a knír se v pradávn˘ch dobách
povaÏovaly na Kavkaze, stejnû jako v mnoha jin˘ch ãástech svûta, za ãest
(namus) muÏe. V souãasné dobû ov‰em odpu‰tûní není niãím zvlá‰tû cenûn˘m.
26
Isajev, R.: Krovnaja mest – vizitnaja kartoãka Kavkaza. In: Prague Watchdog. Online: http://
www.watchdog.cz/?show=000000-000015-000006-000001&lang=2. [StaÏeno 03. 07. 2004].
âeãensko (imprimatur)
40
26.9.2007, 16:27
Kavkaz ]
41
Podle ustálen˘ch kavkazsk˘ch tradic „zneuctûn˘“ muÏ ãi – v pfiípadû
jeho smrti – pfiíbuzn˘ anebo ten, kterému byla rozhodnutím stafie‰inÛ svûfiena úloha mstitele, pfiísahal na ãest sv˘ch pfiedkÛ (mûl-li pomstít zabitého, pak na jeho náhrobní kámen), Ïe se náleÏitû pomstí. Nûkdy krevní mstu
vyhlásilo i více lidí najednou. Po celou dobu mstitel nesmûl mít vztah se
Ïenou, nesmûl si holit bradu a vousy a opustil rodinu i aul, ãímÏ symbolicky zpeãetil zpfietrhání ve‰ker˘ch sociálních vazeb. Tím se uskuteãnûní
krevní msty stávalo jedin˘m Ïivotním posláním mstitele, kterému pfiíbuzní poskytovali v‰emoÏnou podporu. Uskuteãnûná pomsta navrátila mstitele zpût do spoleãnosti, byla ãasto dÛvodem neskr˘vané radosti pfiíbuzn˘ch a nûkdy ji doprovázela rituální oslava u náhrobního kamene zabitého.
O pfietrvávání pozÛstatkÛ pohansk˘ch kultÛ v âeãensku svûdãí i skuteãnost,
Ïe se zde na rozdíl od pfieváÏné vût‰iny jin˘ch oblastí Kavkazu smûla (a smí)
mstít i Ïena.
Je zajímavé, Ïe v nûkter˘ch – spí‰e níÏinn˘ch – oblastech Gruzie, ÁzerbajdÏánu a Dagestánu, kde existoval rozvinut˘ klasov˘ (feudální) systém,
adaty pfiipou‰tûly tzv. platbu za krev, pfii které se napfiíklad kníÏe ãi chán
mohl z trestu za zabití rolníka vykoupit. Platidlem byl v takov˘ch pfiípadech obvykle dobytek: kníÏe se podle sociálního postavení zabitého vykoupil
zpravidla deseti aÏ ãtyfiiceti b˘ky. V Kabardinsku se zase krevní msta rolníka ãi pastevce vÛbec nemohla na kníÏete vztahovat. Nûco podobného ov‰em
bylo v ãeãensk˘ch územích nemyslitelné. Spoleãensk˘ v˘voj nicménû pokraãuje a bûhem sedmdesát˘ch a osmdesát˘ch let 20. století tak bylo moÏné od‰kodnit „zneuctûn˘“ za smrt 10 aÏ 20 tisíci rublÛ.27
Netfieba pfiíli‰ zdÛrazÀovat, Ïe pfiípadná hanba nebyla jen hanbou jednotlivce, n˘brÏ v té ãi oné mífie celého rodu; byla-li závaÏná, mnohdy se
„nesm˘vala“ po dlouhá desetiletí. Îivot viníka se stával nesnesiteln˘m, byl
odmítnut vlastním tejpem a postaven tak mimo zákon, jeho dcera se uÏ nikdy
nemohla vdát, jeho syn byl stále poniÏován, jeho rodiãe Ïili do smrti
s vûdomím hanby… Mimo rozvinut˘ systém vzájemné pomoci uvnitfi obce
byl potom Ïivot jednotlivce v horách nemoÏn˘. Horalové proto mnohdy
spláceli „dluh cti“, i kdyÏ pfiedem vûdûli, Ïe je to bude stát Ïivot. Mûli-li volit
mezi zhanobením sebe, rodiny i rodu a smrtí, volili zpravidla smrt. âeãen27
Je zajímavé, Ïe podobn˘ zvyk (platby za krevní mstu) se svého ãasu pokou‰el v âeãensku prosadit
i imám ·ámil (viz následující kapitolu), ale neúspû‰nû.
âeãensko (imprimatur)
41
26.9.2007, 16:27
42
[ KONFLIKT V âEâENSKU
sk˘ spisovatel S. Ja‰urkajev pí‰e: „Strach ze smrti je vlastní kaÏdému normálnímu ãlovûku. âeãenci v‰ak mají i jin˘ strach: aby si lidé z jejich okolí
nefiekli, Ïe jsou zbabûlci. Dá-li âeãenec svÛj strach najevo, je uÏ pro v‰echny, kdo ho znají, mrtev. UÏ nikdy nebude mít kamarády, pfiíbuzné, milovanou dívku – ode‰el uÏ do nesmrtelnosti hanby. Pfiíbuzní mu fieknou: kvÛli
tobû se nesmíme ukázat pfied lidmi, na‰e tváfie zãernaly. Viníkovi nezbude
neÏ se zabít, nebo zmizet beze stop. Spáchá-li sebevraÏdu, není pohfiben na
hfibitovû, ale jen nûkde zakopán, aby psi neohlodali lidské kosti.“28
Aãkoli u vût‰iny kavkazsk˘ch etnik vzal obyãej krevní msty díky spoleãenskému v˘voji v posledních desetiletích za své, v horsk˘ch oblastech
Dagestánu, v fiadû severních velehorsk˘ch oblastí Gruzie, ÁzerbajdÏánu
a severokavkazsk˘ch republik, stejnû jako témûfi v‰ude v âeãensku a Ingu‰sku v rÛzn˘ch podobách pfietrvává.29
Fatalismus po-ãeãensku – jach’
âeãenská spoleãnost na jedné stranû rozvíjí vûdomí svobody a vzájemné
rovnosti mezi sv˘mi pfiíslu‰níky spojenou s intenzivnû pociÈovanou neochotou aÏ neschopností jednotlivce podmanit se jakékoli násilné ãi vnucované moci, a na druhé stranû podporuje úsilí jednotlivce a rÛznû vymezen˘ch skupin (nekje, garu, tejpu atd.) o soupefiení (v rámci rodiny, tejpu ãi
národa) spjaté s neménû ostfie chápan˘m vûdomím dÛstojnosti a hanby.
Vzhledem k tomu, Ïe se ãeãenská spoleãnost témûfi nikdy v dûjinách nepot˘kala s apriornû fixovan˘mi statuty a s vrstevnû ãi ekonomicky zaloÏenou sociální hierarchií, probíhal vÏdy uvnitfi této spoleãnosti permanentní
boj o prestiÏ, o vy‰‰í postavení na flexibilní sociální ‰kále.30 Hlavním stimulátorem a indikátorem boje o vy‰‰í místo v této neformální spoleãen28
29
30
Ja‰urkajev, S.: Jach’. Dnûvnik ãeãenskogo pisatûlja. Verze online: http://lib.ru/MEMUARY/CHECHNYA/dnewnik.txt. [StaÏeno 24. 09. 2003].
Na Kavkaze (zejména v âeãensku, Ingu‰sku a horském Dagestánu) do‰lo podobnû jako napfiíklad
v Albánii a u albánské vût‰iny Kosova po kolapsu komunistického reÏimu k v˘raznému zesílení tradicionalistického spoleãenského uspofiádání – klanÛ jakoÏto garantÛ bezpeãnosti sv˘ch ãlenÛ a institutu krevní msty coby hlavního mechanismu pro udrÏení spoleãenského fiádu.
Soupefiení je v ãeãenské spoleãnosti a ãeãenském národním charakteru (tak ãi onak je tomu tak
i jinde na Kavkaze) obecnû hluboce zakofienûno: rivalita existuje jak ve vztazích mezi náboÏensk˘mi
skupinami (virdy), tak mezi tejpy, gary, nekjemi, dözaly, kupy, jurty, oblastmi, sousedními vesnicemi, dvory, ulicemi, ‰kolami atd.). SoutûÏení mezi nûkter˘mi skupinami pak nûkdy dokonce pfiekoná rámec soupefiivého napûtí a vyústí aÏ v antagonismus. Lze proto fiíci, Ïe ustálená strukturace ãe-
âeãensko (imprimatur)
42
26.9.2007, 16:27
Kavkaz ]
43
ské hierarchii pfiitom byla vefiejnost, vefiejné mínûní – „pohled v oãích lidí“.
KaÏd˘ âeãenec proto usiloval a usiluje, aby „neztratil tváfi“, pfiedãil ostatní
odvahou, silou a sebeobûtavostí, schopností správnû a dÛstojnû se zachovat ve v‰ech (hlavnû kritick˘ch) Ïivotních situacích, moudrostí, pohostinností, a v neposlední fiadû téÏ schopností „dÛstojnû“ se pomstít za uráÏku.31 Jin˘mi slovy v‰ím tím, co v tradiãních klanov˘ch spoleãnostech
spoluurãuje úlohu jedince a skupiny v sociální hierarchii, pfiiãemÏ ãím silnûj‰í je vûdomí takto pojaté spfiíznûnosti a spjatosti s klanem, tím intenzivnûj‰í a hlub‰í je toto soupefiení.
KaÏd˘ jednotlivec ãi tejp se tedy nachází ve stavu neustálého soupefiení
s jin˘mi jednotlivci a tejpy, proto jaksi podvûdomû monitoruje chování
pfiedstavitelÛ jin˘ch tejpÛ, jejichÏ pfiípadné „chyby“ v koneãném dÛsledku
slouÏí ke zlep‰ení statutu jeho vlastního tejpu. Nezfiídka proto vym˘‰lí pro
soupefiící tejpy nelichotivé ãi posmû‰né charakteristiky. Pfiitom horlivû stfieÏí
„neposkvrnûné jméno“ vlastního klanu a snaÏí se i sv˘m chováním jeho
prestiÏ zv˘‰it.
V této souvislosti zaslouÏí pozornost práce J. M. ·ilinga o dagestánsk˘ch
tukchumech, které jsou obdobou ãeãensk˘ch tejpÛ: „tukchumy jsou si
rovnocenné, av‰ak jedny se povaÏují za „lep‰í“, jiné zase za „hor‰í“ (zejména podle údajné starobylosti, povûstí o odvaze, moudrosti, ãestnosti a vzdûlanosti jejich pfiíslu‰níkÛ). Klasifikace tukchumÛ podle jejich dÛstojnosti
zpravidla závisí na v˘fieãnosti toho, kdo ve prospûch svého tukchumu mluví.
Mezi vypravûãi proto stále dochází ke sporÛm a nûktefií z nich, aby neurazili jiné, mlãí.“32
Takováto spoleãnost je prodchnuta atmosférou vzájemné podezíravosti
a nedÛvûry a je do znaãné míry introvertní a uzavfiená. Názor vlastních lidí
31
32
ãenského etnika na jedné stranû podmiÀuje soudrÏnost jednotliv˘ch ãlenÛ v rámci rÛznû vymezen˘ch skupin, na stranû druhé zároveÀ vede k její parcelaci a mÛÏe tak teoreticky slouÏit i k manipulování touto zv˘razÀovanou rozdílností.
Existují v souãasném âeãensku i rody, které tak ãi onak pfii‰ly o svou povûst. Ztratí-li jednou své
renomé, je potom pro klany a jednotlivce velmi obtíÏné, pokud vÛbec moÏné, svÛj statut obnovit,
„rehabilitovat“ se v oãích krajanÛ. U samotn˘ch âeãencÛ, zvlá‰tû u „generace války“, tj. mladistv˘ch, pro nûÏ je nejvy‰‰í autoritou síla, nikoli poznání a fiád (adat), se ãasto setkáme s jak˘msi dvojím metrem chování: to, co si bûÏnû dovolují vÛãi ãlenÛm (a ãlenkám) „zhanoben˘ch“ nebo slab˘ch, málo poãetn˘ch tejpÛ, pfiípadnû vÛãi cizincÛm, ktefií postrádají mechanismy kolektivní
mobilizace, si nemohou dovolit ve vztahu k pfiíslu‰níkÛm silnûj‰ích tejpÛ atd. Jde o velmi nepfiíjemn˘ fenomén souãasného âeãenska, v nûmÏ faktor síly hraje stále v˘znamnûj‰í roli.
·illing, M. E.: cit. dílo, s. 121.
âeãensko (imprimatur)
43
26.9.2007, 16:27
44
[ KONFLIKT V âEâENSKU
znamená hodnû, kdeÏto názor cizích, ktefií nejsou zahrnuti v tomto systému – napfi. RusÛ – naopak velmi málo. Zde mÛÏeme vysledovat hlavní
pfiíãinu rozdílu ve zpÛsobu uvaÏování mezi na jedné stranû obyvateli mûst
a rovin (kde v dÛsledku urbanizace a modernizace, resp. pfievládnutí nov˘ch sociálnû ekonomick˘ch vztahÛ do‰lo k oslabení identifikace s klanem,
a tak si tu lidé mohou „dovolit“ vût‰í emocionalitu, uvolnûnost, ale i mírumilovnost) a na druhé stranû tradicionalistiãtûj‰ími i agresivnûj‰ími obyvateli velehorsk˘ch oblastí.
Nelze zcela souhlasit se znaãnû zjednodu‰ujícím zobecÀováním Alfreda
Kocha, av‰ak domnívám se, Ïe jím uvádûné pfiíklady z v‰edního Ïivota názornû ilustrují kontroverzi, která je pfiíznaãná pro stereotypní vnímání ãeãenské povahy ze strany prÛmûrného Rusa: „âeãenci je zapovûzeno chybovat. Proto kdyÏ jednou udûlá chybu (ostatnû v‰ichni jsme pfieci hfií‰níci),
bude se vzpírat a trvat na vlastní pravdû aÏ do konce, aãkoli si v hloubce
du‰e uvûdomuje, Ïe je to hloupé. O to víc se potom bude rozãilovat, a to
hlavnû na ãlovûka, kter˘ ho do tak mizerné situace dostal. Pfiijít a fiíct –
promiÀ, kamaráde, byla to má vina, nemÛÏe. MoÏná i chce, ale koho to
bude zajímat? KdyÏ jsme je‰tû Ïili v Kazachstánu, jeden ãeãensk˘ kluk mi
ve ‰kolce sebral Rubikovu kostku. Chtûl jsem ji zpátky, ale on mû s ní uhodil
po hlavû. Hlava mi zaãala krvácet. Rána nebyla nijak velká a skoro to nebolelo. Krev brzy pfiestala téct. Ale mladiãká vychovatelka trvala na tom,
aby se ten kluk omluvil. AÏ do veãera stál v rohu, ale neomluvil se. KdyÏ
potom pfii‰li rodiãe, otec zaãal fivát tak, Ïe se vychovatelka rozbreãela a svého
zámûru se zfiekla… A pfiitom, co je na tom tak neobvyklého, pokud se
omluví‰, kdyÏ nemበpravdu?
Je zakázáno prohrávat. Pamatuji si, Ïe kdyÏ jsem se v mládí vûnoval
zápasu, na soutûÏích k nám pfiicházeli âeãenci a fiíkali: ,Podívej, on s tebou
bude zítra zápasit. Víme, Ïe jsi siln˘. Ale musí‰ prohrát, jinak tû zbijeme.‘
Pfií‰tí den, kdyÏ nûkdo z nás zvítûzil, jsme pro jistotu, protoÏe jsme znali
tuhle ãeãenskou úchylku, jezdili domÛ v houfu, a nûkdy jsme dokonce
prosili kluky z Dynama, aby nás s pu‰kami doprovodili na nádraÏí. Divokost? Kdepak, vÏdyÈ co jiného si ti mladí âeãenci mÛÏou poãít? A co jach’?
Jak to Ïe jsi prohrál? Tak jdi a zabij toho, kdo tû urazil. Jinak je to hanba.
Je zakázáno vyvádût bláznivé kousky, zakázáno vypadat smû‰nû. Zakázáno.
Zakázáno. Zakázáno… Tato tísnivá váÏnost odmûfien˘ch ãeãensk˘ch tváfií.
Tato krása a najeÏenost jejich ceremoniálÛ. Odstra‰ující estetika a energie
âeãensko (imprimatur)
44
26.9.2007, 16:27
Kavkaz ]
45
kruhového tance, zikru. Ten trans, do kterého se dostávají… Opravdu,
âeãenci mají pravdu, kdyÏ o sobû fiíkají: Je tûÏké b˘t âeãencem.“33
V ãeãenském jazyce existuje zvlá‰tní termín pro onu sebeobûtavou soupefiivost o ãest, kter˘ se dá jen tûÏko pfieloÏit do jin˘ch jazykÛ – jiÏ v˘‰e
uvedené slovo jach’. Podstatu tohoto nesmírnû dÛleÏitého pojmu se pokou‰í vysvûtlit S. Ja‰urkajev: „Toto krátké, ale obsaÏné slovo, pochopitelné
i pro sedmiletého kluka ze zapadlého aulu, kter˘ je dnes bombardován,
nemá adekvátní oznaãení v jazyce, v nûmÏ pí‰ete. MÛÏeme jmenovat nabubfielá slova existující v mnoha jazycích jako heroismus, hrdost, ãest,
u‰lechtilost, udatnost, oddanost, závazek, obûtavost, duch, stateãnost ãi
drzost, ale ta v‰echna nenaplní obsah slova jach’… Není moÏné zlomit
ducha, v nûmÏ dlí jach’. KaÏd˘ den spatfiíte chlapce, ktefií jdou do boje
nebo se z nûj vracejí – na jejich tváfiích jsou úsmûvy, jeÏ nejsou vynucené.
Ti, kdo si nevûdí rady s hrstkou lidí vyzbrojen˘ch cítûním, o nûmÏ je fieã,
se to pokou‰ejí vysvûtlit jako nejrÛznûj‰í druhy fanatismu, zatímco vûcnûj‰í by bylo mluvit o fenoménu. To jsou v‰ak jejich problémy – âeãenci
nejsou fanatici, n˘brÏ lidé s jach’. A dokud tomu ostatní neporozumûjí,
budou muset tento fenomén stále ,vysvûtlovat‘ a neustále válãit. A aÏ pochopí, Ïe jejich v˘klady nejsou neÏ pouh˘mi pokusy naplnit dûrav˘ dÏbán,
pfiestanou.
,Jach’, ,ech’‘ (svûdomí), ,bechk‘ (vina, odpovûdnost) – to jsou tfii pilífie,
na nichÏ stojí charakter národa, jeho duch. âeãenec není zdaleka nerozumn˘. Cel˘ svût dnes fiíká: podívejte se, Rusko je mocnou zemí s obrovskou
armádou vyzbrojenou tanky, letadly, raketami, jadern˘mi bombami, a i kdyÏ
si to âeãenci neuvûdomují, tím, Ïe se brání, jenom zhor‰ují svoji situaci
a stojí je to obrovské obûti. âeãenci si toto v‰e moc dobfie uvûdomují, ov‰em
jsou ve stavu jach’, v nûmÏ je ãlovûk neochvûjn˘. Jach’ je podstatou a dokonce i determinantou âeãence. Je to vûdomí rovnosti s kaÏd˘m jin˘m
ãlovûkem: nejsilnûj‰ím a nejbohat‰ím, smûl˘m a vzne‰en˘m, tfieba i králem.
âeãenec nad sebou strpí jen tfii vûci: svoji papachu (ãepici z beraní srsti),
stfiechu svého domu a nebe. Jedin˘, jehoÏ nadfiazenost nad sebou uznává,
33
Koch, A.: âeãenskije ponjatija. âetyre vzgljada. In: Mûdvûì (spoleãensk˘ ãasopis vycházející v Rusku) 2004. â. 4. V urãitém ohledu toto chápání platí i pro vztahy mezi âeãenci a sousedních kavkazsk˘ch národÛ, respektive pro vztahy pfiíslu‰níkÛ nekavkazsk˘ch národÛ k pfiíslu‰níkÛm kavkazsk˘ch národÛ ãi obyvatelÛm rovin a mûst a rodákÛm z horsk˘ch oblastí.
âeãensko (imprimatur)
45
26.9.2007, 16:27
46
[ KONFLIKT V âEâENSKU
je BÛh. Jach’ není sebejistota, ale jistota s hlubok˘mi kofieny, jeÏ tkví
v genetickém základu, zatímco sebejistota tkví v hlouposti. Ten, kdo je ve
stavu jach’, si je jist, Ïe udûlá to, co se má stát. Je to vnitfiní, nepsan˘, pro
âeãence v‰ak nade v‰i pochybnost po cel˘ Ïivot platn˘ zákon.
Jach’ je cestou ãlovûka od narození k hrdinskému ãinu a dÛstojné smrti, soustfiedûn˘m vyjádfiením pÛvodních kvalit osobnosti, nejvy‰‰ím bodem
jeho duchovního a fyzického vzestupu. (Dobfie jej ilustruje pro cizince jen
obtíÏnû pochopiteln˘ ãeãensk˘ vtip, ‰kodolib˘ vÛãi stafiíkovi na úmrtním
loÏi: „·koda takového ãlovûka, Ïe neumírá v boji“. Stejn˘ pÛvod mûl panick˘ strach horalÛ pfied rusk˘mi oddíly ozbrojen˘mi bajonety, neboÈ b˘t
zapíchnut bajonetem pfiipomínalo smrt prasete, opovrhovaného zvífiete,
a bylo to povaÏováno za nesmírnû potupnou smrt.) âeãenci mají rádi Ïivot, ale pokud je zapotfiebí zemfiít, jach’ jim to pomáhá uãinit tak, jako by
si ani nic jiného nepfiáli.
Tento postoj nelze pochopit, pokud jste ho nesáli spolu s matefisk˘m
mlékem, nenauãili se jej od otce, od dûda, od vrstevníkÛ, v rodném domû
a nespatfiili ho v pohledu dívky z rodného aulu… Pfiekroãit hranice jach’
se rovná odchodu do jiné dimenze – za práh spoleãnosti, rodiny, národa.
O jednom se fiekne, Ïe je pln˘ jach’, o jiném pak, Ïe ho postrádá, a to uÏ
je rozsudek, jejÏ není moÏné odvolat. Nûkdo mÛÏe fiíct, Ïe ,mrtví neznají
hanbu‘. âeãenci si to ale nefieknou, protoÏe u nich mohou ,utrpût hanbu‘
i mrtví, a to nejen sami za sebe, ale i za v‰echny Ïivé i mrtvé. KaÏd˘ z nich
má v sobû tajnou obavu, aby zemfiel dÛstojnû, a tento pocit je rovnûÏ souãástí jach’. Pokud pfiedek nedÛstojnû zemfiel, hanbu za nûj bude pociÈovat
je‰tû sedm dal‰ích generací. A tuto hanbu je nutné z pfiedka sm˘t – a to
i krví, aÈ uÏ vlastní, nebo cizí. âeãenec sám pfiizná, Ïe kdyby nebyl ve stavu jach’, nebyl by schopen mnohé udûlat, dokázat… Taková je podstata
národního charakteru – nedotãenost osobnosti, která nemÛÏe b˘t poru‰ena více neÏ jednou.34
Na Kavkaze, kde lze jen tûÏko pfiekvapit odvahou, patfiili vÏdy âeãenci
vzhledem ke svému v˘chovou znaãnû redukovanému instinktu sebezáchovy (potlaãovanému mimo jiné nesmírnû vyvinut˘m smyslem pro lidskou
dÛstojnost) mezi nejzoufalej‰í odváÏlivce. Postoje ãeãenského dÏigita ke
34
Ja‰urkajev, S.: cit. cílo.
âeãensko (imprimatur)
46
26.9.2007, 16:27
Kavkaz ]
47
svûtu proto dobfie vystihují úsloví: „je tûÏké b˘t âeãencem“ a „u‰lechtil˘
muÏ neuvaÏuje o následcích“.
Pohostinnost je na Kavkaze svatá – zaujímala jedno z pfiedních míst
v adatovém právu. ZachraÀovala dokonce i vraha v domû jeho nepfiítele
v krevní mstû a ten mu mûl podle adatÛ poskytnout útoãi‰tû, stravu i nocleh; hrozilo-li hostu nebezpeãí, mûl ho hostitel ubránit se zbraní v ruce –
v opaãném pfiípadû by ztratil respekt v oãích vesniãanÛ.35
Za ãeãenského povstání roku 1877 oblehly jednotky ruského generála
Smûkalova vzpurn˘ ãeãensk˘ aul Machkety. Generál dal stafie‰inÛm ultimátum: buì mu vydají muÏe jménem Uma, jednoho z organizátorÛ povstání, kter˘ se u nich schovával, nebo bude vesnice zniãena, vesniãané
pobiti nebo vystûhováni do Turecka. Stafie‰inové mu odpovûdûli: „Generále! Od lidí lze Ïádat jen moÏné. VÏdyÈ ví‰, jak tûÏce bychom se s mohylami
otcÛ a s rodnou zemí louãili. Av‰ak Umu vydat nemÛÏeme. VÏdyÈ je na‰ím hostem.“36 Vesnice byla vypálena a pfieváÏná ãást jejího obyvatelstva
zmasakrována.
Motiv morálního dilematu, podmínûn˘ v‰ezahrnující platností adatÛ
a mnohdy nejednoznaãnou realitou v‰edního Ïivota, je v horském étosu
velmi roz‰ífien. Souãástí adygejského folklóru je pfiípad ‰lechtice, „kter˘ byl
svûdkem krádeÏe dobytka. Majitel stáda byl nejen jeho blízk˘m sousedem,
ale i jeho velmi blízk˘m pfiítelem, kunakem. Svûdek se ocitl pfied morálním dilematem, které se nedalo vyfie‰it. Nemohl poslouchat slova svého
rozhofiãeného pfiítele, dohadujícího se o tom, kdo mu mohl ztrátu zpÛsobit, a dívat se mu pfiitom do oãí a dûlat, Ïe nic neví. Ale fiíci mu jména
lupiãÛ by znamenalo stát se udavaãem. Svûdek se proto jednodu‰e skryl,
opustil dÛm, rodinu a majetek a sám sebe odsoudil k dlouholetému vyhnanství – tedy zachoval se tak, jako by mu hrozila krevní msta.“37
35
36
37
Horské adaty v‰ak v sobû nûkdy tajily fiadu paradoxních zvlá‰tností. Hostu sice mûla b˘t majitelem
poskytnuta pohostinnost vãetnû obûtování vlastního Ïivota, nicménû jakmile pfiekroãil hranice obce,
mohl se stát terãem útoku majitele, kter˘ jej mohl unést a pak vymûnit za v˘kupné. I takové pfiípady se na horském Kavkaze udávaly.
Chronika ãeãenskogo vosstanija 1877. Terskij sbornik. Vladikavkaz 1890, s. 65.
K adygejské (respektive kabardinské, ãerkeské a abazínské) etiketû viz napfiíklad zajímavou publikaci BgaÏnokov, B. Ch., Adygskij etiket. Nalãik 1978.
âeãensko (imprimatur)
47
26.9.2007, 16:27
48
[ KONFLIKT V âEâENSKU
Horská etiketa
Aby ke krevní mstû nedocházelo pfiíli‰ ãasto, vytváfiel se na Kavkaze
zvlá‰tní komplex pravidel a norem chování, znám˘ jako horská etiketa. Její
poru‰ení mívalo tragické následky. âeãenská horská etiketa se naz˘vá „nochãalla“ a od obdobn˘ch etiket jin˘ch kavkazsk˘ch etnik se li‰í pfiísností
a propracovaností. Jejím základem je zdrÏenlivost, stfiízlivost a úcta k jednotlivci. Za váÏnou uráÏku se napfiíklad povaÏuje, kdyÏ si dva lidé jdou
vstfiíc a jeden z nich si odplivne, nebo hádají-li se dva muÏi a jeden zprudka poloÏí pravou ruku na kinÏál. Vysunout ve sporu kinÏál z pochvy nebo
zacházet bez náleÏité úcty s papachou Kavkazana je povaÏováno za potupu, kterou smyje jenom krev. O horském Kavkazu se rovnûÏ fiíká, Ïe je tu
Ïivotu nebezpeãné se opít. Mluvíte-li tu s kter˘mkoli ãlovûkem, musíte váÏit
slova, mimiku i gesta tehdy, stoãí-li se hovor na nûj samotného, na jeho
(zejména Ïenské) pfiíbuzné, na jeho pfiedky a dokonce i pfiátele. VáÏnûj‰í
nadávky a sprostá slova mezi muÏi prakticky nesmûjí padnout.38
Horská etiketa striktnû urãovala zásady a normy, kter˘mi se lidé mûli
fiídit ve svém kaÏdodenním Ïivotû, ve vztazích mezi star‰ími a mlad‰ími,
mezi jednotliv˘mi ãleny rodiny a mezi muÏi a Ïenami, pfiiãemÏ rÛzná pravidla a zvlá‰tnosti mûly symbolick˘ v˘znam. V fiadû oblastí âeãenska napfiíklad dodnes platí, Ïe mlad‰í muÏ by mûl kráãet nalevo od star‰ího. Tento obyãej má pÛvod v dávn˘ch dobách, kdy kavkaz‰tí muÏi byli nutnû
ozbrojeni kinÏálem – kinÏál toho mlad‰ího se tak nacházel v uctivé vzdálenosti od star‰ího z muÏÛ. Nejmlad‰í muÏ by mûl stát aÏ na kraji, postoupiv místo ve stfiedu star‰ím, aby mohl v pfiípadû potfieby odejít splnit jejich rozkaz ãi prosbu. Jak praví ãeãenské pfiísloví: VaÏ si star‰ího, i kdyby
byl jen o rok star‰í neÏ ty.
V ãeãenské spoleãnosti je dodnes nesmírnû velk˘m hfiíchem a hanbou
neúcta vÛãi rodiãÛm, star‰ím. Star‰í lidé si zase musejí stále dávat mnohem vût‰í pozor na to, aby sv˘m chováním „nezhanobili svoje ‰ediny“
a nepfii‰ly i o pfiirozen˘ respekt vefiejnosti, protoÏe zatímco „udûlat chybu“
v mládí je omluvitelné, star‰í lidé jiÏ na po‰etilost právo nemají.
Jan âesnov pí‰e: „Institut nadfiazenosti vûkem není u âeãencÛ ustálen
dogmatickou tradicí. KaÏdá hlava rodiny má svoje postavení znovu a znovu
38
Arutjunov, S.: cit. dílo.
âeãensko (imprimatur)
48
26.9.2007, 16:27
Kavkaz ]
49
potvrzovat svou prací a osobním pfiíkladem… B˘t star‰ím v rodinû je tûÏké bfiemeno a velká zodpovûdnost. Proto se stává, Ïe naskytne-li se star‰ímu moÏnost toto bfiemeno pfieloÏit na bratra ãi str˘ce, snaÏí se nezfiídka
tohoto obtíÏného statutu zbavit.“39
CizincÛm mÛÏe pfiipadat poniÏující dal‰í starodávn˘ kavkazsk˘ obyãej,
podle nûjÏ má Ïena vÏdy chodit pár krokÛ za muÏem. I tento zvyk v‰ak
má podle etnologÛ hlub‰í v˘znam: na horsk˘ch stezkách ãasto docházelo
k útokÛm vlkÛ, a jelikoÏ vlk vÏdy zaútoãí na toho, kdo kráãí vepfiedu, muÏ
musel b˘t pfiipraven s nabitou pu‰kou nûkolik metrÛ pfied Ïenou. V souãasném âeãensku, zvlá‰tû pak v jeho horsk˘ch oblastech a mezi lidmi star‰í
generace, stûÏí uvidíte Ïeny, které by kráãely po boku muÏe.
Velmi roz‰ífien˘ je na horském Kavkaze obyãej zdrÏenlivosti (ãeãensky
„özdangalla“), podle nûjÏ musí muÏ neustále potlaãovat své city a emoce,
a to radost i zármutek, byÈ by se mu právû narodilo dítû ãi zemfiel nûkdo
z rodiny. ZdrÏenliv˘ musí b˘t rovnûÏ v jídle, pití a mluvení. Proto horalé
pouÏívají narozdíl od obyvatel rovin bez ohledu na svÛj pfiirozen˘ jiÏansk˘
temperament jen minimálnû mimiku a gesta a jsou známí svou málomluvností. Obvykle platí, Ïe otec nesmí dávat najevo lásku a nûÏnost synovi
star‰ímu ‰esti sedmi let. Nesmí rovnûÏ pfied lidmi projevovat náklonnost
vÛãi milovanému ãlovûku – ani Ïenû, ani pfiíbuznému ãi dítûti. V ãeãensk˘ch rodinách dosud existuje starodávn˘ zvyk vzájemného vyh˘bání
(u jin˘ch kavkazsk˘ch národÛ jiÏ úplnû nebo skoro vymizel˘), podle nûjÏ
se nûkdy i rok po svatbû vyh˘bá ve spoleãnosti vesniãanÛ manÏel manÏelce, zeÈ pfiíbuzn˘m manÏelky, ‰vagrová pfiíbuzn˘m muÏe, v nûkter˘ch oblastech se dokonce musí tchynû po cel˘ Ïivot vyh˘bat zeti. Syn nesmí
v pfiítomnosti otce sedût, nedostal-li k tomu od nûj v˘slovné povolení, a aÈ
je mu dvacet, ãtyfiicet ãi ‰edesát rokÛ, nesmí pfied rodiãi mluvit nahlas,
koufiit ãi konzumovat alkohol. „Otcovo slovo je zákon“, jak praví pfiíznaãné ãeãenské rãení. Podobnû Ïenich nesmí sedût v pfiítomnosti tchána, nevûsta v pfiítomnosti tchána, a to i deset, dvacet ãi tfiicet let po svatbû. Ve
v˘chovû chlapcÛ je jiÏ od dûtství tradiãnû kladen zvlá‰tní v˘znam na pûstování takov˘ch povahov˘ch vlastností jako je trpûlivost, houÏevnatost,
sebeovládání, odvaha a rozhodnost.40
39
40
Podrobnûji napfi. Isajev, E.: Vajnachskaja etika. NazraÀ 1999.
âesnov, J.: cit. dílo.
âeãensko (imprimatur)
49
26.9.2007, 16:27
50
[ KONFLIKT V âEâENSKU
Fyzické tresty se v ãeãensk˘ch rodinách obvykle nepouÏívají. V dfiívûj‰ích
dobách kaÏd˘ kluk absolvoval pfiípravn˘ „kurz vojáka“ a mezi dvanáct˘m
a ãtrnáct˘m rokem se zpravidla nauãil zacházet s chladn˘mi zbranûmi, stfiílet
a jezdit na koni a byl rovnûÏ nauãen zdrÏenlivosti v jídle, pití a radostech Ïivota.
Na horském Kavkaze existovala po sklizni (vût‰inou na sklonku podzimu a v zimû) tradice pofiádání tzv. muÏsk˘ch spolkÛ ãi svazÛ – dÏamaatÛ
(arabsky „spoleãnost“), kde se scházeli v‰ichni svobodní mládenci z vesnice
– dÏigitové. Trávili ãas soupefiením v bojov˘ch hrách, zejména v zápase, bûhu,
stfielbû, házení kameny ãi jízdû na koni. KaÏd˘ horal tedy musel projít svého druhu vojenskou akademií, byl obeznámen s t˘movou souhrou a získal
pfiátele, s nimiÏ pak mnohdy uskuteãÀoval nájezdy na sousední vesnice.
Svérázn˘m vyjádfiením oddanosti a respektu mezi kunaky (turkicky
„blízk˘mi pfiáteli“), zejména v‰ak mezi sbratfien˘mi muÏi a tzv. pokrevními pfiáteli, byl zvyk posílat pûti- ãi ‰estileté chlapce do rodiny pfiítele, kde
dospívali a odkud se po dosaÏení ‰estnácti let vraceli do své rodiny. Tato
starobylá kavkazská tradice, v ru‰tinû známá jako atalyãestvo (od turkického „atalyk“ – otcovství) pfiispívala ke sbliÏování rodÛ. Obzvlá‰tû pro ménû
poãetné a slab‰í rodiny a klany pfiedstavovala v˘teãn˘ prostfiedek ke sjednocení a vzájemnému posílení.
Vztah k Ïenû
V ãeãenské spoleãnosti je Ïena objektem nesmírné úcty. Îeny jsou sociálnû aktivní – jedním z dÛvodÛ je i skuteãnost, Ïe k islamizaci ãeãensk˘ch tejpÛ do‰lo aÏ pomûrnû nedávno, a mnohá pravidla a normy islámského práva se tudíÏ v ãeãenském charakteru nestaãila zcela upevnit.
V kaÏdodenním Ïivotû „se s Ïenou spojuje pfiedstava nositelky vysok˘ch
mravních hodnot. Jako národní pfiísloví je známa vûta: ,Není muÏe, kter˘
by nestaãil na Ïenu, ale mnohá Ïena dokáÏe z nedÛstojného muÏe udûlat
dÛstojného‘. âeãenec se bude cítit polichocen, má-li jeho Ïena nûjaké zvlá‰tní pozitivní rysy. Vûtu ,tvá Ïena je lep‰í neÏ ty‘ ãeãensk˘ muÏ pochopí jako
kompliment. KdyÏ mu ale fieknete ,jsi hor‰í neÏ tvoje Ïena‘, bude to povaÏovat za velkou uráÏku.“41
41
âesnov, J., cit. d.
âeãensko (imprimatur)
50
26.9.2007, 16:27
Kavkaz ]
51
V âeãensku dodnes platí rituál doteku. AÏ donedávna bylo striktnû
zakázáno dotknout se dívky ãi Ïeny, a to dokonce i pfii tanci: muÏe, kter˘
se dotknul Ïeny bûhem tance, mohl okamÏitû sprovodit ze svûta kinÏál jejích konzervativních muÏsk˘ch pfiíbuzn˘ch. MuÏ, kter˘ se dotknul dlanû
dívky, si ji musel vzít. Tento obyãej platil i jako neformální zasnoubení –
pokud dívka spustila svoji dlaÀ do rukou mládence, znamenalo to, Ïe s jeho
namlouváním souhlasí a je ochotna si ho vzít – pokud v‰ak ke sÀatku nedo‰lo, byla povaÏována za poskvrnûnou a mohla b˘t sv˘mi bratry ãi otcem
i zavraÏdûna. Na horském Kavkaze se tak postupnû vytváfiela zvlá‰tní zásnubní symbolická gesta a mimika, které slouÏily k jin k velmi omezené
komunikaci mezi mládenci a dívkami: zavfiené oãi a pootáãení hlavou napfiíklad znamenalo velkou lásku, ‰iroce otevfiené oãi naznaãovaly, Ïe mládenec je pfiipraven zabít soka, mrkání lev˘m a prav˘m okem naopak znamenalo: „miluji jen tebe a jen tebe si budu namlouvat“. PfiiloÏením ruky
k srdci dával mládenec najevo, Ïe si chce dívku vzít, a kdyÏ byly mladíkovy prsty ‰iroce roztaÏené od sebe, chtûl tím naznaãit, Ïe by si pfiál, aby mu
dívka porodila mnoho synÛ.42
Zvlá‰tní v˘znam mûlo na Kavkaze násilné ãi naopak pfiedem dohodnuté uná‰ení nevûst – ve druhém pfiípadû proto, aby se chud‰í rodiny mohly
vyhnout finanãnû nároãn˘m svatbám a placení kalymu (turkicky „v˘kupné pro nevûstinu rodinu“).
V âeãensku má ov‰em tradiãní úcta k Ïenû fiadu specifik, odli‰n˘ch od
sousedních národÛ. Na rozdíl od Ingu‰Û, kde dívky na svatbách symbolicky stojí, smûjí u âeãencÛ sedût. Îena zde totiÏ mohla b˘t unesena (zpravidla ale pfiedem dala k únosu souhlas, aby se jí mládenec nedotkl, a sedla si
na konû sama), pfiiãemÏ mládenec a jeho pfiátelé, ktefií dívku „unesli“, sami
ohlásili jejím pfiíbuzn˘m místo, kde se nachází. Její bratfii a otec pak za‰li
za dívkou a zeptali se jí, jestli se chce vrátit domÛ nebo zÛstat s „manÏelem“.
Pfiitom ov‰em striktnû platilo, Ïe k sexuálnímu kontaktu mezi „ukradenou“
a „Ïenichem“ dojít nesmûlo.
Podle poÏadavkÛ ãeãensk˘ch adatÛ byl rovnûÏ mladík, kter˘ dívku unesl
bez jejího souhlasu, povinen se ji zeptat, jestli jiÏ nemá nûkoho, koho by
si chtûla vzít za manÏela. Odpovûdûla-li dívka, Ïe má, musel únosce tomu42
Narody Rossii – Enciklopedija. Moskva 1994, s. 399–403. Viz téÏ napfi. Alirojev, I.: Istorija i kultura
âeãencev i ingu‰ej. Grozn˘ 1994.
âeãensko (imprimatur)
51
26.9.2007, 16:27
52
[ KONFLIKT V âEâENSKU
to mladíkovi neprodlenû poslat zprávu pfiibliÏnû následujícího obsahu:
„Odvedl jsem pro tebe nevûstu.“ Tímto zpÛsobem se únosce zbavoval rizika vzplanutí krevní msty z obou stran a zároveÀ si zaji‰Èoval pfiízeÀ Ïenicha, stával se jakoby jeho prostfiedníkem pfii námluvách.
Podobn˘ postup by byl na vût‰inû Kavkazu nemysliteln˘: nevûsty tam
byly ãasto uná‰eny násilnû a odváÏeny do odlehl˘ch horsk˘ch oblastí, kde
by je jejich pfiíbuzní stûÏí na‰li, a velice ãasto pak byly zbojníkem
k manÏelství nuceny. JelikoÏ vûdûly, Ïe jiÏ není cesty zpátky – jako poskvrnûné by si je nikdo nevzal a musely by zbytek Ïivota strávit v otcovû domû
– obvykle zÛstaly s muÏem a snaÏily se nauãit ho milovat jako otce sv˘ch
dûtí. JelikoÏ v‰ak ‰lo o nanejv˘‰ citlivou záleÏitost, v mnoha pfiípadech
docházelo k váÏn˘m stfietnutím vedoucím ke krevní mstû, jeÏ mohla pokraãovat po generace a stát Ïivoty mnoha muÏÛ.
Podle dal‰í kavkazské zvyklosti pokud dívka ãi Ïena vhodila svÛj ‰átek
mezi válãící ãi zápasící muÏe, bylo to signálem k ukonãení boje, a to i tehdy,
vedla-li je k boji krevní msta. Kdyby nûkdo tohoto pokynu neuposlechl,
hrozilo by mu opovrÏení spoluobãanÛ. âeãenské Ïeny tak podle tradice
zpoãátku házely svoje ‰átky pfied ruské tanky, smûfiující na Groznyj. Samozfiejmû bez v˘sledku.
âeãensk˘ humor
Velmi mnoho mÛÏe o národní povaze âeãencÛ napovûdût jejich humor.
Na první pohled by se mohlo zdát, Ïe tento bojovn˘ národ bude mít s Ïertováním problémy. Nicménû ãeãensk˘ humor, opírající se o ironii a sebeironii,
je znám a cenûn po celém Kavkaze. Dokonce i imám ·ámil, pÛvodem Avar
z Dagestánu, legendární vÛdce horského povstání na Kavkaze proti ruské
nadvládû, o nûmÏ bude fieã v pfií‰tí kapitole, se vyjádfiil: „Kromû arab‰tiny
znám je‰tû tfii jazyky: avar‰tinu, kumyãtinu a ãeãen‰tinu. S avar‰tinou jdu
do boje, kumyãtinou mluvím se Ïenami, v ãeãen‰tinû Ïertuji.“
âeãensk˘ humor je jemn˘, promy‰len˘, nikomu ne‰kodí. Podle J. âesnova „to je snad národní vlastnost ãeãenské kultury: není tu smích, dot˘kající se lidské dÛstojnost, zlomysln˘ v˘smûch. Smích âeãencÛ je spí‰e
43
âesnov, J.: cit. dílo.
âeãensko (imprimatur)
52
26.9.2007, 16:27
Kavkaz ]
53
sebeironií. Pfiísloví, Ïe ,vtip je poãátkem hádky‘, je v‰ak varováním, aby
smích nepfie‰el v posmûch.“43
UráÏet se pro nevinn˘ vtip je podle âeãencÛ vlastnost otrokÛ. S. Ja‰urkajev pí‰e: „âeãenci se pofiád jeden druhému posmívají. Obãas je vtip natolik ostr˘, Ïe se musejí okamÏitû rozhodnout, zda se mají nebo nemají
urazit. Doporuãuje se vtipy dávkovat jako sÛl a jiné kofiení, av‰ak pfiípady
pfiedávkování a velmi váÏn˘ch stfietnutí nejsou fiídké.“44
Uveìme pfiíklady typick˘ch ãeãensk˘ch vtipÛ. Vesniãané z Avtury jednou ukradli svému sousedovi stádeãko b˘kÛ. Okraden˘ zváÏil situaci
a rozhodl se mlãet, aby se je‰tû nezesmû‰nil marn˘m hnûvem. Po ãase jeden ze zlodûjÛ neovládl svou zlomyslnost a povídá mu: „Mimochodem,
pr˘ se ti ztratili b˘ci.“ Okraden˘ s prav˘m ãeãensk˘m humorem odpovûdûl: „Kde moji b˘ci jsou, neví nikdo kromû tebe.“
Ve dvacát˘ch a tfiicát˘ch letech minulého století byl v âeãensku znám
svou moudrostí Do‰a z mûsta Urus-Martan. Jednou za ním pfii‰el zbit˘
mladík v potrhaném odûvu a povûdûl mu, Ïe v aulu Duba-jurt kradl konû.
Vesniãané ho v‰ak pfiistihli, zbili a potom se ho zeptali, ãí je syn. Mladík
jim namluvil, Ïe Do‰Ûv. UÏaslí vesniãané z úcty k moudrému muÏi zlodûje propustili. Do‰a vyslechl mladíkovo vyprávûní a pochopil, Ïe musí okamÏitû jet do Duba-jurtu, aby zachránil svoji povûst. PoÏádal mladíka, aby
mu pomohl zapfiáhnout konû, ten v‰ak odmítl. „VÏdyÈ tam jedu kvÛli tvé
vûci,“ podivil se Do‰a. „Teì uÏ je to tvá vûc,“ namítl lhostejnû mladík.
Rozdíly mezi horaly a obyvateli mûst a níÏin
NemÛÏe b˘t pfiekvapením, Ïe jiné pojetí cti u kavkazsk˘ch a nekavkazsk˘ch národÛ, jejich odli‰n˘ temperament a rÛzná míra násilí v jejich
kulturách jiÏ byly pfiíãinou mnoha konfliktÛ na Kavkaze i za jeho hranicemi. Existuje nespoãet pfiípadÛ KavkazanÛ, ktefií vyjeli za v˘dûlkem tfieba do
Ruska a skonãili tam za mfiíÏemi. Hanlivé v˘razy se sexuálním podtextem,
mínûné v Rusku ãasto jako projev drsné druÏnosti, chápali nezfiídka zejména hor‰tí Kavkazané pfiíli‰ doslovnû, a tudíÏ coby nesl˘chanou uráÏku, kterou je tfieba sm˘t krví. Mnohdy podle toho také okamÏitû jednali. I z tûchto
neblah˘ch zku‰eností se v Rusku utváfiela pfiedstava o Kavkazanech jako
44
Ja‰urkajev, S.: cit. dílo.
âeãensko (imprimatur)
53
26.9.2007, 16:27
54
[ KONFLIKT V âEâENSKU
potenciálních vrazích a násilnících, nepfiedvídateln˘ch, agresivních
a nafoukan˘ch cizácích s mafiánsk˘mi sklony. Pro úplnost obrazu je v‰ak
nutno podotknout, Ïe pohled ruské spoleãnosti na Kavkaz a Kavkazany
nebyl nikdy ãernobíl˘ a kolísal v závislosti na zvlá‰tnostech spoleãenského
v˘voje v samotném Rusku – hodnû tudíÏ záleÏelo na osobních zku‰enostech. Nûktefií Rusové napfiíklad mezi pozitivními rysy KavkazanÛ jmenují
‰tûdrost, bojovnost, pohostinnost, oddanost v pfiátelství, optimismus, pracovitost, energiãnost, smysl pro humor, podnikavost apod.45
Není bez zajímavosti, Ïe i na samotném Kavkaze je dosti patrná odli‰nost mezi rodáky z horsk˘ch oblastí s tradiãním zpÛsobem Ïivota vãetnû
ustálen˘ch pfiedstav o cti a dÛstojnosti na jedné stranû a uvolnûnûj‰ími,
„poevrop‰tûn˘mi“ obyvateli mûst a níÏin na stranû druhé. JelikoÏ mûstsk˘
ãlovûk se dostateãnû nevyzná v tradicích horala, mÛÏe ho nevûdomky urazit. Naopak konzervativnûj‰í horal mÛÏe pronést nevydafienou poznámku
o krátké sukni mû‰Èanky ãi podle nûj smû‰ném úãesu ãlovûka z mûsta
a konflikt je opût na svûtû. V konfliktu pak zaãne mezi horaly automaticky fungovat staletími zdokonalovan˘ mechanismus kolektivní sebeobrany:
ãasto se z aulÛ svolávají desítky pfiíbuzn˘ch a vesniãanÛ. Horalové jsou proto
povaÏováni za tvrdohlavé, neústupné, nebezpeãné. V mûstském folkloru se
pouÏívá spí‰e pejorativní pojem „lamoro“, coÏ znamená horal, horalsk˘
buran. V oãích obyvatelÛ mûst a níÏin jsou tedy horalé nûkdy povaÏováni
za hrubé, divoké, nevzdûlané, kruté a arogantní. V níÏinách a ve mûstech
se proto od nich lidé radûji drÏí dál, pokud se nevyznají v jejich tradicích
a mravech. Tradicionalistick˘m horalÛm zase u obyvatel mûst a rovin vadí
podle jejich názoru pfiíli‰ná uvolnûnost, racionální zpÛsob uvaÏování, „zbabûlost“, ateismus ãi hor‰í znalost rodného jazyka a tradicí – tedy to, co
pokládají za ústup od „ãeãenskosti“.46 S. Ja‰urkajev pí‰e: „PoÏádej âeãence, aby nûco udûlal, on to buì udûlá, nebo neudûlá, podle toho, kdo a jak
45
46
K evoluci rusko-„kavkazsk˘ch“ vztahÛ viz napfi. Cucijev, A.: Russkie i kavkazcy. Oãerk nezerkalnoj
neprijazni. In: Vestnik Instituta civilizacii. Vladikavkaz 2001. â. 26, s. 7.
Uvedené zde pfiíklady jsou samozfiejmû polární. Tato zobecnûní na základû protikladÛ „hory/vesnice“ a „rovina/mûsto“, neboli „tradicionalismus“ a „modernismus“ jsou relativní a povrchní stejnû jako
v‰echna zobecnûní, coÏ platí dvojnásob zejména v pfiípadû âeãenska, kde si i obyvatelé mûst a rovin
urputnû stfieÏí svoji „ãeãenskost“. Je zajímavé, Ïe rivalita a animosita existuje i mezi tzv. rovinn˘mi a
tzv. horsk˘mi tejpy. Po nestál˘ch migracích v 19. a 20. století je ov‰em tûÏké urãit, kter˘ tejp je „ãistû“ horsk˘ a kter˘ rovinn˘ (byÈ lze kaÏd˘ tejp specifikovat lokálnû, neboÈ má svoji pÛdu, resp. tejpovou horu), protoÏe v dne‰ní dobû mnozí ãlenové horsk˘ch tejpÛ Ïijí ve mûstech a v rovinách.
âeãensko (imprimatur)
54
26.9.2007, 16:27
Kavkaz ]
55
jej Ïádá a jestli mÛÏe vyhovût snadno nebo obtíÏnû. Ale zkus mu povûdût,
aby nûco nedûlal – udûlá to urãitû. KdyÏ mu navíc pohrozí‰ nûjak˘mi sankcemi, udûlá to navzdory v‰emu, a s velkou chutí. Stane se to náplní jeho
Ïivota. KdyÏ to nestihne sám, pfiedá tento úkol svému dûdici. A mÛÏe pfiitom jít tfieba jen o ohradu, kterou mu nûkdo zakázal postavit na urãitém
místû.“47
Nelze ov‰em popfiít, Ïe za carské, zejména ale za sovûtské nadvlády se
adaty znaãnû vykofienily, Ïe normy islámu (stejnû jako kfiesÈanství
a judaismu) dnes hrají spí‰e povrchní úlohu, horská etiketa se do znaãné
míry rozloÏila, normy svûtského práva jsou ve velehorsk˘ch oblastech pomûrnû ãasto zanedbávány a vyostfiila se (zvlá‰tû u horalÛ mlad‰í generace)
i sociální diferenciace. ZÛstala tu v‰ak kultura násilí, a proto se zde ãasto
fiíkává, Ïe na horském Kavkaze uÏ neplatí zákon adatÛ, ale zákon dÏungle.
47
Ja‰urkajev, S.: cit. dílo.
âeãensko (imprimatur)
55
26.9.2007, 16:27
56
2. Kavkazská válka
UÏ auly hofií: zá‰tity v nich není,
vrah syny vlasti poráÏí a plení,
a meteor jak vûãná rudá záfi
v oblacích hrajíc leká lidskou tváfi.
Jak dravá zvûfi se do chat klidn˘ch vdírá
s bodáky vítûz, do poroby svírá;
on starce ubíjí i dûtiãky;
nevinné dûvy, mladé matiãky
krvavou rukou hladí, víc neÏ slu‰í;
v‰ak Ïeny hor neÏenskou mají du‰i:
hned za polibkem d˘ky zvuãí chvat –
Rus odskoãil a zachraptûl a pad’.
„Pomsti mne, druhu!“ a jiÏ hlomoz vzniká –
(msta dÛstojná to za smrt násilníka)
ch˘‰ prostá hofií k jejich radosti –
hranice ãerkeské to volnosti.
MICHAIL JURJEVIâ LERMONTOV (pfieloÏil Franti‰ek Táborsk˘)
Smifi se, Kavkaze, Jermolov jde!
ALEXANDR SERGEJEVIâ PU·KIN
Ovládnutím tatarsk˘ch chanátÛ KazaÀského (1552) a AstrachaÀského
(1556) získal rusk˘ car Ivan IV. Hrozn˘ pro Moskevské carství volÏskou
obchodní cestu a zajistil si tak ze severu pfiístup ke Kaspickému mofii
i k pfiedhÛfií Velkého Kavkazu. Z jihu, ale i z pfiímofisk˘ch níÏin se v‰ak na
Kavkaz tlaãily mohutné muslimské státy – Osmanská fií‰e, v 16. století
v období velkého rozkvûtu, a fií‰e turkicko-ázerbajdÏánsk˘ch SafíjovcÛ, sjednocující rozsáhlá území Persie, ÁzerbajdÏánu, jiÏního Dagestánu, v˘chod-
âeãensko (imprimatur)
56
26.9.2007, 16:27
Kavkazská válka ]
57
ních ãástí Arménie a Gruzie, západního Afghánistánu a nûkter˘ch jihozápadních oblastí Stfiední Asie. Kavkaz se tak poznenáhlu stával dÛleÏitou
strategickou kfiiÏovatkou – klíãov˘m bodem v˘‰e zmínûn˘ch tfií státÛ (dnes
Ruska, Turecka a Íránu) pro následné expanze severojiÏním smûrem.
Roku 1557 si Ivan IV. sÀatkem s kabardinskou princeznou Kuãenej
zajistil na severozápadním Kavkaze pfiízeÀ kníÏat kabardinsk˘ch, ãerkesk˘ch
a adygejsk˘ch. Deset let nato byla vybudována první ruská pevnost u ústí
fiek SunÏa a Terek (rusky Tûrûk).
Pfiátelské vztahy navazovali Rusové také s Vajnachy. Kavkaz‰tí horalé se
totiÏ na západû pot˘kali s rozpínavostí OsmanÛ (od 16. do první poloviny
18. století bylo âerné mofie v podstatû jezerem v tureckém vnitrozemí
a stepi i pfiedhÛfií severozápadního Kavkazu spadaly pod jurisdikci krymskotatarsk˘ch chánÛ – vazalÛ tureckého sultána), vzpurná dagestánská etnika, pfiedkové âeãencÛ, zase nejãastûji ãelili poãetn˘m invazím SafíjovcÛ.
Kavkazané tak mûli zájem o ruskou pfiítomnost v regionu jakoÏto protiváhu OsmanÛ a SafíjovcÛ, a zároveÀ s tím i o vzájemnû v˘hodn˘ obchod
s Rusy. Na druhé stranû Moskevské carství bylo pfies své úspûchy na Volze
stále pomûrnû slabé a nebylo s to expandovat do nûkolika smûrÛ souãasnû;
stojí za zmínku, Ïe bûhem livonské kampanû Ivana IV. dobylo krymskotatarské vojsko pfiedmûstí Moskvy, kterou poté zapálilo (1571). V sedmdesát˘ch a osmdesát˘ch letech 16. století se vládce ãeãenského Auchu (dne‰ní Chasavjurtovská oblast v západním Dagestánu) podílel spoleãnû s Rusy
na fiadû taÏení proti tureck˘m posádkám v Dagestánu a v severním ÁzerbajdÏánu.
Nepfiíli‰ úspû‰nû ov‰em Rusové dopadali pfii prvních nesmûl˘ch snahách
podmanit si horaly. Na jafie 1594 vyrazilo z ruské základny v Astrachani
do Dagestánu vojsko vojvody Chvorostina. Není divu, Ïe horalové neprojevili pfiíli‰nou ochotu seznámit Rusy s tradovanou kavkazskou pohostinností. „OdráÏejíce stíhající jízdu Rusové stále zrychlovali ústup a zanechávali
za sebou tûÏkou v˘zbroj a povozy. Nemocné a ranûné nechávali na místû.
Avafii se na nû vrhali jako hladoví vlci a zoufalé náfiky dobíjen˘ch rvaly
moskevsk˘m váleãníkÛm srdce. V poledne zaútoãili pohané v plné síle.
Útoky vedli mulláhové, mávající nad hlavami svitky a vykfiikující ohnivé
ver‰e z Koránu.“ 1
1
Potto, V. A., Istorija Kavkazskoj vojny 1818–1864, Petrohrad 1897, 1. díl, s.10.
âeãensko (imprimatur)
57
26.9.2007, 16:27
58
[ KONFLIKT V âEâENSKU
O deset let pozdûji uspofiádal car Boris Godunov dal‰í expedici. RusÛm, které vedl vévoda Buturlinem, se zpoãátku podafiilo dob˘t pevnost
Tharghu (Tarki poblíÏ dne‰ního dagestánského hlavního mûsta Machaãkaly) – sídlo místního vládce, kumyckého ‰amchála Sultána-Muta. Obratn˘ ‰amchál v‰ak vzápûtí sjednotil proti RusÛm domobranu z dagestánsk˘ch
a v˘chodoãeãensk˘ch dobrovolníkÛ a vyuÏil navíc i osmanské posily. V nemilosrdné bitvû u Tharghu padla vût‰ina moskevského vojska (7 000 muÏÛ).
Zostfiení vnitfiních pomûrÛ v moskevském carství, zmítaném boji o trÛn,
nakonec vyústilo v obsazení hlavního mûsta Poláky roku 1610, které zabránilo opakování v˘bojn˘ch taÏení na Kavkaz.
Pronikání stále silnûj‰ího ruského státu na jih se ov‰em zamlouvalo králÛm pravoslavné Kartli-Kachetie (království ve v˘chodní Gruzii), ktefií doufali, Ïe jim ru‰tí souvûrci poskytnou pomoc v neustál˘ch válkách o pfieÏití
s mocn˘mi muslimsk˘mi sousedy.
K prvnímu kontaktu mezi Ruskem a Kartli-Kachetií do‰lo roku 1558.
S tím, jak sílil tlak Osmanského sultanátu, Persie, svobodn˘ch horsk˘ch
spoleãenstev, chánÛ, ucmijÛ (avarsk˘ch vládcÛ) a ‰amchálÛ (kumyck˘ch
vládcÛ) Dagestánu, a s tím, jak pfiib˘valo jejich pusto‰iv˘ch nájezdÛ do
v˘chodogruzínsk˘ch zemí (západogruzínské zemû vesmûs tvofiily souãást
Turecka), rostla také naléhavost, s jakou gruzín‰tí králové a kníÏata, ale
i kfiesÈan‰tí armén‰tí feudálové a vlivní duchovní, Ïádali pfiímo o zfiízení
ruského protektorátu. Dûd posledního gruzínského krále (Davide XII.)
a mistrn˘ diplomat Erekle II. navíc ve spojenectví s Petrohradem spatfioval moÏnost, jak uskuteãnit svoje dalekosáhlé expanzionistické zámûry
v regionu.
V roce 1722, necel˘ rok po vítûzné válce se ·védy, vyslal rusk˘ imperátor Petr I. Velik˘ na Kavkaz vojska, aby pfiede‰el invazi Osmanské fií‰e na
západní pobfieÏí Kaspického mofie, které se formálnû nacházelo v fií‰i SafíjovcÛ, oslabené invazí afghánsk˘ch kmenÛ. Jakkoli bylo z vojenského hlediska Petrovo taÏení úspû‰né (jeho vojska do‰la aÏ do Baku), nakonec byl
pod tureck˘m tlakem pfiinucen se vybojovan˘ch oblastí vzdát.
Je‰tû téhoÏ roku nicménû Petr zaloÏil v údolí fieky Sudak pevnost Svat˘
KfiíÏ (pozdûji Prikumsk, dnes Budjonnovsk). Vybudování této pevnosti je
pokládáno za poãátek koloniální politiky Ruska na Kavkaze. Stále mocnûj‰í rusk˘ stát jiÏ nemûl zájem o rozvoj spojeneck˘ch ãi obchodních stykÛ s drobn˘mi a chud˘mi kavkazsk˘mi kníÏectvími a svobodn˘mi horsk˘mi
âeãensko (imprimatur)
58
26.9.2007, 16:27
Kavkazská válka ]
59
spoleãenstvími. Stále zfietelnûji se projevoval úmysl Kavkaz dob˘t a zmocnit
se jeho bohat˘ch pfiírodních zdrojÛ. Snahy o zavedení nevolnictví a ostatních pofiádkÛ vládnoucích v Rusku se proto staly prioritou koloniální politiky Petrohradu na Kavkaze. Zaãalo osidlování jeho úrodn˘ch oblastí rusk˘mi kolonisty a lidmi loajálními k fií‰i. Pfiíznaãn˘ je v této souvislosti carsk˘
v˘nos z roku 1782, kter˘ ‰tûdfie rozdûloval místní pÛdu i s jejími obyvateli
do osobního vlastnictví ruské aristokracie. Postupnû se tu zaãaly ustavovat
stejné zákony a pofiádky jako v samotném Rusku. (Napfiíklad nevolnictví
bylo v Rusku zru‰eno aÏ roku 1861.) Despocie, feudální instituty i právní
normy absolutistické fií‰e v‰ak byly duchu i tradicím horalÛ zcela cizí a ti
se jejich zavádûní houÏevnatû bránili – pfiíãinou konfliktÛ tedy nebyl odpor motivovan˘ rozdíln˘m náboÏenstvím ãi etnickou nesná‰enlivostí. Kavkaz se stal územím, které stálo Rusku v cestû pfii jeho expanzi na jih.
Sílící koloniální politika Ruska vyvolávala v pfiedhÛfií Velkého Kavkazu
stále ãastûj‰í útoky severokavkazsk˘ch horalÛ na ruské vojenské posádky
a loupeÏivé nájezdy na zemûdûlská osídlení za úãelem krádeÏe dobytka
a únosu zajatcÛ. Pfii fiadû tûchto útokÛ na ruské garnizony zpoãátku nûkdy
bojovali na stranû horalÛ i svobodymilovní ru‰tí a ukrajin‰tí kozáci, ktefií
se nesmífiili s nevolnictvím a jichÏ od 16. a 17. století prchaly tisíce i k fiekám Terek a KubáÀ. Na jejich bfiezích si kozáci budovali své stanice pÛvodnû podle vzoru sv˘ch nov˘ch sousedÛ – kavkazsk˘ch uzdenÛ. Roku
1708 dokonce âeãenci, kozáci, Kumykové a Nogájci spoleãnû obsadili
Tûrskou (Tereckou) pevnost a poãítali s dal‰ím útokem na sever do ruského vnitrozemí, av‰ak ten jim pfiekazily ruské posily. Roku 1722 rozdrtili
povstalci enderijského kníÏete ruskou jízdu vyslanou do v˘chodního âeãenska v lese poblíÏ fieky Akta‰. Jak uvádí J. F. Baddeley: „Bylo to poprvé,
kdy ruské pravidelné jednotky pfii‰ly do kontaktu s tímto kmenem [âeãenci] v jejich rodn˘ch lesích, a v˘sledek byl zdrcující.“2 O deset let pozdûji desetitisícové vojsko ãeãensk˘ch horalÛ pod velením kníÏete Ajdamira rozdrtilo trestnou expedici plukovníka Kocha. Záhy mu pfiispûchalo na
pomoc pûtadvacetitisícové vojsko krymského chána Feti-Gireye Soltána,
kterému se pak podafiilo porazit jednotky generála Hessen-Homburgského poblíÏ dne‰ního Gudermesu. V dÛsledku tûchto nezdarÛ se poãet trest-
2
Baddeley, J. F., The Russian Conquest of the Caucasus, Lond˘n 1908, s. 25.
âeãensko (imprimatur)
59
26.9.2007, 16:27
60
[ KONFLIKT V âEâENSKU
n˘ch v˘prav z rusk˘ch vojensk˘ch základen znásobil. Navíc v té dobû ãeãenské a ingu‰ské tejpy vedly boje zejména s vojsky mocn˘ch kabardinsk˘ch kníÏat, která usilovala o podmanûní obyvatel rovin kavkazského pfiedhÛfií.
Poãínaje poslední tfietinou 18. století se postup Ruska na Kavkaz stává
nezadrÏiteln˘m. ¤í‰e se stále pfiibliÏuje ke svahÛm Velkého Kavkazu, od
âerného mofie ke Kaspickému buduje linii pfiedsunut˘ch základen a v novû
postaven˘ch, silnû opevnûn˘ch pevnostech (1735 Kizljar, 1762 Mozdok) se
zvût‰ují posádky. V letech 1770–1780 byla dobudována opevnûná linie od
Mozdoku aÏ k Azovu. S pomocí místních, pfieváÏnû pravoslavn˘ch OsetincÛ byla navíc koncem 18. století vybudována strategicky klíãová Gruzínská
vojenská cesta (rusky „Vojenno-gruzinskaja doroga“) pfies Darjalskou soutûsku, která severnû od hfiebene Velkého Kavkazu spojila Kartli-Kachetinské království a jiÏní Kavkaz s rusk˘mi základnami. DÛleÏitou úlohu v tomto
smûru sehrála politika Petrohradu ve vztahu ke kavkazsk˘m kozákÛm. Podle fií‰ského v˘nosu z roku 1721 byli kozáci Tûrského a Grebenského vojska
pfievedeni ze správy Zahraniãního úfiadu pod správu Vojenského kolegia.
Tento krok byl stvrzením faktického posunu v poslání kozáck˘ch stanic podél
fiek Terek a KubáÀ od hájení hranic k úãasti na chystan˘ch vojensk˘ch expedicích. Ru‰tí náãelníci usidlovali kozáky v úrodn˘ch údolích severního
Kavkazu, odkud vyhánûli âeãence, âerkesy, Kabardince a Adygejce. Jindy
zase pfiesidlovali celé kavkazské auly do severnûji poloÏen˘ch zemûdûlsk˘ch
oblastí (tedy do sousedství s kozáky), aby pod ruskou koloniální nadvládou
zmírnili zmilitarizované mravy a obyãeje horalÛ. PÛvodnû v podstatû pfiátelské vztahy mezi horaly a kozáky tak vzaly za své – kozáci se chtû nechtû stali
nástrojem kolonizace a jádrem trestn˘ch expedic carsk˘ch náãelníkÛ. A stali
se tudíÏ i terãem odvetn˘ch útokÛ ze strany horalÛ.
Po vítûzství v rusko-turecké válce (1768–1774), zpeãetûném mírovou
smlouvou z Küãük-KajnardÏy (1774), se Petrohrad definitivnû zbavil nechvalnû známé hrozby z jihu tím, Ïe nejprve obsadil a poté v roce 1783
zlikvidoval Krymsk˘ chanát. Mezitím gruzín‰tí kartli-kachetin‰tí králové
vysílali jedno poselstvo za druh˘m ke dvoru Jekatûriny II. s prosbou o pomoc ve vlekl˘ch válkách se sousedy. Jejich prosby byly nakonec vysly‰eny
a Kartli-Kachetinské království bylo Georgijevsk˘m traktátem z roku 1783
pfiijato do fií‰e jako protektorát. RusÛm se tak nakonec pfiece podafiilo kavkazsk˘m hfiebenem se prodrat a zachytit se v jeho jiÏní ãásti.
âeãensko (imprimatur)
60
26.9.2007, 16:27
Kavkazská válka ]
61
U‰urma Mansúr
Za první organizované vystoupení severokavkazsk˘ch horalÛ proti ruské expanzi je povaÏováno povstání vedené ‰ejchem U‰urmou Mansúrem,
rodákem z vesnice Aldy (dne‰ní Grozn˘). ·ejch Mansúr sjednotil hlavnû
âeãence, Dagestánce, âerkesy, Kabardince a Adygejce pod zelen˘m praporem islámu, aby svou rodnou zemi chránili proti postupu „nevûfiících“.
Dal‰ím nebezpeãím pro Rusko se rovnûÏ zdály b˘t Mansúrovy pokusy
navázat styky s Osmany, ktefií byli znepokojeni pronikáním Ruska na Kavkaz a intenzivnû budovali opevnûnou linii podél ãernomofiského pobfieÏí.
Jako odvetu podnikli Rusové proti âeãencÛm tajné taÏení. Velení nad
operací pfievzal plukovník Pieri. S AstrachaÀsk˘m pû‰ím plukem, batalionem Kabardinského pluku a stovkami kozákÛ tereckého vojska (celkem
s 3 000 vojáky) se vydal k vesnici Aldy. „Rodn˘ MansúrÛv aul, podpálen˘
ze ãtyfi stran, byl obsazen a vyloupen Pieriho oddíly. Vesniãané, ktefií útok
neoãekávali, prchali do hor. Mansúr pfii‰el o v‰echno: jeho dÛm byl srovnán se zemí, on sám a jeho rodina se sotva staãili zachránit. Jak˘koliv pfiátelsk˘ vztah k RusÛm zmizel a ‰ejch se zapfiísáhl Prorokov˘m jménem, Ïe
se pomstí. Pieriho vojska uchvátila v‰echno, co jim stálo v cestû, ohnûm
a meãem. Celé âeãensko vzplálo hnûvem, kdyÏ se dozvûdûlo o ne‰tûstí,
jeÏ ‰ejcha potkalo. Mansúr, kter˘ stanul v ãele horalÛ, od nynûj‰ka vyhlásil
svatou válku – ghazavat.“3
Pomsta horalÛ na sebe nenechala dlouho ãekat. Na Pieriho oddíly pfii
návratu zaútoãili v lese pfii pfiechodu fieky SunÏa témûfi v‰ichni zbylí muÏi
z Aldy a sousedních vesnic, ktefií se staãili vãas ukr˘t vblízk˘ch lesích.
V úporné bitvû bylo celé Pieriho vojsko rozdrceno a zabit byl i jeho mlad˘
a ctiÏádostiv˘ velitel.
Pod praporem vítûzného Mansúra se záhy sjednotilo na 12 000 dobrovolníkÛ, pfieváÏnû âeãencÛ a DagestáncÛ. ·ejchov˘m cílem se v roce 1785
stala pevnost Kizljar, tehdej‰í sídlo ruského guvernéra na Kavkaze, v té dobû
nejdÛleÏitûj‰í strategick˘ bod spojující Kavkazskou linii s „kontinentálním“
Ruskem. V ãervenci 1785 pûtitisícové Mansúrovo vojsko, tvofiené âeãenci, Dagestánci a severoázerbajdÏánsk˘mi horaly, na pevnost bleskovû zaú3
Achmadov, ·. B., Isajev, S. B., Chasimov, S. A., Istorija âeãeno-Ingu‰etii, online verze:
www.kavkaz.strana.ru/catalogue/history/93257. [StaÏeno 16. 04. 2002].
âeãensko (imprimatur)
61
26.9.2007, 16:27
62
[ KONFLIKT V âEâENSKU
toãilo. Bylo v‰ak odraÏeno palbou pevnostních dûl. Mansúr ustoupil, aby
svÛj pokus zopakoval v srpnu téhoÏ roku, av‰ak opût neúspû‰nû. Dva roky
nato zaãala dal‰í rusko-turecká válka a Mansúr se uch˘lil na severozápadní
Kavkaz, aby své akce mohl koordinovat se spojeneckou armádou OsmanÛ. Zde se postavil do ãela vzboufien˘ch adygejsk˘ch kmenÛ a koãovn˘ch
NogájcÛ. Pfies houÏevnatost sv˘ch dobrovolníkÛ v‰ak utrpûl fiadu poráÏek
a v ãervnu 1791 byl s pomocí zrady zajat v dobyté turecké pevnosti Anapa. ObÏalován z „podnûcování horalsk˘ch kmenÛ proti Rusku“, zemfiel
Mansúr 13. dubna 1794 za nevyjasnûn˘ch okolností ve Schlüsselburské
pevnosti poblíÏ Petrohradu.
V roce 1801 bylo Kartli-Kachetinské království, v˘raznû oslabené po
krvavém vpádu perského panovníka Agha-Muhamed-‰áha KádÏára (1795),
zru‰eno navzdory Georgijevskému traktátu z roku 1783 a anektováno v˘nosem nového ruského cara Alexandra I. Na jeho území byly zfiízeny nové
ruské gubernie. V Gruzii záhy propukla fiada spontánních národních povstání proti zavádûní rusk˘ch feudálních pofiádkÛ (zejména nevolnictví
v západní Gruzii), a v‰echna byla Petrohradem v dobû oãekávané války
s Napoleonem krvavû potlaãena. Rusko postupnû upevÀovalo svou pozici
na jiÏním Kavkazu: v roce 1804 propukla válka s turkickou dynastií KádÏárovcÛ, vládnoucí Persii a nûkter˘m ázerbajdÏánsk˘m chanátÛm, v roce
1807 také válka s Osmany. ¤í‰e RomanovcÛ v tûchto konfliktech získala
dal‰í území a do roku 1828 posunula svou kavkazskou hranici smûrem na
jih aÏ k fiece Arax. Hory severního Kavkazu v‰ak i pfies územní zisky na
jihu kavkazského hfiebene zÛstaly stále nepokofieny. Ru‰tí vládci proto ztratili trpûlivost a sáhli k rázn˘m akcím.
První soustfiedûn˘ úder vedla mohutná ruská fií‰e proti vzpurnému
âeãensku, a to hned z nûkolika dÛvodÛ. Rusk˘ vojensk˘ historik kavkazské války V. Potto napsal tfii roky po jejím skonãení o âeãensku: „Tato
málo pfiístupná zemû stála jako první v cestû roz‰ífiení ruského panství nejen proto, Ïe se nacházela nejblíÏe k rusk˘m panstvím, s nimiÏ se nemohla
neÏ stále pot˘kat. Její v˘znam totiÏ spoãíval zejména v tom, Ïe se sv˘mi
bohat˘mi náhorními pastvinami, s hust˘mi lesy, uprostfied nichÏ byly roztrou‰eny nádherné oázy obdûlávan˘ch polí, a s rovinami zavlaÏovan˘mi
nespoãtem fiek a pokryt˘mi bohat˘m rostlinstvem byla obilnicí neplodného kamenitého Dagestánu. Jen po dobytí âeãenska bylo moÏné donutit
k pokofie a klidnému obãanskému Ïivotu horské národy v˘chodní ãásti
âeãensko (imprimatur)
62
26.9.2007, 16:27
Kavkazská válka ]
63
Kavkazu […] a první pokusy RusÛ sáhnout na nûj a proniknout do jeho
hloubky (Pieriho expedice za hrabûte Potûmkina a BulgakovÛv útok Chankalskou soutûskou) mûly krvavou dohru. Jak pfiíroda, tak lidé âeãenska stáli
odhodlanû na stráÏi své nezávislosti.“4
Sovûtsk˘ ãeãensk˘ historik ·. B. Achmadov k tomu pí‰e: „Vytlaãování
âeãencÛ se odehrávalo právû na plodn˘ch bfiezích Tereku, kter˘ horalÛm
poskytoval úrodu obilí. Násiln˘m odebíráním úrodné pÛdy patfiící ãeãensk˘m spoleãenstvím a jejím osidlováním kozáky carismus vyhánûl obyvatele âeãenska do neúrodn˘ch horsk˘ch hfiebenÛ. Je známo, Ïe jednou
z nejpalãivûj‰ích problémÛ âeãencÛ a Ingu‰Û byla v tomto údobí otázka
pÛdy“.5
Pfiíznaãné je v tomto ohledu vyjádfiení ideologa carské národnostní
politiky R. Fadûjeva (1899): „PÛdy horalÛ bylo zapotfiebí pro stát, jich samotn˘ch nikoliv.“6
Roku 1829, tedy rok po definitivním obsazení jiÏního Kavkazu, nafiizoval car Nikolaj ve sv˘ch pokynech ‰tábu ruské armády na severním Kavkaze: „[…] je pfied Vámi je‰tû nûco jiného, v m˘ch oãích stejnû velkolepého a v uvaÏování pfiím˘ch v˘hod nejv˘znamnûj‰ího – horské národy jednou
provÏdy pokofiit anebo zniãit ty vzpurné.“7
Ru‰tí vojevÛdci ve snaze náleÏitû plnit carská nafiízení nabádali svá vojska: „Samotná my‰lenka na ztrátu svobody a nadvládu RusÛ je pfiimûje
k zoufalství […], pfii neposlu‰nosti se jim vÏdy pomstûte zniãením jejich
aulÛ […].“8
Jermolov
Roku 1816 jmenoval Alexandr I. ãtyfiicetiletého hrdinu Vlastenecké
(rusko-francouzské) války z roku 1812, generála Alexeje Petroviãe Jermolova, guvernérem Gruzie, tedy faktick˘m vládcem na Kavkaze. Zaãala tak
4
5
6
7
8
Potto, V. A., Dva veka terskovo kazaãestva, Vladikavkaz 1902, díl 2., s. 146.
Achmadov, ·. B., Isajev, S. B., Chasimov, S. A.
âesnov, J.: Nacionalnaja ideja i vlast vetniãeskom mentalitete âeãencev, elektr. verze ãasopisu Kavkaz,
18.03. 2000 www.ichkeria.org/russian/history/articles/mtu2000–0318.html. [StaÏeno 10. 04. 2002].
DviÏenije gorcev Severo-Vostoãnogo Kavkazu ve 20.–50.godov 19.vûka, Sbornik dokumentov, Machaãkala 1958, s. 58.
Revolucija i gorec (ãtvrtletník), Rostov na Donu 1932, ãíslo 6, s. 92–95.
âeãensko (imprimatur)
63
26.9.2007, 16:27
64
[ KONFLIKT V âEâENSKU
jedna z nejkrvavûj‰ích epizod v dûjinách regionu. Rázn˘ vojevÛdce byl zvlá‰tû dráÏdûn právû âeãenci, které povaÏoval za „národ drz˘ a nebezpeãn˘“,
a prohla‰oval, Ïe „nebude spokojen, dokud bude naÏivu aspoÀ jeden âeãenec“.9 Alexandr Uvarov pí‰e: „Jermolov nejen uplatÀoval politiku likvidace nejaktivnûj‰í ãásti kavkazského obyvatelstva, ale uskuteãÀoval i plánovitou strategii „spálené zemû“: niãil nejen lidi, ale i celé ekosystémy […].
Jermolov zahájil proti âeãensku totální válku. Na jeho pfiíkaz vojáci vysekávali a vypalovali ãeãenské lesy, niãili zdej‰í pfiírodní prostfiedí a promûÀovali svahy hor a níÏiny v pou‰tû, pálili obilí.“10
„UkáÏu jim, Ïe jsou na‰imi otroky, nebo je zniãím, a pak se pustím do
KabardincÛ,“ sliboval Jermolov, kdyÏ v ãeãensk˘ch pfiedhÛfiích zaãal budovat systém pfiedsunut˘ch základen, jemuÏ se pozdûji dostalo názvu „JermolovÛv systém“. Roku 1819 zbudoval na místû nûkolika zniãen˘ch ãeãensk˘ch vesnic pevnost Groznaja. Tím zapoãaly systematické útoky do
ãeãenského vnitrozemí s cílem, jak se Jermolov vyjádfiil, „buì donutit horaly uznat svrchovanost RusÛ, nebo je pfiimût jít do hor a Ïít tam Ïivot
ÏebrákÛ“. Podle tehdej‰ích optimistick˘ch v˘poãtÛ mûla celá kampaÀ skonãit do roku 1820. V roce 1822 podnikl Jermolov v duchu sv˘ch slibÛ natolik brutální trestnou v˘pravu do Kabardinska, Ïe v kdysi hustû zalidnûné zemi nezbylo po dvanácti letech ruské pfiítomnosti více neÏ 40 000
obyvatel.11
Svoji taktiku pfiiblíÏil Jermolov nikoli bez cynismu ve sv˘ch memoárech. O likvidaci kvetoucí ãeãenské vesnice Dadan-jurt roku 1819 napsal:
„[…] a tak jsem pfiikázal oblehnout vesnici Dadan-jurt, vyzvat obyvatele,
aby ode‰li, a budou-li se protivit, potrestat je zbraní, aniÏ by byl kdokoli
u‰etfien. âeãenci v˘zvy neuposlechli a houÏevnatû se bránili. Své dvory
obehnali vysok˘mi ohradami a bylo nutné kaÏd˘ z nich dob˘vat. Mnozí
obyvatelé, kdyÏ vojáci vpadli do jejich domovÛ, zabíjeli své Ïeny, aby se
jim nedostaly do rukou, Ïeny se ãasto na vojáky vrhaly s kinÏály. Témûfi
cel˘ den probíhaly boje ty nejurputnûj‰í a dosud nikdy jsme nemûli tak
váÏné ztráty: kromû dÛstojníkÛ bylo zabito nebo ranûno na dvû stû lidí.
Na stranû nepfiítele byli zlikvidováni v‰ichni, kdo mûli zbranû. Îen a dûtí
9
10
11
Komsomolskaja pravda, 24. 6. 1995.
Uvarov, A., Kavkazskaja linija, http://www.ichkeria.org, [StaÏeno 09. 05. 2007].
Altinköprü, M., Kabardey-âerkez Tarihi, Istanbul 1962, s. 87.
âeãensko (imprimatur)
64
26.9.2007, 16:27
Kavkazská válka ]
65
bylo zajato 140, ale je‰tû mnohem více jich bylo postínáno nebo zahynulo
v dûlostfielecké palbû ãi pfii poÏárech. VojákÛm se dostalo dosti bohaté kofiisti. Vesnice mûla na 200 domÛ. âtrnáctého záfií byla zpusto‰ena do základÛ.“12
Rusk˘ dÛstojník V. A. Poltorackij pfiesvûdãivû popsal likvidaci dal‰ího
ãeãenského aulu, Duba-jurtu, v roce 1825: „TakÏe on [aul] klidnû spal
a s ním i ve‰keré jeho obyvatelstvo – v onu osudnou chvíli, kdy se na pÛl
versty od nûj skr˘val oddíl lidí, touÏících po krvi a pomstû.
Do v˘‰e vylétla svûtlice, a nakresliv‰i spirálou záfiivou cestu po tmavû
‰edém obzoru, s tfiesknutím explodovala na protûj‰í stranû aulu. Spolu
s explozí se ozvalo hlasité, boufilivé „hurá“, a zarputilí, rozzufiení mstitelé
zabit˘ch bratrÛ, karabiniéfii a gardoví myslivci, opût vzpruÏení povzbuzujícími v˘kfiiky sv˘ch velitelÛ, vtrhli jako stra‰livá vlna do aulu, nemilosrdnû zalévajíce v‰echno, co jim stálo v cestû, ãeãenskou krví […]. V˘stfiely
z pu‰ek zaznûly tak dva tfii, ne víc – bylo vidût, Ïe tu fiádil rusk˘ bodák,
sráÏející bez rozdílu a bez milosti vinné i nevinné. Sténání umírajících,
ohromen˘ch a zaskoãen˘ch, pfiicházelo ze v‰ech stran a drásalo du‰i. VraÏdûní lidí obou pohlaví a nejrÛznûj‰ího vûku nabylo obrovit˘ch, pfií‰ern˘ch
rozmûrÛ […]. Za mimofiádnû zoufalého odporu nûkter˘ch z nich, utonula ohromená vût‰ina obyvatel, polonah˘ch, stafiíkÛ a mladistv˘ch, Ïen, dûtí
i kojencÛ, ve vlastní krvi z ran ostfie nabrou‰en˘ch bodákÛ tûch, ktefií neznají milost a slitování […].
MÛj hnûdák sklopil u‰i a na mnoha místech odmítal jít dál. Bylo tfieba
nagajky, abych ho donutil pfieskakovat hromady tûl válejících se po cestû.
Ale jak zohavené to byly mrtvoly! Tu stafiík velmi vysokého vûku s hlubok˘mi ranami od bodákÛ v bfii‰e a v hrudi, rozpáran˘, témûfi nah˘, jiÏ
uprostfied cesty stihl vychladnout, a vedle roztomil˘, asi pûtilet˘ kluk, kter˘ se, nedbaje krve stfiíkající rud˘m proudem ze své useknuté ruky, snaÏí
kfiikem a slzami stafiíka, zfiejmû svého dûdeãka, probudit. A tady, dva kroky od domu, leÏí naznak, zcela nahé, krásné, snad sedmnáctileté dûvãe.
Dívãin nádhern˘ ãern˘ cop se koupe v louÏi krve […]. Nûkolik desítek tûl
s useknut˘ma rukama a nohama se válelo kolem v rÛzn˘ch polohách a jejich
znetvofiené tváfie zcela jasnû svûdãily o mukách násilné smrti, brutálnû drtící
12
Jermolov, A. P., Zapiski, Moskva 1991, s. 338–339.
âeãensko (imprimatur)
65
26.9.2007, 16:27
66
[ KONFLIKT V âEâENSKU
v‰echny bez v˘jimky […]. Hust˘ ãern˘ koufi a sloupy ohniv˘ch jazykÛ
i myriády jisker stoupaly vysoko k oblakÛm a zaclonily ãervené, právû vycházející slunce.“13
Poltorackého vrstevník, rovnûÏ úãastník jedné z ãetn˘ch trestn˘ch v˘prav do ãeãensk˘ch vesnic, popisuje po letech jednu z dal‰ích vojensk˘ch
operací takto: „Rozpoutal se zoufal˘ boj; úãastnily se i Ïeny; jako ãarodûjnice se vrhaly se zbraní na na‰e vojáky; dûti po nás házely kameny, aby se
nedostaly do na‰ich rukou Ïivé; Ïeny s kojenci se vrhaly ze skal do propasti a rozbíjely se napadrÈ o kameny. Stateãnost âeãenÛ nemûla obdoby. TûÏce
ranûní horalé se s pouh˘m kinÏálem v ruce vrhali na bodáky mstitelÛ […]
Ïeny umíraly v ohni hofiících domÛ, dávajíce pfiednost smrti pfied zneuctûním […].“14
Následky ruského útoku z ledna 1852 koneckoncÛ popisuje i velk˘ rusk˘
spisovatel Lev Nikolajeviã Tolstoj: „Studna byla zneãi‰tûna, zfiejmû úmyslnû, takÏe nebylo moÏné z ní brát vodu. RovnûÏ byla zneãi‰tûna i me‰ita
[…]. Stafií hospodáfii se se‰li na návsi a sedûli na bobku, rozvaÏovali situaci. O nenávisti k RusÛm nikdo ani nemluvil. Cit, kter˘ naplÀoval v‰echny
âeãence velké i malé, byl silnûj‰í neÏ pouhá nenávist. To nebyla nenávist,
tyto ruské psy uÏ ani za lidi neuznávali a nesmyslná krutost tûchto tvorÛ
byla jim tak odporná, hnusná a nepochopitelná, Ïe touha je vyhubit jako
touÏíme vyhubit krysy, jedovaté pavouky a vlky, byla v nich citem tak pfiirozen˘m jako pud sebezáchovy. Obyvatelé aulu tedy mûli na vybranou: buì
zÛstat, kde byli, a s nesmírn˘m úsilím obnovit v‰echno, co s takov˘mi
obtíÏemi bylo zfiízeno a tak snadno a nesmyslnû zniãeno, a kaÏd˘m okamÏikem oãekávat, Ïe se útok bude znovu opakovat, anebo nedbat sv˘ch
náboÏensk˘ch pfiíkazÛ a svého odporu a pohrdání Rusy a podrobit se jim.
Starci se pomodlili a jednomyslnû rozhodli vypravit posly k ·ámilovi s prosbou o pomoc a hned zaãali opravovat, co bylo zniãeno.“15
Okupace území a vyhánûní z vlastní pÛdy, niãení domovÛ, znesvûcování svatyÀ, znásilÀování Ïen, zabíjení mladistv˘ch, dûtí a starcÛ a neustálé
poniÏování, nemluvû o zvÛli koloniální administrativy: ãas ukázal, Ïe ani
v‰echna tato pfiíkofií nemohla âeãence zlomit a uãinit z nich poslu‰né ca13
14
15
Abdumuslimov, S. Ch., Genocid prodolÏajetsja, Kyjev 1995, s. 83–85.
Uvarov, A.
Tolstoj, L. N., HadÏi-Murat, online verze: http://lib.ru/LITRA/TOLSTOJ/hadjimurat.txt.
âeãensko (imprimatur)
66
26.9.2007, 16:27
Kavkazská válka ]
67
rovy poddané. Naopak, povinováni starodávn˘mi adaty, zasvûtili horalové
své Ïivoty pomstû za stra‰livé a neomluvitelné, tady dosud nepoznané
a nepochopitelné zneuctûní a zoufale, aÏ do poslední kapky krve zoufale
násilníkÛm ãelili. JermolovÛv pfiístup i s dÛsledky pfietrvávající, jak se zdá,
v myslích rusk˘ch stratégÛ dodnes, v˘mluvnû popisuje George Derlugian:
„Jermolov jako první v dûjinách uskuteãÀoval regulérní protipartyzánskou
strategii, vypracovanou náãelníkem jeho ‰tábu generálem Veljaminovem.
Plán pfiedpokládal pfiesmûrování hlavního úderu z nepolapitelného nepfiítele na obyvatelstvo, které ho podporovalo. PouÏití pravidelné armády proti
civilnímu obyvatelstvu bohuÏel nezbytnû vede ke genocidû. Mimochodem,
vynález koncentraãního tábora patfií nikoli nacistÛm, ale liberálním AngliãanÛm, ktefií tímto zpÛsobem válãili proti bursk˘m partyzánÛm v jiÏní
Africe. Stejnû jako brit‰tí gentlemani byl i Jermolov bezpochyby aristokratick˘m rasistou, kter˘ se stavûl vÛãi ,AsijcÛm‘ ochranitelsky a shovívavû
a kter˘ upfiímnû vûfiil ve své ,bfiímû bílého muÏe‘. To v‰e Jermolova nakonec zniãilo a s ním i politiku Ruska na Kavkaze. V˘sledky trestn˘ch v˘prav do pfiedpokládan˘ch oblastí odbojn˘ch aktivit ohromovaly samotného kavkazského guvernéra. Místo toho, aby se Kavkazané tváfií v tváfi
skliãující pfievaze rusk˘ch vojsk racionálnû smífiili s osudem, volili radûji,
a to i Ïeny a dûti, hrdinskou smrt. Mnozí z Jermolovov˘ch dÛstojníkÛ, ktefií
získali (pro tehdej‰í dobu typické) klasické vzdûlání, srovnávali sebeobûtování horalÛ s hrdinstvím antick˘ch ¤ekÛ. Jermolov zfiejmû nechápal (ãi spí‰e
nechtûl pochopit), Ïe jeho totální válka vytváfií morálnû bezv˘chodn˘ stav.
Horalé zdaleka nebyli fanatici lhostejní vÛãi Ïivotu, ale Ïádalo se po nich
nûco, co by je nutilo k vlastnímu zneuctûní, po nûmÏ by dÛstojn˘ Ïivot
byl nemysliteln˘.“16
Je tedy zfiejmé, Ïe tu ne‰lo o apriorní etnickou ãi náboÏenskou nesná‰enlivost vÛãi RusÛm, ale o nevyhnutelnost pomsty za ãiny, které v horalském vûdomí pomstu nezbytnû Ïádaly – a to pomstu individuální i kolektivní, ba dokonce celoãeãenskou. Byla to doba Mansúra, Kaziho
Mahomeda, Gamzat-beka… Národy horského Kavkazu se sjednocovaly ve
válce o fyzické i duchovní pfieÏití a do boje za svobodu stavûly nové a nové
vojáky. A tehdy nastal ãas ·ámilÛv.
16
Derlugian, J., âeãenskaja revoljucija i ãeãenskaja istorija, in: âeãnja i Rossija: istorija i gosudarstva,
http://www.sakharov-center.ru/chs/chrus10_1.htm.
âeãensko (imprimatur)
67
26.9.2007, 16:27
68
[ KONFLIKT V âEâENSKU
·ámil z Gimry tfietím imámem
V záfií 1834, záhy poté, co dagestánsk˘ imám Gamzat-bek padl pfii
odchodu z me‰ity za obûÈ krevní mstû, zvolil sjezd ulámy (sboru vy‰‰ích
muslimsk˘ch duchovních) tfietím imámem Dagestánu dal‰ího Avara – ·ámila (1797–1871), syna Mahomedova z velehorského aulu Gimry, jemuÏ
osud urãil stát se symbolem celé epochy protikoloniálních válek kavkazsk˘ch horalÛ v 19. století. Tfietí imám Dagestánu, a po pûti letech i první
imám âeãenska, byl obdafien skvûl˘mi fyzick˘mi pfiedpoklady – byl vysok˘, atletické postavy, nesmírnû siln˘ a zdatn˘. Vyuãovali ho nejlep‰í dagestán‰tí teologové a uãitelé arab‰tiny. Podle Moshe Gammera to byl „pfiirozen˘ vÛdce, vojevÛdce, diplomat a politik. Mnohokrát o‰álil Rusy v bitvách,
intrikách a jednáních. Navzdory ruské propagandû mûl ov‰em daleko
k extremismu a slepému fanatismu.“17
Na poãátku své vlády se ·ámil, stejnû jako vût‰ina jeho pfiedchÛdcÛ,
pokou‰el domluvit s rusk˘mi náãelníky na podmínkách mírové dohody.
Horalové byli ochotni akceptovat svrchovanost ruského cara v˘mûnou za
uznání ‰aríy jakoÏto právoplatného právního fiádu v jimi ob˘van˘ch oblastech. Samozfiejmû, Ïe de jure by platnost ‰aríy zcela vyluãovala nevolnictví, také ve‰keré soudnictví by mûlo b˘t soustfiedûno v rukou horalÛ a ani
platba daní RusÛm coby nevûfiícím teoreticky nepfiicházela v úvahu. ·ámil
ale, vûdom si ruské pfiesily, byl ochoten jednat o oboustrannû pfiijatelném
kompromisu. Vítûzové nad Napoleonem v‰ak uÏ jenom jednání s „divochy“
povaÏovali za nevídané poníÏení a rusk˘ imperátor tak o moÏnosti s horaly
jednat oãividnû ani neuvaÏoval. Ru‰tí guvernéfii na Kavkaze navíc v té dobû
·ámila povaÏovali za „mizerného dobrodruha“18. âas ale ukázal, jak nesmírnû se m˘lili. Sv˘m postojem si na dal‰í ãtvrtstoletí získali zarputilého
nepfiítele a s ním jak hanbu v oãích Evropy, tak pfiekáÏku v postupu ruské
expanze jiÏním smûrem. Tehdej‰í velitel kavkazské fronty generál Rosen
poÏadoval ·ámilovu okamÏitou a bezpodmíneãnou kapitulaci. KdyÏ imám
jeho ultimátum odmítl, generál Rosen se rozhodl vypofiádat se s rebely „jed-
17
18
Gammer, M.: Muslim Resistance to the Tsar: Shamil and the Conquest of Chechnia and Daghestan,
London 1994, s. 292.
Kavkazskaja vojna 1817–1864, www.rus-hist.on.ufanet.ru/kawk_w.htm. [StaÏeno 10. 04. 2002].
âeãensko (imprimatur)
68
26.9.2007, 16:27
Kavkazská válka ]
69
nou provÏdy“. Poãínaje rokem 1836 pak carské oddíly podnikly proti vzpurn˘m kavkazsk˘m aulÛm fiadu krvav˘ch trestn˘ch taÏení.
Nezbytn˘m pfiedpokladem úspû‰nosti v bojích proti RusÛm byla úãinná organizace odboje. Hlavním ·ámilov˘m cílem se proto stalo vytváfiení
centralizovaného státu (prvního v dûjinách národÛ severov˘chodního Kavkazu), ve kterém by v‰echno bylo podfiízeno tomuto jedinému cíli. Tento
státní útvar ve‰el do historie pod názvem Vojensko-teokratick˘ stát Dagestánu a âeãenska.
Islám, nak‰bandíjá a základy ·ámilova imamátu
Islám hraje v Ïivotû ãeãenské spoleãnosti tradiãnû nezanedbatelnou roli.
UÏ pfiinejmen‰ím dvû století tvofií nedílnou souãást etnické identifikace
a v kritick˘ch obdobích národní historie vystupuje jako mocn˘ zdroj spoleãenské mobilizace. Mezi Vajnachy se zaãal roz‰ifiovat teprve v 15. aÏ
16. století, pfieváÏnû ze sousedního Dagestánu a Kabardinska, ale také pod
vlivem krymsk˘ch TatarÛ a NogájcÛ. âeãenské písmo vzniklo jiÏ v 16. století na základû písma arabského (adÏám). Je‰tû pfiedtím nûkterá vajna‰ská
spoleãenství pfiijala pravoslavné kfiesÈanství, které ‰ífiili gruzín‰tí misionáfii.
I dnes proto mÛÏeme v odlehl˘ch horsk˘ch oblastech Ingu‰ska spatfiit nezvyklé architektonické pomníky, podivnû pfiipomínající starodávné kostely v Gruzii a v Arménii. âeãenci v‰ak byli (stejnû jako ostatní etnika ve
stfiední i západní ãásti hor severního Kavkazu) pomûrnû dlouhou dobu
velmi povrchními muslimy, v jejichÏ Ïivotû pÛvodní pohanské zvyky stále
hrály dÛleÏitou úlohu. Spoleãenská pravidla horalÛ se fiídila nikoli islámsk˘m právem (‰aríou) ãi spoleãensko-právními normami vycházejícími
z islámské tradice (jako témûfi v‰ude jinde v islámském svûtû), n˘brÏ nepsan˘m obyãejov˘m právem – adaty.
Zdlouhavé ‰ífiení islámu v âeãensku lze vysvûtlit pfiedev‰ím tûÏko pfiístupn˘m horsk˘m terénem, kter˘ bránil intenzivním kontaktÛm mezi jednotliv˘mi oblastmi a skupinami obyvatelstva. Pûtisetleté dûjiny islamizace
zemû v koneãném dÛsledku pfiispûly k tomu, Ïe náboÏenství pronikalo do
Ïivota lidí vyváÏenû a organick˘m zpÛsobem vstfiebávalo místní tradice
a pozÛstatky pohansk˘ch kultÛ, ale i normy obyãejového práva. Tomuto
synkretickému náboÏenství se pak dostalo pfiíznaãného termínu „národní
islám“.
âeãensko (imprimatur)
69
26.9.2007, 16:27
70
[ KONFLIKT V âEâENSKU
K definitivní islamizaci VajnachÛ do‰lo teprve za pÛsobení Mansúra
a jeho následovníkÛ v 19. století. Islám se tu stal jakousi ideovou základnou národnûosvobozeneck˘ch válek kavkazsk˘ch horalÛ proti ruské kolonizaci a nástrojem spoleãenské mobilizace etnik, kter˘m chybûlo národní
sebeuvûdomûní. ·ífiení islámu na horském Kavkaze bylo navíc ovlivnûno
regionálními i dobov˘mi zvlá‰tnostmi. I sovût‰tí vajna‰‰tí historici uznávali, Ïe „samotná logika situace nezbytnû vedla horaly ke sjednocování pod
jedinou ideologickou hlaviãkou náboÏenství. Nejlep‰í moÏnosti v tomto
smûru sk˘talo nové náboÏenství – islám, spoleãn˘ pro v‰echny národy severního Kavkazu, aÏ na nûkteré Osetince. Politika krutého vykofiisÈování
prost˘ch horalÛ, provádûná na Kavkaze carskou administrativou, pfiispûla
mezi nimi k nevídanû prudkému roz‰ífiení islámu.“19
Díky jisté ideové spfiíznûnosti s hodnotov˘m systémem horalÛ se od
konce 18. století na Kavkaze zaãalo ‰ífiit relativnû nové súfijské uãení – taríq
nak‰bandíjá. „Taríq“ znamená arabsky „smûr“ nebo „cesta“; jako taríqy se
rovnûÏ oznaãují jednotlivá islámská uãení, kter˘ch zná sunnitsk˘ súfijsk˘
islám nûkolik. Uãení nak‰bandíjá se ustavilo v polovinû 14. století ve stfiedoasijském mûstû Buchara. Do Dagestánu, âeãenska a dal‰ích oblastí severního Kavkazu se pak roz‰ífiilo ze severního ÁzerbajdÏánu (·irvánského
chanátu).
PfiívrÏenci nak‰bandíji vûfiili, Ïe muslimská obec (umma) se‰la ze správné cesty Muhammadov˘ch pfiikázání. ·aría mûla fiídit ve‰ker˘ Ïivot spoleãnosti od prost˘ch rolníkÛ aÏ po vládce. VÏdyÈ na tom, Ïe umma zapomnûla na islám, nesli vinu v první fiadû hfií‰ní vládci. Poslu‰nost poddan˘ch
nevûfiícím vládcÛm (tedy vládcÛm nerespektujícím normy ‰aríy) byla povaÏována za hfiích, a praví muslimové proto nemûli akceptovat jejich vládu
a platit jim danû, n˘brÏ b˘t svobodn˘mi lidmi a spoleãnû usilovat o likvidaci
panství nevûfiících vládcÛ a nastolení vlády islámu.
Ideologie súfismu, mysticko-náboÏensky pojaté duchovní oãisty cestou
odfiíkání a sebezdokonalování poznáváním boÏské pravdy, aÈ uÏ jde
o súfismus ãeãensk˘ (severokavkazsk˘), tureck˘, stfiedoasijsk˘ ãi severoafrick˘, je velmi komplikovaná. Zahrnuje dobov˘ svûtonázor, místní mravy
a obyãeje, religiózní mystiku. Pro súfismus nak‰bandíjá v âeãensku a na
19
Achmadov, ·. B., Isajev, S. B., Chasimov, S. A.
âeãensko (imprimatur)
70
26.9.2007, 16:27
Kavkazská válka ]
71
celém severním Kavkazu (ostatnû jako v‰ude jinde ve svûtû súfijského islámu) bylo pfiíznaãné vytvofiení hierarchie „mur‰id“ ãili „ustáz“ (duchovní
uãitel, mistr) a „murid“ (uãedník, Ïák), která se vyznaãuje bezv˘hradnou
podfiízeností a oddaností murida vÛãi svému duchovnímu vÛdci a asketismem obou. Tato ideologie se v podmínkách permanentní váleãné konfrontace stala jádrem vojensko-politické organizace. Struktura a filozofie
súfijsk˘ch taríqÛ (nak‰bandíjá a zhruba od padesát˘ch let 19. století kádiríjá) nevzaly za své ani po cílen˘ch represích – dûdily se na dal‰í generace. Na konci 19. a v první polovinû 20. století ovlivnily celou fiadu povstání. PfiibliÏnû od osmdesát˘ch let 19. století vznikaly v rámci jednotliv˘ch
taríqÛ „virdy“ (súfijské sekty, ‰koly ãi bratrství) se sv˘mi duchovními vÛdci (‰ejchy). Virdová solidarita se pak stala, vedle solidarity kmenové (tejpové) a etnoteritoriální, dal‰í formou organizace ãeãenské spoleãnosti.
V souãasné dobû existuje v âeãensku 30 virdÛ, pfiiãemÏ mezi nûkter˘mi
panují velmi napjaté, nûkdy i vyloÏenû nepfiátelské vztahy.
Ideologie nak‰bandíjá zcela zfietelnû otfiásala základy nejen ruského koloniálního panství, ale i místní feudální ‰lechty, v prvé fiadû v ·ámilovû
rodném Dagestánu. Zvlá‰tností horského Kavkazu je, Ïe se zde v nûkter˘ch
oblastech rozli‰ovalo mezi dûdiãnou feudální ‰lechtou (tedy ‰lechtou v klasickém slova smyslu) a tzv. váleãnou ‰lechtou. K té poslednû jmenované
patfiili váleãníci, ktefií se ‰lechtického postavení ãi spí‰e spoleãenské uznání
domáhali v podstatû tím, Ïe vynikali ve váleãn˘ch taÏeních, za coÏ dostávali ke jménu ‰lechtick˘ pfiívlastek „bek“ (turkicky kníÏe) nebo jeho ekvivalent v jin˘ch jazycích. Hranice mezi spoleãensk˘mi vrstvami v‰ak na
vût‰inû území horského Kavkazu nebyly pfiesnû vymezeny. Ghazavat, svatá
válka, tak mûla b˘t vedena nejprve proti místní aristokracii, zpravidla pfiíznivû naklonûné ruskému státu (ru‰tí náãelníci provádûli na okupovan˘ch
územích ‰ikovnou politiku: zaji‰Èovali feudálÛm privilegia a upevÀovali
jejich postavení a mnohdy jim platili za pouhou loajalitu), poté proti nevûfiícím ve vlastních fiadách a nakonec proti RusÛm. ·ámil proto pobil
vût‰inu chánÛ a bekÛ v Dagestánu, osvobodil nevolníky a pÛdu feudálÛ
rozdûlil mezi rolníky. Na základû pozorování, Ïe mezi zbohatlíky dochází
ke „kaÏení mravÛ“, také zakázal jednotlivcÛm dob˘vat stfiíbrnou rudu.
Roku 1839 rada stafie‰inÛ ãeãensk˘ch tejpÛ povolala ·ámila, aby se postavil do ãela jejich odboje proti ruské expanzi. Imamát se tak roz‰ífiil i na
území âeãenska. âeãenci se tak poprvé v dûjinách stali, byÈ jen na krátkou
âeãensko (imprimatur)
71
26.9.2007, 16:27
72
[ KONFLIKT V âEâENSKU
dobu, souãástí vskutku centralizovaného státu. Odboj získal nov˘ impuls,
mobilizace mezi âeãenci a Dagestánci byla masová. Záhy nato propuklo
velké ãeãenské povstání (1840), jehoÏ následky popsal znám˘ rusk˘ historik M. Pokrovskij takto: „Do roku 1843 byly v‰echny (!) pevnosti v Dagestánu a âeãensku rozbofieny a obsazeny, jejich posádky buì zlikvidovány, nebo zajaty […]. Poté pfie‰la celá ãeãenská rovina do imámov˘ch rukou
a místa, kde se ruské oddíly jiÏ za Jermolova neru‰enû pohybovaly, se pro
nás staly, fieãeno slovy jednoho souãasníka, ãímsi fantastick˘m‘.“20
·ámilovi se podafiilo spojit rÛznorodá horská etnika do jednotného státního svazku s jedin˘m obãansk˘m i vojensk˘m systémem, v nûmÏ Ïádné
etnikum ani Ïádná spoleãenská vrstva nebyly privilegovány. Imamát, jehoÏ
moc formálnû sahala aÏ na území severozápadního a centrálního Kavkazu,
byl rozdûlen do padesáti provincií, fiízen˘ch naiby (vojensko-administrativními guvernéry). Imámova moc byla limitována ãinností státní rady –
Divan-cháné (od roku 1841), v níÏ zasedali nejv˘znamnûj‰í teologové,
naibové ãi vekílové (·ámilovi zástupci) a mur‰idové (bojující vykladaãi
nak‰bandíji). Rada rozhodovala o vût‰inû nevojensk˘ch otázek na principu vût‰inového hlasování.
Na území imamátu platily normy ‰aríy. Muridové pfiísnû trestali uplatÀování krevní msty a adatÛ obecnû, koufiení tabáku a pití alkoholu. (Pravda, islámské právo akceptuje pomstu jen ve vztahu k bezprostfiednímu viníku vraÏdy; kategorie jako „krevní uráÏka“ ãi „závazek cti“ v nûm chybí).
·ámil zakázal oslavy a svátky (kromû náboÏensk˘ch), ve‰keré zábavy.
Podporoval také mnohoÏenství, obyãej v tûchto krajích dosud spí‰e exotick˘, i sÀatky mezi horaly rÛzn˘ch národností a sníÏil v˘‰i kalyma (v˘kupného za nevûstu) na nejv˘‰e deset stfiíbrn˘ch rublÛ.
Vojenská taktika
Klasická taktika ruské armády vycházela z obecnû platn˘ch principÛ
„evropské“ války, které poãítaly s vedením váleãn˘ch akcí v rovinném terénu. Spoãívala pfiedev‰ím v ãeln˘ch útocích s bajonety podél celého bitevního pole s podporou dûlostfielectva. V podmínkách ãlenitého horské-
20
Pokrovskij, M., Rossija i Kavkaz, Petrohrad 1995, s. 45.
âeãensko (imprimatur)
72
26.9.2007, 16:27
Kavkazská válka ]
73
ho terénu Kavkazu, zvlá‰tû pak velehorsk˘ch oblastí bez infrastruktury
a s témûfi nepfiístupn˘mi stezkami v‰ak ruské oddíly ztrácely pruÏnost.
V tûÏce pfiístupn˘ch oblastech se jejich formace s tûÏk˘mi zbranûmi musely roztáhnout do dlouh˘ch fiad, a stávaly se tak snadn˘m terãem pro malé,
pohyblivé jednotky kavkazsk˘ch guerill. Vojáci tehdej‰ích evropsk˘ch armád se navíc vyznaãovali absencí osobní iniciativy – byli totiÏ vycviãeni
k bezmy‰lenkovit˘m hromadn˘m útokÛm v pû‰ích fiadách. Do‰lo-li k zabití
dÛstojníkÛ hned v prvních minutách boje, zÛstali uprostfied bitevního pole
bezradní. To se samozfiejmû net˘kalo náleÏitû pfiipraven˘ch a mobilních
kozáck˘ch jízd.
Horalové naopak hojnû ãerpali z tradic bleskov˘ch v˘padÛ a rychl˘ch
ústupÛ, které byly pfii váleãn˘ch stfietnutích na horském Kavkaze bûÏné uÏ
dávno pfied pfiíchodem RusÛ. Horská etiketa rovnûÏ vyÏadovala, aby byl
kaÏd˘ zletil˘ muÏ vojensky i fyzicky náleÏitû pfiipraven; k 16. roku Ïivota
umûl horal trefnû stfiílet, mistrnû jezdil na koni, spoleãnû s vrstevníky
a pfiíbuzn˘mi z rodn˘ch aulÛ tvofiily ozbrojené skupiny atd. âasté nájezdy
na sousední vesnice v horalovi vychovávaly kreativní, „partyzánsk˘“ zpÛsob my‰lení, rozvíjely v nûm váleãné dovednosti a zku‰enosti z t˘mové práce
nezbytné pro vedení ozbrojen˘ch aktivit v horském prostfiedí. (Nejvût‰í
slabinou horalsk˘ch bojovníkÛ ov‰em pÛvodnû byla absence disciplíny
a svéhlavost). Kavkazané navíc bojovali v domácím prostfiedí a tradice pohostinnosti jim zaji‰Èovaly takfika bezv˘hradnou podporu ze strany místních obyvatel, a to i navzdory obrovskému nebezpeãí, kterému byli místní
v pfiípadû spolupráce s guerillou ze strany rusk˘ch vojsk vystaveni. Váleãnou nezbytností v ruské vojenské strategii proti nepolapitelnému nepfiíteli
se tak stal plo‰n˘ teror proti ve‰kerému obyvatelstvu.
Nepfiátelé se v‰ak od sebe také navzájem uãili: zatímco Rusové cviãili
zvlá‰tní horské jednotky pro obléhání horsk˘ch pevností, ·ámilovi bojovníci zaãali asi v polovinû války vyrábût vlastní, byÈ málo kvalitní dûla a vyuÏívali i pomoci tureck˘ch vojensk˘ch poradcÛ, ktefií nauãili svéhlavé horaly disciplínû a vedení války v náleÏitém útvaru.
V bukov˘ch lesích ãeãensk˘ch hor se válãilo zpravidla v zimû, kdyÏ klesly
hladiny fiek a ze stromÛ, které poskytovaly horalÛm pfiirozen˘ úkryt, opadalo listí. Ve skalnat˘ch horách Dagestánu byly naopak horské prÛsmyky
v zimû pro tûÏké ruské povozy zpravidla zcela neprÛchodné, a proto se zde
bojovalo pfieváÏnû v létû.
âeãensko (imprimatur)
73
26.9.2007, 16:27
74
[ KONFLIKT V âEâENSKU
Nenávist horalÛ stále sílila, nûktefií z nich vyhla‰ovali nepfiíteli krevní
mstu. Zatímco na poãátku dávali âeãenci pfiednost taktice bleskov˘ch útokÛ s ostfielováním z pu‰ek, po fiadû nemilosrdn˘ch rusk˘ch trestn˘ch v˘prav ve dvacát˘ch a tfiicát˘ch letech 19. století se zaãali pfiiklánût k boji
zblízka. Ve Vojensk˘ch poznámkách o kavkazsk˘ch horalech napsal souãasník kavkazsk˘ch válek P. P. âajkovskij: „Bûhem jedné operace dvou rot
praporu majora Gri‰ina v pfiední linii pobili âeãenci pfii svém útoku bez
jediného v˘stfielu bûhem krátké chvíle 130 muÏÛ – vût‰inou dÛstojníkÛ.“21
Jak známo, mezi horaly bylo velkou hanbou „ukázat nepfiíteli záda“.
V otevfien˘ch bojích proto zpravidla neutíkali ani v beznadûjn˘ch situacích a jen zfiídkakdy se vzdávali. ·ámilova armáda mûla celkem asi 30 aÏ
40 tisíc muÏÛ, zatímco v ruské armádû na Kavkaze bojovalo v rÛzn˘ch
dobách 100, 200 i 300 tisíc vojákÛ.
Navzdory houÏevnatému a zoufalému odporu KavkazanÛ a sérii jejich
skvûl˘ch vojensk˘ch úspûchÛ nad carsk˘mi armádami byl jejich osud pfiedem zpeãetûn – jejich síly byly s rusk˘mi nesrovnatelné. V dÛsledku vypalování obilí, kácení lesÛ a neutuchajících, více jak století trvajících trestn˘ch
v˘prav, byly masy âeãencÛ nuceny ustupovat dále na jih do odlehl˘ch vysokohorsk˘ch oblastí, kde bylo velmi nesnadné zajistit si obÏivu, tím spí‰e
pro Ïeny, dûti a starce, jelikoÏ vût‰ina âeãencÛ, ktefií udrÏeli v rukou zbraÀ,
bojovala. Na konci války, tedy v padesát˘ch letech 19. století, se muÏská populace ztenãila natolik, Ïe tíha války padla na ramena patnáctilet˘ch chlapcÛ.
·ámilovo zajetí a konec Velké kavkazské války
Po ukonãení krymské války (1853–1856) mohli Rusové uvolnit dal‰í
vojenské síly, které byly pfievedeny na severokavkazská boji‰tû. Armáda
kníÏete Barjatinského, vrchního velitele kavkazské fronty, ãítala koncem
padesát˘ch let asi 295 000 muÏÛ, ktefií byli vesmûs nasazeni v bojích
v âeãensku a Dagestánu. Tato armáda byla více neÏ dvakrát poãetnûj‰í neÏ
celá populace ãeãenského etnika (asi 140 000 obyvatel). 22
21
22
www.kulichki.com/grandwar/kavkaz/war 4html. [StaÏeno 10. 04. 2002].
AKAK, díl XII, PriloÏenije Barjatinskij A. I., Otãet za 1857–1859 gg. Kopija sotno‰enija vojennogo
ministra glavnokomanduju‰emu otdelnym Kavk. Korpusom ot 26. ijunja 1856 g., N. 32, GIM
OPI f. 254, s. 276.
âeãensko (imprimatur)
74
26.9.2007, 16:27
Kavkazská válka ]
75
V padesát˘ch letech jiÏ mnohé zpola vybité ãeãenské auly odmítaly plnit nekompromisní imámovy rozkazy a byly ochotny akceptovat ruskou
svrchovanost, naibové intrikovali. Koneãnû 25. srpna roku 1859 obklopilo tfiicetitisícové ruské vojsko poslední pevnost ·ámilov˘ch bojovníkÛ –
vysokohorsk˘ aul Gunib v centrálním Dagestánu.
Se ·ámilov˘m zajetím je spojena celá fiada legend. Mezi âeãenci je zvlá‰È
oblíbena ta, podle níÏ imáma, kter˘ se rozhodl vzdát a vykroãil smûrem
k carsk˘m dÛstojníkÛm, oslovil nebojácn˘ âeãenec Bajsangur, jeho pravá
ruka. ·ámil se v‰ak neotoãil, a kdyÏ se ho kníÏe Barjatinskij zeptal, proã to
neudûlal, ·ámil odpovûdûl, Ïe ho Bajsangur chtûl zastfielit. JelikoÏ v‰ak
âeãenci nikdy nestfiílejí do zad, imám se neotoãil a zÛstal naÏivu. Podle
legendy Bajsangur, kterému byly po zranûní amputovány obû nohy a ruka,
byl pevnû pfiipoután ke svému koni a do poslední chvíle bojoval. Tato legenda vypovídá o pfiedstavû âeãencÛ o vlastní neústupnosti – Dagestánci
·ámilovi je naopak nûkter˘mi âeãenci vyãítána zrada, neboÈ mûl podle nich
jako velk˘ imám a symbol kavkazského odporu radûji zemfiít muãednickou smrtí neÏ se vzdát na milost a nemilost vítûzi.
Podle dal‰í legendy, roz‰ífiené pfiedev‰ím mezi Dagestánci, kníÏe Barjatinskij oãekával ·ámila v doprovodu dÛstojníkÛ a adjutantÛ s prapory.
„Dvacet pût rokÛ jsem bojoval, hájil ãest tûchto kopcÛ a tûchto lidí. M˘ch
devatenáct ran bolí a nikdy se nezahojí. Nyní se vydávám do zajetí a odevzdávám svÛj kraj do va‰ich rukou,“ fiekl pr˘ ·ámil ve chvíli, kdy odevzdal
svému pfiemoÏiteli zbraÀ. „Náramná je ta tvoje zem – samé skály a kamení.
âeho lituje‰?“ ptal se imáma kníÏe Barjatinskij. „Povûz kníÏe, kdo z nás
mûl v této válce více pravdy: my, ktefií jsme za tuto zem umírali, protoÏe
jsme ji pokládali za svatou, anebo vy, ktefií jste za ni také umírali, pfiestoÏe
ji pokládáte za mizernou?“ odpovûdûl ·ámil. Uprostfied bfiezového háje, kde
k setkání obou protivníkÛ do‰lo, dnes stojí malá rotunda.
Rusové zase dávají pfiednost dal‰í legendû, podle které ·ámil bûhem své
nûkolikadenní cesty do Petrohradu prohlásil, Ïe kdyby b˘val tu‰il, jak obrovské je Rusko, nikdy by se proti nûmu nepostavil.
Vrtkav˘ osud nechal ·ámilovy syny vyslouÏit si generálské hodnosti
v ruské armádû. Star‰í syn DÏemaleddin, kter˘ byl chycen jako amanat
(rukojmí) a nûkolik let strávil v Rusku, si dokonce díky carské blahovÛli
mohl vzít ruskou aristokratku. Za rusko-turecké války (1877–1878) v‰ak
·ámilÛv prostfiední syn Kazi-Mahomed, kter˘ pfiedtím spolu s bratry
âeãensko (imprimatur)
75
26.9.2007, 16:27
76
[ KONFLIKT V âEâENSKU
a otcem vypovûdûl pfiísahu vûrnosti carovi, pfie‰el na osmanskou stranu
a vyz˘val k dagestánskému povstání.
Imám se nakonec spolu s hrstkou pfiívrÏencÛ vzdal rusk˘m jednotkám
a byl pfievezen do Petrohradu. Dostalo se mu velmi váÏeného zacházení –
stal se ãestn˘m zajatcem liberálnû sm˘‰lejícího vládce Alexandra II. (pfiezdívaného kvÛli zru‰ení nevolnictví „Osvoboditel“) a proÏil poslední léta
Ïivota v domácím vûzení v ruské Kaluze. Zemfiel v roce 1871 pfii pouti do
Mekky, kde je také pochován. Roku 1864 padla poslední ba‰ta organizovaného odporu na severozápadním Kavkaze a tím kavkazská válka skonãila.
Válka a její dÛsledky
Pfii zpûtném pohledu se zdá, Ïe ovládnutí Kavkazu Ruskem bylo svého
druhu historickou nezbytností. V 18. a 19. století, charakterizovan˘ch vzestupem ruského centralizovaného státu a utvrzením jeho expanzionistické
povahy, byl nástup v západním (Polsko, Pobaltí, Balkán), jihozápadním
(Kavkaz) a jiÏním (Stfiední Asie) smûru nevyhnuteln˘. Ob‰írná, z vût‰í ãásti
neobdûlávaná a úrodná teritoria severního Kavkazu byla lákavou kofiistí.
Ovládnutí Kavkazu bylo dÛleÏité i pro následnou expanzi smûrem k oslaben˘m muslimsk˘m fií‰ím – Turecku a Persii.
Zdá se, Ïe za jin˘ch historick˘ch okolností by se nepfiístupn˘ velkokavkazsk˘ hfieben stal pfiirozenou hrází ruského nástupu jiÏním smûrem. Na
to, jak je svou polohou vhodn˘ k zastavení ruské expanze, upozorÀovali
i tehdej‰í brit‰tí stratégové, ktefií se obávali ruského prÛniku do Persie
a následnû do jiÏní Asie – do oblastí, které povaÏovali za svou v˘luãnou
doménu.23 Pomûrnû snadné obsazení drobn˘ch státních útvarÛ jiÏnû od
Velkého Kavkazu, zmítan˘ch stál˘mi válkami a tfienicemi mezi Istanbulem
a Isfahánem/Teheránem, v‰ak vyústilo v situaci, kdy „Rusko jiÏ nemohlo
ustoupit a bylo nuceno táhnout dále na jihozápad a jihov˘chod, aby své
nové zakavkazské drÏavy uvedlo do konfigurace, která by hypoteticky mohla
b˘t oznaãena za pfiirozené zemûpisné hranice“.24 Postup Ruska jihozápadním smûrem by byl zfiejmû razantnûj‰í a neomezil by se na tok fieky Arax,
kdyby nevyústil v katastrofální krymskou válku (1853–1856), nebyl kon23
24
Hansard’s Parliamentary Debates, 3d Series, V. 36, s. 622–637, London 1857.
Degojev, V., „Bol‰aja igra na Kavkaze“, Moskva 2001, s. 388.
âeãensko (imprimatur)
76
26.9.2007, 16:27
Kavkazská válka ]
77
frontován s diplomatick˘m géniem Otty von Bismarcka na berlínském
kongresu (1878) a posléze netrpûl následky rusk˘ch revolucí (1905 a 1917).
Se severním Kavkazem to v‰ak bylo mnohem komplikovanûj‰í. Na rozdíl od teritoriálnû víceménû pfiesnû vymezen˘ch státÛ a státeãkÛ jiÏního Kavkazu (království, chanátÛ a kníÏectví), kde ruská politika mûla co do ãinûní
s konkrétními vládci a jejich pravideln˘mi vojsky, a tudíÏ vûdûla, proti komu
se postavit, koho podpofiit ãi koho v pfiípadû vzpoury potrestat, pfiedstavovaly roztfií‰tûné polostátní ãi pfiedstátní struktury horské ãásti jiÏního
i severního Kavkazu „neprostupnou dÏungli“, kterou bylo pro Evropana,
sm˘‰lejícího v mezích klasické mezinárodní diplomacie osmnáctého století, velmi obtíÏné pochopit. Po ozbrojeném stfietnutí na bitevním poli mezi
rusk˘mi armádami a ázerbajdÏánsk˘mi chány ãi persk˘mi ‰áhy následovala
zpravidla mírová smlouva, která urãovala vzájemn˘ stav a podmínky pováleãného uspofiádání. Ekonomicky závislí rolníci pfiitom postupovali podle
toho, jak se rozhodli majitelé pÛdy – mocní feudálové (kníÏata a bekové),
ktefií zase museli brát ohled na postoje chánÛ, ktefií mûli nad ve‰kerou pÛdou alespoÀ formální dûdiãnou svrchovanost. K ozbrojen˘m nepokojÛm
proti ruské nadvládû zde docházelo pomûrnû zfiídka a obvykle je vyvolaly
spí‰e specificky kavkazské, neÏ obecné politické dÛvody – napfiíklad poru‰ení pfiísn˘ch adatÛ nûkter˘m z rusk˘ch vojákÛ ãi pfiíslu‰níkÛ koloniální
administrativy, které vyÏadovalo odvetu. Ale i v takovém pfiípadû rolníkÛm
nejãastûji kladly odpor druÏiny vlastní feudální aristokracie – gruzínsk˘ch
kníÏat a ázerbajdÏánsk˘ch bekÛ –, kter˘m Rusové ponechali jejich tradiãní
privilegia a na jejichÏ podporu se ru‰tí guvernéfii v kritick˘ch situacích zpravidla spoléhali. Na rozdíl od âeãenska, Dagestánu ãi adygejsko-ãerkesk˘ch
krajÛ proto zdej‰í konflikt témûfi nebyl ovlivnûn prvky rusofobie a získával
spí‰e vnitroetnick˘, sociální charakter, mimo jiné následkem traumatizujícího záÏitku z pfiekotného nástupu kapitalismu v oblasti, zejména v „hlavním
mûstû Kavkazu“ Tiflisu/Tbilisi (se sídlem ruského generálního guvernéra)
a v ropné metropoli fií‰e Baku. Jihokavkazsk˘m rolníkÛm, ktefií byly závislí
na feudálovû pÛdû, vystfiídání jednûch v˘bûrãích daní (vlastních, tureck˘ch,
persk˘ch) jin˘mi (rusk˘mi) zmûnilo v jejich tûÏkém Ïivotû pramálo.
K v˘raznûj‰ím stfietÛm zde nedocházelo i z toho dÛvodu, Ïe podstatná ãást
obyvatelstva jiÏního Kavkazu – Arméni a Gruzíni – vyznávala kfiesÈanství,
proto zde byl pfiíchod RusÛ vnímán pfiíznivû aÏ nad‰enû. I skuteãnost, Ïe
v Zakavkazsku nebyli usazováni kozáci, ktefií se jinde tû‰ili zvlá‰tní podpo-
âeãensko (imprimatur)
77
26.9.2007, 16:27
78
[ KONFLIKT V âEâENSKU
fie ruského státu na úkor domorod˘ch obyvatelÛ, pfiispívala k mírovému
souÏití JihokavkazanÛ v rámci ruské fií‰e. Ovládnutí oblastí jiÏnû od Velkého Kavkazu – aÈ jiÏ tuto historickou skuteãnost zpûtnû vnímáme jakkoli –
objektivnû ukonãilo vleklé války místních vládcÛ s Tureckem a Persií, které
zem nesmírnû vyãerpávaly a kladly pfiekáÏky stabilnímu spoleãenskému
a hospodáfiskému rozvoji.
Situace ve voln˘ch horsk˘ch spoleãenstvích pfieváÏné ãásti severního
Kavkazu byla zcela odli‰ná. PÛda zde tradiãnû patfiila obci, nikoli feudálÛm (v˘jimku tvofiily chanáty a kníÏectví ãásti Dagestánu, severozápadního Kavkazu a Osetie). Útok rusk˘ch vojsk proto zpravidla mobilizoval celou
muÏskou populaci obce, nikoli jen ozbrojené oddíly místních feudálÛ.
Neexistovala zde tradiãní pravidla diplomatické hry podmínûné „urãit˘m
poãtem hlavních a druhotn˘ch politick˘ch hráãÛ s konkrétními plány na
v˘hru svého podílu“.25 VeleváÏené stafie‰iny a vojenské vÛdce ve vesnick˘ch
radách, stojících v ãele nesãetn˘ch vojensk˘ch demokracií (svobodn˘ch
horsk˘ch spoleãenství), bylo mnohem obtíÏnûj‰í podplatit, vnutit jim svou
vÛli ãi po‰tvat je proti sobû uplatnûním tradiãní velmocenské politiky „rozdûl a panuj“. Z tohoto hlediska byli pro ruské vládce mnohem snadnûj‰ím
soustem ctiÏádostiví „orientální“ chánové a kníÏata jiÏních oblastí Kavkazu, ktefií se fiídili promûnliv˘mi egoistick˘mi pohnutkami a nemuseli brát
ohled na názory soukmenovcÛ. Válka a ozbrojené v˘pady byly do jisté míry
stylem Ïivota a ideologií horalÛ, pro nûÏ neãekané útoky na sousední auly
tradiãnû pfiedstavovaly podstatnou souãást obÏivy a sociální seberealizace.
Partyzánsk˘ zpÛsob válãení v podmínkách horského terénu pÛsobil ruské
armádû, která byla zvyklá na evropsk˘ styl boje, velké problémy.
Rusko-kavkazsk˘ konflikt mûl rovnûÏ zfieteln˘ ideologick˘ rozmûr. Rusk˘
stát se ve svém postupu na jih zcela v intencích doby stylizoval do role
misionáfie-modernizátora, nesoucího „svûtlo civilizace divok˘m národÛm“
Kavkazu, zatímco ozbrojen˘ odpor horalÛ záhy získal sjednocující náboÏensk˘ motiv. Ruskému „bílému muÏi“, nesoucímu své tûÏké „civilizaãní
bfiímû“, stál v cestû zarputil˘ kavkazsk˘ bojovník za víru a svobodu. V tyranském Rusku 19. století panovalo nevolnictví a rolníci byli fakticky
i pfiedmûtem obchodu. Naproti tomu âeãenci, ktefií v podstatû nemûli vlád-
25
Degoev, V., s. 387.
âeãensko (imprimatur)
78
26.9.2007, 16:27
Kavkazská válka ]
79
ce a jen zfiídkakdy feudální aristokracii natoÏpak nevolnictví, pfiirozenû
nemûli nejmen‰í ochotu vzdát se zboÏÀované svobody. Za situace, kdy
Rusko usilovalo o uplatnûní fií‰ské státní moci a jednotn˘ch zákonÛ, o rozvoj hospodáfiství a sociální sféry a o kulturní „westernizaci“ zahrnující pravoslavné misionáfiství (coÏ v‰e pfiedpokládalo útok na v‰ední zpÛsob horalského Ïivota), bylo stálé zesilování odporu nevyhnutelné. Konflikt tak
nab˘val rázu, kter˘ by dnes bylo moÏné nazvat civilizaãním stfietnutím.
S jistou mírou nadsázky rovnûÏ platí, Ïe rysy onoho „civilizaãního“
konfliktu byly patrné i ve vztazích mezi ·ámilovym imamátem a ãeãensk˘mi
spoleãenstvími. Stroze centralizovan˘ vojensko-teokratick˘ stát Dagestánu
a âeãenska, kter˘ se zakládal na ‰aríátu a pfiísnû respektovan˘ch islámsk˘ch
zákonech, byl pro âeãence, jejichÏ vztah k vífie se té dobû v podstatû omezoval na formální dodrÏování náboÏensk˘ch rituálÛ, cizorod˘m prvkem.
V ãele ãeãensk˘ch obcí stály volené samosprávy (mechk kchel) a ty se i pfies
usilovné snahy ·ámilov˘ch muridÛ se fiídily pfiedev‰ím pravidly zvykového práva, která se nemusela vÏdy shodovat s principy ‰aríátu. Snad je‰tû
dÛleÏitûj‰í byla skuteãnost, Ïe âeãencÛm bylo absolutnû cizí jiÏ samotné
pojetí ústfiední vlády, navíc nikoli volené, ale jmenované ·ámilem. ·ámilovo renomé neporazitelného vojevÛdce a obratného státníka bylo sice mezi
ãeãensk˘mi rolníky a pastevci neotfiesitelné, av‰ak jeho autoritativní zpÛsob vládnutí v âeãensku nezfiídka vyvolával váÏné, a to i ozbrojené, projevy
odporu. Stávalo se, Ïe kdyÏ ·ámil jmenoval naiba bez souhlasu vesnick˘ch
rad, vypuklo povstání cel˘ch aulÛ: nûkdy dokonce âeãenci pfiipravovali
pfievedení území poboufieného aulu pod ruskou správu. V roce 1841 se tak
dostal do sporu s uznávan˘m ãeãensk˘m naibem Ta‰o-hadÏim, odvolal ho
a nahradil jin˘m naibem, kter˘ byl Dagestánec stejnû jako ·ámil. âeãenci
pak nového naiba zabili a donutili imáma, aby znovu jmenoval Ta‰o-hadÏiho. 26
A. Zelkina uvádí dal‰í podobn˘ pfiípad: „KdyÏ DÏevat-chán, jeden ze
·ámilov˘ch naibÛ, zavedl novou daÀ ve v˘‰i jednoho rublu za kaÏdou rodinu k údrÏbû hraniãního mostu na fiece Argun, âeãenci se tomuto nafiízení odmítli podrobit a obvinili ho z poru‰ení ‰aríátu, neboÈ chtûl brát
26
Zelkina, A., Istorija islama v âeãnû, online verze: http://www.chechen.org/content.php?catID=
=7&content=269&page=10. [StaÏeno 12. 05. 2002].
âeãensko (imprimatur)
79
26.9.2007, 16:27
80
[ KONFLIKT V âEâENSKU
peníze i od chud˘ch. KdyÏ se DÏevat-chánovi muridové pokusili zasáhnout
do konfliktu a pfiimût obyvatele k poslu‰nosti, âeãenci zaãali stfiílet, coÏ
DÏevat-chána a jeho lidi ustoupit donutilo. OkamÏitû po DÏevat-chánovû
odchodu uspofiádali âeãenci sjezd, na kterém se usnesli nepovaÏovat DÏevat-chána za svého naiba a urãili pokutu 50 rublÛ pro kaÏdého âeãence,
kter˘ by nebyl ochoten podfiídit se jejich rozhodnutím. DÏevat-chánovi
umoÏnili návrat aÏ poté, co zasáhl samotn˘ ·ámil a pfiesvûdãil je, Ïe on
sám bude ãiny svého naiba kontrolovat.“27
Dobová svûdectví ukazují, Ïe ·ámil âeãencÛm pfiíli‰ nedÛvûfioval, protoÏe se obával jejich nevyzpytatelné povahy. Mnohem více se proto spoléhal na své dagestánské soukmenovce, ktefií v imamátu zastávali klíãové
administrativní funkce. K obecné neochotû âeãencÛ platit danû se pfiidávalo i znechucení ·ámilovou územní politikou. ·ámil totiÏ v nûkter˘ch
oblastech uplatÀoval princip darování pÛdy do osobního vlastnictví (to
nebylo ve feudalizovaném Dagestánu neobvyklé; v nûkter˘ch oblastech
existovalo paralelnû s vlastnictvím obecním). PÛdou ·ámil obdarovával své
vûrné muhadÏiry, vût‰inou Dagestánce, coÏ odporovalo základním principÛm ãeãenského adatového práva, podle nûhoÏ pÛda vÏdy patfiila obci,
nikoli jednotlivcÛm, a navíc nemohla pfiecházet do rukou cizincÛ. Dalo
by se fiíci, Ïe z hlediska obyãejn˘ch âeãencÛ ‰lo za kavkazské války obûma
znesváfien˘m stranám o prosazení mesiá‰sky nastínûn˘ch reformistick˘ch
systémÛ (aÈ uÏ ·ámilova imamátu, nebo velkoruského kolonialismu) v pfiedtfiídní ãeãenské spoleãnosti. Jak pí‰e znám˘ historik Vitalij Degojev: „PfiibliÏnû od dvacát˘ch let 19. století se k meziklanov˘m rozepfiím zaãínají
pfiidávat stále urputnûj‰í konflikty mezi pfiívrÏenci tradiãních adatÛ a kazateli
‰aríátu, prosazovaného jak slovem, tak donucováním. Vá‰nivému duchu
islámského vojska stálo v cestû odhodlání pfiedstavitelÛ obce bránit vÏité,
staletími posvûcené normy existence. Národní zvyk, kter˘ vÏdy smûfiuje
k sebekonzervaci, se bránil pfied cizorod˘m ideologick˘m útokem […].
Jinak fieãeno, tradice se protivila reformû, která odráÏela snahu modernizovat spoleãnost podle vojensko-teokratického scénáfie.“28
27
28
Zelkina, A.
Degojev, V. Dva veka vojny na Kavkaze, in: Gordin, Y. (ed.), Rossija i âeãnja. Poiski vychoda, Petrohrad 2003, s. 217.
âeãensko (imprimatur)
80
26.9.2007, 16:27
Kavkazská válka ]
81
Nicménû ·ámilovi se silou pfiesvûdãení a pfiesvûdãováním silou podafiilo dosáhnout nemyslitelného – sjednotit pod svojí autoritativní mocí rÛznorodá kavkazská etnika, kmeny a klany, nacházející se na rozliãném stupni
spoleãenského v˘voje, které navíc mluvily navzájem nesrozumiteln˘mi jazyky a ãasto na sebe (klany) i otevfienû nevraÏily. Neoddiskutovatelnou
·ámilovou zásluhou pro dûjiny regionu je skuteãnost, Ïe na horsk˘ Kavkaz snad vÛbec poprvé pfiinesl my‰lenku v tûchto konãinách absolutnû cizí
a neznámou: my‰lenku jediného, centralizovaného a mocného státu. O imámovû úspûchu pfiitom rozhodla kromû jeho váleãného a diplomatického
génia a jeho nesporného charismatu také nesmírná autorita islámu v kombinaci s krátkozrakou politikou Petrohradu. Morálnû psychologické dûdictví
·ámilova imamátu a jeho legitimita je v povûdomí horalÛ tak v˘razná, Ïe
mezi jistou ãástí náboÏensky orientovan˘ch DagestáncÛ a âeãencÛ pfietrvávají nadûje na vzkfií‰ení tohoto islámského státu aÏ dodnes. Období ·ámilova ve skuteãnosti kontroverzního vládnutí je i pfies nesmírné ztráty,
které horalé utrpûli, romantizováno v jejich nacionalistick˘ch koncepcích
jako „zlaté období“ národních dûjin.
Bylo by zavádûjící tvrdit, Ïe se kavkazská válka nesla v atmosféfie permanentní rusko-horalské nenávisti a nesná‰enlivosti. Existovaly i pfiípady
spolupráce, vzájemného respektu a dorozumûní. Pfiátelsk˘m vztahÛm VajnachÛ a jin˘ch kavkazsk˘ch etnik s kmeny a pfiistûhovalci ze severu prospívalo pozvolné osidlování kavkazsk˘ch pfiedhÛfií Slovany – ukrajinsk˘mi
a rusk˘mi kozáky. Kolonizace kraje kozáck˘mi rolníky, která zapoãala jiÏ
v 16. století (dokud se je‰tû jednalo o oblasti, které se nacházely na sever
od míst vût‰inovû osídlen˘ch Kavkazany), nemûla za následek Ïádná váÏná
stfietnutí a byla charakterizována spí‰e rozvojem kulturnû-spoleãensk˘ch
vztahÛ. Ty naopak vedly k viditelnému sblíÏení mezi slovansk˘mi kozáky
a kavkazsk˘mi horaly. Nepfiekvapí proto, Ïe pfiípady uplatÀování kavkazského obyãeje atalyku se vyskytovaly i mezi (severními) âeãenci a jejich
sousedy kozáky. Odtud pramení jistá podobnost v zvycích, mravech a mentalitû kavkazsk˘ch (tûrsk˘ch, kubáÀsk˘ch a grebensk˘ch) kozákÛ a horalÛ
severního Kavkazu, ãehoÏ si pov‰iml a co ve své povídce Kozáci zachytil
sám Lev Nikolajeviã Tolstoj: „Je‰tû podnes jsou cenûny pfiíbuzenské svazky mezi kozáky a âeãenci a láska k svobodû, leno‰ení, loupeÏi a válce jsou
hlavními rysy grebensk˘ch kozákÛ. Vliv Ruska se ukazuje jenom z nev˘hodné stránky: nátlakem pfii volbách, odstranûním zvonÛ a vojsky, jeÏ tu
âeãensko (imprimatur)
81
26.9.2007, 16:27
82
[ KONFLIKT V âEâENSKU
leÏí nebo tudy procházejí. Kozák pudovû ménû nenávidí dÏigita horala, kter˘
mu zabil bratra, neÏ vojáka, kter˘ je u nûho nakvart˘rován, aby hájil jeho
stanici, ale zakoufiil pfiitom tabákem jeho chatu. VáÏí si nepfiítele horala,
ale opovrhuje vojákem, kter˘ je mu cizí a utiskuje ho […]. ·viháctví v obleku pfievzali od âerkesÛ. Nejlep‰í zbranû dob˘vají na horalech, nejlep‰í konû
kupují a loupí také u nich.“29
Jak zdÛrazÀuje osetinsk˘ vûdec A. Cucijev, „romantická postava horala
spl˘vá s postavou kozáka. Kulturnû-etická spfiíznûnost grebensk˘ch kozákÛ s horaly, a naopak i zdÛrazÀovaná odli‰nost rozdûlující kozáka a Rusa
(vzpomeÀme si na Tolstého ,pouãení‘ starého kozáka mladému: ,Chce‰-li
b˘t junákem, buì dÏigit, ne muÏik‘), nebyly pouh˘m romantick˘m nápadem klasika. Kozák se stal symbolem paradoxního smí‰ení ,slovanské du‰e‘
s horalsk˘m ,zákonem dÛstojnosti‘, s epick˘m obrazem dÏigita-vlka, ,zbojníka cti‘.“30
Idealizovan˘ obraz svobodymilovného horala získal nesmrtelnost v dílech
Pu‰kina, Lermontova a Lva Tolstého – stal se pfiímo pfiísloveãn˘m.
Udatnost, svobodymilovnost, ale i upfiímnost, nûkdy aÏ hrubá pfiirozenost
v jednání a závidûníhodná oddanost v pfiátelství i stálost v nepfiátelství kavkazsk˘ch horalÛ, „u‰lechtil˘ch divochÛ“, se staly (zcela v intencích rousseauovské pfiedstavy o pÛvodní spjatosti s pfiírodou a dobového byronovského vzpurného individualismu) objektem obdivu a vzorem hodn˘m
následování pro ruskou liberální inteligenci 19. století, která velice bolestivû nesla servilitu, fale‰ a licomûrnost, panující tehdy zejména ve „vzne‰en˘ch kruzích“ spoleãnosti.
Ve ãtyfiicát˘ch a padesát˘ch letech 19. století lze jiÏ vysledovat náznaky
vzájemné úcty mezi ·ámilem a rusk˘mi generály, ktefií dávali najevo své
sympatie k odolnosti a bojovnosti horalÛ. Nelze rovnûÏ opomenout skuteãnost, Ïe za Kavkazské války stovky rusk˘ch vojákÛ (nevolníkÛ) dezertovaly k horalÛm, kde se jich ãást asimilovala.31 Mezi pfiebûhlíky bylo zvlá‰tû
29
30
31
Lev Tolstoj, Kozáci. Kavkazská povídka, online verze: http://www.magister.msk.ru/library/tolstoy/
prosa/tolsl016.htm.
A. Cucijev, Russkie i kavkazcy. Oãek nezerkalnoj neprijazni. Vestnik Instituta civilizacii, Vladikavkaz
2001, ã. 26.
Pokrovskij, M., Diplomatija i vojny carskoj Rossii v 19. stoletii, Moskva 1924, s. 201.
âeãensko (imprimatur)
82
26.9.2007, 16:27
Kavkazská válka ]
83
vysoké procento polsk˘ch trestancÛ (galejníkÛ), ktefií se pak ãasto zúãastnili bojÛ na stranû KavkazanÛ.32
Nûktefií tehdej‰í kavkaz‰tí vÛdcové (a patfiil mezi nû, jak jiÏ bylo fieãeno, v poãáteãním období svého pÛsobení i ·ámil) neskr˘vali snahu dosáhnout s rusk˘mi guvernéry dohody o jakémsi kompromisní „rozdûlení moci“,
které by umoÏnilo horalÛm zachovat si svÛj zpÛsob Ïivota (vnitfiní spoleãensk˘ fiád, tj. obecné zákony a ‰aríát) a samosprávu v˘mûnou za uznání
svrchované moci „bílého cara“.
ZmiÀme nyní dokument z roku 1807, zvan˘ „Ujednání, dosaÏené s âeãenci, o jejich vstupu do ruského poddanství“:
„1. My, níÏe podepsaní zástupci, zvolení jménem v‰eho lidu vesnic ãeãensk˘ch, pocítiv‰e na‰e pfiedchozí pfiestupky a znajíce nefieãené milosrdenství Jeho Imperátorského Veliãenstva Pána Imperátora a Samovládce V‰eruského Alexandra Pavloviãe, vydáváme se se v‰ím národem ãeãensk˘m
v ãistosrdeãném pokání do vûãného poddanství Nejsvûtlej‰ímu V‰eruskému Imperátorskému TrÛnu, v ãemÏ pfiiná‰íme pfiísahu podle na‰eho obyãeje na svatém Koránu po zpÛsobu taktéÏ pfiiloÏenému.
2. Zavazujeme se v‰ím, co je pro nás svaté, b˘t na vûãné ãasy vûrn˘mi
a to nejen zbraní, a rovnûÏ niãeho ‰kodlivého se nedopou‰tût na rusk˘ch
poddan˘ch, ni drobná drancování se zajímáním lidí, krádeÏemi dobytka
ni jakéhokoli jiného drancování v rusk˘ch hranicích, coÏ stvrzujeme poskytnutím pfiedních z nás za amanaty [rukojmí] dle v˘bûru ruského náãelníka v tûchto krajích.
3. V‰echny ruské poddané, jeÏ jsme chytili, bez v˘jimky, jakoÏ i uteãence, jiÏ se u nás nacházejí, se podle ãistého svûdomí a bez jak˘chkoli
prÛtahÛ zavazujeme navrátit, kromû tûch, ktefií se jiÏ více neÏ patnáct let
do dne‰ního dne u nás nacházejí a mohamedánství pfiijali, aÈ jiÏ podle
okolností nebo z donucení, a jiÏ se mezi námi usadili a rodiny mají – tûm
nabízíme, aby podle vlastní vÛle buì u nás nadále zÛstali, nebo se do nitra
své vlasti navrátili i se sv˘mi rodinami.
4. V‰echny konû a dobytek námi ukofiistûn˘ v rusk˘ch hranicích, v‰echen, kter˘Ï k dne‰nímu dni máme, pfiísaháme na Svat˘ Korán podle na‰eho ãistého svûdomí neprodlenû shromáÏdit a navrátit.
32
Pokrovskij, M., s. 204.
âeãensko (imprimatur)
83
26.9.2007, 16:27
84
[ KONFLIKT V âEâENSKU
5. Stane-li se, Ïe bez na‰eho vûdomí nûkdo z národa tuto pfiísahu poru‰í, dopou‰tûje se drancování v rusk˘ch hranicích, budeme takového neprodlenû jmenovat a hlásit ruskému náãelnictvu.
6. TaktéÏ i za drobnosti, které nám vytãeny budou jako nesplnûní tohoto námi stvrzeného ujednání, podrobíme se jako nevûrn˘ a pfiísahu poru‰iv‰í národ beze vzdoru nanejv˘‰ strohému trestu zpusto‰ení na‰ich bydli‰È.“
(Dokument byl stvrzen 52 otisky prstÛ.)
Pomineme-li specifickou rétoriku ujednání, vnucenou dobou, dá se fiíci,
Ïe podobn˘ch ujednání bylo mnoho, ale mohlo jich b˘t více. Dom˘‰liv˘m
Napoleonov˘m pfiemoÏitelÛm v‰ak chybûl elementární respekt vÛãi „divok˘m kmenÛm Kavkazu“, a tudíÏ je nebyli ochotni akceptovat ani jako rovnocennou stranu k jednání (coÏ ostatnû bylo typick˘m jevem evropocentrismu a sociálního darwinismu tehdej‰í doby). Místní vládcové – guvernéfii
jmenovaní Petrohradem –, mûli poãátkem 19. století stále ménû ochoty
a snahy se s Kavkazany domluvit. PfiipomeÀme i to, Ïe tehdej‰í hlá‰ení pfiedpovídala jedno jako druhé, Ïe vzpurní horalé budou brzy pokofieni. Jednat
s lupiãi a barbary, natoÏ se s nimi dûlit o moc, se zdálo nepfiípustné a ve
svûtle tehdej‰ích slibn˘ch oãekávání i zbyteãné. Pfiesto se uÏ od ãtyfiicát˘ch
a obzvlá‰tû od padesát˘ch let jednání uskuteãÀovala a je zajímavé, Ïe jejich
iniciátorem teì zdaleka nebyl jen ·ámil. Nicménû upevnûní muridistické
ideologie, zesílení koloniální politiky Petrohradu a neutuchající krvavá stfietnutí, která postupem ãasu získávala u obou stran jak˘si epick˘ rozmûr zvûãÀováním v poãetn˘ch legendách a zpûvech, nenechávala v podstatû prostor
pro úsilí lokálních RusÛ a KavkazanÛ o dohodu.
Je tfieba zdÛraznit, Ïe to byla neochota vy‰‰ích rusk˘ch úfiedníkÛ a vládcÛ
proniknout do místních zvyklostí, zapomenout na v fií‰i obecnû pfiijímaná
kli‰é a podûlením se v prav˘ ãas o moc zabránit stupÀování násilí, která
mnohdy mafiila ty nejupfiímnûj‰í místní snahy o smír, jak z ruské, tak
z kavkazské strany. VÏdyÈ lidé Ïijící vedle sebe, mají vÏdy více snahy a motivace se domluvit, neÏ kabinetní vÛdci, pro které bylo âeãensko jen teãkou na mapû obrovského Ruska.
Kavkazany nakonec vyãerpala nejen válka a útoky RusÛ, jejichÏ síly se
zdály b˘t nevyãerpatelné, ale i teror ·ámilov˘ch jednotek.
Poãínaje povstáním legendárního ‰ejcha Mansúra získaly rusko-ãeãenské vztahy charakter podobn˘ dne‰nímu. Scénáfi kolonizace pfiitom zÛstával prakticky stále stejn˘: ruské posádky se ãím dál více pfiibliÏovaly k ãe-
âeãensko (imprimatur)
84
26.9.2007, 16:27
Kavkazská válka ]
85
ãensk˘m (pfiípadnû ãerkesk˘m, dagestánsk˘m aj.) vesnicím, budovaly se
pevnosti, stráÏní vûÏe, cesty, posunovaly se nejrÛznûj‰í „vojenské linie“ a rozsáhlá území za nimi se ãistila od nepohodln˘ch místních obyvatel. Posléze
byla jmenována koloniální správa, která dohlíÏela na osidlování okupovan˘ch území kozáky ãi cizinci loajálními vÛãi fií‰i (pfiedev‰ím fiemeslníky
a kupci arménského, gruzínského, pontskofieckého ãi Ïidovského pÛvodu),
pfiípadnû mozdock˘mi (pravoslavn˘mi) Kabardinci, pravoslavn˘mi Osetinci,
a pochopitelnû také rusk˘mi úfiedníky. Nezanedbatelnou úlohu ve snahách
carsk˘ch guvernérÛ na Kavkaze sehrávala rovnûÏ hluboce pociÈovaná potfieba uchránit ruské kolonie pfied pusto‰iv˘mi nájezdy horalÛ.
Snaha kolonizátorÛ s tak mal˘m pochopením pro místní zvyky o „zavedení ústavního pofiádku“ v novû okupovan˘ch krajích, „civilizování“
horalÛ, se stala hrub˘m útokem na tradiãní zpÛsob Ïivota místních obyvatel a ãasto vyvolávala jejich ozbrojen˘ odpor. V˘mluvn˘ je pfiíklad vzniku
velkého ingu‰ského povstání z roku 1877. Do jedné ingu‰ské horské vesnice tehdy dorazil na své oficiální cestû na Kavkaz ãerstvû jmenovan˘ úfiedník jménem âûrûpov. První, co fiekl stafie‰inovi aulu, bylo: „Vyfiiì dûvãatÛm, aÈ se umyjí. A hlavnû ke mnû neposílej Ïádné staré ochechule!“ SvÛj
zámûr zdÛraznil lascivním gestem smûrem ke kolemjdoucí dívce. V noci
dychtivého úfiedníka pfiepadli mladí muÏi, podle v‰eho dívãini bratfii. Nejprve ho vykastrovali, pak mu vyfiízli jazyk, vypíchli oãi a ufiezali prsty a nos.
Úfiedník v bolestech vykrvácel. Poté byli pobiti i vojáci, ktefií âûrûpova
doprovázeli. Následovala krutá trestná v˘prava.
Také hromadná úãast ãeãensk˘ch aulÛ ve válce proti Rusku (1839–1840)
na stranû imáma ·ámila byla vyvolána zniãující trestnou v˘pravou generála Hrabbeho, která doslova zatopila ãeãenské vesnice krví, a navíc tehdy
ãerstvû vydan˘m v˘nosem ruské vlády zakazujícím âeãencÛm nosit zbranû. V tehdej‰ím Rusku se totiÏ no‰ení zbranû povaÏovalo spí‰e za privilegium vy‰‰í, dvorské vrstvy. V âeãensku v‰ak, stejnû jako po celém Kavkazu, byl zákaz nosit zbraÀ ãi její násilné odebrání pro muÏe nepfiedstavitelnou
uráÏkou.
Nepfiístojné chování kolonizátorÛ (vzpomeÀme na nedílné souãásti evropského válãení jako drancování, znásilÀování apod.) nevyhnutelnû Kavkazany vedlo k masov˘m vyhla‰ováním krevní msty. Ne‰lo tedy zdaleka o to,
kdo byl viníkem krevní msty, zda Rus, Kavkazan ãi pohan: kavkazské konflikty zpravidla zaãínaly kvÛli v‰edním a pro ruskou stranu zdánlivû málo
âeãensko (imprimatur)
85
26.9.2007, 16:27
86
[ KONFLIKT V âEâENSKU
v˘znamn˘m podnûtÛm, av‰ak v prÛbûhu dal‰ích desetiletí získávaly kulturnû-náboÏensk˘, pozdûji i etnonacionalistick˘ charakter. Pfiípady útokÛ
na ruské posádky, kozácké stanice, a ve‰keré instituce i osoby, které se ve
vûdomí horalÛ spojovaly s ruskou vládou a státem, nabyly od první tfietiny 19. století neb˘valého rozsahu. Av‰ak i po oficiálním ukonãení velké
rusko-kavkazské války obdivovali Kavkazané ideál nebojácného, vzpurného abreka (jakéhosi kavkazského Robina Hooda), kter˘ se útokem proti
nenávidûnému státu a jeho poutÛm (tedy proti Rusku) stal symbolem
horalské neochvûjnosti a svobodymilovnosti. Legendární ãeãensk˘ abrek
Zelimchán, kter˘ poãátkem 20. století pÛsobil ruskému velení v âeãensku
mnoho starostí, byl a dosud je povaÏován za národního hrdinu. V jiÏní ãásti
Kavkazu, kde rusofobie nebyla tolik roz‰ífiená, byl v bojích patrnûj‰í sociální charakter – útoky a drancování zdej‰ích abrekÛ (ázerbajdÏánsky „gaãagÛ“) smûfiovaly hlavnû proti novému fenoménu – zbohatlíkÛm z vlastních
fiad, jeÏ patriarchální vefiejné mínûní odsuzovalo za zradu tradiãních hodnot a trestuhodnou dychtivost po vlastním prospûchu. V lidov˘ch písních
a obrozenecké literatufie dodnes pfieÏívají obdivovaní abrekové Dato Tuta‰chia (Gruzie) a Nabí (ÁzerbajdÏán).
Obchodní kontakty mezi Rusy a âeãenci ov‰em nebyly zpfietrhány ani
nejprud‰ími boji, ba ani genocidou. Trhy Kizljaru, Mozdoku, Vladikavkazu a dal‰ích severokavkazsk˘ch opevnûn˘ch mûst se po cel˘ rok tû‰ily znaãné
pfiízni âeãencÛ a pfiedstavitelÛ dal‰ích horsk˘ch národÛ, bez ohledu na
etnickou ãi náboÏenskou pfiíslu‰nost. Jak jiÏ bylo zmínûno v pfiedchozí
kapitole, pfiíbuzenské vztahy mezi slovansk˘mi kozáky a âeãenci spolu se
zajímáním a islamizací rusk˘ch vojákÛ v horsk˘ch oblastech vyústily v prÛbûhu staletí ve vytvofiení nûkolika ãeãensk˘ch tejpÛ (na severu zemû), které jsou dodnes povaÏovány za „ruské“ (napfi. tejp Orsoj – Rus se ãeãensky
fiekne „Orsi“).
Je pozoruhodné, Ïe v první svûtové válce se stovky âeãencÛ zúãastnily
bojÛ na stranû RusÛ. Aãkoli bylo muslimské obyvatelstvo Ruské fií‰e zbaveno branné povinnosti, vojensko-feudální elity nûkter˘ch muslimsk˘ch
národÛ (DagestáncÛ, AdygejcÛ, âerkesÛ, KaraãajevcÛ, ÁzerbajdÏáncÛ
a krymsk˘ch TatarÛ) povaÏovaly sluÏbu v armádû za vûc cti.
Poslední rusk˘ imperátor MikulበII. napsal 25. srpna 1915 v dûkovném
dopise: „Jako horská lavina se vrhl ingu‰sk˘ pluk na germánskou Îeleznou divizi. Záhy byl podpofien ãeãensk˘m plukem. V dûjinách ruské vlas-
âeãensko (imprimatur)
86
26.9.2007, 16:27
Kavkazská válka ]
87
ti, vãetnû na‰eho PreobraÏenského pluku, nebylo pfiípadu, kdy by jízda
zaútoãila na nepfiátelské jednotky ozbrojené tûÏk˘m dûlostfielectvem: ãtyfii
a pÛl tisíce zabit˘ch, tfii a pÛl tisíce zajat˘ch, dva a pÛl tisíce ranûn˘ch – za
ménû neÏ hodinu a pÛl skonãila existence Îelezné divize, s níÏ se bály dostat
do styku nejlep‰í ozbrojené oddíly na‰ich spojencÛ. Vyfiiìte jménem m˘m,
jménem carského dvora a jménem ruské armády bratrsk˘ srdeãn˘ pozdrav
otcÛm, matkám, sestrám a nevûstám tûchto chrabr˘ch orlÛ Kavkazu, ktefií
sv˘m nebojácn˘m hrdinstvím stanovili zaãátek konce germánsk˘ch hord.
Rusko nikdy nezapomene na toto hrdinství, ãest jim a chvála! S bratrsk˘m
pozdravem MikulበII.“ Zmínûné pluky, ãeãensk˘ a ingu‰sk˘, byly souãástí proslulé Divoké divize, ve které bojovali hlavnû pfiíslu‰níci muslimsk˘ch
národÛ Kavkazu.
BojÛ proti ruské armádû na Kavkaze se s rÛznou intenzitou zúãastnili
pfiedstavitelé v‰ech zdej‰ích muslimsk˘ch (sunnitsk˘ch) národÛ – pfieváÏnû âeãenci a Ingu‰ové, dále národnosti Dagestánu, adygejská etnika (âerkesové, Kabardinci, Adygejci), Nogájci a v podstatné men‰í mífie i Abcházci,
Karaãajevci, Balkárci, muslim‰tí Osetinci, horalové severního ÁzerbajdÏánu sunnitského vyznání aj. Intenzivní nasazení ve váleãn˘ch operacích trvajících témûfi 80 let a následky vyhlazovací politiky se nutnû musely odrazit na stavu genofondu horsk˘ch etnik. Zcela vymfiela napfiíklad adygejská
etnika UbychÛ a AbadzechÛ, témûfi vymizelo adygejské etnikum ·apsugÛ.
Zmizelo i vajna‰ské etnikum KarabulakÛ a dále fiada málo poãetn˘ch turkick˘ch skupin v severních pfiedhÛfiích Velkého Kavkazu. Vyhlazeni byli
témûfi v‰ichni adygej‰tí Abazínové. Populace kdysi na kavkazské pomûry
poãetn˘ch VajnachÛ, âerkesÛ, AdygejcÛ a nûkter˘ch dagestánsk˘ch národností se pfiiblíÏila kritickému minimu. Situaci pak za kavkazské války a v nûkolika desetiletích po ní je‰tû zhor‰ovaly hromadné exody nûkter˘ch horsk˘ch etnik do osmanské fií‰e, jejichÏ pfiíslu‰níci se buì nechtûli smífiit
s ruskou nadvládou, nebo byli z rodn˘ch míst násilnû deportováni ruskou
koloniální administrativou (zvlá‰È se to t˘kalo nepokorného adygejského
obyvatelstva ob˘vajícího úrodnou zem nynûj‰ího Krasnodarského kraje).
Podle oficiální ruské sovûtské statistiky se ze severního Kavkazu vystûhovalo nebo bylo vystûhováno ãi zemfielo na následky války 1 800 000
horalÛ.33 Jen v letech 1860–1865 ode‰lo z âeãenska na 100 000 lidí, coÏ
33
Revolucija i gorec, 1932, Rostov na Donu, ã. 6–7, s. 95.
âeãensko (imprimatur)
87
26.9.2007, 16:27
88
[ KONFLIKT V âEâENSKU
byla podstatná ãást pfieÏiv‰í ãeãenské populace. Mnoha âeãencÛm byl pozdûji na jejich naléhavé prosby a ubezpeãování o bezpodmíneãném pfiijetí
ruské svrchovanosti pfiece jen umoÏnûn návrat do vlasti. Zoufalství KavkazanÛ v cizích krajích a jejich touha po rodné zemi byly tak silné, Ïe ve sv˘ch
Ïádostech adresovan˘ch rusk˘m vládcÛm dokonce projevovali ochotu konvertovat k pravoslaví, jen aby jim bylo dovoleno vrátit se do âeãenska.
Nejdel‰í a nejkomplikovanûj‰í válka v dûjinách Ruska pak podle nûkter˘ch v˘poãtÛ stála Ïivoty aÏ pÛl milionu rusk˘ch vojákÛ a civilistÛ. Kavkaz se stal místem, kam byli pfiekládáni pro reÏim nepohodlní ru‰tí dÛstojníci a posíláni na nucené práce politiãtí vûzni: v první polovinû
19. století pfiedstavoval rovnocennou alternativu Sibifie. Vydobyl si tak smutnou povûst místa, kde se hroutily nejskvûlej‰í kariéry. Ostatnû klasik ruské
literatury Michail Jurjeviã Lermontov, kter˘ vytvofiil nesmrtelné literární
obrazy kavkazské války, byl jedním z tûchto nepohodln˘ch dÛstojníkÛ.
Podle sãítání lidu uskuteãnûného v Rusku v roce 1897 Ïilo na okupovan˘ch územích 226 171 âeãencÛ34, zatímco pfiedváleãná ãeãenská populace ãítala podle nûkter˘ch odhadÛ aÏ jeden milion obyvatel.35 „Za ménû
neÏ osmdesát let na milion âeãencÛ zahynulo v bojích s carsk˘mi vojsky,
zemfielo následkem hladu a epidemií, bylo vystûhováno […]“36
Ekonomická situace pÛvodních obyvatel âeãenska a Ingu‰ska byla rovnûÏ zoufalá. 600 000 kavkazsk˘ch kozákÛ mûlo zhruba stejné mnoÏství
úrodné pÛdy jako 950 000 pÛvodních obyvatel, navíc zpravidla stísnûn˘ch
v neplodn˘ch horsk˘ch masivech.37
Zvlá‰È zfietelnû se téÏ po konci kavkazské války ukázala zvÛle carské
administrativy ve vztahu k horalÛm. âeãencÛm bylo zejména po ropném
boomu v Grozném z osmdesát˘ch let 19. století zakázáno usazovat se nejen v tomto mûstû, ale i v fiadû dal‰ích ekonomicky vyspûl˘ch oblastí (tereck˘ okruh) a v horsk˘ch i pfiedhorsk˘ch oblastech ·atoj, Vedeno a dal‰ích.
34
35
36
37
Naselenie imperii po perepisi 28. janvarja 1897 goda, redakce Jakovlev, S. P., Petrohrad 1897.
Revolucija i gorec, 1932, Rostov na Donu, ã. 6–7, s. 94, Viz téÏ Volkova, N. T., Etniãeskij sostav
naselenija Severnogo Kavkaza v XIX. veke, Moskva 1973.
10 let socialistiãeskoj âeãnû, Rostov na Donu 1935, s. 75.
Seton-Watson, H., The Russian Empire, 1801–1917, Oxford 1967, s. 291.
âeãensko (imprimatur)
88
26.9.2007, 16:27
Kavkazská válka ]
89
·ejch Kunta-hadÏi a kádiríjá
Ideovou reakcí âeãencÛ na katastrofální následky kavkazské války byl
zrod dal‰ího súfijského taríqu – takzvaného „zikrismu“, ãeãenské podoby
fiádu kádiríjá, zaloÏeného ‰ejchem Abd al-Kádírem al-Ghilání z Bagdádu
(1077–1166). Tento taríq je naz˘ván podle proslulého kruhového súfijského
tance „zikr“, kter˘ je provázen hlasit˘m opakovan˘m zpíváním modliteb
ãi religiózních formulí, nejãastûji poãáteãní ãásti ‰ahády „lá illáha illa-lláh“
(není boha kromû Boha), jejichÏ pomocí vûfiící dosahují extatického vytrÏení. Tento tanec je znám z televizních obrazovek zvlá‰È z doby první rusko-ãeãenské války, kdy byl chybnû interpretován jako bojov˘ tanec – v˘raz agresivity âeãencÛ.
Zakladatelem zikrismu byl ‰ejch Kunta-hadÏi Ki‰ijev, kter˘ se narodil
pfiibliÏnû v roce 1830 ve vesnici Melãa-Chi (Sary-Su v dne‰ní ·ãelkovské
oblasti), leÏící v rovinû na severu âeãenska. Kunta-hadÏi hlásal vûfiícím:
„V dÛsledku neustál˘ch válek se nበpoãet zmen‰uje. Nevûfiím, Ïe nám
pfiijde pomoc z Turecka, Ïe si tureck˘ chalífa pfieje na‰i svobodu ãi na‰i
spásu. Není to pravda, neboÈ chalífa sám je stejn˘ despota jako rusk˘ car.
Vûfite mi, v‰echno jsem to vidûl na vlastní oãi, tak jako jsem vidûl i despoty
v arabsk˘ch zemích, ktefií se kryjí ‰aríátem. Pokraãování války není bohulibé. ¤eknou-li, abyste ‰li do kostela, jdûte, neboÈ je to pouhá stavba. Donutí-li vás, abyste nosili kfiíÏe, noste je, neboÈ je to pouhé Ïelezo, v du‰i
a srdci v‰ak zÛstanete muslimy. Av‰ak sáhnou-li na va‰e Ïeny, donutí-li vás
zapomenout na vlastní jazyk, kulturu a obyãeje, povstaÀte a bojujte do
posledního muÏe!“38
V obavách o osud národa, kter˘ nemÛÏe ãelit obrovské pfiesile ruského
státu se filozofie Kunta-hadÏiho uchyluje k zásadám odpu‰tûní, obsaÏen˘m
v Koránu. Se sv˘mi kázáními, nabádajícími k ukonãení bojÛ a návratu
k vytouÏenému mírovému Ïivotu, pfii‰el Kunta-hadÏi v dobû, kdy se krvácející a zbídaãel˘ ãeãensk˘ národ nacházel aÏ na pokraji fyzické likvidace.
JestliÏe v padesát˘ch letech 19. století byl ãasto objektem nepochopení
zatvrzel˘ch ãeãensk˘ch bojovníkÛ, byl vystaven pronásledování ·ámila
a jeho pfiívrÏencÛ a nakonec nucen odejít do Mekky, pak jiÏ v letech ‰ede-
38
V. Akajev, ·ejch Kunta-hadÏi. Îizn i uãenije, Groznyj 1994, s. 54.
âeãensko (imprimatur)
89
26.9.2007, 16:27
90
[ KONFLIKT V âEâENSKU
sát˘ch se jeho uãení stávalo v âeãensku nesmírnû populárním a národ jej
zaãal povaÏovat za svatého. Po desetiletích netolerance, pfiísn˘ch kánonÛ
a teroru ze strany jak centralizovaného ·ámilova státu, tak ruské koloniální administrativy, âeãenci vfiele pfiijímali kázání o trpûlivosti a nenásilí,
o pomoci sirotkÛm a hladovûjícím, o lásce a odpu‰tûní. „Místo zbraní vezmûte do rukou rÛÏenec a Korán,“ provolával Kunta-hadÏi, kter˘ kázal neprotivení se zlu násilím a ovlivnil i pozdûj‰í pacifistické sm˘‰lení hrabûte
Lva Nikolajeviãe Tolstého. Místo malého dÏihádu (války za ‰ífiení víry)
musel pfiijít dÏihád velk˘ (duchovní oãistu). „Nehádejte se s mocí, nesnaÏte si ji sami podmanit. Ve‰kerá moc je od Alláha.“ Jak je patrné, KuntahadÏiÛv pfiístup se radikálnû li‰il od zásad taríqu nak‰bandíjá.
Car‰tí velitelé, zachvácení euforií z k˘Ïeného rozbití ·ámilov˘ch vojsk
a zajetí velkého imáma, v‰ak rodícímu se taríqu hlásajícímu nenásilí vûnovali pramálo pozornosti: nûktefií vlivní generálové navíc ve vzrÛstajícím rÛstu
vlivu nového „proroka“ spatfiovali potenciální nebezpeãí. Do‰lo tak k historickému paradoxu – zatímco ·ámil, ideov˘ vÛdce ghazavatu, se stal ãestn˘m rukojmím ruského cara, pacifista Kunta-hadÏi byl chycen a poslán
do Novgorodské gubernie, kde roku 1867 zemfiel, aã jeho duchovní následovníci ‰ejchovu smrt nepfiiznali. Následovaly represe proti tzv. kuntahadÏinovcÛm, coÏ zpûtnû vyústilo v pfiemûnu zikrismu na militantní ideologii – velké povstání z let 1877–1878 se uÏ odehrávalo pod vlajkou zikristÛ.
V sovûtském období i za ãeãenské nezávislosti se taríq kádiríjá stal jádrem
odporu proti reÏimu a nekompromisnû se stavûl za my‰lenku národní suverenity.
Ve stále více se kapitalizujícím âeãensku ru‰tí majitelé továren a dílen
neradi zamûstnávali âeãence trpící nedostatkem pÛdy; povaÏovali je za
nespolehlivé a nebezpeãné. Sociálnû-ekonomická diskriminace tuzemcÛ se
tedy stala kaÏdodenní normou. Sporné záleÏitosti obãanÛ ãeãenského pÛvodu zpravidla soudil podjat˘ vojensk˘ tribunál, jehoÏ usnesení byla mnohdy pro horaly osudná.39
Roku 1884 bylo navíc zavedeno tzv. „Vrûmûnnoje poloÏenije“ (Prozatímní stav), které zcela uzákonilo princip kolektivní spoluviny horsk˘ch
spoleãenství za podporu rebelÛ. Tento zákon bez zásadnûj‰ích modifikací
39
Viz napfi. Kosok, P., Revolution and Sovietization in the North Caucasus, in: Caucasian Rewiew, 1955,
ã. 1, s. 40–52.
âeãensko (imprimatur)
90
26.9.2007, 16:27
Kavkazská válka ]
91
platil aÏ do roku 1917 a fakticky i po nûm.40 Podle nafiízení generála
A. Svistunova z roku 1878 „je v pfiípadû jakékoliv neposlu‰nosti nutné v létû
likvidovat osevy a domy, v zimû pak umofiit hladem v lesích.“
¤ada lokálních i masov˘ch povstání (1865, 1877–1878, 1905, 1913)
nicménû nasvûdãovala tomu, Ïe âeãenci pfiesto pokofieni nebyli.
40
Terskij kalendar na 1896 god, Vladikavkaz 1895, s. 270–274.
âeãensko (imprimatur)
91
26.9.2007, 16:27
92
3. âeãensko souãástí Sovûtského státu
„Smrt jednoho je tragédie, smrt tisícÛ je statistika“
JOSIF VISSARIONOVIâ STALIN
Únorová revoluce 1917 oÏivila na Kavkaze, stejnû jako v jin˘ch oblastech fií‰e, nadûje na získání nezávislosti. Na jafie roku 1918 vyhlásily Arménie, ÁzerbajdÏán a Gruzie po sloÏitém vnitfiním v˘voji vznik suverénních republik. Na severním Kavkaze se v období mezi kvûtnem 1917 a 1918
konala série sjezdÛ horsk˘ch národÛ, jejichÏ pfiedstavitelé nejprve deklarovali vytvofiení jednoho autonomního federativního celku v rámci Ruska,
av‰ak nakonec se rozhodli pro úplnou nezávislost na Petrohradu. Novû
vzniklou Horskou republiku rozprostírající se od âerného mofie aÏ po
Kaspické mofie vzápûtí uznalo Nûmecko, Rakousko-Uhersko, Turecko,
Bulharsko a Polsko. Vût‰ina politick˘ch aktivistÛ multietnické republiky
(obzvlá‰tû âeãenci a Dagestánci) se pfiiklánûla k oÏivení tradice ·ámilova
imamátu, islámského státu. Horská republika uznala oficiální svrchovanost
osmanského chalífy, státními jazyky byly arab‰tina, tureãtina a místní jazyky. V roce 1919 byl na sjezdu ãeãensk˘ch a dagestánsk˘ch pfiedstavitelÛ
ustaven Severokavkazsk˘ imamát, kter˘ zahrnoval území obou tûchto
národÛ.
Ke konci roku 1917 ãeãenské tejpy spontánnû scházejí z hor do pfiedhorsk˘ch oblastí a níÏin a obsazují svá pÛvodní a sousední teritoria. To má
samozfiejmû za následek krvavé sráÏky s kozáky, ktefií nejsou ani v nejmen‰ím ochotni opustit území, jeÏ povaÏují za své. âeãenci podporovaní
dal‰ími horaly v‰ak postupují vpfied a podafií se jim obsadit Grozn˘, Vladikavkazsk˘ Újezd obydlen˘ v té dobû pfieváÏnû Ingu‰i a fiadu kozáck˘ch
stanic podél fiek Terek a SunÏa.
âeãensko (imprimatur)
92
26.9.2007, 16:27
âeãensko souãástí Sovûtského státu ]
93
V polovinû roku 1919 obsazují území severního Dagestánu a âeãenska
ustupující oddíly bûlogvardûjského generála Antona Dûnikina. Tento velkorusk˘ ‰ovinista s dalekosáhl˘mi ambicemi neprojevuje pfiíli‰n˘ respekt
k suverenitû novû vzniklého islámského státu na severním Kavkaze. Ve snaze
sjednotit síly pro rozhodující útok na Moskvu dokonce vyhla‰uje v srpnu
1919 násilnou vojenskou mobilizaci mezi horaly a v nûkter˘ch aulech navíc rekvíruje konû a potraviny. âeãenci se ozbrojují a na základny Dûnikinovy armády útoãí. Bûlogvardûjské oddíly spolu s tereck˘mi (tûrsk˘mi)
kozáky se rozhodují âeãence potrestat a vypalují na dvû desítky aulÛ. Brutalita RusÛ jen radikalizuje uÏ beztak napjatou ãeãenskou vefiejnost a hnutí
odporu mezi Vajnachy narÛstá do masov˘ch rozmûrÛ, coÏ podle Dûnikinova vyjádfiení ãiní z âeãenska „vafiící vulkán“ pod nohama bûlogvardûjcÛ. V roce 1920 se âeãenci domlouvají na spoleãném postupu s bol‰eviky
a staví proti Dûnikinovi desetitisícovou armádu. Na Dûnikinovy jednotky
útoãí i ãeãen‰tí partyzáni. Poãátkem následujícího roku bûlogvardûjci území emirátu opou‰tûjí. Na jejich místo vzápûtí pfiicházejí jednotky Jedenácté, jak se tehdy zdálo spojenecké, Rudé armády.
Vztahy mezi horaly a bol‰eviky v prvních letech po fiíjnovém petrohradském pfievratu jsou nesmírnû zajímavé. Komunisté vedli od roku 1917
rozsáhlou kampaÀ s cílem zajistit si ve válce s nacionalisticky orientovan˘mi bûlogvardûjci pfiízeÀ muslimsk˘ch etnik PovolÏí a severního Kavkazu.
V této souvislosti zaslouÏí zmínku pfiíznaãná v˘zva bol‰evické strany s názvem „Ke v‰em pracujícím muslimÛm Ruska a V˘chodu“, která prohla‰ovala: „Ru‰tí muslimové, povolωtí a krym‰tí Tatafii, sibifi‰tí a turkiãtí Kyrgyzové a Sartové, zakavkaz‰tí Turci a Tatafii, kavkaz‰tí âeãenci a horalové,
vy v‰ichni, jejichÏ me‰ity a modlitebny jsou zbofieny, jejichÏ vyznání a zvyky
byly tupeny cary a utlaãovateli Ruska! Od nynûj‰ka se va‰e vyznání a zvyky,
va‰e národnostní a kulturní instituce prohla‰ují za svobodné a nedotknutelné. Uspofiádejte si svÛj národní Ïivot svobodnû a nedotknutelnû. Máte
na to právo. Vûzte, Ïe va‰e práva jsou, tak jako práva v‰ech národÛ Ruska,
chránûna v‰í mocí revoluce a jejích orgánÛ, sovûtÛ dûlníkÛ, vojákÛ a rolnick˘ch zástupcÛ.“1 Stalin dokonce prohlásil, Ïe „sovûtská vláda pokládá
‰aríu za stejnû pravomocné, normální právo, jaké mají jiné národy Ïijící
1
Napfi. verze online: http://constitution.garant.ru/DOC_5310.htm [StaÏeno 11. 11. 2003].
âeãensko (imprimatur)
93
26.9.2007, 16:27
94
[ KONFLIKT V âEâENSKU
v Rusku“.2 Sovût‰tí aktivisté tak na severním Kavkaze zmítaném boji s dûnikinovci agitovali se sloganem z dne‰ního hlediska komick˘m: „Pro sovûtskou vládu, pro ‰aríu!“ PfiízeÀ severokavkazsk˘ch muslimÛ se jim tak
skuteãnû do znaãné míry podafiilo získat.
Normy „vojenského komunismu“, hojnû uplatÀované bol‰evick˘mi
komisafii, doprovázené ignorováním pfiísn˘ch norem kavkazské etikety v‰ak
vedly k dal‰í explozi nespokojenosti âeãencÛ pocítiv‰ích nyní svobodu s,
jak se ukázalo, staronov˘mi okupanty. V srpnu 1920 v âeãensku a Dagestánu vypuklo masové protibol‰evické, respektive protiruské povstání, vedené ·ámilov˘m pravnukem Said-bekem. ·patnû vyzbrojení horalové v‰ak
nebyli s to úãinnû vzdorovat pfiesile Rudé armády a povstání bylo v kvûtnu
následujícího roku krvavû potlaãeno. Takzvan˘ Severokavkazsk˘ imamát tak
de facto pfiestal existovat. V letech 1920–1921 byly navíc okupovány jihokavkazské republiky.
V roce 1922 byla z území Horské autonomní republiky vyãlenûna âeãenská autonomní oblast. V roce 1934 do‰lo ke sjednocení âeãenské
a Ingu‰ské autonomní oblasti do âeãensko-Ingu‰ské autonomní sovûtské
socialistické oblasti. Po dvou letech autonomie získala formálnû vy‰‰í statut a byla pfiejmenována na âeãensko-Ingu‰skou autonomní sovûtskou
socialistickou republiku.
Po celá 20., 30. léta a v první pÛlce 40. let se sovûtská vláda zamûfiovala na vojenské operace, jejichÏ cílem bylo „vykofienûní kriminálních elementÛ“ a „boj proti kontrarevoluci“, coÏ de facto znamenalo definitivní
vypofiádání se s neloajálními horaly. Stejnû jako v pfiedsovûtském období
docházelo nezfiídka k loupeÏiv˘m útokÛm ãeãensk˘ch ozbrojencÛ na majetek nyní sovûtské vlády a rusk˘ch kolonistÛ, které stály Ïivoty stovek sovûtsk˘ch úfiedníkÛ, nûkdy ov‰em i prost˘ch rusk˘ch usedlíkÛ, asociovan˘ch
s nenávidûn˘m státem. Terãem odvetn˘ch útokÛ se stalo duchovenstvo,
mezi kavkazsk˘mi muslimy velmi respektované, a násilnû tu byla prosazována v‰udypfiítomná kolektivizace i „rozkulaãování“ spolu s bojem proti
„burÏoaznímu nacionalismu“. Jak absurdní byly tyto akce právû v âeãensku,
pochopíme, uvûdomíme-li si, Ïe pÛda a pfiírodní zdroje v tûchto oblastech
2
Stalin, I.: Deklaracija o sovûtskoj avtonomii Dagûstana. Verze online: http://www.magister.msk.ru/library/stalin/4–71.htm (staÏeno 09. 07. 2004).
âeãensko (imprimatur)
94
26.9.2007, 16:27
âeãensko souãástí Sovûtského státu ]
95
tradiãnû patfiily obcím, nikoli jednotlivcÛm a Ïe v ãeãenské netfiídní spoleãnosti burÏoazie vlastnû neexistovala.
Podstatu ruské politiky názornû pfiibliÏuje soudob˘ v˘rok ‰éfa gudermeského okresního v˘boru NKVD Gridasova, jenÏ na udivenou otázku
nezku‰eného podfiízeného „Jak zatknout ãlovûka, kdyÏ proti nûmu nemáme Ïádné dÛkazy?“ odpovûdûl: „DÛkazy se vÏdycky najdou, hlavnû aby mûl
na sobû kavkazskou papachu.“3
Podle nûkter˘ch odhadÛ bylo oznaãeno za kulaky a posláno do koncentraãních táborÛ cel˘ch 15 % ãeãenské populace.4 Nûkolik desítek tisíc
âeãencÛ bylo pronásledováno pod záminkou boje proti „burÏoaznímu
nacionalismu“.
Odpovûdí na stupÀující se ukázky státního terorismu se stal takfika nekoneãn˘ fietûzec povstání v sovûtském âeãensku (1922–1924, 1925, 1928,
1930–1936, 1932, 1940–1944), která byla potlaãena jen s nasazením jednotek NKVD a GPU, znám˘ch svou brutalitou a neústupností. „Instrukce pro odzbrojení âeãenské autonomní oblasti“ z roku 1925 napfiíklad
stanoví: „Na schÛzi obyvatel aulu se pfiedloÏí poÏadavek plného sloÏení
zbraní, na coÏ se urãí jist˘ ãas […]. Nesplní-li obyvatelstvo aulu poÏadavek nebo splní-li jej jen ãásteãnû, spustí se na nû dûlostfielecká ãi, nejsou-li
k dispozici dûla, kulometná palba po dobu deseti minut.“5
Stalinská deportace
Bezesporu nejtragiãtûj‰í událostí v dûjinách ãeãenského národa byly stalinské deportace. Dne 23. února 1944 zahájily zvlá‰tní jednotky NKVD
a Sovûtské armády (na základû obvinûní z kolaborace s Nûmci za jejich
severokavkazského taÏení a kvÛli „aktivní a témûfi masové úãasti na teroristickém hnutí zamûfieném proti SovûtÛm a Rudé armádû“) rozsáhlou
operaci pod krycím názvem âeãevica (rusky „ãoãka“) k vysídlení âeãencÛ
a Ingu‰Û do odlehl˘ch oblastí Stfiední Asie.
3
4
5
Avtorchanov, A.: Ubijstvo ãeãensko-ingu‰skovo naroda. Narodoubijstvo v SSSR. Moskva 1991, s. 750.
Le Carré, J.: Istoriãeskije korni russko-kavkazskoj vojny. In: New York Times. 12/12/1994. Online
verze: http://www.chechen.org/content.php?catID=7&content=276 [StaÏeno 05. 08. 2004].
Abumuslimov, S.-Ch.: Rossija i âeãnja: âetyre vûka protivostojanija. Prûstuplûnija bûz nakazanija. â. 1.
Online verze: www.chechen.ru/genocide/abumusl/ [StaÏeno 01. 05. 2002].
âeãensko (imprimatur)
95
26.9.2007, 16:27
96
[ KONFLIKT V âEâENSKU
O úãasti mnoha VajnachÛ v „teroristickém hnutí“ proti sovûtské vládû
lze jen stûÏí pochybovat. VÏdyÈ v roce 1940 v âeãensku propuklo dal‰í ze
série ozbrojen˘ch povstání vedené Hasanem Israilovem, které s rÛznou
mírou intenzity trvalo aÏ do roku 1944. V otázce kolaborace s Nûmci se
v‰ak názory rÛzní: sahají od úplného odmítání této skuteãnosti mnoh˘mi
vajna‰sk˘mi historiky aÏ po tvrzení NKVD, Ïe na stranû Wehrmachtu
bojovalo proti sovûtsk˘m oddílÛm na 18 000 âeãencÛ a Ingu‰Û.6 Ve‰keré
obyvatelstvo autonomní oblasti vãetnû bezbrann˘ch dûtí, starcÛ a Ïen – bylo
zahnáno do dobytãích vagónÛ a za nelidsk˘ch podmínek transportováno
na v˘chod. Soupis zvûrstev, jichÏ se dopou‰tûli pfiíslu‰níci zvlá‰tních jednotek NKVD, a zpÛsoby muãení deportovan˘ch by byl nekoneãn˘ a jen
by zatíÏil ãtenáfiovy nervy. ZmiÀme se jen, Ïe tisíce lidí na cestû zahynuly
na následky hladu, zimy, nemocí a zacházení vojákÛ. Nesãetnû ãeãensk˘ch
domÛ bylo spáleno, pfiípadnû vyhozeno i s obyvateli do povûtfií. Pfiíslu‰níky NKVD tak bylo napfiíklad 27. února zaÏiva upáleno ve‰keré obyvatelstvo (700 lidí) velehorského aulu Chajbach, neboÈ jeho transport by byl
pfiíli‰ nákladn˘ a technicky nároãn˘.7 Podobn˘ osud potkal i obyvatelstva
ãeãensk˘ch a ingu‰sk˘ch vesnic Mazgara, Targim, Guli ãi Cori. Zvlá‰tním
nafiízením mûli b˘t ãeãen‰tí a ingu‰‰tí vojáci, ktefií v té dobû válãili v sovûtské
armádû, transportováni do Stfiední Asie. Nûktefií sovût‰tí velitelé v‰ak toto
nafiízení odmítli splnit a mnohdy své spolubojovníky pfieregistrovali tfieba
jako Osetince ãi Dagestánce, za coÏ pozdûji zaplatili Ïivotem.
Mnozí, obzvlá‰tû dospûlí horalé se nemohli v novém, pro nû fyzicky
nároãném pfiírodním prostfiedí such˘ch kaza‰sk˘ch stepí aklimatizovat
a trpûli nemocemi a depresemi. Zbaveni dokladÛ se âeãenci fakticky stali
zajatci bez práva mûnit místo pobytu a povolání. V‰ichni pak byli ubytováni v zemljankách, byli odsouzeni k Ïivotu v bídû a poniÏováni jako „nepfiátelé národa“.
O dramatiãnosti deportace svûdãí následující ãísla: Z 520 301 âeãencÛ a Ingu‰Û vysídlen˘ch v roce 1944 jich k ãervenci 1954 zÛstalo naÏivu
pouze 239 670, coÏ znamená, Ïe bûhem 13leté genocidy (aÏ do roku 1957)
jich bylo zabito ãi jinak zemfielo 60 %.8 Podle jin˘ch odhadÛ se pfiím˘mi
6
7
8
Napfi. Avtorchanov, A.: cit. dílo.
Napfi. Gajev, S.; Chadisov, M.; âagajeva, T.: Chajbach: slûdstvie prodolÏajetsja. Grozn˘ 1994.
„J. Stalin – L. Berija: ,Ich nado dûportirovat. Dokumûnty, fakty, kommûntarii.“ Moskva 1992,
s. 168–273.
âeãensko (imprimatur)
96
26.9.2007, 16:27
âeãensko souãástí Sovûtského státu ]
97
ãi nepfiím˘mi ztrátami (poãítáme-li v to pfiirozen˘ pfiírÛstek obyvatelstva
v období deportací) sníÏil poãet âeãenÛ o 200 000.9 Deportace zasadila
nezhojitelnou ránu ãeãenskému národnímu sebeuvûdomûní a posílila
v národû pocit ohroÏení a nezbytnosti svépomoci v rámci vlastního etnika. Pozdûji se rovnûÏ ukázala jako mocn˘ stimul pro utuÏení národní (nadklanové) ãeãenské identity – specifického ãeãenského nacionalismu. ZpÛsobila, Ïe „nová generace âeãencÛ, jejichÏ prarodiãe pfied padesáti lety
umírali v exilu, byla je‰tû ochotnûj‰í zajít v konfliktu s Ruskem aÏ do krajnosti“.10 Dûdové pak sv˘m synÛm a vnukÛm vyprávûli o poniÏování a strádání, kter˘m byli vystaveni v kazachstánském exilu. Nemohli tam opustit
místo pobytu dále neÏ na tfii kilometry a pozdní pfiíchod do práce byl trestán aÏ 20let˘m vûzením v trestanecké kolonii. Za vysilující práci pfiitom
vysídlenci v prvních letech dostávali pouze poukázky na potraviny.
Teprve v roce 1956 vydal nov˘ sovûtsk˘ vÛdce Nikita Chru‰ãov v˘nos
umoÏÀující âeãencÛm a Ingu‰Ûm, stejnû jako pfiedstavitelÛm jin˘ch deportovan˘ch národÛ (kromû krymsk˘ch TatarÛ, meschetsk˘ch ãi jihogruzínsk˘ch TurkÛ a povolÏsk˘ch NûmcÛ) návrat do historické vlasti. Nicménû hromadn˘, byÈ nelegální a spontánní návrat 40 000 âeãencÛ a Ingu‰Û
ze Stfiední Asie zaãal uÏ záhy po Stalinovû smrti v roce 1953 a následném
uvolnûní pomûrÛ v SSSR. Nehledû na pfiekáÏky, surové tresty pfiíslu‰n˘ch
orgánÛ a ãasté sráÏky s nov˘mi osídlenci postupnû sílila také nezákonná
repatriace VajnachÛ. Tehdej‰í pfiedseda republikové KGB A. ·elepin v této
souvislosti ve své zprávû ÚV KSSS cituje pfiíznaãn˘ v˘rok nelegálního navrátilce, âeãence Vitijeva: „Narodili jsme se tu a vrátili se sem, abychom
zde zemfieli. Máme zaã bojovat a umírat, a udûláme to.“11
âeãensko-Ingu‰ská autonomní sovûtská socialistická oblast, která byla
v roce 1944 zru‰ena a jejíÏ území bylo rozdûleno mezi sousední republiky
(Dagestán, Stavropolsk˘ kraj, Severní Osetinsko a Gruzii), byla znovu ustavena v roce 1957. RepatriantÛm v‰ak bylo pfiísnû zakázáno vracet se do
míst sv˘ch pÛvodních bydli‰È – aby si totiÏ v novém místû mohli vybudovat domy, museli ãekat na pfiidûlení pÛdy. Mûsta byla jiÏ v letech 1944–
9
10
11
Ti‰kov, V. A.; Beljajeva E. L.; Marãenko G. V.: âeãenskij krizis. Moskva 1995, s. 8–10.
Gall, C., de Waal, T.: âeãensko. Vítûzství a prohry. (Pfieklad Milana Dvofiáka anglického originálu
knihy: Chechnya: Calamity in the Caucasus. New York 1998) Praha 2000, s. 58.
Hürriyet. 15. 12. 1994.
âeãensko (imprimatur)
97
26.9.2007, 16:27
98
[ KONFLIKT V âEâENSKU
1945 obsazena pfieváÏnû vystûhovalci z oblastí centrálního Ruska, postiÏen˘ch válkou. Mnozí osídlenci, napfiíklad dagestán‰tí Avafii a Lakové, i nadále
zÛstávali v pÛvodnû ãeãensk˘ch domech v pfiíhraniãních oblastech a obdûlávali tamûj‰í pole – nûkdej‰í pÛdu vyhnancÛ. Tím byl poloÏen základ etnické nesná‰enlivosti a konfliktÛ mezi âeãenci a nûkter˘mi dagestánsk˘mi etniky. Jak uvádí tehdej‰í stíÏnost jednoho avarského osídlence: „[…]
pfiedstavíme-li si vzniklou situaci, musí b˘t kaÏdému jasné, Ïe mezi âeãenci a Avary vzniká a den co den vzrÛstá vzájemná nevraÏivost. Do na‰í
vesnice pfiijelo 135 âeãencÛ, a Ïádn˘ z nich neobdûlává ani nemá v úmyslu
obdûlávat záhumenek pfiidûlen˘ jim kolchozem – v‰ichni orají a kopou tam,
kde dfiíve stával jejich dÛm, na pÛdû, která jim patfiila za dob osobního
vlastnictví. V na‰em lékafiském stfiedisku jeden star˘ âeãenec obsadil prostor porodnice, na zápraÏí pfiivázal krávu a nedbá rozhodnutí místních orgánÛ.“12
Auchovsk˘ okres, kter˘ pfied deportací patfiil k âeãensku, byl pozdûji
pfiejmenován na Chasavjurtsk˘ a ponechán Dagestánu, coÏ v následujících
desetiletích pfiedstavovalo jádro napûtí mezi místními âeãenci (âeãenciAkkinci) a místními dagestánsk˘mi etniky, tj. Kumyky, Avary a Laky. Podobnû ani v˘chodní pfiedmûstí Vladikavkazu zvané Prigorodn˘ okres nebylo navráceno Ingu‰sku, n˘brÏ zÛstalo souãástí Severního Osetska. I tato
skuteãnost pozdûji vedla v mnohém ke zhor‰ení ingu‰sko-osetsk˘ch vztahÛ, coÏ v koneãném dÛsledku vyústilo v ozbrojené stfiety roku 1992.
V srpnu 1958 rovnûÏ v Grozném vypukly rozsáhlé pouliãní nepokoje,
vyvolané odporem místních RusÛ a jin˘ch národností vÛãi vracejícím se
âeãencÛm a Ingu‰Ûm. Záminkou ke stfietnutí byla rvaãka mezi Rusem
a Ingu‰em kvÛli dívce na groznûnské diskotéce, pfii níÏ Rus zemfiel na následky bodnutí noÏem.
Rusifikace
Od poloviny padesát˘ch let pfii‰la na fiadu politika plo‰né sovûtizace
a rusifikace. Ostatnû Stalinova politika tzv. korenizace z dvacát˘ch a tfiicát˘ch let, která mimo jiné pfiedpokládala i zv˘‰ení podílu „etnick˘ch ká-
12
Hürriyet. 15. 12. 1994.
âeãensko (imprimatur)
98
26.9.2007, 16:27
âeãensko souãástí Sovûtského státu ]
99
drÛ“ na fiízení svazov˘ch republik a etnick˘ch autonomií Ruské federace,
se âeãensko-Ingu‰ska ani nedotkla.13 V pfieváÏné vût‰inû vzdûlávacích
a státních institucí na území âeãensko-Ingu‰ské autonomie byla ru‰tina
jedin˘m uÏívan˘m jazykem. âeãensky se vyuãovalo pouze na katedfie ãeãenského jazyka a literatury Groznûnského pedagogického institutu. VajnachÛm bylo bránûno v pfiístupu ke vzdûlání a v˘znamnûj‰ím funkcím ve
vlastní zemi i po celém Sovûtském svazu, aãkoli od poãátku sedmdesát˘ch
let se tato diskriminace pozvolna zmírÀovala a po reformách v letech osmdesát˘ch jiÏ byla minimální.
Zfiízen byl sice Groznûnsk˘ petrochemick˘ institut, kter˘ mûl vychovávat kvalifikované pracovníky pro místní ropn˘ prÛmysl, av‰ak zamûstnáváni zde byli pfieváÏnû odborníci z Ruska, Ukrajiny a Bûloruska, nikoli
absolventi ãeãenského ãi ingu‰ského pÛvodu.14 Situace v oblasti vzdûlání
byla v autonomii obzvlá‰È kritická. V roce 1989 vlastnilo vysoko‰kolsk˘
diplom pouh˘ch 4,67 % obyvatel republiky a jen asi 34 % z nich mûlo
maturitu, zatímco cel˘m 15,56 % ãeãensk˘ch a ingu‰sk˘ch obãanÛ chybûlo základní vzdûlání.15
Také zdravotnictví bylo v bídném stavu. V roce 1987 umíralo na infekãní choroby v prÛmûru 22,6 lidí na 1000 obyvatel, zatímco prÛmûr
v Ruské federaci byl 13,9. V roce 1991 zde bylo k dispozici 76 nemocniãních lÛÏek na 10 000 obyvatel, zatímco v sousedním Stavropolském kraji
to bylo 87,5 lÛÏka. JestliÏe na stejn˘ poãet obyvatel v autonomii pfiipadalo
58,9 medikÛ, pak ve Stavropolském kraji dosahoval jejich poãet 112,6.16
K území âeãensko-Ingu‰ska byla pfiipojena fiada stavropolsk˘ch oblastí
se souvisl˘m rusk˘m (pÛvodnû kozáck˘m) a ãásteãnû nogájsk˘m osídlením
(·elkovsk˘, Naursk˘ a Kargalinsk˘ rajon). Území autonomie se tak zvût‰ilo o ãtvrtinu (rozloha âeãenska ãiní 17,3 tis. km2, rozloha Ingu‰ska 3,75
tis. km2), zatímco podíl âeãencÛ a Ingu‰Û se sníÏil na 41 % celkové po-
13
14
15
16
Avtorkhanov, A.: The Chechens and Ingush During the Soviet Period and Its Antecedents. In: Benningsen Broxup, M. (ed.): The North Caucasus Barier. New York 1992, s. 188. Viz téÏ Vykoukal, J.;
Litera, B.; Teichman, M.: V˘chod. Vznik, v˘voj a rozpad Sovûtského bloku 1944–1989. Praha 2000,
s. 323–325.
Muzajev, T.: âeãenskaja rûspublika. Moskva 1995, s. 162–164.
Ti‰kov, V. A.; Beljajeva E. L.; Marãenko G. V., cit. dílo, s. 10.
Vasiljeva, O.: North Caucasus., In: Segbers, K.; de Spiegeleire, S. (ed.): Post-Soviet Puzzles. BadenBaden 1995, s. 448.
âeãensko (imprimatur)
99
26.9.2007, 16:27
100
[ KONFLIKT V âEâENSKU
pulace.17 âeãencÛm bylo navíc zakázáno usazovat se v fiadû vysokohorsk˘ch,
hustû zalesnûn˘ch oblastí jiÏního âeãenska, coÏ byl zfiejm˘ pokus postavit
se nebezpeãn˘m kavkazsk˘m tradicím a neutralizovat historické jádro ãeãenského odboje.
Komunisté se rovnûÏ pustili do falzifikace ãeãensk˘ch dûjin. Jedním
z nejrazantnûj‰ích „objevÛ“ sovûtsk˘ch pseudohistorikÛ se napfiíklad stala
teorie, podle níÏ „âeãenci odpradávna snili o pfiipojení k Rusku“ a „horské
národy dûlaly v‰e proto, aby Ïili spoleãnû v jednom státû s Rusy“. My‰lenkov˘m otcem a propagátorem tzv. „koncepce dobrovolného vstupu ãeãenského a ingu‰ského národa do Ruska“ se stal akademik V. Vinogradov.18
Imám ·ámil, v meziváleãném období sovûty obãas uznáván za své v˘znamné úspûchy v boji proti „carskému kolonialismu a imperialismu“, se
v pfiepsan˘ch dûjinách stal definitivnû agentem Anglie, Francie a Turecka
a byl tabuizován. Kavkazské války byly vnímány jako války náboÏenské,
které bránily „zcivilizování“ polodivok˘ch a (náboÏensky) fanatick˘ch horalÛ jejich pfiipojením k Rusku.19
Ve snaze ospravedlnit Stalinovy deportace a genocidu byly dokonce
vytváfieny a prosazovány akademické teorie, podle nichÏ vãasná „evakuace“ v roce 1944 zachránila Vajnachy pfied úpln˘m vyhlazením, které zam˘‰leli Nûmci.20 Vajna‰tí a jiní severokavkaz‰tí historici, v˘znamné osobnosti spoleãenského Ïivota i fiadoví obãané, ktefií protestovali proti tomuto
zkreslenému v˘kladu své historie, byli reÏimem pronásledováni. âeãenci,
ktefií se bránili rusifikaãním tlakÛm a pokou‰eli se rozvíjet národní svébytnost, byli oznaãováni za nacionalisty.
Vyvrcholením pováleãné politiky vÛãi âeãensku bylo cynické vybudování
pomníku generála Jermolovova ve stfiedu Grozného. Pomník se pfiirozenû stal
terãem systematick˘ch útokÛ ze strany ãeãensk˘ch „vandalÛ“ a byl zcela zniãen
teprve rok pfied vypuknutím ãeãenské revoluce, tedy v roce 1990. Pro kaÏdého
Vajnacha tragick˘ 23. únor byl v Sovûtském svazu i nadále velkolepû oslavován jako Den Rudé armády, v Ruské federaci pak jako Den obráncÛ vlasti.
17
18
19
20
Nekrich, A.: The Punished Peoples: The Deportation and Fate of Soviet Minorities at the End of the
Second World War. New York 1978, s. 158.
Vinogradov, V.: Vremja, gory, ljudi. Grozn˘ 1980. TéÏ Vinogradov, V.; Umarov, S.: Vmeste k velikoj
celi. Grozn˘ 1982.
Degojev, V.: Imam ·amil: prorok, vlastitûl, voin. Moskva 2001.
Avtorchanov, A.: Impûrija Kremlja. Vilnius 1990, s. 197.
âeãensko (imprimatur)
100
26.9.2007, 16:27
âeãensko souãástí Sovûtského státu ]
101
Nutno v‰ak podotknout, Ïe za léta souÏití se v multietnické autonomní republice vytvofiilo spoleãenství lidí, ktefií se navzájem vnímali ve nadnárodním smyslu – napfiíklad Groznûnci. Vzájemné sblíÏení, pfiebírání
nûkter˘ch zvykÛ a stereotypÛ chování mezi mûstsk˘m obyvatelstvem vedly aÏ k tomu, Ïe groznûn‰tí âeãenci, hovofiíce o sv˘ch rusk˘ch krajanech,
pouÏívali termínu „na‰i“ ãi „na‰inci“, odli‰ující je tak od RusÛ z Ruska.
Podobnû rozli‰ovali Rusové mezi mûstsk˘mi (groznûnsk˘mi) âeãenci
a obyvateli aulÛ. DÛleÏitou roli hrály i sovûtské modely chování a my‰lení,
které mûly vést k vytvofiení sovûtského lidu. V Grozném nebyla fiídká smí‰ená manÏelství – zpravidla ãeãenského Ïenicha a ruské nevûsty. Sovûtské
âeãensko-Ingu‰sko, v nûmÏ kromû âeãencÛ a Ingu‰Û smírnû koexistovali
Rusové, Arméni, Îidé, Gruzíni, Dagestánci, Ukrajinci a Bûlorusové, bylo
pfiíkladem skuteãné tolerance a vzájemného respektu. Je rovnûÏ dÛleÏité,
Ïe po roce 1957 v republice snad poprvé za sto padesátileté dûjiny konfrontace s Ruskem zaãíná souvislé více neÏ 30leté období stabilního mírového Ïivota, coÏ poslouÏilo pro sociálnû-ekonomické, demografické, vzdûlávací, nauãné aj. znovuzrození âeãencÛ a Ingu‰Û.
Demografick˘ boom, urbanizace a „ãeãenská mafie“
Nevídan˘ demografick˘ boom, kter˘ v období po repatriaci ãeãenského obyvatelstva zachvátil obzvlá‰tû horské oblasti a venkov âeãensko-Ingu‰ské autonomní republiky (poãet âeãencÛ vzrostl v osmdesát˘ch letech
na 800 tisíc z pÛvodních zhruba 250–300 tisíc v padesát˘ch letech a rostl
tedy v prÛmûru o 8 % roãnû), vedl spoleãnû s nejvy‰‰í mírou nezamûstnanosti v celé SSSR k odchodu venkovského obyvatelstva do mûst, zejména
do Grozného, jehoÏ poãet obyvatel ke konci osmdesát˘ch let pfiesáhl 400
tisíc, a do Gudermesu. Pfiesto v této dobû âeãenci tvofiili stále je‰tû ani ne
tfietinu obyvatelstva Grozného a Ingu‰Û v nûm Ïilo dokonce jen 5,3 %.
Byli to Rusové a pfiíslu‰níci dal‰ích národÛ Ruska, ktefií znaãnû pfievaÏovali v tomto exteritoriálním mûstû, kde do druhé poloviny osmdesát˘ch let
existoval pfiísn˘ systém, znemoÏÀující VajnachÛm registraci (povolení
k pobytu) a pracovní uplatnûní.21 Podle posledního sãítání lidu pfied roz21
Vsûsojuznaja pûrûpis nasûlûnija. Nacionalnyj sostav nasûlûnija âeãeno-Ingu‰etii. âeãeno-Ingu‰skoje
rûspublikanskoe upravlûnije statiskitik. Grozn˘ 1990.
âeãensko (imprimatur)
101
26.9.2007, 16:27
102
[ KONFLIKT V âEâENSKU
padem SSSR z roku 1989, dosahoval poãet obyvatel v âeãensko-Ingu‰ské
autonomní sovûtské socialistické republice 1 275 000, pfiiãemÏ 734,5 tisíc
z nich bylo âeãencÛ, 293,8 tisíc RusÛ, 163,8 tisíc Ingu‰Û, 14,8 tisíc ArménÛ a 12,6 tisíc UkrajincÛ.22 Oficiální statistika o etnickém sloÏení obyvatelstva âeãenska sice neexistuje, nicménû nûktefií autofii k roku 1989
uvádûjí následující odhad: celkem 1 084 000 obyvatel, z toho kolem
715 000 âeãencÛ, 25 000 Ingu‰Û a 269 000 RusÛ.23
Podle nûkter˘ch anal˘z dosahoval pfiebytek pracovní síly v ãeãensk˘ch
a ingu‰sk˘ch vesnicích aÏ 200 000 lidí.24 Sãítání z roku 1989 ukázalo
73,13% podíl zemûdûlsky aktivních âeãencÛ a Ingu‰Û, coÏ oba národy
fiadilo mezi zaostalé „agrární národy“ Sovûtského svazu.25
Nekvalifikované práce ov‰em nebylo dost pro v‰echny zájemce ani ve
mûstech, a proto zaãala mladá vesnická populace (stejnû jako v sousedních
severokavkazsk˘ch autonomiích a v zakavkazsk˘ch republikách) od sedmdesát˘ch let masovû vyjíÏdût za sezónní prací v továrnách a ve stavebnictví
ãi na polní práce pfieváÏnû do rusk˘ch, ale i ukrajinsk˘ch, bûlorusk˘ch
a kazachstánsk˘ch mûst a oblastí. âasem se nûktefií zaãali na místech, kde
pracovali, usazovat a budovat zde kriminální sítû. G. Derlugian vysvûtluje
zárodky tohoto jevu takto: „[Etnick˘ rozmûr sovûtské mûstské kriminality] vze‰el z pololegálních krajansk˘ch sdruÏení a neformálních sítí kavkazsk˘ch sezónních pracovníkÛ – muÏÛ, ktefií do mûstsk˘ch center nepfiicházeli prostfiednictvím organizovaného náboru, ktefií drÏeli pfii sobû tváfií v tváfi
nepfiát lskému sociálnímu prostfiedí a vládû a ktefií si, jelikoÏ nemûli mûstské návyky, museli sami vydob˘t místo v mûstské dûlbû práce, ne‰títíce se
pfiitom ani násilí a podvodÛ. Ostatnû pfied k˘m by se mûli venkov‰tí ÁzerbajdÏánci ãi âeãenci stydût? Jejich rodiny i starci a Ïeny – a s nimi i tradiãní
morálka – zÛstali v daleké vlasti.“26
âeãenské kriminální sítû se zaãaly vytváfiet ve druhé pÛli osmdesát˘ch
let a pomûrnû brzy si v sovûtsk˘ch etnick˘ch kriminálních kruzích, zejmé22
23
24
25
26
TamtéÏ.
âerkasov, A.: Kniga ãisûl. Kniga utrat. Kniga stra‰nogo suda. Dûmografija, potûri nasûlûnija
i migracionnyje potoki v zonû vooruÏennogo konflikta v âeãenskoj rûspublike. Verze online: (15" http:/
/www.hro.org/war/2004/02/25–4.php [StaÏeno 15. 09. 2004].
Ti‰kov, V. A.; Beljajeva E. L.; Marãenko G. V., cit. dílo, s. 16–17.
Ti‰kov, V. A.; Beljajeva E. L.; Marãenko G. V., cit. dílo, s. 10.
Derlugian, G.: âeãnja i Tatarstan v pûrspûktivû vsûmirnoj istorii. In: DruÏba narodov. 2002. â. 3.
âeãensko (imprimatur)
102
26.9.2007, 16:27
âeãensko souãástí Sovûtského státu ]
103
na v Moskvû a Leningradu, získaly respekt svou neústupností, semknutostí a brutalitou, pfiiãemÏ hned na poãátku se jim podafiilo vytûsnit nûkteré
„kavkazské“ a „slovanské“ mafie. Hlavní sférou jejich ãinnosti bylo vydírání ãi nelegální obchod s kraden˘mi auty a zbranûmi, pozdûji i kontrola
fiady moskevsk˘ch trÏi‰È a bank.
Obraz obávaného a nenávidûného „ãeãenského mafiána“ byl v letech
1992–1993, v kombinaci s mnohdy podloÏen˘mi zprávami o perzekucích
ruského obyvatelstva v postsovûtském âeãensku, ‰tûdfie vyuÏíván rusk˘mi
médii (tj. stal se ústfiedním tématem státní propagandy) pfii pfiípravû vefiejného mínûní na zam˘‰lenou vojenskou invazi do âeãenska. O tom v‰ak
více v následujících kapitolách.
âeãensko (imprimatur)
103
26.9.2007, 16:27
104
4. âeãenská revoluce
„Jakmile se vláda v Grozném stala ãeãenskou, hned pfii‰la v na‰ich oãích o aureolu,
kterou kolem sebe peãlivû vytváfií kaÏdá vláda. Pro âeãence jiÏ vlastnû nebyla vládou,
n˘brÏ spoleãenstvím nûãích synÛ ãi bratrÛ, ktefií se po odchodu chránûncÛ Moskvy ocitli
v ãele. Proã ale? Proã ne já? V ãem je jeho otec lep‰í neÏ mÛj? Samozfiejmû Ïe byli tací,
ktefií pochopili, co je vláda, i to, Ïe není tfieba ji záhy po odchodu jednûch hned zase
dûlit mezi jiné podle práva penûz, pûstí ãi je‰itnosti. Byli to ti, ktefií si vysnili, Ïe vlastní vláda bude odpovûdí pro duchovní svût národa, na jeho historickou touhu. První
vnitroãeãensk˘ nesvár tedy zapoãal právû zde“.
SULTÁN JA·URKAJEV
Tento v˘rok spisovatele S. Ja‰urkajeva v˘teãnû vystihuje podstatu jevÛ,
které se v âeãensko-Ingu‰ské autonomní sovûtské socialistické republice
(âIASSR) odehrávaly na pfielomu osmdesát˘ch a devadesát˘ch let minulého století. Jedním z hlavních faktorÛ, které vedly k ãeãenské revoluci
a pfiedev‰ím ke specifickému porevoluãnímu uspofiádání, byla zjevnû proslulá „ãeãenská mentalita“. Postupné oslabování centralizované moci, tj.
vertikální hierarchie sovûtsk˘ch institucí, k nûmuÏ docházelo jiÏ za Gorbaãovovy perestrojky, mûlo za následek nevyhnutelné uvolÀování pomûrÛ
v „etnick˘ch“ autonomiích, doprovázené obzvlá‰tû v pfiípadû âeãenskoIngu‰ska sníÏením vlivu v‰emocné KGB a armády. Tento v˘voj ãasem âeãencÛm a Ingu‰Ûm umoÏnil zaujmout v republice vÛdãí administrativnûpolitické pozice, které byly jiÏ od doby koneãného pohlcení vajna‰ského
území Ruskem v polovinû 19. století zpravidla doménou rusk˘ch ãi rusky
mluvících pfiistûhovalcÛ. Îivot v podmínkách soupefiení o moc nakonec
oÏivil v ãeãenském vûdomí stále pfieÏívající klanovost, regionalismus
a nepotismus, a ty zde chytily druh˘ dech.
âeãensko (imprimatur)
104
26.9.2007, 16:27
âeãenská revoluce ]
105
Na druhé stranû v‰ak euforie z uvolÀování pomûrÛ, zavládnuv‰í v ãeãenské spoleãnosti ve druhé polovinû osmdesát˘ch let, posílila také vûdomí ãeãenské sounáleÏitosti, vajna‰ské a do jisté míry i severokavkazské (horské) solidarity. Stala se podstatn˘m impulsem pro vytváfiení v podstatû
protirusky naladûného a tradiãnû islamistického ãeãenského nacionalismu.
Palãivé vzpomínky na staleté utlaãování, genocidu a ozbrojen˘ odpor pfiispûly k formování vûdomí jakési velké vajna‰ské rodiny, které se ov‰em v té
které mífie vztahovalo také na muslimské národy celého Kavkazu. To se
nakonec odrazilo v podpofie ÁzerbajdÏáncÛ ve válce proti Arménii v Náhorním Karabachu a v podpofie pfieváÏnû muslimsk˘ch AbcházcÛ ve válce
proti Gruzii, jíÏ se âeãenci zúãastnili ve spojenectví s pfiedstaviteli dal‰ích
severokavkazsk˘ch národÛ (pfiednû pfiedstavitelÛ adygejsko-ãerkesk˘ch etnik) a s Rusy. Charlotte Gall a Thomas de Waal v této souvislosti uvádûjí,
Ïe „záÏitek vyhnání se stal kolektivní zku‰eností s nespravedlností, zaloÏenou pouze na národnostním kritériu, coÏ mûlo mít o generaci pozdûji dalekosáhlé politické dÛsledky […]. Tfiináct let vyhnanství dalo zfiejmû âeãencÛm pocit spoleãné národní identity, která se li‰ila od sounáleÏitostí
s urãit˘m tejpem nebo vesnicí. SoudrÏnost âeãencÛ za deportace se stala
mezi nimi sam˘mi bájeslovnou.“1
V souladu s logikou etnického obrození byla vzápûtí zaloÏena fiada vlasteneck˘ch organizací. Proklamovan˘m cílem „národních buditelÛ“ byla
v poãáteãní fázi jejich pÛsobnosti obhajoba práv a svobod VajnachÛ v âeãensko-Ingu‰sku i za jeho hranicemi. Nepoãetní ãeãen‰tí intelektuálové
usilovali rovnûÏ o sjednocení ãeãenské spoleãnosti, stále více zmítané bojem o moc, a o koordinaci ãinnosti s vajna‰sk˘mi diasporami v sovûtsk˘ch
mûstech i v zahraniãí – v Jordánsku, Turecku a S˘rii. Rétorika tûchto organizací (Dajmochk – „Vlast“, Bart – „Jednota“) se zcela v intencích doby
postupnû radikalizovala – pomûrnû záhy se jiÏ hovofiilo o oprávnûném nároku na zaloÏení vlastního samostatného vajna‰ského, resp. ãeãenského
a ingu‰ského státu. Touha po nezávislém národním státû tudíÏ nebyla v té
dobû nûãím neobvykl˘m. Sílila témûfi ve v‰ech republikách upadajícího
Sovûtského svazu, ale i v nûkter˘ch „etnick˘ch“ autonomiích v rámci Ruska (Tatarstán, Ba‰kortostán, Chakassko, Tuva aj.).
1
Gall, C., de Waal, T.: âeãensko. Vítûzství a prohry. (Pfieklad Milana Dvofiáka anglického originálu
knihy: Chechnya: Calamity in the Caucasus. New York 1998) Praha 2000, s. 71.
âeãensko (imprimatur)
105
26.9.2007, 16:27
106
[ KONFLIKT V âEâENSKU
Podobnû jako v Kazachstánu, kde protestní mítinky v metropoli Alma-Atû vyvolala snaha Moskvy prosadit Rusa Ponomareva na místo
1. tajemníka Ústfiedního v˘boru Komunistické strany, narazilo i v âeãensko-Ingu‰ské autonomní republice vystfiídání zestárlého místního ‰éfa
Rusa Vladimira Fotûjeva dal‰ím Rusem Nikolajem Sûmjonovem na tuh˘
odpor vajna‰ské vefiejnosti. Moskva nakonec ustoupila a v euforickém ãervnu 1989 se vÛbec prvním Vajnachem v ãele republiky stal âeãenec Doku
Zavgajev, star˘ stranick˘ funkcionáfi pÛvodem z Nadtûreãného okresu, tradiãnû loajálního vÛãi Moskvû, jehoÏ oddanost ústfiední vládû v Moskvû se
osvûdãila brzy nato.
Spoleãenskopolitick˘ v˘voj v autonomii nicménû pfiimûl i tohoto opatrného konzervativce podepsat Deklaraci o vyhlá‰ení nezávislosti âeãenské republiky. Deklaraci pfiijal impozantní V‰enárodní kongres âeãencÛ,
kter˘ se konal na konci listopadu 1990 v Grozném. ShromáÏdûní, jehoÏ
se zúãastnili delegáti i ze zahraniãí zastávající nejrÛznûj‰í názory na budoucnost zemû (poãínaje Jandarbijevov˘mi radikály a konãe Zavgajevov˘mi liberály), mûlo demonstrovat snahu âeãencÛ coby nejpoãetnûj‰ího severokavkazského etnika o svorné naplÀování národních zájmÛ, pfiednû o maximální
vymanûní se z podfiízeného stavu vÛãi Rusku. Po boufiliv˘ch debatách se
delegáti nakonec pfiiklonili k radikálnímu v˘nosu, prosazovanému básníkem a uãitelem Zelimchánem Jandarbijevem. Závûreãn˘ dokument vyhla‰oval âeãensko za „suverénní republiku“, pfiiãemÏ o SSSR a RSFSR nepadla takfika Ïádná zmínka (vyjma ãlánku 10, kter˘ odsoudil „genocidu ve
vztahu k âeãencÛm a Ingu‰Ûm i jin˘m národÛm SSSR“ a prohla‰oval, Ïe
„republika si ponechává právo na uhrazení morálních a materiálních ‰kod,
zpÛsoben˘ch jí i jejímu národu v letech 1944–1957“).2 ·lo o rétoriku pro
radikalizující se národnûosvobozenecká hnutí pozdnû sovûtského období
nikterak neobvyklou.
2
Orlov, O. P.; âerkasov, A. B. (ed.): Rossija i âeãnja: Cep o‰ibok o prûstuplûnij. Moskva 1998, s. 93–94.
âeãensko (imprimatur)
106
26.9.2007, 16:27
âeãenská revoluce ]
107
Fenomén Dudajev
Pfiedsedou V˘konného v˘boru V‰enárodního ãeãenského kongresu
(v podstatû nového mocenského centra, které se na nûkolik dal‰ích let
stalo svéráznou protiváhou formálnû legitimního Ústfiedního v˘boru âIASSR v ãele s D. Zavgajevem) se stal generálmajor letectva DÏohar Dudajev.
DÏohar Musajeviã Dudajev se narodil v únoru 1944 ve vesnici Jalchori
v ãeãenském Pervomajském okrese jako sedmé z deseti dûtí v rodinû. Patfiil do horského tejpu Jalchoroj, jehoÏ pfiíslu‰níci byli proslulí odvahou
a váleãn˘m géniem. Dûtství strávil v Kazachstánu, kam byla jeho rodina
deportována záhy po jeho narození. V roce 1957 se spolu s pfiíbuzn˘mi
vrátil do âeãenska. V roce 1966 absolvoval na stfiední letecké ‰kole v Tambovû obor letec-inÏen˘r. O rok pozdûji se zapsal na velitelskou fakultu
Vojenské letecké akademie I. J. Gagarina (studium dokonãil v roce 1974),
pfiiãemÏ v pfiihlá‰ce musel uvést osetinskou národnost. Za manÏelku si vzal
Rusku a mûl s ní tfii syny. SlouÏil v rÛzn˘ch oblastech Sovûtského svazu.
Zúãastnil se afghánské války. V roce 1990 se jako velitel divize strategick˘ch bombardérÛ v Tartu odmítl podrobit rozkazu k blokádû estonské televize a parlamentu. V roce 1991 ode‰el z armády v hodnosti generálmajora letectva (byl prvním âeãencem, kter˘ kdy v sovûtském vojsku dosáhl
tak vysoké hodnosti) a na naléhání pfiátel i spolupracovníkÛ se vrátil do
Grozného.
Zdá se, Ïe pÛvodnû byla tomuto âeãenci, Ïijícímu aÏ dosud mimo
âeãensko a neznalému mezitejpov˘ch vztahÛ ve své vlasti, pfiedurãena jeho
okolím spí‰e dekorativní role. VÛdãí osobnosti Kongresu, Beslan Gantamirov, Jaraghi Mamodajev, Jusup Soslambekov a Musa Temi‰ev, které
Dudajeva nejprve „objevili“ a poté prosadili do tak v˘znaãné funkce, byli
v âeãensku uznávan˘mi a vlivn˘mi osobnostmi a zjevnû nemûli v úmyslu
dûlit se s k˘mkoli o moc.3
3
Nûktefií ru‰tí komentátofii vyslovují názor, Ïe DÏohar Dudajev byl „objeven“ a posléze do Grozného
dosazen Jelcinov˘m liberálním okolím, které si bûhem vrcholící konfrontace se sovûtsk˘mi mocensk˘mi orgány Michaila Gorbaãova chtûlo zajistit „svého ãlovûka“ v ãele dÛleÏité autonomní republiky. Zdá se v‰ak, Ïe moskev‰tí politici se v této hektické dobû museli zab˘vat mnohem akutnûj‰ími
problémy.
âeãensko (imprimatur)
107
26.9.2007, 16:27
108
[ KONFLIKT V âEâENSKU
Situace na ãeãenské, a v ‰ir‰ím kontextu i celoruské a sovûtské politické
scénû pfiipomínala pohyb na ‰achovnici, kde souãasnû táhne nûkolik hráãÛ. V samotném âeãensku pfiednû existovaly jiÏ od ustavení Kongresu spory
o moc mezi jeho V˘konn˘m v˘borem na jedné stranû a komunistick˘m
aparátem zastoupen˘m Ústfiední radou âIASSR v ãele s D. Zavgajevem
na stranû druhé. Tato situace byla ostatnû typická pro sovûtské republiky
poãátku devadesát˘ch let, kdy se po oslabení ústfiední moci etablovaly rozliãné etnické fronty (hnutí), které na vlnû nacionalistické mobilizace stále
razantnûji usilovaly o pfievzetí moci od zdiskreditovan˘ch sovûtsk˘ch institucí. VzpomeÀme napfiíklad, Ïe v Rusku toho ãasu stály proti sobû dvû de
facto alternativní centra moci – Jelcinova Ústfiední rada RSFSR a GorbaãovÛv ÚV KS SSR.
V âeãensku se nacionalisté nejprve zamûfiili na Zavgajevovu Ústfiední
radu. Na 8. ãervna 1991 svolal Dudajev V‰enárodní kongres ãeãenského
lidu, kter˘ byl mezitím pfiejmenován na Národní kongres ãeãenského lidu.
Ten pak vyhlásil vytvofiení nezávislého âeãenska mimo rámec RSFSR
a Sovûtského svazu. Dudajevovo osobní kouzlo a radikalizace ãeãenské spoleãnosti zajistily, Ïe znaãná ãást ãeãenské populace byla ochotna pfiijmout
Národní kongres jako jedin˘ právoplatn˘ mocensk˘ orgán v zemi. Reálná
moc Ústfiední rady, která byla âeãenci chápána jako relikt nenávidûné éry
ruské nadvlády, klesla na vût‰inû ãeãenského území (vyjma severní oblasti)
na minimum.
âeãenská nezávislost
Zlomov˘ okamÏik nastal pfii dramatickém srpnovém puãi v Moskvû
(19.–21. srpna 1991), uskuteãnûném konzervativci v ãele s nûkdej‰ím nejbliωím Gorbaãovov˘m spolupracovníkem, viceprezidentem Gennadijem
Janajevem. Jím sestaven˘ Státní v˘bor pro v˘jimeãn˘ stav (GKâP) vyhlásil na území SSSR v˘jimeãn˘ stav a M. Gorbaãova prohlásil za neschopného vykonávat prezidentskou funkci kvÛli ‰patnému zdravotnímu stavu.
Samotn˘ Gorbaãov byl uvûznûn na daãe Ústfiedního v˘boru v jihokrymském Forosu. Hrozba návratu totalitarismu sjednotila ruské obãany, do
jejichÏ ãela se postavili charismatick˘ ‰éf Ústfiední rady RSFSR Boris Jelcin a pfiedseda ruského parlamentu, âeãenec Ruslan Chasbulatov. Bázliví
puãisté ve stfiedu 21. srpna nicménû definitivnû rezignovali a byli uvûznû-
âeãensko (imprimatur)
108
26.9.2007, 16:27
âeãenská revoluce ]
109
ni. Jejich poráÏka zachránila zárodky demokracie v Rusku, upevnila pozici
Jelcina a jeho liberálního okolí a urychlila odstoupení Gorbaãova, ãímÏ
zároveÀ napomohla i rozpadu SSSR.
V˘voj v Moskvû mûl rozhodující vliv také na mocenskou konstelaci
v âeãensku. Zatímco D. Zavgajev se odhodlal k odsouzení puãistÛ aÏ
21. srpna, Národní kongres okamÏitû zorganizoval masové protestní akce
a vyjádfiil ústy DÏohara Dudajeva plnou podporu Jelcinovi a „svobodymilovnému ruskému lidu“. V této souvislosti není bez zajímavosti, Ïe B.
Jelcin získal v ãervnov˘ch prezidentsk˘ch volbách kolem 89 % hlasÛ ãeãensk˘ch voliãÛ. Námûstí pfied budovou Ústfiedního v˘boru v Grozném,
která pozdûji proslula jako Prezidentsk˘ palác, zcela zaplnily tisíce jásajících lidí, provolávajících hesla o svobodû a nezávislosti a zpívajících bojové písnû z dob kavkazsk˘ch válek. âeãenci si byli dobfie vûdomi toho, Ïe
zmûna reÏimu v Rusku by s nejvût‰í pravdûpodobností ohrozila i demokratické zmûny v jejich vlasti. Euforické nálady, které v té dobû panovaly
v Moskvû, se záhy pfienesly také do Grozného.
Ve ãtvrtek 22. srpna pak v˘konn˘ v˘bor Národního kongresu ãeãenského národa jiÏ za zjevné podpory demonstrantÛ nekompromisnû poÏadoval
Zavgajevovu rezignaci a rozpu‰tûní Ústfiední rady Komunistické strany
âIASSR. T˘Ï den Dudajevovi pfiívrÏenci za podpory ozbrojeného kfiídla
ãeãensk˘ch radikálÛ v ãele s Gantamirovov˘mi gardisty obsadili po krátké
pfiestfielce budovu groznûnské televize. Doku Zavgajev dosud zfiejmû nemûl
v úmyslu se vzdát a podle nûkter˘ch analytikÛ (Emil Pain, Arkadij Popov)
dokonce uvaÏoval i o moÏnosti pouÏít proti povstalcÛm ozbrojené síly.4
D. Zavgajev se spoléhal pfiedev‰ím na Nadtûreãnou oblast v severním
âeãensku, odkud sám pocházel, na ruskojazyãnou populaci, která tehdy
tvofiila pfiibliÏnû ãtvrtinu obyvatel zemû, i na ãást Ingu‰Û (14 % obyvatelstva republiky), znepokojen˘ch neúmûrn˘m rÛstem politické moci
âeãencÛ.
Tento muÏ u moci se v‰ak nehodil Dudajevovi ani Jelcinovi. „V Jelcinovû
t˘mu pfievládal názor, Ïe nastala vhodná chvíle zbavit se Zavgajeva – nejenÏe to byl star˘ komunista, ale v otázce svazové smlouvy podporoval
Gorbaãova proti Jelcinovi.“5 Mezi nov˘mi „vlasteneck˘mi demokraty“–
4
5
Izvestija. 07. 02. 1995.
Gall, C.; de Waal, T.: citov. dílo, s. 88.
âeãensko (imprimatur)
109
26.9.2007, 16:27
110
[ KONFLIKT V âEâENSKU
Dudajevem a Jelcinem – totiÏ existovala urãitá názorová spfiíznûnost. DÛsledné v˘zvy ãeãensk˘ch nacionalistÛ k osamostatnûní byly v té dobû interpretovány spí‰e jako nutná daÀ dobové módû; ve snaze vy‰achovat Gorbaãovovy „paralelní“ svazové mocenské struktury, prosazoval samotn˘ Jelcin
vizi Ruska „nezávislého na SSSR“ a vûdomû spolu s dal‰ími hlavami klíãov˘ch sovûtsk˘ch republik Kazachstánu, Ukrajiny a Bûloruska (N. Nazarbajev, L. Kravãuk, L. ·u‰keviã) pfiispûl rozhodujícím dílem k likvidaci Sovûtského svazu podepsáním BûlovûÏsk˘ch ujednání v prosinci 1991. Jeho
v˘zva sovûtsk˘m republikám: „Vezmûte si tolik nezávislosti, kolik dovedete unést“, se brzy stala pfiísloveãnou.
V pondûlí 26. srpna odcestoval do Grozného zvlá‰tní JelcinÛv vyjednavaã, ãlen prezidia Ústfiední rady RSFSR Aslambek Aslachanov, aby Zavgajeva varoval pfied pouÏitím síly a podpofiil Národní kongres. Mûl pfiitom
zaruãenou podporu Ruslana Chasbulatova. TfiebaÏe podle pozdûj‰ích Chasbulatovov˘ch svûdectví bylo jeho i Jelcinov˘m cílem prosadit na Zavgajevovo místo âeãence Salambeka HadÏijeva, vûdce z Akademie vûd SSSR,
bylo vzhledem k aktuálnímu v˘voji v âeãensku nereálné odstranit ze hry
DÏohara Dudajeva, neseného vlnou národní sympatie a nahradit jej ãlovûkem zvenãí. O t˘den pozdûji, 2. záfií, prohlásil III. sjezd Národního kongresu ãeãenského národa Ústfiední radu âIASSR za rozpu‰tûnou a ve‰kerá
moc v republice pfie‰la na v˘konn˘ v˘bor Národního kongresu. V pátek
6. záfií Gantamirovovi gardisté zaútoãili na parlamentní budovu, kde právû probíhalo zasedání pod vedením D. Zavgajeva. Ten byl nucen pod tlakem ozbrojencÛ vefiejnû rezignovat. D. Dudajev téhoÏ dne vyhlásil nezávislost âeãenské republiky.
O tom, Ïe byl tento v˘voj s nejvût‰í pravdûpodobností pfiedem konzultován s Moskvou, svûdãí mimo jiné skuteãnost, Ïe uÏ 11. záfií, jen nûkolik dnÛ po útoku na ãeãensko-ingu‰sk˘ parlament, nav‰tívili Grozn˘
státní tajemník RSFSR G. Burbulis a ministr informací M. Poltoranin,
aby s Dudajevem sjednali podmínky uspofiádání âeãensko-Ingu‰ska po
Zavgajevovû odchodu. Hned 14. záfií se k nim pfiipojil R. Chasbulatov,
prozatímní pfiedseda Ústfiední rady SSSR, kter˘ byl následujícího dne
povûfien fiízením vÛbec posledního zasedání ãeãensko-ingu‰ské ústfiední
rady. Toto zasedání odsouhlasilo vytvofiení Prozatímního nejvy‰‰ího sovûtu, kter˘ se mûl zab˘vat hlavnû pfiípravou voleb, plánovan˘ch na polovinu listopadu.
âeãensko (imprimatur)
110
26.9.2007, 16:27
âeãenská revoluce ]
111
V nedûli 15. záfií vyhlásili Ingu‰ové nezávislost na âeãensko-Ingu‰sku
a vytvofiení samostatné Ingu‰ské republiky. Následnû se rozhodli setrvat
v Ruské federaci. R. Chasbulatov, kter˘ nejenÏe uvítal ãeãenskou revoluci,
ale byl i jedním z bezprostfiedních organizátorÛ Zavgajevovy rezignace, na
zasedání jím fiízeného Nejvy‰‰ího sovûtu RSFSR 8. fiíjna náhle otoãil o 360
stupÀÛ. Neváhal totiÏ podpofiit v˘nos s názvem „O politické situaci
v âeãensko-Ingu‰ské republice“, kter˘ za jedin˘ legitimní orgán na území
autonomie uznával Prozatímní nejvy‰‰í sovût, a odhlasoval rovnûÏ ultimátum „ãeãensk˘m nezákonn˘m ozbrojen˘m silám“ na sloÏení ve‰ker˘ch
zbraní do pÛlnoci 10. fiíjna.6 Gall a de Waal vysvûtlují tuto razantní zmûnu následovnû: „Pfii zpûtném pohledu se zdá, Ïe Chasbulatov a Dudajev
uzavfieli dohodu o rozdûlení moci a Ïe Dudajev potom Chasbulatova prostû
vyfiadil ze hry, aby se moci mohl chopit sám. KdyÏ se Chasbulatov vrátil
do Moskvy, Dudajev oznámil bez ohledu na dohodu, kterou pfiedtím podepsal, Ïe rozpou‰tí nov˘ Pozatímní nejvy‰‰í sovût a Ïe v˘konn˘ v˘bor
Kongresu na sebe bere funkci „revoluãního v˘boru pro pfiechodné období
se v‰emi pravomocemi.“7 CtiÏádostivého Chasbulatova, kter˘ se ve velkém
Rusku domohl závidûníhodného postu, zfiejmû nenechávala na pokoji skuteãnost, Ïe ve vlasti je odstaven od moci.
Situace se vymkla kontrole moskevsk˘ch ãinitelÛ a odvíjela se podle
nepfiedvídatelného scénáfie. Svûdãil o tom mimo jiné i útok Gantamirovov˘ch ozbrojen˘ch oddílÛ na zbrojní sklady groznûnské poboãky KGB, kter˘
znaãnû zneklidnil Jelcinovo vedení, obzvlá‰tû jeho bezpeãnostní sloÏky. JiÏ
25. záfií se Národní kongres postavil za Dudajeva, kdyÏ na zvlá‰tním sjezdu deklaroval vytvofiení „âeãenské republiky Nochãi-Cho“. (Nochãi-Cho
ãeãensky znamená âeãensko).
Pokus nacionalisty Aleksandra Ruckého, viceprezidenta RSFSR, slavného leteckého generála a veterána afghánské války, obnovit kontrolu nad
vzpurnou republikou jen pfiispûl k destabilizaci. Jeho nepfiíli‰ vyváÏené
v˘roky bûhem rozhovorÛ v Grozném 6.–7. fiíjna, na nûÏ se dostavil s ministrem vnitra A. Dunajevem a ‰éfem KGB V. Ivanûnkem, a zejména jeho
v˘raznû protiãeãenská pozice po návratu z âeãenska nejenÏe rozdm˘chá-
6
7
Orlov, O. P.; âerkasov, A. B. (ed.): citov. dílo, s. 96.
Gall, C.; de Waal, T.: citov. dílo, s. 90.
âeãensko (imprimatur)
111
26.9.2007, 16:27
112
[ KONFLIKT V âEâENSKU
valy vá‰nû jak v Moskvû, tak v Grozném, ale pfiispûly navíc i k pfiijetí zmínûného dokumentu „O politické situaci v âeãensko-Ingu‰ské republice“
z 8. fiíjna.
Odpovûì na rezoluci Nejvy‰‰ího sovûtu RSFSR na sebe nenechala
dlouho ãekat: uÏ beztak rozjitfiená ãeãenská vefiejnost se zaãala hromadnû
ozbrojovat a v oãekávání brzké invaze organizovat domobranu. Podobn˘ch
ne‰ikovn˘ch krokÛ ztûlesÀujících proslulou „ruskou hrozbu“, kter˘ch se potom Moskva dopustila je‰tû mnohokrát, obratnû vyuÏíval Dudajev k posílení
vlastních pozic, ohroÏen˘ch ‰patnou ekonomickou situací republiky a tradiãní spoleãenskou roztfií‰tûností, jeÏ takfika kaÏdou vtefiinu hrozily pfierÛst
v destruktivní obãanskou válku „v‰ech proti v‰em“. Nyní se na jeho stranu zaãali stavût i pÛvodnû neutrální âeãenci, kter˘m vidina opûtovné okupace nedávala na vybranou. Tomu ostatnû odpovídaly i v˘sledky prezidentsk˘ch voleb z 27. fiíjna, v nichÏ pro Dudajeva hlasovalo 90,1 % ãeãensk˘ch
voliãÛ. Pfies nûkteré pochybnosti o regulérnosti voleb nelze popfiít, Ïe v té
dobû Dudajeva podporovala v˘razná ãást obyvatelstva âeãenské republiky,
obzvlá‰tû v jiÏních horsk˘ch oblastech (vyznavaãi fiádu kádiríjá), na nûÏ se
spoléhal a odkud také pocházeli jeho pfiedkové. Proti Dudajevovi naopak
stáli obyvatelé severu republiky s v˘razn˘m zastoupením kozákÛ, vãetnû
âeãencÛ z Nadtûreãné oblasti a rusky mluvících národností, jejichÏ exodus z âeãenska neustále sílil.
Prozatímní nejvy‰‰í sovût, podporovan˘ Moskvou, nicménû nebyl ochoten akceptovat v˘sledky voleb a pfiipravoval se na uspofiádání alternativních voleb, které se mûly podle pÛvodního ujednání mezi Dudajevem
a Chasbulatovem konat aÏ 27. listopadu. A. Arsanov, JelcinÛv zvlá‰tní
zmocnûnec v âeãensku, organizoval opoziãní mítinky na podporu Prozatímního nejvy‰‰ího sovûtu. DÏohar Dudajev pfiekroãil pomysln˘ Rubikon
1. listopadu, kdyÏ zvlá‰tním v˘nosem (teì jiÏ definitivnû a naposledy) vyhlásil nezávislost âeãenské republiky mimo hranice Ruské federace.
Dne 8. listopadu nakonec vydal B. Jelcin pod zjevn˘m nátlakem moskevsk˘ch jestfiábÛ, zvlá‰tû A. Ruckého, S. ·achraje a V. Stûpankova, v˘nos
ã. 178 „O zavedení v˘jimeãného stavu v âeãensko-Ingu‰sku“. Dudajev v‰ak
tento dokument sv˘m dekretem okamÏitû anuloval a vyhlásil na území republiky v‰eobecnou mobilizaci. V noci z 8. na 9. listopadu bylo na groznûnském leti‰ti v pfiedmûstí Chankala vysazeno osmi vojensk˘mi nákladními letadly na 600 pfiíslu‰níkÛ elitních jednotek zvlá‰tního nasazení
âeãensko (imprimatur)
112
26.9.2007, 16:27
âeãenská revoluce ]
113
Ministerstva vnitra (tzv. specnazovcÛ). Ti v‰ak bez jakéhokoli technického
vybavení a patfiiãného velení zÛstali aÏ do rána zablokováni pfiispûchav‰ími ozbrojen˘mi âeãenci. Zmatení ru‰tí vojáci byli obklíãeni za provolávání hesel „Svoboda nebo smrt!“. Po intenzivních jednáních mezi Grozn˘m
a Moskvou mohli v˘sadkáfii pfied zraky jásajících âeãencÛ odjet ve stfieÏen˘ch autobusech zpátky do Ruska.
TéÏe noci dorazilo do centra Grozného na 200 000 lidí z celé republiky – tedy pfiibliÏnû pûtina ve‰kerého vajna‰ského obyvatelstva. Nûktefií byli
ozbrojeni kulomety ãi granátomety, jiní staroÏitn˘mi ‰avlemi ãi pu‰kami
po vzdálen˘ch pfiedcích. V oãekávání vpádu se pfiímo pfied budovou Prezidentského paláce formovaly oddíly domobrany. KdyÏ se pfiívrÏenci opozice, demonstrující na sousedním námûstí, dozvûdûli o v˘sadku rusk˘ch specnazovcÛ, spontánnû se pfiidali k demonstraci Dudajevov˘ch stoupencÛ. Po
doruãení zpráv o odjezdu rusk˘ch vojákÛ Grozn˘ zaÏil moÏná nejvelkolepûj‰í oslavy za své 172leté existence. Opojeni svobodou slavili âeãenci svoje
první velké vítûzství, i kdyÏ v jejich podvûdomí zároveÀ zapou‰tûla kofieny
nejistota z moÏného opakování podobn˘ch pokusÛ v budoucnu. Za tûchto okolností sloÏil D. Dudajev 9. listopadu slavnostní prezidentskou
pfiísahu.
Hned následujícího dne vyhlásilo vedení Konfederace národÛ Kavkazu
(KNK), sjednocující pfiedstavitele vût‰iny severokavkazsk˘ch národÛ, mobilizaci dobrovolníkÛ na podporu âeãenska pro pfiípad ruské invaze.8 Rusy
varovala i organizace dagestánsk˘ch AvarÛ, která âeãencÛm pfiislíbila v‰estrannou podporu v pfiípadû dal‰ího ruského ozbrojeného vpádu. Îe nejde o prázdná slova, ukázaly události ze zaãátku záfií 1992, kdy ztroskotal
i druh˘ nesmûl˘ pokus âeãensko „pacifikovat“. KdyÏ se tehdy roz‰ífiila
zpráva, Ïe do âeãenska mífií z Chasavjurtské oblasti Dagestánu dva prapory specnazu, postavili se místní obyvatelé, hlavnû akkin‰tí âeãenci, ale
i sousední Kumykové, Avarové a Lakové, proti kolonám vojenské techniky, ãímÏ jim bránili v postupu a získávali drahocenn˘ ãas. Tajnost, a tedy
i úãinnost operace byla nenávratnû pryã. Vesniãané navíc bleskovû zajali
dva dÛstojníky, kter˘m pohrozili popravou, nestáhnou-li jednotky z ãeãensko-dagestánského pfiíhraniãí. Specnazovci tak nakonec 7. záfií oblast opus-
8
Zpravodajství RFL/RL, 11. 11. 1991.
âeãensko (imprimatur)
113
26.9.2007, 16:27
114
[ KONFLIKT V âEâENSKU
tili, aniÏ by vÛbec vstoupili na ãeãenské území. Podobn˘ pokus se opakoval v listopadu dal‰ího roku bûhem severoosetinsko-ingu‰ského konfliktu
o Prigorodn˘ okres, v nûmÏ se Moskva otevfienû postavila na stranu OsetincÛ. Tehdy „byly do Severní Osetie uvedeny neúmûrnû rozsáhlé síly vãetnû
tankÛ, které inscenovaly odraÏení ,ingu‰ské agrese‘ a zamífiily aÏ k hranicím
âeãenska“.9 Stejnû jako v Dagestánu se i zde podafiilo invazi zastavit stovkám místních Ingu‰Û a âeãencÛ, ktefií se odhodlanû stavûli pfied postupující obrnûnou techniku.
Díky neuváÏlivému postupu moskevského vedení se Dudajevovo renomé zarputilého obhájce vysnûné ãeãenské nezávislosti a „skuteãného âeãence“ silnû upevnilo. âeãensko tak získalo „oddechov˘ ãas“na dal‰í tfii roky.
Dudajevova (sub)etnokracie
Ekonomika pfiedváleãného âeãenska se nacházela v nadmíru chaotickém stavu. Neli‰ila se pfiíli‰ od ekonomiky Ruska a (s v˘jimkou tfií pobaltsk˘ch republik) ani novû nezávisl˘ch státÛ b˘valého SSSR. V celém
postsovûtském prostoru tehdy docházelo k formování a upevÀování polokriminálních struktur, podle nichÏ se první polovinû devadesát˘ch let dostalo pfiiléhavého oznaãení „období mafiánského kapitalismu“. V Rusku,
v jihokavkazsk˘ch a stfiedoasijsk˘ch republikách, v Bûlorusku a na Ukrajinû kontrolovaly skupiny ozbrojencÛ disponujících patfiiãnou „palebnou
silou“ továrny, nûkdy i celá odvûtví národního hospodáfiství, a zároveÀ mûly
své zastoupení v dÛleÏit˘ch lokálních administrativních orgánech, tedy i vliv
na politické ‰piãky jednotliv˘ch gubernií. Zisky finanãních pyramid dosahovaly závratn˘ch v˘‰ek. V tomto období, kdy se soupefiící gangsterské
skupiny doslova podûlily o národní bohatství vytváfiené po celá desetiletí,
lze jen tûÏko hovofiit o budování trÏního hospodáfiství. Spory pfii kofiistûní
národního majetku provázela rozsáhlá vlna násilí a nájemn˘ch vraÏd, která zachvátila zemi pokaÏdé, kdyÏ bylo zahájeno dal‰í kolo privatizace. Témûfi cel˘ „postsovûtsk˘ prostor“ ovládly pomûry, pro nûÏ se v ru‰tinû ustavil pojem „kriminalnyj bespredel“, tedy kriminální zvÛle.
9
Ti‰kov, V.: Ob‰ãestvo v vooruÏennom konfliktû. Etnografija ãeãenskoj vojny. Moskva 2001, s. 223.
âeãensko (imprimatur)
114
26.9.2007, 16:27
âeãenská revoluce ]
115
Pomûry v âeãensku byly navíc komplikovány nestabilní politickou situací. Slabé ústfiední politické vedení, které si nevytvofiilo efektivní kontrolní a exekutivní mechanismy, absence legislativní základny a ztráta ekonomick˘ch vazeb ze sovûtského období vedly k razantnímu poklesu hrubého
domácího produktu i k odumírání cel˘ch odvûtví hospodáfiství. Konjunktura sice nastala v odvûtvích tûÏby a zpracování ropy a v men‰í mífie
i v chemickém prÛmyslu, av‰ak tento sektor (zejména ropovod a ropné vrty)
kontrolovala místní zloãinecká uskupení, respektive polovojenské jednotky tvofiené ãleny jednotliv˘ch klanÛ. A tak zatímco za Sovûtského svazu
slouÏilo území âeãenska jako dÛleÏit˘ tranzitní uzel, poãátkem devadesát˘ch let se jen málokter˘ obchodník odváÏil pfieváÏet zboÏí po ãeãensk˘ch
kolejích a silnicích – mohl si b˘t totiÏ témûfi jist, Ïe bude pfiepaden jednou
z nesãetn˘ch skupin místních ozbrojen˘ch lupiãÛ. Pomûrnû ãasto zde docházelo i k únosÛm lidí. Pfiíznaãné je v tomto ohledu tehdej‰í vyjádfiení
Musy Temi‰eva, ‰éfredaktora produdajevského deníku Iãkerija: „Máme
prezidenta. Máme dokonce i parlament. Ale stát jako takov˘ dodnes neexistuje. Na obû tyto instituce se doslova a do písmene slétli jako hejno
havranÛ gangstefii v‰ech barev a odstínÛ, obsadiv‰í v‰echna fiídící místa ve
mûstû i v republice. Pfied oãima celého národa se naplno rozjelo kácení
republikového hospodáfiství […] V podstatû do‰lo k roz‰tûpení spoleãnosti – na jedné stranû se ocitl zbídaãen˘ národ, na druhé stranû zloãinci.“10
âeãensko bylo sice vyhlá‰eno Moskvou za „volnou ekonomickou zónu“,
av‰ak v˘znam tohoto kroku byl spí‰e deklarativní, neboÈ republika jiÏ stejnû de facto nepodléhala jurisdikci ústfiedních federálních orgánÛ. Nikterak
tedy nepfiispívala do ruského státního rozpoãtu a ve‰ker˘ obchod pfies ãeãenské území probíhal mimo jakoukoli kontrolu ze strany federálních orgánÛ. âeãen‰tí podvodníci spolu se sv˘mi rusk˘mi kolegy vydûlali desítky
a stovky milionÛ dolarÛ na machinacích spojen˘ch s tranzitem a prodejem
ropn˘ch a jin˘ch v˘robkÛ, ale i na proslul˘ch bankovních podvodech (tzv.
ãeãenská avíza), na rozsáhlém padûlání dolarov˘ch bankovek atd. Gall a de
Waal se v souvislosti s ãástkou, kterou ãeãen‰tí obchodníci údajnû vydûlali
jen za rok 1993, zmiÀují o 800-900 milionech USD.11 Samotn˘ prodej
ropy z ãeãensk˘ch vrtÛ pfiiná‰el stabilní zisk – podle odhadÛ aÏ 200 mili10
11
Golos âeãeno-Ingu‰etii. 12. 02. 1992.
Gall, C.; de Waal, T.: citov. dílo, s. 117.
âeãensko (imprimatur)
115
26.9.2007, 16:27
116
[ KONFLIKT V âEâENSKU
onÛ dolarÛ roãnû. Podstatná ãást tûchto pohádkov˘ch pfiíjmÛ tekla do kapes
Dudajevova nejbliωího okolí – Beslana Gantamirova, Jaraghi Mamodajeva a lidí z jejich klanÛ, ktefií v˘nosn˘ obchod s ropou kontrolovali. „Mnoh˘m moskevsk˘m místÛm situace kolem dvojznaãného a vágního politického statutu âeãenska vyhovovala. Je jasné, Ïe rozsáhlé bankovní aféry za
úãasti ãeãenské mafie, reexport ruské ropy, nelegální obchod se zbranûmi,
vyuÏití rusk˘ch letadel pro transport drog – to v‰e se nemohlo dít bez úãasti
vysoce postaven˘ch zkorumpovan˘ch prostfiedníkÛ v Moskvû i v jin˘ch
mûstech Ruska“.12
Zatímco úzká vrstva ãeãenské spoleãnosti zázraãnû bohatla, pfieváÏná
vût‰ina ãeãenské populace musela svádût kaÏdodenní boj o pfieÏití. Pracovníci státního sektoru od poloviny roku 1991 nedostávali plat. Podobnû
nebyly vypláceny ani dÛchody a sociální dávky. Státní mocí takfika nekontrolované ãeãenské území si navíc jako své útoãi‰tû oblíbili nejrÛznûj‰í kriminálníci takfika ze v‰ech koutÛ b˘valého Sovûtského svazu.
V kritické situaci se ocitli místní Rusové, ale i pfiíslu‰níci dal‰ích nevajna‰sk˘ch etnik (Ukrajinci, Îidé, Arméni, Dagestánci, Gruzínci aj.) a ãlenové
slab‰ích ãi „zhanoben˘ch“ klanÛ – stali se objektem útokÛ místních zloãincÛ, jejichÏ znaãné procento tvofiili pfiistûhovalci z horsk˘ch vesnic v jiÏní
ãásti republiky. âasté bylo násilné vysidlování, zabírání majetku a vydírání.
ProtoÏe zde RusÛm a dal‰ím postiÏen˘m chybûlo dostateãné spoleãenské
zázemí v podobû poãetn˘ch klanÛ (které Gall a de Waal pfiíznaãnû naz˘vají „velká síÈ mstitelÛ“), nemohli se ozbrojené pfievaze ãeãensk˘ch skupin
úãinnû ubránit.
Nemuselo se tedy nutnû jednat o etnicky motivované represe, i kdyÏ
útoky proti RusÛm obzvlá‰tû ze strany rodákÛ z horsk˘ch oblastí, ktefií se
do Grozného a Gudermesu teprve nedávno (vzhledem ke zru‰ení institutu registrace) pfiestûhovali a usilovali mimo jiné o „pfievzetí“ bytÛ v prestiÏních ãtvrtích metropole, které tradiãnû patfiily RusÛm a rusky mluvícím
novousedlíkÛm, se více tolerovaly. Ze zemû se pfieváÏnû do Ruska vystûhovaly desetitisíce neãeãensk˘ch obyvatel – pfieváÏnû kvalifikovan˘ch kádrÛ,
coÏ se následnû odrazilo na zhor‰ení sociálnû-ekonomické situace zemû.
Nutno dodat, Ïe v fiadû oblastí jiÏního Ruska, zejména v Krasnodarském
12
Pain, E.: âeãnja i drugie konflikty v Rossii. In: MûÏdunarodnaja ÏizÀ. Srpen 1998.
âeãensko (imprimatur)
116
26.9.2007, 16:27
âeãenská revoluce ]
117
kraji a v Stavropolské oblasti naopak docházelo v téÏe dobû k etnicky motivovan˘m útokÛm ze strany kozákÛ proti místním âeãencÛm.
Existují odli‰né názory na to, zda mûl Dudajev z pochybn˘ch ekonomick˘ch aktivit sv˘ch pfiívrÏencÛ pfiím˘ prospûch, nebo o nich nevûdûl. Zdá se,
Ïe „stfiízliv˘ idealista“ Dudajev, kterého podle svûdectví jeho nejbliωího okolí
zamûstnávaly hlavnû ideje ãeãenské nezávislosti, nejspí‰e na vlastní materiální prospûch nepom˘‰lel. Faktem je, Ïe se záhy po upevnûní své moci zamûfiil na odstranûní zmínûn˘ch osobností z „lukrativních pozic“, i kdyÏ si
byl vûdom toho, Ïe si takov˘m riskantním krokem získá mocné nepfiátele.
V makroekonomické politice sázel generál Dudajev, vûrn˘ sovûtské v˘chovû, na státem fiízené hospodáfiství a zanedbal tak Ïivotnû dÛleÏité reformy, pro postkomunistickou zemi nezbytné. Jeho snaha vytvofiit striktnû
prezidentsk˘ reÏim v zemi, kde vyjma necel˘ch dvou desetiletí centralizovaného ·ámilova vládnutí (1840–1859) a vyjma ruské/sovûtské nadvlády
(ve vûdomí âeãencÛ vût‰inou vnímané jako nelegitimní) existovaly spí‰e
teritoriálnû ãi rodovû-klanovû a teritoriálnû vymezené parlamentní formy
vládnutí (rady, tzv. kchely), nakonec narazila na odpor vlivn˘ch ãeãensk˘ch
‰piãek, které si chtûly udrÏet svÛj vliv v ekonomické a politické sféfie. To
spolu se vzrÛstající nespokojeností drtivé vût‰iny ãeãenské populace s neblahou sociálnû-ekonomickou situací nezbytnû vedlo k dramatickému rozuzlení. Mnozí Groznûnci byli navíc znepokojeni obsazením vÛdãích pozic
v ekonomickém a politickém Ïivotû republiky Dudajevov˘m ‰ir‰ím pfiíbuzenstvem – rodáky z horsk˘ch tejpÛ Jalchoroj a Melchesti, pfiívrÏenci fiádu
kádiríjá. Odpor vÛãi reÏimu tedy získával i subetnick˘, respektive sociálnû-ekonomick˘ ãi konfesní ráz.
13
Za zmínku rovnûÏ stojí, Ïe jedním z dÛleÏit˘ch faktorÛ, kter˘ pfiíslu‰níky nevajna‰sk˘ch národÛ (RusÛ,
ArménÛ, UkrajincÛ aj.) pfiimûl opustit republiku po roce 1991, byla i skuteãnost, Ïe v Dudajevovû
státû pfii‰li o svá tradiãní privilegia, napfi. dobfie placené pozice. Podobnû podmínûné procesy se po
rozpadu Sovûtského svazu odehrávaly i v jin˘ch novû nezávisl˘ch republikách, pfiedev‰ím jiÏního
Kavkazu a Stfiední Asie. Podle prÛzkumu vefiejného mínûní, uskuteãnûného v roce 1992, vyjádfiilo
37 % v‰ech dotázan˘ch RusÛ Ïijících na území âeãenské republiky pfiání ze zemû odejít, coÏ byl
nevy‰‰í poãet ze v‰ech republik b˘valého Sovûtského svazu. Podle informací Federální migraãní sluÏby
Ruské federace opustilo v letech 1991–1993 území âeãenska více neÏ 90 000 lidí, pfieváÏnû RusÛ
a tzv. rusky hovofiících. (Ti‰kov, V.: Ob‰ãestvo v vooruÏennom konflikte. Etnografija ãeãenskoj vojny,
s. 218.)
âeãensko (imprimatur)
117
26.9.2007, 16:27
118
[ KONFLIKT V âEâENSKU
1992–1994: Stra‰ák obãanské války
Parlament, podporující Mamodajeva a Gantamirova, na jejichÏ „privilegia“ Dudajev nekompromisnû zaútoãil, se 15. dubna 1992 otevfienû postavil proti Dudajevovû ústfiední moci. Pár dnÛ nato prohlásili poslanci
Dudajevem zru‰eného parlamentu jeho vládu za nelegitimní. Ústavní soud
âeãenské republiky oznaãil 19. dubna rozpu‰tûní parlamentu za protizákonné, naãeÏ prezident rozpustil samotn˘ Ústavní soud.
V ãeãenské metropoli se opût shromáÏdilo ozbrojené obyvatelstvo: jak
Dudajevovi pfiívrÏenci, tak zastánci parlamentáfiÛ. Obû ozbrojené demonstrace probíhaly v bezprostfiední blízkosti, nûkolik lidí proto ve sráÏkách
zahynulo. Opozice poÏadovala uspofiádání referenda o dÛvûfie parlamentu
a prezidentovi, které mûlo probûhnout 5. ãervna. Den pfied tímto datem
v‰ak zaútoãili Dudajevovi vûrní: skupina ozbrojencÛ pod vedením ·ámila
Basajeva nejprve rozehnala protiprezidentskou demonstraci a poté obsadila
budovu mûstské rady, coÏ podle rÛzn˘ch zdrojÛ stálo Ïivoty 17 aÏ 60 demonstrantÛ. DÏohar Dudajev a fiada jeho pfiívrÏencÛ, ktefií se ãervnového
krveprolití bezprostfiednû zúãastnili, tak získali zapfiisáhlé (krevní) nepfiátele. To otfiáslo v nûkter˘ch tejpech Dudajevovou autoritou. Jeho v˘luãnou
svrchovanost v‰ak i nadále uznávala fiada horsk˘ch tejpÛ v jiÏních oblastech
zemû, zãásti Grozn˘ a nûkteré okresy v centrálním âeãensku. Gantamirov,
ãeln˘ DudajevÛv odpÛrce, vyhlásil prezidentovi krevní mstu a uch˘lil se do
rodného Urus-Martanu, odkud zaãal koordinovat aktivity formující se protidudajevovské opozice. Obãanská válka v âeãensku byla fakticky ve svûtû.
Pár mûsícÛ nato do‰lo k pfiímé konfrontaci mezi kremelskou exekutivou a vzpurn˘m rusk˘m parlamentem, veden˘m R. Chasbulatovem,
A. Ruck˘m a ultranacionalistou A. Maka‰ovem, ktefií odmítali uznat svrchovanost Jelcinovy vlády. Podle jiÏ vyzkou‰eného ãeãenského scénáfie, byla
budova parlamentu 4. fiíjna 1993 pfied zraky svûtové vefiejnosti nejprve ostfielována, nyní uÏ ale z tankÛ, a po krátkém obléhání byly následnû nasazeny
zvlá‰tní jednotky Ministerstva vnitra. VÛdcové vzpoury, mezi nûÏ patfiil
i mocn˘ DudajevÛv odpÛrce Chasbulatov, byli zatãeni a posláni do moskevského Lefortovského vûzení. O tfii dny pozdûji Dudajev gratuloval Jelcinovi dopisem k úspû‰nému „potlaãení komunisticko-fa‰istické vzpoury“.14
14
Orlov, O. P.; âerkasov, A. B. (ed.): citov. dílo, s. 116.
âeãensko (imprimatur)
118
26.9.2007, 16:27
âeãenská revoluce ]
119
Nesmírnû zajímav˘ je v tomto období v˘voj oficiálních rusko-ãeãensk˘ch vztahÛ. AÏ do poãátku roku 1992 do‰lo mezi Moskvou a Grozn˘m
k fiadû sice málo efektivních, av‰ak pfiesto slibn˘ch setkání expertních skupin, jejichÏ cílem bylo ujednat konkrétní body rozdûlení pravomocí mezi
âeãenskem a federálním centrem, nebo alespoÀ stanovit pravidla pro dal‰í jednání. Delegacím se po tfiech v˘znamnûj‰ích setkáních v bfieznu
a kvûtnu 1992 a v lednu 1993 nakonec podafiilo díky stfiízlivému pfiístupu
úãastníkÛ sjednat spoleãnou základnu pro vytyãení vzájemn˘ch politick˘ch,
právních a ekonomick˘ch vztahÛ. Pfii jednáních byla zfiejmá snaha obou
stran odloÏit projednávání sporné a citlivû vnímané otázky statutu âeãenské republiky na pozdûj‰í dobu a patrn˘ byl rovnûÏ vcelku souhlasn˘ postoj ãeãenské strany k setrvání v ekonomickém i bezpeãnostním prostoru
Ruské federace ãi Spoleãenství nezávisl˘ch státÛ. To v‰ak Dudajevovi nezabránilo podniknout bez vûdomí a souhlasu Kremlu (i kdyÏ zfiejmû s vûdomím nûkter˘ch rusk˘ch vy‰‰ích vojensk˘ch ãinitelÛ, z nichÏ mnohé znal
osobnû) fiadu zahraniãních náv‰tûv, aby si zajistil podporu zejména muslimsk˘ch státÛ (zvlá‰tû „ropn˘ch království“ Perského zálivu), ale i Bosny
a Hercegoviny, Velké Británie, Francie i Spolkové republiky Nûmecka. 15
Koncem ãervence 1993 navrhla Moskva âeãensku ãlenství ve federaci
se zvlá‰tním statutem. Tento rusk˘ návrh se v‰ak nesetkal s pfiízní ãeãenského parlamentu ani prezidenta.
Rok 1993: Zmûny v Rusku
Dva roky po krvavém rozbití vzpoury rusk˘ch parlamentáfiÛ, které ukonãilo období „mocenského pluralismu“ v Rusku, zde do‰lo k dal‰í v˘znamné události. V parlamentních volbách v prosinci 1993 zaznamenaly nevídan˘ úspûch nacionalistické strany. Zisk 23 % hlasÛ ultranacionalistické
Liberálnû-demokratické strany Vladimíra Îirinovského signalizoval frustraci
ruské spoleãnosti po rozpadu SSSR a touhu po „návratu do fií‰e“
a znovuvzkfií‰ení pevného státu.16 Tato skuteãnost, spolu s relativní uspo-
15
16
·míd, T.: Rusko-ãeãensk˘ konflikt. Pfiíãiny a prÛbûh. Bakaláfiská práce na katedfie politologie FSS
Masarykovy University v Brnû [rukopis], s. 22.
Fiala, P.; Holzer, J.; Strmiska, M. a kol.: Politické strany ve stfiední a v˘chodní Evropû. Brno 2002,
s. 348.
âeãensko (imprimatur)
119
26.9.2007, 16:27
120
[ KONFLIKT V âEâENSKU
fiádaností pomûrÛ v zemi po rozdrcení parlamentní vzpoury, pfiimûla Jelcinovu vládu, aby vûnovala zv˘‰enou pozornost dosud ponûkud zanedbávané oblasti zahraniãní politiky, ale i konfliktním vztahÛm se vzpurn˘mi republikami – âeãenskem a Tatarstánem.17 V letech 1993–1994 v Rusku
zaãíná v souladu se spoleãenskou konjunkturou proces plynulého pfiechodu moci od liberálnû orientovaného politického establishmentu („zapadnikÛ“), kter˘ stál u rozpadu Sovûtského svazu, k nacionalisticky naladûn˘m politikÛm („dûrÏavnikÛm“).
Známí sociologové a etnologové A. Popov a E. Pain, prezidentovi poradci pro národnostní otázky, ktefií volali po vyváÏeném pfiístupu k severokavkazsk˘m záleÏitostem, byli vystfiídáni vlivn˘mi kremelsk˘mi ãiniteli
a znám˘mi jestfiáby, ktefií mûli k vyváÏenosti pfii fie‰ení souãasn˘ch problémÛ zemû daleko: Ministrem pro národnostní a regionální záleÏitosti
S. ·achrajem (mimochodem tûrsk˘m kozákem), ‰éfem prezidentovy administrativy S. Filatovem, ministrem obrany P. Graãovem, ‰éfem Jelcinovy
ochranky A. KorÏakovem, velitelem kremelské stráÏe M. Barsukovem, ministrem pro národnosti N. Jegorovem, prvním místopfiedsedou vlády O.
Soskovcem a dal‰ími. Zdá se, Ïe klíãovou roli zde sehrával S. ·achraj (jehoÏ ãeãensk˘ prezident kvÛli jeho snahám prosadit Dudajevovo svrÏení
a ozbrojenou intervencí oznaãil za nepfiítele ãeãenského národa a viníka
krachu rusko-ãeãensk˘ch jednání). Jeho ignorování Dudajeva a âeãencÛ,
jeÏ zaznamenali mnozí souãasníci, bylo podmínûno spí‰e osobními motivy.18
Noví poradci prosazovali buì pfiímo „mírovou intervenci“ do âeãenska, nebo razantnûj‰í podporu protidudajevské opozice. Prezident Jelcin sice
v dubnu 1994 nafiídil vládû, aby s Grozn˘m neprodlenû zahájila jednání
o modelu „Tatarstán plus“, av‰ak o nezdaru tohoto jeho zámûru nakonec
rozhodla skuteãnost, Ïe sestavování komise pro jednání s ãeãenskou stranou se protáhlo na tfii mûsíce a jejím ‰éfem byl navíc jmenován S. ·achraj.
B. Jelcin, kter˘ v prosincov˘ch volbách získal pouh˘ch 10 % hlasÛ, pfied
nadcházejícími prezidentsk˘mi volbami nutnû potfieboval upevnit svou
17
18
Definitivní znûní rusko-tatarstánské smlouvy bylo podepsáno v únoru 1994. Tatarstánu zaruãovalo
velmi ‰irokou politickou a ekonomickou autonomii v rámci Ruska. KazaÀ si navíc vyjednala v˘jimeãné právo vystupovat jako subjekt mezinárodních jednání atd.
Viz napfi. Dunlop, J.: Russia Confronts Chechnya. Roots of a Separatist Conflict. Cambridge 1998,
s. 188–193.
âeãensko (imprimatur)
120
26.9.2007, 16:27
âeãenská revoluce ]
121
pozici. V atmosféfie vzrÛstající atmosféry nacionál-revan‰ismu a pomûrnû
siln˘ch protikavkazsk˘ch nálad (v médiích se zaãaly ‰ífiit zprávy o poru‰ování
práv ruského obyvatelstva na Kavkaze a zvlá‰È v âeãensku, o fiádûní mocn˘ch a brutálních „kavkazsk˘ch mafií“ v rusk˘ch mûstech apod.), bylo zfiejmé, Ïe rozhodnûj‰í postup v „ãeãenské otázce“ by prezidentovi mohl zajistit Ïádoucí pfiízeÀ u vût‰inového voliãstva. Razantnost zmûny v pfiístupu
k âeãensku si rovnûÏ jasnû uvûdomíme ve svûtle skuteãnosti, Ïe pfied jarem 1994 „byly pouze dvû osoby na ruské politické scénû, které volaly po
svrÏení Dudajevova reÏimu, a to Doku Zavgajev, b˘val˘ komunistick˘ pfiedák âeãensko-Ingu‰ska, a Sergej ·achraj“.19
Soubûh událostí v polovinû roku 1994 byl vskutku ne‰Èastn˘. V ázerbajdÏánské metropoli Baku navíc 20. záfií 1994 do‰lo ke slavnostnímu
podepsání tzv. kontraktu století mezi vládou ÁzerbajdÏánské republiky
a západními energetick˘mi spoleãnostmi o tûÏbû obrovsk˘ch zásob kaspické ropy.20 Jedin˘ existující ropovod, kter˘ by mohl transportovat podstatné mnoÏství ázerbajdÏánské ropy na západní trhy, vedl pfies vzpurné âeãensko do ruského ãernomofiského pfiístavu Novorossijsk. (Mimo jiné)
proto se v mezinárodním konsorciu uvaÏovalo o v˘stavbû nov˘ch ropovodÛ, které by vedly mimo ruské území. Stavba jakékoliv „neruské“ trati ropovodu z Kaspického mofie by v‰ak znatelnû omezila vliv Moskvy ve strategicky dÛleÏitém jihokavkazsko-stfiedoasijském regionu, ãemuÏ bylo nutné
vãas zabránit. Vágní a nekonzistentní snahy Jelcinov˘ch zmocnûncÛ sjednat s Grozn˘m podmínky tranzitu pfies âeãensko nebyly úspû‰né a kremelsk˘m jestfiábÛm se tak do ruky dostal dal‰í trumf pro vojenské fie‰ení.
19
20
Diskont, M.; citováno podle Dunlop, J.: citov. dílo. S. 190.
Viz napfi. Souleimanov, E.: Geopolitika kaspického regionu. In: Mezinárodní politika 10/2003. Objem tûÏby ãeãenské ropy, od konce 19. století druh˘ nejvût‰í po Baku, zaãal od padesát˘ch let minulého století kvÛli vyãerpávání zásob postupnû klesat a zejména po zahájení intenzivní tûÏby
ropy na západní Sibifii ztratil v SSSR na v˘znamu. V roce 1980 se v âeãensko-Ingu‰sku tûÏilo kolem 7,4 milionÛ tun ropy roãnû, tedy ménû neÏ 1,5 % celkového objemu dob˘vaného v Rusku. Za
dal‰ích deset let klesl tento podíl na ménû neÏ 1 %. (Stratûgiãeskije intûrûsy Rossii na Kavkazû.
Anal˘za Analytického stfiediska Prezidentského úfiadu Ruské federace. Moskva 1993. [Manuskript]).
âeãensko (imprimatur)
121
26.9.2007, 16:27
122
5. První rusko-ãeãenská válka
„Ruská federace zaruãuje práva mal˘ch národÛ v souladu s obecnû uznávan˘mi principy a pravidly mezinárodního práva a s mezinárodními smlouvami Ruské federace“.
âlánek 69 Ústavy Ruské federace
„Dudajev je legitimním prezidentem. Má se s ním tedy jednat jako s prezidentem. To
je v‰echno. Nic jiného není tfieba dûlat. Je tu v‰ak i jiná cesta, a po té teì kráãíme –
cesta k velké válce…“
JURIJ AFANASJEV, rusk˘ vûdec a spisovatel, záfií 1994
Pfiedehra k invazi
JiÏ 5. listopadu 1993, tedy mûsíc po potlaãení parlamentní vzpoury,
pfiedloÏil ministr pro národnostní a regionální záleÏitosti Sergej ·achraj
prezidentovi návrh na fie‰ení ãeãenské krize. Boris Jelcin ·achrajÛv návrh
pfiijal a nafiídil Státnímu v˘boru pro federální záleÏitosti, aby vypracoval
program konkrétních akcí. Nov˘ princip poãítal se stupÀováním v‰estranného nátlaku na Grozn˘, kter˘ by ãeãenské vedení na obnoven˘ch jednáních pfiimûl k odvolání poÏadavku o odtrÏení. SoubûÏnû s tím mûla rÛst
materiální, vojenská i politická podpora pomûrnû poãetn˘m, byÈ roztrou‰en˘m odpÛrcÛm Dudajevova reÏimu. Jednalo se o lidi, ktefií mûli vÛãi
Dudajevovi v˘hrady spí‰e osobní neÏ politické. Z tohoto hlediska se jen
tûÏko dali povaÏovat za politickou opozici v klasickém slova smyslu. „Opoziãnost nûkter˘ch âeãencÛ ãasto mûla podivn˘ charakter a zakládala se
nikoli na ideologick˘ch tfienicích s Dudajevem, ale […] na základû nerozdûlené moci ãi penûz. Jejich biografie s sebou nezfiídka pfiedstavovaly Ïivotní pfiíbûhy zavil˘ch hazardérÛ“.1
âeãensko (imprimatur)
122
26.9.2007, 16:27
První rusko-ãeãenská válka ]
123
Znám˘ vojensk˘ analytik Pavel Felgenhauer v této spojitosti uvádí, Ïe
„v polovinû roku 1994 bylo rozhodnuto zahájit speciální operaci ke svrÏení Dudajeva, pfiiãemÏ pouÏita mûla b˘t stejná taktika, jaká byla korunována úspûchem roku 1993 v Abcházii, kde ruská armáda neoficiálnû podpofiila abchazské rebely tím, Ïe jim poskytla potfiebné zbranû, instruktory
a leteckou i logistickou podporu“. Podle jeho názoru „s my‰lenkou pouÏít
ãeãenskou opozici za úãelem svrÏení ãeãenského prezidenta DÏohara Dudajeva pfii‰el námûstek premiéra Sergej ·achraj. Generál Alexandr Kotûnkov, námûstek ministra pro národnostní a regionální záleÏitosti a také v˘znamn˘ ãlen ·achrajovy frakce, se ujal praktické úlohy podpofiit opozici
penûzi a zbranûmi. ·achraj a Kotûnkov tak zfiejmû dostali od prezidenta
Borise Jelcina zelenou.“2 Optimismus ve vztahu k této „nátlakové strategii“, jejímÏ nástrojem se mûla stát ãeãenská opozice, byl evidentnû ovlivnûn i úspû‰nou akcí Dudajevov˘ch odpÛrcÛ 31. bfiezna pfiede‰lého roku.
Tûm se tehdy, byÈ na pouh˘ pÛlden, podafiilo omezen˘mi silami obsadit
budovy televize a rozhlasu v centru Grozného.
V referendu uspofiádaném 12. prosince se ru‰tí obãané vyslovili pro
novou ústavu. V té sice padla zmínka o âeãenské republice jako subjektu
Ruské federace, av‰ak její statut nebyl nijak upfiesnûn.1 Koncem prosince
se republika ocitla v ãásteãné blokádû, kdyÏ Jelcin nafiídil pfiísnou kontrolu Ïelezniãních tratí a silnic vedoucích z republiky a do ní. Toto nepopulární rozhodnutí bylo odÛvodÀováno „katastrofickou kriminální situací,
vlnou násilí a nárÛstem ekonomick˘ch trestn˘ch ãinÛ v âeãenské republice“, ale i nutností ochránit pfied tûmito jevy sousední ruské oblasti.3
1
2
3
Felgenhauer, P.: The Chechen Campaign. Conference on the War in Chechnya: Implications for Russian
Security Policy. Naval Postgraduate School, Monterey, California. November 7.–8. 1995. Citováno
podle Dunlop, J.: Russia Confronts Chechnya. Roots of a Separatist Conflict. Cambridge 1998, s. 193.
DÏohar Dudajev 14. ledna 1994 dodal k názvu âeãenská republika slovo „Iãkerija“, mj. proto, vyjádfiil – jak byl pfiesvûdãen – absurdnost neexistujícího pojmu „âeãenská republika“, zmínûného
v ãerstvû pfiijaté ruské ústavû. ZároveÀ tak zdÛraznil i ideovou propojenost nezávislého ãeãenského
státu s jádrem ãeãenského tradicionalismu a protiruského odporu – Iãkerijí, odkud pocházel jeho
rod. Název Iãkerija má pÛvod v turkickém „iãeri“, „iãkeri“ – vnitfiní (zemû). Tak dagestán‰tí Kumykové pÛvodnû naz˘vali jihov˘chodní velehorské oblasti âeãenska – dne‰ní okresy Vedensk˘ a ·atojsk˘.
Pfiedstavitelé ãeãenské opozice se naopak nadále prezentovali jako „struktury âeãenské republiky“.
Blokádu âeãenska vyhlásila Moskva vícekrát – poprvé v listopadu 1991, v reakci na vyhlá‰ení nezávislosti âeãenské republiky na Ruské federaci. Podobnû jako v pfiípadû dal‰ích v˘nosÛ Jelcinova
kabinetu t˘kajících se âeãenska zÛstalo spí‰e u slov. Navíc kdykoli bylo tfieba, âeãenci si mohli
âeãensko (imprimatur)
123
26.9.2007, 16:27
124
[ KONFLIKT V âEâENSKU
Prvním krokem k institucionalizaci Dudajevov˘ch odpÛrcÛ bylo Moskvou iniciované zfiízení Prozatímní rady âeãenské republiky se sídlem ve
vesnici Znamûnskoje v Nadtûreãném okrese (16. prosince). Jejím pfiedsedou se stal Umar Avturchanov, pfiedseda místní samosprávy, odmítající
Dudajevovu legitimitu. Bislan Gantamirov, znám˘ gangster a obchodník
se ujal vedení ozbrojen˘ch oddílÛ Prozatímní rady. Vzápûtí se k sjednocované ãeãenské opozici pfiidal dal‰í neménû slavn˘ mafián Ruslan Labazanov, kter˘ Dudajevovi stejnû jako jeho v˘‰e uveden˘ kolega vyhlásil krevní
mstu. Do Nadtûreãného okresu zaãaly proudem pfiitékat peníze z federálního rozpoãtu, z nûhoÏ byly k tomuto úãelu vyhrazeny 2 miliardy rublÛ.
Poprvé po tfiech letech se na území republiky vyplácely dÛchody, sociální
dávky a dotace. Tohoto propagandistického tahu vyuÏil U. Avturchanov
a slíbil ãeãensk˘m obcím blahobyt a „návrat ke stabilnímu Ïivotu“ v˘mûnou za loajalitu.
âerstvû zvolená Státní duma, kontrolovaná nacionalisty a komunisty,
mezitím 23. února 1994 pfiijala zákon o amnestii pfiedákÛ loÀské parlamentní vzpoury. Osvobozen˘ Ruslan Chasbulatov se uch˘lil do rodného
âeãenska, odkud z racionálních dÛvodÛ volal po setrvání âeãenska v rámci
Ruské federace. JelikoÏ mohl fungovat jako „reálná protiváha Dudajevovi,
pÛsobení v jeho vlasti mu dávalo velmi vysokou ‰anci vrátit se do moskevsk˘ch mocensk˘ch kuloárÛ. Ani jeden z tûchto dvou ãeãensk˘ch vÛdcÛ v‰ak
nebyl pro Moskvu pfiijateln˘. Prezident Ruské federace a jeho okolí byli
konfrontováni s nutností neprodlenû pfievzít iniciativu.“4 Pozdûji se hodnû
hovofiilo o tom, jak˘m smûrem by se b˘valy vyvíjely události, kdyby
B. Jelcin ve státním zájmu dokázal zkrotit svoji osobní zá‰È vÛãi Chasbulatovovi (v tehdej‰ím âeãensku jediné Dudajevovû dÛvûryhodné alternativû) a podpofiil jeho mocenské aspirace v âeãensku.
V dubnu 1994 elitní oddíly Ministerstva obrany zahájily pfiípravu na
invazi do âeãenska. O mûsíc pozdûji námûstek ministra vnitra A. Kulikov
prohla‰uje, Ïe v âeãensku nastala „kritická situace, vyvolaná mimo jiné
4
pfiíslu‰níky ministerstva vnitra „zavázat“ skromn˘m úplatkem, o ãemÏ svûdãilo i Basajevovo taÏení
Stavropolsk˘m krajem v létû 1995. Tehdy se v‰ak pro ospravedlnûní blokády uvádûlo, Ïe za pouh˘ch osm mûsícÛ roku 1994 do‰lo ke 120 ozbrojen˘m útokÛm, pfii nichÏ bylo vyloupeno 1 156 vagónÛ a 527 kontejnerÛ. Celkové ‰kody za toto období mûly ãinit 11 miliard rublÛ. In: Rossijskaja
gazeta. 26. 12. 1993
Orlov, O.; âerkasov, A. (ed.): Rossija – âeãnja: Cep o‰ibok i prestuplenij, Moskva 1998, s. 118.
âeãensko (imprimatur)
124
26.9.2007, 16:27
První rusko-ãeãenská válka ]
125
vysokou mírou organizované kriminality srostlé s mocensk˘mi strukturami, kterou nelze vyfie‰it jinak neÏ prostfiednictvím silového zásahu ze strany federálního centra“.5
Jako názorné potvrzení jeho slov se skupina âeãencÛ zmocÀuje 27. kvûtna v jihoruském mûstû Minûralnyje Vody autobusu s 35 rukojmími
a poÏaduje 10 milionÛ dolarÛ a vrtulník do âeãenska. PfiibliÏnû o mûsíc
pozdûji, 30. ãervna, se stejn˘ scénáfi v téÏe lokalitû opakuje: teroristé poÏadují 5,8 milionÛ dolarÛ. Po Kulikovovû rozkazu k útoku dochází ve druhém incidentu ke krveprolití: zabit je jeden terorista a pût rukojmích.
Tyto ne‰Èastné akce kriminálníkÛ ãeãenské národnosti, které mûly ostfie
negativní ohlas v ruské spoleãnosti, pfii‰ly v nejnevhodnûj‰í okamÏik. Hrály totiÏ do karet zastáncÛm nekompromisního pfiístupu vÛãi vzpurné republice. Dudajevovi zmocnûnci, ktefií v Moskvû stfiídali jeden druhého,
zoufale usilovali o okamÏitá jednání na nejvy‰‰í úrovni bez jak˘chkoli pfiedbûÏn˘ch podmínek. NaráÏeli v‰ak na kategorick˘ odpor Jelcinova okolí. ·éf
prezidentského aparátu S. Filatov zfiejmû vyjádfiil oficiální stanovisko vlády, kdyÏ fiekl, Ïe zahájení jak˘chkoli rozhovorÛ mezi Moskvou a Grozn˘m
by pfiicházelo v úvahu pouze poté, co by âeãensko uznalo, Ïe je nedílnou
souãástí, tj. subjektem Ruské federace. Zfiejmá tedy byla radikalizace ruské pozice, jeÏ se definitivnû ustálila ve druhé polovinû roku 1994. „Na
podzim 1994 uÏ nikdo v Moskvû na vysoké úrovni nebyl ochoten pfiistoupit na kompromis s D. Dudajevem a jeho vládou.“6
Dne 27. kvûtna je spáchán atentát na D. Dudajeva – bomba exploduje
v autû v tûsné blízkosti ãeãenského prezidenta a ten jen zázrakem uniká smrti.
Atentát pfiiná‰í dal‰í eskalaci napûtí. Prozatímní rada svolává na 3. a 4. ãervence 1994 Kongres národÛ âeãenska. Kongres 30. ãervence prohla‰uje
Dudajeva za sesazeného. Formují se ozbrojené oddíly, kter˘m pfiíslu‰né orgány Ruské federace ‰tûdfie dodávají zbranû, munici, ale i vojenské instruktory a vojáky. O necel˘ t˘den nato 25. srpna vydává Prozatímní rada rozkaz
k zatãení Dudajeva. U. Avturchanov prosazuje uzavfiení smlouvy o rozdûlení
pravomocí mezi âeãenskou republikou a Moskvou po vzoru rusko-tatarstánské smlouvy, coÏ by znamenalo setrvání v rámci Ruské federace.
Dudajev nad ním ov‰em na oplátku vyná‰í rozsudek smrti za vlastizradu.
5
6
Orlov, O.; âerkasov, A. (ed.): citov. dílo, s. 118.
Orlov, O.; âerkasov, A. (ed.): citov. dílo, s. 123.
âeãensko (imprimatur)
125
26.9.2007, 16:27
126
[ KONFLIKT V âEâENSKU
Je‰tû pfiedtím se ale 2. ãervna oddíl Ruslana Labazanova zmocÀuje groznûnského Domu rozhlasu, av‰ak vzápûtí je z budovy vytlaãen. Den nato
se z Avturchanovovy iniciativy uskuteãÀuje Sjezd ãeãenského národa, kter˘ rozhoduje o novém sloÏení Prozatímní rady âeãenska a pfiedává jí ve‰keré mocenské pravomoci v republice. Za dal‰í více neÏ t˘den 12. ãervna
se v centru Grozného koná mítink ozbrojen˘ch Dudajevov˘ch odpÛrcÛ.
Posledního srpnového dne obsazují jednotky elitního Abchazského batalionu pod vedením ·ámila Basajeva strategickou traÈ Rostov-Baku a Labazanovovy oddíly se uchylují do rodného Argunu. Záhy nato jsou v‰ak 5. záfií
po prudk˘ch uliãních bojích nuceny opustit i toto mûsto.
Souãasnû s tím se mobilizují ozbrojené sloÏky Prozatímní rady, kter˘m
se za pomoci osmi bojov˘ch vrtulníkÛ ruské armády a rusk˘ch ÏoldnéfiÛ
a armádních dÛstojníkÛ podafií 30. záfií ovládnout severní okraje Grozného a 15. fiíjna za aktivnûj‰í úãasti ruské armády také nûkterá groznûnská
pfiedmûstí. Kulminace váleãného úsilí Dudajevov˘ch odpÛrcÛ v‰ak nepfiiná‰í oãekávané plody: i tento útok je odraÏen pfieváÏnû silami Abchazského batalionu.
Útok na Grozn˘ 26. listopadu 1994
Ru‰tí generálové, zklamaní neobratností ãeãenské opozice, se rozhodli
vzít iniciativu do vlastních rukou. Spojené oddíly pravidelné ruské armády
o síle 1 200 muÏÛ s 56 tanky, 15 bojov˘mi vrtulníky a 2 eskadrami bojov˘ch letounÛ zaútoãily 26. listopadu na ãeãenskou metropoli. Av‰ak i tato
akce skonãila nezdarem. Ve chvíli, kdy bylo zfiejmé, Ïe v akci se angaÏují
Rusové, âeãenci pozapomnûli na vlastní rozepfie a zaãali se pod Dudajevov˘m vedením mobilizovat proti vnûj‰ímu agresorovi. Kolona postupující na
Grozn˘ se tehdy ocitla pod „zufiivou palbou ochráncÛ ãeãenské metropole.
Bûhem ‰estihodinového boje byli útoãníci na hlavu poraÏeni a rozprá‰eni,
utrpûli velké ztráty. Samotn˘ Avturchanov uprchl […]“7
Prozatímní rada definitivnû získala povûst moskevské loutky, sympatie
ãeãenského obyvatelstva k opozici klesly na minimum. V této souvislosti
7
Anãabadze, G.: Vajnachi (ãeãency i ingu‰i). Online: http://kavkaz.memo.ru/bookstext/books/id /
612049.html.
âeãensko (imprimatur)
126
26.9.2007, 16:27
První rusko-ãeãenská válka ]
127
je pfiíznaãné, Ïe i pfiívrÏenci protidudajevské opozice varovali Rusy pfied
pfiímou vojenskou akcí.8 Existovaly i jiné, prozaiãtûj‰í pfiíãiny ruského listopadového neúspûchu: „[…] naprosté selhání logistického zabezpeãení
a spojení mezi skupinami zpÛsobilo, Ïe akce skonãila fiaskem“.9
Kreml vefiejnû popfiel jak˘koliv podíl ruské armády na útoku, av‰ak na
obrazovkách rusk˘ch i zahraniãních televizních stanic se brzy nato objevily zábûry zniãené i ukofiistûné ruské vojenské techniky v groznûnsk˘ch ulicích, ale i zajat˘ch rusk˘ch vojákÛ (zajato bylo celkem 70 lidí). Vystra‰ení
muÏi se pak pfied objektivy televizních kamer zpovídali, jak byli tajnû naverbováni pfiedstaviteli rusk˘ch bezpeãnostních sloÏek. Vojáci základní sluÏby
ze základny v severoosetinském Mozdoku dokonce nebyli ani informováni o tom, kam a proã jsou vezeni.
DÏohar Dudajev obratnû vyuÏil vzniklé situace. Prohlásil totiÏ, Ïe je
ochoten vrátit zajaté vojáky pouze tehdy, pfiizná-li Moskva jejich pfiíslu‰nost k pravidelné armádû. V opaãném pfiípadû by je jako Ïoldnéfie ãekala
poprava. Do ãeãenské metropole zamífiili ru‰tí poslanci a pfiedstavitelé nejrÛznûj‰ích politick˘ch stran a uskupení. V˘mûnou za televizní interview
pro pfiední ruské i svûtové televizní stanice potom získávali zpût zmatené
vojáky. Ruská armáda tak zaÏila dosud nevídané poníÏení. Od nynûj‰ka
Grozn˘ v mediálnû propagandistické válce pfiesvûdãivû vedl.
Znaãnû rozmrzel˘ ministr obrany P. Graãov reagoval na listopadovou
akci v˘rokem, kter˘ se stal v‰eobecnû znám˘m: „Já se pfiíli‰ nezajímám o to,
co se tam dûje. Ozbrojené síly se tam neangaÏují. Aãkoli se na televizi dívám a sly‰ím, Ïe tam snad vzali nûjaké zajatce […] Nikdy bych nedopustil, aby tanky vjely do mûsta. To je zoufalá ignorance. A za druhé, kdyby
útoãila armáda, v‰echno by se dalo vyfie‰it bûhem dvou hodin jedním plukem v˘sadkáfiÛ.“10
Na ruské generály oãividnû udûlala dojem americká intervence na Haiti o dva mûsíce dfiíve, která probûhla tak, jak si eventuální ãeãenské fie‰ení
zfiejmû pfiedstavoval Graãov. Snahy odborníkÛ vysvûtlit moskevsk˘m „jestfiábÛm“, Ïe Kavkaz (a âeãensko zvlá‰È) není Haiti, ztroskotaly. Podle obec-
8
9
10
In: Komsomolskaja pravda. 18. 06. 1996.
·míd, T.: Rusko-ãeãenská válka 1994–1996. Kofieny a prÛbûh. Bakaláfiská práce na katedfie politologie FSS MU v Brnû, s. 25.
In: Izvestija. 29. 11. 1994.
âeãensko (imprimatur)
127
26.9.2007, 16:27
128
[ KONFLIKT V âEâENSKU
ného pfiesvûdãení teì jiÏ Moskvû zbyly jen dvû moÏnosti: buì uznat nezávislost âeãenska, nebo proti nûmu podniknout pfiímou ozbrojenou intervenci.11
Dne 28. listopadu zaútoãila ruská vojenská letadla na vojenská a civilní
leti‰tû v Grozném.12 Mnoh˘m bylo jasné, Ïe Moskva tímto krokem chce
zahájit vzdu‰nou blokádu republiky a pfiipravit si tak pÛdu pro pozemní
útok.
Den nato JelcinÛv aparát vydal ultimátum adresované „v‰em stranám
ãeãenského konfliktu“ s poÏadavkem sloÏit do 48 hodin zbranû. Kdyby byl
b˘val tento v˘nos pfiijat je‰tû pfied útokem na Grozn˘ (kdy se je‰tû dalo
mluvit o opoziãních silách), resp. pfied náletem z 28. listopadu (kdy jiÏ
pfiímo zasáhlo ruské váleãné letectvo), bylo by eventuálnû moÏné jej vykládat jako snahu pfiedejít eskalaci. âeãenská vefiejnost opojená dosavadními pfiesvûdãiv˘mi vojensk˘mi úspûchy by totiÏ takovou kapitulaci (navíc v danou chvíli) svému vedení nikdy neodpustila, i kdyby Dudajev byl
(ãistû teoreticky) ochoten na ni pfiistoupit. Jako dal‰í potvrzení opaãné teze,
Ïe totiÏ Moskva byla pfiedem rozhodnuta jít do války, svûdãí i skuteãnost,
Ïe rusk˘ prezident je‰tû t˘Ï veãer, aniÏ by se doãkal vypr‰ení ultimáta, pfiimûl Radu bezpeãnosti, aby na své schÛzi odsouhlasila vojenskou invazi do
âeãenska. Dne 30. listopadu podepsal Boris Jelcin tajn˘ dekret ã. 2137
„O prostfiedcích k obnovení ústavního pofiádku a zákonnosti na území
âeãenské republiky“, kter˘ je v‰eobecnû povaÏován za právní podklad ãeãenské války.13
Rozhodovací mechanismus v Kremlu se záhy nato dává do pohybu. Ve
ãtvrtek 1. prosince podepisuje rusk˘ prezident zvlá‰tní v˘nos, kter˘ v‰em
majitelÛm stfieln˘ch zbraní na severním Kavkaze ukládá zbranû odevzdat
do poloviny mûsíce. Samozfiejmû Ïe bez v˘sledku. Ve stfiedu 7. prosince se
koná zasedání Rady bezpeãnosti Ruské federace, na nûmÏ je definitivnû
rozhodnuto vyuÏít k navrácení âeãenské republiky pod jurisdikci Ruské
federace síly. V závûreãném dokumentu zasedání figuruje pojem „obnove-
11
12
13
Bishof, H. et al.: Sturm über Tschetschenien: Russlands Krieg im Kaukasus. Aussenpolitikforschung
der Friedrich-Ebert Stiftung. Online: www.festr.de/research/fpolicy/sturm.html.
Následkem tohoto útoku bylo zlikvidováno mj. nûkolik desítek cviãn˘ch bojov˘ch letadel ãeskoslovenské v˘roby.
Grochmalski, P.: Czeczenia. Rys prawdziwy. Wroc∏aw 1999, s. 165–167.
âeãensko (imprimatur)
128
26.9.2007, 16:27
První rusko-ãeãenská válka ]
129
ní ústavního pofiádku“ – právû tak se má oficiálnû naz˘vat chystaná vojenská operace. Platná ruská ústava z roku 1993 pfiitom na ãeãenském území
nikdy neplatila, mimo jiné proto, Ïe se ãeãen‰tí obãané neúãastnili prosincového referenda o jejím pfiijetí. V pátek 9. prosince podepisuje rusk˘ prezident v˘nos „O prostfiedcích k zamezení ãinnosti nelegálních ozbrojen˘ch
formací na území âeãenské republiky a v pásmu osetsko-ingu‰ského konfliktu“.14 O dva dny pozdûji B. Jelcin vystupuje s krátk˘m televizním projevem. V nûm zdÛrazÀuje, Ïe „na‰ím cílem je najít politické v˘chodisko
problémÛ jednoho ze subjektÛ federace – âeãenské republiky – a ochránit
její obãany od ozbrojeného extremismu. Av‰ak dnes stojí mírov˘m jednáním a svobodnému vyjádfiení vÛle ãeãenského národa v cestû reálná hrozba otevfiené obãanské války v âeãenské republice. V pondûlí 12. prosince
se má uskuteãnit jednání mezi pfiedstaviteli Ruska a âeãenska. Musíme
zabránit zmafiení tohoto jednání.“15 TéhoÏ dne vojska Ministerstva obrany
a Ministerstva vnitra Ruské federace vstoupila na území âeãenska. Vojenská operace nesla aÏ do svého konce oficiální oznaãení „Opatfiení k obnovení
zákonnosti a pofiádku na území âeãenské republiky“.
Zaãátek rusko-ãeãenské války
V nedûli 11. prosince 1994 v 7:00 hodin – tedy bez jediného dne rok
po pfiijetí nové ruské ústavy se jednotky ministerstva obrany v poãtu 19 000
muÏÛ a ministerstva vnitra v poãtu 4 500 tisícÛ muÏÛ za podpory cca 80
tankÛ, 208 obrnûn˘ch transportérÛ a desítek bojov˘ch vrtulníkÛ vydaly
smûrem do âeãenska ve tfiech kolonách: dvû ze severoosetinsk˘ch mûst
Mozdok a Vladikavkaz a tfietí z dagestánského Chasavjurtu. Pomûrnû nízk˘ poãet vyslan˘ch muÏÛ i vojenské techniky vypovídal o optimistick˘ch
pfiedpokladech ‰tábu. Ke konci prosince – v pfiedveãer silvestrovského útoku
na Grozn˘ – v‰ak v âeãensku bylo soustfiedûno jiÏ 38 000 vojákÛ (podle
jin˘ch zdrojÛ aÏ 45 000), 230 tankÛ, 454 obrnûn˘ch vozidel pûchoty a 388
minometn˘ch zbraní. S tím, jak váleãn˘ konflikt nabíral na obrátkách, se
rozsah ruské vojenské pfiítomnosti v âeãensku nadále roz‰ifioval. Podle
14
15
Grochmalski, P.: citov. dílo, s. 165–167.
TV Ostankino. 11. 12. 1994.
âeãensko (imprimatur)
129
26.9.2007, 16:27
130
[ KONFLIKT V âEâENSKU
nûkter˘ch v˘poãtÛ bylo jiÏ 1. února 1995 na území republiky dislokováno
70 509 rusk˘ch vojákÛ a pfiíslu‰níkÛ ministerstva vnitra, z nichÏ pfiinejmen‰ím 58 739 bylo urãeno pro pfiímé nasazení do bojÛ. Zv˘‰ila se i technická
vybavenost: poãet tankÛ byl zv˘‰en na 322, poãet obrnûn˘ch transportérÛ
na 2 100 atd.16 Rusové pfiedem podnikli intenzivní leteck˘ útok na základnu vojensk˘ch letounÛ poblíÏ Grozného. Dudajev v reakci na bombardování Jelcinovi jízlivû pogratuloval slovy: „[…] válku ve vzduchu jste vyhrál.
âekáme vás na zemi.“ O tom, Ïe k dosud utajované invazi skuteãnû dojde, svûdãily ponûkud zvlá‰tní, av‰ak jiÏ dÛvûrnû známé signály z Kremlu.
V den invaze se rusk˘ prezident, stejnû jako pfii minulém pokusu „uklidnit“ âeãensko v listopadu 1991, uch˘lil do nemocnice, kde mûl podstoupit mal˘ chirurgick˘ zákrok na nosní stûnû. Na vzru‰ené dotazy novináfiÛ
ohlednû nejnovûj‰ích událostí na severním Kavkaze úfiady reagovaly svorn˘m mlãením.
První komplikace vojenské operace nastaly podle jiÏ ustálené tradice
hned v Ingu‰sku a v Dagestánu. Pfied monstrózní kolony vojenské techniky se v Ingu‰sku ve snaze zabránit jejich prÛniku do âeãenska stavûly stovky
vesniãanÛ, vesmûs Ïen a starcÛ. U Gerzel-aulu poblíÏ dagestánsk˘ch hranic se skupinû ozbrojen˘ch ãeãensk˘ch rolníkÛ podafiilo zajmout 47 pfiíslu‰níkÛ vojsk ministerstva obrany, vesmûs zmaten˘ch osmnáctilet˘ch vojáãkÛ základní sluÏby. Akce zaãala rovnûÏ váznout kvÛli nedostateãnému
technickému zabezpeãení. ¤ada zku‰en˘ch dÛstojníkÛ a veteránÛ afghánské války neváhala otevfienû vyslovovat pochybnosti o úãelnosti vojenského fie‰ení. Mnozí zpochybÀovali zejména úroveÀ psychické pfiipravenosti
armády pro uskuteãnûní operace podobného rozsahu. Mezi odpÛrce zaãínající ãeãenské války patfiili i pfiední pfiedstavitelé ruské generality – Boris
Gromov, poslední velitel „omezeného kontingentu“ sovûtsk˘ch vojsk
v Afghánistánu, a charismatick˘ Alexandr Lûbûì, velitel 14. ruské armády
dislokované ve vzpurném Podnûstfií na v˘chodû Moldavska.17
Znaãn˘ mediální rozruch zpÛsobil velitel 19. motorizované motostfielecké divize generál Ivan Babiãev, kter˘ odmítl pouÏít vojenskou sílu k „vyãi‰tûní“ trasy pro jednotky postupující na Grozn˘ od protestujících ãeãen16
17
Krivo‰ejev, G. F.: Rossija i SSSR v vojnách XX. veka. Poteri vooruÏennych sil. Statistiãeskije issledovanija. Moskva 2002, . 579.
In: Izvestija. 10. 12. 1994.
âeãensko (imprimatur)
130
26.9.2007, 16:27
První rusko-ãeãenská válka ]
131
sk˘ch vesniãanÛ. Vyslovil navíc pro ruskou vefiejnost ‰okující názor, Ïe pfiíslu‰níci rusk˘ch bezpeãnostních sluÏeb zinscenovali noãní ostfielování 19. divize, aby vyprovokovali jeho podfiízené k opûtování palby proti místním
âeãencÛm.18 Kromû toho se do ãeãenské operace odmítl zapojit i generál
Eduard Vorobjov spolu s pfiibliÏnû 500 dÛstojníky ruské armády. Svoje
rozhodnutí zdÛvodnil slovy: „Pokládám za zloãinné pouÏívat armádu proti vlastnímu národu.“19
V sobotu 17. prosince se neãekanû zhor‰ilo poãasí a postup federálních
kolon na ãeãenskou metropoli se v˘raznû zpomalil. Tato nepfiízeÀ navíc
znesnadnila a v nûkter˘ch pfiípadech zcela znemoÏnila nasazení letectva proti
pozicím povstalcÛ, jejichÏ houÏevnatost rostla se zkracující se vzdáleností
od Grozného. Moskva také uãinila první kroky k vytvofiení z jejího pohledu legitimních mocensk˘ch struktur v republice. U. Avturchanov zdiskreditovan˘ vojenskou poráÏkou a, jak se zjistilo, politicky málokompetentní
se pro tuto úlohu nehodil, a proto bylo 26. prosince 1994 rozhodnuto
postavit do ãela hekticky sestavované Vlády národního obrození âeãenské
republiky Salambeka HadÏijeva, jiÏ zmínûného vûdce z Akademie vûd Ruské
federace.20 ZároveÀ bylo zfiízeno i teritoriální fieditelství federálních orgánÛ v˘konné moci v âeãenské republice, fiízené N. Jegorovem. V˘nosy Jegorovova úfiady mûly b˘t závazné pro v‰echny instituce, dokud v âeãensku
nedojde k „obnovení úãinnosti ústavy a zákonn˘ch aktÛ Ruské federace
v plném rozsahu, ke stabilizaci sociálnû-ekonomické situace a k vytvofiení
ústavních orgánÛ reprezentativní a v˘konné moci âeãenské republiky“.21
Znepfiátelené strany na zaãátku kampanû
O pfiíãinách fiaska jiÏ v rané fázi ãeãenského „blitzkriegu“ existuje fiada
hypotéz. Ru‰tí armádní experti N. Noviãkov, V. Snûgovskij, A. Sokolov
a V. ·varev uvádûjí ve studii uvefiejnûné roku 1995 soupis hrub˘ch chyb
a pfiehmatÛ velení federálních vojsk. Podle jejich pfiesvûdãení se vojenská
18
19
20
21
RFE/RL Report. 19. 12. 1994.
Citováno podle Finch, R.: Why the Russian Army Failed in Chechnya. Verze online: http://
www.globalsecurity.org/military/library/report/1996/yrusfail.htm.
In: Rossijskaja gazeta. 27. 12. 1994.
RIA Novosti. 28. 11. 1994.
âeãensko (imprimatur)
131
26.9.2007, 16:27
132
[ KONFLIKT V âEâENSKU
akce uskuteãnila bez patfiiãné pfiípravy ‰tábÛ a vojsk i bez odpovídajícího
bojového a technického zabezpeãení, a ve své podstatû tedy odporovala
základním pilífiÛm moderní vojenské strategie.22 Neménû zaráÏející byla
skuteãnost, Ïe nezanedbatelnou ãást federálních sil tvofiily jednotky ministerstva vnitra, které nejsou ani teoreticky pfiipravovány na vedení váleãn˘ch
akcí. Morální, fyzická a technická zdatnost osmnácti- a devatenáctilet˘ch
vojákÛ základní sluÏby, ktefií byli sotva ochotni obûtovat Ïivoty v boji o blíÏe
nespecifikovan˘ cíl, zpÛsobila, Ïe bojeschopnost podstatné ãásti rusk˘ch
ozbrojen˘ch jednotek byla zoufale ‰patná. Morálka dÛstojnického sboru
pfiitom nebyla o mnoho lep‰í. âetní ru‰tí dÛstojníci, ktefií pro‰li peklem
Afghánistánu a byli si vûdomi diletantství, s nímÏ je operace fiízena, postrádali optimismus a oddanost, tolik nezbytné pro válãící armádu. „Nechceme tam posílat své chlapce. AÈ si âeãenci sami vyfie‰í, jak zastavit krveprolití,“ shrnul ve svém projevu názor mnoha sv˘ch kolegÛ námûstek
ministra obrany S. Kondratûv, kterého v‰ak záhy propustil sám Graãov.23
Situace v ãeãensk˘ch ozbrojen˘ch silách i v celé spoleãnosti byla zcela
odli‰ná neÏ u RusÛ. âeãenci mûli od faktického osamostatnûní se na pfielomu srpna a záfií 1991 paradoxnû více ãasu na psychickou i technickou
pfiípravu na moÏnou válku neÏ jejich severní rivalové: vÏdyÈ DÏohar Dudajev byl také váleãn˘m generálem, pro nûhoÏ bylo posilování obranyschopnosti zemû prioritou.
Váhavé a neobratné ãiny i slovní v˘pady moskevského vedení, které se
snaÏilo âeãence zastra‰it a pfiimût je k ústupkÛm, mûly mezi nimi opaãnou a velice bolestivou odezvu, a to ze zfiejm˘ch dÛvodÛ. PÛvodnû „statutární spor“ mezi Moskvou a Grozn˘m byl totiÏ z ãeãenské strany uÏ od
samého poãátku chápán jako konflikt, v nûmÏ je v sázce samotná identita
a fyzická existence národa. Toto vûdomí pak i pfii sebemen‰ích podnûtech
interpretovan˘ch jako útok na opûvovanou „ãeãenskou svobodu“ vyústilo
v opûtovné propukání staronov˘ch fobií.
Dean Pruitt a Jeffrey Rubin v této souvislosti podot˘kají, Ïe „to, co
zaãíná jako podruÏn˘ konkrétní spor, b˘vá v pfiípadû existence bolestné
historie vzájemného krvavého konfliktu ãasto ve svém dal‰ím v˘voji urão22
23
Noviãkov, N.; Snûgovskij, V.; Sokolov, A.; ·varev, V.: Rossijskije vooruÏennyje sily v ãeãenskom konflikte. Moskva 1995, s. 25–36.
CIS News Report. 28. 12. 1994.
âeãensko (imprimatur)
132
26.9.2007, 16:27
První rusko-ãeãenská válka ]
133
váno nekompromisními a veliká‰sk˘mi postoji kaÏdé ze stran a celkovû
jejich vzájemnou nevraÏivostí“.24 Syndrom ohroÏení a mechanismy rychlé
mobilizace, které v ãeãenském národním charakteru vyrÛstaly z historického
v˘voje a nabyly na síle strachem z vyhlazení v období deportací, se spojily
s kulturou násilí typickou pro kavkazské horaly, potaÏmo s jejich specifick˘m hodnotov˘m systémem a blokovaly ãeãenskou schopnost ãistû racionálního uvaÏování. Pfiitom právû racionální uvaÏování si Kreml patrnû sliboval od „nátlakové diplomacie“. Metoda cukru a biãe, kterou vÛãi
âeãensku dÛslednû uplatÀoval jiÏ rok pfied zahájením invaze, tak byla nejen od samého poãátku odsouzena k neúspûchu, ale navíc i nanejv˘‰ kontraproduktivní. Podle pfiedního sociologa Sergeje Arutjunova „pro âeãence, b˘t muÏem znamená pamatovat si jména sedmi generací pfiedkÛ z otcovy
strany […] a nejen jména, ale i okolnosti jejich smrti a místa jejich hrobÛ.
To vytváfií neb˘valou hloubku historické pamûti, pfiiãemÏ v mnoha pfiípadech za tato tradovaná úmrtí nesli vinu ru‰tí vojáci, aÈ uÏ za Katefiiny Veliké, Mikulá‰e I. ãi Stalina.“25 Tato slova potvrzuje i prÛzkum uskuteãnûn˘ v polovinû roku 1993 mezi ãeãensk˘mi vysoko‰kolsk˘mi studenty. Na
otázku „Jaké historické události mûly podle va‰eho názoru nejvût‰í dopad
v dûjinách ãeãenského národa?“ odpovûdûlo 43,8 % dotázan˘ch, Ïe deportace roku 1944, 39,3 % dotázan˘ch, Ïe ãeãenská revoluce a 14 % dotázan˘ch, Ïe kavkazská válka v 19. století.26 Lehkost, s jakou probûhla ãeãenská revoluce a vysok˘ stupeÀ mobilizace âeãencÛ bûhem eskalace
rusko-ãeãenské krize mohou b˘t proto do jisté míry chápány jakoÏto odveta potomkÛ za utrpení jejich dûdÛ a pradûdÛ.
Stále bezohlednûj‰í slovní potyãky mezi Kremlem a Dudajevem v natolik
citlivé záleÏitosti uzavíraly cesty ke kompromisu – v sázce byla totiÏ na jedné
stranû „ãest ãeãenského národa“ a na stranû druhé moc v Kremlu. Obû
strany se tak i vlastním pfiiãinûním dostávaly do patové situace.
Nebylo náhodou, Ïe váÏení ãeãen‰tí vokchstagové (‰edesátníci a star‰í)
byli vÛãi Rusku dokonce ménû shovívaví neÏ pfiirozenû radikálnûj‰í a ne24
25
26
Pruitt, D.; Rubin, J.: Social Conflict: Escalation. Stalemate and Settlement. New York 1986, s. 64.
Arutjunov. S.: Ethnicity and Conflict in the Caucasus. In: Wehling, F. (ed.): Ethnic Conflict and Russian Intervention in the Caucasus, Policy Paper No. 16 of the Institute on Global Conflict and Cooperation. San Diego 1995.
Sociologiãeskoje issledovanije „Vydaju‰ãijesja loudi âeãni v‰ech vremjon“. Opros cca 150 studentov
Groznûnskogo universiteta. Grozn˘ 1993.
âeãensko (imprimatur)
133
26.9.2007, 16:27
134
[ KONFLIKT V âEâENSKU
ústupnûj‰í mládeÏ; vÏdyÈ osobnû zaÏili deportaci, která jim vtiskla do pamûti velmi intenzivní pocit poníÏení. V tomto ohledu je zde moÏné vysledovat jisté paralely s Izraelem, kde „generace holocaustu“ zaujímala vÛãi
jevÛm, ohroÏujícím v jejich oãích existenci státu, velmi nesmífiliv˘ postoj.
Heslo „UÏ nikdy více!“ bylo pfiinejmen‰ím stejnû Ïivé i v myslích (zvlá‰tû
star‰ích) âeãencÛ.
V˘‰e uvedené skuteãnosti ãeãenskou spoleãnost silnû stmelovaly a vyvolávaly v ní jakousi iracionální euforii, zabraÀující âeãencÛm objektivnû
si uvûdomovat onu obrovskou pfievahu Ruska, jeÏ se na nû nezadrÏitelnû
fiítila. Válka paradoxnû vzbudila v ãeãenské spoleãnosti pocit historické
kontinuity, návratu k „etnick˘m základÛm“ (pfiipomeÀme, Ïe poãátek devadesát˘ch let byl v âeãensku, stejnû jako témûfi v‰ude jinde v postsovûtsk˘ch státech, obdobím vzrÛstajícího nacionalismu, jehoÏ nedílnou souãástí byly diskuze o národní historii a svérázném „etnickém dûdictví“,
vedoucí nutnû k mytizované sebereflexi prizmatem novovûk˘ch ãeãensk˘ch
dûjin, nerozluãnû spjat˘ch s rusko-ãeãensk˘m antagonismem). Dal‰ím
dÛsledkem váleãného konfliktu bylo aÏ dosud nemyslitelné pfiekonání klanové roztfií‰tûnosti.
UvaÏování v kategoriích národní cti a dÛstojnosti, palãivû pociÈované
vûdomí jim zpÛsobeného utrpení a genocidy, neumoÏÀovalo âeãencÛm
jednat jinak neÏ se ve jménu oné nesmírnû emotivnû vnímané národní cti,
dÛstojnosti a svobody postavit mnohdy zoufale, ale o to zatvrzeleji na odpor. Válka, která zaãala v roce 1994 a trvala dva roky, mûla v‰echny rysy
národnûosvobozeneckého boje.
Prosincová invaze rovnûÏ napomohla ãeãenskému sjednocení kolem
Dudajevova reÏimu, otfiásaného v letech 1993–1994 aÏ v samotn˘ch základech. Jak uvádí Tomበ·míd: „âeãensko se samo hroutilo, sám Dudajev nabízel v˘znamné kompromisy, jelikoÏ si zaãínal uvûdomovat, Ïe praktická realizace státní nezávislosti je vûc sloÏitá, navíc v pfiípadû malého státu
bez hlub‰ích státoprávních tradic. Îe bez úzké ekonomické spolupráce
s Ruskem to nebude moÏné“.27 Dudajevovy pfiedpovûdi o blíÏící se válce
s Ruskem v‰ak nyní byly vnímány jako proroctví.
27
·míd, T.: citov. dílo, s. 28.
âeãensko (imprimatur)
134
26.9.2007, 16:27
První rusko-ãeãenská válka ]
135
O chybnosti ruského pfiístupu svûdãí i následující dva pfiíklady. Ve dnech
12. aÏ 14. prosince 1994 se v severoosetinské metropoli Vladikavkazu na
popud Kremlu uskuteãnila mimofiádná jednání, avizovaná B. Jelcinem
v televizním projevu z 11. prosince. Ruskou stranu zastupoval námûstek
ministra pro národnostní a regionální záleÏitosti Vjaãeslav Michajlov,
k nûmuÏ se pozdûji pfiipojil P. Graãov. Reprezentantem ãeãenské strany byl
ministr hospodáfiství a financí Tajmaz Abubakarov. Jednání zkrachovala
poté, co ruská strana neãekanû pfiedloÏila ãeãenské delegaci k podepsání
dokument ustanovující âeãensko subjektem Ruské federace.
Tfii dny nato B. Jelcin zaslal D. Dudajevovi telegram, v nûmÏ ho vyzval, aby se dostavil do Mozdoku k prezidentovu zmocnûnci a ãerstvému
ministru pro národnostní a regionální záleÏitosti, „ultrajestfiábu“ N. Jegorovovi, a k S. Stûpa‰inovi, fiediteli FSK (Federální sluÏby kontrarozvûdky,
pfiejmenované v dubnu 1995 na FSB – Federální bezpeãnostní sluÏbu). Mûl
zde podepsat V˘nos ã. 2200 „O znovuzfiízení federálních teritoriálních
orgánÛ v˘konné moci na území âeãenské republiky“. Netfieba zdÛrazÀovat, Ïe i tento pokus ztroskotal.
Vojenská mobilizace muÏÛ ve vûku od 17 do 60 let, vyhlá‰ená 3. prosince generálním ‰tábem âeãenské republiky Iãkerija, byla spí‰e formálním aktem, neboÈ âeãenci se záhy po listopadovém útoku na Grozn˘, na
nûmÏ byly nade v‰i pochybnost úãastny pravidelné jednotky ruské armády, zaãali spontánnû organizovat do mobilních skupin domobrany, ãasto
podle regionálního nebo pokrevnû pfiíbuzenského principu. Tûmto, podle
ruské generality „zloãineck˘m útvarÛm“, nechybûly dokonce ani zbranû,
neboÈ jim je o nûkolik let dfiíve ‰tûdfie „vûnoval“ sám Graãov pfii odchodu
federální armády z âeãenska. „Dne 28. kvûtna 1992 podepsal Graãov
smûrnici, která vyslovovala souhlas s rozdûlením zbraní na dvû poloviny
mezi ruskou armádu a Dudajeva. Byl to vlastnû pokus nûjak dÛstojnû zamaskovat skuteãnost, Ïe armáda uÏ témûfi o v‰echny zbranû pfii‰la. Hodnû
lidí si myslí, Ïe je Dudajev prostû koupil […] Podle oficiálních seznamÛ
bylo v âeãensku zanecháno 226 letadel, 42 tankÛ, 36 obrnûn˘ch transportérÛ a 29 tisíc samopalÛ.“28
28
Gall, C.; de Waal, T.: âeãensko. Vítûzství a prohry. Praha 2000, s.104–105. Detailní soupis vojenské
techniky, která zbyla na území âeãenska po definitivním odchodu rusk˘ch vojsk 8. ãervna 1992,
Orlov, O. P.; âerkasov, A. (ed.): citov. dílo, s. 105–107.
âeãensko (imprimatur)
135
26.9.2007, 16:27
136
[ KONFLIKT V âEâENSKU
Aãkoli drtivá vût‰ina ãeãensk˘ch povstalcÛ byla bûhem války ozbrojena
pfieváÏnû stfieln˘mi a ruãními zbranûmi (mimo jiné automatick˘mi zbranûmi AKM „Kala‰nikov“ ruské v˘roby a „Borz“ (Vlk) ãeãenské v˘roby, dále
reaktivními protitankov˘mi granáty RPG-18 „Moucha“ a RPG-22 „Netto“
a v men‰ím poãtu reaktivními protivzdu‰n˘mi systémy „Strela“), v poãáteãních mûsících konfliktu disponovali i patnácti tanky, pûti komplexy zenitek „Grad“, tfiemi motorizovan˘mi dûlostfieleck˘mi systémy „SAU“, ‰estnácti
protivzdu‰n˘mi komplexy rÛzné znaãky, pfiedev‰ím v‰ak StingerÛ. Desítky
tankÛ, obrnûn˘ch vozidel pûchoty a mnoÏství jiné vojenské techniky ruské
v˘roby navíc âeãenci ukofiistili i pfii podzimních bojích s ãeãenskou opozicí.29
Údaje o poãtech ãeãensk˘ch ozbrojen˘ch sil se rÛzní. PÛvodnû byl stav
náleÏitû vycviãen˘ch, organizovan˘ch a ozbrojen˘ch jednotek, které by se daly
oznaãit jako pravidelné, relativnû nízk˘. Stále ve zbrani byli pfiedev‰ím pfiíslu‰níci tzv. prezidentské gardy (max. 2 000 muÏÛ), armády âeãenské republiky Iãkerija (1 500 muÏÛ) a „Abchazského batalionu“ ·ámila Basajeva
(cca 400 muÏÛ). Tyto oddíly pak spolu s pozdûji zformovan˘m „Islámsk˘m
dÏamaatem“ (sloÏen˘m z wahhábistick˘ch dobrovolníkÛ ze zahraniãí i z âeãencÛ) tvofiily v prÛbûhu války jádro armády – jednalo se o nejdisciplinovanûj‰í, nejbojeschopnûj‰í a technicky nejlépe vybavené vojsko. K tûmto jednotkám se prÛbûÏnû a podle vlastního uváÏení pfiidávaly jiÏ existující
organizované ozbrojené oddíly nejrÛznûj‰ích „polních velitelÛ“ a klanov˘ch
autorit z celé republiky. Hlásili se do nich i pfiíslu‰níci jednotek, které pÛvodnû stály v opozici k Dudajevovû reÏimu (napfi. z oddílu Gantamirovova
ãi Labazanovova). Nicménû nejpoãetnûj‰í sloÏku ãeãenské armády tvofiila
domobrana. Celkem ãítaly ãeãenské ozbrojené síly 12 000 aÏ 18 000 muÏÛ,
zatímco muÏÛ, ktefií se v rÛzné dny války chopili zbraní, aby je pozvedli proti
federálním vojskÛm, bylo zjevnû nûkolikanásobnû více. Jejich pfiesn˘ poãet
lze jen tûÏko zjistit, jelikoÏ v prÛbûhu války znaãnû kolísal; v zásadû totiÏ
platil systém, v jehoÏ rámci se povstalci stfiídali – nûkolik mûsícÛ trávili
v bojích a nûkolik dal‰ích potom odpoãívali v rodn˘ch vesnicích nebo v nemocnicích napfi. v ÁzerbajdÏánu, Gruzii ãi Turecku. BlíÏe specifikovat poãet
partyzánsk˘ch i pravideln˘ch oddílÛ je tedy velmi obtíÏné.30
29
30
In: Nezavisimoje vojennoe obozrenije, â. 42. 1999.
Jusupov, M.: âeãnja. In: Ti‰kov, V. A.; Filippova, J. (ed.): MeÏetniãeskije otno‰enija i konflikty
v postsovûtskich gosudarstvach. Moskva 2001, s. 240.
âeãensko (imprimatur)
136
26.9.2007, 16:27
První rusko-ãeãenská válka ]
137
V rÛzn˘ch fázích války se k ãeãensk˘m povstalcÛm s rÛznou intenzitou a v rÛzném poãtu pfiidávali dobrovolníci z fiad muslimsk˘ch kavkazsk˘ch národÛ – Ingu‰ové, Dagestánci, âerkesové, Adygové, Balkárci, Karaãajevci, Kabardinci, ãlenové ázerbajdÏánské poboãky militarizované
ultranacionalistické panturkistické organizace „Boz Kurt“ („·ed˘ vlk“) –,
i dobrovolníci z arabsk˘ch zemí a Turecka (zejména ãeãenského a vÛbec
severokavkazského pÛvodu), krym‰tí Tatafii, desítky GruzínÛ-MegrelÛ (pfiíznivcÛ zesnulého prezidenta Z. Gamsachurdii), nûkolik desítek UkrajincÛ
z nacionalistické organizace UNA-UNSO a dal‰í spí‰e nepoãetné skupiny.
Faktick˘ kolaps slibované bleskové války otfiásl Graãovov˘m renomé. Je
zfiejmé, Ïe kdyby ministr obrany uznal strategické chyby v plánování i provedení váleãné operace, znamenalo by to s nejvût‰í pravdûpodobností konec jeho profesionální kariéry. P. Graãov proto ve‰kerou vinu svalil na bedra
federálních vojensk˘ch ‰piãek a provedl fiadu zmûn ve ‰tábu. A. Mitjuchina vystfiídal kvÛli jeho náhle zji‰tûné „nemoci“ ve funkci velitele operace
A. Kva‰nin. Následující události nicménû ukázaly, Ïe tyto zmûny byly spí‰e kosmetického charakteru a pÛvodní pojetí vojensk˘ch operací zÛstalo
takfika nezmûnûno.
Cíl: Prezidentsk˘ palác v Grozném
Ve snaze dokonãit invazi a obsadit Grozn˘ v co nejkrat‰í dobû si postupující federální jednotky poãínaly stále bezohlednûji. Nasazení váleãného
letectva a tûÏkého dûlostfielectva v bojích o ãeãenská mûsta a vesnice bylo
stále masivnûj‰í a poãet obûtí mezi civilním obyvatelstvem pfiirozenû drasticky stoupal. Vrcholem cynismu bylo, kdyÏ Boris Jelcin v televizním projevu k âeãencÛm 22. prosince sliboval, Ïe nedojde k Ïádn˘m projevÛm
poru‰ování jejich ústavou zaruãen˘ch práv, a pfiitom je‰tû téhoÏ dne byly
zahájeny kobercové nálety na ãeãenská mûsta a vesnice.31 T˘Ï den si rovnûÏ vyÏádal i první obûÈ z fiad ÏurnalistÛ – pfii bombardování Grozného
zahynula 28letá americká fotografka Cynthia Elbaum.32
Dobytí Prezidentského paláce v Grozném bylo srovnáváno s obsazením
Reichstagu v kvûtnu 1945; podle pfiedpokladÛ rusk˘ch generálÛ mûl tento
31
32
RFE/RL. 22. 12. 1994.
Viz napfi. online: http://www.gallery.cjestr.ru/authors/?id=5.
âeãensko (imprimatur)
137
26.9.2007, 16:27
138
[ KONFLIKT V âEâENSKU
symbolick˘ akt zlomit odpor âeãencÛ a ukonãit váleãnou kampaÀ. Poãínaje 22. prosincem se, jak uÏ bylo zmínûno, Grozn˘ stal cílem systematického bombardování, které mûly pfiipravit pÛdu pro chystan˘ útok pozemního vojska. Oficiální moskevské úfiady pfiitom kategoricky odmítaly úãast
rusk˘ch váleãn˘ch letounÛ pfii bombardování ãeãensk˘ch mûst a vesnic –
poznávací znaky letadel byly v poãáteãní fázi invaze dÛslednû zamalovávány. Velitel vojenského letectva generál V. Dejnekin napfiíklad navzdory
poãetn˘m i vizuálnû zdokumentovan˘m svûdectvím desítek místních
a zahraniãních reportérÛ prohlásil, Ïe „Ïádná raketa a Ïádná bomba rusk˘ch leteck˘ch sil nebyly proti Groznému nasazeny“ a Ïe „nikdo nedá rozkaz k eventuálnímu bombardování pokojn˘ch obyvatel“.33 Deník ruské armády Krasnaja zvûzda dokonce opakovanû upozorÀoval, Ïe poãetné exploze
a poÏáry v Grozném jsou zinscenovány ãeãensk˘mi povstalci, ktefií chtûjí
„zdiskreditovat federální vojska v oãích âeãencÛ“.34 Uvádûna byla i zcela
absurdní teze, podle níÏ letadla bombardující Grozn˘ a dal‰í ãeãenská mûsta
a vesnice „létají z ÁzerbajdÏánu“.35
Fiasko silvestrovského útoku
Silvestrovsk˘ útok na Grozn˘ byl bezesporu nejvût‰ím fiaskem ruské
armády v prÛbûhu první ãeãenské války. Po celém svûtû se stal pfiedmûtem
desítek odborn˘ch studií pro studenty vojensk˘ch ‰kol rÛzného stupnû na
téma vedení války ve mûstû. JiÏ zmínûná anal˘za rusk˘ch vojensk˘ch expertÛ uvádí, Ïe tanky vjely do mûsta bez doprovodu pûchoty, bez zaji‰tûného spojení a t˘lového zabezpeãení. Ve v‰ech tfiech útoãn˘ch kolonách
(Severov˘chod, Západ, V˘chod) chybûli zku‰ení mechanici, velitelé zase
mûli k dispozici nekvalitní a zastaralé mapy. N. Noviãkov a jeho spolupracovníci pfii rozboru zásad válãení ve mûstû vysvûtlují na pfiíkladech z druhé
svûtové války, Ïe útoãit na opevnûné mûsto tankov˘mi vojsky je bezúãelné.
ZdÛrazÀují, Ïe ve mûstû je „základem váleãn˘ch akcí útoãná skupina
a útoãn˘ oddíl“. 36
33
34
35
36
TV Ostankino. 27. 12. 1994.
In: Krasnaja zvezda. 05. 01. 1995.
ITAR-TASS. 08. 01. 1995.
Noviãkov, N.; Snûgovskij, V.; Sokolov, A.; ·varev, V.: citov. dílo, s. 65.
âeãensko (imprimatur)
138
26.9.2007, 16:27
První rusko-ãeãenská válka ]
139
âeãenci, kter˘m se Grozném podafiilo vytvofiit v k momentu útoku nûkolikastupÀov˘ systém obrany, tvofien˘ mobilními, málo poãetn˘mi skupinami s dokonalou znalostí terénu, nejprve umoÏnili tankÛm vjet aÏ do ulic
v centru mûsta, pak zaútoãili na první a poslední tank v kaÏdé kolonû a posléze protitankov˘mi granátomety postupnû likvidovali v‰echny ostatní. Tankové jednotky, zablokované v jednotliv˘ch groznûnsk˘ch ãtvrtích, tak nejenÏe
nedokázaly dob˘t Prezidentsk˘ palác, ale samy se navíc ocitly v boji o pfieÏití
v obklíãení v neznámém mûstû. Aby toho nebylo málo, nezfiídka zpÛsobily
rusk˘m silám nemalé ztráty i údery vlastního dûlostfielectva a letectva.37
Ruská armáda pfii‰la podle oficiálních údajÛ bûhem nûkolika dnÛ o 534
lidí. Nûkteré odhady mluví aÏ o 2 500 padl˘ch vojákÛ.38 Ministr Graãov
20. února 1995 navzdory své pÛvodní kritice taktiky listopadového útoku
na Grozn˘ odmítl obvinûní z nevhodného pouÏití obrnûné techniky pfii
útoku na Grozn˘ („bez nasazení tankÛ by nebylo moÏné Grozn˘ obsadit“).39
Smysl silvestrovského útoku lze ostatnû vysvûtlit jen velice obtíÏnû. ¤ada
komentátorÛ v této souvislosti uvádí dÛvody ponûkud surrealistického rázu.
Jak uvádí Tomበ·míd: „Synchronizovan˘ rovnomûrn˘ útok mûl ovládnout
mûsto, kde se soustfiedilo nejvíce obráncÛ a v Prezidentském paláci sídlili
ãeãen‰tí vÛdci. V‰e mûlo trvat jeden den. Tato sebevûdomû naplánovaná
operace byla ov‰em nereálná, a to pro sebelep‰í armádu na svûtû. Dob˘t
pÛlmilionové mûsto, pokud je bránûno ozbrojen˘mi formacemi, za jeden
den nelze. Podle pfiedsedy obranného v˘boru Státní dumy S. Ju‰enkova se
o útoku na Grozn˘ rozhodlo náhle na Silvestra 1994 pfii odpolední pitce
k oslavû sedmaãtyfiicát˘ch narozenin P. Graãova“.40
Válka a její reflexe v ruské spoleãnosti
âeãenskou válku (1994–1996) lze povaÏovat za vÛbec první válku v dûjinách demokratického Ruska. Do jisté míry platí, Ïe Jelcinovo Rusko bylo
jedin˘m netotalitním zfiízením v dûjinách této zemû, které mûlo ve srovnání
s pfiedchozími reÏimy nesporné úspûchy v budování svobodného státu.
37
38
39
40
In: Segodnja. 17. 01. 1995.
IN: Hürriyet. 20. 01. 1995.
Noviãkov, N.; Snûgovskij, V.; Sokolov, A.; ·varev, V.: citov. dílo, s. 55.
·míd, T.: citov. dílo, s. 30.
âeãensko (imprimatur)
139
26.9.2007, 16:27
140
[ KONFLIKT V âEâENSKU
I vzhledem k této skuteãnosti byly vefiejné ohlasy na ãeãenskou kampaÀ intenzivnûj‰í a hlavnû vÛbec probíhaly (pro srovnání vzpomeÀme na afghánskou válku, jeÏ skonãila o pouh˘ch pût let dfiíve). Takfika neomezen˘ pfiístup
ruské vefiejnosti k informacím (princip svobody slova se tak pfies pokusy
nûkter˘ch oficiálních ãinitelÛ za Jelcinova prezidentství pfiece jen uplatÀoval),
tedy kaÏdodenní a neomezené poskytování zpráv z ãeãenského boji‰tû, pfiedev‰ím nezávisl˘mi rusk˘mi médii, tak rozpoutal aktivní vefiejnou diskuzi
o (ne)úãelnosti a zpÛsobech vedení váleãného konfliktu na Severním Kavkaze, coÏ nûkdy doslova otfiáslo tradiãnû spí‰e apatickou ruskou vefiejností.
Nelze neÏ souhlasit s tvrzením, Ïe katalyzátorem protiváleãn˘ch nálad
v Rusku byly dûsivé zábûry zabit˘ch a zmrzaãen˘ch vojákÛ základní sluÏby, válejících se na zasnûÏen˘ch ulicích novoroãního Grozného vedle zbytkÛ zniãené vojenské techniky. Jásající ãeãen‰tí povstalci v pozadí byli pro
ruského diváka rovnûÏ velmi nepfiíjemnou podívanou. Kritick˘ pfiístup
zejména nejpopulárnûj‰í nestátní televizní stanice NTV, ale i dal‰ích rusk˘ch médií k událostem v âeãensku, kde se naplno rozpoutala operace
k „obnovení ústavního pofiádku“ (Kreml stále nebyl ochoten naz˘vat skuteãnost prav˘m jménem a dÛslednû nahrazoval slovo válka tímto neblaze
proslul˘m eufemismem) vyvolal ve spoleãnosti vlnu antipatie a nenávisti
k rusko-ãeãenské válce a jejím iniciátorÛm.
Na druhou stranu ov‰em nelze opomíjet ani skuteãnost, Ïe ruské vefiejné mínûní, pomûrnû dlouho a úspû‰nû zpracovávané oficiální propagandou, bylo v momentû invaze na definitivní skoncování s „ãeãensk˘mi kriminálními Ïivly“ pfiece jen pfiipraveno. Gall a de Waal v této souvislosti
komentují pfiíznaãn˘ v˘rok b˘valého ruského premiéra Jegora Gajdara
„Vícekrát jsem fiíkal, Ïe velkou úlohu hrál ,efekt Îirinovského‘, a to vzhledem k jeho rétorice, jeho „Poslednímu v˘padu na jih“ atd. Zdálo se, Ïe
vítûzná válka bude velmi prospû‰ná.“ „Malá válka proti ,mafiánsk˘m âeãencÛm‘ zapÛsobí dobfie na voliãe, tvrdilo se, a Jelcin vstoupí do prezidentské volební kampanû roku 1996 jako tvrd˘ vládce, jehoÏ flirtování se
západním liberalismem koneãnû odeznûlo.“41 Odmítání války a ‰ífiení pa-
41
Gall, C.; de Waal, Th.: citov. dílo, s. 147. Nûktefií analytici, napfiíklad E. Pain, poukazují na skuteãnost, Ïe ruská spoleãnost byla protiváleãnû orientovaná jiÏ po kolapsu groznûnské operace 26. listopadu 1994. Pfiedpokládám v‰ak, Ïe hloubka frustrace nebyla tak v˘razná, aby odvrátila spoleãnost od touhy po odplatû.
âeãensko (imprimatur)
140
26.9.2007, 16:27
První rusko-ãeãenská válka ]
141
cifistick˘ch nálad bylo zãásti aÏ odezvou na katastrofální selhání federální
armády v klíãov˘ch operacích a také na zprávy o systematické likvidaci
ãeãenské metropole a fiady dal‰ích mûst a obcí i s obyvateli. Svou roli jistû
sehrálo licomûrné, do oãí bijící popírání oãividn˘ch skuteãností (o nichÏ
média informovala i obrazem) ve vefiejn˘ch vystoupeních generálÛ a oficiálních vládních pfiedstavitelÛ. Nûkterá média v této spojitosti dokonce
hovofiila o novû vzniklém „fenoménu“ mezi armádní generalitou – „krvav˘ch lÏích“.
Odpor vÛãi vojenské operaci k „obnovení pofiádku“ v âeãensku provedené hbitû a s lehkostí by byl b˘val u ruské vefiejnosti s nejvût‰í pravdûpodobností minimální, a politické dividendy oãekávané „malé vítûzné války“
naopak znaãné. Na tyto aspekty upozorÀují i ameriãtí komentátofii: „Se
zvefiejÀováním neúspûchÛ kampanû a poãtu obûtí v rusk˘ch nezávisl˘ch
médiích (podle odhadÛ zahynulo do dubna 1995 zhruba 1 500 vojákÛ
a 25 000 civilistÛ) se vefiejné mínûní v Rusku stavûlo stále více proti pokraãující okupaci“.42
Válka poslouÏila jako pfiedmût Ïhav˘ch sporÛ nejen v celé ruské vefiejnosti, ale i uvnitfi armády a mocensk˘ch orgánÛ.
Za zmínku bezesporu stojí, Ïe k rozhodnutí o invazi do‰lo bez pfiedchozího schválení Státní dumou, coÏ podle nûkter˘ch odborníkÛ znamená poru‰ení platné ústavy z roku 1993. Navíc ze v‰ech politick˘ch stran
a skupin zastoupen˘ch v ruském parlamentu to byli pouze ultranacionalisté V. Îirinovského, ktefií invazi bezv˘hradnû podpofiili. Protest podan˘
skupinou poslancÛ k Ústavnímu soudu byl v‰ak zamítnut s odÛvodnûním,
Ïe rusk˘ prezident jednal v souladu se zákonem. Bez zajímavosti koneãnû
není ani to, Ïe invazi vefiejnû odsoudili vrcholní pfiedstavitelé, respektive
vlády fiady „etnick˘ch“ autonomií Ruské federace, napfiíklad Tatarstánu,
Ba‰kortostánu, âuva‰ska, Tuvy, Burjatska a Kalmycka.
JiÏ 16. prosince Rada federace Parlamentu Ruské federace, nejvy‰‰í zákonodárn˘ orgán státu, vydala usnesení, v nûmÏ Borise Jelcina vyzvala
k neprodlenému zastavení postupu vojsk do ãeãenského vnitrozemí a k zahájení mírov˘ch jednání s Grozn˘m. Premiér âernomyrdin Vzápûtí prohlásil, Ïe je pfiipraven se s Dudajevem kdykoli sejít. Kladl v‰ak pfiedbûÏ42
Kol. autorÛ: First Chechen War 1994–1996. Online: www.fastr.org/man/dod-101/ops/wars/chechnza1.htm.
âeãensko (imprimatur)
141
26.9.2007, 16:27
142
[ KONFLIKT V âEâENSKU
nou podmínku – odzbrojení ãeãensk˘ch oddílÛ. Podobnû Státní duma
23. prosince apelovala na prezidenta a vládu, aby uvalili moratorium na
vojenské akce v âeãensku a pfiistoupili k jednáním s Grozn˘m. O ãtyfii
dny pozdûji vystoupil s televizním projevem B. Jelcin a ruské vefiejnosti
sdûlil, Ïe t˘m ve sloÏení N. Jegorov, A. Kva‰nin a S. Stûpa‰in je pfiipraven
setkat se s ãeãenskou stranou a jednat o podmínkách normalizace a odzbrojení „nezákonn˘ch ozbrojen˘ch skupin“. Nicménû obsah v˘‰e zmínûn˘ch návrhÛ ani stále rychlej‰í postup federálních tankov˘ch kolon a letectva smûrem k Groznému pfiirozenû nikterak nezvy‰oval ochotu âeãencÛ
k odzbrojení.
Proti „jestfiábÛm“ z Kremlu a silov˘ch ministerstev se postavila fiada
prominentních rusk˘ch politikÛ a vy‰‰ích armádních dÛstojníkÛ. Ministra obrany Pavla Graãova, pfiezdívaného kvÛli aféfie s nezákonn˘m nákupem mercedesÛ „Pa‰a-Mercedes“, navíc nemûli v lásce novináfii. Byl obviÀován z rozsáhl˘ch podvodÛ v ozbrojen˘ch sloÏkách a pfiipisována mu byla
i vraÏda slavného ruského novináfie Dmitrije Cholodova na jafie roku
1994.43 Demokraticky orientovaní poslanci se sjednotili kolem poslaneckého klubu „Vybor Rossii“ („Volba Ruska“), k jehoÏ v˘znamn˘m osobnostem a zároveÀ nejurputnûj‰ím odpÛrcÛm ãeãenské války patfiili pfiedseda
poslaneckého v˘boru pro obranu Sergej Ju‰enkov a slavn˘ disident a první
zmocnûnec Státní dumy pro lidská práva Sergej Kovaljov. Jejich protiváleãné postoje tehdy sdíleli i jiÏ zmínûní generálové E. Vorobjov, A. Lûbûì,
B. Gromov aj.
Média popisující nelichotivou situaci ruské armády v âeãensku byla
nacionalistickou opozicí pran˘fiována kvÛli údajnému stranûní âeãencÛm.
(Je pravdou, Ïe nûktefií ru‰tí Ïurnalisté, ktefií nav‰tívili âeãensko, s povstalci
skuteãnû sympatizovali). Znervózniv‰í generalita sdûlovací prostfiedky vnímala jako pátou kolonu, která ‰kodí armádû a je dokonce odpovûdná za
smrt rusk˘ch vojákÛ, umírajících podle vyjádfiení ministra obrany pro
Rusko s radostí a „úsmûvem na tváfii“.44 Velitel Moskevského vojenského
okruhu generál Leontij Kuznûcov napfi. na adresu ÏurnalistÛ kritizujících
43
44
TV Ostankino. 20. 01. 1995.
Belkin, A.: War in Chechnya: The Impact on Civil-Military Relations in Russia. Online:
www.amina.com/article/chapter2.html.
âeãensko (imprimatur)
142
26.9.2007, 16:27
První rusko-ãeãenská válka ]
143
Graãova uvedl, Ïe by rád „zabil […] ty darebáky, pomlouvající na‰eho
ministra obrany“.45
Samotn˘ P. Graãov po dobytí Prezidentského paláce koncem ledna 1995
znovu získal sebejistotu a tvrdû zkritizoval pûta‰edesátiletého S. Kovaljova,
oznaãiv ho za „‰pínu zemû“, zatímco mlad‰ímu S. Ju‰enkovovi se od nûj
dostalo „mírnûj‰ího“ oznaãení „gadjony‰“ (ohava).46
âeãenská kampaÀ zasadila bolestivou ránu prestiÏi ruské armády, jejíÏ
neporazitelnost byla dosud v oãích RusÛ zfiejmû nejdÛleÏitûj‰ím argumentem pro velmocensk˘ statut jejich zemû. Pochybnosti o úrovni pfiipravenosti armády, které v dÛsledku ãeãenského taÏení zvlá‰È zesílily, se ãasovû
shodovaly s blíÏícím se roz‰ífiením NATO na v˘chod. Tato nejistota pak
jen stupÀovala médii Ïivené „bezpeãnostní dilema“ rusk˘ch obãanÛ
a projevovala se i v jejich touze po utuÏení státu a jeho moci, neboÈ je to
stát, kter˘ je v Rusku tradiãnû vnímán jako pfiední záruka bezpeãnosti
obãanÛ. Ke strachu z vlastní vojenské zranitelnosti se u ãásti spoleãnosti
pfiidávaly i obavy z delegování pfiíli‰ rozsáhl˘ch pravomocí ãetn˘m etnick˘m autonomiím, coÏ v jejich oãích mohlo do budoucna naru‰it jednotu
ruského státu. JiÏ tehdy se proto zaãalo hovofiit o nutnosti recentralizovat
federaci. DÛsledkem tûchto procesÛ byl i razantní nárÛst nacionalistick˘ch
a revan‰istick˘ch nálad v ruské spoleãnosti a její postupná militarizace. Jak
za chvíli uvidíme, ãeãenská válka poslouÏila jako v˘znamn˘ katalyzátor
tûchto procesÛ. Tyto nálady potom vytvofiily spoleãenské oãekávání pro
vládu „tvrdé ruky“, které se, jak se zdá, zaãalo naplÀovat za dal‰ích 6 aÏ
7 let. Spoleãensk˘ v˘voj a jeho dÛsledky se nakonec promítl i do geneze
zahraniãnûpolitického uvaÏování, coÏ se zaãalo projevovat zvlá‰tû po nástupu Jevgenije Primakova do ãela vlády koncem 1996.
Grozn˘ obsazen. Válãení v horách
Po zarputil˘ch pouliãních bojích s rozsáhl˘m vyuÏitím dûlostfieleck˘ch
útokÛ a leteckého bombardování se federální armádû podafiilo poãátkem
bfiezna 1995 definitivnû ovládnout Grozn˘. âeãenci pfiitom kladli houÏev-
45
46
ITAR-TASS. 25. 01. 1995.
In: Bakinskij raboãij. 07. 06. 1996.
âeãensko (imprimatur)
143
26.9.2007, 16:27
144
[ KONFLIKT V âEâENSKU
nat˘ odpor: mnohdy se muselo bojovat o kaÏdou ulici, o kaÏd˘ dÛm
a o kaÏdé patro, coÏ pfiivodilo rozsáhlé ztráty jak mezi groznûnsk˘mi civilisty, ze znaãné ãásti místními Rusy (mnozí Rusové a rusofonní Groznûnci
totiÏ pfied válkou ob˘vali prestiÏní ãtvrti v centru ãeãensko-ingu‰ského hlavního mûsta), tak mezi znepfiátelen˘mi stranami. Ru‰tí generálové si vytyãili jasn˘ cíl: obsazení symbolu ãeãenského odporu – Prezidentského paláce. Jak jiÏ bylo fieãeno, kalkulovali zfiejmû s tím, Ïe takto dosáhnou konce
váleãné operace. Aãkoli vytãen˘ cíl byl splnûn a Prezidentsk˘ palác byl navíc
posléze z psychologick˘ch dÛvodÛ zcela rozbofien, povstalci se uch˘lili pfiedev‰ím do jiÏních horsk˘ch oblastí, odkud pokraãovali v partyzánsk˘ch
aktivitách na ostatním území republiky. âeãenské velení sestávající ze zku‰en˘ch dÛstojníkÛ sovûtské armády si totiÏ od poãátku uvûdomovalo, Ïe
Grozn˘ a dal‰í mûsta budou federály dfiíve ãi pozdûji obsazeny. Soustfiedilo se proto jiÏ pfiedem na intenzivní budování základen v horách, aby mohli
od finanãnû a materiálnû nákladné poziãní války brzy pfiejít k válce diverznû-teroristické a partyzánské. Na tu Rusko odpovûdûlo masivním bombardováním ãeãensk˘ch vesnic, v nichÏ se mûli ukr˘vat povstalci, a tûÏi‰tû války
se tak postupnû pfiesunulo do pfiedhorsk˘ch oblastí na jihu i do samotné
Iãkerije. Skupiny ãeãensk˘ch ozbrojencÛ byly ov‰em rozesety po celém
âeãensku vyjma krajního severu zemû a zpÛsobovaly rusk˘m vojákÛm
znaãné ztráty. Podle oãit˘ch svûdectví získávali se soumrakem v Grozném
i v dal‰ích mûstech opût navrch âeãenci.47
Koncem bfiezna se RusÛm po nûkolikat˘denním intenzivním bombardování podafiilo obsadit obklíãená mûsta Argun a také ·ali, které po ztrátû
Grozného D. Dudajev prohlásil za hlavní mûsto republiky. V dubnu pak
bylo dobyto druhé nejvût‰í ãeãenské mûsto Gudermes, leÏící na strategické cestû z ÁzerbájdÏánu a Dagestánu do ruského vnitrozemí (trasa Rostov-Baku). Vût‰ina tûchto mûst byla spolu s celou fiadou dal‰ích ãeãensk˘ch
mûst a vesnic zcela nebo ãásteãnû zniãena. Mezi civilním obyvatelstvem byly
zaznamenány tûÏké obûti. Tato skuteãnost následnû vedla k mobilizaci stále nov˘ch dobrovolníkÛ do fiad povstalcÛ. Obvinûní z poru‰ování lidsk˘ch
práv a Îenevsk˘ch konvencí vznesené vÛãi rusk˘m ozbrojen˘m silám maìarsk˘m diplomatem pfii OBSE Istvánem Gyarmatim bylo rusk˘m vede-
47
Gall, C.; de Waal, T.: citov. dílo, s. 215.
âeãensko (imprimatur)
144
26.9.2007, 16:27
První rusko-ãeãenská válka ]
145
ním ignorováno podobnû jako protesty S. Kovaljova a fiady liberálnû sm˘‰lejících rusk˘ch poslancÛ uÏ i na mezinárodní scénû.
Útok na Sama‰ki
Útok na vesnici Sama‰ki poblíÏ ingu‰sk˘ch hranic v dubnu 1995 se stal
jedním z nejkrvavûj‰ích pfiíkladÛ ruského zpÛsobu fie‰ení konfliktÛ v ãeãenské válce. Stále nezodpovûzena zÛstává otázka, zda bylo ãi nebylo nejvy‰‰í velení operace informováno o tom, Ïe v obklíãené vesnici Sama‰ki
nejsou ãeãen‰tí ozbrojenci. Existují svûdectví, Ïe útok byl veden na vesnici, kde se nenacházel Ïádn˘ pfiíslu‰ník ãeãenské armády, o ãemÏ byli ru‰tí
dÛstojníci místopfiíseÏnû uji‰tûni vesnick˘mi stafie‰iny. Ti totiÏ nûkolik dnÛ
pfiedtím pfiimûli povstalce opustit vesnici právû proto, aby Sama‰ki zbavili
nebezpeãí útoku. Vesniãané nicménû dostali ultimátum na odevzdání nûkolika stovek kusÛ automatick˘ch zbraní a obrnûn˘ch vozidel pûchoty.
Generálové ov‰em ani neãekali na vypr‰ení ultimáta a vesnice byla vystavena soustfiedûné dûlostfielecké palbû, vedené primárnû z komplexÛ Grad,
dislokovan˘ch poblíÏ vesnice. Po dûlostfielectvu bylo nasazeno do akce nûkolik stovek vojákÛ elitní Sofrinské brigády ministerstva vnitra, proslul˘ch
svou brutalitou bûhem bojÛ v Náhorním Karabachu. V˘sledkem zásahu
bylo 250 mrtv˘ch vesniãanÛ, pfiiãemÏ jde o údaj Mezinárodního ãerveného kfiíÏe, jehoÏ pracovníkÛm byl vstup do Sama‰ek „z bezpeãnostních dÛvodÛ“ umoÏnûn teprve t˘den po útoku, takÏe je pravdûpodobné, Ïe poãet
obûtí byl ve skuteãnosti vy‰‰í. Po incidentu v Sama‰kách se uÏívání tzv.
„zaãistek“ (oficiálnû prohledávání domu od domu a pátrání po povstalcích
a úkrytech zbraní) stalo synonymem drancování, násilí a hromadného zat˘kání muÏského obyvatelstva.48 Rakousk˘ politolog Martin Malek s odkazem na v˘povûdi sesbírané pracovníky ruské organizace na obranu lidsk˘ch práv Memoriál uvádí, Ïe „ãeãen‰tí muÏi bez rozdílu vûku byli pfied
oãima jejich pfiíbuzn˘ch hromadnû popravováni, lidé byli zaÏiva upalováni ve vlastních domech, do sklepÛ, v nichÏ byli civilisté, se házely ruãní
granáty“.49 Podle názoru polského odborníka Piotra Grochmalského, se tato
48
49
Malek, M.: Russlands Tschetschenien-Krieg: Rechtsverletzungen, Massaker, Lager. In: Osteuropa. 11/
1996, s. 559.
Grochmalski, P.: citov. dílo, s.192.
âeãensko (imprimatur)
145
26.9.2007, 16:27
146
[ KONFLIKT V âEâENSKU
vesnice na západû âeãenska mûla stát odstra‰ujícím pfiíkladem pro obce
ochotné poskytnout povstalcÛm podporu.50 Je pfiíznaãné, Ïe nikdo z pfiíslu‰níkÛ Sofrinské brigády ani jejich anonymních velitelÛ nebyl navzdory
oãividn˘m pfieãinÛm hnán k trestní odpovûdnosti. Podobn˘ osud jako
Sama‰ki potkal i obyvatele vesnic Bamut (leden 1995) a Novogroznûnskoje
(únor 1996) ãi mûsteãka Sûrnovodsk (záfií–fiíjen 1995) a dlouhou fiadu
dal‰ích obcí. Druh˘ útok na Sama‰ki se uskuteãnil v bfieznu dal‰ího roku
a stál Ïivoty nûkolika desítek lidí.51
Poãínaje dubnem se ruská vojska, jejichÏ poãty a v˘zbroj jiÏ v˘znamnû
pfievy‰ovaly limity stanovené Smlouvou o sníÏení konvenãních ozbrojen˘ch
sil v Evropû (1990) zaãala soustfieìovat poblíÏ strategicky v˘znamné vesnice Bamut v západním âeãensku. Jednotkami federální armády teì jiÏ bylo
(pfiinejmen‰ím formálnû) obsazeno na 80 % ãeãenského území, aãkoli pravidelné v˘pady povstalcÛ na nejneoãekávanûj‰ích místech po celé republice vyvolávaly pochybnosti o pevnosti federální kontroly. S trval˘m ústupem povstalecké armády k jihu a s narÛstajícím poãtem obûtí navíc rostlo
i jejich zoufalé odhodlání. Situace âeãencÛ vytlaãovan˘ch aÏ k velehorsk˘m
masivÛm se stávala kritickou. TfiebaÏe v Rusku sílila nespokojenost s pokraãující válkou a Státní duma v ãervnu 1995 opûtovnû vyz˘vala k zastavení
bojÛ, vedení okupaãních vojsk bylo odhodláno pokraãovat ve válce za pouÏití tradiãních prostfiedkÛ. âeãenci se proto odhodlali k diverznû teroristické akci, jejímÏ prostfiednictvím chtûli pfiimût Rusy k zastavení bojÛ
a zahájení mírov˘ch jednání.
Útok na Budjonnovsk
Dne 14. ãervna 1995 do‰lo k tomu, pfied ãím DÏohar Dudajev jiÏ dávno varoval – válka dorazila do Ruska. Nûkolik stovek ãeãensk˘ch bojovníkÛ pod Basajevov˘m velením se v automobilech a nákladních autech vydalo do Stavropolského kraje. Po cestû podplatili desítky zdánlivû
neproniknuteln˘ch vojensk˘ch a policejních kordonÛ. Takto se jim poda-
50
51
O tragick˘ch událostech ve vesnici Sama‰ki podrobnû viz Blinu‰ov, A.: Tragedija sela Sama‰ki, âeãnja,
aprel 1995. Dnevnik pravoza‰ãitnika. Online: http://www.hro.org/editions/karta/nr9 /blinush.htm
nebo http://www.memo.ru/hr/hotpoints/chechen/samashk.
Anãabadze, G.: citov. dílo.
âeãensko (imprimatur)
146
26.9.2007, 16:27
První rusko-ãeãenská válka ]
147
fiilo dorazit aÏ do padesátitisícového Budjonnovsku (dfiíve Svat˘ kfiíÏ). Pozdûji ov‰em povstalci sebevûdomû tvrdili, Ïe jejich pÛvodním cílem bylo
dojet aÏ do Rostovu a tfieba i dále na sever.
Poté, co narazili na policejní kontroly, zabili âeãenci tfii desítky milicionáfiÛ, 8 vojákÛ a 17 civilistÛ a se ztrátou 8 vlastních lidí se ukryli v mûstské
nemocnici. Poãet jejich rukojmí ãinil pfiibliÏnû tisíc lidí. ·ámil Basajev
poÏadoval okamÏité staÏení rusk˘ch vojsk z âeãenska a zahájení pfiím˘ch
jednání s prezidentem B. Jelcinem nebo premiérem V. âernomyrdinem
o podmínkách ukonãení války.
Rusk˘ prezident se ov‰em pfies jisté váhání rozhodl odcestovat na schÛzku ãlensk˘ch zemí Velké sedmiãky (G7) v kanadském Halifaxu, kam byl
pozván. Ponechal tak ve‰kerou zodpovûdnost za v˘voj v Budjonnovsku na
bedrech premiéra Viktora âernomyrdina. ·. Basajev zaãal 16. ãervna hrozit
popravou rukojmí v nemocnici, kde âeãenci vytvofiili kruhovou obranu,
a dobrosrdeãn˘ âernomyrdin se proto k záchranû lidsk˘ch ÏivotÛ rozhodl
navzdory silov˘m ministrÛm (Graãovovi, Jerinovi, Stepa‰inovi a Jegorovovi)
pro jednání s Basajevem, ãímÏ si potom vyslouÏil nálepku „vyjednavaã
s teroristy“. Pfií‰tího dne ov‰em pfieváÏily argumenty jestfiábÛ a elitní oddíly ministerstva vnitra Alfa podnikly postupnû nûkolik útokÛ na nemocnici, ãímÏ zaplatily sv˘mi Ïivoty pfiedev‰ím desítky rukojmích. Obsadit budovu nemocnice se RusÛm pfiesto stále nedafiilo. âernomyrdin zaãal
s Basajevem urychlenû jednat. Do jednání se záhy po prosbû ruského premiéra zapojil i S. Kovaljov. Tomu se podafiilo dospût s âeãenci k dohodû
na tfiech zásadních bodech: a) rukojmí budou propu‰tûni, b) S. Kovaljov
bude spolu se sto padesáti rukojmími (v pfieváÏné vût‰inû muÏÛ) doprovázet ãeãenskou kolonu na cestû zpût do âeãenska, c) budou zahájena rusko-ãeãenská mírová jednání. Georgij Anãabadze se oprávnûnû domnívá, Ïe
sv˘m postupem „âernomyrdin zachránil Ïivoty stovek lidí, ktefií byli odsouzeni ke smrti, kdyby b˘vala federální vojska obléhající nemocnici, nezastavila palbu a podnikla generální útok“.52
Aãkoli na zpáteãní cestû do Vedena nastalo nûkolik vypjat˘ch situací, kdyÏ
ruské vrtulníky doprovázející autobusové kolony zjevnû hledaly vhodnou
chvíli k útoku, pfiece jen se v‰e obe‰lo bez váÏnûj‰ích incidentÛ. Basajevovi
52
Interfax. 23. 06. 1995.
âeãensko (imprimatur)
147
26.9.2007, 16:27
148
[ KONFLIKT V âEâENSKU
ozbrojenci po dvou nároãn˘ch dnech nakonec dorazili do velitelovy rodné
velehorské vesnice Vedeno, kde byli uvítáni jako hrdinové. Stojí za zmínku, Ïe DÏohar Dudajev i ‰éf ‰tábu ãeãenské armády A. Maschadov akci
vefiejnû odsoudili, i kdyÏ jejich postoj lze ve svûtle celkové strategické situace
ãeãensk˘ch ozbrojen˘ch formací a fiady technick˘ch aspektÛ zpochybnit.
Jednání a bombardování
Oficiální rusko-ãeãenská jednání zaãala v Grozném 19. ãervna. Byly
vytvofieny stálé delegace – tu ruskou vedli armádní generál A. Kulikov
a V. Michajlov. V ãele ãeãenské delegace stanul ministr spravedlnosti
a generální prokurátor U. Imajev. Na ruské stranû se vytvofiila pomûrnû
rozsáhlá sít’ zprostfiedkovatelÛ a emisarÛ (A. Voºskij, pozdûji A. Lobov, aj.),
která mûla umoÏnit kontakt mezi vyjednavaãi a Kremlem, potaÏmo mezi
obûma jednajícími stranami, v technick˘ch otázkách. Oãekávání, Ïe nejvût‰ím jablkem sváru se stane nanejv˘‰ citlivá otázka statutu âeãenska, se
záhy potvrdila. Zatímco Rusové dÛslednû trvali na jednotnosti
i nedûlitelnosti Ruska, byÈ byli ochotni poskytnout republice nejrozsáhlej‰í pravomoci v rámci federace, âeãenci si nárokovali úplnou nezávislost.
Nakonec dospûly obû strany k rozhodnutí o okamÏitém podepsání vojenské dohody (federální armáda se mûla stáhnout z âeãenska a souãasnû
s tím mûli povstalci odevzdat zbranû, mûla probûhnout vzájemná v˘mûna
zajatcÛ atd.), zatímco otázky politické (mj. statut âeãenska) se mûly fie‰it
aÏ po pûtileté pfiestávce. PrÛbûh jednání komplikovaly ãas od ãasu ultimáta rusk˘ch generálÛ. Velitel ‰tábu federální armády v âeãensku A. Kulikov
napfiíklad 23. ãervna poÏadoval jménem ruské delegace vydání ·ámila Basajeva do tfií dnÛ. V opaãném pfiípadû mûlo dojít ke zru‰ení ãerstvû dohodnutého moratoria na váleãné akce.53
Ve druhé polovinû srpna navzdory jednáním zintenzivnily vojenské sráÏky: ve 16. a 17. srpna podnikly ruské jednotky útok na ãeãenské pozice
v Aãchoj-Martanu a do‰lo rovnûÏ k bombardování iãkerijské obce Ro‰niâu, kde pob˘val jeden ze ‰tábÛ ãeãenského prezidenta. PfiekáÏkou hladkého naplÀování dosaÏen˘ch dohod byla mimo jiné pfietrvávající neochota
53
Gall, C.; de Waal, T.: citov. dílo, s. 251.
âeãensko (imprimatur)
148
26.9.2007, 16:27
První rusko-ãeãenská válka ]
149
ke kompromisu v fiadách ruské generality a kremelsk˘ch jestfiábÛ, ktefií
povaÏovali ve‰kerá jednání se separatisty za zradu. Svoji úlohu v‰ak sehrál
i zpÛsob uvaÏování pfiinejmen‰ím ãásti âeãencÛ, jimÏ rozhodnutí vojensk˘ch náãelníkÛ nemohlo slouÏit jako dostateãn˘ dÛvod pro zastavení krevní
msty. Atmosféra vzájemné nedÛvûry sílila paralelnû s roz‰ifiováním stfietnutí co do územního rozsahu i intenzity, coÏ se nutnû projevilo zpomalením a následnû i zastavením vyjednávacího procesu.
Na podzim 1995 byl pfii explozi v Grozném tûÏce zranûn generál Anatolij Romanov, znám˘ zastánce mírového fie‰ení, kter˘ se v˘znamn˘m zpÛsobem angaÏoval v rusko-ãeãensk˘ch jednáních. Gall a de Waal v této souvislosti uvádûjí roz‰ífien˘ názor, podle kterého „dÛkazy smûfiovaly
k zastáncÛm tvrdé linie v rusk˘ch bezpeãnostních strukturách nebo k promoskevské ãeãenské vládû, tedy k silám, kter˘m se narÛstající spolupráce
mezi federálními sloÏkami a Dudajevovou stranou rozhodnû nelíbila“.
V fiíjnu navíc zaãaly pfiípravy promoskevsk˘ch voleb v âeãensku, v nichÏ
za minimální voliãské úãasti „zvítûzil“ Doku Zavgajev, jehoÏ reálná podpora ov‰em byla ve válkou zdevastovaném âeãensku takfika nulová. Ani
tyto volby pochopitelnû nemohly nikterak napomoci k úspû‰nému prÛbûhu rusko-ãeãensk˘ch mírov˘ch rozhovorÛ. Atentát na v˘‰e zmínûného vysoce postaveného vyjednavaãe, kter˘ se po nûkolik následujících rokÛ nacházel v komatu, a návrat Moskvy k „opoziãní kartû“ tak byly zfiejmû
hlavními dÛvody, které zapfiíãinily zastavení vyjednávacího procesu.54
Koncem roku se âeãencÛm podafiilo vyuÏít ‰patného poãasí, které RusÛm znesnadÀovalo pouÏití letectva. Díky dokonalému naãasování a bezvadné realizaci plánu se âeãencÛm podafiilo bûhem jediného dne ovládnout
mûsta Urus-Martan, ·ali a ·atoj vãetnû fiady okolních vesnic. V jistém smyslu
se jednalo o generální zkou‰ku ãeãensk˘ch ozbrojen˘ch sil, která potvrdila,
Ïe âeãenci jsou stále je‰tû schopni pfievzít vojenskou iniciativu a nemusejí
se omezovat na pouh˘ partyzánsk˘ zpÛsob válãení. Vyvrcholením tohoto
jakéhosi „ãeãenského zmrtv˘chvstání“ na konci roku 1995 se stalo obsazení druhého nejvût‰ího mûsta Gudermes jednotkami místního rodáka
a Dudajevova zetû Salmana Radujeva. Federálové se následnû uch˘lili k fiadû
zmûn ve velení. Velitelem okupaãní armády v âeãensku se 3. ledna 1996
54
A. Romanov se nakonec po nûkolika letech z komatu probral, av‰ak na zbytek Ïivota zÛstal invalidní.
âeãensko (imprimatur)
149
26.9.2007, 16:27
150
[ KONFLIKT V âEâENSKU
stal znám˘ armádní jestfiáb generál Vjaãeslav Tichomirov. Navzdory v˘zvám
rusk˘ch a zahraniãních politikÛ i pokusÛm âeãencÛ o pfiím˘ kontakt
s rusk˘m prezidentem, odmítal B. Jelcin i nadále jednat s D. Dudajevem.
Útok na Kizljar
Salman Radujev, jehoÏ zfiejmû povzbudilo snadné obsazení Gudermesu
a nenechávaly v klidu vavfiíny frontového kolegy ·. Basajeva, zaútoãil 9. ledna na severodagestánsk˘ Kizljar. Záminkou mu byla tamûj‰í pfiítomnost
ruské letecké základny, odkud byly pravidelnû podnikány nálety na ãeãenská mûsta a vesnice. Po pouliãních bojích v Kizljaru, pfii nichÏ byli kulkami Radujevov˘ch ozbrojencÛ zasaÏeny desítky DagestáncÛ – milicionáfiÛ
i civilistÛ –, se âeãenci ukryli v budovû mûstské milice. Velitel ãeãensk˘ch
ozbrojencÛ brzy nato navázal kontakt s pfiedsedou republikové Státní rady
Magomadem Magomedovem, jemuÏ se po dramatick˘ch jednáních podafiilo dosáhnout dohody o podmínkách evakuace ãeãenského komanda do
âeãenska. Autobusová kolona, v níÏ byly desítky KizljarcÛ a skupina poslancÛ dagestánského parlamentu nabídnuv‰ích se teroristÛm jako rukojmí,
byla obklíãena kolonami rusk˘ch tankÛ poblíÏ vesnice Pervomajevskij, vzdálené jen nûkolik málo kilometrÛ od ãeãenské hranice. Chvíli poté, co zaãala palba z vrtulníkÛ, âeãenci zaútoãili na sousední nic netu‰ící milicejní
hlídku, zajali ji a uch˘lili se do vesnice Pervomajskij, kde si zaãali budovat
obranné pozice.
Dne 15. ledna jednotky „Alfa“, jimÏ nyní velel ãerstv˘ ‰éf rozvûdky
a JelcinÛv blízk˘ spolupracovník Michail Barsukov, zahájily pozemní útok
na vesnici, jemuÏ ov‰em pfiedcházelo intenzivní dûlostfielecké i letecké bombardování. Opakované pokusy pfiiblíÏit se k opevnûn˘m pozicím âeãencÛ
pfiesto narazily na jejich zarputil˘ odpor. Situace obklíãen˘ch povstalcÛ se
nicménû den ode dne zhor‰ovala. V noci ze 16. na 17. ledna se jim nakonec díky pfiedem naplánovanému útoku na ruské pozice z ãeãenského
vnitrozemí podafiilo vymanit se z obklíãení a dát se na útûk do âeãenska.
Ustupující âeãenci v‰ak museli absolvovat úsek nûkolika stovek metrÛ pod
palbou rusk˘ch kulometãíkÛ po zaminovaném poli. Od vysok˘ch ztrát
tehdy Radujevovy spolubojovníky neochránila ani noãní tma. Federální
jednotky pak 18. ledna Pervomajskij obsadili.
âeãensko (imprimatur)
150
26.9.2007, 16:27
První rusko-ãeãenská válka ]
151
CtiÏádostivému Radujevovi se tedy nepodafiilo zopakovat loÀsk˘ úspûch
Basajeva, kter˘ ostatnû celou akci pro podstatné chyby v organizaci pfiísnû
odsoudil. Mnozí âeãencÛm aÏ dosud pfiíznivû naklonûní Dagestánci navíc povaÏovali útok na Kizljar za zradu a znesvûcení rodné zemû. Opomenout koneãnû nelze ani to, Ïe akce po‰kodila mezinárodní renomé separatistÛ, na nûmÏ ãeãenskému vedení tolik záleÏelo.
Události v Dagestánu poslouÏily jako dal‰í signál k roz‰ifiování bojÛ do
celého âeãenska, coÏ ru‰tí generálové jen uvítali. Rusové, kter˘m se nepodafiilo povstalce „zlomit“ k jubilejnímu padesátému v˘roãí obsazení Berlína dne 9. kvûtna 1995, napfiáhli své síly k dosaÏení tohoto cíle k témuÏ
v˘roãí o rok pozdûji. âeãenci je v‰ak nedlouho poté opût nemile pfiekvapili, kdyÏ pÛltisícovka ozbrojencÛ ovládla 6. bfiezna 1996 díky vynikající
organizaci podstatnou ãást rozbofiené metropole. I kdyÏ se âeãenci po
nûkolika hodinách stáhli stejnû bleskovû jako zaútoãili, za obûÈ jim padly
desítky federálních vojákÛ a nezanedbateln˘ byl samozfiejmû také psychologick˘ v˘znam akce. Ukázalo se, Ïe âeãenci jsou stále je‰tû natolik silní,
aby na silnicích a ve mûstech zaplaven˘ch rusk˘mi vojáky a technikou
dokázali provést neãekan˘ a soustfiedûn˘ úder.
Dudajevova smrt a intenzifikace jednání
V létû roku 1996 se v Rusku kvapem blíÏily prezidentské volby, a jelikoÏ
scénáfi zavedení v˘jimeãného stavu v zemi kvÛli válce v âeãensku, tak jak
jej pfiedpovídali nûktefií komentátofii, se Jelcinovu ‰tábu oãividnû nepovedl, bylo bezprostfiednû nutné zajistit si podporu obyvatelstva. Bfieznová
operace ãeãensk˘ch povstalcÛ zfiejmû pfiesvûdãila Kreml o tom, Ïe konec
nákladné a mezi ruskou vefiejností nepopulární války na severním Kavkaze je navzdory sebevûdom˘m hlá‰ením generálÛ stále v nedohlednu, a dÛraz
se teì nevyhnutelnû pfienesl na jednání. Jarní a letní období v âeãensku,
které povstalcÛm zaji‰Èovalo dokonal˘ úkryt v lesnatém horském terénu,
navíc nenechávalo nikoho na pochybách o tom, Ïe se dá od âeãencÛ oãekávat dal‰í nepfiíjemná vojenská aktivita. Dal‰ím v˘znamn˘m faktorem bylo
bezesporu také blíÏící se rozhodnutí mezinárodního ropného konsorcia
ÁzerbajdÏánu (AIOC) o smûru tranzitu kaspické ropy. Aby byly ruské ‰ance
na to, Ïe volba padne na jiÏ existující, av‰ak v ãeãenském úseku po‰kozen˘
âeãensko (imprimatur)
151
26.9.2007, 16:27
152
[ KONFLIKT V âEâENSKU
ropovod z Baku do Novorossijsku, realistické, bylo nutné zastavit válku
a jednat s âeãenci o podmínkách tranzitu.
KdyÏ uÏ bylo v Moskvû jasné, Ïe je zapotfiebí jednat, vyvstala nezbytnû
otázka s k˘m. AÈ uÏ v dÛsledku tragické shody okolností, anebo v rámci
dÛkladnû naplánované operace byl 21. dubna poblíÏ vesnice Gecha-âu zabit
DÏohar Dudajev. âeãenského prezidenta, kter˘ z konspiraãních dÛvodÛ
stále pfiejíÏdûl z místa na místo, zradil satelitní telefon, pfies kter˘ byl zamûfien a zasaÏen raketou v poli. P. Grochmalski se stejnû jako fiada dal‰ích
komentátorÛ pfiiklání k názoru, Ïe „ani Jelcin, ani nikdo z rusk˘ch politikÛ nemohl s Dudajevem zasednout k jednomu stolu – ztratil by tím tváfi.
Na Jandarbijeva nebyl vydán zatykaã, a jednáním s ním tedy Jelcin své
znemoÏnûní neriskoval.“55 Úlohu DÏohara Dudajeva v moderních dûjinách
âeãenska budou moci objektivnû posoudit teprve historici za nûkolik desetiletí, aÏ vá‰nû utichnou. Pfiesto v‰ak lze fiíci, Ïe do pamûti znaãné ãásti
ãeãenského národa se zapsal jako hrdina.56 Je‰tû téhoÏ dne byl tajnû pochován sv˘mi nejbliωími na neznámém místû, i kdyÏ nûktefií z nich po
jistou dobu ‰ífiili zprávy o tom, Ïe Ïije a chystá návrat.
Jandarbijev prezidentem
Zelimchán Abdumuslimoviã Jandarbijev se narodil roku 1952 v kazachstánském exilu. Byl pfiíslu‰níkem tejpu Kalchoj. V pûti letech se s rodinou
pfiestûhoval do âeãenska. V roce 1981 absolvoval pedagogickou fakultu
âeãensko-Ingu‰ské státní univerzity. Od roku 1989 pÛsobil jako literární
konzultant ve Svazu spisovatelÛ âIASSR. Poté pfiedsedal politické organizaci Bart (Souhlas). V kvûtnu 1990 zaloÏil Vajna‰skou demokratickou stranu
a stanul v jejím ãele. Ve své politické ãinnosti se silnû zasazoval o zfiízení
nezávislého ãeãenského státu. V listopadu 1990 se stal námûstkem fieditele
V˘konného v˘boru âeãenského národního kongresu (fieditelem byl
55
56
Grochmalski, P.: citov. dílo, s. 229.
Zajímavá je v této souvislosti úvaha S. Ja‰urkajeva ze zimy 1995: „Dnes prezident âeãenska riskuje
Ïivot. AÈ jiÏ dûlá jakékoli chyby, je odváÏn˘, a proto mu jeho teì jiÏ b˘valí odpÛrci mnohé odpustí“. Viz Ja‰urkajev, S.: Jach’. Dnevnik ãeãenskogo pisatelja. Verze online: http://lib.ru/MEMUARY/
CHECHNYA/dnewnik.txt. Podle rozhovorÛ, které jsem vedl s âeãenci, je i dnes, osm let po Dudajevovû smrti, jeho obraz podobn˘: ve vûdomí mnoha lidí se stal symbolem ãeãenského boje za
nezávislost.
âeãensko (imprimatur)
152
26.9.2007, 16:27
První rusko-ãeãenská válka ]
153
D. Dudajev). V prvním ãeãenském parlamentu (1991) fiídil Jandarbijev v˘bor pro mediální záleÏitosti (vztahy s vefiejností). Roku 1993 jej Dudajev
jmenoval viceprezidentem. V polovinû ledna 1995 Jandarbijev velel obranû groznûnského centra. V roce 1996 se zúãastnil rusko-ãeãensk˘ch jednání, v fiíjnu podepsal za ãeãenskou stranu Chasavjurtskou mírovou smlouvu. Po Dudajevovû smrti v dubnu 1996 krátce pÛsobil jako prezident.
JakoÏto viceprezident tedy Zelimchán Jandarbijev automaticky nastoupil na Dudajevovo místo a byl povûfien jednáním s Kremlem. Vojenské záleÏitosti mûly i nadále zÛstat v kompetenci zku‰eného dûlostfieleckého plukovníka Aslana Maschadova. B. Jelcin 29. kvûtna podnikl pfiísnû utajovanou
cestu do Grozného, pfiesnûji fieãeno do striktnû stfieÏeného ruského ‰tábu
na groznûnském leti‰ti Chankala, kde vojáky pochválil za úspû‰né provedení vojenské operace. Den nato byla podepsána dohoda o zastavení bojÛ.
Moskva mezitím i nadále sázela na legitimizaci promoskevské ãeãenské
opozice, kterou povaÏovala za plnohodnotnou stranu konfliktu. B. Jelcin
3. kvûtna ve svém projevu o cílech chystané náv‰tûvy âeãenska zdÛraznil,
Ïe se za jednací stÛl mají posadit tfii strany, a sice vláda D. Zavgajeva, „Dudajevci“ a státní komise pod vedením premiéra âernomyrdina. Kreml se
tak stejnû jako na zaãátku stylizoval do role arbitra vnitroãeãenského konfliktu. Z. Jandarbijev reagoval kategoricky: „Politické a vojenské vedení
âeãenské republiky Iãkerija si nikdy nesedne za jednací stÛl s k˘mkoli,
zúãastní-li se jako tfietí strana Doku Zavgajev“. V sázce nicménû bylo pfiíli‰ mnoho, a proto Jelcinovu nabídku pfiece jen pfiijal a 27. kvûtna do
Moskvy pfiiletûl na prezidentovu záruku bezpeãnosti. Fyzická pfiítomnost
D. Zavgajeva a pfiedstavitelÛ Prozatímní rady samotné jednání na moskevské schÛzce nikterak neovlivnila, aãkoli posilovala atmosféru nedÛvûry.
Rozhovory v kvûtnu a ãervnu mezi Grozn˘m a Moskvou probíhaly v dobû
zesílen˘ch bojÛ v âeãensku. âeãen‰tí pfiedstavitelé v‰ak odmítali jednat
o statutu pfiedpokládajícím „nejvy‰‰í moÏnou svrchovanost v rámci Ruské
federace“ a trvali na neprodleném staÏení okupaãních jednotek z republiky
a plné nezávislosti. Ustavující schÛze Národního shromáÏdûní (parlamentu) âeãenské republiky vze‰lého z voleb 16. ãervna (tedy první schÛze nové
reprezentace ãeãenské opozice) byla v této situaci politicky bezv˘znamná
a jen ztûÏovala beztak komplikovaná jednání.
Urãité zlep‰ení situace separatistÛ s sebou ov‰em pfiiná‰elo fiadu jevÛ,
které umoÏÀovaly vytu‰it, jak˘m smûrem se bude ubírat pováleãn˘ v˘voj
âeãensko (imprimatur)
153
26.9.2007, 16:27
154
[ KONFLIKT V âEâENSKU
v âeãensku. Vedle svévolného jednání ozbrojencÛ a polních velitelÛ, ktefií
mnohdy nebrali ohled na rozkazy nadfiízen˘ch, pfiibyly i útoky na pfiedev‰ím ãeãenské pfiedstavitele promoskevsk˘ch orgánÛ, vãetnû pfiípadÛ lynãování, ale i únosy civilistÛ a dal‰ích lidí, ktefií s válkou a kolaborací nemûli nic spoleãného. Samotn˘ Basajev, kter˘ pÛvodnû volal po mírovému
urovnání, nyní prosazoval, obdivován cel˘m národem, „válku aÏ do vítûzného konce“. Dne 30. kvûtna si dokonce nechal pfiedvolat Z. Jandarbijeva
kvÛli jednání s Moskvou. Podle jeho názoru „nikdo Jandarbijevovi neudûlil pravomoci vést jednání s Ruskem“.57
Tváfií v tváfi nebezpeãí návratu komunistÛ a s vypûtím v‰ech sil
a prostfiedkÛ se B. Jelcinovi 3. ãervence 1996 podafiilo ve druhém kole
rusk˘ch prezidentsk˘ch voleb porazit se ziskem 58,9 % hlasÛ G. Zjuganova, i kdyÏ v prvním kole získal pouh˘ch 39,1 % hlasÛ. Volby, které OBSE
oznaãilo za „nesvobodné a nespravedlivé“, se konaly i na území âeãenska,
pfiiãemÏ iniciátor války B. Jelcin získal podle oficiálních statistik ve druhém kole více neÏ 73 % hlasÛ, tedy o témûfi 15 % nad celorusk˘m prÛmûrem. Jelcinovu úspûchu ov‰em pfiedcházela dosud nevídaná ãistka v jeho
nejbliωím okolí: jako pfiebyteãn˘ balast byli odstaveni pfiedev‰ím P. Graãov, M. Barsukov, A. KorÏakov, a první vicepremiér O. Soskovec, jejichÏ
moc a vliv na prezidenta byly dosud povaÏovány za takfika bezmezné.
V pÛlce ãervna jmenoval staronov˘ rusk˘ prezident oblíbeného veterána
afghánské války generála Alexandra Lebûdû, umístiv‰ího se ve volbách na
3. místû, tajemníkem Bezpeãnostní rady a sv˘m poradcem pro národní
bezpeãnost. Odvdûãil se mu tak za volební loajalitu: generál totiÏ vyzval
voliãe, ktefií v prvním kole prezidentsk˘ch voleb hlasovali pro nûj, aby ve
druhém kole podpofiili B. Jelcina.58 Tento zastánce mírového urovnání
v âeãensku v˘znamnû pfiispûl k vypracování chasavjurtské dohody, která
znamenala konec první ãeãenské války. Av‰ak je‰tû dfiíve, neÏ ke zji‰tûní
o bezúãelnosti vojenského fie‰ení dospûl, stál údajnû za rozkazem
k rozsáhlému bombardování ãeãensk˘ch obcí.59
57
58
59
In: Azadliq (v ázerbajdÏán‰tinû). 02. 06. 1996.
A. Lebeì zahynul koncem dubna 2002 pfii letecké nehodû v Krasnodarské oblasti, kde pÛsobil jako
guvernér. Podrobnûji viz napfi. Nezavisimaja gazeta. 29. 04. 2002.
Emil Pain dokazuje, Ïe právû po zdlouhavé diskuzi se sv˘m b˘val˘m nadfiízen˘m A. Lebedûm, se
generál V. Tichomirov odhodlal k vefiejnému vystoupení (24. ãervna 1996), ve kterém oznaãil za
zloãince Z. Jandarbijeva, s nímÏ podepsal samotn˘ B. Jelcin pfied pouh˘mi nûkolika t˘dny dohodu,
a doslova na nûj a na klíãové osoby ãeãenského velení zahájil hon. „Po Tichomirovovû demar‰i
âeãensko (imprimatur)
154
26.9.2007, 16:27
První rusko-ãeãenská válka ]
155
Jak se v‰ak vzápûtí ukázalo, konci války mûlo pfiedcházet jisté „pfiechodné“ období. Pouh˘ch nûkolik dnÛ po Jelcinovû znovuzvolení totiÏ do‰lo
k leteckému útoku na vysokohorskou vesnici Machkety. JiÏ dávno zde neprobíhaly Ïádné boje, av‰ak Rusové se dovûdûli, Ïe se tu momentálnû zdrÏuje ‰táb ãeãenského vedení. Po dÛkladném rozbombardování vesnice, které
si vyÏádalo Ïivoty desítek nevinn˘ch obyvatel, pfii‰ly na fiadu tanky, pûchota
a v˘sadkáfii. Pozemní vojska se pokou‰ela ãeãenskému velení (v nûmÏ nechybûli A. Maschadov, Z. Jandarbijev, ·. Basajev a fiada vlivn˘ch polních
velitelÛ) odfiíznout v‰echny únikové cesty. ·tábu se v‰ak o vlas podafiilo
z obklíãení uniknout a museli strávit nûkolik dnÛ v naprosté izolaci v hornat˘ch iãkerijsk˘ch lesích a hledat zpÛsob, jak uniknout ze sevfiení rusk˘mi jednotkami. Rusové, zklamaní dal‰ím neúspûchem, zahájili soustfiedûné letecké bombardování, coÏ posílilo obecn˘ názor, Ïe rozhovory o míru
v âeãensku byly spí‰e taktick˘m tahem Jelcinova ‰tábu. Jestfiábi stále chovali nadûji, Ïe se jim podafií povstalce porazit.
Povstalecká armáda 6. srpna podnikla dal‰í masivní útok na Grozn˘.
Podobnû jako pfii bfieznové operaci se jim podafiilo dokonale zaskoãit federální jednotky a mûsto se bûhem necel˘ch dvou dnÛ ocitlo pod kontrolou mobilních ãeãnsk˘ch skupin. Nûkolik tisíc povstalcÛ, na jejichÏ stranu
se brzy postavili i pfiedstavitelé prorusk˘ch ãeãensk˘ch milicí, tak odfiízlo
7 000–10 000 rusk˘ch vojákÛ od svûta. Poãet ãeãensk˘ch ozbrojencÛ
v Grozném se záhy pfiinejmen‰ím zdvojnásobil a úãinnû zasáhnout nemohli
ani demoralizované federální posily z okolních mûst, kde se rovnûÏ aktivizovaly povstalecké jednotky. V nûkter˘ch ãástech Grozného se rozhofiely
prudké boje, v nichÏ byli zpravidla úspû‰nûj‰í mnohem mobilnûj‰í âeãenci. Ztráty na Ïivotech ov‰em rostly na obou stranách a z mûsta bûhem nûkolika málo dnÛ uprchlo nûkolik desítek tisíc civilistÛ. KvÛli bojÛm mûsnásledovalo vskutku barbarské bombardování ãeãensk˘ch vesnic Gechi a Machkety.“ „Nejbrutálnûj‰í bombardování vesnic za celou válku, dokonce i tûch, s nimiÏ uÏ byly podepsány dohody o demilitarizaci,
pfiinutilo sáhnout po zbrani i nemocné a staré, doslova je zahnalo do fiad ãeãenského odboje. Kromû
toho, poté co byly nasazeny znaãné síly na ,zaãistky‘ horsk˘ch vesnic, ru‰tí vojevÛdci oslabili obranu
Grozného a sem zaãali postupnû pronikat skupiny ãeãenského odboje. Obsazení mûsta v srpnu 1996
na sebe nenechalo dlouho ãekat“. A. Lebeì tak chtûl patrnû vyuÏít úspû‰n˘ „moldavsk˘ scénáfi“
z ãervence 1992, kdy ve vzpurném ruském Podnûstefií na v˘chodû Moldávie nasadil z vlastní iniciativy jednotky tamtéÏ dislokované 14. vojenské základny Ruska, ãímÏ zachránil svrchovanost Podnûstefií od postupujících moldavsk˘ch oddílÛ a vybojoval si tak znaãné renomé. Viz Pain, E.: âeãnja i drugije konflikty v Rossii. In: MeÏdunarodnaja ÏizÀ. 02. 10. 1999.
âeãensko (imprimatur)
155
26.9.2007, 16:27
156
[ KONFLIKT V âEâENSKU
to na ãas ztratilo jak˘koli kontakt s okolním svûtem, coÏ znamenalo i rapidní zhor‰ení humanitární situace GroznûncÛ.
Za této situace musel urychlenû jednat A. Lebûì, kterého rusk˘ prezident povûfiil jednáním s âeãenci na zvlá‰tní schÛzce v Kremlu 11. srpna.
Generál pak bûhem ãtyfi dnÛ dojednal s A. Maschadovem termín a podmínky zastavení palby. Lebûìovu vyjednávací situaci pozdûji znaãnû usnadÀovala skuteãnost, Ïe mu B. Jelcin koncem srpna svûfiil takfika úplnou kontrolu nad federální armádou.
Chasavjurtská mírová dohoda
Dne 31. srpna podepsali A. Lebûì a A. Maschadov tzv. Chasavjurtskou
mírovou dohodu, která ukonãila válku.60 Dokument odsouval jednání
o statutu âeãenské republiky na dobu pûti let, tj. do 31. prosince 2001.
V textu rovnûÏ chybûly jakékoli zmínky o autonomním statutu vzpurné
republiky, aãkoli se v nûm hojnû odkazovalo na platnost principÛ „obecnû
uznávaného práva národÛ na sebeurãení, zásad rovnoprávnosti, dobrovolnosti“ atd.1 âeãenská strana vykládala druh˘ ãlánek dohody s ustanovením,
Ïe vzájemné vztahy mezi Ruskou federací a âeãenskou republikou se mají
fiídit principy mezinárodního práva, jakoÏto oficiální uznání âeãenska coby
subjektu mezinárodního práva. Jin˘mi slovy, Chasavjurtskou mírovou dohodu Grozn˘ interpretoval jako mezinárodnûprávní uznání nezávislosti
âeãenské republiky Iãkerija.61 Moskva ov‰em i nadále navenek hovofiila
o setrvání republiky v rámci federace. Obû strany se nadto zavazovaly „nedopustit pouÏití ozbrojené síly, resp. hrozbu jejího pouÏití pfii fie‰ení sporn˘ch otázek“. Vágnost a dvojsmyslnost Chasavjurtského ujednání, ale i skuteãnost, Ïe nevyhovovalo dlouhodob˘m zájmÛm Moskvy v mífie, jakou si
pfiedstavovala, pfiirozenû nemohla pfiedstavovat pevn˘ základ pro trval˘ mír
60
61
Podle dohody z Nazranû, podepsané 10. ãervna 1996 záhy po kvûtnové kremelské schÛzce Z. Jandarbijeva a B. Jelcina, mûlo b˘t staÏení rusk˘ch jednotek z âeãenska doprovázeno demilitarizací
ãeãensk˘ch oddílÛ a vytvofiením koaliãní vlády v âeãenské republice, ve které by byli zastoupeni
jak Zavgajevovi pfiedstavitelé, tak zastánci separatistÛ. Dohoda z Chasavjutu v‰ak takové podmínky
nestanovila – právû naopak, federální jednotky se z republiky stáhly a nûkteré divize za sebou dokonce zanechaly tûÏkou techniku.
Preambuli Chasavjurtské mírové dohody viz online: http://www.nnstr.ru/press-file/dagestan/zavxastr.html.
âeãensko (imprimatur)
156
26.9.2007, 16:27
První rusko-ãeãenská válka ]
157
a stabilní vztahy mezi Moskvou a Grozn˘m. Potenciálnû tedy slouÏila jako
zdroj destabilizace.
Co v‰ak bylo tehdy dÛleÏitûj‰í, ruská armáda do konce roku opustila
zemi a âeãenci koneãnû získali vysnûnou nezávislost. Na Doku Zavgajeva
a „legitimní ãeãenskou vládu“ tvofienou zbytky ãeãenské opozice se zapomnûlo a samotn˘ D. Zavgajev byl brzy „uklizen“ do diplomatické sluÏby
jako velvyslanec v daleké Tanzánii.
Obû strany se dohodly ustavit do 1. fiíjna 1996 spoleãnou komisi, která by se zab˘vala otázkami spoleãného boje proti kriminalitû, ale i sociálnûekonomického obnovení âeãenské republiky. JiÏ 12. kvûtna následujícího
roku se uskuteãnila náv‰tûva novû zvoleného prezidenta A. Maschadova do
Moskvy. Kromû podepsání Smlouvy o míru a zásadách vzájemn˘ch vztahÛ mezi Ruskem a âeãenskem62 na schÛzce A. Maschadova a B. Jelcina se
jednalo i o uvolnûní zhruba 823 miliard rublÛ (cca 143 milionÛ dolarÛ)
z ruského rozpoãtu na pováleãnou rekonstrukci âeãenska. Pozdûji ov‰em
vy‰lo najevo, Ïe z tûchto prostfiedkÛ dorazilo na území republiky pouze cca
100 miliard rublÛ (22 milionÛ dolarÛ); zbytek byl rozkraden „po cestû“.63
Nastolit v následujících dvou letech politick˘ dialog se nepodafiilo: jednání se konala nárazovû (setkání na ministerské úrovni se uskuteãnila
v srpnu a v kvûtnu 1998)64, a zatímco v nepolitick˘ch záleÏitostech bylo
dosaÏeno nûkter˘ch velmi skromn˘ch úspûchÛ, jednání o statutu âeãenska ztroskotala. Pfiispûla k tomu jednak absence integrované politiky ze
strany Moskvy a následnû specifick˘ domácí v˘voj v Rusku, jednak neflexibilní stanoviska Maschadovovy vlády, jejíÏ jednací prostor, jak brzo uvidíme, byl znaãnû omezován mj. nátlakem nekompromisnû naladûn˘ch
extremistick˘ch sil v ãeãenské spoleãnosti.
62
63
64
Podrobn˘ mezinárodnûprávní rozbor Chasavjurtské mírové viz Blandy, C: Chechen Status – Wide
Differences Remain. Conflict Studies Research Centre, UK Defence Academy. Online: http://
www.globalsecurity.org/military/library/report/1998/ChechenStatusWideDifferencesRemain.htm.
K obsahu této smlouvy podrobnûji viz Zürcher C.: Krieg und Frieden in Tschetschenien. Ursachen.
Symbole, Interessen. In: Arbeistpapiere des Bereichs Politik und Gesellschaft. Berlin. 2/1997.
âeãenská strana o tom informovala Kreml na druh˘ch rusko-ãeãensk˘ch jednáních na nejvy‰‰í úrovni,
konan˘ch v srpnu 1997. In: Nezavisimaja gazeta. 16. 08. 1997.
âeãensko (imprimatur)
157
26.9.2007, 16:27
158
[ KONFLIKT V âEâENSKU
Poru‰ování lidsk˘ch práv
Otázka systematického poru‰ování lidsk˘ch práv v rusko-ãeãenském
konfliktu zpoãátku zaujímala v reportáÏích klíãov˘ch západních i nezávisl˘ch
rusk˘ch médií pfiední místo. Svou brutalitou a rozsahem se rusko-ãeãensk˘
konflikt pfiifiadil k nejhrÛznûj‰ím v Evropû od konce druhé svûtové války.
Pfiedstihla jej pouze bosenská válka, která si vyÏádala na ãtvrt milionu obûtí. Co do poãtu se více nepfiimûfien˘ch násilností v tomto konfliktu dopou‰tûli pfiíslu‰níci federální armády. DÛvodem byla jednak mnohem podstatnûj‰í vojenská síla na stranû okupaãních vojsk, jednak specifiãnost váleãné
operace. Zku‰enosti z válek 20. století totiÏ ukázaly, Ïe boj okupaãních jednotek na cizí pÛdû proti masovému partyzánskému odboji podporovanému místním obyvatelstvem zpravidla ústí v rozsáhlé represálie proti civilistÛm. Je nade v‰i pochybnost, Ïe partyzánsk˘ odboj není po del‰í dobu
moÏn˘ bez patfiiãného zázemí u nebojujících. Za takovéhoto scénáfie se pak
i obyãejn˘ vesniãan stává v oãích okupaãních vojákÛ zákefin˘m nepfiítelem,
proti nûmuÏ jsou oprávnûní vyuÏít stejn˘ch prostfiedkÛ a metod jako proti
partyzánÛm: rozdíl mezi ozbrojen˘m povstalcem a jeho (zdánlivû) mírn˘m
krajanem poznenáhlu mizí. Hlavní, a moÏná jedinou pohnutkou zejména
niωích dÛstojníkÛ a vojákÛ, nepfiipraven˘ch psychicky a nezfiídka ani fyzicky k plnûní bojov˘ch úkolÛ, se tak stala pomsta za zabité druhy i nijak
neskr˘vané drancování, zatímco ‰tábní plánovaãi postupnû pfiecházeli
k taktikám namífien˘m ke zlomení vÛle a ochoty civilního obyvatelstva
podporovat partyzány, tj. k pfiesvûdãování o marnosti vzdoru proti obrovské pfiesile federálních jednotek. Válka s cílem vyãerpat protivníka (tedy
v podstatû partyzánské aktivity a pokusy o jejich vykofienûní) zpravidla získává dlouhodob˘ charakter a ve srovnání s poziãní formou vedení boje pfiiná‰í sice ménû poãetné, zato pravidelné obûti jak mezi civilisty, tak mezi
vojáky okupaãní armády. Postupem doby pfiitom zákonitû narÛstá nepfiátelství a nesná‰enlivost mezi válãícími stranami, do jejichÏ konfliktu je chtû
nechtû vtaÏeno i civilní obyvatelstvo okupovaného teritoria.
O poru‰ování lidsk˘ch práv z ruské i z ãeãenské strany se za války nashromáÏdil nespoãet svûdectví. ¤ada jich je zdokumentována i vizuálnû
pfiedními svûtov˘mi médii (zejména co se to t˘ãe útokÛ bojov˘ch letounÛ
a dûlostfielectva Ruské federace na obydlené oblasti âeãenské republiky, ale
i represálií pozemních ozbrojen˘ch formací obou válãících stran).
âeãensko (imprimatur)
158
26.9.2007, 16:27
První rusko-ãeãenská válka ]
159
Obrovskou a mnohdy nebezpeãnou práci v tomto ohledu odvedli pracovníci nezávisl˘ch organizací na obhajobu lidsk˘ch práv a uznávan˘ch
mezinárodních organizací, o jejichÏ nezaujatosti i profesionalismu svûdãí
letité zku‰enosti z pÛsobení v nejrÛznûj‰ích ohniscích ozbrojen˘ch konfliktÛ
po celém svûtû (Amnesty International, Human Rights Watch, Lékafii bez
hranic aj.). Opomenout nelze ani ruské Stfiedisko na obranu lidsk˘ch práv
Memoriál ãi OBSE.
Oãitá svûdectví
Tato kapitola obsahuje fiadu svûdectví zachycen˘ch nûkter˘mi ze zmínûn˘ch organizací monitorujících ãeãenské události jiÏ od samotného vypuknutí vojenské krize. Dlouh˘ soupis peãlivû nashromáÏdûn˘ch informací
na toto téma nabízí publikace s názvem Rusko-âeãensko: ¤etûz chyb
a zloãinÛ65, z níÏ budeme v následujících fiádcích hojnû citovat. Publikaci,
redigovanou v˘znamn˘mi pfiedstaviteli hnutí pro lidská práva Olegem
Orlovem a Alexandrem âerkasovem, vydalo jiÏ zmiÀované Stfiedisko na
obranu lidsk˘ch práv v Ruské federaci Memoriál, zaloÏené jiÏ za sovûtsk˘ch
dob, aby za‰tiÈovalo práva obyãejn˘ch lidí i disidentÛ proti zvÛli KGB,
a sdruÏující mnohé v˘znamné osobnosti nûkdej‰ího disidentského hnutí.
Údaje Memoriálu napfi. hovofií o minimálnû 84 ãeãensk˘ch mûstech
a vesnicích, které byly ostfielovány dûly i letectvem federálních jednotek.
Stroh˘ jazyk statistik a hlá‰ení doplÀuje svûdectví 37leté Zazu Curajevové,
která na vlastní kÛÏi zaÏila jeden z bezpoãtu leteck˘ch a dûlostfieleck˘ch
útokÛ na mûsto ·ali: „Ode‰la jsem ze ·ali 21. bfiezna […] Pfiedtím tu bylo
kaÏd˘ den [letecké] bombardování a kaÏdou noc se ostfielovalo granáty
z tankÛ. Ty granáty váÏily 30 aÏ 33 kilo. To v‰echno padalo na stfiechy.
Dneska v noci najdou jednoho mrtvého, zítra pfies den dal‰ího. Je den,
stojíte na dvofie – a najednou nûco padne vedle do dvora a do dal‰ího […]
·edesát osm domÛ bylo úplnû zniãen˘ch […] Na stfiechu jednoho domu
spadla nûjaká podtlaká bomba, fiíkali to muωtí. Umfiely tam dûti, z baráku
65
Jednání byla pfieru‰ena poté, co byl v kvûtnu 1998 v âeãensku unesen zmocnûnec prezidenta Ruské federace v âeãenské republice Valentin Vlasov. Tento vysoce postaven˘ rukojmí byl pak
z ãeãenského zajetí osvobozen za v˘kupné ve v˘‰i nûkolika milionÛ americk˘ch dolarÛ, údajnû zaplacené mediálním magnátem B. Berezovsk˘m.
âeãensko (imprimatur)
159
26.9.2007, 16:27
160
[ KONFLIKT V âEâENSKU
nezÛstalo vÛbec nic. Kopali tam pak tfii ãtyfii dny a hledali ty dûti. Nejdfiív
nalezli ruku, pak hlavu […].66
Rodimchán Daudovová líãí následky ostfielování vesnice Alleroj takto:
„Od té doby, co zaãalo ostfielování, ve vesnici den co den umíralo deset,
dvanáct, patnáct lidí. Zaãali stfiílet pfied mûsícem. Nejdfiív se stfiílelo blízko vesnice, ale pak zaãalo bombardování. Poslední t˘den to bylo úplnû
nejhor‰í. Bombardovali pfiímo vesnici […] Jeden dÛm zasáhli granátem,
zabili rodiãe a dûti jsou zranûné. Ten dÛm stál uprostfied vesnice, vidûla
jsem to na vlastní oãi. Îeny a stafií lidé umírali ze strachu na infarkt. Dûti
zaãínají koktat […].“67
Dal‰ím, kdo zafiil bombardování, byla Zara Agamirzajevová: „Îiju ve
vesnici Niki-Chita, je to malá vesnice v horách. ·estého dubna jsme byli
doma já s dvûma dûtmi a moje matka. Matka k nám pfiijela ze sousední
vesnice Aãa‰ka. ManÏel nebyl doma, odjel do Grozného. Veãer, asi tak
v osm, devût hodin zaãalo ostfielování Gradem a raketami. Jedna raketa
prorazila zeì v pokoji, kde jsem byla s dûtmi. Moje dûti to zabilo. Já jsem
byla zasaÏena do nohy a do boku […].“68
Komentátor ruského deníku Izvestija v âeãensku zase následujícím
zpÛsobem popsal situaci obyvatel Aãchoj-Martanovského okresu v zimû
1995–1996: „Vyjádfieno dvûma slovy, obyvatelstvo âeãenska ,pomalu blázní‘. Nikoli v‰ak jen obraznû, n˘brÏ doslova! […] Pfiedstavte si lidi, ktefií
jsou po cel˘ rok vystaveni neustálému bombardování nejmodernûj‰ími
zbranûmi, vãetnû salvového dûlostfieleckého systému Grad, Uragan atd.
A ostfielování nepfiestává ani tehdy, kdyÏ ruská armáda rádoby vyhlásí
moratorium na vojenské akce v dobû, kdy probíhají jednání. Obyvatelstvo
celé dlouhé mûsíce nevyjde z mraziv˘ch vlhk˘ch sklepÛ. Na setmûní, kdy
se dûlostfielectvo bez milosti pou‰tí do práce, mnozí ãekají tak jako v cele
smrti na popravu […].“69
Obhájci lidsk˘ch práv zachytili nekoneãn˘ poãet pfiípadÛ ostfielování
uprchlick˘ch kolon z bojov˘ch vrtulníkÛ, letounÛ a pozemní vojenské tech-
66
67
68
69
Webová stránka organizace Memoriál. Moskva 1998. Online: http://www.memo.ru/hr/hotpoints/
CHECHEN/ITOGI/.
Orlov, O.; âerkasov, A.: citov. dílo, s. 154.
Orlov, O.; âerkasov, A.: citov. dílo, s. 158.
Orlov, O.; âerkasov, A.: citov. dílo, s. 159.
âeãensko (imprimatur)
160
26.9.2007, 16:27
První rusko-ãeãenská válka ]
161
niky, aãkoli bylo mimo jakoukoli pochybnost, Ïe se jedná o neozbrojené
civilisty.
Svûdkem následkÛ jednoho takového útoku se stal Husejn Gabadov
z vesnice Germenãuk: „Stalo se to 10. dubna. Uprchlíci odjíÏdûli do Argunu, ·ali a Belgatoju na trase mezi ElistanÏi a ·ali. Já jsem odjel pro vûci
do Germenãuku. Jedu si takhle pfies den a narazím na rozbombardovaná
auta: ZIL-131, Kamaz a GAZ-53. LeÏela tam mrtvá dívka. Lebku mûla
oddûlenou od hlavy, mozek je‰tû o kus dál. PaneboÏe, nikomu bych nepfiál, aby se na to musel dívat. Byl tam je‰tû jeden mrtv˘ – syn stál vedle
mû […].“
Toto je svûdectví Lursy Zakajevové: „Poãátkem dubna se mÛj pfiíbuzn˘
Aslanbek Zakajev, bylo mu tfiicet, dozvûdûl o tom, Ïe se v ElistanÏi chystají boje a rozhodl se, Ïe odtamtud vyveze ranûné. Na zpáteãní cestû zaãal
auto pronásledovat vrtulník. V autû byli jeho otec, Machma Zakajev, a dva
bratranci. Jakmile uvidûli vrtulník, vyskoãili okamÏitû z auta a utíkali co
nejdál od silnice, ale vrtulník se pustil za nimi. Aslanbeka nakonec zasáhli
do hlavy z velkoráÏního kulometu a na místû zemfiel pfied otcov˘ma oãima. Otec byl ranûn a ztratil hodnû krve, ale zemfiel ne kvÛli ránám: umfiel
na infarkt. Aslanbekovi bratranci jsou tûÏce ranûní, leÏí v nemocnici.“70
Tisíce nevinn˘ch lidí rovnûÏ padly za obûÈ útokÛm federálních vojsk
na ãeãenská mûsta a vesnice. Bezpoãet civilistÛ pfii‰lo o Ïivot pfii „zaãistkách“. Psychick˘ stav rusk˘ch vojákÛ, ktefií mûli plnit bojové úkoly, popsal v rozhovoru pro rusk˘ deník Nezavisimaja gazeta (25. ãervna 1997)
velitel jednoho z oddílÛ serÏant Pavel, kter˘ nechtûl prozradit své pfiíjmení: „Jak nás cviãili pro boj ve mûstû? NeÏ vstoupí‰ do místnosti, hoì tam
granát. Nebo rad‰i dva. No, a tak jsme je házeli, kam se dalo. Dokonce
i po sobû navzájem. To byla na‰e oblíbená zábava: zavolበna kamaráda,
on se otoãí, a ty po nûm hodí‰ granát. Mozek vám prostû úplnû pfiestává
fungovat. Z toho rachotu, z mrtvol, z krve, ze v‰í […]. Boj ve mûstû – to
je skuteãnû peklo. V‰ichni jsme byli opilí a zkoufiení – jinak se to nedalo
vydrÏet.“
Mluvãí promoskevské Prozatímní rady âeãenské republiky Ruslan
Martagov uvedl o prÛbûhu jedné z nesãetn˘ch „zaãistek“: „V areálu kon-
70
In: Izvestija. 06. 01. 1996.
âeãensko (imprimatur)
161
26.9.2007, 16:27
162
[ KONFLIKT V âEâENSKU
zervárny byl protileteck˘ kryt. Vtrhli tam [federální vojáci], Ïen a dûtí se
nedotkli, ale v‰em star‰ím chlapcÛm a muÏÛm svázali ruce, jako klády je
naházeli dozadu na Kamaz, v sedmi vrstvách, a samotní vojáci si pak sedli
úplnû nahoru… Jako na dfiíví. Jednomu muÏi zastfielili pfied oãima patnáctiletého syna. Po cestû potom zastfielili je‰tû nûkolik dal‰ích. Nûktefií se
po cestû udusili.“71 Po celé zemi tak mizeli lidé po stovkách.
Poslanec ruské Státní dumy A. ·abad, kter˘ dorazil 3. ledna 1995 do
mûsta ·ali dvû hodiny po leteckém bombardování tamního trÏi‰tû
a nemocnice vylíãil své záÏitky následujícími slovy: „Vidûl jsem tfii místa,
kde se bombardovalo. Jedno je byla automobilová burza. Bylo tam velké
shromáÏdûní lidí, vesmûs muÏÛ […] Druh˘m místem byl trh v samotném
centru ·ali, obyãejn˘ trh, co jsou v‰ude. Bomba byla hozena doprostfied
trÏnice, zbyla po ní ãerstvá jáma. Na místû bylo 50 mrtv˘ch. Tfietím místem byla okresní nemocnice. Podle svûdectví primáfie tam zabito 25 lidí
z fiad nemocn˘ch i personálu […]. Toto bombardování mûlo za cíl, jednodu‰e fieãeno, likvidaci civilistÛ. PouÏity byly bomby s kuliãkovou náplní.
Ty se roztrhnou je‰tû ve vzduchu a kuliãky pak dopadají na zem. Mluvím
o tom, protoÏe jsem vidûl, jak byli pfii tomto útoku zasaÏeni i lidé ukrytí
v pfiíkopech a prohlubních. Auta na trÏi‰ti s automobilov˘mi souãástkami
byla zbytky bomb prodûravûlá skrz naskrz, zkrátka jako fie‰eto. NáletÛ provedly letouny nûkolik – bombardování bylo opakované. Mrtvé jsem vidûl
i v okruhu 100 metrÛ od epicentra. V‰echno kolem bylo zalité krví.“72
Federální jednotky nejenÏe pouÏívaly zbranû zakázané mezinárodními
konvencemi, ale ve svém pfiístupu k civilistÛm navíc uplatÀovaly zásadu
kolektivní viny, coÏ bylo smutn˘m specifikem ruského válãení na Kavkaze
jiÏ v 18.–19. století.
V této souvislosti nelze opomenout ani znûní letákÛ shazovan˘ch v lednu
1995 z vrtulníkÛ mezi obyvatelstvo vesnice Bamut tûsnû pfied útokem okrajovû zmiÀovan˘m jiÏ v souvislosti s osudem vesnice Sama‰ki: „Obyvatelé
Bamutu! Zradili vás. V Dudajevovû okolí uÏ se prosl˘chá, Ïe spolu s rodinou
utekl ze zemû. Nejbliωí Dudajevovi spolupracovníci odváÏejí z Grozného
na Kamazech majetek, o kter˘ oloupili ãeãensk˘ národ. Volají vás do zbra71
72
Human Rights Watch Report. Díl 7. 8. vydání. Rusko: Partyzánská válka v âeãensku pfied 50. v˘roãím Vítûzství – kvûten 1995.
In: Literaturnaja gazeta. 16. 08. 1996.
âeãensko (imprimatur)
162
26.9.2007, 16:27
První rusko-ãeãenská válka ]
163
nû, aby toho stihli odvézt co nejvíc. NEVù¤TE JIM! Ti z vás, kdo stále
bojujete – pfiestaÀte vzdorovat. Pokud kdokoli z va‰í vesnice zahájí palbu
na ruská vojska, okamÏitû odpovíme mocn˘mi raketov˘mi a bombov˘mi
útoky! VÁ· ÎIVOT JE VE VA·ICH RUKOU! Velení Sjednoceného uskupení rusk˘ch vojsk v âeãenské republice“.73
·ífiení letákÛ s obdobn˘m obsahem nebylo v âeãensku nijak ojedinûlé.
Jako pfiíklad mÛÏe slouÏit v˘zva Prozatímní rady âeãenské republiky z února
1995: „Obyvatelé ·ali! Celé âeãensko vás sleduje! Jak jste mohli dopustit,
aby se ve va‰í hrdé vesnici bez va‰eho souhlasu objevily zloãinecké bandy,
které nechtûjí nic jiného neÏ vás zniãit? Jedin˘ v˘stfiel ze ·ali a na celou
vesnici bude zahájena odvetná palba. VzpomeÀte si, kolik ne‰tûstí zpÛsobila protiletadlová stfiela ve dvofie nemocnice? Zahynuly desítky nevinn˘ch
lidí, zatímco zloãinci, ktefií stfiíleli na letadlo, utekli. Musíte bandity ze ·ali
okamÏitû vyhostit. Pokud dojde na nejhor‰í, v‰echny obyvatele ·ali stihne
velké ne‰tûstí. Rozhodujte se rychle, obyvatelé ·ali. Zb˘vá málo ãasu.“74
Prozatímní filtraãní stfiediska
Na území âeãenska bylo na pfielomu let 1994 a 1995 zfiízeno mnoÏství tzv. prozatímních filtraãních stfiedisek a v létû roku 2001 jich podle
informací nûmecké Spoleãnosti pro ohroÏené národy (Gesellschaft für bedrohte Völker) existovalo dvacet jedna.75 Právním podkladem pro vznik tûchto zafiízení, která mûla slouÏit k identifikaci osob zajat˘ch ve váleãné zónû
a ke zji‰tûní jejich pfiípadné pfiíslu‰nosti k „nezákonn˘ch ozbrojen˘m jednotkám“, bylo nafiízení Ministerstva vnitra Ruské federace ã. 247 ze 12. prosince 1994. Ve skuteãnosti filtraãní stfiediska slouÏila jako koncentraãní
tábory – byla vyuÏívána k systematickému shromaÏìování ãeãensk˘ch muÏÛ
odvodového vûku a k jejich cílenému brutálnímu t˘rání. Mnohé z tûch,
ktefií filtraãními stfiedisky pro‰li, pobyt v tûchto zafiízeních navÏdy fyzicky
i psychicky poznamenal. Nûktefií z propu‰tûn˘ch ãeãensk˘ch muÏÛ se navíc nevyrovnali s poníÏením, jakého se jim dostalo, a spáchali sebevraÏdu.
73
74
75
Orlov, O.; âerkasov, A.: citov. dílo, s. 195–196.
Poté byl na vesnici podniknut mocn˘ útok s pouÏitím GradÛ, UraganÛ a tankové palby s následnou
zaãistkou, bûhem nichÏ pfii‰ly o Ïivot desítky vesniãanÛ. Viz Orlov, O.; âerkasov, A.: citov. dílo,
s. 204.
Human Rights Watch/Helsinki, Rossija: tri mesjaca vojny v âeãne. Díl 7, 6. vydání (Sv 6.). Moskva
1999, s. 102.
âeãensko (imprimatur)
163
26.9.2007, 16:27
164
[ KONFLIKT V âEâENSKU
Av‰ak filtraãní stfiediska si rovnûÏ „vychovala“ ãetné zapfiisáhlé nepfiátele,
ktefií RusÛm, resp. rusk˘m vojákÛm vyhlásili krevní mstu, a také sebevraÏedné teroristy-diverzanty, jejichÏ odpor vÛãi ruské okupaci nabyl spí‰e
osobního rozmûru a stal se pro nû jedin˘m smyslem Ïivota.76
Drancování
Drancování se pro federální vojáky stalo velmi roz‰ífien˘m a oblíben˘m
odreagováním od dûsivé reality partyzánské války, svého druhu kratochvílí
v pfiestávkách mezi boji. Majetek nakraden˘ po celém âeãensku byl zpenûÏován na trÏi‰tích v sousedních jihorusk˘ch oblastech – zejména ve
Stavropolském a Krasnodarském kraji –, a byl zdrojem stabilních pfiíjmÛ
zejména pro niωí a stfiední dÛstojníky armády i ministerstva vnitra. „Kriticky nízká úroveÀ disciplíny mezi vojáky se spolu s jejich ‰patn˘m materiálním (a finanãním) zabezpeãením staly pfiíãinou nesãetn˘ch majetkov˘ch
trestn˘ch ãinÛ […]. JiÏ brzy po zahájení váleãného konfliktu nabylo drancování a niãení majetku obyvatel âeãenska masového charakteru.“77
Lejla Bapajevová, obyvatelka groznûnského pfiedmûstí Butenko, popisuje takov˘ pfiípad drancování: „Pfii‰li i k nám, bylo to 2. ledna 1995,
a v‰echno prohledali. Hned se zeptali, jestli máme zbranû. Kde bychom je
vzali? Nepátrali v‰ak po zbraních, protoÏe i kdybych nûjaké mûla, mohla
jsem je (napfiíklad kulomet) klidnû schovat na zahradû, ale tam nehledali.
Zajímaly je spí‰ domy, byty. V‰echno zpfievrátili vzhÛru nohama: skfiínû,
Ïidle, ‰uplíky… Hledali cokoli, co mûlo nûjakou cenu. Vyptávali se: „Má‰
dolary? Mበzlato?“ […] Samozfiejmû, Ïe jsem mûla jako kaÏd˘ schované
dolary na hor‰í ãasy nebo kdyby bylo potfieba. Tisíc dolarÛ. Byl to ve‰ker˘
mÛj majetek. KdyÏ pfii‰li a zaãali v‰echno vyhazovat a pfievracet, vypadly
i ty dolary. Chtûla jsem je zvednout, ale fiekli mi: ,To zvládneme,‘ a ten
voják si je nestydatû strãil do kapsy. Mûli jsme doma pûkn˘ televizor. Rozbili ho zezadu automatem a pak i porcelán. Byl to krásn˘ servis, jak˘ mají
Ïeny rády. Spoleãnû ho nadzvedli a pfievrhli na podlahu – nezbylo nic. Mám
dceru, je jí 20 rokÛ a mûla jsem pro ni ve skfiíni pfiichystanou celou v˘ba76
77
Viz zprávu Spoleãnosti pro ohroÏené národy. Online: (www.gfbv.de/dokus/dossier/terror _tschet.htm.
O konkrétních pfiípadech poru‰ování lidsk˘ch práv ve filtraãních stfiediscích a na neoficiálních místech zadrÏování ãeãensk˘ch obyvatel na území âeãenska viz napfi. Orlov, O.; âerkasov, A.: citov.
dílo, s. 214–231. Viz téÏ online: /FILTER/index.htm” http://www.memo.ru/hr/hotpoints/CHECHEN /FILTER/index.htm) Tomuto aspektu se budeme podrobnûji vûnovat v dal‰ích kapitolách.
âeãensko (imprimatur)
164
26.9.2007, 16:27
První rusko-ãeãenská válka ]
165
vu. Zaãali odtamtud v‰echno vyndávat a cpát si to batohÛ, v‰echno, co
bylo pûkné: drahé prádlo a tak. Bez nejmen‰ího studu […]. Nemûli ani
masky. Mohlo jim b˘t tak tfiicet… KdyÏ odcházeli, fiekli mi: ,Vy, âeãenci,
jste v‰ichni zloãinci.‘“78
Rozsah násilností spáchan˘ch pfiíslu‰níky federálních jednotek byl evidentnû natolik ‰irok˘, Ïe se i samotní pfiedstavitelé loutkové proruské ãeãenské vlády uÏ záhy po invazi zaãali obracet pfiímo na Moskvu s poÏadavkem na jejich zastavení. Nejvy‰‰í rada âeãenské republiky vystoupila
19. bfiezna 1996 s otevfienou v˘zvou ruskému prezidentovi, v níÏ obviÀovala okupaãní vojska z „likvidování civilního obyvatelstva, drancování a marodérství“. V˘zva zdÛrazÀovala, Ïe aãkoli „v podmínkách Dudajevova reÏimu bylo obyvatelstvo âeãenska odsouzeno k vymírání a vstup federálních
vojsk do republiky byl vût‰inou populace chápán jako vysvobození z tyranie“, vojska se jiÏ od prvních dnÛ vrhla „ve‰kerou silou na pokojné obyvatelstvo pod záminkou boje proti nezákonn˘m ozbrojen˘m jednotkám“.
Samotn˘ S. HadÏijev se nechal sly‰et, Ïe ru‰tí vojáci „drancují, rabují, uná‰ejí lidi, znásilÀují“.79 Nûkdej‰í aktivní úãastník ãeãenské opozice Ruslan
Labazanov si stûÏoval: „UÏ se nemÛÏu dívat na zloãiny, které páchají vojska ministerstva vnitra. Drancují v‰ude, kam pfiijdou, a zabíjejí nevinné.
Staãí pfiijít k silnici a uvidíte sami: kaÏd˘ den pfies Tolstoj-Jurt odváÏejí
náklaìáky narabovaného majetku.“80
Nenahraditelné ‰kody utrpûla ãeãenská kultura: byly zniãeny architektonické památky, vyhofiela drtivá vût‰ina muzeí, kulturních institucí a archivÛ s unikátními pfiedmûty materiální kultury historického i moderního
âeãenska a po celé zemi byly dûlostfieleckou a leteckou palbou ãi poÏáry
zniãeny ‰koly, divadla, nemocnice a továrny.81
78
79
80
81
Orlov, O.; âerkasov, A.: citov. dílo, s. 250–251.
Vojna v âeãne: MeÏdunarodnyj tribunal: Materialy oprosa svidetelej: Pervaja sessija. Moskva 1996, s. 24.
Orlov, O.; âerkasov, A.: citov. dílo, s. 254–256.
In: Komsomolskaja pravda. 18. 02. 1995.
âeãensko (imprimatur)
165
26.9.2007, 16:27
166
[ KONFLIKT V âEâENSKU
Zajatci u âeãencÛ
Tradice adatového práva pfiedpokládá zacházení se zajatcem jako
s hostem. Demonstrativnû humánní pfiístup vÛãi zajatcÛm ze strany ãeãensk˘ch ozbrojencÛ, kter˘ jim zpoãátku zajistil jisté sympatie mezi novináfii svûtov˘ch i rusk˘ch agentur a pfiedstaviteli organizací na obhajobu lidsk˘ch práv, ov‰em platil zejména v poãáteãních mûsících války, neboÈ s tím,
jak vzrÛstalo rozhofiãení a zoufalství âeãencÛ, mizelo zároveÀ i „romantizované“ pojetí války z jejich strany. Stále ãastûji pak docházelo k pfiípadÛm
brutálního zacházení s rusk˘mi váleãn˘mi zajatci a jejich lynãování, pfiiãemÏ zvlá‰È nemilosrdného zacházení se dostávalo pilotÛm bombardérÛ,
pfiíslu‰níkÛm jednotek ministerstva vnitra a dobrovolníkÛm, ktefií za sluÏbu v armádû dostávají pravideln˘ plat – ÏoldnéfiÛm, tzv. kontraktnikÛm.
Napfiíklad 29. bfiezna 1996 byla poblíÏ ãeãensko-dagestánsk˘ch hranic
nalezena tûla vojákÛ ministerstva vnitra nesoucí jasné stopy muãení: mûla
vypíchnuté oãi, ufiíznuté u‰i a byla skalpovaná. V polovinû dubna téhoÏ
roku byli v obci Gojskoje brutálním zpÛsobem popraveni ãtyfii dÛstojníci
ruské armády. Cel˘ proces byl natoãen na videokameru. Podobné pfiípady
pfiitom nebyly nikterak ojedinûlé.
Vojáky základní sluÏby naopak povstalci mnohdy propou‰tûli na úpûnlivé prosby matek, které ze zoufalství na vlastní pûst pfiijely do âeãenska
pátrat po sv˘ch synech.
Sidorov, jeden z b˘val˘ch zajatcÛ, napfiíklad vypovûdûl: „Ráno nás vzbudili a pak byla ranní rozcviãka: no tedy zaãali nás mlátit a tomu fiíkali ,ranní
rozcviãka‘. Mlátili nás a fiíkali: ,No tak, pofiád se flákáte. To byste ‰patnû
makali. Musíme vás trochu rozh˘bat. Pak nás vÏdycky rozvezli na práce.
KdyÏ pfiijela ‰pinavá auta – myli jsme auta. Byli jsme pro nû jak dfiíví. Kopali
jsme jim zákopy, ãistili zbranû, zedniãili […] To jsme dûlali celé dny […]
Jakmile se objevil nováãek, pfii‰li i oni. Nejdfiív jeden. Ten pfii‰el, prohlíÏel
si ho a pak ho zaãal mlátit. Na zaãátku se to dalo vydrÏet, ale potom… uÏ
se nechovali jako lidi. Jednou nás opravdu stra‰nû zmlátili. Byli totiÏ vzteky bez sebe. Pak jsme se dozvûdûli, Ïe zabili Dudajeva […].“82
82
Orlov, O.; âerkasov, A.: citov. dílo, s. 259–262.
âeãensko (imprimatur)
166
26.9.2007, 16:27
První rusko-ãeãenská válka ]
167
Mezinárodní ohlasy
Reakce Západu na ãeãenskou válku byla promûnlivá. Pohybovala se od
mlãenlivého souhlasu s rusk˘m postupem v poãáteãní fázi války aÏ po ostrou kritiku brutálního poãínání federálních jednotek v letech 1995–1996,
byÈ zÛstalo spí‰e u slov. Dilema západních státÛ spoãívalo v tom, Ïe evidentnû nechtûli zhor‰ovat stabilní vztahy s Ruskem. Je pfiíznaãné, Ïe jak
tehdej‰í generální tajemník NATO Willy Claes, tak ministr obrany Spojen˘ch státÛ William Perry oznaãili ãeãenskou válku za „vnitfiní záleÏitost“
Ruska a neprojevovali ochotu se do ní vmû‰ovat.83 LhÛta, bûhem níÏ mûl
Kreml svou „vnitfiní záleÏitost“ vyfie‰it, v‰ak brzo vypr‰ela.
Zábûry trosek ãeãensk˘ch mûst a vesnic i civilních obûtí, pfiiná‰ené pravidelnû ãetn˘mi televizními stanicemi, nutnû ovlivnily vefiejné mínûní v západních zemích a pfiimûly oficiální pfiedstavitele ke stále dÛraznûj‰ím protestÛm proti oãividnému poru‰ování lidsk˘ch práv v âeãensku. Právû v té
dobû, v únoru 1995, tak bylo pozastaveno projednávání ruské Ïádosti
o ãlenství v Radû Evropy.84 Nûmeck˘ politolog Henrik Bischof se domnívá, Ïe za ãeãenské války „Západ zdÛvodÀoval své mlãení argumentem, Ïe
nesmí dopustit, aby nahrával protivníkÛm prezidenta Jelcina. Ve skuteãnosti v‰ak válku odmítají právû Jelcinovi pfiíznivci, demokraté, liberální síly
a zapadnici, a západní mlãení tedy oslabuje jejich pozice, zatímco Jelcinov˘m odpÛrcÛm a zastáncÛm války dává nov˘ impuls.“85 Sergej Kovaljov
pozdûji popsal, jak na jeho dotaz, proã Rada Evropy patfiiãnû nekritizuje
Rusko kvÛli jeho poãínání v âeãensku, reagoval zmocnûnec pro Rusko
Parlamentního shromáÏdûní Rady Evropy Ernst Mühlemann rozladûnû:
„A co si pfiejete? Aby vyhrál Zjuganov, ne Jelcin?“86 AÏ nediplomaticky kritické ohlasy pfiicházely i od nûkter˘ch renomovan˘ch mezinárodních organizací, jako napfiíklad OBSE. Ta napfiíklad ve zprávû z bfiezna 1996 oznaãila ruskou ofenzívu na západû âeãenska za „primárnû namífienou proti
civilnímu obyvatelstvu“. Jako hlavní cíl federální taktiky v âeãensku defi-
83
84
85
86
Orlov, O.; âerkasov, A.: citov. dílo, s. 329.
TamtéÏ.
In: Süddeutsche Zeitung. 16. 12. 1994.
Council of Europe, Resolution 1055 (1995) on Russia’s Request for membership in the light of the
situation in Chechnya, adopted on 2 February 1995.
âeãensko (imprimatur)
167
26.9.2007, 16:27
168
[ KONFLIKT V âEâENSKU
novala nikoli boj proti povstalcÛm, n˘brÏ „teror vÛãi civilnímu obyvatelstvu“.87
âeãensk˘m vÛdcÛm se v podstatû nedostalo ani deklarativní podpory
vlivn˘ch islámsk˘ch zemí (Egypt, Saúdská Arábie, Írán, Turecko), o jejichÏ
pfiízeÀ DÏohar Dudajev usiloval. I kdyÏ vefiejnost v mnoha muslimsk˘ch
zemích sympatizovala s odporem ãeãensk˘ch povstalcÛ, veden˘m pod islámsk˘mi hesly, jejich vlády nebyly ochotny riskovat konflikt s Ruskem,
od spolupráce s nímÏ si slibovaly jisté hospodáfiské ãi strategické zisky;
a navíc v severokavkazském regionu nemûly vlastní vyhranûné zájmy. Jedinou, byÈ nev˘raznou v˘jimku snad tvofiilo Turecko, které Moskva otevfienû podezírala z podpory ãeãensk˘ch separatistÛ, a to jak z financování jejich aktivit, tak z poskytování útoãi‰tû odpoãívajícím ãi ranûn˘m âeãencÛm
v tureck˘ch nemocnicích. Tato pomoc v‰ak byla spí‰e dílem vlivn˘ch severokavkazsk˘ch diaspor v Turecku a jednotliv˘ch mecená‰Û, ktefií pravdûpodobnû s oficiální politikou Ankary nemûli nic spoleãného.
V ÁzerbajdÏánu a Gruzii, frustrovan˘ch ruskou politikou podporou
separatismu na jejich vlastním území (v Náhorním Karabachu, respektive
v JiÏní Osetii a Abcházii), panovaly v˘raznû proãeãenské nálady. Obû tyto
zemû pfiijaly tisíce ãeãensk˘ch uprchlíkÛ. Kontroverzní metody ruského
vojenského velení v âeãensku se navíc pro tyto i dal‰í postsovûtské státy
staly nov˘m stimulem k posilování partnersk˘ch vztahÛ s USA a NATO
ve snaze vymanit se rychleji z podruãí nevyzpytatelného Ruska. V letech
1996–1997 vzniklo uskupení státÛ, do znaãné míry iniciované Spojen˘mi
státy, pod názvem GUUAM (podle poãáteãních písmen ãlensk˘ch státÛ
Gruzie, Ukrajiny, Uzbekistánu, ÁzerbajdÏánu a Moldávie). Cílem GUUAM
bylo mobilizovat úsilí ãlensk˘ch zemí o zmafiení maximalistick˘ch integraãních zámûrÛ Ruska v rámci Spoleãenství nezávisl˘ch státÛ.
JelikoÏ funkãní rusk˘ ropovod vedl z kaspick˘ch nalezi‰È právû pfies
âeãensko zmítané „obnovováním ústavního pofiádku“, sníÏily se i vyhlídky
Moskvy na udrÏení statusu quo ve velké hfie o surovinové bohatství Kaspické pánve.
87
Bishof, H.: citov. dílo, s. 18.
âeãensko (imprimatur)
168
26.9.2007, 16:27
První rusko-ãeãenská válka ]
169
Logika konfliktu. Shrnutí
Na pfiíkladu rusko-ãeãenského konfliktu lze velmi dobfie vysledovat
zvlá‰tnosti a dynamiku etnopolitick˘ch a separatistick˘ch konfliktÛ.88 Existovala zde vyvinutá snaha etnické periferie vymanit se ze závislosti na centru, nastartovaná rozpadem silného centralizovaného státu a stimulovaná
nerovnoprávnou distribucí moci v pÛvodním systému. V˘sledkem byly
pokusy o redistribuci ustálen˘ch sociálnû-politick˘ch rolí ze strany novû
institucionalizovan˘ch etnick˘ch hráãÛ. Nezanedbatelnou úlohu sehrál
kromû dÛleÏitého systémového aspektu i ideologick˘ rozmûr konfliktu
(konkrétnû vûdomí neblahého a v˘raznû mytizovaného „historického dûdictví“, zvlá‰tû ze strany âeãencÛ, tj. kolektivní pamûÈ letitého ozbrojeného konfliktu a násilí). Poslední roky pfiedsmrtného zápasu Sovûtského
svazu byly charakterizovány mocensk˘m i ideologick˘m vakuem. To v‰ak
nevydrÏelo pfiíli‰ dlouho a jiÏ poãátkem devadesát˘ch let bylo zcela zaplnûno vá‰niv˘m nacionalismem. PÛvodnû statutární neshoda mezi Moskvou a Grozn˘m pak pfii sebemen‰ích náznacích ohroÏení (jak˘mi byly nevydafien˘ v˘sadek rusk˘ch vojákÛ v ãeãenské metropoli v listopadu 1991,
pokus o invazi z Dagestánu a Ingu‰ska na podzim roku 1992 i neustálé,
byÈ neobratné a spí‰e verbální pokusy Moskvy znovuzískat kontrolu nad
vzpurnou republikou) nab˘vala v oãích âeãencÛ charakteru osobního zápasu za národní (etnickou) identitu. Ruská socioloÏka G. Soldatova
v tomto ohledu pfiipomíná, Ïe „etnicita je kategorií „emocionálnû-normativní“. DÛstojnost, hrdost, kfiivdy, strachy patfií mezi nejdÛleÏitûj‰í kritéria mezietnického porovnávání se. Tyto pocity se opírají o hluboké emocionální vazby na etnickou pospolitost a morální závazky vÛãi ní, které se
formují v procesu socializace individua. Emocionální imperativy ovlivÀují obrazy vnímání a do znaãné míry vysvûtlují iracionalitu chování stran
v etnickém konfliktu“.89 Splav emocí a etnicky [respektive náboÏensky]
prodchnut˘ch vá‰ní je podle Paula Sterna tím mocn˘m psychologick˘m
impulzem, kter˘ nutí psychicky zdatné jedince obûtovat své Ïivoty ve
88
89
BBC Ruská sluÏba. 15. 11. 2000.
Citováno podle Neue Zürcher Zeitung. 27. 03. 1996.
âeãensko (imprimatur)
169
26.9.2007, 16:27
170
[ KONFLIKT V âEâENSKU
jménu svého národa [respektive náboÏenství ãi náboÏensky vymezené
obce].90
Tím se z objektivního konfliktu (racionalistického ãi zájmového – konkrétnû vymezeného sporu mezi Grozn˘m a Moskvou o politick˘ statut
âeãenska) stává konflikt subjektivní (iracionalistick˘ ãi hodnotov˘ – konflikt mezi Rusy a âeãenci). Duch separatismu je za takov˘ch okolností
nezkrotiteln˘.
Je nezbytné si uvûdomit, Ïe právû hodnotovû orientovan˘ charakter
rusko-ãeãenského konfliktu je dÛleÏitou pfiekáÏkou v jeho fie‰ení, neboÈ
zatímco zájmovû orientované konflikty jsou relativnû snadnûji odstranitelné nalezením vzájemnû ekonomicky v˘hodného fie‰ení, v hodnotovû orientovan˘ch konfliktech je v sázce samotn˘ hodnotov˘ systém a identita
znesváfien˘ch stran, a proto je v nich mnohdy velmi obtíÏné, ne-li nemoÏné dosáhnout kompromisu.
Jakmile obyvatelstvo zaãíná pfiem˘‰let v kategoriích „národní cti“, „dÛstojnosti“ apod., konflikt vstupuje do své nekontrolovatelné a nejnebezpeãnûj‰í fáze. Aktivizované ideologické konstrukce etnick˘ch separatistÛ,
Ïivené obrazy temné minulosti, nejisté souãasnosti, ale vÏdy slibné budoucnosti, totiÏ blokují moÏnosti racionálního uvaÏování, opro‰tûného od emocí.
Toto pravidlo platilo zejména v ãeãenské spoleãnosti, kde silné bezpeãnostní
fobie, ale i zvlá‰tnosti sociální organizace vãetnû rozvinuté kultury násilí
zajistily lavinovit˘ charakter etnické mobilizace. Zcela svébytn˘ mechanismus konfliktu funguje víceménû samoãinnû, takÏe politická reprezentace
zanedlouho pfiichází o schopnost rozhodujícím zpÛsobem smûfiovat spoleãenské vá‰nû. Tím, Ïe se konflikt stává etnick˘m, dochází ke zlomu ve zpÛsobu uvaÏování spoleãnosti, konkrétnû k její militarizaci a polarizaci, pfiiãemÏ zaãíná platit heslo „Kdo není s námi, je proti nám“. Ve spoleãnosti
se také utváfií obraz postupnû stále více démonizovaného „dûjinného ne90
K problematice identity a etnohistorismu viz základní díla Anthonyho Smithe: Myths and Memories of the Nation. Oxford 1999; National Identity. Ethnonationalism in Comparative Perspective.
University of Nevada Press 1991; Nationalism and Modernism: A Critical Survey of Recent Theories
of Nations and Nationalism. Lond˘n 1998. K teoriím etnopolitické mobilizace viz Hobsbawm, D.:
Ethnic Groups in Conflict. Berkeley/Los Angeles/Lond˘n 2000. Konkrétnû k b˘val˘m republikám
Sovûtského svazu, respektive Ruské federace viz Beissinger, M. (ed.): Nationalist Mobilization and
the Collapse of the Soviet State. Cambridge 2002, respektive Gorenburg, D.: Minority Ethnic Mobilization in the Russian Federation. Cambridge 2003.
âeãensko (imprimatur)
170
26.9.2007, 16:27
První rusko-ãeãenská válka ]
171
pfiítele“. Vzniklé napûtí pak zpfietrhává zejména mezi znepfiátelen˘mi stranami dÛleÏité ekonomické vazby, které protivníky aÏ dosud „racionalisticky“ pojily. To je ãiní vÛãi sobû bezohlednûj‰ími. Politická nestabilita tudíÏ
pfiispívá k nestabilitû hospodáfiské. V˘sledkem je hospodáfisk˘ útlum a zhor‰ení sociálnû-ekonomick˘ch pomûrÛ, které vedou ke vzniku nejrÛznûj‰ích
kriminálních ãi polokriminálních uskupení. Tyto jevy následnû posilují
u obyvatel pocit nejistoty. Nacionalismus podepfien˘ takov˘mto v‰eobjímajícím pocitem nejistoty pak pfiedstavuje v˘bu‰nou kombinaci: dochází
k seskupování a ozbrojování extremistick˘ch skupin – poãetn˘ch „zachráncÛ
národa“ –, které ãasto pfiedjímají mezistátní v˘voj a z vlastní iniciativy se
dopou‰tûjí násilného jednání vÛãi pfiedstavitelÛm znepfiátelené strany, ãímÏ
se uzavírá bludn˘ kruh akce a reakce. Za tak hektického v˘voje situace pak
pÛvodní smysl konfliktu ve vûdomí spoleãnosti mizí a v‰e je namífieno
k jedinému, kategorickému cíli – k „vítûzství“. Pfiedstava vítûzství ov‰em
mÛÏe v závislosti na stadiu a specifick˘ch podmínkách konfliktu zahrnovat dobytí urãitého území, odtrÏení, ãi fyzickou likvidaci nepfiítele. Jedná
se tedy o tzv. hru s nulov˘m souãtem. Koneãnû opomenout nelze ani stupÀující se nacionalistickou rétoriku médií.
V˘vojov˘mi zmûnami prochází rovnûÏ psychologie politické reprezentace. Ta, aby se chopila role rozhodného vÛdce, schopného zaruãit obãanÛm bezpeãnost v nejist˘ch dobách, aby prokázala oddanost národním
zájmÛm a aby si tak zajistila pfiízeÀ ‰irok˘ch mas stále radikálnûj‰ího obyvatelstva, pfiistupuje k mnohdy nepromy‰len˘m krokÛm, které posilují
bezpeãnostní dilema opaãné strany. Vûdomi si svého spoleãenského statusu, politikové ãasto sami vyuÏívají nacionalistické rétoriky, aby pfiesmûrovali nespokojenost vefiejnosti od domácích vesmûs sociálnû-ekonomick˘ch
problémÛ na vnûj‰ího nepfiítele. Tato pozice jim rovnûÏ umoÏÀuje chopit
se úlohy vÛdce národa a nárokovat si s ohledem na stav vefiejného ohroÏení v˘jimeãné pravomoci. V krizov˘ch situacích je tudíÏ snadnûj‰í se i vypofiádat s politick˘mi oponenty. E. Pain v tomto ohledu vysvûtluje Dudajevovy nekompromisní v˘roky (typu „Îádné politické dohody s Ruskem
nejsou moÏné“; „Nikdy nepodepí‰u smlouvu, v níÏ nebude zakotven poÏadavek uznání âeãenské republiky jako suverénního státu, subjektu mezinárodního práva“) tak, Ïe mu to „dávalo moÏnost udrÏovat v ãeãenské
spoleãnosti vzru‰enou atmosféru ,obleÏené pevnosti‘, uvnitfi které se jaká-
âeãensko (imprimatur)
171
26.9.2007, 16:27
172
[ KONFLIKT V âEâENSKU
koli opozice snadno interpretuje jako zrada národních zájmÛ a stává se ve
vnitropolitickém mocenském boji krajnû zranitelnou“.91
Státník má pocit Ïe, nebude-li jednat ráznû a s pfiedstihem, bude to mít
katastrofální následky – ãasto má totiÏ sklon v˘znam konfliktu pfieceÀovat. Zdá se mu, Ïe v sázce je fyzická existence národa (Dudajev), resp. jednota vlasti (Jelcin). Domnívá se rovnûÏ, Ïe jeho pasivita ãi (zdánlivû) nedostateãnû rozhodné ãiny by u rozvá‰nûné vefiejnosti vyvolaly dojem
nedostateãného patriotismu ãi zbabûlosti. K razantnûj‰ímu jednání mÛÏe
b˘t tlaãen rovnûÏ sv˘m nejbliωím okolím, jehoÏ pohnutky mohou b˘t velmi
rÛznorodé – od lobbování pfies snahu udrÏet si a upevnit moc aÏ po
(pod)vûdomé osobní touhy ãi pfiedsudky. Nezfiídka se proto státník uchyluje k provokativním v˘rokÛm, ve kter˘ch politická reprezentace opaãné
strany „harmonicky“ spl˘vá s cel˘m národem – generalizace na etnickém
základû je ostatnû nedílnou souãástí etnopolitického konfliktu. Jak ukazují smutné zku‰enosti 20. století, tato laciná metodika je nejsnadnûj‰í cestou k získání národního obdivu a uznání, k mobilizaci ‰irok˘ch mas obyvatelstva. DÏohar Dudajev napfiíklad jiÏ pfied samotnou ruskou invazí
vyhroÏoval Rusku válkou a neodvratiteln˘m „brzk˘m zúãtováním“. V listopadu 1991 tak spolu se sv˘mi kolegy z ãeãenského parlamentu hrozil uãinit z Moskvy v pfiípadû její agrese „zónu zkázy“, ãemuÏ mûly napomoci
i slibované útoky proti rusk˘m jadern˘m elektrárnám. Neodpustil si ani
poetické srovnání mezi ãeãensk˘m národem, u nûhoÏ je svobodymilovnost
„v genech“, a „nevolnick˘mi“ Rusy.
Rozdm˘chávání nacionálních vá‰ní je nicménû dvouseãnou zbraní: jakmile se konflikt vymkne vládû z rukou, mÛÏe se obrátit proti ní. Dogmatismus a radikalismus mÛÏe znatelnû omezit její prostor pro politické manévrování. Politici se tak ãasto stávají rukojmími vlastní kategoriãnosti, kdyÏ
jsou bezohlednou vefiejností nuceni jednat vÛãi nepfiíteli se stejnou razancí, s jakou se vyjadfiují – tehdy mÛÏe nastat patová situace, s ãasto dost
katastrofálními následky. Militarizovaná vefiejnost bude navíc stûÏí ochotna tolerovat pfiípadn˘ státníkÛv neúspûch ãi (zdánlivou) pasivitu a nerozhodnost – ten ho zdiskredituje a zajistí mu tak pfiinejmen‰ím politickou
smrt. Místo uvolnûné po státníkovi pak mohou obsadit pfiedstavitelé (opo-
91
Soldatova, G.: Psichologija meÏetniãeskoj naprjaÏennosti, Moskva 1998, s. 68.
âeãensko (imprimatur)
172
26.9.2007, 16:27
První rusko-ãeãenská válka ]
173
ziãních) extremistick˘ch nacionalistick˘ch sil, jejichÏ pfiípadné revan‰istické zámûry budou ze strany vefiejnosti pfiijímány s nutnou dávkou pochopení. SoubûÏnû s tím mohou sílit útoky ze strany opozice kvÛli nerozhodnosti a „zaprodanosti“ vlády. Opoziãní skupiny se v takovém pfiípadû snaÏí
vyuÏít situace, pfievzít státníkovu iniciativu, ukázat se jako „skuteãní“ vlastenci apod.
Specifika rozhodovacího procesu
V krizov˘ch situacích vyvstává fiada naléhav˘ch problémÛ. Jedním z nich
je nedostateãnû objektivní a vãasná interpretace bez fiádné anal˘zy situace
(podmínûná zúÏením komunikaãních kanálÛ mezi znepfiátelen˘mi stranami) a zároveÀ omezenost ãasu k jednání. Jak známo, ãím váÏnûj‰í je problém, tím ménû lidí b˘vá vtaÏeno do rozhodovacího procesu a tím men‰í
budou moÏnosti jak reagovat a o to problematiãtûj‰í bude selekce cílÛ (v dÛsledku ostfie vnímané ãasové tísnû a snahy udrÏet v‰e v tajnosti). Zde v‰ak
ãíhá dal‰í nebezpeãí: ãím ménû lidí se podílí na koneãn˘ch rozhodnutích,
tím je pravdûpodobnûj‰í, Ïe jejich jednání bude odráÏet osobní, aÈ jiÏ vûdomé ãi podvûdomé sklony, postoje, hodnoty a osobní politické potfieby.
Ani obyãejn˘ stres tudíÏ není v krizov˘ch situacích nejlep‰ím pomocníkem.
Je vÏdy obtíÏné aplikovat v praktick˘ch situacích hladce sestrojené teorie. Dvojnásob to platí o rozboru psychologie politikÛ, podílejících se na
rozhodování – dÛvûryhodná anal˘za b˘vá moÏná spí‰e aÏ retrospektivnû.
Kromû systémové a ideologické roviny konfliktu je tedy pfii anal˘ze osobnostních a skupinov˘ch/institucionálních faktorÛ v rozhodovacím procesu
dÛleÏit˘ i pfiístup behaviorální. Gall a de Waal tvrdí: „Bûhem léta a podzimu
1994 se tváfinost moskevské politiky rychle a podstatnû mûnila. Jelcinova
politická síla a energie z let 1990 a 1991 zjevnû uchfiadla. A prezident se
stal odtaÏitou, unavenû vyhlíÏející postavou, která se málokdy objevovala
na vefiejnosti. Byl nyní pod vlivem skupiny zastáncÛ tvrdé linie, která stále
rozhodnûji vítûzila v bitvû o pfiístup k nûmu a k jeho my‰lení.“92
Podle názoru autorÛ proslulé novináfiské studie nebyl tento stav podmínûn pouze koncem spoleãenské konjunktury Jelcina a jeho stále silnûj‰í
92
Viz tamtéÏ.
âeãensko (imprimatur)
173
26.9.2007, 16:27
174
[ KONFLIKT V âEâENSKU
náklonností k alkoholu, ale také jedním „nepfiíjemn˘m incidentem“: „Koncem léta 1994 pfiestala Jelcinova politika ,rozdûl a panuj‘ fungovat a jestfiábi
se Kremlu zmocnili témûfi úplnû. Cel˘ proces byl nastartován smû‰nou
pfiíhodou. Jednatfiicátého srpna, kdyÏ se prezident v Berlínû úãastnil ceremonie u pfiíleÏitosti staÏení rusk˘ch ozbrojen˘ch sil z Nûmecka, dûlal dojem opilého. Po obûdû se ‰ampaÀsk˘m klop˘tal po schodech, pak sebral
dirigentovi policejní kapely taktovku a zaãal sám mohutn˘mi gesty dirigovat. Nato popadl mikrofon a zaãal hlasitû a fale‰nû zpívat ruskou lidovou
píseÀ Kalinka. Tohle zjevnû opilecké chování ruské hlavy státu liberální
pracovníky v Kremlu popudilo a nûkolik z nich napsalo dopis, ve kterém
Jelcinovi tuto pfiíhodu vytkli. Psaní mûlo opaãn˘ úãinek, neÏ jak˘ zam˘‰leli. Prezident se urazil a pfiestal s nimi mluvit […]“93
Podepsání Dohody o spoleãenské shodû, jejímÏ prostfiednictvím se rusk˘ prezident chtûl usmífiit se strÛjci nacionálnû revan‰istické parlamentní
vzpoury (amnestovan˘mi nedlouho po jejím potlaãení) a s jejich pfiívrÏenci, vedlo k jistému ideovému sblíÏení mezi Jelcinem a jeho nûkdej‰ími nepfiáteli. Neménû dÛleÏit˘m mezníkem byl v tomto ohledu i v pfiedchozí
kapitole zmiÀovan˘ obrovsk˘ úspûch nacionalistÛ a komunistÛ v prosincov˘ch volbách do Státní dumy (1993), kter˘ signalizoval historickou
zmûnu spoleãenského klimatu.94
E. Pain potvrzuje ve své brilantní stati rozkol mezi Jelcinem a liberály,
k nûmuÏ do‰lo v první polovinû roku 1994, a následné prezidentovo „pfieorientování se“ na zastánce politiky „tvrdé ruky“. Dále zdÛrazÀuje, Ïe
„v souladu s principy kabinetní politiky se ve‰kerá klíãová rozhodnutí pfiijímala za nejpfiísnûj‰ího utajení a byla soustfiedûna do rukou Rady bezpeãnosti, pfiednû silov˘ch ministrÛ. Pfiitom ãím uωí je kruh zasvûcen˘ch, tím
vy‰‰í je pravdûpodobnost chyby z jejich strany uÏ kvÛli tomu, Ïe autofii
nemûli profesionální oponenty […] Av‰ak hlavním nedostatkem takto
úzkého kruhu lidí spolupodílejících se na pfiijímání fie‰ení bylo, Ïe zde nic
nemohlo stát v cestû osobním ambicím. Jedni válku potfiebovali proto, aby
napravili svoji po‰ramocenou povûst, druzí, aby prokázali, Ïe ne nadarmo
byli dosazeni z provincie sem do Moskvy na vysok˘ post, tfietí pak chtûli
93
94
Pain, E.: citov. dílo.
Gall, C.; de Waal, T.: citov. dílo, s. 138.
âeãensko (imprimatur)
174
26.9.2007, 16:27
První rusko-ãeãenská válka ]
175
zv˘‰it jednak autoritu svého úfiadu, kter˘ uÏ pfiíli‰ dlouho zÛstával ve stínu, jednak autoritu svoji vlastní.“95
O jisté pfievaze absurdity nad chladn˘m politick˘m uvaÏováním ve vûci
pfiijetí koneãného rozhodnutí o ozbrojeném vpádu do âeãenska svûdãí
i slova S. Ju‰enkova z ãervna roku 1995: „Po pravdû fieãeno, dlouho jsem
pfiem˘‰lel, jestli vskutku existují nûjaké zájmy ãi snad nûjaká skupina, jejímÏ zájmÛm by válka vyhovovala. Ale Ïádn˘ takov˘ zájem není. Jde tu
o hloupost. Za tímto zájmem stojí pouze nejbliωí Jelcinovo okolí. Lobov
[Oleg Lobov, v letech 1993–1996 pfiedseda Rady bezpeãnosti Ruské federace] mi do telefonu, kdyÏ jsem se rozhofiãil kvÛli prezidentovû v˘nosu
o vyhlá‰ení v˘jimeãného stavu v âeãensku, fiekl cynicky: ,Ale, to v podstatû
není dÛleÏité. My teì prostû potfiebujeme malou vítûznou válku jako na
Haiti. Musíme zvednout prezidentovu popularitu. To je ve‰ker˘ nበzájem.
O nic jiného nejde.‘ Bylo jasné, Ïe Jelcin uÏ zvolen nebude, ale kam se
pak mûli podít v‰ichni ti, ktefií aÏ dosud hodovali u prezidentova stolu?
Samozfiejmû, bylo tfieba udûlat v‰echno, aby se zemû dostala do nesnází,
zavést policejní reÏim, zru‰it ve‰keré volby atd.“96 Ve prospûch této verze
hovofií i skuteãnost, Ïe jiÏ v listopadu 1994 samotn˘ ministr obrany Pavel
Graãov pfiedloÏil prezidentovi zvlá‰tní memorandum (ãíslo D-0010), ve
kterém upozorÀoval na bídn˘ stav ruské armády. Nûkolik t˘dnÛ poté v‰ak
do‰lo ke schválení rozhodnutí o ozbrojeném vpádu, mezi jehoÏ „ideové
otce“ bezesporu patfiil i P. Graãov.97
UÏ byla fieã o kremelsk˘ch „jestfiábech“, S. ·achrajovovi, A. Barsukovovi, A. KorÏakovovi, P. Graãovovi, O. Soskovcovi aj., ktefií Jelcinovo koneãné rozhodnutí o invazi ovlivnili.98 Dnes lze jen tûÏko urãit, jak˘ na nûm
mûli podíl, mimo jiné proto, Ïe klíãovou roli mnohdy sehrává samotná
logika situace. Jako katalyzátor rozhodnutí v rÛzn˘ch fázích konfliktu pÛsobily teroristické ãi kriminální akce ozbrojencÛ ãeãenské národnosti
v rusk˘ch mûstech, fiasko listopadového útoku na Grozn˘ a odtud plynoucí
95
96
97
98
Gall, C.; de Waal, T.: citov. dílo, s. 139–140.
Zmûny ve zpÛsobu uvaÏování B. Jelcina a kádrové zmûny v Kremlu, které nastaly v první polovinû
roku 1994, se odrazily v jeho chápání ‰irokého kruhu otázek jak v domácí, tak v zahraniãní politice.
Pain, E.: citov. dílo.
Citováno podle Ti‰kov, V. A.: Ob‰ãestvo v vooruÏennom konflikte. Etnografija ãeãenskoj vojny. Moskva
2001, s. 353.
âeãensko (imprimatur)
175
26.9.2007, 16:27
176
[ KONFLIKT V âEâENSKU
„zostuzení“ armády, které otfiásly ruskou vefiejností a vytvofiili staronového, v ruské spoleãnosti tradiãnû mocného lobbistu – armádní generalitu
a rozvûdku (FSK/FSB). Ty také bezprostfiednû stály za operací. „Brzk˘ vojensk˘ úspûch, pfiedpovídan˘ ministrem obrany Pavlem Graãovem, se nekonal, a v‰echny deníky, od demokratick˘ch aÏ po komunistické, se na
vládu vrhli se zarputilou kritikou. Av‰ak jediné, ãeho tato kritika dosáhla,
bylo, Ïe rozlítila generály a militantní politiky, podnûcujíc je ke stále nemilosrdnûj‰ím a nerozumn˘m, konvulzivním v˘padÛm: nejprve vybojovat
drtivé vítûzství a pak samozfiejmû vyrvat pfiinejmen‰ím symboly protivníka a ne‰etfiit pfiitom ani vlastní vojáky, ani nepfiátelskou domobranu, ani
ne‰Èastné obyvatele ocitnuv‰í se ve ‰patn˘ ãas na ‰patném místû […]“99
Personalizace konfliktu
Snad nejdramatiãtûj‰í roli v eskalaci konfliktu sehrála jeho personalizace, která se moÏná stala i jeho nejpodstatnûj‰í sloÏkou. Pozornosti mnoh˘ch
komentátorÛ neunikla jistá podobnost v povaze DÏohara Dudajeva a Borise
Jelcina – oba byli ambiciózní, svévolní, samolibí, egocentristiãtí a je‰itní.
Dodnes se Ïhavû diskutuje o tom, zda by pfiípadné osobní setkání mezi
rusk˘m a ãeãensk˘m prezidentem mohlo pfiispût k vãasnému ujednání
konfliktu. Dudajev totiÏ kromû sv˘ch plamenn˘ch projevÛ na adresu
Moskvy, urãen˘ch spí‰e pro domácí potfieby, rád opakoval starou armádní
moudrost: „Jednání je zbraní slab˘ch“. O dvojakosti jeho povahy svûdãí
nesoulad mezi jeho takfiíkajíc podvûdomou láskou k Rusku a postojem
diktovan˘m oddaností protiruskému ãeãenskému nacionalismu, mezi ateistickou v˘chovou (spojenou s náboÏenskou nevzdûlaností) a demonstrativním sledováním islámsk˘ch rituálÛ, mezi militaristick˘m zpÛsobem uvaÏování a obãasn˘mi vstfiícn˘mi, ne-li mírumilovn˘mi v˘roky na adresu
politick˘ch oponentÛ. Zdá se, Ïe alespoÀ v kritick˘ch okamÏicích byl
Dudajev ochoten a hlavnû schopen kompromisu. Spolu s ministrem informací Movladim Udugovem opakovanû naznaãoval, Ïe je ochoten jednat o pfietrvání v ekonomickém, bezpeãnostním a finanãním prostoru
99
100
Jelcinovo pÛvodní liberální okolí bylo z vût‰í ãásti odstaveno. Patfiili k nûmu mimo jiné G. Sattarov, D. Rjurikov, J. Gajdar, E. Pain a A. Popov.
Ti‰kov, V. A.: citov. dílo, s. 353.
âeãensko (imprimatur)
176
26.9.2007, 16:27
První rusko-ãeãenská válka ]
177
Ruské federace.100 Notoricky známá je jeho dojemná zpovûì v rozhovoru
pro rozhlasovou stanici Echo Moskvy, v níÏ uvedl, Ïe „nebude bránit obãanÛm âeãenska, ktefií neztratili své ruské obãanství a budou se chtít referenda 25. dubna zúãastnit. Já jsem také pfiipraven odevzdat svÛj hlas. Své
ruské obãanství jsem dosud neztratil.“101 V nûkter˘ch sv˘ch vefiejn˘ch projevech se DÏohar Dudajev nezdráhal komplimentÛ na adresu Sovûtského
svazu a s rusk˘m ultranacionalistou generálem Albertem Maka‰ovem dokonce hovofiil o moÏnostech znovuvzkfií‰ení této upadlé fií‰e.
Gall a de Waal se domnívají, Ïe „pfies ve‰kerou svoji protiruskou rétoriku existovaly náznaky, Ïe Dudajev je ve skuteãnosti ochoten k reálnému
kompromisu s Moskvou, ov‰em za podmínky, Ïe centrum bude jednat právû
s ním a Ïe mu bude prokazovat pfiíslu‰nou úctu. V mezihrách mezi sv˘mi
nejtemnûj‰ími protiimperialistick˘mi fieãnick˘mi v˘lety dokázal zniãehonic o Rusku a Sovûtském svazu utrousit i nûco pozitivního. Pod povrchem
v nûm dál Ïil sovûtsk˘ vlastenec.“ Autofii dále citují v˘rok ·ámila Benoa,
ãeãenského repatrianta z Jordánska, kter˘ poãátkem devadesát˘ch let pÛsobil jako republikov˘ ministr zahraniãí: „V jedné vûci se nezmûnil, ve své
pfiímosti a ve své lásce i nenávisti – i kdyÏ to zní paradoxnû – ke komunistickému systému a k zemi, k níÏ patfiil. Tu zemi, nejenom âeãensko, ale
i Sovûtsk˘ svaz, nenávidûl a souãasnû miloval.“102
Neménû kontroverzní je i Jelcinova osobnost. PfiipomeÀme si, Ïe rusk˘
patriot B. Jelcin neváhal v roce 1991 obûtovat SSSR, aby vymanévroval
z Kremlu Michaila Gorbaãova a stal se prezidentem Ruska. Bûhem své vlády
opakovanû odstavil své okolí zdiskreditované v oãích vefiejného mínûní
(napfi. A. KorÏakova, O. Soskovce aj.) – tedy lidi, s nimiÏ byl osobnû úzce
svázán, jen proto, aby zlep‰il své vyhlídky na setrvání u moci. JiÏ bûhem
pÛsobení na postu prvního tajemníka sverdlovského komsomolu v sedmdesát˘ch a osmdesát˘ch letech proslul Jelcin jako ãlovûk nesmírnû ctiÏádostiv˘, ale dobrosrdeãn˘. V jednání s lidmi a ve sv˘ch rozhodnutích byl silnû ovlivÀován osobními sympatiemi a antipatiemi. V. Ti‰kov, E. Beljajeva
a G. Marãenko uvádûjí, Ïe „rozhodující eskalace konfliktu nastala
v okamÏiku personalizace stfietu“. Citují pfiitom známé vyjádfiení tatarstánského prezidenta Mintimera ·ajmijeva, které se zdá b˘t klíãem k pochopení
101
102
In: Nezavisimaja gazeta. 09. 09. 1992.
Citováno podle Gall, C.; de Waal, T.: citov. dílo, s. 111.
âeãensko (imprimatur)
177
26.9.2007, 16:27
178
[ KONFLIKT V âEâENSKU
jedné z dlouhé fiady pfiíãin ãeãenské tragédie: „Jelcin byl zcela jistû pfiipraven k jednání s Dudajevem podle tatarského modelu, dokud mu nesdûlili
[jeho okolí], Ïe se o nûm Dudajev ‰patnû vyjádfiil.“ Autofii z toho vyvozují, Ïe „od jisté chvíle Boris Jelcin, nacházející se pod nezpochybniteln˘m
vlivem sv˘ch pomocníkÛ a nûkter˘ch ãlenÛ vlády, vy‰krtnul Dudajeva ze
seznamu rusk˘ch politikÛ, s nimiÏ povaÏoval za pfiípustné b˘t v jakémkoli
styku, a posléze ho navíc pov˘‰il do stavu svého úhlavního nepfiítele.“103
Obûti první rusko-ãeãenské války
AÈ jiÏ byly pfiíãiny invaze jakékoli, za chyby a lidskou nedokonalost
politikÛ musel nakonec zaplatit národ, a to nesmírnû vysokou cenu. Oficiální ruská statistika t˘kající si poãtu obûtí první rusko-ãeãenské války
neexistuje. V âeãensku nebylo od staÏení federálních vojsk provedeno Ïádné
sãítání lidu, jeÏ by mohlo více ãi ménû pfiesnû urãit poãet padl˘ch. To by
ostatnû bylo vzhledem k masov˘m migracím bûhem války a po ní i velice
obtíÏné. Nejniωí odhady pfiesto hovofií o 35 000 zabit˘ch civilistech. G.
Heinson jejich poãet odhaduje na 65 000 aÏ 90 000.104 Jiné zdroje uvádûjí 60 000 aÏ 100 000 obûtí, z toho 14 000 rusk˘ch vojákÛ a 4000 ãeãensk˘ch bojovníkÛ (údaje ãeãenské strany), resp. 12 000 ãeãensk˘ch bojovníkÛ, 10 000 aÏ 15 000 civilistÛ a 5 042 rusk˘ch vojákÛ (údaje ruské
strany).105 V. Sûrûbrjannikov se dokonce zmiÀuje o 100 000 aÏ 120 000
obûtech, z nichÏ 10 000 aÏ 15 000 mûly tvofiit dûti.106 V˘bor svûdomí washingtonského muzea holocaustu zafiadil âeãensko na svÛj Genocide Watch
List, tedy seznam zemí, v nichÏ dochází ke genocidû.
103
104
105
106
107
108
Gall, C.; de Waal, T.: citov. dílo, s. 111.
Ti‰kov, V. A.; Beljajeva E. L.; Marãenko G. V.: âeãenskij krizis. Moskva 1995, s. 29, 33.
Dunlop, J.: How Many Soldiers and Civilians Died During the Russo-Chechen War of 1994–1996?
Central Asian Survey. 3–4/2000, s. 338.
Heinsohn, G.: Lexikon der Völkermorde, Reinbek 1998/1999, s. 330.
Viz napfi. Truseviã, O.; âerkasov, A.; Neizvestnyj soldat kavkazskoj vojny, 1994–1996: Poteri rossijskich vojsk: Pogib‰ije, propav‰ije bez vesti, plennyje. Moskva 1997. Online verze http://www.memo.ru/
hr/hotpoints/N-Caucas/soldat/index.html. Viz téÏ Cichocki, J.: Konflikt rosyjsko-czeczeƒski: dzieje
konfliktu, wojna rosyjsko-czeczeƒska 1994–1996 i obecna sytuacja w Republice Czeczeƒskiej-Iczkerii.
Var‰ava 1997, s. 11–12.
Serebrjannikov, V.: Sociologija vojny. Moskva 1997, s. 167.
âeãensko (imprimatur)
178
26.9.2007, 16:27
179
6. Meziváleãné âeãensko a Dagestánská invaze
Jsme jako stádo koní. KdyÏ se objeví nebezpeãí, okamÏitû se semkneme, abychom se
mu spoleãnû postavili. Jakmile v‰ak nebezpeãí zmizí, zaãneme na sebe navzájem doráÏet kopyty.
Národní ãeãenská moudrost
„âeãensko je subjekt AlláhÛv“
ZELIMCHÁN JANDARBIJEV, druh˘ prezident âeãenské republiky Iãkerija
„KdyÏ je âeãenci jen tak velmi obtíÏné popravit nebo posadit do vûzení jiného âeãence, moÏná to bude snadnûj‰í, kdyÏ se to v‰e bude dít podle Alláhovy vÛle?“
DMITRIJ FURMAN (1998), rusk˘ spisovatel a politolog
âeãenská nezávislost (1996–1999)
Tfiíleté období „druhé ãeãenské nezávislosti“ je mnohdy uvádûno jako
dÛkaz podporující úvahy o tom, Ïe ãeãenská spoleãnost nedospûla do tak
vysokého stupnû v˘voje, aby byla schopna vybudovat suverénní stát a zajistila podmínky pro jeho stabilní a trvalé fungování. Pfii zpûtném pohledu s fiadou tûchto tezí bohuÏel nelze neÏ souhlasit. Av‰ak namísto zobecÀujících úvah o stupni vyspûlosti ãeãenské spoleãnosti by moÏná stálo za
to zamyslet se nad tím, zda vÛbec bylo a je moÏné povaÏovat válkou zdevastované âeãensko za vhodn˘ pfiíklad k posuzování stupnû oné „civilizaãní
vyspûlosti“. V˘chozí podmínky totiÏ budování státu pfiíli‰ nepfiály: fiízená
anarchie, zaloÏená na principu rodovû klanové reciprocity, absence státních
institucí, schopn˘ch úãinnû zabezpeãovat potfieby státu i spoleãnosti, zv˘‰ená pováleãná kriminalita, masová ozbrojenost, ale i typick˘ partikularismus a nepotismus. Historick˘ experiment s ustavením jakékoli – aÈ uÏ is-
âeãensko (imprimatur)
179
26.9.2007, 16:27
180
[ KONFLIKT V âEâENSKU
lámské ãi sekulární, aÈ uÏ centralizované ãi decentralizované – ãeãenské
státnosti se tedy odehrával za velmi nepfiízniv˘ch okolností a zdá se, Ïe
v neposlední fiadû ony nakonec nezanedbateln˘m zpÛsobem rozhodly o jeho
ne‰Èastném v˘sledku.1
âeãensko bylo po roce 1996 v troskách a vládl v nûm – aÏ na nûkteré
severní okresy, kter˘m se váleãné akce a stfiely vyhnuly – naprost˘ chaos. Válka
zniãila ve‰kerou infrastrukturu – továrny a v˘robní haly byly rozbombardované. PfiibliÏnû 5 000 hektarÛ území (tj. 15 % orné pÛdy této republiky)
bylo zaminováno, coÏ aÏ dodnes zapfiíãiÀuje pomûrnû ãastá zranûní ãi úmrtí
mezi civilisty.2 Podle nûkter˘ch údajÛ bylo zlikvidováno ãi váÏnû po‰kozeno
60 aÏ 70 % bytového fondu republiky. Desetitisíce uprchlíkÛ v uprchlick˘ch
táborech pfiedev‰ím v Ingu‰sku se aÏ donedávna pot˘kaly s váÏn˘mi existenãními problémy. Válka uãinila z 40 aÏ 50 % ãeãensk˘ch obyvatel uprchlíky, respektive vyhnala je doãasnû ãi natrvalo z jejich domovÛ.3
Podle údajÛ ruského deníku Nûzavisimaja gazûta byla v pováleãném
âeãensku 80% a mezi mlad˘mi lidmi témûfi absolutní nezamûstnanost.4
Poãet tûch, ktefií byli bûhem války zranûni, a tûch, na nichÏ válka zanechala celoÏivotní fyzické ãi psychické následky, v‰ak nikdo nezjistí.
Generace âeãencÛ, která zaÏila hrÛzy války na vlastní kÛÏi a pfii‰la v ní
o pfiíbuzné a známé i domov a majetek, musela znovu a za stávajících velmi
obtíÏn˘ch podmínek hledat svoje místo v Ïivotû a ve spoleãnosti. Válka rovnûÏ vychovala tisíce mlad˘ch lidí, pro nûÏ se automatická zbraÀ stala nejvûrnûj‰ím pfiítelem, spojencem a jedinou Ïivotní moudrostí. Tito lidé, ktefií se
ukázali jako psychicky nejménû odolní, se nauãili spoléhat pfiedev‰ím na
vlastní síly, ale i na tradicí provûfiené rodovû klanové sítû, nikoli tedy na
my‰lenku (národního) státu, v ãeãenské spoleãnosti spí‰e pomíjivou.5
1
2
3
4
5
Podobnû tûÏk˘m úkolem bylo vybudovat „od nuly“ fungující stát jiÏ bûhem „první ãeãenské nezávislosti“ (1991–1994). âeãenská republika se totiÏ bûhem Dudajevova prezidentství nacházela pod
Damoklov˘m meãem ruské invaze, i kdyÏ nelze podceÀovat ani vyhlá‰ená roztfií‰tûnost ãeãenské
spoleãnosti.
Blandy, C. W.: The Federal Response to Chechen Independence: Occupy, Liberate, Obliterate. In: Conflict Studies Research Centre. UK Defence Academy. 14. 07. 2003.
Serebrjannikov, V.: Sociologija vojny. Moskva 1997, s. 167.
Nûzavisimaja gazûta. 28. 10. 1997.
Podrobnûji o Ïivotû v meziváleãném âeãensku viz Altamirova, Z.: ÎizÀ v poslevojennoj âeãnû. In: Rossija i âeãnja: ob‰ãestva i gosudarstva. Moskva 1998. Verze online: http://www.sakharov-center.ru/chs/
chrus14_1.htm; viz téÏ Bersanova, Z.: Sistema cennostej sovremennych ãeãencev (po materialam oprosov).
TamtéÏ. Verze online: http://www.sakharov-center.ru/chs/chrus11_1.htm. [StaÏeno 15. 10. 2003].
âeãensko (imprimatur)
180
26.9.2007, 16:27
Meziváleãné âeãensko a Dagestánská invaze ]
181
Stovkám a tisícÛm âeãencÛ pfiitom ruská invaze provázená nesãetn˘mi
násilnostmi vnukla velmi intenzivní pocit poníÏení, s nímÏ se nikdy nedovedli smífiit. Tito lidé dodnes touÏí po pomstû. Na venkovû a v horsk˘ch
oblastech, kde bylo pfiece jen moÏné se (aã s velk˘mi obtíÏemi) uÏivit tradiãním dobytkáfistvím ãi obdûláváním a kam byly pfiíbuzn˘mi nebo i neznám˘mi krajany pfiijaty tisíce uprchlíkÛ z vybombardovan˘ch mûst, se
nadále umíralo na nedostatek zdravotní péãe a na zranûní zpÛsobená minov˘mi v˘buchy. Ve mûstech, kde chybûly léky a potraviny, panovala kritická humanitární situace.
Jedin˘m v˘chodiskem pro mnohé bezradné ãeãenské mladíky se tak stalo
nezákonné obchodování se zbranûmi a kraden˘mi auty ãi vydírání, pfiípadnû
jakákoli jiná nelegální ãinnost páchaná v âeãensku i v sousedních oblastech Ruské federace a v jejích velkomûstech. Stále ãastûji také docházelo
k únosÛm.6 Podle nûkter˘ch odhadÛ bylo zcela legální ãinností zamûstnáno v meziváleãném âeãensku pouze 10 % obyvatelstva.7 Válka tedy pfiinesla jist˘ posun hodnot: to, co bylo pÛvodnû v‰eobecnû odsuzováno, se
nyní zaãalo nûkter˘mi pfiíslu‰níky zejména mlad‰í generace hojnû praktikovat. „Kavkazská kultura staví muÏe do pevného rámce sociálního stereotypu chování. Za mlada se slu‰í b˘t ,dÏigitem‘, ale pomûrnû brzy potom
je Ïádoucí pofiídit si rodinu a dÛm a upevÀovat svÛj status hospodáfie a otce
ve vztahu k rodinû, sousedÛm, pfiíbuzn˘m a také ve vztahu k pamûti pfiedkÛ […] Za nynûj‰ího bezpráví se v‰ak mlad˘ âeãenec nestane ani pilotem
6
7
Ty se staly postrachem místního obyvatelstva, zvlá‰tû ãlenÛ slab‰ích klanÛ, za úãelem vyplácení vysokého v˘kupného, pfii nichÏ bylo t˘rání bûÏn˘m jevem; v letech 1996–1999 byly po celém âeãensku roãnû uná‰eny stovky lidí, ãímÏ vznikl velmi v˘hodn˘ byznys se sv˘mi zbohatlíky a pravidly
hry. Zvlá‰tní zájem ze strany vyprofilovan˘ch únoscÛ budili cizinci ze západních zemí, ktefií na území republiky doãasnû pob˘vali (inÏen˘fii, novináfii aj.), neboÈ se mûlo za to, Ïe jejich pfiíbuzní
a kolegové jsou s to zaplatit vy‰‰í ãástky. Svûtovou vefiejností a mezinárodním renomé âeãenska zvlá‰tû
otfiásla brutální poprava v fiíjnu 1998 unesen˘ch zamûstnancÛ firmy „âeãentelekom“ BritÛ Rudolfa
Petschiho, Darrena Hickleyho, Petera Kennedyho a Novozélanìana Stanleyho Shawa, uskuteãnûn˘
gangem pfiedního násilníka a únosce Arbího Barajeva. Arbi Barajev poÏadoval za osvobození rukojmích
10 milionÛ dolarÛ. Valerij Ti‰kov spekuluje o tom, Ïe Barajev mohl svoje úsilí koordinovat s vysoce
postaven˘mi ãiniteli v Moskvû. (Ti‰nov, cit. dílo, s. 415–417) To se zdá pravdûpodobné vzhledem
k tomu, Ïe Barajev aÏ do své smrti v roce 2001 proÏil ve svém domû, nemûl problémy na kontrolních stanovi‰tích po celé zemi – mûl prÛkaz FSB, svûdãí o tom svûdectví Sanobar ·ermatovové, Petry
Procházkové, Josefa Pazderky. Na jafie 1998 do‰lo mezi Maschadovov˘mi „protiteroristick˘mi“ oddíly a Barajevovou skupinou drÏící v Urus-Martanu dva unesené obãany Velké Británie – Johna Jamesa a Camilly Carrové – k ozbrojenému stfietu. Únosy lidí se obecnû staly neutuchající noãní mÛrou
Maschadodovy vlády.
Moskaljov, B.: The Anatomy of the Chechen Conflict. In: Mediterranean Quarterly, Zima 1997.
âeãensko (imprimatur)
181
26.9.2007, 16:27
182
[ KONFLIKT V âEâENSKU
ani otcem a Ïivitelem velké rodiny. Ideální Kavkazan je vÏdy upraven˘
a spofiádan˘, protoÏe na sobû neustále cítí hodnotící pohledy muÏÛ i Ïen,
ktefií se ptají, zda je opravdov˘ Kavkazan, tedy ‰lechetn˘ muÏ a dobr˘ hospodáfi. Proto Kavkazan, jenÏ ctí tradiãní hodnoty, své problémy nefie‰í alkoholem, n˘brÏ shání prostfiedky na vybudování domu: tfieba tûÏkou prací na stavbû, chytr˘m obchodováním, ale i loupeÏí.“8
Skuteãnost, Ïe takfika kaÏd˘ vlastnil stfielnou zbraÀ, a vûdomí si vítûzství nad ruskou armádou, která byla aÏ dosud povaÏována za neporazitelnou, tedy vûdomí si vítûzství nad „obrovsk˘m stopadesátimilionov˘m Ruskem“, dodávalo âeãencÛm znaãné sebevûdomí. Bezbfiehá víra ve vlastní síly
spolu s pfietrvávající anarchií v republice vzbudila v mnoha mlad˘ch âeãencích pocit beztrestnosti a pfiesvûdãení, Ïe mohou v‰echno. Do‰lo tak
k v˘bu‰nému nárÛstu nacionalismu, kter˘ mnohdy hraniãil se ‰ovinismem.
U ãásti obyvatel v˘raznû zesílilo vûdomí jedineãnosti a v jistém smyslu
i pocit nadfiazenosti „ãeãenské civilizace“ a ãeãenského národa.9
Opojení vítûzstvím rovnûÏ vedlo k prudkému rozvoji mesiá‰sk˘ch vizí.
Nûktefií âeãenci se totiÏ povaÏovali za Bohem vyvolen˘ národ, jehoÏ posláním je osvobozovat „bratrské kavkazské národy“ od „ruského koloniálního jafima.“10 Vedle tûchto pomûrnû skromnû pojat˘ch teorií existovaly
i takové, které âeãensko a âeãence povaÏovaly za jádro budoucího „civilizaãního vzestupu“ islámského svûta, potaÏmo celého lidstva.11 Nacionalisté navíc argumentovali tím, Ïe vzhledem k zemûpisné izolovanosti âeãenska mÛÏe skuteãná nezávislost nastat pouze tehdy, získá-li republika pfiístup
k mofiím (Kaspickému a âernému), tedy sjednotí-li a institucionalizuje
severokavkazské národy v rámci jednotného (islámského) státu, jakési velké
obdoby ·ámilova imamátu. Tato ambiciózní oãekávání, jak si brzy ukáÏeme, poslouÏila v meziváleãném âeãensku jako ideov˘ základ pro posílení
jak nacionalistického, tak náboÏenského intervencionalismu, zamûstnáva-
18
19
10
11
Derlugian, G.: âeãenskaja revoljucija i ãeãenskaja istorija. In: Rossija i âeãnja: ob‰ãestva i gosudarstva.
Moskva 1998. Verze online: www.sakharov-center.ru/chs/chrus10_2.htm. [StaÏeno 14. 10. 2003].
Pocit kulturní v˘jimeãnosti ãi nadfiazenosti je ostatnû nûkter˘mi pfiíslu‰níky sousedních národÛ vnímán jako rys vlastní âeãencÛm obecnû.
Této vize se záhy chopila i fiada zahraniãních autorÛ, napfiíklad A. Lieven v knize s pfiíznaãn˘m názvem
Chechnya. Tombstone of Russian Power. New Haven 1998.
K rozboru tûchto mesiá‰sko-fantastick˘ch obrazÛ viz Ti‰kov, V.: Ob‰ãestvo v vooruÏennom konflikte.
Etnografija ãeãenskoj vojny. Moskva 2001, s. 462–476.
âeãensko (imprimatur)
182
26.9.2007, 16:27
Meziváleãné âeãensko a Dagestánská invaze ]
183
jícího pfiedstavivost nûkter˘ch vlivn˘ch osob vefiejného Ïivota (mimo jiné
Z. Jandarbijeva, ·. Basajeva ãi M. Udugova).
V nezávislém âeãensku byl nedostatek pravdiv˘ch studií o vlastní historii a kultufie z období SSSR nahrazen opaãn˘m extrémem. I kdyÏ je
zavádûjící v této souvislosti zobecÀovat, vytváfiely se teorie vyzdvihující neocenitelné zásluhy ãeãenského národa v lidsk˘ch dûjinách. Serióznû se diskutovalo mj. o rasové nadfiazenosti VajnachÛ jako údajn˘ch „zakladatelÛ“
árijské rasy a etalonu evropoidní (bílé, kavkazoidní) rasy, bezprostfiedních
potomcích Noa, o pÛvodnû islámském charakteru ãeãenské etnopsychologie, o dokonalosti etnosociálního uspofiádání âeãencÛ apod. Pseudoakademické pokusy o archaizaci dûjin a heroizaci „etnického dûdictví“ byly
vlastnû ve spoleãenském v˘voji nerusk˘ch postsovûtsk˘ch národÛ logick˘m
jevem a bohatû se vyskytovaly i v pfiedváleãném âeãensku. Kvalita a obsah
studií, které v âeãensku po roce 1996 zaãaly vznikat jako na bûÏícím pásu,
v‰ak byly v˘raznû poznamenány nekritickou pováleãnou euforií a dom˘‰liv˘m nacionalismem.
âeãensk˘ historik Ljoma Umchajev fiíká: „Nesmírné emocionální vypûtí v podmínkách letité ,ãeãenské krize‘ utváfií v ãeãenském národním
vûdomí celou galerii fantastick˘ch obrazÛ. Hlavní místo zaujímá pfiedstava o jakési velkolepé minulosti, velik˘ch dûjinách âeãencÛ, které se vnûj‰í
(imperiální, sionistické a jiné) síly snaÏí skr˘t, umlãet. Veliká‰ství se pfiitom zpravidla snoubí se stihomamem. M˘ty o velikosti jsou od toho, aby
kompenzovaly vlastní neúspûchy a poníÏení. Av‰ak jelikoÏ se nedafií pfiehlíÏet smutnou pfiítomnost, která je ve zfietelném protikladu k pfiedstavû
vlastní velikosti, bída a neúspûchy jsou svalovány na nepfiátele. A tûch je
hodnû a snaÏí se tû zniãit právû proto, Ïe jsi tak velik˘. A naopak – jsi-li
obklopen nepfiáteli, ktefií se tû snaÏí zniãit, je to asi proto, Ïe jsi velik˘
a nepfiátelé jsou si tvé velikosti vûdomi, i kdyÏ to nepfiiznají. Jsou si vûdomi i hrozby, kterou pro nû pfiedstavuje‰. Fantazírování o velikosti jakoby
pfiedjímá fantazírování o nepfiátelích a obû tyto formy kompenzaãních fantazií snadno pfiecházejí jedna v druhou.“12
12
Umchajev, L.: Politiãeskie fantazii v sovremennoj âeãenskoj respublike. In: Rossija i âeãnja: ob‰ãestva
i gosudarstva. Moskva 1998. Verze online: [StaÏeno 14. 10. 2003].12. http://www.sakharov-center.ru/chs/chrus15_1.htm. [StaÏeno 14. 10. 2003].
âeãensko (imprimatur)
183
26.9.2007, 16:27
184
[ KONFLIKT V âEâENSKU
Souãasnû zintenzivnily útoky na skuteãné ãi domnûlé kolaboranty z fiad
místního obyvatelstva a jejich lynãování, a to aÈ uÏ ‰lo o âeãence ãi místní
Rusy, resp. tzv. ruskojazyãné. Stovky a tisíce RusÛ i zástupcÛ jin˘ch národností, ktefií nestaãili zemi opustit pfied válkou nebo bûhem ní, emigrovali ãi
pfiímo utekli do Ruska a jin˘ch zemí. Nezanedbateln˘ byl i odliv âeãencÛ,
ktefií se v zemi nedokázali uÏivit nebo si za stávajících okolností zajistit bezpeãnost. Jakmile vidina vnûj‰í hrozby zmizela, âeãenci se vrátili zpátky do
pro nû tradiãního svûta, plného rodovû klanov˘ch soubojÛ o moc a prestiÏ.
Záhy po odchodu rusk˘ch vojsk zaãalo rozsáhlé rozdávání titulÛ a pozic
mezi váleãn˘mi veterány.13 V˘nosn˘ch a solidních ekonomick˘ch a politick˘ch pozic se v‰ak pfiirozenû nedostávalo na v‰echny zájemce. Ti polní
velitelé, ktefií si nevybojovali podíl na novû krájeném ãeãenském koláãi, se
pokládali za ukfiivdûné, zanevfieli na vládu i své úspû‰nûj‰í krajany a stáhli
se do sv˘ch aulÛ, kde si budovali „rodinné“ zázemí a odmítali uznat svrchovanost centrální vlády. Skuteãnost, Ïe nespokojení jednotlivci byli sociálnû organizováni v rámci tejpÛ, následnû vedla k pfienesení nespokojenosti
na mezitejpovou úroveÀ.14 Zvlá‰tní napûtí pfietrvávalo ve vztazích mezi rodáky z horsk˘ch oblastí (ãi tejpÛ) a obyvateli mûst a rovin. Vzhledem k masové úãasti horalÛ ve válce, ale i díky bezvadnû fungujícím rodovû klanov˘m vazbám, se pfiedstavitelÛm horsk˘ch oblastí (ãi tejpÛ) podafiilo obsadit
fiadu váÏn˘ch pozicí v republice na úkor rodákÛ z mûst a níÏinn˘ch oblastí.
Neustálé soupefiení mezi tejpy se Maschadovovi nepodafiilo odstranit ani
cílenou politikou spoleãenského kompromisu. Zoufal˘ prezident proto jiÏ
od roku 1998 zaãal sázet na pfiedstavitele vlastního tejpu Aleroj, aby zajistil
ucelenost a kontinuitu vládní politiky. To samozfiejmû naráÏelo na odpor
pfiedstavitelÛ jin˘ch tejpÛ a nemohlo prezidentovi dodat na legitimitû.
Tváfií v tváfi regionálním a klanov˘m ‰piãkám byly snahy prezidenta
Aslana Maschadova (poraziv‰ího ve svobodn˘ch volbách z ledna 1997,
monitorovan˘ch fiadou mezinárodních organizací, se ziskem 64,8 % hlasÛ
Basajeva s 24 % i Jandarbijeva s 10,2 %)15 o upevnûní ãi spí‰e znovuvybu13
14
15
Zvlá‰tní pfiízni se mezi polními veliteli tû‰il titul „brigádní generál“. Poãet drÏitelÛ tohoto „prestiÏního“ titulu v letech 1996–1997 rostl jako houby po de‰ti.
Podrobnosti viz první kapitolu.
¤editel mise OBSE charakterizoval tyto volby jako „zákonné a demokratické.“ Viz internetové stránky
BjudÏetnaja sistema Rossijskoj federacii: http://www.budgetrf.ru/Publications/Magazines/recep/1997/
1/rcpb199710000clnd/rcpb199710000clnd000.htm [StaÏeno 11. 10. 2004]).
âeãensko (imprimatur)
184
26.9.2007, 16:27
Meziváleãné âeãensko a Dagestánská invaze ]
185
dování centralizované politické moci jiÏ od poãátku odsouzeny k nezdaru,
tfiebaÏe jeho zásluhy (podafiilo se mu vyváÏenou politikou zabránit reálnû
hrozící katastrofické obãanské válce) jsou pozoruhodné.
Aslan Maschadov se narodil roku 1951 ve vesnici ·akaj v Kazachstánu
v rodinû deportovan˘ch âeãencÛ. Je pfiíslu‰níkem tejpu Aleroj. Roku 1972
absolvoval Tbiliské vy‰‰í dûlostfielecké uãili‰tû, v roce 1981 Moskevské vy‰‰í dûlostfielecké uãili‰tû. Jako dÛstojník sovûtské armády slouÏil na Dálném
v˘chodû, v Maìarsku a v Pobaltí. Od podzimu 1990 byl náãelníkem ‰tábu
raketov˘ch vojsk a dûlostfielectva Vilnjuské posádky a zástupcem náãelníka
7. divize. V roce 1992 podal plukovník Aslan Maschadov i kvÛli konfliktu
s nadfiízen˘m Ïádost o propu‰tûní z armády a na prosbu pfiátel se vrátil
z Leningradského vojenského okruhu do âeãenska. Prezidentem Dudajevem mu byla osobnû nabídnuta funkce velitele ãeãenské domobrany. Od
roku 1994 byl náãelníkem hlavního ‰tábu armády âeãenské republiky. Od
srpna do listopadu 1996 se úãastnil Chasavjurtsk˘ch jednání. Od fiíjna do
prosince 1996 pak zastával úfiad ministerského pfiedsedy. Dvacátého sedmého ledna 1997 byl Maschadov zvolen prezidentem âeãenské republiky.
Jednotliví polní velitelé si, jak jiÏ bylo fieãeno, budovali pozice v rodn˘ch
vesnicích ãi mûsteãcích a projevovali pramálo ochoty uznat mocenskou
autoritu Grozného16. Rádi se pfiitom nechávali sly‰et, Ïe uznávají pouze
„nadfiazenost Alláhovu“.17 V fiadû sporn˘ch pfiípadÛ neváhali pouÏít ani tradiãní „silové“ prostfiedky k tomu, aby pfiesvûdãili soupefie o své v˘luãné
svrchovanosti a o sv˘ch „oprávnûn˘ch“ nárocích na beztak omezené ekonomické zdroje zejména v pfiípadû, Ïe se jednalo o ropné vrty, rozeseté
v centrální ãásti zemû a pfiedstavující zdroj stabilních pfiíjmÛ. V boji o pfiístup k bohatství a postÛm se tedy v rÛzn˘ch ãástech republiky stfietli nûkdej‰í spolubojovníci, teì jiÏ rozdûlení do rozliãn˘ch ozbrojen˘ch formací, uspofiádan˘ch podle rodovû klanového ãi teritoriálního principu.
Vypukly mezi nimi krvavé stfiety, v nichÏ vraÏda jednoho z jejich ãlenÛ pfiedstavitelem opaãné strany odstartovala nekoneãnou krevní mstu. Pomûrnû
ãasto docházelo i k útokÛm na ãleny slab‰ích a „zhanoben˘ch“ klanÛ, respektive jejich vydírání.
16
17
Mûsto Grozn˘ bylo v lednu 1996 pfiejmenováno na DÏohar-Kala (ãeãensky správnû Îokar-Kala).
V meziváleãném âeãensku se dokonce ustálil pojem „indián“ pro ozbrojence, ktefií se nikomu nepodfiizovali, nikoho neuznávali a válãili podle vlastních, zpravidla promûnliv˘ch zájmÛ.
âeãensko (imprimatur)
185
26.9.2007, 16:27
186
[ KONFLIKT V âEâENSKU
Jak se zdá, povûstná demokratiãnost ãeãenské spoleãnosti se nakonec
obrátila proti samotn˘m âeãencÛm. V mnohem vût‰ím rozsahu se totiÏ
opakovala nepfiehledná situace z pfiedváleãného období, kdy v sobû kaÏd˘
vidûl jedineãného suveréna, neakceptoval nadfiízené a usiloval o získání moci
pro sebe samého, své blízké a pfiíbuzné. V dÛsledku toho byl stupeÀ faktické jurisdikce Grozného urãován daleko více mírou osobní sympatie
k Aslanu Maschadovovi ãi vûdomím klanové spfiíznûnosti s ním, neÏ oddaností v‰ezastfie‰ující ideji jednotného ãeãenského státu. Pfiíznaãné je
v tomto ohledu prohlá‰ení ãeãenského prezidenta s názvem „âeãenci, obãané Iãkerije, bratfii a sestry!“: „S jistotou a dÛstojností jsme bûhem dlouh˘ch let pro‰li cestami války, av‰ak nyní jsme se zniãehonic zmûnili k nepoznání. Vãerej‰í spolubojovníci dnes na sebe hledí s nedÛvûrou, neboÈ se
mezi nû podafiilo zasít sémû nesváru, jehoÏ jméno je mocenské ambice! Není
jiného vysvûtlení neÏ honba za mocí pro to, Ïe vãerej‰í pfiedáci osvobozeneckého hnutí a vojen‰tí velitelé, spjatí jedinou my‰lenkou a jedin˘m cílem, dnes nesnesli zkou‰ku slávou a stali se rukojmími lacin˘ch pfiíkofií,
dohadÛ, pomluv a klevet […] VÛdci dÏihádu! Buìte dÛstojní lásky a respektu ãeãenského národa, zbavte se tíÏivé p˘chy a ve jménu velikého národa, jehoÏ krví jste, semknûte fiady proti spoleãnému nepfiíteli! Boj proti
na‰emu národu neskonãil, pouze získal nové, zákefiné a podlé podoby, a jeho
cílem je nechat vykrvácet ãeãensk˘ národ za jakoukoli cenu, oddûlit vás
od národa, zdiskreditovat vojíny dÏihádu. Dost uléhání na vavfiínech minulé slávy! VÏdyÈ od respektu k nenávisti národa je jen krok, a proto uãiÀte krok navzájem sobû vstfiíc, vstfiíc jednotû a souznûní. Dnes máme ‰anci,
velikou ‰anci stát se spoluautory koneãného vítûzství ãeãenského národa –
národa-pracovníka, národa-vojína, národa-vítûze ve staletém boji za získání nezávislosti a suverenity!“18
Jak za chvíli uvidíme, pfiípadné dÛrazné (tj. ozbrojené) snahy ãeãenského prezidenta o sjednocení ãeãensk˘ch regionÛ a tejpÛ by b˘valy byly
s nejvût‰í pravdûpodobností pfieváÏnou ãástí sebevûdom˘ch polních velitelÛ a náboÏensk˘ch radikálÛ interpretovány jako hrub˘ útok na vlastní svobodu, coÏ by se v koneãném dÛsledku ukazovalo jako nejsnadnûj‰í cesta
k obãanské válce v beztak zdevastované zemi.
18
Citováno podle Ti‰kov, V.: Ob‰ãestvo v vooruÏennom konflikte. Etnografija ãeãenskoj vojny, Moskva
2001, s. 447.
âeãensko (imprimatur)
186
26.9.2007, 16:27
Meziváleãné âeãensko a Dagestánská invaze ]
187
Politizace islámu
Navzdory usilovn˘m snahám sovûtsk˘ch orgánÛ se na severním Kavkaze nepodafiilo islám zcela vykofienit. Aãkoli bûhem nûkolika desetiletí
aktivní sovûtizace získalo pÛvodnû islamizované sebeuvûdomûní âeãencÛ
v˘raznû ateistické prvky, i v letech nejsilnûj‰ích náboÏensk˘ch represí mezi
nimi pfietrvávalo sledování spí‰e vnûj‰ích indicií muslimské vûrouky, které
tvofiilo nedílnou souãást jejich aÏ úzkostnû stfieÏené etnické identity. Tato
skuteãnost platí obzvlá‰È o âeãencích, u nichÏ takfika geneticky zakódovan˘ strach z vyhynutí v dÛsledku deportace vedl (stejnû jako u Ingu‰Û, KaraãajevcÛ, BalkárcÛ, krymsk˘ch TatarÛ, resp. kfiesÈansk˘ch ArménÛ aj.)
k v˘raznému posílení etnického tradicionalismu, coÏ v neposlední fiadû
zahrnuje i náboÏenské sebeuvûdomûní. Podle A. Savatûjeva islám i po intenzivních represích z ‰edesát˘ch aÏ osmdesát˘ch let minulého století „zjevnû existoval v kaÏdodenním Ïivotû. V tehdej‰í spoleãnosti dominoval tzv.
národní islám, tedy synkretick˘ náboÏensk˘ systém se siln˘m vlivem súfismu, jehoÏ organizaãní základnu tvofiila ilegálnû fungující bratrstva (virdy).
Vzhledem ke svému konzervatismu se národní islám smifiuje s archaick˘mi
názory sv˘ch vyznavaãÛ s tradiãní organizací spoleãnosti ustálenou na základû adatov˘ch normativních vztahÛ, a v jistém ohledu je dokonce i podporuje. Tradiãní sociální struktury tak nakonec paradoxnû umoÏnily islámu pfieÏít v podmínkách sovûtského politického systému a ekonomick˘ch
reforem a sejít z hor do mûst…“19
Pfiíkladem pfieÏívání islámu byl Aãchoj-Martanovsk˘ okres, kde bylo
k roku 1968 zaregistrováno více neÏ 30 muridsk˘ch skupin a sekt, pofiádajících tajná setkání, na nichÏ se spolu za hlasit˘ch modliteb (zikr) diskutovalo o politick˘ch událostech, a to ze zjevnû protisovûtsk˘ch pozic.20
Po uvolnûní ve druhé polovinû osmdesát˘ch let existovalo v âeãensko-Ingu‰ské autonomní sovûtské socialistické republice kolem 280 muridsk˘ch
skupin, byly zrekonstruovány ãi vybudovány stovky me‰it a tzv. zijaráty,
nesmírnû uctívané mohyly súfijsk˘ch svûtcÛ. Islám (pfieváÏnû ‰áfiovského
19
20
Savatûjev, A.: Musulmane âeãni: meÏdu adatom, ‰ariatom i islamskim revoljucionizmom. Publikace
moskevského Stfiediska civilizaãních a regionálních studií. Verze online: /pubonline.html” http://
civreg.ru/caucasus /pubonline.html [datum nespecifikováno].
TamtéÏ.
âeãensko (imprimatur)
187
26.9.2007, 16:27
188
[ KONFLIKT V âEâENSKU
mazhabu) byl v republice pfiedstavován pfiedev‰ím pfiívrÏenci dvou súfijsk˘ch taríqÛ – nák‰bandíjá (pfieváÏnû níÏinného) a kádiríjá (pfieváÏnû horského), které se dále dûlily na virdy.21 K taríqu nák‰bandíja patfií mimo
jiné virdy Ta‰ov-hadÏiho Sajasanského, Umalat-hadÏiho SerÏeÀ-jurtovského, Achmad-Tuka-hadÏiho ·aami-Jurtovského, Jusup-hadÏiho Ko‰keldinského. Mezi virdová bratrstva kádiríjá se pak hlásí pfiedev‰ím váÏen˘ vird
zakladatele ãeãenské kádiríji (tzv. zikrismu) Kunta-hadÏiho Ki‰ijeva, BatalhadÏiho, âinmirzy, Ali Mitajeva, Jusup-hadÏiho, Vis-hadÏiho aj. Nutno
dodat, Ïe tradiãní ba‰tou antisovûtismu byli pfiedstavitelé horsk˘ch (jiÏních)
virdÛ kádiríjá. Jak vidíme, jednotlivé virdy byly pojmenovány podle súfijsk˘ch ‰ejchÛ a jejich vÛdci jsou ãasto tejpoví stafie‰inové. JiÏ jsme se zmínili, Ïe vztahy mezi nûkter˘mi virdy nebyly zcela bezkonfliktní. Zatímco
v dfiívûj‰ích dobách se jádrem sporÛ stávaly spí‰e teologické otázky, „fiada
archivních dokumentÛ ukazuje, Ïe v dÛsledku politiky „rozdûluj a panuj“,
provádûné za carismu i v letech sovûtské nadvlády praktikované ãekisty
a stranick˘mi orgány, se tyto vztahy ãasto promûÀovaly v nepfiátelství. Za
úsvitu sovûtské nadvlády se tak OPGU [zvlá‰tní oddíl milice] podafiilo
navzájem proti sobû po‰tvat nejen kádirijce a nák‰bandijce, ale i kuntahadÏince a stoupence ‰ejcha Bammat-Girej-hadÏiho Mitajeva, vãetnû jeho
syna Aliho Mitajeva.“22
Podle prÛzkumu z roku 1991 se 94 % âeãencÛ povaÏovalo za muslimy. V roce 1995 ãinil tento podíl jiÏ 97 %.23 V roce 1999 pÛsobilo v âeãensku na 400 me‰it, z nichÏ polovina byla postavena v letech 1978–1991.24
21
22
23
24
Sergej Arutjunov specifikuje vird jako „v podstatû klá‰ter, jen s tím rozdílem, Ïe lidé tvofiící súfijské
virdy, dodrÏují sliby, pÛsty, normy zdrÏenlivosti a celou fiadu náboÏensk˘ch pfiedpisÛ, av‰ak Ïijí ve
sv˘ch domech. Îijí se sv˘mi Ïenami, mají dûti, takÏe nejde o mnichy v evropském slova smyslu, je
to nûco odli‰ného. Ov‰em ve smyslu náboÏenské poslu‰nosti, plnûní pfiedpisÛ, ve smyslu stálého
a bezpodmíneãného dodrÏování modliteb, pÛstÛ, obfiadÛ, urãen˘ch povinností atd. jsou skuteãn˘mi mnichy, Ïijícími normálním svûtsk˘m Ïivotem.“ Viz Arutjunov, S.: Etnopolitiãeskie oÏidanija na
Severnom Kavkaze. Publikace moskevského Stfiediska civilizaãních a regionálních studií. Verze online: http://civreg.ru/caucasus/pubonline.html (datum nespecifikováno).
Akajev, V.: Islam i politika (na primere âeãni). Verze online: http://www.iea.ras.ru/books/ dostupno.html [datum nespecifikováno].
Krivickij K. R.: Religioznyj faktor v etnopolitiãeskoj situacii na Severnom Kavkaze. In: Religija i politika
v sovremennoj Rossii. Moskva 1997, s. 40–41.
Jusupov, M.: Islam v socialno-politiãeskoj Ïizni âeãeni. In: Centralnaja Azija i Kavkaz. 2000. âíslo 81, s. 165.
âeãensko (imprimatur)
188
26.9.2007, 16:27
Meziváleãné âeãensko a Dagestánská invaze ]
189
Islámská renesance konce pozdního sovûtského a raného postsovûtského období (charakterizovan˘ch náboÏenskou obrodou národÛ b˘valého
SSSR) byla posilována neustál˘mi bezpeãnostními obavami z ruské agrese, aÈ jiÏ kultivovan˘mi Dudajevov˘m reÏimem ãi ãas od ãasu nab˘vajícími hmatatelné rysy. I v dÛsledku toho do‰lo v âeãensku k mocnému nárÛstu nacionalismu, tûsnû propojeného s islámem jako neoddûlitelnou
souãástí etnické identity.
V této souvislosti byl neménû v˘znamn˘ i specifick˘ domácí v˘voj
v zemi. George Derlugian vysvûtluje logiku repatriace ãeãensk˘ch zbohatlíkÛ, ktefií se od poãátku devadesát˘ch let zaãali vracet do „osvobozené“
vlasti, takto: „Mladí âeãenci si nejprve museli vybudovat prestiÏní sociální roli v rodn˘ch aulech. Nebylo to tedy aÏ tak snadné. Kapitalistu-zbohatlíka by totiÏ v aule nepfiijali, a proto se ãasto odehrávaly scény, v nichÏ
se vracel úspû‰n˘ dÏigit, a po návratu domÛ ‰tûdfie obdarovával poãetné
pfiíbuzenstvo a vzdával úctu stafiíkÛm i náboÏenství. Zde má kofieny v‰udypfiítomné budování me‰it z ãervené ,italské‘ cihly, které se od stejnû fanfarónsk˘ch domÛ ,nov˘ch âeãencÛ‘ li‰í pouze minarety. Zde mají kofieny
i poãetné druÏiny osobních stráÏcÛ, které se podle tehdej‰í módy formovaly jako sociálnû-politické organizace.“25 Tyto ãetné ãerstvû vytvofiené strany s nezbytn˘m adjektivem „islámsk˘“ v názvu, vedené pochybn˘mi „mur‰idy“ s ãasto kriminální minulostí ãi souãasností a s minimální znalostí
islámu, se staly vpravdû organickou souãásti spoleãenského Ïivota âeãenska.
Ruská invaze a následující tfiíletá válka na Ïivot a na smrt se bezesporu
stala dal‰ím, a to velmi siln˘m stimulem posílení islámského sebeuvûdomûní ãeãenské spoleãnosti. V neposlední fiadû se tak stalo vzhledem k jiÏ
zmínûné skuteãnosti, Ïe v ãeãenské mysli je válka proti vnûj‰í (tedy ruské)
agresi tradiãnû takfika automaticky asociována s válkou za území, svobodu, „národní ãest“ a náboÏenství a opaãnû. Oãima âeãencÛ ‰lo v tomto
stfietnutí o samotnou identitu národa a jeho fyzickou a duchovní existenci. V tomto smûru byla nezanedbatelná historická pamûÈ âeãencÛ, zhlíÏející se v hrdinsk˘ch ãinech prapfiedkÛ bûhem velké kavkazské války
v 19. století a ve stále pfieÏívajících rodinn˘ch m˘tech a legendách. Není
25
Derlugian, G.: âeãnja i Tatarstan v perspektive vsemirnoj istorii. In: DruÏba narodov. âíslo 3. 2002.
âeãensko (imprimatur)
189
26.9.2007, 16:27
190
[ KONFLIKT V âEâENSKU
tudíÏ vÛbec nahodilá záliba pfiedváleãné ãeãenské spoleãnosti v symbolice
kavkazské války – v bojov˘ch písních, povídkách nesoucích obrovsk˘ emociální náboj, zbraních dûdÛ a náboÏensk˘ch formulích opakovan˘ch
v mystickém vytrÏení (pfiednû v islámském vyznání víry neboli v ‰ir‰ím
smyslu tzv. ‰ahády ãi pfiesnûji její poãáteãní ãásti lá-illáha-illa-lláh, kterou
súfij‰tí váleãníci vykfiikovali za útoku).
Apelování na islám v sepûtí s nacionalismem jako na úãinn˘ instrument
spoleãenské mobilizace a asi jedin˘ nástroj legitimizace budované ãeãenské státnosti v dobû permanentnû pfiítomného nebezpeãí (a zde opût mÛÏeme sledovat jisté reminiscence na „zlaté období“ ·ámilova imamátu, kdy
jako v jediné historické etapû existoval legitimní, „nekolonizátorsk˘“, tedy
nerusk˘ stát na území âeãenska) se tak pomûrnû brzy stalo souãástí oficiálního „stylu“. Samotn˘ Dudajev byl podle svûdectví svého nejbliωího okolí
vzdálen dodrÏování pfiísn˘ch islámsk˘ch pravidel a zprvu se pokou‰el vybudovat v âeãensku sekulární stát: „Chtûl bych, aby âeãenská republika
byla ústavním sekulárním státem. O to bojujeme, to je ideál, o kter˘ usilujeme… Pokud náboÏenství získá navrch nad ústavním sekulárním uspofiádáním, [v âeãensku] vznikne v˘raznûj‰í podoba ‰panûlské inkvizice
a islámského fundamentalismu.“ Takto vystihnul svoje úvahy Dudajev
v interview ruskému t˘deníku Literuturnaja gazeta (12. srpna 19992). Po
urãité dobû se v‰ak musel k islámu vefiejnû a velice citlivû obrátit, byÈ jeho
„znovunalezení víry“ mûlo spí‰e atributivní neÏ vûcnou povahu. Podle svûdectví nûkter˘ch âeãencÛ, b˘val˘ sovûtsk˘ generál a nyní prezident nezávislé Iãkerije, kter˘ mûl slabost pro arménsk˘ koÀák, dÛraznû volal z televizní obrazovky na krajany, aby se jako správní muslimové tfiikrát ve dne
modlili – pfiitom se modlitba ãili namaz má podle pfiedpisÛ islámu uskuteãÀovat pûtkrát dennû. V rozhovoru, kter˘ poskytl americkému mûsíãníku Time krátce pfied svojí smrtí, Dudajev vysvûtlil podstatu tohoto procesu slovy: „Rusko […] nás donutilo k tomu, abychom zvolili cestu islámu,
i kdyÏ jsme na osvojení si islámsk˘ch hodnot nebyli patfiiãnû pfiipraveni.“26
Situace po roce 1996 byla z tohoto hlediska logick˘m pokraãováním
obecného smûfiování k politizování islámu. Jeho radikalizace byla pfiirozená i v kontextu neutû‰eného sociálnû-ekonomického stavu ãeãenské spo-
26
Time. 04. 03. 1996, s. 19.
âeãensko (imprimatur)
190
26.9.2007, 16:27
Meziváleãné âeãensko a Dagestánská invaze ]
191
leãnosti. Vytvofiit fungující stát na základû polozapomenut˘ch adatÛ bylo
nemoÏné, ba neÏádoucí. Svûtské zákony neexistovaly a ani jejich zavedení
by jim patrnû nezajistilo takovou legitimitu, aby se jimi dobrovolnû fiídila
vût‰ina ãeãenského obyvatelstva. Jako neménû závaÏná se jeví i skuteãnost,
Ïe jejich zavedení by zdaleka nevyfie‰ilo problém vzpurn˘ch polních velitelÛ a oblastí, které neuznávaly autoritu Grozného. My‰lenka islámu a islámské státnosti jako v národû nezpochybnitelné autority a její neoddûliteln˘
právní kodex ‰aríját, kter˘ by vytvofiil nezbytné sociálnû-ideologické zázemí pro fungování státu, se tak jevil jako zfiejmû nealternativní v˘chodisko
z této patové situace. Pfiijetí ‰ariátu jakoÏto platného legislativního systému je proto tfieba vnímat nikoli odcizenû od dobového kontextu, tj. pouze jako odraz jakési dogmatiãnosti ãi náboÏenského „fanatismu“, n˘brÏ jako
nezbytnou nutnost, která mûla uspofiádat a dynamizovat sociální vazby
v ãeãenské spoleãnosti. VáÏn˘m problémem v‰ak bylo, Ïe normy ‰áriátu se
vzhledem k tradiãní absenci vystudovan˘ch teologÛ a islámsk˘ch právníkÛ uplatÀovaly buì povrchnû a bez znalosti vûci, anebo v nûkter˘ch oblastech i v pÛvodním ranû stfiedovûkém pojetí.
Tuto skuteãnost si uvûdomoval i Zelimchán Jandarbijev, po Dudajejovû tragické smrti druh˘ prezident âeãenska. JakoÏto pfiesvûdãen˘ stoupenec „islámského modelu“ zavedl na ‰kolách jedním ze sv˘ch prvních v˘nosÛ jako povinné pfiedmûty zákon islámu a arab‰tinu. Jako trestní zákoník
âeãenské republiky Iãkerije pouÏil kopii trestního zákoníku Súdánu, vypracovaného na základû ‰áriátu.27 ZmiÀme, Ïe projekt pÛvodní ãeãenské
ústavy pfiijaté DÏoharem Dudajevem se opíral na ústavu estonskou. Prodej alkoholu a drog byl zakázán a jejich uÏívání zaãalo b˘t vefiejnû trestáno
bitím obu‰ky. V‰ude v zemi se zaãaly zfiizovat ‰ariátské soudy a zanedlouho
zaãalo docházet i k vefiejn˘m popravám – zpravidla zastfielením.28 Nad dodrÏováním norem ‰ariátu dohlíÏely speciálnû utvofiené (ozbrojené) oddíly,
které podléhaly bezprostfiednû Vy‰‰ímu ‰ariátskému soudu a prezidentu.
27
28
Stanovy trestního kodexu byly za Jandarbijevovy vlády uvádûny do praxe zvlá‰tním vojensko-‰ariátsk˘m tribunálem, spadajícím pod Vy‰‰í ‰ariátsk˘ soud. Maschadov v polovinû roku 1998 zformoval
zvlá‰tní ‰ariátsk˘ pluk, kter˘ mûl dohlíÏet nad udrÏováním norem ‰ariátu v jednotliv˘ch obcích.
Grozn˘ se tímto demonstrativním zpÛsobem navíc vymezoval vÛãi Moskvû. ZdÛrazÀoval totiÏ na
svém území platnost vlastní legislativy (‰ariátu), která je povaÏována za nedíln˘ atribut svrchovaného státu.
âeãensko (imprimatur)
191
26.9.2007, 16:27
192
[ KONFLIKT V âEâENSKU
Obdobn˘m zpÛsobem si poãínal i tfietí ãeãensk˘ prezident Aslan Maschadov. Ten napfiíklad sv˘m vÛbec prvním nafiízením donutil v‰echny fiídící pracovníky státních i komerãních podnikÛ, aby na sv˘ch pracovi‰tích
vyhradili prostor pro namaz. âas v‰ak ukázal, Ïe ãeãensk˘ prezident musel
v ideologické oblasti pfiistoupit i na fiadu kompromisÛ, které se ukázaly jako
fatální. Maschadovovy usilovné snahy totiÏ nedovedly zajistit soulad ve
spoleãnosti, kde jiÏ existovala nejen pÛvodní klanová, ale i ideologická
parcelace. V pováleãném âeãensku totiÏ uÏ pÛsobily a sílily sítû muslimÛ,
ktefií si stanovili za cíl návrat k „ãistému islámu“ z Muhammadovy doby.
„Wahhábismus“
V uωím slova smyslu znamená pojem „wahhábismus“ islámské uãení,
vzniklé v polovinû 18. století na území Arabského poloostrova v rámci
mocného purifikaãního hnutí sdruÏeného kolem Muhammada Abd alWahhába ibn Sulejmana at-Tamimi (1703–1791) z NedÏdu. Tento náboÏensk˘ reformátor a jeho duchovní následovníci, ovlivnûní texty uãence
jménem Taqi al-Dína ibn-Tajmijja (1263–1328), volali po obnovení ãistoty raného islámu, „islámu zboÏn˘ch (úctyhodn˘ch ãi ctn˘ch ) pfiedkÛ“
ãi as-salaf as-salih, tedy po oãistû pÛvodní islámské vûrouky Muhammadov˘ch dob od pohansk˘ch vlivÛ (dÏáhilíjá – napfiíklad adatÛ) ãi pozdûj‰ích
„kacífisk˘ch“ novinek pozdnû islámské provenience (arab. bid‘a, pl. bida‘),
které se do náboÏenství dostávaly jiÏ v dobách teritoriálního ‰ífiení islámu
krátce po Prorokovû smrti; pouze Korán a Sunnu povaÏovali za posvátné
a jejich doslovn˘ v˘klad za jedinû pfiijateln˘.
Z tohoto slova (salaf ) rovnûÏ pramení termín salafíjja- (arabsky salafiyya) ãili salafismus. Tento termín je nûkdy zamûÀován s tzv. wahhábismem; v poslední dobû je v‰ak pomûrnû ãasto pouÏíván v ‰ir‰ím v˘znamu
purifikaãního (nesaúdského) sunnitského fundamentalismu. Mimochodem,
samotní Wahhábovy následovatelé se odmítají povaÏovat za „wahhábity“,
jednak proto, Ïe tento pojem má ustálené negativní konotace, a to jiÏ za
osmanské nadvlády, ale pfiedev‰ím kvÛli nemoÏnosti identifikovat se se
jménem ãlovûka, coÏ by znamenalo dopustit se smrtelného hfiíchu idolatrie. Naopak, fiíkají si muwahhidun (ti, ktefií uctívají pouze jediného Boha).
resp. za salafijjun (jdoucí po cestû zboÏn˘ch, resp. úctyhodn˘ch ãi ctn˘ch
pfiedchÛdcÛ). V této knize se bude vesmûs pouÏívat nejvíce neutrální po-
âeãensko (imprimatur)
192
26.9.2007, 16:27
Meziváleãné âeãensko a Dagestánská invaze ]
193
jem, kter˘ se v anglickojazyãné literatufie ustálil: salafismus a pro jeho pfiívrÏence salafité; pro rozli‰ení radikální a militantní vûtve pfiívrÏencÛ salafismu – na rozdíl od té (relativnû) umírnûné – pak bude pouÏíván kompromisní termín dÏihadistick˘ salafismus, extremistick˘ salafismus ãi rovnou
dÏihadismus. V nûkter˘ch pfiípadech je hranice mezi jevy, které tûmito jevy
oznaãujeme, velmi nezfietelná ba diskutabilní, ãeoÏ jsem si plnû vûdom.
K tomuto uãení – extremistickému a militantnímu pojetí salafismu –
se vlastnû hlásí i Al-Qájda a fiada jin˘ch „teroristicko-osvûtov˘ch“ militantních islamistick˘ch organizací se základnami na Blízkém a Stfiedním v˘chodû.29 Hovofiíce o salafismu v‰ak je nutno mít na zfieteli, Ïe mezi pÛvodním al-Wahhábovym uãením a náboÏensk˘mi konstrukty mnoha jeho
pozdûj‰ích radikálnûj‰ích protagonistÛ, propagujících my‰lenky ozbrojeného
boje, dÏihádu (viz níÏe), za úãelem osvobození svûta islámu od nadvlády
nevûfiících a v koneãném dÛsledku globální ‰ífiení islámu, existuje nesmírné rozpûtí, jehoÏ rozsah a kvalita znesnadÀují hovofiit o autentickém charakteru vûrouky tûch, ktefií se hlásí k salafismu.
Jin˘mi slovy, v dogmatickém smyslu nepfiedstavuje salafismus, dÛleÏitá
souãást sunnitského fundamentalismu, historicky samostatn˘ mazhab. Salafismus se opírá o hanbalovskou právní ‰kolu – jeden ze ãtyfi hlavních
sunnitsk˘ch mazhabÛ, kter˘ se vÏdy odli‰oval od ostatních (mezi âeãenci
roz‰ífieného ‰áfiovského smûru, v jin˘ch oblastech severního Kavkazu roz‰ífieného hanafíjského smûru, a nakonec málikovského smûru) zvlá‰tní netolerancí vÛãi bidá’ a dÏáhilíjá, tedy vÛãi ve‰ker˘m religiózním praktikám,
které nejsou zakotveny v Koránu a Sunnû. Zjednodu‰enû by se dalo fiíci,
Ïe terãem aktivní nespokojenosti salafitÛ je – kromû ‰íitÛ – pfiednû tzv.
národní islám.
Salafité napfiíklad odmítají koufiení tabáku, hudbu, zpûv a tance, ale také
oslavy Prorokov˘ch narozenin ãi uctívání súfijsk˘ch svûtcÛ a jejich mohyl
(zijará ãi zajarátÛ). Odvolávají se na to, Ïe tyto vûci nejsou pfiedepsány
Alláhem (v Koránu a Sunnû). VÏdyÈ uctívání Proroka a velk˘ch súfíjÛ vede
jak k faktickému zboωtûní Muhammada, tak k uznání existence svat˘ch
v islámu, coÏ odporuje hlavní koránské zásadû monoteismu (tawhíd).
29
Viz napfi. Yonah, A., Swetnam, M.: Usama bin-Ladens Al-Qaida: Profile of a Terrorist Network, New
York 2001. Viz téÏ Burke, J.: Al-Qaeda. The True Story of Radical Islam, London 2004.
âeãensko (imprimatur)
193
26.9.2007, 16:27
194
[ KONFLIKT V âEâENSKU
Rozsah této knihy znemoÏÀuje detailnûj‰í anal˘zu tohoto uãení, av‰ak
zmiÀme se o nûkter˘ch jeho základních v˘chodiscích. Sociální koncepce
zakladatele al-Wahhába se vyznaãuje pfiesnû vymezenou snahou vrátit se
k ummû, tedy k pÛvodnímu spoleãenství muslimsk˘ch vûfiících zaloÏené
na patriarchální spoleãenské rovnosti, která rezignuje na vrstevní hierarchii, ve své podstatû neislámské. Revoluãní podstata salafismu spoãívá
v touze zmûnit a zlep‰it co nejvût‰í ãást spoleãnosti. Uãení tedy prosazuje
principy bratrství v‰ech muslimÛ, nezávislého na národní pfiíslu‰nosti, rase,
barvû pleti ãi sociálním postavení. Hlásá rovnost v‰ech muslimÛ pfied Bohem a odmítá uznat existenci sociálních vrstev ãi jednotliv˘ch národÛ.
Uznává pouze spoleãenství vûfiících ummu a jedinû tu také povaÏuje za
„islámsk˘ národ“. DÛraz je kladen spí‰e na tzv. ortopraxi – náboÏenskou
praxi a organizaci, neÏ na tzv. ortodoxii – morálnû-etickou stránku náboÏenství. DÏihadistické skupiny zpravidla disponují zvlá‰tním typem organizace s pfiísnou vnitfiní disciplínou, pfiesnû vymezen˘mi právy a povinnostmi jednotlivcÛ i mocn˘m a uznávan˘m vÛdcem (emírem ãi ‰ejchem).
Tento model ãiní z dÏihadistického spoleãenství jak náboÏenskou obec, tak
zpravidla i militarizovanou náboÏensko-politickou instituci.
Klíãová je v pfiedstavách SalafitÛ, zejména tûch extremistick˘ch, koncepce dÏihádu (arabsky doslova „úsilí“). Aãkoli naprostá vût‰ina respektovan˘ch islámsk˘ch teologÛ rozli‰uje mezi tzv. velk˘m dÏihádem (snahou
muslima po zdokonalování sama sebe ve vífie) a mal˘m dÏihádem (‰ífiením
víry do pohansk˘ch oblastí, resp. fyzickou válkou na obranu islámu) a vyzdvihuje zásadní v˘znam velkého dÏihádu, soudobí „wahhábité“ na rozdíl
od dfiívûj‰ích úãelovû interpretují dÏihád pfiedev‰ím jako ozbrojen˘ boj,
kter˘ je povinností kaÏdého muslima za úãelem ‰ífiení víry – ov‰emÏe ve
vlastním pojetí.30 (Odsud také pramení pojem dÏihadismus, vyuÏívan˘
v tomto textu).
Za nejdÛleÏitûj‰í objekt dÏihádu jsou povaÏováni nevûfiící (káfirové, pl.
správnû arab. kuffar, resp. kafirun neboli kafara) a odpadlíci od víry (murtadd, pl. murtaddún) a ti, jejichÏ víra je lÏivá, pokrytecká a neupfiímná
(munafik, pl. munafikún). JelikoÏ za káfiry jsou povaÏováni v‰ichni, ktefií
nesouhlasí s salafistickou pfiedstavou o „ãistém islámu“, válka má b˘t ve30
Viz napfi. Delong-Bas, N.: Wahhabi Islam. From Revival and Reform to Global Jihad, London 2004.
Viz téÏ Kepel, G.: Jihad. Trail of Political Islam, London 2004.
âeãensko (imprimatur)
194
26.9.2007, 16:27
Meziváleãné âeãensko a Dagestánská invaze ]
195
dena pfiednû proti nim. Typick˘m „v˘chozím bodem“ salafitÛ, zejména tûch
extremistick˘ch, je totiÏ odmítání povaÏovat za muslima kohokoliv, kdo
nesdílí jejich ideologii. Dogmatické pfiesvûdãení nynûj‰ích extremistick˘ch
salafitÛ, Ïe v‰ichni, ktefií nesdílejí jejich názory, jsou vlastnû nevûfiící, byÈ
se k islámu formálnû hlásí, ospravedlÀuje v jejich my‰lení netoleranci a brutalitu i ve vztahu k muslimÛm-nesalafitÛm, o nemuslimech ani nemluvû.
Tento zjednodu‰en˘ v˘klad islámu extremistick˘mi salafity, mobilizuje
a vytváfií pro jejich aktivity nezbytné náboÏensko-ideologické pfiístfie‰í, které
je v‰ak islámu pomûrnû vzdálené.
Ideologie souãasného dÏihadismu, která vyniká zdánliv˘m racionalismem a jednoduchostí, má zfietelnou, témûfi nezvratnou logiku, i kdyÏ se
koncepce tohoto uãení podle drtivé vût‰iny tradicionalistick˘ch muslimsk˘ch teologÛ a odborníkÛ na islámské uãení zdaleka nezdají nesporné.
Salafismus, zejména v jeho extremistickém dÏihadistickém pojetí, se tak pro
jistou ãást ãeãensk˘ch vûfiících – zvlá‰tû pro militarizovanou a v dÛsledku
války i radikalizovanou mládeÏ, trpící pováleãn˘m syndromem a témûfi
absolutní nezamûstnaností – stal vzhledem k intenzivnû pociÈované potfiebû získat osobní identitu (pfiíznaãné pro mlad‰í jedince nacházející se ve
stadiu socializace) Ïádoucí alternativou ke komplikovanému mystickému
svûtonázoru „normativního“ súfijského islámu. Ani pfietrvávající rozepfie
mezi nesãetn˘mi virdy v oãích „protestní“ mládeÏe nepfiidávaly tradicionalistickému islámu na respektu a dokonce ho mlad˘m a vûfiícím lidem
pfiímo odcizovaly. Pro ty mladistvé, ktefií nejen hledají odpovûdi na filozofické otázky o smyslu lidské existence v náboÏenství (coÏ je tradiãní doménou súfijsk˘ch fiádÛ), ale hlavnû hofií touhou okamÏitû „zlep‰it“ spoleãnost
a zfiídit spravedlnost a fiád, a to nejlépe na co nejrozsáhlej‰ím území, se
(extremistick˘) salafismus jeví jako v˘teãné ideové zázemí.31
Salafismus má obrovskou schopnost stát se prostfiedkem protestu proti
tradicionalistick˘m formám spoleãenské organizace. Lze ho totiÏ vnímat
jako ideologick˘ plá‰È procesu vymanûní se individua ze systému klanov˘ch svazkÛ, které stmelují ãeãenskou spoleãnost. Rychlá sociální diferenciace lidí po rozpadu komunistického systému a nevyhnutelná krize morálních hodnot v transformující se spoleãnosti nejbolestivûji zasáhly mládeÏ.
31
Salafistiãtí emisafii ãasto ãeãensk˘m rodinám a jedincÛm pomáhali i finanãnû. Obzvlá‰tní pfiízni se
„wahhábistická“ uskupení tû‰ila mezi pfiedstaviteli slab‰ích klanÛ.
âeãensko (imprimatur)
195
26.9.2007, 16:27
196
[ KONFLIKT V âEâENSKU
Mladí lidé se boufiili proti ustálen˘m formám sociálních vazeb a „neislámské“ klanové hierarchii. Súfijská bratrstva, která jsou stejnû jako tejpy
a tukchumy organickou souãástí tradicionalistick˘ch vztahÛ v ãeãenské
spoleãnosti, se pfiirozenû nebyla schopna stát mluvãím této nespokojenosti. PoÏadavek uctívat pouze Alláha jako jediného Boha, a tedy i jediného
zdroje svatosti, ospravedlÀuje snahu jedince vyvázat se z komplikovaného
a psychicky ãasto nároãného systému hierarchick˘ch (tejpov˘ch, virdov˘ch
aj.) vazeb a zaji‰Èuje mu nejvy‰‰í „boÏskou“ zá‰titu nad pro mládeÏ typick˘mi snahami po osamostatnûní a seberealizaci v rámci nov˘ch forem sociální solidarity. DÏihadismus, a to je z psychologického hlediska také velmi dÛleÏité, poskytuje zmatenému jedinci pocit vlastního poslání a boÏské
blízkosti. Takto zaji‰tûná svoboda jednotlivce je ov‰em ve skuteãnosti spí‰e
sebeklamem, neboÈ urputná disciplína dÏihadistické ummy omezuje jednotlivce pfiinejmen‰ím stejnû silnû jako tejp ãi vird. V pováleãném âeãensku se ov‰em egalitaristick˘ a militantní duch dÏihadismu jevil jako Ïádoucí
alternativa k ustálené organizaci spoleãnosti, mimo jiné i díky pocitu fyzické jistoty, kterou jednotlivec získával ãlenstvím v mocném a ozbrojeném
spoleãenství („bratrstvu“) pfiesvûdãen˘ch a ideovû nesmírnû stmelen˘ch
souvûrcÛ, ktefií podléhali pfiísné disciplínû. Mimochodem, lidé v âeãensku
pfies ve‰keré kfiivdy a nedorozumûní stále je‰tû nejsou naklonûni „wahhábity“ démonizovat. Zpravidla rozli‰ují mezi pochybnou ideologií (v podstatû
severokavkazskou variantou salafismu) a prost˘mi lidmi, jejími pfiívrÏenci.
V besedách s autorem se mnozí pfiiznávali, Ïe mezi fiádov˘mi „wahhábity“
pfieváÏeli upfiímní a ãestní mladí lidé, ktefií nekonzumovali alkohol a nebrali
drogy, vedli bohabojn˘ Ïivot a chtûli pomûry v zemi zmûnit k lep‰ímu, a to
i, bude-li tfieba, za cenu vlastního Ïivota. Samotn˘ Chattáb, o nûmÏ se
zmíníme podrobnûji, byl nûkter˘mi âeãenci, ktefií s nim pfii‰li osobnû do
styku, charakterizován jako neobyãejnû skromn˘ a prost˘ ãlovûk, oddan˘
ideji.
Podle ãeãenského vûdce Vahida Akajeva „wahhábitské skupiny, které
vznikly v Dagestánu a âeãensku, mÛÏeme aÏ na v˘jimky oznaãit za protestní náboÏenské organizace. Jejich ãinnost mûla pÛvodnû osvûtov˘ charakter. SvÛj kritick˘ zápal namífiily proti místním úplatkáfiÛm a s nimi
spojen˘m oficiálním duchovním, coÏ do jejich fiad lákalo vûfiící, nespokojené s reÏimem. Kritické stfiely wahhábismu byly namífieny proti tradicionalistickému duchovenstvu severního Kavkazu, které bylo obviÀováno
âeãensko (imprimatur)
196
26.9.2007, 16:27
Meziváleãné âeãensko a Dagestánská invaze ]
197
z ignorantství, zkreslování islámu a z tûsn˘ch vazeb se zkorumpovanou
vládou.“32
Typiãtí salafistiãtí „voliãi“ byli co do kvantity i kvality doplnûni z fiad
islámsk˘ch dobrovolníkÛ, ktefií se zúãastnili první rusko-ãeãenské války. Po
roce 1996 se nûktefií z nich oÏenili s Ïenami z âeãenska a Dagestánu
a zÛstali na Kavkaze.33 Typick˘m pfiíkladem je emír Chattáb, jordánsk˘
Arab s údajnû ãeãensk˘mi kofieny a veterán afghánské války, kter˘ si vzal
dagestánskou Darginku a usadil se v âeãensku.34 Za svoje v˘znamné váleãné zásluhy v rusko-ãeãenské válce získal od A. Maschadova nejvy‰‰í státní
vyznamenání – fiád „K’oman Sij“ („âest národa“). Znaãn˘ poãet sociálnû
a politicky aktivních mudÏáhidÛ (bojovníkÛ za víru) byl pÛvodnû tvofien
etnick˘mi Araby ãi arabizovan˘mi potomky ãeãensk˘ch a jin˘ch severokavkazsk˘ch uprchlíkÛ do Osmanské fií‰e v 19. století, ktefií se zúãastnili
bojÛ v Afghánistánu v osmdesát˘ch letech 20. století, kde vstfiebali „wahhábitské“ my‰lenky, propagované Saudskou Arábií. Ta je dnes po rozdrcení afghánsk˘ch tálibÛ jedinou zemí, kde má toto uãení oficiální statut.35
Svoji úlohu sehrály také vazby nûkter˘ch uznávan˘ch islámsk˘ch dobrovolníkÛ na islamistická (dÏihadistická) teroristická uskupení a zahraniãní
mecená‰e sympatizující s „wahhábismem“, ktefií ãeãensk˘m mudÏáhidÛm
nezfiídka poskytovali finanãní podporu. Tato skuteãnost mûla zvlá‰tû v dal‰ích letech nezanedbateln˘ v˘znam.
Ideologické manévrování pÛvodního pfiívrÏence svûtského modelu Aslana Maschadova, kter˘ chtûl âeãence sjednotit na základû islámu, nakonec,
jak jiÏ bylo fieãeno, neuspûlo. I kdyÏ salafismus zamûstnával rozum a srdce
32
33
34
35
Akajev, V.: Islam i politika (na primere âeãni). Verze online: http://www.iea.ras.ru/books/ dostupno.html [datum nespecifikováno].
Mezi „wahhábitské“ emisary pÛvodnû patfiili rodáci z nûkter˘ch arabsk˘ch zemí, vesmûs úãastníci
první rusko-ãeãenské války, resp. âeãenci a Dagestánci, ktefií získali vy‰‰í vzdûlání na vysok˘ch
a odborn˘ch islámsk˘ch ‰kolách nûkter˘ch blízkov˘chodních zemí.
O etnickém pÛvodu Chattába (pfiezdívaného „âern˘ Arab“) neexistuje obecná shoda, coÏ je zpÛsobeno tím, Ïe velmi nerad komunikoval s novináfii a jako správn˘ Salafita se nevyjadfioval k otázce
svého etnického pÛvodu. Je známo, Ïe mûl jordánsk˘ pas. Hovofiilo se ale o tom, Ïe pochází z jiÏních
oblastí Saúdského poloostrova a je arabského pÛvodu. Podle dal‰ích tvrzení byl potomkem ãeãensk˘ch uprchlíkÛ z 19. století; je v‰ak témûfi jisté, Ïe jeho tec byl Arab a matka byla tureckého pÛvodu. Chattáb proslul drz˘m útokem na kolonu rusk˘ch vojsk v soutûsce poblíÏ ãeãenské obce Jary‰Mardy, bûhem níÏ bylo zabito na sto vojákÛ 103. mechanizovaného pluku Moskevského vojenského
okruhu.
K problematice tzv. wahhábismu a k úloze Saúdské Arábie viz napfiíklad Delong-Bas, N.: Wahhabi
Islam: From Revival and Reform to Global Jihad. Oxford 2004.
âeãensko (imprimatur)
197
26.9.2007, 16:27
198
[ KONFLIKT V âEâENSKU
pouh˘ch 5 aÏ 10 % ãeãenské populace (naprostá vût‰ina se klonila k tradicionalistickému islámu), semknutost, fanatismus, ekonomická sobûstaãnost a vojenská síla tûchto sektáfiÛ z nich ãinila reálnou politickou sílu.
„Wahhábité“ demonstrativnû odmítali akceptovat my‰lenku jednotného
centralizovaného národního státu, prosazovaného prezidentem. Pozdûji se
zjistilo, Ïe ani pokusy Maschadova vnutit republice islámsk˘ nádech mu
v oãích dÏihadistÛ nezajistily nezbytnou dávku legitimity, neboÈ tradicionalistické súfijské pojetí islámu se jim podobnû jako laicismus zdálo stejnû
kacífiské, a tudíÏ i nepfiípustné. Ve svém televizním projevu z 20. ledna 1999
se jiÏ ãeãensk˘ prezident vyjadfioval nedvojznaãnû: „Tato ideologie je sem
vná‰ena umûle […] Nejstra‰nûj‰í na tom je, Ïe nás chtûjí rozdûlovat podle
víry. A to se stává v‰ude, kde vítûzí islamismus. Dûlí nás podle víry, coÏ
následnû vede k obãansk˘m válkám […] Jisté ãásti obyvatelstva dokázali
vnutit wahhábitskou ideologii […]. ¤íkají, Ïe pouze oni jsou Alláhovi vyvolení, Ïe pouze oni kráãejí správnou cestou. A v‰ichni ostatní jsou jejich
nepfiátelé […]. VÏdy jsme byli hrdí na to, Ïe jsme âeãenci. A teì nám fiíkají: ,Nefiíkejte, Ïe jste âeãenci. Nefiíkejte, Ïe jste ãeãensk˘ národ.‘ Chtûjí
nám vzít víru na‰ich otcÛ, na‰ích ‰ejchÛ a ustazÛ. Vzít nám na‰e mravy
a tradice a adat […]. Jsou nespokojeni dokonce i s tím, Ïe se naz˘váme
ãeãensk˘m islámsk˘m státem […]. ¤íkají, Ïe prezident, parlament, muftiját [vláda muftího] nic neznamená. V‰echno má b˘t v rukou emíra.
Dodávám, Ïe emíra, kterého sem poslali bÛhví z jaké zemû a kter˘ navíc
není âeãenec […]. PfiijíÏdûjí z arabsk˘ch zemí a tvrdí o sobû, Ïe jsou alímové [alím, pl. arab. správnû ulamá; uãená, vûdoucí osoba, islámsk˘ uãenec]. Berou do rukou Korán […] a nacházejí v nûm slova o tom, Ïe lze
údajnû uná‰et lidi […] Ïe se s nimi dá obchodovat […]. Jejich apely na
neprodlené zahájení války v Dagestánu mají za cíl po‰tvat proti sobû âeãensko a Dagestán.“36
K tak kategorick˘m slovÛm pfiimûla ãeãenského prezidenta touÏícího
po kompromisu a spoleãenské dohodû jeho trpká zku‰enost. JiÏ na jafie roku
1995 do‰lo na území âeãenska ke zfiízení oddílu pfieváÏnû islámsk˘ch
dobrovolníkÛ (mudÏáhidÛ) s názvem ad-DÏamá‘atu l-Islámíja (Islámská
spoleãnost), kterému pÛvodnû velel jordánsk˘ âeãenec a‰-·a‰ání. Po a‰36
Radikal, 21. 07. 1998. Je zajímavé, Ïe posléze se A. Maschadov nechal sly‰et, Ïe „wahhábismus“ je
vnesen do republiky Îidy, aby byl dosaÏen vnitroãeãensk˘ rozkol.
âeãensko (imprimatur)
198
26.9.2007, 16:27
Meziváleãné âeãensko a Dagestánská invaze ]
199
·a‰áního náhlé smrti v roce 1997 se úlohy velitele chopil jeho krajan – jiÏ
zmínûn˘ emír Chattáb. (Je zajímavé, Ïe jiÏ roku 1995 a‰-·a‰ání dÛvûrnû
prohla‰oval, Ïe po vítûzné válce proti RusÛm pfiijde fiada na „tarikatisty“,
tedy ãleny taríqÛ). V následujícím roce bylo s pomocí ãeãenské diaspory
v Jordánsku vybudováno poblíÏ vesnice SerÏeÀ-Jurt v ·alinském okrese
Centrum pro ‰kolení a v˘cvik s názvem Kavkazsk˘ institut islámské v˘zvy
(ad-da‘watu l-islámíja), které podle názoru nûkter˘ch odborníkÛ vyvíjelo
tûsné vztahy s prominentní mezinárodní extremistickou organizací Muslim‰tí bratfii. V tomto specializovaném tábofie byly trénovány a „vzdûlávány“
stovky âeãencÛ a pfiedstavitelÛ jin˘ch muslimsk˘ch národÛ pfieváÏnû severního Kavkazu. Po dvoumûsíãním studiu „wahhábitského“ uãení následovaly mûsíce vojenské pfiípravy. DÛraz byl pfiitom kladen právû na diverzní
a teroristické dovednosti.37 âinnost institutu byla ‰tûdfie financována ze
zdrojÛ organizace Mezinárodní islámská podpora, jeÏ sídlí na území Saúdské Arábie a tû‰í se pfiízni pfiedstavitelÛ tamní vládnoucí dynastie. Zv˘‰il
se poãet militantních organizací, které – zcela v duchu ãeãenské tradice –
v podstatû nemûly nic spoleãného s jakoukoli ideou, kromû snahy získat
moc, natoÏpak s náboÏenstvím. Jejich spoleãn˘m jmenovatelem bylo nezbytné adjektivum „islámsk˘“ v názvu (Islámsk˘ národ, Islámská jednota
Kavkazu aj.)
Okázale projevovaná neúcta (extremistick˘ch) salafitÛ vÛãi svatyním
ãeãenského „národního islámu“, totiÏ poãetn˘m zijarátÛm rozeset˘m po
celém âeãensku, jejich neutuchající boj proti „muslimskému pohanství“
a jeho konkrétním projevÛm v ãeãenské spoleãnosti zapfiíãinily stále ãastûj‰í stfietnutí v kaÏdodenním styku mezi nimi a pfiívrÏenci súfijsk˘ch fiádÛ.
V roce 1995 se tak dÏihadisté pokusili zniãit zijarát Chedi, matky uctívaného Kunta-hadÏiho, coÏ navzdory pokusÛm nûkter˘ch respektovan˘ch
polních velitelÛ o zmírnûní konfliktu vyústilo v ozbrojené sráÏky po celé
zemi.38 „Wahhábité“ se za války tudíÏ ne‰títili volit si vojenské pozice na
mohylách a poblíÏ zijarátÛ. Nerozpakovali se v‰ak ani vraÏdit tradicionalistické duchovní, ktefií proti dÏihadistick˘m bratrstvÛm otevfienû vystupovali. âeãensk˘m Ïenám a dívkám také ãasto vefiejnû vyãítali „nedostateãné
obleãení“ ãi neno‰ení závoje; ani tato kritika se pochopitelnû nemohla set37
38
âernokov, A.: Vachchabizm v Tobolske. In: Sover‰enno sekretno. ¤íjen 1999.
Akajev, V.: Sufizm i vachchabizm na Severním Kavkaze. Machaãkala 1999, s. 26.
âeãensko (imprimatur)
199
26.9.2007, 16:27
200
[ KONFLIKT V âEâENSKU
kat s pochopením konzervativních ãeãensk˘ch muÏÛ. PfiipomeÀme jen, Ïe
islámsk˘ obyãej zahalovat si ruce a obliãej se nikdy mezi kavkazsk˘mi
muslimkami-horalkami neustálil. Stfiety mezi „wahhábity“ a „tarikatisty“
se tak brzo staly takfika bûÏn˘m jevem.
Vstfiícná gesta Maschadova, kter˘ mimo jiné v dubnu 1998 se vyslovil
pro ustavení islámské státnosti fiídící se normami ‰aríy, a jeho zintenzivÀující se islamistická rétorika mu nicménû nezajistily pfiízeÀ „dÏihadistÛ“. Jejich poãet a vliv jiÏ mezi pfiedními pfiedstaviteli ãeãenské vojensko-politické elity nespokojen˘ch s aktuální distribucí moci ãi pfiímo s prezidentovou
osobou sílil soubûÏnû s frustrací spoleãnosti z neblah˘ch sociálnû-ekonomick˘ch pomûrÛ. K salafitÛm se navíc zaãal opût pfiiklánût jejich pÛvodní
lobbyista ·ámil Basajev, jehoÏ váÏen˘m hostem b˘val v meziváleãn˘ch letech Chattáb.39 Desátého ãervence 1997 totiÏ ·ámil Basajev rezignoval na
post prvního místopfiedsedy vlády kvÛli „zdravotním problémÛm“. Aslan
Maschadov v‰ak v mezích politiky spoleãenského konsenzu i nadále usiloval o vyuÏití tohoto vlivného polního velitele a uznávané osobnosti vefiejného Ïivota. Tento úkol se mu, jak se zdálo, podafiilo splnit 15. ledna 1998,
kdy byl ·. Basajev jmenován viceprezidentem, pozdûji i ministersk˘m pfiedsedou, aãkoli pÛvodnû si Maschadov chtûl tuto funkci uchovat pro sebe,
coÏ platná iãkerijská ústava pfiímo pfiedpokládala. ·ámilÛv mlad‰í bratr
·irvani zastával v˘nosn˘ post fieditele Státního v˘boru âeãenské republiky
Iãkerije pro energetiku. BasajevÛv klan rovnûÏ kontroloval mnoÏství ropn˘ch vrtÛ. V polovinû roku 1998 v‰ak Basajev opûtovnû rezignoval, údajnû kvÛli tomu, Ïe se Maschadovovi nepodafiilo splnit „Ïádné jeho plány“.
Hlavním dÛvodem v‰ak zfiejmû byl BasajevÛv protest proti prezidentovû
„antiwahhábistické“ politice, která se úzce dot˘kala i Basajevova chránûnce emíra Chattába. Tento statut zabezpeãoval tomuto Jordánci zá‰titu a blahosklonnost ze strany mocného a poãetného Basajevova klanu, zabydleného ve velehorské iãkerijské vesnici Vedeno. Chattáb tak následnû znaãnû
ovlivnil sm˘‰lení tehdy pfiedního ãeãenského hrdiny. Salafismus si z rÛzn˘ch
dÛvodÛ zvolili za svÛj politick˘ program i Z. Jandarbijev, M. Udugov, po
urãitém váhání S. Radujev a dal‰í. Radikálové opovrhovali Maschadovov˘m vyváÏen˘m a realistick˘m pfiístupem k Rusku a jeho snahy udrÏet
39
Tato „antiwahhábistická“ politika Maschadovova kabinetu se ustálila po událostech v Gudermesu
(viz níÏe).
âeãensko (imprimatur)
200
26.9.2007, 16:27
Meziváleãné âeãensko a Dagestánská invaze ]
201
s mocn˘m sousedem vzájemnû pfiijateln˘ mír oznaãovali za slabost a kapitulantství. ObviÀovali ho rovnûÏ z neschopnosti vypofiádat se s bující
kriminalitou a volali po ustavení „skuteãnû islámského“, tedy salafistického, státu v âeãensku.
Bod zlomu nastal aÏ 14. ãervna 1998 v Gudermesu, kde se vzpurné
„wahhábitské“ ozbrojené oddíly odmítly podfiídit Maschadovov˘m jednotkám. Tomuto stfietnutí padlo za obûÈ minimálnû padesát lidí, pfieváÏnû
„wahhábitÛ“. Sektáfii se pak uch˘lili do Urus-Martanu, získávajíce si pfiitom pfiíznivce mezi nezamûstnanou mládeÏí. Urus-Martan se tak stal stfiediskem ãeãenského (a dagestánského) dÏihadismu. Ozbrojen˘ protest dÏihadistÛ a debaty o jejich plánech svrhnout zákonnû zvoleného ãeãenského
prezidenta fakticky nedávaly Maschadovovi na vybranou – „ãeãensk˘ lev“40
propustil z vlády ministry z fiad „wahhábitÛ“ a jejich sympatizantÛ
(I. Chadimova, M. Udugova, A. V. Vahidova a ·. Basajeva) a vyzval ãeãenské vûfiící, aby vyhánûli „wahhábity“ ze sv˘ch mûst a vesnic. Spolu
s Achmadem Kadyrovem, muftím âeãenska a neohroÏen˘m „antiwahhábitou“, jenÏ byl osobnû jmenován Dudajevem, se pustil do cílené diskreditace „wahhábitského“ uãení. Na podzim téhoÏ roku se z Kadyrovovy
iniciativy v Grozném uskuteãnil sjezd muslimského duchovenstva severního Kavkazu, na kterém byli „wahhábité“ obviÀováni z extremismu, z touhy
po moci a z toho, Ïe jejich v˘klad islámu není prav˘, n˘brÏ sektáfisk˘.41
„Podivná“ válka, pfii které se obû strany vyh˘baly pfiím˘m ozbrojen˘m
stfietÛm, pokraãovala aÏ do srpna roku 1999. A. Maschadov nakonec
3. února 1999 vyhlásil zavedení „plné ‰ariátské vlády“ a ãiní tak pouh˘ den
pfied avízovan˘m obdobn˘m v˘nosem dÏihadistické opozice. Ta se totiÏ
pfií‰tího dne chystala v âeãensku vyhlásit islámsk˘ emirát a postavit tak
MaschadovÛv „bezboÏn˘ reÏim“ mimo zákon. Sv˘m v˘nosem v‰ak Maschadov de jure dementuje právoplatnost ãeãenské ústavy a tím zdiskreditoval i institut svého prezidentství a legitimitu své vlády, ocitnuv se sám
v pasti. „Wahhábité“ tak sice v krátkodobém horizontu pfii‰li o jimi proklamované morální právo svrhnout „neislámsk˘“ reÏim ãi aspoÀ zfiídit
v âeãensku islámské mocenské instituce paralelní k Maschadovov˘m a fiada
40
41
„Aslan“ v turkick˘ch jazycích znamená „lev“.
Úãastníci sjezdu mimo jiné z Kadyrovova popudu obvinili Rusko z „nepfiímé podpory wahhábitÛ
v âeãensku.
âeãensko (imprimatur)
201
26.9.2007, 16:27
202
[ KONFLIKT V âEâENSKU
„wahhábitÛ“ se navrátila do vlády, ale ze strategického hlediska se prezident ocitl v je‰tû komplikovanûj‰í situaci. V den, kdy Maschadov vydal
nafiízení o ‰ariatizaci âeãenska, Basajev prohlásil, Ïe „nበprezident koneãnû pfiijal islám. UÏ není prezidentem, proto bychom si mûli zvolit imáma“.
Tímto sv˘m nafiízením Maschadov fakticky zbavil sám sebe zá‰tity, kterou
mu poskytovala ústava, podle níÏ byl zvolen prezidentem. Legitimita jeho
moci tak byla zpochybnûna, a jak se brzy ukázalo, jakÏtakÏ fungující ãeãensk˘ stát zcela zkolaboval. V. Akajev to komentuje tûmito slovy: „Zdá
se, Ïe Maschadov, kter˘ byl obklopen opozicí a pociÈoval z její strany tlak,
nestihl vnímat detaily. Ve snaze vytrhnout islámsk˘ prapor z rukou opozice zaãal hrát na cizím poli, kde vlastnû utrpûl politickou poráÏku. Islámské opozici tím umoÏnil vyprovokovat Rusko k dal‰í válce s âeãenskem.“42
Kritické oslabení Maschadovovy moci a legitimnosti nakonec zapfiíãinilo to, Ïe se dÏihadisté odhodlali k útoku na Dagestán – tedy k prvnímu
kroku ve sv˘ch dalekosáhl˘ch zámûrech pfiedpokládajících „osvobození
a sjednocení“ severního Kavkazu pod zelen˘m praporem (dÏihadistického)
islámu. Proti tûmto snahám Maschadov mnohokrát vefiejnû vystupoval.
Sociálnû-ekonomick˘ v˘voj v Dagestánu
Dagestán, kter˘ se nachází v˘chodnû od âeãenska a je om˘ván vodami
Kaspického mofie, je autonomní republikou v rámci Ruské federace se snad
v celosvûtovém mûfiítku nejrozmanitûj‰í mozaikou národÛ a vyznání v pfiepoãtu na poãet obyvatele. Tato starodávná zemû, kde se kfiíÏily tradice a vlivy
islámského Orientu, horského Kavkazu a euroasijsk˘ch stepí, se v prÛbûhu
dûjin projevila jako brána âeãenska do svûta, kudy se do ãeãensk˘ch zemí
importovaly „moderní“ jevy, aÈ uÏ se jednalo o islámskou vûrouku nebo
o vyspûlej‰í feudalistické spoleãensko-právní normy. Poãínaje ran˘m stfiedovûkem byl Dagestán (v turkick˘ch jazycích doslova „zemû hor“) rozdûlen na fiadu navzájem soupefiících mal˘ch feudálních státeãkÛ ãi voln˘ch
horsk˘ch spoleãenství, sestávajících ãasto z nûkolika vesnic, které se v‰ak
tváfií v tváfi cizí agresi vÏdy dokázaly sjednotit a dÛstojnû bránit. Novodobé dûjiny této hornaté zemû byly ovlivnûny zejména dvûma v˘razn˘mi his42
Akajev, V.: Islam i politika (na primere âeãni). Verze online: http://www.iea.ras.ru/books /dostupno.html [datum nespecifikováno].
âeãensko (imprimatur)
202
26.9.2007, 16:27
Meziváleãné âeãensko a Dagestánská invaze ]
203
torick˘mi událostmi: jednak spoleãn˘m odraÏením opakovan˘ch útokÛ
nesãetn˘ch armád slavného íránského Nádir‰áha z turkického kmene Af‰ár na poãátku 18. století, jednak snahami DagestáncÛ obhájit svoji nezávislost pfied expandující Ruskou fií‰í neustále trvajícími jiÏ od konce téhoÏ
století. Od roku 1817 aÏ do srpna roku 1859, kdy bylo rusk˘mi vojsky
obsazeno poslední hnízdo dagestánsko-ãeãenského odporu – aul Gunib –
a imám ·ámil se vzdal na milost vítûzÛm), získala ozbrojená vystoupení
pfiedstavitelÛ pfieváÏné ãásti dagestánsk˘ch národností podobu organizované národnûosvobozenecké války. Dagestán se tak spolu s âeãenskem
a s ãerkesko-adygejsk˘mi kmeny na severozápadním Kavkaze stal ohniskem protiruského odporu. Od tûchto dob byla rovnûÏ hluboce pociÈována
horalsko-kavkazská i muslimská sounáleÏitost povahovû a kulturnû si blízk˘ch âeãencÛ a DagestáncÛ. âeãensko-dagestánskou soudrÏnost rovnûÏ
posílila spoleãná zku‰enost s rusk˘m kolonialismem a s ním spojen˘m
odporem za dagestánsk˘ch i ãeãensk˘ch povstání a válek v letech 1918–
1921.
Deportace âeãencÛ v roce 1944 ãi spí‰e události, které po ní následovaly, zasadily ãeãensko-dagestánskému sousedství pomûrnû tûÏkou ránu.
¤ada oblastí s tradiãnû pfievládajícím ãeãensk˘m obyvatelstvem (b˘val˘
Auchovsk˘ okres) a nûkteré obce Vedenské oblasti velehorského jihov˘chodního âeãenska – Iãkerije – totiÏ byla po vysídlení âeãencÛ obsazena hlavnû dagestánsk˘mi Lakci, Kumyky a Avarci a podle zvlá‰tního Stalinova
nafiízení pfiedána Dagestánu. Jak jiÏ bylo fieãeno, následn˘ návrat âeãencÛ
do tûchto oblastí nezfiídka vyústil v konflikty s dagestánsk˘mi novousedlíky. Problém byl o to Ïhavûj‰í, Ïe pro Kavkazany jsou dÛm a pÛda podle
tradiãního pojetí cti posvátn˘mi hodnotami a ve‰keré útoky na nû jsou
povaÏovány za uráÏku vyÏadující krevní mstu. Akkinsk˘ rajon, kam se ve
druhé polovinû padesát˘ch let vrátily tisíce deportovan˘ch âeãencÛ, pak
byl vzhledem k rozmístûní LakcÛ pfiejmenován na Novolaksk˘ a dodnes
zÛstává Dagestánu. (Obyvatel ãeãenského pÛvodu je podle nûkter˘ch odhadÛ v tomto rajonu aÏ 100 tisíc, coÏ ãiní pfiibliÏnû 5 % celkové populace
Dagestánu. Patfií mezi nû i ãeãen‰tí bûÏenci z devadesát˘ch let.).
Dagestánské národnosti ústy sv˘ch delegátÛ zastoupen˘ch v etnick˘ch
hnutích i sdruÏeních, ale i v Konfederaci národÛ Kavkazu (KNK) varovaly jiÏ pfied zahájením války na severním Kavkaze Moskvu pfied ozbrojen˘m
zásahem do âeãenska. Tímto prohlá‰ením i blokováním postupu rusk˘ch
âeãensko (imprimatur)
203
26.9.2007, 16:27
204
[ KONFLIKT V âEâENSKU
vojensk˘ch kolon na âeãensko v záfií 1992 tak âeãencÛm dokázaly, Ïe
v nich negativní záÏitky z padesát˘ch let pfiece nezÛstaly. Drtivá ãást DagestáncÛ totiÏ stranila ãeãensk˘m rebelÛm a nûktefií nacionalisticky, resp.
náboÏensky orientovaní radikálové dokonce volali po spoleãném boji za
nezávislost. Jednotliví Dagestánci se rovnûÏ zúãastnili ãeãenské války jako
dobrovolníci. Je tfieba zmínit i to, Ïe poãátkem devadesát˘ch let byly podobnû jako za nezávislosti v letech 1918 aÏ 1920/21 v urãit˘ch kruzích
dagestánského duchovenstva (byÈ okrajovû) oÏivovány my‰lenky na znovuvytvofiení jakési obdoby ·ámilova imamátu, jeÏ by sjednocovala âeãensko a Dagestán.
Podobnû jako v âeãensku, kde se odpor uskuteãÀoval pod nacionalisticko-náboÏensk˘mi hesly, pfiivodila rusko-ãeãenská válka i v Dagestánu jisté
posílení úlohy islámu ve spoleãnosti, zvlá‰tû pak v zaostal˘ch velehorsk˘ch
oblastech západní ãásti zemû. Dagestánská mládeÏ, která v devadesát˘ch
letech trpûla více neÏ poloviãní nezamûstnaností, se po zániku komunistického systému ocitla v jakémsi ideologickém prázdnu. Konfrontována byla
navíc i s pofiádky tzv. divokého ãi „mafiánského“ kapitalismu, které se jen
tûÏko sluãovaly s tradiãními horalsko-kavkazsk˘mi hodnotami. Mnozí se
tak zaãali vûnovat kriminální ãinnosti v republice i mimo ni. Obzvlá‰tû
v rusk˘ch velkomûstech se aktivnû formovaly etnické kriminální sítû tvofiené naverbovan˘mi mlad˘mi lidmi z dagestánsk˘ch vesnic. Stoupl poãet
DagestáncÛ vûnujících se pfiíleÏitostnû pochybné obchodní ãinnosti. Pro
jinou ãást mládeÏe, usilující o znovuobjevení etnick˘ch a duchovních kofienÛ, se ov‰em víra jevila jako snad jediná vûrohodná idea, kterou bylo
nutno v podmínkách totální deziluze prosazovat. Pfiíklad ãeãensk˘ch sousedÛ, kter˘m se pfiece jen s „islámem v srdci“ podafiilo pfieválcovat obrovskou ruskou vojenskou pfiesilu, jim dodával optimismus a sebedÛvûru.
„Nezamûstnanost, chudoba a masová nespokojenost s korupcí [stejnû jako
stoupající kriminalita a narkomanie] téÏ posilovaly stoupající vlnu radikálního islámu v Dagestánu.“43
43
Valasek, T.: Hintergründe des Angriffes an Dagestan, In: Österreichische Militärische Zeitschrift. âíslo 6. 1999.
âeãensko (imprimatur)
204
26.9.2007, 16:27
Meziváleãné âeãensko a Dagestánská invaze ]
205
·ífiení „wahhábismu“ v Dagestánu
Salafistické uãení se koncem osmdesát˘ch let na severním Kavkaze zahnízdilo pÛvodnû v Dagestánu (ve Stfiední Asii to byl horsk˘ TádÏikistán,
kam se pfieneslo v rámci fundamentalistick˘ch vlivÛ ze sousedního Afghánistánu)44. Získalo tak na severov˘chodním Kavkaze Ïivnou pÛdu, neboÈ
ãasovû i tematicky zapadalo do kontextu masov˘ch demonstrací DagestáncÛ
poÏadujících zastavení perzekucí sovûtsk˘ch orgánÛ proti islámu. Reislamizaci spoleãnosti totiÏ vnímali jako nedílnou souãást emancipace Sovûty
potlaãované etnické a sociálnû-kulturní identity. Jádro Islámské strany obrození – vÛbec prvního uskupení reprezentující politick˘ islám v sovûtském
prostoru, vzniklého v jihoruské Astrachani v létû 1990 s cílem „bránit svaté právo muslimÛ na Ïivot podle Alláhov˘ch pfiikázání“ – bylo tvofieno právû
Dagestánci.
Intenzivní kontakty Dagestánu s okolním svûtem a nekritické aÏ euforické vnímání politického islámu nûkter˘mi Dagestánci zpÛsobilo, Ïe se
v republice razantnû zv˘‰il poãet pfiíslu‰níkÛ nejrÛznûj‰ích humanitárních
a osvûtov˘ch organizací pÛvodem z Blízkého a Stfiedního v˘chodu, z nichÏ
nûkteré zde otevfienû ãi skrytû provádûly propagandu idejí „ãistého islámu“.
Absence integrované státní politiky ze strany Machaãkaly a Moskvy, ale
i protestní nálady dagestánsk˘ch vûfiících spolu s tûÏkou sociálnû-ekonomickou situací v zemi uãinily z (extremistického) salafismu v první polovinû devadesát˘ch let nezanedbatelnou spoleãenskou sílu. âlenové „wahhábitsk˘ch“ dÏamaatÛ (obcí ãi skupin) se od jin˘ch muslimÛ li‰ily dokonce
i vzhledem: dlouh˘mi bradkami, oholen˘m knírem a zkrácen˘mi kalhotami u muÏÛ v disharmonii s ãern˘mi ãádory u Ïen, zakr˘vajícími celou
postavu i tváfi.
Souãasnû s tím, jak stoupal poãet stfietÛ (vãetnû ozbrojen˘ch) mezi
„wahhábity“ a pfiívrÏenci tradicionalistického islámu, rostlo také znepokojení místní inteligence a spí‰e sekulárnû naladûné vefiejnosti hlavního mûsta Machaãkaly i dal‰ích dagestánsk˘ch mûst nad ãinností dÏihadistick˘ch
emisarÛ. Situace se obzvlá‰È vyhrotila v takzvané Kadarské zónû velehor44
Viz napfi. ·ermatova, S.: Tak nazyvajemyje vachchabity. In: Rossija i âeãnja: ob‰ãestva i gosudarstva.
Moskva 1998. Verze online: http://www.sakharov-center.ru/chs/chrus20_1.htm [StaÏeno
11. 11. 2003].
âeãensko (imprimatur)
205
26.9.2007, 16:27
206
[ KONFLIKT V âEâENSKU
ského západního Dagestánu – v pfieváÏnû darginsk˘ch vesnicích Karamachi (odkud mimochodem pocházela Chattábova choÈ), âabanmachi
a Kadar. Docházelo zde, stejnû jako v sousedním âeãensku, i k vzájemnému
vraÏdûní tradicionalistick˘ch a „wahhábitsk˘ch“ imámÛ i prost˘ch vûfiících.
Podobné incidenty v tomto okresu zaãaly jiÏ v polovinû roku 1996, kdy
obyvatelé Karamachi obvinili místní salafity z vraÏdy pfiedáka vesnické samosprávy. Jeho vrahÛm se v âeãensku dostalo od jejich spoluvûrcÛ vlídného uvítání. Rozvá‰nûní obyvatelé nûkolika vesnic Bujnakského okresu
pak v dagestánském hlavním mûstû uspofiádali pÛsobivé mítinky, na nichÏ
jiÏ zaãaly zaznívat slogany typu „pryã s wahhábismem“ a „smrt wahhábitsk˘m vrahÛm“.
V kvûtnu roku 1997 do‰lo poblíÏ vesnice âabanmachi k velkému ozbrojenému stfietnutí mezi wahhábity a tradicionalisty, ve kterém padlo
zhruba deset lidí. Jako formální dÛvod této události poslouÏil teologick˘
spor mezi dvûma pfiíbuzn˘mi, ktefií se hlásili ke znepfiátelen˘m táborÛm.
V reakci na tuto událost zaãala dagestánská vláda vyvíjet rázná úsilí o diskreditaci „wahhábitského“ uãení a rovnûÏ o likvidaci „wahhábitsk˘ch“ bunûk
v západním Dagestánu. Roku 1997 pfiijal dagestánsk˘ parlament zákon
„O boji proti islámskému fundamentalismu“, kter˘ se stal svého druhu
signálem k masivnímu pronásledování sektáfiÛ v zemi.
Poãátkem roku 1998, tedy rok po zmínûném usnesení dagestánského
parlamentu, obyvatelé salafistick˘ch vesnic ve velehorském Cumadinském
okresu západního Dagestánu vyhlásili navzdory nátlaku republikov˘ch orgánÛ vznik nezávislé islámské republiky na svém území. Po bleskovém zásahu Kremlu se sice eskalaci konfliktu podafiilo zabránit, av‰ak vesnice
i nadále zÛstaly de facto mimo jurisdikci Machaãkaly. DÏihadisté si tak
posílili sebevûdomí, ãemuÏ znaãnû prospûl i „zku‰ební“ útok Chattábov˘ch
oddílÛ na brigádu Severokavkazského vojenského okruhu v Bujnaksku
v prosinci 1998. Federální jednotky útoku nedovedly úãinnû zabránit.
V letech 1998–99 putovalo z âeãenska do Dagestánu za pfiekvapivé nev‰ímavosti pohraniãních vojsk i FSB (Federální bezpeãnostní sluÏby) Ruské federace mnoÏství zbraní, munice, ale i bojovníkÛ urãen˘ch pro blíÏící
se válku za „osvobození Dagestánu“.45 Podle Alexandra Litvinûnka a Jurije
45
Moskovskaja pravda. 13. 08. 1999.
âeãensko (imprimatur)
206
26.9.2007, 16:27
Meziváleãné âeãensko a Dagestánská invaze ]
207
Fel‰tynského, autorÛ v Rusku zakázané knihy s názvem „FSB odpaluje
Rusko“, „se aktivisté radikální dagestánské opozice volnû pohybovali na
území dvou republik. Av‰ak FSB, která byla v té dobû pod Putinov˘m
vedením, na to nikterak nereagovala.“46 Na tristní neãinnost pfiíslu‰n˘ch
orgánÛ Ruské federace v tomto smûru pozdûji upozornilo více komentátorÛ.47
VÛdce radikálního kfiídla dagestánsk˘ch dÏihadistÛ Avar Bagauddin
Magomedov, naz˘van˘ na ãeãensk˘ zpÛsob Magomadov, na konci roku
1997 spolu se sv˘mi nejbliωímu pfiesídlil, ãi spí‰e se uch˘lil na pozvání Z.
Jandarbijeva, ·. Basajeva a Chattába do âeãenska, kde jiÏ za války navázal
tûsné kontakty s emírem Chattábem a pfiedáky místní „wahhábitské“ obce.
Poãátkem roku 1998 inicioval B. Magomedov pfiestûhování nûkolika stovek dagestánsk˘ch salafitÛ a dÏihadistÛ a jejich rodin, vystaven˘ch cílen˘m
represím v rodné zemi, do Gudermesu ve v˘chodním âeãensku. V bfieznu
1998 se Dagestánci spolu s ãeãensk˘mi souvûrci zaãali pfiemísÈovat do UrusMartanu, kde se pak vûnovali pfiípravám na invazi do Dagestánu.
V letech 1998–1999 docházelo k institucionálnímu sjednocování dagestánsk˘ch a ãeãensk˘ch salafitÛ, ktefií se vystavení represáliím ze strany
vládnoucích reÏimÛ jak v âeãensku, tak v Dagestánu, nadále radikalizovali, stále ãastûji hovofiili o nezbytnosti znovuvzkfií‰ení ·ámilovy teokracie.
Vznik Kongresu národÛ Iãkerije a Dagestánu, u jehoÏ kormidla stál ·ámil
Basajev, poukázal na expanzivní, rozpínavé rysy ãeãensk˘ch a dagestánsk˘ch
„wahhábitÛ“ a jejich partnerÛ. I ministr informací M. Udugov „opakovanû a otevfienû prohla‰oval za strategick˘ cíl sjednocení âeãenska (Iãkerije)
a Dagestánu do jediného nezávislého státu, kter˘ by získal kontrolu nad
klíãov˘m úsekem kaspického pobfieÏí.“48 V listopadu 1998 jiÏ Basajev v rozhovoru pro ãeãensk˘ dÏihadistick˘ mûsíãník Al-Káf nenechával nikoho na
pochybách ohlednû obsahu „politického programu“ Kongresu: „Vedení
Kongresu nedovolí ruské okupaãní armádû dûlat nepofiádek v bratrské
muslimské zemi. Nemáme v úmyslu nechat na‰e muslimské bratry bez
pomoci.“ JiÏ v lednu 1999 zaãíná Chattáb formovat cizí muslimské dob-
46
47
48
Litvinûnko, A.; Fel‰tynskij, J.: FSB vzryvajet Rossiju, Verze online: Kap. 5" http://www.terror99.ru/
book.htm. Kap. 5. [StaÏeno 01. 07. 2003].
Nûzavisimaja gazûta. 05. 09. 1999.
Pain, E.: âeãnja i drugije konflikty v Rossii. In: MeÏdunarodnaja ÏizÀ. 02. 10. 1999.
âeãensko (imprimatur)
207
26.9.2007, 16:27
208
[ KONFLIKT V âEâENSKU
rovolníky do Islámské legie a rovnûÏ velí Mírotvorn˘m jednotkám madÏlisu (parlamentu) Iãkerije a Dagestánu. „Emír islámského dÏamaatu Dagestánu“ B. Magomedov navíc jiÏ v dubnu 1999 apeluje na „islámské vlastence na Kavkaze“, aby se „zúãastnili dÏihádu“ a aktivnû se podíleli na
„osvobozování Dagestánu a Kavkazu od ruského koloniálního jafima“. PfiívrÏenci my‰lenky svobodného islámského Dagestánu tak podle pfiedstav
tohoto pfiedního dagestánského dÏihadisty mûli vstupovat do jím zaloÏené
„Islámské armády Kavkazu“ a hlásit se v místû pobytu armády – ve vesnici
Karamachi – a s sebou mûli vzít v‰e, co je „zapotfiebí k vedení ghazavatu
v polních podmínkách“. Dal‰í v˘znamn˘ dagestánsk˘ dÏihadista Magomed
Tagajev zaloÏil „Imámovu dagestánskou povstaleckou armádu“. Právû tehdy do‰lo k ruskému leteckému útoku na ostrÛvek v fiece Tûrek (na ãeãenském území), kde se mûla nacházet vojenská základna dÏihadistÛ. Ty útok
znaãnû „vyvedl z míry“.49
Na jafie roku 1999 uÏ bylo mnoh˘m jasné, Ïe útok na Dagestán je jen
otázkou ãasu.
Invaze do Dagestánu
Dne 2. srpna zaútoãila skupina Magomedovov˘ch bojovníkÛ na fiadu
vesnic v Cumadinském okrese. Ve dnech 6. a 7. srpna 1999 pfiekroãilo zhruba
patnáct set ozbrojen˘ch, pfieváÏnû dÏihadisticky sm˘‰lejících DagestáncÛ
(vesmûs AvarÛ a DargincÛ z velehorského západního Dagestánu), âeãencÛ
a ArabÛ dagestánskou hranici ze strany âeãenska a bez jediného v˘stfielu
obsadili fiadu salafistick˘ch vesnic v pfiíhraniãním Botlichském a Cumadinském okresu. Tfii dny na to, 10. srpna, pak deklarovali vznik „nezávislého Islámského státu Dagestán“ a vypovûdûli „zaprodané dagestánské vládû“
a „okupaãním rusk˘m jednotkám“ válku. Operaci nazvanou po prvním
dagestánském imámovi „Imám Kazi-Mahomed“ fiídil ·ámil Basajev, kter˘
stál v ãele tzv. Sjednoceného velení dagestánsk˘ch mudÏáhidÛ. Basajev se
vzápûtí slavnostnû prohlásil „emírem Islámského státu Dagestán“. Ve stejnou dobu se Chattáb nechal sly‰et, Ïe jeho cílem je vytvofiit „kavkazsk˘ islámsk˘ stát, rozkládající se od âerného mofie ke Kaspickému“.50
49
50
Golos Ameriky (Hlas Ameriky). Ruská sluÏba. 25. 04. 1999.
Paskov, V., Lefko, E.: „Vojny islama“ vybirajut Kavkaz. In: Vremja Moskovskich novostem. 30. 08. 1999.
âeãensko (imprimatur)
208
26.9.2007, 16:27
Meziváleãné âeãensko a Dagestánská invaze ]
209
Mnohonárodnostní obyvatelstvo Dagestánu se v‰ak – pro „osvobozeneckou armádu“ zcela neãekanû – zachovalo opaãnû, neÏ si dÏihadisté oãividnû
slibovali. Místo masového protiruského povstání totiÏ v pfiíhraniãních oblastech do‰lo k neménû masové mobilizaci dobrovolníkÛ proti této armádû,
jejíÏ pfiíslu‰níky lidé vnímali jako okupanty a nevítané náboÏenské fanatiky.
70let˘ stafie‰ina andijské vesnice Gagatli Botlichského okresu Arzulum Islamov si na stránkách liberálního deníku Novaja gazeta z 5. srpna 2002 vzpomínal na horké srpnové dny bezprostfiednû po invazi, kdyÏ spoleãnû s dal‰ími
tfiemi stafie‰iny vesnice ‰el pfies dagestánsko-ãeãenské hranice na jednání:
„SnaÏili se nás dostat pod psychick˘ tlak. [âeãen‰tí] bojovníci na nás namífiili automaty, kulomety, granátomety. ·irvaní Basajev [mlad‰í bratr ·ámilÛv], kter˘ velel bojovníkÛm na na‰em úseku, odmítl se s námi sejít. Prostfiednictvím rádia nám sdûlil, Ïe nemáme v jeho ‰tábû co dûlat. Ale pokud
jeho oddíly bez problémÛ propustíme pfies andijské vesnice k prÛsmyku
a mostu poblíÏ vesnice Muni, nechá nás b˘t. Dále uÏ s námi nemluvil. Po
nûkolika dnech jsem zase ‰el na jednání s bojovníky. Teì se mi podafiilo zastihnout ·irvaního Basajeva. Mluvil se mnou pov˘‰enû. ¤íkal, Ïe jdou nás
uãit islám. Odpovûdûl jsem, Ïe to my je mÛÏeme mnoha vûcem nauãit. Pozval jsem ho bez zbranû nav‰tívit na‰e vesnice a na vlastní oãi se pfiesvûdãit
v tom, jak vysoce ctíme muslimské tradice. ·irvaní v‰ak fiekl, Ïe nemá ãas
chodit na turistické v˘lety. Upozornil, Ïe kdyÏ jeho oddíl nepustíme pfies
prÛsmyk Muni, tak se projdou po na‰ich mrtvolách. ¤ekl jsem Basajevovi,
Ïe kdyÏ zabíjí na‰e muÏe, tak se na‰e Ïeny jako koãky pevnû chytí do jejich
hrdla. Basajev nás chtûl obelstít. Îádal nás, abychom je nechali jít aspoÀ na
pomoc umírajícím bratrÛm [dagestánsk˘m „wahhábitÛm“ z Magomedovov˘ch oddílÛ] ve vesnicích Ansalta a Rachata, bojujícím proti ruské armádû.
¤ekl jsem, Ïe Andijci nesmí pfies svoji pÛdu nechat jít ty, ktefií mají ‰patné
úmysly. Bojovníci mezi sebou mluvili ãeãensky. Já v‰ak ten jazyk znám a pochopil jsem, Ïe nás chtûjí zabít. KdyÏ jsem odcházeli, zaãali po nás stfiílet“.
Dagestánská domobrana tak bojovala bok po boku s pravideln˘mi jednotkami federální armády a dagestánskou (republikovou) milicí, jimÏ se
po necel˘ch dvou t˘dnech (24. srpna) podafiilo v horsk˘ch bojích „wahhábity“ a jejich sympatizanty z âeãenska porazit.51 Záhy po potlaãení vzpoury
51
Halbach, U.: Wahhabismus im Kaukasus und Zentralasien. In: Aktuelle Analyse des BIOst. âíslo 19.
1999.
âeãensko (imprimatur)
209
26.9.2007, 16:27
210
[ KONFLIKT V âEâENSKU
v Botlichském okrese se ruská vojska a oddíly republikového ministerstva
vnitra podporované dagestánsk˘mi dobrovolníky soustfiedily na ohniska
„wahhábitského“ odporu ve vesnicích Karamachi a âabanmachi v Cumadinském okresu (operace zaãala jiÏ 29. srpna). âeãenci pak na oplátku
udefiili v Novolakském okrese, hodnû na sever od botlichshkého a cumadinského boji‰tû, zfiejmû aby zabránili soustfiedûnému federálnímu útoku
na Cumadi. Tato ne‰Èastná akce se uskuteãnila poãátkem záfií a mûla podle jména druhého dagestánského imáma kódov˘ název „Imám Gamzatbek“. Je‰tû více v‰ak podnítila jiÏ zaÏehlou dagestánskou nespokojenost
s aktivitami âeãencÛ a také s aktivitami vlastních „wahhábitÛ“, neboÈ mezi
dagestánskou vefiejností oÏily staronové obavy z územních aspirací západních sousedÛ. Místním jednotkám se ov‰em spoleãnû s rusk˘mi oddíly za
necel˘ mûsíc (aÏ 24. záfií) podafiilo odrazit i tento dÏihadistick˘ útok.
Existují rozliãné názory na to, z jak˘ch dÛvodÛ se ãást nûkdej‰ích ãeãensk˘ch povstalcÛ rozhodla pro útok na Dagestán (zopakujme jen, Ïe se
jednalo pouze o malou, byÈ vlivnou a disciplinovanou ãást ãeãenské armády; prezident Aslan Maschadov naopak stejnû jako vût‰ina ãeãensk˘ch „newahhábitsk˘ch“ vojensko-politick˘ch ‰piãek, invazi do Dagestánu vefiejnû
odsoudil, byÈ s urãit˘m zpoÏdûním).52 Pfiednû lze hovofiit o specificky vnitroãeãensk˘ch pfiíãinách – o faktickém zhroucení Maschadovova reÏimu,
expanzionistickém charakteru dÏihadistické ideologie a mesiá‰ském sm˘‰lení pfiedních dÏihadistick˘ch polních velitelÛ, stejnû jako fiady jejich spí‰e
nacionalisticky naladûn˘ch ãeãensk˘ch sympatizantÛ. Existovala patrnû
i snaha dosáhnout spoleãenské jednoty zahájením v národû zdánlivû populární „islámské války“. V jistém slova smyslu tedy ‰lo o pokus uskuteãnit ãeãensko- dÏihadistickou obdobu oné ruské „malé vítûzné války“, která mûla kromû nezanedbatelného geopolitického pfiínosu upevnit
(v pfiedstavách scénáristÛ) jejich „voliãskou základnu“ a podpofiit mocenské ambice v samotném âeãensku, kde, aã formálnû, u moci stále setrvával A. Maschadov.
Naprostá vût‰ina hypotéz vysvûtlujících motivy útoãníkÛ logicky vychází
z toho, Ïe byla zfietelnû oãekávána celodagestánská vzpoura. To znamená,
Ïe obsazení západodagestánsk˘ch okresÛ mûlo podle pfiepokládaného scé-
52
Reuters. 09. 08. 1999.
âeãensko (imprimatur)
210
26.9.2007, 16:27
Meziváleãné âeãensko a Dagestánská invaze ]
211
náfie invaze zafungovat jako rozbu‰ka „nespokojeného Dagestánu“ a mûlo
b˘t zfiejmû prvním krokem k velkému severokavkazskému povstání. Kavkazské muslimy mûlo pfiimût k tomu, aby posilnûni ãeãenskou podporou
povstali a svrhli „nenávidûn˘ rusk˘ kolonialismus“. Jak soudí Svante Cornell: „Basajevovo a Chattábovo rozhodnutí zaútoãit na Dagestán je pochybné. KdyÏ totiÏ bojovníci, z vût‰í ãásti etniãtí Dagestánci (vesmûs Avafii
z jihozápadního Dagestánu), ale i âeãenci a pfiíslu‰níci jin˘ch národÛ,
obsadili vesnice, byli velmi pfiekvapeni zji‰tûním, Ïe nejsou místními obyvateli vítáni jako osvoboditelé, coÏ zjevnû oãekávali. Je tûÏké pochopit, jaké
byly skuteãné Basajevovy a Chattábovy cíle. Opravdu se domnívali, Ïe
mohou obsadit Dagestán s ménû neÏ dvûma tisíci bojovníkÛ? Nejspí‰e je
k této my‰lence pfiivedly bezpeãnostní sluÏby, které se v nich snaÏily vzbudit pfiesvûdãení, Ïe Dagestán je pfiipraven na povstání proti Rusku a Ïe se
jejich útok stane podnûcujícím faktorem masové vzpoury, kterou Rusko
nebude schopno potlaãit. Vzhledem k tomu, Ïe skuteãnost byla zcela jiná,
jelikoÏ vût‰ina DagestáncÛ bojovala po boku rusk˘ch vojsk, aby své vesnice bránila proti cizí okupaci, nezodpovûzena zÛstává otázka, odkud pramenily Basajevovy a Chattábovy zpravodajské informace a jak mohly b˘t
natolik vzdálené realitû.“53
Útok na Dagestán vyústil v urãité zhor‰ení dagestánsko-ãeãensk˘ch
vztahÛ. Nacionalisticky naladûná ãást dagestánské vefiejnosti jiÏ nevnímala
invazi jako dÛsledek nadnárodního náboÏenského extremismu dÏihadistÛ,
n˘brÏ události interpretovala – jak jiÏ bylo fieãeno – spí‰e jako odraz „odvûk˘ch“ územních aspirací âeãencÛ.54 Bûhem bojÛ i po nich nûktefií Dagestánci vyãítali âeãencÛm „nevídan˘ nevdûk“. VÏdyÈ po válce v letech
1994–96 tisíce âeãencÛ získalo útoãi‰tû v dagestánsk˘ch rodinách, coÏ jim
pak odplatili „agresí“. Nûktefií âeãenci naopak vyãítali DagestáncÛm zradu, kolaborantství a konformismus, jelikoÏ nebyli ochotní pfiipojit se jako
jejich pfiedkové k âeãencÛm v boji za svobodu vlasti.
Racionalisticky uvaÏující Dagestánci, kter˘ch bylo v republice zfiejmû
vût‰ina, si ov‰em pfiirozenû nepfiáli, aby se z jejich zemû v pfiípadû osamo-
53
54
Cornell, S. E.: The Caucasus Under Renewed Russian Pressure: Realities on the Ground and Geopolitical Imperatives. In: Caspian Brief No. 10. Leden 2001. Cornell Caspian Consulting. Verze online:
www.cornellcaspian.com/pub/10_0101russianpressure.html [StaÏeno 10. 04. 2004].
Svoji roli zajisté sehrála i odvûké ãeãensko-dagestánské soupefiení a z nûho pramenící napjatost.
âeãensko (imprimatur)
211
26.9.2007, 16:27
212
[ KONFLIKT V âEâENSKU
statnûní stalo semeni‰tû anarchie, náboÏenského extremismu a tûÏko kontrolovatelné kriminality tak jako tomu bylo v âeãensku. Ideologické a mocenské vakuum, které by se po pfiípadném ústupu Ruska v této republice
usídlilo, by nezbytnû odstartovalo ãinnost nejrÛznûj‰ích etnick˘ch a klanov˘ch frakcí, prahnoucích po pfiehodnocování ãi naopak udrÏení jiÏ ustáleného sociálního statusu a získat pfiitom pfiístup k ekonomick˘m zdrojÛm.
To by následnû v pfiece jen stabilním multietnickém Dagestánu, kde v jedné
vesnici mnohdy Ïije i nûkolik etnik, zpÛsobilo vznik bezpoãtu rÛznû motivovan˘ch rozepfií, aÈ jiÏ etnicko-teritoriálních, etnicko-ekonomick˘ch ãi
subetnick˘ch (klanov˘ch) aj. Dagestán je navíc na rozdíl od âeãenska málo
industrializovanou skalnatou zemí s kamenitou pÛdou. Na rozdíl od âeãenska také disponuje spí‰e omezen˘mi ropn˘mi zdroji. Z âeãenska se sem
také tradiãnû dováÏelo obilí a potraviny, podobnû jako z ÁzerbajdÏánu
a z ruského vnitrozemí. PfiibliÏnû 80 % republikového rozpoãtu bylo (a je)
také kryto zdroji z Moskvy.
Události v západním Dagestánu, ãi spí‰e jejích následky, znaãnû ochladily proãeãensk˘ a „národnûosvobozeneck˘“ zápal odûn˘ do zelen˘ch islámsk˘ch barev i v muslimsk˘ch autonomiích severozápadního Kavkazu,
coÏ následnû pfiispûlo k jisté regionální izolaci âeãenska. Ukázalo se totiÏ,
Ïe pokud âeãencÛm nejsou v jejich „osvobozeneck˘ch snahách“ ochotni
poskytnout pomoc pro nû kulturnû nejbliωí Dagestánci, bylo by tûÏké totéÏ
oãekávat od málo poãetn˘ch a vzdálenûj‰ích autonomií Severního Kavkazu s v˘razn˘m zastoupením ruské populace. O muslimsk˘ch republikách
volÏsko-uralského regionu (Tatarstán, Ba‰korostán) se v této souvislosti
nedalo ani váÏnû uvaÏovat. Pozdûj‰í v˘voj v‰ak ukazoval spí‰e na to, Ïe ãeãensk˘ konflikt je odsouzen k tomu, aby byl lokální, a Ïe zfiejmû nemá
potenciál destabilizovat cel˘ severokavkazsk˘ region.55 I kdyÏ napfiíklad
v Kabardinsko-Balkársku a Karaãajevsko-âerkesku byl koncem devadesát˘ch let zaznamenán nárÛst aktivit místních „wahhábitÛ“, jejichÏ drtivá
vût‰ina pro‰la v˘cvikem v táborech na území nezávislého âeãenska. Kontroverzní metody jim v‰ak zdaleka nezajistily vût‰inovou pfiízeÀ náboÏensky (tradicionalisticky) ani sekulárnû sm˘‰lejících spoluobãanÛ.56 Poslou55
56
V roce 2004 do‰lo nicménû i k aktivizaci ãeãensk˘ch separatistÛ a jejich sympatizantÛ v Ingu‰sku
a Dagestánu.
Stalo se tak mimo jiné proto, Ïe tradicionalistick˘ súfijsk˘ islám je na rozdíl od salafismu nedílnou
souãástí etnické identity severokavkazsk˘ch (muslimsk˘ch) národÛ.
âeãensko (imprimatur)
212
26.9.2007, 16:27
Meziváleãné âeãensko a Dagestánská invaze ]
213
Ïily naopak spí‰e k diskreditaci samotné my‰lenky náboÏenského radikalismu v tûchto autonomiích. Obávan˘ a politology hojnû pfiedpovídan˘ dominov˘ efekt nenastal.
Situace v Rusku v pfiedveãer druhé ãeãenské války
Rusko bylo v roce 1999 zemí, v níÏ panovala napjatá pfiedvolební atmosféra. V prosinci se mûly konat volby do Státní dumy, jejichÏ v˘sledek
by ovlivnil i prezidentské volby, chystané na ãerven 2000.
Jelcinova situace nebyla zrovna závidûníhodná. Podle platné ruské ústavy
z roku 1993 mohl totiÏ prezident kandidovat pouze dvakrát. Boris Nikolajeviã, jemuÏ se jen s vypûtím v‰ech sil podafiilo v létû 1996 porazit komunisty, nyní se navíc nacházejících na vrcholu popularity, byl zvolen jiÏ
dvakrát a nemohl se tudíÏ uÏ ucházet o prezidentské kfieslo. Navíc Státní
duma se na popud mocn˘ch komunistÛ pokusila v kvûtnu roku 1999 prosadit zákon o odstavení prezidenta. Napoprvé sice marnû, ale nemusel to
b˘t poslední pokus. (Z celkového poãtu 441 poslancÛ jich hlasovalo 348,
pfiiãemÏ pro odstavení se jich vyslovilo 283. Staãilo tedy 17 hlasÛ a návrh
by pro‰el). V˘raznou nespokojenost ãlenÛ parlamentu pfiivodily také ‰okující v˘sledky vy‰etfiování zvlá‰tní parlamentní komise ohlednû finanãních
machinací Jelcinovy „rodiny“. Pfiedev‰ím se jednalo o zpronevûru desítek
milionÛ dolarÛ investovan˘ch z ruské státní pokladny pfies soukromé firmy do renovace Bílého domu, b˘valé budovy ruského parlamentu zniãené
v roce 1993. Ta se potom stala sídlem vlády. DÛvtipn˘ termín „rodina“
(sûmja) se vÏil do ruského politického slovníku a bûÏnû se pouÏíval v médiích pro oznaãení úzkého kruhu Jelcinov˘ch „vûrn˘ch“ – dcery Tatjany
Djaãenko, Borise Berezovského, Pavla Borodina, Alexandra KorÏakova
a dal‰ích. Jelcinovi politiãtí oponenti mu rovnûÏ vyãítali rozpad Sovûtského svazu, krvavé potlaãení vzpoury parlamentu poãátkem fiíjna 1993, zruinování ruské armády a zahájení války v âeãensku, ale i „genocidu ruského
národa“ kvÛli jím zavinûné katastrofické ekonomické situaci.57
V‰echno tedy nasvûdãovalo tomu, Ïe Jelcinova pozice je nesmírnû vratká a Ïe navíc vzhledem k momentální absenci vhodného nástupce bude
57
Associated Press. 17. 05. 1999.
âeãensko (imprimatur)
213
26.9.2007, 16:27
214
[ KONFLIKT V âEâENSKU
nesnadné zajistit kontinuitu moci v Kremlu. V takovém pfiípadû by totiÏ
prvnímu ruskému prezidentovi s nejvût‰í pravdûpodobností hrozila trestní
odpovûdnost za eventuální podíl na finanãních aférách jeho „rodiny“ ãi za
jejich „institucionální zastfie‰ení“. Stárnoucí prezident si za dobu vládnutí
navíc udûlal fiadu nepfiátel, ktefií o sobû mohli dát po jeho politickém odchodu vûdût. Devalvace rublu v srpnu 1998 a hluboká finanãní a ekonomická krize, která po ní následovala a pohfibila takfika v mukách se rodící
„stfiední vrstvu“, rovnûÏ „zatûÏovala“ úãet Jelcina a jeho vlády. Prezidentovo okolí se tak celkem logicky obávalo, Ïe nezajistí-li si Jelcin bûhem necelého roku politického nástupce, lze po jeho odchodu z prezidentského úfiadu
oãekávat tuhé ãasy.
PrÛzkumy vefiejného mínûní v polovinû roku 1999 jasnû ukazovaly, Ïe
pokud by se prezidentské volby konaly hned, s pfievahou by v nich zvítûzil
moskevsk˘ starosta Jurij LuÏkov, kter˘ si daleko za hranicemi metropole
vydobyl renomé dobráckého hospodáfie.58 Ten usiloval o spojení savého
politického úsilí s prominentním dûrÏavnikem, populárním Jevgenijem
Primakovem. V˘znamn˘ arabista a diplomat Primakov zastával v letech
1998–99 úfiad premiéra a jako postava ochotná ke kompromisu mohl pfii
dobfie vybavené parlamentní a následnû i prezidentské kampani na svou
stranu pfietáhnout i protestní hlasy nacionalistÛ a patriotÛ, a to levicov˘ch
i pravicov˘ch. V roce 1999 slouãením dvou stran – strany „Otûãestvo“
(Otãina) LuÏkova a strany „Vsja Rossija“ (Celé Rusko), v nûmÏ vÛdãí roli
hrál starosta Petrohradu Vladimir Jakovlev, se zformoval mimofiádnû mocn˘ blok „Otûãestvo-Vsja Rossija“, opírající se o podporu guvernérÛ.
V srpnu, krátce poté, co byl odstaven z premiérského postu, se ke bloku
pfiipojil Primakov, kter˘ ho mûl dovést aÏ k volebnímu vítûzství.
Oãekávan˘ úspûch dvojice LuÏkov-Primakov v nadcházejících parlamentních volbách by tedy zfiejmû pohfibil Jelcinovy nadûje na klidn˘ a zaji‰tûn˘ dÛchod a znamenal by také konec politické nedotknutelnosti jeho
okolí. Dal‰ím vefiejn˘m tajemstvím, komplikujícím prezidentovu situaci,
byla dávná animozita mezi Jelcinovou „rodinou“ a LuÏkovov˘m „klanem“
sdruÏen˘m kolem vlivné Most-Banky a jejího ‰éfa oligarchy-miliardáfie
58
K problematice parlamentních voleb v Rusku (1999) viz napfiíklad Rose, R.: Putin’s Russia. How
Floating Parties Frustrate Democratic Accountability: A Supply-Side View of Russia’s Elections. East
European Constitutional Review. Zima/Jaro 2000.
âeãensko (imprimatur)
214
26.9.2007, 16:27
Meziváleãné âeãensko a Dagestánská invaze ]
215
Vladimira Gusinského. Toto nepfiátelství jiÏ nûkolikrát vyústilo v otevfiené
stfiety. NejpÛsobivûj‰í bylo demonstrativní napadení moskevské centrály
Most-Banky v listopadu 1994 elitními jednotkami ministerstva vnitra,
organizované ‰éfem Jelcinovy ochranky, jiÏ zmiÀovan˘m generálem A.
KorÏakovem.
Teroristické v˘buchy v rusk˘ch mûstech a fenomén Putin
KdyÏ se ukázalo, Ïe jiÏ známí kandidáti se na úlohu druhého prezidenta
Ruské federace nehodí (svého ãasu se napfiíklad serióznû zvaÏovala kandidatura Sergeje Stûpa‰ina), vyvstala akutní potfieba „vychovat“ si politického
„dûdice“. Devátého srpna, tedy pár dnÛ po vzplanutí bojÛ v Dagestánu,
jmenoval Boris Jelcin na post ministerského pfiedsedy neznámého a na první pohled nev˘razného Vladimíra Putina, kter˘ nedávno vystfiídal Stûpa‰ina
na postu ‰éfa FSB.59 V prÛbûhu dagestánsk˘ch událostí, které poboufiily
ruskou vefiejnost, tento skromnû, ale kompetentnû a rozhodnû pÛsobící politik se do povûdomí lidí dostal zejména vyváÏen˘mi v˘roky o nedûlitelnosti
Ruska a dÛraznû nekompromisním pfiístupem vÛãi „ãeãensk˘m teroristÛm“.
âeãenská váleãná kampaÀ z let 1994–96 byla v Rusku vnímána nikoli
jako pouze neúspû‰ná vojenská operace. Stala se signálem oslabení ruského státu, nekompetentnosti a zkorumpovanosti elit, ale i palãivû vnímané
bezmocnosti svatyní v‰ech svatyní – ruské armády. Faktická poráÏka v ãeãenské válce hluboce traumatizovala ruskou spoleãnost a pfiivodila jí neb˘val˘
pocit poníÏení. DûrÏavnické a v jistém smyslu imperiální sm˘‰lení, víra ve
v‰emocnost a v jistém ohledu i „boÏské“ poslání státu, které mûly v Rusku
pfiinejmen‰ím od ãasÛ Petra Velikého státotvorn˘ dosah, nemohlo v my‰lení
lidí jen tak zaniknout. Ten, kdo by RusÛm vrátil nadûji na návrat âeãenska, by zároveÀ ruskému lidu znovu demonstroval sílu zdravého státu a opût
by mu získal ztracené sebevûdomí a hrdost. Cesta k získání pfiíznû a dÛvûry
frustrovan˘ch rusk˘ch obãanÛ, cesta k pozitivní spoleãenské mobilizaci tedy
pfiirozenû nemohla vést pfies zdlouhavé a nepopulární ekonomické reformy, ale pfies zvládnutí tohoto nesmírného úkolu, kter˘ ruská vefiejnost
vnímala nanejv˘‰ citlivû.
59
Sergej Stûpa‰in od 19. kvûtna do 9. srpna 1999 zastával post ministerského pfiedsedy.
âeãensko (imprimatur)
215
26.9.2007, 16:27
216
[ KONFLIKT V âEâENSKU
Úspû‰ná protiteroristická operace v Dagestánu tedy postupnû vynesla
neznámého Putina ze dna ruské politické scény na její vrchol. Z pouh˘ch
2 % v srpnu 1999 vyrostla Putinova podpora ke konci fiíjna aÏ na 25 %.
Dvacátého listopadu ãinila jiÏ 41 %. V polovinû prosince stoupla na 45 %,
ãímÏ za sebou Putin nechal komunistického pfiedáka Gennadija Zjuganova s pouh˘mi 17 % vefiejné podpory.60
Na geometrick˘ nárÛst Putinovy popularity mûla obrovsk˘ vliv série
teroristick˘ch v˘buchÛ v rusk˘ch mûstech ãi spí‰e jejich obratné vyuÏití
Kremlem. âtvrtého záfií explodoval obytn˘ dÛm v dagestánském Bujnaksku, kde pfii‰lo o Ïivot 65 lidí.61 Po necel˘ch pûti dnech pak v Moskvû vybuchla devítipatrová budova na Gurjanovovû ulici, v níÏ zemfielo 94 osob
a 164 jich bylo zranûno. ·estnáctého záfií do‰lo v jihoruském mûstû Volgodonsk k tfietí explozi, jeÏ si vyÏádala 17 ÏivotÛ. Celkem tedy zahynulo kolem 300 lidí. Kriminalistické expertizy ukázaly, Ïe v˘roba v‰ech pouÏit˘ch,
velmi dobfie zkonstruovan˘ch v˘bu‰nin vycházela ze stejné technologie
a teroristé pouÏívali tytéÏ vysoce v˘bu‰né látky: hexogen a trotil. Ty byly
pfiechovávány jako cukr v nebytov˘ch prostorách domÛ nebo v pronajat˘ch
bytech. Aãkoli nebyly nalezeny Ïádné vûcné dÛkazy o tom, Ïe pachateli byli
âeãenci, oficiální instituce bez del‰ího váhání pfiímo ãi nepfiímo poukazovaly na „ãeãenskou stopu“. Obecnû se mûlo za to, Ïe se âeãenci tímto zpÛsobem mstí za poráÏku v Dagestánu. Vladimír Putin v interview poskytnutém rusk˘m novináfiÛm pfiiblíÏil logiku situace: „My jsme nic nezaãali.
My se jen bráníme. My jsme je vyhnali z Dagestánu. Oni v‰ak pfii‰li znova. My jsme je vyhnali, oni pfii‰li zas. A potfietí znova. A kdyÏ jsme jim
dali pofiádnû do zubÛ, odpálili domy v Moskvû, v Bujnaksku a ve Volgodonsku.“62
Dûsivé zábûry rozbofien˘ch domÛ stejnû jako ne zcela vyváÏené aÏ rasistické v˘roky nûkter˘ch pfiedstavitelÛ policie, armády i politikÛ vyvolaly
v lidech hysterii, agresivní xenofobii a pocit totálního ohroÏení. V soukromí
mnozí pfiiznávali, Ïe tak siln˘ ‰ok a strach dosud nezaÏili – podle hloubky
60
61
62
Blandy, C.: Chechnya: Federal Retribution, Encirclement, Intervention and Isolation. In: Conflict Studies Research Centre. UK Defence Academy. Leden 2000, s. 119-120.
Dne 31. srpna 1999 kolem dvacáté hodiny do‰lo v obchodním komplexu Ochotnyj rjad, nacházejícím ve vzdálenosti padesát metrÛ od Kremlu, k v˘buchu náloÏe. Hospitalizováno bylo 35 zranûn˘ch, nikdo v‰ak nezemfiel.
Kommersant. 10. 03. 2000.
âeãensko (imprimatur)
216
26.9.2007, 16:27
Meziváleãné âeãensko a Dagestánská invaze ]
217
dopadu na psychiku lidí se podzimní v˘buchy v rusk˘ch mûstech dají srovnat leda s o dva roky mlad‰ími útoky na New York a Washington. Po celé
zemi probûhl hon na ãarodûjnice – hlavnû na místní âeãence. Ze strachu
pfied opakováním explozí organizovali nájemníci po celém Rusku hlídky,
které pravidelnû ve dne v noci obcházejí obytné budovy, sklepy a nebytové
prostory i pronajaté byty. Vzhledem k nepfiíli‰ dÛkladn˘m rozli‰ovacím
schopnostem vût‰iny obyvatelstva se terãem útoku, diskriminace, ale i lynãování ze strany vystra‰en˘ch obãanÛ stali nejen âeãenci, ale také jedinci,
jejichÏ vzhled byÈ jen vzdálenû pfiipomínal vzhled KavkazanÛ: orlí profil,
tmavé vlasy a snûd‰í barva pleti. Rusk˘ nacionalismus se tak definitivnû
obohatil o nov˘ obraz nepfiítele – kromû ponûkud pozapomenut˘ch AmeriãanÛ a (tradiãních) ÎidÛ se jím stali „teroristé z Kavkazu“. NejhÛfie na
tom samozfiejmû byli rodáci z âeãenska, jichÏ byly bûhem nûkolika mûsícÛ po v˘bu‰ích zatãeny po celém Rusku v rámci operace „Vichfiice – Antiteror“ (rusky Vichr’ – Antiterror) desítky. Byli to lidé nejrÛznûj‰ího vûku,
muÏi i Ïeny, a jediné, co je spojovalo, byly – alespoÀ podle hlá‰ení policejních pfiedstavitelÛ – stopy hexogenu na prstech.
O motivaci teroristÛ existuje fiada tezí. Kromû oficiální „ãeãenské stopy“, která se sama nabízela a bezesporu byla relevantní, stojí za pozornost
i opaãn˘ názor, podle nûhoÏ byly v˘buchy organizovány a tajnû provedeny
rusk˘mi bezpeãnostními sluÏbami. Nutno ov‰em podotknout, Ïe bez náleÏitého – objektivního a transparentního – soudního vy‰etfiení v˘buchÛ
v Moskvû, Volgodonsku a Bujnaksku jsou ve‰keré tyto úvahy pouh˘mi
spekulacemi. K Ïádnému podobnému vy‰etfiování v‰ak zatím bohuÏel nedo‰lo.63
Zpoãátku se tedy silové rezorty, jak jiÏ bylo fieãeno, chopily verze o „ãeãenské stopû.“ Byl zatãen zamûstnanec moskevské barvírny „Rud˘ soukeník“ Timur Dachkilgov ingu‰ské národnosti, na jehoÏ rukou byly nalezeny stopy hexanu (nikoli hexogenu), a jeho krajan Bekmarz Sautijev. Tato
chemikálie se bûÏnû pouÏívá v barvírnách – je zajímavé, Ïe v okamÏiku
zadrÏení Dachkilgova byly pfiíslu‰né testy provedeny i ostatním pracovníkÛm barvírny a prokázaly pfiítomnost hexanu i na jejich rukou. Zatãen byl
ov‰em pouze Ingu‰. Pozdûji byl v pokojích na ubytovnû, kde oba krajané
63
K této problematice viz napfi. Novaja gazûta. 28. 10. 1999, 13. 03. 2000, a 14. 09. 2000, Kommersant. 10. 12. 2002, Nezavisimaja gazeta, 26. 01. 2000, Litvinûnko, A.; Fel‰tynskij, J.: cit. dílo, kap. 6.
âeãensko (imprimatur)
217
26.9.2007, 16:27
218
[ KONFLIKT V âEâENSKU
bydleli, pfii prohlídce bezpeãnostními orgány „nalezen“ ruãní granát a revolver. Po nûkolika dnech, stráven˘ch na rÛzn˘ch moskevsk˘ch poboãkách
FSB, kde byli vystaveni brutálnímu mlácení a poniÏování, byli oba Ingu‰ové propu‰tûni. JiÏ 23. záfií 1999 ov‰em prohlásil generál Alexandr Zdanoviã, fieditel Stfiediska FSB pro styky s vefiejností, Ïe mezi obviÀovan˘mi
z teroristick˘ch útokÛ v rusk˘ch mûstech „není ani jeden âeãenec“. Za
viníka explozí byla oznaãena mezinárodní skupina, tvofiená nûkolika málo
v˘znamn˘mi militantními dÏihadisty pÛvodem ze severozápadního Kavkazu. Patfiili k ní jmenovitû Aãimez Goãijajev, Adam Dekku‰ev, Jusuf
Krym‰amchalov a Timur Batãajev aj. ¤ada tûchto osob byla postupnû zlikvidována, o osudu nûkter˘ch z nich se dodnes neví. Kreml namítl, Ïe se
tito lidé záhy po provedení teroristick˘ch útokÛ v Moskvû, Bujnaksku
a Volgodonsku uch˘lili do âeãenska, odkud byly jejich aktivity fiízeny. Tato
skuteãnost – tj. to, Ïe se údajní teroristé skryli na ãeãenském území – se
tak stal fakticky hlavní oficiální záminkou ospravedlÀující invazi do âeãenska. V této souvislosti zaslouÏí pozornost poznámka Vadima Belocerkovského, pronesená jiÏ v únoru 2000: „Je velmi obtíÏnû uvûfiit v takovou
shodu okolností: zaãátku volebního klání, jmenování Putina premiérem
a Basajevova útoku.“ 64
B˘val˘ podplukovník FSK/FSB Alexandr Litvinûnko a historik Jurij
Fel‰tinskij pí‰í: „Je jasné, jaká ,jistá rozhodnutí‘ vlády bylo moÏné ovlivnit
v˘buchy a jaká nikoli. Rozhodnutí podniknout invazi do âeãenska bylo
v˘buchy snadno ovlivnitelné. Naopak ovlivnit teroristick˘mi útoky rozhodnutí poskytnout âeãensku formální nezávislost (neformální nezávislost
âeãensko v té dobû jiÏ mûlo) takov˘m zpÛsobem, kter˘ by âeãencÛm vyhovoval, bylo zcela nemoÏné. Jin˘mi slovy, bezpeãnostní sluÏby potfiebovaly v˘buchy v Rusku k tomu, aby zahájily válku s âeãenskem, naopak
nepotfiebovali je povstalci z âeãenska k tomu, aby byla uznána právní nezávislost republiky. To, Ïe se vûci mají skuteãnû takto, ukázal ãas. Válka
zaãala, bezpeãnostní sluÏby se chopily moci v Rusku a nezávislost âeãenska skonãila. A toto v‰e je v˘sledkem záfiijov˘ch teroristick˘ch akcí.“65 Zajímavé je v této souvislosti i to, Ïe jak Aslan Maschadov, tak ·ámil Basajev
64
65
Citováno podle Nacionalnaja elektronnaja biblioteka. 17. 02. 2000. Lze tûÏko fiíci, kdo za tûmito
teroristick˘mi útoky skuteãnû stál, av‰ak je moÏné vytu‰it, komu mohly hrát do karet.
Litvinûnko, A.; Fel‰tynskij, J.: cit. dílo.
âeãensko (imprimatur)
218
26.9.2007, 16:27
Meziváleãné âeãensko a Dagestánská invaze ]
219
a emír Chattáb se opakovanû od teroristick˘ch útokÛ vefiejnû distancovali.
âeãensk˘ prezident nadto vyjádfiil rusk˘m obãanÛm upfiímnou soustrast.
Îádná ãeãenská ãi islamistická skupina – a ani jakákoli jiná skupina – se
k tûmto monstrózním teroristick˘m útokÛm nikdy nepfiihlásila.66
„OkamÏitû po prvním v˘buchu obytného domu bylo zfiejmé, Ïe byla
tato teroristická akce dílem skuteãn˘ch odborníkÛ. A to jak co do samotného provedení, tak co do organizace a pfiípravy. Velká teroristická akce,
v níÏ figurovaly stovky tisíc kil v˘bu‰nin, jejich pfieprava a lidé, se nedá
pfiipravit rychle. Podle názoru mnoha souãasn˘ch i b˘val˘ch spolupracovníkÛ tajn˘ch sluÏeb, mezi nûÏ patfií i b˘val˘ agent vojenské rozvûdky GRU,
plukovník ve v˘sluÏbû Robert Bykov, museli teroristé pfiiváÏet v˘bu‰niny
do Moskvy po ãástech, v prÛbûhu 4–6 mûsícÛ. Rekonstrukce totiÏ ukázala, Ïe pfiipravit útoky tohoto druhu rychleji je nemoÏné. Pfii rekonstruování moÏn˘ch verzí pfiípadu byly brány v potaz v‰echny etapy: obdrÏení zakázky, pfiedbûÏné v˘poãty na základû plánu budovy, v˘jezd na místo ãinu,
zpfiesnûní v˘poãtÛ, zji‰tûní optimálního mnoÏství v˘bu‰nin, zakázka na
jejich zhotovení, definitivní kalkulace s upfiesnûním na základû reálného
obsahu v˘bu‰niny, pronajmutí vhodn˘ch prostor, pfievoz v˘bu‰niny na
místo atd. Pfiípravy tedy musely zaãít uÏ na jafie 1999. V té dobû ov‰em
âeãenci v Ïádném pfiípadû nemohli chystat teroristické akce jako odvetu
za protiútok rusk˘ch vojsk, neboÈ tehdy neprobûhl je‰tû ani útok na Dagestán. Podle populistického vysvûtlení ze strany oficiálních rusk˘ch úfiadÛ se nicménû âeãenci rozhodli provést teroristické útoky na ruská mûsta
právû jako odvetu za rusk˘ protiútok v Dagestánu.“67
Ani následující pfiíbûh nelze opomenout. T˘den po explozi ve Volgodonsku (22. záfií) se díky pozornosti nájemníkÛ domu 14/16 na Novosjelovovû ulici v Rjazani podafiilo ve sklepû budovy narazit na pfiíslu‰níky FSB.
Ti zde provádûli – podle vlastního vysvûtlení – „cviãení“. Údajnû proto,
aby provûfiili ostraÏitost spoluobãanÛ. To, co se pfiedstavitelÛm bezpeãnost66
67
Pokud za v˘buchy v rusk˘ch mûstech vskutku stáli âeãenci, nelze jim upfiít originalitu. Dosud se
totiÏ uskuteãÀovatelé teroristick˘ch akcí ke sv˘m ãinÛm vÏdy „hrdû“ pfiihlásili – je to totiÏ neoddûliteln˘m smyslem jejich strategie zastra‰ování. (Samotní ãeãen‰tí velitelé, ktefií od roku 2000 stáli za
fiadou útokÛ v âeãensku a Rusku, svoji úãast na tûchto akcích nezpochybnili.) Pro spravedlnost
nicménû dodejme, Ïe k záfiijov˘m útokÛm na Washington a New York, které mûl patrnû na svûdomí vÛdce Al-Qájdy Usáma bin Ládin, se tento muÏ pfiihlásil teprve po nûkolikat˘denní odmlce.
Litvinûnko, A.; Fel‰tynskij, J.: cit. dílo.
âeãensko (imprimatur)
219
26.9.2007, 16:27
220
[ KONFLIKT V âEâENSKU
ních sluÏeb nepodafiilo rjazaÀsk˘m milicionáfiÛm a vefiejnosti vysvûtlit, byla
skuteãnost, proã se „cviãení“ provádûlo právû s vysoce v˘bu‰n˘m hexogenem a nikoli s cukrem, jak pÛvodnû namítali.68 Díky bdûlosti hlídek ustra‰en˘ch MoskvanÛ se podobná scéna opakovala i ve ãtvrti jménem Borisovskie prudy a na Krasnodarské ulici na konci záfií. Aãkoli tyto informace
nemûly b˘t zvefiejnûny, fiada novinov˘ch ãlánkÛ na toto téma pfiece jen
spatfiila svûtlo svûta, ãímÏ byly nastartovány spekulace o skuteãn˘ch motivech teroristÛ.69
Svante Cornell v této souvislosti podot˘ká: „Snad je‰tû zajímavûj‰í je
skuteãnost, Ïe odborníci na regionální záleÏitosti z USA tvrdili, Ïe byli jiÏ
v dubnu 1999 informováni Moskvou o plánech vojenské operace v âeãensku, která mûla probûhnout na konci roku, pfiiãemÏ zvlá‰È bylo zdÛraznûno, Ïe pÛjde o srpen. Tvrzení, Ïe ke srpnov˘m událostem do‰lo mimo
kontrolu Moskvy je, mírnû fieãeno, zavádûjící.“ 70
Vynechat nemÛÏeme ani známé „pfiefieknutí“ b˘valého ‰éfa FSB a odstaveného premiéra Sergeja Stûpa‰ina, kter˘ rok po invazi prohlásil, Ïe pfiípravy na protiteroristickou operaci na severním Kavkaze zaãaly jiÏ v bfieznu
minulého roku (tedy v bfieznu 1999, tj. nûkolik mûsícÛ pfied samotn˘m
vpádem dÏihadistick˘ch bojovníkÛ na západní Dagestán). Stûpa‰in doslova fiekl: „Co se âeãenska t˘ãe, mohu fiíci následující. Plán aktivních opatfiení v této republice byl vypracováván jiÏ od bfiezna [1999]. Kalkulovali
jsme s tím, Ïe se k Tûreku dostaneme v srpnu ãi záfií. TakÏe by se opatfiení
uskuteãnila i tehdy, pokud by k explozím v Moskvû nedo‰lo. Osobnû jsem
fiídil práce na upevnûní hranic s âeãenskem a pfiipravoval jsem se na otevfienou ofenzívu. TakÏe Vladimír Putin nic nového neobjevil. V té dobû
byl totiÏ fieditelem FSB a disponoval ve‰ker˘mi informacemi.“ 71
Za pozornost jistû stojí i pronikavá úvaha Alexandra Lebedû z ledna
1999: „Nûkolik tisíc bojovníkÛ vycviãen˘ch v Chattábovû sabotáÏní ‰kole
je v tuto chvíli jiÏ pfiipraveno vpadnout do pfiíhraniãních iãkerijsko-dages68
69
70
71
Novaja gazûta. 27. 08. 2001.
Smith, M. A.: The Transfer of Power in Russia 1999–2000. In: Conflict Studies Research Centre.
UK Defence Academy. Leden 2000. Viz téÏ verze online: http://www.terror99.ru/documents/
doc31.htm [staÏeno 18. 11. 2004].
Cornell, S.: citov. dílo.
Nûzavisimaja gazûta. 14. 01. 2000. Pravda, S. Stûpa‰in také poukázal na to, Ïe pfiíãinou tûchto opatfiení byl únos generála Gennadije ·pitána, zmocnûného pfiedstavitele prezidenta Ruské federace
v âeãenské republice, k nûmuÏ do‰lo v bfieznu 1999.
âeãensko (imprimatur)
220
26.9.2007, 16:27
Meziváleãné âeãensko a Dagestánská invaze ]
221
tánsk˘ch okresÛ a zahájit ozbrojené povstání. Jejich základním úkolem je
svrhnout Maschadova. A jako pfiídavek je pro nû dÛleÏité získat pfiístup ke
Kaspickému mofii ãi na Vladikavkaz.“72 V souvislosti s nadcházející druhou rusko-ãeãenskou válkou nelze nezmínit i také ãlánek v ruském deníku Megapolis-Kontinent, poukazující na rozsáhlé, takfika 400% nav˘‰ení
produkce zbrojovky v Tule, k nûmuÏ do‰lo jiÏ v lednu roku 1999.73
Mezitím byl jiÏ 10. záfií vytvofien prokremelsk˘ blok Jednota (rusky Jedinstvo, taktéÏ pfiezdívan˘ jako „Medvûd“), kterému vefiejnû vyjádfiil podporu stále populárnûj‰í Putin. V parlamentních volbách v prosinci 1999
získalo Jedinstvo 23,24 % hlasÛ. Bylo tedy pfiedstiÏeno pouze Komunistickou stranu s pouh˘m jednoprocentním náskokem (24,29 %). Vlast –
Celé Rusko nakonec skonãilo s 13,3 %.74 Pro Jednotu, stranu starou jen
nûkolik mûsícÛ, jejíÏ jedin˘m pfiedvolebním programem byla podpora ruského premiéra, ‰lo o úspûch vskutku ohromující.
Sociologické v˘zkumy ukazují, Ïe ve dnech spoleãenského ohroÏení, kdy
obãan ztrácí víru v základní jistoty, na nichÏ je jeho existence zaloÏena, snadno dochází k mobilizaci vefiejnosti na základû jedné jediné a v‰em srozumitelné a v‰emi sdílené my‰lenky – my‰lenky na sebezáchovu.75 Podafií-li se
státníkovi pfiesvûdãit obãany, Ïe právû on je tím siln˘m a rozhodn˘m, kter˘
se s hrozbou dokáÏe úãinnû vypofiádat a kter˘ zajistí spoleãenskou bezpeãnost a návrat k jistotám z mírov˘ch dob, mÛÏe poãítat s ‰irokou podporou
vefiejnosti i v kontroverzních aktivitách, proti nimÏ by v dobû míru protestovali. Spoleãenské nálady, které panovaly ve Spojen˘ch státech po 11. záfií
2001 a pfiispûly k lavinovitému nárÛstu popularity George W. Bushe, jehoÏ oprávnûní zastávat tento vysok˘ úfiad bylo po tûsném vítûzství nad Albertem Gorem zpochybÀováno, v Rusku panovaly jiÏ dva roky pfiedtím.76
72
73
74
75
76
TamtéÏ.
Tedy dfiíve, neÏ byl unesen G. ·pigun. Megapolis – Kontinent. âíslo 43. ¤íjen 1999.
Fiala, P.; Holzer, J.; Strmiska, M. et al.: Politické strany ve stfiední a v˘chodní Evropû, s. 342.
Shlapentoch, V.; Shiryayev, E.: Fears in Post-Communist Societies: A Comparative Perspective. New
York 2002, s. 25.
V této souvislosti je pfiíznaãn˘ poznatek, se kter˘m se na stránkách knihy „Stand Up Fight Back:
Republican Toughs, Democratic Wimps, and the Politics of Revenge“ (New York 2004) dûlí v˘zkumn˘
pracovník Brookings Institute E. J. Dionne Jr.: „Nikdy nezapomenu na rozhovor, kter˘ jsem mûla
krátce po 9. záfií s jedním demokratick˘m ãinitelem, s nad‰en˘m bojovníkem milujícím vítûzit nad
republikány a nemá zvlá‰tní sympatie pro prezidenta. KdyÏ jsem se ho zeptala ohlednû jeho vztahu
k Bushovi záhy po útoku, odpovûdûl: „·el jsem do kostele, padl na kolena a modlil jsem se, aby se
mu to podafiilo. Je ná‰. Je v‰e co máme. ZaplaÈpánbÛh aby dûlal to nejlep‰í pro na‰i zem“.
âeãensko (imprimatur)
221
26.9.2007, 16:27
222
[ KONFLIKT V âEâENSKU
JiÏ od poãátku bylo jasné, Ïe stále ãastûji nemocn˘ Jelcin, jehoÏ jméno
bylo ve spoleãenském vûdomí asociováno s politickou i ekonomickou nestabilitou, ale i s pfietrváváním polokriminálních struktur v fiadû dÛleÏit˘ch
odvûtví národního hospodáfiství a s prohrou v ãeãenské válce, se úlohy „zachránce“ Ruska objektivnû chopit nemÛÏe. Nepfiízniv˘ v˘voj v Rusku,
charakterizovan˘ pfiítomností silné opozice, navíc nasvûdãoval tomu, Ïe
nûkter˘mi komentátory pfiedpovídan˘ scénáfi vyhlá‰ení nouzového stavu,
kter˘ by Jelcinovi umoÏnil setrvat mimofiádnû u moci i nadále, se s nejvût‰í
pravdûpodobností nenaplní. Vlna nacionalismu a radikálního militarismu,
obratnû podnícená dagestánskou invazí a zejména teroristick˘mi útoky
v rusk˘ch velkomûstech (aÈ uÏ jsou jejich zdroje jakékoli), vynesla do popfiedí Putina, jenÏ zaãal b˘t celonárodnû uznávan˘ a obdivovan˘. Faktické
vítûzství Jednoty v parlamentních volbách, jejichÏ v˘znam v roce 1999 Lilija
·evcova srovnávala s americk˘mi primárními volbami, signalizovalo skuteãnost, Ïe se Putinovi podafiilo splnit spoleãenská a snad i „korporativní“
oãekávání a Ïe je proto vyzrál˘m uchazeãem o prezidentsk˘ úfiad.
Prezident Jelcin tak záhy pfiipravil pro spoluobãany zvlá‰tní „pfiekvapení“. V tradiãním silvestrovském projevu totiÏ prohlásil se slzami v oãích,
Ïe je unaven, Ïe odchází a Ïe drÏí palce mladému a schopnému nástupci –
Vladimiru Putinovi, jemuÏ nesmírnû dÛvûfiuje. Podle platné ruské ústavy
v pfiípadû prezidentovy rezignace se prezidentem automaticky stává premiér
a prezidentské volby se mají konat bûhem tfií mûsícÛ. Vladimir Putin tak
26. bfiezna 2000 pfiesvûdãivû vyhrál volby. To v‰ak jiÏ byla druhá ruskoãeãenská válka v plném proudu.77
77
Smith, M. A.: citov. dílo.
âeãensko (imprimatur)
222
26.9.2007, 16:27
223
7. Druhá rusko-ãeãenská válka
„Zaãít válku není nic jiného neÏ zamotat uzel místo toho, abychom ho rozmotali.“
CHRISTIAN MORGENSTERN
„UÏ neposíláme své syny do akce, abychom neohroÏovali jejich Ïivoty […] Místo toho
pouÏijeme moderních prostfiedkÛ, jimiÏ teroristy rozdrtíme na dálku, zniãíme jejich
infrastrukturu. PouÏijeme jednotek zvlá‰tního nasazení jen pro „zaãistky“.“
VLADIMIR PUTIN, 29. 09. 1999
Pfiípravy na invazi
Druhá ãeãenská válka zaãínala za jin˘ch okolností, neÏ tomu bylo pfied
pûti lety. Zaprvé, ruské armádní velitelství a FSB, které se na pfiípravû invaze spolupodílely, se pouãily z hrub˘ch chyb v plánování a realizaci války,
v níÏ utrpûly jasnou vojenskou poráÏku. Nyní jiÏ touÏily po odplatû; v pfiípadû opûtovného a po kolapsu z listopadu 1994 a války z let 1994–1996
jiÏ tfietího vojenského nezdaru by riskovaly pfiíli‰ mnoho. Generálplukovník Viktor Kazancev, velitel vojenské operace se bûhem postupu federálních kolon do ãeãenského vnitrozemí v listopadu 1999 pfiiznal: „Bûhem
posledních tfií let jsme uãinili nûkolik dÛleÏit˘ch krokÛ dopfiedu. S ohledem
na oãekávan˘ rÛst teroristick˘ch aktivit jsme vykonali sérii spoleãn˘ch cviãení za úãasti vojsk ministerstva vnitra, pfiíhraniãních jednotek a rozvûdky.
Byli jsme náleÏitû pfiipraveni.“1
1
Trud, 10. 11. 1999
âeãensko (imprimatur)
223
26.9.2007, 16:27
224
[ KONFLIKT V âEâENSKU
Vojenské pfiípravy se samozfiejmû neomezily jen na spoleãná cviãení. JiÏ
od roku 1997 bylo v rámci Ministerstva obrany vytvofieno nûkolik tzv.
permanentnû pfiipraven˘ch brigád a divizí, urãen˘ch pro okamÏité nasazení do ohnisek lokálních konfliktÛ. Tyto elitní jednotky mûly k dispozici
lep‰í technické, ale i personální vybavení a zabezpeãení neÏ prÛmûrné –
pouze zãásti kompletované – oddíly ruské armády (disponovaly bojov˘mi
letadly Su-25, Su-24M, Su-24, helikoptérami Mi-24, Mi-8, Mi-6 a byly
zesíleny dûlostfieleck˘mi jednotkami). Nedostatek kvalifikovan˘ch lidsk˘ch
zdrojÛ v ruské armádû byl v‰ak pociÈován i nadále. Generální ‰táb proto
zavedl systém pravideln˘ch stfiídání mariÀáck˘ch batalionÛ ze Severní, Tichomofiské a Baltské flotily ve váleãn˘ch operacích v âeãensku v letech
1999–2000. Zdrojem evoluce v armádním my‰lení byla v roce 1997 pfiijatá vojenská doktrína, která (v rámci Koncepce národní bezpeãnosti Ruské federace) definovala vnitfiní a lokální ozbrojené konflikty a terorismus
jako úhlavní hrozbu bezpeãnosti státu.
Mûla se rovnûÏ pouÏívat v první kampani osvûdãená praktika pravidelného „osvûÏování“ válãící armády sezónním vysíláním jednotek ministerstva
vnitra z federálních okruhÛ. V˘znamnû se zv˘‰il i podíl kontraktnikÛ (placen˘ch a zdánlivû profesionálních vojákÛ, ktefií pro sluÏbu na frontû podepisují se státem individuální smlouvu) a po celé zemi verbovan˘ch dobrovolníkÛ, jiÏ podle nûkter˘ch údajÛ tvofiili na jafie 2000 aÏ 40% poãtu vojákÛ
ministerstva obrany a ministerstva vnitra nasazen˘ch v ãeãensk˘ch bojích.2
Znatelné zmûny zaznamenala i organizaãní struktura ruské armády
a zmûnily se také taktické metody vedení války. Místo v sovûtském/ruském vojenském my‰lení tradiãního systému tûÏkopádn˘ch armádních sborÛ
(batalionÛ, brigád, plukÛ a divizí), kter˘ se uplatÀoval za první ãeãenské
války, byly zfiízeny mobilnûj‰í a flexibilnûj‰í tzv. operaãní skupiny. V rámci
kaÏdé operaãní skupiny pÛsobily tzv. taktické skupiny, sestávající z brigád,
plukÛ a divizí, ale i leteck˘ch a dûlostfieleck˘ch jednotek.
Tyto skupiny mûly umoÏÀovat operativní seskupování vojensk˘ch oddílÛ, lep‰í vzájemnou koordinaci a technické zabezpeãení. Jednotliví velitelé operaãních a taktick˘ch uskupení mûli v tomto pfiípadû rovnûÏ získá2
Údaje ãlenÛ komise Státní Dumy pro obranu Alexeje Arbatova z bfiezna 2000, Citováno podle Felgenhauer, P., Russian Strategy in the Chechnya Wars, viz online verzi: http://www.watsoninstitute.org/
bjwa/archive/8.1/Chechnya /Shenfield.pdf [StaÏeno 01. 05. 2004].
âeãensko (imprimatur)
224
26.9.2007, 16:28
Druhá rusko-ãeãenská válka ]
225
vat pfiesn˘ pfiehled o tom, jak daleko jejich zodpovûdnost sahá a mûli zodpovídat za konkrétnû vymezen˘ teritoriální úsek. Michael Orr v této souvislosti zdÛrazÀuje, Ïe centralizovan˘ systém umoÏÀoval flexibilitu na operaãní úrovni a fungoval dobfie bûhem druhé svûtové války. Vyhovoval
i poÏadavkÛm sjednoceného velení z období jaderné éry, av‰ak v podmínkách taktického (manévrovacího) partyzánského válãení vedeného nespoãetn˘mi mobilními skupinami „proces sbírání v˘zvûdn˘ch dat, plánování útokÛ a udûlování rozkazÛ trvá pfiíli‰ dlouze“, a má proto b˘t
decentralizován.3 Slovy dûlostfieleckého plukovníka M. Karatujeva novû
schválená tzv. zonálnû-teritoriální metoda má za to, Ïe „velitelé niωího stupnû mohou vyvíjet vlastní iniciativu a pouÏívat dûlostfielectví efektivnûji
v zájmu sv˘ch konkrétních oddílÛ a Ïe mohou zv˘‰it osobní zodpovûdnost
za v˘sledky své ãinnosti.“4
Souãástí sjednoceného uskupení rusk˘ch vojsk na severním Kavkaze,
jejichÏ velitelem byl jiÏ zmínûn˘ V. Kazancev, byly tedy ãtyfii teritoriálnû
vymezené operaãní skupiny. A sice Západní operaãní vojenská skupina pod
velením generálmajora V. ·amanova, Severní operaãní vojenská skupina pod
velením generála A. Tkaãova, V˘chodní operaãní vojsková skupina pod velením generálporuãíka G. Tro‰eva, a JiÏní operaãní vojenská skupina pod
velením generálmajora M. A‰urova. Poslední byla zformována v prosinci
1999 aÏ v lednu 2000 a pÛsobila v tûÏko pfiístupn˘ch jiÏních oblastech
âeãenska. Jejím úkolem bylo hlavnû znemoÏnit ãeãensk˘m ozbrojencÛm
ústup dále na jih do Gruzie. Ke konci roku 1999 byla v souvislosti s nadcházejícím ‰turmem (útokem, vojenskou operací) ãeãenské metropole navíc zfiízena Groznûnská operaãní vojenská skupina, které velel generálporuãík V. Bulgakov.
Plánování a prÛbûh kampanû ovlivnily i úspû‰né v˘sledky vojenské operace NATO v Jugoslávii (v souvislosti s Kosovskou krizí), která se konala
na jafie téhoÏ roku. Pfiednû se zjistilo, Ïe masivní nasazení letectva umoÏÀuje zpÛsobit nepfiíteli nenahraditelné ‰kody, které citelnû zeslabují jeho
schopnost klást soustfiedûn˘ odpor. Rozsáhlé vyuÏití tûÏk˘ch bombardérÛ
3
4
Michael Orr, Better Or Just Not So Bad? An Evaluation of Russian Combat Effectiveness in the Second
Chechen War, in: Conflict Studies Research Centre, UK Defence Academy, P 31, 28. 08. 2003.
Nûzavisimoje vojennoe obozrenije, 19. 11. 1999.
âeãensko (imprimatur)
225
26.9.2007, 16:28
226
[ KONFLIKT V âEâENSKU
a dûlostfielectva tak mûlo zajistit niωí ztráty na Ïivotech pozemní armády,
která mûla b˘t nasazena pozdûji. Anal˘zy první ãeãenské války tudíÏ ukázaly, Ïe drtivá vût‰ina ztrát na Ïivotech pfiíslu‰níkÛ federálních vojsk byla
zavinûna boji ve vzdálenosti max. 300 metrÛ. Tato vzdálenost byla kritická, protoÏe právû boje v této vzdálenosti znesnadÀovaly RusÛm pouÏít
dûlostfieleckou a leteckou palbu takov˘m zpÛsobem, aby nebyly ohroÏeny
jejich vlastní síly. Na druhou stranu je stejná vzdálenost tou maximální pro
úãinné vyuÏití proti nehybnému cíli ze strany základních zbraní separatistÛ – kulometÛ AKM Kala‰nikov a protitankov˘ch granátometÛ RPG-7.
Cílem ruské armády se proto stalo „udrÏet âeãence pfiinejmen‰ím 300
metrÛ od pozemních jednotek ruské armády“.5 Tento cíl je ov‰em splniteln˘ pouze za masivního nasazení leteckého a dûlostfieleckého bombardování, které mûlo „ãistit“ cestu tankov˘m kolonám a pûchotû. Jak se zanedlouho ukázalo, taktika frontálního útoku mûla b˘t vystfiídána taktikou
vypálené pÛdy.6 Dal‰í taktickou novinkou armádních plánovaãÛ bylo paralelní vedení bojÛ na více frontách, coÏ mûlo roztfií‰tit moÏnosti soustfiedûného odporu ze strany podstatnû ménû poãetn˘ch ãeãensk˘ch ozbrojencÛ.
V prÛbûhu bojÛ za Grozn˘ a dal‰í obce tak byl kromû jiÏ bûÏn˘ch GradÛ atp. ‰iroce pouÏíván mj. novû vykonstruovan˘ dûlostfieleck˘ salvov˘
komplex TOS-1, pouÏívající rakety zaloÏené na palivo-vzdu‰n˘ch trhavinách, a dûlostfieleck˘ komplex obdobné konfigurace Toãka-U (pfiezdívan˘
v armádû „Buratino“).7 „V prosinci 1999 bylo z âeãenska (konkrétnû
z hlavního mûsta Grozn˘) nahlá‰eno pouÏití jakési neznámé zbranû; ãeãen‰tí
povstalci dokonce obvinili ruskou armádu z pouÏívání chemick˘ch zbraní. Svûdkové popisovali mohutné ohnivé v˘buchy, které zpÛsobovaly popáleniny a jejichÏ tlaková vlna mûla naprosto devastující úãinek na v‰echno i ve velké vzdálenosti od místa exploze. Odborníci se jednoznaãnû shodli,
Ïe Rusové pouÏili palivo-vzdu‰né trhaviny.“8
5
6
7
8
Tento poznatek ov‰em v sovûtském/ruském vojenském my‰lení nebyl nikterak nov˘ a bral se v potaz
i v bojích v Afghánistánu. L. W. Grau, Technology and the Second Chechen Camping: Not All New
and Not That Much.
O pouÏití letectva ve druhé ãeãenské válce viz podrobnûji Timothy L. Thomas, Air Operations in
Low Intensity Conflict. The Case of Chechny, Airpower Journal, winter 1997.
Viz napfi. tyto online zdroje: http://www.aeronautics.ru/chechnya/111099.htm, http://
www.crimesofwar.org/ chechnya-mag/chech-felgenhauer.html, http://www.gfbv.de/gfbv_e/docus/
russ2_e.htm [StaÏeno 19. 09. 2004].
Podrobnûji k této zbrani viz [14" http://www.military.cz/russia/armour/artillery/tos1/tos1.htm [StaÏeno 14. 06. 2004].
âeãensko (imprimatur)
226
26.9.2007, 16:28
Druhá rusko-ãeãenská válka ]
227
Taktick˘ raketov˘ komplex Toãka-U stfiílí balistick˘mi raketami na vzdálenost 120 km a jedna raketa pfiitom likviduje v‰e Ïivé v diametru 7 hektarÛ prostfiednictvím desetitisícÛ ‰rapnelÛ, které se odtrhávají od stfiely
v okamÏiku v˘buchu.9
UÏití tûchto typÛ zbraní (masové destrukce), jejichÏ pouÏívání je zakázáno Îenevsk˘mi konvencemi (1980) dokonce i proti vojensk˘m cílÛm
v obydlen˘ch oblastech, bylo opûtovnû dokumentováno vizuálnû. „Strategie vítûzství bombardováním nevyhnutelnû vyústila v ãetné váleãné zloãiny, neboÈ ruská armáda bombardovala ãeãenská mûsta a vesnice pomocí
nevybíravû mocn˘ch zbraní, coÏ zabíjelo civilisty zcela bez ohledu na mezinárodní smlouvy o vedení války, které Rusko podepsalo a ratifikovalo.“10
Podle vojenského analytika Vadima Solovjova „jsou moÏné alternativy prozaické: buì zcela zruinovat mûsto a ochránit tak Ïivoty federálních vojákÛ, nebo b˘t pfiipraven˘ je obûtovat a jít do rozhodného útoku.“11 Je
charakteristické, Ïe o Ïivotech civilistÛ – aÈ jiÏ âeãencÛ ãi RusÛ – se za
druhé války pfiíli‰ nemluvilo.
První fáze operace: Sanitní kordón a bezpeãnostní zóna
Vojenská operace se uskuteãÀovala v nûkolika fázích. Záhy po rozbití
wahhábitsk˘ch jednotek v západním Dagestánu se ruská armáda soustfiedila na izolaci âeãenska. Podle oficiálních tvrzení proto, aby ochránila sousední ruské oblasti od oãekávan˘ch pokusÛ destabilizovat severokavkazsk˘
region a také aby zamezila dal‰ím diverznû-teroristick˘m akcím v rusk˘ch
mûstech. 18. záfií tak federální jednotky vstoupily na ãeãenské území. Námûstek ministra vnitra generál-poruãík I. Zubov 22. záfií prohlásil, Ïe vojen‰tí plánovaãi radí nepodnikat pozemní útok na âeãensko, protoÏe v takovém pfiípadû lze oãekávat vysoké ztráty na Ïivotech federálních vojákÛ.
Rychl˘ a pomûrnû neru‰en˘ postup motorizovan˘ch kolon pfies severní
níÏinné oblasti republiky zaãal koncem záfií a pokraãoval aÏ do poloviny
fiíjna, kdy jednotky V˘chodní a Západní operaãní vojenské skupiny za podpory Severní operaãní vojenské skupiny obsadily oblasti severnû od fieky
Terek. Tím byla vytvofiena tzv. bezpeãnostní zóna, která byla pÛvodním
19
Podrobnûji k této zbrani viz http://www.valka.cz/newdesign/v800/clanek_1137.html [StaÏeno
09. 10. 2004].
Felgenhauer, P. cit. dílo.
11
Nûzavisimoje vojennoe obozrenije, 21. 01. 2000.
10
âeãensko (imprimatur)
227
26.9.2007, 16:28
228
[ KONFLIKT V âEâENSKU
cílem operace. V˘znam bezpeãnostní zóny spoãíval v pfietrhání spojení –
vyjma tûÏko pfiípustné oblasti gruzínsko-ãeãenského pohraniãí – vzpurné
republiky s okolním svûtem, tedy vytvofiení tzv. sanitního kordonu. Jedním
z pfiedních cílÛ bylo rovnûÏ cílené zniãení telefonního (i satelitního) systému v âeãensku, coÏ spolu s odfiíznutím elektriky v˘znamnû redukovalo
moÏnosti separatistÛ vést informaãní válku, ale i koordinovat jejich aktivity. V této fázi ãeãenské ozbrojené oddíly kladly zanedbateln˘ odpor – upfiednostÀovaly odstup do Grozného, stejnû jako od mûst a vesnic v jiÏní hornaté ãásti republiky.
O intervenci s v˘slovn˘m cílem vojenského obsazení ãeãenského území se tehdy nemluvilo, i kdyÏ masivní letecká bombardování donutila pfiinejmen‰ím 100 tisíc obyvatel republiky uprchnout ze zemû. âas od ãasu
se v‰ak vyslovovala v tomto ohledu nelogická tvrzení o zámûrech váleãného taÏení. Ministr obrany I. Sergejev se napfiíklad nechal sly‰et, Ïe bombardování republiky potrvá do okamÏiku, „dokud nebude zlikvidován poslední bandita.“12 Zdá se, Ïe by pouhé bombové útoky – bez rozsáhlého
nasazení pozemní armády v oblastech, kde se separatisté skr˘vali – nemohly
tento ambiciózní cíl splnit. Nedostatek informací zpÛsobil fiadu spekulací
o skuteãn˘ch plánech Moskvy. Hovofiilo se napfiíklad o snaze rozdûlit âeãensko na „ruskou“ (pfieváÏnû rovinné oblasti, severnû od fieky Terek)
a „ãeãenskou“ ãást (hornaté oblasti, jiÏnû od fieky Terek). O podobné moÏnosti se totiÏ svého ãasu zmiÀoval i Alexandr SolÏenicyn. 23. záfií navíc po
tfiech letech do‰lo k dal‰ímu bombovému útoku na Grozn˘; poÏáry a zranûní zpÛsobené bombami a raketami zanedlouho zachvátily desítky obcí
po celém âeãensku a zavinily smrt stovek lidí. Jedním z nejvíce znám˘ch
„raketovû-bodov˘ch útokÛ“ byl útok z 21. fiíjna na pfielidnûné trÏi‰tû
v centru Grozného, pfii nûmÏ byly pouÏity zakázané kazetové rakety vybavené tfií‰tiv˘mi kuliãkov˘mi bombami, coÏ stálo Ïivot více neÏ sto civilistÛ.13 I. Sergejev se vzápûtí vefiejnû distancoval od tohoto incidentu: „KdyÏ
propukl v˘buch v centru Grozného, je jisté, Ïe federální vojska tam neoperovala.“ 23. fiíjna se pak první námûstek generálního ‰tábu Ruské armády generál-plukovník Valerij Manilov nechal sly‰et, Ïe „v˘buch, ke kterému do‰lo 21. fiíjna v centru Grozného na trhu se zbranûmi (!), je následkem
12
13
Severnyj Kurjer, 28. 09. 1999.
RFE/RL, 21. 10. 1999.
âeãensko (imprimatur)
228
26.9.2007, 16:28
Druhá rusko-ãeãenská válka ]
229
speciální operace, která se provádûla za aktivní podpory místních obyvatel.“ Podle jeho názoru se detonace v˘bu‰nin uskuteãnila „kvÛli stfietnutí
mezi dvûma poãetn˘mi skupinami banditÛ, které spolu mûly jiÏ dávno
nepfiátelsk˘ vztah.“14 Po nûkolika dnech v‰ak generál ·amanov v pofiadu
NTV Hlas národa „pfiímo oznaãil ãlovûka zodpovûdného za tento útok,
kdyÏ fiekl, Ïe byl pouÏit star‰í nadfiízen˘. A tím byl V. Kazancev.“15
Na dotazy novináfiÛ o úãelnosti neadekvátního pouÏití leteckého bombardování hlavní velitel leteck˘ch sil A. Kornukov bez váhání odpovûdûl
takto: „I kdyby do‰lo k útoku v nûjaké obydlené obci, urãitû by se tak stalo za pouÏití vysoce pfiesn˘ch zbraní tak, aby byl zlikvidován vÛdce banditÛ nebo ozbrojencÛ – jinak to prostû nejde.“ ZároveÀ zdÛraznil, Ïe raketové útoky na pozice ozbrojen˘ch „banditsk˘ch skupin na území âeãenské
republiky jsou povinnû kontrolovány orgány Prokuratury“. Podle jeho slov
bylo v âeãensku dosud zniãeno na 150 vojensk˘ch základen ãeãensk˘ch
a islamistick˘ch teroristÛ.16
Druhá fáze operace: Obklíãení Grozného
Druhá fáze probíhala od poloviny fiíjna do konce prosince 1999. Mûla
za cíl blokovat Grozn˘ a fiadu klíãov˘ch ãeãensk˘ch mûst a vesnic. JiÏ 1. fiíjna
premiér V. Putin oznaãil reÏim prezidenta A. Maschadova za nelegitimní
a odmítl s ním jako s pfiedstavitelem „mezinárodního terorismu“ jakkoli
jednat. Na schÛzi v Kremlu s pfiedstaviteli pozapomenuté ãeãenské opozice aktivizoval úãinnost promoskevského Národního shromáÏdûní (parlamentu) âeãenské republiky z roku 1996. Poãátkem listopadu prezident B.
Jelcin zvlá‰tním nafiízením udûlil milost b˘valému starostovi Grozného B.
Gantamirovi, kter˘ mûl strávit ve vûzení 6 let kvÛli krádeÏi 54 milionÛ
dolarÛ z prostfiedkÛ federálního rozpoãtu urãen˘ch pro rekonstrukci republiky, a propustil ho. Ten se urychlenû pfiipojil k sestavovan˘m „legitimním
mocensk˘m strukturám âeãenské republiky“. KdyÏ se sestavuje exilová
vláda, pfiirozenû se má za to, Ïe se poãítá s tím, Ïe bude vládnout. Tato
skuteãnost stejnû jako pfieplutí ruské armády pfies fieku Terek v polovinû
fiíjna signalizovaly dalekosáhlej‰í cíle váleãné kampanû, neÏ se pÛvodnû
14
15
16
Nûzavisimaja gazûta, 26. 10. 1999.
âerkasov, A., Vlast i ob‰ãestvo.
RIA Novosti, 27. 09. 1999.
âeãensko (imprimatur)
229
26.9.2007, 16:28
230
[ KONFLIKT V âEâENSKU
pfiiznávalo. JiÏ 3. listopadu v‰ak nenechal v˘rok I. Sergejeva nikoho na
pochybách. Ten totiÏ na setkání se stfiedoasijsk˘mi kolegy ve Ferganû otevfienû hovofiil o cílech vojsk, která „plánují osvobodit nejen Grozn˘, ale
i celé âeãensko od teroristÛ. Tento úkol máme stanoven˘ prezidentem.“17
Tehdy v‰ak boje v âeãensku jiÏ probíhaly naplno. âeãen‰tí ozbrojenci
kladli zarputil˘ odpor u obcí Assinovskaja, Sernovodskaja a Bamut. Federální oddíly obklíãily druhé nejvût‰í mûsto republiky – Gudermes, které,
stejnû jako desítky dal‰ích ãeãensk˘ch mûst a vesnic, byl vystaven pusto‰iv˘m dûlostfieleck˘m a leteck˘m útokÛm. 12. listopadu, po dvout˘denním
obléhání a neustálém bombardování Gudermes kapituloval. Po ‰esti dnech
bylo „bez jediného v˘stfielu“ obsazeno mûsteãko Aãchoj-Martan jihozápadnû
Grozného, jehoÏ stafie‰inÛm se podafiilo vãas se dohodnout s rusk˘mi veliteli.18 Den pfiedtím (17. 11. 1999) navíc po tvrd˘ch bojích padla dÛleÏitá
pevnost bránících se – západoãeãenské mûsteãko Bamut. Podle svûdkÛ
z obce probûhla „krvavá lázeÀ.“19 25–26. listopadu se vystupÀovala palba
na Grozn˘, která „dosáhla bezprecedentní míry“. Pouze toto bombardování stálo Ïivot 300 aÏ 500 civilistÛ.20 Poãet bûÏencÛ brzo pfiesáhnul 200 tisíc lidí. Vût‰ina se pokou‰ela dostat se na území Ingu‰ska, kde jim byly
ov‰em kladeny pfiekáÏky pfiíhraniãními jednotkami ruské armády, které „potfiebovaly pfiednû urãit identitu âeãencÛ“, tedy ovûfiit jejich pfiípadnou úãast
v „banditsk˘ch a teroristick˘ch formacích.“21 Jedinû u hraniãního pfiechodu poblíÏ ingu‰ské obce Slepcovskaja se proto koncem listopadu 1999
nashromáÏdilo kolem 50 tisíc lidí. Vzhledem k pfievaÏujícím podílu dûtí,
Ïen a starcÛ mezi uprchlíky se v‰ak vyslovovala teze o tom, Ïe uprchlíkÛm
bylo pfiekáÏeno zámûrné. BûÏenci byli tak totiÏ nuceni k návratu do válkou zmítané republiky, kde by jejich pfiítomnost mohla pfiinutit ozbrojené
muÏe vzdát se odporu. 23. fiíjna byl odchod uprchlíkÛ zcela zastaven. Jen
29. fiíjna za masivního leteckého bombardování u vesnice ·aami-Jurt tak
pfii‰ly o Ïivot desítky uprchlíkÛ. Pozdûji se zjistilo, Ïe „25. 09. 1999 byl
telegramem generála V. ·amanova adresovan˘m fieditelství vnitfiních vûcí
sousedních subjektÛ federace zakázán odchod obyvatelÛ âeãenské repub17
18
19
20
21
ITAR-TASS, 03. 11. 1999.
Caucasus Press Report, 18. 11. 1999.
Azadliq, 20. 11, 1999.
RFE/RL Report, 27. 11. 1999.
RIA-Novosti, 19. 11. 1999.
âeãensko (imprimatur)
230
26.9.2007, 16:28
Druhá rusko-ãeãenská válka ]
231
liky za její administrativní hranice. V‰ichni kromû prezidenta Ingu‰ska
Ruslana Au‰eva se tímto nafiedûním fiídili. Do Ingu‰ska se tak dostalo více
neÏ 300 tisíc nucen˘ch uprchlíkÛ.“22 Podstatnû ménû uprchlíkÛ se pfies
nebezpeãné velehorské stezky dostalo do Gruzie a desítky jich zemfielo na
následky pfiechlazení a vyãerpání.
Tfietí fáze operace: Útok na Grozn˘ a boje ve mûstech
Dne 26. listopadu vyhlásil V. Manilov druhou fázi operace za skonãenou. Zapoãatá tfietí fáze vojenské operace si kladla za cíl obsadit Grozn˘,
zniãit „banditské oddíly“ v horách, zavést pofiádek v republice a pomoci
návratu uprchlíkÛ do sv˘ch domÛ. Po nûkolika dnech I. Sergejev sebevûdomû prohlásil, Ïe operace potrvá „je‰tû nûkolik mûsícÛ.“23 Nûktefií generálové v‰ak byli je‰tû optimistiãtûj‰í a na základû zku‰eností s pfiedchozí
válkou pfiedpovídali konec vojenské operace na závûr roku 2000. Koncem
listopadu se ruská vojska dostala bezprostfiednû k Groznému. Kontrolovala pfiibliÏnû jiÏ 50 % území republiky.
Poãátkem prosince tvofiil poãet rusk˘ch vojákÛ (kromû jednotek Ministerstva vnitra) cca 100 000 osob. Podporováni byli 1650 tanky a obrnûn˘mi vozidly pûchoty a 480 dûlostfieleck˘mi systémy. Tím Rusko zdaleka
pfiekroãilo limity Dohody o konvenãních zbraních v Evropû (1990), coÏ
pak evrop‰tí partnefii v˘jimeãnû akceptovali.24 Bûhem kulminace operace
v Grozném ov‰em podle nûkter˘ch odhadÛ bylo v âeãensku v rámci federálních sil cca 150 000 osob. Podle tehdej‰ích informací oficiálních rusk˘ch úfiadÛ „antiteroristická operace“ na severním Kavkaze byla vedena
vojáky Ministerstva obrany (57 000 vojákÛ) a Ministerstva vnitra ze Severokavkazského vojenského okruhu (36 000 vojákÛ). Tyto údaje tedy nezahrnovaly „sezónní“ jednotky Ministerstva vnitra atd. Podle P. Felgenhauera muselo Rusko pro dosaÏení vût‰ího poãtu jiÏ mobilizovat rezervy.25
22
23
24
25
âerkasov, A., Vlast i ob‰ãestvo: na vojne, kak na vojne? Viz online verzi: http://www.memo.ru/hr/
hotpoints/N-Caucas/misc/cher0903.htm [StaÏeno 07. 08. 2004].
RIA-Novosti, 29. 11. 1999.
Nûzavisimoje vojennoe obozrenije, prosinec 1999, ã. 50.
Felgenhauer, P.
âeãensko (imprimatur)
231
26.9.2007, 16:28
232
[ KONFLIKT V âEâENSKU
Poãty válãících stran
Údaje o poãtech ãeãensk˘ch ozbrojencÛ se – stejnû jako za první války –
znatelnû li‰ily. Ruské odhady o poãtu nepfiátelsk˘ch jednotek si navíc mnohdy
protifieãí a lze je interpretovat v tûsné souvislosti s ãísly o (údajn˘ch) poãtech
zabit˘ch povstalcÛ. Zatímco nûkteré zdroje hovofiily aÏ o 40 000 ozbrojencÛ, generální ‰táb vycházel z pfiítomnosti 26 000 povstalcÛ a jiné zdroje
uvádûly aÏ 7 000 ozbrojen˘ch âeãencÛ.26 V polovinû prosince 1999 se V.
Manilov domníval, Ïe „banditské skupiny“ jsou tvofieny cca 12 000 aÏ 15
000 ozbrojenci.27 Ruské ministerstvo obrany odhadovalo poãet obráncÛ
Grozného na 5000 aÏ 6 000 lidí.28 Alexandr ·aburkin naopak vycházel
z pfiedpokladu, Ïe se v Grozném uhnízdilo 1000 aÏ 2000 separatistÛ.29
Útok na Grozn˘
Dne 1. prosince ãeãen‰tí ozbrojenci zahájili protiútoky v nûkolika obcích, a to ve vesnicích jiÏnû od Grozného a v pfiedmûstích Gudermesu.
Bojovalo se ve vesnicích Alchan-Jurt, Machkety, SerÏeÀ-Jurt, Alleroj, Centoroj aj. Urputnû se bránil Argun, kter˘ se podafiilo definitivnû obsadit
teprve v druhé polovinû prosince. Separatisté jiÏ vyuÏívali v˘hod mûstského boje – a ztráty na Ïivotech rusk˘ch vojákÛ nevyhnutelnû narÛstaly.
4. prosince V. Kazancev informoval Kreml, Ïe Grozné bylo úplnû obklíãeno. Pfiípravy bombov˘ch útokÛ pro vstup do hlavního mûsta se den co den
zintenzivÀovaly. 5. prosince zaãaly letouny házet po mûstû letáky s varovn˘m
obsahem: „Osoby, které zÛstanou ve mûstû, budou povaÏovány za teroristy a bandity a budou zlikvidovány dûlostfielectvem a letectvem. Na Ïádná
domlouvání uÏ nepfiistoupíme.“30 Podobn˘ princip byl uplatnûn i v ·atoji,
kde 13. prosince G. Tro‰ev, rodák z âeãenska, ultimativnû poÏádal obyvatele, aby se vzdali, jinak dojde ke zniãení mûsta. O obecné platnosti nové
26
27
28
29
30
M. Jusupov. âeãenja, in: A. Ti‰nov, J. Filippova (ed.), MeÏetniãeskije otno‰enija i konflikty v postsovûtskich gosudarstvach, Moskva 2001, s. 240.
Vedomosti, 16. 12. 1999.
Údaje generál-plukovníka A. Kva‰nina nezávislé ruské televizi NTV ze dne 22. listopadu 1999.
Nûzavisimaja gazûta, 07. 12. 1999.
Nûzavisimaja gazûta, 07. 12. 1999. V následujících mûsících generálové i samotn˘ V. Putin opakovanû prohla‰ovali, Ïe bylo chybné tuto v˘zvu interpretovat doslova.
âeãensko (imprimatur)
232
26.9.2007, 16:28
Druhá rusko-ãeãenská válka ]
233
metody, která mûla zastra‰it obyvatele obcí tak, aby sami „zafiídili“ odchod
ozbrojencÛ a pfiistoupili na bezpodmíneãnou kapitulaci, zfiejmû svûdãí
i úvaha ministra obrany I. Sergejeva. Podle jeho slov bude „problém Grozného vyfie‰en místním obyvatelstvem“.31 V opaãném pfiípadû obcím hrozí
závaÏné a definitivní sankce: „Dnes je vojenská politika Ruska v âeãensku
následující – jakékoli mûsto ãi vesnice, které podporují – potravinami ãi
skr˘váním lidí – rebely, bude smeteno ze zemského povrchu tûÏk˘m dûlostfielectvem a leteck˘mi útoky“. Tento nevybírav˘ pfiístup v‰ak „spí‰e prohlubuje a zintenzivÀuje guerillovou válku.“32
V polovinû prosince ruská vojska obklopila Grozn˘ ze v‰ech stran. Byl
ponechán pouze krátk˘ úsek pro odchod uprchlíkÛ, a sice cesta jiÏním
smûrem. Tisíce lidí se v‰ak i nadále nacházelo ve mûstû – jednalo se pfieváÏnû o star‰í a nemocné lidi, z nichÏ nezanedbatelnou ãást tvofiili pfiestárlí a nemocní Rusové, ktefií nemûli kam a ke komu prchat. I podle oficiálních rusk˘ch zdrojÛ se ve mûstû mûlo nacházet 15 000 civilistÛ. âeãenci
naopak udávali poãet minimálnû 50 000 lidí. Pfiedstavitelé federální armády
v tom spatfiovali vinu separatistÛ, ktefií nepou‰tûli civilisty ven z mûsta, jelikoÏ mûli slouÏit jako Ïiv˘ ‰tít. âeãenci v‰ak poukazovali na to, Ïe váhavost uprchlíkÛ je podmínûná tím, Ïe se bojí jít nafiízenou cestou, která je
vystavena systematickému ostfielování ze strany rusk˘ch pozic. Tuto skuteãnost opakovanû potvrdily i nezávislé zdroje.33
Aktivní fáze groznûnské operace zaãala 22.-24. prosince po obsazení
severozápadnû poloÏeného pfiedmûstí âernoreãje. Tomu ov‰em pfiedcházel
neãekan˘ útok na 2000 âeãencÛ z rusk˘ch kolon v severních ãástech mûsta,
v nûmÏ zahynulo pfiibliÏnû sto rusk˘ch vojákÛ. Síly v‰ak byly rozloÏeny
nerovnû a oddíly ruské armády neochvûjnû postupovaly smûrem ke groznûnskému centru, coÏ bylo doprovázeno rozsáhl˘mi poÏáry v budovách,
v nichÏ se aspoÀ teoreticky mohli ukr˘vat separatisté. 28. prosince, tedy
v období nejurputnûj‰ích bojÛ, I. Sergejev v rozhovoru pro armádní deník
Krasnaja zvezda prohlásil, Ïe aktivní fáze celé vojenské operace je ukonãena. Stejného dne V. Manilov charakterizoval postup federálních vojsk v Groném jako „pomal˘“ a „obtíÏn˘.“34
31
32
33
34
Interfax, 14. 11. 1999.
Felgenhauer, P.
Reuters, 28. 11. 1999.
AP, 28. 12. 1999.
âeãensko (imprimatur)
233
26.9.2007, 16:28
234
[ KONFLIKT V âEâENSKU
Koncem ledna 2000 Rusové ovládli cca 50 % rozbofieného mûsta, kdyÏ
obsadili centrální námûstí Minutka a rozprá‰ili ãeãenské jednotky po mûstû. Koncentrovaná obrana se stávala ãím dál bezperspektivnûj‰í a ãeãen‰tí
ozbrojenci zaãali postupnû opou‰tût mûsto. Bûhem tohoto – podle Maschadovova vyjádfiení – „taktického kroku“, kter˘ mûl absolvovat „plánovanou dislokaci“ povstalcÛ do jiÏních horsk˘ch oblastí, v‰ak o Ïivot pfii‰ly
stovky povstalcÛ, z nichÏ nûktefií patfiili mezi elitu ãeãenské armády. Pfii
pokusu opustit na zaãátku února mûsto pfies pole jiÏnû a jihozápadnû od
Grozného narazili na past: minové pole a mohutnou dûlostfieleckou palbu. Podle informací ãeãenské strany v této krvavé „lázni“ zahynul i velitel
groznûnské obrany Aslanbek Ismailov, Chunkarpa‰a Israpilov, starosta mûsta
a Dudajevova netefi Leãa Dudaje aj. Na minu narazil i velitel v˘chodní
fronty ·. Basajev, kterému bylo amputováno levé l˘tko a pravá noha od
kotníku dolÛ.35
JiÏ 10. února velitel operace V. Kazancev na tiskové konferenci oznámil, Ïe „na provedení finální fáze protiteroristické operace v âeãensku je
urãen 1,5 aÏ 2 mûsíce“.36 Bezprostfiednû po obsazení Grozného se jádro
operace pfiemístilo do horsk˘ch oblastí – pfiednû do Argunské soutûsky jiÏnû
od Grozného a do Vedenského okresu na v˘chodû republiky. Hrdinsky se
bránící velehorsk˘ ·atoj se podafiilo definitivnû obsadit teprve poãátkem
února poté, co se z Grozného dostavily posily. Poãátkem jara 2000 jiÏ byly
pfiípady poziãního válãení spí‰e ojedinûlé – ztenãily se poãty jak separatistÛ, ktefií zmûnili taktiku a nadále podnikali spí‰e diverzní útoky na pozice
federálních jednotek, tak jednotek ruské armády, které se potfiebovaly pfieskupovat.
V˘sledky aktivní fáze válãení
Druhá ãeãenská válka mj. ukázala, Ïe pouhé – leã totální – nasazení
tûÏkého dûlostfielectva a bombardovacích letadel samo o sobû není sto zajistit útoãící stranû pfiízniv˘ v˘sledek. Závûreãnou fázi mají tak i nadále
obstarávat pozemní jednotky, jejichÏ masová úãast je nezbytná. Vyhnout
35
36
Viz napfi. http://www.svoboda.org/archive/crisis/caucasus/0200/ll.020500–2.asp [StaÏeno
11. 08. 2004].
ITAR-TASS, 10. 02. 2000.
âeãensko (imprimatur)
234
26.9.2007, 16:28
Druhá rusko-ãeãenská válka ]
235
se z lidského a technického hlediska nákladn˘m operacím ve mûstû se tedy
rusk˘m vojskÛm nepodafiilo, coÏ se spolu s neãekanû tvrd˘m odporem ze
strany âeãencÛ nemohlo neodrazit na zv˘‰en˘ch poãtech obûtí mezi obûma stranami. ¤ada zmûn v ruském taktickém plánování sice ponûkud vylep‰ila v˘chozí pozice okupaãních vojsk, nicménû se opût zjistilo, Ïe nedostatky ruské armády jsou strukturálního charakteru. V armádû stále chybûjí
náleÏitû vy‰kolení a zku‰ení vojáci, a to v˘znamnû redukuje její bojeschopnost. DÛstojnick˘ sbor se inertnû neodváÏí pfievzít iniciativu a ãasto se „pro
jistotu“ opírá o rozkazy nadfiízen˘ch, coÏ sniÏuje flexibilitu a schopnost
lokálního manévrování jednotliv˘ch formací. Neãitelnost v organizaci federálních jednotek a v plánování jejího postupu pfietrvávají. Poãetná ãást
ozbrojen˘ch formací postrádá moderní, kvalitní a hlavnû funkãní vojenskou techniku. Spí‰e nedostateãná byla i psychologická zdatnost vût‰iny
federálních vojákÛ. 18. ledna 2000 se armádní generál Michail Malofûjev
pokusil vytáhnout do útoku vojáky Ministerstva vnitra. Byl to v‰ak zoufal˘ pokus. „NejenÏe ho vojáci nenásledovali, ale dokonce utekli a ponechali
svého velitele vlastnímu osudu.“37 Pozdûji bylo M. Malofûjevovi posmrtnû
udûleno vy‰‰í státní vyznamenání Ruské federace – hvûzda Hrdiny Ruska.
Stejné vyznamenání ov‰em B. Jelcin udûlil i jin˘m, spû‰nûj‰ím. Generálovi V. Kazancevovi, V. ·amanovovi a G. Tro‰evovi.
Nûktefií odborníci v‰ak zpochybÀují profesionalitu kontraktnikÛ, z nichÏ
je vysok˘ poãet tvofií „alkoholici, flákaãi a jiná spodina“, kterou do armády láká nejen moÏnost slu‰nû si vydûlat na Ïivobytí (cca 25–30 dolarÛ dennû)38 ale i vidina státem sankciovaného drancování a moÏnost ventilovat
své nízké touhy na (ãeãensk˘ch) civilistech.
Vojenské ztráty
Existuje velmi málo informací o ztrátách na Ïivotech bûhem druhé rusko-ãeãenské války, coÏ – jak za chvíli uvidíme – bylo zapfiíãinûno informaãní blokádou ze strany Moskvy uvalenou na zprávy z boji‰tû a jeho okolí.
Kontroverzní údaje lze proto z nezávisl˘ch zdrojÛ ovûfiit jen obtíÏnû (po-
37
38
Felgenhauer, P.
Ibid.
âeãensko (imprimatur)
235
26.9.2007, 16:28
236
[ KONFLIKT V âEâENSKU
kud vÛbec) a podobnû jako za první války ruské oficiální prameny udávají
nepomûrnû vy‰‰í poãet padl˘ch ãeãensk˘ch ozbrojencÛ i separatistÛ neÏ
jejich nepfiátel. „KaÏdodennû docházely informace o ztrátách – 2 aÏ 3 mrtví
a 5 aÏ 6 ranûn˘ch z federálních vojsk a na stranû ãeãensk˘ch bojovníkÛ ‰lo
o rozmezí od 30 do 150 lidí. Oficiální statistika udávala stejné poãty dokonce i tehdy, kdyÏ probíhaly prudké boje. Jaksi mimodûk se ov‰em zji‰Èovalo, Ïe i v˘sadkáfii se obãas dostávali do pastí, pfiiãemÏ za obûÈ padlo
kolem 10 lidí… Mezitím rozsah ztrát ãeãensk˘ch bojovníkÛ ve statistikách
rusk˘ch bezpeãnostních orgánÛ by uÏ mûl dávno dezorganizovat teroristické fiady. Shrneme-li oficiální údaje, pak jich bylo zabito kolem 10 tisíc
(ãlánek je z 21. ledna 2000 – pozn. autora) a zranûno 3–4krát víc. Celkem v‰ak byl jejich poãet loni na podzim odhadován maximálnû na 40
tisíc lidí.“39 Podle informací v˘boru Soldátské matky v‰ak teprve poãátkem listopadu 1999 (tedy pfied zahájením aktivní fáze operace) pfiesáhnul
poãet padl˘ch rusk˘ch vojákÛ 600 lidí, coÏ je mnohonásobnû více neÏ oficiálnû pfiipu‰tûn˘ch 133 zabit˘ch. Podle ‰etfiení televizní stanice NTV v‰ak
pouze vojenská nemocnice v Rostovû na Donû pfiijímala bûhem zimních
bojÛ v Grozném zhruba 30 mrtvol z fiad rusk˘ch vojákÛ dennû. Toto ãíslo
desetkrát pfiesahuje oficiální údaje o ztrátách.40 Na podzim roku 2002 tvofiil
podle údajÛ Soldátsk˘ch matek poãet zabit˘ch rusk˘ch vojákÛ nikoli 4000,
ale 14 000 lidí.41 Je jasné, Ïe i poãet padl˘ch ãeãensk˘ch povstalcÛ se poãítá na tisíce.
Civilní obûti
Podstatnû vy‰‰í jsou údaje o zabit˘ch civilistech. Podle oficiálních rusk˘ch pramenÛ tvofií jejich poãet z doby mezi zahájením druhé války
a podzimem roku 2002 aÏ 14 000 lidí.42 „Chirurgicky“ pfiesné raketové
útoky byly právû tak jako za první války oficiálními rusk˘mi úfiady naz˘vány ataky okupaãních vojsk a nyní nepfieÏilo cca 80 000 civilistÛ. PfiibliÏnû tento poãet civilních obûtí totiÏ uvádí Memoriál a fiada dal‰ích rusk˘ch
39
40
41
42
Nûzavisimaja gazûta, 21. 01. 2000.
Russia Today, 26. 01. 2000.
RFE/RL, 25. 10. 2002.
Novaja gazûta, 18. 11. 2002.
âeãensko (imprimatur)
236
26.9.2007, 16:28
Druhá rusko-ãeãenská válka ]
237
organizací na obranu lidsk˘ch práv.43 300 000 aÏ 350 000 lidí muselo
z republiky v záfií a fiíjnu 1999 uprchnout. Pfiedpokládá se, Ïe bûhem váleãn˘ch aktivit pfii‰lo o stfiechu nad hlavou cca 600 000 lidí. Zcela bylo
rozbofieno cca 280 000 domÛ.
Financování operace
Pro zaplacení operace podobného rozsahu a intenzity byly zapotfiebí
i znaãné finanãní ãástky. Podafiilo se je získat pfiednû díky stoupajícím ziskÛm z prodeje zbraní do zahraniãí, které v roce 1999 tvofiily 3,5 miliardy
dolarÛ, v dal‰ím roce se pak mûly tyto zisky vy‰plhat aÏ na 4 miliardy dolarÛ. Nezanedbatelná byla v tomto ohledu i stoupající cena ropy na mezinárodních trzích.44 23. listopadu premiér V. Putin anoncoval vydûlení
5,5 miliard rublÛ (208 milionÛ dolarÛ) na potfieby „protiteroristické kampanû na severním Kavkaze.“45 Zdá se, Ïe stát navenek uvádí niωí poãty
váleãn˘ch asignací. Podle nûkter˘ch odhadÛ ãeãenská kampaÀ pfiijde rusk˘ rozpoãet na 1,5 miliard dolarÛ roãnû.46
43
44
45
46
BBC World Service, 14. 07. 2003.
Bakshi, G. D., The War in Chechnya: A Military Analysis, in: Strategic Analysis, IDSA, srpen 2000,
vol. XXIV, ãíslo 5.
ITAR-TASS, 23. 11. 1999.
Podle nûkter˘ch odhadÛ první – ménû intenzivní a krat‰í – válka stála kapsy rusk˘ch daÀov˘ch
poplatníkÛ cca 5,5 miliard dolarÛ. To zpÛsobilo hlubokou ekonomickou krizi v Rusku, jeÏ vypukla
v roce 1998. Mukomel, V., Olcott, M. B., (ed.), Armed International and Regional Conflicts: Human Losses and Economic Damane. Social Consequences. Identity and Conflicts in Post-Soviet States,
Moskva 1997, s. 305–306.
âeãensko (imprimatur)
237
26.9.2007, 16:28
238
8. Spoleãnost, média, válka
„âeãen‰tí bandité sami zaminovávají obytné domy a jakmile se na nebi ukáÏe federální letectvo, odpalují je. To v‰echno proto, aby byli obyvatelé âeãenska na‰tvaní na
akce federálních orgánÛ na severním Kavkaze. Podle na‰ich údajÛ se v‰ak v âeãensku
stupÀuje nespokojenost mírumilovn˘ch obyvatel s aktivitami banditÛ“.
Prohlá‰ení Jediného informaãní centra pfii Sjednoceném uskupení federálních
sil v âeãensku, 6. fiíjna 1999
„Pozemní operace v âeãensku budou znamenat jen jednu vûc pro premiéra [Putina]:
bude si muset shánût jinou práci“.
VIKTOR LO·AK, ‰éfredaktor t˘deníku Moskovskije novosti, 29. 09. 1999
„Kavkazané zachránili Îidy“.
Ironick˘ vtip postsovûtsk˘ch rusk˘ch sociologÛ
Ruská spoleãnost pfied a po zahájení druhé války
Invaze do Dagestánu a zejména jiÏ zmínûné noãní exploze1 v obytn˘ch
domech vyvolaly nevídané poboufiení v ruské spoleãnosti. V záfií 1999
popsal V. Ti‰kov aktuální situaci takto: „âeãenská válka nevstoupila do
Moskvy jiÏ prostfiednictvím tragick˘ch v˘buchÛ, ale spí‰e pfierodem protiãeãensk˘ch fóbií v hmatatelnou realitu. âeãenská válka byla v‰ude. Místo
uvûdomûní si, Ïe situace v âeãensku je celorusk˘ problém, kter˘ mÛÏe b˘t
vyfie‰en jen spoleãn˘mi silami (nemohou ho vyfie‰it jen âeãenci a není
moÏné vyfie‰it jej bez nich), ruská spoleãnost zaãíná vnímat âeãence jako
1
V˘buchy se totiÏ uskuteãÀovaly vesmûs v ãasn˘ch hodinách ranních.
âeãensko (imprimatur)
238
26.9.2007, 16:28
Spoleãnost, média, válka ]
239
hrozbu a kolektivního viníka strastí spojen˘ch s vnitfiní krizí, která nakonec pfierostla v devastující válku“.2
Pravda, exploze v Moskvû a Volgodonsku „pfiekonaly“ pocit zemûpisné
vzdálenosti a marginálnosti jiÏ témûfi zapomenutého ãeãenského konfliktu. Válka, tradiãnû doprovázená nenávistí, militarismem a touhou po pomstû, vtrhla do domu snad kaÏdé ruské rodiny.
Nenávist vÛãi „ãeãensk˘m vrahÛm“ tehdy byla natolik hluboká a roz‰ífiená, Ïe v˘znamnû ovlivnila rétoriku a zpÛsob uvaÏování i liberálních
politikÛ, jejichÏ politick˘ program byl dosud zaloÏen˘ na prosazování mírového fie‰ení konfliktu na severním Kavkaze. Dramatick˘ nárÛst militantních nálad zpÛsobil, Ïe se „situace v politickém prostoru zmûnila takfika
radikálnû. Zatímco v letech 1994–1996 bylo moÏné hovofiit o „stranû
míru“, nyní si jen nûkolik málo politikÛ dovolilo mít vlastní názor. S ohledem na zmûny ve vefiejném mínûní to uÏ pro strany nebylo v˘hodné, ponûvadÏ jim to nepfiiná‰elo volební v˘hody.“3 Nyní jiÏ tûm politikÛm, ktefií
chtûli zastavit ozbrojen˘ vpád a okamÏitû zahájit jednání s A. Maschadovem a ktefií tak podle názorÛ vût‰iny usilovali o spolupráci s tûmi, ktefií
„odpalují na‰e domy“ a „zabíjejí na‰e Ïeny a dûti“, hrozila pfiinejmen‰ím
ostrakizace. Je pfiíznaãné, Ïe ze dvou demokratick˘ch stran, které zbyly na
ruském politickém Olympu v roce 1999 – Svazu pravicov˘ch sil a Ruské
demokratické strany („Jablka“) vedeného Grigorijem Javlinsk˘m –, pouze
poslednû jmenovaná mûla v prosincov˘ch parlamentních volbách zfietelnû
protiváleãné postoje, za coÏ zaplatila poklesem sv˘ch volebních preferencí.
Mimochodem, tato strana byla vÛbec jediná, která neustoupila ze sv˘ch
dosavadních protiváleãn˘ch pozic.4 PfiipomeÀme si, Ïe za první války se
pouze ultranacionalistická Liberálnû-demokratická strana V. Îirinovského
bezpodmíneãnû postavila za invazi.
Mnohem poãetnûj‰í byli politici, kter˘m zjevení nového národního vÛdce
v souvislosti s v˘raznû nacionalistick˘m a pomstychtiv˘m cítûním vût‰iny
obyvatelstva poskytlo pfiíleÏitost k tomu, aby se pfied spoluobãany zaãali
2
3
4
Ti‰kov, V.: Slova i obrazy v postkonfliktnoj rekonstrukcii, in: âeãnja: ot konflikta k stabilnosti, Moskva
2001, s. 26.
âerkasov, A.: VlasÈ i ob‰ãestvo: na vojnû, kak na vojnû? (rusk˘ originál) In: Hassel, F. (ed.), Der Krieg
im Schatten. Russland und Tschetschenien, Frankfurt am Mein, 2003, s. 112.
„Jabloko“ tak získalo pouh˘ch 5,93 % a stûÏí pfiekonalo 5% bariéru. Viz Fiala, P., Holzer, J., Strmiska, M. a kol.: Politické strany ve stfiední a v˘chodní Evropû, Brno 2002, s. 345.
âeãensko (imprimatur)
239
26.9.2007, 16:28
240
[ KONFLIKT V âEâENSKU
ukazovat jako „skuteãní patrioti“ a zv˘raznili vlastní muÏnost. Tito „pragmatici“, ktefií neváhali zradit svoje pÛvodní protiváleãná stanoviska ve jménu získávání politického kapitálu, respektive pfiístupu k moci, spoleãnû
s Putinov˘mi nûkdej‰ími politick˘mi oponenty „zahájili rozsáhl˘ a nezvratiteln˘ pfiechod do Putinova tábora. Tento proces byl umoÏnûn jiÏ dfiív díky
klimatu bezmezného politického cynismu, kter˘ se v poslední dobû v Rusku
etabloval. Vefiejné zrady b˘val˘ch spojencÛ a demonstrativní zapírání dlouhodob˘ch zásad – jak˘mi jsou napfiíklad zásady protiváleãné – se stávají
normou a jsou vítány souãasnou ruskou elitou jako dÛkaz „politické flexibility.“5
Za tûchto okolností byl zaãátek druhé války v âeãensku ruskou spoleãností vnímán jako svého druhu katarzní oãista a zaslouÏená odplata nejen
za Ïivoty více neÏ 300 nevinn˘ch rusk˘ch lidí, zákefinû vyhozen˘ch do
povûtfií „ãeãensk˘mi teroristy“, ale i za poníÏení, které Rusové proÏili kvÛli
poráÏce v první rusko-ãeãenské válce. Pro nûkteré ruské patrioty byla tudíÏ vojenská operace, která mûla znovu „spojit“ ruskou vlast, chápána jako
první krok ke znovuvzkfií‰ení vytouÏené „velikosti“ a „mohutnosti“ Ruska. V tomto ohledu není zanedbatelné zji‰tûní, Ïe âeãenci jsou porazitelní, coÏ bylo potvrzeno bûhem dagestánsk˘ch událostí. Tato skuteãnost rovnûÏ utvrdila spoleãnost v pfiesvûdãení, Ïe âeãence je moÏné, ba dokonce
nutné pokofiit silou a „potrestat“ je, Ïe jazyk zbraní je to jediné, ãemu
âeãenci rozumûjí. Podle prÛzkumu vefiejného mínûní z fiíjna 1999 si vût‰ina dotázan˘ch (60 %) byla naprosto jistá tím, Ïe se ruské armádû brzy
podafií zlikvidovat povstalce na jejich vlastním území.6 Abychom si pfiedstavili, nakolik podstatn˘ byl ‰ok, kter˘ ruská spoleãnost zaÏila kvÛli událostem ze srpna a záfií 1999, srovnejme tato ãísla:
5
6
Pain, E.: The Second Chechen War: The Information Component. Military Review, July-August 2000.
Azg.am, 12. 10. 1999, v arménském jazyce.
âeãensko (imprimatur)
240
26.9.2007, 16:28
Spoleãnost, média, válka ]
Vojenské fie‰ení
241
¤íjen 1995
Listopad 1999
Souhlasím
20 %
53 %
Nesouhlasím
65 %
21 %
3%
63 %
52 %
14 %
Nejlep‰í fie‰ení ãeãenského problému
UskuteãÀovat vojenskou operaci aÏ do úplné
likvidace ãeãensk˘ch ozbrojencÛ
Stáhnout vojska z âeãenska a posílit
rusko-ãeãenské hranice
Zmûny vefiejného mínûní v Rusku ve vztahu k ãeãenskému problému7
DÛleÏitûj‰í ale bylo, Ïe zmûna uvaÏování vefiejnosti mûla aÏ do podzimních v˘buchÛ dynamick˘ charakter. PrÛzkumy vefiejného mínûní, jeÏ
v Rusku pravidelnû provádûla spoleãnost RAMPIR, jasnû ukazovaly, Ïe se
ochota rusk˘ch obãanÛ akceptovat fakticky nezávisl˘ statut âeãenska rok
co rok jasnû zvy‰uje. V roce 1998 podpofiilo my‰lenku nezávislého âeãenska jiÏ 82 % dotázan˘ch.8 Tyto údaje byly obzvlá‰tû znepokojivé vzhledem
ke skuteãnosti, Ïe podle Chasavjurtské mírové dohody se obû strany mûly
vrátit k projednávání politick˘ch otázek – pfiednû k otázce statutu âeãenské republiky – po vypr‰ení pûtileté lhÛty, tedy po 31. prosinci 2001. Pfied
srpnem 1999 vládlo obecné pfiesvûdãení, Ïe se ruská spoleãnost smífiila se
ztrátou âeãenska. Tehdy se zdálo, Ïe Rusko uÏ pfii‰lo o nadûji získat âeãensko zpátky, a chtûlo ho proto vymazat z pamûti jako bolestivou vzpomínku na poníÏení a utrpení. PfiipomeÀme si, Ïe samotn˘ fakt „rozpoutání ãeãenské války“ hrál v polovinû roku 1999 natolik silnou roli, Ïe mohl
B. Jelcina stát prezidentské kfieslo.
Pfii podobném rozloÏení preferencí rusk˘ch obãanÛ by dal‰í ozbrojená
invaze (pouze ta by totiÏ mohla zpochybnit de facto nezávisl˘ statut separatistické republiky) jen stûÏí pfiicházela v úvahu. Akceptování statutu quo
by ov‰em mohlo zakonzervovat tento pro Moskvu nepfiízniv˘ stav; a pfietrvávání tohoto stavu by se navíc ãasem mohlo transformovat v mezinárodnû-právní uznání ãeãenské nezávislosti.
7
8
Pain, E., cit. op.
TamtéÏ.
âeãensko (imprimatur)
241
26.9.2007, 16:28
242
[ KONFLIKT V âEâENSKU
Navzdory tomu v‰ak bolestivé vzpomínky na první válku nebyly vymazány. Je‰tû na ni nebylo zapomenuto. TûÏko pfiedvídat reakci ruské vefiejnosti, kdyby premiér V. Putin neprodlenû po zniãení wahhábitsk˘ch jednotek v Dagestánu anoncoval zahájení rozsáhlé vojenské akce v âeãensku
(15. záfií byl oficiálnû vyhlá‰en definitivní konec dagestánské operace). To
by totiÏ znamenalo obrovské váleãné ztráty, které spoleãnost sice mohla,
ale také nemusela akceptovat.
Vláda si proto, jak se zdá, zvolila opatrnûj‰í postup. Pozvolna stupÀovala rozsah a intenzitu vojenské operace. V záfií byla vyhlá‰ena operace,
jejímÏ cílem bylo „vyhnat ãeãenské teroristy“ z Dagestánu. Ru‰tí obãané ji
aktivnû podpofiili a v fiíjnu jiÏ probíhala operace, která mûla za cíl vytvofiit
podél fieky Terek sanitní kordon. Ten by mûl podle oficiálního stanoviska
vytvofiit v severních níÏinn˘ch oblastech âeãenska bezpeãnostní zónu,
a ochránit tak ruská mûsta od dal‰ích teroristick˘ch útokÛ ze strany âeãencÛ. Jak jiÏ bylo fieãeno v˘‰e, tehdy se rovnûÏ zaãalo spekulovat o zámûru
Kremlu rozdûlit republiku na dvû ãásti – ruskou (severní) a ãeãenskou (jiÏní). Pfií‰tí mûsíc se v‰ak pÛvodní zámûry zmûnily a hlavním cílem federálního angaÏmá na severním Kavkaze se stala „totální likvidace teroristÛ“.
V prosinci se jiÏ naplno provádûla „protiteroristická operace“.
30. záfií 1999 totiÏ V. Putin na dotaz novináfie – „Slibujete, Ïe se druhá
ãeãenská válka nebude konat?“ – jednoznaãnû odpovûdûl „Slibuji!“.9 Mûsíc nato v‰ak na pfiekroãení Tereku reagoval neménû jasnû: „Na‰ím cílem
není teroristy obklíãit. Na‰ím cílem je teroristy zlikvidovat ãi je pfiimût
k oprávnûnému konci.“10
Existuje názor, Ïe to byli armádní „jestfiábi“, ktefií pfiimûli V. Putina, aby
se neomezil na pouhé zavedení sanitního kordonu. Ten totiÏ povaÏovali za
poloviãat˘ krok, jenÏ v koneãném souhrnu „nic nevyfie‰í“. Je tedy nutné
naplno vyuÏít spoleãenské konjunktury a namífiit ji pfiímo na Grozn˘. Pavel Felgengauer s ohledem na relativnû nízk˘ poãet obûtí mezi rusk˘mi
vojáky v poãáteãní fázi operace uvádí, Ïe „Kva‰nin a jeho zastánci trvali na
tom, Ïe dospûl ãas ke koneãnému fie‰ení ãeãenského problému. S. Stûpa-
9
10
Viz zprávu Memoriálu: http://www.memo.ru/hr/hotpoints/N-Caucas/ch99/000815/it0815b.htm
[StaÏeno 12. 10. 2004].
Bakshi, G. D.: The War in Chechnya: A Military Analysis, Strategic Analysis: A Monthly Journal of the
IDSA, August 2000, Vol. XXIV No. 5.
âeãensko (imprimatur)
242
26.9.2007, 16:28
Spoleãnost, média, válka ]
243
‰in tvrdí, Ïe generálové pfiedstavitelÛm Kremlu sdûlovali toto: „Zastavíme-li
se na Tereku, celou situaci tím jen na 10, 20 ãi 40 let zmrazíme. Av‰ak
nakonec stejnû budeme muset pokraãovat dál.“11 Na razantní zmûnu
v pfiístupu armádní generality ukazovalo i odhodlání E. Vorobjova a jeho
kolegÛ, ktefií v roce 1994 na protest válãení rezignovali, zúãastnit se chystaného ozbrojeného taÏení.
Podle Emila Paina v‰ak taková situace Putinovi vlastnû ani nedávala na
vybranou. PremiérÛv postup mûl podle této teze strategick˘, pfiedem promy‰len˘ charakter, ponûvadÏ „hlavním faktorem, kter˘ vylouãil moÏnost,
aby se ruská vojska zastavila na Tereku, byl rusk˘ pfiedvolební poÏadavek
„vítûzné války“. Tento poÏadavek byl v roce 1999 dokonce mocnûj‰í neÏ
v roce 1994. Míra popularity (popularity ratings) prezidentského kandidáta Putina a stran, které podporoval bûhem volebního klání do Dumy,
byla tûsnû spjata s v˘sledky vojenského fie‰ení ãeãenského problému. Kdyby Putin zru‰il ofenzivní strategii a postavil se za pouhé vytváfiení bojov˘ch zákopÛ, jeho obliba by mohla klesnout stejnû rychle jako stoupla.“12
TûÏko fiíci, která z tûchto verzí má blíÏ k pravdû. Zpûtnû si ale uvûdomíme, Ïe opatrné „dávkování“ vojenské operace, její „fázování“ se nakonec vyplatilo.
O fenoménu kavkazofóbie a ãeãenofóbie v ruské spoleãnosti
Po skonãení bipolárního rozdûlení svûta, kdyÏ, jak se zdálo, zcela vymizel nenávidûn˘ „dûjinn˘ nepfiítel“ v podobû Spojen˘ch státÛ, vzniklo jisté
ideologické vakuum i v tomto ohledu. Obraz nepfiítele, aÈ jiÏ vnûj‰ího nebo
vnitfiního, se v‰ak v Rusku odpradávna exploatoval pro mobilizaci spoleãnosti a pfiesmûrování její nespokojenosti z neblah˘ch sociálnû-ekonomick˘ch pomûrÛ smûrem, kter˘ se vÛdcÛm zrovna hodil. „Je jasné, Ïe vláda
potfiebuje dal‰ího nepfiítele (nepfiítel je nedílnou souãástí ruského Ïivota
a dnes je tato role urãena âeãencÛm). Bez nûj totiÏ jen obtíÏnû vysvûtlíte,
proã 60 % RusÛ Ïije pod úrovní bídy. Nespokojenost lidí je reálná síla.
A radûji aÈ smûfiuje proti âeãencÛm a ne na mûstkomy a obkomy (mûst11
12
Felgengauer, P.: Russian Strategy in the Chechnya Wars, viz online verzi: http://
www.watsoninstitute.org/bjwa/archive/8.1/Chechnya/Shenfield.pdf [StaÏeno 19. 11. 2004].
E. Pain, cit. op.
âeãensko (imprimatur)
243
26.9.2007, 16:28
244
[ KONFLIKT V âEâENSKU
ské a oblastní administrace), kde teì sedí guvernéfii a prefekti, ne na Kreml,
kter˘ mûsíce nevyplácí v˘platu a zvy‰uje nájemné“.13 Kromû toho to byl
i „stereotyp „nepfiátelského obklíãení“, kter˘ se projevil v návaznosti na rozpad
SSSR a formování pocitu národního „uraÏení“ RusÛ na b˘valé sovûtské „bratry“, jeÏ nespornû vytváfiel neblahodárné pozadí mezietnick˘ch interkací.“ Tím
spí‰e, kdyÏ se cca 25 milionÛ RusÛ takfika pfies noc ocitlo mimo hranice
vlasti.14 Tento jev je charakteristick˘ pro národy s megalomansk˘m, „imperiálním“ vûdomím, pro které bylo psychicky velmi bolestivé vypofiádat
se s následky náhlého a lavinovitého v˘voje, bûhem nûhoÏ pfii‰li o hlavní
zdroj sebeidentifikace – mocn˘ stát. Podobnû podmínûná krize identity se
pozorovala po skonãení První svûtové války napfiíklad v posthabsburgském
Rakousku ãi v Maìarsku.15
Rozdm˘chání protiãeãensk˘ch vá‰ní v Rusku bylo patrné s nûkter˘mi
pfiestávkami a s rÛznou mírou intenzity jiÏ na poãátku 90. let a bylo podmínûno spí‰e domácími motivy.
Obraz nepfiítele v‰ak samozfiejmû nelze vytvofiit na „pustém“ místû. Musí
totiÏ zakofienit na reálném podkladû a navazovat na jiÏ pfiítomné negativní
asociace ve spoleãnosti. V tomto ohledu byly Ïivnou pÛdou ustálené protiãeãenské (a ‰ífieji vzato protikavkazské) pocity, vypl˘vající z kontroverzních
vztahÛ mezi Rusy a pfiedstaviteli kavkazsk˘ch národÛ v kaÏdodenním styku. Zatímco etnické pfiedsudky o Kavkazu a Kavkazanech mûly v sovûtském
období pozitivní charakter, od konce 70. a zejména od 80. let zaãíná pfievládat spí‰e ostraÏit˘ a nedÛvûfiiv˘ pfiístup. Romantizovan˘ obraz sice nebezpeãného, av‰ak civilizací nezkaÏeného „svobodomyslného horala“, vypûstovan˘ klasiky ruské literatury 19. století, byl v 50. a 60. letech minulého
století definitivnû vystfiídán ãasto vyuÏívan˘m filmovan˘m obrazem „mlad‰ího bratra“. Nûkdy zlobivého, av‰ak sympatického a temperamentního
„jiÏana“, „hrdiny-milence“ oblíben˘ch kavkazsk˘ch letovisek, jenÏ byl aÏ
na v˘jimky vnímán shovívavû a blahosklonnû. (Jak totiÏ za chvíli uvidíme,
o nebezpeãném fenoménu lze v tomto ohledu hovofiit aÏ od konce 90. let).
Stalo se to díky ekonomicky motivovan˘m migracím rodákÛ z Kavkazu
13
14
15
Minkin, A.: Îurnalisty v ãeãenskoj vojne: fakty, dokumenty i svidetelstva, Moskva. 1995, s. 89.
Sikeviã, Z.: Etniãeskaja neprijazÀ v massovom soznanii rossijan, in: Neterpimost v Rossii: staryje i novyje
fobii, Moskva 1999, s. 104.
V tomto ohledu lze konflikt v âeãensku do jisté míry povaÏovat za pfiípad tzv. fiízen˘ch konfliktÛ
(managed/managable conflicts).
âeãensko (imprimatur)
244
26.9.2007, 16:28
Spoleãnost, média, válka ]
245
do rusk˘ch velkomûst, jeÏ nabyly na intenzitû v 80. letech. V pfiedchozích
kapitolách jsme jiÏ vidûli, Ïe ocitnutí se v cizím (ruském) a neznámém
(mûstském) prostfiedí, ve kterém obvykle nebyli vítáni zrovna s nad‰ením,
kavkazské vesniãany utvrzovalo v tom, Ïe se musí nevyhnutelnû spoléhat
na vlastní síly. Tedy v pfiípadû, chtûli-li si ve velké konkurenci s místními
skupinami vydob˘t a udrÏet svoje „místo pod sluncem“. To v nich pak je‰tû
více posilovalo jiÏ pfiítomné mechanismy klanové a etnické soudrÏnosti
a mobilizace; zanedlouho zaãaly mezi nûkter˘mi mlad˘mi Kavkazany vznikat a také prosperovat kriminální sítû, vytváfiené na etnickém nebo smí‰eném klanovû-etnickém principu. Kriminální a obchodní ãinnost (obzvlá‰tû
nûktefií rodáci ze zakavkazsk˘ch republik, zejména ÁzerbajdÏánci a Gruzíni, ktefií mohli do Moskvy a dal‰ích rusk˘ch mûst v˘hodnû exportovat
v˘robky z vlastních polí – ovoce a zeleninu – zde zaãali monopolizovat trh,
pfiiãemÏ se mnohdy ne‰títili udrÏovat umûle vysoké ceny a pouÏívat násilí
k hájení sv˘ch „práv“) ov‰em nebyla nezbytnou podmínkou ke konstruování a posílení antipatií rusk˘ch obyvatel. Ty byly totiÏ nûkdy determinovány i kulturnû.
Je totiÏ prokázáno, Ïe v situacích (zaloÏen˘ch na reálném ãi nereálném
základû nebo na základû etnickém ãi sociálnû-etnickém), kdy dochází ke
konfrontaci, mohou tytéÏ identifikaãní rysy, které byly pÛvodnû vnímány
vesmûs pozitivnû, nab˘vat v˘raznû negativní ráz. Hrdost se tak stává dom˘‰livostí, tradicionalismus zaostalostí, iniciativnost je najednou pokládána za projev drzosti, odvaha je chápána jako agresivita, podnikavost jako
mamonáfiství atd.16 Diferenciace na etnickém základû je pak posilována
zdÛrazÀováním skuteãné ãi zdánlivé „rÛznosti“ – aÈ se jiÏ jedná o odli‰n˘
jazyk, (vizuálnû patrnou) kulturu, fyzick˘ vzhled „cizákÛ“ ãi jejich temperament. Dokonce i v˘raznûj‰í gestikulace, zv˘‰ená tonalita cizojazyãného
rozhovoru a pfiirozená snaha cizincÛ drÏet se v cizím prostfiedí pohromadû
je totiÏ povaÏována za sv˘m zpÛsobem v˘zvu a neúctu vÛãi místnímu obyvatelstvu. Je smutné, Ïe navzdory mnoha desetiletím souÏití s pfiedstaviteli
kavkazsk˘ch národÛ v rámci jednoho státu, nedo‰lo k hlub‰ímu pochopení tradic a kultury KavkazanÛ. Rusové o nich mají (stejnû jako o pfieváÏné
16
Horowitz, D.: Ethnic Groups in Conflict, Los Angeles 1985, s. 95, s. 105–131, s. 174–157, s. 166,
s. 169, s. 171–182. Viz téÏ Hobsbawm, E.: Ethnicity and Nationalism in Europe Today, in: Anthropology Today, 1992, Vol. 8, ã. 1.
âeãensko (imprimatur)
245
26.9.2007, 16:28
246
[ KONFLIKT V âEâENSKU
vût‰inû jin˘ch národÛ b˘valého SSSR) spí‰e povrchní a necelistvé znalosti
determinované v lep‰ím pfiípadû patetizovan˘m vnímáním exotické kavkazské „symboliky“, coÏ bylo pro sovûtské období typické (hory, kinÏál,
krevní msta, dÏigit, adat, ‰a‰lik, víno atd.), a v tom hor‰ím pak subjektivním vyprávûním o horalské „krvelaãnosti“, „zákefinosti“ a „brutalitû“.17
Obavy rusk˘ch obyvatel posiluje i vûdomí, Ïe Kavkazani jsou „v‰ude“
a Ïe je jich „pfiíli‰ hodnû“. „Hned obsadí celé mûsto“, „v‰echno si pfiivlastní“ atd.18 Tyto obavy existují i pfies údaje statistik, které ukazují, Ïe napfiíklad v Moskvû, kde jsou zvlá‰tû poãetné komunity obãanÛ kavkazsk˘ch
národÛ, jejich poãet nepfievy‰uje 1,5 %.19 Tyto fobie jsou do znaãné míry
ovlivÀovány také tím, Ïe se rodáci z Kavkazu zpravidla snaÏí obsazovat
v˘nosná místa, a jsou proto ãasto „vidût“. Navíc na nová místa prosazují
své pfiíbuzné a známé, a to i na úkor místního obyvatelstva. Na obranu
sv˘ch individuálních, klanov˘ch ãi etnick˘ch zájmÛ jsou navíc nezfiídka
ochotni pouÏít i hrubou sílu. Kavkazské vefiejné mínûní tudíÏ na rozdíl od
toho ruského neodsuzuje úspûch a bohatství. V Rusku totiÏ stále platí ze
sovûtsk˘ch dob dochovan˘ stereotyp, Ïe se k bohatství nemÛÏe nikdo dopracovat poctivou prací, coÏ „podezfielé“ chování nûkter˘ch KavkazanÛ
v oãích vût‰iny obyvatelstva jen potvrzuje. Nûkdy se v‰ak fanfarónské demonstrování vlastního – reálného ãi zdánlivého – bohatství a majetku
(u v˘chodoslovansk˘ch národÛ je to stále je‰tû spí‰e tabu) získaného „právem pûsti“ ãi zchytral˘m obchodováním (anebo obojím), stejnû jako zdÛrazÀování vlastní síly a muÏnosti, ‰tûdrosti hraniãící s rozhazovaãností, tedy
toho, co by se dalo oznaãit za „dÏigitování“, povaÏuje mezi rodáky z Kav17
18
19
Je zajímavé, Ïe existence zv˘‰ené kriminality v âeãensku („ãeãenské mafie“) byla v ruském národním vûdomí a indirektnû i v oficiální rétorice hojnû povaÏována pro diskreditaci my‰lenky ãeãenské
nezávislosti a pozdûji pro ospravedlnûní invaze. Valerij Ti‰kov se o této skuteãnosti v období Dudajevovy nadvlády v roce 1995 psal: „Nesouhlasím s pfiedstavou jakéhosi „Medelínského kartelu“ neboli kriminální zóny, kterou prezidentovo [Jelcinovo] okolí vnucuje spoleãnosti. Je to zjevná snaha
ospravedlnit ãeãenskou válku […] Je to ale ve skuteãnosti m˘tus. Kriminalita mezi âeãence není
v Ïádném ohledu vy‰‰í neÏ mezi Gruzíny a Rusy v Moskvû… I tam [v âeãensku] se páchaly hodnû
zloãinÛ, to je fakt. Ale v Rusku, nebo dokonce v Moskvû, copak je to tu pln˘ mír a klid?“ (Citováno podle Dunlop, J.: Russia Confronts Chechnya. Roots of a Separatist Conflict, s. 133). Pravda, nikdo v Moskvû zfiejmû neuvaÏoval vystavit kobercov˘m náletÛm ruskou metropoli nebo „hlavní mûsto
ruského kriminálu“ Petrohrad.
Podrobnûji viz napfi. Karpenko, O.: Kak eksperty proizvodjat „etnofobiju“, anal˘za Centra sociologiãeskich issledovanij, viz online verzi: http://www.indepsocres.spb.ru/library/karpenko.doc [staÏeno
10. 09. 2004].
Moskva v cifrach s naãala veka do na‰ich dnej (statistick˘ sborník), Moskva 1997.
âeãensko (imprimatur)
246
26.9.2007, 16:28
Spoleãnost, média, válka ]
247
kazu za prestiÏní záleÏitost a zvy‰uje to jejich sociální statut. Takové chování ov‰em na nûkteré Rusy pÛsobí „drze“ a neuctivû vÛãi „hostitelÛm“.
Zkrátka, podle nich Kavkazané vydûlávají peníze „na jejich utrpení“, „zneuÏívají jejich dobrosrdeãnosti“, „‰idí je“, „chtûjí jim porouãet“ atd. Pózování, které je pro kavkazskou kulturu (spí‰e tu tradiãní, vesnickou) typické a je ve své podstatû ne‰kodné, je tak místními lidmi ãasto vykládáno
zcela v jin˘ch intencích, neÏ bylo „pÛvodnû my‰leno“.20 Lidé se rovnûÏ
chybnû domnívají, Ïe adresátem tohoto pfiinejmen‰ím „divného“, pfiinejhor‰ím pak „agresivního“, „uráÏlivého“ a „neuctivého“ chování jsou oni
sami.
Je spí‰e logické, Ïe od poãátku 90. let 20. století to nebyly jednotlivé
kavkazské národy, proti kter˘m byla namífiena vefiejná nespokojenost, ale
mytologizovaná „osoba kavkazské národnosti“ (rusky lico kavkazskoj nacionalnosti), která kvÛli závidûníhodné souãinnosti médií, lokálních vlád
a rÛznorod˘ch nacionalistick˘ch uskupení získává v ruské spoleãnosti démonické obrysy. Toto zobecÀování je spí‰e zákonit˘m jevem, neboÈ se etnická nesná‰enlivost zpravidla neprojektuje na konkrétní národ, ale na
nûkterou (regionální) pospolitost, která se li‰í od vlastní etnické skupiny
zdánlivû stejn˘m antropologick˘m vzhledem, stereotypy chování, „cizím“
a nepochopiteln˘m jazykem atd. SocioloÏka Z. Sikeviã zdÛrazÀuje, Ïe „obyvatelé Petrohradu si na ulici v‰ímají nikoli ÁzerbajdÏáncÛ nebo âeãencÛ,
20
UÏ v 60. a 70. letech minulého století se ustálily takfika folklorní obrazy kavkazsk˘ch GastarbeiterÛ,
hojnû pouÏívané ve filmech kinematografick˘ch studií zejména jihokavkazsk˘ch republik: mlad˘ muÏ
ze zapadlé (horské) kavkazské vesnice pfiijíÏdí do (ruského ãi republikového) mûsta, ubytuje se u jiÏ
témûfi zapomenutého pfiíbuzného, kter˘ sem pfiijel pfied 20 lety a podafiilo se mu vystudovat a oÏenit
se s místní dívkou (napfiíklad s Ruskou), sehnat si práci a zabydlet se. Zajímavá je komunikace mezi
tímto tradiãním vesniãanem a jeho modernizovan˘m mûstsk˘m pfiíbuzn˘m, kter˘ mu zpravidla seÏene
nekvalifikovanou, tedy velmi namáhavou práci, jíÏ se vesniãan vûnuje nûkolik mûsícÛ, pfiiãemÏ se
v cizím a nezvyklém mûstském prostfiedí ocitá v nejrÛznûj‰ích nesnázích, jeÏ jsou vzhledem k jeho
v˘bu‰nému, ale dÛvûfiivému charakteru nezfiídka i nepfiíjemné. Pokud se mu tedy podafií vyhnout
se vûzení, ke konci svého pobytu uspofiádá na poãest sv˘ch nov˘ch mûstsk˘ch kamarádÛ bohatou
hostinu. Po nûkolikadenním flámování, na kterém bez váhání utratí takfika v‰echny své tûÏce vydûlané úspory, se vrátí do rodné vesnice, po které se mu nesmírnû st˘skalo, nesmírnû spokojen˘ se
sv˘m v˘konem. Mezi rusk˘m a kavkazsk˘m vnímáním tohoto pfiíbûhu je v‰ak velik˘ rozdíl: zatímco Rusovi pfiipadá chování Kavkazana, kterého navíc povaÏuje za ménûcenného, ãasto „divné“, „nechutné“ ãi pfiinejmen‰ím „neskromné“ a bude ho vnímat prizmatem etnicity (a i regionalistické
„kavkazanství“ je v tomto ohledu bráno jako sv˘m zpÛsobem etnicita), obyvatel kavkazského mûsta
stejné chování ohodnotí podle ‰kály „hory-rovina“ ãi „vesnice“-„mûsto“. Nelze si nepov‰imnout
i typicky kavkazského pózování mlad˘ch âeãencÛ se zbranûmi, v papachách a se zelen˘mi pásky
kolem ãela pfied objektivy televizních kamer v pfiedveãer nebo v prÛbûhu První rusko-ãeãenské války.
âeãensko (imprimatur)
247
26.9.2007, 16:28
248
[ KONFLIKT V âEâENSKU
ale osob kavkazské národnosti, neboÈ rozli‰ovat jednotlivé pfiíslu‰níky národÛ Kavkazu podle vzhledu je pro drtivou vût‰inu RusÛ nemoÏné.“21
V˘zkumy vefiejného mínûní ukazují, Ïe v Rusku má xenofobie od poloviny 90. let v˘raznû protikavkazsk˘ rozmûr, byÈ ãas od ãasu kolísající, zatímco podíl „tradiãních“ ÎidÛ se sníÏil na „rekordních“ 2–4 %.22 Xenofobie a etnofobie v‰ak – obecnû vzato – pfiedstavují v souãasném Rusku seriózní
problém: na dotaz „Pfiedstavují nyní pfiedstavitelé nerusk˘ch národÛ, ktefií
pob˘vají na území Ruska, pro tento stát hrozbu?“ kladnû odpovûdûlo cca
55 % respondentÛ.23 Spoleãensk˘ v˘voj druhé poloviny 90. let nakonec pfiivodil razantní nárÛst poãtu ultranacionalistick˘ch a rasistick˘ch organizací
– vynofiilo se i mnoho neofa‰istick˘ch hnutí, jejichÏ pfiítomnost zaãala b˘t
v Rusku teprve poãátkem 90. let ãímsi nemysliteln˘m. Terãem jejich ãím
dál ãastûj‰ích útokÛ se mohou teoreticky stát v‰ichni, ktefií nemají dostateãnû „slovansk˘“ vzhled. Obvykle jsou v‰ak namífieny proti ãernochÛm, rodákÛm z blízkov˘chodních a asijsk˘ch zemí, „ãern˘m“ (jak jsou naz˘váni Kavkazané), „AsiatÛm“ ãi „‰ikmook˘m“ (jak jsou naz˘váni mj. obyvatele Stfiední
Asie) aj.24 V postsovûtsk˘ch spoleãnostech, kde do‰lo k redukci ustáleného
„komunistického“ sytému hodnot a obãanské hodnoty se je‰tû nestaãily
v plné mífie vyprofilovat, zÛstává etnicita nejdostupnûj‰í formou skupinového sebeuvûdomûní. V situacích spoleãenské nejistoty a dokonce ohroÏení pak
ve v‰ech lidech potenciálnû pfiítomn˘ konstataãnû-diferenciaãní princip („my“
– dûlníci, chudí, ¤ímané, Italové – „oni“ – obchodníci, bohatí, Lond˘Àané,
Angliãané) získává etnick˘ základ. V˘znam ve‰ker˘ch jin˘ch neÏ etnick˘ch
identifikací v masovém vûdomí klesá nebo za rozvinutûj‰í fáze etnické konfrontace zpÛsobené násiln˘m jednáním a krveprolitím, zcela mizí. „My“ jsou
Rusové a vnímají se jako „obûti“. Zatímco „oni“ jsou âeãenci, resp. Kavkazané, tedy „agresofii“. Etnická identita, nikoli tedy tfiídní ãi regionální, se tak
stává jedin˘m srozumiteln˘m mechanismem skupinového sebeuvûdomûní.
Jedinû ona vytváfií v jedinci pocit jistoty, neboÈ mu umoÏÀuje pfiimknout se
21
22
23
24
Sikeviã, Z.: O Kavkaze i „kavkazofobii“, rosbalt.ru, 01. 11. 2002.
NalãadÏjan, A.: Etnopsichologija, Moskva 2004, s. 268–273.
Gudkov, L.: „Dynamika etnofobij v Rossii poslednego desjatiletija“, pfiíspûvek na konferenci Národnostní men‰iny v Ruské federaci, Moskva – ãerven 2003.
Viz napfiíklad referát Human Rights Watch The Rise of Xenophobia in Russia, online verze: http://
www.hrw.org/reports98/russia/srusstest-03.htm#P113_18515. Viz tamtéÏ: http://www.hrw.org/reports98/russia/srusstest-04.htm#P420_102019 [StaÏeno 05. 11. 2004].
âeãensko (imprimatur)
248
26.9.2007, 16:28
Spoleãnost, média, válka ]
249
k najednou zdánlivû monolitnímu uskupení „na‰ich“. V takovém okamÏiku se totiÏ zdá, Ïe pouze ti „na‰i“ jsou schopni, ale hlavnû ochotni ubránit
pfied „nimi“ (v podstatû pfied kaÏd˘m pfiedstavitelem znepfiáteleného etnika) osamoceného jedince.
Z. Sikeviã se domnívá, Ïe formování negativistick˘ch paradigmat v mezietnické komunikaci je pravdûpodobné a snadné zvlá‰tû „v pfiípadû systémové sociální krize, která zpÛsobuje ztrátu psychologické odolnosti a následnû vytváfií pocit národní „poníÏenosti“ a „uraÏenosti“. Právû tyto dÛvody
vedou ke zpÛsobu, jak˘m Rusové vnímají rÛzné etnické fóbie, vãetnû kavkazofóbie s jejím charakteristick˘m obrazem „nepfiítele“. Ten je zplozen˘
ani ne tradiãními pfiedsudky (jako napfiíklad v pfiípadû antisemitismu) jako
spí‰e sociálnû-ekonomickou neuspofiádaností a sociopatií“.25 Tento neutû‰en˘ stav dokresluje skuteãnost, Ïe negativní názory vÛãi rodákÛm z Kavkazu pfievládají mezi mládeÏí ve vûkovém rozmezí 18 aÏ 25 let (cca 70 %),
kdeÏto star‰í lidé – nad 55 let –, u nichÏ jsou vzpomínky na staré ãasy je‰tû ãerstvé, jsou vÛãi nim o poznání tolerantnûj‰í (míÀ neÏ 40 %). Je symptomatické, Ïe ve stabilních spoleãnostech tomu b˘vá zcela opaãnû: právû
mladiství, nikoli star‰í, mají tendenci k nexenofobním reakcím. Není náhodné, Ïe poãátkem 90. let v éfie „velk˘ch oãekávání“, byla nejtolerantnûj‰í sloÏkou ruské spoleãnosti právû mládeÏ. „Krizov˘ stav spoleãnosti a rozklad symbolického svûta dezorientovaly zvlá‰tû mládeÏ, která usiluje
o zfietelné a pfiitaÏlivé ideály, jejichÏ absence je pak nutí volit sociální
agresi“.26
O vytváfiení protikavkazsk˘ch nálad v ruské spoleãnosti se – aÈ jiÏ vûdomû ãi nikoli – zaslouÏila zvlá‰tû média. Obyvatelé Ruska snad je‰tû dlouho nezapomenou na moskevského starostu J. LuÏkova, kter˘ pfied zfiíceni25
26
Sikeviã, Z., Etniãeskaja neprijazÀ…, s. 100. Dal‰í ruská specialistka uvádí, Ïe „poklesu potenciálu
„já“ pfiispívá anomie, nejistota, chaos ve spoleãnosti. MnoÏství slab˘ch a nejist˘ch v sobû „já“ zaãíná usilovat o silné „my“. V krizov˘ch spoleãensk˘ch dobách se individuum ve snaze najít oporu
a vyváÏenost se pokou‰í pfiesnûji vymezit sociální a psychologické hranice své existence. Dostává se
tedy ven za rámec svého „já“, jelikoÏ sama sebe ztotoÏÀuje s nûjak˘m spoleãenstvím ãi skupinou.
Roz‰ífiením individuálních hranic ve své nové [skupinové] identiãnosti se snaÏí dosáhnout klidu
a vyváÏenosti. A pokud se spoleãnost zdá jako bezmocná, etnická skupina jí poskytuje pocit jistoty.
V polokulturní spoleãnosti v krizov˘ch dobách jejího v˘voje se právû etnicita stává hlavním nástrojem, jehoÏ pomocí se skupinû dafií vyvrtnout si nejvíce zfietelné a spolehlivé, tedy etnické, hranice.“
Soldatova, G.: Etniãeskoje samosoznanije i etniãeskaja identiãnost. In: Psichologija meÏetniãeskoj naprjaÏennosti. Moskva 1998, s. 58.
Sikeviã, Z.: O Kavkaze…
âeãensko (imprimatur)
249
26.9.2007, 16:28
250
[ KONFLIKT V âEâENSKU
nami obytného baráku na Ka‰irské ulici rozhodnû urãil viníka, aniÏ by
poãkal na rozhodnutí soudu: „To je ãeãensk˘ terorismus.“ Neménû slavné
je rãení Putinovo. Tehdej‰í ministersk˘ pfiedseda proto, aby podtrhnul svoji
rozhodnost potrestat kdekoli a za jak˘chkoli okolností viníky explozí
v Moskvû, slíbil, Ïe teroristé budou likvidováni v‰ude, vãetnû záchodÛ:
„Najdeme-li /teroristu/ na záchodû, zlikvidujeme /ho/ tam“. Tfii roky pfiedtím byl ov‰em ‰éf rozvûdky M. Barsukov ve svém projevu je‰tû nekompromisnûj‰í, kdyÏ pfied televizními kamerami „zobecnil“ poãínání S. Radujeva a jeho kumpánÛ s pfiístupem celého národa: „V‰ichni âeãenci jsou
bandité, zlodûji a vrazi“. Obdobné v˘roky vládních ãinitelÛ, politikÛ ãi
v˘znamn˘ch osobností vefiejného Ïivota nejen ve vztahu k âeãencÛm
a KavkazanÛm, ale i ve vztahu k pfiedstavitelÛm jin˘ch národÛ, zaãaly b˘t
velmi populistické a senzacechtivá média je bez váhání ‰ífií. Ke zlep‰ení
beztak komplikovan˘ch mezietnick˘ch vztahÛ v Rusku v‰ak bezpochyby
nepfiispívají. Mnoh˘m ãistû kriminálním ãinÛm, které b˘vají souãástí v‰edního dne, je pak ãasto zbyteãnû pfiikládán etnick˘ rozmûr v pfiípadû, Ïe mezi
jeho úãastníky patfií rodáci z Kavkazu. Tato skuteãnost je‰tû více zesiluje
pocit ohroÏení u vût‰iny obyvatelstva a legitimizuje v nûm touhu po pomstû. V tomto ohledu nemÛÏe pfiekvapovat nevlídné jednání s pfiedstaviteli
kavkazsk˘ch národÛ v práci, na ulici, ve ‰kole, ve státních orgánech, ve sféfie
sluÏeb a jinde.
Z. Sikeviã na základû obsahové anal˘zy zpráv o kriminálních ãinech
v petrohradsk˘ch médiích upozorÀuje, Ïe „v pfiípadech, kdy je z kriminálního ãinu podezírán Kavkazan, uvádí se vÏdy jeho národnostní pfiíslu‰nost. KdyÏ se v‰ak zdá, Ïe zloãinec je nûkdo jin˘ – a nemusí to b˘t nutnû
Rus, ale tfieba i Ukrajinec nebo Tatar – jeho etnick˘ pÛvod b˘vá zmiÀován
jen zfiídka.“27 E. Pain v této souvislosti hovofií o v‰eruském fenoménu. Pain
zmiÀuje údaje protidrogové správy pfii Ministerstvu vnitra Samarské oblasti, která roku 2001 referovala o 4959 zadrÏen˘ch s podezfiením na úãast
pfii pa‰ování drog a obchodu s nimi. Zatímco v oficiální zprávû se poukazuje na „zvlá‰È“ vysok˘ podíl RomÛ, TádÏikÛ a ÁzerbajdÏáncÛ mezi zadrÏen˘mi, coÏ pfiirozenû vytváfií dojem, Ïe jsou v poãetní pfievaze vzhledem
k zástupcÛm jin˘ch národností, po bliωím prostudování materiálu se dá
27
Sikeviã, Z.: Etniãeskaja neprijazÀ… s. 106.
âeãensko (imprimatur)
250
26.9.2007, 16:28
Spoleãnost, média, válka ]
251
zjistit, Ïe mezi zadrÏen˘mi (jejichÏ vina není v‰ak je‰tû potvrzena soudem)
je 50 RomÛ, 39 TádÏikÛ a 26 ÁzerbajdÏáncÛ. Celkem je tedy podíl pfiedstavitelÛ zmínûn˘ch tfií etnick˘ch skupin 2,3 %.28
Tento pfiístup zÛstává v‰ak samozfiejmû mimo pozornost vût‰iny obyvatel, ktefií i nadále pûstují pfiedstavu fiádûní v‰udypfiítomné „kavkazské
mafie“. Je pravda, Ïe zv˘‰ená kriminalita v zemi se nezfiídka vysvûtluje protiprávní ãinností „osob kavkazské národnosti“ nebo se na to alespoÀ „takticky“ naráÏí. Samotn˘ ministr vnitra Boris Gryzlov v‰ak roku 2002 zdÛraznil, Ïe z 21 etnick˘ch organizovan˘ch kriminálních uskupení pÛsobících
na ruském území funguje pouze 7 na etnickém základû (i ty nejsou tedy
nutnû kavkazské).29
Zvlá‰tû roz‰ífiené jsou protikavkazské nálady v rusk˘ch provinciích, kde
je „kavkazská problematika“ úspû‰nû pouÏívána místními gubernátory jako
„hromosvod“ pro odvedení vefiejné nespokojenosti od aktivit vlastních ãi
spfiíznûn˘ch (semi)kriminálních skupin, resp. od kritick˘ch sociálnû-ekonomick˘ch pomûrÛ.30 Protestní nálady jsou mnohem v˘raznûj‰í, kdyÏ se
ve zprávách o kriminálních pfiípadech vyskytuje „etnick˘“, zpravidla kavkazsk˘, podtext. Specifick˘ patriotismus obyvatel nûkdy sahá tak daleko,
Ïe v pomûrnû bûÏn˘ch stfietech mezi „slovansk˘mi“ a „kavkazsk˘mi“ organizovan˘mi kriminálními skupinami po celé zemi Rusové oddanû fandí
„sv˘m chlapcÛm“, tedy gangsterÛm, ktefií nûkdy b˘vají napojeni na oblastní ãi gubernérskou administrativu.
KdyÏ se na to podíváme velmi zjednodu‰enû, dalo by se fiíci, Ïe v pfiedstavách prÛmûrného ruského obãana je v posledních dobû „Kavkazan“ asociován s kriminalitou a protiprávní ãinností obecnû ve stejné mífie, jako
jsou s nimi v pfiedstavách StfiedoevropanÛ asociováni rusky hovofiící lidé
(obyvatel zemí b˘valého Sovûtského svazu).
O spí‰e umûlém neÏ reálném mytologizovaném obrazu „osob kavkazské národnosti“ a o medializované nenávisti vÛãi nim svûdãí skuteãnost,
Ïe „odpor vyvolávají nikoli konkrétní národy Kavkazu, ale v‰echny kav-
28
29
30
Pain, E.: Nacionalnyje osobennosti narkotorgovli v Rossii: mify i realnost, in: DruÏba narodov 2002,
ã. 12.
Pain, E.: Etniãeskaja specifika…
Viz napfi. Djatlov, V., Kavkazcy v Irkutske: konfliktogennaja diaspora, in: Neterpimost v Rossii: staryje i novyje fobii. Moskva 1999.
âeãensko (imprimatur)
251
26.9.2007, 16:28
252
[ KONFLIKT V âEâENSKU
kazské národy obecnû. KdyÏ âeãence nepfiíznivû vnímá 8,4 % obyvatel
Petrohradu (prÛzkum se provádûl na jafie 1999 – pozn. E. S.), ÁzerbajdÏánce 8,3 %, Gruzíny 3,2 % a Armény 3,0 %, celkem jsou „osoby kavkazské národnosti“ nesympatické 70,7 % respondentÛ“.31 O reciproãním
charakteru etnick˘ch fóbií svûdãí i to, Ïe pfiedstavitelé nejménû tolerovan˘ch národnostních men‰in – tedy Arméni, ÁzerbajdÏánci, Gruzíni, Osetinci, Dagestánci, âeãenci aj. – mají na chování vÛãi nim jasn˘ názor. Mají
dojem, Ïe se k nim Rusové chovají bezdÛvodnû nevlídnû, ba dokonce agresivnû.32 Zajímavé je rovnûÏ to, Ïe „rozdíl mezi rusk˘mi a stfiedoasijsk˘mi
publikacemi na toto téma (pa‰ování drog a obchod s nimi – pozn. E. S.)
spoãívá pouze v tom, Ïe role hlavního distributora drog, která je v Rusku
pfiipisována ÁzerbajdÏáncÛm, TádÏikÛm nebo RomÛm, v jin˘ch zemích
patfií naopak RusÛm“. Samozfiejmû se stejnou mírou pravdivosti.33
Od poloviny 90. let obsazují ãelní pozice protikavkazsk˘ch nálad pfiirozenû âeãenci. V˘‰e uvedené údaje v‰ak ukázaly, Ïe v první polovinû 1999
k âeãencÛm pociÈovalo odpor pouze 8,4 % dotázan˘ch, coÏ nelze zdaleka
povaÏovat za absolutní indikátor. V‰eruské centrum v˘zkumu vefiejného
mínûní v‰ak záhy po teroristick˘ch v˘bu‰ích zaregistrovalo, Ïe 64 % obyvatel Moskvy se vyslovilo za násilné odstûhování âeãencÛ z hlavního mûsta, tedy fakticky za etnickou ãistku, a 68 % souhlasilo s tvrzením, Ïe se
vztah vÛãi KavkazanÛm podstatnû zhor‰il. Právním aktem, kter˘ fakticky
ospravedlÀuje teror vÛãi cizincÛm v Moskvû, bylo nafiízení ã. 1007–RM
Moskevského magistrátu ze dne 13. záfií 1999 O neodkladn˘ch opatfieních
k zabezpeãení pofiádku registrace obãanÛ, prozatímnû pob˘vajících
v Moskvû, zvlá‰tû pak v˘nos moskevské vlády ã. 875 ze dne 21. záfií O pfiijetí
prozatímního fiádu odsunutí osob, zlomyslnû (!) poru‰ujících pravidla registrace, mimo hranice Moskvy do míst jejich trvalého pobytu. Pozdûji byly
podobné – mnohdy rezolutnûj‰í – direktivy vydány v fiadû oblastí Ruské
federace. I kdyÏ k oãekávan˘m etnick˘m ãistkám a masov˘m „vendetám“
proti rodákÛm z âeãenska a Kavkazu po záfiijov˘ch událostech nedo‰lo,
byly tyto právní akty policejními úfiady a místním obyvatelstvem vyloÏeny
jako zelená pro dosud nevídan˘ nárÛst diskriminaãního jednání a agresivní
31
32
33
Sikeviã, Z., Sociologija i psichologija nacionalnych otno‰enij, Petrohrad 1999, s. 127.
NalãadÏhjan, A: cit. op., s. 271.
Pain, E.: Nacionalnyje osobennosti…
âeãensko (imprimatur)
252
26.9.2007, 16:28
Spoleãnost, média, válka ]
253
xenofobie. I dnes, kdyÏ vá‰nû ochladly, pfiedstavují tyto a podobné právní
akty stejnû jako ustálené spoleãenské nálady v˘teãnou pfiíleÏitost pro vydírání âeãencÛ, KavkazanÛ a i pfiedstavitelÛ mnoha jin˘ch „nerusk˘ch“ národÛ pob˘vajících na území federace ze strany orgánÛ, které mají na starosti zaji‰Èování obecního pofiádku. Salam Daujev, lídr vefiejnû-politické
organizace Nochãimochk, v fiíjnu 1999 fiekl: „V Moskvû se situace âeãencÛ nesmírnû ztíÏila. V‰echny nás zaãínají povaÏovat za zloãince… Po tûch
stra‰n˘ch explozích zaãaly masové prohlídky prostor, které si pronajímají
âeãenci. Mnohé policejní úfiady byly zavaleny pfiíslu‰níky tohoto národa,
jako kdyby pouhá patfiiãnost k této národnosti apriornû vyluãovala presumpci neviny“.34
Je známo, Ïe hybnou silou (nejen) etnopolitické mobilizace je nenávist
vÛãi nepfiíteli a intenzivní pocit fyzického ohroÏení. Jsou-li u znaãné ãásti
populace takové pocity pfiítomné, lze pfiinejmen‰ím oãekávat, Ïe armáda
bude ochotna bojovat, spoleãnost válku pfiijme a Ïe politické vedení alespoÀ v této vrcholné mobilizaãní fázi (která se v‰ak mÛÏe ãasovû protáhnout a mÛÏe se za pomoci obratn˘ch zásahÛ politického vedení pravidelnû
„aktualizovat“) získá vefiejné pochopení pro „zavedení pofiádku“ nejen na
bitevním poli.
K rÛzn˘m v‰edním zprávám se hojnû pfiidávaly zprávy politické. ·lo
napfiíklad o (nezfiídka podloÏené) zprávy o represích proti etnick˘m RusÛm v âeãensku v letech 1990/1991–1994, které vládní orgány úãelnû
nadsazovaly, aby je vyuÏily pro zesílení protiãeãensk˘ch a militaristick˘ch
nálad a ospravedlnûní války. Protiãeãensky naladûné vefiejné mínûní ovlivÀovaly i teroristicko-kriminální ãi teroristicko-diverzantní útoky zloãincÛ
ãi diverzantÛ ãeãenské národnosti v rusk˘ch mûstech (1994, 1995), tûÏce
nesená poráÏka v ãeãenské válce (1994–1996), ale i stále ãastûj‰í pfiípady
únosÛ lidí – nûkdy i pracovníkÛ humanitárních organizací, stavebních
dûlníkÛ, inÏen˘rÛ a novináfiÛ, ktefií nemûli nic spoleãného s válkou a bylo
s nimi v meziváleãném âeãensku zacházeno brutálnû. Nutno pfiiznat, Ïe
pro své ‰patné renomé v ruské spoleãnosti udûlali dost i samotní Kavkazané. A v meziváleãném období totéÏ udûlali i âeãenci. To zfiejmû poskytlo
lordu Russellu-Johnstonu, pfiedsedovi parlamentního shromáÏdûní EU,
34
Kommersant, 07. 10. 1999.
âeãensko (imprimatur)
253
26.9.2007, 16:28
254
[ KONFLIKT V âEâENSKU
kter˘ byl Kremlem mnohokrát obviÀován z proãeãenského pfiístupu ke
konfliktu, dÛvod k tomu, aby rozladûnû konstatoval, Ïe „teì jiÏ toho o kriminálním charakteru reÏimu v âeãensku a o kompletním kolapsu ekonomick˘ch a sociálních struktur víme podstatnû víc…“35
Synonymem etnonymu „âeãenec“ (do jisté míry i „Kavkazan“) se
v postsovûtském vûdomí obyvatel Ruské federace staly substantiva „bandita“, „terorista“, „extremista“, „separatista“ aj., které nejenom v ruské spoleãnosti mají vyslovenû negativní konotace. Tato sémantické kli‰é se vyskytovala a stále je‰tû vyskytují v nesãetn˘ch rozhlasov˘ch a televizních
pofiadech, novinov˘ch ãláncích a kniÏních publikacích. To v‰ak pfiedstavuje jisté nebezpeãí i kvÛli vysoké inerãní odolnosti, která tzv. etnick˘m
fóbiím umoÏÀuje udrÏovat se v masovém vûdomí dokonce i po vymizení
reáln˘ch politick˘ch pfiíãin, které stály u jejich zrodu.36
Mediální politika Kremlu
Odhodláním spoleãnosti postupovat ve jménu „vítûzné války“ v âeãensku by v‰ak mohly otfiást velké ztráty na Ïivotech vojákÛ. Klíãov˘m
úkolem proto jiÏ zpoãátku byla nezbytnost zajistit kontrolu nad médii.
V odborném tisku a v publicistice se jiÏ mnohokrát psalo o tom, Ïe
poráÏka Ruska v první ãeãenské válce byla v neposlední fiadû podmínûna
fiaskem mediálnû-propagandistické strategie Kremlu ãi spí‰e její absencí.
VÏdyÈ zvlá‰tû v podmínkách souãasn˘ch asymetrick˘ch konfliktÛ se schopnost silnûj‰í strany zvítûzit nad slab‰í stranou zakládá na dovednosti získat
na svoji stranu vefiejné mínûní. Jin˘mi slovy, jedním z pfiedních úkolÛ vlády se stává vytvofiit takov˘ propagandistick˘ obraz války, kter˘ by v oãích
vefiejnosti ospravedlnil její nevyhnutelnost poukazováním na celou fiadu –
aÈ jiÏ skuteãn˘ch nebo fiktivních – „Ïivotnû dÛleÏit˘ch“, „bezpeãnostních“
aj. zájmÛ státu tak, aby byla ochotna akceptovat nezbytné ztráty na lidsk˘ch Ïivotech, které musí zaplatit.37 Moskva si s tímto úkolem ov‰em po35
36
37
Nezavisimaja gazeta, 21. 01. 2000.
Pain, E.: Poãemu pomolodela ksenofobija. O mas‰tabach i mechanizmach formirovanija etniãeskich predrassudkov, in: Nezavisimaja gazeta, 13. 10. 2003.
Je totiÏ jasné, Ïe Rusko bylo i za první ãeãenské války objektivnû vzato nesrovnatelnû mocnûj‰í zemí.
Necháme-li stranou mnohanásobnou a co do technické kvality nezpochybnitelnou pfievahu rusk˘ch
ozbrojen˘ch formací, pouze poãet obyvatel intervenujícího státu byl cca 150krát vût‰í neÏ poãet
obyvatel státu, kter˘ se bránil. Poãet armádních pfiíslu‰níkÛ Ruské federace pfiesahoval poãet samot-
âeãensko (imprimatur)
254
26.9.2007, 16:28
Spoleãnost, média, válka ]
255
radit nedovedla, i kdyÏ, jak jsme vidûli, pÛvodnû militaristick˘ zápal ruské
spoleãnosti, kter˘ ospravedlÀoval invazi, pfiece jen existoval. V˘sledkem
toho, Ïe si Moskva nedovedla poradit s iformaãnû-propagandistickou válkou bylo, Ïe ruská spoleãnost válku nakonec (po neúspû‰ích na boji‰ti)
nepfiijala.38
Do jisté míry platí, Ïe kromû toho, Ïe se v ruském tisku a elektronick˘ch
médiích den co den objevovaly zprávy o váleãn˘ch ztrátách, poráÏku Moskvy v „informaãní válce“ zavinila i negramotná politika armádního velení.
Zdá se, Ïe armádní velení bylo ponecháno vlastnímu osudu – ucelenûj‰í
spolupráce s Kremlem se totiÏ nekonala. Federální vojska se nejenÏe v‰emoÏnû snaÏila zabránit práci médií pfiímo na boji‰tích, ale navíc to dûlala
velmi diletantsky. NovináfiÛm byly systematicky házeny klacky pod nohy,
neposkytovaly se jim potfiebné informace, nûkdy se stali i terãem útokÛ.39
Pfietrvávající sovûtsk˘ zpÛsob uvaÏování generálÛ nezvykl˘ch na spolupráci s médii, která je v demokratick˘ch zemích bûÏná, a jejich znechucení
v‰udypfiítomností „‰mejdících“ novináfiÛ jim v mezinárodním „novináfiském
bratrstvu“ zajistilo ãetné nepfiátele. Armádní raporty z âeãenska byly po
celém svûtû vnímány jako vrchol cynismu a arogance – jejich nesluãitelnost s dûsivou realitou války byla totiÏ stejnû donebevolající jako samotné
bombardování osídlen˘ch mûst a vesnic tanky, tûÏk˘m dûlostfielectvem
a letectvem. Tím se totiÏ oficiální ruské zdroje zdiskreditovaly jiÏ v prvních
mûsících války a zavinily si tak vzrÛstající snahu novináfiÛ získávat informace na opaãné stranû fronty.
Mezitím ãeãen‰tí povstalci dovednû vyuÏívali této pfiíleÏitosti pro konstruování svého vlastního mediálního obrazu – obrazu „u‰lechtil˘ch bojovníkÛ za svobodu vlasti“. B˘val˘ ‰éf ruské rozvûdky a budoucí premiér
Sergej Stûpa‰in bûhem kulminace války v bfieznu 1995 zoufale poznamenal: „Ano, Moskva prohrála informaãní válku… Jak elegantnû jedná ãeãensk˘ ministr informací Movladi Udugov, jak schopnû a zruãnû nasycuje
38
39
n˘ch âeãencÛ, navíc Rusové mohli vyuÏít i mobilizaci rezerv ãi – teoreticky vzato – pouÏít raketové ãi jaderné zbranû. Lokální konflikty v‰ak, jak je patrné, mají specifickou logiku.
Podrobnûj‰í informace o první rusko-ãeãenské válce viz Informacionnaja vojna v âeãnû. Fakta,
dokumenty, svûdectví, online verze: http://www.internews.ru/books/infowar/, http://www.cjes.ru/
bulletin/?bulletin_id=779 [staÏeno 27. 09. 2004].
Smutná pfiíhoda se uskuteãnila napfiíklad v létû 1996, kdyÏ byla z ruského tanku zastfielena novináfika N. Aljakina-Mrozek.
âeãensko (imprimatur)
255
26.9.2007, 16:28
256
[ KONFLIKT V âEâENSKU
média v‰emi druhy lÏi, zkomolenin a dezinformací…“40 Pozdûji rovnûÏ
zdÛraznil, Ïe „jsme nebyli vÛbec pfiipraveni na ideologickou a propagandistickou práci. NovináfiÛm vÛbec nebylo dovoleno pfiijíÏdût sem (do
Mozdoku – pozn. E. S.), a proto byli nuceni jít tam (k ãeãensk˘m poskytovatelÛm informací – pozn. E. S.). Neexistovalo nic, ãím bychom mohli
zaplnit ideologické vakuum po rozpadu Sovûtského svazu. Teì jsme jiÏ
mohli pozorovat následky této skuteãnosti a na‰i lídfii si z toho musí vyvodit závûry“.41
Je pravda, Ïe ãeãen‰tí polní velitelé byli vÛãi novináfiÛm – jak rusk˘m,
tak západním – velice pfiívûtiví, pohostinní a ochotnû navazovali kontakt.
Mnozí Ïurnalisté proto zaãali dávat pfiednost získávání informací od âeãencÛ a ne od RusÛ. Tak by akorát riskovali, Ïe se dostanou do konfliktu s jejich
veliteli. PovstalcÛm zaji‰Èovalo sympatie – kromû celkového ideovû-politického kontextu války – také aÏ demonstrativnû humánní zacházení s váleãn˘mi zajatci. Komentátor jednoho z nejãtenûj‰ích rusk˘ch deníkÛ Komsomolskaja Pravda Pavel Gusev poznamenal, Ïe „dnes jsou mnozí novináfii
obviÀováni z toho, Ïe nahlíÏejí situaci oãima Dudajeva, tedy z ãeãenské strany.
Nutno fiíci, Ïe jsou to celkem spravedlivé v˘tky. Poskytovat závûry a vysvûtlení
(osve‰ãenije) v‰ak lze jen tam, kde jsou k tomu podmínky. Novináfi má b˘t
objektivní, má pracovat i na stranû nepfiítele. A má pracovat i na své stranû,
chápeme-li pod tímto pojmem ruské vojsko. Av‰ak kdyÏ mu nûkdo práci
znemoÏní, zatímco jiní – v tomto pfiípadû âeãenci – mu práci umoÏní, ba
dokonce ji podporují, pak celkem logicky vzniká otázka: Kdo mÛÏe za to,
Ïe ru‰tí novináfii nemohou poskytovat podle názoru vlády objektivnûj‰í
a pfiesvûdãivûj‰í informace o ruském vojsku?“42 Nemuselo se tedy zdaleka
jednat o pátou kolonu, „zaprodané novináfie“, ktefií, jak rádi opakovali nûktefií ru‰tí generálové, svûdomitû plnili podvratnou funkci na vlastním území, ale o nezbytnû subjektivní pfiístup komentátorÛ, lidí z masa a kostí.43
40
41
42
43
Citováno podle Thomas, T.: Manipulating the Mass Consciousness: Russian and Chechten „Information War“ Tactics in the Second Chechen-Russian Conflict, Fort Leavenworth USA, Foreign Military
Studies Office Paper (datum nespecifikováno), viz online verzi: http://fmso.leavenworth.army.mil/
fmsopubs/issues/chechiw.htm [StaÏeno 04. 08. 2004]
Krasnaja zvezda, 21. 01. 1995.
Gusev, P.: Îurnalisty na ãeãenskoj vojne. Fakty. Dokumenty, svidetelstva, Moskva 1995, s. 26.
Váleãn˘ zpravodaj podle mého názoru ani nedokáÏe b˘t zcela objektivní, neboÈ prochází utrpením
a nebezpeãím, vnímá utrpení a nebezpeãí u lidí kolem sebe, coÏ nemÛÏe nemít psychologick˘ dopad na nûj samotného.
âeãensko (imprimatur)
256
26.9.2007, 16:28
Spoleãnost, média, válka ]
257
Zaãátek druhé rusko-ãeãenské války byl doprovázen náleÏitou pfiípravou i v oblasti informaãnû-propagandistické politiky. Ruská vojenská doktrína z roku 2000 oznaãila nepfiátelskou „informaãnû-psychologickou válku“ za hlavní hrozbu bezpeãnosti státu.44
Zanedlouho byla zfiízena ãetná informaãní stfiediska, která mûla oficiální statut. Jedním z prvních stfiedisek se stalo Ruské informaãní centrum
(RIC), které bylo sankciováno Putinov˘m nafiízením ze dne 4. fiíjna 1999.
Ten na slavnostním otevfiení centra prohlásil, Ïe „hlavním úkolem RIC je
objektivní, vûrohodné a operativní vysvûtlování událostí na Severním Kavkaze.“45 V polovinû ledna pfií‰tího roku bylo zfiízeno dal‰í informaãnû-propagandistické stfiedisko – Úfiad prezidentova pomocníka (kter˘ byl zvolen
na pfieklenovací období po odstoupení Jelcina do fiádn˘ch voleb) –, v jehoÏ
ãele stanul charismatick˘ Sergej JastrÏembskij. Ten dostal za úkol koordinovat informaãnû-analytickou ãinnost federálních orgánÛ v˘konné moci,
které se zúãastÀují protiteroristick˘ch operací v âeãensku. 26. ledna bylo
zfiízeno Jediné informaãní centrum pfii Sjednoceném uskupení federálních
sil v âeãensku, které fiídil první námûstek náãelníkÛ Generálního ‰tábu
Ozbrojen˘ch sil Ruské federace, zku‰en˘ vojensk˘ propagandista generálplukovník V. Manilov. Paralelnû fungovalo Centrum vefiejn˘ch vztahÛ pfii
FSB, které bylo následnû pfiejmenováno na ¤editelství podpÛrn˘ch programÛ. Jeho fiediteli byli generál Alexandr Zdanoviã a pfiedstavitel FSB
v âeãensku plukovník Ilja ·abalkin.
Hlavním posláním tûchto institucí bylo zaplnit informaãní vakuum
potfiebn˘mi informacemi. Tato potfieba vznikla po zavedení informaãní
blokády na události v âeãensku ze strany Moskvy. Leitmotivem zpráv, které
tyto instituce ‰ífiily, byla „kontrateroristická operace proti (islamistickému)
terorismu a banditismu“, coÏ bylo povaÏováno za vnitfiní vûc Ruska. V únoru 2000 tak zaãala platit povinnost akreditace novináfiÛ, ktefií museli v˘-
44
45
Podrobnûji viz Thomas, T.: Information Warfare in the Second (1999–Present) Chechen War: Motivator for Military Reform? Fort Leavenworth USA, Foreign Military Studies Office Paper (datum nespecifikováno), viz online verzi: http://fmso.leavenworth.army.mil/FMSOPUBS/ISSUES/iwchechen.htm. Viz rovnûÏ Thomas, T.: Manipulating the Mass Consciousness: Russian and Chechten
„Information War“ Tactics in the Second Chechen-Russian Conflict, Fort Leavenworth USA, Foreign
Military Studies Office Paper [datum nespecifikováno], viz online verzi: http://
fmso.leavenworth.army.mil/fmsopubs/issues/chechiw.htm [V‰echny materiály staÏeny 17. 09. 2004].
RIA-Novosti, 04. 10. 1999.
âeãensko (imprimatur)
257
26.9.2007, 16:28
258
[ KONFLIKT V âEâENSKU
slovnû Ïádat o dovolení pÛsobit v âeãensku. Jak se brzo zjistilo, to mûlo
umoÏnit „filtraci“ nevhodn˘ch novináfiÛ, ktefií jiÏ nesmûli b˘t vpu‰tûni do
zóny konfliktu. Souãasnû s tím vy‰‰í státní ãinitelé Ruské federace v intencích hesla „nejlep‰í obrana je útok“ pfiispûli do beztak napjaté mezinárodní situace kolem nové války v âeãensku fiadou rezolutních prohlá‰ení. Tehdej‰í ministr zahraniãí Igor Ivanov napfiíklad definoval stále ãastûj‰í zprávy
svûtov˘ch agentur o nelítostném poãínání federální armády v âeãensku jako
„informaãní válku, která se v poslední dobû vede proti Rusku v souvislosti
s událostmi na severním Kavkaze. Existují snahy vytvofiit zkreslen˘ a jednostrann˘ obraz Ruska. Nejen státu, ale i spoleãnosti celkovû. BohuÏel této
propagandû na Západû uvûfiili dokonce i váÏené osobnosti vûdy a kultury“.46
JiÏ 16. prosince v‰ak A. Zdanoviã charakterizoval zprávy Associated Press
a Reuters o smrti nûkolika desítek rusk˘ch vojákÛ v bojích poblíÏ Grozného jako souãást „politického plánu po‰piÀování Ruska“.47 Podobné v˘roky se bûhem druhé ãeãenské války staly normálním jevem. A v‰e probíhalo podle tradiãních konspiraãních tradic sovûtské ideologie, jeÏ za kritikou
ruské invaze do âeãenska a jejích katastrofálních následkÛ shledávala svûdomitou politiku diskreditace ruského státu ãi pfiinejmen‰ím dÛkaz zaryté
rusofobie. PÛvodci byli zahraniãní a zfiídka i domácí média, politici a osobnosti vefiejného Ïivota.
Nûkter˘m zahraniãním ÏurnalistÛm, ktefií prosluli reportáÏemi z první
ãeãenské války, bylo napfiíklad rusk˘m ministerstvem zahraniãních vûcí
z rÛzn˘ch, ãasto blíÏe nespecifikovan˘ch ãi fiktivních dÛvodÛ odmítnuto
udûlení víza. Mezi nû patfiila maìarská novináfika Kricztina Satori, Nûmec
Frank Hefling, Ameriãanka Carlotta Gall, Francouz André Gluecksmann
aj. Charakteristick˘m byl v tomto ohledu pfiípad Petry Procházkové, které
nejprve kvÛli jejím údajn˘m protirusk˘m postojÛm odmítli akreditaci
v âeãensku, kde se kromû novináfiské ãinnosti vûnovala také ãinnosti humanitární, a v únoru 2000 ji pak bez uvedení dÛvodu vyhostili z Ruska
jako osobu non grata. V mnohem nebezpeãnûj‰í situaci se v‰ak ocitl korespondent Ruské sluÏby Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda Andrej
Babickij, kter˘ byl obvinûn z kolaborace se separatisty a umístûn do filtraãního zafiízení v severoãeãenské stanici âernokozovo. TûÏko fiíci, jak by
46
47
ITAR-TASS, 30. 03. 2000.
Interfax, 16. prosince 1999.
âeãensko (imprimatur)
258
26.9.2007, 16:28
Spoleãnost, média, válka ]
259
dopadl, kdyby se nezvedla vlna celosvûtové protestní kampanû, která poÏadovala jeho propu‰tûní. Babickij byl tedy pfiedstaviteli FSB „vymûnûn“
za dva zajaté ruské vojáky a propu‰tûn. V˘mûna byla natoãena, coÏ zfiejmû
mûlo mezinárodní vefiejnost pfiesvûdãit o tûsn˘ch vazbách zadrÏeného Ïurnalisty s ãeãensk˘mi bojovníky. Pozdûji se ov‰em zjistilo, Ïe se jednalo
o ozbrojenou skupinu Adama Denijeva, loajálního s ruskou stranou.48 Av‰ak
i âeãenci mûli svÛj podíl na tom, Ïe se informace ãerpaly pfiedev‰ím z federálních zdrojÛ, jelikoÏ ani na jejich stranû nebyly únosy novináfiÛ pfied válkou niãím neobvykl˘m. Igor Rotar upozornil na to, Ïe „pokud v letech
1994–96 zaplnily reportáÏe o barbarství rusk˘ch vojsk prakticky v‰echna
média, v pfiípadû nové války hrozí âeãencÛm informaãní blokáda: málokdo z reportérÛ se odváÏí pracovat na území, které je kontrolováno lidmi,
ktefií uná‰eli jejich kolegy a fakticky uzákonili obchod s otroky“.49
Mocn˘m faktorem byla i autocenzura. Vystupovat proti válce – aspoÀ
v jejích prvních mûsících, kdy zelektrizovaná vefiejnost s militaristicko-nacionalistick˘mi náladami odmítala naslouchat jak˘mkoli jin˘m argumentÛm neÏ tûm optimistick˘m a rozhodn˘m (tak jak je podávaly státní ãinitelé) – bylo v‰ak nejenom riskantní, protoÏe hrozily sankce proti
jednotliv˘m novináfiÛm a redakcím, ale i nepopulární. Spoleãenská atmosféra tedy nemohla neovlivnit zpÛsob podání a obsah novináfisk˘ch materiálÛ. „Ruská (postsovûtská) Ïurnalistika má na sobû rodov˘ pfiíznak (mazanec, flek) bol‰evického tisku: roz‰ífiená je nikoli reportáÏ, ale hodnocení
a pouãení. V rusk˘ch médiích je témûfi kaÏd˘ materiál tím, ãemu se podle
západních standardÛ fiíká editorial a kaÏd˘ novináfi je u nás soudcem a prorokem. Navíc se v posledních letech novináfiská generace takfika úplnû
zmûnila – do oboru pfii‰li mladí, talentovaní a ctiÏádostiví lidé, ktefií se
v éteru a v novinách snaÏí prosadit své jméno. I kdyÏ je to vcelku pozitivní jev, skuteãnost, Ïe etnická tematika a konfliktní události jsou dramatizovány, aby byl materiál lákavûj‰í, je velmi váÏná…“50
Novináfii, kter˘m pfiece jen byla poskytnuta akreditace, se museli v zónû
konfliktu nacházet v pfiítomnosti pracovníka tiskové sluÏby, vesmûs dÛstojníkÛ FSB, coÏ znaãnû omezovalo flexibilitu a mobilitu novináfiÛ a nemohlo
48
49
50
Podrobnûji viz napfi. www.hro.org/war/bab/bab_1.php [staÏeno 08. 10. 2004].
Nezavisimaja gazeta, 15. 09. 1999.
Nezavisimaja gazeta, 10. 04. 1994, citován je V. Ti‰kov.
âeãensko (imprimatur)
259
26.9.2007, 16:28
260
[ KONFLIKT V âEâENSKU
se to neodrazit na obsahu zpráv. ¤ada odborníkÛ v tomto ohledu poukazuje na skuteãnost, Ïe institut novináfiské akreditace poru‰uje platné ruské
zákony. Podle zákonu „O nouzovém stavu“ z 17. kvûtna 1991 totiÏ novináfii sice mohou b˘t omezeni ve sv˘ch právech plnit profesionální úkoly,
ale tento stav v âeãensku nebyl vyhlá‰en. Jako nebezpeãné se jeví i nûkteré
„gumové“ paragrafy z Pravidel o akreditaci, napfiíklad trestní zodpovûdnost
za „‰ífiení zpráv, které napadají ãest a dÛstojnost vojákÛ“.51
V roce 1998 byl navíc pfiijat Zákon o terorismu, kter˘ mj. urãoval zodpovûdnost médií za spolupráci s teroristy ãi ãinnost, která mohla b˘t pfiíslu‰n˘mi orgány vyloÏena jako podvratná (napfiíklad zvefiejnûní rozhovoru
se separatisty) atd. Tyto „gumové“ paragrafy následnû vytvofiily právní
pozadí, které bylo moÏné zneuÏít proti nevhodn˘m novináfiÛm. V rámci
cenzury byly redakce deníkÛ a televizních stanic, jejichÏ materiály byly ministerstvem tisku ohodnoceny jako „nedÛvûryhodné“ a „neobjektivní“; upozornûny, Ïe jejich opakované zvefiejnûní mÛÏe mít za následek i zru‰ení
akreditace. V˘sledkem toho bylo, Ïe „cenzura váleãn˘ch zpráv drasticky
stoupla … Ani za sovûtsk˘ch dob, alespoÀ zaãnûme-li v Gorbaãovovû éfie,
neexistovalo takové potlaãování „nevhodn˘ch“ zpráv ve státní televizi jako
dnes. Na dvou kanálech, které mají nejvût‰í procento divákÛ (ORT a RTV),
nejsou dovoleny jakékoli zprávy, které obsahují byÈ jen decentní kritiku
akcí ruské vlády v âeãensku“.52
Je tfieba zmínit i dÛleÏité terminologické zmûny, které prosadily novû
zfiízené informaãnû-propagandistické instituce. VojákÛm a novináfiÛm tak
bylo zakázáno pouÏívat pojmy „federální síly“ a „federální vojska“. Místo
tûchto názvÛ bylo nabídnuto pouÏití termínu „formace a jednotky ozbrojen˘ch sil Ruské federace a vnitfiních vojsk Ministerstva vnitra pÛsobících
proti separatistick˘m a teroristick˘m skupinám“. Váleãné aktivity se novû
jmenovaly „zvlá‰tní operace jednotek a formací ozbrojen˘ch sil Ruské federace a vnitfiních vojsk Ministerstva vnitra zamûfien˘ch na osvobození
území âeãenska od banditÛ, ktefií se tam usídlili. „Chirurgicky“ pfiesné
raketové útoky, ne‰Èastnû proslulé jiÏ za první rusko-ãeãenské války, by se
teì mûly naz˘vat „útoky slouÏící k likvidaci infrastruktury a lidí z fiad
51
52
Literaturnaja gazeta, 14. 01. 2000.
Pain, E., The Second Chechen War…
âeãensko (imprimatur)
260
26.9.2007, 16:28
Spoleãnost, média, válka ]
261
mezinárodních teroristÛ“. Pojmy „uprchlíci“ a „filtrace“ by se nemûly pouÏívat vÛbec. NovináfiÛm bylo rovnûÏ zakázáno nav‰tûvovat vojenské nemocnice, fotit a natáãet ranûné a mrtvé vojáky, dûlat rozhovory s federálními
vojáky bez pfiítomnosti pracovníka tiskové sluÏby, poskytovat a roz‰ifiovat
informace o poãtech ranûn˘ch a zabit˘ch atd.53
¤ada interních sporÛ mezi nûkter˘mi vlivn˘mi rusk˘mi oligarchy a Putinem nakonec pfiispûla k jisté politizaci médií v Ruské federaci.54 Mediální gigant Media-Most (do nûjÏ patfiily deníky Izvestija, Segodnja, nejsledovanûj‰í televizní stanice NTV a dal‰í) kontrolovan˘ V. Gusinsk˘m
spoleãnû s liberálním deníkem Novaja Gazeta byly snad jedin˘mi médií,
která se otevfienû postavila proti Putinov˘m aktivitám na severním Kavkaze. Jak rostl poãet zabit˘ch vojákÛ a najednou zde bylo dal‰í fiasko „bleskové války“, zaãaly ve spoleãnosti narÛstat skeptické nálady (o coÏ se postarala obzvlá‰tû NTV), coÏ mohlo zmûnit Putinovy plány stát se
prezidentem. Právû na této televizní stanici pak do‰lo k rozsáhlé krizi, kdyÏ
si Kreml vynutil odstoupení Gusinského a následnou „deprivatizaci“ NTV.
¤ada novináfiÛ pak buì ode‰la do místního kanálu TV6 nebo musela podstatnû zmírnit tón. V. Gusinskij stejnû jako PutinÛv nûkdej‰í blízk˘ B. Berezovskij Rusko opustili a to na nû vydalo mezinárodní zatykaã.55 Anal˘za – pfiímého ãi nepfiímého – dopadu ãeãenské války na ruskou spoleãnost
je velmi komplexní a dÛleÏité téma, které si zaslouÏí samostatnou pozornost. Zdá se v‰ak, Ïe znepokojující v˘voj, kter˘ sledujeme v Rusku od
Putinova nástupu k moci v letech 1999–2000, byl umoÏnûn právû nekritickou reakcí vefiejnosti na ãeãenskou válku a na vnitropolitické zmûny, které
ji následovaly.56
53
54
55
56
Svérázn˘m hodnocením dÛvûryhodnosti aktivit oficiálních médií byl prÛzkum vefiejného mínûní
uskuteãnûn˘ agenturou „Echo Moskvy“ v srpnu 2000, na kterém se 88% respondentÛ vyslovilo, Ïe
nedÛvûfiuje oficiálním údajÛm o vojensk˘ch ztrátách v âeãensku. RIA-Novosti, 3. 08. 2000.
Situace byla obratnû vyuÏita mediálním magnátem B. Berezovsk˘m, ãlenem Jelcinovy „rodiny“,
a v letech 1996–1997 námûstkem tajemníka Rady bezpeãnosti, kter˘ mûl pod kontrolou první státní
kanál (Ostankino, pozdûji pfiejmenovan˘ na ORT) a usiloval o diskreditaci a zru‰ení Media-Mostu.
V. Putin ve snaze konsolidovat moc nebyl ochoten tolerovat ani vy‰‰í pravomoce „‰edého kardinála“ B. Berezovského, kter˘ mu údajnû pomohl k moci. Proti Berezovskému byla záhy zahájena fiízení ve vûci krácení daní atp.. Ten uprchnul do Lond˘na, kde poÏádal o azyl a stal se z nûj zaryt˘
odpÛrce souãasného ruského reÏimu. Mimo jiné natoãil a vydal dokumentární film, ve kterém dokazuje, Ïe záfiijové exploze v rusk˘ch mûstech mají na svûdomí ruské bezpeãnostní sluÏby.
K této problematice viz napfi. nejnovûj‰í studii rusk˘ch politologÛ: Malashenko, A., Trenin, D., Russia’s
Restless Frontier: The Chechnya Factor in Post-Soviet Russia, Brookings Institute Press, 2004.
âeãensko (imprimatur)
261
26.9.2007, 16:28
262
9. Situace lidsk˘ch práv v âeãensku
„Vláda Ruské federace jednoznaãnû prohla‰uje, Ïe se boj proti teroristÛm a banditÛm
v Ïádném pfiípadû nesmí obrátit v boj namífien˘ proti národÛm âeãenska… Obyvatelé âeãenska musí vûdût, Ïe se jim dostane ochrany a pomoci od vlády Ruské federace.
Federální moc smûfiuje své aktivity s ohledem na zájem kaÏdého národa Ruska a s ohledem na jednotu jeho multietnického národa.“
Prohlá‰ení vlády Ruské federace o situaci v âeãenské republice a opatfieních,
která mají vést k jejímu vyfie‰ení, 25. fiíjna 1999
„Válka, to nejsou jen zákopy a bitevní pole. Je to strach lidí sedících ve sklepû z toho,
Ïe si nestihnou nabrat pitnou vodu. Je to dûs matky, kdyÏ její nezletil˘ syn zmizel
z domu a neví se, kde je, nebo kdyÏ se dcera ocitla v poli vidûní vojákÛ…“
VALERIJ TI·KOV
„PovaÏujeme za absolutnû nepfiípustné, jak˘m zpÛsobem jsou vedeny vojenské operace
v âeãensku s jejich tragick˘mi následky pro obrovsk˘ poãet civilního obyvatelstva této
republiky. V˘sledkem tohoto nevybíravého a neadekvátního pouÏití síly je velice váÏné
poru‰ování základních lidsk˘ch práv nevinn˘ch obyvatel âeãenska, jako je právo na
Ïivot, právo na svobodu a právo na bezpeãnost.“
Parlamentní shromáÏdûní Rady Evropy, Konflikt v âeãensku, Doporuãení 1444
z ledna 2000
„Zaãistky“
Válka, která zaãala v roce 1999, byla naplánována a provedena ve znamení odplaty. Pomsta za zabité druhy a poníÏení, zpÛsobené mnoha rusk˘m dÛstojníkÛm prohrou v první rusko-ãeãenské válce, se staly hlavní
motivací okupaãních vojákÛ. O skuteãnosti, Ïe se nové taÏení svou brutalitou v niãem neli‰í od toho pfiedchozího a spí‰e jej v mnoha ohledech
pfiedãilo, svûdãí události ve vesnicích Novyje Aldy, Gechi-âu, Sernovodsk,
âeãensko (imprimatur)
262
26.9.2007, 16:28
Situace lidsk˘ch práv v âeãensku ]
263
Assinovskaja, Aãchoj-Martan, Alchan-Kala, Cocin-Jurt, Komsomolskaja
a mnoha dal‰ích, stejnû jako v Grozném, Argunu a dal‰ích mûstech, které
se staly jiÏ v prvních mûsících války. Tyto obce potkal osud podobn˘ osudu vesnice Sama‰ki (1995): nejprve byly zablokovány rozsáhl˘mi ozbrojen˘mi kordony, které obyvatelÛm obce znemoÏÀovaly odejít a pak ostfielovány a bombardovány tûÏk˘m dûlostfielectvem, letectvem i tanky. Následnû
byly provedeny smutnû proslulé „zaãistky“ doprovázené popravami, drancováním, muãením, nûkdy i znásilÀováním civilistÛ, ktefií bombové útoky
pfieÏili.1
Tzv. „zaãistky“ se staly nedílnou souãástí aktivit federálních jednotek
âeãenska od konce roku 1999. Vzhledem k jejich pravidelnému provádûní lze fiíci, Ïe dnes fakticky Ïádná ãeãenská obec (vyjma nûkter˘ch ze severu zemû) nezÛstala u‰etfiena jejich destruktivního úãinku. „Zaãistky“ jsou
podle oficiální terminologie koncipovány jako akce k vypátrání ãeãensk˘ch
ozbrojencÛ skr˘vajících se v obcích, k odhalení skladi‰È zbraní atd. Mûlo
se tedy jednat o preventivní opatfiení zavedená proto, aby se pfiede‰lo guerillové, resp. teroristické ãinnosti separatistÛ. K efektivnímu boji proti partyzánsk˘m jednotkám v ruské armádû i ve strukturách ministerstva vnitra
chybí dostateãné mnoÏství jednotek vycviãen˘ch k operacím tohoto druhu; jejich poãet je velmi nízk˘. âasto rovnûÏ chybûjí dÛvûryhodné zpravodajské informace, mimo jiné i proto, Ïe u âeãencÛ je udavaãství tabu.
K úãinnosti „zaãistek“ – je-li jejich posláním skuteãnû boj proti ozbrojen˘m separatistÛm – nepfiispívá ani touha po pomstû a psychick˘ stav federálních vojákÛ a pfiíslu‰níkÛ ministerstva vnitra, ktefií se v âeãensku chovají spí‰e jako na dobytém území a spatfiují v lokálním obyvatelstvu
(potencionálního) nepfiítele.
Jak upozorÀuje znám˘ rusk˘ ochránce lidsk˘ch práv a ãlen Rady Stfiediska pro ochranu lidsk˘ch práv Memoriál Alexandr âerkasov:
„Samotn˘ název „protiteroristická operace“ pfiedpokládá vysokou pfiesnost akcí a pfiedev‰ím existenci osobních kauz ãi aspoÀ seznamÛ „teroris-
1
V této kapitole je pozornost vûnována pfiípadÛm poru‰ování lidsk˘ch práv, uskuteãÀovan˘m pfiíslu‰níky federálních jednotek – právû tyto pfiípady do poslední doby co do poãtu pfievaÏovaly. Pfiípady poru‰ování práv obyvatel v zónû ozbrojeného konfliktu, které mají na svûdomí pfiíslu‰níci promoskevsk˘ch ãeãensk˘ch milicí, jsou rozebírány v kapitole Normalizace, kdeÏto pfiípadÛm poru‰ování
lidsk˘ch práv uskuteãÀovan˘m ãeãensk˘mi separatisty je vûnována ãást kapitoly Odboj.
âeãensko (imprimatur)
263
26.9.2007, 16:28
264
[ KONFLIKT V âEâENSKU
tÛ“. Av‰ak mnoÏství „filtraãních kauz“ podobné tomu, jaké mûla ke konci
druhé svûtové války k dispozici SMER· [vojenská rozvûdka, která fungovala v Sovûtském svazu právû bûhem druhé svûtové války], nebylo na poãátku ozbrojen˘ch akcí v âeãensku vytvofieno a tzv. „operativní“ údaje byly
neúplné a úryvkovité. Prakticky od samotného zaãátku druhé války mûlo
proto zadrÏování na území âeãenska masov˘ a neselektivní charakter. Neselektivnost byla v˘sledkem ‰patné v˘zvûdné ãinnosti, plánování a fiízení
a masovost mûla tento nedostatek vykompenzovat. Prakticky okamÏitû se
proto objevily dva nezbytné následky takovéhoto pfiístupu: pouÏití „fyzického nátlaku“ vÛãi zadrÏen˘m a korupce v silov˘ch orgánech. Pfii neselektivním zadrÏování, pfii absenci pfiedbûÏnû sesbíran˘ch podkladÛ a jak˘chkoli
dÛkazních materiálÛ nebyl jasn˘ ani okruh otázek, které mûly b˘t zadrÏenému poloÏeny. V˘povûdi zadrÏen˘ch se tak stávaly jedin˘m moÏn˘m dÛkazem. Vy‰etfiovatelé proto od nich získávali osobní pfiiznání pfiedev‰ím
pomocí mlácení, t˘rání a brutálního zacházení. Neexistence jin˘ch materiálÛ neÏ v˘povûdí získávan˘ch pfii v˘sle‰ích umoÏÀovala obrovskou zvÛli
pfiíslu‰níkÛ federálních silov˘ch resortÛ vÛãi zadrÏen˘m, a to od zahájení
trestn˘ch kauz aÏ po propu‰tûní. Samozfiejmû, Ïe propou‰tûní za v˘kupné
se ujalo témûfi okamÏitû, poãínaje zimou 2000, a bûhem dal‰ích tfií let bylo
zcela bûÏné. Ostatnû jak t˘rání, tak korupci lze povaÏovat za aplikaci v‰eruské praxe v podmínkách témûfi úplné nemoÏnosti cokoli kontrolovat.“2
TûÏk˘ stres, ve kterém se nacházejí pfiíslu‰níci federálních jednotek, ktefií
nevûdí, kdy, od koho a odkud mají oãekávat ránu, je typick˘ pro armádu,
pÛsobící v podmínkách partyzánského válãení, tedy v podmínkách Ïivota
v cizím, málo známém terénu, navíc obydlen˘m nevlídn˘m cizojazyãn˘m
obyvatelstvem odli‰ného etnického pÛvodu s podivnou kulturou, ãi spí‰e
vizuálnû dostupn˘mi normami chování. Skuteãnost, Ïe vojáci takfika v kaÏdém tuzemci shledávají (potenciálního) nepfiítele spolu s apriornû zaji‰tûnou
imunitou ze strany velení, zpÛsobuje, Ïe se vÛãi místnímu obyvatelstvu
chovají tak bezohlednû. Zv˘‰en˘ poãet ruského vojenského kontingentu
(ãítajícího aÏ 70–80 tisíc vojákÛ a pfiíslu‰níkÛ jednotek ministerstva vnitra) v republice, jejíÏ obyvatelstvo tvofií pfiibliÏnû 650 000 lidí, tedy jde
v prÛmûru o 1 vojáka na 3–4 muÏe odvodového vûku, ãiní situaci zvlá‰tû
2
âerkasov, A.: Neoficialnaja tjuremnaja sistema v âeãenskoj respublike, viz online verzi: http://
www.hro.org/war/07_03/04_07_03.htm [StaÏeno 04. 07. 2003]
âeãensko (imprimatur)
264
26.9.2007, 16:28
Situace lidsk˘ch práv v âeãensku ]
265
napjatou. Emil Pain v této souvislosti upozorÀuje: „UdrÏování velké armády
a mnoha garnizonÛ vede k velk˘m ztrátám, ponûvadÏ skupiny vojákÛ, které
se pohybují z jednoho garnizonu do druhého, jsou hlavním objektem útoku
ze strany partyzánÛ. Velk˘ poãet garnizonÛ, umístûn˘ch takfika ve v‰ech
okresních centrech republiky, vynakládá maximální úsilí na sebeobranu.
DÛleÏitûj‰í ov‰em je, Ïe celá tato síÈ garnizonÛ zveliãuje plochu interakce
armády a civilního obyvatelstva, ãímÏ vzbuzuje vzájemnou zbûsilost v chování obou stran“.3 V ãem je logika masivního rozmístûní garnizonÛ na
ãeãenském území, která v˘znamnû odli‰uje první rusko-ãeãenskou válku
od té druhé? Je jasné, Ïe zku‰enosti z (proti)partyzánského odboje ze 20. století generály nauãily, Ïe nejlep‰ím zpÛsobem boje proti povstalcÛm je prevence: trestní v˘pravy a hrozba jejich pouÏití tedy vycházejí ze pfiedpokladu, Ïe „místní obyvatelé jsou s bandity navázáni a mohou jejich chování
ovlivÀovat. Tedy budou-li se bát [odvety], dovedou bandity zastavit.
V návaznosti na tuto logiku zfiejmû rozhodnutí o rozmístûní garnizonÛ
i bylo pfiijato: vÏdyÈ ve své vlastní vesnici se neodváÏí vyhazovat do povûtfií
a stfiílet.“4
Kromû toho se vojska vyh˘bala kontaktu s ozbrojenci a snaÏila se „je
likvidovat pfiedev‰ím pomocí dûlostfielectva a letectva. Takov˘m pfiístupem
uplatÀovan˘m v pfieváÏnû lesnatém terénu trpí civilní obyvatelé, kdeÏto
ozbrojencÛm vznikají jen minimální ‰kody.“5 Posláním armády ostatnû
nikdy není pfiímá identifikace teroristÛ, ale terénní boj proti ozbrojen˘m
skupinám nepfiítele. Hledat zloãince je úkolem nikoli pro vojáky, ale pro
profesionální vy‰etfiovatele. Armáda, vãetnû jednotek vnitfiních vojsk, reaguje na útoky jedin˘m pro ni dostupn˘m zpÛsobem, tedy trestá ty, které
– na rozdíl od útoãníkÛ – dovede chytit.
Uvedená fakta tedy mají za následek, Ïe se „zaãistky“ obracejí v rutinní,
ãasto málo skr˘vané násilí ve vztahu k obyãejn˘m lidem, ktefií s ozbrojen˘mi
separatisty mnohdy nemají nic spoleãného. T˘rání, vraÏdy, poniÏování civilistÛ, drancování a niãení jejich majetku se tak v souãasném âeãensku
stávají souãástí „normálního“, kaÏdodenního Ïivota.
3
4
5
Citováno podle http://www.hro.org/editions/press/0702/19/19070224.htm. [StaÏeno 14. 06. 2005].
Citován je Alexandr Golz, Itogi, 16. 01. 2001.
Gakajev, D.: in: Sovremennaja konfliktologija v kontekste kultury mira (sborník), Moskva 2001, s. 231.
âeãensko (imprimatur)
265
26.9.2007, 16:28
266
[ KONFLIKT V âEâENSKU
Mnozí pozorovatelé si pov‰imli, Ïe násilného jednání bûhem „zaãistek“
se nedopou‰tûjí zástupci v‰ech druhÛ ozbrojen˘ch sil federálních vojsk, ale
zejména „kontraktnici“, tedy pfiíslu‰níci zvlá‰tních oddílÛ ministerstva
vnitra (OMON), a v poslední dobû rovnûÏ pfiíslu‰níci vojenské rozvûdky
(GRU) a FSB, tedy muÏi nad 25 let. Úãast vojákÛ základní sluÏby na protiprávním jednání vÛãi civilistÛm je tedy spí‰e v˘jimeãná. Ti napfiíklad
bûhem „zaãistek“ zpravidla zÛstávají v jednotkách, které obkliãují obec.
Tento systém je snadno vysvûtliteln˘, neboÈ „zaãistky“ mimo jiné pfiedstavují zdroj nezanedbateln˘ch pfiíjmÛ pro jednotky tvofiené pfieváÏnû kontraktniky a oddíly ministerstva vnitra. U jisté ãásti ãeãenské populace se
tak ustálil názor, Ïe zámûrem „zaãistek“ není pátrání po ozbrojen˘ch
lidech, zbraních a skladi‰tích munice, ale spí‰e osobní obohacování
vojákÛ.6
Zv˘‰ená brutalita „zaãistek“ zpravidla pfiichází jako odveta za spolupráci obyvatel konkrétních obcí se separatisty nebo pfii podezfiení, Ïe taková
spolupráce existuje. Zvlá‰tû nevybíravé represálie vÛãi obyvatelstvu obcí v‰ak
nastávají poté, co jsou ostfielovány vojenské kolony, kontrolní stanovi‰tû ãi
pfiíslu‰níci federálních jednotek, pfiípadnû po uskuteãnûní teroristicko-diverzního útoku v blízkosti obce. Mnohdy staãí, aby i v celkem velké vzdálenosti od obce padl v˘stfiel smûrem k rusk˘m pozicím a proti jejím obyvatelÛm jsou vzápûtí vyslány desítky tankÛ a obrnûn˘ch vozÛ, nûkdy
i dûlostfieleck˘ch komplexÛ, vrtulníkÛ a stovek vojákÛ, coÏ svûdãí o uplatÀování principu kolektivní viny.
„Zaãistky“ provádûné i dnes z „profylaktick˘ch“ dÛvodÛ zpravidla samozfiejmû neústí ve vyvraÏìování tak velkého poãtu obyvatel jako napfi.
„operace“ ve vesnici Novyje Aldy (82 zabit˘ch v únoru 2000).7 Nejsou
rovnûÏ doprovázeny intenzivními útoky letectva a dûlostfielectva. Poãet obûtí
se obvykle omezuje na „pouh˘ch“ 1–5, pfiiãemÏ pfieváÏné procento zadrÏen˘ch muÏÛ posléze mizí beze stopy. Tato niωí ãísla jsou ãastûj‰í i bûhem
tzv. „adresn˘ch provûrek“ ãi „adresn˘ch rejdÛ“, namífien˘ch na odhalení
skladi‰È zbraní v jednotliv˘ch obcích, respektive na vyhledávání separatistÛ ãi jejich pfiíbuzn˘ch a sympatizantÛ; adresné provûrky co do poãtu
6
7
Autorova interview s místními obyvateli.
Konkrétnûji viz napfi. rozsáhl˘ dokument Memoriálu http://www.memo.ru/hr/hotpoints/N-Caucas/
aldy2000/ [StaÏeno 15. 06. 2005].
âeãensko (imprimatur)
266
26.9.2007, 16:28
Situace lidsk˘ch práv v âeãensku ]
267
a intenzity v posledních nûkolika letech vystfiídaly „zaãistky“. Na zpÛsobu
provedení obou se v‰ak zmûnilo máloco. „Zaãistky“ ãi „adresní rejdy“ se
nezfiídka uskuteãÀují dle libovÛle velitelÛ individuálních taktick˘ch skupin, ktefií své poãínání mohou zdÛvodÀovat agenturními zprávami, aÈ uÏ
skuteãn˘mi ãi fale‰n˘mi, napfi. o pfiítomnosti ozbrojen˘ch separatistÛ ãi
existenci skladi‰È zbraní ve vesnici. DÛleÏitou roli v jejich rozhodování pfiitom hraje moÏnost drancovat. „Zaãistky“ se v téÏe vesnici mnohdy provádûjí pravidelnû, nûkolikrát do roka, coÏ znemoÏÀuje obyvatelÛm normálnû Ïít kvÛli permanentním obavám o zbyl˘ majetek, zdraví a Ïivot svÛj
i sv˘ch blízk˘ch. V mnoha obcích v‰ak uÏ nezbylo doslova nic, co by se
je‰tû dalo zcizit – témûfi v‰ehno, co pfiíslu‰níci federálních vojsk pfii „zaãistkách“ nemohli odnést, spálili.
V poslední dobû dochází k zvlá‰È brutálním „zaãistkám“, páchan˘ch
nejen pfiíslu‰níky federální armády, ale stále ãastûji i promoskevsk˘mi ãeãensk˘mi milicemi v rodn˘ch vesnicích teroristÛ-kamikadze, polních velitelÛ, ãlenÛ separatistické vlády, únoscÛ lidí aj.8
Filtraãní punkty a t˘rání
Tzv. filtraãní punkty dodnes fungují v Urus-Martanu, Tolstoj-Aulu,
âernokozovu, Grozném (Chankala) a jin˘ch místech severního âeãenska,
ale i v severoosetinském Mozdoku a v dal‰ích oblastech. V roce 2003 se
jejich poãet odhadoval na dvû aÏ tfii desítky9, av‰ak oficiální statistiky neexistují.
Oficiálním posláním filtraãních punktÛ je urãení identity muÏÛ pro
pfiípad jejich moÏné úãasti v ozbrojen˘ch separatistick˘ch oddílech. Proto
se tam shromaÏìují muÏi z celého âeãenska ve vûku 15 aÏ 60 let. Ti jsou
zadrÏováni hlavnû v prÛbûhu „zaãistek“ ãi na kontrolních stanovi‰tích,
o nichÏ je‰tû bude fieã. I v tûchto zafiízeních jsou registrovány pfiípady závaÏného poru‰ování lidsk˘ch práv. Podle nûkter˘ch svûdectví dochází ve
8
9
Viz napfi. International Federation for Human Rights’ Report Chechnya. Terror Impunity: A Planned
System, March 2002, online: http://www.fidh.org/europ/rapport/2002/che328a.pdf. [StaÏeno
14. 06. 2005].
Toto jsou údaje nûmecké Gesellschaft für bedrohte Völker [Spoleãnosti pro ohroÏené národy] z dubna
2003, online: www.gfbv.de/download/kurzmemo03–04.pdf. Viz téÏ dostupné dokumenty portálu
rusk˘ch ochráncÛ lidsk˘ch práv http://www.hro.org/war/filtr/. [StaÏeno 19. 06. 2005].
âeãensko (imprimatur)
267
26.9.2007, 16:28
268
[ KONFLIKT V âEâENSKU
filtraãních zafiízeních i k pohlavnímu zneuÏívání10 a také se pouÏívají obzvlá‰tû brutální metody „v˘slechu“ zadrÏen˘ch, mezi nimiÏ jsou dokonce
i Ïeny a dívky. Naprosto bûÏné je poniÏování zadrÏen˘ch.11 Ti, ktefií se do
filtraãních punktÛ dostanou, buì „zmizí“, anebo musejí b˘t vykoupeni
vlastními rodinn˘mi pfiíslu‰níky ãi blízk˘mi lidmi. Ti, ktefií se dostanou
z filtraãních zafiízení ven, odtud mnohdy odcházejí fyzicky a psychicky
zmrzaãeni. Vstup cizích osob do filtraãních punktÛ je striktnû zakázán.12
10
11
12
„Podle slov Vachi byli muÏi také vystaveni znásilÀování. „Jednoho vyzvali z kamery. Vyvedli ho, aniÏ by
mu fiekli slovo, a zaãali silnû bít nohami a klackami. V‰echno jsme sly‰eli. Pak mu vojáci rozkázali, aby se
svlékl. Pak ho na nûco poloÏili a pfiipoutali ho. Udûlali s ním to, co dûlají teplou‰i. Bylo sly‰et ho povídat:
„Prosím, nedûlejte to.“ KdyÏ v‰echno skonãilo: „Zabili jste mû.“ Takov˘ch pfiípadÛ bylo nûkolik: dvakrát
s tímtéÏ muÏem a myslím, Ïe jednou s dal‰ím. Toho druhého pak pfiejmenovali v Allu, fiekli mu: Teì bude‰
babou – Allou.“ Tento pfiípad se ostatnû pomûrnû bûÏnû praktikuje v rusk˘ch vûznicích – aÈ jiÏ je tolerován velením vûznice ãi nikoli – za úãelem poníÏení zadrÏen˘ch, majících silnou vÛli, „tvrìákÛm“,
ktefií se odmítají podrobit velení vûznice ãi místním kriminálním autoritám. Poté se znásilnûn˘m
muÏÛm obvykle vym˘‰lejí Ïenská jména. Versija (materiály k této publikaci byly redakci t˘deníku Versija
poskytnuty Human Rights Watch a Memoriálem), 07.–13. 03. 2000, viz online verzi: „http://
www.memo.ru/hr/hotpoints/N-Caucas/ch99/000307/ve0307a.htm“ http://www.memo.ru/hr/hotpoints/N-Caucas/ch99/000307/ve0307a.htm. Viz téÏ Viz Kommersant-Santa Barbara Independent,
11. 02. 2000, viz online verzi: http://www.memo.ru/hr/hotpoints/N-Caucas/ch99/000211/
k0211a.htm. [StaÏeno 20. 06. 2005].
Mezi tyto praktiky napfi. patfií pilování zubÛ, vbíjení hfiebíkÛ do tûla, odfiezávání konãetin, nastavení elektrického proudu k genitáliím atd. Viz napfi. Zprávu Human Rights Watch od února 2002:
Rossija-âeãnja: Pytki, nasilstvennyje isãeznovenija i vnesudebnyje kazni vo vremja „zaãistok“,
www.hrw.org/russian/reports/2002/russia/sweep_final_report.html. Viz rovnûÏ zprávu Human Rights
Watch z fiíjna 2000 o muãeních ãeãensk˘ch muÏÛ v filtraãních táborech: http://www.hrw.org/russian/press/russia/2000/1026.htm. Celkové znûní této rozsáhlé studie v angliãtinû lze nalézt na adrese:
http://www.hrw.org/reports/2000/russia_chechnya4/. Viz rovnûÏ zprávu Memoriálu http://
www.memo.ru/hr/hotpoints/N-Caucas/ch99/010221/ni0221b.htm. Nutno rovnûÏ zmínit, Ïe zacházení samotn˘ch rusk˘ch vojákÛ se sv˘mi ranûn˘mi ãi mrtv˘mi se nevyznaãovalo obzvlá‰tní ‰etrností [staÏeno 17. 09. 2004] Svûdectví Ahmeda (jméno je zmûnûno), 24 rokÛ: „Mlátili nás pokaÏdé,
kdyÏ nás vedli na v˘slech. Ochrana byla v maskáãích, nesmûli jsme se jim dívat do oãí. Pfied místností
mû nutili lehnout si na zem a plazit se. U dvefií pfiikazovali sundávat ãepici a fiíkat: „Pane dÛstojníku,
dûkuji za pozvání. Já, ten a ten, jsem podle va‰eho rozkazu pfiiplazil. Pak mû jeden ze stráÏe bil Ïeleznou tyãí“. Citováno podle Memoriálu http://www.memo.ru/hr/hotpoints/N-Caucas/ch99/000211/
k0211a.htm. [StaÏeno 20. 06. 2005].
Oficiální pfiedstavitelé byli skuteãnû v˘jimeãnû, na dÛsledné poÏádání mezinárodních organizací,
donuceni uspofiádat „exkurze“ do filtraãních punktÛ. Pfiípad zfiízení Potûmkinovy vesnice v této
souvislosti pfiibliÏuje Alexandr Ryklin: „29. únoru (2000) vláda uspofiádala pro novináfie náv‰tûvu
âernokozova. Ti tam shlédli ãerstvû renovované prostory, pfiívûtivé dozorce, kuchafie v bíl˘ch plá‰tích, ãerstvé
beraní maso v bor‰ãi a zcela vykrmené zatãené. âeãenské Ïeny, které se pokusily k novináfiÛm proklouznouz pfiíslu‰níci OMONu od autobusu odstrãili. Jedné se ov‰em podafiilo vsunout do otevfieného okna
balíãek dopisÛ, z nichÏ je patrné, Ïe vût‰ina zadrÏen˘ch byla den pfiedtím z âernokozova vyvezena.
Moskevsk˘ âeãenec, kter˘ se minul˘ t˘den vrátil z âeãenska, se jen usmál, kdyÏ korespondent pofiadu
„Itogi“ vyprávûl o zadrÏen˘ch: „Copak jim budou ukazovat zadrÏené? JiÏ v pondûlí byli odvezeni do
jin˘ch táborÛ. Ti, ktefií byli ukázáni va‰im kolegÛm, jsou v‰ichni pfiíbuzní Gantamirovov˘ch milicioná-
âeãensko (imprimatur)
268
26.9.2007, 16:28
Situace lidsk˘ch práv v âeãensku ]
269
Kromû oficiálních filtraãních punktÛ existují i „neoficiální“ místa zadrÏování, jeÏ jsou sice podle platného ruského trestního práva z roku 2001
nezákonná, pfiesto jsou bûÏná.13 Zatãení zde vÛbec nejsou registrováni, coÏ
vyluãuje jakoukoli moÏnost sledování jejich dal‰ího osudu. K takov˘m
místÛm zadrÏení patfií tzv. komandatury (lokální základny federálních vojsk)
a „zindány“ (nûkolikametrové díry v zemi, ãasto zalité vodou, pfiikryté shora
mfiíÏemi a zamaskované stany).14 âasto se filtraãní punkty zfiizují doãasnû
poblíÏ obcí, ve kter˘ch se provádûjí „zaãistky“. Na tûchto místech jsou
podmínky zadrÏovan˘ch obzvlá‰tû nelidské.
Human Rights Watch uvádí, Ïe „t˘rání a nezákonné jednání se nejãastûji praktikuje vÛãi osobám, které jsou drÏeny na neoficiálních místech
zadrÏení, mezi nûÏ patfií napfiíklad jámy v zemi a sklepy v základnách federálních vojsk v Chankale a na základnû 2. divize zvlá‰tního urãení ministerstva vnitra (DON-2). Absence oficiálního statutu zaji‰Èuje, Ïe tato
místa vypadávají ze sféry mezinárodní kontroly: nenav‰tívili je pfiedstavitelé Mezinárodního v˘boru âerveného kfiíÏe ani Evropského v˘boru pro
pfiedcházení t˘rání. Samotní postiÏení (ktefií v obavách pfied zadrÏením
a represáliemi jen velice neochotnû sdûlují fakta o incidentech) nejãastûji
vyprávûjí o metodách jako soustavné bití (nejãastûji paÏbami, klacky a fiemeny), t˘rání elektrick˘m proudem a du‰ení.“15
Pravidelné zprávy Human Rights Watch a dal‰ích nevládních organizací
jsou doprovázeny detailním rozborem stovek konkrétn