Business angels jako alternativa financování

Transkript

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Business angels jako
alternativa financování
malých a středních podniků
Business angels as an alternative
to financing small and medium
enterprises
Radek Michelfeit
Un ico rn Co lle ge , V K ap slo vn ě 27 67 /2 , P ra h a 3 , 1 30 00
Ná ze v p rá ce v ČJ:
Bu sine ss a n ge ls ja ko
a lt e rna t iva f ina n co vá n í
ma lých a st ře dn ích po dn iků
Ná ze v p rá ce v AJ:
Bu sine ss a n ge ls as an
a lt e rna t ive to f ina n cin g
sm a ll an d m ed ium
en te rp rise s
Au to r:
Rad e k Miche lf e it
Aka de m ický ro k:
20 10
JE L K la sif ika ce:
G2 4
Ko nt a kt:
E -ma il: ram ix@ ce n t rum . cz
Te l. : (+4 20 ) 6 08 60 7 6 25
Bakalářská práce
Business angels jako alternativa financování malých a středních podniků
Business angels as an alternative to financing small and medium enterprises
ABSTRAKT
Práce představuje business angels jako alternativu financování malých a středních podniků.
Většina podnikatelů dává při rozhodování o způsobu financování svých projektů raději přednost
standardním a osvědčeným metodám. Ty jim však nepřináší prakticky žádnou přidanou hodnotu.
Nejen v době současného ekonomického útlumu jsou pro trh důležité i jiné formy financování, než
je například bankovní úvěr.
Business angels, soukromí investoři vstupující do firmy nejen s kapitálem, ale i se zkušenostmi,
kontakty a know-how, vyplňují mezeru na finančním trhu a vytváří zajímavou flexibilní alternativu
pro financování malých a středních podniků. Díky svým výhodám je kapitál od business angels
často označován jako „chytré peníze“.
Mezi českými podnikateli není tato forma financování v současné době příliš rozšířená, především
kvůli nedostatečným informacím. Tato práce se proto snaží business angels představit jako
možnost financování menších a středních podniků s růstovým potenciálem, pro které mohou
business angels být vhodným zdrojem i partnerem.
Úvodní část práce je zaměřena na poznání business angels, jejich původ, vývoj, typy a motivaci.
Další část představuje business angels jako možnost financování a vymezuje důležitost těchto
investorů v makroekonomickém i mikroekonomickém prostředí. V této části jsou i porovnány
výhody a nevýhody business angels ve srovnání s využitím bankovních úvěrů a fondů rizikového
kapitálu. Další část podrobně popisuje spolupráci podnikatele s business angel investorem
od počátečního rozhodnutí, přes přípravu, vyhledání vhodného investora, vstup investora
a spolupráci až po exit investora z podniku.
Klíčová slova: business angels, obchodní andělé, investorské sítě, rizikový kapitál, alternativní
metody financování, malé a střední podniky
ABSTRACT
This work introduce business angels as an alternative to financing small and medium enterprises.
Most of the entrepreneurs prefer common and proven ways when they decide how to finance their
projects. In practise, however, these ways does not provide them any added value. Not only during
the current economic downturn are important other forms of financing than usual (such the bank
loans are).
Business angels, the private investors entering into business with not only capital, but also the
experience, contacts and know-how, fill the gap in the financial market and create an suitable
alternative to financing small and medium-sized enterprises. The capital from business angels is
often called as "smart money" thanks to its advantages.
This model of financing is currently not too widespread among Czech entrepreneurs, mainly due to
inadequate information. Therefore, this work seeks to introduce business angels as the possibility
of financing small and medium enterprises with growth potential, for which may be business angels
good source partners.
Introductory part of this work is focused on understanding business angels, their origin,
development, types and motivation. Another part presents business angels as an financing option
and defines the importance of these investors in the macroeconomic and microeconomic
environment. This section also compares the advantages and disadvantages of business angels
with bank loans and venture capital funds. Another section describes in detail the cooperation of
entrepreneurs with business angels since the initial decision, through training, finding a suitable
investor and his entry, up to possible exit routes.
Keywords: Business angels, networks of angel investors, venture capital, alternative forms of
financing, small and medium enterprises
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že svou bakalářskou práci na téma Business angels jako alternativa financování malých
a středních podniků jsem vypracoval samostatně pod vedením vedoucího bakalářské práce
a s použitím odborné literatury a dalších informačních zdrojů, které jsou v práci citovány a jsou též
uvedeny v seznamu literatury a použitých zdrojů.
Jako autor uvedené bakalářské práce dále prohlašuji, že v souvislosti s vytvořením této bakalářské
práce jsem neporušil autorská práva třetích osob, zejména jsem nezasáhl nedovoleným způsobem
do cizích autorských práv osobnostních a jsem si plně vědom následků porušení ustanovení § 11
a následujících autorského zákona č. 121/2000 Sb.
V Praze dne 30.4.2010
…….……………….
Radek Michelfeit
PODĚKOVÁNÍ
Děkuji vedoucímu bakalářské práce Ing. Petru Hájkovi, PhD. za účinnou metodickou,
pedagogickou a odbornou pomoc a další cenné rady při zpracování mé bakalářské práce.
OBSAH
1. ÚVOD........................................................................................................................................... 2
2. KDO JSOU BUSINESS ANGELS.............................................................................................4
2.1 Historie................................................................................................................................ 4
2.2 Charakteristika................................................................................................................... 4
2.3 Vývoj a typy........................................................................................................................ 5
2.4 Motivace.............................................................................................................................. 8
3. BUSINESS ANGELS JAKO ZPŮSOB FINANCOVÁNÍ........................................................10
3.1 Význam business angels................................................................................................ 10
3.1.1 Význam z makroekonomického pohledu...................................................................10
3.1.2 Význam v konkurenčním prostředí............................................................................11
3.2 Business angels jako alternativa...................................................................................12
3.3 Business angels versus bankovní úvěr........................................................................14
3.4 Business angels versus rizikový kapitál.......................................................................16
4. PRŮBĚH SPOLUPRÁCE........................................................................................................ 19
4.1 Rozhodnutí podnikatele.................................................................................................. 19
4.2 Hledání investora............................................................................................................. 20
4.2.1 Sítě investorů................................................................................................................ 21
4.2.2 Podnikatelské inkubátory a technologické parky.....................................................23
4.2.3 Další metody................................................................................................................. 25
4.3 Představení projektu....................................................................................................... 26
4.4 Ocenění projektu při vstupu........................................................................................... 28
4.5 Vstup investora................................................................................................................ 32
4.6 Spolupráce........................................................................................................................ 35
4.7 Kontrola............................................................................................................................. 36
4.8 Exit investora................................................................................................................... 37
5. CASE STUDY........................................................................................................................... 39
6. ZÁVĚR....................................................................................................................................... 41
7. CONCLUSION.......................................................................................................................... 42
8. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY......................................................................................... 43
9. SEZNAM POUŽITÝCH SYMBOLŮ A ZKRATEK..................................................................47
10. SEZNAM OBRÁZKŮ.............................................................................................................. 48
11. SEZNAM PŘÍLOH.................................................................................................................. 49
PŘÍLOHA 1 – VALUATION WORKSHEET................................................................................50
1.
ÚVOD
Financování v začátcích patří ke kritickým momentům životního cyklu většiny firem. Zejména
v době ekonomického útlumu, kdy komerční banky zpřísňují pravidla pro získání kapitálu a omezují
poskytování úvěrů rizikovějším projektům, je získání kapitálu pro vznikající firmy velkým
problémem. Nedostatek informací o alternativách získání kapitálu a dlouhá cesta k nalezení
vhodných investorů pro konkrétní projekt se zdají být hlavními důvody, které vedou podnikatele
k využití standardních metod, půjček od rodiny a přátel či bank za striktních a často nevýhodných
podmínek. Tyto metody jsou omezeny i výší čerpaného kapitálu a nepřináší podnikateli prakticky
žádné další výhody. Ve svém důsledku pak krachující podniky mohou regionům i státu způsobovat
nemalé a zbytečné škody.
Business angels, soukromí investoři vstupující do firmy nejen s kapitálem, ale i se zkušenostmi,
kontakty a know-how, tak vyplňují mezeru na finančním trhu a vytváří vhodnou flexibilní alternativu
pro financování malých a středních podniků s růstovým potenciálem. Kapitál od business angels je
často vtipně označován jako „chytré peníze“, právě díky přidaným hodnotám, které business
angels do investovaného projektu přináší.
Ačkoliv se díky globalizačnímu působení z vyspělejších zahraničních trhů tato forma financování
postupně rozšiřuje i do ostatních zemí, včetně České republiky, je financování formou business
angels stále obestřeno velkými otazníky. Česká republika se například dlouhodobě snaží
podporovat malé a střední podniky, zejména v oblasti financování, ale formu business angels
do svých legislativních ani informačních nástrojů nezahrnuje. I v české literatuře existují o business
angels jen útržkovité informace.
Z výše uvedených důvodů jsem se rozhodl sestavit tuto práci tak, aby poskytla zejména
začínajícím malým a středním podnikům o této variantě financování ucelený přehled. Považuji pro
podnikatele za velmi důležité poznat business angels i z druhé strany, jejich očima, proto
se například zabývám i myšlením a motivaci těchto investorů. Pro pochopení principů business
angels jsem tuto formu financování porovnal například i s běžným bankovním úvěrem.
V dalších kapitolách popisuji i celý průběh spolupráce mezi podnikem a investorem, které je pro
podnikatele často jednou velkou neznámou. Klíčovým okamžikem je nalezení vhodného investora,
proto popisuji několik více či méně obvyklých možnosti jeho vyhledání, včetně metod použitelných
v České republice.
Pro spojení s praxí doplňuji kapitoly o informace zjištěné průzkumy mezi soukromými investory
a informacemi od business angels sítí. V závěru práce je pak uveden praktický příklad dnes velmi
úspěšné společnosti, která ve svých začátcích využila fincování mimo jiné právě i od business
angels a překlenula tak tzv. equity gap.
▪2▪
Ačkoliv se může na první pohled zdát, že je téma business angels poměrně úzce zaměřeno, není
tomu tak. Je třeba chápat celý proces investování business angels v mnohem širších
souvislostech. Téma je zasazeno do širšího kontextu, včetně například exkurzu do tzv. dot-com
bubble období, jehož důsledky se do business angels problematiky promítají dodnes, a které
pomohou podnikatelům pochopit, proč soukromí investoři své investiční příležitosti do podniků
pečlivě hodnotí.
▪3▪
2.
2.1
KDO JSOU BUSINESS ANGELS
Historie
Příležitost investovat a nejlépe zhodnotit své volné finanční prostředky hledalo a stále hledá mnoho
investorů. Zejména s příchodem tzv. průmyslové revoluce, kterou odstartoval v 18. století vynález
parního stroje, vyvstala důležitá otázka ohledně financování vznikajících projektů. Mnozí vynálezci
a inovátoři nalezlí pochopení u soukromých investorů, kteří tak v minulosti podpořili vznik řady
úspěšných projektů.
Například v roce 1874 využil Alexander Graham Bell nabídnutý kapitál od dvou soukromých
investorů, Gardinera Hubbarda a Thomase Sanderse, k zafinancování nákladů na vývoj telefonu
a později založení telefonní společnosti (Town, 1988). Henry Ford mohl v roce 1903 odstartovat
svoji firmu na výrobu automobilů díky 40 000 dolarům získaných od 5 soukromých investorů.
Společníci William Hewlett a David Packard založili svoji firmu během Velké hospodářské krize
za podpory svého profesora s investicí 538 dolarů. Dnes veleúspěšná společnost HP, která působí
téměř ve všech státech světa, vznikala za skromných podmínek v Packardově garáži, ovšem
obrovský přínos pro rozvoj firmy měl profesor zakladatelů Frederick Terman, který se díky svým
univerzitním znalostem a zkušenostem z daného oboru stal mentorem celého projektu. Nápad,
kterému věřil, tak mohl podporovat nejen svými penězi.
Pojem business angels se poprvé objevil na začátku 19. století, kdy divadlům na americké
Broadway avenue scházely finanční prostředky na vyprodukování nových inscenací (Linde
a Prasad, 2000). Potřebný kapitál pro oživení repertoáru slavných divadel nakonec jejich
představitelé našli u bohatých investorů, milovníků umění, jejichž motivací nebyl jen finanční zisk,
ale také kladný vztah k divadlu a možnost poznat osobně slavné herce, zpěváky a producenty.
2.2
Charakteristika
Dodnes je pojem business angels (obchodní anděl či andělský investor) užíván pro soukromé,
neformální investory, kteří hledají vhodné příležitosti pro zhodnocení svých nevyužitých finančních
prostředků. A to zejména v oborech, které je osobně zajímají nebo s nimi mají zkušenost ze svých
předešlých podnikatelských aktivit. Tito investoři nabízí jako přidanou hodnotu ke svému kapitálu
i své zkušenosti, know-how a důležité kontakty, ke kterým by se začínající podnikatelé sami vůbec
nedostali, nebo by k jejich získání uplynula dlouhá doba.
▪4▪
V literatuře lze nalézt různé definice obchodních andělů. Např. Synek (2007) uvádí, že „za tímto
označením zpravidla vystupují kapitálově silní jedinci, často s vlastními rozsáhlými zkušenostmi
z podnikání, kteří jsou ochotni použít vlastní kapitál pro investice do pro ně zajímavých nápadů či
podniků. Kapitálový vstup uskuteční zakoupením minoritního podílu ve firmě s očekáváním,
že po určité době (zpravidla 3 - 5 let) tento svůj podíl odprodají a na základě rozdílu mezi nákupní
a prodejní cenou svého podílu realizují zisk“.
Podle Veber et al. (2008) je business angel „individuální investor využívající vlastní kapitál
na financování perspektivních malých a středních podniků s výrazným růstovým potenciálem.
Jedná se zpravidla o firmy ve fázi seed, start-up nebo v expanzní fázi životního cyklu“.
Ač se různé odborné zdroje neshodují v tom, zda tito investoři působí v investované společnosti
převážně aktivně či pasivně, shoda panuje na jejich přínosu. Business angels kromě finančních
prostředků do investované firmy přináší své předchozí zkušenosti, znalosti a kontakty. Jde tedy
v drtivé většině o zkušené podnikatele, obchodníky, odborníky na informační technologie,
marketing, právo, řízení lidských zdrojů a další oblasti, ve kterých se již z jakéhokoliv důvodu
nemusí sami aktivně angažovat. Business angels jen zřídka investují do odvětví, kterému
nerozumí, ve kterém nezískali vlastní pracovní zkušenosti nebo se s danou oblastí nesetkávají
alespoň v jejich volném čase.
Z demografického hlediska nelze přesně určit například věk či oblast předchozího působení těchto
investorů, protože jejich původ je poměrně různorodý. Podle amerického průzkumu (Harrison
a Mason, 2007) má většina všech soukromých investorů zkušenosti se založením vlastní firmy.
Ovšem jejich profesní zaměření se liší. Podle tohoto průzkumu mělo nejvíce soukromých investorů
(mužů) dřívější pracovní zkušenosti zejména z obecného a finančního managementu, ženy spolu
s obecným managementem zastávaly dříve ve velké míře funkce i v oblasti lidských zdrojů
a marketingu (muži z oblasti HR byli například zastoupeni pouze u 5,3 % případů).
Věk investorů se obecně udává přibližně mezi 35 a 65 lety. Průzkum Harrison a Mason (2007)
ovšem sledoval věk business angels i podle pohlaví. Ukázalo se, že nejpočetnější řadu u mužů
tvoří kategorie mezi 35 a 44 lety (38,1 %). Ženy oproti tomu byly nejvíce zastoupeny ve věkovém
rozmezí od 55 do 64 let (47,4 %).
2.3
Vývoj a typy
Ve vyspělých zemích, kde se stále více obchodní andělé stávají běžnou možností získání kapitálu,
se rozlišuje i vývoj typického investora v čase. Podle fáze, ve které se investor právě nalézá, má
i své pojmenování. Takový vývoj ukazuje Obrázek č. 1.
▪5▪
Obrázek 1: Milníky investora typu business angel
Zdroj: José et al. (2007)
Cesta investora začíná zjišťováním informací, čtením článků a pochopením celého procesu
investování. Pojmem Virgin Angel se nazývá investor, který má zájem o investice, ale ještě na svoji
první příležitost čeká. Po uskutečnění první investice přejímá pojmenování Starting Angel. Dalším
milníkem je první ztráta, po které může následovat i ukončení investorských aktivit.
Business angel se ale může dále vzdělávat, například v různých business angels akademiích. Tyto
akademie poskytují vzdělávací program, jehož cílem je naučit začínající soukromé investory
(zejména typu virgin angel) lépe porozumět dané problematice (například naučit investora správně
vyhodnotit riziko investiční příležitosti či prohloubit znalosti potřebné ke správě investice
tohoto typu).
Další možností je připojit se k již zkušeným investorům v tzv. business angels sítích. 1 V takové fázi
je investor nazýván jako Networking Angel. Po provedení dalších úspěšných investic se pak stává
velmi zkušeným investorem, nazývaným Mega Angel.
Jiný způsob rozdělení business angels investorů představili Linde a Prasad (2000). Rozdělili
investory podle zkušeností z podnikatelských aktivit a z daného odvětví, do kterého chtějí
investovat. Uspořádáním do tabulky vznikly čtyři různé typy obchodních andělů, jak je možné vidět
na Obrázku č. 2.
1
BA sítím se věnuji podrobněji v podkapitole 4.2 Hledání investora.
▪6▪
Obrázek 2: Typy investorů business angels
Zdroj: Linde a Prasad (2000)
Prvním typem podle tohoto rozdělení jsou investoři s malými podnikatelskými zkušenostmi i malými
zkušenostmi z daného oboru. Jak uvádí Linde a Prasad (2000), patří sem obvykle lidé, kteří získali
kapitál například na burze, prodejem nemovitostí, dědictvím nebo vydělali peníze prostřednictvím
svých povolání (například lékaři, právníci, makléři apod.). Hledají příležitosti k vyššímu zhodnocení
svých finančních prostředků zejména v začínajících společnostech, ale nechtějí v nich být aktivně
zapojeni. Jejich přidaná hodnota je tedy omezena obvykle jen na finanční podporu a investují spíše
nepravidelně (ad hoc při výjimečných příležitostech). Největší problém u těchto investorů je právě
menší znalost celé problematiky investování. Jejich větší netrpělivost při návratu investic
a přehnané obavy i při sebemenším náznaku horšího vývoje mohou zapříčinit předčasné ukončení
spolupráce investora s daným podnikem.
Druhým typem podle Linde a Prasad (2000) jsou profesionální podnikatelé, kteří investují
za hranice své kvalifikace a oblasti předchozí působnosti. Právě díky vlastním zkušenostem
z podnikání jsou zpravidla mnohem trpělivější než předchozí typ a mohou tak dosáhnut vyšších
zisků. Přestože nedisponují zkušenostmi z dané oblasti, mohou podle mého názoru uspět díky
aplikování svých předchozích úspěšných postupů v podnikání. Tím je myšlen například
systematický přístup k celému projektu, ověřené metody eliminace rizik, zpracování kvalitního
průzkumu trhu, zkušené postupy při vyjednávání, využití i méně obvyklých přístupů k řešení
problémů apod.
Třetím typem je naopak investor s velkými zkušenostmi v oboru, ale bez vlastní podnikatelské
zkušenosti. Podle Linde a Prasad (2000) to mohou být současní nebo bývalí vrcholoví manažeři
významných společností. Vytváří si obvykle vlastní analýzy společnosti i trhu. Poskytují projektu
aktivní podporu a mohou sami zastávat post ve vedení společnosti. V případě tohoto navázání
na svou předchozí činnost mohou být podle mne velmi úspěšní, ovšem riziko spočívá v jiné
▪7▪
velikosti a postavení firmy. Manažer dříve velké společnosti se najednou dostává do situace, kdy
má v nově vznikající nebo rozvíjející se firmě omezené prostředky (navíc jeho vlastní) a firma
nemá na trhu ještě vytvořené potřebné zázemí. Navíc postupy požívané a zažité ve velké
společnosti nemusí v mladé firmě vůbec fungovat.
Posledním typem jsou tzv. strážní andělé. Ti disponují podnikatelskými zkušenostmi a mají
zkušenosti i z daného odvětví. Aktivně pomáhají managementu v růstu společnost a kromě
předávání zkušeností investují i vyšší částky. Podle Linde a Prasad (2000) se může jednat o 100
až 150 tisíc dolarů do jedné společnosti, při počtu investovaných společností 2 až 4 ročně. Aktivní
spolupráce a vyšší investice představují pro tyto investory sice určité omezení z hlediska svých
časových i finančních kapacit, ale odměnou je zpravidla vysoká návratnost investice. V průzkumu
Linde a Prasad (2000) mnozí investoři tohoto typu uvedli, že v poslední době dosáhli návratnosti
vyšší než 40 %.
2.4
Motivace
Přestože z většiny charakteristik obchodních andělů vyplývá, že do projektů vstupují za účelem
zhodnocení svých volných finančních prostředků, nelze učinit jednoznačný závěr, že touha
po zhodnocení kapitálu je jejich jedinou motivací. Ač i v různých průzkumech bývá uváděnou
motivací dosažení zisku, významnými faktory pro rozhodnutí stát se obchodním andělem je také
například osobní uspokojení z účasti na podnikatelské činnosti nebo „cesta, jak se pobavit
se svými penězi“ (Harrison a Mason, 2007). Skrytou motivací investora, který podporuje nový
nápad, objev nebo vynález již od jeho vzniku, pak může být například i vnitřní uspokojení
z veřejného spojování jeho osoby s úspěšným projektem. Mnozí také mohou toto investování
považovat za „hobby, o kterém pak hovoří se svými partnery během golfu“ (Prokop, 2005).
Zatímco profesionální kapitálové společnosti chtějí primárně vydělat peníze a možná tím i přispět
společnosti, mnoho obchodních andělů cítí potřebu být prospěšní a k tomu, pokud to bude možné,
vydělat peníze (Kawasaki, 2004). Podle mého názoru se tato teorie potvrzuje zejména u starších
a velmi úspěšných podnikatelů, kterým už nejde primárně o co nejvyšší výnos z investovaných
projektů, a začínají zastávat spíše morální hodnoty místo peněz. Mohou cítit za svoje celoživotní
úspěchy určitý „dluh“ vůči společnosti a snaží se ho tak splatit začínajícím podnikatelům.
Investice do určitého projektu může být sama o sobě nevýnosná, ale lepších výsledků může
dosáhnout tzv. synergickým efektem.2 Business angels jsou často osobně zainteresováni ve více
2
Synergie označuje situaci, kdy výsledný celek je větší než prostý součet jednotlivých částí, respektive
výsledný efekt celku je vyšší, než efekt jednotlivých složek.
▪8▪
společnostech, často s podobnými oblastmi působení, jejichž propojení a vzájemná spolupráce
může vést k vyšším dosaženým ziskům.
Sofistikovaný investor si je vědom toho, že pokud chce docílit očekávaných výnosů za přiměřené
míry rizika, je nezbytné své portfolio diverzifikovat. To může docílit buď investováním do různých
produktů na stejné bázi (tzv. horizontální diverzifikace, např. držení akcií různých společností),
nebo může své portfolio složit ze zcela odlišných forem investic (tzv. vertikální diverzifikace, např.
držení akcií a zároveň zlata). První varianta sice riziko snižuje, druhá varianta ale může navíc
investora ochránit například i před výkyvy ekonomiky. Cenou za nižší riziko je zde samozřejmě dle
tzv. magického trojúhelníku i nižší výnos, ovšem nalezení kompromisu mezi výnosem, rizikem
a likviditou záleží již na konkrétní strategii každého investora.
Z výše uvedených důvodů tak bývají business angels označováni jako relativně flexibilní varianta
získání kapitálu. Nezdráhají se investovat i do méně osvědčených projektů s vyšším rizikem,
na rozdíl od jiných poskytovatelů, kteří očekávají především co nejvyšší zhodnocení své investice.
Jinou motivací pro business angels může být například prostá snaha udržet krok s novými produkty
a technologiemi ve stále rychleji měnícím se podnikatelském prostředí.
Obrázek č. 3 ukazuje výsledky průzkumu ve Francii v r. 2003, který zkoumal motivaci stát
se obchodním andělem. Mezi uvedenými důvody byl i např. zájem podílet se na místním rozvoji.
Obrázek 3: Primární motivace Business angels ve Francii (r. 2003)
Zdroj: France Angels Survey (2003) in EBAN (2009), vlastní úprava
▪9▪
3.
BUSINESS ANGELS JAKO ZPŮSOB FINANCOVÁNÍ
3.1
Význam business angels
3.1.1
Význam z makroekonomického pohledu
Z makroekonomického pohledu zastávají business angels důležitou roli. Větší a ustálené
společnosti na trhu spíše redukují počet svých zaměstnanců. Oproti tomu malé a mladé firmy,
u kterých investor vidí růstový potenciál, nová pracovní místa vytváří (Benjamin a Margulis, 2005).
Další místa jsou pak vytvářena spolu s růstem společnosti.
Obdobná je i situace v České republice. Analytik ČSÚ Kupka (2010) uvádí, že „kapacita malých
a středních podniků (aproximovaná počtem zaměstnaných) má dnes už významný a do velké míry
stabilní podíl na výkonu české ekonomiky, který se již pohybuje kolem 70 % celkově
zaměstnaných v odvětví nefinančních podniků a domácností (na celkovém počtu zaměstnaných
v národním hospodářství pak více než 50 %). Jestliže v druhé polovině devadesátých let klesala
celková
zaměstnanost
a rychle
rostla
nezaměstnanost,
zaměstnanost
v sektoru
MSP
se zvyšovala. Není pochyb o tom, že nebýt aktivity sektoru MSP, pokles zaměstnanosti by byl
rychlejší.“
Business angels, kteří aktivně spolupracují na tvorbě nových podniků, tím vlastně přispívají
i k vytváření nových pracovních pozic na trhu práce.
Podle mého názoru jsou ale prospěšní i opačným principem. Zkušení investoři mají již dostatečně
zmapovaný trh a dokážou s určitou pravděpodobností odhadnout potenciál nového nápadu,
objevu, vynálezu či obecně projektu. Pokud zhodnocení svých investic nevěří (stejně jako
například banka a další instituce poskytující kapitál), neperspektivní firma tak z finančních důvodů
nemusí vůbec vzniknout.
Rozhodnutí racionálního investora o vstupu do společnosti představuje určitou záruku, že nově
vytvořená pracovní místa mají své rozumné opodstatnění. Do určité míry jsou tak eliminovány
případné negativní dopady krachu společnosti (zejména na oblast zaměstnanosti a na ostatní
stakeholdery, například dodavatele, partnery a odběratele). Tento filtr považuji za velmi potřebný
právě u nově vznikajících firem. Podnikatelské chování se stává postupně velkým trendem v naší
společnosti a velké množství problémových firem může brzdit nejen regionální, ale ve svém
důsledku i celonárodní ekonomiku.
▪ 10 ▪
3.1.2
Význam v konkurenčním prostředí
Patrně nejvýznamnější přínos business angels se přikládá jejich schopnosti pokrýt mezeru
v nabídce financování na trhu. Pro podniky znamenají business angels v mnoha případech jedinou
možnost získání kapitálu v množství, které už podnikatel není schopen získat od „rodiny, přátel
a bláznů“ (3F - Friends, Family and Fools, někdy také bývá na třetím místě uváděno Founders)
a které naopak pro venture kapitálové fondy ještě nepředstavuje lukrativní investici s adekvátním
výnosem (viz Obrázek č. 4). Tato mezera ve zdrojích financování se nazývá „equity gap" a např.
podle Evropské komise (2006) má negativní vliv na evropské malé i střední podniky.
Obrázek 4: Důležitost business angels při vyplňování tzv. equity gap
Zdroj: EBAN (2006)
Kromě nedostatku finančních prostředků mohou business angels také do určité míry pokrýt
problém nedostatečně zkušených podnikatelů. Ti jsou často orientováni spíše na produkt a jeho
technologii, než na potřeby trhu a zákazníků. Podle mého názoru takový podnikatel či spíše
vynálezce může jen s technologickými znalostmi jinak výborného produktu na trhu těžko sám
uspět. Pokud jde o perspektivní produkt, který řeší skutečný problém, může i méně zkušený
podnikatel dočasně těžit z jeho velké prvotní poptávky, ale i přes možnosti patentových ochran
se na trhu zákonitě objeví další, zkušenější subjekty s podobným řešením stejného problému.
Ovšem lepší znalost trhu konkurenta, jeho dlouhodobější působení v podnikatelské sféře
a v neposlední řadě i finanční náskok oproti začínajícímu podnikateli (který je navíc zatížen
náklady na vývoj svého prvotního řešení) může nakonec vést k úplnému vytěsnění tohoto méně
zkušeného podnikatele z trhu.
▪ 11 ▪
Soukromý investor svými investicemi i zkušenostmi aktivně podporuje vznik nových technologií,
včetně přeměny na jejich následné využití v praxi (Benjamin a Margulis, 2005). Schopný investor
nabízí možnost nezávislého zhodnocení celého business plánu včetně jeho korekcí, vylepšení
předpovědí prodeje a realistického současného i budoucího ohodnocení firmy.
Tyto důležité faktory včetně kontaktů zorientovaného investora na trhu vytváří pevné základy pro
start-up společnosti i předpoklady pro její vysoký dlouhodobý růst.
3.2
Business angels jako alternativa
Problém financování podniků obecně je velmi rozsáhlý. Například podle průzkumu World bank
(2008) považuje nejvíce firem v České republice za největší omezení právě přístup k financím (viz
Obrázek č. 5). Proto je podle mne velmi důležité, aby na trhu existovalo více alternativních metod
získání kapitálu, které uspokojí poptávku firem po kapitálu a zároveň zkvalitní nabídku
standardních poskytovatelů kapitálu.
Obrázek 5: Počet firem (v %) a jimi identifikované překážky v podnikání
Sloupcový graf představuje firmy v ČR, spojnicový graf průměr východní Evropy a střední Asie.
Zdroj: World Bank (2008)
Poznatky i z mých vlastních zkušeností ukazují, že u veřejnosti i podnikatelů je využití kapitálu
od soukromých investorů velkou neznámou. Začínající podnikatelé, pokud řeší problém
s nedostatkem financí pro svůj projekt, se zpravidla v první řadě informují o možnosti získání
půjček od bankovních institucí. Jsou pro podnikatele více dostupné díky síti poboček a povědomí
o jejich produktech je rozšířeno díky reklamním kampaním.
▪ 12 ▪
Většina podnikatelů se již naučila porovnávat produkty mezi bankami, ovšem málokterý se pustí
do porovnání se zcela odlišnými formami získání kapitálu. I ti podnikatelé, kteří chtějí realizovat
netradiční projekty, se při financování obracejí raději na tradiční formy financování. Důvodem může
být to, že jsou na tyto produkty často navázáni i v osobním životě (osobní účty, spotřebitelské
úvěry, hypotéky apod.) a spolupráce s velkými institucionálními partnery pro ně představuje větší
záruku jistoty a férového jednání. Pokud se obrátí pro rady například na své přátele, kolegy nebo
již zkušenější podnikatele, jen málokterý z nich má povědomost, nebo dokonce vlastní zkušenost
s využitím nějaké podobné alternativy.
Dále na straně poptávky brání růstu ve využívání soukromých investorů převažující obava
podnikatelů ze ztráty nezávislosti (Klusáček et al., 2008b). Bojí se například převzetí firmy
„chytřejším“ investorem nebo odcizení svého know-how. Přitom pro některé projekty mohou
business angels představovat mnohonásobně výhodnější variantu financování.
Povědomí o možnosti získání soukromého kapitálu velice souvisí s množstvím informací, které lze
o této alternativě nalézt. Zejména v českém prostředí existují pouze útržkovité informace. České
internetové portály se o této možnosti zmiňují pouze okrajově, odborné publikace o této
problematice v českém jazyce skoro neexistují. Ze strany státu jsou podle mne spíše obavy
z propagace různých alternativ, na které stát nemá přímý dohled (na rozdíl od bankovních
institucí).
Například Koncepce rozvoje malého a středního podnikání na období 2007 – 2013 MPO (2006)
v kapitole Financování zmiňuje, že „kromě prostředků státního rozpočtu a strukturálních fondů
budou významným zdrojem rozvoje malého a středního podnikání soukromé prostředky, a to jak
vlastní prostředky malých a středních podnikatelů, tak prostředky komerčních bank a soukromých
investorů“. Jakým konkrétním způsobem však chce stát podporovat prostředky soukromých
investorů, nebo jak se k jejich kapitálu malé a střední podniky dostanou, již neupřesňuje.
Zcela jinak se k podporování soukromých investic staví například Velká Británie. Tam funguje
od roku 1994 mechanizmus nazvaný Enterprise Investment Scheme (EIS). Jak uvádí
Klusáček et al. (2008a), „jeho účelem je nápomoc menším podnikům s vyšší úrovní investičního
rizika (výhradně podnikům nekótované na burze, jejichž objem aktiv je menší než 7 mil. £) získat
kapitálový vstup investora, tedy především neinstitucionalizovaného typu business angel“.
V rámci tohoto programu jsou stanoveny konkrétní a výrazné daňové výhody pro soukromého
investora (Klusáček et al., 2008a):
•
Investor, který má menší než 30% podíl ve společnosti splňující podmínky mechanismu
EIS může od své daňové povinnosti (daně z příjmů) odečíst až 20 % objemu investice,
přičemž minimální investice do jedné společnosti je 500 £ a maximální 400 tis. £ za rok.
▪ 13 ▪
•
Investor vkládající kapitál do společností splňujících podmínky mechanismu EIS, který má
ve společnosti vyšší, než 30% podíl může požádat o odklad daně z kapitálového výnosu.
•
Neúspěšný investor, který investoval do podniku dle podmínek mechanismu EIS, může
započíst ztrátu z investice vůči kapitálovým výnosům či jinému příjmu zdanitelnému daní
z příjmů.
•
Investoři, kteří drží kapitálovou investici v podniku déle než tři roky (zpravidla případ
investorů typu business angels), jsou zcela osvobozeni od daně z kapitálových výnosů
(tuto výhodu lze využít pouze v případě, kdy nebyla již dříve využita výhoda odpočtu části
investice od daně z příjmů – viz první odrážka).
Systém EIS „stimuluje investice business angels do raných fází rozvoje podniků. Na straně
investorů tento mechanismus díky možnosti daňových odpočtů snižuje úroveň rizika, kterému
se při investicích do menších dosud nerozvinutých podniků vystavují“ (Klusáček et al., 2008a).
Ve vyspělých zemích jsou si už patrně vědomi pozitivního vlivu soukromých investic na ekonomiku
v regionu i celém státu. V podmínkách České republiky zatím podobná podpora chybí.
„Záporně se projevuje neochota státu poskytovat nositelům tohoto kapitálu snížení daňového
zatížení nebo jiná zvýhodnění, částečně kompenzující vysokou rizikovost těchto projektů“
(Synek, 2007).
3.3
Business angels versus bankovní úvěr
Přestože se ve většině zahraničních materiálů o business angels objevuje porovnání této formy
s tzv. venture kapitálem (který je v daných zemích mnohem rozvinutější než u nás), rozhodl jsem
se nejdříve pro lepší pochopení samotné podstaty business angels položit na druhou stranu
k porovnání běžné bankovní úvěry.
Bankovní úvěry jsou obecně jedním z nejčastěji využívaných zdrojů financování malých a středních
podniků. V roce 2009 používalo téměř 47 % českých firem bankovní úvěr nebo úvěrovou linku
(World Bank, 2009)3. Otázkou je, zda jsou bankovní úvěry tolik využívány díky své výhodnosti, či
jsou podniky „nuceny“ tuto možnost využívat kvůli omezené nabídce jiných, alternativních
možností.
Na jednu stranu komerční banky provádí své aktivity pod dohledem vyšších institucí (např. České
národní banky v ČR), podle zákonných předpisů a podle svých vnitřních standardů, které
dohromady snižují riziko nekorektního jednání pro podnikatele. Na druhou stranu nedokonalá,
3
Úvěrová linka umožňuje zákazníkovi si opakovaně půjčovat od banky peníze do výše předem
stanoveného úvěrového limitu. Jedním z obvyklých příkladů tohoto typu je kontokorent.
▪ 14 ▪
mnohdy přísná kritéria pro poskytování úvěrů mohou podnikateli zcela znemožnit realizaci svého
zajímavého business záměru. Pro začínající firmy je například složité získat kapitál kvůli absenci
historie a záruk. Oproti tomu business angels provádí individuální hodnocení příležitosti a díky své
nezávislosti tak nejsou vázáni na žádná striktní pravidla. Business angel se stává flexibilním
partnerem, u kterého je historie firmy či podnikatele jen jedno z kritérií, podle kterého se rozhoduje.
Přímý vstup investora do firmy neznamená status věřitele, nýbrž spoluvlastníka či společníka,
participujícím
na každoročních
výsledcích
hospodaření
společnosti,
nebo
uspokojujícím
se z výdělku při odprodeji svého podílu. V obou případech je zisk investora závislý na výsledcích
hospodaření firmy. Banky poskytující půjčky však nemají zájem stát se podílníkem, mnohdy jim to
stanovy ani nedovolují (výjimečně se ale banka může stát vlastníkem, například v situaci, kdy
podnikatel svým podnikem ručí a poruší dohodnuté podmínky půjčky), jak uvádí Prokop (2005).
Dalším podstatným rozdílem mezi bankovními produkty a financemi od business angels je jejich
rozdílná zátěž na ekonomiku firmy. Zatímco klasický bankovní úvěr se promítá každý měsíc
negativně do zisku i cash flow firmy (bez ohledu na finanční výsledky firmy), chytré peníze
obchodních andělů nevyžadují žádné pravidelné fixní splátky. 4 V neposlední řadě nižší míra úvěrů
(cizího kapitálu) a náklady na jeho splácení pozitivně ovlivňují poměrové ukazatele, zejména
ukazatele zadluženosti.
S předchozími body je také spojen rozdíl v situaci, kdy výsledky firmy jsou horší než očekávané.
Zatímco banka má několik možností k zajištění své pohledávky při neschopnosti firmy splácet
(např. zástavní právo či ručení třetí osobou), soukromý investor nemá kryté riziko případné ztráty.
Proto je pro něj tolik důležité bezchybně ohodnotit příležitost již na začátku při svém vstupu
do firmy. Pro soukromého investora jsou kromě samotného plánu a finančních rozpočtů klíčové
například osobní sympatie k podnikateli, společná vize, životní filozofie atd.5
V České republice funguje několik úvěrových registrů, díky kterým mají bankovní instituce dokonalý
přehled
o všech
aktuálních
i v minulosti
čerpaných
úvěrech
pro
zjištění
bonity
svého
potencionálního klienta. Například Centrální registr úvěrů ČNB soustřeďuje informace o úvěrových
závazcích fyzických osob podnikatelů a právnických osob a umožňuje operativní výměnu těchto
informací mezi jejími účastníky. Těmi jsou všechny banky a pobočky působící na území České
republiky.
V případě zjištění špatné platební morálky nebo velkého počtu současných dluhů se tím snižují
šance podnikatele na získání dalšího úvěru (snižuje se jeho bonita). Kapitál od business angels ale
není úvěrem, tedy při žádosti o úvěr a současném využití kapitálu od business angels není
podnikatel v očích banky negativně ovlivněn. Naopak, vstup silnějšího (finančně zajištěného,
4
Výjimku by tvořil pouze akciový vstup investora, kterému jsou vypláceny dividendy.
5
Více viz kapitola 4.4 Ocenění projektu při vstupu.
▪ 15 ▪
zkušeného, známého) investora může banka při svém scoringu velmi pozitivně ocenit (jeho bonita
se zvyšuje). Někteří investoři dokonce podle EBAN (2006) působí jen jako bankovní záruka svojí
osobností, aniž by přímo investovali svůj kapitál. Navíc úroková sazba je přímo odvislá od rizika,
kterému banka čelí. Jak uvádí Prokop (2005), například „úrokový rozdíl (diferenciál) mezi půjčkou,
která je zajištěná nemovitostí, a půjčkou, která je zajištěna pouze bianco směnkou, se může
pohybovat okolo 2 %“.
V předchozích kapitolách byl zmíněn tzv. synergický efekt. Součinnost několika firem, ve kterých
se obchodní anděl vyskytuje, může přinést všem stranám mnohem více, než by byl prostý součet
efektů ze samotného působení jednotlivých subjektů. V případě banky je však v současnosti
nemyslitelné, že by se snažila sama za tímto účelem spojovat své klienty.
Dále může business angel částečně zajišťovat či výrazně podporovat některé funkce podniku,
například marketing. Může přilákat lepší odběratele i dodavatele díky svým kontaktům,
množstevním slevám, dlouholeté věrnosti některým firmám a obecně i posílit pozici firmy při
vyjednávání podmínek ve všech obchodních oblastech. Pomoc od banky v těchto oblastech
samozřejmě nelze očekávat.
3.4
Business angels versus rizikový kapitál
Rizikový kapitál (venture capital) je mnohými autory představován velmi podobně jako kapitál
od business angels. Principem rizikového kapitálu je „nákup podílu na základním kapitálu podniku
(zpravidla menšinového), správa investice, zhodnocení v časovém horizontu nejčastěji 3 – 5 let
a následný prodej majetkového podílu se ziskem“ (Nývltová a Marinič, 2010). Stejní autoři dále
tvrdí, že i poskytovatelé tohoto způsobu financování přináší odborné znalosti, které mají pro
podniky často větší význam než vložený kapitál.
Osobně vidím mezi business angels a rizikovým kapitálem (vystupujícími klasicky jako fondy
rizikového kapitálu) zásadní rozdíly.
Vztah business angels s rizikovým a se soukromým kapitálem, který používají významné instituce
v daném oboru (například EVCA nebo SVCA) a který dále užívám v této práci, je sestaven
na Obrázku č. 6.6
Soukromý kapitál (private equity) se podle tohoto rozdělení skládá z rizikového kapitálu (venture
capital), kapitálu od obchodních andělů (business angels) a na ostatní formy soukromého kapitálu
(jako například tzv. mezaninové financování, manažerské odkupy, refinancování apod.).
6
EVCA = European Private Equity & Venture Capital Association, SVCA = Swedish Private Equity &
Venture Capital Association.
▪ 16 ▪
Obrázek 6: Vztah soukromého kapitálu, rizikového kapitálu a kapitálu od obchodních andělů
Zdroj: na základě EVCA (2007); SVCA (2007), vlastní úprava
Veber et al. (2008) uvádí, že jsou Business angels v podstatě „obdobou rizikového kapitálu, jen
jejich realizace probíhá v menších objemech a prostřednictvím jednoho investora“. Diference mezi
rizikovým kapitálem a business angels jsou dle mého názoru velmi důležité a mohou mít zásadní
vliv na investovanou společnost.
Podstatný rozdíl mezi kapitálem business angels a poskytovateli rizikového kapitálu je vlastnický
vztah k vkládaným penězům. Fondy rizikového kapitálu se skládají z peněz, které jsou
shromážděny od různých investorů a až následně investovány podle rozhodnutí správců fondu.
Poskytovatelé rizikového kapitálu tedy investují svěřené peníze třetích stran, oproti tomu business
angels investují zásadně vlastní zdroje.
Zatímco business angels již byli představeni jako osoby pocházející z podnikatelského prostředí,
správci fondů rizikového kapitálu jsou zpravidla finanční manažeři, často současní či bývalí
zaměstnanci bank. Sledují převážně finanční stránku investované společnosti a běžně investují
do oblastí, se kterými nemají sami vlastní podnikatelské zkušenosti. Nedostatkem pak může být
jejich menší znalost daného odvětví a absence důležitých vazeb a kontaktů v konkrétní
podnikatelské sféře.
Shromážděné peníze ve fondech rizikového kapitálu mohou dát dohromady vyšší částky, než jsou
schopni či ochotni investovat obchodní andělé. V tom se odráží i jejich cílová skupina. Rizikový
kapitál je častěji směřován do společností středních až velkých. Je to logické i vzhledem
k požadované výnosnosti, jelikož u fondů je zisk rozdělován poměrně mezi jednotlivé investory.
Proto musí být v absolutním vyjádření celkový výnos rizikového kapitálu vyšší, aby uspokojil větší
počet investorů daného fondu.
Odlišné u obou forem financování jsou i vstupní požadavky na investovanou firmu. Zatímco
business angels hodnotí příležitost spíše na základě svých předchozích zkušeností a vyhotovují si
jen základní screening společnosti (či méně nákladné analýzy), pro poskytovatele rizikových fondů
▪ 17 ▪
je nezbytná rozsáhlá due diligence, tedy analýza podniku zejména v oblasti financí a práva. Tento
audit však bývá velmi nákladný jak finančně, tak časově.
Poté, při rozhodnutí o vstupu do firmy, jsou u rizikových fondů uzavírány obsáhlé smluvní
dokumenty, které se neobejdou bez právního poradenství. Business angel vyžaduje často
jednodušší a standardizované smlouvy a počáteční náklady při jeho vstupu jsou obvykle mnohem
nižší.
Po dobu investice je rozdílná i spolupráce s představiteli investované firmy. V případě rizikového
kapitálu může být u větších společností vyžadováno členství v představenstvu a pravidelným
podrobnějším reportingem sledovány všechny důležité ukazatele hospodaření. Obchodní anděl
působí spíše formou poradenství (Nývltová a Režňáková, 2007).
Primárním cílem fondů rizikového kapitálu je jednoznačně maximalizace zisku. Od počátku je
zásadní strategie budoucího exitu z firmy. Výše zisku je zde klíčová již kvůli budoucí důvěře
v manažera fondu, který se rozhodl svěřené finance do dané firmy investovat. Zisk zde musí také
pokrýt zmíněné vysoké náklady spojené se vstupem do firmy. Cíle obchodního anděla mohou být
různé, jak již bylo zmíněno výše, zisk nemusí být hlavním cílem. Díky bližšímu vztahu investora
s představiteli firmy může být exit dohodnut individuálně a flexibilně, podle nastalých podmínek.
▪ 18 ▪
4.
PRŮBĚH SPOLUPRÁCE
4.1
Rozhodnutí podnikatele
V předchozí kapitole byly představeny základní rozdíly u různých možností získání kapitálu. Každá
z nich nese své výhody i nevýhody, proto by měl podnikatel nejprve zvážit, zda je pro něj využití
obchodních andělů opravdu tou nejvhodnější možností. Výhodnost použití na konkrétní projekt je
vždy posuzována individuálně s ohledem na rozpracovanost projektu, velikost, výši potřebného
kapitálu, výši rizika a podle mnoha dalších parametrů. Pro některé podnikatele může být například
až zbytečné shánět tyto „chytré peníze“ (jak jsou často nazývány) vyměnit je za podíl celé firmy
a nechat se „tlačit“ investorem do pro investora očekávaných výsledků, pokud potřebují „pouze“
finance. V takovém případě je mnohem jednodušší využít například bankovní úvěr.
Jedna z otázek by se měla týkat i výše finanční potřeby. Je důležité počítat s tím, že business
angel investuje svůj kapitál pouze v určitém rozmezí, které se může například lišit od rozmezí
bankovních úvěrů. Spodní mez tvoří částka, která pro něj představuje ještě dostatečný výnos,
horní hranice je velice individuální a liší se i v různých státech v závislosti na kapacitách
konkrétního investora či investorů.
Další otázka se týká rizika a návratnosti. Tradiční způsoby získání kapitálu jsou určené pro
podniky, které mohou zaručit, že budou schopny použitím investice navrátit vypůjčené peníze a to
i s domluvenými úroky. U tradičního dluhového financování je nutno zejména prokázat budoucí
finanční příjem, dobrou úvěrovou historii, zkušený manažerský tým, apod. Pokud daný podnik
nabízí vysoké riziko s nejistými výnosy (což je u začínajících podniků obvyklé vzhledem k slabému
cash flow), větší zadlužeností nebo nezkušenému vedení, zůstává podle Benjamin a Margulis
(2005) jedinou možností už jen právě méně tradiční forma financování.
Samozřejmě tyto faktory hrají důležitou roli i při rozhodování soukromého investora. Jeden
neznámý investor prohlásil, že „jestliže rozhodujícím prvkem úspěšných obchodů s nemovitostmi
je lokace, lokace, lokace, určujícím prvkem úspěšného podnikání je management, management,
management“ (Benjamin a Margulis, 2005).
Hlavní rozdíl však vidím v tom, že například u bankovních institucí jsou podmínky poskytnutí
kapitálu jasně dané, včetně podmínek zajištění a splácení úvěru, kdežto u business angels vždy
záleží na individuálním zhodnocení konkrétní příležitosti, bez nutnosti řídit se jakýmikoliv psanými
pravidly.
Důležité je i načasování, respektive oslovení investora ve správné fázi projektu. Pro zaujetí
investora bude vhodné představit už co nejkonkrétnější produkt. Od něj si pak investor může
▪ 19 ▪
odvodit případnou poptávku, odhadnout náklady, výnosy a předpokládanou návratnost své
investice. Zejména u zcela nového výrobku je velice důležité, jakým způsobem je podnikatel
připraven výrobek po uvedení na trh chránit před případným zneužitím. 7 Ochrana výrobku je pro
investora podstatná, protože brání případným konkurentům vstoupit na trh se stejným produktem
a snižovat tak zisk dané společnosti. Na druhou stranu může ale být pro podnikatele proces
ochrany výrobku velmi časově i finančně náročný, zejména pokud se jedná o ochranu i na území
jiných států. Podnikatel se pak musí racionálně rozhodnout podle zvolené obchodní strategie
a podle legislativy daných států, jak a kde bude produkt chráněn.
Nejvhodnějším okamžikem pro představení projektu soukromému investorovi je z tohoto pohledu
fáze již chráněného výrobku. U nechráněných výrobků či výrobků v procesu získávání ochrany
se rapidně zvyšuje podstupované riziko investice. Rizikem je pro investora jednak potenciální
konkurence a jednak i riziko nechválení ochrany, pokud je ve schvalovacím procesu.8
4.2
Hledání investora
Jak už bylo naznačeno výše, vyhledání a oslovení správného investora je zatím například v České
republice obtížné a tato fáze se tak stává kritickým momentem v celém procesu. Průzkumy z let
1999 a 2000 prokázaly v ČR nízkou informovanost o možnosti financování venture kapitálem
a o institucích, na které se lze obrátit; tento stav ale přetrvává až dodnes (Nývltová a Režňáková,
2007).9
Např. i Synek (2007) uvádí, že je „tato forma financování u nás rozšířena minimálně, což je
především způsobeno nedostatkem jedinců s potřebným finančním zázemím, schopných
vystupovat v roli business angels“.
Pokud chce podnikatel získat úvěr, vedou jeho kroky přímo do banky a jedinou otázkou pro něj je,
zda úvěr pro svůj projekt získá. U financování formou business angels zůstává podnikateli otázka
stejná, tedy zda mu investoři kapitál poskytnou, ale přidává se i další elementární problém – kam
se na soukromé investory obrátit? Např. podle European Commission (2003) mají business angels
„přání ochránit své soukromí, které však stojí proti dostatečnému množství přicházejících
7
V České republice se jedná o tzv. průmyslová práva, jejichž ochranou se zabývá Úřad průmyslového
vlastnictví (ÚPV). Podle ÚPV rozumíme průmyslovým právem ochranu výsledků technické tvůrčí činnosti
(vynálezy a užitné vzory), předměty průmyslového výtvarnictví (průmyslové vzory) a další.
8
Pro získání ochrany musí být výrobek jedinečný (neexistuje ochrana na stejný produkt), což
ve schvalovacím řízení zkoumá příslušný úřad. Pokud se zjistí, že se nejedná o originalitu, zamítnutá
žádost pro podnik (respektive investora) znamená riziko existující či potenciální konkurence, která ochranu
výrobku užívá.
9
Autorky knihy zařazují business angels mezi rizikový kapitál.
▪ 20 ▪
nabídek“.10 Toto vidím jako jednu z největších překážek, která může bránit vzniku a rozvoji mnoha
perspektivních společností. Ač jsou finance od business angels zpravidla vnímány jako alternativní
forma financování, měl by podle mne existovat nějaký ustálený a zažitý způsob, jak se na investory
obrátit.
Z dále uvedených možností vyplývá, že není zatím ustanovena jakási standardní metoda, která by
zajišťovala bezproblémové oslovení vhodného investora. Proto se zde zabývám podrobněji všemi
v současné době dostupnými variantami, se zaměřením zejména na české prostředí. Některé
mohou na první pohled působit jako ne příliš efektivní nebo až příliš alternativní, nicméně u všech
lze nalézt opakované příklady, které dokazují, že tyto možnosti v praxi opravdu fungují.
4.2.1
Sítě investorů
Dosud byli prezentováni andělští investoři spíše jako jednotlivci. Ovšem trend v globalizovaném
světě spěje čím dál více i k jejich institucionalizaci a spojování do tzv. business angels sítí. EBAN
(European Business Investment Organization), která zastřešuje všechny významné sítě investorů,
byla založena v roce 1999 ve spolupráci s Evropskou komisí. Její úlohou je zejména zastupování
celého trhu „raného kapitálu“ v Evropě, provádění průzkumů mezi investory, sledování trendů
v této oblasti a propojování subjektů na trhu.
Českým členem této organizace je Business Angels Czech (BA Czech), která vznikla v roce 2001
za účelem podpory a rozvoje malého a středního podnikání v České republice. Tohoto cíle
se snaží dosáhnout zejména udržováním databáze projektů hledajících investici na jedné straně
a investorů hledajících projekty k investování svých finančních prostředků na straně druhé.
Přínosem podobných sítí pro podnikatele je, že se obrací se svoji poptávkou po kapitálu pouze
na jeden subjekt, který se už postará o oslovení investorů (zpravidla členů dané organizace). Jistou
bariéru zejména pro malé podnikatele ale je podle mého názoru zpoplatnění těchto služeb
a procentní provize při realizaci spolupráce. Například BA Czech vyžaduje po podnikateli
za představení projektu investorům členství ve své organizaci, jež je zpoplatněno částkou od 3
do 15 tisíc korun v závislosti na požadovaných službách (od jednoduchého uveřejnění projektu
na internetových stránkách společnosti až po detailní monitoring projektu a poskytnutí zpětné
vazby od investorů) a dále na velikosti obratu.
V případě
úspěchu,
tedy nalezení vhodného
investora
(investorů) a realizace
investice
prostřednictvím BA Czech, je účtován honorář ve výši 2 až 5 % z hodnoty investice.11 Tato částka
může pro menší podnik ve fázi hledání kapitálu představovat určitou překážku, na druhou stranu
10 Jedná se o tzv. deal flow, neboli tok přicházejících příležitostí k uzavření obchodu.
11 Například u investice ve výši 500 tisíc korun je provize 25 tisíc korun, celkové náklady i s povinnou
registrací se pak pro tento projekt vyšplhají na 30 až 40 tisíc korun.
▪ 21 ▪
se ale jistě rapidně zvyšuje pravděpodobnost nalezení vhodného investora. Přidanou hodnotou je
i odezva od zkušených investorů, jejichž zapracované připomínky mohou zkvalitnit celý
podnikatelský model a ještě zvýšit šanci na úspěch.
Ve většině vyspělých zemí jsou podobné sítě mnohem rozvinutější než u nás. Podle průzkumů
EBAN (viz Obrázek č. 7) překročil počet evropských business angels sítí už v roce 2006 číslo 200
a neustále se jejich počet zvyšuje. Menší část z nich jsou podle EBAN (2006) ryze soukromé sítě,
působící bez veřejné podpory, ovšem tyto se často dostávají do finančních problémů vzhledem
ke značným provozním nákladům a nestabilní povaze tohoto neformálního trhu. Většina z nich je
však veřejně podporována.12
Obrázek 7: Počet business angels sítí v Evropě
Některé investorské sítě jsou dokonce zaměřeny pouze na konkrétní skupinu podniků. Například
organizace Golden Seeds má ve svých kritériích, které musí zájemci o business angel kapitál
splňovat, podmínku vedení společnosti ženou. 13 Mezi kritéria Golden Seeds mimo jiné patří
(Golden Seeds, c2006, on-line):
•
Společnost je vedena ženou. Musí být ředitelkou s významným podílem na společnosti,
obvykle bývá ředitelkou i zakladatelkou.
•
Manažerský tým musí být dobře ucelený se silnými zkušenostmi, zejména v odvětví,
v němž je výrobek umístěn.
12 Například úřady ve francouzském regionu Île-de-France, do kterého patří Paříž a okolí, platí sítím
operujícím v tomto regionu 1 000 euro za investiční projekt, se stropem 30 000 euro za rok (EBAN, 2006).
13 Organizace Golden Seeds byla založena v roce 2004, působí v Nové Anglii a Středním Atlantiku
a investuje zejména v oblastech spotřebního zboží, softwaru, internetu a finančních služeb.
▪ 22 ▪
•
Produkt a obchodní model jsou škálovatelné.
•
Produkt je v beta fázi vývoje a byl vyvinut s přispěním klientů nebo potenciálních klientů.14
•
Společnost má alespoň jednoho nebo dva platící klienty.
•
Existují nějaké konkrétní překážky pro vstup konkurentů nebo potenciálních konkurentů,
jako je například ochrana duševního vlastnictví.
•
Ocenění společnosti je obvykle pod 5 milionů dolarů, a to zejména pokud se jedná o
společnost ještě bez příjmů.
Roční členství investora v síti Golden Seeds však vyjde i s transakčním poplatkem v přepočtu
na 50 tisíc korun. Podnikatelé mohou zaslat svůj plán přes webové stránky za poplatek 100 dolarů.
Každý měsíc je pak vybráno několik projektů, které podnikatelé prezentují na tzv. fóru investorů. Ty
probíhají pravidelně každý měsíc ve čtyřech regionech, je na nich vybraným podnikatelům
vymezen prostor pro prezentaci svých projektů přesně 15 minut a následných 10 minut je určeno
na dotazy. Ještě tentýž den je podnikatel informován, zda investory zaujal, a pokud ano, hned
druhý den je jimi pozván na podrobnější dvouhodinové přiblížení projektu (Golden Seeds, c2006).
Podobné sítě business angels považuji zatím za jedinou relativně standardnější metodu
vyhledávání vhodného investora. Z pohledu investora, který má zájem být v centru dění, u nově
vznikajících podniků hledajících kapitál, a nemá jiný zásadní zdroj přicházejících projektů, je
členství v síti investorů velmi výhodné. Má totiž možnost s dalšími investory konzultovat
přicházející projekty nebo legislativní rámec celého procesu investování. V některých sítích
se může zúčastňovat formálních i neformálních setkání, konferencí nebo dokonce i kurzů v tzv.
business angels akademiích.
Hlavní přednost vidím i v možnosti společného investování do jednoho projektu. Více investorů je
totiž schopno nabídnout kapitál mnohem vyšší, než by mohl jeden investor. Dohromady tak přináší
podnikatelům i více zkušeností, nápadů na další rozvoj, kontaktů a dalších věcí, které ještě
znásobují sílu business angels. Více investorů v jednom projektu může podstatně snížit riziko
případného neúspěchu.
4.2.2
Podnikatelské inkubátory a technologické parky
Zatímco sítě business angels fungují na principu sdružení investorů, na které se podnikatelé obrací
se žádostmi o kapitál, podnikatelské inkubátory a technologické parky jsou naopak provozovány
za účelem pomoci začínajícím podnikatelským subjektům. Ačkoliv jde o pomoc převážně v oblasti
výzkumu a vývoje, poskytnutí vhodných podmínek pro rozvoj či technického a vědeckého zázemí,
14 Produkt v betafázi je funkční produkt, připravený k širšímu ohodnocení, otestování a odstranění chyb.
▪ 23 ▪
koncentrace těchto vybraných začínajících projektů přitahuje velkou pozornost různých investorů.
Jedním z důvodů je např. i to, že do podnikatelských inkubátorů často vstupují nadějní studenti
nebo mladí absolventi univerzit s výborným nápadem, kde úspěšné transformaci na komerční
využití často brání jen nedostatek kapitálu.
Srpová a Řehoř (2010) uvádějí, že účelem podnikatelských inkubátorů je „poskytnout začínajícím
inovativním firmám různé formy podpory za zvýhodněných podmínek, koncentrované na jednom
místě a po omezenou dobu. Například dotovaný nájem kancelářských prostor a vybavení, zajištění
servisních a administrativních služeb či zprostředkování poradenství. Nejčastější doba působení
firmy v inkubátoru je v rozmezí 3-5 let, poté se musí firmy osamostatnit nebo přejít do vědeckotechnologického parku.“
Technologické parky fungují na podobném principu jako inkubátory, jen s tím rozdílem, že jsou
určeny pro fungující a zaběhlé firmy (Veber et al., 2008).
Myšlenka podnikatelský inkubátorů vznikla ve Spojených státech amerických v 70. letech 20.
století. Odcházející výrobce těžké techniky z města Batavia po sobě zanechal skoro 80 tisíc m2
továren (Wiggins a Gibson, 2003). Ačkoliv to pro město nejprve znamenalo negativní dopady
na místní ekonomiku, jeden z obyvatelů města opuštěné prostory koupil a levně pronajal
začínajícím podnikatelům. Koncept se pak následně rozšířil do celého světa.15
V České republice funguje přes 10 podnikatelských inkubátorů. Většina z nich je součástí univerzit,
díky čemuž zajišťují poradenství odborníků z daného oboru. Například Podnikatelský inkubátor
Technologického centra Hradec Králové (TC HK) „pomáhá vytvářet takové podmínky, aby mladé
inovační firmy mohly realizovat své nápady do konečné podoby a v rozumném časovém horizontu
je také nabídly na trhu“.
Takto nastartované firmy už pak podle TC HK většinou nemají problém najít soukromého
investora. Projekty, které do podobného inkubátoru vstupují, jsou totiž selektovány podle předem
daných kritérií. Ta mohou hned v počátku odhadnout potenciál projektu a šance na úspěšné
uvedení na trhu.16
Firmy v podnikatelských inkubátorech či technologických parcích zde mohou být podrobně
sledovány jak velkými partnerskými firmami, tak i ryze soukromými investory. Pokud tedy projekt
splňuje výběrová kritéria a je do nich přijat, má podle mého názoru velmi vysokou šanci,
že vhodného investora nalezne a zaujme.
15 National Business Incubation Association (NBIA), která aktivity podnikatelských inkubátorů mapuje,
odhadovala k roku 2006 celosvětový počet podnikatelských inkubátoru na 7000, z toho 1400 v Severní
Americe.
16 Např v TC HK musí uchazeči pro přijetí do inkubátoru předložit podnikatelský plán, který je důkladně
zkoumán odbornou komisí. To zaručuje přijetí pouze takových podnikatelských záměrů, které mají největší
předpoklady k úspěšné realizaci.
▪ 24 ▪
4.2.3
Další metody
Mezi další metody může patřit oslovení všech lidí, kteří přichází s firmou nebo podnikatelem
do styku. Například jedna společnost na Floridě získala kapitál od svých dvou zákazníků, kterým
se plán expanze firmy líbil natolik, že do ni sami nabídli investovat 35 milionů dolarů (BNET, 2007).
Některým firmám může přijít nevhodné snažit se získat peníze například u zákazníků nebo
obchodních partnerů, protože by to mohlo mít nepříznivý vliv na image dané firmy. Podle mého
názoru může být taková spolupráce velmi přínosná, za předpokladu, že je poptávka správně
komunikována a jsou vysvětleny všechny racionální důvody, za jakým účelem společnost investici
hledá. Za vhodný důvod považuji například rozšíření sortimentu o zákazníky žádané produkty nebo
expanze firmy na zahraniční trhy, kde se předpokládá dostatečná poptávka po produktech dané
firmy.
Oslovit lze i profesionální venture kapitálové společnosti, poradenské firmy nebo sdružení
na podporu malých a středních podniků. Ti často mívají kontakty na příslušné investory či vhodné
subjekty. Možností je i přímé oslovení veřejně známých investorů.
Zajímavou možností jsou i různé soutěže podnikatelských nápadů. Zájemci o kapitál zde prezentují
své záměry před odbornou porotou, složenou ze zástupců velkých institucionálních investorů či
jednotlivých úspěšných investorů samotných. Autoři záměrů, které porota ohodnotí jako nejlepší,
mohou od investorů získat potřebný kapitál. Spolupráce s nimi a medializace vybraných projektů
pak přispívá k rychlému uvedení projektu na trh.17
Obdobně fungují i poměrně úspěšné televizní pořady, kde několik zkušených investorů hodnotí
přihlášené projekty. I zde investoři vkládají do projektů výhradně své vlastní peníze, proto
mechanizmus rozhodování i spolupráce investorů probíhá stejným způsobem. Prezentace
v televizním vysílání rovněž může plnit do jisté míry i propagační funkci. A to nejen u těch projektů,
které investici získali, ale i u těch, do kterých se investoři rozhodli z jakýchkoliv důvodů se svým
kapitálem nevstoupit. Medializací široké veřejnosti může totiž projekt oslovit zákazníky nebo nalézt
jiné investory.18
17 V České republice fungují v současné době dva takové projekty. Odborná porota vybírá z přihlášených
podnikatelských plánů, ty nejlepší mohou získat na realizaci projektu několik milionů korun a spolupráci
některého z partnerů.
18 Velkou popularitu má po celém světě pořad japonské televize Nippon „Manê no Tora“ (tygři peněz).
Od roku 2001 se formát rozšířil do 16 zemí světa včetně České republiky („Den D“), ale například
i do Izraele, Nigérie, Saudské Arábie a Afghánistánu. Největší popularizaci tohoto formátu přinesla
pravděpodobně BBC („Dragons‘ Den“) - od roku 2005 touto anglickou verzí prošly stovky projektů
a desítky z nich získaly investici v souhrnné výši téměř 8 milionů liber.
▪ 25 ▪
4.3
Představení projektu
K představení investičního záměru slouží zpravidla podnikatelský plán. Jeho tvůrce by měl
přesvědčit investora o jedinečnosti, výhodnosti a nadějnosti projektu, na jehož financování
se kapitál použije. Poskytovatel kapitálu pak „pečlivě zvažuje a hodnotí projekt i firmu z hlediska
výnosnosti vložených prostředků, jejich návratnosti i existujícího podnikatelského rizika“ (Fotr
a Souček, 2005). Proto je obecně při žádosti o kapitál důležité myšlenky projektu správně a vhodně
představit. Například německé business angels sítě vyžadují podle průzkumu European
Commission (2003) od podnikatelů v 85 % případů podnikatelský plán. Zde se postup velmi
sbližuje s postupem při získávání klasických zdrojů financí, např. žádosti o podnikatelský
bankovní úvěr.
Rozdílnost od postupu získávání klasických zdrojů může vzniknout při prvním kontaktu s business
angels. Vzhledem k časovým možnostem těchto investorů (nemají „úřední hodiny“ jako například
banka) je občas nutné zpracovat i velmi zkrácenou verzi podnikatelského plánu, tzv. elevator pitch.
Ten je typicky používán právě pro představení projektu poskytovatelům rizikového kapitálu nebo
obchodním andělům, kteří tak mohou rychle vyřadit již od základu špatné nápady.
Elevator pitch vychází z faktu, že se k investorům a bohatým manažerům nelze běžně dostat, ale
je možné se s nimi cíleně či náhodou setkat například ve výtahu. Podnikatel tak má na zaujetí
investora velmi krátký čas, přibližně 30 sekund, než se výtah dostane do příslušného patra (Fiore,
2005). V tomto čase by měl podnikatel představit základní myšlenku projektu jednou či dvěma
větami a přesvědčit investora, aby si od autora vyžádal k dalšímu zhodnocení podnikatelský plán
v plném rozsahu.
Doporučenou formu a podrobný obsah podnikatelského plánu pro nově vznikající společnosti lze
najít v literatuře.19 Pro úplnost zde jen stručně vyjmenuji náležitosti, které by pro představení
investorovi typu business angel neměly v podnikatelském plánu chybět:
•
představení firmy,20
•
vize, mise, cíle firmy,
•
podrobný popis výrobku či služby,21
19 Např. v Wupperfeld, Udo. Podnikatelský plán pro úspěšný start. Praha : Management Press, 2003. 157 s.
ISBN 80-7261-075-9.
20 Včetně podrobného představení managementu, jeho vzdělání, předchozího působení a zkušeností.
Schopnosti představitelů společnosti, kteří se uchází o kapitál, jsou jedním z klíčových faktorů, které
u soukromého investora rozhodují o jeho vstupu.
21 Přiměřeně podrobný dané situaci. Podnikatel musí rozpoznat, jaké náležitosti jsou pro soukromého
investora klíčové. Například velmi podrobný technický popis výrobku není pro investora důležitý, zajímají
ho především přednosti oproti konkurenčním produktům, jaký nedostatek nový produkt řeší apod. Naopak
produkt, u kterého nejsou jasně zvýrazněny přednosti, nemusí investora vůbec zaujmout.
▪ 26 ▪
•
charakteristika odvětví, oboru a jeho specifik,
•
analýza trhu, zákazníků, konkurence, dodavatelů,
•
marketingový plán, způsoby oslovení zákazníků, distribuce,
•
způsoby zajištění produkce (zejména personální a technické),
•
finanční plán nákladů a tržeb, investic, cash flow, bod zvratu,
•
očekávaný finanční i nefinanční přínos investora, způsob exitu,
•
rizika spojená se všemi body a konkrétní způsoby jejich eliminace.
Podrobnost jednotlivých bodů je přizpůsobena podle konkrétního typu projektu.
Např. podle BNET (2007) zde musí podnikatel prokázat jasný a dobře zorganizovaný business,
který je nejen životaschopný, ale má i předpoklady významného růstu. Dále musí představit, jakým
způsobem dosáhne podnik výnosů, které podnikatel předpokládá v podnikatelském plánu.
Zpracování celého podnikatelského plánu pro business angels je zpravidla totožné, jako pro ostatní
externí uživatele. Protože se však cíle (respektive forma vrácení a zhodnocení poskytnutého
kapitálu) banky a soukromého investora liší, bude podstatný rozdíl zejména v následné prezentaci
plánu. Vzhledem k tomu, že je business angel podílníkem na dané společnosti, je vhodné
v podnikatelském plánu klást důraz například na akceptovatelné možnosti exitu (vystoupení)
z firmy. Dále může podnikatel do plánu zahrnout i aktivity, se kterými očekává od obchodního
anděla pomoc. V případě plánu pro banku se podnikatel těmito body nezabývá.
Vynikající podnikatelský plán však není sám o sobě jediným faktorem, podle kterého se business
angel o investici rozhoduje. V první fázi je cílem podnikatelského plánu především získat zájem
investora. Pokud se tak stane, investor si může vyžádat setkání s podnikatelem za účelem osobní
prezentace projektu a doplnění dalších informací, kde nastává druhá rozhodovací fáze.
Právě v této fázi je pro podnikatele velmi důležité zapůsobit na investora především svoji vlastní
osobností a zkušenostmi. Osobní sympatie k podnikateli jsou totiž pro investora naprosto klíčové.
Jak uvádí Makhfi (2008), jedním z nejdůležitějších aktiv podniku jsou jeho lidé, k nimž patří
management, ale i např. klíčoví zaměstnanci, členové představenstva a poradci.
Například NESTA (2005) považuje kvalitu a zkušenost řídícího týmu za „element, který rozhoduje
mezi úspěchem a neúspěchem, a je pro investora jedním z nejdůležitějších faktorů při posuzování
nového podniku“.
▪ 27 ▪
4.4
Ocenění projektu při vstupu
Důležitost ocenění podniku (respektive rizika, do kterého investor vstupuje) je vhodné
demonstrovat na tzv. internetové bublině.22 Zabývám se jí zde záměrně podrobněji, protože vidím
důležitou a přímou souvislost mezi tím, co se v daném období mezi investory a vznikajícími
podniky odehrávalo, a tím, jaké vlivy tehdejší počínání přineslo investorům do současnosti. Rovněž
je vhodným prostředkem pro pochopení důvodů, proč je ocenění firem soukromými investory tolik
důležité.
Internetová bublina byla obdobím hromadného rozkvětu internetových firem, které neměly
promyšlený obchodní model a brzy zkrachovaly. Předtím ale dokázaly přilákat mohutné investice.
Toto období probíhalo přibližně mezi roky 1996 a 2001, s vrcholem investic v roce 2000, a týkalo
se vznikajících firem s využitím boomu internetu a jeho nástrojů.
V roce 1994 vznikl internetový obchod Amazon, hned o rok později například MSN, vyhledávač
Yahoo a aukční služba eBay. V roce 1998 byla založena společnost Google a do konce tisíciletí
ještě velké množství webově zaměřených firem. Ne náhodou byla většina z nich financována právě
soukromými investory.
Jak popisuje Collins (2008), „heslem dne bylo založit firmu a obratem ruky ji dát do prodeje. Jen
rozhlaste, že děláte něco, cokoliv, co souvisí s internetem, a zničehonic zbohatnete veřejným
prodejem akcií, i když nemáte žádné zisky (nebo dokonce ani skutečnou firmu). Proč podnikat
všechny ty lopotné kroky od nárustu k průlomu a vytvářet model, který skutečně funguje, když
můžete zvolat 'Nová technologie' nebo 'Nová ekonomika!' a lehce lidi přesvědčit, aby vám dali
stovky milionů dolarů?“
Někteří podnikatelé ani firmu neměli. Jeden z nich například jen vyvěsil informace o svém
podnikatelském záměru na webovou stránku a přestože připouštěl, že to vypadá podivně,
neodradilo ho to od přesvědčování investorů, aby za akcie této „společnosti“ zaplatili okolo
8 milionů dolarů (Collins, 2008).
Obrovský růstový trend lze sledovat na akciovém trhu společností, které byly v tomto období
obchodovány na burze. Obrázek č. 8 ukazuje velký růst ceny akcií společnosti Yahoo! Inc. v době
internetové bubliny mezi lety 1997 a 2000. Zatímco ještě začátkem roku 1997 se cena jedné akcie
Yahoo pohybovala pod 77 centy, o tři roky později byl historický vrchol akcií Yahoo nad 108 dolary.
Tento trend provázely i další technologické firmy.
22 V zahraničí označována jako I.T. bubble nebo dot-com-bubble (podle doménových jmen .com). V České
republice též známá pod pojmem internetová horečka (jako paralela k americké zlaté horečce).
▪ 28 ▪
Obrázek 8: Vývoj ceny jedné akcie společnosti Yahoo Inc. v letech 1997 až 2000
Zdroj: www.google.com/finance?q=yahoo
Poté však nadhodnocené akcie technologických firem začaly prudce ztrácet svoji hodnotu a zažily
obrovský pád. Začalo se proto hovořit o tzv. splasknutí internetové bubliny. Například cena akcie
Yahoo se už nikdy v historii nedostala ani na polovinu vrcholu z přelomu let 1999 a 2000. Řada
zasažených firem byla nucena řešit těžkou situaci rozprodáváním svého majetku nebo podáním
návrhu na konkurz.
Záchranou pro některé firmy však byl odlišný podnikatelský plán, jiná strategie a vědomost, že je
jejich
počínání
nadhodnoceno.
Například
společnost
Amazon
už
ve svém
počátečním
podnikatelském plánu (založeno 1994), i přes zmíněný boom podobných firem, nepředpokládala
zisk v prvních čtyřech až pěti letech. Po splasknutí internetové bubliny, hned ve čtvrtém čtvrtletí
roku 2001, už však společnost vykázala zisk 5 milionů dolarů. Amazon, ale i další společnosti jako
například eBay, dokázaly, že jsou schopny přežít a dlouhodobě se na trhu udržet právě díky svým
strategiím.23
Proč se o této bublině zmiňuji u ocenění podniku? Řada soukromých investorů se v té době
rozhodla vložit své finanční prostředky do webových firem, aniž by uvažovali o jejich realistickém
ocenění. Smířili se pouze s růstovým trendem daného odvětví, celosvětovým úspěchem některých
velkých hráčů (kterého dosáhli s minimálními režijními náklady) a všudypřítomnými optimistickými
zprávami. Věřili také všeobecně rozšířeným mýtům, že v roce 2002 dosáhne objem internetového
obchodování v USA 300 miliard dolarů ročně nebo že se se každých 100 dní zdvojnásobuje
internetový přenos dat (např. Malik, 2003). I toto působilo na soukromé investory, aby se co
nejdříve snažili naskočit do růstového trendu, a to bez ohledu na realistickou evaluaci daných
firem.
23 I když ani většina těchto firem nevyvázla úplně bez problémů. Problémem byla například nastávající
nedůvěra v tyto firmy vzhledem k působení ve stejném odvětví a na podobných základech.
▪ 29 ▪
Ocenění konkrétního podniku a celé investorské příležitosti musí tedy zaujímat nezbytnou fázi
v celém procesu investování a toho si jsou soukromí investoři vědomi. Odstrašujícím příkladem
bylo právě období dot-com bubble. Zároveň ale tato fáze může být pro investora i jednou
z nejobtížnějších. Modely oceňování podniku jsou totiž často konstruovány až pro fungující
podniky, s určitou historií, zázemím, současnými i předpokládanými příjmy atd. Problém tedy
nastává u vznikajících firem bez příjmů.
Jak uvádějí Benjamin a Margulis (2005), ocenění začínajícího podniku je spíše otázkou umění než
precizního postupu finanční analýzy. Proto jsou zde namístě spíše subjektivní metody hodnocení
investorem, a tedy je vhodné podle mého názoru hovořit u začínajících firem spíše o ocenění
příležitosti než ocenění podniku. Navíc lze do kvantifikativních metod obtížně (či vůbec) začlenit
například kvalifikaci managementu, nové technologie, sílu ještě nevyvinutého trhu apod., které
v subjektivním ohodnocení příležitosti jako celku sehrává důležitou roli.
Podnik či projekt si můžeme představit jako stroj, který na jedné straně spotřebovává určitě zdroje
a na straně druhé vytváří v průběhu času výnos při určitém riziku (Makhfi, 2008). Grafické
znázornění investiční příležitosti jako „stroje na zisk“ můžeme vidět na Obrázku č. 9.
Obrázek 9: Rozdělení příležitosti investovat do podniku mezi vstupní, výstupní a ovlivňující elementy
Zdroj: Makhfi (2008), vlastní úprava
Spotřebovávanými elementy jsou zde například finance a lidské zdroje, které při objevení
příležitosti na trhu, nabídce vhodného řešení a dobrém provedení vytvoří v průběhu času výnos.
▪ 30 ▪
I při dobře nastavených parametrech však na celý stroj působí hrozby, které jeho chod mohou
zásadně narušit či dokonce až zastavit. V takovém případě stroj přestane produkovat zisk. Může
i dál spotřebovávat některé vstupy, což pak vede ke ztrátě.
Subjektivní ocenění příležitosti podle Benjamin a Margulis (2005) je mix různých prvků, jako
například zkušenost a soudržnost vedení firmy, velikost a tempo růstu trhu, zda se jedná o podnik
výrobní či poskytující služby, zda má produkt konkurenční výhodu, jestli je reálná naplánovaná
strategie výstupu investora, jaká je pravděpodobnost nově vzniklé potřeby financování, apod.
Důležitost však vidí Benjamin a Margulis i v likviditě podniku; zda je snadné prodat svůj podíl
v podniku jinému investorovi za stejnou cenu. To může investor provést například zjištěním názorů
na danou společnost od zkušených investorů a tím snížit nejistotu vlastního ocenění.
Zde však považuji za nutné brát názory ostatních investorů s určitým odstupem, neboť jak jsem
zmínil už v předchozích kapitolách, pro některé soukromé investory může slabá místa některých
podniků převýšit například synergický efekt, zajímavé kontakty investora apod. To také potvrzuje
myšlenku, že ocenění příležitosti je velmi subjektivní. Každý investor může používat vlastní
metody, od ryze instinktivních až po velice propracované a exaktní metody. I právě díky
diferenciaci těchto metod při vstupu do podniku jsou business angels vnímáni jako flexibilnější
zdroj financování ve srovnání s jinými.24
Jeden z velmi dobrých způsobů hodnocení podnikatelského záměru či vznikající firmy, která ještě
negeneruje výnosy (tzv. pre-revenue company), ukazuje Valuation Worksheet (viz Přílohu 1). Autor
Payne (2007) zde uvádí, že hodnocení společnosti obchodními anděly ovlivňuje mnoho faktorů.
Valuation Worksheet je tak proto nástrojem, který poměrně jednoduše umožňuje všechny tyto
faktory zohlednit.
Valuation Worksheet rozděluje příležitost na 6 hlavních částí, přičemž každé může hodnotitel
(business angel) přiřadit váhu podle svého subjektivního názoru. Každá z hlavních částí se dále
skládá z dílčích hodnocení, kde se stanovuje jejich předpokládaný vliv na celkové ohodnocení
příležitosti.
Nejvyšší maximální možnou váhu doporučuje Payne (2007) přiřadit první části, tedy hodnocení
managementu (až 30 % na celkové valuaci, což opět poukazuje na důležitost kvality předkladatelů
záměru pro andělské investory). Část hodnocení managementu se skládá ze zkušeností
zakladatele, zda je zakladatel ochoten v případě potřeby ustoupit a přenechat místo ředitele
(CEO), zda je zakladatel „koučovatelný“ či jak kompletní (dokonalý) je manažerský tým.
Dalšími hlavními částmi je ohodnocení velikosti příležitosti (resp. velikosti trhu a potenciálních
výnosů v pěti letech) a ohodnocení konkurenčního prostředí (jaké jsou bariéry vstupu konkurence,
24 V porovnání například s bankovními úvěry, kde se scoringové postupy bank velmi podobají.
▪ 31 ▪
zda vstupu konkurence brání ochrana duševního vlatnictví, jaká je síla konkurentů). Payne (2007)
této druhé a třetí část doporučuje přiřadit váhy až 25 %, respektive 15 %.
Zbývajícími částmi je ohodnocení prodejních kanálů, v jaké fázi se projekt nachází (podnikatelský
záměr, vývoj produktu, připravený produkt k ohodnocení zákazníky, dokončený produkt kladně
přijatý zákazníky, zajištěný odbyt) a objem žádaných finančních prostředků. Těmto třem částem je
doporučována shodná maximální váha (až 10 % u každé z nich).
Po ohodnocení vlivu všech těchto parametrů může business angel velmi dobře rozpoznat nejen
vlastnosti příležitosti jako celku (souhrnného pozitivního, negativního, popř. neutrálního
hodnocení), ale i identifikovat, jaké konkrétní jednotlivé části projektu nesplňují požadovaná
kritéria. Investor se pak může na tyto místa zaměřit a pokusit se je dále analyzovat. Payne (2007)
tento nástroj považuje za vhodný i pro investora při porovnání pro porovnávání více investičních
příležitostí.
Hodnotící nástroje, jako je např. Valuation Worksheet, však nemusí sloužit pouze případným
investorům. Jsou dobrým měřítkem i pro podnikatele samotné, pokud by se chtěli ucházet
o business angel kapitál. Mohou těmito nástroji velice jednoduše a rychle zjistit, jaké faktory jsou
pro investory rozhodující a které oblasti by bylo vhodné (například ještě před oslovením business
angels) vylepšit.
Pokud se jedná již o existující společnost, do které se chystá business angel vstoupit, měl by
podnikatel počítat s analýzou celé společnosti ze strany investora, zejména po finanční stránce.
V závislosti na výši investice mohou být provedeny různě náročné analýzy od zcela jednoduchých
screeningů fungování podniku až po důkladnou analýzu
due diligence. Zde je patrné,
že se předpokládá vyšší spolupráce podnikatele a odkrytí různých interních informací investorovi
u již fungující firmy.
4.5
Vstup investora
V případě pozitivní valuace příležitosti investorem, kdy jsou upřesněny všechny strategické plány
podniku, dochází na vyjednávání o výši podílu investora na dané společnosti. Výše podílu vychází
zejména z předchozí fáze ohodnocení podniku a dále z dalších parametrů, jako je výše vkládané
investice investorem (například v porovnání s výší vkladu podnikatele), předpokládaná návratnost
apod.
Už bylo popsáno výše, že business angel není formou dluhového financování, nýbrž se stává
spoluvlastníkem dané společnosti. Tento druh financování, tzv.equity financing, proto vyžaduje
transformaci právní formy podniku na takovou, ve které lze jednoduše a oficiálně stanovit podíly
▪ 32 ▪
investora a podnikatele. Zpravidla jen takovou formou lze docílit předem dohodnutého rozdělení
zisku po určitém období.
Ve Spojených státech, například v již zmiňované „dámské“ business angels síti Golden Seeds, je
jedním z investičních kritérií forma C Corporation (obdoba české a.s.). Pokud se jedná o typ LLC
(obdoba české s.r.o.), může se podnikatel ucházet v této síti o investora, ale musí být do budoucna
ochoten převést formu společnosti právě na typ C.
Společnostem typu C je totiž podle zákona umožněno prodávání akcií za účelem získání kapitálu.25
Tento typ společnosti pak může mít neomezený počet společníků. Majitelé ručí za závazky
společnosti jen omezeně, zpravidla do výše svých vkladů. Významnou roli také hraje možnost
společnosti vydávat svým akcionářům dividendy. Dále je mezi akcionáře rozdělován již zdaněný
zisk společnosti, oproti typu LLC, kde platí daň vlastníci a znamená to pro ně například náročnější
zpracování daňového přiznání. V neposlední řadě C-Corporation umožňuje realizaci jedné
z obvyklých strategií ukončení spolupráce s firmou - IPO.
Na evropském trhu je situace obdobná. Například Business angels klub pro střední a východní
Evropu26 investuje pouze do akciových společností. Jak uvádí Šebestová (2003), činí tak
za účelem „lepší kontroly investice. Jelikož má však většina MSP formu společnosti s ručením
omezeným, byl vytvořen institut půjčky na dobu 18 měsíců s následnou konverzí do základního
kapitálu společnosti. Během této doby má společnost za úkol přeměnit svou právní formu
na akciovou společnost“.
V České republice je však poměrně nevýhodné využívat formu akciové společnosti pro oblast
malého až středního podnikání. Jedním z důvodů je vysoký požadovaný základní kapitál minimálně
2 miliony korun.27 Například ve většině států USA při zakládání C-Corporation není určena žádná
minimální výše základního kapitálu (či je velice nízká).
Dále je v České republice složité zakládání i působení akciové společnosti. World Bank (2010)
zveřejnila žebříček obtížnosti podnikání ve 183 zemích světa. V parametru zahájení podnikání
obsadila Česká republika 113. místo. 28 Při podrobnější analýze dílčího indikátoru zakládání
společnosti lze vidět vysoké podíly nutného základního kapitálu a nákladů na založení společnosti
na průměrném ročním příjmu jednoho obyvatele (viz Obrázek č. 10).
25 Je však nutné splňovat různé formální požadavky, například sestavovat výroční zprávy, zápisy z jednání
apod.
26 Central Europe Angel Club (CEAC) byl založen v USA, jeho členy jsou však i čeští investoři. Klub
se původně zaměřoval na malé a střední podniky, následně však své aktivity rozšířil na střední i větší
společnosti.
27 V případě založení bez veřejné nabídky akcií, v opačném případě je požadován základní kapitál ve výši
minimálně 20 milionů korun.
28 U parametru zahájení podnikání hodnotila Světová banka právě kapitálovou náročnost založení nové
společnosti, ale i složitost a nutný čas k založení.
▪ 33 ▪
Obrázek 10: Podíl nutného základního kapitálu a nákladů na založení společnosti na průměrném
ročním příjmu jednoho obyvatele ve vybraným zemích
Zdroj dat: World Bank (2010), vlastní úprava
Kvůli těmto vysokým finančním i administrativnm nárokům při zakládání akciových společností
v České republice nelze tento model jednoduše přejímat z USA (země původu business angels).
Určitým rozumným kompromisem proto u nás může být společnost s ručením omezeným, kde
zákon vyžaduje základní kapitál ve výši minimálně 200 tisíc korun. Investor se pak stává v dané
společnosti společníkem, jehož podíl na společnosti je dán poměrem vkladu k základnímu kapitálu.
Důležité pro investory je i zákonem dovolená možnost upravit poměry mezi společníky
společenskou smlouvou i jinak než prostými podíly na základním kapitálu.29
Nevyhovující je však fyzická osoba, podnikající pouze na základě živnostenského oprávnění. Zde
není příliš možností pro upravení majetkových vztahů vstupujících investorů. Zpravidla zde proto
soukromý investor vyžaduje transformaci na obchodní společnost i např. z důvodu lepší image
u dodavatelů a zákazníků.
Konkrétní podmínky působení investora se zpravidla stanovuje ve smlouvě o investici. Tato
smlouva např. vytyčuje, jaké je postavení a vztah investora ke společnosti (jejím představitelům),
v jaké výši a intervalech budou finanční prostředky investora čerpány (popř. k jakým konkrétním
účelům budou použity), jaké informace bude mít investor přístupné pro kontrolu své investice, jaké
jsou možné budoucí způsoby ukončení spolupráce investora s danou společností (exitové
strategie) a podobně.
29 Jak zmiňuje například Businesscenter.cz, pozor na častý mýtus u laické veřejnosti, že mezi výší
základního kapitálu a skutečným majetkem společnosti je přímá souvislost: „Dá se pouze velmi
nepřesvědčivě dovozovat, že společnost s vyšším základním kapitálem, která jinak nejeví známky
problémů či zadlužení, bude zřejmě disponovat i větším majetkem. Společnost se základním kapitálem
200 000 korun může mít majetek několik miliard korun, stejně tak jako vůbec žádný.“
▪ 34 ▪
4.6
Spolupráce
Spolupráce s business angels vychází z jejich role, která byla popsána v předchozím textu. Budu
zde proto demonstrovat, jak se uvedená teorie setkávás praxí a jak je úspěšná.
Stephanie Macht (2007) provedla v roce 2006 výzkum mezi business angels ve Spojeném
království, ve kterém mimo jiné i sledovala, do jaké míry aktivně působí v investovaných
společnostech. Investoři měli k dispozici stupnici od 1 (velmi aktivní přístup) do 8 (velmi pasivní
přístup). Téměř 70 % z nich se pohybovalo mezi stupni 1 až 3, tedy uvedlo, že v investovaných
společnostech zastávají aktivní roli. Jen několik procent investorů svoji roli označilo za pasivní (viz
Obrázek č. 11).
Obrázek 11: Působení business angels v investovaných společnostech
Dalším předmětem průzkumu (Macht, 2007) byl i důvod aktivního působení společnosti. Dvěma
nejčastějšími zjištěnými motivačními faktory byla podpora podnikatele v konkrétní společnosti
a snížení rizika investice. První faktor potvrzuje již několikrát zmiňovaný fakt, že jedním
z rozhodujících parametrů při vstupu investora je osobnost podnikatele či kvalita managementu.
Druhý faktor podporuje výše uváděnou důležitost ocenění příležitosti, aby riziko bylo co nejnižší.
Mezi podnikateli je často velmi rozšířená obava, že soukromý investor bude mít zájem na převzetí
společnosti, odcizení know-how apod. Např. v průzkumu Macht (2007) toto jako důvod, proč
ve společnosti působí, uvedlo jen malé procento investorů (cca 2,5 %). Dále lze samozřejmě toto
riziko ošetřit vhodnými smlouvami. Vztah business angels a podnikatelů by však měl být spíše
přátelský; pokud podnikatel investorovi nevěří, je pak podle mého názoru velmi obtížně společně
dosáhnout stanovených cílů.
▪ 35 ▪
4.7
Kontrola
V průběhu spolupráce je nutná i kontrola plnění všech ukazatelů podle naplánované strategie.
Podle autorů Benjamin a Margulis (2005) mohou v průběhu spolupráce podnikatelé očekávat dvě
kategorie monitorovacích či hodnotících metod – aktivní nebo pasivní.
Aktivní metody předpokládají větší zapojení investora do chodu společnosti, například udržováním
pravidelného týdenního kontaktu s vedením. To může být učiněno jak osobním setkáním, tak
i komunikací na dálku (například videokonferencí). Podnikatel a investor takto diskutují o tom, jak
jsou plněny jednotlivé kroky v business plánu, jakých milníků bylo dosaženo, zda byl kapitál
investora použit dohodnutým způsobem atd.
Dále se investor snaží odhalit problémy analýzou vynaložených nákladů, dosažených výnosů
a zisku, dohodnutých kontraktů apod. Pokud investor odhalí negativní vývoj některých položek,
může ho to pak vést k přijetí patřičných opatření či navržení revize dosavadní strategie.
Pasivní metodou pak může být účast investora v dozorčí radě či představenstvu společnosti. 30
„Primární funkcí těchto představitelů v rané fázi společnost je sledovat a hodnotit výkonnost vedení
a navrhnout opatření nezbytné k nápravě situace pro dobro společnosti a jejích vlastníků,“ uvádí
Benjamin a Margulis (2005). Tato monitorovací strategie umožňuje investorům typu business
angels mít do určité míry vliv na výkon společnosti a předávat podnikatelům širší manažerské
zkušenosti, zejména pak při strategických rozhodnutích.
Macht (2007) ve svém průzkumu také sledovala, jak často business angels v investovaných
společnostech působí (ať už za účelem poradenství či kontroly své investice). Přes 80 % investorů
uvedlo, že v nich působí minimálně jeden den v měsíci, z toho více než polovina alespoň jednou
týdně. To odpovídá i předchozímu zjištění o aktivním působení business angels.
Toto chování je podle mého názoru pochopitelné. Business angels, původem zpravidla úspěšní
podnikatelé či manažeři, i v po-investiční fázi maximálně využívají svých předchozích zkušeností
aby tak mohli dosahovat vyšších či rychleji dosažených zisků. Přestože na jednu stranu věří
kvalitnímu managementu, kvůli kterému se často rozhodují investovat, mají na druhou stranu
snahu celý průběh investice kontrolovat (z důvodu vlastního vloženého kapitálu). Monitorování pak
opět snižuje riziko investice.
30 Pozor na tzv. zákaz konkurence v akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným, který platí
mimo jiné země i v České republice. Pokud nevyplývá ze společenské smlouvy či stanov jinak, členové
představenstva a dozorčí rady těchto společností nesmějí např. podnikat v obdobném oboru či vstupovat
se společností do obchodních vztahů, účastnit se na podnikání jiné společnosti jako společník
s neomezeným ručením a podobně. Tomuto je třeba věnovat zvýšenou pozornost právě u business
angels, kteří obvykle působí ve více společnostech a často se zaměřují i na stejný obor působnosti. Pozor
také na neslučitelnost členství v dozorčí radě s funkcí člena představenstva.
▪ 36 ▪
4.8
Exit investora
Protože se business angels stávají společníky v investovaných společnostech, zajímají je
předpokládané budoucí možnosti ukončení spolupráce již při svém vstupu. Tyto možnosti jsou
součástí tzv. exit strategy (výstupní strategie).
Vzhledem k podílovému vlastnictví je jednou z výstupních možností tzv. Management buyout
(MBO). Jedná se o odkup podílu investora managementem, popřípadě dalšími vlastníky
společnosti. V takovém případě se jedná v podstatě o interní záležitost, řešenou mezi danými
osobami zpravidla pouze uvnitř společnosti.
Podíl však může být prodán i externím osobám, například jinému investorovi. Záleží ovšem
na formě společnosti, úpravě podmínek prodeje podílu v legislativě daného státu a dohodám
v zakládajících smlouvách.31 Právě pro tuto možnost byl při oceňování příležitosti zmíněn parametr,
který se odvíjel od zájmu ostatních soukromých investorů. Kupujícím však nemusí být jen jiný
business angel, ale například i venture kapitálové společnosti, které mohou do podniku přinést
větší objem kapitálu.
U akciových společností je možné jednoduše prodat vlastněné akcie na akciovém trhu nebo
provést u společnosti IPO. V případě IPO je však nutný dostatečný zájem investorů, ochota sdílet
informace, dostatečný obrat společnosti a podobně. Navíc proces příprav pro vstup na burzu může
trvat několik měsíců. Tento způsob je tedy vhodný pouze pro omezené procento společností. 32
Způsoby odchodu investorů a jak často jsou využívány lze vidět na Obrázku č. 12.
Obrázek 12: Způsoby odchodu business angels z investovaných společností
Zdroj: EBAN (2008) na základě informací od 22 business angels sítí, vlastní úprava
31 Např. ve společenských smlouvách s.r.o. bývá ustanovení, že s prodejem podílu musí souhlasit valná
hromada.
32 Spíše jde o větší společnosti, s dostatečně velkým obratem.
▪ 37 ▪
Uvedené výstupní strategie je možné realizovat zpravidla za podmínky, že je podnik v dobré, či
alespoň dostačující kondici. Nucené ukončení spolupráce investora nastává v případě bankrotu
společnosti, do které vstoupil.
Co se týče načasování odchodu, je např. podle průzkumu Wiltbank a Boeker (2007) průměrná
doba od vstupu po výstup investora 3 roky, ovšem u ztrátových investic. U těch, které skončily buď
návratem kapitálu andělskému investorovi v plné výši, nebo až pětinásobným zhodnocením, lze
pozorovat proloužení této doby průměrně až o několik měsíců (viz Obrázek č. 13).
Obrázek 13: Rozložení návratnosti investic business angels podle průměrné doby od vstupu po výstup
Zdroj: Wiltbank a Boeker (2007)
U vyšších násobků návratnosti investice se opět doba od vstupu do výstupu investora podle
Wiltbank a Boeker (2007) prodlužuje. Například u více než třicetinásobného zhodnocení byla doba
od vstupu po exit investora průměrně 6 let.
▪ 38 ▪
5.
CASE STUDY
Za klasický příklad, kde byli business angels přínosem a důležitým zdrojem financování, je uváděn
vývoj společnosti Amazon.com, Inc. Na této společnosti lze velice dobře pozorovat typický vývoj
financování, včetně vyplnění equity gap obchodními anděly (viz Obrázek č. 14).
Společnost založil Jeff Bezos v roce 1994 s kapitálem složeným z vlastních úspor ve výši 10 tisíc
a půjčkou 44 tisíc dolarů. V r. 1995, kdy byly poprvé spuštěny webové stránky Amazon.com,
do firmy vložili peníze také rodiče zakladatele. Předmětem podnikání společnosti bylo v této době
on-line knihkupectví.
Obrázek 14: Zdroje financování společnosti Amazon.com, Inc. v prvních pěti letech
Zdroj: Osnabrugge and Robinson (2000) in Carter and Jones-Evans (2006), vlastní úprava
Koncem roku 1995 byl projekt úspěšně rozjetý a podařilo se pro další rozvoj získat dva business
angel investory. Jedním z ních byl Nick Hanauer. Jako soukromý investor viděl v tomto projektu
obrovský potenciál: „Amazon nabízel deseti až stonásobný výběr oproti ostatním knihkupectvím,
účtoval mnohem méně a bylo zde mnohem snazší vyhledávání. To bylo první skutečné
e-commerce podnikání, “ uvedl v Huang (2008).
Nebylo náhodou, že spolu s dalším andělským investorem vstoupil Hanauer do společnosti právě
v tomto okamžiku. Služba byla v porovnání s konkurencí nová a výjimečná, společnost vedl
schopný manažer a měl i prokazatelné výsledky - podle Frey a Cook (2004) měl už Amazon v této
době zákazníky ze 40 zemí.
▪ 39 ▪
Spolu s dalšími zdroji financování se však brzy sortiment rozšířil i na další oblasti, jako např.
hudební a video nosiče, software, elektroniku, později i oblečení, hračky, nábytek ad. Dva první
investory následoval ještě syndikát 20 business angels a o rok později i dva fondy venture kapitálu.
V roce 1997 provedla společnost IPO a i po splasknutí tzv. internetové bubliny dokázala generovat
zisk. Dnes je Amazon.com jeden z největších on-line maloobchodů v Americe. Investice 40 tisíc
dolarů od prvního business angela v této společnosti Hanauera byla podle Frey a Cook (2004)
ohodnocena na 250 milionů dolarů.
▪ 40 ▪
6.
ZÁVĚR
V úvodu práce byla popsána charakteristika investorů nazývaných business angels. Jejich hlavním
přínosem je kromě plnění finančního zdroje zejména poskytování poradenství v investovaných
společnostech, partnerský vztah s jejich představiteli a flexibilita oproti jiným metodám financování.
Většina podnikatelů však dává při rozhodování o způsobu financování svých projektů raději
přednost standardním osvědčeným metodám. Ne pro všechny podniky je financování pomocí
business angels vhodné, na druhou stranu je však tato varianta pro některé podniky mnohem
přijatelnější či dokonce výhodnější, než například využití bankovních úvěrů.
Většímu využívání spolupráce s business angels brání především nedostatečná informovanost
o této možnosti mezi podnikateli. Zejména by pomohly konkrétní informace kde tyto investory
nalézt, jak je oslovit a jak celý proces spolupráce probíhá. Vhodným doplňkem by byly konkrétní
příklady z praxe s odezvou od podnikatelů, kteří již financování od soukromých investorů využili.
Pro business angels je důležitý dostatečný počet přicházejících kvalitních nabídek k investování
(deal flow). Jedním z klíčových parametrů, podle čeho se business angel rozhoduje o vstupu
do projektu, je kromě samotného záměru (produktu) především kvalita jeho představitelů. Business
angels především hodnotí předchozí zkušenosti, dovednosti i osobnost podnikatelů, kteří se
o jejich kapitál uchází.
Z řady úspěšných projektů není pochyb o tom, že spojení soukromých investorů a podnikatelů
s kvalitními podnikatelskými záměry funguje a že přináší přidanou hodnotu nejen podnikům
samotným, ale i regionální a celonárodní ekonomice. Nové rychle rostoucí podniky totiž vytváří
nová pracovní místa a jejich racionální opodstatnění svým způsobem zaručují právě soukromí
investoři. Z těchto důvodů by měl mít zájem na podpoře aktivit business angels i stát. Z jeho strany
by pomohly zejména informační a legislativní nástroje, které již fungují v některých vyspělých
ekonomikách. Dobrým příkladem je podpůrný mechanizmus EIS ve Velké Británii.
Business angels by se neměly stávat až jednou z posledních možných variant financování, ale díky
svým přednostem by měly být vnímány jako plnohodnotná a u některých případů v mnoha
parametrech lepší varianta financování rozvíjejících se či nově vznikajících podniků s vysokým
růstovým potenciálem.
Díky rozšiřování působnosti zahraničních business angels sítí do dalších zemí a rozvoji spolupráce
technologických parků lze očekávat v této oblasti pozitivní vývoj.
▪ 41 ▪
7.
CONCLUSION
The introduction of this work describes the characteristics of investors known as business angels.
The main benefit of business angels in addition to their capital is guidance in participated
companies, partnership with the representatives of the company and flexibility compared to other
methods of financing.
However, the standard and proven methods of financing are prefered by the entrepreneurs. Not for
all types of companies are business angels suitable, but on the other hand it’s more acceptable or
even better option for certain companies than f.e. the bank loans.
The main obstacle to greater use of business angels funds is especially a lack of awareness in the
business community. Particularly could help factual information where to find these investors, how
to reach them and how the whole process of collaboration takes place. Appropriate complement
should be the specific examples with feedback of entrepreneurs who have already used the
partnership with business angels.
For business angels it’s important to have enough quality deals coming (deal flow). In addition to
quality of the product is one of the key parameters in their decision if they join the project also the
quality of the management. Business angels appreciate especially previous experience, skills and
personality of the enterpreneurs.
We can find a lot of successful examples with cooperation of entrepreneurs and business angels.
There is no doubt that this combination works, brings added value to both and also to the regional
and national economy. These fast growing companies create new jobs with full guarantee of
rational private investors.
For these reasons the government should also take an interest in supporting the activities of
business angels. The government could help with information and legislative tools which already
exist in some developed economies. A good example is Enterprise Investment Scheme in the UK.
Business angels should not come to one as the last possible financing option, but these investors
should be perceived thanks to their advantages as a full and in some cases and areas better option
for businesses with high growth potential.
Also it’s expected the possitive progress in this field, especially thanks to the expanding foreign
business angels networks to other countries and development of technology parks.
▪ 42 ▪
8.
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
Benjamin, Gerald A.; Margulis, Joel B. Angel Capital: How to Raise Early-Stage Private Equity
Financing. Hoboken, New Jersey : John Wiley & Sons, 2005. 373 s. ISBN 978-0-471-69063-4.
BNET. BNET Today [online]. 2007-10-10 [cit. 2010-02-10]. Approaching Business Angels.
Dostupné z www: <http://i.bnet.com/pdf/168328-Approaching_Business_Angels.pdf>.
Carter, Sara; Jones-Evans, Dylan. Enterprise and Small Business : Principles, Practice and Policy.
2. vydání. United Kingdom : FT Prentice Hall, 2006. 592 s. ISBN 9780273702672.
Collins, Jim. Jak z dobré firmy udělat skvělou. Praha : Grada Publishing, 2008. 304 s. ISBN 97880-247-2545-1.
EBAN. Business Angels : Summary Brief on Private Informal Venture Capital Players. European
Business Angels Network, 2006. Dostupné z www: <http://www.eban.org/resourcecenter/publications/eban-publications>.
EBAN. Statistics compendium : Based on information provided by BA networks. Brusel : European
Business Angels Network, 2008. 37 s. Dostupné z www:
<http://www.fnaba.org/doc/EBAN_Compendium_2008_Final.pdf>.
EBAN. Tool Kit : Introduction to Business angels and business angels network activities in Europe.
European Business Angels Network, 2009. Dostupné z www:
<http://www.eban.org/interactive/share-a-document/doc_download/58-ebantookkit-2009>.
European Commission: Benchmarking Business Angels. Directorate-General for Enterprise and
Industry, European Commission. 2003-11-30.
EVCA. Guide on Private equity and Venture Capital for Entrepreneurs – An EVCA Special Paper,
Brusel, 2007.
Evropská komise: Pokyny společenství pro státní podporu investic a rizikového kapitálu do malých
a středních podniků. Úřední věstník Evropské Unie, 2006-08-26, svazek 49, C 194, s. 4. ISSN
1725-5163.
Fiore, Frank. Write a Business Plan in No Time. USA : Que Publishing, 2005. s. 204. ISBN
0789733722, ISBN 978-0-7897-3372-6.
Fotr, Jiří; Souček, Ivan. Podnikatelský záměr a investiční rozhodování. Praha : Grada Publishing,
2005. s. 289. ISBN 80-247-0939-2.
Frey, Christine; Cook, John. How Amazon.com survived, thrived and turned a profit. Seattle Post.
2004-01-28. Dostupné z www: <http://www.seattlepi.com/business/158315_amazon28.html>.
▪ 43 ▪
Harrison, Richard T.; Mason, Colin M. Does Gender Matter? Women Business Angels and the
Supply of Entrepreneurial Finance. Entrepreneurship Theory and Practice, 2007, vol. 31, no. 3 s.
445-472. ISSN 1042-2587.
Huang, Gregory T. How To Spot a Breakthrough: Tips from Early Amazon Investor Nick Hanauer.
Xconomy Seattle. 2008-03-12. Dostupné z www:
<http://www.xconomy.com/seattle/2008/12/03/how-to-spot-a-breakthrough-tips-from-early-amazoninvestor-nick-hanauer>.
José, Amparo San; Roure, Juan; Aernoudt, Rudy. Business Angel Academies : Unleashing the
Potential for Business Angel Investment. Venture Capital. 2005, vol. 7, no. 2, s. 161. ISSN 13691066.
Kawasaki, Guy. The Art Of The Start: The Time-Tested, Battle-Hardened Guide For Anyone
Starting Anything. New York : Portfolio, 2004. 226 s. ISBN 1591840562, ISBN 978-1591840565.
Klusáček, Karel; Kučera, Z.; Pazour, M., et al. Kniha zahraničních dobrých praxí při realizaci politik
výzkumu, vývoje. Praha : SLON, 2008a. 136 s. ISBN 978-80-7419-000-1.
Klusáček, Karel; Kučera, Z.; Pazour, M., et al. Zelená kniha výzkumu, vývoje a inovací v ČR.
Praha : SLON, 2008b. 100 s. ISBN 978-80-86429-89-2.
Kupka, Václav. Malé a střední podniky (jejich místo a role v české ekonomice). Český statistický
úřad, Praha. c2010 [cit. 2010-01-15]. Dostupné z www:
<http://czso.cz/csu/csu.nsf/informace/ckta090307.doc>.
Linde, Lucinda; Prasad, Alok: Venture Support Systems Project : Angel Investors. MIT
Entrepreneurship Center, 2000. Dostupné z www:
<http://entrepreneurship.mit.edu/Downloads/AngelReport.pdf>.
Macht, Stephanie: The post-investment period of Business Angels. Newcastle, UK : Newcastle
Business School, 2007, 44 s.
Makhfi, Pejman. Heptalysis Whitepaper : A methodic approach to screening investment
opportunities in private sector [online]. Heptalysis, 2008 [cit. 2010-04-18]. Dostupné z www:
<http://www.heptalysis.com/heptalysis.pdf>.
Malik, Om. Broadbandits : inside the $750 billion telecom heist. United States : John Wiley And
Sons, 2003. Prologue. ISBN 9780471434054.
NESTA: Creating Value – How the UK can invest in new creative businesses. London: National
Endowment for Science, Technology and the Arts, 2005.
▪ 44 ▪
Nývltová, Romana; Marinič, Pavel. Finanční řízení podniku. Praha : Grada Publishing, 2010. 208 s.
ISBN 978-80-247-3158-2.
Nývltová, Romana; Režňáková, Mária. Mezinárodní kapitálové trhy – zdroj financování. Praha :
Grada Publishing, 2007. 224 s. ISBN 978-80-247-1922-1.
Payne, William H. Valuation of Pre-revenue Companies : The Venture Capital Method. Kansas
City : Ewing Marion Kauffman Foundation, 2007. 24 s. Dostupné z www:
<http://www.scribd.com/doc/14919386/Valuing-PreRevenue-Companies>.
Prokop, Michael. Jak napsat podnikatelský plán. Praha : Czechinvest, 2005. Dostupné z www:
<http://www.czechinvest.org/data/files/podnikatelsky-plan-48-cz.pdf>.
Sokolt, Ladislav. Koncepce rozvoje malého a středního podnikání na období 2007 – 2013. Praha :
Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2006. Dostupné z www:
<http://www.mpo.cz/dokument17476.html>.
Srpová, Jitka; Řehoř, Václav. Základy podnikání. Praha : Grada Publishing, 2010. 432 s. ISBN
978-80-247-3339-5.
SVCA. The Swedish Private Equity Market. Stockholm : Swedish Private Equity & Venture Capital
Association, 2007. Dostupné z www: <http://www.webforum.com/svca>.
Synek, Miloslav, et al. Manažerská ekonomika. 4. vydání. Praha : Grada Publishing, 2007. 464 s.
ISBN 978-80-247-1992-4.
Šebestová, Klára. Alternativní financování pomocí business Angels [online]. 2003-10-23 [cit. 201002-20]. Dostupné z www: <http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/male-a-strednipodnikani/alternativni-financovani-pomoci-business/1000503/10550>.
Town, Florida. Alexander Graham Bell. Toronto : Grolier, Limited, 1988. 47 s. ISBN 0-71721950X,
9780717219506.
Veber, Jaromír; Srpová, Jitka, et al. Podnikání malé a střední firmy. 2. vydání. Praha : Grada
Publishing, 2008. 320 s. ISBN 978-80-247-2409-6.
Wiggins, J.; Gibson, D.V. Overview of US incubators and the case of the Austin Technology
Incubator. International Journal of Entrepreneurship and Innovation Management, 2003, Vol. 3, No.
1/2, p. 57. ISSN 1368-275X.
Wiltbank, Robert; Boeker, Warren. Returns to Angel Investors in Groups [online]. 2007-11-01 [cit.
2010-03-10]. Dostupné z www: <http://www.ssrn.com/abstract=1028592>.
▪ 45 ▪
World Bank. 2008. Czech Republic : Country Profile 2009. The International Bank for
Reconstruction and Development et The World Bank. Dostupné z www:
<http://www.enterprisesurveys.org/documents/EnterpriseSurveys/Reports/Czech_Republic2009.pdf>.
World Bank. Enterprise Surveys [online]. 2009 [cit. 2010-03-17]. Finance. Dostupné z www:
<http://www.enterprisesurveys.org/ExploreTopics/?topicid=7>.
World Bank. 2010. Doing Business 2010 : Reforming through Difficult Times. Wold Bank. 215 s.
ISBN 978-0-8213-7961-5, E-ISBN 978-0-8213-7965-3
Webové zdroje:
Amazon.com, Inc www.amazon.com
Business Angels Czech www.bacz.cz
Business Center www.business.center.cz
Česká národní banka www.cnb.cz
European Business Angel Network www.eban.org
Golden Seeds www.goldenseeds.com
Google Finance www.google.com/finance
National Business Incubation Association www.nbia.org
Technologické centrum Hradec Králové www.tchk.cz
Úřad průmyslového vlastnictví České republiky www.upv.cz
▪ 46 ▪
9.
SEZNAM POUŽITÝCH SYMBOLŮ A ZKRATEK
Zkratka
Popisek
C
Corporation
EBAN
European Business Angel Network
EIS
Enterprise Investment Scheme
EK
Evropská komise
EVCA
European Private Equity & Venture Capital Association
HP
Hewlett-Packard
IPO
Initial public offering
LLC
Limited liability company
MBO
Management buyout
MPO
Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky
MSP
Malé a střední podniky
NESTA
National Endowment for Science, Technology and the Arts
SVCA
Swedish Private Equity & Venture Capital Association
TC HK
Technologické centrum Hradec Králové
ÚPV
Úřad průmyslového vlastnictví České republiky
▪ 47 ▪
10.
SEZNAM OBRÁZKŮ
Obrázek 1: Milníky investora typu business angel........................................................................................ 6
Obrázek 2: Typy investorů business angels.................................................................................................. 7
Obrázek 3: Primární motivace Business angels ve Francii (r. 2003).............................................................9
Obrázek 4: Důležitost business angels při vyplňování tzv. equity gap........................................................11
Obrázek 5: Počet firem (v %) a jimi identifikované překážky v podnikání................................................12
Obrázek 6: Vztah soukromého kapitálu, rizikového kapitálu a kapitálu od obchodních andělů.................17
Obrázek 7: Počet business angels sítí v Evropě.......................................................................................... 22
Obrázek 8: Vývoj ceny jedné akcie společnosti Yahoo Inc. v letech 1997 až 2000....................................29
Obrázek 9: Rozdělení příležitosti investovat do podniku mezi vstupní, výstupní a ovlivňující elementy. .30
Obrázek 10: Podíl nutného základního kapitálu a nákladů na založení společnosti na průměrném
ročním příjmu jednoho obyvatele ve vybraným zemích............................................................................. 34
Obrázek 11: Působení business angels v investovaných společnostech......................................................35
Obrázek 12: Způsoby odchodu business angels z investovaných společností.............................................37
Obrázek 13: Rozložení návratnosti investic business angels podle průměrné doby od vstupu po výstup...38
Obrázek 14: Zdroje financování společnosti Amazon.com, Inc. v prvních pěti letech...............................39
▪ 48 ▪
11.
SEZNAM PŘÍLOH
Příloha 1: Valuation Worksheet..............................................................................................................50-51
▪ 49 ▪
PŘÍLOHA 1 – VALUATION WORKSHEET
▪ 50 ▪
PŘÍLOHA 1 – VALUATION WORKSHEET (POKRAČOVÁNÍ)
Zdroj: Payne (2007)
▪ 51 ▪

Business angels jako alternativa financování

Transkript

Podobné dokumenty

Zastavená deportace člena HA MC do Itálie

prezentace

Stáhnout - regionální inovační strategie MSK

Příloha 1 ke článku