Kobka 1 pdf

Obsah
Úvodník ............................... 03
Orfeova pieseň (Juraj Búry) …................. 04
Ukrytá (Milan Banáš) ......................07
Najvzdelanejší vrahovia histórie (Lucia Kroneislová)........ 08
Reklama Hroby ….................................... 15
Slenderman (Juraj Búry) ….................... 16
Třináctá hodina (Janko Iša) …............ 19
Reklama Kozí Ľudia ….......................23
Poviedková sekcia:
Víc, než myslíš (Kazimierz Kyrcz) ….... 25
Jeho sestra (Honza Vojtíšek) …................... 29
Matka na druhou (Ivana Prajerová) …............... 31
Kamionista (Ivan Kučera) ….................…... 37
Případ (Robert Poch) …....................... 45
Kľúče k netušenej katastrofe (Juraj Búry) ….............................. 49
Z nevinných tvárí škľabí sa smrť, part. 1 ( Milan Vričan) ….... 53
Doživotní noční hrúza (Tomáš Přidal) …............... 64
Vraždy podle abecedy (Eva Soukupová) ….......... 66
Šílený řezník z Clevelandu (Eva Soukupová) …....... 70
Reklama Jupiter …............... 72
Rozhovor s Peter Leibitzer (Milan Vričan) ….......... 73
Reklama Hadohlas …......................... 74
Prekvapenie …................................ 75
Úvodné slovo
Na funkcii Klučiara je obdivuhodné to, že osoby stojace za jej vznikom, sa menia častejšie ako
špinavé ponožky. Prečistí to vzduch, pristory temnej a zatuchnutej Kobky, v ktorej
pracujeme, sa prečistia a príde čosi nové. Lepšie? Horšie? To už nechám na posúdení Vás.
Kobka od svojho vzniku v septembri minulého roku prešla výraznou zmenou, a to nielen na
poli grafiky, ale aj na poli právomocí. Pevne veríme, že sa Vám jej vynovná podoba páči.
Redaktori pracovali často za stiesnených a s obžalobou hraničiacich podmienkach, žiaľ,
okovy sa zohnať nepodarilo, ale ak na ulici stretnete zarastenú mátohu, ktorá žmúri do slnka,
vedzte, že ste natrafili na kobkáckeho člena. Dajte mu najesť.
V tomto čísle, s číslovkou jeden, sa stretnete prevažne s vraždami, mortom a veacmi
podobne nechutne znejúcimi. Nemusíte mi za ne ďakovať. Alkohol nepijem.
Takisto sa budeme venovať fenoménu Slenderman a posvietime si na syna samotného Kinga.
Kobka dáva priestor novým neokukaným talentom na poli poviedka, báseň a ilustrácia. Cesty
vlakom či autobusom sa tak výrazne spríjemnia, nemám pravdu? Nové tváre sú vítané aj
naďalej. Podarila sa nám spolupráca so záhadologickým časopisom Enigma, dva články z ich
repertoáru nájdete vo vnútri.
Čo ešte dodať? Do sčítania priatelia, Vaše duše už aj tak nezachránite a pretvárka je dávno
mimo módy. Tešíme sa na Vašu spätnú väzbu.
Lucia Kroneislová, úradujúca kľučiarka
Recenzia
Kobka 01/2014
Orfeova pieseň
Juraj Búry
Akú máte nočnú moru?
Ja zvyčajne utekám za autobusom. Neviem, kam ma má doviezsť, viem však, že je to dôležité. Vždy mi ujde
pred nosom. Alebo sa ma pokúšajú otráviť kamoši kdesi uprostred lesa. Proste Jednoducho také normálne
06
Recenzia
Kobka 01/2014
veci. Nenormálne mám príliš rád na to, aby ma desili.
Dávid sa bojí podivného tieňa zakrádajúceho sa za ním a ešte viac sa bojí pádu. Nie bežného pádu, po
ktorom v snoch začnete lietať, alebo sa zobudíte. Toho, keď padnete do limba a stojíte potom sami
v temnote. Nemá rád keď padá, zlyháva a stráca kontrolu. Preto Dávid navštevuje terapeuta. Dávid je hrdina
nezvyčajného slovenského filmu – Orfeovej piesne.
Orfeova pieseň pôvodne vznikla ako študentský film, bakalárska práca mladého nádejného režiséra Romana
Gregoričku podľa scenára rovnako mladého a nádejného Pavela Chodúra. A teraz príde to najzaujímavejšie –
vznikla na motívy komiksovej poviedky „Strach z pádu“ z cyklu Sandman od Neila Gaimana. Áno, Slováci
adaptujú komiks od samotného kráľa súčasnej fantastiky. Robia to výborne. Paradoxne aj tak nemôžu svoj
film premietať v kinách a Gregorička musel z VŠMU (ne)dobrovoľne odísť. Irónia.
Orfeova pieseň je krásny filmík. Jednoduchý a krásny. Šikovne balansuje medzi temnou fantasy
s hororovýími prvkami a drámou. Na malom priestore sa tvorcom podarilo vytvoriť spleť reality a snov, to
vnútorné vytiahnuť na povrch. Psychológia sa stretá so symbolikou. Dávid prenasledovaný svojou nočnou
morou sa rozhodne zo svojho strachu vypísať. Napíše divadelnú hru o Orfeovi, o tom antickom hrdinovi,
ktorý zostúpil až do Podsvetia, aby zachránil svoju lásku. Dávid je opačný prípad. Stúpa na vrchol, ale bojí sa,
že z neho padne. A v momente, keď je všetko stratené, stretá tajomnú postavu Morfea, boha snov. Viac sa
o tom neoplatí hovoriť, film má trvá len 40 minút a nechcem vám ho pokaziť.
Keďže predloha bola „prikrátka“, autori obohatili príbeh o vlastné línie a rozšírili ho. Risk, ale vyšiel, postavy
a motivácie fungujú a príbeh je plynulý. Až si prajete, aby to bolo dlhšie. Dokonca sa im podarilo pretaviť
nevýhodu slovenskej kinematografie – vyumelkovanosť výrazu a obrazu – na svoju stranu. Obrazy filmu sú
čisté, vždy kompozične vyvážené. Pôsobia teda ako rozpohybované komiksové okienka. Hocikde inde by to
vadiloprekážalo, tu je to však v poriadku.
Jediná vec, čo ktorá by sa dala filmu vytknúť, sú slabšie efekty. Ale vzhľadom na to, že ide o študentský film
a na Slovensku ešte „neprebádanú“ technológiu, dá sa to zniesť.
Zdá sa, že sa nám tu zrodilo šikovné filmárske štúdio szo záujmom o fantastiku. Len škoda, že v jeho snahe
ho asi zbrzdia financie. Dúfajme, že nie, SPYGER ARTS má ambíciu aj potenciál nás dostať nás na filmovú
mapu Európy.
Nie je však isté, či to bude s Orfeovou piesňou. Tento film sa totiž zatiaľ nedostal do bežnej kinodistribúcie.
05
Recenzia
Kobka 01/2014
Problémom sú autorské práva. Gaiman ich odklepol (a to si postavu Morfea stráži), avšak práva na komiks
vlastní aj vydavateľstvo DC, ktoré aktuálne buduje vlastný filmový vesmír po vzore MARVEL-u. Určite
nevypustí práva na jeden z ich najpopulárnejších charakterov mimo neho. A tak je nutné si nevyhnutné nájsť
si inú cestu k divákovi. Premietania na fanúšikovských zrazoch, vo filmových a študentských kluboch.
Rozdávanie DVD na akciách zadarmo. Alebo ako príloha k marcovej Pevnosti (č. 03/2014). Tam môžete na
Orfeovu pieseň naraziť. Keďže ide o naozaj podarený slovenský film, neprepásnite to. Oplatí sa.
Základné info o filme (prevzaté z csfd.cz):
Krátkometrážní / Drama / Fantasy
Slovensko, 2013, 43 min
Režie: Roman Gregorička
Scénář: Pavel Chodúr
Kamera: Marek Kováč
Hudba: Matúš Široký
Hrají: Juraj Hrčka, Peter Kadlečík, Jana Kvantíková,
Gregor Hraška, Michal Sitko, Ivona Feldmárová
Facebook: https://www.facebook.com/OrfeovaPiesenMovie
06
Báseň
Kobka 01/2014
Ukrytá
by Milan Banáš
Čierny havran
v temnom poli
obraz duše,
čo tak bolí
zrkadlí sa v tebe
ako trepot krídel jeho
ako svet, čo zmizol
sladký úsmev v očiach tvojich,
čo viac nepatria mojim
Temnota v duši
on niečo tuší
bhavran vletel do vnútra jeho
opantal mu v krvi srdce
zobral všetky sny a ciele
zobral súcit
je to pocit,
čo zoviera ho
zabíja ho
Je to horor,
keď ťa strácam
v horúčke sa potácam
temným polom bez konca
padám vyššie
ty si nižšie
kdesi v diaľke jeho krídiel ukrytá
07
Recenzia
Kobka 01/2014
Najvzdelanejší sérioví vrahovia histórie
Lucia Kroneislová
Už od počiatku sveta sa miesilo dobré so zlým, v ideálnom prípade dobro vždy triumfovalo
nad zlom. Ruka v ruke s týmito ideálmi prichádza presvedčenie, že poznáme tvár zla.
Nanešťastie, nie vždy je línia medzi dobrom a zlom presne stanovená, a otázka, či skončíme
doluznačky v kríkoch alebo prežijeme, nezávisí na našom usúdku. Mýliť sa je ľudské. No
podceniť silu protivníka častokrát znamená smrť.
Poďme si spoločne predstaviť najnebezpečnejších vrahov histórie, ktorých IQ sa približuje
genialite, a po prečítaní článku Vám garantujem, že na dobro a zlo budete nazerať celkom
novou optikou.
01. MuDr. Herman Webster Mudgett alias H.H. Holmes (1861-1896)
klinický lekár, lekárnik, chemik – Michiganská Lekárska Fakulta
Prípad „Murder Castle“ alias „Vraždiaci Hrad“. Herman, známejší
pod menom Dr. Henry Howard Holmes, bol jedným z prvých
zdokumentovaných sériových vrahov novodobej histórie. V roku
1893, počas osláv „EXPO Chicago“ otvára hotel , ktorý si sám
nadizajnoval aj postavil. Počas výstavby často menil robotníkov,
aby nikto okrem neho nepoznal konštrukciu a nemohol ho tak
neskôr usvedčiť. Z neďaleko sa konajúcich osláv vylákal dôveryhodné a nič netušiace ženy a
mužov do svojho hotela, navonok turistickej atrakcie, obsahujúcej až tri podlažia, kde
uskutočnil všetky svoje vraždy, a hotel samotný postavil priamo pre tento účel. Horné
podlažie sa navonok tvárilo ako obyčajná lekáreň, kde tento vyštudovaný lekárnik pracoval,
plus útulná reštaurácia a obchod so šperkami. No druhé a tretie podlažie, to už je iná
14
Recenzia
Kobka 01/2014
kávička. Doslova monštrózny labyrint, kde by ste sa stratiť nechceli. Miesto plné pascí,
schodísk vedúcich nikam, desiatky miestností bez okien, plynové komory, balzamovacie
miestnosti, mučidlá, či práčovňa s klzákom, fungujúca aj jako spaľovňa dôkazov. Obete si
vyberal zo svojich hostí, ktoré před smrťou mučil, no jednou z jeho obetí bola aj jeho tretia
manželka. Počas súdu sa priznal, že vraždil pre blažený a povznášajúci pocit, ktorý mu
prinášalo mučenie, no aj pre profit a peniaze, ktoré dostával predajom mŕtvych tiel
lekárskym univerzitám.
Result: Obžalovaný z 27 vrážd, potvrdených a dokázaných mu bolo iba 9. Povráva sa, že
ich bolo viac jako 200, no telá sa nikdy nenašli. Popravený obesením.
V roku 2014 dorazí do kín životopisný film s názvom „Devil in the White City“, kde si
úlohu H.H.Holmesa zahrá samotný Leonardo DiCaprio. Možno mu táto rola konečne vynesie
Oscara.
„Narodil som s diablom v sebe. Nemohol som si pomôcť a ignorovať fakt, že som
vrah, tak ako poet nemôže ignorovať inšpiráciu, ktorá ho núti tvoriť. Narodil som
sa zo „zlým ja“, stojacim vedľa mojej postele ako môj odveký mentor...“
H.H. Holmes
02. PhD Ted Kaczynski (1942 – súčasnosť)
matematik – Harvardská univerzita, PhD – Michiganská
Univerzita
Známy ako „Unabomber“. Zázračné dieťa, ktorému bolo na
základnej škole namerané IQ 167, na Harvard sa dostal ako 16ročný. No genialita sa v jeho prípade niesla ruku v ruke s
čudáctvom. U Theodora sa to prejavilo, keď opustil akademickú
13
Recenzia
Kobka 01/2014
pôdu a rozhodol sa s minimom výdobytkov modernej civilizácie prežiť v jednoduchej
drevennej chatrči bez elektriny a tečúcej vody. Keď sa pokrok dostal napokon aj sem, niečo v
jeho hlave pretočilo kohútikom a z Teda sa stal terorista. Začal písať a rozposielať listové
bomby, koré si sám zostrojil. Za ciele si označil univerzitných profesorov, vedcov, aerolinky.
Odtiaľ pochádza aj jeho prezývka.University
and Airlane bomber . Po prvých
úspešných útokoch sa začala pátracia akcia storočia. Na jeho hlavu bola dokonca bola
vypísaná finančná odmena 1 milión dolárov. Ako každý terorista, aj on túžil po záujme médií,
preto roku 1995 rozposiela otvorený list samotnej FBI, kde vyzýva o zverejnenie svojho
„Manifestu“. Po zverejnení mal s atentátmi nadobro skončiť. Úrady mu vyhovejú, a esej
vychádza ako samostatná príloha denníka The New York Times. Po vydaní ho spoznáva na
základe niektorých pasáží jeho vlastný brat.
Result: Usvedčený z troch vrážd a zranení 23 ľudí.
Theodore si dodnes odpykáva doživotný trest v ADX Florence , Colorado. Píše odtiaľ
recenzie na vedecké publikácie do New York Times a v roku 2010 nechal vydať svou
knihu Technologické otroctvo.
(Obr.: Jedna z Tedových podomácky vyrobených bômb)
14
Recenzia
Kobka 01/2014
„Nebojím sa, že by som sa tomuto prostrediu nedokázal prispôsobiť. Jediné, čoho
sa obávam, je ako roky beži, slabnú moje spomienky na hory, lesy, na kontakt s
divokou prírodou.“
Theodore Kaczynski
03. Ted Bundy (24.11.1946 – 24.01.1989)
študent psychológie a orientalistiky na University of Pudget Sound, po dvoch
semestroch prestupuje na Washingtonskú univerzitu v Seattli (diplom z
psychológiev r. 1972) a od 1973 dokončuje právo na University of Puget
Bundyho štvorročné besnenie začína už
v roku 1974 v Seattli. Známy svojim
šarmom, pôvabom a inteligenciou, na
ktoré hravo nalákal naivné študentky.
Všetky jeho obete boli belošky vo veku
15 – 25 rokov. Po vyše desiatich rokoch
popierania sa Bundy priznal k 30
vraždám, aj keď skutočné číslo obetí je
neznáme. Väčšinu obetí zbil palicou a
následne zaškrtil, niektoré z nich znásilnil (aj post mortem).
V decembri roku 1987 ho viac ako sedem hodín vyšetrovala profesorka Dorothy Otnowová
Lewisová z New York University Medical Center. Diagnostikovala u neho bipolárnu
13
Recenzia
Kobka 01/2014
afektívnu poruchu, so záverom, že ku kriminálnej činnosti dochádzalo najmä počas
depresívnej fáze. Väčšina sociopatov dokáže rozlišovať dobré veci od zlých a
neradí sa tak medzi psychotikov, ale takäto schopnosť hraje minimálnu rolu v ich koanniu.
Dané osoby postrádajú pocit viny alebo súcitu, s čím súhlasil aj Bundy. Dopoludnia pred
popravou poskytol rozhovor psychológovi Jamesovi Dobsonovi. Využil tejto možnosti
k novému mediálnemu prehláseniu o násilí a pornografických „koreňoch“ páchaných
zločinov.
„Dialo sa to postupne vo fázach. Mám skúsenosti s … pornografiou ktorá sexualitu
privádza na úroveň násilia, je jednou z vecí, prečo sa na tom stanete závislými.“
Result: Priznal sa k 30 vraždám, no škála je v rozpätí 26 – vyše 100
(Obr. : Tedove obete)
Bundy bol popravený na elektrickom kresle v januári 1989 vo Floridskej štátnej väznici. Deň
pred popravou poskytol rozhovor, v ktorom nepriamo odhalil svoj motív:
14
Recenzia
Kobka 01/2014
„Idete ma zabiť, aby ste ochránili spoločnosť. Ale vonku je veľa ľudí závislých od
pornografie a s tým neurobíte nič."
Ted Bundy
04. MuDr. Harold Frederick Shipman (14.01.1946 – 13.01.2004)
lekár – Leeds School of Medicine
Doktor Smrť. Jediný Britský lekár usvedčený z vraždy svojich
pacientov. Shipman sa stal podozrivým po tom, čo väčšie
množstvo z jeho starých pacientov zomrelo a bolo pod jeho
vedením spopolnených., jako napríkald jeho prvá obeť, 82-ročná
Kathleen Grundy, ktorú úmyselne usmrtil pomocou injekčnej
striekačky naplnenou amrtiacou dávkou nezistenej drogy a
sfalšoval jej závet. Mŕtva bola exhumovaná a po súdnej pitve bolo dokázané, že jej telo
obsahuje narkotikum v koncetrácii nezlučiteľnej so životom. Při domovej prehlaidke bolo
nájdených neobvykle vysoké množstvo injekčných ampuliek s narkotikami, ktoré by boli
schopné zabiť až 1500 ľudí. Už po zahájení svojej kariéry sa stal závislým na morfiu, ktoré
získaval falšovaním dokaldov, za čo bo lekárskou etickou komisiou potrestaný a musel
podstúpiť odvykaciu liečbu. Po jej ukončení v trvaní dvoch rokov následnej psychiatrickej
liečby si otvoril vlastnú súkromnú ordináciu ako rodinný a mimoriadne obľúbený lekár. Jeho
obľuba medzi pacientami nepoklesla ani po tom, čo ošetrovatelia ťažko chorých a starých lidí
o doktoru Haroldovi Shipmanovi zistili, že vykazoval, na rozdiel od iných lekárov, neúprosne
vysoké percento úmrtí svojich pacientok...Jeho obete boli vždy ženy staršieho veku, ktoré žili
osamelo, boli zavraždené doma a nevykazovali žiadne známky blížiacej sa smrti vzhľadom na
svoj vysoký vek. Počas súdneho jednania Shipman vyhlasoval, že jeho motívom bolo ochrániť
13
Recenzia
Kobka 01/2014
svoje pacientky před bolesťami, tzv. „Božský syndróm“ Skutočnosťou však ostáva fakt, že
tesne po vražde svojej prvej obete jej sfalšovanú záveť nechal zaregistrovať u právnika, a
týmto podvodom si chcel prísť na slušných 386 tisíc libier, ktoré boli určené domovu
dôchodcov. Na jeho smolu, dcéra zavraždenej, povolaním právnička, mu na tento malý
podvod prišla, keď si nevedela vysvetliť náhly skon svojej stále čipernej mamičky, čím de
facto odštartovala celé vyšetrovanie. Na tomto prípade zostáva najdesivejšie to, že si nikto
dovtedy nič podozrivé nevšimol...
Result: Súdne usvedčený z 15-tich vrážd, podozrivý z ďaľších 218. Vo svojej cele deň pred
svojimi 58. narodeninami spáchal samovraždu obesením.
(Obr. Shipmanove obete)
pokračovanie nabudúce...
A nezabúdajte, očný kontakt trvajúci viac ako 6 sekúnd znamená buď sex alebo vraždu. To
aby ste nepindali, že som Vás nevarovala...
14
Reklama
Kobka 01/2014
Na hroby
(ed. Mark E. Pocha)
Pozrite von oknom: leto
umiera, nastupuje jeseň.
Kolobeh ročných období aj
života sa opäť uzatvára...
Nastal ideálny čas nalistovať
prvé stránky antológie plnej
mrazivých príbehov o tenkej
(a krehkej) hranici medzi
životom a smrťou!
Príbehov, v ktorých mŕtvi
vstávajú z hrobov. Príbehov,
v ktorých živí podľahnú
krvavému šialenstvu.
Príbehov, v ktorých sa to
hemží padlými anjelmi
a úskočnými démonmi,
prekliatymi relikviami,
pomstychtivými duchmi,
vyvrhnutými vnútornosťami...
Zimomriavky vyvolávať a
temnými miestami sprevádzať
vás budú Jiří W. Procházka, Petra Slováková, Katarína Soyka, Janko Íša, Henrich H.
Hujbert, Hanina Veselá, Dušan Fabian a ďalší českí a slovenskí autori.
15
Recenzia
Kobka 01/2014
Slender Man – hororový fenomén
Juraj Búry
Najhustejšia atmosféra, akú som zatiaľ zažil, bola v hre Amnézia: Pád do temnoty (Amnesia: Dark
descent) od Frictional Games. Dielo severanov inšpirované klasickými horormi z prelomu 19. a 20.
storočia. Nádhera, bál som sa. Nebojím sa to priznať, veď preto som ju hral.
Pre mňa rozhodne najstrašidelnejšia hra a jeden z najväčších zážitkov, ani do filmu sa tak neponoríte.
No a teraz ho niečo prebilo.
„Slender“ znamená štíhly. To by sme mali vedieť, ale nevieme, aspoň nie všetci. „Slender“ sa stalo aj
synonymom nového druhu strachu, nového hororu točiaceho sa okolo mestskej legendy, známej ako
Slender Man. A Slender: The Arrival je hra, ktorá je rovnako desivá ako Amnézia. Stojí za ňou malé
nezávislé štúdio s názvom Blue Isle. Hra je to krátka, má len zopár kapitol, systém je jednoduchý (len
sa potulujete po mapke a zbierate/ zatvárate/ zapínate veci), príbeh akoby vycucaný z prsta.
18
Recenzia
Kobka 01/2014
Kričal som, kričal, lebo som sa zľakol. Nie raz, viac-krát. Je jasné, že keď niektorý z levelov prechádzate
po desiaty raz, už to nie je ono. Ale pri prvom máte, čo robiť, aby ste sa udržali na stoličke.
Nepreháňam. Ruky sa mi triasli a srdce bilo ako o život.
Ústredný motív je len prepísaný mýtus o Slender Manovi do videoherného jazyka. Proste sa
potulujete lesom a celý čas vás niekto prenasleduje. Zvuky, hudba, ale aj zatemnený obraz vám veľmi
nepomáhajú, hra je rozhodne neférová. Ale zaujímavé je na nej niečo iné. Pozadie.
Slender Man je mestský mýtus, ktorého existenciu môžeme presne datovať.
Vznikol na fóre Somethink Awful v júni 2009 v rámci súťaže o Najdesivejšiu „paranormálnu“ fotku
vytvorenú členmi fóra. Podarilo sa. No a potom sa to ujalo a rozrástlo do netušených rozmerov.
Slender Man je chudý humanoidný tvor s neprirodzene dlhými končatinami, bez tváre, v saku
a červenej kravate, niekedy k tomu pripojí aj chápadlá. Dokáže sa teleportovať, nevidí ho nikto iný
okrem detí a jeho obetí, spôsobuje poruchy v digitálnej technike. Je to úchyl, ktorý ľudí sleduje
najskôr z bezpečnej vzdialenosti, no postupne sa zjavuje čoraz bližšie a bližšie. Nakoniec človek
podľahne nutkaniu ujsť do lesa, z ktorého sa nikdy nevráti. Blízkosť tejto entity vyvoláva silnú
paranoiu, posadnutie tým, že niekto je tam vonku, halucinácie a desivé nočné mory o utekaní
a prenasledovaní. Často-krát nechodí sám, má okolo seba kult, alebo posadne iných ľudí, tzv. „proxy“,
ktorý za neho vykonávajú jeho robotu.
Zameriava sa hlavne na unášanie detí a vypitvanie každého, kto sa o neho zaujíma. To je spôsob ako
ho privolať. Nie je ťažké si predstaviť, že v tomto momente stojí za mnou alebo za Vami, zohnutý pod
stropom, hlava otočená neustále na nás, sako sa mu mierne vlní. V momente, keď sa otočíme, zmizne,
len v dome zapraská podlaha a na ulici zabliká lampa. Tak to funguje.
Slender Mana vytvorila a šíri hlavne fanúšikovská základňa. Z fotiek a rečí o zmiznutých deťoch to cez
amatérske seriály štýlu „Blair Witch“ zverejňovaných na YouTube prerástlo do toho, čo som popísal
vyššie. Vo všeobecnosti sa tieto fanarty nazývajú „creepypasta“.
Najznámejšie z nich sú YT kanály MarbleHornets, EwerymanHYBRID, Tribe Twelve a DarkHarvest00.
Ide o naozaj zaujímavé počiny, plniace svoj účel – vyvolanie zimomriavok- kde rekcia divákov je
hnacím motorom ich vzniku.
Samozrejme, že Slender Man preniká aj inde. Niet pochýb, že tento fenomén zaujme aj
hollywoodskych tvorcov hororových filmov. Prvá lastovička je nie príliš vydarené ENTITY. A zopár
amatérskych projektov. Zatiaľ nič veľké, ale ktovie, ako dlho to na seba nechá čakať? Slender Man je
príliš populárny na to, aby ho prehliadali.
Populárny a univerzálny.
Preto o ňom píšem, lebo to je na ňom to najzaujímavejšie.
„ Ako je možné, že jednoduchý umelý mýtus je taký populárny?“
Stal sa z neho dokonca meme! Ľudia vedia kde a prečo vznikol a aj tak sa nájdu takí, čo sú
presvedčení, že je skutočný. Čo môže za túto „dôveryhodnosť“, za túto univerzálnosť?Slender Man
desí každého, bez rozdielu, ale prečo?
17
Recenzia
Kobka 01/2014
Je to jednoduchšie, ako sa zdá. Každý máme občas pocit, že sme sledovaní. Veľký Brat, Illumináti,
vládne spiknutia, špióni alebo len zvedavá suseda a neviem čo ešte. Nepríjemný pocit, že je na nás
upreté nejaké neviditeľné oko a chce nám ublížiť. Neznáma korporácia, ľudia bez tváre. To všetko je
Slender Man v jeho obleku. To a omnoho viac.
V tejto postave sa stretli všetky základné a paranormálne prvky, ktorými je prešpikovaná každá
mestská legenda. Zrnenie kamery, teleportácia, kult...Nikto nevie, čo by mal byť zač a dokonca sa
zjavujú diela hovoriace, že slúži niečomu horšiemu. A dokonca má aj tie chápadlá. Tam kde kedysi
bolo obrovské a desivé Cthulhu prenikajúce do snov, je teraz nenápadný a naoko bežný chlapík
prenikajúci do snov.
Jeden z tvorcov Marble Hornets sa vyjadril, že popularita Slender Mana spočíva v tom, že je to skôr
prázdna schránka, forma, ktorú každý môže naplniť svojím vlastným obsahom. Dokonalý príklad
strachu z neznáma. Ako som už povedal, moderný nástupca Cthulhu. Už nás nedesí to, čo je enormne
veľké a ukryté v neznámej diaľke. Desí nás to, čo vstupuje do nášho súkromia nevidené, pred čím sa
nedá ujsť.
To je Slender Man. Strach o naše súkromie, strach zo straty kontroly nad naším životom, telo, mysľou.
Preto sa z neho za krátke štyri roky od vzniknutia stal fenomén, ktorý s nami v horore bude ešte dlho.
V rámci kampane na Slender: The Arriwal padla táto veta: „Slender Man – to je strach sám o sebe.“
Súhlasím.
Slender Man je strach, jeho dokonalé stelesnenie. Slender Man je vrcholný produkt súčasnosti
hororu. S ničím lepším sa tak skoro nepríde.
A teraz si pôjdem ľahnúť, dúfajúc, že tie zvuky na chodbe má na svedomí drevený obklad amrazenie
na zátylku moja fantázia. Dúfajúc, že konečne zaspím a nebude sa mi opäť snívať o chudom bielom
chlapovi sledujúcom ma na každom kro...Čo to bolo?
18
Recenzia
Kobka 01/2014
Třináctá hodina
Janko Iša
Na začiatok tohto článku by som rád spomenul fakt, že antológie (aspoň podľa predajnosti) sa
minimálne v Československu nemôžu s románmi zrovnávať. Ľudia ich veľmi nemusia a ani zvučné
mená väčšinou ich obľúbenosť rapídne nedvíhajú. Texty rôznych kvalít či razenia, rozdielne prístupy k
téma či práve rôznosť tém ľudí proste nepriťahuje. Ja som výnimka, ja poviedkové zbierky milujem.
Milujem ten pocit kde na niekoľkých stovkách šuštivých strán vystriedam rôznych hrdinov, odlišné
prostredia, prežijem množstvo príbehov ... Niekoľkí sa v tejto vete určite našli so mnou. A ak niečo
naozaj patrí k mojej srdcovej chlopni tak sú to zbierky hororových poviedok. Vyrastal som na knihách
Ježíšku ja chci plameňomet, alebo Knihách Krvi od Clive Barkera a musím povedať, že horor v jeho
surovej forme zapracovaný do poviedok som si naozaj zamiloval. Preto ma neskutočne potešilo keď
sa pri surfovaní temnou stránkou internetu predomnou zjavil tento titul - Třinácta Hodina.
19
Recenzia
Kobka 01/2014
Trinásť autorov, trinásť poviedok na asi 240 stranách v elektronickej forme a čo je podstatné hlavne
pre všetky socky a žgrlošov, je to zadarmo. Zbierka je poskladaná z poľských a českých autorov a
musím podotknúť, že poľské poviedky sú naozaj výborne preložené, až začínam upodozrievať
prekladateľa, či jeho preklad nezdvihol kvalitu niektorých textov o stupeň vyššie ako bolo v origináli.
Každý jeden autor má výborne spracovaný medajlónik za čo dávam ďalšie obrovské plus. Teraz však
už k samotným poviedkam, nech nezdržujem od toho, čo Vás zaujíma najviac.
Damian Węgielek / Príhoda Alfreda Świąchy
Hlavný hrdina tohto príbehu je zatrpknutý pesimista, ktorý nenávidí celý svet. Má všetky vlastnosti
bežného chlapa, trochu smrdí, večne nadržaný so špecializáciou na úchyla. Príbeh sa nesie v
príjemnom tempe a atmosfére počas jeho bežného pracovného dňa, ktorý čitateľa donúti tešiť sa na
finále. To je možno trochu prvoplánové, ale nesklame.
Otomar Dvořák / Prokletý lovec
Až na pár príjemné mrazivých scén mi to prišlo skôr ako fantasy záležitosť než čistokrvný horor hlavne
preto, že väčšinu času som sa nevedel zorientovať či čítam realitu, alebo nejaký flashback, či niekoho
predstavy. Keď som ti však podľa najlepšieho svedomia zrovnal v hlave, príbeh celkom prekvapil a ja
som po jeho dočítani chvíľu hypnotizoval tablet a premýšľal.
Kazimierz Kyrcz Jr / Rande natemno
Trochu mi to pripomínalo film Memento. Niečo sa stane a až následne sa dozvieme aké okolnosti
tomu predchádzali. Hlavnú hrdinku si človek obľúbi rýchlo, to je však asi všetko.Poviedka vôbec nie je
zlá, ale taká nevýrazná z a dva týždne si ju nebudem pamätáť vobec.
Honza Vojtíšek / Sama. V noci. Sebe.
Čítali ste niekedy horor s prvkami erotiky? Zanedbané detaily, ale aj tak ste presne vedeli čo sa na
zažltnutých stránkach vo vašich rukách deje? Tak to nie je vôbec prípad tejto poviedky, toto je
prvotriedne porno, ktoré nenechá jediný rozkrok pokojný. Päťdesiat odtieňov sivej (nie, nečítal som
to) je oproti tomu len dvojstránka z časopisu Bravo. Výborné spracovanie, dokonale predstaviteľné,
atmosféra, ktorá by sa dala krájať na dve časti. Strach a sex. Honza Vojtíšek ma týmto presvedčil, že
je majster svojho žánru a že to čo píše, píše naozaj dobre.
22
Recenzia
Kobka 01/2014
Robert Cichowlas / P ředstavení
Čistá ducharina. Asi tak by som to zhrnul dvoma slovami. Tam kde poviedka celkom pekne nastúpi na
vlak, neskôr z neho úplne predvídateľne vypadne - dej sa odohráva presne podľa očakávanej šablony
a záver tomu dá len slabo podpriemernú bodku.
Anna Šochová / Tý jo. Maminka měla pravdu
Trochu neplánovaného humoru, niekoľkých skvostných postrehov puberťáčky a jedno saranča.
Premakaný dej, ktorý človek číta jedným dychom a a postupne dokáže akúkoľvek absurditu v príbehu
akceptovať ako fakt, slečna Šochová čitateľa dokáže presvedčiť.
Łukasz Radecki / Chuť lásky
Ako chutí láska? Ako zistití či ste si s vašim partnerom naozaj súdení? Klasický holywoodsky začiatok s
chatou v lese a retardovanej rodine sídliacej v nej však siaha oveľa hlbšie ako by si jeden mohol na
začiatku myslieť.
Klára Mayerová / Stíny
Pri tejto poviedke som sa trochu zarazil, čo vlastne do tjeto krátkej recenzie napísať. Príbeh starej
matere totiž ničím neoslní, odprezentuje niekoľko logických prešlapov a nasadí prvoplánový záver,
aby boli splnené podmienky na hororovú poviedku - ducharina, tajomno a nič nevysvetlené. Námet
dobrý, ale chýba mu buď animálna surovosť a naturálnosť pomenovať veci pravými menami, alebo
lepšia zápletka či plot twist.
Dawid Kain / Epilepsie je tancem
Perfketne spracovaná hlavná postava, jeho myšlienkové pochody, skvostné opisy a situácie do
ktorých sa dostane. Celý príbeh pôsobí veľmi vyrovnane a mňa osobne vyslovene potešil. Poviedke by
som vytkol len jedinú vec a tou je, že to nie je horor. Ten rvok hororu tam je niekde v zadu, drieme a
na povrch vylezie, až keď človek začne premýšľať čo keby...
Roman Vojkůvka / Hlídači
Krátke, brutálne, výstižné. Inak túto poviedku charakterizovať nemôžem. A keď si už myslíte, že vás
nič neprekvapí nastupuje mrazivá pointa, ktorá pridá smrtiacu bodku na záver.
19
Recenzia
Kobka 01/2014
Bartosz Czartoryski / Autostopem peklem
Auto psychopat, ktoré myslí a jedná samé za seba? Auto, ktoré je závislé na opravách? A k tomu
diabolský šofér? Nech to znie akokoľvek, Autostopem Peklem je spolu s poviedkou Honzu Vojtíška to
najlepšie čo táto zbierka prináša, ako jedinú som ju prečítal dvakrát.
Ivana Prajerová / Chcípni, ať můžu žít!
Napísať horor na pár stránkach, ktoré bude obsahovať dve deti zavreté v izbe a matku tyranku? Ivana
Prajerová je na to evidetne talent a ponúka nám mrazivú nádielku surového strachu v jeho
najčistejšej forme. Ten najväčší horor je totiť to, že niekde u vašich susedov, v ich pivniciach sa takýto
príbeh naozaj odohráva...
Łukasz Orbitowski / Vše o mých matkách
Buď som ja jednoduchý čitateľ, alebo táto pivedka nie je moja šálka kávy. Nie je zlá, neodradzuje...
len tak nejak som sa v nej celý čas strácal. Ako pri jedinej som dvakrát zaspal, dej sa vliekol, niekoľko
atmosfericky pekne zvládnutých momentov bolo zadusených žvástami o ničom a po dočítaní celého
textu som sa cítil ešte stratenejší ako na jeho začiatku.
Takže dámy a páni, hor sa na http://www.howardhorror.cz , trochu popátrať a stiahnuť.
(Pozn. redakcie: http://www.howardhorror.cz/2013/09/trinacta-hodina.html)
Určite to stojí za to. A pre poriadok, tri najlepšie poviedky pre mňa boli určite Sama. V noci. Sebe.
Hlídači a Autostopem Peklem.
Třináctá hodina
Editor: Honza Vojtíšek
Vydal: Howard
Počet strán: 236
Jazyk: český
Rok vydania: 2013
22
Reklama
Kobka 01/2014
23
Poviedky
01. Kazimierz Kyrcz: Víc,
než myslíš
(pic by Monika Herda)
02. Honza Vojtíšek: Jeho
sestra
03. Ivana Prajerová: Matka
na druhou
(pic by Petra Slováková)
04. Ivan Kučera:
Kamionista, part. 2
05. Robert Poch: Prípad
by Monika Herda
by Petra Slováková
24
Poviedka
Kobka 01/2014
Víc, než myslíš
Kazimierz Kyrcz Jr.
Nač zabíjet čas, když můžeš zabít sám sebe
- reklama na hodinky v Dánsku
Déšť matní přední sklo dodávky, stěrače mu vracejí jsem ji neviděl, ale nemůže to být omyl; přesně jak
průhlednost a pak se celá sekvence opakuje. Znovu a psala na fóru, má rudé vlasy k ramenům, oblíkla si
znovu, bez konce. Napravo se mihne značka omezující tmavě zelený svetr, seprané džíny a pro roční dobu
rychlost na čtyřicet. Nezpomaluji, proč vlastně?
zcela nevhodné tenisky. Byla by dokonce krásná,
Čtyřicet mi bylo před několika dny, žádný problém.
kdyby nebyla tak malá – jejím nohám chybí nějakých
Nebudu si kvůli tomu řezat žíly. Opravdu ne.
deset cenťáků délky, díky čemuž vypadá trochu
Příjemně vlhké počasí přeje tomu, co se chystám
groteskně.
udělat, způsobuje však i to, že se mě čím dál více
Takřka spolu nemluvíme. Nemusíme. Většinu
zmocňuje ospalost.
podrobností jsme si vyměnili dříve. Vím, že po
Protírám si oči. Silnice na okamžik mizí, ale pak se
dostudování si přes deset let hledala stálou práci, ale
objevuje na tom samém místě. GPS úslužně
dostávala se do samých posraných a podvodných
informuje, že za dvě stě, za sto metrů mám zahnout firem, které ji zaměstnávaly na smlouvu o dílo nebo
vlevo. Proč ne? Už bych chtěl naložit svého prvního výměnu. Nakonec se na ni usmálo štěstí a nastoupila
pasažéra. Jezdit sám je nudnější než odvykačka. Ne, do jedné státní agentury. Pracovala tam několik
nikdy jsem na žádné nebyl, ale takhle si ji představuji. měsíců a v okamžiku, kdy si začala myslet, že tam
O pět kilometrů dále vidím přístřešek zastávky, na níž nakonec zůstane nastálo, byla agentura v rámci
obyčejně zastavují dálkové autobusy. Zastavuji se i já. rozpočtových úspor sloučena s dalšími dvěma.
Joanna, údajně se tak jmenuje, je sama a má u sebe Joanna opět vyletěla na dlažbu. Na výchozí bod.
pouze nevelký batoh, v němž – nech mě hádat –
Rozdíl spočíval v tom, že už neměla sílu dále bojovat.
přinesla v supermarketu zakoupené balení uhlí.
To je vše, co o ní vím.
Pravda, nejedeme zrovna grilovat, ale určitě pro něj
najdeme využití.
Ona o mně ví ještě méně. Že má jediná dcerka
Otevírám dveře a říkám jen „nasedej“. Nikdy dříve
tragicky zemřela. A že chci jít v jejích stopách.
25
Poviedka
Kobka 01/2014
půllitrové lahve. Já jen dělám, že pilulky polykám,
abych se neprozradil, spolknu také několik dlouhých
loků. V trojici usedáme na zadní sedačce, Bloodrain z
*
kapsy vytahuje provázek a navrhuje, abychom se pro
Druhým z dnešních kandidátů na ubytování v krajině všechny případy svázali dohromady. Nemám vůbec
ponětí, jaký případ má na mysli, ale neodporuji, abych
věčného štěstí, je mládenec s trochu infantilním
v nich nevzbudil podezření. Po chvíli se přivazujeme
nickem Bloodrain. Přijel do Krakova studovat, ale
provázkem k zápěstí a kolem pasu. Pod našima
místo osvojování znalostí prostě lelkoval. Žádné
nohama radostně plane gril a vypouští do našich plic
studium, místo něj plno kořalky a trávy. Koně a půl
oxid uhelnatý.
království tomu, kdo takto dosáhne úspěchu. On
nedosáhl. Než se zorientoval, bylo po všem. Vyletěl ze Tichý zabiják, tichý utěšitel. Hle, další paradox, z nichž
se na této planetě rojí mnoho omylů.
studií přímo na hubu.
Vrátit se do zaplivané díry, z níž pocházel, k milujícím, Mí společníci zakrátko usínají, tím rychleji a hlouběji,
leč odpuštění nepřístupným rodičům, neměl odvahu. čím více se v autě začíná nedostávat kyslíku. Ujišťuji
se, že oba ztratili vědomí, odvazuji se z pout a
Tak se rozhodl od problémů oprostit definitivně.
vyskakuji ven.
Jeho volba. Respektive následek těch předchozích.
Na pozdrav nám odpovídá, že nedávno viděl nějaký Dýchání čistého vzduchu je jedna z nejpříjemnějších
věcí, které si lze představit. Druhou je pocit dobře
film, v němž nějaký týpek hledal na internetu lidi
ochotné společně si vzít život. Nakonec se mu ozvala splněného závazku.
celkem sympatická holčina, no a skočili společně ze Ano, tentokrát to bylo jednoduché. Snad až příliš
jednoduché. Což neznamená, že mám v úmyslu
skály do vod zálivu…
„Tohle odpadá,“ utínám jeho melancholické trápení. přestat. Ne, ani v nejmenším. Ne tak rychle. Cestou
blátem směrem k mé Toyotě, kterou jsem ukryl o
„Mám závratě.“
kilometr dále, si samovolně připomínám, proč
Dál jedeme mlčky, vyhlížíme vhodnou lokalitu.
plýtvám časem a energií pro tuto podivnou křížovou
Bloodrain hulí jedno cigáro za druhým, a i když
nesnáším cigaretový kouř, nějak nemám sílu mu v tom výpravu.
Když jsem se rozvedl s Ledovou královnou, tedy mou
zabránit. Joanna píše dopis na rozloučenou svému
manželovi. O tom, jak je to pro ni zlé a jak si se sebou ženou, Aneta se pro mě stala prakticky celým světem.
neumí poradit. Občas nás prosí o pomoc při výběru Samozřejmě již dříve byla okem v mé hlavě, mým
sladkým myšáčkem čumáčkem, taťkovou holčičkou,
vhodných slov. Je to žalostné, dokonce ani tohle
ale až po rozvodu jsem se černé na bílém přesvědčil,
neumí udělat sama.
že právě ona je vším a jediným, co je důležité. Ona a
Asfaltový povrch se leskne vlhkostí a k tomu na
několikakilometrovém úseku cesty probíhají opravy, jen ona.
Naneštěstí jsem ji z rozhodnutí senilního soudce mohl
takže od kličkování mezi z obou stran silnice
vídat jen jednou týdně a to výlučně v přítomnosti
rozestavenými kužely pomalu chytám nystagmus.
Nakonec vjíždíme do bukového lesa. Úlevně zatáčím kurátora. Za těchto podmínek jsem tedy neměl
mnoho příležitostí zapojit se do její výchovy,
na lesní cestu a po čtvrthodině poskakování na
podporovat ji v těžkostech dospívání, tišit bolesti
výmolech nacházíme mýtinu, která se nám všem
zlomeného srdce…
zamlouvá.
Před dvěma a půl lety, devatenáctého května, sobotní
Vrháme se tedy na zásadní část plánu.
Jde to dobře, úplně jako bychom si to dříve všechno ráno. Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Probudil
nacvičili. Faktem je, že to pro mě není poprvé. Pro ně mě telefon od ex, která mi hlasem zbaveným všech
emocí oznámila, že Aneta, můj cukříček, mé cukrátko,
však to poprvé bude zároveň i naposled.
spáchala sebevraždu společně s nějakou
Společně s Bloodrainem ucpáváme lepicí páskou
dveře a Joanna jako mýtická bohyně domácího krbu psychopatkou, s níž se seznámila přes internet.
rozpaluje na podlaze dodávky gril, do středu umísťuje Setkaly se na nádraží, odjeli na vesnici, do domu
patřícímu již nežijícímu dědovi té jeblé čubky, koupili
podpalovač, několik kousků novin a první brikety.
Zpočátku oheň jen tak slabě kašle, ale polévám uhlí si vodku a zapili s ní hrst prášků.
Aneta byla vždycky drobné tělesné stavby, neměla
trochou ředidla a plameny ožívají.
Dělím po dvaceti mezi mé pasažéry prášky na spaní. tedy nejmenší šanci. Ale její známá z internetu, jaká
Rovným dílem, spravedlivě. Zapíjejí je minerálkou z ironie, se po nějaké době probudila, vyzvracela se a
Což není zase tak velká lež.
26
Poviedka
Kobka 01/2014
podařilo shromáždit až tři zoufalce.
zavolala pomoc.
S prvním z nich jsem se domluvil ještě v Krakově.
Pro sebe, protože má maličká už nebyla.
Později jsem se dozvěděl, že se ta sračka nepokoušela
*
zabít poprvé.
Škoda, že se jí to nepovedlo.
Uvězněn v zácpě u Dietla zahlédl stařenku, která
zakopla na nerovném chodníku a silně se udeřila o
*
dlažbu. Zpozoroval to také nedaleko procházející
Někde jsem četl, že se na internetu dá najít všechno. chlápek, který se se zájmem zastavil a stál jen pár
Dokonce i vlastní smrt. To heslo smrdí klišé, ale – jak metrů od ležící ženy, neudělal však nic, aby jí pomohl.
Když se oběť své nepozornosti po delší chvíli zvedla na
vidno – je to pravdivé.
rukou a neohrabaně vstala, na tváři kolemjdoucího se
Několik měsíců po Anetině odchodu jsem se snažil
pochopit, jak k tomu došlo. Četl jsem články a knihy zračilo zklamání.
věnované sebevražedné tématice, všechno, co se mi Co to je za debila, pomyslel si Damian. Zkurvená
hyena!
dostalo do ruky. A takhle jsem se dozvěděl o
sebevražedných paktech; o tom Satanově výmyslu, Opřel hlavu o opěrku křesla. Měl dost.
„Tak se hejbni, do prdele!“ zavrčel na červené světlo.
jemuž síť umožnila roztáhnout křídla.
Nemůžu zařídit, aby má dcerka znovu dýchala, aby v Chtěl, aby už bylo po tom všem, zatím ho však čekalo
jejím těle kolovala krev, ale můžu dohlédnout na to, to nejtěžší.
Smrt.
aby někdo, kdo to chce ukončit, to udělal jednou a
O několik metrů dále se změnila světla a kolona
pořádně, aby při dalším pokusu do toho hovna
automobilů se neochotně pohnula kupředu. V rádiu
netahal ostatní.
Stará pravda tvrdí, že nejlepší formou obrany je útok – zase žvatlali o vládní krizi, změnil tedy stanici.
Reklama. Na další jej umělé zvuky, vydávající se za
pokud jsem tedy měl vyčistit okolí od psychoušů,
hudbu, účinně odradily od dalšího hledání. Zahrabal v
musel jsem použít ofenzivní metody činnosti;
kastlíku, hledal cédo The Cure, které si již dávno
vymýšlel jsem si tedy další a další pseudonymy;
vybral jako doprovod na tuhle cestu. Zasunul ho do
Odsouzený, Vrtule nebo jako posledně Ghost, no a
přehrávače a po vteřině se z repráků vydralo rytmické
umístil jsem na různých blozích zprávy o tom jak
trpím a hledám bratry v utrpení, kteří by chtěli odejít dunění oznamující příchod Armády Temnoty.
společně se mnou. Abych se zdůvěryhodnil, používal Na parkoviště za benzínkou dorazil pět minut po
domluveném čase. Zaparkoval vedle stříbrného
jsem poetické popisy a ptal se, zda se mnou někdo
chce vyšplhat na vrchol, chytit balón do nebe nebo minivanu, v němž na něj čekal zbytek ztracenců, ale
nevystoupil. Nejdříve musely doznít poslední takty
zda se najde princezna, která mi pomůže usnout…
písničky, v níž Robert Smith ujišťoval, že již nikdy více
Psal jsem o tom, že nedokáži unést bolestnou
existenci, že mi problémy přerůstají přes hlavu, ale je nebude čistý.
Jeho vlastní, osobní hymna.
těžké umírat sám a podobné bláboly.
Vypnul přehrávač, vyhrabal se z auta, třískl dveřmi a
Získal jsem v tom takovou praxi, že nebylo možné,
automaticky, takřka nevědomě, aktivoval alarm.
abych neulovil jednoho nebo dva psychouše.
Několikrát se zhluboka nadechl, jako alkoholik
Organizoval jsem pro ně jednosměrné výlety, no a
polykající další loky milovaného nápoje. Byl připraven.
všichni byli spokojeni. Přinejmenším já byl.
Z formálního pohledu jsem je dokonce ani nenaváděl Alespoň natolik, nakolik to vůbec bylo možné, když
člověk míří na setkání s konečným řešením.
k sebevraždě. Jestli se někdo chtěl stát „motýlem“
nebo „na vše hledět shůry“, já mu to pouze ulehčoval.
*
Za nikoho jsem nerozhodoval, nikoho k ničemu
nenutil.
Damian otevírá dveře a se zarytým výrazem oznamuje
„Jsem tu“. Neodpovídám, ostatně nepotřebuje
*
dovolení, aby se posadil vedle mě. Rozhodným
pohybem zapíná pásy. Nevím proč, když má v úmyslu
Navzdory tomu, že jsme během svátků v souladu s
tradicí povinni se veselit, tyto dny nezvykle často na být za několik hodin mrtvolou. Nejlepší důkaz pro to,
lidi působí depresivně. Možná proto se mi na Silvestra že zvyk je opravdu druhou lidskou přirozeností.
25
Poviedka
Kobka 01/2014
Startuji. Ve zpětném zrcátku čtu, že objekty za námi chillout, něco tak akorát pro pozvolný odchod. I když
jsou blíž, než si myslím, v což nějak nikdy nedokážu do půlnoci zbývaly ještě skoro čtyři hodiny, otevírám
šampus. Poslední přípitek pijeme beze slova výčitek
uvěřit.
„Má žena byla celým mým světem,“ vypaluje náhle nebo žalu. Rozdávám tabletky, předstírám, že je
polykám, potají schovávám svou porci do kapsy na
první z dnešních pacientů. Ano, v záplavě dobré
hrudi. Kouře je čím dál více, zbytek party zrovna
nálady je takhle nazývám rád. Oni jsou všichni
nemocní. A že je pozdě na léčbu? No co, to co dělám usíná.
Beru za kliku, abych opustil tu plechovou rakev, a
je možno nazvat zvláštní forma eutanazie.
„Miloval jsi ji,“ říkám tiše, možná, že až příliš tiše, aby právě tehdy mě náhle Damian chytne za rameno.
Udiveně se otáčím a zjišťuji, že v ruce drží nůž.
mě slyšel.
„Neuvědomoval jsem si, jak velkou tragédií pro ni byla „Co je?“ ptám se, nemohu uvěřit tomu, co vidím. Oči
ztráta práce…“ pokračuje ve zpovědi. „Časy jsou zlé, mi slzí, náruživě mžourám.
„Nic,“ odpovídá překvapivě klidně. „Domluvili jsme se
našel jsem si tedy druhou práci, abychom se nějak
uživili… Nejen, že to neocenila, spíše nás to od sebe na společném výletu, kam se tedy chystáš?“
„Já…“ kašlu, kouř se dere do hrdla, jako by mi chtěl
ještě více odpudilo. Myslel jsem, že proto, že jí
nevěnuji moc pozornosti. To nakonec taky, ale Asiu k vyrvat vnitřnosti. „Rozmyslel jsem si to.“
šílenství přiváděla už jen myšlenka na to, že já mám „Pomohl jsi umřít mé ženě!“ křičí vztekle; po jeho
dvě práce a ona žádnou. Hádali jsme se. Tvrdila, že je klidu nezůstává ani stopy. „A já pomůžu tobě!“
svět nespravedlivý, že je to všechno vina mužů, kteří Záblesk ostří.
Nikdy jsem si nemyslel, že to tak bolí.
pro sebe shrabují veškerou smetanu a ženám
nechávají drobky… Přeci jsem nemohl zahodit tu
druhou práci, protože bysme neměli na splácení
úvěru!“ Zatíná na pásu pěsti tak silně, až se zdá, že ho
v mžiku přetrhne.
Samozřejmě to není možné.
„Neúspěchy v jejích očích narostly do obřích rozměrů,
no a…“ hlas se mu láme. „Udělala to.“
Dokonce ani teď nechce vyslovit to slovo nahlas. Moc
dobře mu rozumím. Já jsem se taky nemohl smířit s
Anetinou smrtí, nalhával jsem si, že je to omyl, že
došlo k záměně dívek, vždyť by se má maličká nikdy
nemohla zabít, ne, ne ona!
A přesto.
„Jsme si podobni,“ říkám a s údivem zjišťuji, že s ním
opravdu soucítím.
„Víc, než myslíš.“
Překlad: Honza Vojtíšek
*
Po Damianovi na palubu nabírám ještě Ondřeje a
Mariana. Naštěstí se to v jejich případě obešlo bez
hloupých přezdívek.
Jako obvykle odvezu své stádo na opuštěné místo,
takové, kde si můžu být jistý, že se tam nenachomýtne
nikdo další; zapomeň na kriminálku nebo městskou
policii.
Ondra z batohu vytahuje pytel uhlí, Marian podává
podpalovač, Damian a já utěsňujeme náš Titanic.
Všechno podle plánu. Přistihuji se při myšlence, že
cvičení dělá mistra, že jsem dosáhl dokonalosti.
Usedáme uvnitř, pouštím rádio na stanici hrající
26
Poviedka
Kobka 01/2014
Jeho sestra
Honza Vojtíšek
Zdá se, že se ledy začaly hýbat. Zřejmě první
Andreina odpověď ho přinutila vyprsknout zrovna
horrorový večírek, větší než jen lokální klubová akce. upíjené pivo.
Konečně do toho někdo kopl a položil hlavu na špalek. „To je ona?“ zeptal se překvapeně.
Honzovi to zatím připadalo, jako že se ostří nemá
„Ano,“ ušklíbla se Andrea. „To je opravdu ona.“
důvod pohnout a odseknout organizátorovi hlavu. Byl „Jsme si všichni mysleli, že je fiktivní,“ nevycházel
tu skoro každý, kdo v komunitě něco znamenal.
Honza z úžasu. „Že si ji vymyslel.“
V sále hrála hudba, v okolních odhlučněných boxech „Ne,“ zavrtěla Andrea hlavou, jako by tomu sama
se dalo v klidu a nerušeně debatovat. Akce neměla nechtěla uvěřit. „Kupodivu psal pravdu.“
žádný specifický účel nebo program. Nač taky, toho je Honza na dívku zíral s otevřenou pusou. Jeho sestra.
dost na conech a i horroroví fanoušci a fanynky si tu a Kolikrát si z těch jeho komentářů, v nichž ji zmiňoval,
tam rádi odfrknou a pořádně střelí do trumpety.
dělali srandu. On a jeho sestra společně sledující
Jediný záměr bylo stmelení. Dostat na jedno místo, filmy. Jaké fantastické představy si o tom dokázali
seznámit, sdružit a případně dát podnět dalším
vymyslet a nechávat kolovat. Trumfovali se, kdo
menším projektům ale i větším akcím.
vymyslí šílenější a zábavnější. Narůstala v jejich mysli
Zatím to fungovalo.
do ikonicky kultovních rozměrů. Čím více komentářů k
Honza se dokonce na čas nechal strhnout hudbou a filmům psal, tím byli přesvědčenější, že si tu sestru
vydržel celých patnáct minut vlnit boky.
vymyslel. A ona opravdu existuje. Livingdead a jeho
Teď postávali s Andreou opřeni o zeď, očima zevlovali sestra. No tohle.
po sále a upíjeli z lahví vychlazeného piva.
„Je docela pěkná,“ pronesl a setřel si z brady pivo.
Ukázal na tančící dívku zhruba dvacet metrů od nich a „To je,“ přitakala Andrea. „Všichni jsme byli
zeptal se, jestli ví, kdo to je.
překvapeni. I tím, že vůbec přišla.“
29
Poviedka
Kobka 01/2014
ruku. Neřekla ani slovo, jen ho k sobě přitáhla.
Honza se odhodlaně napil. „To by byl hezký skalp.“
Poddal se. Natlačil ji na kmínek břízy a zaútočil.
„Vole,“ zasmála se Andrea.
Pustila jej dovnitř a jejich sliny se setkaly. Vjela mu
„Omluv mě,“ vrátil jí úsměv a vykročil.
prsty do vlasů.
„Hodně štěstí,“ zaslechl za sebou Andrein hlas.
Chytil ji za zadek a zmáčkl obě půlky.
Nenašel nikde stolek a tak v chlumu tančících lidí
„Ne tak zhurta,“ vyhekla mu do pusy.
prostě pustil lahev na zem a odkopl ji od sebe co
Poslechl. Jen je párkrát pohladil a vyrazil po zádech k
nejdále.
Zastavil se těsně za ní. Vlnila boky a pohazovala vlasy podprsence. Neměla ji.
Zvedla nohu a kolenem ho k sobě přitlačila. Vsála jeho
ze strany na stranu.
jazyk, pak jej lehce odstrčila.
Raději si strčil ruce do kapes.
Chtěl se na ni zase přilepit, když zjistil, že si rozepíná
Vztyčila obě ruce vzhůru, švihla bokem a otočila se
přímo před něj. Když ho spatřila, lehce nadskočila a košili. Zarazil se a zadíval se jí do očí. Do těch nižších.
Poslední knoflík projel dírkou, pak se košile rozevřela.
přestala se hýbat.
„Promiň,“ omluvil se jí s úsměvem, „ale musel jsem se Do tmy zasvítila hladká dívčí kůže.
Byl tak zaujat jejími krásnými nahými prsy, že si toho
jít přesvědčit co nejblíže. Nikdy jsem nevěřil, že
záblesku měsíčního světla na ostří nože vůbec
existuješ.“
nevšiml. Vlastně nikdy nezjistil, odkud ho vůbec
Tvář jí zkameněla. „Další čtenář bráchových
vytáhla.
komentářů…“ konstatovala netečně.
Ucítil až bolest, náhle mu vybuchnuvší ve
Sakra, zaklel Honza. To jsem zrovna dobře nezačal.
vnitřnostech.
Jako by na to čekala, roztáhla ústa v úsměvu. „Jsi
dneska už šestý. Asi budu muset bráchovi poděkovat. Odstoupil od ní a němě zíral na rukojeť trčící z jeho
břicha. V první chvíli jej chtěl instinktivně vytáhnout,
Jaký to zjištění je?“
rychle si to ale rozmyslel. Nechtěl tím dát volný
„Dvojí…“
průtok své krvi.
„Jak to?“
„Co blbneš?“ vytřeštil na ni nechápavě oči.
Zdá se, že ji dostal.
Ona se však zatím rozhlížela kolem sebe po zemi a
„Zjistil jsem, že existuješ,“ vztyčil palec. „A že jsi
jeho otázku jako by neslyšela. Po chvíli se sehnula a
krásná,“ přidal k němu ukazováček.
zvedla kámen velikosti malého bochánku chleba.
Osvětlení sálu šílelo barevným záchvatem, ale
„Myslíš, že má můj brácha svůj nick náhodně?“
vypadalo to, že se zarděla.
zeptala se ironicky. „Potřebuje pravidelný přísun
Pozvedl obě prázdné dlaně a lehce s nimi zakýval.
„A kolik z těch pěti přede mnou tě pozvalo na nějaké čerstvého mozku.“
Poslední, co Honza zahlédl, byl švih drobně působící
pití?“ kul železo, dokud se rdělo.
„Kupodivu ani jeden,“ pokrčila rameny. „Asi se báli.“ paže, letmý pohyb jejích hebkých prsou ve škvíře
rozepnuté košile a šedivá šmouha kamenné hmoty.
„Já mám pro strach uděláno,“ prohlásil a ukázal k
Pak už to jen křuplo.
baru. „Půjdeš?“
„Proč ne,“ prohlásila a na okamžik mu znehybnila
kolena tím, že se do něj zavěsila.
Procházka ven na čerstvý vzduch ho stála Colu, Sex on
the Beach a šest panáků. Tři rundy. Ale možná si to
mohl všechno ušetřit, kdyby byl drzejší. Nijak zvlášť se
neostýchala.
Vyšli ze staré tovární haly, přešli větší plácek a zmizeli
v březovém háji. Za provozu zde určitě bylo nějaké
odkladiště, když se továrna zavřela, ke slovu přišel
nálet a plac brzy ovládly mladé břízky. Jako by věděly,
že se z bývalé továrny stane kulturní středisko a ony
vytvoří příhodné zákoutí pro krátké intenzivnější
sbližování.
Zašli trochu hlouběji a pak se zastavila. Držela ho za
30
Poviedka
Kobka 01/2014
Matka na druhou
Ivana Prajerová
„Dobrý večer, linka bezpečí. Můžeme vám s něčím
„Pane bože...“
pomoci?”
„Bůh není doma.”
„Křičí, že ji to bolí.”
„Kdo jste, c-co chcete!? Prosím vás vraťte mi ji…
„Prosím? Kdo? Slečno, co se děje?”
„Amanda.”
Zavolám policii! Krucinál co chcete?!”
„Jaká Amanda? Řekněte mi, co se děje, pokusím se
„Jistě vás miluje.”
vám nějak pomoci.”
„Haló?!
„Jaká Amanda? Neznáte svou šestiletou dceru? Chtěla
k vám, tak jsem navrhla, že vám zavoláme do práce.”
„Bože, k-kdo jste! Má to bejt nějakej vtip?!”
Prokrista! …
… Amando!
Haló!!”
„Nežertuji!”
***
„…Mami! Mami…!”
31
Poviedka
Kobka 01/2014
Televize vrhala barevná světla na dřevěnou podlahu v to tehdy všechno spustil, pocházel z této oblasti.
setmělé ložnici a jen zlehka obkreslovala siluetu,
Nemohla to být náhoda, protože Proháňková se již od
sedící na posteli. Do tmy proniklo i světlo cigarety, z
svých osmnácti zle potýkala se zákonem kvůli své
níž stín potáhl. Pohyb byl stále stejný a pravidelný do nekontrolovatelné agresi, ale posledních deset let se
doby, než se oheň dostal k filtru a ukončil její
uklidnila a téměř nevycházela z domu. Musí to vědět.
existenci. Silueta natočila nedopalek žhavým koncem Sledovala ji několik měsíců. Na každém kroku. K lékaři
před obličej a chvíli si ho prohlížela. Natáhla do tmy
a do obchodů. Nemohla si nepovšimnout, že
předloktí a prudkým pohybem zaryla žhavý konec do nakupuje věci, které nejsou pro třicetileté.
kůže. Stín se vůbec nepohnul, ani se neozval bolestný Byla zmatená, ale odhodlaná. Věděla, že její dcera
sten. Televize stále předváděla své světelné umění na žije. Za každou cenu ji chtěla zpět.
podlaze a chtěla upoutat postavu na posteli.
***
Marně.
Odtáhla záclonu a podívala se směrem k vozu.
***
Důvěrně ho znala.
Alena seděla ve svém tmavě zeleném Volvu a upjatě „Matka se vrací pro své dítě,” prolétlo jí hlavou a
pozorovala dům před sebou. Bylo tomu už deset let, nechala záclonu opět dopadnout na své původní
kdy naposled slyšela hlas své vystrašené dcery v
místo. Přešla ledabyle k posteli, popadla ovladač k
telefonním sluchátku, od té doby nic.
televizi. Úzká bílá čárka zablikla a světelné představení
Policie byla stejně bezradná jako ona sama a nechala skončilo.
případ odložený. Pohřešování její nezvěstné dcery se Ale bylo to její dítě a ona ho ubrání za jakoukoliv
vytratilo do ztracena; jen na sloupech vídala
cenu. Je to její sladká Amanda, jen její.
vybledlou fotografii její tváře.
Srolovala si rukávy černého trika, tak, aby zakryla
Pevně stiskla volant. Dnes byl den, kdy ji jistě najde.
všechny jizvy, které jí pomáhaly vše zvládnout.
Celá dlouhá léta byla jako posedlá vším, co ji mohlo k Nehlučně přešla přes ložnici ven na malou chodbičku.
dceři dovést. Policajti jí tvrdili, že už může být mrtvá. Nevnímala zápach, už si na něj zvykla. Na linoleu se
Alena si vzpomněla na obličej toho, kdo jí to říkal. Byl rozlévala tma až na modré světlo z Amandina pokoje,
tak bezstarostný a tak chladný, že se neovládla a
kde svítila olejová lampa. Vždy se bála tmy. Martina se
vrazila mu facku. Naštěstí pro ni to pochopil a přešel pousmála, je tak sladká a bezbranná.
to jízlivým úšklebkem.
Dveře v přízemí cvakly. Martina ztuhla. Doslova cítila
Digitálky na jejím zápěstí zuřivým pípáním ohlásily
vetřelcův strach. Otočila se na patě a vešla zpět do
půlnoc. Pro Alenu to byl signál, že musí začít jednat.
ložnice. Když se opět vynořila ze dveří, svírala v rukou
Dům, na který se dívala, patřil jednatřicetileté
baseballovou pálku.
Martině Proháňkové, která tu bydlela odjakživa.
Zjistila si všechno pečlivě, do puntíku. Telefonát, který ***
32
Poviedka
Kobka 01/2014
Jakmile vstoupila do tichého domu, překryla si dlaní
„Nééé,” vykřikla a snažila se vymrštit ze země.
obličej. V domě panoval šílený zápach něčeho
„Zpět ji nedostaneš!” ujistil ji hlas.
zkaženého. Už jen v přítmí rozeznala, že vstoupila
Další světelný zásah do obličeje. Alena se rozmáchla
přímo do kuchyně. Obrysy nasvědčovaly nepořádku a nožem okolo sebe, ve snaze zasáhnout cíl. Máchala
nijak velké hygieně.
však do prázdna, přesto nepřestávala. Tvrdý zásah do
Velmi dlouho naslouchala, ale neozval se žádný zvuk, pohybující se paže ji donutil upustit zbraň. Úder byl
jen vrčení ledničky. Pevně stiskla do dlaně rukojeť
tvrdý a nekompromisní. Alena zaječela bolestí. Ozvalo
dlouhého nože, jehož ostří se zalesklo ve tmě. Kolena se nepříjemné křupnutí kosti, doprovozené
se jí roztřásla, těžko u žaludku bylo téměř neúnosné. zlověstným smíchem.
Netušila, kde by měla začít hledat, neměla žádný plán, „Drž hubu, andílek spí,” bylo poslední, co zaslechla,
jen své bezhlavé odhodlání. Nabrala vzduch nasycený než ji tvrdý předmět udeřil do hlavy.
zápachem do stažených plic. Odhodlala se k prvnímu
kroku a potom k dalšímu. Podlaha nevrzala, byla
***
tichá, jako by tu vše nějak vyčkávalo.
„... maminka koupí diamanty, maminka koupí sál.
„Amando...,” hlas měla rozklepaný a lámal se. Její
Budeme mít brilianty na náš slavný bál…la la la… “
šepot tu zněl jako výkřik. Strach jí stahoval hrdlo,
Aleně třeštila hlava v neurčitých intervalech a melodie
určitě už o ní někdo musí vědět.
jakési ukolébavky jí drancovala uši. Zpěv byl tichý, ale
„Amando, broučku...,” opakovala plačtivě a drtila
ne pro ni. V ústech cítila pachuť vlastní krve a
rukojeť nože ze své kuchyně.
smradlavé látky, kterou v nich měla nacpanou.
„Mami?” slaboučký hlásek se ozval ze tmy za ní. Alena Pokusila se pohnout, ale marně. Něco ji poutalo k
ztuhla v pohybu.
zemi. Ruce měla svázané za zády a pociťovala ostrou
„Amando!” vyjekla a otočila se.
bolest v pravé paži.
Silný kužel světla ji zasáhl přímo do obličeje. Zcela ji
„Ty nejsi její matka. Už ne!” oznámil jí hlas prostě.
oslepil. Zavrávorala, ustoupila o krok dozadu, narazila Alena otevřela oči do mdlého světla. Hleděla na svá
do židle a převrhla ji. Nohy jí vypověděly službu a
stehna. Zvedla hlavu.
nechaly svou majitelku padnout k zemi. Surově se
Spatřila ženu sedící před ní v tureckém sedu, dlaní
uhodila do trupu o dřevo.
hladící baseballovou pálku. Předmět, který jí způsobil
Domem se rozezněl šílený smích.
zranění a bezvědomí.
„Bůh není doma!” ozvalo se jí nad hlavou. Aleně
„Á fem ejik mafa …,” zahuhlala bolestně skrz roubík.
tělem projel stejný pocit jako tenkrát, když hlas slyšela Oválný, bledý obličej se stáhl do zuřivé grimasy. „Drž
ve sluchátku. Vlastní osobní depresivní déjà vu. Ten
hubu!” Tenké bledé prsty se ovinuly okolo pálky a
samý posměšný, studený hlas.
prudkým švihem vedly útok na Aleniny nohy.
Úder byl tvrdý. Tělem spoutané projela neskutečná
31
Poviedka
Kobka 01/2014
bolest. Výkřik však pohltil hadr. Oči se jí zalily slzami, bolestí jinou.
které dočasně rozmazaly výhled na vzteklou Martinu. „Nikdy tě nepozná. Nikdy ji neuvidíš,” šeptala Martina
„Ty! Nejsi! Její! Matka!” Štěkavá slova jí rezonovala
a upjatě sledovala kousek pleti ve svých prstech.
těsně u pravého ucha. Z Alenina hrdla se ozval
Nevšímala si Alenina tichého pláče a neustálého
neurčitý náznak křiku.
bušení do hlavy hlavou.
„Ty! Už jí ani nebudeš podobná!” tvrdý úder dlaní do Martininy kaštanové oči se upřely Aleně na rty a
obličeje.
zaplály zvláštním ohněm. Opatrně vytáhla zmuchlaný
Spoutaná opět prozřela. Viděla Martinu ohýbající se k hadr z jejích úst a prudce jí stiskla tváře tak, aby ústa
zemi pro něco, co nemohla vidět. Když se narovnala, v našpulila.
ruce svírala drobnou, lesklou věc. Pár vteřin trvalo,
Alena se snažila z jejího sevření vymanit. Měla strach.
než si uvědomila, že je to žiletka.
Periferně sledovala, jak odkládá kus kůže na její
Vytřeštila oči. Její tělo s sebou začalo zuřivě škubat.
stehna. Otřásla se a udělalo se jí nevolno. Cítila, jak jí
„Už nikdy!” na rtech jí hrál jízlivý úsměv. Stále se
palec zabořil do čerstvé rány. Štípalo to.
přibližovala. Alena se pokusila kopat nohama, ale
„Co máš ty, co já ne? Proč mě tolik nenáviděla?”
nemohla je zvednout.
vmetla jí Martina do tváře. Alena zuřivě zafuněla.
O slovo se přihlásila bolest v paži.
„Jsem její matka! Je moje krev!” zachrčela přes závoj
Byla bezmocná.
slz a krve. Martin stisk byl stále silnější. Kaštanové oči
Martina k ní poklekla.
se nebezpečně zúžily.
„Neměla jsi sem chodit, víš? Měla jsi nás nechat na
„Už mlč. Nebo zemřeš okamžitě!” ztišila hlas.
pokoji.”
„Odvedu si svou holčičku, svině!” zaječela Alena
Ostří projelo Aleninou kůží na čele. Ostrá štiplavá
nepřirozeně vysokým hlasem.
bolest.
„Řekla jsem, abys zavřela hubu!” zuřivě jí práskla
Tichý chladný smích.
hlavou o trám. Aleně se zatmělo před očima. Martina
K dalšímu řezu došlo na levé tváři. Pomalý, dlouhý
pustila její obličej, jen na pár vteřin. Když se jej opět
tah, který opakovala ještě třikrát na stejném místě.
dotkla, byla zuřivější. Násilně jí vecpala prsty do úst a
Alena měla pocit, že zešílí bolestí.
snažila se je rozevřít. Alena se pokusila skousnout. Její
Žiletka vyjela z kůže.
hlava opět prudce narazila do trámu. Pokusila se
Uvolnila zaťaté svaly.
křičet, další rána do hlavy. Pak na jazyku ucítila něco
Z ničeho nic sebou trhla v šílené agonii. Její
slaného a poddajného. Svou vlastní kůži si uvědomila
smaragdové oči se v okamžiku, kdy Martina strhla z
za zlomek vteřiny. Cítila, jak se jí vše hrne nahoru.
její tváře čtverec kůže, protočily někam do hlavy.
„Ne, ne, ne,” ušklíbla se věznitelka. Zacpala jí nos a
Alena praštila hlavou o trám, ke kterému byla
druhou rukou přidržela bradu. „Zase to hezky
připoutaná a snažila se nahradit neutichající bolest
spolkni,” kárala ji jako malou holku. Neměla na
32
Poviedka
Kobka 01/2014
vybranou. Obsah svého žaludku byla nucena opět
plnou silou jí vrazila podrážku svých těžkých bot do
polknout, společně s kouskem tváře. Zatočila se jí
obličeje. Martina sebou praštila na chladnou,
hlava.
kamennou zem, ale opět se snažila zvednout. Výkřik.
„Co myslíš? Jaký je to pocit spolknout žiletku? Hm?” Podruhé se ocitla podrážka na jejím obličeji, teď s
pohladila ji po zdravé straně obličeje.
důraznějším dopadem. Konečně hlava věznitelky
Aleně se zastavil dech. „Di do prdele! Přestaň!”
dopadla bezvládně na podlahu. Alena napjatě
roztřásla se v čiré hrůze. Představila si ostrý předmět pozorovala její tělo. Měla dojem, že se každou chvíli
ze všech stran, jak jí klouže krkem a drásá jí. To snad rozchechtá a znovu na ni zaútočí. Dlouhou minutu se
nemohla myslet vážně? Ztuhla, když spatřila v
však nic nedělo.
Martiných očích odhodlanost a čirou lhostejnost.
Zhluboka si oddychla.
„Udělá to,“ proběhlo jí zběžně hlavou.
Jazyk se náhle zarazil o něco ostrého a ústa jí zaplavila
Martina jí zase chytila za tváře a donutila našpulit rty. čerstvá krev. Adrenalin z ní pomalu opadával a
V pravé ruce držela žiletku, která se jí zařezávala do
nastupovala bolestná agónie. V hrůze si uvědomila, že
ukazováčku. Bolest nejspíš nevnímala. Fascinovaně se jí žiletka zůstala zapíchnutá v horním patře. Začala
dívala na její rty.
sebou zuřivě trhat. Panikařila.
V posledních vteřinách si Alena uvědomila, že se
Martina sice byla v bezvědomí, ale na jak dlouho?
přidržuje obkročmo těsně nad jejíma necitlivýma
Když bude řvát, najde ji někdo? Měla matné tušení, že
nohama. Pocítila slanou chuť potu na předmětu.
bude ve sklepě. Ale jak se odtud dostane, když je
Nesnesitelná bolest na vnitřní straně úst.
spoutaná?
Zuřivě zaryčela a skousla.
Znovu narazila jazykem na ostří, další krev. Slzy
Martina vyjekla překvapením, když se ostré zuby
bezbrannosti se mísily s krví a štípaly v odhaleném
zakously do jejích bledých prstů.
mase. Žiletka. Když se jí povede nějak si ji vhodit do
Palčivá bolest, kterou musela Alena snést, se jí
dlaní, může se osvobodit. Musí! Amanda na ni čeká!
rozplývala po celém těle. Věděla, že má poslední
Myšlenka na dceru ji pobídla k činu. Zuřivě kmitala
možnost. Zmobilizovala veškeré své zbylé síly a
jazykem ve snaze rozpohybovat cizorodé těleso v
vykopla kolenem do vzduchu.
patře. Cítila, jak se její jazyk mění v něco
Neminula. Zasáhla ječící ženu do rozkroku. Křik ustal a neidentifikovatelného, ale nepřestávala. Z ničeho nic
Martina se svalila na levou stranu vedle jejích
žiletka dopadla na povrch zakrváceného jazyka. Krev
končetin. Alena slyšela její nářek. Věděla, že se za
se jí v tu dobu valila po bradě a vsakovala se do
chvilku vzchopí.
černého trika.
Stalo se.
Z hrdla se jí ozval nepřirozený jekot. Vystrkala žiletku
Martina se pomalu škrabala na kolena.
na kraj rtů a stiskla ji zuby. Zběžně se podívala k
Alena vytočila nohu do boku, jak nejvíce to šlo a
Martině. Ani se nepohnula. Natočila hlavu doprava a
31
Poviedka
snažila se dostat bradu za rameno. Bolest v pravé
Kobka 01/2014
Jemně ji k sobě otočila.
paži. Spolu se žiletkou jí do dlaní dopadla i sprška
krve. Každý její pohyb byl rychlý a přesný. Ruce se jí
Křik.
třásly, ale myšlenka na Amandu ji nutila se osvobodit. ***
Zařízla se do něčeho plastového. Naštěstí byla
Martina vyplivla krev smísenou se slinami. Bolel ji celý
spoutána jen stahovacími pásky. Ostří projelo plastem obličej a nos. Nejspíš zlomený.
jako máslem. Za pár okamžiků měla ruce volné.
„Já jsem bůh, děvko!”
Prvním pohybem si otřela ústa a smetla uvolněné
Martina prudce zvedla hlavu. Zírala do zeleného
vlasy z obličeje. Motala se jí hlava a bylo jí nevolno.
pekla, které se rozhostilo v Aleniných očích.
Ale teď si nesmí dovolit ztratit ani vteřinu. Pokusila se Grimasa nenávisti.
postavit na nohy. Otupělá bolestí už nevnímala vůbec Těžké kladivo v jejích rozechvělých dlaních.
nic. Kolena se jí třásla, ale díky trámu, kterého se
,,Ne-né!”
přidržovala, vstala.
Tma.
Martiny si nevšímala.
***
Rozhlédla se. Napravo od ní se ve stínu skrývaly
Sledovala jak se pod rozdrcenou hlavou tvoří tmavý
schody vedoucí k oprýskaným dřevěným dveřím. „Už flek. Sem tam se objevila našedlá hmota.
jdu, broučku,” zašeptala a klopýtavě vyrazila. Modré Alena zuřivě dýchala.
světlo na linoleu stále zářilo. „Amando...,” hlesla.
Kladivo neminulo.
Zpomalila krok. Nechtěla ji vyděsit. Lemem si otřela
Znechuceně si odplivla do mozaiky krve, kostí a
obličej. Dotkla se rány a zasykla. Tváře jí zdobily slzy
mozku.
dojetí. Už jen pár chvil a bude mít andílka v náručí.
***
Jemně strčila do bílých dveří.
„Policie české republiky, jak vám můžeme pomoci?”
Pokoj byl maličký, ale z celého domu nejčistší. Zrak jí „Nechala ji vykrvácet...”
ihned spočinul na posteli s modrým povlečením. Vše „Co se děje? Kde jste?”
tu bylo v kombinaci modré a bílé s doplňky delfínů.
„Už několik let musí být mrtvá… Shnilá…Moje
Na matčiných rtech se rozlil úsměv. Měla ráda delfíny, holčička.”
vzpomenula si.
„Uklidněte se a…”
„Amando, maminka je tu,” hlas se jí zlomil. Tělo pod „Ale ta svině je mrtvá … už nikomu neublíží! Zabila
peřinou se ani nepohnulo. Posadila se na kraj
jsem ji… Amando…”
matrace. „Půjdeme domů, zlatíčko.” Položila svou
„Paní, řekněte mi… Haló?
dlaň na místo, kde tušila záda.
Haló!”
„Amando?”
32
Poviedka na pokračovanie
Kobka 01/2014
Kamionista (2. časť)
Kamila otvorila veľké modré oči. „Čo?!“
„Išla som na záchod a keď som sa vrátila, už tam
Ivan Kučera
parkoval. Musel prísť, keď som bola na wécku,
inak by som si ho všimla.“
Kamila začala vstávať. „Ak si zo mňa robíš prdel,
zabijem ťa a zakopem ťa. Jasné?“
Kapitola 05
„Jasné.“
„Kamila zobuď sa!“
„Ale vážne. Vezmem nôž a podrežem ťa,
Kamila sa začínala prebúdzať. Marta ňou triasla.
makovička.“
Srdce mala až v krku. Takto sa nebála ani keď ju
Vyrazili k zamknutým dverám. Čakali, že vonku
obťažoval bezdomovec.
bude niekto stáť, ale nikde nikto. Marta podišla
„No čo je doprdele.“ Kamile sa rozlepili oči.
tesne k dverám a naozaj aj ona zahliadla obrysy
Pretrela si ich. Keď uvidela Martu, sklamane ich
opäť zavrela. Zrejme si myslela, že ju budí niektorý
z jej kulturistov.
„Je tu.“
„Kto?“ vyfúkla otázku do spánku znova
upadajúca Kamila.
„Kamionista.“
kamióna. Bez slova sa otočila k Marte
a nedokázala prísť na žiadne vhodné slovo.
Neuveriteľné.
„Čo budeme robiť?“ spýtala sa Marta. „Zavoláme
policajtov?“
„A čo im povieš? Že nám na pumpe parkuje
auto?“
37
Poviedka na pokračovanie
Kobka 01/2014
vrahovia sú práveže veľmi nenápadní a
„Deň po brutálnej vražde na inej pumpe? Áno,
sympatickí.“
presne to im poviem.“
„To ti poviem až ja, či je sympatický alebo nie.“
„Tak to je poriadna hovadina. Ak ich sem
zbytočne preženieš, tak si ani nechcem predstaviť, Marta sa zatvárila bezmocne. „Mne sa to celé
nepáči. Mali by sme zavolať políciu.“
čo nám urobia.“
„Rob si čo chceš, moja. No ak chceš pokladať
„No... zabiť nás na rozdiel od neho určite
nezabijú. Nech mi aj dajú pokutu, ale ja chcem
každého kamionistu za vraha, tak ti prajem veľa
túto noc prežiť.“
duševného zdravia.“
„Tak mi povedz, kde je. Zaparkoval a kde je?“
„Ale čo ak je to normálny kamionista? Nemusíš
„Asi trčí v kabíne a honí si.“
byť hneď paranoická, zlato.“
Marta útočne pozrela na Kamilu. „Ak by to bol
„To, že som paranoická ešte neznamená, že ma
normálny šofér, prišiel by sem a niečo by si kúpil.
nesledujú.“
Alebo by sa aspoň spýtal, či tu môže parkovať cez
Kamila prevrátila oči. „No tak im zavolaj! Ale ja
noc.“
s tým nechcem mať nič spoločné.“
„Pozri, chlapi sú všelijakí. Možno sa ťa hanbí. Vidí
„Radšej sa necháš zabiť?“
moje super kozy a proste sa sem hanbí ísť.“
„Nikto sa nechce nechať zabiť, miláčik. Proste
necháme zamknuté a hotovo. Nemá sa ako dostať „Takže tebe to ako argument stačí...“
„Stopercentne.“
dnu. Jedine, že by rozbil dvere, ale za ten čas by
sme sa zamkli v šatni a tam sú drevené dvere. Cez Marta zlovestne pozerala na podozrivo tmavú
kabínu šoféra. Nič sa v nej nehýbalo...
ne by sa tak skoro nedostal. Zavolali by sme
Ale naozaj?
políciu a ak by sa aj dovtedy presekal cez dvere,
zamkli by sme sa v záchodovej kabínke. Tam sú
ďalšie drevené dvere.“
Kapitola 06
To Martu trocha upokojilo. „No dobre. Ale čo ak
„Prečo to robí?“ spýtal sa do niekoľkohodinového
sa objaví? Nepustíme ho dnu?“
monotónneho hučania motora mladý policajt.
„Podľa toho, či sa nám bude páčiť.“
„Ten vrah?“
Tentoraz prevrátila očami Marta.
„Hej. Je chorý?“
Kamila jej udrela do pleca. „No vážne. Dobre vieš,
čo hovorili poliši. Ten hajzel býva naobliekaný ako
Dedo Mráz. Ak sem príde taký chlapík, povieme
a hotovo.“
dokonca takmer na sto percent isté. Zdravý
jedinec to nerobí.“
mu, že ho pustíme len ak nám ukáže tvár. Ak bude
vyzerať ako psychopat, proste ho nepustíme dnu
„Iste. Môže to byť duševná porucha. Je to
„Vy už ste také typy vyšetroval?“
„Samozrejme. Veľakrát.“
„Ovplyvnilo vás to? Viete, ako to myslím.“
„Kama vrahovia nemusia na prvý pohľad vyzerať
ako vraždiaci psychopati. Čítala som, že masoví
38
Poviedka na pokračovanie
Kobka 01/2014
„Určite ovplyvnilo, ale snažil som sa udržať si
„No?“ Marta hypnotizovala počítač. Takmer
odstup.“
nedýchala, ale stále nič nevidela.
„To sa dá?“
„Je tu.“
Enzechštejn neodpovedal.
Marta v sekunde zdrevenela. Pozrela na dvere.
„Ak ho chytíte, zastrelíte ho?“
Vonku stál vysoký veľký chlap v baranici a klopal
„Čo ti to napadlo?“
na dvere.
„Je to psychopat.“
Marta pozrela na Kamilu. „Čo urobíme?“
„Ak to nebude nutné, nie. Nemáme právo zabiť
„Nie je zamaskovaný...“
Naozaj nebol. Mal čierny rolák a baranicu, ale
psychicky chorého človeka. Sme len policajti.“
žiadny šál. Mohol mať štyridsať a milú tvár
„To je síce pekné, ale dobre viete, že odborníci
ho strčia na pár rokov do blázinca a potom pustia. s jasnými očami.
„Páči sa mi,“ povedala Kamila a vykročila
To je spravodlivosť?“
k dverám.
„Po prvé, ak si chcel spravodlivosť, mal si ísť za
sudcu. A po druhé – nikto nikoho nepustí. Stretol
„Hej!“ vykríkla Marta.
som sa s prípadmi, že po niekoľkých rokoch
„Neboj, len sa ho niečo spýtam.“
prepustili na slobodu vraha jedného človeka. Ale
„Ale neotváraj!“
tento ich zabil more. Takého nikdy nepustia.
„Jasné.“
Zhnije v base.“
Marta za ňou radšej išla. Stáli oproti nemu.
Otázkou je, či ho chytíme včas. Ale to už nahlas
Z výšky na nich pozeral. Delili ich od seba len
nepovedal.
sklenené dvere.
Chlapík sa usmial. „Dobrý večer baby.“ Cez dvere
bolo počuť.
Kapitola 07
„Komu dobrý, komu zlý,“ usmiala sa koketne
Od objavenia kamiónu ubehla trištvrte hodina.
Kamila a rozopla si horný gombík na košeli. Potom
Obe zostali spolu za pultom. Kým Kamila si
ešte jeden. Odhalila čiernu podprsenku. Marta si
znudene lakovala nechty, Marta monitorovala
všimla, že bradavky jej stáli. Bože na nebi, toto
situáciu na počítači. Okolo pumpy boli štyri
celé bolo úplne šialené.
kamery. Teraz pozerala na zábery z nich. Myšou
„Čo máte zlú náladu? Ani sa vám nečudujem,
nimi hýbala doprava a doľava, približovala si
samé v noci v robote. To ktorý dobrák vás sem
jednotlivé pohľady alebo odďaľovala. Ale nikde
nahnal, dievčence?“
nikoho nevidela. Husto snežilo. Na zemi bol biely
poprašok. Kamery ale neboli také kvalitné, aby pri
priblížení dokázala vidieť, či v snehu sú alebo nie
sú stopy po topánkach.
„Zlato?“ spýtala sa Kamila.
Kamila mávla rukou. „Taký jeden debil.“
„No to si myslím. Máte zatvorené?“
„To je váš kamión?“ skočila do rozhovoru Marta.
Chlapík na ňu pozrel. Akoby si až teraz všimol, že
tu bola aj ona. „Áno. Pekný, však?“
37
Poviedka na pokračovanie
Kobka 01/2014
Chlapova tvár stvrdla. „To teda mám. Chceš
Marta o sebe nemohla povedať, že by sa jej
vidieť? Môžeme ísť do kamióna.“
kamióny ako také nejako extra páčili...
„Ospravedlňte moju kolegyňu. Je nervózna.“
„Hm. Tam nie.“
„Ale ale. To je zlé. Prečo?“
„Tak ma pusti dnu a rozdáme si to v sprche.
Vidím, že tvoja kolegyňa nemá záujem.“
„Ále... Dávno ju nikto neposexoval.“
Kamila urobila bublinu a hneď ju aj praskla. „Ona
Chlapík sa zasmial. „Tak to môžeme rýchlo
je ešte panna.“
napraviť.“
„Tak čo, pustíš ma?“
„Íha. Všetci traja?“ Kamila sa vedela na rozkaz
Kamila odomkla a otvorila dvere. Dnu mrazivý
začervenať.
severák vovalil studené vločky. Kamionista rýchlo
„No jasné, že všetci traja naraz. Alebo len my
dvaja. Alebo postupne. Ako si len poviete. Nie som vstúpil dnu a začal si medliť od zimy fialové ruky.
Potom pozrel z výšky na Kamilu. „Myslela si to
ženatý.“ Ukázal im prsty bez prsteňov.
vážne?“
„Íha. Taký fešák sa nemá ženu.“
Kamila mala smrteľne vážnu tvár. „To si píš,
„Ale prosím ťa,“ potykal jej.
pane.“
„Páčime sa ti?“ Aj Kamila prešla plynulo do
Chytili sa za ruky a odišli dozadu.
tykania.
Podozrievavá Marta si uvedomila, že chlap síce
„Jasnačka.“
„Ktorá viac?“
nemal tvár zamaskovanú šálom ani šiltovkou, ale
„Obe.“
akoby vedel, kde je kamera a stál jej chrbtom.
Možno tu už niekedy bol zmapovať terén.
„To len tak hovoríš.“
„Nie, vážne. Ste presne moje typy. Štíhle útle
dievčence túžiace po akcii. Vy musíte byť tiež
Kapitola 08
dobre nadržané, čo? Máte tu sprchy?“
Bolo to neuveriteľné. Úplne neuveriteľné. Marta
„No jasné, že máme.“ Kamila si do úst vhodila
stála za pultom. Bolo to len pár minút, čo Kamila
žuvačku.
s chlapom zmizli v šatni. Kamila to v minulosti už
„Aj ste sa dnes spolu sprchovali? Dávali ste si
párkrát na nočnej urobila a Marta sa utešovala, že
nožničky?“
aj teraz to bude len neškodná jednorázovka
Na Martu to začalo zachádzať priďaleko, ale zdalo
sa, že Kama je čoraz viac na koni.
„No jasné, že sme si dali. Máme to radi, ale viac
by sa nám páčil v tele poriadny samec.“
„To verím.“
„Koľko si na cestách? Dva dni?“
„Dva dni?“ zasmial sa. „Bodaj by. Dva týždne.“
a nikto nikoho nezabije. Ale predsa len... chlap sa
jej na prvý pohľad nepáčil. I keď musela uznať, že
za takejto situácie by sa jej zrejme nepáčil ani
medvedík koala.
Na pumpu prišlo osobné auto. Chlap v čiernom
obleku natankoval, zaplatil, poprial šťastné
a veselé a odfrčal preč.
„No teda. Ty ale musíš mať semena.“
38
Poviedka na pokračovanie
Kobka 01/2014
„Majo, cez vianočné sviatky majú kamióny
Marta sa započúvala do zvukov pumpy. Vonku
bzučali neónové lampy osvetľujúce čerpadlá. Dnu zakázané chodiť po cestách. Ministerstvo tento
bzučala mraznička s nanukmi a box s chladenými rok neudelilo výnimku.“
„To viem, ale proste to bude nejaký poľský kokot.
malinovkami.
Potom to začula. Prvý vzdych. Postupne sa pridali Viete, akí sú niektorí poľskí kokoti, šéfe. A vrah to
ďalšie. Zvuky naberali na intenzite a počte. Modlila nebude aj viete prečo?“
sa, aby neprišiel nejaký zákazník. No vonku bolo
„Prečo?“
mŕtvo. K vzdychom sa pridalo hlasné plieskanie
„Neupozorňoval by na seba. Neriskoval by, že ho
holých tiel o seba. Páni to ale musela byť mrdačka, zastaví hliadka kvôli zákazu chodenia kamiónov
pomyslela si Marta. Ten chlap Kame, ako to mala deň po tom, čo vraždil. Nie, mýlite sa. Je to planý
poplach. Veci sa nevyriešia až takto jednoducho.
rada, určite vyšuká mozog z hlavy.
To predsa viete lepšie ako ja.“
Jednak to nemohla ďalej počúvať a jednak jej
niečo napadlo. Hodila na seba vetrovku a šiltovku
„Majko, povedal som ti, že je hladný. Túži po
zabíjaní. Vieš, čo robí s človekom hlad? Bičuje ho
a s mobilom v ruke vybehla do veternej noci.
do nepríčetnosti. Vyformuje mu v srdci šialenstvo
Okamžite ju ovalil vietor a sneh. A chlad. Chlad
a zúfalstvo. Taký človek je schopný urobiť
najmä.
čokoľvek. Ako keď je chlap nadržaný. Vtedy
Rozbehla sa ku kamiónu.
nepremýšľa. Som presvedčený o tom, že je to náš
vrah. Ak sa mýlim, vrátim preukaz a služobnú
zbraň.“
Kapitola 09
Majo vytiahol búchačku. „Tomu poviem slovo do
Enzechštejnov džíp stál na pumpe. Vnútri sedel
bitky, šéfe.“
mladý policajt a jedol bagetu, ktorú si doniesol
z pumpy. Obsluhoval tam chlap s jazvou cez pol
tváre. Enzechštejn zostal dnu, že prehodí pár slov.
Kapitola 10
Mladík sa práve chystal zahryznúť sa do plátku
Marta vystúpila po troch železných šmykľavých
syra, keď sa dvere na pume rozrazili dokorán
schodíkoch ku kabíne kamióna a nakukla dnu. Ale
a takmer z nich vyletel Enzechštejn. Naskočil za
plán jej nevyšiel. Nič zvláštne nevidela. Žiadna
volant, naštartoval a dupol na to.
odrezaná ľudská hlava, žiadny nôž ani motorová
„Svetlá, šéfe.“
píla. Len bežné veci. Prázdne obaly od sladkostí,
Šéf zapol svetlá a stierače. „Videl ho. Ten chlap
prázdne fľaše od minerálok, veci na prezlečenie
videl kamión. Asi pred hodinou prefrčal okolo.“
a škatuľka s kondómami.
„To vôbec nič nemusí znamenať. Pochybujem, že Skúsila otvoriť. Zamknuté.
ho nájdeme. Pred hodinou? To je dosť...“
Zišla dole. Obchádzala kamión. Hľadala čokoľvek
podozrivé, ale nič nenašla. Na plachte bolo
37
Poviedka na pokračovanie
napísané DOVOZ POTRAVÍN – VŽDY ČERSTVÉ,
VŽDY NAŠE.
Sklamaná, alebo aj nie, sa vrátila dnu. Vzdychy
ustali, plieskanie tiež. Bolo ticho.
Začula pustenie vody v sprche. Tak už zo seba
Kobka 01/2014
Uvidela mobil. Musel patriť jemu, Kama mala iný.
Bol opretý o nohu lavičky. Asi to robili na zemi
a on si to nakrúcal.
Kamera na mobile bola stále pustená, zabudol ju
vypnúť. Stlačila stop a začala si pozerať
zmývate vrstvu sexu, ovečky? spýtala sa v duchu. desaťminútové video od začiatku. Dvere na
Znudene sa vrátila za pult. Ak má človek za kolegu miestnosti so sprchami a wéckami sa neotvárali.
niekoho ako Kamila, aspoň sa nenudí. To sa
muselo uznať. Problém bol v tom, že dospelý
Musela dúfať, že to tak zostane.
Na videu videla, ako ležali na dlážke. Vyzliekali sa,
človek by sa koľkokrát radšej nudil, než by sa mal začala ho fajčiť. Mal poriadne telo a poriadne delo.
vystavovať takýmto šialeným, absurdným scénam. Cítila, že zvlhla medzi nohami. Srdce jej začalo
Marta už na to nemala vek. Mala dvadsaťsedem. prudko biť. Dala si mobil bližšie k tvári, aby jej
Tak to v sebe musíš mať plno semena, čo?
pripomenula si Kamilinu hlášku. Neveriacky
neunikol žiaden detail. Robili to odzadu, na
misionára, chvíľku to robil ústami on jej a potom
vybuchla do smiechu. Tak to bola sila. Vedela, že ona jemu. Nedokázala od displeja odtrhnúť zrak.
Kama si servítku pred ústa nedáva, ale počuť to na „Haló! Haló, je tu niekto?“ ozvalo sa zrazu
vlastné uši bola sila.
spredu. Silný mužský hlas. Zákazník? Jedine. Alebo
Buch!
ozajstný vrah-kamionista. Až teraz si uvedomila, že
Zažmurkala a pokrčila čelo. Vždy, keď ju niečo
v strese zabudla zamknúť vchod.
zaujalo, alebo keď nad niečím rozmýšľala, to
Odrazu sex skončil, chlap zo seba Kamilu zhodil
robila. Už ako malá. Dokazovali to niektoré čierno- a začal ju udierať do tváre. Vták mu stále poriadne
biele fotky z jej detstva. Malá Mata, ako sama
stál. Potom ju kopal do brucha, hlavy a rebier.
seba vtedy volala, s poriadne pokrčeným čelom.
Schúlila sa do klbka. Zdrapil ju za vlasy a ťahal
Buch!
vedľa do spŕch. Marta si všimla, že namiesto tváre
Voda v sprche stále zurčala.
mala Kamila už len krvavú kašu. Nekládla najmenší
Dala si mobil do vrecka a pomaly, potichu, išla
odpor. Bola mŕtva alebo odpadnutá.
dozadu. Pootvorila jemne dvere na šatni a nakukla „Je tu niekto?!“ ozvalo sa spredu. „Haló!“
dnu. Prázdno. Na zemi porozhadzované šaty.
S mobilom v ruke vyrazila k hlasu, no tesne
Našla jeho rifle a vypátrala v nich peňaženku.
predtým, než stlačila kľučku, začula zavŕzganie
Nenašla v nej ale žiadne doklady, len zopár
dverí na sprchách spojených so záchodmi.
bankoviek. Ani fotky, či lístočky s odkazmi.
Pozrela na dvere, spoza ktorých šumela sprcha.
Snažila sa začuť hlasy, ale žiadne nepočula.
Skamenela. Obzrela sa.
Stál tam. Veľký nahý chlap. Stále mu stál. Takého
veľkého vtáka nikdy nevidela. Fascinovane naňho
pozerala. Potom stúpala pohľadom hore. Brucho,
hruď, ruky a krk mal zafarbené červeno-čiernou
38
Poviedka na pokračovanie
Kobka 01/2014
farbou. Ani nechcela vedieť z čoho. Na bruchu mal Chlap sa rútil na Enzechštejna.
Ten mu pozrel do divokých očí. Na okamih sa mu
nalepené kúsky pravdepodobne ľudského mäsa.
Išla pohľadom ešte vyššie. Chlap sa uškŕňal. Zuby zazdalo, že boli žlté a hneď nato hnedé
mal potiahnuté krvou a uvidela medzi nimi ľudské „Šéfe!“ vykríkol Majo.
ucho. Kamilino ucho s náušnicou. Jednou rukou si
„Strieľať len na môj rozkaz!“
začal honiť. V druhej držal zakrvavenú dýku.
Chlap rozhodne nevyzeral že by chcel zastaviť.
„Poď k tatkovi,“ povedal chlap mierne. „Ukáže ti, Tvrdého vtáka zrejme chcel použiť ako baranidlo
čo je správne. Čo je dobré. Prepadni môjmu kúzlu. a šialene okolo seba mával dýkou. Od policajtov
No poď. Zatancuj mi, ty zvrhlá skurvená štetka!“
ho delilo ešte niekoľko metrov. Enzechštejn sklonil
Už kričal. Prestal si honiť a rozbehol sa k Marte.
zbraň a strelil mu do kolena a potom do druhého.
Otvorila dvere a prekĺzla von, do chodby.
Chlap sa zrútil na zem, kde reval a oháňal sa
V ramene ucítila bolesť. Periférnym videním
dýkou. Enzechštejn k nemu podišiel a strelil mu do
zahliadla, že jej z neho trčí dýka. Potkla sa
lakťa. Dýka odletela. Potom mu strelil do druhého
a strepala sa na zem. Obor ju schmatol za vlasy
lakťa. Keď bol znehybnený, kopol mu do hlavy a
a udrel jej do tváre. Vyšmykla sa mu zo zovretia,
poslal ho do ríše snov.
ani nevedela ako to dokázala. Niekde v sebe ešte
„Zavolaj posily, Majko.“
nabrala silu na útek. Bežala preč od šialenca,
Majko vytiahol mobil a telefonoval.
pohľad zamazaný od krvi. Akoby pozerala cez
Enzechštejn stál nad omdletým telom
červené sklíčko. Videla už iba na jedno oko.
kamionistu. Erekcia stále nepovoľovala. Ležal na
V hlave jej dunelo a v rebrách pichalo.
chrbte a obrovský zakrvavený vták mu stál ako
„Poď k tatkovi! Tatko ťa volá! Pojebem ťa!
Uááááá!!!!!!“
Vyteperila sa z chodby, no ďalej už bežať
nevládala, vrazila do regálu s napolitánkami
svieca proti oblohe a temne pulzoval.
„Mali ste ho zabiť, šéfe.“
„Musíme sa ovládať. Inak budeme rovnakí, ako
oni. Tá hranica je strašne tenká.“
a všetko to zhodila na zemi, na ktorú sa nakoniec
„A čo ona?“
aj sama zrútila. Cítila, ako dlávi krehké pochúťky.
Enzechštejn podišiel k dievčaťu, kľakol si k nemu
Počula, ako sa blížil. Zrazu stál nad ňou. Sklonil sa a začal ho hladkať po tvári. Rozplakalo sa.
k nej a vytiahol z nej dýku.
Hmlisto zahliadla čiesi topánky. To nemohli byť
jeho. Bol predsa bosý a holý.
„Ruky hore! Polícia!“
„ČO?!?!?“ zrúkol chlap, prebehol jej po chrbte,
„Pšt, už bude všetko v poriadku. Zvládla si to,
kočka. Už sa ti nič nestane. Neboj sa, už je to
okej.“
Jej plač zosilnel. Vedel, že sa z toho potrebuje
vyplakať. Bol to bežný šok, akých už v práci videl
niečo jej pri tom zlomil, jasne to cítila. Videla jeho milióny.
bosé chlpaté nohy bežiace k topánkam.
V diaľke začali hulákať sirény.
„Okamžite stojte, lebo vystrelíme!“
37
Poviedka na pokračovanie
Kobka 01/2014
„Moja kamoška...“ zavzlykala Marta pomedzi slzy
a sople.
Enzechštejn s obavami pozrel na dvere do šatne.
Počul šum sprchy. Vedel, čo tam nájde. Vedel ale
aj to, že už to viackrát nenájde. Ešte chvíľku
zranenú dievčinu hladkal po tvári a vlasoch. Potom
konečne odpadla. Vstal, pre istotu vytiahol zbraň
a vykročil do šatní.
Policajt si vždy musí dokončiť svoju robotu.
Koniec.
21. 9. 2013
38
Poviedka
Kobka 01/2014
Případ
Robert Poch
„Vědec, odhaluje to, co se skrývá za zjevným,
jeho cílem je nakonec vyslovit skryté“
„Je vážně hrozné, co jste si prožil, … ehm … ehm, strašné čím vším jste si musel projít …
ehm … ehm … Rudolfe. Spát vedle umučených těl nebo na hrobech bestiálně umučených
obětí, které, jak vy jste řekl, zavraždila… ehm …ehm.“ Profesor byl trochu nachlazený, a byl
nevrlý, protože cestou sem bloudil, musel v horách párkrát vystoupit, aby se zeptal tamějších
horalů na cestu.
45
Poviedka
Kobka 01/2014
„Pane profesore, dodnes si pamatuji ten náhrdelník z lebek a opasek z uťatých rukou,
obtěžkaný několika čerstvě useknutými hlavami.“ Profesor si v duchu pomyslel: „No jistě!
Viděl jsi nějaké vyobrazení, zřejmě bohyně Kálí, a najednou si jí představuješ jako hrůznou
Stařenu z hory.“ Nahlas, ale řekl. „Mhm… zajímavé!“ pana profesora Rudolfův případ velmi
zaujal. Už od zběžného pročítání zdravotnické dokumentace v něm rostlo nadšení a vědecký
zápal. Pan profesor byl povahou osamělý vlk, jen ucítil stopu, vydal se okamžitě po ní. Z úvah
ho vyrušil Rudolfův nervózní hlas. „Pořád mám před očima její scvrklé, hlubokými řeznými
ranami rozryté tělo.“ Pozoroval, jak si Rudolf nervózně stiskl nos. „Fuj, a tak odporně páchla!
Potírala se čerstvou lidskou krví…“
„To je strašné, ani si neumím představit takovou hrůzu!“
„Její smích byl tak cynický! Posměšná, zlá, nelidská Stařena z hory. Nebyla z tohoto světa.
Nepatřila sem, nebyla jednou z nás.“
Profesor vzal do rukou obrázky, které namaloval Rudolf. Naturalisticky vykreslovaly Stařenu
z hory při páchání hnusných zvěrstev. Opatrně vytahoval kresbu jednu po druhé. Pozorně si
otřesné výjevy prohlížel. Odkašlal si. „ … a přitom všem jste jí viděl?“ zeptal se tiše.
„Všechno jsem nakreslil, přesně tak, jak se stalo.“ kýval hlavou Rudolf. „Měla v sobě
tajuplnou a přitažlivou moc. Děsila mě tím, jak byla krutá, nelítostně pohrdala lidskými
životy. Páchala ohavná zvěrstva. Tolikrát jsem jen viděl surovou brutalitu… a to její sadistické
nadšení.“ Hlas, se Rudolfovi zlomil v hrdle. Několikrát polkl na prázdno. Zvlhly mu oči. „Víte,
pane profesore, ona ale necítila lítost, ani zájem o oběti, ani výčitky.“
„Asi vám rozumím, Rudolfe. Stařena z hory sloužila bohyni hřbitovů, vraždění a krve…“
Profesor se odmlčel, chvíli trvalo, než se zeptal. „Jaké že bylo jméno té bohyně, které
s takovým zanícením sloužila?“
„Bhowani…“
„Mhm…“ odfrkl profesor znechuceně. Pomyslel si: „Ale samozřejmě, že zrovna bohyně
Bhowani! Už v minulém století v knize Thug, Or a Million Murders, jistý plukovník Sleeman
45
Poviedka
Kobka 01/2014
tvrdí, že Thugové v Indii takto nazývali, bohyni Kálí, autor také uvádí zajímavou legendu, proč
právě Thugové vytvořili kult vrahů.“
Profesor si byl stále jistější, že jedna z osobností v Rudolfovi si myslí, že je Thugem.
Rudolf, si neklidně mnul dlaně, pak položil ruce na kolena a nervózně pohyboval nohama.
Profesor se pohodlně rozvalil v křesle za stolem, sepjal si ruce za hlavou, upřeně skrze
dioptrická skla zíral před sebe. „Obětovala nevinné lidi, které velmi pečlivě vybírala, aby pak
prováděla do nejmenších podrobností vypilovaný rituál. Viděl jste jí při tom všem, Rudolfe?“
Panu profesorovi se vůbec nechtělo přijet z Prahy sem do zapadlého městečka na severu
Moravy. Ani nevěděl, že nějaký Šumperk existuje.
„Tak, jako vidím teď vás.“
Profesor přemýšlel. Dlouhými prsty se prohraboval v precizně sestřižené bradce. Rudolf byl
zvláštní případ. Poslouchal, co právě říkal. „Ano, mluvil jsem o tom a nahrávali mě.“ Pan
profesor nahrávky slyšel, a to byl ten důvod, proč vážil cestu až sem.
„Také jste se svěřil s tím, že jste byl jednou z obětí… ehm… ehm…, a přežil jste.“
„Byl jsem jednou z obětí Stařeny z hory, a přežil jsem.“ Profesor velmi dobře vnímal temný,
vystrašený podtón v Rudolfově hlase. Sundal si brýle. Promnul si unavené oči. Pak si je znovu
nasadil na malý, buclatý nos. „Proč se domníváte, že jste přežil?“
„Možná zázrakem a možná náhodou. Nejsem vyvolený, to v žádném případě. Vybrala si mě,
jako stovky jiných přede mnou, aby prozkoumala, zda mám játra, ledviny, žaludek či srdce na
správném místě, jestli moje ruce jsou dost dlouhé na to, aby jejich délka upokojila
krvežíznivou bohyni Bhowani. Byl jsem vhodnou obětinou.“
„Zajímavé, velmi zajímavé, co mi vyprávíte, pane Rudolfe. Něco jí ale během vašeho mučení
asi vyrušilo, že…?“ Rudolf nenechal profesora, aby domluvil. „Mučení? Co to říkáte! Dělala
jen to, co musela konat. Selekci pro pozdější rituál!“ Profesor se znechuceně zatvářil, aby
zakryl své emoce, přikryl si pravou dlaní rty. Viděl strašlivá poranění na Rudolfově těle,
hluboké, klikaté, špatně zajizvené řezné rány. „Ale já se stihl odplazit a zachránit se.
45
Poviedka
Kobka 01/2014
Šílený hrůzou jsem se schovával daleko od lidí. Ve strachu, že mě najde, aby dovršila přípravy
na mém těle a mohla tak dokončit rituál. Přežil jsem. Ale ostatní takové štěstí jako já neměli.
Viděl jsem, co s nimi udělala! Ohavná, krutě nelítostná zrůda, Stařena z hory!“ Rudolf si zase
začal mnout nervózně ruce. „Stařena z hory byla přesvědčená, že kdyby nezabíjela obzvláště
surovým způsobem, temná bohyně Bhowani by se k ní nechovala přívětivě a upadla by do
žalu a bídy.“
„Ale to víte odkud, Rudolfe?“
„Myslím, že mi to sama řekla.“
Profesor pokyvoval hlavou. Znovu se zaměstnal prohlížením obrázků. Občas se zadíval
směrem k Rudolfovi. Pak kresby vrátil nazpět do spisu. Věděl o Rudolfovi téměř vše.
Například i to, že byl mnoho let zaměstnaný v jednom šumperském opravárenském podniku.
Pracoval jako elektrikář v oddělení údržby. Byl přes dvacet let ženatý, otec dvou synů.
Rudolfa znali v práci i v rodině jako mírného, laskavého, skromného a hluboce věřícího
člověka, který byl oporou své manželce a láskyplně pečoval o své děti. Kriminalisté dlouho
nemohli uvěřit tomu, že tak přívětivý a milý člověk jakým Rudolf navenek pro své okolí byl,
mohl obzvláště opovrženíhodným způsobem zavraždit během šestnácti měsíců devět mužů a
stejný počet žen.
„Stařena z hory mě unesla, pane profesore, uprostřed noci. Ležel jsem vedle manželky, děti
spaly o patro níž, ale já nemohl usnout. Měl jsem takový divný pocit. Tlačilo mě na hrudi,
potil jsem se a třásl. Slyšel jsem tiché šeptání. Otevřel jsem okno a stála tam v zahradě.
Dodnes si pamatuji, jak mě neviditelná síla vynesla ven z okna.“
„Kam jste letěli, pane Rudolfe?“
„Letěli jsme celou noc. Když svítalo, zastavili jsme se na kraji městského lesa u budovy bývalé
plicní léčebny, které tu odedávna říkáme Sanatorka.“
„Máte na mysli tu zničenou rozsáhlou stavbu obklopenou vzrostlými kaštany a mohutnými
jehličnany?“
45
Poviedka
Kobka 01/2014
„Vy jste tam byl?“
Profesor se v duchu usmál, ale navenek nedal najevo žádnou emoci. Jistě že tam pan
profesor byl, vždyť se jednalo o důležité místo činu. Tam našli tělo poslední oběti. Rudolf
ženě za živa uřezal ruce a rozřezal jí břicho. Nařízl stehenní svaly, vzal srdce a položil ho do
rány na levém stehně a játra vložil do rány na pravé noze. Střeva omotal kolem hlavy oběti a
do úst jí vstrčil vyříznutou dělohu i s vaječníky, ale předtím jí vyřízl jazyk, kterým zakryl její
pořezané přirození. Uřezal mrtvé uši, které pak zřejmě uvařil a snědl. Ohyzdně znetvořenou
mrtvolu oběti našla skupina místních bezdomovců, kteří žili v lese ve stanech nedaleko místa
činu. Hroznější vystřízlivění si nikdo z nich neuměl ani představit, když se v poledne probudili
z opilosti, uviděli zohavené tělo na širokém venkovním schodišti, kterým se vcházelo do
zchátralé budovy.
„Ano, byl jsem tam. Je to zvláštní, tajemné a trochu strašidelné místo už proto, že budovu
ústavu postavili v blízkosti Šibeničního vrchu a Čarodějnické planiny.“
Místností se rozeznělo hlasité vyzvánění. Profesor sáhl po sluchátku telefonu. „Můžete.“
Praštil sluchátkem a obrátil se k Rudolfovi. „Pro dnešek si dáme pauzu. Odpočiňte si, a zítra
budeme pokračovat.“ Otevřely se dveře. Profesor pokynul hlavou, dva statní muži v
uniformě strážní služby vyzvali Rudolfa, aby vstal, měl na rukou a nohou pouta. Odvedli ho
z místnosti pryč.
Na druhý den, brzy ráno, zaměstnankyně vězeňské služby mírovské věznice, v málo
navštěvovaném místě tamější zahrady, v šelestivém stínu pod převislými větvemi štědřence
odvislého, našly na kusy rozsekané Rudolfovo tělo. Když pominul první šok z hrůzného
nálezu, všimly si, že někdo si dal velmi záležet, aby rudě zbarvený jazyk vytažený z pusy,
vypadal tak, že ho oběť vyplazuje.
45
Recenzia
Kobka 01/2014
Kľúče k netušenej katastrofe
Juraj Búry
Joe Hill je kráľovsky dobrý spisovateľ. Je to prirodzené, veď jeho otec je doslova King. A jablko
nepadlo ďaleko od stromu, Hill je vynikajúcim rozprávačom, ktorý aj tú najklišéovitejšiu tému dokáže
podať napínavo a zaujímavo. Kabát po mŕtvom, chlap, ktorému rastú rohy, čarovný plášť. Nič
prevratné. A aký úspech s tým zožal!. Nuž a teraz vďaka vydavateľstvu Comics Point môžeme
sledovať jeho príbeh o zázračných kľúčoch a jednom podivnom mieste zvanom Lovecraft. Koncom
minulého roka priniesli na náš trh už druhú časť komiksovej série Lock and Key (Zámok a Kľúč) –
Hlavohrátky.
49
Recenzia
Kobka 01/2014
Prvá časť tu bola už nejaký ten piatok. Nezaškodí si ju trochu pripomenúť. Rodina Zámkových je na
svojej chate prepadnutá sadistickými mladíkmi. Ubráni sa, ale za cenu života otca. A tak sa pani
Zámková a jej tri deti – malý Boďo, tínedžerka Kinsey a ich starší brat Tyler – presťahujú do mestečka
Lovecraft, do starého rodinného sídla s mnohými dverami a kľúčmi. Boďo nájde čarovný kľuč, v studni
ducha a začne sa odkrývanie temnej kapitoly zo života ich mŕtveho otca. Niečo hrozivé je pochované
v minulosti a v útesoch pod Lovecraftom. Ja neviem, už len ten názov ich mal varovať, že nie je dobrý
nápad otvárať všetky dvere, ktoré sú zamknuté.
Hillovi sa podarilo vytvoriť zapletený príbeh plný skrytých náznakov
a významov,
stojaciu
presne
medzi
temnou
fantasy,
hororom
a rozprávkou. Zatiaľ čo dectská berú všetko skôr ako hru, okolo nich sa
hýbe desivá sila odhodlaná na čokoľvek. A všetko to má korene
v minulosti, v nejakých udalostiach, ktoré si čitateľ musí skladať sám,
kúsok po kúsku. A to je na tom to najzábavnejšie. Rozpletanie nitiek
a sledovanie odrobiniek až do temných jaskýň.
Zámok a Kľúč má mnoho vrstiev. Najvýraznejšia je tá o objavovaní vlastnej sily. Hlavníý hrdinovia sú
ešte len deti, ale prah dospelosti sa blíži a oni sa musia vyrovnávať s vecami, ktoré si dovtedy
neuvedomovali. Zrada, smrť, manipulovanie. Každým odomknutím sa svet stáva temnejším miestom.
Veď každý všetci sme boli v tom veku, keď sme mali dojem, že svet už poznáme, všetko vieme
a môžeme otvoriť dvere trinástej komnaty. Lenže to vždy znamená uvedomiť si, že svet je omnoho
väčší, omnoho hrozivejší, ako sme si mysleli, a že si ešte neuvedomujeme našu úlohu v ňom. Pre
niekoho sa trinásta komnata stane zdrojom sily, spôsobom ako dosiahnuť moc, niekoho to vydesí
a ukryje sa pred ním a niekto to má len za hru. Môžem sa hrabať druhým v hlavách? Super. Zrazu sme
mali v rukách schopnosti, ktoré sme nedokázali tak úplne pochopiť. Dobre, možno to u každého
nebolo také dramatické ako u mňa. Ale dospievanie je jazda na horskej dráhe, pri ktorej sa (nechtiac)
ľudí raníme.
AjJ v tomto komikse je to podobne. Deti tu majú kľúče, ktorých silu si ani oni sami neuvedomujú,
a tak nectiac pritiahnu katastrofu.
50
Recenzia
Kobka 01/2014
Prvý diel -Vitajte v Lovecrafte – je čistokrvný horor. Nechýba paranormálno, krvavé scény
a naháňačka s vrahom. Hill psychologizuje, rovnako ako to robí jeho otec. Je to komplexné a do
detailov premyslené. Je to len úvod, nastavenie scény a rozdanie kariet. V Hlavohrátkach sa tie karty
odokrývajú, nie však všetky, formujú sa vzťahy medzi nimi, naznačujú sa udalosti minulé aj budúce.
Dvojka je menej horor, viacej fantasy. Ubudlo akcie, pribudlo dialógov a dej sa podal posunul len
o malý kus. Nevadí to, je naplnená zaujímavými motívmi, emóciami a dramatickými scénami.
Atmosféra v obidvoch je nesmierne hustá.
Geniálne beštiálne duo Rodriguez (vľavo) a Hill (vpravo)
Nemalý podiel na nej má aj výtvarník Gabriel Rodriguez. Na prvý pohľad pôsobí je ho kresba príliš
roztomilo. Veľké výrazné oči a hlavy, veľa oblúkov a málo hrán. Až pri čítaní si uvedomíte, akú skvelú
prácu doviedolodviedol. Roztomilosť sa vytráca pri prvej násilnej scéne, nahrádza ju pocit podivna.
49
Recenzia
Kobka 01/2014
Záporné postavy oboch dielov vyzerajú úlisne a v kontraste s ostatnými sú ich tváre až nepekne
hranaté. Na posilnenie atmosféry sa Roddriguez hrá s farebnosťou a prevládajú tlmené farby. A jeho
práca s panelmi využívajúca filmové postupy strihu a prechodov je tiež výborná. Najsilnejší je však vo
fantastických scénach. Jeho znázornenie divadelnej hry Búrka za pomoci kúziel je nádherný obraz,
ktorý by som si chcel nalepiť na stenu.
Zámok a Kľúč má šesť dielov. V českom preklade vyšli zatiaľ dve knihy, tretia je naplánovaná na tento
rok. Je to však tak napínavý príbeh, že budete chcieť, aby všetky vyšli tento rok. Alebo zlepšiť svoju
angličtinu a vrhnúť sa na originálne vydanie.
Hodnotenie: 100%
50
Recenzia
Kobka 01/2014
Z nevinných tvárí škľabí sa smrť , part 01
Milan Vričan
Ihneď po vydaní nultého čísla Kobky som sa začal pohrávať s nápadom napísať článok
o zastúpení hračiek v hororovom žánri. Ibaže virtuálna pavučina je preplnená obdobných
článkov. Nechal som teda hračky umierať na dne priepasti svojej mysle a čakal na vhodnejšiu
alternatívu. Lenže tá nie a nie sa objaviť. Navyše, tie roztomilé mrchy neotrčili svoje plyšové a
gumené kopytá, ba ani im neodkväcli drevené a plastové pahýle hompáľajúce sa nad rubínovou
škvrnou, a dávali o sebe vedieť so stále väčšou vervou. Až teraz spätne si uvedomujem, že išlo
o nefalšovaný psychický nátlak. Cítil som zlovestné pohľady desiatok Barbín, keď im dcéry pri
hraní prepožičiavali ľudské vlastnosti. Asi týždeň pred tým, ako som bol novým Kľučiarom
oslovený prispieť do vianočného čísla, sa mi už na disku povaľoval kdejaký materiál o ružových
šatočkách, hodvábnych ušiačikoch a iných, radosť prebúdzajúcich predmetoch.
54
Recenzia
Kobka 01/2014
Pred napísaním samotného textu ma ešte dlho mátala otázka, akú formu tomu
všetkému dať. Spraviť akýsi chronologický prierez bolo a stále ostáva nad moje schopnosti. Na
obsiahnutie všetkých sfér – filmovej, knižnej, hudobnej ale aj virtuálnej – sa považujem za
fanúšika s nie príliš veľkým prehľadom. Navyše čas je ďalší faktor, ktorý ma obmedzuje. No
a nesmiem zabudnúť na ten psychický teror. Myslite si čo chcete, pravda je ale taká, že aj pri
písaní tohto článku kontrolujem podlahu a miesta, kde by sa tie malé vlasaté potvory mohli
nachádzať. Nechcem dopadnúť ako John Renshaw, keď vo svojom byte čelil miniatúrnemu
oddielu vietnamských veteránov. Našťastie to vyzerá tak, že všetky do jednej sú zatvorené
v plastovej škatuli a bezpečne uložené pod posteľou.
Vo chvíli, keď mi naozaj dochádzali nápady a začínal som byť zúfalý ako vzdať hold
veciam, ktoré nás prakticky sprevádzajú od narodenia po celý život, napadla ma myšlienka
spracovať text formou hry, akejsi prehliadky. Určite sa každý z vás aspoň raz zúčastnil niečoho
podobného. Keďže sa venujeme hračkám, neviem si predstaviť vhodnejšie umiestnenie než je
hračkárstvo. Lenže blúdiť medzi stenami bez sprievodcu a vystavovať vaše životy a psychiku
navonok neškodne vyzerajúcim živlom ma prinútilo znova prehodnotiť moje rozhodnutie.
Recenzia
Kobka 01/2014
Presvedčil som sa, že zbytočne. Spomedzi sfér ukrytých nášmu nedokonalému zraku, vynoril sa
sprievodca ten najpovolanejší. Veď uvidíte.
A teraz, keď sa čas konečne prehupol cez hodinu duchov a z pootvoreného okna sa do
izby vkráda ľadový vzduch, by som vás konečne rád zobral na onakvejšiu prehliadku. Pán
domáci nás už zaiste netrpezlivo očakáva. Nebudem vás teda viac zdržovať úvodnými slovami
a podídeme ďalej. Veď kostnatá náruč nás práve víta.
Ráčte vstúpiť.
V hračkárstve pána Strašiaka
Je to len hračka! Kričia na vás už po stý krát a vy v to stále dúfate. Ibaže keď vám len tá
hračka z ničoho nič ide po krku... ajajaj, je zle. Ak nie najhoršie. Rodičia, tie slepé schránky plné
všedných starostí, väčšinou uveria až keď je neskoro. No tak, neostýchajte sa, len smelo dnu.
Pánty trocha vŕzgajú ale nie je to nič proti mojim kĺbom. KruI-jachr! Ani jedno som už večnosť
nemazal.
Nuž. Pamätáte sa niekto na nekonečný seriál 7th Heaven? Videl vôbec niekto túto do
neba volajúcu náboženskú agitku? A peklom sa neoháňajte, vytvoriť niečo tak odporné sa aj
jemu hnusí. Takže nikto? Nevzdelanci! Dodnes si pamätám na scénu, v ktorej blonďavý krpec
Simon Camden stane zoči-voči asi desiatke plastových bábätiek usadených nehybne na posteli
a s prebúdzajúcou sa obavou zahlási: „Nepáči sa mi, ako na mňa zízajú.“ Predpokladám, že
každý z vás zažil aspoň raz niečo podobné. Ten nepríjemný pocit, keď na vás bez jediného
žmurknutia upierajú svoj pohľad a vy na zátylku cítite jemné mrazenie. Hej! Ak je to pre vás
moc detinské, v pokoji si miesto bábik dosaďte figuríny vo výkladoch. Už viete o čom hovorím?
Aby sme neboli za hlupákov, radšej mlčíme a keď sa odhodláme niekomu zveriť, dostane sa
nám zväčša Je to len hračka! Aj Simonovi jeho mladšia sestra darmo vysvetľuje, že toto bábiky
jednoducho robia.
54
Recenzia
Kobka 01/2014
Chcel by som vidieť Ruthie, tak sa tá malá volá, v konfrontácií s Andym Barclaym. Že vám to
meno nič nehovorí? Osviežim vám pamäť.
„Ahoj, ja som Chucky, a som tvoj priateľ až do konca. Hidey-ho! Ha-ha-ha.“
Veru tak, až do konca. Roztomilý
Good Guy je všade. V televíznej reklame,
kde vás čoby Horst Fuchs presviedča
o dobrej kúpe seba samého, zachraňuje
osamelé deti v kreslenej rozprávke, huláka
v neznesiteľnom džingli, ba dokonca svojím
ksichtom zdobí škatule od cereálií. Toto by
sa Ruthie páčilo, isteže, veď aj Andy bol
spočiatku posadnutý všetkým, čo sa týkalo
ryšavo vlasej panenky. Lenže potom Andy
zistil, kto sa ukrýva v umelom telíčku.
Charles Lee Ray. Psychopatický vrah, ktorého kariéra nabrala jednej noci v miestnom
hračkárstve nečakaný smer. Škrtič, pripomínajúci svojím vzhľadom bezdomovca, premiestni na
prahu smrti svoju dušu pomocou voodoo rituálu a rozohrá tak nezabudnuteľnú hru. Vlastne ich
v priebehu rokov rozohrá niekoľko. Viac menej úspešná a nebojím sa povedať aj kultová séria
odštartovala v roku 1988 pod názvom CHILD’S PLAY. Chucky s pridanou hodnotou maniakálnej
duše je rázom zábavnejší chlapík. Čo hláška, to perla. V zabíjaní síce nie je až tak vynaliezavý
ako jeho kolegovia z branže, ale pohrať sa s obeťami v najlepšom duchu svojej predlohy mu ide
stále dobre. Bolo by trestuhodné nespomenúť legendárne vztýčenia prostredníkov. Na bábiku
až úctyhodný výkon. A to bez batérií! Uhádli ste, v mojej zbierke bábik, maňušiek a marionet je
unikát, milášik, rock&rollový kráľ zábavnej mordovačky a právom najoriginálnejšia hračka s
nálepkou hororová. Aj keď vlastne nebol prvý. Mimochodom, Andy aj Ruthie sa delia o rovnakú
filmovú matku, herečku Catherine Hicks.
Recenzia
Kobka 01/2014
Niekde som čítal, že hudobník nemôže pre svoju kariéru urobiť nič lepšie ako na jej
vrchole umrieť. Múdre slová. Podľa mňa sa ale dá táto myšlienka aplikovať aj v prípade
viacnásobných vrahov. Okrem Charlesa mi napadá minimálne jeden ďalší a to Freddy Krueger.
Ten sa taktiež rozohnil až po tom, čo prešiel flambovacím peklom. Niekde tu v stojanoch sa
povaľuje komix Nightmares from Hell z piateho pokračovania Nočnej mory. Tá do našich snov
vstúpila na samom konci 80-tých rokov v A NIGHTMARE ON ELM STREET 5: THE DREAM CHILD.
Ale pozor! Neotvárať. Mohli by ste dopadnúť ako Mark Gray. Ktorýže to bol? Veď predsa ten
rozsekaný na kusy. KruI-jachr!
54
Recenzia
Kobka 01/2014
Ďalších panákov, ktorí telesnou stavbou ako-tak pripomínajú človeka, tu mám
neúrekom. Pozrite napríklad na tento exemplár. Pochádza priamo z Mexika a vyrobili ho poctivé
ľudské ručičky. Jeho cenu nemožno ničím vyplatiť, pretože ide o posledný zachovaný kus.
Továreň, v ktorej bol zhotovený, totižto zhorela do tla. To máte tak, keď archeologické kladivko
strkáte do štrbín prekliatych hrobiek a čert potom vie, čo z nich unikne. Máte vlastne šťastie, ak
pri tom predčasne otrčíte kopytá, lebo takáto entita nemá v úmysle rozhodne nič príjemné.
O tom by vedela rozprávať matka malej Jessiky. Zas a znova sa bojuje o ľudskú dušičku, no
tentoraz Zlo dokáže vstupovať do tela samotnej obete. Aj napriek tomu si Jess so svojou novou
hračkou neužije toľko srandy ako Andy s ryšavcom, zato sa však môže pochváliť tým, že po jej
duši neprahne žiadny čáry-máry vyšinutý čudák ale monštrum s hlavou kozla staré 900 rokov.
Prečo ho tajomný a desivý rád Sanzio vôbec stvoril netuším, len večná škoda, že sa v tejto
podobe vo filme vôbec neobjaví. Takže, zoznámte sa s Dolly. Táto čiernovláska nemala toľko
šťastia ako jej o tri roky starší nepriznaný súrodenec so záľubou v čiernej mágií a objavila sa
pred kamerou iba raz. Už to je dôvod prečo by ste si DOLLY DEAREST nemali nechať ujsť.
Recenzia
Kobka 01/2014
Ďalším exponátom zájdeme ešte hlbšie do minulosti. Poprosím trocha úcty pre tento
Rolls-Royce medzi trojkolkami. Pochádza z roku 1980 ale to neznamená, že patrí do šrotu. Je to
presne ten stroj, v ktorom sa malý Danny premával chodbami opusteného hotela Overlook
a odhaľoval jeho tajomstvá. Dodnes považujem tú jazdu za najatmosférickejší moment filmu.
Kamera, zavesená niekoľko metrov za chlapcovým chrbtom zhruba v jeho výške, nasleduje
každý jeho pohyb. Kolesá v jednom momente hučia na podlahe, aby v druhom stíchli na
koberci. Opäť sa rozozvučia, znova utíchnu. Podlaha, koberec. To celé zopárkrát za sebou, bez
akejkoľvek hudby, len striedanie ticha a hluku. Do toho pocit očakávania, keď Danny zatáča za
ďalší roh a vy na okamih neviete, čo pred sebou vidí. KruI-jachr! Fantasticky zrežírované! Potom
sa ozvú prvé tóny. To už Danny prechádza iba kobercovým povrchom a rušivý element sa tým
pádom vytratí. Hudba pozvoľna naberá na intenzite a vám zarovno s ňou začína skrúcať črevá.
Jazda vrcholí pri zjavoch mŕtvych dvojičiek. Mrazivé dievčenské hlásky, prestrihy na masaker,
dve útle torzá, krv, sekera. Aj to je THE SHINING.
54
Recenzia
Kobka 01/2014
Hovorí vám niečo Pinocchiov syndróm? V 96-tom sa totižto vo vašich luhoch a hájoch
uvádzala pod takýmto podtitulom štvrtá Detská hra. Samozrejme ide o zavádzajúce názvy, s
Chuckym nemá tento čajíček naozaj nič spoločné. PINOCCHIO REVENGE chýba všetko to čo
majú jeho starší predchodcovia so štyrmi údmi. Zo všetkého najviac ale nedisponuje ani štipkou
atmosféry. O nulovej gradácii radšej pomlčím. Možno aj preto ten klamný ťah všemocnej
a hlúpej distribúcie. Predsa len, nemotorné opracované poleno nemôže konkurovať
charizmaticky vytvarovanému kusu plastu. Pýtate sa prečo? Z jediného dôvodu. Horiace drevo
neponúka takú škálu deformácie ako zohriaty plast. Určite však stojí za úvahu, ako by asi vyzeral
Pinocchiov otec, samotný tvorca Geppetto, ak by sa vo filme objavil. Napadá ma jediný vhodný
kandidát. Sid Haig. Vám, ktorým to meno nič nehovorí, aj keď neverím, že tu niekto medzi nami
taký je, len skúste zaloviť v pamäti. Lysina na hlave. Chlap ako hora s pomaľovaným ksichtom.
Klaun od fachu s mäsom. Maniak s úsmevom a spôsobmi, z ktorých by ten šašo od
hamburgerov radšej pozatváral všetky svoje pobočky. Tak to je Sid. Vlastne kapitán Spaulding.
Pri šašoch ešte chvíľu ostaneme. Bolo by smutné nespomenúť tohto dnes už 32 rokov
starého krásavca. V jeho zápisníku smrti nenájdete jediný záznam o úspešnej mordovačke,
o jedinej hláške precedenej cez umelý chrup, tobôž o úspešnej a temnej minulosti, cez to
všetko sem namojdušu patrí. Všetci, hlavne ale tí čo dostali prvú polúciu v zlatých rokoch
Recenzia
Kobka 01/2014
osemdesiatych, si určite pamätáte na výborný rodinný horor POLTERGEIST. Bez debaty,
skutočne výborný. Nech zdvihne ruku ten, ktorý si ako decko pri ňom nenašľahal do gatí. Ale
pozor ako vysoko ju natiahnete, pretože tú kosu zavesenú na strope tam môžem a nemusím
mať iba ako doplnok. Ak vás doposiaľ nepresvedčila ani jediná hračka o tom, že v naháňaní
strachu sú naozajstnými majstrami, tak tento bezmenný klaun s rolničkami vás dozaista
presvedčí. Len si spomeňte na obhryzené nechty, na kŕče v nohách a na spotené stehná
prilepené o seba snažiac sa udržať moč v mechúre, keď ho malý Robbie Freeling po prebudení
nenašiel sedieť na stoličke. Že to znie trocha ako prasačina? Možno. Lenže na tú škrtiacu scénu
sa jednoducho nedá zabudnúť.
Nuž, som poctený, že som vás mohol previesť svojím kráľovstvom ale prehliadku musím na
tomto mieste ukončiť. Viem, viem, nespomenul som ešte veľa hračiek. Napríklad v tamtej
uzavretej uličke by sme našli ďalší nebezpečný kus. Zastrihnutá ofinka, guľaté okále, presklená
vitrína. Kto v 2013-tom nevidel THE CONJURING, prišiel o možnosť spoznať prekliatu Anabelle.
Vzadu, v tom najtmavšom kúte, padá prach na celú sadu údajne nevinných tvárí. Určite by ste
ich spoznali. V 87-mom nechali THE DOLLS pod vedením Stuarta Gordona vytiecť z tepien
potoky ľudskej krvi.
54
Recenzia
Kobka 01/2014
Žiaľ, aj múry tejto barabizne sú príliš staré, skoro také staré ako ja a rozpadávajú sa, skoro tak
ako sa rozpadávam ja. Ak sa započúvate, možno zachytíte tiché sypanie omietky z prasklín. Kvôli
prehnitej podlahe sa s vami neodvážim ísť ďalej. Ale nezúfajte. Nabudúce zájdeme do pivnice,
tam mám tiež fantastickú zbierku. Pochvália si ju hlavne dospelí.
Báseň
Kobka 01/2014
Doživotní noční hrůza
Z koruny stromů
se pletou větve,
jedna přes druhou,
zakončené lidskými hlavami.
se prohlubují vrásky,
ale i očima
s pokožkou hladkou
jako samet.
Křičí,
zuří,
žadoní,
naříkají,
stěžují si,
pláčou.
Civí s lačnou
náruživostí,
jako kdybych byl hmyz,
který mohou zabít...
...a poté sníst - taková ohavnost!
Něco mě táhne,
nohy mě neposlouchají,
vykračují si to přímo
směrem k Stromohlavovi.
...srdceryvně, v bolestech...
Jsou to hlavy starců a stařenek,
malých i fyzicky vyspělých dětí,
ukřivděných mužů a nepolíbených žen.
Bráním se, vzpouzím,
snažím se ukázat mu záda;
kéž by - snaha je marná!
Každá z těchto hlav
vypráví svůj příběh
a všechny dohromady
vydávají kakofonii zvuků.
Nohy mám svázané neviditelným
provazem, stahující do krve mé kotníky.
Prsty si
zarývám do uší;
odvracím pokorně tvář.
...řežou do masa, až se mi dělá mdlo...
Náhle slyším z dálky hlas:
VOLÁM TĚ, PŘIJĎ MEZI NÁS,
JSME TVÝMI PŘEDKY,
JSME Z JEDNÉ KRVE.
Výrazy těchto obličejů
mi nahánějí strach,
vzbuzují lítost a pociťují smilování.
Zakřičím,
svaly na tváři
mi tuhnou hrůzou.
Nevím jak mám pomoci,
nemám tu odvahu
dotknout se těchto lidských stromohlav,
bizarních květů Stromu života.
Stromohlavy se zákeřně smějí,
slyším to ve své hlavě;
je to jako otravné komáří hvízdání.
Stojí pevně v kořenech,
mlčky a majestátně,
vítr mu laská jeho květy;
stromohlavy se najednou
na okamžik zcela utiší.
Něco cítím,
kolem nohy
se mi ovíjí bujný kořen,
kořen ze Stromohlava.
Pozorují mě
hladovýma očima,
kolem kterých
Chce, abych se stal jeho součástí,
64
Báseň
Kobka 01/2014
Doživotní noční hrůza
nutí mě k poslednímu kroku…
Dej nám svoji hlavu!
Za stromem čeká naostřená
sekera s bezhlavým katem;
neboj se...dej nám ji...dej!
V rakvi,
beze strachu,
bez hlavy.
Zděšen tou představou,
kopu jako sadista,
který ubíjí svou oběť.
by Tomáš Přidal
Vzpomenu si....
Usnul jsem,
je to pouhý sen,
hnusný, prolhaný, smyšlený;
sen o mém strachu,
o mých nočních hrůzách,
které mi běhají v hlavě
a utečou,
až když se probudím.
Bojím se dalšího večera,
mám deprese,
vařím si kávu - dennodenně.
Na chvíli únava
přestává,
ale účinek nemá
dlouhého trvání.
Sen se opakuje.
Zdá se, že Stromohlav
bude mou nejstrašnější noční můrou,
která mi napadá myšlenky.
Znovu.
Znovu.
ZNOVU.
A skončí to jedině tehdy,
až opustím tento svět...
65
V spolupráci s časopisom Enigma
Kobka 01/2014
Vraždy podle abecedy
(Eva Soukupová)
Bizarní skládačka neznámého zabijáka
Dva chlapci se projíždějí na kolech podél hranice amerického města Chili, když v příkopě spatří
bělavý předmět. Zdá se, že nalezli starou panenku, kterou kdosi vyhodil. Za pár okamžiků však s
hrůzou hledí na tělo zavražděné dívky. Je 18. listopadu roku 1971 a právě byl odhalen první z trojice
zločinů, které vstoupí do dějin kriminalistiky...
Vraždy podle abecedy nejsou jen námětem detektivního románu spisovatelky Agathy Christie (1890–
1976). Podobný příběh se skutečně odehrává v americkém Rochesteru během 70. let minulého
století. Oběťmi neznámého vraha jsou mladé dívky ve věku 10 až 11 let. Carmen Colon je nalezená v
městské části Churchville, poblíž hranice amerického města Chili, Wanda Walkowicz ve Websteru a
Michelle Maenza v Macedonu (vše stát New York). Policisté se domnívají, že shoda počátečních
písmen jmen a měst, v nichž byla nalezena jejich těla, nemůže být náhoda. A dívky měly společného
víc než unikátní jména. Co to znamená? Je to vzkaz neznámého vraha?
Všichni ji znali
Malá Carmen, žijící u svých prarodičů ve městě Rochester, odchází odpoledne 16. listopadu 1971 z
lékárny nedaleko svého bydliště. Domů už ale nikdy nedorazí. Cestou totiž potkává muže, který se za
několik málo hodin stane jejím vrahem. Tělo Carmen Colon je nalezeno o dva dny později v městské
části Churchville, na hranici města Chili. Leželo tedy více než 19 kilometrů daleko od místa, kde byla
dívka spatřena naposledy. Pitva prokazuje, že byla uškrcena a sexuálně napadena. Obyvatelé z jejího
okolí jsou v šoku. „Chodili jsme od dveří ke dveřím a všichni ji znali," vzpomíná rochesterský policejní
66
V spolupráci s časopisom Enigma
Kobka 01/2014
detektiv Vito D'Ambrosio. Vyšetřovatelé věří, že jde o ojedinělý případ, jehož viník bude brzy
dopaden. Jak moc se mýlí, to ukáže čas. Kdy vrah udeří znovu?
Nebyla jediná
Od vraždy Carmen uplynulo necelých 17 měsíců a
Rochester začíná znovu žít normálním životem. V tu
chvíli však přichází další zmizení. V dubnu roku
1973 se jedenáctiletá energická zrzka Wanda
Walkowicz vydává na nákup. Odejde z obchodu s
několika potravinami a pak její stopy mizí. Další den
je nalezena mrtvá na odpočívadle ve Websteru,11
kilometrů od místa svého zmizení. Policisté v té
době ještě odmítají spojitost mezi oběma případy.
Po půl roce ale mizí stejně stará Michelle Menza.
Její tělo je nalezeno za dva dny v Macedonu, 24
kilometrů od domova. Zemřela stejným způsobem
jako předchozí školačky a poručík Anthony
Fantigrossi je nucen přiznat: „Muž, který zabil
Wandu Walkowicz je zodpovědný také za tuto
vraždu. Je tu vysoká pravděpodobnost, že je
zodpovědný i za zabití Carmen Colon.“ Máme ve
vraždách podle shodných iniciál hledat skrytý
význam?
Měly mnoho společného
Dívky nespojuje jen stejné bydliště a shodná počáteční písmena v křestním jméně a příjmení.
Všechny pocházejí z neúplné rodiny, ve škole jsou pomalejší a mají problémy s učením. Navíc jsou
římskokatolického vyznání. Sledoval vrah své oběti už dávno předtím? Jak mohl zjistit všechny tyto
informace? Podobnost nesou i zmizení a smrt všech dívek. Jsou uneseny vždy pozdě odpoledne
cestou domů a nalezeny daleko od místa bydliště. Každá z nich je sexuálně zneužita a uškrcena.
Přestože bydlí v rušných částech města, nikdo si v první chvíli nevšimne, že by dívky odvezl neznámý
člověk. Jakým způsobem se vrahovi daří unášet školačky, aniž by vyvolal povyk?
Desítky svědků!
Krátce po zabití Carmen se do popředí dostává znepokojující zpráva. Desítky řidičů mohly spatřit
téměř nahou Carmen, která běží o život podél silnice Interstate 490, asi 27 kilometrů od Rochesteru.
Vedle ní přitom popojíždí auto pravděpodobného vraha. Žádného z řidičů tento výjev neznepokojí
natolik, aby zastavil a zjistil, co se tu děje. Podobný osud mají zřejmě všechny. Jeden ze svědků vidí
mladou dívku připomínající druhou oběť, Michelle Maenzu, v autě u restaurace rychlého občerstvení.
Další zase potkává vůz, ve kterém sedí dívka odpovídající jejímu popisu. Pozdější pitva Michelle
prokáže, že před smrtí jedla hamburger. Pokud skutečně seděla v autě před obchodem s
občerstvením, proč se nesnažila utéct nebo alespoň volat o pomoc? Po zmizení poslední oběti,
Wandy Walkowicz, policie prošetřuje svědectví, podle kterého byla zrzavá dívka vtažena do hnědého
vozu jeho řidičem. V době pohřešování je i ona viděna ve společnosti neznámého muže. Jak se mu
podařilo zůstat v utajení?
67
V spolupráci s časopisom Enigma
Kobka 01/2014
Zaplatily za své vyznání?
Vrah zůstal při únosech dívek nepovšimnut. A to i přesto, že po druhé vraždě zvýšili místní lidé
obezřetnost. „Lidé byli z vražd šokováni, zděšeni, že se někdo rozhodl zabít tři mladé dívky. Nedej
bože, aby udeřil znovu. To děsilo společnost zejména proto, že nikdo nebyl zatčen,“ říká soudní
psychiatr David Barry. Jaký mohl mít útočník k bizarním zločinům motiv? Staly se snad školačky kvůli
svému vyznání oběťmi rituálních vražd? V 70. letech začínají nabírat na síle sekty i náboženští fanatici.
Například stopy po řádění bestiální americké sekty Rodiny Charlese Mansona (*1934) jsou ještě
čerstvé. V roce 1969 její členové obzvláště brutálním způsobem zavraždili sedm lidí. Snaží se někdo
navázat pokračování krvavého kultu?
Pojď se mnou
Kriminalisté se přiklánějí k
verzi sériového vraha s
pedofilním zaměřením.
Ovšem podobnost obětí
nemůže být náhodná! Podle
jakého vzorce vrah pracuje?
Důraz kladený na jednotlivá
počáteční písmena může být
klíčem k jeho odhalení. Je
zřejmé, že si dívky skutečně
vybírá s jistým záměrem a
možná není náhodné ani
pořadí vražd.
Chronologickým seskupením
písmen C, W a M (Carmen,
Wanda, Michelle) vychází
zkratka pro větu, kterou
zřejmě slyšela každá z obětí
před svým únosem: „Come with me“ (Pojď se mnou). Je to vzkaz od neznámého zabijáka, nebo jde
jen o vykonstruované dohady?
Podezřelí umírají
Krátce po smrti Carmen Colon padá podezření na jejího strýce Miguela Colona, který brzy po události
spěšně opouští město. V jeho autě policisté nachází panenku, jež patřila Carmen. Vůz je čerstvě a
pečlivě vyčištěn. Na seznamu podezřelých proto zůstává až do roku 1991, kdy po rodinné hádce
spáchá sebevraždu. Později je na základě analýzy DNA očištěn. Také muž jménem James Barber
rychle odjíždí z regionu po zmizení první dívky. Tím vzbudí pozornost detektivů. Bere si jen to
nejnutnější a vše ostatní zanechává ve svém bytě poblíž bydliště Carmen. V době zločinů si na časové
kartě v zaměstnání značí čas příchodů a odchodů tužkou namísto obvyklého děrování automatickým
strojem. Snažil se zamaskovat nedodržování pracovní doby, nebo snad něco mnohem horšího? Ještě
více proti němu hovoří fakt, že byl souzen za napadení a zneužití patnáctileté dívky. Nyní je mrtvý,
přesto na prvních příčkách žebříčku podezřelých zůstává. Je zde společně s rochesterským hasičem
Dennisem Terminim.
66
V spolupráci s časopisom Enigma
Kobka 01/2014
Uniforma budí respekt
Auto Terminiho odpovídá popisu, který podali někteří svědci únosů. Uvnitř něj navíc ležela mapa
složená tak, aby zvýrazňovala oblast, kde byla nalezená mrtvá Wanda. Joyce Walkowitz, matka jedné
z obětí, po rozhovoru s vyšetřovateli nabývá přesvědčení, že právě Termini zabil její dceru. Dívky měl
do auta vlákat díky své uniformě, která v nich budila respekt. K obvinění ale nikdy nedojde. Muž je
brzy přistižen při pokusu o znásilnění mladé dívky. Po krátké honičce se strážníky si přikládá k hlavě
zbraň a mačká spoušť. Pak vychází najevo, že už jednu dívku ve své garáži znásilnil. I když byly jeho
oběti starší než mrtvé školačky, je Termini jedním z hlavních podezřelých. Jeho tělo je v roce 2007
exhumováno za účelem dalších expertíz. Najdou policisté stopy k usvědčení vraha?
Konečně na správné stopě?
Zdá se, že na vyšetřovatele se usmálo štěstí. V dubnu roku 2011 je ve státě Nevada zatčen
sedmasedmdesátiletý násilník a vrah Joseph Naso. Jména některých jeho obětí jsou Roxene Roggash
(†1977), Pamela Parsons (†1993), Tracy Tofoya (†1994). Další možná oběť se jmenuje Sheila
Shepherd (†1880), a jiná dokonce nese totožné jméno jako první ze zabitých školaček - Carmen
Colon (†1978). Na rozdíl od vražd z let 1971–1973 jde o dospělé prostitutky. DNA Josepha Nasa je
porovnána se vzorkem z případu vraždy Wandy Walkowitz. Neshodují se. „Tyto děti nikdy skutečně
nedošly odpočinku. A dokud nebude případ uzavřen, odpočinku nedojdou,“ tvrdí místní šerif Richard
Pisciotti. Případ je stále otevřen. Tehdejší vyšetřovatelé jsou nyní již v důchodu. Stále však pomáhají
současným detektivům najít vraha, jenž před čtyřiceti lety připravil o život tři malé školačky. Dokáží
v budoucnu konečně opovědět na otázku, kdo je abecední vrah?
67
V spolupráci s časopisom Enigma
Kobka 01/2014
Šílený řezník z Clevelandu
(Eva Soukupová)
Unikl spravedlnosti z politických důvodů?
Dva chlapci se během odpoledne 23. září roku 1935 vracejí ze školy. „Dáme si závod,” navrhuje
jeden z nich a vrhá se po strmém svahu dolů. Pozornost druhého však upoutá cosi bílého v křoví. O
pár vteřin později zjišťuje, že se dívá na nahé tělo bez hlavy. Zatím nikdo netuší, že právě
odstartovala série hrůzných nálezů, které budou pokračovat několik dalších let. Udeřil šílený řezník
z Clevelandu, seznamte se.
Město Cleveland v americkém státě Ohio se ve 30. letech minulého století stává působištěm
bestiálního sériového vraha. Oběti si vybírá mezi tuláky, stíná jim hlavy, těla rozřezává na kusy, máčí
je v kyselině a nechává shořet. Jelikož ví, že mrtvoly často bývají klíčem k odhalení pachatele,
znemožňuje jejich identifikaci. Jména zavražděných jsou dodnes stejnou hádankou jako jméno jejich
vraha.
Kolik jich zabil?
První obětí je mladý muž, kterému byla odstraněna hlava i genitálie. Jen pár metrů od jeho mrtvoly
na policisty čeká hrůzné překvapení - další stejně zohavené tělo. V průběhu let 1935–1938 se na
různých místech Clevelandu objevuje ještě několik těl nebo spíše jejich částí. Vrah zabíjí bez ohledu
na věk nebo pohlaví a vybírá si mezi tuláky přežívajícími v chatrčích chudinské části města. Nikdo je
totiž nebude postrádat. A v případě, že kdosi objeví jejich tělo, nepodaří se určit jeho totožnost. Vrah
si to pojišťuje posmrtným ohavením. Hlavy zavražděných se nikdy nenajdou. Kolik obětí má zabiják
vlastně na svědomí? Oficiální čísla hovoří o dvanácti. Někteří, včetně hlavního vyšetřovatele Petera
70
V spolupráci s časopisom Enigma
Kobka 01/2014
Meryla (1895–1958), však věří, že tento počet není konečný. Vrah údajně mohl zabít až více než 40
lidí, jejichž mrtvoly byly nalezeny v letech 1920 až 1950.
Hlavní podezřelý umírá ve vězení
Psychologický profil vraha jej popisuje jako psychopata.
Disponuje velkou fyzickou silou, má zkušenosti s porcováním
masa a dobré znalosti anatomie. Může být řezníkem, lovcem,
lékařem, patologem nebo zaměstnancem vysoké školy, kde by
měl přístup k mnoha pokusným subjektům. „Vrah je sexuální
zvrhlík s úchylkou pro bezhlavá nahá těla," poznamenává
Merylo. Policejními výslechy prochází mnoho podezřelých.
V sítích vyšetřovatelů skončí dne 24. srpna 1939 americký
občan s českým příjmením Frank Dolezal (1887–1939).
Doznává se k jedné z vražd, ale krátce před svou smrtí vše
odvolává. Přiznání prý bylo vynuceno tvrdým výslechem.
Dolezal umírá ve věznici za nevysvětlených okolností asi šest
týdnů po zatčení. Pitva odhalí žeberní zlomeniny, které v době
zatčení neměl. Stal se snad obětí špinavé politické hry, která
jej dosadila do vězení jako figurku?
Má ďábelský řezník jméno Sweeney?
Většina vyšetřovatelů se přiklání k názoru, že vrahem je ve
skutečnosti alkoholik Dr. Francis E. Sweeney (1894–1964).
Tento chirurg, jenž během války pracoval ve zdravotnickém
zařízení specializujícím se na amputace, totiž perfektně zapadá
do profilu vraha. Dokonce dvakrát neobstál u testů na
detektoru lži. Proč ho policie nechala jít? Později je vyslýchán
Eliotem Nessem (1903–1957), který zastává funkci
bezpečnostního ředitele. Ten tehdy zřejmě vycítí mizivou
naději pro spravedlivý soudní proces. Podezřelý je totiž
úspěšným lékařem, jehož navíc pojí krevní pouto s
kongresmanem a Nessovým politickým oponentem Martinem
L. Sweeneyem (1885–1960). Ten vyšetřovatele veřejně
kritizuje pro jejich neschopnost vraha dopadnout. Pokud by byl
obviněn jeho příbuzný, mohlo by to pro detektivy mít
nedozírné následky! Rozhodl se Ness, že hlavního podezřelého
nechá na svobodě a do vězení pošle nevinného Dolezala?
71
Reklama
Kobka 01/2014
72
Rozhovor
Kobka 01/2014
Rok 2013 bol pre slovenského hororového fanúšika tak trocha výnimočný (a nie je to
len tou symbolickou 13). Na istom nemenovanom festivale sa pri jednom zasvinenom stole zišlo
pár indivíduí s dosť nečistými myšlienkami. Najrobustnejšie z nich, to s podivne zafarbeným
hlasom a prízvukom, ktorý reže ako mäsiar do živého, im vyjavilo svoju víziu Zbiehania.
Odomklo vchod do Kobky a otvorilo jej mŕtvolnú náruč pre zasvätených.
Jedným z prvých, ktorý zacítil pach rozkladu je mladý junáčisko z pod Tatier,
momentálne žijúci v Stovežatej, Peter
Leibitzer.
Čo ťa priviedlo k rozhodnutiu stať sa filmárom?
P.L.: Baví ma tvoriť nové a vlastné príbehy, hrať sa s fantáziou. Keďže som jedináčik,
vždy som žil tak trochu v predstavách, takže nie je nič ľahšie ako si na papieri, či v hlave tvoriť
vlastný svet. Samozrejme natočiť to, to už je vec iná – ťažšia.
73
Rozhovor
Kobka 01/2014
Máš nejaký vzor? Režiséra, herca?
P.L.: Obdivujem filmárov, ktorí sú v brandži dlhodobo úspešní a jednak sa nevenujú
len jednému odvetviu filmárčiny, ale stíhajú a sú dobrí aj v inom, napríklad v produkovaní.
Aký vzťah máš k hororu? Uprednostňuješ niektorý z jeho subžánrov?
P.L.: Hrozne ma bavia horory, kde sa točí dej okolo mystiky 2. sv. vojny, napríklad
Bunker, a potom sú to filmy, kde sa nič krvavého nedeje, ale pritom mám veľký strach. Naopak
zombie film ma bavil pred rokmi, ale nejako som sa ho prejedol.
Čo robíš, keď nestojíš za kamerou? Pracuješ, študuješ? Alebo oboje?
P.L.: Už len pracujem, robím hry vo flashi pre deti, školy a ešte sa venujem hudbe,
máme s kamarátom kapelku BP Band, ale túto aktivitu striedam s filmom, resp. s natáčaním
čohokoľvek. 
Počas milénia zakladáš Secret Studio. Ale nie si na to sám. Kto
okrem teba v tom má ešte prsty?
P.L.: To sme založili na strednej, lebo nás bavil film. Zopár kúskov sme natočili a potom
sme sa rozišli do miest na výšku. Swety bol vlastne posledný film pod hlavičkou SS, už sa to
nedalo stíhať a organizovať partiu, ktorá žije na piatich miestach v Česko-Slovensku. Ak by sa to
aj dohodlo, tak by sa to odrazilo na kvalite. Každý sa už venuje iným veciam.
Aké projekty vznikajú za pomyselnými dverami štúdia, kým pričuchnete k
hororovému žánru?
78
Rozhovor
Kobka 01/2014
P.L.: Smutné filmy a experimenty. Človek ani nevie čo filmuje, proste sa nejako chce
vyrozprávať a je mu jedno, čo to je za žáner. Takže vznikol filmík Stratení, alebo After
All... a v roku 2008 Unnamed, film, ktorý zabodoval na našej amatérskej scéne.
Rok 2009 je zlomový. Nakrúcaš svoj prvý a zatiaľ jediný horor,
krátkometrážne Swety. Prečo práve "pokleslý" žáner? Čím ťa zlákal?
P.L.: Mali sme možnosť vyskúšať si novú techniku – glidecam – stabilizátor kamery.
Takže bola možnosť natočiť akciu. Ale akčný film, kde hrajú chlapci, to je také príbehovo
amatérske. Tradičný teen horor je tiež klišé, ale ak chceme byť niekedy originálni, musíme
najprv vyskúšať klišé. Tak sme sa vybrali do lesa a začali sa naháňať...
Vo filme sa zopárkrát zmení počasie. Museli ste kvôli tomu vyhľadávať
rôzne lokality alebo ide o tie samotné len v inom období? Koľko času vlastne
zhltlo samotné nakrúcanie?
73
Rozhovor
Kobka 01/2014
P.L.: Natáčanie trvalo štyri dni a medzi druhým a tretím dňom začalo snežiť. Tomu sa
hovorí filmárske šťastie. Dodalo to filmu šťavu. Alebo inak povedané, využili sme najväčšiu
hrozbu natáčania – počasie – v náš prospech.
Kde sa nachádza to malebné miesto, kam prišli postavy zložiť svoje
kosti?
P.L.: Má to krásny názov: Kvetnica. Nachádza sa pri Poprade.
Líšilo sa nakrúcanie Swetov od Tvojej predchádzajúcej tvorby?
P.L.: Robili sme to trochu vážnejšie. Príprava trvala asi štyri dni. Čo mi vzhľadom
k terajšej tvorbe a príprave, ktorá trvá aj rok, príde smiešne. Ale každé uvažovanie nad dejom,
technikou a réžiou pomôže.
Musím pochváliť technickú stránku filmu. Je výborná. Okrem scenára
si zodpovedný aj za strih, kameru a réžiu. Používaš tradičnú kameru alebo
prístupnejšiu (obľúbenú) alternatívu - fotoaparát?
P.L.: Vtedy sme používali veľmi obľúbenú Canon HV20, doteraz ju využívam na menšie
veci. Na foťák som chcel točiť aktuálny film, ale našťastie sa objavila kvalitnejšia alternatíva.
Dušou filmu je hudba. Tej, ktorá brnká na nervy (to je pochvala) vo
filme, by som pokojne prijal aj viac. Ako prebiehala spolupráca s jej autorom?
P.L.: Jozef Rigo nám povolil použiť jeho hudbu už vo filme Unnamed a do Swetov nám
ju zložil priamo. Takže som mu poslal kus scény a on nám poslal track aj s timecodom. Tak sme
si to párkrát poposielali a bolo.
78
Rozhovor
Kobka 01/2014
Príhody z nakrúcania? Nespokojní herci? Málo pálenky na zohriatie?
P.L: Okrem tej zmeny počasia sme mali asi najväčší problém s organizáciou času. Herci
raz mohli a nemohli. A najväčšia sranda bola v lese s dymovnicou. To odporúčam každému,
vyskúšať si chodiť v hustej hmle medzi stromami.
Prezraď, ako sa darí vo svete Swetom? Publikum, ocenenia, festivaly...
P.L.: Swety zabodovali na žánrových festivaloch, hlavne v UK, kde sme vyhrali cenu
poroty s prívlastkom A good suspense short. V ČR sa nám tiež darilo, napriek tomu, že sme
nikde vlastne nevyhrali 1. miesto. Ale o to pri horore nejde, na to sú iné žánre.
V jednej diskusii k filmu si napísal, že by si rád urobil pokračovanie.
Držíš sa stále tej myšlienky?
P.L.: Mám v šuflíku námet na Swety – prequel. Hovorí sa tam o príčinách konania
nášho vraha v plášti. Vlastne príbeh začína jeho narodením niekde v potemnelej a hmlistej
starodávnej dedine. Okrem rodičov ho celá dedina odsudzuje... a jemu to síce nevadí, ale
časom si začne uvedomovať, že je v ničom iný. Viac už radšej prezrádzať nebudem,
73
Rozhovor
Kobka 01/2014
lebo sa to možno niekedy ešte natočí. Ale aby to vyzeralo dobre, hlavne tá temnota, je
treba veľa síl. A nemyslím len finančných. 
Plány do budúcna?
P.L.: Už druhý rok robím na krátkom filme Zmätok zmyslov – Chaos of the Senses
o človeku, ktorého zradia vlastné zmyslové orgány. Pôjde o komédiu s prvkami drámy, alebo
naopak.
Viac nájdete na stránke: zmatokzmyslov.eu
Ďakujeme za rozhovor. Milan
78
Vričan
ponúka
Pavel „Hirax“ Baričák
labikár ťastia: Návrat k sebe
Motivačná litratúra, 2013, slovenčina, brožovaná väzba, 150 x 210 mm, 324 strán
Nie náhodou Hirax nazval svoju prvú motivačnú knihu Návrat k sebe. Jednoduchou formou
vhodnou pre prváčikov vysvetľuje princípy sebaprijatia, odpustenia, pozitívneho myslenia,
„pustenia“ rodičov, pochopenia choroby, rozpustenia bolesti, vyriešenia „problému“, zanechania boja, počúvania srdca, vnímania symbolov života, oslobodenia sa od bôľov iných. Príde aj na zákony zrkadlenia, príťažlivosti a rezonancie, dôležitosti nepretvarovania sa, škodlivosti sľubovania, prijatia cudzej i vlastnej smrti, energie z tvorenia, meditácie, dôležitosti
ďakovania, chválenia, neposudzovania, úcty k milovanej zemi.
Pavel „Hirax“ Baričák
Plynutie
Román, 2013, slovenčina, pevná väzba + prebal, 150 x 210 mm, 160 strán
Šlabikár šťastia v románovom podaní! Ako je už u Hiraxa známe, nevsádza na silný príbeh,
ale o to viac ide do hĺbky duší hlavných hrdinov. Dokopy sa v tejto knihe nestane vlastne
nič, a pritom tak veľa vo vnútrach ľudí... Jeden človek zoberie dlažobnú kocku a pošle ňou
iného človeka do kómy. Unesie láska dvoch mladých ľudí tento hrozný činŠ Rozdelí ich to,
alebo naučí životom len tak plynúťŠ „Plynutie je kľúč k vyrovnanému a šťastnému životu,“
radí priateľ Dano hlavným hrdinom. Sám totiž doma zažíva neharmonické manželstvo plné
zbytočných hádok a sporov. No miesto toho, aby sa bez rozmyslu rozviedol, ako mu to vo
veľkej miere radí a ukazuje okolie, začína hľadať súvislosti, problém si váži a začína ho
riešiť. Kým sa mu to podarí, zdokonaľuje sa v plynutí...
Ľubomír Gregor
Po stopách komedianta
666 anjelov
Román, 2012, slovenčina, pevná väzba + prebal, 150 x 210mm, 200 strán
Samo vyrastal v rodine, kde otec je zaslepený politik a mama vysokopostavená manažérka.
Stretáva však Sáru, ktorá pochádza z harmonickej rodiny, a to práve v momente, keď ho
otec vyhadzuje na ulicu. Pomôže mu Vlk, človek s tajomnou minulosťou. Paralelou k Samovmu príbehu je osudová niť Sebastiána, doktora podvádzajúceho svoju ženu so zdravotnou
sestrou Monikou... Moderne napísaný román zo súčasnosti, kde sa príbeh začne čoraz viac
preplietať, aby nakoniec vyústil do pravdy, ktorá oslobodí, ale mnohých zrazí aj na kolená.
Pavel „Hirax“ Baričák
Cestopis, 2013, slovenčina, pevná väzba + prebal, farebná tlač, 168 x 238 mm, 232 strán
Ďalší v rade Hiraxových cestopisov, tentoraz z Latinskej Ameriky. „Bol to nielen môj najkrajší cestovateľský trip, ale aj cesta do môjho vnútra, kedy som sa o ďalší kúsok priblížil Láske.
A to len vďaka ekvádorským vrchom, pralesu, oceánu, zvieratám a v neposlednom rade
úžasným ľudským bytostiam, ktoré v tejto očarujúcej a pokojnej krajine žijú. Ďakujem.“
Knihu dotvárajú stovky autorových fotiek a nechýbajú ani básne a pocity v priamom prenose.
hirax @hirax.sk
Ekvádor - koľko podôb má láska
www.hiraxshop.sk/knihy
Pavel „Hirax“ Baričák
Objednávky:
Poviedky, 2013, slovenčina, pevná väzba + prebal, 150 x 210 mm, 188 strán
Spomienky herca Ľubomíra Gregora nenechajú nikoho na pochybách, že je nielen
dobrý herec, ale aj človek, ktorý vie dať svoje spomienky viac ako humornou formou
i na papier. Poviedky z divadla, natáčania ilmov, vojenčiny, zo školy, z rodiny či
obyčajné ľudské príbehy, ktoré navaril sám život, rozozvučia vašu bránicu, ale vám
aj pripomenú svet minulých rokov, keď veci mali svoju skutočnú hodnotu. Kniha je
doplnená množstvom dobových fotograií, no jednoducho skvelý titul.
Štatistika na záver
Kobka 01/2014
Desatoro sériového vraha
alebo štatistické predpoklady, že sa jedným stanete aj Vy
01. Viac ako 65 % je fascinovaných ohňom, jeho zakladaním a samotnou pyramaniou.
02. Od útleho veku, viac než 60 % neodolateľne priťahuje voyerizmus, fetišizmus a
sadomasochistická pornografia.
03. Viac ako 70 % uplatňuje sadistické praktiky, ako týranie zvierat, kde 60 % z týchto zvierat
predstavujú mačky.
04. Viac ako polovica sa aspoň raz za život pokúsila o samovraždu.
05. Viac než polovica má hodnotu IQ na vysokej či veľmi vysokej úrovni.
06. Počas detstva, viac ako 70 % bolo týraných alebo zneužívaných – psychicky, fyzicky,
sexuálne alebo všetko dokopy, a to rodinným príslušníkom.
07. Viac ako 60 % trpela tzv. Nočným pomočovaním a to až do hraničného veku 12 rokov.
08. Viac než polovica pochádza z rodiny, kde sa vyskytli psychické, alkoholické či kriminálne
problémy.
09. Viac ako polovica je slobodný biely muž.
10. Viac než 75 % pochádza z nábožensky a politicky konzervatívnej rodiny, s viac sko 80%
pravdepodobnosťou voľby republikánov.
75
Nabudúce
Kobka 01/2014
Nabudúce v Kobke.....
Upíri a iná nadprirodzenná háveď
Rozhovor s Petrou Neomillnerovou
Je vampýr erotickým predobrazom budúcnosti?
Nadprirodzenno seriálové
Sérioví vrahovia s IQ nad 100, dokončenie
The Vampire Diaries – čo na ňom teenageri vidia?
Anita Blake series – červená knižnica pre geekov
a oveľa viac....
Ďaľšie číslo vychádza v septembri 2014
76
Obrazová príloha
Kobka 01/2014
Slenderman by Gregor Dalecký
15
Obrazová príloha
Kobka 01/2014
Kamionista by Lucia Kroneislová
15
Obrazová príloha
Kobka 01/2014
Matka by Petra Slováková
15
Obrazová príloha
Kobka 01/2014
Víc, než myslíš by Monika Herda
15