2015/5 - Úterský list

2015/4
srpen / září
Ú TERSKÝ LIST
d v o u m ě s íčn ík o b ča n ů m ě s t e čk a Ú t e r ý
...
od roku 2012
Milíčtenáři,
dostává se vám do rukou nové, letní číslo.
Z obsahu bychom vás chtěli upozornit na dva
články, týkající se domu Na růžku. Je už
nepochybné, že kolem krásné, ale zatím tak
zoufale zpustlé stavby vzniká něco významného. Zatímco Karel Waska ve svém
článku popisuje starší historii domu, Linda
Leffová už zdá se ve svých příspěvcích
načrtává podklady pro možné historiky
budoucnosti.
Dále pak bychom vám doporučili rozhovor
s panem Frančíkem. Je poněkud delší, ale stojí
za přečtení. Kdo ho osobně znáte, víte, že je
jakousi chodící encyklopedií moderní vojenské historie ČR. Jsme rádi, že jsme ho takto
„ulovili” a doufáme, že to nebylo naposled.
Jako redakce jsme byli párkrát osloveni
s požadavkem, zda bychom mohli zájemcům
dodávat Úterský list buď osobně, nebo přímo
do poštovní schránky. Někteří naši čtenáři se
totiž málokdy dostanou na naše výdejní místa
včas a tak jim občas některé číslo uteče. Proto
jsme se po úvaze případným zájemcům
rozhodli nabídnout tento model: staňte se
sponzory Úterského listu! Za pouhých 100 kč
ročně pak od nás dostanete do poštovní
schránky či do ruky každé nové číslo, za
čerstva, hned jak vyjde. Prosíme vás proto,
máte-li o takovýto způsob distribuce zájem,
ozvěte se nám. Buď po emailu, telefonicky na
čísle 774334491 (Kamila Kozáková), nebo
oslovte osobně některého člena redakce.
Sejde-li se nám těchto podnětů více, doladíme
detaily a službu spustíme.
A připomínáme vám, že na webové stránce
list.utery.eu vedeme on-line archiv starších
čísel. Archiv průběžně doplňujeme, ovšem
nová čísla do něj zařazujeme s několika měsíčním zpožděním. Přeci jen chceme zachovat
jistou exklusivitu tištěného Úterského listu.
Na závěr už vám jen popřejeme pohodový
zbytek léta, ať načerpáte co nejvíce sil na dobu, kdy Stěnská osiří, pivo se už pod javory
u kašny pít nebude a obchodníkům s uhlím se
zase začnou hýbat kšefty.
C. Kozák
jarmareční kavárna v domě Na růžku
Jubilea
Gratulujeme našim spoluobčanům, kteří se v těchto dnech dožívají významných životních jubileí.
Jaroslav Říha (17.8.)
Jozef Tomaško (18.8.)
Oldřiška Wasková (21.8.)
Marie Konstantinovičová (4.9.)
Marie Pulerová (9.9.)
Jiřina Koutná (19.9.)
Alena Papežová (22.9.)
Eliška Danielová (24.9.)
Josef Böhm (26.9.)
Jiří Koutný (29.9.)
Ú terský list
2
Country festival
Dne 27.6. se za Úterskou radnicí konal
první ročník Country festivalu. A já mám
dojem že Úterý má zaděláno na novou tradici.
Osobně mě velmi překvapila sedmnáctiletá
písničkářka Tereza Balonová, kterou s sebou
přivezla jako objev kapela Auvajs a pro mne to
rozhodně objev byl. Úterskému Country festi-
valu přeji do dalších let mnoho návštěvníků,
i když si myslím, že by měli být příště blíž
účinkujícím aby bylo lépe slyšet a obecně lepší
zvuk i když z mého laického pohledu zvukař
za to asi moc nemohl, spíš by asi bylo lepší
napříště zvukařský pult umístit na jiné místo.
Stáňa
Tipy na kulturníakce v okolí
otevřeno infocentrum
v domě Na růžku v Ú terý
6. – 9. 8.
Bečov – ekologický a hudební festival
Zázračná planeta Země / botanická zahrada
8. – 9. 8.
Bezdružické parní léto / více na
www.bezdruzickalokalka.cz
9. 8.
Krsy – Tradiční Vavřinecká pouť
10. 8.
Ovesné Kladruby – pouť ke sv. Vavřinci,
od 13:00
11. – 13. 9.
Úterý – Dny evropského dědictví /
setkání a beseda s architekty,
posezení v domě Na Růžku
12. 8.
Rabštejn – kurz kusamono v Info-Café /
výroba japonských květinových bonsaí
(minizahrádek) v keramických miskách
13. – 23. 8.
Mariánské Lázně – Chopinův festival 2015 /
I. Klánský, M. Kasík, M. Kozák, Kristina
Ayvazyan, Zemlinsky quartett, Michal
Kreslík, Marco Schiavo, Sergio Marchegiani,
Štěpán Kos, Dang Thai Son a další
15. 8.
Manětínský zámek – Židovské housle /
20:00 / A. Shonert, housle a N. Shonert,
klavír / aranže národních melodií, vlastní
skladby A. Shonerta, skladby židovských
skladatelů
15. – 16. 8.
Úterý – Krušnohorský pohár – mezinárodní
automobilové závody do vrchu
15.8.
Konstantinovy Lázně – Joe Karafiát,
koncert / náměstí U Fontány
17. – 23. 8.
Nečtiny – 9 týdnů baroka /Autobus 2015,
Studio dell'arte, Kühnův dětský sbor,
Ritornello, Oldřich Janota + Ora pro nobis
19. 9.
Rabštejn – 9 týdnů baroka / prohlídka
kostela, lorety, koncerty /od 10:00
19. 9
Manětínský zámek – K. Fialová, housle a B.
Plachá, klkavír / 20:00 / program: H. Eccles,
G. Fauré, M. Tournier, A. Pärt, M. Marais,
M. Bruch, S. Bodorová, E Granados
21. – 23. 8.
Teplá – oslavy k 630. výročí města
22. 8.
Planá – Farmářské trhy na prostranství
u Hornického muzea / 9:00 – 12:00
22. 8.
Planá – Multižánrový festival Výletnění /
bohatý program pro celou rodinu /
13:00 – 23.00
22. 8.
Konstantinovy Lázně – Vladimír Václavek,
koncert / náměstí U Fontány
30.8.
Rabštejn – šprtcový turnaj na dvorečku
Četnické stanice / Info-Café od 10:00
Ú terský list
Fotoreportáž z Krajiny otevřené
Na akci festivalu 9 týdnů baroka na
Vidžíně jsem dorazil až po rachotě, tedy dost
pozdě. Na Svobodovic louce s pětihvězdičkovým výhledem do kraje mě uvítala vlídně
ospalá, až surreálná atmosféra. Z dýdžejova
setu jsem stihnul už jen úplný závěr, pak se do
hry pustilo pánské duo tuba plus harmonika
a zpěv. Krásný souzvuk nástrojů a jímavá hra.
Moc pěkné, ale jakoby trochu duchem nepřítomné. Inu, publikum nebylo zrovna žhavé.
Vystoupení dvou křehkých tanečnic oscilovalo mezi explozí čisté přírodní romantiky a ne-
chtěnou parodií při preludiu z Chovanštiny.
Nakonec jsem sebral odvahu a nastoupil do
magického autobusu. Když jsme se po zběsilé
jízdě Západními Čechami zřítili do řeky, za
okny se na nás křenil žralok a rachitický
kašpárek všem prorokoval rychlou smrt, trochu jsem se vyděsil. Vše dopadlo dobře, ale
cestu bych doporučil spíše otrlejším pasažérům – třeba předškolní mládeži v doprovodu babiček. Skvělých koláčků byla hojnost.
Já měl pórkový a ať už jej pekl kdokoliv, póru
rozuměl.
C. Kozák
Ú terský list
4
Rozhovor s panem Frančíkem
Letošní rok je věnován oslavám sedmdesátiletého výročí ukončení druhé světové
války. Ráda bych se Vás jako známého
amatérského zájemce o vojenskou historii
zeptala, zda byste nám mohl říci něco
o tom, jak vypadal konec války na útersku?
Vzhledem k tomu, že je o mě známo, že
jsem rodilý Nečtiňák, tak to znám spíš tam.
V každém případě měl konec války na útersku
podobný charakter jako na většině území
okresu Plzeň sever. To znamená, že od západu
přišla vojska různých částí americké armády,
konkrétně na útersku to byla jakási osmá
kumpanie a teď to neříkám přesně, protože to
mám jenom z hlavy, které se přezdívalo „rádio
patrols“, a ti postoupili až do Manětína a šli
i přes Úterý. Zastavili se až v Manětíně
a konečně tam odsud vysílali hlídky dál,
směrem k východu až na území dotyku s
postupující Rudou armádou. Kde se tak přesně stalo nevím, ale myslím, že stačili ještě
dojít do neosvobozených míst tehdejšího
okresu Kralovice a pak se postupně stahovali
zpátky tak, že jimi osvobozené území
předávali do správy armády SSSR, až se
dostali na poslední domluvenou linii. V té
době to byla hlavní asfaltová cesta z Plzně do
Karlových Varů. To byla tzv. krajská (dobově
říšská) silnice. A tam na té silnici v podstatě
byla domluvená demarkační čára mezi
sovětskou a americkou zónou. Takže Úterý
bylo bezpečně v americké zóně, nejenom tím,
že v květnu zde vojska prošla, a postupovala
kousek dál, ale potom tady v těch místech
nějakým způsobem byli i utábořený. Například poblíž hájovny u p. Bubeníčka měli
cvičnou střelnici. Přesné dispozice já nevím,
ale jsou lidé, kteří tuhle záležitost více
zkoumali, jako je třeba historik Jindřich
Marek anebo amatérský historik popisující
různé události válečné protivzdušné obrany
jako je Karel Foud nebo Jan Vladař. Já jsem se
skutečně tímto nezabýval, ale když se berou
ostatní otázky před koncem války, co bylo do
té doby, než ti Američané doopravdy přišli,
tak to moc hezký obrázek není. Je známo, že
v okolí Štipoklas bylo oběšeno mnoho
německých údajných dezertérů, kteří se
nějakým způsobem samostatně snažili dobrat
do americké zóny, ale spíš jde o to, že se snažili
dostat domů. A tam právě v těch lesích
v oblasti dvora Umíře, byly německé jednotky, které tohle nesnesly a sbíraly provinilce, a ti kteří byli chyceni tam z větší části
přišli o život. A ten počet byl poměrně vysoký,
doložený od německé pamětnice, která ještě
žije v Bavorsku a bylo jich prý víc než 30,
přímo v blízkosti vlastní obce Štipoklasy. To
tady doložené není, ale kdopak ví. Konec
války tu v tomto ohledu hezký nebyl.
A máte povědomí o nějakých bojích?
Ne, s oblastí Tepelska bych nic ve smyslu
frontálního boje, nebo dobývání polním způsobem opevněných míst nespojoval.
Ale je fakt, že poslední akce schopná
armáda, která III Říši zbyla, byla Schörnerova
armáda, která tady byla na našem území
a vlastně tady byla dominující a jediná a poslední, která Hitlerovi zbyla akce schopná. Ta
začínala provádět opevňovací práce polním
způsobem po všech periferiích velení
Schörnerova štábu. To znamená i tady na
Tachovsku, Chebsku, nebo Mariánskolázeňsku, tedy i proti postupujícím Američanům. No, a navíc tady v oblasti Mariánských Lázní u tamního letiště byla dislokovaná letecká stíhací jednotka vlasovců. Ale
její činnost v závěru války mně není známa.
Takže, jestli tomu dobře rozumím, tak se
ta Schörnerova armáda začala připravovat
na to, že budou bránit pozice i před postupujícími Američany?
Ano, v té době, Hitler již nevelel, tím byl
admirál Dönitz, a bylo to těsně před uznáním
bezpodmínečné kapitulace, tak v těch několika dnech bylo na každém velícím v té konkrétní vyšší jednotce, tedy pokud byla ještě schopná si velet, tak bylo na nich, jak se rozhodnou.
Ú terský list
U Berlína to osvobodili Sověti, po dohodě
se spojenci jak dnes již víme, ty armády
německé tam byly rozbity, a ani neměly
pomalu šanci cokoliv pro svojí záchranu
udělat. Ale tady v tom českém prostoru byl
obrázek poněkud jiný. Protože hlavní postup
sovětské armády byl vlastně ve směru na
Berlín přes to rovinné Polsko a naše hraniční
hory jim vlastně skýtali dost obtížnou
překážku, protože Schörner se v nich dokázal
bránit. Viz například boje o výšiny západně
a východně od Ostravy. No a tady když potom
v těch květnových závěrečných dnech, když
se zvažovalo, co bude dál, tak ten Schörner
sám té sovětské armádě nic špatného v závěru
války neprovedl, jen se v těch posledních
dnech bránil a odmítal se vzdát. A Němci
věděli, že je lepší nechat se vzdát do zajetí
Američanům, než pokračovat v bojích, a tedy
se nechat zajmout do sovětského zajetí. Z toho potom plynula veškerá ta válečná politika
v květnu 1945, na to doplatilo i známé pražské
povstání. Největší tíže těch bojů, to byl ten
východ a jih u Prahy a Praha samotná.
A Plzeň, ta se vlastně osvobodila sama, ale
udržet ten osvobozený stav by dlouhodobě
nedokázala, takže poslední tečkou a pojistkou
osvobození v Plzni byl vlastně vstup americké
armády do Plzně a tím i do všech těch míst
okolo, severně a jižně a hlavně východně.
Když americká armáda dobyla část
našeho území, nastavila tu správu?
Ano, každá armáda tohle dělala, dělala to
sovětská, dělala to i americká armáda. Nařízení ve směru k civilistům, ta byla zveřejněná
vylepením vyhlášek v češtině a angličtině.
Byla veřejně vyhlášena, a tam bylo deklarováno, jak se hodlá americká armáda chovat,
kde byla stanovena i třeba policejní hodina,
nebo jak se má naložit s těmi, kteří sem byli
násilně přivedeni na nucené práce, což byla
řada míst, jako jsou velké hospodářské dvory,
malé rodinné statky a podobně.
Hlavní velení americké armády v západních Čechách, bylo místo mezi Plzní a Stříbrem, takový statek jménem Chotěšovičky.
5
Tam bylo sídlo štábu americké armády, tedy
jen té části, která osvobodila prostor mezi
Chebem a Plzní, řekněme po karlovarskou
silnici. No a kde to měli Sověti, to nevím, po
tom jsem se nepídil. Faktem je, že americká
armáda se v tom obsazeném území, jak bych
to řekl, chovala se demokratickým způsobem
a to k nelibosti Čechů i Němců. Přičemž, bylo
možné z pohledu Čechů v té armádě rozlišovat
takové dva hlavní přístupy k obyvatelstvu.
V té americké armádě, ty bojové jednotky byly
velmi korektní, a až teprve ty, co tvořily zabezpečení té americké armády, takové ty týlové
části anebo ty vystřídané bojové části za ty
zajišťovací, tak ty se chovaly spíš obchodním
způsobem. Ono se tomu ani nelze divit,
musíme si představit, že bylo po bojích a
hlavní masa německých zajatých vojáků už
byla kasernovaná v různých táborech.
Nejbližší zajatecký tábor zde byl v Konstantinových Lázních. Zde byli zajatci vytěžováni
zpravodajsky, byli děleni na různé skupiny,
například hledané osoby, raněné, a ty osoby,
které se mají postupně demobilizovat, například mladiství nebo starci z Wolksturmu.
To zde byli i zahraniční zajatci, že?
Ano a potom i zajatci zajatí Německem.
Doloženi jsou Poláci, Francouzi, Belgičané
a Italové. Ale největší starost byla o osvobozené v koncentračních táborech nebo i ty osoby, které přežily známé pochody smrti, které
byly nalezeny v tak zuboženém stavu, když
jejich zbytky nestačily dojít do místa cíle. Zde
nejvíce do koncentračního tábora Flosenburk,
tj. cca 6 km od hranic a asi 12 km od Tachova.
A tady je třeba zdůraznit, že americká
armáda v celé té situaci „čerstvého míru“
velmi pomohla poskytnutím zdravotní péče
a dopravních výkonů. Protože díky válečné
činnosti tady bylo vlastně všechno rozbité.
Nebylo dost vagonů a především lokomotiv.
To bylo hodně rozbito a navíc centrální
nádraží v Plzni bylo v troskách a bylo až do
května 1945 neprůjezdné. Takže americká
armáda vlastně sanovala tyto potřeby toho
potřebného objemu dopravního výkonu při
Ú terský list
tomto vysokém počtu migrujících osob,
zavlečených i navrátilců zpátky domů, nebo
naopak, z našeho území jaksi ven. Ale i tomuto fenoménu se více věnují jiní badatelé,
například profesor a básník PhDr. Jiří Nenutil ze Stříbra.
A dokdy tady Američani byli?
Přesně z hlavy Vám to neřeknu, ale
v každém případě nás v roce 1945 opustili
obě armády. A bylo to v listopadu. Takže po
tuto dobu tady fungovaly obě armády a mezi
sebou udržovali statut demarkační čáry.
Takže občan, který byl civilista a chtěl prostě
z americké zóny do sovětské a obráceně
musel mít propustku. Když jel na kole, musel
mít potvrzení, že kolo je jeho.
A teď by mě zajímala následující věc.
Jestli máte povědomí o tom, že když přišla
americká armáda sem, kde bylo civilní
obyvatelstvo německé národnosti, tak
jaký byl vztah toho civilního obyvatelstva
k té americké armádě. Němci byli přece
příslušníci poraženého národa...
Já nemůžu mluvit za Úterý, protože já
jsem se narodil po válce a své předky jsem
tady neměl, takže mně to neměl kdo
vypravovat. Ale protože jsem Nečtiňák, tak
tam nějací převážně němečtí sociální
demokrati odsunutí nebyli, tak od nich, nebo
spíš od jejich dětí, mých spolužáků, vím, že
v podstatě byli vyhledávání pouze zločinci.
Když československá státní správa, která se
začínala etablovat v těch osvobozených
územích a postupně začínala nabírat formou
národních výborů vládu nad civilní složkou
našeho vlastního státu, tak musela spolupracovat a tím pádem požádat, mnohdy jen
formálně, o spolupráci jak sovětskou tak
americkou stranu o vydání těch konkrétních
lidí. Pokud byli hledaní dopadeni, byli
souzeni nakonec lidovým soudem. Ty byly
po válce ustaveny v místech, kde byla za
první republiky sídla okresů, takže tady to
pravděpodobně byla Teplá. Ale v případě
Nečtin to byly Kralovice. Tyto soudy
6
fungovaly dočasně, časově to přesně nevím.
Jinak se Američané nechovali k civilnímu
obyvatelstvu německé národnosti nijak zvlášť
surově. Jiná otázka byla v těch zónách, které
byly zabrány sovětskou armádou, což v podstatě do toho spadaly i Nečtiny a tedy tamní
národnostní rozhraní, které tam zafungovalo
ještě za první republiky. To znamená tedy
prostor mezi tím, čemu se dneska říká Sudety
a tím, čemu se říká vnitrozemí. Manětín byl
v každém případě český a sousední Nečtiny
byly poněmčené. No a tam bohužel pro Němce
bylo to, že za období první republiky tam bylo
okresní sídlo Sudetendeutsche Partai (Sudetoněmecká strana) za celý bývalý okres Kralovice. To znamená, že tam fungovala řekněme
struktura stranická, která byla vlastně už
z období první republiky známa jako velmi
aktivní, takže tam se z toho rekrutovalo víc
hledaných. Pokud ovšem nezahynuli někde za
války. No, což tady Úterý asi v takové míře
nepotkalo, protože okresní sídlo SdP bylo
v Teplé. Možná tady někdo takový být mohl,
ale nemám k tomu žádné podklady. Ale pro
představu, padlých vojáků, kteří narukovali do
německé armády, se uvádí pro blízký Bezvěrov 28 a 14 pohřešovaných, a to bylo místo
počtem obyvatel přibližně poloviční ve
srovnání s Úterým. Ale pro zdejší prostor takové údaje nemám, protože nebyl tehdy součástí
okresu Kralovice. Až po roce 1960 se stalo
Úterý součástí okresu Plzeň-sever, který zahrnoval i území bývalého okresu Kralovice.
Ale tenhle druh historie já jsem nestudoval.
Já studoval historii, která se týká československé vojenské historie z hlediska armády
první republiky a hlavně s důrazem na třicátá
léta, hlavně ta druhá polovina třicátých let.
Tady ten Úterský potok jsem poznal až při
trempování, o něm se říkalo, že tady bylo
postaveno lehké opevnění. A tak jsem se dotkl
i tohoto prostoru z hlediska publikace, kterou
jsme se svými kolegy připravovali před 8 lety.
A to, o čem spolu nyní mluvíme, to jsou
vlastně informace navíc, takové, které byly
i přebytečné pro tehdy vznikající knihu, ale
Ú terský list
přitom zajímavé pro místa, kde jsem měl
příbuzné nebo také trempoval v dobách
svého mládí.
Můžete nám říci něco podrobnějšího
o té jmenované publikaci?
Ano. Knížka se jmenuje Plzeňská čára, je
to práce kolektivní, obsahuje 400 stran
včetně příloh, je už vyprodaná, a bohužel
není ani ve zdejší obecní knihovně. Já jsem v
dobách, kdy jsme to vydali v roce 2006,
dodal 5 výtisků na zdejší obecní úřad, ale teď
už o žádném volném výtisku nevím. Mimo
to si knihu ode mne koupilo i několik
Úteráků.
Tahle publikace se dotýká i Úterského
potoka, a to i v části bez vybudovaného
betonového opevnění, včetně obce Úterý až
po Mirotický vrch u Toužimi. Je to záležitost,
která je popisovaná v kapitole týkající se tzv.
„Toužimské příčky“, někdy taky zvané
„spojky“, která začíná u Hlaváčkova mlýna
na Úterském potoce, což je prostor dole pod
Okrouhlým Hradištěm, a která tam od toho
místa s posledním vybudovaným betonovým opevněním v údolí potoka, potom
pokračuje celým zbytkem Úterského potoka
až k čtyř směrné silniční křižovatce u Branišova, pak směrem k Toužimi, Mirotický
vrch, poblíž hradu Andělské Hory přetne
státní silnici K. Vary – Praha, Lázně Kyselka,
překračuje řeku Ohři a u obce Boč u silnice
z Klášterce do Ostrova tedy končí napojením
na linii už vybudovaného betonového
lehkého opevnění. Ale my jsme popisovali
jen tu část, která se týká Úterského potoka
a končí z hlediska tehdejšího velení na
dělítku – Mirotickém vrchu, což je vlastně
v sousedství současného civilního sportovního letiště. A tahle publikace je vůbec
jediná, která celkově pojednává o západočeském opevnění, budovaném už od roku
1936, včetně způsobů zatarasování a ničení,
které má vojenský název Plzeňská čára,
proto i ten název knihy Plzeňská čára.
Současně pojednává o připojení na Blšanku,
7
to jsou ty pevnůstky, které jsou postavené
kolem Štipoklas a konečně vlastní postavení
na Blšance a Střele, to znamená Nečtinsko,
kolem Manětína, a údolí řeky Střely. No takže
my jsme s tou knížkou zabrali zhruba 87 km
linie, která tvoří oblouk kolem Plzně ve
vzdálenosti asi kolem 30-40 km. No a v případě obce Úterý se tady právě ta výstavba toho
lehkého opevnění jen připravovala, a byla po 2
odkladech naplánovaná v nějakém stádiu až
na rok 1939, a pro známé události r. 1938 už k
tomu nedošlo. Proto vojáci, kteří považovali
toto místo ve svých obranných plánech za 1.
Hlavní obranné postavení, tak místo betonových bunkrů, když je tady neměli, museli
kopat zákopy a ty se zde stále nachází.
Pojednává o tom už i několik nových studentských absolventských prací z katedry
archeologie Západočeské univerzity v Plzni.
Jejími autory jsou Jaroslav Karas, Michal Rak
a další, oni dělají archeologii novověku
a moderního industriálního období. A právě
jmenovaní zde prováděli s katedrou v jejím
druhém a třetím ročníku archeologický
výzkum zákopů na zdejších ostrožnách
oboustranně obce Úterý. A spolu s nimi jako
posila v rámci výměnné univerzitní prázdninové aktivity i 6 studentů z Anglické
univerzity v Oxfordu. V největším výzkumném náporu se jednalo až o 26 studentů včetně
profesorů.
Nedávno o tomto fenoménu byl také pořad
v televizi Historie.cs, bylo tam zmiňováno
i Úterý. Docela by mě zajímalo, kolik Úteráků
se na to dívalo.
A kde ty zákopy přesně jsou?
Vždycky jsou levobřežní a buď je to na
břehu potoka či úpatí svahu, nebo nahoře nad
svahem.
Děkujeme za rozhovor.
Ptala se Ida Kaiserová
Ú terský list
8
Hroznatova akademie
v Tepelském Klášteře
Co v tuto chvíli vzdělávací centrum
nabízí a jakým může být přínosem i pro
obyvatele městečka Úterý?
Na počátku července byl v Tepelském Klášteře zahájen provoz takzvané Hroznatovy
akademie, vzdělávacího centra umístěného
v nově opravených prostorách kláštera. Na
podrobnosti, týkající se tohoto významného
projektu, jsme se vyptali paní ing. Ivany
Benčové, která zde zastává funkci vedoucí
provozu.
V nově rekonstruovaných prostorách
vzniklo kulturně-vzdělávací středisko „Hroznatova akademie“, které se široké veřejnosti
otevřelo 1. 7. 2015. Postupně budou k dispozici výukové programy přístupné jak
dětem, tak i dospělým, které jim poutavou
formou přiblíží nejen historii premonstrátů
a historickou úlohu kláštera, jako duchovního,
hospodářského a kulturního centra regionu,
ale i jeho současný smysl.
Jak, kdy a proč vznikla myšlenka založit
v Klášteře vzdělávací centrum?
Myšlenka založení vzdělávacího centra
byla uchopena v souvislosti s dotačními
výzvami IOP (Integrovaný operační program)
Evropské unie – fondu pro regionální rozvoj,
který byl vypsán pod MMRČR. Každá dotace
je vypisována účelově s určitou udržitelností
a i obsahovou náplní. Je pak na příjemci
dotace, jakým směrem ji zaměří. Při podání
žádosti bylo vycházeno z toho, že klášter bude
znovu plně zastávat své duchovní poslání a
posilovat vztah široké veřejnosti ke kulturnímu dědictví. Tím bylo třeba podstoupit
cestu nákladné a pozvolné rekonstrukce.
Tepelská kanonie má nyní 14 členů a spravuje
farnosti na mnoha místech regionu. V klášteře
se od začátku kromě pravidelných bohoslužeb
konaly koncerty a výstavy, téměř po celý rok
nabízel prohlídky svých přístupných částí.
Jak dlouho trvaly práce na obnově, kolik obnova stála a kdo ji financoval?
Velkým posunem v mnohaletém procesu
opravy byl projekt „Vzorová obnova NKP
Klášter premonstrátů Teplá“ financovaný
z Integrovaného operačního programu Evropské unie zahájený 1. 4. 2009. V následujícím roce začal archeologický průzkum,
který trval 5 let a je nejrozsáhlejším výzkumem tohoto typu u nás. Vlastní stavební
realizace oprav začala v roce 2012 a končila
koncem června. Dotace ve výši 425 000
000 Kč byla využita na celkovou revitalizaci
barokního jádra kláštera. Architektonicky
cenné památce se tak vrátila dávná krása.
V areálu kláštera vznikne naučná stezka
nejen pro rodiny s dětmi. V prostorách starého
vodního mlýna budou praktické ukázky toho,
jak se v minulosti využívala vodní energie pro
usnadnění každodenní práce. V revitalizovaných pro-storách je připraveno několik
výukových okruhů. V doprovodu průvodce animátora se návštěvníci projdou opravenými
klášterními sály či jeho podzemím a získají
vědomosti o stavebním vývoji klášterních budov, nebo o životě klášterní komunity v minulosti i dnes. Vzniká volně přístupná expozice
prezentující zcela nové poznatky o minulosti
kláštera získané díky mnohaleté práci archeologů. Nově rekonstruované prostory budou
dále využívány především jako zázemí pro
kulturní a vzdělávací aktivity převážně nekomerčního charakteru pro širokou veřejnost.
Od září budou pořádány řemeslné a výtvarné
dílny, divadelní a hudební akce, přírodovědné
workshopy a další volnočasové aktivity.
Za jakých okolností je možné nově opravené prostory navštívit?
Mimo měsíce ledna, je otevřeno každý den.
Od pondělí do soboty je otevřeno od 10:00 do
16:00 hodin, v neděli pak od 11:00.
Myslíte si, že bude v dohlednu existovat
autobusová linka, spojující Úterý a Teplou?
Myslíte, že se pro to dá něco dělat?
S ohledem na své bývalé působení ve státní
správě bych tuto otázku kladla na představitele samospráv okolních obcí, protože oni
Ú terský list
jsou kvalifikovanými „aktéry“ pro posílení
obslužnosti a propojení regionů.
Jak se Vám práce v novém prostředí líbí
a co myslíte, že ocení návštěvníci a uživatelé?
Nově rekonstruované prostory mají
opravdu obrovský potenciál. I když mám
bohaté zkušenosti ze svého pracovního
života, dá se říci s trochou nadsázky, že mne
potkalo v životě ještě jedno poslání – být
nápomocná otevřít klášter lidem. Upřímně
přeji všem, kteří k nám zavítají, aby třeba jen
prohlídkou nových prostor prošli tím úžasem,
který mám já to štěstí vnímat každý den a to je
ta nesmírná energie, která se v prostorách
přímo odráží. Tím mám na mysli, jak
9
historickou hodnotu, která zde byla obnovena,
tak vloženou energii spousty odborníků, kteří
zde předvedli své profesní umění a dovednosti.
Děkuji za rozhovor a přeji mnoho úspěchů a radosti ve Vaší práci.
Kamila Kozáková
... a pár fotek ze
slavnostního otevřní
Hroznatovy akademie
slavnostní bohoslužba
přestřižení pásky
návštěvníků i reportérů byla hojnost
kardinál Duka, manželé Benčovi, Anna Matoušková,
opat Lobkowicz a biskup Radkovský
slavnostní bohoslužba
Ú terský list
Nárožnídům čp. 69
na náměstív Ú terý
snímek ze sbírek Národniho památkového ústavu
Severozápadní stranu úterského náměstí
vymezuje rohový dům, který nese od roku
1864 číslo popisné 69 (původně při zavedení
domovního číslování roku 1771 obdržel č.
62). Od poloviny 17. století až do roku 1945
nazývali místní Němci dům „U mydláře“
(Beim Saifensieder) podle řemesla, které se
v domě dlouhá léta provozovalo. Čeští novoosídlenci později zvali objekt „Turbovna“
nebo „Na Růžku“.
Tento dům se nalézá v domovním bloku,
jehož parcela má tvar nepravidelného
obdélníku a tvoří ji dnešní domy čp. 66–71.
Exponovaná poloha bloku v centru městečka
u jeho náměstí dovoluje soudit, že šlo
původně o velkou parcelu patřící jedinému
majiteli, jakým by ve středověku mohl být
například městský rychtář jako zástupce
vrchnosti. V době, ze kdy máme první
písemné zmínky o něm, ovšem už byl krajní
dům čp. 66 oddělen a měl jiného majitele
(a zřejmě podobné to bylo s druhým krajním
domem čp. 71). Sevřenosti domovního bloku
si povšimli Úterští již v 18. století a soudili již
tenkrát, že měl jediného majitele – což je
velmi pravděpodobné, a že se zde nalézala
úterská mincovna – což ovšem pravdou není..
Tato pověst vznikla nepochybně na základě
starých zpráv a představ o dolování zlata
v úterském okolí.
10
V písemných pramenech je dům zmiňován
poprvé roku 1613, jeho vlastníkem byl tehdy
Šimon Turner, v letech 1611–1619 hejtman
tepelského klášterního panství, takže fakticky
zástupce vrchnosti a tehdy bezesporu
nejvlivnější úterský měšťan. Nevíme, odkud
se do Úterý přistěhoval, poprvé je tu zmiňován
roku 1586 již jako radní. Bylo to v časech
probíhající germanizace a sám Turner byl
bezpochyby Němcem, ač snad ještě ovládal
i češtinu. Po jeho smrti roku 1625 se majetku
ujal jediný syn Kašpar. Ten měl dokonce
vysokoškolské vzdělání s titulem magistr
a dlouhá léta působil ve funkci klášterního
hejtmana, stejně jako jeho otec. Zřejmě na
přímluvu tepelského opata byl posléze povýšen do šlechtického stavu, takže v úmrtním
zápise roku 1659 je označen jako Kaspar
Turner von Turnheim. Podle rozlohy polí
a dobytka, které vlastnil, byl tehdy druhým
nejbohatším úterským měšťanem.
Dalším vlastníkem domu se stal Gottfried
Reitenberger, vrchnostenský hejtman panství
Bečov, který se do Úterý přiženil asi roku
1648. Prameny bohužel nedovolují říci, jak
a kdy k turnerovskému domu přišel. Zřejmě
měl jakýsi spoludědický nárok a zbytek
odkoupil. Došlo k tomu nejspíše až roku 1666.
Roku 1670 prodal Reitenberger část domu,
která je v kupní smlouvě označena jako novostavba a později na ní vznikly domy dnešních
čp. 67 a 68. Zdá se, že šlo o samostatný objekt,
který nepřiléhal těsně k původnímu turnerovskému stavení. Podoba zástavby není vždy
zcela jasně zjistitelná, podepsaly se na ní totiž
mimo jiné velké požáry z let 1656, 1694
a 1732 (a můžeme předpokládat, že i četné
starší, o nichž ale nemáme žádné zprávy).
Roku 1671 koupil za 500 zlatých rýnských
od otce dům s hospodářským příslušenstvím
(tvořily ho dvě zahrady, stodola, kůlna, různé
polnosti a nepochybně i zděné stáje, ač ty
nejsou jmenovitě zmiňovány – tvořily stavebně obvykle součást obytného domu) jeho
syn, mydlářský mistr Gottfried Karl Reitenberger. I ten byl v městečku významnou
osobou, působil jako varhaník v místním
Ú terský list
11
kostele a po určitou dobu byl i purkmistrem.
Bezpochyby v této době vzniklo označení
domu „U mydláře“, po několik dalších
generací se toto řemeslo v domě dědilo.
pronajímán, až roku 1774 byl definitivně
odprodán. Z formulací plyne, že v hospodářství byly tehdy dvě stáje na hovězí dobytek, přední a zadní sklep.
Roku 1709 pak prodala vdova Anna dům
za 800 zl. rýn. svému synovi Antonu
Reitenbergerovi. K hospodářství patřil tehdy
i les a jakýsi rybníček. Z kupní smlouvy se
dovídáme, že vdova si již dříve postavila
v sousedství domek, kde by mohla dožít sama
či ho pronajímat. Tak vzniklo obydlí, které
později dostalo čp. 70. Po Antonově smrti se
jeho vdova Anna Maria provdala roku 1716 za
Valentina Turbu, mydláře pocházejícího ze
vsi Stanoviště u Mariánských Lázní, a přijala
ho za spolumajitele hospodářství. Z jejího
prvního manželství nevzešel žádný mužský
dědic (jediný přeživší syn Hermann Reitenberger si zvolil mnišskou dráhu, takže dědit
nemohl) a dům proto připadl jednomu ze synů
z manželství s V. Turbou.
Roku 1782 prodal Josef Turba dům
s konskripčním číslem 62 – toto označení
dostala stavba při prvním číslování roku 1771
za 1900 zl. (šlo už o jinou měnu, nikoli rýnské,
měnové jednotky se později v důsledku
napoleonských válek opět měnily) svému
synovi Fidelu Turbovi, tradičně rovněž
mydláři.
Roku 1752, po smrti druhého manžela,
prodala Anna Maria Turbová hospodářství
(čp. 69) i vedlejší domek (čp. 70) svému
synovi Josefu Turbovi, rovněž mydláři, za
1000 zl. rýn. Ze smlouvy plyne, že nový
majitel převzal s domem veškeré mydlářské
náčiní (to musel být především varný kotel
a různé další nádoby), stodolu, dvě zahrady,
různá pole, les, louky rybníček, vozy, pluh
s příslušenstvím, 3 kusy tažného dobytka
(snad pár volů a koně), stůl, lavici, z pivních
sudů pak věrtelový (měr bylo velké množství
a lišily se podle oblastí, což ztěžuje
kvantifikovatelnost údajů, snad se ale v tomto
případě jednalo o 248 litrů), dva půlvěrtelové
a jeden čtvrtvěrtelový. Musíme si připomenout, že úterští měšťané měli právo po řadě
vařit pivo v obecním pivovaru. To pak čepovali doma či ho prodali do některé z místních
hospod. Byl to poměrně výnosný přivýdělek,
ač pivo vařené v Úterý nikdy žádnou slávou
nevynikalo, ba asi spíš naopak. Josefova
matka si vyhradila výminek ve velkém domě,
sousední malý domek byl zřejmě trvale
Po šestatřiceti letech předal Fidel Turba
roku 1828 hospodářství v ceně 1000 zl. konvenční měny svému synovi Franzi Turbovi.
Ten byl řeznickým mistrem a narušil tak skoro
stošedesátiletou mydlářskou tradici v domě.
Franz Turba kromě zemědělství provozoval
v domě i řeznické řemeslo a hostinec.
Majetek tohoto zdědil asi po roce 1867 jeho
syn Adolf Turba, rovněž zemědělec, řezník
a hostinský, a po něm pak majetek převzal
Adolfův syn Karl Adolf Turba. Ten se oženil
roku 1912 a Marií Annou rozenou Worschech
z nedalekého Žernovníku, zemřel však již
roku 1934. Jediný jejich syn Ernst narukoval
za války do wehrmachtu a ve svých 22 letech
zemřel jako svobodník po těžkém zranění
v nemocnici. Jeho matka Maria Anna Turbová
byla pak roku 1946 spolu se svou dosud žijící
tchýní odsunuta do sovětské okupační zóny
Německa, pozdější Německé demokratické
republiky.
Po znovuosídlení vylidněného Úterý českým
obyvatelstvem zůstal dům neobydlen a pozvolna chátral. Užívalo ho jako skladových
prostor místní jednotné zemědělské družstvo
a později i farma Úterý, součást Státního
statku Bezvěrov.
(Nemám bohužel možnost zjistit, kdy dům
koupil p. Rais, resp. kdo ho držel po něm).
Karel Waska
Ú terský list
Ú ředníšiml – můj koníček
Od mého článku v předchozím Úterském
listu uplynulo dobrých šest týdnů a za tu dobu
se událo kolem domu Na růžku spoustu
nového. Když pominu dvě úspěšné společensko-kulturní akce na dvoře/zahradě, kde
v provizorních podmínkách členové Bartu
dokázali vytvořit příjemné kavárenské prostředí pro milé místní i přespolní, tak i na poli
pracovním, organizačním a stavebním došlo
k radostným posunům vpřed. Jednak proběhlo již několik brigád, při kterých
dobrovolníci z řad Bartu i místních občanů
vyklízeli nejrůznější „binec“ z místností do
přistaveného kontejneru a čistili prostor
dvora. Také pracně získané historické
fotografie objektu našly své místo jak
u vchodu do provizorní info prodejničky
v domě, kde slouží příchozím k zamyšlení nad
jeho stavem v minulosti a jeho možného
vzhledu do budoucna, tak i na nově vytvářených propagačních a osvětových letáčcích.
Také oskenované stavební výkresy z roku
1973 putují různým odborníkům a právě
probíhá i jejich digitalizace, kde se přenášejí
z papíru do počítačové, interaktivní podoby.
Až bude hotovo, tak se plány budou moct dále
upravovat, aby odpovídaly novým představám o budoucím využití domu.
Tím ale úředničina nekončí: dalšími
podklady, které musíme nechat vypracovat
jsou Stavebně-historický průzkum a Mykologický průzkum, obě zprávy budou zařazeny
do projektové dokumentace potřebné pro
stavební povolení k rekonstrukci domu a k žádostem o dotace. Dozvěděla jsem se, že Stavebně-historický průzkum snad již byl
vypracován v 70. letech a že by měl kdesi
existovat. Znovu jsem tedy oslovila mé
oblíbené instituce – NPÚ Praha a Plzeň. Tam
jsem ale nepochodila a tak jsem se opět vydala
do archivu úterského MÚ, ale i tady bez
výsledku. Exkurze byla přesto přínosná –
objevila jsem tam například zajímavé
fotografie z 1. máje roku 1957. A jak souvisí
prvomájové fotky s domem Na růžku? Na
12
řadě fotek vidíme v pozadí dům i s tímto
nápisem (který, jak víme, vznikl v 50. letech
pro filmařské účely), na omšelé fasádě visí
několik nástěnek (však brzy tuto nástěnkovou
praxi oživíme!) a mnozí dnešní senioři na
fotkách ještě jako děti či mládež pochodují ve
svérázných krojích sestávajících z pionýrských šátků a košil, elegantně doplněných
– tepláky!
A protože sběratelství lejster a písemných
stanovisek se jaksi stalo mým koníčkem, tak
mě jednoho dne potěšila paní doručovatelka,
když mi předala obálku s modrým pruhem
a v ní vytoužené Závazné stanovisko, ve kterém stavební úřad – obor památková péče povoluje a specifikuje rozsah stavebně-záchranných prací pro první etapu rekonstrukce
objektu.
Jedním z bodů Stanoviska je povinnost
oznámit oprávněné organizaci Archeologického ústavu stavební záměry. Kontaktuji
tedy pracovníka z příslušné plzeňské firmy
a ten brzy přijíždí do Úterý. Vidíme se opět asi
po deseti letech, protože tehdy prováděl
výzkum v zahradě mého domečku, ale
především se účastnil záchranného archeologického výzkumu úterského náměstí a jeho
sklepení, kde se svými spolupracovníky
objevil velkou spoustu zajímavých artefaktů.
Vypráví zaníceně o své práci a domlouváme
se, že až jednou bude dům Na růžku mít
hotové muzejně-výstavní prostory, tak nám
poskytne k vystavení nejrůznější předměty
tehdy v Úterý nalezené. Pan Široký má
důkladné znalosti nejen archeologické, ale
i architektonické a historické, a nabízí své
služby pro vypracování Stavebně-historického průzkumu. Můžu si tedy odškrtnout
další dokument potřebný pro projektovou
dokumentaci, pokud se ovšem do té doby
nevynoří někde ten původní zmizelý…
A pak tu máme Mykologický průzkum. Jak
víme, střecha domu už zažila své dny slávy
a to nejlepší má za sebou. Je nezbytně nutné
krov opravit, případně i zčásti nahradit, jak je
zmíněno ve vypracované Statické zprávě.
Ú terský list
13
Navršila se tu celá řada problémů – poddimenzovaný krov nad severním křídlem
objektu je příliš zatížený bobrovkami,
v minulosti došlo k vyřezání některých jeho
nosných konstrukcí, řada trámů a pozednic
jsou uhnilé… V předběžné zprávě statik
navrhuje řešení opravy krovu, ale chybí nám
ještě ten „posudek na brouky“, jak tomu
pracovně říkám. Volám tedy odbornici na
dřevokazné škůdce, s paní inženýrkou z Plzně
vylezeme na půdu a tam dostávám odbornou
přednášku o typu a stavu krovu, vše si fotí
a předběžně vyhodnocuje. Dozvídám se, že
místy je krov nesourodou slepeninou prvků,
z nichž některé jsou použité druhotně, někde
je krov prohnutý nebo vůbec nesedí na
obvodových zdech, v jednom rohu je dokonce
jen podepřený naštosovanými bobrovkami.
Přesto však je půda domu magickým místem,
sluneční paprsky proudí dovnitř děrami po
spadlých taškách a zvláštní světlo proniká i po
celém obvodu budovy, kde na spodu krovu
chybí podbití. Půdní prostor je velký, jeho tvar
do „L“ přímo vybízí k zobytnění, jedna část
k výstavně-kulturnímu využití, druhá pro
ubytování znavených (cyklo)turistů…
Doufám, že digitální plány a zmíněné
průzkumy budou hotové do 14. července, kdy
opět přijedou projektant a statik s cílem určit,
co je třeba neodkladně udělat, aby se dům před
zimou staticky zabezpečil. Myslím, že budou
příjemně překvapeni až uvidí právě probíhající opravy zdí domu ve dvoře; ta havarijní
hrůza utrženého zdiva, zříceného oblouku do
průjezdu, mokré a vypadlé zdi pod oknem do
kuchyně začíná být minulostí. Ten chudák
dům, donedávna opuštěný a chátrající, začíná
dostávat nový kabát a tedy i novou naději;
cihla k cihle v rukou šikovných mistrů v oboru
je pro mě tou nejhezčí podívanou. Ale bez
úředního šimla – toho mého koníčka, bez těch
všech papírů, povolení, vyjádření a stanovisek
by to prostě nešlo.
Linda Leffová
Zvyky
vené a všechno je bez krupobití a výstřelků
řádně pod střechu svezeno, pak se radostně
slaví dožínky. Když jdeš na Vavřince (10. srpna) kolem Čertova kamene z Krsů domu, padají ti létavice téměř až na nos. Když tyto „slzy
sv. Vavřince“ z nebe padají, musíš si rychle něco hezkého myslet; možná se to splní.
zdroj: Náš rodný kraj – Vlastivěda bezdružického soudního okresu..., F. Lerch
Bezdružice
Sv. Magdaléna se slaví na Krasíkově, na
Jakuba začínají žně, protože voňavé seno se
svezlo z luk již v polovině července. Žně jsou
vrcholem roku. Srp a kosa dozněly, ale panáky
žita stojí ještě na polích jako za let dědových
a oves se také musí sebrat a svázat jako dřív.
První řada se má pokládat klasy dovnitř pole,
poslední nesmí být příliš velká. Nebo se musí
rozvázat a žnečka dostane trochu vyhubováno. Poslední stébla se nechají stát pro „žitnou
matičku“. Když jsou sýpky plné, stohy posta-
LUBOŠ
STIBUREK
fotografie
31.7. – 30. 8. 2015
výstavní sál Hroznatovy
akademie, Klášter Teplá
vstup volný
Ú terský list
Generel LAPV, aneb parník
Ú terý-Mýdlovary právě vyplouvá
První polovina letošních prázdnin byla
opravdu horká a suchá. I Úterský potok si vzal
dovolenou a brod pod vesnici k čističce se
snad dal projít v sandálech, aniž bychom si
namočili ponožky. Ovšem i tak zde stále
žijeme v zeleném udolí. Když jsem se však
procházel před týdnem po Riegrových sadech
v Praze a marně pohledem hledal alespoň
jedno zelené stéblo trávy, napadlo mě, kdy už
se v médiích opět objeví nápady, jak sucho
rešit. Razantně, velkoryse a direktivně. Čekat
jsem dlouho nemusel, ten samý den se
objevila v MF Dnes zpráva, že vláda již
projednává materiály, které kromě obvyklé
dávky uvažovaných restrikcí (nárazové
podražení odběru pitné vody, vybavení
domácností elektronicky odečitatelnými
vodoměry) opět oprašuje staronové téma
přehrad.
Ať už nás zde čeká cokoliv, je jasné, že
dnes již velmi drahé vodné nezlevní. To je
téma na samostaný článek (máme zájem se
k němu v některém z příštích čísel vrátit), zde
jen připomeňme , že v porovnání s jinými komoditami cena za vodu po roce 1989 vzrostla
enormně. Portál zakomunistu.cz uvádí třináctinásobný vzrůst – samozřejmě, v přepočtu na tehdejší platy. Ambiciózní plány
v oblasti vodního hospodářství se nás však
mohou dotknout citelně i jinak a to právě
v souvislosti s plány na budování přehrad.
14
vých vod. Z původně navržených dvouseti
nových přehrad se návrh soustředil na 65
uvažovaných míst, ale i tak se jedná o ambiciózní plán. Plocha všech uvažovaných
přehrad má být v součtu velká jako dvě Lipenská jezera! Argumentuje se především
klesajícími zásobami povrchových vod a jejich nutností je v krajině zachytit. Řekl bych
ale, že přehrady vodu nezachycují v krajině,
ale právě jen v přehradách. Je třeba zadržovat
vodu tam, kde dopadá na povrch, tzn. především v půdě. Jakmile se voda dostane
říčního toku, je vlastně již pozdě.
Nástroje na to existují – podpora malého
vodního cyklu, zvýšení obsahu humusu v půdě a vůbec citlivé retenční a infiltrační úpravy
krajiny. V devadesátých letech se děl často
spíše opak. Rozsáhlé meliorace (Manětínsko)
krajinu značně vysušily. Ale nebudeme se zde
pouštět do rádoby odborných úvah o legitimitě
celého plánu. Na to nám chybí prostor i znalosti. Podívejme se raději na to, co gerenel
chystá v našem bezprostředním sousedství.
Pro Severní Plzeňsko přichází do úvahy
jedna ze tří lokalit: řeka Střela mezi Mladoticemi a Rabštejnem, říčka Třemošná nad obcí
Všeruby a Úterský potok. Musíme ale zdůraznit, že informaci, že z těchto tří lokalit bude
vybrána jen jedna (a že to asi nebudou Všeruby), máme ze zasvěceného, ale neoficiálního
zdroje. Vše může být nakonec jinak...
Myšlenka to neni nijak nová. Za normalizace se nápad na značné rozšíření počtu
přehrad v Čechách a na Moravě objevil na
stole, ale po revoluci byl odsunut, jako příliš
megalomanský a drahý. Argumenty, které tyto
plány vrátil zpět do hry, byla dva – klimatické
změny a s nimi spojené obavy z nedostatku
vody a pak vidina možnosti financovat výstavbu z fondů EU.
V roce 2011 se zrodila přesnější představa
na ministerstvu zemědělství, nazvaná Generel
území chráněných pro akumulaci povrcho-
Střela
Ú terský list
15
LAPV Šipín
vodní tok:
Úterský potok
Úterského potoka, nejlepší představu si
uděláte podle přiložené mapky. Ano, titulek
článku je trochu nadsazený – pokud jste snad
začali uvažovat o tom, že si v Úterý zřídíte
půjčovnu šlapadel, budete možná zklamáni.
Není překvapivé, že plány v postižených
lokalitách naráží většinou na odpor místních
obyvatel. U sousedů v Mladoticích a Rabštejně se občané združují a snaží se především
dostat z politiků přesnější informace. Obava,
že místních se nakonec nikdo na jejich přání
ohlížet nebude, je asi na místě. A tak o tom, zda
se stavět začne, nebo ne, rozhodnou nakonec –
jak jinak – peníze. Zatímco v roce 2013 deník
Právo informoval, že na realizaci projeku
finance chybí, před rokem portál IDnes uvedl,
že šance na vznik přehrad se zvýšila, protože
EU se chystá poslat do ČR více než 20 miliard
na zlepšení kvality vody a protipovodňová
opatření. Uvidíme. I při nejrychlejším scénáři
se sotva začne stavět dříve, než za deset let.
Když jsem se poprvé dozvěděl o Střele,
hrklo ve mě. Uvažovanou část říčního udolí
považuji za snad nejkrásnější přírodní uzemí,
které jsem v Čechách kdy navštívil. Kdo z si
úteráků ještě nikdy neprošel cestu od
„Čoubáku“, přes Kozičkův mlýn k Rabštejnu,
měl by to rychle napravit... A co se týká
Bylinkářka radí
Milí čtenáři, tentokrát vás ráda seznámím
s další nenáročnou ale významnou bylinkou,
kterou si může každý z vás natrhat na louce
nebo na vlastní zahradě. Mým dětem
jitrocelový sirup pomáhal při kašli celé jejich
dětství.
Jitrocel kopinatý
Vyskytuje se takřka po celém světě. Jeho
léčivé účinky znali již starověcí léčitelé
v Číně, Indii i v Evropě.
Sbíráme suché listy od června do srpna.
Sbíráme listy bez květních stvolů. Na sušení
je velmi choulostivý. Suší se rychle na slunci
Zájemcům o další informace k tématu
doporučujeme článek Lindy Frankové a Petra
Dobrovského na stránkách:
www.casopis. ochranaprirody.cz
a pak samozřejmě samotný dokument gerenelu. Najdete jej např. na stránkách eagri.cz.
C. Kozák
ve vrstvách nejvýše do pěti cm nebo při umělé
teplotě do 40 ° C. Snadno se zapařuje a listy
pak tmavnou. Po raní rose a po dešti jitrocel
nesklízíme. Vlhké listy, zejména pomačkané
rychle černají a jsou nepoužitelné. Droga se
musí uchovávat v suchu a v dobře uzavřených
nádobách. Má být zelená až jemně nahnědlá.
Je téměř bez pachu a má mírně hořkou a poněkud svíravou chuť.
Od pradávna se čerstvé listy jitrocele
používali a dodnes používají na zanícené rány,
spáleniny, bodnutí od včel apod. Čerstvě natrhané listy jitrocele omyjeme a semeleme na
masovém mlýnku nebo válečkem na nudle je
rozválíme na kaši a přiložíme na nemocné
místo.
Ú terský list
Šťáva z jitrocelových listů se dá použít také
při léčení žaludečních vředů a katarů.
Poslední výzkumy ukazují na poměrně
zajímavé možnosti využití jitrocelových
semínek hlavě při střevních obtížích. Ukazuje
se , že jsou účinná při Zácpě i průjmu i při
hemeroidech. Nejširší a nejznámější využití
jitrocele je při kašli, astmatu, kataru průdušek
a silném zahlenění plic. Usnadňuje odkašlávání a vylučování hlenu.
Čaj z mateřídoušky a jitrocele na bronchiální astma
1 díl mateřídoušky a 1 díl jitrocele spaříme
ve 0,25 litru vřelé vody a krátce vylouhujeme,
přidáme citrón. Pijeme 4 - 5x denně.Tento čaj
účinkuje i při nebezpečí zápalu plic, tehdy se
pije každou hodinu po doušcích.
Sirupy čistí krev od všech nečistot a chorobných látek a jsou účinné proti kašli, astmatu a nachlazení. Užíváme jednu polévkovou lžíci před jídlem, (děti pouze čajovou).
Jitrocelový sirup I:
Asi 400 g jitrocelových listů, hrst nových
smrkových výhonků a jednu třezalku vložíme
do 4l láhve od okurek a zalijeme vodou s 2
lžícemi kyseliny citrónové. Druhý den slijeme
přes plátýnko a přidáme 3 kg cukru. Vše
svaříme do zhoustnutí a nalijme do sklenic
a uložíme do chladničky.
Jitrocelový sirup II:
16
Jitrocelový sirup III:
Umyté listy uložíme ve vrstvách s cukrem
do sklenice na okurky a všechno řádně stlačíme. Hmota se postupně usazuje. Následující
dny se vrstvy doplňují, až je sklenice plná. Pak
ji zavážeme dvoj až trojnásobně pergamenem
nebo celofánem. V zahradě na chráněném
místě vykopeme jámu a sklenice do ní vložíme. Nad sklenici dáme desku, zatížíme
kamenem a celé zasypeme zemí. Deska
i kámen mají zůstat viditelné. Za stálé teploty
v zemi zkvasí cukr s listy na sirup. Po třech
měsících sklenici vyjmeme, šťávu vylisujeme
ovocným lisem (ne přes hadřík), převaříme,
naplníme do láhví a dobře uzavřeme.
Jitrocelový sirup IV:
Umyté listy uložíme ve vrstvách s cukrem
do sklenice na okurky a všechno řádně stlačíme. Hmota se postupně usazuje. Následující
dny se vrstvy doplňují, až je sklenice plná. Pak
ji zavážeme dvoj až trojnásobně pergamenem
nebo celofánem. Sklenici necháme stát na teplém místě na slunci do doby, kdy se sirup usadí
u dna. i takto získaný sirup dobře převaříme.
Jitrocelový sirup V:
2 hrsti čerstvých listů jitrocele kopinatého
rozmixujeme s 250g medu a 1 dl vody. Vaříme
na mírném ohni tak dlouho, až se udělá hustý
sirup. Používá se denně třikrát 1 lžíce, nejlépe
do čaje.
Zdroj: Zdraví na dlani
Čtyři vrchovaté hrsti listů jitrocele semeleme
na masovém mlýnku. Do kaše přidáme trochu
vody, 300 g cukru a 250 g včelího medu. Za
stálého míchání všechno vaříme na slabém
ohni, až vznikne zahuštěná tekutina, horkou ji
naplníme do sklenic a uložíme do chladničky.
příspěvky do příštího čísla posílejte nejpozději do 20. 9. 2015
Úterský list – dvouměsíčník občanů městečka Úterý. Registrační č. ministerstva kultury: MK ČR E 22123.
Vychází 6x do roka. Úterský list vychází za podpory Nadace VIA z programu Města z jiného těsta – Rychlé
granty. Redakce: Ida Kaiserová (šéfredaktor), Stáňa Tučková, Kateřina Vlažná, Kamila Kozáková, Jan
Florian, Cyril Kozák. Vydává Ida Kaiserová, Úterý 6, místo vydávání Úterý, ČR. Úterský list získáte
zdarma v prodejně potravin Úterý a v hostinci „U kašny“. Email: [email protected].
Stáňa